text
stringlengths 151
49.5k
| id
int64 0
1.83k
|
|---|---|
21. říjen 1848, Zdroj: Národní Noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [kritika pražských německých studentů], Autor: Havlíček, Karel
Předewčírem drželi zdejší němečtí studenti schůzku. Rokowali o to, mají-li Wídeňským studentům adressau oswědčiti swé aučastenstwí a uznalost za jejich chowání w posledních Wídeňských událostech. Zdwihli se o tom rozličné pochybnosti; někteří prawili, že se posud newí, jaké jsau wlastně příčiny a záměry Wídeňského hnutí, druzí, žeby se tím nowá roztržka s jinák smýšlejícími Čechy stala, třetí pak prawili, že slowy bez skutků Wídeňanům málo pomoženo bude. Konečně wystaupil student jeden z Wratislawi, jenž horliwau řečí jim domlauwal, žeť se samo sebau rozumí, aby Wídeňským swau saustrast oswědčili, ač jestli německé smýšlení Pražanů jest přesné. Wětšinau se tedy uzawřelo, poslat Wídeňským studentům adressu. Nechceme nikomu sáhat na práwo swobodného pronášení swého mínění, ba naopak bychom potěšení měli z rázné samohybnosti něm. našich saudruhů, ale líto nám jest, že se k činnosti musí nechat pobádati slowy cizince, že úsudek swůj musí strojiti podlé domluwy cizince. To nikdy chwáliti nechcem a nebudem. Úctu pro ráznau, poctiwau a sprawedlnau samostatnost wždy klademe za jedno s newážností k nedostatku samowůle, k podrobowání se cízimu wplywu, a wůbec ke wšemu co není z prawého wnitřního přeswědčení samorostlé. Z podobné příčiny chwáliti nemůžeme chowání něm. studentů k legii, do kteréž jen proto přistaupiti se zdráhati zdají, žeby byli w menšině. My ale wíme, že česká studentská wětšina nikdy nespustí s očí sprawedlnost, proto w tomto jednání newidíme než nestatečnost a nemužnost.
| 1,600 |
10. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky, Titulek: Rovnost, Autor: Havlíček, Karel
Havlíčkovo autorství je nejisté – Rownost. W Rýno-Kolínských nowinách dne 2. Ledna čteme mezi inseraty stížnost na pároplawní společnost mezi Kolínem a Dentzem, že prý na palubě mezi mnohými jinými učenými, civilisowanými a t. d. pasažéry také tři necwičence a newzdělance přijala. Bylyť to tři kusy howězího dobytka, které prý nemajíce cwiku we wzdělané společnosti spolucestowníkům swým wyhrožowaly a jim ještě kromě strachu i šaty pomazaly.
| 1,601 |
3. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk dvou dopisů], Autor: Havlíček, Karel
Následující dopisy došly z Morawy k Jednotě Slezsko-Morawsko-České we Wídni. W Brně, dne 24. dubna 1488. Slawná Jednoto Slezko-Morawsko-Česká we Wídni! W sobotu wečír došel kurendau na úřady panské tajný rozkaz, od úřadu krajského Holomauckého: „ daß die Wirthschaftsämter aller derjenigen sich bemächtigen, welche das Volk zum Aufstande reizen sollten, sogleich als gefährliche Emissäre dem Ollmüßer Kriminalgerichte zur gerichtlichen Untersuchung überliefern “. To samé se stalo následowně u wšech krajských úřadů. Wenkowští auřadowé nečiní žádný rozdíl mezi buřiči a mezi našinci, kteří lid poučují; onen rozkaz jest legální síť na našince. – Brněnských měšťanů wýbor ( 30 tyranů ) škaredě si počíná proti šlechtě a žádá spojení Morawy s německým Bundem. – Berte obzwláštní ohled na zdejší „ Leseverein “, to jest fokus antislowanstwa a pangermanie, odtud pochází každá agitace proti nám. – Bekmann a Tieftrunk působili w Brně welmi dobře; tento připomínal wčera wečer u welkém shromáždění w rázných slowech na zášť a hořkost Morawanů proti Čechům, a snažil se počínání a přání Čechů wyswětlit, a wzbudil jistě u welkém počtu jiné náhledy a myšlénky. – W Brně 25. dubna 1848. Práwě diktuje mi p. František Kabza, posluchač humanitní I. třídy w Brně, rodem z Domanínka u Bystříce kraje Jíhlawského, následně do péra: W pondělí před swátky wydal jsem se na cestu k swým rodičům a jel jsem do Náměště na noc, kdežto jsem u jednoho mysliwce, poněkud mi známého, přenocowal. Druhého dne přijdu do wsi Oswanic, a dal jsem richtářowi „ Ozwání lidu morawského “, kterýž mně slíbil, že podle toho žádost do Brna zhotowí. Taktéž w Zahrádce a w Studenicích wykonal jsem. Téhož dne přijdu k wečeru do Budišowa, nápodobně k richtářowi, jemuž jsem to samé oznámil, a on, že prý by musel napřed pánů na kanceláři se optat, ale jestli prý tam ostanu do zítra poledne, žeby nechal sausedy swolat. Žádal jsem, aby mne nechal u sebe přenocowat, což když mi ale odepřeno bylo, šel a přenocowal jsem u dra. Kawana. Druhého dne jdu do kostela – ale když po mši z kostela wycházím, spatřím několik sedláků u dweří kostelních státi na čekané a mezi nimi p. kancelářského. Tento p. kancelářský hned přistaupil ke mně s otázkau: jsem-li já student? K čemuž když jsem byl přiswědčil, wzal mne pod páží, abych prý šel s ním na kancelář. Já chtěl ale napřed dojít ještě k doktorowi, což mi ale dowoleno nebylo, ano wyhrožowáno, že nepůjdu-li hned a po dobrém, mocí mne tam odwésti dá. Šel jsem teda. – Na kanceláří byl se mnau protokol zaweden, kdežto obzwláštně to podotknuto bylo, že jsem wyučowal lid, že nemáme býti k Němcům připojowáni. Bylo mi potom, když jsem protokol podepsal, dáno ponaučení, abych se se sedláky nedáwal do řeči, kteří prý tomu nerozumí, a abych se nepletl do wěcí politických. Přijdu téhož dne – byw milostiwě propuštěn – domů do Zhoře, kdežto nyní rodičowé moji bydlí, panstwí Mezeřického. W neděli přišla z kanceláře mezřického na mne cedulka, abych se tam w pondělí dostawil, já ale na místě do Mezeřiče jel jsem wčera ( w pondělí ) do Brna. “ – Takto diktowal mi p. Kabza, a po opětním řádků těchto přečtení úplně přiznáwá se ke wšemu, že tak bylo a dělo se s ním skutečně. Budičow patří tuším rytíři Baratowi, který před konstituci stál w dobré powěsti, že je wlastenec a našinec. – Je to opět důkaz, že krajští auřadowé wydali tajný rozkaz na úřady wrchnostenské, aby každého „ Aufwieglera “ zawřeli a kriminálu odewzdali. Že se toto poslední panu Kabzowi nestalo, toho bude snad bezpochyby wlastenecká mysl pana majitele panstwí, p. rytíře Baraty, příčinau! Dnes asi o půl 2. hod. odpoledne čteno bylo prohlášení konstituce w Brně z balkonu redutního. Front činila národní stráž we dwau odděleních. Korauhwe wisely čtyry: rakauská, stawowská ( čerweno-žlutá ), pak celá bílá a pak bílá-čerwená. Před týdnem insultowáni byli jsme, že jsme na kabátech čerweno-bílé pásky nosili. Časowé se mění a daufáme, že se ještě znamenitě měnit budau! – Po přečtení německého textu wystaupil na pawlán p. prof. Šembera, a u přítomnosti hrab. Lažanského jal se čísti to samé po česku. Národní stráž začala se hemžit a newrlit, a komandant jeden i druhý kázal: „ Beim Fuß! “ Nemluwil jsem ještě s p. Šemberau, ale zdálo se mi, že ho tam jeden třinoháč přemlauwal, aby toho nechal, a zdá se mi, že i wětší částku napotom i přeskočil a wynechal. Rozumět mu beztoho nic nebylo pro nešetrné brebentění národní stráže. Mikšíček. Ostatně se dodáwá tamtéž, že samy tiskárny konají na Morawě censuru proti národní slowanské straně.
| 1,602 |
30. červenec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Žihadlo, Titulek: [politování vídeňské žurnalistiky], Autor: Havlíček, Karel
* — * W časopise Wídenském „ Wiener Zeitschrift “ 1847 č. 140 čteme pod titulem Neues aus Prag mezi jiným takto: „ Unsere Journalliteratur gefällt sich gegenwärtig in gegenseitigen, kleinlichen Angriffen und Neckereien, besonders ist es die deutsche und böhmische Literatur, die einen philosophischen Hahnenkampf ausgefochten, und wenn wir die Rohheit und Gemeinheit als Maszstab nehmen, so hat jedenfalls die böhmische den Sieg davon getragen. Auch der gute Hans Görgl wird in der Ceska Wiela ( böhmische Biene ) arg mitgenommen, dasz er es gewagt, über die Lächerlichkeit gewisser böhmisch philologischer Diskussionen ein Wort zu schreiben. “ Škoda, že se p. dopisowatel nepodepsal, aspoň bychom znali o jednoho lháře wíce. Toť jistě každý, i jinák filosofický člowěk uznáwal, že strana filosofů w hrubosti přemožena nebyla od nás: tedy by p. korrespondent swému sklenáři nic neměl platiti za to sklíčko, skrze které se na naši hádku díwal. Co se ale ‒ ( s odpuštěním! ) Hans Görgla týče, jehož wlastní slowa jsme w č. 49 České Wčely uwedli, wí každý, jakého spůsobu byly ty domnělé filologické discussiones ( totiž: „ Lichtputzscheer tratignok, toje obras e satrazene hezke “ ). Nepotřebujeme tedy nic dodati, než upřímné politowání Wídenské žurnalistiky, nemáli w Praze lepších dopisowatelů. H. B.
| 1,603 |
5. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Pravidla českého pravopisu., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. 2. Prawidla českého prawopisu, pracktickými příklady wyswětlená pro učitele českých škol zwláště pro kandidáty stawu učitelského. Prodáwají se newáz. za 5 kr. stříbra, wáz. na hřbetě w kůži za 8 kr. stř. S nejmilostiwější swobodou cís. král. Milosti. W Praze 1846. W cís. král. skladu normalních školních knih w Jesuitské ulici čísl. 190. ( na starém městě. ) Tento prawopis a zároweň krátká gramatika česka welmi dobře jest spořádán, tak že se z něho každý Čech snadně wšemu naučiti může co k prawidelnému mluwení a psaní jazyka našeho zapotřebí jest. Jmenowitě wšechno to w čem se spisowní wěc od obyčejné prosté wěci dělí w knížce této wětšími literami tištěno jest, aby si snaději kadý powšimnul. Wykládá se w ní prawopis analogický až posud we školách užíwaný, ku konci wšak i nowější skladný, kterým se skoro wšechny knihy píší, důstatečně wyložen jest. Wůbec poznamenati musíme, že ta wýmluwa na množstwí rozličných prawopisů jenom marná jest, za kterou se jen leniwost ukrýwá; neboť jisto jest, že kdo jeden kterýkoli český prawopis důkladně umí, také již podlé wšech ostatních českých prawopisů psáti dowede. A proto ať nám páni učitelowé a páni kancelářští již wíce s takowou wýmluwou nechodí: ať si raděj každý tento zde schwálený prawopis koupí, a když se ho naučí – bude dobře.
| 1,604 |
20. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [glosa], Autor: Havlíček, Karel
– Co nejdříw zase půjde zpráwa po wšech nowinách, že bude náš dr. Brauner ministrem oswěty. Kamenopisná Wídeňská „ Tagesgeschichte “ alespoň dne 17. února tuto zpráwu přináší, a po ní ji bude weliká část nowin přežwykowat. Po-,chwíli již nezůstane ani jeden český poslanec který by nebyl w časopisech buď za appellačního raddu, buď za krajského, buď za raddu ministerského, buď dokonce za ministra wyhlašowán, a nepochybujeme, že konečně některého až na místokrálowstwí české powýší. Diwno wšak přece, že jenom o českých poslancích německé časopisy takowé lžiwé zpráwy roznášejí, zajisté se to neděje bez úmysle – ale ten není chwalitebný.
| 1,605 |
15. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Promyslný posel., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. Promyslný posel. Spisy wšenaučný pro obecný lid a pro každého, kdož w umění, zwláště w řemeslech řemeslch a w mnohých žiwota záležitostech poučení hledá. Wydáwán Karlem Amerlingem Část prwní. Lučba čili Chemie řemeslná. DíI II. Swazeček pátý. K dostání w Budči, w žitnobranské ulici, číslem 525–2. Welmi wítaný, přáli bychom si, aby aspoň každý měsíc jeden wycházel. Obsahuje pojednání o kyslíku opět prostonárodně w rozmluwách s mnohými nowě zhotowenými wýkresy. Úwod podáwá podobiznu Lavoisier-owu, znamenitého lučebníka.
| 1,606 |
17. září 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Presl Rostlinopis]., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. – Jana Swatopluka Presla Wšeobecný Rostlinopis, čili popsání rostlin we wšelikém ohledu užitečných a škodliwých. W Praze 1846. ( Nákladem Matice. ) II welké díly. 132 archů, XXXII 2072 str. Konečně jsme se dočkali tohoto welikého díla, úwod k němu ale wyjde snad teprw na rok.
| 1,607 |
6. listopad 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: České listy do Sigfrída Kappera, Autor: Havlíček, Karel
České listy od Sigfrída Kappera. W Praze nákladem Calve’ského kněhkupectwí 1846.12ka. str. 120. Mezi dosti četnými posud sbírkami básní od rozličných našich wlastenců a básníků jest tato poněkud důležitější, ne sice co do ceny poetické, nýbrž co prwní pokus Israelity w literatuře české. Ačkoli w německé literatuře Israelité již hodný pluk twoří, a zwláště jaksi žurnalistiku opanowali ( zdá se nám, že wíce na škodu, než we prospěch německého národu ): u nás přece teprwa panu Kaprowi prwnímu napadlo připojiti se ku korauhwi české. Známo bude, že Nebeský jednoho času w našich listech silně a udatně máchal mečem obrany Židowstwa, ačkoli bez potřeby: neboť z nás, kteří literaturu českau čítáme, nikdo Židy neutiskuje. Co se wšak druhé části myšlénky p. Nebeského a nyní i p. Kapra týče, totiž, že se Židé w Čechách bydlící k národu našemu počítají, za Čechy pokládají; nemůžeme ji jinak nazwati než neprawau a welice mylnau. Neboť při lsraelitech se nesmí jenom ohled bráti na wíru a náboženstwí, snad tak, jako by Čechowé co do wíry i katolíci i protestanti i mosaité i snad mohamedáni býti mohli: nýbrž hlawně také na půwod a národnost. A jak tu mohau Israelité k českému národu náležeti, když jsau půwodu semitického? To můžeme dříwe Němce, Francauze, Španěle, Angličany atd. atd. k národu swému počítati než Židy, neboť wšichni tito národowé mají s námi wětší příbuznost než Židé: Nesmí se tedy říci, že Židé w Čechách neb na Morawě bydlící jsau Čechowé náboženstwí mosaického, nýbrž powažowati je musíme za národ zwláštní semitický, který jen nahodile u nás bydlí, a někdy naší řeči rozumí neb ji umí. A zkušenost ukazuje, že hlediště to, z kterého my na židowstwo patříme, prawé jest. Neboť se zajisté wšichni Židé, ať si bydlí w kterékoli zemi a w kterémkoli dílu swěta, powažují za jeden národ, za bratry, a ne jen za stejnowěrce; a swazek tento, který je dohromady wíže, jest mnohem silnější než ten, kterým k zemi swé ( w které bydlí ) připojeni jsau. A že nelze zároweň míti dwě wlasti, dwa swé národy a dwěma pánům slaužiti, toť bohda dokazowati nemusíme. Pročež musí, kdo chce být Čechem, přestati být Židem. Zrowna příhodný důkaz wěci této můžeme ukázati na p. Kapru samém a jeho básních. Jedním okem díwaje se na Jerusalem, na zaslíbenau zemi, hledí druhým do niw českých, a prawí, že je miluje, patrně wšak wyswítá z jeho zpěwu, že miluje wíce něco jiného swého, což i přirozeno a proto chwalitebno jest. Nač si tedy činiti násilí a nutiti se k milowání české wlasti a Čechů?! Wšak mi se sami Jost dowedeme milowati, a oprawdu máme na papíře a w básních tolik lásky k wlasti, že bychom ještě nad swau potřebu dosti mohli prodat neb propachtowat. Pochopujeme arci, že jsau Israelité za našich časů, kde idea národnosti a wlastenectwí opět silně panowati počíná, jako panowáwala za starých dob, pokud každý občan w řízení zemském hlasu a účastenstwí měl – pochopujeme, že jsau Israelité w těchto dobách we zlém postawení. Oni rozptýleni po wšelikých zemích newědí jak se chowati. Doufati na nějaké obnowení býwalé sláwy swé, na samostatnost národní, jest nepraktické, aspoň se nynějším již pokaženým potomkům patriotických Hebreůw nemožné zdá, poněwadž nezištnau energii utratili. Mysli jejich tak zmalatněly, že se ani již neopowažují chtít pěstovat swůj přirozený jazyk hebrejský! 356 Neníť naše wěc a naše powolání pečowati o záležitosti Israelitů: awšak liboli naše skromné mínění wyslyšeti radilibychom židům, pakli že již swůj přirozený jazyk a literaturů opustiti chtějí, aby se připojili k Němcům a k jejich literatuře, Neboť jazyk německý stal se již během času co druhý materský jazyk w Židowstwě, což nejlépe i při našich i při polských a uherských Židech pozorujeme. S Němci mohau tedy Israelité swé interesy welmi přirozeně spojiti, a to i také p. Kapr již před naší radau učinil, jsa již dříwe německým spisowatelem. K wydání českých básní zawedla jej nepochybně wíce excentrická chautka p. Nebeského, než wlastní pud, a pokud p. Kapra sami osobně známe, není ani úplně mocen českého werše, pročež i někoho z jeho přátel w silném důmění kmotrowstwí při těchto „ Českých listech “ míti musíme. Tolik předběžně o tendencí. ( Pokračowání. )
| 1,608 |
19. duben 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: Co je národ, kdo jsou Čechové a co chtějí., Autor: Havlíček, Karel
Co je národ, kdo jsou Čechové a co chtějí. Za posledních těchto dob začíná to u mnohých krajanů našich zwláště německých wcházeti w obyčej, že jmenují národem českým, weškeré obywatelstwo země české, nechť již mluwí jazykem českým nebo německým. Toto, jakž bohda později ukážeme, docela chybné nazwání a mínění opakuje se nyní zwláště mezi tak řečenými wyššími stawy tak z husta, že se nám již proto nezdálo býti zbytečno proti němu se weřejně ozwati, aby snad mezi kmenowci našimi, neboli wlastními Čechy, ještě wětšího rozšíření nedošlo. Zwláště pak musíme se zastati kmenowců swých proti nesprawedliwým wýčitkám a obwiňowáním některých jenž to obywatelům slowanského jazyka w Čechách za zlé pokládají, že sebe wýhradně národem českým jmenují, že tím obywatelstwo německé w zemi české bezpráwně z národu českého wylučují. Neustále opakují nám, že nemáme práwa wyhradního ke jménu „ Čech “ jelikož prý Němcům w Čechách tak dobře náleží jako Čechům wlastním; ano nejednou již i oustně i písemně, a netoliko we knihách a časopisech domácích, ale častěji ještě w zahraničných byla pronešena stížnost, že sebe wýhradně za pány a prawé obywatele země české powažujeme a Němce z Čech wypuditi zamýšlíme. Toto křiwé obwiňowání, kteréž by ke mnohým neswornostem we wlasti naší příčinu zawdati mohlo, wedlo nás k tomu, abychom několik těchto slow k objasnění wěci té a spolu jak na obranu Čechůw, tak i na dorozuměnou s německými krajany našimi sepsali. Ti, kteří takowéto stížnosti proti Čechům ( slowanského jazyka ) zwedají, opírají se o zásadu: „ že w Čechách obýwá jen jediný národ, “ neboť, berouce wýraz půwodně a wlastně pouze národopisný ( ethnografický ) omylně za politický neb statistický, mají za to že je obywatelstwo každé země národem, a že w jedné zemi nemůže býti wíce než jeden národ a tudy že musí owšem také w Čechách býti jen jediný národ. Ten národ musí mít owšem jméno, a to mu také ustanowili, připojiwše k tomu zwláštní welmi subtilný rozdíl we jmenech, jenž se do poctiwé češtiny přeložiti nedá. Ten národ, který teď w Čechách obýwá nejsou prý ani: „ Deutsche “ - ani „ Čechen “ - nobrž Böhmen. My bychom museli přeložit: w Čechách nejsou ani Němci ani Češi, nýbrž Čechowé. Wy se tomu budete smát! Ale milí krajané, wy si ani nemůžete pomyslit, na jaké obraty a fortele takowí špekulanté w německých časopisech přicházejí, když jim jde o to, aby nás jen chytrým nějakým spůsobem ze swěta wykejklowali, tak abychom ani my ani swět ten wtipný kousek nepozorowali. Kdybychom tyto a těm podobné obraty jejich za prawdu uznali, tuť by nás ti panowé o naše poctiwé jméno české připrawili, a snad by pak i národ sám o jméno swé okradený s obličeje swěta zprowodili. Ale my nejsme dnešní, abychom 128 kejkle takowé neprohlídli. My sme Čechowé! Máme poctiwé a slawné historické jméno, a při něm zůstaneme. Když mluwíme německy, říkáme si Wir Böhmen – a to wším práwem – nebo tak nás Němci od jak žiwa jmenowali, a jiní národowé podlé nich. Tak nás jmenowali Němci již tenkráte, dokud ještě ani jednoho Němce w Čechách nebylo, tak nás jmenowali již za Samoslawa, za Boleslawa, Břetislawa a Soběslawa, když národ náš w obrowský zápas wešel s národem německým, tak nás jmenowali za dob husitských atd., kde jistě žádný Němec w šiku českém proti Němcům nebojowal; a to jméno nemohli jsme žádným spůsobem ztratiti, toto jméno nám co národu we wšech řečích ewropských až po dnešní den zůstalo. S tímto jmenem platíme něco we swětě historickém i politickém, a protož se ho také držeti musíme a budeme. Naše domácí jmeno „ Čech “ nedá se jinak do němčiny přeložit než: „ Der Böhme “ jak se odjakžiwa překládalo a rozumělo. Tím nechceme Němcům w českých zemích osedlým práwo k bytu nikterak upírati – oni již mezi námi bydlí, a nechať w pokoji wedle nás zůstanou. Ale slawné historické jméno si také nedáme upříti. Sami zdejší Němci jmenují je zřídka kdy „ Böhmen “. Často, ba nejčastěji říkají si sami „ Wir Deutschen “. Někdy zas slyšíme je jmenowati sebe Deutschböhmen, když chtějí říci, že sice z Čech pocházejí, ale německy mluwí. Již z toho je patrno, že má jméno Böhmen – dwojí wýznam politický totiž – a národní neboli národopisny. Jednou znamená králowstwí české se wším jeho obywatelstwem. To je wýznam jmena toho politický we smyslu užším; neboť je i jiný širší, když se w něm rozumějí wšecky země české – čili jak se jinak jmenují: „ - Země koruny české “ ( Die böhmischen Länder, die böhmischen Kronländer ) se wším lidem swým, buď si již českým nebo německým, a nebo do konce francouzským a horwatským jako to je na Morawě. W tom smyslu patří k Čechům a znamenají se jmenem tím wšecky krajiny nad nimiž Jeho Milost císař náš – jakožto Ferdinand V. Král Český wládne a k těm musíme počísti netoliko Čechy ale i družnou Morawu - Slézsko a česká lena Oswětím a Zátor, kteréž se nyní pro snadnější spráwu - teda jen administratiwně ku králowstwí halickému přiloučily. Eventualně, to jest we případě budoucích událostí, mohou se k Čechům také ještě obě Lužice počítati, na něž práwo koruně české pro případ owšem nepodobný, wymření rodin Zollernské a Saské - zachowáno. To je politický wýznam a objem našeho jmena Böhme, nebo Čech w celem diplomatickém swětě přijatý a uznaný, a starší než jmeno císařstwí rakouského, kteréž teprwa w roce 1804 powstalo. Jiný wýznam jmena toho je národní neb národopisný. W tom smyslu rozumí pod jmenem tím celý swět wšecko obywatelstwo zemí českých a mocnárstwí rakouského wůbec, které jazykem českým buď si již w nářečí jakémkoli mluwí. Wšickni kteří jazyk českoslowanský za swůj wlastní materský a národní pokládají, kteří písemní jazyk náš za společný organ swých wzdělanců mají, a společně s námi jednu literaturu wzděláwají, činí s námi jediný národ. Wšeko to a jen to, co tomuto národu českému we smyslu práwě určeném náleží, nazýwá se ( národně ) české. Kdybych teda některému Němci o české slowesnosti mluwil a ji „ böhmische Literatur “ jmenowal, nebude mi jistě tak rozuměti, jako bych mluwil o spisech Spiessowých, a nebo o literatuře krwawých romanů loupežnických jichž dr. Dittrich a jiní w Litoměřicích a jinde hojnost wydáwají. Powímli mu, že mám mluwnici českou „ Gramatik der böhmischen Sprache “ nebude nikdo tak spozdilý, aby myslil že to může býti gramatika francouzského nářečí, kterýmžto mluwí osadníci někteří z Lotring na Morawu přesazení, aniž komu přijde na mysl kniha horwatská aneb ilirská když mluwím o české, ačkoli Horwaté také w českých zemích totiž u Feldšperka na Morawě obýwají. A kdyby wšecky wěci w českých zemích powstalé proto již také českými slouly, musely by důsledně wšecky zde uwedené knihy také českými nazwány býti, neboť wšickni tito Němci, Francouzi, Horwaté a Poláci ( w Zátoru ) jsou Čechowé w politickém smyslu, jsou také Böhmen. Naproti tomu neupře jistě nikdo obywatelům 129 wesnici Schwarzbachu a j. w Rakousích – ani obywatelům Čermy w Kladště, ani Poděbradským, Welko-Táborským, Žižkowským – w Pruském Slezku a českým bratřím u Berlína, že jsou Čechowé ačkoli slují politickým jmenem „ Rakušané, Slezáci, Brandenburčané nebo lépe Prušáci. “ Z toho je patrno, že se jméno politické za národní a naopak klásti nesmí – a že jméno „ český “ „ Čech “ nebo w Němčině „ böhmisch, Böhme “ co jméno národní jedině nám česky ( w jakémkoli nářečí ) mluwícím obywatelům rakouského mocnářstwí a j. zemí patří, w smyslu politickém ale nejen na př. o okresu Chebském neb jiné německé krajině w Čechách, ale také wůbec o wšem obywatelstwě w zemích koruny české jakou koli řečí mluwícím užíwáno býti může. Jalowá teda a nic neznamenající jesti wýčitka od Čechoněmců za nowějších dob nám Čechům častěji učiněná, že my sobě jméno Čech wýhradně osobujeme a je wylučujeme. W národním smyslu nám Čechům, českým Čechům owšem wyhradně patří – a we smyslu politickém sme Čechoněmce naše nikdá z něho newylučowali, a byli bychom my zajisté prwní, kteří by we jménu krále swého a wlasti swé zbraně se chopili, nepřipouštíce, aby některá krajinka byť i německy mluwicí od koruny české odtržena býti měla. Rowněž tak byl by nesmysl twrditi, že sme Čechoněmce w některém práwě politickém skracowali, anebo jim we wlasti společné práwo k bytu neb existencí upírali. Od koho se to kde stalo?? – Wždyť pak je patrno, že bychom k utiskowání takowému ani moci neměli, žeby to sprawedliwá wláda naše ani nedopustila – a nemohlo by se wěru nic tak lžiwého, ba zrowna hloupého twrditi, jako kdyby se řeklo, že ouřadowé naši nějaké násilí Čechů proti národnosti německé podporují! My nechceme, aby Němci w Čechách w něčem utištěni byli, my nežádáme nic jiného, než abychom jim sami z ohledu národnosti we wšem rowni byli. Že Němci zde w Čechách, porownámeli je s Čechy, we křiwdě nejsou, toho nanejwýše patrné swědectwí dáwá nám jediný pohled na wšechen staw našeho společenského žiwota, našich ouřadůw, škol, wojska, atd. atd. My nechceme Němcům našim bráti, co jim práwem patří, ale my se hlásíme k swému a wyhledáwáme toho wšemi cestami zákonními, aby nám dáno bylo, co nám patří. A jestli že w žiwotě praktickém Čech něco nemá, z čeho se Čechoněmec těší, není to zajisté pouze následek moudrých zákonů našich, kteréž Čechu rowné práwo jako Němci přiznáwají, ale jest to buď následek nešťastných okolnosti historickým chodem wěci powstalých, a často i neznámost zákonů, a nebo nesmělost a zmalátnělost u Čechů samých, kteráž jim nedá ani o to se hlásiti co jim práwem přisluší. Až do bělohorské bitwy byl jazyk český w úřadech wýhradně platící, jakož se každý ze starého zřízení zemského a artikulů sněmowních, o nichž jistě nikdo pochybnost zwedati nebude, přeswědčiti může. Ferdinand II. obmezil toto wýhradní práwo české řeči w Čechách, a udělil řeči německé rowné práwo s českou, jakož prawí w obnoweném zřízení zemském „ a chceme tomu aby jazyk český i německy w tomto králowstwí našem stejný průchod měli. “ Toto zřízení zemské na něž Jeho Milost král náš Ferdinand při korunowání swém swatou přísahu složil, je pewný základ wšeho práwa zemského w Čechách a národnosti naší zwlášť. – Toto dáwá Čechům a Čechoněmcům stejné práwo z ohledu národnosti, a jen na základě rownosti a sprawedlnosti může se mír mezi oběma národnostmi upewniti, jen tak může wzdělanost česká a německá sworně wedle sebe zkwétati, a k blahu obywatelstwa tak českého jak německého přispíwati. „ Rowné práwo Čechům, jako Němcům w Čechách! “ To je heslo jež dosti často opakowati, jehož we wšem žiwotě plnění a ouplné zachowáwání krajanům našim dosti na srdce klásti nemůžeme. Toho se držte drazí krajané! a tím buďte jisti, že nám král náš milostiwý a sprawedliwý to, co nám w řízení zemském swatě přislíbil, an sám odpírati nebude, ani od jiných odpírati nedá; a kdykoli se wám něco odpírati bude, co wám z ohledu národnosti patří, obraťte se s ouplnou důwěrou k trůnu sprawedliwého wládce swého, a byť by snad některý zákonů neznající, anebo nešetřící úřadník wám překážeti měl, doufejte pewně, že se wám práwo waše konečně přece uzná. ( Pokračowání. )
| 1,609 |
16. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Smíšené zprávy., Titulek: [Chvalitebný obyčej]., Autor: Havlíček, Karel
Smíšené zpráwy. Chwalitebný obyčej. W jisté krajině w Bawořích panuje zwláštní práwo, které, jak se zdá, pochází z dáwných dob a welmi se blíží k idealu práwnímu, t. j. národnímu saudu bez psaných zákonů Nazýwá se „ Haberfeldtreiben “ a pokračuje se při tom následowně. Wzbuzujeli kdo swým špatným chowáním wšeobecnau nelibost, oznámí se mu tajně, jestli se w určitý čas nepolepší, že jej nawštíwí „ Haberfeldtreiben “. W ustanowenau dobu se sejdau občané před domem obžalowaného a přinutí jej k otewřenému oknu přistaupiti, pak přečte jeden z nich wšechny přestupky, a jméno jeho zaklne do wšeobecné potupy. Poněwadž se při tom zachowáwá pořádek, a skoro wšichni přítomní ozbrojeni jsau. newystaupí auřadowé nikdy proti takowému shromáždění, a jistě tento ohled mnohého přiwede k pořádnosti.
| 1,610 |
6. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel
W. D. – Dne 30. ledna bylo w sezení wýboru Lípy Slowanské w Praze jednáno o náwrhu W. D. Lambla: aby se peníze, které jsau pro Jihoslowany sebrány a posud odeslány nebyly, neupotřebily wíce k wálečným potřebám, nýbrž aby se obrátily k podpoře studujících Jihoslowanů w Praze. Red. N. N. jsauc w celku s náwrhem tímto srozuměna, podáwá zde zkrátka tehdejší debattu o předmětu tomto a ponecháwá si dodati několik slow k obecenstwu a čtenárstwu N. N. Odůwodnění náwrhu bylo asi tohle: „ Když se wloni následkem dopisů ze Záhřebu počaly sbírati příspěwky pro Srby a Chorwáty, stalo se to w ten čas, když národ jihoslowanský opuštěn a téměř opowržen od wlády rakauské, wšecky příprawy wojenské, jimiž národnost a swobodu celému Rakausku wybojowal, sám nuzně sháněti musel, a na nikoho jiného spoléhnauti se nemohl w této žiwotní otázce, leda na swé wlastní a příbuzných kmenů wlastence a na jejich dobrowolné příspěwky. Později ale po zawraždění Lamberga a Latoura, když wláda trpkau zkušeností přeswědčení nabyla, že ji přátelstwí německo-maďarské do propasti uwrhuje, tu přestali w očích jejích bojowníci jihoslowanští býti pauhými dobrowolníky a zároweň s českými pluky co cís. král. wojsko táhli do Uher, i od těch dob, jak známo stojí, celý národ srbsko-chorwatský pod záštitau wlády a wojsko jeho užíwá platu a téže podpory co ostatní cís. král. wojsko. Sbírati a posílatí tedy nyní ještě peníze pro wojenské potřeby Jihoslowanů bylo by tolik, co nositi dříwí do lesa. Krásnější a šlechetnější způsob wynaložení těchto peněz wyskytá se nám nyní w tom, žeby se tím podporowati mohli Jihoslowanští mladíci, aby se jim studowání w Praze usnadňowalo, aby se ními myšlénka oprawdiwé wzájemnosti poněkud uskutečňowala. Nawrhowatel má swůj náwrh za takowý, žeby se ním zajisté mnohý šlechetný wlastimil znowu pohnuta cítil, přispěti nějakým darem k tak wznešenému, protože dušewnímu účelu. Neboť Čechowé nejen že odjakžiwa wšelikerým ústawům pro wzdělání a oswětu milerádi hojně nadělowali, jmenowitě ale zde nowé k tomu pohnútky nebudau, widauce, že weliký z toho prospěch jim samým ostane, jméno a čest jejich we slowanském swětě se rozšíří a cesta do Jihoslowanska se jim otewře. Awšak i takto před civilizowaným swětem krásnější je oswědčení, podporowati příbuzný kmen slowanský w prawé národní wzdělanosti, nežli sbírati peníze pro wálku, jejížto krwawé cnosti pro nynějšek sice smutnau byly nutností a potřebau pro Rakausko, druhý účel ale swatau a wěčnau jest powinností naší pro weškeré Slowanstwo. “ P. Rittersberg byl sice srozuměn s náwrhem, poukazowal ale na to, že Slowákům ještě nyní třeba pomoci peněžité na potřeby wojenské. P. Seidl nenamítal proti účelu nic, náramně se ale obáwal, aby Lípa důwěru neztratila, a aby tedy peníze byly jedině wynaloženy pro wojenské potřeby, jmenowitě Slowáků, k čemuž také byly sebrány. P. Hawlíček wywracel p. Seidlowi, žeby těmito penězi wálečným potřebám mnoho wyhowěno býti mohlo, poněwadž kdo zná, kolik tisíc stojí každodenně welká armáda, jakáž nyní bojuje w Uhrách, tomu musí příspěwek náš několika set zlatých jako kapka w moři wypadati, která beze wšech známek a bez památky na wždy utone. Řečník powažuje příspěwky pro Srby a Chorwáty w Čechách sebrané wíce za morální skutek národu našeho, nežli za tak welkau materialní podporu, aby se tím celá wálka wésti dala. Kdo si powšimnul, že wláda srbského knížetstwí Wojwodowině srbské před nedáwnem 22 000 dukatů půjčila, ten si předstáwí měřítko, w jakém bychom my museli sbírati peníze, aby to pro wálečné potřeby za řeč stálo. – Ze wšech těch peněz, které posud do Redakcí Nar. N. byly zaslány, dostati Slowáci asi třetinu u poměru k národu srbsko-chorwátskému. Nyní zbýwá ještě asi 1500 zl. P. Hawlíček je zcela srozumněn s náwrhem p. W. D. Lambla a nabízí se Lípě Slowanské wydati řečené peníze k tomuto účelu; jedině podotýká, že se nesmí w této wěci samowolně jednat, nýbrž dříwe třeba oplati se weřejného mínění, neozwe-li se žádný dárce proti tomu, že s jeho darem jinak nakládáno, nežli on si umínil. Taktéž že je třeba optati se nynější wlády jihoslowanské: srbského odboru Karlowického a bánské raddy w Záhřebě, jsau-li s aumyslem našim z ohledu peněz, které jim náleží, spokojeni a s námi srozuměni. Tento podnáwrh a p. Seidlůw, aby to bylo odewzdáno odboru pro wzájemnost k pojednání, přijat byl od celého wýboru. Tolik o rokowání w Lípě o wěci této. Berauce sobě na starost, optati se náležitau cestau Srby a Chorwáty o jejich o tom mínění, uwádíme obecenstwu swému ještě jednau na paměť důležitost náwrhu tohoto, kterým by Lípa důstojný krok učinila pro Slowanstwo a Prahu samau, kdyžto uwedeme we spojení s tužbau a přáním naším, aby se universita Pražská nyní při počátku nowé historie slowanské stala učilištěm oprawdu slowanským nejen podle stolic a professorů, ale i podle studentstwa, které by k nám ze wšech stran raději zawítalo nežli do měst německých. Z příspěwků pro Jihoslowany mohl by se založiti fond, z něhož by se schopní studenti swobodného učení a kandidáti učitelstwa podporowali, při čemž jen powrchně podotýkáme, žeby Lípy Slowanské a podobná družstwa na Jihu mohly míti práwo při tom nawrhowati kandidáty, z kterých by tamější auřadowé političti wybírali a ustanowowali každoročně některé, aby s jedné strany mladící tito w skutku wycházeli z důwěry spolků slowanských, s druhé strany pak aby také u swé wlády ptatnosti a dálšího zastání užíwali. Pakli žádný z dárců swoje w této wěci nesrozumění s námi zwláště nám newyjewí, powažowati budeme mlčení šlechetných wlastimilů za srozumění s námi, i podáme o dálších krokách swých w této wěci wěrné zpráwy.
| 1,611 |
29. srpen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: – Gymnasium srbské w Nowém Sadě., Autor: Havlíček, Karel
– Gymnasium srbské w Nowém Sadě. W minulém měsíci byly zkaušky na srbském gymnasium w Nowém Sadě w Uhřích. Počet žáků býwá obyčejně okolo 100, letos tam byli co do náboženstwí 4 žáci římsko-katoličtí, 2 ewangeličtí, 15 židůw, ostatní wšichni nesjednocení řečtí. Letos se w tomto ústawu stala weliká oprawa: místo wyučowání podle tříd byl pro každý předmět ustanowen zwláštní profesor. Tuto změnu žádaly newyhnutelně místní poměry, nebo zde se sestřeďuje wíce řečí, musí se tedy hlawní ohled bráti na wyučowání w jazycích. Tak obeslán jest z Thesaloniky řecký profesor, ze středních Uher maďarský, slowanským řečím učí slowanský filolog. O německau řeč není tak postaráno. Dějepis, slowanské jazyky i maďarský se dobře pěstují; hlawní ale wadu má tento ústaw, totiž špatnau disciplinu, na čež si wšichni učitelé w tamějších krajinách stěžují.
| 1,612 |
6. leden 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Nový kus. Jedna dáma ve společnosti a sprosté osoby. Národní strana v Belgii. Pravopisné nápady.], Autor: Havlíček, Karel
Žihadlo. W německém diwadle dáwal se nowý kus od našeho dobrého přítele, pana Laube: „ Gottsched und Gellert. “ Kdyby špehýřský sluha a tupohlawý saský rejtár nebyli bedra swá nasadili, mohli jsme widět rozkošnou porážku. Zatím se ale jenom několik diwáků odneslo, kteří w twrdý spánek klesli – pro samou zábawu. Spisowatel wyházel sám čtwrtinu celého díla; nu to bychom se byli rádi podíwali, kdyby se byla komedie bez postřihače prowozowala. Jedna dáma, která si ráda nosem házela, trhala sebou, kdykoliw se we společnosti sloužící okolo ní kmitl, aneb služka o ní zawadila: „ Ty sprosté osoby každou chwíli zamažou! “ – „ Uděláte dobře, urozená paní! " prawil někdo wedlé ní, „ když si přiwěsíte ceduli: Znečištění tohoto místa se zapowídá! " – Národní strana w Belgii je dwojí, jedna „ Ruka bratrská “ kloní se k Němcům, druhá Gentská, chce býti Flamandy bez Němců. Prwní je slabší a trpí pro německý pravopis, jejž přijala, od druhé radikální strany, samé nátisky. – Prawopis není maličkost, takowé nowoty mají teď odbyt, jako Morissonské pilulky. Sotwa že se nám zjewil nowý prawopis w Ewangeliu, ačkoliw bez Ewangelia w prawopisu, chytili prý už zase tři a třicet nowých myšlének o zdokonalení ortografie, a budou je okazowat k wýstraze těm, kteří touto cestou po sláwě baží. * N. N. obdržel privilegium na wynalezení nowého českého prawopisu, tak sice, aby po wěčné časy jenom on sám a řádní jeho potomci po meči a po přeslici tohoto prawopisu užíwati mohli a směli. Zatajení jména se žádalo.
| 1,613 |
28. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sedmihradsko a jeho obyvatelé, Autor: Havlíček, Karel
Sedmihradsko a jeho obywatelé. – Sedmihradsko činilo za starodáwna část římské provincie Dacie, a potomkowé tehdejších obywatelů, jenž byli s mrawy a wzdělaností Římanů též jazyk jejich přijali, jsau nynější Rumunowé. Skrze zem tuto walili se do Ewropy wšichni ti diwocí národowé asiatští, kteří po mnohá století byli hrůzau západního swěta. Částka těch diwochů – kterému národu náleželi, nedá se s jistotau určiti – uwázla w horách sedmihradských, a potomci jejich jsau nynější Sékelowé, kteří ukrutnostmi w nynější wálce páchanými půwod swůj oswědčují. Když Madaři wtrhli do Pannonie, shledali w Sékelech lid stejnokmenný, i spřátelili se s nimi a za powinnost hlídání hranic udělili jim mnohé přednosti. Část Sedmihradska osadili Maďaři sami, kteřížto we spolku se Sékely powažowali se za pány země a s půwodním rumunským obywatelstwem co s podmaněným národem zacházeli. Od té doby náleželo Sedmihradsko k maďarské říši, sprawowáno jsauc wlastními wojwody. Když uprostřed 12. století Kumáni do Sedmihradska wtrhli a téměř celé země se zmocnili, powolali uherští králowé proti nim řád německých křížowníků, jejichžto pomocí poznenáhlu zase panstwí swé w té zemi obnowili. Tito rytířowé založili mnoho měst, mezi nimi prý i Brašow, a obsadili wšecku tu krajinu, která se až po tu dobu nazýwá Burzenland. W prošlém čase počali sobě nad krajinau tau osobowati wšecka práwa panownická, nejprwé wymknuli se w duchowních wěcech z podřízenosti biskupu sedmihradskému, potom chtěli se i od samého krále neodwislými učiniti, uznáwajíce za jedinau wrchnost nad sebau papeže. Toho král Ondřej trpěti nemoha wyhnal německé rytíře, kteřížto obrátili se odtud do Prus. Ten pak lid, který s nimi byl z Němec přišel, zůstal w zemi, a rozmnožen později z Němec přiwolanými osadníky přijal jméno Sasů a od králů uherských mnohými privilegiemi jest nadán. Tak powstal třetí panující národ w Sedmihradsku, an nejwětší část obywatelstwa, Rumuni, zůstáwala w podrobenosti. Roku 1291 ponejprw Sasowé s Uhry a Sékely sněmowali. U Sasů nejprwé ujala se reformací církewní wzdor sněmownímu usnešení od r. 1525, které wšecky kacíře na hranici odsuzowalo. Když stejně za krále uherské wolení Ferdinand Rakauský a Jan Zapolya po tuhé wálce o říši se rozdělili, připadlo Sedmihradsko tomuto poslednímu, který jednu částku jeho s městem Bystřicí wéwodowi Multanskému Petrowi postaupil. Za časů turecké přemoci w Uhřích zachowalo Sedmihradsko swau samostatnost pod ochranau wysoké porty a wolilo si samo swá knížata. Dwa z nich před jinými se proslawili: Štěpán Bathori, který powolán na polský trůn stal se jedním z nejwýtečnějších panowníků té říše, a Betlen Gabor, zmocniw se weliké části Uher welice wálkau sužowal Ferdinanda II. a w zemi auplnau swobodu w náboženstwí uwedl. Po odejmutí Turkům Uherska nemohlo Sedmihradsko udržeti swau samostatnost, a poslední jeho kníže postaupil swau zem Leopoldowi I. za některé krajiny we Slezsku. Od té doby zůstalo Sedmihradsko při Rakausích, ale ne co část Uherska, nýbrž co wlastní korunní zem, majíc swé wlastní sněmy i swau wlastní dworskau kancelář. Lonského roku, jak známo, prowedli Maďaři opětné spojení Sedmihradska s uherskau korunau, ale poněwadž němečtí Sasowé od takowé přewahy maďarského žiwlu obáwali se o swau národnost, spojiwše se s Rumuny, kteří uznawše příhodný čas počali se hlásiti k dáwno zadrženým swým práwům, odpor položili proti takowému spojení. Tu přišlo k boji mezi oběma stranama, při kterémž Sékelowé a Maďaři stojí proti Rumunům a Sasům, kteřížto poslední národowé zachowáwají nezlomenau wěrnost k Rakausku. Každý Sékel jest rozený šlechtic a požíwá wšech práw uherského šlechtice. I Maďaři sedmihradští jsau ponejwíce šlechticowé, částka sedláci. Sasowé činí nejčetnější částku obywatelstwa městského, a krajina jejich, kterau wýhradně obýwají, stojí pod tak nazwaným hrabětem, jehož sami ze sebe wolí. Rumuni, půwodní obywatelé země, jsau wždy nejčetnější, a činili až posud nejwíce poddaný lid selský. I jim slíbena jest od wlády rownopráwnost s ostatními národy. W Sedmihradsku žije ze wšech rakauských zemí nejwíce náboženských sekt wedle sebe; nacházejíť se tam katolíci, Řekowé, protestanti, unitáři, Orminé a židé. Část Sedmihradska stojí pod zwláštní wojenskau spráwau, náležejíc k wojenské hranici. Celá země jest o něco wětší než Čechy a má přes 2 miliony obywalelů, z nichž Rumuni činí wíce než polowičku.
| 1,614 |
9. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Venkov, Titulek: Z okresu Bělského, Autor: Tieftrunk, Karel
Z okresu Bělského. Blahodějné následky rázného a historicky důležitého wystaupení našeho Riegra a nenadálé spojení Prawice s Lewicí w sněmowně ukazují se hojně i po krajích naší milé wlasti. Jen těmto událostem připsati lze spojení německé strany s českau při wolení poslance na říšský sněm w okresu Bělském. Jaké důwěry a úcty jméno „ Rieger “ netoliko u Čechů, nýbrž i u Němců požíwá, jest nadobyčejné a zajisté pro celau českau zem předůležité. – Byli jsme zwykli při wolbách w okresích míchaných sejíti se jen nepřátelským odporem strany německé, a ačkoliw strana naše wždy poctiwě a smířliwě jednala, přece byly wyhrůžky, předhůzky a osočowání obyčejné a zřídka aby se nebyly strany rozhořčeny nerozešly. – Tehdáž ale nabywše němečtí krajané naši jiného přeswědčení o Češích podali ruku k sjednocení, častokrát wolájíce: Nyní známe Čechy, oni jsau poctiwí, my se s nimi sjednotíme atd. Tím se stalo, že pan dr. Kliebertowi při wolení za poslance toliko 7 hlasů odpadlo, ostatní ale wšichni ( 97 ) pro něj hlasowali. Wšak ale dělo se mnoho při tomto wolení, což nám zamlčeti nelze. Předewším nenahlížíme, proč se woličům někde sotwa 24 hodin napřed neohlásí, že se k wolení deputowaného dostawiti mají. Čemu to máme připsat, nedbalosti, zpátečnictwí aneb které jiné příčině? Kde najdau woličowé času, aby se poradili, umluwili, konali příprawy na cestu, někde 3–4 míle dlauhau; stane se, že mnozí woličowé se nachází mimo dům, na cestách a. t. d., pak arci není možná, aby se hnedle swolali a sami osobně se dostawili, jak to komissaři přísně žádají. Dále musíme podotknauti, že wolení wedaucí komissar w okr. B. wolení připustit nechtěl, poněwadž bylo 17 nowě wywolených woličů. Wláda prý nařídila, že toliko prwotně wywolení woliči poslance woliti opráwnění jsau. W Bělé se skutečně událo, že někteří woliči zemřeli, a těm bylo, jako se snad samo sebau rozumí, naprosto nemožno, aby se k wolbě sami osobně dostawit; mnozí byli nemocni; na jich místě wywolení woličowé neměli by být opráwněni, poslance woliti, ačkoliw se ono nařízení woličům napřed neoznámilo. Činíme tedy wládu na tyto obtíže pozornu, a žádáme, aby se wíce blaho národu na zřeteli mělo. Potěšitelnau zpráwu z hranic česko-německých sdělujeme, že se zarazila w Běle Slowanská Lípa, která si, jak se nadíti lze, rázně počínat a blahodatně aučinkowat bude; takowých spolků jest na oných hranicích hlawně zapotřebí. Mnoho weselosti působí na wenku půtka redaktora N. N. s p. L. Thunem. Nejzdrawějšího úsudku w této záležitosti jsem slyšel od jednoho rolníka. Tento prawil: „ Co se tomu diwíte, že ten p. Thun tolik podpisů našel; powídám Wám, že kdyby Metterník ( neblahé paměti ) co podobného nyní žádal, jistě žeby také swých příwrženců našel. “ Jak jsem pozorowal tak na wenku, wšichni, wyjmauc několik 127níků, swého milého krajana znají. Dále se mne tázal onen rolník, kolik Čechů se p. Thunowi již podepsalo. „ Inu ostatně prý může být ten p. Thun hodný pán, nám Čecbům a swobodě ale nepřeje – co škodí! “ Tak saudí sprostý rolník, není to lepší, nežli sáhodlauhé „ Eingesendet “? Tftk.
| 1,615 |
25. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Vysoce slavní Stavové Moravští, Autor: Havlíček, Karel
Wysoce slawní Stawowé Morawští! Jeho c. k. Milost Císař Pán ráčil nejwyšším rozhodnutím ode dne 25. března b. r. wyslancům hlawního města Prahy na přednešenau jejich prosebnau žádost z ohledu pojištění české národnosti w Čechách naříditi, aby užíwání českého jazyka w Čechách tak, jakož to w zemském zřízení ustanoweno jest, dokonale zachowáwáno bylo. Následkem toho podali někteří audowé českého panského stawu, na ten čas we Wídni se zdržující, dne 2. dubna b. r. Jeho cís. král. Milosti prosebný dopis, w kterémž oni jednak radostné swé city nad tím na jewo dáwají, že Jeho cís. král. Milost w onom nejmilostiwějším nařízení, podlé jejich zdání, swůj aumysl a swau wůli zjewně ohlásil, že tomu chce, aby česká a německá národnost w Čechách rownau platnost, rowný průchod měly, jednak se též oswědčují, že pro zachowání pořádku w jejich wlasti a pro uwarowání wšeliké nedůwěry za newyhnutedlně potřebné uznáwají, aby Jeho cís. král. Milost swau wůli w tom ohledu určitěji, nežli posud se stalo, wyslowiti ráčil, ješto oni to ode dáwna a wždy za nemístné a nesprawedliwé pokládali, že česká národnost rowné platnosti s německau národností w Čechách we skutku a žiwotě samém neměla. Tau adresau, jejížto obsah jest, „ aby česká národnost s německau národností wůbec a obzwláště we školním wyučowání a we weřejných auřadech čili w zemské spráwě w Čechách w dokonalau rownost uwedena byla “, dobyli sobě welectění půwodcowé její, dle hlubokého přeswědčení dole podepsaných, jakož i wšech těch, kteříž zároweň s nimi z wlastní trpké zkušenosti wědí, jakau tíží posawádní potlačení, ba, ať díme prawdu, wyobcowání naší národnosti a řeči na nás leželo, stálého práwa k díkům českoslowanského národu w Čechách, Morawě a Slezsku. I opakujíce my zde slawně jména těchto pánůw, jenž jsau kníže Ferdinand Lobkowic, kníže Jan Adolf Šwarcenberg, kníže Wincenc Karel Aueršperk, kníže Šenburk a Hartenštein, hrabě Eugen Černín, hrabě František Arnošt Harrach, kníže Karel Paar, hrabě Wincenc Bubna, hrabě Jaromír Černín, hrabě Lücow a hrabě Otakar Černín, pronášíme spolu swé nejžiwější přání, aby je historie česká co swětlé hwězdy, co památku národního smýšlení wyšší šlechty w Čechách, werně we knihy swé zaznamenala, a aby tento příklad, jakž snad podpisowatelé sami to na mysli měli, konečně též i w Morawě a w Slezku hojných následowníkůw našel. Ohlédajíce se na to, že tento prosebný dopis od Jeho cís. král. Milosti dozajista welice laskawě přijat byl, a že Jeho cís. král. Milost skutečně k obnowené od wyslancůw města Prahy prosebné žádosti nejwyšším rozhodnutím ode dne 8. dubna b. r. naříditi ráčil, aby národnost česká za základ položena, a česká řeč we wšech wětwích státní spráwy a weřejného wyučowání s řečí německau w auplnau rownost postawena byla “, mají dole podepsaní za to, že nikterak w nečas nepřijdau, jestli tyto radostné události shromážděným pánům Stawům markrabstwí Morawského bez meškání we známost uwedau, a je na to pozornými učiní, kterak newyhnuledlně potřebno jest, aby slowanská řeč a národnost w Morawě stejného práwa, jako w Čechách, dosáhla, a kterakby prospěšno bylo, aby shromáždění Stawowé Morawští této předůležité wěci ze swých porad déle newylučowali anebo jí za newážnau a sprostau nepowažowali. Pánům Stawům zajisté nemůže neznámo býti, že wíce nežli tři čtwrtiny obywatelstwa Morawy ke slowanskému jazyku náleží, že českomorawský národní jazyk, ačkoli w běhu wíce než dwau století pomalu z auřadůw a škol docela wytlačený, nynějšího času při těch welikých proměnách swěta, kteréž se před očima našima zběhly, nemůže ku posawádnímu tomu hanebnému wyobcowání we swé wlasti déle odsauzen býti, tak aby slowanská mládež, bychom toho aspoň jedním příkladem dotwrdili, místo wyučowání se w náboženstwí křesťanském pauze písmeny německého katechismu a tak i wšecky ostatní nauky pauze na zpamět, beze smyslu a rozumu, odříkáwala, proto jediné, aby naposledy po mnohých letech a s mnohými obětmi ledajak německy mluwiti se naučila – což předce hlawní cíl weřejného wyučowání býti nemůže! – Páni Stawowé sami nejlépe posauditi mohau, jak draze nás stál při známé naší chudobě ten takowý způsob učení se němčině; oniť dobře wědí, neboť nás z toho pomlauwají, jak málo nám při wšem tom to německé wyslowowání swědčí, a jak welice nuceni jsme, zasazowati se o to, aby morawskoslowanská mládež budaucně přirozenau, kratší, jistější a lacinější cestau, totiž prostředkem českomorawských národních škol, wyššího wzdělání docházela, tak aby morawský rolník nemusel od domu k domu choditi, by sobě obsah německé auřední odpowědi, německého saudního wýroku od kohokoli na zdařbůh wyswětlowati dal, aniž přimušen byl, německé protokoly, jimž nerozumí, na cizí slowo a wíru podpisowati. Tyto a jiné s tím spojené w oči bijící nehody nemohau w nynějším času, w němž sprawedlnost o swá wěčná neodbytná práwa w sauzwučném ohlasu národůw se hlásí, a w němž každý jasně poznáwá, že bezpráwí, byť i stoleté bylo, bezpráwím býti nepřestáwá, nemohau, díme, déle trwati, nýbrž musejí tím spíše přestati, čím i dříwe se Páni Stawowé zemští o to přičiní. Z té příčiny dole podepsaní, hotowi jsauce we wšech otázkách wyšší politiky otcowským aumyslům Jeho cís. král. Milosti a wysoké wlády bez wýminky dowěřowati, a nemíníce w rozbírání jich na tomto místě wcházeti, a wšak spolu odhodláni jsauce hlasu swého neohroženě pozdwihowati o zachowání a zwelebení národnosti slowanské w Morawě a w Slezku, až posawad hanebně utlačowané, wznášejí na Wysoce slawné Pány Stawy následující žádost: Aby se shromážděným Pánům Stawům líbilo 1. zwoliti z prostředku swého zlwáštní wýbor, kterýž by wšeliké záležitosti, týkající se uwedení dokonalé rownosti mezi českomorawským národním a mezi německým jazykem we wšech wětwích zemské spráwy a weřejného wyučowání, pod swau péči wzal, a sice pokud možné z mužůw českomorawského národního jazyka powědomých; a 2. redakcí brněnských prowinciálních Nowin, kteréž Pánům Stawům patří, dowoliti, aby tento náš prosebný dopis we swém listu wytisknauti dáti mohla. We shromáždění česko-morawsko-slezské jednoty. We Wídni, dne 18. dubna 1848. Dr. Jan Dworáček, Morawan. – Dr. Antonín Jar. Bek, Morawan. – Dr. Wendelin Grünwald. – Dr. Mathias Kawka. – Dr. Frant. Hillardt. – Dr. Pawel Jos. Šafařík. – Fr. Auerhann. – Karel Schwippel. – Dr. Frant. Terebelský, Morawan. – Dr. Sígfríd Kapr. – František Žáček, Morawan. – Hynek j Tenner. – Wincenc Ehlich, Morawan. – Womela Antonín. – Slezák Antonín. – Aigl Jan. – Antonín Rybička. – Dr. Jan Nowotný. – Wojtěch Fingerhut. – Karel Peška. – Wáclaw Schránil. – Franz Karnet. – Josef Schubrt. – Ferdinand Lehrl. – Jos. Ant. Hellich. – Arnošt Jamnic. – Jan Lacina. – Franz Kolář. – Jan B. Müller, Morawan. – Šramek Wáclaw. – Hron Wáclaw, Morawan. – Krema František. – Koseyk Karel. – Pečner Hynek, Morawan. – Kalčík Jan, Morawan. – Viktor Brázdil, Morawan. – Zelený Josef, Morawan. – Pärtl Aleš. – František Nejedlý. – Jan Tebich. – František Feltl. – Dr. Eduard Warhanek. – Karel Warhanek. – Emanuel Czensky. – Jirsik Franz. – Jan Warhanek. – Ant. Grimmer. – Ignaz Nedwjed, Morawan. – Wenzel Swoboda. – Joseph Fert. – Vincenz Kanter. – Antonín Utěšil. – Emanuel Lehman. – Schmidt Ferd. – Jan Malý. – Luděk Pelcl. – Adolf Womáčka. – Jozef Paclík. – Karl Reinitz von Ehrenheim. – Wáclaw Miloslaw Bezpalec. – Vincenc Lutonský, Morawan. – Albert Hančik. – Antonín Cebuský. – Jan Laušman. – Vinc. Dlauhý. – Cyril Žiwný, Morawan. – František Zeman. – Lew ze Steinmetzu. – František Šwihlík. – Richard Rotter. Bernhard Angel, Mährer. – Schránil Josef. – Schön Jan. – Swoboda Karl. – Horák Josef. – Bilka P., Morawan. – Swoboda, Čech. – Wěnceslaw Tkadlec. – Liška Johann, Morawan. – Dr. Benoni Jan. – Josef Sompek. – Johann Procháska. – Procháska Jan. – Jos. Unger, Morawan. – Krpálek Josef. Libor Kadlec, Morawan. – Jan Franzl. – Drahotín Stark. – Jan Beneš. – Florian Nowák, Morawan. – Franz X. Zalder, Čech. – Josef Poliwka. – Franc. Fidler, Čech. – Heřman Jan. – Dwořák Karel. – Reichert Jiří. – Šulla Wáclaw, Čech. – Dwořák Franc, Morawan. – Hrdlička Wáclaw, Morawan. – Záwodský Frant. – Jozef Burian. – Jiří Babowec, ewangelický Theol., Morawan. – Bed. W. Hawlík. – Wěnceslaw Mareček. – Adolf Winter. – Antonín Wilím – Bedřich Drož. – Winkler Josef, Morawan. – Jan Bubna, Čech. – Brázdil Ondřej, Morawan. – Brázdil Blažej. – Brázdil Jan. – Brázdil Josef. – Beláni Samo. – Čipka Janko. – Zechenter Kazimír. Prager Moric. – Kuneš Wojtěch. – Ondřej Palacký, Morawan. – Doležálek Antonín. – M. L. Beckmann. – Dworský Karel. – J. Lasch. – Josef Korbelář. – Jan Winter. – Josef Polák. – Josef Říha. – J. Wisgrile. – J. Klemens. – Matěj Jelínek. – W. Stanislaw Kautecký. – Šaurek František. – Isidor Russ, Israelit und Jurist. – Jan Nowopacký, malíř. – Martin Killinger, malíř, Morawan. – Johann Zitek. – Karel Fraubek, měděrytec, Morawan. – Frant. Faltys, lékař. – Krodl Hynek. – Antonín Jaburek, Morawan. – Jan Stuna. – Wáclaw Martinec. – Wenzel Gult. – Wáclaw Pilný. – Jindřich Löbel. – Hynek Wender, Morawan, práwník. – Mikoláš Jun. – Antonín Welz. – Martin Pauchlý, Morawan. – Martin Stokláska, Morawan. – Wáclaw Nedwídek. – Josef Dobrowolný, Morawan. – Wincenc Brtlík, Morawan. – František Šewčík, Morawan. – Jan Bočon. – Jan Brunner, Morawan. – Franz Kaliwoda, Morawan. – Franz Marek. – Wáclaw Pražák. – Jan Nowák. – Josef Werkota. – Alois Liška, Morawan. – Jan Ludwík Pytlík, Morawan. – Frant. Kupka, Morawan. – Eduard Komárek. – Frant. Wetchý, Morawan. – Ferdinand Fingerhut. – Caufal, Morawan. – Janko Buor. – Dr. Morawský Adolf, Morawan. – Wáclaw Tieftrunk.
| 1,616 |
7. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Otištěné zprávy], Titulek: Návěští Pokroku, Autor: Havlíček, Karel
Wčera bylo následující náwěští na rozích: Nákladem nížepsaných wychází od auterka dne 6. čerwna: Pokrok, nowiny pro Slowany rakauské, obsahující zpráwy jak domácí tak zahraničné, a sice šestkrát za týden, každý den krom neděle. Nowiny tyto záležeti budau ze dwau rozdílných částí, jedné auřední, druhé neauřední. Směr redakcí jest hájení swobodné zásady proti wšelikému zpátečnictwí, jakož i proti podrýwacím wýstřednostem; program: Celitost a plná swrchowanost čili souverenita rakanského mocnářstwí ( tedy žádné spojení s Německem, pokud by bylo swrchowanosti státu rakauskému na ujmu ). Stejná práwa wšech rakauských národů. Prowedení zásady konstituční we wšech důsledcích jejích. Předplatní cena jest w Praze za měsíc čerwen 40 kr. stř. Wenkowští předplatitelé mohau 1 zl. stříbra nížepsaným wydawatelům franko zaslati, začež obdržejí poštau každodenně tyto nowiny pod zwláštní obálkau. Na příští čtwrtletí přijímá se předplacení 2 zl. stř., a wšak pod tau wýminkau, by pp. předplatitelé swé exempláře w nowinárně sami odbírali. Wýminky strany poštowního rozesílání budau později oznámeny. Jednotliwá čísla prodáwají se po 2 kr. stř. Expedicí jest we dwoře u Sw Anny na Starém městě č. 211, kdežto se nowiny w určité dni wydáwají w 7 hodin wečír. Wšecky dopisy na redakcí Pokroku žádáme, by se zasílaly pod nápisem: K odewzdání w kněhoskladu Synů Bohumila Haase pro redakci „ Pokroku “. Poněwadž my na redakcí pražádného wplywu nemáme, tedy se wznáší spolu žádost, by páni zasilatelé dopisů, kteréž se obsahu „ Pokroku “ týkají, wždy určitě na redakcí „ Pokroku “ nadpisowali, nám pak aby se zasílala psaní taková, jenž se rozesílání týkají. Wydawatelé: Odpowědný redaktor: Synowé Bohumila Haase. W. Wladiwoj Tomek.
| 1,617 |
23. březen 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: X, Titulek: Z Vídně (Dokončení.), Autor: X
Z Wídně. ( Dokončení. ) [ P. Dolešálek. — Kochankapolka. ] Pan Ant. J. Doležálek, wyslaužilý direktor Pešťanského ůstawu pro slepé, wydal nedáwno na swé autraty we zdejší dworní tiskárně: „ Immerwährender Kalender für Blinde ( Katholiken und Protestanten ) vom J. 1847 — 1900. Jest to prwní kniha pro slepé, která se w kněhkupectwí, a to za welmi lewný peníz prodáwati bude. P. D. wypočetl, že počet slepých w Rakauském mocnářstwí wětší jest než 30.666 osob; z těchto se nachází jen tři sta dílem we weřejných, dílem w saukromých ústawech totiž: w Praze, we Wídni, w Pešti, Linci, Miláně, Padowě a w Brně, tak tedy wíce než 30000 zůstáwá beze wšeho přiměřeného wyučowání, a wětšina jich k chudší třídě náleží. Není tedy zajisté lepšího a lewnějšího prostředku, nežli knihy, které dílem pro slepé určeny jsau, dílem ale knihy pro učitele a rodiče, jakby se slepí nejsnadněji wyučiti dali, wydáwati. Jiné literatury mají o tom četných spisů, my wšak ani nejmenšího, ačkoli welký počet z udaných 30.000 slepých náleží k Čechám, Morawě a Slowensku. K podniknutí takowéto práce žádný by se tak nehodil, jako zkušený p. Doležálek, ano nepochybujeme, že se takowauto myšlénkau již dáwno zanáší. P. Dr. Staňkůw článek o hluchoněmotě podle Dr. Schmalce jistě mnoho dobrého způsobí, a ještě wíce by způsobil, kdyby také o sobě wydán tedy i chudým rodičům přístupný byl. To co Dr. Staněk w poznamenání swého článku ( w Musejníku 1. r. na str. 748 ) o hluchoněmotě prawí, zajisté se i o slepotě mutatis mutandis říci dá. Poniknul jsem tuto práci, abych wywrátil obyčejný předsudek rodičůw i učitelůw, jakoby wychowáwání hluchoněmých tak těžké, ba snad nemožné bylo, anebo alespoň, jakoby oni k takowé práci neschopni byli; abych je preswědčil o možnosti a o welikém prospěchu časných přípraw k wyučowání domácímu, jímžto se dítě schopným činí, dílem aby se mohlo w kratším čase w ú stawu dostatečné wychowati a dílem aby, nelze-li je do ústawu umístit, přece tak dalece dospělo, že by w obyčejném společenském žiwotě s prospěchem obcházeci se mohlo. Dr. Staněk. — p. Doležálkůw kalendář wyjde též w ostatních řečích rakauských, česky se již nyní sází; pak zamýšlí wydati spis technologického obsahu. — Zajisté bude mnohým wítané, podám-li o žiwotopisu Doležálka, o kterém časopisowé naši i cizí často a wždy s welkau pochwalau se zmiňují, nějakau krátkau spráwu. Doležálek narodil se w Lipnici w Čáslawsku r. 1799.; otec jeho byl tam rektorem školy a choru. Již co dítě projewowal neobyčejnau zwědawost a zwláštní wlohy hudební. W Praze si odbyl studia filosofická, nezanedbáwal wšak při tom hudby, a přiučil se téměř wšem pískacím a smykacím nástrojům. Aučinkowal w Praze w mnohých akademiích přednášeje koncerty na fletnu a kytaru. Nejwíce cítil chutě a síly k učitelstwí, a wstaupil za tau příčinau do řádu pobož. škol; opustiw wšak tento řád dobrowolně, již po 3 letech studia práwnická dokonati si předewzal. R. 1823 potwrzen byl za učitele gymnasialního a též za učitele a direktora čtyr hlawních škol. Usadil se pak wstaupiw do stawu manželského w Krumlowě, a zde se náhodau ustanowil pro wyučowání slepých. K žákům jeho totiž náležel také nadějný wšak slepý chlapec. Rodiče tohoto dítěte na vzdělání jeho wše wynaložili. A již r. 1826 stal se D., dobyw sobě též znamenité známosti w theorii hudby, prwním učitelem na ústawu slepých w Praze. Brzo tento ústaw na wětší stupeň dokonalosti přiwedl, za odměnu mu wšak byl — newděk! I opustil tedy tento ústaw, wšak i jinde neopominul wyučowati slepé, až pak r. 1832 od direkcí ústawu pro slepé w Pešti wyzwání obdržel přewzíti tam ředitelstwí, což také rok na to učinil. — Spráwa jeho ůstaw Peštanský k nejprwnějším w Ewropě přiwedla; a teprwa lonského r. opustil jej dobrowolně, an mu bylo těžko přiučiti se maďarčině, která i tam zawedena byla za hlawní. Swědomitost nepřipustila Doležálkowi wyučowati w řeči, které z auplna mocen nebyl. ( Až to některý učitel w Čechách neb na Morawě učiní, budeme mít o jeden diw swěta wíce! ) P. Doležálek wyučuje zde nyní slepé prozatím saukromě. — — Tyto dni wyšla zde u Witzendorfa Kochanka-Polka ( pro piano ), kterau p. Tieftrunk složil, a „ na důkaz zwláštní úcty “ wěnowal spanilé Polačce slečně J. J—ské. Jak se tato polka na slowanském bále líbila a kolikráte opakowána byla, wíte již z mé spráwy o bále; slyšeli jsme ji wšak také na pianě, tu teprwa se nám ještě wíce zalíbila, a není žádné pochybnosti, že w brzce Kochanku-polku každá naše elegantní dáma si zaopatří. Začátek polky se wyznamenáwá zwláštní rázností, trio pak neobyčejnau jemností. — — Radili bychom p. Tieftrunkowi, aby dal několik set exemplářů přitisknaut, aby se hojným po ní poptawkám zadost učiniti mohlo; a projewujeme we jménu milowníků dobrých polek přání, aby tato jeho prwní polka nezůstala poslední. — — W.... ch.
| 1,618 |
6. únor 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: [Poznámka redakce na situaci v Hluboké], Autor: Havlíček, Karel
Dodat. Red. Smýšlení J. Eminencí arcibiskupa Salcpurského nejlépe bylo poznati z té události, že nedáwno maje práwo ustanowiti biskupa učinil ním zaslaužilého faráře a spisowatele Krajinského Slomška ( Slomšek ), a sice proto, že w Diecési té Slowenci bydlí, nechtěl tam pauhého Němce biskupem ustanowiti. Jindy se obyčejně na bisknpstwí ta do - sazowali kanowníci ze Salcburku. – Též nechtěl arcibiskup kníže Šwarcenberk přijmauti arcibiskupstwí w Uhřích, pauze proto, že maďarsky neumí.
| 1,619 |
1. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Otevření Měšťanské besedy.], Autor: Havlíček, Karel
Pražský denník. Otewření Měšťanské besedy. Čtenáři našich Nowin pamatowati budou ještě, co sme w krátkosti již dříwe o ústawu tomto pronesli: žádost naše wyplnila se již úplně. Wčera wečír slawilo se hlučně prwní otewření besedy měšťanů Pražských. Již po 6. hodině počali se údowé do čistě zřízeného domu scházeti a sjížděti, a každý dychtiwě procházel obšírné místnosti besední. Zwláště čítárna obracela na se pozornost pro wkusné a úprawné zřízení; wůbec wšechny pokoje čistý, ne zbytečně nádherný ráz do sebe mají, jak se sluší. Před sedmou hodinou byli již zwaní páni hosté jakož i ostatní účastníci besedy pohromadě, načež je páni wýboři, ukázawše jim wšechny pokoje, do čítárny uwedli. Do půl kola u stolu w prostřed čítárny postaweného usedli pozwani hosté besedy: Městský pan hejtman, pan purkmistr Pražský, pan Jungmann, pan Palacký, pan Šafářík; okolo stálo měšťanstwo a údowé, načež přednosta pan Dr. Frič následující řeč rázně pronesl: „ Wysoce urození, urození, wysoce učení Páni a Páni! Welewážení pánowé, a spoluměšťané! Dnešního dne sme se k tomu cíli shromáždili, abychom besedy měšťanské započali, kteréž na obdržené k tomu powolení přičiněním společným, zříditi nám popřáno bylo. Wyhledáwá měšťanstwo Pražské tím toliko prostředků k wespolnému se přiblížení, k ušlechtění srdce, a k zotawení ducha po prácech swého powolání, kdežto se pod otcowskou ochranou, swého nejmilostiwějšího krále a pána, weškeré země mocnářstwí Rakouského ze swatého míru těší. – Wděčni za tento dar milosti Boží, nezapomenou wšak nikdy měšťané Pražští na swaté powinnosti ku králi a pánu swému, a drahé wlasti swé, a hotowi jsou, každého času, za příkladem slawných swých praotců, za ně žiwoty i statky nasaditi, dobře o tom wědouce, kterak předkowé jejich při králi a pánu swém wždy wěrně stáli a setrwali, a zwláště to we swé paměti chowajíce, že měšťané Pražští, osiřalého swého krále Wácslawa II. z nesprawedliwého zajetí wyswoboditi nelenowali, že milowané králowně swé Elišce a choti jejímu králowi Janowi brannau rukou přístup do města zjednali, že práwa dědičná krále Ladislawa a králowny Marie Terezie wěrně hájili, že náwalu Šwédskému mužně odolali, ano i w časech nedáwno minulých swou wěrnost a oddanost králi a pánu swému Františkowi, slawné paměti, při každé příležitosti dokázali, aby hodnými zůstali jména toho, ježto jim někdy císař Karel IV. udělil, řka: že jsou oka jeho zřítelnice. Tuto cnost wěrnosti, co dědictwí předků swých, již wíce než tisícileté, wždy nepoškwrněnou zachowati, ano i skutkem dokázati wždy hotowo zůstáwajíc, měšťanstwo Pražské se zajisté přičiní, aby se cíle chwalitebného, sobě při těchto besedách wytknutého neminulo, nýbrž jej ouplně a w plné míře dosáhlo! Započínajíce tedy dnešním shromažděním měšťanský tento spolek, kde rownost a swornost heslem jest, a we wšem se wždy jewiti má, spolek, který do dnešního dne 19 zakladatelů, 193 činných a 120 přispíwajících údů počítá, našim wysoce wáženým p. p. hostům nejwroucnější díky wzdáwáme, že se k prosbám našim nakloniti a společnost naší swou wznešenou přítomnosti poctíti ráčili, spolu je co nejuctiwěji žádajíce, aby i památku této milosti a přízně, zapsáním jmen swých w knihu paměti, nám zůstawiti, sebe laskawě propůjčili. “ Po ukončené řeči počalo wšech pět pánů hostů jména swá do památní knihy besedy wpisowati, při čem z wedlejšího pokoje hlučný sbor řízením našeho Jelena mistrně přednášel tato slowa: Zawzni plese po wší Praze; Jednoty zde stojí chrám: Kdo ji chowáš w duši draze, Přistup sem a wítej nám! Rownost a swornost Jsou naše práwa; Kdo znáš je ctíti, Sláwa ti, sláwa! Jedna duše w jednom těle, Jeden wšecky wáže pás: Přítel staň se z nepřítele, Pak se postaw mezi nás. Rownost a swornost Jsou naše práwa: Kdo znáš tak žíti, Sláwa ti, sláwa! Buď si welký, buď si malý, Jen když čestnou mysl máš, Srdce wěrné wlasti, králi: Dej nám ruku: ty jsi náš! Rownost a swornost Jsou naše práwa; Pro ně umříti, Sláwa je sláwa! Po zapsání utichl sbor, a z ust wšech přítomných zawznělo: Sláwa, Sláwa! – Na to se zasedalo w ½ 8 k tabuli, která zároweň pro 103 osoby připrawena byla we třech pokojích: přes celý prostřední nejdélší šel jediný dlouhý stůl, za kterým na čestném místě nadřečeni již wysoce wáženi páni hosté, teď p. Preslem rozmnožení, umístěni byli, ostatek činní údowé zaujímali. Při skwostné a weselé hostině, kterou zde zewrubněji popisowati, času nám do rána nezbýwá, slyšeti bylo wždy čas po čase české zpěwy sboru, až se wečeře ku konci chýliti počala. Tu nastaly slawné toasty šumnými číšemi šampaňského. Přednosta besedy pan Dr. Frič powstal s číší a pronesl ke cti Zeměpána takto: Nejjasnějšímu králi a pánu našemu nejmilostiwějšímu Ferdinandu V., pod jehož otcowským panowáním, wědy, umění a průmysl kwětou a prospíwají; Jehožto skutkowé milosti, z nezkonalé dobrotiwosti srdce Jeho wycházející, Jemu w časech přítomných i budoucích ujistili příjmí: „ Dobrotiwého, “ a kterýž nejwyšší zpráwu králowstwí Českého, na jeho zdar a bláho, wznešené ratolesti slawného kmene králowského swěřiti a tím nejtúžebnější přání swých wěrných Čechů wyplniti ráčil, z celého srdce budiž woláno: Sláwa, sláwa, sláwa! A po wšech pokojích pilo se na zdrawí Císaře Pána, a odewšud zněla: Sláwa! Na to pan Prokop Richter tento toast pronesl J. C. W. našemu milowanému Zemězpráwci: 40 Jeho Císařské Wýsosti nejoswícenějšímu Arciknížeti Štěpánu, jemuž nejmilostiwější císař a král náš spráwu naší milé Wlasti swěřil, aby wěrnost wšech prawých Čechů u nejwyššího trůnu oswědčil, jemuž, an w powolání swém slasti míru i hořkosti trudných dob s námi nejlaskawěji děliti zná, budiž Sláwa, Sláwa! Potom pan stawitel Rypota panu Městskému Hejtmanu: Náš wšewážený, milowaný městský hejtman wysoce urozený pan hrabě z Deymů, stejně sprawedliwý jak laskawý prostředník mezi wšemi stawy naší staroslawné Prahy, blahomyslný ctitel národu swého, ať šťastně a dlouho mezi námi žije! – Panu Purkmistru Pražskému pan Fr. Pštros tento toast: Náš wysocectěný appelační rada a primator měst Pražských, pan Josef rytíř z Müllerů, welikomyslný podnikatel wšeho prospěchu měšťanského, jehož znamenité zásluhy nejmilostiwější Císař a král náš co nejdůstojněji odměniti ráčil, ať mezi námi dlouho ještě setrwá a žije! Po každém toastu rozléhali se přípitky po wšech pokojích. Když ale konečně pan Dittrich powstana, ráznou řečí pronesl: I já se chopím číše, abych w této radostné době proudu upřímného srdce swého swobodný wýlew učinil. Cíl a myšlénka, jenž náš spojila w tento střed, jest krásná a předůstojná! – Zotawení sil starostmi wezdejšími sklíčených, wzdělání ducha k obcowání s muži, kteří okrasou Wlasti a Národa swého jsou, bratrské přichýlení se měšťana k měšťanu, Čecha k Čechu: to jsou ti poklady, jichž každý zde najde, kdo jich nalézti chce a hledati zná. – Neuchylme se nikdy od tohoto wznešeného cíle! Buďme w srdci rowni, w mysli sworni, a potrwá náš spolek co zwěstowatel po wší Wlasti, že sme cenu swou poznali, že Praha we swém měšťanstwu posud Čechy chowá! Pročež spolek náš w rownosti a swornosti ať na wěky žije – Ať žije! – tu teprw wolání a radostní připitkowé ani konce neměli, ze wšech pokojů scházeli se údowé a připíjeli si wzájemně na Sláwu národu a Wlasti naší. Ještě dlouhou chwíli trwalo wšeobecné nadšení, až pak je, když umdléwati mělo, opět nenadále powzbudil milowaný a wšeobecně wážený pan městský hejtman hrabě z Deymů. Wstana pronesl česky přípitek w tato slowa: Na ustawičné zkwětání mé dědiny, a na swornost mezi wšemi Čechy, mými milými krajany! Lehko si pomyslit, jak wděčné city slowa tato w prsou každého powzbudila. Pan purkmistr Pražský pronesl německý toast na zdaření této založené besedy, pak následowal ještě jeden německý toast pronešený od p. Dra. Kaspara. Na to náš Palacký promluwil mnoho wážných slow o dějinách národu našeho a Prahy, kterak se, jak z této slawnosti widěti, duch národní opět zwedati počíná a připil na sláwu Prahy i Pražanů. Za ním náš Šafářík připil na snášeliwost wšech národů a jazyků w Rakouském mocnářstwí, aby jeden druhému nepřekáželi w lepším wznikání. Oba přípitky wzbudili opět weliké účastenstwí a spokojenost. Na to se asi k 11. hod. wážení hosté z besedy odebrali, ostatních wšak besedníků wětší čásť ještě mnohem déle se bawila. Podali jsme zde bez wšelikých úwah jenom pouhá fakta, myslíce, že již důstatečně za sebe mluwí. Tolik se říci musí, že měšťanstwo Pražské wystoupilo poprwé we wětší sláwě w duchu úplně českém, učiniwši tak statný krok k budoucímu ustawičnému wyznáwání národnosti swé před swětem. Dnes již jest beseda w činnosti swé, ačkoli snad úplné zřízení a uspořádání wšelikých maličkostí teprw za nějaký čas ukončeno bude, jako při tak weliké wěci jináče býti nemůže. H. Borowský.
| 1,620 |
25. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Moravy], Titulek: [Datum volení], Autor: Havlíček, Karel
‒ Wolení poslanců pro Mladoboleslawský a Bělský okres, pak pro město Liberec jest na 2. února l. r. ustanoweno.
| 1,621 |
18. prosinec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: Má-li se nos pana Karla Štorcha čím dále tím více dokonaliti?, Autor: Havlíček, Karel
* – * Máli se nos pana Karla Štorcha čím dále tím wíce dokonaliti? tážeme se. Odpowěď wiz wčerejší Kwěty str. 604 druhý slaupec, kdežto p. Štorch sám následowně na tuto otázku odpowídá:,, Jak? máli se dokonalit? “ I owšem, wšecko což lidské jest, tedy nos pana Karla Štorcha, leda by již swrchowaně dokonalý anebo snad oprawy neschopný byl, což ale zde mysliti již sama ona otázka H. Borowského nedowoluje. “ – Wšechno doslowně jenom místo „ prawopis český “ jsme položili „ nos pana Karla Štorcha “, což wšak pranic neškodí, přiználi nám, o čem nepochybujeme, jen p. K. Štorch, že nos jeho lidský jest. – – To jsau následky, když se člowěk hádá o prawopis! H. B.
| 1,622 |
27. srpen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Vystěhování žen do Texasu]., Autor: Havlíček, Karel
Žertowné Nowinky. * – * W Berlínských nowinách stálo nedáwno, že se z jednoho německého města wystěhowalo weliké množstwí dospělých ženských do Texasu, aby se tam pod čepec dostaly. Šťastnau cestu! – * – * Joňané, nedrží dobré sausedstwí s Řeky. Zlopowěstný Stiko, od Řeckých saudu k smrti odsauzen jsa, z pewnosti utekl, je na Jonickém ostrowě Zante za policejta ustanowen.
| 1,623 |
23. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Nová knížka od hrab. Lva Thuna (Dokončení), Autor: Havlíček, Karel
Nowá knížka od hrab. Lwa Thuna. ( Dokončení. ) Jsauce ostatně přeswědčeni, že p. hrabě we knížce swé wyslowil upřímně swoje přeswědčení a swau dobrau wůli, kterau jsme jemu w celku nikdy neodpírali, nechceme tedy ani před ním tajiti toho, že nám ani možno není, určiti již nyní auplně a do podrobnosti meze té foederace, kterau jsme sobě za heslo wywolily. My se neštítíme weřejně toto wyznati, protože myslíme, že nyní žádný wůbec ani nemůže napřed něco podobného určowati. W tom musí být slyšán hlas wšech národů rakauských, a jeden národ, jedna strana nemůže sama o sobě žádného rozhodného hlasu sobě osobowati. Zásada naše ale w tomto ohledu jest ta, že každý jednotliwý národ w Rakausích jest sám sobě aučelem, a říše rakauská toliko prostředkem k dosažení těchto aučelů jednotliwých národů: a w tom myslíme, že leží kořen foederace, kdežto naopak centralistům říše za aučel platí a jednotliwé národy jenom za prostředky. Na příštím říšském sněmu uwidíme jistě dle těchto dwau zásad rozdělené wšechny zástupce celé říše, celý sněm rozpadne se na dwě strany: centralistů a foederalistů. Foederalisté budau sebe wždy powažowat napřed za Čechy, Chorwáty, Srby, Poláky, Rusíny, Maďary, Wlachy, Rumuny atd., a pak teprwa za Rakušany: kdežto naopak centralisté přede wším za Rakušany ( za Němce, což w tomto pádu jest synonimum ), a pak teprwa za provincialy té neb jiné province. Centralista i foederalista, ačkoli jejich wyznání wíry ještě není formulowáno, přece se welmi ostře od sebe dělí, a z každé maličkosti se poznati mohau, ku př. foederalistowi slowo province jest až k smrti protiwné, kdežto centralista jím ustawičně a s líbostí okolo sebe hází. Některé wýroky p. hraběte, nesaucí na sobě patrné známky strannosti a mrzutosti práwě k naší straně, nemůžeme též mlčením opominauti. Co ku př. znamenati mají ony okowy strany samowládní přirownané od něho k absolutní wládě? Každý wí, že naše strana rowněž jak každá jiná nemá žádných prostředků někoho nutiti, aby s ní držel: každý drží s námi tak dlauho, pokud uznáwá, že cesta naše jest prawá, a pokud se shoduje s naším smýšlením. My nemáme žádné wojenské exekuce, žádné žaláře, žádné tresty, kterými bychom někoho nutiti chtěli, aby to, co prawíme, za sprawedliwé uznáwal! Zdá se tedy, jakoby přiweden byl k takowému wýroku p. hrabě jenom z trpkosti nad politickau porážkau, kterau za onoho času šťastně od nás utrpěla jeho strana. To samé platí též o wýroku p. hraběte, „ že prý moc strany národní jenom wůdcům a nowinám jejich prospíwá, “ we kterém každý alespoň co se nowin týče, pozná narážku na spisowatele tohoto posauzení. Pan hrabě dobře wí, že wůdcowé národní strany naší od swé strany žádného jiného prospěchu nemají, než jakého wůbec užíwají wůdcowé každé politické strany, totiž wplywu a wážnosti. Awšak i to opět záwisí od dobré wůle strany samé jako wšude jinde. Co se ale nowin týče, jest známa wěc, že prospěch každých nowin ( wyjmauc takowé, které někdo wydržuje a uplácí ) záwisí jenom od nich samých; které nowiny mají schopnosti, získati si wíce přátel, těm se wede owšem líp, než takowým, které lidé ani zadarmo bráti nechtějí. Pan hrabě též dobře wí, že my k předplacení na swoje nowiny nikoho nutiti nemůžeme, a že bychom se také styděli snad nějakých kramářských a doražliwých prostředků k rozšíření jejich užíwati. Rowněž tak newíme, co mohl p. hrabě mysliti slowem monopol, a tím že nikoho jiného k slowu připustiti nechceme. Snad nás nebude powažowati za tak dobromyslně-hlaupé, abychom nechali strany nám protiwné, jako ku př. Wlastimilo-Wurmbrandskau w tichosti se rozšířowati, neopírajíce se proti ní ze wšech sil? Wůbec nesluší p. hraběti wýrazů, jako „ hlauček předbřeznowých wlastenců “ užíwati, neboť on sám náležel do tohoto hlaučku „ wlastenců “, a teprwa později wíce ke straně šlechtické přilnul, a jmenowitě po událostech čerwnowých dokonce se s naší stranau rozpadnauti a roznepřáteliti musel. Proto by se měl s ohledem na tuto stranu wždy držeti známé národní písně: „ Hněwej ty se na mne nebo nehněwej, Jen když mne potkáš, pozdrawení dej! “ to jest: on může nyní jakožto nepřítel důwody wystupowati proti naší straně, ale neměl by nikdy mluwíti potupně a pohrdawě o těch, do počtu kterých se dříwe náležeti nestyděl. Ku konci nemůžeme ještě nezmíniti se o tom, co wytýká p. hrabě ( str. 84 ) Prawici slowanské: „ Podporowala w Kroměříži celým swým počtem hlasů onu stranu sněmu, od které z Wídně byla wypuzena, w otázce národnosti se dokonce nedotýkající proti wládě té, která se zmužila prohlásiti konečně nepřátele Slowanů w Uhřích za nepřátele Rakauska. “ W této pamětihodné sadě wypodobnil se p. hrabě mimowolně líp než w nejdokonalejším zrcadle. Jak známo, jednalo se tam o hlawní zásadu, „ pochází-li wšechna moc z lidu “ a tedy snad měla Prawice slowanská ( jak myslí hr. Thun ) ze msty proti Němcům upírati takowau hlawní a základní prawdu? Měla snad ze zdwořilosti k wládě a ze záští proti Lewici hlasowati proti swému přeswědčení? Že ostatně ani wláda newystaupila proti Maďarům ze sprawedliwosti k Slowanům, nýbrž pro wlastní swůj prospěch, to wí p. hrabě tak dobře jako každý jiný. Na jiné jednotliwosti toho spisu přijdeme ještě příležitostně.
| 1,624 |
18. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Báchorky a pověsti národní]., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. 2. Báchorky a powěsti národní, od Boženy Němcowé. Sw. III. W Praze tisk a sklad Jar. Pospíšila 1846. Obsah: Šternberk. Sprawedliwý Bohumil. Neohrožený Mikeš. Diwotworný meč. Noční stráž. O chytré princezně. Čert a Káča. Silný Ctibor. Rozkoš. 12. str. 128. Swazek 4tý je w tisku. Saud náš o p. spisowatelce jest powědomý, a zde jen tolik přidáme, že se w těchto poslednějších báchorkách drží přísněji wyprawowání samého lidu bez proměny.
| 1,625 |
22. leden 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Literaturní noviny., Titulek: Rychlost patisku., Autor: Havlíček, Karel
Literaturní Nowiny. Rychlost patisku w Čechách. Předwčírem wyšla ráno w 9 hodin „ Wčela “: wečír téhož dne wyšly „ Kwěty “ a již tam byla otisknuta báseň Jablonského „ Tři doby “! R. Rychlejší tisk nowého básnického díla p. Wocelowa „ Labiryntu Sláwy “ které tak dychtiwě očekáwáme, nastane již nyní: poněwadž wážený pan spisowatel od swé dlouhé oční nemoci se uzdrawiw, o brzké wydání swého díla péči wezme. České listy od Sigfrída Kapper-a. Tyto básně bohatě nadaného spisowatele jsou k tisku přichystány, a wyjdou nákladem knihkupectwí Calve-ského, které za posledních dob zwláštní zřetel k české literatuře obrací, a plody její w pěkném oděwu do swěta wysílá. S ochotností obracíme pozornost čtenářowu na tento plod Musy národní, jelikož se nám básník we swé indiwidualnosti rázně projewuje, a nejhlubších interesů nynějška se dotýká. Zapoměli jsme zmíniti se, že k Tomíčkowě národopisnému dílu „ Obrazy swěta “ také krásné rytiny w oceli přidáwány budou, což zajisté cenu spisu toho zwýšiti musí. We Znojmě wyjde u M. Hofmana druhý díl „ Historických pamětností Znojemských. “
| 1,626 |
28. duben 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Žihadlo, Titulek: [Anekdota o Němci, Angličanovi, Francouzovi a velbloudovi], Autor: Havlíček, Karel
– Němec, Angličan a Francouz byli objednáni, aby každý wykreslil welblouda. Francouz šel bezewšeho wšudy do Jardin des plantes Zahrady u Paříže, w kterých se weřejným nákladem zahraničné rostliny a cizá zwířata na podíwanou přechowáwají. a předložil již druhý den důmyslně pojatou, ačkoli ne zcela dobrou podobiznu welbloudowu. Angličan odejel s nejprwnější pární lodí do Afriky na poušť, pozorowal a nakreslil tam welblouda, a doručil po několika měsících obraz jako žiwý. Němec se zatím zalezl do swého pokoje, rýpal se w knihách, přemýšlel, počítal, porownáwal, aby po několikaletém pilném bádaní zkonstruowati mohl welbloudí bytost dle hlubokých názorů a z takowého stanowiska, jaké prapramen wšeho bytí w souměrných řadech weškerenstwa welbloudowi byl wykázal. – Od té doby minulo již 20 let, Francouz i Angličan již oba umřeli, ale Němec pořád ještě construuje welblouda. H. B.
| 1,627 |
16. červenec 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Palacký v Uhrách]., Autor: Havlíček, Karel
Pražský denník. Dne 14ho t. m. nawrátil se Palacký z wětší cesty konané do Uher a do Německa. Poštěstilo se mu, mnohé důležité listiny ( originalie ) pro národní Museum wydobýti z rozličných archivů, jako též mnohé pro dějiny české welmi wzácné wýpisky učiniti: tak že český dějepis tauto cestau nemálo získal.
| 1,628 |
2. říjen 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: O českém divadle v Praze, Autor: Havlíček, Karel
O českém divadle w Praze. Mnohým našim čtenářům bude snad diwno, že letos ačkoli již několikrát po česku na král. stawowském diwadle hráno jest, dle dřewnějšího obyčeje swého žádné spráwy o tom, a diwadelní referaty nepodáwáme. Oswědčujeme se tedy tuto před obecenstwem, že se to nikterak neděje z newšímawosti, nýbrž úmyslně. Přeswědčili jsme se již ze skutečnosti, že diwadelní kritiky a referaty o našem nynějším českém diwadle k ničemu newedau, owšem ale co marné kažení papíru wětší části čtenářstwa již se znechutily. A což také oprawdu prospěje na chyby poukazowati, rady dáwati lidem, kteří se naprawiti nechtějí, nemohau a nedowedau! Což platno haniti mizerné frašky, a žádati dobré kusy, když direkce, špatnými poměry diwadla českého nucena, i při dobré wůli jinák jednati nemůže! A strany té dobré wůle bylo by přáti, aby ji wždy direkce měla, aby diwadlo české nebylo powažowáno co malá, ale přec wýdatná accidence, co odpadek, odřízky od německého diwadla, kterých se w dobrém hospodářstwí rádo použije. Diwadlo české není žádný umělecký ústaw, nýbrž nahodile dle příležitosti slátané bawiště pro jisté třídy Pražského obecenstwa, herci nejsau a také nemohau býti zwláštní, nýbrž jen takowí od německého diwadla, kteří náhodau česky umějí; při čem se dle chwalného obyčeje myslí, že lecjaký lampář na českém diwadle hrdiny a milowníky hráti dowede, snad poněwadž rozený Čech jest. Letošního roku nedělali jsme si sice a nemohli si dělati žádné naděje na dramu, owšem ale na zpěwohru, zdá se wšak, že ani tu walně nepochodíme. Jsau mezi našinci w Praze přízniwci dramatického umění, kteří si mnoho i na nynějším českém diwadle zakládajíce, wšemožně je podporowati a zwelebiti se snaží. S náhledy takowými se ale my dokonce nesrownáwáme, brž powažujeme wšechen náklad, wšelikau ( ne literání ) práci o zwelebení nynějšího českého diwadla, co marné neužitečné namáhání, co tracení sil, jichžto by se lépe použíti mohlo. Na německé diwadlo w Praze wedau Páni Stawowé králowstwí Českého náklad, wěnuje se mu wšeliká péče, má zwláštní dobře placené herce a zpěwáky, má swůj dům swé wlastní sídlo, má stálé nawyklé a jisté obecenstwo, má obšírnau literaturu – a přece se od něho posawad wíce jen očekáwati musí, a málo užíti může: k čemu pak tedy dospěti může naše české diwadlo, na které Páni Stawowé králowstwí Českého nic nenakládají, které se beze wší pomoci, nemajíc ani obydlí, ani wýžiwy, jenom jako nějaké diwoké zwíře samo žiwiti musí tím, co kde užene! Pokawad naše diwadlo w takowém nehodném stawu, w takowém podruží bude, nehodláme tedy žádných referatu o něm podáwati, leč by se něco znamenitějšího přihodilo. Máme i tak welké naděje, že w několika letech samostatné a národu našeho důstojné diwadlo míti budeme, o jehožto zaražení již některé hlawní kroky učiněny jsau. Pak teprwa bude tím, čím býti má wždy, uměleckým, ušlechťujícím ústawem, zasluhujícím naši pozornost. H. B.
| 1,629 |
8. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Záležitosti moravské, Titulek: Úřední výnos, Autor: Havlíček, Karel
Tuto k nám doletěla opět jedna německá sůwa z Morawy! Vom k. k. Kreisamte. Nr. 409. p. Es ist der Fall vorgekommen, dass Studierende und andere Emissäre zu politischen Zwecken Landvolk in grösserer Menge zu versammeln und in ihrem Sinn insbesondere für die Vereinigung Mährens mit Böhmen zu stimmen versuchten. Da es im öffentlichen Interesse nothwendig erscheint, die Tendenzen solcher Individuen, welche übrigens auch nach den Passvorschriften oder nach Umständen nach den bestehenden Gesetzen zu behandeln sind, zu erforschen, und in dem Falle, wenn Aufreizungen der Bevölkerung zu Gewaltthätigkeiten und Excessen versucht werdeu, die nöthigen Massregeln zur Aufrechthaltung der gesetzlichen Ordnung zu ergreifen, so werden die Amtsbehörden in Folge hohen Landespräsidial-Erlasses vom 17. April 1848, Zahl 2029, und mit Beziehung auf die hierortige Verordnung vom 6. l. M., Zahl 346, aufgefordert, ungesäumt die Ortsgerichte anzuweisen, derlei vorkommende Individuen zu ergreifen und zu der betreffenden Amtsbehörde gestellig zu machen, wogegen selbe sodann mit angemessener Strenge die ordnungsmässige Amtshandlung und bei dem Vorhandenseyn genügender Daten die strafgerichtliche Untersuchung einzuleiten ist. Von jedem bemerkenswerthen Falle haben die Herren Amtsvorsteher ungesäumt die Anzeige anher zu erstatten. Brünn den 20. April 1848. Ferdinand Graf von Bubna, k. k. m. schl. Gubernialrath und Kreishauptmann. ( 75 )
| 1,630 |
28. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel
Sněm říšský dne 23. srpna. ( Dokončení. ) Pitteri činí náwrh, by se provinciální banky zřídily. Národní bank jest ústaw, jen bohaté obohatit, dán mu monopol úwěru, by státu wypomáhal, a práwě, když stát pomoc žádá, nechce ji bank dáti. By se lid již jednau z těch sítí lichwářských wypletl, musí se zřídit provinciální banky, které by se zemskými auřady sauwisely a polnímu hospodářstwí napomáhaly. Borrosch nawrhuje, by se stálému fin. wýboru odewzdal. Šuselka míní, žeby nejlépe bylo, by se hned ministerstwu odewzdal pro ušetření času. Borroschůw náwrh se přijme. Borkowski činí náwrh, by se starý způsob odwádění na wojnu již jednau zarazil. Brestl: Rekrutowání jest také daň, a sice ta nejobtížnější, zde musí člowěk swůj žiwot státu obětowati. Komora powoluje daně; když tedy wláda potřebuje lid, ať žádá komoru o powolení. ( Tleskot. Sykot. ) Klaudi podporuje Brestla. Hein se diwí, jak se rekruta s daní může porownáwat; celý náwrh čelí prý jen k tomu, wládu do nesnází přiwésti. Dylewski: Na nesnáze wlády se nesmí ohled bráti. Finanční ministr byl také w nesnázích, a sněm mu pomohl. Poláček žádá, by se šlo k dennímu pořádku, čemu Rieger odporuje, že se mu zdá, jakoby se wždy ty nejdůležitější otázky denním pořádkem odstranit chtěly. K čemu neustále tlačit na denní pořádek; když se chce něco zawrhnauti, ať se wyřkne: „ zawrhnuto “. President: Již uzawřeno, jíti k dennímu pořádku. Rieger a Umlauft oznamují protesty. Dne 24. srpna. Dálší rokowání o Kudlichowu náwrhu. Libomierski liluje, že tento předmět hned auplnému shromáždění předložen byl; dle jeho náhledu mělo se dříwe o něm w odborech raditi, poněwadž poddanost s práwnomocností tak úzce sauwisí. Owšem mají až do ustanowení nowých auřadů patrimoniální auřady co prozatímní trwati. Ale sotwa bude takowým způsobem lidu pomoženo, neb pokud není konstitučních prostředků k přísné dohlídce na auřadníky, powede se wšecko w starém, obwyklém způsobu. Pročež by se dle mého mínění měl wypracowat obecní řád. Já náležím zemi, která tolik revolucí prodělala, zemi, která o blahu nowého pořádku ani nepocítila, zemi, kde se reakce roztahuje. Proti tomu znám jen jeden prostředek, a ten jest swobodná obec. Pánowé! Kolik swobodných obcí, tolik máme pewností reakcí ( tleskot ), neboť dobrými zákony nezíská lid nic, pokud prawomocnost w rukau takowých lidí bude. ( Tleskot. ) Pročež si dowoluji žádati, wšech náwrhů ponechati, by ústawní wýbor we swých prácích pokročil, by se nám tak nedálo jako we Frankfurtě. Opakuji ještě jednau, s obecním řádem počíti, protože proti každému provisorium jsem. Co se náhrady týče, myslím, že se tu nejedná wíc, zdali, nýbrž zač a jak se má náhrada dáti. Tu musím poznamenat, že nemluwím pro domo mea ( pro můj prospěch ), neb má rodina se již dáwno wší náhrady odřekla. ( Tleskot. ) Tím wíce to uznáwám za powinnost, z přeswědčení mluwit, neb jen přeswědčení může přeswědčiti. Ti, kteří proti wší náhradě mluwili, nemohu jinak než komunisty nazwat, a sám komunism je důslednější; neb on bere celé společnosti majetnost a wládne w interessu wšech. Ale ti pánowé jsau nesprawedliwí, nedůslední, neb proč zastáwají jen sedlákowu majetnost? Tím se prohřešují proti rownosti. Mluwím-lí pro náhradu, nemyslím snad z nadužíwání powstalé powinnosti, nýbrž jen co je sprawedliwé a z poměru poddanosti newyplýwá. – Ač žádný z nás nepřísahal, přec měl jistě každý na paměti: Buď swobodně žít, neb umřít! Předewším je ale zapotřebí, swobodě dobře rozuměti, neb kdo jí nerozumí, nemůže ji zastáwati. W časech, jako naše jsau, kde žádných nowých zákonů posud nestáwá, máme pro swobodu jen jeden kodex ( zákonní knihu ), který každému w srdci psán – jeť to kodex poctiwosti. Nebudem-li se toho držet, pak je wšecko ztraceno; kdo chce rownost, musí chtít práwo. Že je reakce se co báti, toho náhledu nejsem, neb znám prostředek proti reakcí, poctiwějším býti, než je ona. Mluwíme-li o powolanosti komory, je jen jedna moc, která nás obmezowat smí, to je moc práwa. Půjdeme-li ale přes ní, pak je to jen změna osob, a to jest docela stejné, zdali wládne libowolnost Metternicha nebo jiných. A neměla by w skutku revoluce nic jiného býti než změna w osobách, jak by to se swobodau wyhlíželo? O poznamenání jednoho spoluauda ( Stadion ) musím podotknauti, že počítal jen ty statkáře, kteří tak šťastní byli, robotu darowati; o adresse s 12.000 podpisy, kde slawně prohlásili, že robotu chtějí darowat, se nezmínil. Já ale nedělám zde rozdílu mezi darowáním a slibem. Ku konci uwádí wýhody, které ze zrušení roboty jak sedlák tak statkář míti bude, a míní, by tedy obapolně k mírné náhradě přispěli. – Pak ještě projewuje přání, by se wyřkly zásady, kde a kdo má nahražowati, a prowedení by se ponechalo zemským sněmům. ( Silný potlesk jej prowází s tribuny. ) Treczieski prawí, že již dáwno haličští statkáři se snažili, sedláka oswobodit, a wláda že to byla, která princip majetnosti zwrhla. Služebnosti by se sedlákům ponechaly, poněwadž by mnoho ztratili. Kaučič dokazuje, že sněm má práwo, nejen konstituci wypracowat, nýbrž i zákony dáwat. Wyzdwižení roboty odwozuje z principu nutnosti, taktéž náhradu. Kdyby se nedala náhrada, ztratili by chudí nejwíce. Wrchnosti mají pro swá práwa ty samé dokumenty co sedláci. Sedlák nemůže dát náhradu, kde by u něj peníze wzali, který od masopůstu až do žní žádného chleba nemá a si dobrý den udělá, když si může kaupit trochu soli. Náhradu má platit ten, kdo břemena selská nezrušil, když stát ochranu přewzal. Sedlák má jen to platit, co se jako cena žiwnosti powažowat nechá; ostatní ať dá stát, k čemu zádušního jmění použít může. ( Dokončení. )
| 1,631 |
2. duben 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Mikšíčkův článek - poznámka]., Autor: Havlíček, Karel
Domácí záležitosti. Dod. Red. Co se spojení opětného zemí koruny naší týče, které proti wšemu práwu roztrženy jsau od nesprawedliwého systemu, aby tak rozdělením národ náš seslábnul a tím snadněji w poddanosti udržen býti mohl, co se tohoto přirozeného spojení týče, widíme již, že strana národní jak na Morawě tak w Čechách toto spojení za hlawní aučel swůj powažuje, kdežto se naši staří odpůrcowé, kteří již dříwe wždy nám překáželi i nyní proti tomuto spojení stawí. Bratří! z toho již poznáwáme, kde naše spása! Proti čemu mluwí a píší nepřízniwcowé naši, to nám zajisté užitečné. Držme se dohromady! Co Bůh spojil, člowěk ať nerozlučuje!! Toto spojení jest naše práwo, o které nemusíme prositi, nýbrž kterého co práwa swého požadowati můžeme. Wyswětlete ostatně wy našincowé na Morawě méně wzdělaným krajanům swým, kteří si w zášti proti Čechům ( zlomyslně wzbuzeném a udržowaném ) libují, že proti swé wlastní krwi brojí; wyložte jim, že spojení Morawy a Čech w jednu korunu nebude nějaké pokoření a zahubení Morawy, nýbrž že tak jako posawad domácí samostatnost swau udrží, jenom že budeme napřed my Čechoslowané w jeden přirozený celek spojeni, a pak teprwa co takowý budeme čásť císařstwí Rakauského.
| 1,632 |
28. květen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: [Opička]., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. 2. Opička, anebo: Wínem přewrácení tchánowé. Weselohra we 4 jednáních od Bretznera, přeložena od Zbraslawského. W Praze tisk Jar. Pospíšila 1846. malý 8. Str. 106.
| 1,633 |
17. duben 1846, Zdroj: Česká včela, Část: Med a vosk, Titulek: [Civilizace v Maroku], Autor: Havlíček, Karel
Civilisace w Maroku znamenitě se k předu žene; již tam lijí kanony, a fabriky na prach, flinty a šawle jsou již zawedeny! – Teď prý tam zawedou pří úřadech zwláštní mašiny na bití, poněwadž již takowá ciwilisace nedowoluje, aby úřední sluhowé aneb snad sami soudcowé lidí wlastnoručně prali. H. B.
| 1,634 |
31. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [oznámení], Autor: Havlíček, Karel
Wýbor Slowanské Lípy shoduje se auplně s tímto náwrhem pp. poslanců našich, a rowným spůsobem schwaluje P. T. pánům woličům okresu Boleslawského a Bělského tyto kandidáty. Redakce Národních Nowin nemá jiné přání, než aby wolby w tomto smyslu wypadly.
| 1,635 |
27. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Petice zadaná w diecési Linecké od kaplanů k důstojnému ordinariátu, Autor: Havlíček, Karel
Petice zadaná w diécesi Linecké od kaplanů k důstojnému ordinariatu. Chceš-li něčeho sobě wymoci, něčeho dosíci, něčeho sproštěn býti, jdi hned ke kowáři a nikdy ke kowáříčkowi. Toť jest wůbec známé pořekadlo, jehožto prawdiwost se dokázala i w tom čase, co swobodu tisku máme. W té době podaly nám wšecky skoro weřejné listy důkazy toho, jak neunaweně nižší kněžstwo ( chodíc arciť jen ke kowáříčkowi ) se snaží, střásti se sebe tuhé jařmo neobmezeně až posud nad ním wládnaucí hierarchie. Wšak wšecky tyto snahy wyřídily buď nic, neb tak málo, že to ani za řeč nestojí. – My se domejšlíme, že se w církwi k oprawám času přiměřeným dříwe nepřikročí, dokud kněžstwo, zwláště nižší, chtějíc w této rozhodné době dobře pochoditi, samo spolčiwši se w jednotliwých diécesích u swých biskupů o to naléhati nebude. Prwní krok ku předu w tom ohledu již učinili kaplaní diécese Linecké, jenž duchem času unešeni jsauce, zwláštní petici podepsanau od 222, prawíme od dwau set dwa a dwaceti kaplanů k swému D. Ordinariátu zadali. Jen 41 se jich w celém biskupstwí dotčenau petici podepsati zpěčowalo. Nacházíť se ta petice wytisknuta we „ Wiener-Kirchenzeitung “ w číslech 98 a 99. r. b. Sdělujeme ji co prwní wýjew toho druhu pro její znamenitost i w těchto listech w překladu swým čtenářům: „ Kaplani této diécese, ustanowiwše se na tom, zadati petici, nemají to w aumyslu, poměr podřízenosti, stáwající mezi nimi a jejich předstawenými rušiti, aneb snad dokonce slibu poslušenstwí w ruce swého wrchního pastýře při swěcení na kněžstwí složeného w něčem nedostáti. Rowněž to neobmýšlejí, wzdáliti se jen na okamžení z půdy církewní, ale práwě wraucí přání, aby jejich postawení w církwi tak přetwořeno bylo, jak to nejprwé důstojnosti kněžského stawu a pastýřskému aučinkowání kněze přiměřené jest, a potom aby důstojnosti kněžstwa záhubné a kněžské aučinkowání obmezující překážky se odstranily, jich dohání k tomu, míti aučastenstwí w této petici. Oniť to zawrhují, některau jinau nežli kanonickau cestau swé prosby a přání předložiti; nebť neztratili důwěru k swým předstaweným, alebrž jsau spíše nezwratně přeswědčeni, že Důstojný Ordinariát tau nejupřímější wůlí proniknut jest, každau w jeho obor sáhající a k jeho wědomosti přicházející neshodnost rychle a mužně odstraniti. Toto přeswědčení dodáwá jim té smělosti, společně ty těžkosti, pod jejichžto těžkým jarmem kaplani této diécese až posud, ačkoliw jen w tichosti, přece ale sprawedliwě hořekowali, a ty z toho wyplywající přání Důstojnému Ordinariátu neohroženě a neostýchawě wyslowiti. Oniť je zahrnují w následující články: I. Wytknutí auředního poměru mezi farářem a kaplanem. My nemyslíme na to ani dost málo, aby snad farář k naší mrawnosti nepřihlížel, a abychom jemu náležitě podřízeni nebyli. Až posud se to ale nezřídka stáwalo, že farář swé panowání nad kaplanem neslušně rozširowal. Zásada: „ Sic volo, sic jubeo, stat pro ratione voluntas, “ anebo: „ Ego sum Episcopus in parochia mea “, byla od mnohého faráře na spůsob často hnusný k záhubě kaplanů w platnosti udržowána. Spolu pracující kněz stal se nezřídka duchowním newolníkem, bezwolným wykonáwatelem nejwyšší farářské wůle, we wěcech spráwy duchowní bylo mu dowoleno sotwa něco připomenauti, nikoliw ale k něčemu raditi, neb od toho zrazowati. On byl často nucen k sankci patrných wad, křičících nadužíwání, popudliwých špinawostí proti swému swědomí duchowními úkony napomáhati. Mnohá dobrá wěc musela hned w zárodku udušena býti, mnohý šlendrián musel déle trwati proto, poněwadž kaplan dříwe na jeho odstranění pomyslil, a poněwadž absolutní farářowláda swau wážnost zadati se obáwala, kdyby na připomenutí jednoho w tak hluboké sníženosti stojícího podřízence nějaká oprawa předsewzata byla. W mnohých farních kostelích konají se obřadowé, jenž wýslowným římským neb diécesálním rubrikám naprosto odporují; a máme dosti příkladů, že kaplan ze swéhlawosti a buřictwí obwiněn býwal, maje tolik statnosti, církwi a biskupowi wíce nežli faráři poslušným býti. – My prosíme, aby Důstojný Ordinariát stručnými a určitými wýroky auřední poměr mezi faráři a kaplany wytknul, aby faráři se swau mocí nad kaplany z mezí jim církwí a rozumem wyměřených newystupowali, a aby w známost to uwedl, že w takowých pádech, kde poslušnost k faráři s wyššími powinnostmi w kollisí přijde, kaplani z takowého poslušenstwí se wytáhnauti zawázáni jsau. II. Zrušení poručnikowání wykonáwaného od farářů nad kaplany w jejich ökonomických záležitostech. Toť jest wěc takowá, kterau sprawedlnost a lidskost úsilně požadují. Čest budiž wšem farářům kteří swého kaplana za mileného spolupracowníka na winici Páně powažují, s ním co s takowým také we swém domě zacházejí, na to naléhajíce, aby s ním rowněž tak i od domácího služebnictwa nakládáno bylo. Jestiť takowych farářů mnoho, a každý kaplan okusiw toho štěstí, býti u takowého faráře, po celý swůj žiwot s wřelau wděčností těch tak blaženě stráwených dnů pamětliw bude, jakož i žádné pochybnosti není, že ten přešťastný poměr tomu mladšímu spolu pracujícímu knězi často tím nejkrásnějším trwanliwým nawedením a bezpečným měřitkem pro jeho budaucí činění a jednání se stáwá. Wšak nezřidka jest poměr tento docela jiného spůsobu. Bohužel! jsau i takowi faráři, ba i jejich powolností swedení farští čeledínowé, kteří powažujíce kaplana za služebníka spolu podřízeného, za zbytečného a obtížného saubydlitele, za škodného stráwníka a za pramen wýdělku, mu tento swůj náhled na wšeliký jen wymyslitelný spůsob na srozuměnau dáwají, k čemuž tito ( čeledínowé ) tím wíce opráwněni se býti domníwají, když on ( kaplan ) někdy s hospodyní u jednoho stolu seděti a při množstwí pokojů s tím nejmizernějšim spokojiti se musí. – Wzhledem na důchody neměl kaplan až posud často žádného práwa a žádné obrany proti faráři. Jeho příjmy záwisely nezřídka jen od milosti a libowůle farářowy, zdály se býti wíce darem nežli perně zaslauženau mzdau, kdežto přece ten od státu pro něho wykázáný plat nejméně 200 zl. obnáší, který mu buď z náboženské matice ( Religionsfond ) aneb z některého jiného nadání ( fundace ) anebo z přebytku farářských příjmů, jak to w posledním pádu z každé farní fasse pod rubrikau „ wydání “ seznati lze, bez ujmy wyplacen býti má. Poněwadž ale, což netřeba odůwodňowati, tento dosawádní plat kaplanowi k slušnému wyžiwení nedostatečný jest, a práwě proto osady k jeho ( kaplana ) a ne faráře lehčejší wýžiwě dobrowolné příspěwky dáwati uwykly jsau, které pod jménem „ malé štoly “ zahrnujeme; tedy jsau samowolné chautky, tu samau buď ztenčiti, neb se o ni s kaplanem děliti, se strany mnohých farářů nic jiného nežli zkracowání w příjmech, spolu pracujícího kněze nemálo rmautící. Protož poníženě žádáme, aby Důstojný Ordinariát to prohlásiti ráčil, že každý kaplan neztenčený wýnos swého platu a wšech ostatních příjmů požadowati opráwněn jest; – pak že si to Důstojný Ordinariát sice přeje, aby mezi farářem a kaplanem strany platu za ošetřowání a strawowání kaplana kontrakt uzawřen byl, ale tak, aby w kterém koliw čase a od které koliw strany wypowězen býti mohl; – konečně že, kdyby dotčený kontrakt nikterak dojednán býti nemohl, kaplanowi to swobodno jest, aby sobě swé potřebnosti na každý jiný stawu swému slušný spůsob sám opatřowal, a že mu to od žádného předstaweného auřadu za winu přičítáno nebude. Takto by se mohlo s nejlepším prospěchem předejíti těm nehodám, jenž se tak často mezi faráři a jich kaplany objewují, nemalé pohoršení osadám dáwajíce. III. Prawidelné zřízení trestního jednání s kněžmi. Duchowní jest člowěk, a co takowý může chybiti, a chybuje skutečně. Jsau-li jeho chyby takowé, že jeho auřední kněžské činnosti aučinku odnímají, budiž z dosawádního jeho stanowiska odstraněn a při těžších přestupcích i přísněji kárán. Poněwadž ale dle těch nejobyčejnějších zásad sprawedlnosti nikdo bez práwem ztwrzeného a wynešeného saudního nálezu nižádným trestem stíhán býti nemá, zdá se níže podepsaným býti nejwyš žádaucno: 1. Aby w brzkém čase duchowní disciplinární trestní zákon ( Disciplinar-Strafgesetz ) složen od Důstojného Ordinariátu ztwrzen a duchowenstwu w známost uweden byl. 2. Aby duchowní trestní saud ( Strafgericht ) sestawen a od Důstojného Ordinariátu plnomocenstwím opatřen byl. 3. Aby ten duchowní saud poukázán byl, že se we swém jednání na wlas říditi má dle duchowního trestního zákonu a dle prawidel duchowního saudního pořádku ( Gerichtsordnung ), který též pro kněžstwo sestawen a jemu prohlášen budiž. – Ostatně rozumí se samo sebau, že duchowní trestní zákon rozdílu činiti nebude, zdaliž jeden a ten samý přestupek od kaplana anebo od kněze wyšší důstojnosti zpáchán bude. Pohanská zásada: „ Quod licet Jovi, non licet bovi “, nemá u saudu křesťanského naprosto žádné platnosti. Tak uspořádaným saudním jednáním wystawí se ta nejsilnější hráz proti té neblahé nedůwěřliwosti, na kterau jak Důstojný Ordinariát, pohlížeje k wyšším swětským auřadům w tom ohledu šťastnějším, sprawedliwau stížnost wedl, rowněž tak i kaplani na ní ( nedůwěřliwost ) žalostně naříkali; takowé saudní jednání položí tu nejsilnější záworu weškerému tajnému udáwání, jednostranným žalobám nepřízniwých předstawených, a neprawdiwým často zpráwám nejmenowaných dopisowatelů; ono položí konečně tu nejmohútnější záworu wnitřní nespokojenosti a sklíčenosti těch kněží, jenž za příčinau takowých tajně jim strojených aukladů newinně byli trpíwali. IV. Wšemožnau sprawedlnost při přesazowání a powyšowání. My to neupíráme, že přesazowání často potřebné jsau, ba i nahlížíme to, že to může kaplanowi prospěti a i milé býti, když za čas swého kaplanowání w rozličných diécese krajinách swůj auřad zastáwá: – ale i Důstojný Ordinariát to nezneuzná, že takowá často nepředwídaná a nezaslaužená a rychle po sobě následující přesazowání na často welmi wzdálené aneb tělesným silám nepřiměřené štace kaplanowi příliš obtížné býwají. Mimo to, že cestowní autraty jej nezřídka nutí, swůj prwní čin na nowé štaci s dlužením se započíti, nezdají se příliš často přesazowání také pastýrskému aučinkowání práwě býti prospěšná; nebť nikdy nemůže kaplan, jsa w každém okamžení cizincem mezi osadníky, takowau příchylností a láskau k nim dojat býti, jakowá přece k pastýřskému aučinkowání potřebná jest; on nikdy newidí owoce swé pastýřské činnosti, což zajisté nehodí se roznítiti horliwost jeho w powolání. K zmaření přicházíwá také mrawní působení, které by míti mohla jeho déle trwající přítomnost u dorůstající mládeže, jejíž horliwým a milým katechetou w čaše jejího dětinstwí on byl. Přesazowání oblíbených duchowních pastýřů způsobuje w osadách zlau krew, obzwláště když ony často známost majíce těch tajně kutých intrik wědí, jak těch samých k přesazení duchowního jejich spráwce nepráwě užito bylo. Přeswědčenost učí, že w těch osadách, w nichž w každém okamžení změny kaplanů se předsewzaly, i když žádné pohoršení se nepřihodilo, jakási pohrdawost jich ( kaplanů ) se strany osadníků se objewuje; – a nač se tomu diwiti – oni ( osadníci ) widí, že kaplani mají stejný osud s finančnými strážníky, kteří též, aby se nikterak se stranami trochu seznámiti nemohli, z místa na místo přesazowání býwají. Mimo to dowědí se osady, jak lehaunké to jest, kaplana se sprostiti, a jednotliwí osadníci odolají těžko tomu pokušení, použiti toho a pracowati o wzdálení kaplana, an snad práwě skrze swědomité plnění swých powinností jim nemilým se stal. – My prosíme tedy Důstojný Ordinariát, by co nejwíce možná sprawedliwý ohled bral na čas — aby kaplan w jednom roce na dwě nebo tři štace přesazowán nebyl, – na tělesnou ( fisickau ) sílu, aby podlé těla slabší, konaw w horách prwní cestu k zaopatření nemocného swátostmi umírajících hned churawěti nemusel, a na wzdálenost, aby z jednoho konce diécese na druhý na swé autraty stěhowati se nemusel. Wůbec nebylo by to nic neslušného, kdyby požadowal náhradu cestowních autrat kaplan při přesazení takowém, ku kterému sám příčinu nezawdal. – Co se dále powýšení kaplanů na fary týká, prosíme, aby Důstojný Ordinariát, odstraniw wšecko ochnanitelstwí ( Protektionswesen ) wětšímu stáří slaučenému se zásluhami též wětší platnosti udělowal, aby zcela do pozadí strkán nebyl spráwce duchowní na wenku, nemaje příležitosti, ještě méně ale drzosti do sebe, aby swé zásluhy den co den před obličejem mnoho mohaucích swých přízniwců w tom nejjasnějším swětle na odiw stawěl. V. Odbýwáni konkursní zkoušky jednou na wždy a to i od vikářů Vikář znamená w Rakausích tolik, co w Čechách administrátor uprázdněné fary. a expositů. Co milowníci wěd, prowozujíce denně skutečně to, čemu se byli naučili, střeženi též w tom ohledu od swých církewních předstawených, wysazeni posuzowání a kritice často wzdělaných, ale nepřátelsky smýšlejících osadníků, neděsí se kaplani pražádné zkaušky. Ale též se domýšlejí, že w tom ohledu zasluhují neméně důwěry, nežli wšecky ostatní fakulty. Ta doposud trwající praktika wedla k mnohým w oči bijícím odporům, když ku příkladu vikář ( administrátor ) w lidnaté osadě bez konkursu až na konec swého žiwota spráwu duchowní zastáwá, kdežto přece w tom samém čase o faru s menším o mnoho počtem duší ani zakročiti nemůže atd. Poněwadž slušně a sprawedliwě nadíti se lze, že to, w tom ohledu něco ustanowiti, od státních auřadů w moc Ordinariátů odewzdáno bude; tedy prosíme ohledem na konkursní zkaušku o dwojí wěc: 1. Aby dotčená zkauška od každého jen jednau po uplynutí jistých na winici Páně ztráwených asi tří neb čtyr roků písemně a austně se odbýwala, a sice tak, aby zkaušenci swobodno bylo, zdaliž se zkaušce ze wšech předmětů pospolu anebo jen z jednoho a kterého najednau ( písemně a austně ) podrobiti chce. 2. Aby ta zkauška i těm uložena byla, jenž by se o expositury a vikariáty ( administrace uprázdněných far ) ucházeti chtěli. VI. Podporowání kněží w čase jejich činnosti nemocí nawštiwených a zlepšení nuzného stawu deficientů. Postawení do nemoci upadšího kněze ( kaplana ) jest často welmi bídné. Nedbalé ošetřowání, nejistota, jak dlauho jeho nemoc trwati bude, nedostatek 874 uspořeného jmění a obáwání, zdaliž autraty za léčení weliké nebudau, to wšecko wesměs napomáhá k tomu, by nemoc ta, kterau on wěrným plněním swých powinností často byl spůsobil, pro něho ještě trapliwější byla. My se osmělujeme ohledně toho na jeden, již před dwěma roky z našeho středu zhotowený „ Náwrh stanow bratrstwa k podporowání nuzných kaplanů “ poukázati. Jednohlasně wyjadřujem se, že my wšickni wesměs hotowi jsme, ročně jistau záhodnau částku příjmů rádi podati co obět lásky bratrské, wědauce, že žádný z nás jistotně newí, zdaliž i on ještě nebude muset o takowau obět jednau žádati, a prosíme jen o to jediné, aby některý wážný muž w čelo se postawiti, a aby náš otcowský pastýř uděliw nám k tomu powolení a požehnání, naší dobré wůlí stálost a podporu uděliti ráčil. Wezme-li se na dotčený náwrh ohled, tuť přijde to na jewo, že nám též bídný staw naších chorobných spolubratří na srdci leží, a že my dle možnosti k jejich ulehčení rádi přispíwati chceme. – Kde nenáwist se spojuje, kde bezbožnost a zloba w spolky wstupují, tuť musí i křesťanská láska w jedno se slíti. VII. Uwedení dekanátních porad pod autoritou Ordinariátu. Zmiňujíce se o dekanátních poradách, nemíníme se scházeti proto, bychom pauze o swých interessech se radili, – nikoliw, znajíce moc a přednost žiwé řeči před mrtwau písmenau, chceme w nadzmíněných poradách interessy církwe, zwelebowání bohoslowecké wědy a praktické zpráwy duchowní pojednáwati, a ne bez wýsledku do wětru jen mluwiti, nobrž dle dobře promyšleného pořádku se raditi o tom, co duchowenstwu a křesťanskému lidu potřebné a užitečné jest. K tomu potřebujeme ale zplnomocnění s hůry, potřebujeme, my to uznáwáme, stručného nawedení a dobré rady, k tomu potřebujeme též dojímawého nabízení, a to jest wšecko, oč my poníženě prosíme. Theologický čtwrtletní časopis stal by se napotom orgánem probuzeného, čilého katolického žiwota, a pro budaucí wěky důkazem, že katolické kněžstwo hornorakauské swůj čas neprospalo. Nebyly by potom takowé náležitau legální platnost mající porady tau nejlepší příprawau k budaucí, tak přežádané a s Tridentským církewním sněmem auplně se shodující diécesální synodě? Toť jsau ty prosby a přání, které my nížepsaní kaplani diécese Linecké Důstojnému Ordinariátu přednésti puzeni se býti cítíme. Pohnútky k tomu jsau nejwíce diwoké wýrůstky, zniklé na stromě před nedáwném swržené státní saustawy, jejíž, chránitelowé neobmezeně wšecko nižší w porobu wyššího přiwádějice, dobře pochopili, že jen tak její ( saustawy ) trochu dlauhé trwání ještě déle prodlaužiti možná jest. Tyto swrchu podotknuté wýrůstky swými široko daleko rozwětwenými ratolestmi – wšecky žiwotní poměry a tak i zewnější spráwu církwe zasáhly. Poněwadž newyrostly na půdě církewní, nebude to zajisté k záhubě církwe, nobrž jí to spíše prospíwati bude, když tak rychle, jak jen možná jest, opět wyhubeny budau. Proto my se také neobáwáme, že Důstojný Ordinariát naše prosby nemilostiwě přijme. Naopak my se důwěřujeme, že jsme buřiči a domáhači, jsou-li jací mezi námi, w jejich řádné meze nazpět přiwedli, přiměwše je k tomu swým weřejným, církwi neodporujícím zákonitým wystaupením. Kdyby Důstojný Ordinariát bližší, dokonalejší wyswětlení strany některých jen podotknutých poměrů požadowal, tuť jsme hotowi, skrze wýbor z našeho středu wywolený wšecko náležitě objastniti, jakož i uwedené stížnosti ráznými skutečně se zběhlými událostmi odůwodniti. Nechť ostatně na jaký koliw spůsob naše prosby milostiwého wyslyšení dojdau, my a naši nástupníci po celý běh žiwota swého wřelé díky wzdáwati budeme Důstojnému Ordinariátu, ano i wšem swým předstaweným, přispěwším k tomu, aby nižšímu kněžstwu k swobodnějšímu a slušnějšímu postawení dopomoženo bylo. Tento cit wděčnosti powzbuzowati nás bude, skutkem dokázati, že jsme té od předstawených w nás kladené důwěrnosti hodni byli, bude powzbuzowati nás, bychom těžkým powinnostem swého powolání dwojnásobnau horliwostí se oddali; my budeme wší těla i duše silau, podporowáni jsauce milostí Boží, k tomu směřowati, abychom od naší swaté katolické církwe k jejím živým audům přičteni jsauce, též mezi wěrné syny počítáni býti mohli od swého sláwau owěnčeného otcowského wrchního pastýře, kterého Bůh dlauhá léta zachowati a někdy wěčně odplatiti ráčiž. “
| 1,636 |
16. leden 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Beseda chrudimská - poznámka]., Autor: Havlíček, Karel
Domácí záležitosti. Dod. Red. Těšíme se srdečně z tohoto tak pěkného kwětu Besedy Chrudimské, a přáti si musíme, aby také ostatní naše města za tak chwalitebným příkladem zpátky nezůstáwala. K tomu aučeli, co nejdříwe místo nabudeme w listech těchto, oznámíme zřízení ( statuta)tohoto ústawu Chrudimského, aby si je jinde za wzor mohli wzíti, neboť snadějí jest dle příkladu takowého u auřadů powolení si wyjednati. Každý s lítostí pozorowati musí, jak u nás duch společenský, jenž jest hlawní pákau lepšího stawu a pokroku země, na příliš nízkém stupni stojí. Za hranicemi má každé i dosti nepatrné město a městečko jednu neb wíce besed, a besedy tyto jsau w auzkém spojení s kwětem žiwnosti. Čím wíce žiwnosti kwetau, tím wíce bohatstwí, tím wíce chuti a možnosti k autratě, tím wíce společenského žiwota — a společenský žiwot zase naopak wede k lepšímu wzdělání, k pokrokům w umění, w obchodu a w průmyslu ( w řemeslech ), poněwadž se myšlénky hojně wyměňují a rozšiřují. — Ale tu stojíme opět u toho, co jest naše stálé „ Eduard und Kunigunde “ totiž u škol: řídkost praktických škol, zabedněnost myslí, neznání swěta šírého, to jsau články pewně spojené w řetěze chudoby zemské.
| 1,637 |
21. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [otisk zprávy], Autor: Havlíček, Karel
* * * Z Brna 17. list. ( M. N. ) Doslýcháme, že zřízena bude konečně při presidium zemským školní radda dle nařízení ministerstwa od 29. září 1848. Úkol její bude, wykázati jazyku českému we školách nižších i wyšších ono místo, kteréž mu nyní dle práwa rownosti s německým náleží, ustanowiti, která gymnasia w Morawě a Slezku mají býti ohledem na studující s přewahau slowanská a která německá, nawrhnauti schopné učitele k wyučowání jazyku českému a přiměřené knihy školní, wůbec učiniti wše, čeho požaduje zwelebení jazyku národního a prospěch mládeže školní. Z tohoto účelu patrno, že skládati se může radda školní jen z můžu, wěcí školných důkladně znalých a wysokau cenu jazyka morawského uznáwajících, sice mine se radda s cílem, od ministerstwa jí wytknutým, a rownost obojího jazyka wlastenského na Morawě zůstane jako posud pauhým záludem. Každý den, o který se zřizowání raddy školní opozdí, jest nenabytná škoda jazyku wlastenskému, zwláště ohledem na počínající rok školní a na to, jak chatrně mnohá gremia gymnasiální, an to jim samým bylo zanecháno, o cwičení w něm studujících pečowali a pečují.
| 1,638 |
11. červenec 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Z Jindřichowa Hradce., Autor: Havlíček, Karel
Z Jindřichowa Hradce. Visitace gymnasialní. Weledůstojný pan direktor gymnasialních studií Jakub Beer držel zde na c. k. gymnasium od 9—17 Čerwna b. r. den jako den zrána i odpoledne ústní a písemní zkaušky. Při zkaušení z náboženstwí ony žáky, jimž jest ještě s obtížnostmi w němčině zápasiti, dal po česku wyslýchati, a byl z toho potěšen, že se zde studující mládež dle mluwnických prawidel theoreticky a prakticky swé mateřské řeči učí; při tom se také wyjádřil, že bude o to péči míti, aby na oněch gymnasiích w Čechách, kde se pro wzdělání našeho jazyka až potud nic nestáwá, on byl zaweden a přednášen. Po tak zwaných exortách pro čtyry wyšší třídy P. Katechetau a pro ostatní dwě nižší p. Prefektem přednešených wida P.T. p. direktor, kterak žácstwo dle dáwno zde zawedeněho obyčeje k podporowání swých nemohutných spoludruhů dárky co dobrowolnau oběť do pokladnice uwrhuje, přiložil k tomutéž aučeli šest dukátů, za čež mu we jménu podělených powinné díky opětowány buďte. Po ukončené visitací když se jak o zdárném prospěchu žácstwa tak o spráwném zřízení učitelského ústawu auplně byl přeswědčil, wůbec swau spokojenost opětně projewil, a pak dal učitelstwu hostinu; což se wše tu k zahanbení utrhačných jazyků, jenž se o zdejší učiliště rádi otírají, w známost uwádí. Podotknauti jest ještě potřebí, že tu milolidský p. t. pan direktor mnoho peněžitých příspěwků, zwláště k lepšímu wojanské wychowatelny, kterau nawštíwil, a ku prospěchu jednotliwých chudých štědrau rukau udělil. Zanechaje po sobě w tolika srdcích, jeho přítomností oblažených, sladkau památku, odebral se odtud na visitaci Brodského gymnasium.
| 1,639 |
15 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [Titulní strana], Titulek: Porotní soud nad redaktorem Národních novin pro článek: Výklad okrojované ústavy od 4. března v čísle 62 Nár. novin, Autor: Havlíček, Karel
Porotní saud nad redaktorem Nár. Nowin pro článek: Wýklad oktrojowané ústawy od 4. března w čísle 62 Nár. Nowin. ( Dokončení. ) ( Dálší řeč obžalowaného K. Hawlíčka. ) Pan prokurátor prawí, že se posmíwám, že se národowé budau muset obléci do jedné černožluté livereje, a on myslí, že to podpíše, kdo chce mít pewné a jedno Rakausko, poněwadž pro národnost a wlast při tom není žádné nebezpečenstwí a každému národu jest národnost a řeč pojištěna. – Ačkoliw mají mocnářowé welikau moc, přec jest prawda, co prawil Ježíš: Dejte císaři, co jest císařowo, a co jest Božího, Bohu. Ale národowé jsau Boží, a ne císařowi. A kdyby se císař a panowník sebe wíce snažil, přece nepřemění národ w jiný národ podle swé libosti a swého pohodlí. Příklad toho máme na císaři Josefu, který též chtěl, ačkoliw snad z dobrého aumyslu, národy rakauské přetwořiti w Němce, ale nedosáhl aučele swého. My zůstanem wždy Češi, jako Maďarowé, ltaliani, a nebudeme nikdy Rakušané, nýbrž jen občané rakauské říše, tak jako bychom, kdybychom byli uposlechli za onoho času hlasu ministerského a byli wolili do Frankfurtu a následkem toho byli přistaupili k německé říši, přece nebyli proto Němci, nýbrž jenom občané německé říše. Poukazuji p. prokurátora na to, co ukazuje skutečnost, že se žádný národ rakauský sám nejmenuje Rakušanem, wyjma obywatele jediné province rakauské. Ani německý Štýřan ani Tyrolan nejmenuje se ještě sám Rakušanem, nýbrž posud Štýřanem, Tyrolanem. Owšem obywatel mnohých mohutných a slawných říší, ku př. anglické a francauské, s chlaubau sebe tak jmenuje, k tomu ale náleží zásluha a sláwa historická a swobodné zřízení země; pak třeba i Němec na břehách Rýna z této příčiny sebe rád nazýwá Francauzem, ačkoliw ním není. S radostí bude sebe každý nazýwat občanem rakauské říše, když to bude čest, posud ale člowěk nemá proč a zač, býti wlastencem rakauským: my posud newidíme pro sebe z toho spolku rakauského žádné wýhody a žádné sláwy. Pan prokurátor mne těší, že je národnost pojištěna. Ale skutečnost ukazuje, že tomu není tak a že jsme posud odstrčeni wšude. Já bych na to mohl tisíc příkladů uwésti, nač jen se podíwáme, wšude widíme nerownopráwnost, ku př. já jsem dnes žalowán na základu §. 12. Ale zrowna tento paragraf je tak špatně do češtiny přeložen, že má zcela jiný smysl než německý, a kdybych německy nerozuměl, byl by dnes pro mně zákon mnohem přísnější, podle kterého bych mohl být odsauzen, neboť německý zní: Durch unwahre und höhnische Darstellungen – a český: neprawým neb aušklebným wypisowáním, což jest nesmírný rozdíl. Druhý příklad, abychom wzali zrowna nejbližší, jest česká žaloba od p. prokurátora ode mne zadána. Jest w ní nejméně 50 chyb, a jsem přeswědčen, žeby auředník sotwa směl w německém spisu podobným spůsobem psáti, neboť i starý zákon nařizuje, aby se auřední spisy wydáwaly we spůsobu důstojném, k důstojnosti ale též náleží prawopis a gramatika. Pan prokurátor nato naráží, že já štwu národnosti; já jsem wětší přítel Němců než ministerstwo, poněwadž chci, aby se wšem národům učinilo možno, spokojeně wedle sebe žíti, což ale nikdy nebude, pokawád bude mít jeden národ příčinu druhému záwiděti. Zajisté by bylo snadno, aby auředníci obaum jazykům dokonale se naučili, a pak by přestalo wšechno nedorozumění mezi národnostmi, poněwadž by obě mohly pohodlně wedle sebe žíti a sobě nepřekážeti. Ale wláda sama štwe proti národnostem, protože se nestará u nás o dokonalau známost obau jazyků. Pan prokurátor uráží se z toho, že jsem napsal, aby se již wolili poslanci místo na 5 a 10 let raději na celý žiwot, aby se pak wládlo zcela absolutně, a ukazuje mi na Anglicko, kde parlament také trwá 7 let, a přece nikdo nenazýwá wládu anglickau absolutní. – Co je w Anglicku, to není w Rakausích; w Anglicku by se mohli wolit poslancowé třeba na 30 let, a přece by proto nebyla wláda absolutní, w Anglicku je práwo, w Anglicku by nesmělo wyhnat ministerstwo sněm, jako ho wyhnali z Kroměříže, w Anglicku je každý občan, malý nebo welký, stejně podroben zákonu. Ostatně musím ale p. prokurátorowi podotknaut, že se wšude wolejí poslancowé na kratší lhůtu: w americkém saustátí senátoři na 6, representanti na 2 leta; w Pensylvanii representanti na rok, senátoři na 4; w Norwežsku na 3; we Šwýcarech na 3 leta; w Belgii representanti na 4, senátoři na 8, při čemž poznamenati musím, že při každé polowicí lhůty polowice poslanců se obnowí. Když jsau wolení representanti na dlauhý čas, ku př. na 10 let, jest to swobodě welmi nebezpečné; neboť w každé komoře jest jistá část poslanců, kteří wždy s wládau drží, tedy si může wláda také wždy najíti rozličné slabé a přístupné stránky mnohých jiných a dostati tak wětšinu na swau stranu. To je tedy skutečná chyba w oktrojowané ústawě. Pan prokurátor mi wytýká, že jsem prawil, že bude stát zemský sněm k ministerstwu jako chlapec k učiteli, a myslí, že chlapec a kluk je stejné slowo. Kluk ale jest nedůstojné, čehož jsem já neužíwal; chlapec ale, jak já řekl, je slušné slowo. A jestli p. prokurátor myslí, že jsem tento obraz nedokázal, mýlí se welice, neboť jsem se odwoláwal na §. 89 oktrojowané ústawy, podle něhož mohau ministři zastawiti aneb zapowěděti wykonáwání uzawření sněmu, příčící se zákonům a wšeobecnému dobrému, a ministerstwu tedy jest zůstaweno, odsuzowati a wěděti lépe než zástupci národa, co se příčí wšeobecnému dobrému; to jest zajisté potupa sněmu, poněwadž si ministerstwo osobuje wíce rozumu, nežli celému sněmu přiřknauti chce. Dále mi p. prokurátor wytýká, že jsem prawil, že máme wlastně neodpowědnau wládu. To ale jsem práwě řekl, neboť konstituce záleží w tom, že ministerstwo musí za wšechno to, co se děje od wlády, odpowídat, a že může být obžalowáno a sauzeno; w jiných konstitučních zemích wynáší w tomto pádu nad obžalowaným ministerstwem wýrok wždy nějaký neodwislý, samostatný saud buďto hořejší komora anebo jiný od wlády nezrušitelný saud. Oktrojowaná ústawa ale prawí w §. 106, že saud říšský bude sauditi ministry. Posud ale není žádný říšský saud, a tedy toto misterstwo samo jej ustanowí podle swé libosti, a to zrowna tak, jako bych já si swolal k porotě několik swých dobrých známých, aby nade mnau wydali rozsudek. Tedy bude se ministerstwo samo saudit, a co jsem prawil, jest samá prawda. Též pan prokurátor mne winí, že jsem celau ústawu potupil jako wěc dohotowenau, a že přece prawím sám, že jsem nejdůležitější wěci ještě nechal za lubem. Já myslím, že to, co špatného jest w ústawě, se nedá pozdnějšími dodatky naprawiti, nýbrž jen odwolati. Nowými zákony může se owšem mnoho ještě zhoršiti, tak jako ku př. widíme důkaz w zákonu o tisku, kde ku př. ustanowení, že se časopis až na 3 měsíce zastawiti může, jest přísnější než stará censura. Já jsem wytknul jen wady těch zákonů, které jsau wydány, a hleděl jsem dokázati, že byl můj posudek sprawedliwý, pročež jsem i opominul těch se dotýkati, z kterých mne ani sám pan prokurátor newiní, poněwadž se zdá sám nahlížeti jejich oprawdiwosti. Ostatně i ministerstwo již samo některé wěci odwolalo, ku př. stranu Chorwátska a Hranice wojenské, a tím dokázalo, že samo nemá w uctiwosti swau oktrojowanau ústawu. Konečně p. prokurátor mne winí z toho místa, že chce ministerstwo swobodě jedno péro po druhém wytrhati, a myslí, že opět tupím dříw, než wěc přišla a že opět prorokuju. Tomu ale odpírám. Mohl bych se sice odvoláwati na práwnickau zásadu; drž každého za chybného, pokud se nepřeswědčíš o jeho sprawedliwosti, a zákony mají býti wždy tak zřízeny, aby žádným spůsobem nedopauštěly neprawost. Já chci se držeti jen zásady křesťanské, a chci držeti i ministerstwo za sprawedliwé, pokud se neokázalo naopak. Ale máme proto důkazů, a sice zde ( ukazuje tenkau knihu modrau ). Tato knížka obsahuje wšechny základy našeho konstitučního práwa. Já z nich jen některá přednesu. A bude se hned widěti, jestli se jich skutečně šetřilo. Hned w císařském manifestu od 15. bř. min. r. stojí: Die Preßfreiheit ist durch Unsere Erklärung der Aufhebung der Censur in derselben Weise gewährt, wie in allen Staaten, wo sie besteht. ( Swoboda tisku uděluje se prohlášeným od Nás zrušením censury tímže spůsobem, jako we wšech státech, kde se nachází. ) Tedy jsme měli pojištěnau swobodu tisku takowau, jako w kterémkoliw konstitučním státu, a přece jest náš zákon o tisku nejšpatnější w celé Ewropě. W ústawě od 25. dubna m. r. zní §. 9.: Der Kaiser legt bei Eröffnung des ersten Reichstages und jeder Nachfolger unmittelbar nach seinem Regierungsantritte den Eid auf die Verfassungs-Urkunde ab. ( Císař při otewření sněmu říšského a každý nástupce jeho hned po nastaupení wlády složí přísahu na ústawní listinu. ) To se ale nestalo! W proklamací od 6. máje prawí se: Damit die Feststellung der Verfassung durch die constituirende Reichsversammlung auf die zuverlässigste Weise bewirkt werde, haben Wir beschlossen, für den ersten Reichstag nur Eine Kammer wählen zu lassen, wornach also für die Wahlen gar kein Census bestehen und Jeder Zweifel einer unvollkommenen Volksvertretung entfallen wird. ( Aby ustanowení ústawy sjednáno bylo od ústawodárného sněmu říšskho tím spůsobem nejbezpečnějším, uzawřeli jsme, dáti woliti do prwního sněmu říšského jen jednu komoru; nebude tedy pro wolby žádného censu a odpadne wšeliká pochybnost, žeby lid dokonale nebyl zastupowán. ) W proklamací z Innsbrucku dne 3. čerwna m. r. prawí se o ústawě takto: Mit derselben habe Ich den Forderungen der Zeit, den Bedürfnissen der einzelnen Provinzen, der Vorwiegenden Meinung Meines Volkes, welche im Wege des Gesetzes geltend gemacht, Mich jederzeit in Meinen Beschlüssen bestimmen wird, nicht vorgreifen wollen. Ich habe daher am 16. Mai keinen Anstand genommen, den nächsten Reichstag als einen constituirenden zu erklären und die damit in Einklang stehenden Wahlen zuzusichern. Allein die Sache selbst bin Ich bereit festzuhalten, weil sie Mir die Bürgschaft gewährt, daβ die Verfassung, welche Meinem Reiche geistige und materielle Macht verleihen soll, in ihren Grunglagen, wie in ihren Einzelnheiten ein Werk des gesetzlich ausgeprägten Gesammtwillens seyn werde, mit welchem Hand in Hand zu gehen, Ich fest entschlossen bin. ( Nechtěl jsem jí ( ústawau od 25. dubna ) překážeti požadawkům času, potřebám jednotliwých zemí a mínění wětšiny lidu mého, které prowedeno jsauc cestau zákonní wždy mne bude říditi w uzawíráních mých. I newáhal jsem tedy dne 16. kwětna prohlásiti nejprwé příští říšský sněm za ústawodárný a pojistiti wolby k tomu spůsobilé. – Ale wěc samu držeti jsem hotow, poněwadž mi podáwá rukojemstwí, že ústawa, která říši mau zmocniti má duchowně i materialně, jak w základech tak w jednotliwostech swých bude dílo zákonně wyslowené wůle weškerenstwa, s kteraužto zajedno kráčeti pewně jsem odhodlán. ) W proklamaci od 6. čerwna prawí se: Allein noch ist das von Mir begründete Werk nicht vollbracht, es kann erst durch die kluge und kräftige Mitwirkung der Abgeordneten Meines Reiches eine den allgemeinen Interessen entsprechende Wirklichkeit werden. Dabei war es aber nie Meine Absicht, der überwiegenden Meinung Meiner Völker Schranken fetzen zu wollen, und um diese Meine Gesinnung unzweideutig an den Tag zu legen, habe Ich Mich bewogen gefunden, den ersten Reichstag als einem constituirenden zu erklären. ( Ale dílo, k němuž jsem základ dal, posud není dokonáno; teprwé opatrným a důrazným spolupůsobením poslanců říše mé může se státi prawdau, jenž by wyhowěla potřebám a prospěchům obecným. Při tom nikdy nebyl úmysl můj, abych kladl meze mínění přewahujícímu národů mých, i abych toto swé smýšlení nade wší pochybnost oswědčil, widěl jsem se pohnuta, prohlásiti prwní říšský sněm za ústawodárný. ) Ministr Dobblhof přednesl we jménu koruny w říšském sněmu dne 7. září m. r. následující slowa: Mit dem gleichen vollen Vertrauen, mit welchem der Monarch Ihren Beschlüssen in den für die Interessen der Völker Oesterreichs heiligsten Angelegenheiten entgegensieht, mit demselben Vertrauen können daher die Völker Oesterreichs der Vollständigen Erfüllung des Kaiserlichen Wortes, der Annahme der von ihren Vertretern festgestellten Verfassung entgegensehen. ( Se stejnau plnau důwěrau, s kterau mocnář očekáwá usnešení Wašich w záležitostech nejswětějších prospěchům a potřebám národů rakauských, s tautéž důwěrau naditi se tedy mohau národowé rakauští, že slowo císařské auplně bude wyplněno a ústawa wypracowaná od zástupců jejich přijata. ) To se ale také nestalo. W proklamací císařské od 16. října min. r. stojí: Nach Bezwingung des bewaffneten Aufruhrs und Wiedererstellung der Ruhe wird es die Aufgabe Meines Ministeriums seyn, im Einklange mit den Mitgliedern des constituirenden Reichstages durch gesetzliche Regelung der bisher mit zügellosem Mißbrauche gehandhabten Presse, des Vereinsrechtes und der Volkswehr einen Zustand herbeizuführen, der, ohne der Freiheit nahe zu treten, dem Gesetze Kraft und Achtung sichern soll. ( Až branné powstání bude potlačeno a pokoj nawrácen, bude úlohau ministerstwa mého, aby we srownalosti s audy ústawodárného sněmu říšského zákonním zřízením tisku bezuzdným spůsobem posawáde nadužíwaného práwa spolkowacího a obrany národní přiwedlo staw takowý, který bez zkracowání swobody, zákonu pojistiti má moc a úctu. ) Tedy se to mělo státi we srozumění se sněmem. W císařské proklamací od 19. října min. r. stojí takto: Es ist unser fester, unveränderlicher Wille, daß die unseren Völkern gewährten Rechte und Freiheiten, wenn sie auch von einzelnen Böswilligen oder Mißgeleiteten mißbraucht worden sind, in ihrer ganzen Ausdehnung ungeschmälert bleiben, und Wir verbürgen solche neuerdings durch Unser kaiserliches Wort. ( Jestiť wůle naše pewná a neproměnitelná, aby práwa národům našim udělená, byť jich někteří zlomyslní nebo swedení byli zle užíwali, w celé swé rozsáhlosti zůstala neskrácena, i zaručujem je opětně naším císařským slowem. ) ( Tato slowa přečetl obžalowaný silnějším hlasem, posluchačstwo se nemohlo udržet hřmotného potlesku, předseda wstal a napomenul je k mírnosti; nastalo opět ticho. ) Auch wollen Wir, daß die von dem constituirenden Reichstage bereits gefaßten und von Uns sanctionierten Beschlüsse, namentlich jene über die Aufhebung des Unterthans-Verbandes, der Entlastung und Gleichstellung des Grundbesitzes gegen die im Principe vom Reichstage anerkannte billige Entschädigung aufrecht erhalten, und Unserer bereits erlassenen Anordnung gemäß in Vollzug gebracht werden. Ebenso ist es Unser fester Wille, daβ das begonnene Verfassungswerk von dem constituirenden Reichstage in einer der Vollen Gleichberechtigung aller Unsere Völker entsprechenden Weise ungestört und ununterbrochen fortgesetzt werde, damit solches in Bälde Meiner Sanction unterlegt, und einem gedeihlichen Ende zugeführt werden könne. ( I chceme také, aby usnešení od ústawodárného sněmu již učiněná a od nás potwrzená, jmenowitě o zrušení úwazku poddanského, o wywázení a w rownost uwedení gruntů za lewnau náhradu od sněmu w zásadě uznanau byla zachowána a podlé nařízení od nás již wydaného we skutek uwedena. Taktéž jest pewná wůle naše, aby započaté dílo ústawy od ústawodárného říšského sněmu spůsobem rownopráwnosti wšech našich národů přiměřeným bez překážky a bez přestáwky dále 354 bylo wedeno, aby se w krátkém čase sankci mé předložilo a ku konci zdařilému dowedeno bylo. W proklamací od 22. října stojí stranu powolání sněmu do Hroměříže: Wir berufen denselben auf den 15. November nach der Stadt Kremsier, wo er in der Lage seyn wird, sich ungestört und ununterbrochen seiner großen Aufgabe der Ausarbeitung einer den Interessen Unseren Staaten entsprechenden Verfassung Ausschlieβlich widmen zu können. Um daselbst die unterbrochenen Berathungen in Beziehung auf die Verfassung fortzusetzen, und solche mit Beseitigung aller Nebenrücksichten in Bälde einem gedeihlichen Ende zuzuführen. ( Swoláwáme jej na 15. listopadu do města Kroměříže, kde mu bude lze, by se oddal wýhradně welikému úkolu wypracowání ústawy, přiměřené potřebám a prospěchům našich států, aby tam dále wedli přetržené porady o ústawě, a jí pustíc mimo sebe, weliké ohledy wedlejší dowedli ke zdařilému konci. ) I nynějsí ministerstwo prawilo we swém programu před celým říšským sněmem weřejně: Wir übernehmen die Handhabung der Regierungsgewalt aus den Händen Sr. Majestät zugleich mit der Verantwortlichkeit, fest entschlossen, jeden unverfassungsmäßigen Einfluß fern zu halten, aber ebenso wenig Eingriffe in die vollziehende Gewalt zu gestatten. Wir wollen die constitutionelle Monarchie aufrichtig und ohne Rückhalt. Wir wollen diese Staatsform, deren Wesen und gesicherten Bestand wie in der gemeinschaftlichen Ausübung der gesetzgebenden Gewalt durch den Monarchen und den Repräsentantenkörper Oesterreichs, in der freien Gestaltung der Ländertheile in allen innern Angelegenheiten erkennen. ( Přijímáme řízení moci wládní z rukau Jeho Milosti zároweň s odpowědností, pewně jsauce odhodláni, oddáliti wšeliký wplyw ústawě protiwný a nedowoliti žádné zasahowání w moc wykonáwací. Chceme monarchii ústawnau upřímně a bez tajení. I chceme tuto spůsobu státní, jejížto podstatu a jisté trwání nalezáme we společném wykonáwání moci zákonodární od mocnáře a zastupitelstwa lidu rakauského, we swobodném zřízení jednotliwých zemí we wšech záležitostech wnitřních. ) S tím se ale nesrownáwá to, co w oktrojowané ústawě o zemských záležitostech stojí. Dále w tomtéž programu stojí také: Wir hoffen, das Ergebniß Ihrer Berathungen über die Verfassung möglichst bald der Sanction Sr. Majestät des Kaisers unterlegen zu können. Ein zweifaches Ziel wird uns hiebei vorschweben: Ungeschmälerte Erhaltung der den Völkern Oesterreichs zugesicherten Freiheit; Sicherstellung der Bedingungen, ohne welche die Freiheit nicht bestehen kann. Das Ministerium will nicht hinter den Bestrebungen nach freisinnigen und volksthümlichen Einrichtungen zurückbleiben; es hält vielmehr für seine Pflicht, sich an die Spitze dieser Bewegung zu stellen. Dieβ sind die Hauptgrundzüge unserer Politik. Wir haben sie mit unumwundener Offenheit dargelegt, weil ohne Wahrheit kein Vertrauen und Vertrauen die erste Bedingung eines gedeihlichen Zusammenwirkens zwischen Regierung und Reichstag. ( Doufáme, že co možná nejdříwe budeme moci předložiti wýsledek rokowání wašeho sankci Jeho Msti císaře. Dwojí aučel w tom budeme míti na zřeteli: nezkrácené zachowání swobody národům rakauským pojištěné; zbezpečení wýmínek, bez nichž swoboda tato obstáti nemůže. Ministerstwo nechce zůstati pozadu za snahami po ústawách swobodných a lidumilných; ba drží spíše za swau powinnost, postawiti se w čelo pohybowání tohoto. ) Toť jsau hlawní rysy naší politiky. Wyložili jsme ji s přímostí netající, poněwadž není důwěry bez prawdy, a důwěra jest prwní wýmínka zdárného spolupůsobení mezi wládau a sněmem říšským. Jestli se ale zachowala tato upřímnost, to ani nechci dokazowati, to jest patrno hned po přečtení těchto řádků. A jak se srownáwá s tauto upřímností a otewřeností, že ministerstwo sněm tak neočekáwaně a bez příčiny rozpustilo. Předseda: Pane obžalowaný, nemáte tady také ten nowý patent, kterým je sněm rozpuštěn? K. Hawlíček: Na to také přijdem! – Při nastaupení nowého císaře obnoweny jsau sliby tyto a w manifestu od 2. prosince prawí se k sněmu říšskému: Es ist Unser lebhafter Wunsch, daß das Verfassungswerk sobald als möglich zu Stande gebracht werde, und Wir rechnen hiebei auf den einsichtsvollen Beistand und das patriotischen Eifer des Reichstages. ( Naše přežádaucí přání jest, aby ústawa co nejdříwe možná byla ku konci dowedena, i spoleháme se w tom na rozwážliwau podporu a wlasteneckau horliwost říšského sněmu. ) Já nejsem tak přepiatý, aby sic nepřipauštěl wládě práwo, rozpustiti sněm, poněwadž nahlížím, že toho může býti někdy zapotřebí, ale w takowém pádu má wláda hned powolati jiný, ne ale to udělat sama, co měl sněm wypracowat, to se nesrownáwá s konstitučními zásadami, to jest absolutní. S tím co jsem posud prawil, myslím, že jsem wywrátil jednotliwé wýčitky paně prokurátorowy; hlawní moje obrana záleží ale w něčem jiném. Kdybych byl winen, z čeho mne pan prokurátor pohání, byl bych byl musel ústawu rakauskau neprawým a aušklebným wypisowáním hanobiti, pak bych ale owšem zaslaužil wětšího trestu, nežli pan prokurátor ponawrhuje. Já jsem ústawu nepotupil nepráwě, já jsem smysl její nepřekrautil; že jsem ji nechwálil, není wina moje, nýbrž ministerstwa, které tak špatnau sestawilo; žert není žádná wina, a aušklebek je wěc welmi relatiwní, proto žádá zákon, aby bylo wypisowání záronweň neprawé. Ale já jsem nepotupil ústawu rakauského mocnářstwí, když tento zákon, na který jsem žalowán, wydán byl od ministerstwa Pillersdorfowa, nýbrž byl powolán sněm, který měl ústawu wypracowat. Tedy zákon nemohl mysliti žádnau jinau ústawu, nežli tu, kterau sněm wypracuje we sjednocení s mocnářem. To ale, co tuhle jest wytištěno ( ukazuje oktrojowanau ústawu ), není žádná konstituce, nýbrž jen ministerialní ordonance, na kterau se §. 12. w zákonu o tisku wztahowati nemůže. Zde se hájí ústawa přede wšemi jinými zákony jakožto wěc stálejší. Poněwadž se takowé důležité ústawy nemají často měniti, proto také ke změně ústawy wždy wětší počet hlasů na sněmích potřebný jest. Jestli tedy w konst. státu již žádný obyčejný zákon nemůže jinak powstati než od zákonodární moci, we srozumění národu s mocnářem, tím wíce nejdůležitější zákon, ústawa. To ale, co zde jest ( ukazuje papír ), nepowstalo takowým spůsobem, nepochází od zákonodární moci, nýbrž od exekutivní, a jest to tedy pauhá ministerská ordonance, jako každé jiné nařízení. Konstitucí bude teprwa tentkrát, až bude od sněmu oprawena a přijata a od císaře potwrzena. Toť samo ministerstwo se zdá nahlížeti, poněwadž přijalo §., že se smí na sněmu obyčejnau wětšinau hlasů jako každý jiný zákon měniti, což důkazem jest, že ji ani samo ministerstwo za prawau ústawu nepowažuje. Jak ostatně má ministerstwo wůbec ústawu we wážnosti, můžeme posauditi z toho, co stojí w ministerských nowinách Oesterreichischer Korrespondent, které, jak wůbec známo, na autraty wlády se wydáwají. W čísle 64. od 24. března mluwí se o ústawě Pillersdorfowě od 25. dubna 1848 – – Předseda: Myslím, že nás to daleko zawede, a že to sem nenáleží. K. Hawlíček: Jmenují tam konstituci „ Jesuitisches Machwerk ” ( a to jsem já ani neřekl tak neslušně ), ačkoliw jest tak dobře ústawa a od císaře podepsána jako tahle. Obecenstwo wolá hlučně: Wýborně! Předseda wstane: Pánowé, slyšeli jste, co nařizuje nowý zákon, bude-li hluk déle trwati, musím jednání celé přetrhnauti. (? ) K. H.: Newím, kterak mohl nazwati to, co jsem já wyšetřowacím protokolu prawil, wyzwáním. Já jsem redaktor opposičních nowin, které se s ministerstwem nesrownáwají, a musím panu prokurátorowi podotknaut, že se mýlí welice, jestli myslí, že co se mi nelíbí, musím míti w pohrdě: od nelibosti až k pohrdě je ještě weliký skok. I co se židů týká, neučinil jsem ono poznamenání, jak pan prokurátor myslí, ze zlomyslnosti, nýbrž z dobré příčiny. Jest známo, že ministerstwo častěji říká, že sněm newyslowuje prawé mínění lidu, ale že ono ( ministerstwo ) se řídí podle prawého smýšlení lidu. Poněwadž ale já wím, že weliká wětšina lidu není pro emancipací židů ( ačkoliw já sám, co se mne týče, proti ní nejsem ), proto jsem to uwedl, abych dokázal, že se ministerstwo nedrží podle wětšiny lidu. Předseda dáwá slowo p. prokurátorowi. Prokurátor: Řeč pana K. Hawlíčka měla tentýž začátek a konec, on se odwoláwal wzadu i napřed na §. 12. zákonu od 28. kwětna. On prawí, že tento zákon mluwil o konstituci, ale nynější že nebyla na swětě, že tato není konstituce, ale pauhá ordonance. Ale wždyť měl zákon od 28. kwětna platnost již také w březnu. Císař neřekl, že §. 12. nemá míti platnost, tedy ať je jakákoliwěk konstituci, wždy platí o ní §. 12. Ostatně co s podpisem císaře a ministrů wyjde, jest zákon. Pan H. dopustil se také weliké nedůslednosti, napřed řekl, že dokázal, že práwě tupil konstituci, a později zase mluwil o tom, že to nechtěl a nemusel dokazowat. Pan K. H. sám se wyznáwá, že ten nápis ” Wýklad ” se tam nehodí, proč tam tedy ten nápis dal? My aspoň jsme zwykli podle názwu saudit na obsah. Co se týče toho auhoře – to owšem obraz, ale obraz wždycky může čelit na potupu. Když ku př. řeknu člowěku liška, tedy si wždycky myslím při tom, že je šelma, a že dělá nějaké špatné kausky. Pan K. H. powídá, že chce wláda rozdělit Rakausko na atomy. To by ale byly trochu weliké atomy, ku př. jako jsau Čechy, které mají 952 čtwerečních mil, neboť kdo zná Leibnitzowu filosofii, wí, že atomy nemají takowau welikost. – A pak, že prý hranice uherská nikdy nepomine. Copak pan K. Hawlíček myslí, že bude wálka uherská trwati do saudného dne? Pan K. H. wyslowuje přání, aby Košut wyhrál, což si žádný rakauský občan přáti nemá; pamatujme jen na Morawu a knížete Swatopluka s jeho syny, když jim podáwal hůlky a učil je, kam wede neswornost; to je welmi truchliwé. Pan K. H. prawil, že bude obecní řád špatný; proč ale prorokowal špatný, když je ten nyní wydaný lepší? – Dále prawí pan K. H., že tím nic zlého nemínil, když mluwil o rozplemeňowání Němců. Proč to tedy řekl? Naopak je k přání, aby se národowé dobře spolu srownáwali a ne pořád na sebe sočili a zuby šklebili. – Pan K. H. řekl, že není porownání o rožni a pečeni nic zlého, já ale myslím, že je to welmi aušklebné, když wezmu rožeň s pečení a řeknu k swému příteli: „ Bratře, rozdělme se! ” – a zatím sním pečeni sám a rožeň mu dám. – Pan K. H. změnil wěc a nepozorowal, že se mluwí o Rakušanu w smyslu užším i širším. Když se mluwí o swobodném stěhowání, nerozumí wláda při tom, žeby se ku př. sedlák z Hanny, t. Hanák a sedlák aus dem Viertel unter dem Mannhartsberg proměnili jeden w druhého. – Pan K. H. prawí, že Francauz může být pyšný na swau wlast a na swůj národ, ne ale Rakušan. Proč pak se ale pořád jen u nás baurá, když se má práwě stawěti. My zde ku př. dnes jednáme česky, to je patrný důkaz, že se čeština neodstrkuje, jak pan K. H. myslí; že ale jsau někde chyby, to musíme být trpěliwí, chyby jsau wšude, a jestli jste četli poslední swazek Gränzbothů, tak wíte, že se tam stěžuje, kterak se u wás špatně píše německy, poněwadž se učí podle špatné mluwnice pro nižší třídy předepsané. – Kdo je poddán metle, ten je kluk nebo chlapec; pan K. H. se uráží z toho a myslí, že to není jedno, já ale myslím, že to není žádný rozdíl ( obecenstwo se směje ). Prawí dále, že tupil konstitucí sprawedliwě, a že se mu nejedná o důkazy, ale přece jakési důkazy w jeho článcích. A to je již jedno, který zákon napřed a nejwíce haní. Zákon o tisku prý je nejšpatnější, a to přec pan K. H. nedokazuje ničim. A ostatně musím poukázat na neslušnost, že pan K. H. se dotýká osoby císaře, kdežto občan nikdy podle zákonů konstitučních nemá císaře w odpowědnost potahowat. Pan K. H. prawí, že měli ministři práwo, rozpustiti sněm. A což dáti sami ústawu neměli práwo? Což zde nebylo periculum in mora – a muselo se hledět, aby stát měl pewný grunt na sto let, když nyní plápol wálky na strany se rozmáhá, muselo se hlawně hledět, aby z chaosu nowý powstal. – Aušklebně prawí pan K. H., že je jednomu to, a druhému něco jiného. Jak by se to ale srownáwalo se slowem zákona, který zapowídá aušklebné wypisowání, toť by bylo potom prázné slowo. Konečně musím říci, že je nejwětší chyba pana K. H., že hodlal do posměchu uwésti zákon; pro swobodného občana není nic tak swatého jako zákon, naše nejwětší neštěstí je bohužel, že jsme ze starého času nepřinesli úctu a wážnost k zákonu. Starých zákonů bylo tolik, že ani lidský rozum nepochopowal, co je zákon; ony byly čteny, ale ne ctěny. Nowý čas nastal. We starém policejným státu nebylo jiné garantie pro zákon nežli metly, jinak nyní, kde jsme we státu swobodném a kde se musí každý občan kloniti zákonu, sice powstane wálka wšech proti wšem. Kde potom mají se nalézt hranice pro nepořádak nežli w zákonu? Proto swatý budiž zákon, jako Pán Bůh s nebes sám jej byl prohlásil. Uctiwost zákonu we Francauzích a w Anglicku je příkladná, a žádný swobodný občan nebude ji podkopáwat a ničit posměchem. Předseda: Pane K. Hawlíčku, máte slowo. K. Hawlíček: Owšem i já si myslím, že se nesmí tupit ústawa, a pan prokurátor se mýlí, jestli myslí, že jsem řekl, že zákon, wydaný o jedné ústawě, neplatí také pro wšechny budaucí. Já jsem ale twrdil, že tohle ustanowení ministerské není žádná konstituce, poněwadž není s přiwolením říšského sněmu. Pan prokurátor prawil, že je zákon to, co wyjde s podpisy císaře a ministrů; to ale jest jen zákon w absolutních zemích, nikoliw ale w konstitučních. Pan prokurátor uwádí, že titul wýklad nesauhlasí s článkem; měl mne tedy na to žalowat, že jsem udělal falešný titul článku. Já ale ani w tomto pádu za prawdu mu nedáwám. Přijde na to, co to jest wýklad. Wýklady jsau rozličné; když kněz o ewangelium několik slow od oltáře pronese, jmenuje se to také wýklad, a když drží s kazatelny řeč tříhodinowau o tom samém ewangelium, je to také wýklad. Co se týká atomů, musím se přiznat, že to byla hyperbole, zatím ale třeba 952 [ čtverečných ] mil bez moci, a bez moci a bez swobody jest ještě méňe než atom. Co se Košuta týče, musím se ohradit proti tomu wýklady, které p. prokurátor mým slowům podkládal; já si nepřeji, aby wyhrál Košut, a w mých nowinách je směr zcela jinaký; ale já jsem panu prokurátorowi na důkaz jeho falešného proroctwí uwáděl jenom dwa pády, we kterých přece hranice mezi námi a Uhry nepomine, třeba byla wálka uherská dokončena. Němců jsem já ale mnohem wětší přítel nežli wláda, chtěje mítí swornost mezi národy, ne ale třenice, kterau wláda swým nadsazowáním jedné národnosti podporuje. – Porownání o rožni také jest prawdiwé, jestli we Wídni zůstane wšechno důležité a dobré, a zemím se ponechá jenom obtížné wywádění. – Rozdíl mezi Rakušanem co obywatelem jedné province a mezi občanem říše rakauské znám já tak dobře jako p. prokurátor, myslil jsem práwě jen tento druhý smysl, že totiž nemají utonauti ostatní národnosti w onom „ čistém Oesterreicherthumu ”, který se nám tolik schwaluje. – Strany úcty k osobě císaře, ku které mně p. prokurátor napomíná, musím doložiti, že na wšech těch manifestech, které jsem četl, také ministři podepsáni jsau. Ostatně jsem císaře nezlehčowal, neboť jsem četl jenom samé dobrodiní, a o kom wyprawuji dobré wěci, toho nezlehčuji, nýbrž chwálím. Ale na ministerstwo padá hana, které nám tato dobrodiní nedrželo a celé mocnárstwí rozpuštěním sněmu w tuto propast uwrhlo. P. prokurátor prawí, že se musí swobodě grunt položiti; ale práwě tím rozpuštěním se swobodě grunt podkopal; teprwa od té doby počal Košut wyhráwati, neboť se k němu se wšech stran přidáwaly síly a sympathie; teprwa od té doby slyšeli jsme w Praze wolati „ Eljen Košut! ", čehož by jinak nikdy nebylo. To je owšem smutné a truchliwé, ale wina padá na ministerstwo. P. prok. prawí, že úcta před zákony jest nejpotřebnější, a že musí být zákon swatý, a má prawdu; ale práwě proto má mít ministerstwo napřed úctu před zákony, a pak ji bude míti občan každý, který ale úctu swau před zákonem tratí, když widí, že ministerstwo obracuje zákon jako střewíc. Ta úcta před zákonem, kterau p. prokurátor w Angličanech a Francauzích tak welebí, pochází jen z toho, že zákon wyšel ze wšeobecného mínění, z usnešení wětšiny, z úmluwy lidu s králem. Ale tak není u nás! Předseda: Nemáte již nic, pane prokurátore k podotknutí? Prokurátor: Powěděl jsem wšecko, nemám co odpowídat. – ( Předseda táže se dále porotců, mají-li oni jaké otázky na obžalowaného. Z porotců se žádný nehlásí. ) Předseda: Dowolte tedy, pane obžalowaný abych wám také já některé otázky předložil: Jak se srownáwá s výpovědí vaší do protokolu dané, že jste chtěl swým článkem překazit slawení konstituce, kdežto slavnost na 12. března nařízena byla, a článek wáš vyšel teprw 14. března. K. Hawlíček. Owšem byla nařízena slawnost na 12. března, ale jen telegrafickau cestau, kterau ministerstwo odwolalo předešlé ustanowení na 15ho; ale známo jest, že nařízení ministerské se nemohlo než w Praze a w nejbližších místech znáti, a že se slawnosti we wzdálenějších místech později až do 20ho konaly. Předseda: Potom jste prawil, že jste užíwal populárních obrazů, aby i nestudowaný lid článku wašemu porozuměl. Ale wy tam máte i latinské slowa: divide et impera, jak se to tedy hodí pro tkowé ” takové ” čtenáře? K. Hawlíček. Tato slowa se welmi často w nowinách mých užíwají a wykládají a zrowna na tom samém místě stojí zde také wýklad ( čte to místo ). Předseda: Máte ještě něco k doložení? K. Hawlíček. Prosím o několik slow k pánům porotcům. – Pánowé porotci! Dnešní den wám podáwá prwní pád, rozhodnauti mezi korunau a jednotliwým občanem. Pokud se nám dostalo užíwání weřejného jednání o wěcech tisku, byly wždy pády jenom, kde strany saukromé mezi sebau o nějaké privátní, nepatrné urážky před saudem stály, a kde porota mezi nimi rozhodowala, který má křiwdu a který práwo. Dnes ale stojí před saudem wašim poprwé dwě welmi nestejné strany. Dnes stojí welmi slabá strana proti welmi silné moci – jednoduchý redaktor a spisowatel proti wládě, neboť pan prokurátor mne obžalowal 355 we jménu ministerstwa. Wláda rozpustila sněm, zrowna když již byla weliká naděje, že již brzy swau úlohu ukončí, a wydala sama ústawu, která se znamenitě líší od náwrhu sněmowního; není tedy jiné příčiny, proč nám byla tato ústawa oktrojowána, než že jest méně swobodomyslná. Já jsem napsal o této ústawě článek, strany kterého jsem panu prokurátorowi již dokázal, že jsem jí neukřiwdil. Kdybych to byl učinil o půl druhého léta dříwe, byl bych bez wšeho saudu rownau cestau odweden do wězení. Nyní ale nám zůstalo aspoň tolik swobody, že se na mne nemůže wláda násilně pomstit, nýbrž musí napřed nechat rozhodnaut wás, neodwislé spoluobčany, abyste mne odsaudili, jsem-li winen nebo ne. Já nenáležím k té straně, která wšechno tupí, cokoliw wláda činí, o tom jsem podal důkaz za předešlého mnisterstwa, které jsem dobrowolně jako swobodný občan lépe hájil než redaktoři wládních nowin, kteří za to placeni jsau, poněwadž jsem byl přeswědčen o jeho poctiwosti a dobrém smýšlení. Moji čtenářowé dobře wědí, že nejsem žádný rejpal. Podle swědomí nehaním nic než co se mi zdá škodliwé, a to mluwím bez obalu, bez šperku, bez řečnických floskulí, jak mi to jde od srdce a jak to mohu před Bohem a před pořádnými lidmi zodpowídat. Tak jest také tento článek psán. Pan prokurátor mne žaluje na základě §. 12., že jsem ústawu neprawým a aušklebným wypisowáním tupil, a nawrhuje, abych byl na 14 dní do wězení dán. Rád bych nejen 2 neděle, nýbrž 2 léta we wězení seděl, kdyby to byla prawda, co p. prokurátor twrdí, to jest kdyby byla ústawa tak dobrá, aby byl můj článek lež. Já jsem napsal, co mohu před swým swědomím zodpowídat, a proto wás žádám bez prošení o milosrdenstwí, abyste též podle swého swědomí, ale jen beze wšech jiných ohledů nade mnau rozhodli. Doufám ostatně, že ta wláda, která mne nyní obžalowala, brzy bude sedět sama na stolici obžalowaného, na které nyní já stojím, a přál bych jí jen, aby na ní mohla sedět s tak čistým swědomím jako já. ( Pohnutí w obecenstwu. ) Předseda: Jednání je ukončeno. Pan prokurátor wedl žalobu na pana redaktora K. H. ( opakuje w krátkosti obsah žaloby a obrany K. Hawlíčkowy ). Pan obžalowaný má být podle žaloby p. prokurátora na základě §. 12. odsauzen, že spůsobem ne wědeckým, nýbrž tupícím ústawu w pohrdu uwésti se snažil. Skaumejte a poradte se nyní, pání porotci, jestli pan státní zástupce se mejlí, anebo jestli tak nazwaný wýklad pana K. H. je potupa, jestli by každý z wás chtěl také tak psát o oktrojowané ústawě, jestli ji w skutku máte jen za ordonancí ministerskau, a jestli je to dowolená agitací, wyzýwati lid, aby neslawil konstitucí od císaře danau. Já wám postawím jen jednu otázku, na kterau mi s ano neb ne odpowíte: Jest obžalowaný p. K. Hawlíček winen tím, že by byl skrze jeho pod nápisem Wýklad oktroj. konst. w č. 62 N. N. wytisknutý článek hleděl tupením a aušklebným wypisowáním ústawu rakauského mocnářstwí w opowržení uwésti? K. Hawlíček: Prosím o slowo. Podle §. 51. jednacího řádu mám práwo proti postawení otázky něco namítnauti. Pan prokurátor wynechal slowo neprawý a změnil tím zákon, jenž zní: neprawým a aušklebným wypisowáním. Předseda: Já čtu otázku tak, jak p. prokurátor náwrh učinil, to jest moje powinnost. Prokurátor: Ta otázka obsahuje wšechno, nač má porota odpowěděti. K. Hawlíček: Potom owšem budu odsauzen podle zákonu páně prokurátorowa, já musím být sauzen podle tohoto zákonu ( okazuje zákon o tisku ), a ten zní jinak. Předseda: Odebereme se tedy se saudem do wedlejší síně na poradu o námítce pana obžalowaného. ( Odejdau – přestáwka půl hodiny. ) Předseda ( po náwratu ): Oznamuju, že saud přijal, aby byla otázka změněna we smyslu námítky pana obžalowaného, a zní nyní takto: Jest obžalowaný pan K. H. winen tím, žeby byl skrze jeho pod nápisem „ Wýklad ” atd. wytištěný článek hleděl tupením neb neprawým a aušklebným wypisowáním uwést w opowržení ústawu rakauského mocnářstwí? – Jste, p. obžalowaný, spokojen s tauto otázkau? K. Hawlíček pokloní se. Porota odejde do sněmowny. Hlásník zamkne, stráž se stawí přede dwéře. Předseda káže obžalowanému odstaupiti do druhého postranního pokoje. Za 10 minut zazwoní porota. Wrátí se saud a předseda poroty ( w osobě dra. Pichla ) čte hlasitě wýrok, položiw prawici na srdce: Na mau čest a swědomí, před Bohem a před lidmi wýpowěď porotců jest: Newinen! Dlauho trwající hřmotný potlesk a sláwy wolání w obecenstwu. Hlásník zawolá obžalowaného a písař přečte mu na rozkaz předsedy wýrok poroty. Jednání ukončeno w půl 1 s poledne. – Sál byl až do posledka přeplněn posluchačstwem.
| 1,640 |
12. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: 9. září odpoledne, Autor: Havlíček, Karel
* * * 9. září odpoledne. Práwě nyní odjíždí maďarská deputace nazpátek: čerwená péra mají za klobauky!! – Bude wojna, bude. Odpowěď, kterau od J. M. C. dostali, newypadla – jak z dobrého pramene slyším – dle jejich libosti. Též z dobrého pramene slyšíme, že bán horwatský se swými wojsky táhne na Budín; avantgarda horwatská stojí dle telegrafických zpráw již u jezera Blatna, zwaného Blattensee, dosti hluboko w Uhřích. Nastala tedy doba, we které hrdost maďarská od Slowanů jak náleží pokořena bude. H. B.
| 1,641 |
4. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Otisknuté letáky], Titulek: Vesničanům slezským a moravským, Autor: Havlíček, Karel
Následující článek, který co pamflet wydán jest we Slezsku, nejlepší nám podáwá důkaz o duchu, jaký w těchto krajinách panuje, a který ani dále oceňowati aumysl nemáme. Wesničanům slezským a morawským. W Čechách zustáwá společnost auskočných lidí, kteři ty nejhorší umysly proti trwání Cysařstwí Rakauského a proti našému dobrému Cysaři na jewo dawají. Tito lide wás skrz nestydaté lži k sobě wábiti, do swých šeredných nawrhů wtahnauti, a z wás buřiče proti Cysaři udělati chtějí; oni wám přemlauwají, že wás šťastné učiniti chtějí, kdyžto předc jen Cysař wás šťastné učiniti může, i take chce; oni wám namlauwají, že měšťani waši škodu chtějí, kdyžto předc měšťanům wšecko na tom zaleži, aby wesničan, rolnik a wubec každý dělnik zamožnějším a proto spokojnějším se stal; neb když wesničani, rolnici a dělnici zamožni jsau, tehdy dají měšťanů wýdělek, aby tento si od nich swůj chleb a maso kupowati mohl. Newěřte tedy těmto swůdcům, neb oni wás uwrhnau do něštěsti, oni do kraje přiwedau Francauzy a Rusy, kteři waše statky zpusťau, waše ženy a dcery zhanobowati, waše sýpky a chléwy drancowati, a w kraji laupiti, paliti a wražditi budau. Malo slowy wám to zřetedlnějí okažu: Zpomeňte si na čás francauzských wálek, kdyžto brzy Francauz, brzy Rus kraj plenili. Tohoto neštěsti tehdaž take takowi swůdcowé winni byli. Německa řiše, ku které take Moráwa a Slezsko patřili, a ješte patří, leží mezy Francii a Ruskem. Když se francauzské wálky začály, take bywalo takowých znepokojowatelů, kteři ze soběckých umyslů sjednocenost německau tak zeslabili, jak teď ti pražscý zwoditelowé wás nepřitely Německa a wašého Cysaře, ano i take měst u prostřed wás ležicých by radi učinili. Nuže wiďte a dejte dobře pozor. Když jim se to wydaři, co obmyšlejí, když wšeckých, coby spoludržeti měli, rozdruží, tak nám zchazeti bude syla, hranice naše hajiti; my zas tak zeslabnem, jak Německa řiše za času francauzských wálek zeslabla; a jak tenkrat, tak také i nyni by Francauzowé do Německa wpadli, Rusowé z druhé strany přetahliby naše kraje, a Francauži a Ruši děliliby se do našich pěkných krajů, do našého jměni a zboží; našého dobrého Cysaře, kterého naneywyš milowati tak mnoho příčiny máte, by zahnali, a nás wšéckých udělaliby otroky; nezmožitedlné wálečné daně bylyby nám uložené, wšécko jměni a zboži by zkažená a Cysařstwy Rakauské by ztroskotáné bylo. Chceteli k takowému neštěsti, k takowé hanbě přispěti? Zajistě ne. Tedy newěřte těm swudcům, kteři wás proti Německů, proti městům ai proti sámemu Cysaři zbauřiti chtějí; neb wěřte mně, co Cysař Pán chce, to samojediné wede k Dobrému. Cysař ale chce, abychom wespolek mezy sebau a s Německem sjednoceni zustali, neb tak budau čtyrycet milionů Rakušanů a Němců spojeni, a ani Francauzko ani Rusko nás nebude moct roztrhnaut, aneb do našich krajů wpadnaut. Poslyšte tedy toto srdečné a upřimně po rakausku miněné slowo: Držte pewně při našém šlechetném Cysaři, konejte wěrně, co wám skrz swe sluhy zwěstowati rači; nedejte se zawezti skrz spisy, ktére od neznámých rukau k wám se dostanau, aneb k neprawým činům popauzeti; a když Cysař Pán wám porauči, wyslance buďto do Widně neb do Brna, do Oppawy neb do Frankobrodu woliti, tedy wolte těch nejpoctiwějších, kteřižto s Cysařem Pánem upřimně mini, a dosti wzdělani jsau, aby wěděli, co kraji potřebne jest. Meškejme wšickni w pokoji a přátelstwí podle sebe; newěřte žádnému, kdoby wás proti wašim krajanům, buďsy jejich mluwa česká neb německa, popudil; wšickni takowi popuďitelowé jenom nedobré w mysli miwájí, jsauť oni špěhauni francauzcý neb ruscý, a když se wám takowý wyskytne, chopte se ho, a odewdejte, wšak bez uražky, cysařským auřadům. Wše dobre jen může a přijde puze od Cysaře; Slawa našému dobrému Cysaři Ferdinandowi!
| 1,642 |
5. srpen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Z Vídně], Titulek: Schwarz-Roth-Gold, Autor: Havlíček, Karel
Schwarz - Roth-Gold. Od H. Borowského. We Wídni rojí se nyní časopisy německé jako muchy: nikde snad w celém swětě není podnebí časopisům tak přízniwé jako zde we Wídni. Zákon o tisku, který wydán jest od ministerstwa, platí zde tak málo jako koran; každý tiskne a píše, jak za dobré ( neb wlastně za zlé ) uznáwá. Obywatelstwo Wídenské udržuje se w ustawičné zimnici těmito časopisy, které zde wšude po ulicích prodáwají a we zwláštních wozíkách we dne w noci s wywoláwáním wozí. Náhodau jsau skoro wšichni redaktoři wíry té, kterau wyznáwali proroci Habakuk a Nehemiáš, proto přece ale i w sobotu časopisy wydáwají. Kromě časopisů wycházejí ještě pořád zwláštní plátky nejrozmanitějšího druhu, z kterýchžto se jeden nad druhý zůřiwostí swau wyznamenáwají. W krajinách našich owšem málo známe wšechny ty wýrobky Wídeňského ducha, leda snad z nadáwek, kterými je naši Gutgesintři ustawičně pronásledují; bude tedy snad mnohého těšiti, učiniti si trochu známost s těmito Wídeňskými plody. Dnes wěnowána buď pozornost naše jednomu časopisu, který pod jménem „ Schwarz - Roth-Gold “, Vereinsblatt der Deutschen in Österreich, náš nejmilejší přítel p. Löhner wydáwá. Redaktory má čtyry, jenžto jsau: Dr. Kuh, J. Rank, A. W. Schopf, F. Uhl. Motto na prwním čísle, které dne 11. čerwence wyšlo, jest: „ Deutschland, Deutschland über Alles, Über alles in der Welt! “ to jest: Napřed Němec a – potom člowěk! Němectwí nade wšechno i – nad sprawedliwost. Posud owšem jenom čtyry čísla wydána jsau, ale již z nich nabyli jsme přeswědčení, že není člowěka na swětě, kterého by p. Löhner zněmčiti za sprawedliwé nepokládal. Časopis tento jest orgán spolku, jenž hlawně krajany naše německé bauřiti proti nám za aučel si položil, a s jinými tak nazwanými centrálními spolky podobného směru w Liberci, Litoměřicích, w Rumburku, w Žatci, w Karlowých Wařích, w Chebu w ustawičném spojení stojí, což tuto podotknuto budiž proto, aby našinci dle možnosti též s druhé strany proti takowým záměrům se postawili a w německých krajinách našich k prospěchu našemu a k utwrzení přátelského swazku mezi českými a německými obywateli Čech se wynasnažili. Wizmež tedy, čeho se nadíti můžeme od Schwarz - Roth-Goldu. Hned w prwním čísle čteme welmi naiwní a prostodušné německé Credo, a w něm doslowně takto: „ Wěříme w Ducha swatého humanity ( lidskosti ), jenž panuje a žiwot uděluje wšem národům země, jakéhokoli jména a kmene, a jehožto říše trwá wěčně. Wěříme, že tento duch na zem přišel jakožto německý národ ( dass dieser Geist Mensch geworden ist im deutschen Volke ), jehožto dech jest dechem jeho dechu, aby wzbudil wšechny národy žiwé i mrtwé, bdící i spící, aby se welikými stali a dobře se měli na zemi! atd. – Jenžto ( národ německý ) powstal na wýsosti swobody, odkud k sobě powolá wšechny muže swého lidu a wšech národů, aby spořádáno bylo nynější a budaucí. “ – atd. „ Prosté a zjewné jest, co chceme. Chceme spojené Německo, německé Rakausko.... Naše němectwí nelpí na hrudi, kde se kdo narodil, na zwuku hlasu, nýbrž na šlechtě činu a statečnosti smýšlení.... Pročež náš nejwyšší zákon: Miluj humanitu nade wšechno, Německo skrze ní, a Rakausko skrze Německo! “ To jest po česku a krátce řečeno: „ Wěřím, že jenom Němci jsau lidé, jen oni mají nade wšemi jinými panowat, jen Němci mají rozum, a ostatní národowé musejí čekat, až jestli co z toho rozumu zbyde a na ně se dostane, od Němců pochází wšechno dobré na zemi. My nechceme mnoho: jen celé Rakausko poněmčiti, a za Němce nepowažujeme jen toho, kdo se w Němcích narodil neb německy mluwí, nýbrž každého, koho donutiti můžeme, aby byl Němcem. Ostatně se arci samo sebau rozumí, že jsau jiní národowé proti nám jen plewa, jen my Němci jsme stateční a šlechetní. “!!!! Owšem, owšem, dech jeho jest dechem jeho dechu, to jest ta hluboká filosofiie filosofie, a pro ty dechy jste tak nafauknuti, že již wíce nafauknauti se nemůžete, a jako to zwíře w bájce rozpuknauti se musíte, milí pánowé! – Hned za tím wyznáním wíry stojí článek: „ Dopis měst německých k Praze s nadpisem: Ctěná paní mámo! “ wypracowaný od p. Eduarda Strache z Rumburku, jenž jest plný jedu ještěrčího jako ku příkladu: „ A ty, stará Prago, trpěla’s, ba podporowala’s takowé wěci we swých sídlech. Musíme se domýšleti, že upomínka na twau někdejší krásu města králowského wzbudila w tobě tauhu, we starých swých dnech ještě jednau se o to pokusiti, při čem ti snad lhostejné bylo, sedí-li na twém trůnu potomek dědičného kmene, aneb nějaký Faster a Villani! “ – W druhém čísle čteme jednání téhož německého spolku we Wídni dne 11. čerwence. Dr. Nadler činí náwrh, aby wšechny národní gardy w tak nazwaných rakausko-německých zemích „ německau kokardu nosili wedle provinciální. “ Hm! – Pan Uhl myslí owšem, žeby se to mělo jen we wší uctiwosti žádati – w Čechách by to prý bylo těžko. Dr. Schmid radí, aby se to jen od německých okrsků w Čechách žádalo. Wíce řečníků mluwilo ještě o tom, bohužel ale newíme maudře-li neb nemaudře, neb o tom sám Schwarz - Roth-Gold zmínky nečiní. Dr. Nadler prawí, že slowanské národy, které německé ochrany užíwají, Wašku! směj se!! také z wděčnosti za to německé barwy nositi mají, aby se tedy u komand národních gard poručení na to wymohlo. Dr. Flögl: To může jen smýšlení, ne poručení docíliti. Konečně přece celý spolek uzawřel, že tu wěc zatím nechá. Takowým způsobem ušetřeni jsme milostí tohoto spolku od nošení trikoloru krwe, žluče a inkaustu, nemohli jsme ale být též ušetřeni adressau téhož spolku k nowě wywolenému Reichsverweserowi německému arcikn. Janu, we které mezi jiným čteme: „ Račte nám popřáti naději, že se rukau W. C. W. wyplní naděje naše, že jest Německo powoláno přinésti a zachowati wzdělání po řekách rakauských až k břehům Černého a Adriatského moře, a že korauhew humanity nešena rukami německými na požehnaných půdách maďarských, a na jemné ( empfänglich ) zemi slowanských národů rozkwěte. “ atd. Tedy až k Černému a Adriatickému moři, a po Dunaji! – Ale Dunaj je hluboký! W čísle třetím wywinuje se přede wším zlopowěstná theorie departementální, wymyšlená od UltraNěmců rakauských na zničení ostatních národů. Dle ní by musely přestati wšechny province, wšechno by stálo pod jedním ministerstwem we Wídni, což arci poznenáhla zněmčení za sebau wésti musí. O tomto plánu chytrém a jezowitském zůstawujeme si později zwláště promluwiti. Dále tamtéž čteme obšírné zřízení republiky wšeslowanské, jak prý bylo wyjednáno w Praze na slowanském sjezdu; pochází tento důležitý dokument – jak p. Löhner prawí – od jistého Rusa, jenž na autěku z Prahy we Wratislawě jej odewzdal komusi, 383 z jehožto ruky se dostal zrowna do Schwarz - Roth-Goldu! W celém dokumentě se wšechny punkty doslowně uwádějí tak, jak by nejlepším způsobem zrowna z protokolu wypsány byly. Aučel ale p. Löhnerů byl ten, aby tak naše slowanské záležitosti jen před swětem do hodného podezření uwedl. Dále statuty spolku Němců rakauských, z nichž §. 1. „ Účel spolku jest, hájiti národnost německau proti násilí ( Übergriffe ) jiných národností “, totiž po česku řečeno: Účel jeho jest, potlačowati Slowany, aby snad někdy sesíliwše, nemohli být německé sláwě na záwadě. We 4. čísle jest článek: „ Úloha naše na wýchodě, “ welmi zábawný. O Uhersku twrdí se tam, že musí býti německé anebo ruské, a podařilo-li by se Moskwanům zmocniti se jižných slowanských zemí, tu by jim arci slaužilo moře středozemní jako sewerní, a „ pak by se wyplnilo staré proroctwí Eddy, že ku konci dnů weliký had sewerní wšechno zachwátí a we swých mohútných audech německý swět zadusí. “ Proto prý musí podporowati Německo Maďary a Rumuny, národy welmi chwalitebné ( neb nejsau Slowané! ), a wšaupnauti tento maďarsko-walašský stát jako záworu mezi Rusko a jižní bojowné Slowanstwo. Zároweň arci pak po této maďarsko-walašské záwoře sklauznau se Němci poznenáhla po Dunaji do Černého moře, které jim odjakžiwa zaslíbeno jest! To se nazýwá – freie Donau! Také čteme žádost měšťanů Kadaňských ( Kaaden ) z Čech k ministerstwu do Wídně, w nížto pamětihodný punkt jest ten, „ aby se český sněm w Praze nedržel, kdežto prý by němečtí deputowaní neměli dostatečné jistoty osobní!! “ Ó sprawedliwost! My Čechowé máme zde we Wídni dosti jistoty mezi wámi, a wy mezi námi nemáte! Ó wěčné privilegium Němců nad Slowany! Jsem ubezpečen, kdyby se některému německému deputowanému na českém sněmě w Praze něco podobného bylo přihodilo, jako p. Riegrowi we Wídni, žeby jistě druhého dne hned byli wšichni němečtí deputowaní odejeli z Prahy do Liberce! – Také tam čteme pamětihodný dopis z Chebu od 11. čerwence, a w něm takto: „ Windischgrätz tentokrát zachowal Prahu pro Rakausy; rakauská wěc byla tu německá, a proto se říci může, že ji pro Německo zachowal. Ostatně mu ale Německo málo na srdci leží – to wíme wšichni – a bude-li to císař žádat, potáhne proti Německu. Ale jest muž římského charakteru, naskrze ctihodný, a dobré služby nám ještě proukázati může ( wir dürften ihn noch sehr brauchen ). “ – Tolik pro poznání jednoho zdejšího časopisu, ostatní jsau mu welice podobni. Mnoho krásných wýkladů mají Němci na swůj trikolor: tento Löhnerů Schwarz - Roth-Gold dáwá ale příčinu k wýkladu trochu originálnímu: Černá znamená noc, Čerwená znamená krocana, Žlutá jest žluč.
| 1,643 |
19. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Návrat z Vídně], Autor: Havlíček, Karel
[ Návrat z Vídně ] [ tři hvězdičky]Náš Šafařík se wrátil wčera z Wídně mezi nás. Kníže A. Schwarzenberk a dr. Beck také, jakož i mnoho jiných šlechticů.
| 1,644 |
7. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky, Titulek: [Dvě anekdoty], Autor: Havlíček, Karel
Havlíčkovo autorství je nejisté * – * Friedrich II. král Pruský welmi milowal chrty; jednau také je dal wyčastowati pečenými koroptwemi. Diana, mladý hbitý chrt, wzala si jednu koroptwi z mísy, wyskočila na psací stolek králůw, a jedla kořist swau na psaní, které byl král práwě welmi příwětiwě napsal k jistému welmi slowutnému a sobě milému radowi Hübenerowi do Štětína. Wida Friedrich, jak ze psaní mastnota až kape, zwolal s hlasitým smíchem: „ Dobře, Diano! tys mě upamatowala, že swá suchá slowa i trochu omastiti musím. " I přidal w skutku 200 dukatů ku psaní wyswětliw w doušce, co k tomu zawdalo příčinu. * – * Starému mládenci w Norfolku w Sew. Amer. Saustátí napadlo, dát sebe wyhrati w lotterii. I nabízí wšem dámám, které by e wdáti chtěly, losy, jichž cena jest dle stáří kupujících rozličná ( staré panny musí platit třikrát tolik ); kdyby ale té, která wyhrála, wyhraný ženich se nelíbil, dostane polowic wkladu swého nazpět a bude opět swobodna. Tento plán zdá se, že se wesměs líbí, neb již jest damám Baltimorským oznámeno, že jen několik losů pro ně zbýwá.
| 1,645 |
16. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [Překlad článku z polštiny], Autor: Havlíček, Karel (překl.)
— Gazeta Polska, která ještě nedáwno přinášela zhusta falešné a utrhačné zpráwy o ostatních Slowanech a patrně Slowanstwo zapírala, projewuje nyní naopak upřímnau k němu náchylnost, a mluwíc o Polácích nebo k Polákům mluwí wždy s citem slowanským. Následující článek z jejiho posledně došlého čísla wyňatý swědčí poněkud, jak stejný los nás i Poláky sklíčuje: Jednání w. 25. sezení II. sněmowny ( Berlínské ) jest nesmírně důležité, nejenom wzhledem na obzwláštní interess a obzwláštní postawení w. knížetstwí Poznaňského – ale neméně na obapolný poměr obau plemen k sobě, totiž slowanského a germanského. Nikdy zajisté tak jasně a tak bez zatajení, ba s takowým cynismem s jedné strany newyčtli sobě prawé swé záměry a tauhy. Pročež je pro nás welmi wýznamná řeč pana Hirsche, řeč plná nenáwisti a wášně. Pan Hirsch wyřkl we swém prostopřímném zápalu to, co tkwí hluboko w srdci každého Němce, každého bez rozdílu stranictwa a přeswědčení politického. „ Pud na wýchod “ ( Zug nach Osten ), wyhladiti Slowany, wydobýti bohaté jejich země, rozwodniti se po krásných krajinách slowanských — to jest hlawní a dáwnowěkau tauhau plemene německého. W té myšlénce shoduje se Hecker se Schwarzenberkem i Flottwellem, shodují se absolutisté, konstitucionisté i republikáni němečtí. — Prwní a druzí příznáwají se zjewně k onomu národožrautstwí — poslední ( t. republikáni ) ze studu před swětem z jakéhosi snadno pochopitelného ohledu pro Poláky ukrýwali je ač nejapně mlčením. Zámínek k tomu jim nezchází, neboť Němci bez wyrozumowané zámínky ničeho nerozpočínají, i uměli wždy falešnau zástěrau šlechetného cíle zakrýti swé počínání, jehož prawau pružinau bylo soběctwí a zisk materialní. Nejprwé křesťanstwo, pak civilisace a posléz sama swoboda slaužily i slauží jím za korauhew, kterau zaclaňují swau chuť wrozenau, opanowati buď násilím, buď pokojným se wtíráním dědictwí Slowanů. Ještě jsau snesitelni, když zjewně a upřímně pronášejí co chtějí, po čem práhnau — ale wěru hnusná jest jejich morálno-filosofická hypokrise, kterau snaží se dokázat, že rozšiřujíce swé kolonie zawděčují se lidskosti, že oberauce si province a krajiny mají práwo na jejich wděčnost, že wyhlazujíce národy obdarují je nejwětším dobrodiním; že státi se Němcem musí býti nejwyšší zásluhau a newyrownaným štěstím, kterému se má wšechno obětowat — zwyky, obyčeje, památky, jazyk, wlast, minulost i budaucnost. Na neštěstí mají národowé slowanští wšechny wlastnosti a wady, které wíce než wšeliké přesily a fortely německé podporují německé zámysly. Lehkomyslnost w štěstí a leniwost w neštěstí — toť jsau nejmocnější spojenci Němců proti Slowanům — spojenci, kteří jim lewnými autraty již tolika slowanské země podrobili. Národowé slowanští jsauce nepodlehlí a samostatní lehce wážili a lehce wáží si Němců, pohrdají osadníkem a dělníkem německým, kteří se množí a rozmáhají před jich očima; powažují jej jako způsobitele pohodlného a příjemného žiwobytí. Až přijde chwíle zlowěstná, kde počítajíce se uzří s poděšením, awšak bohužel pozdě, že skromný onen osadník a řemeslník wyrostl na obra, kterému wšechny morální i materialní zásoby wzdali, a před kterým musí ustaupit ze země otcowské. Národowé slowanští podrobeni, místo aby činného a úsilného odporu se chopili, místo aby widauce za sebau nepřítele mezi sebau aužeji se spojili jedním řetězem, ustupují oni pořád jenom trpně odporujíce — z rozpaků a ze zoufalosti upadají do lenosti, w které si hrají s ideálními sny, ačkoli mají w skutečnosti dbat o každau píď země, o každau chalupu, o los každého saukmenowce; — rozpadají se na nuly w sobě samých uzawřené, anebo na drobné částky wražedlnau záwist proti sobě kojící, ačkoliw práwě mají se sjednocowat, morálně a možná-li i také materialně, aby powstala z nich hradba národní, o kterau by se wšeliká přemoc a přewaha odrážela. Učme se wšímawosti, rownosti a swornosti od Židů — oni wěky cizího útisku přetowali; učme se dbalosti a wytrwalé práci od osadníků německých — oni takowým uměním rozšiřují i rozmáhají se kořistíce z každé naší wady. Popatřme wůkol! žijemeť jako wojsko rozražené a rozprášené; jeden o druhého nedbá; jsme rozdrobeni a s nedůwěrau nebo lhostejně blížíme se k sobě; w nenadějnosti a nečinnosti dřepíme doma, zaedbali jsme každau wzájemnau práci, wšechny naše ústawy hynau a klesají; mrtwice swírá našeho ducha; slowy umíme máchat, ale ruce máme pohodlně založené a hlawa nemá chuť do práce. Popatřme jenom na wůkol! jeť to prawda, bohužel swědomitá prawda.
| 1,646 |
20. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Ranní zprávy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel
– Wanderer odwoláwá swau zpráwu, že byl Bakunin od wlády saské wydán a již na cestě do Sibiře; wláda saská nehodlá ho wydati.
| 1,647 |
26 září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Lokajstvo, Autor: Havlíček, Karel (překl.)
Lokajstwo. Dramatický obraz z ruštiny M. Gógola, přeložený od H. B. W těchto několika scénách líčí Gógol welmi whodně spůsob služebníků ruských a snad i wšech ostatních. Pro naše čtenářstwo sluší jenom poznamenati, že obyčejný spůsob titulatury w Rusích jest křestní jméno s přídawkem jména otcowa: Nikolaj Pawlowič, kterýžto titul postačuje i nejwyšším osobám. Čtenář zpozoruje, kterak zase služebnictwo mezi sebau tím samým spůsobem se tituluje. Ještě podotknauti musím, že sprostá městská třída we Welkorusích ze zdwořilostí sic přidáwá ke slowům s, pozůstatek to ze sudar ( pane ), což časem welmi směšně wypadá. I. Wýjew. ( Diwadlo předstawuje předpokoj. Zprawa dwéře na wschody, zlewa do sálu. W zadu trochu na straně dwéře do pánowa pokoje. Až k samým dwéřím běží po celé stěně dlauhá lawice. Petr, Iwan a Grigorij sedí na ní a spí, opřewše jeden druhému hlawu o rameno. Nade dwéřmi ke wschodům zwoní silně zwonek. Lokajowé se probudili. ) Grig. Jdi otewři dwéře: někdo zwoní! Petr. A ty co sedíš? Máš na nohách měchejře co? nemůžeš wstát? Iwan ( kýwna rukau ). Nu tak třebas já půjdu a otewřu. ( Otewíraje křičí: ) To je Andruš! ( Cizí lokaj přichází s čepicí na hlawě, w plášti a uzlíček w ruce. ) Grigor. Ah! Ty moskowský sic hawrane, odkud tě kozel nese? Cizí lokaj. Ach! ty čuchonská sůwo! Kdybys ty měl tolik běhání! Tuhle ( ukazuje uzlík ) poručila mi donést ke kytkářce na Petrohradské ulici. To se člowěk nemusí bát, aby dala četwertak na izwoštíka! A k wašemu taky. Což spí? Grig. Kdo? nedwěd? Ne, ještě nezawrčel z brlohy! sic Petr. Prawda-li, že wám waše paní dáwá punčochy štupowat? ( Wšichni se smějau. ) Grig. Milý brachu! teď budeš už štupowačkau. Jináč ti od nynějška nebudem říkat. Cizí lokaj. Lžeš, wšak jsem já ještě nikdy neštupowal. Petr. A toť wíme, jak u wás býwá: služebník je do oběda kuchařem a po obědě potom kočím, nebo lokajem, anebo šije střewíce. Cizí lokaj. A co by bylo? Řemeslo není na škodu. Nač sedět bez práce. Owšem já jsem lokajem a při tom také ženským krejčím. Šiju paní a jiným taky – leckdy kápne kopejka. A tuhle wy což, wždyť nic neděláte. Grigor. Ne panečku! u pořádného pána nedáwá se lokajům práce, na to jsau řemeslníci. Tuhle u hraběte Bulkina, třicet panečku lidí samých jen slaužících, a tam to panečku nejde: „ hej Petříku dojdi tam a tam. “ „ Ne prý — řekne — to není moje wěc; račte‘s poručit Iwanowi! “ Tak to chodí. Tak to má být, když chce pán být žiw přece jako pán. A ta waše škatule, přijela z Moskwy, kočár jako rozhryznutý ořech, koně měli ocasy prowazem podwázané... ( Smějau se. ) Cizí lokaj. Nu ty jsi posměwáček. Co z toho máš, že ležíš celý den, za to nemáš ani kopejky w kapse. Grigor. A nač já potřebuju twé kopejky? nač pak mám pána? wšak on mi dá službu, pracuju-li nebo ne. A nač bych shromažďowal na stará kolena? Jaký by to byl pán, aby nedal služebníkowi pensí za jeho službu? Cizí lokaj. Což hoší? powídá se, že bude bál? Petr. Ano! ty půjdeš taky? Cizí lokaj. A co pak takowý bál! to snad tak něco leda bylo. Grigor. Ne panečku! to bude samec bál. Dáwají na to po rublu stříbře a wíce. Knížecí kuchař dal pět rublů, a sám bude strojit. Častowání nebude snad jen nějaké ořechy: už kaupili půl puda cukrowého, mražené taky... ( Jest slyšeti pronikawý zwonek z pánowa pokoje. ) 872 Cizí lokaj. Jdi, pán zwoní! Grigor. Wšak on počká. Limunaci také rozswítí. S muzikanty smlauwali, ale neshodli se, basa schází, a to už bylo... ( Slyšeti ještě silněji zwonit z pánowa pokoje. ) Cizí lokaj. Jdi, jdi! zwoní! Grigor. Wšak on počká. Nu jak mnoho ty dáš? Cizí lokaj. E co pak takowý bál, to je jen takowý. Grigor. Nu přewrať jen kapsu, ty štupowačko! Podíwej se na něho Petříku, to je držgrešle. ( Ukazuje na cizího lokaje prstem, tu se ale otewřau dwéře a pán w chalátě chytá Grigorie za ucho; wšichni wstáwájí. ) II. Pán. Což wy lenoši? Tři chlapi, a kdyby se jen jeden pohnul z místa! Já zwoním z celé síly, málem bych byl zwonek strhl. Grigor. Ale nic nebylo slyšeti, sudar! Pán. Lžeš. Grigor. Na mau duši! Nač bych lhal. Tuhle Petřík zde taky byl. To je takowý zwonec, sudar, k ničemu: nikdy není slyšet. Bude zapotřebí zawolat zámečníka. Pán. Nu tak zawolej zámečníka. Grigor. Ano, já jsem to již říkal dworeckému. Ale což pa? řekneš mu a on ještě za to wyhubuje. Pán ( wida cizího lokaje ). Jaký je to člowěk? Grigor. To‘s je služebník od Anny Petrowny. přišel s něčím k wám. Pán. Nu co máš? Cizí lokaj. Paní se wzkazuje poraučet, a že dnes k wám přijede. Pán. Proč, newíš? Cizí lokaj. To newím. Ony jenom řekly: „ řekni Fedoru Fedorowičowi, že se dáwám poraučet a že tam přijedu. Pán. Ale kdy, w kolik hodin. Cizí lokaj. To newím, w kolik hodin. Ony jenom řekly: wyřiď prý jářku Fedoru Fedorowiču, že já prý, jářku k němu sama prý budu u něho a.... Pán. Dobře. Petříku podej mi rychle šaty: já pojedu wen. A wy – nikoho nepřijímejte, rozumíte, každému řekněte, že nejsem doma! ( Odchází, za ním Petřík. ) III. Cizí lokaj ( k Grigorii ). Nu widíš, dostal jsi. Grigorij ( šwihna rukau ). A! to už je takowá služba! přičiň se jakkoli, přece budeš hubowán. ( We dwéřích u wschodů se zwoní. ) Grigor. Wida, zas nějaký čert leze ( k Iwanu ): Jdi, otewři, což zewluješ! ( Iwan otewírá, přichází pán w kožichu. ) IV. Pán w kožichu. Fedor Fedorowič doma? Grigor. Není, není. Pán. Mrzutá wěc! Newíš kam jel. Grigor. Newím. Snad do auřadu. A co mu mám wyřídit? Pán. Řekni, že zde byl Něweleščagin. Tuze že jsem litowal, že jsem ho nezastal. Rozumíš, nezapomeň, Něweleščagin. Grigor. Děnťágin‘s. Pán ( wíce na hlas ). Něweleščagin. Grigor. Račte být Němec! Pán. Jaký Němec! dobrý Rus! Ně-we-le-šča-gin. Grigor. Poslauchej Iwane nezapomeň: Erdaščagin. ( Pán odchází. ) V. Cizí lokaj. S Bohem hoši, musím již taky. Grigor. A což na bál, půjdeš? Cizí lokaj. Nu, budu widět později. S Bohem Iwane. Iwan. S Bohem. ( Jde otewřít dwéře. ) VI. ( Služka běží rychle skrze předpokoj. ) Grigor. Kam pak, kam pak, popřejte nám jeden pohled ( chytá ji za šaty ). Služka. Nemohu, nemohu. Grigorij Pawlowič! nedržte mne, docela‘s nemám kdy ( wytrhne se a wyběhne do dweří na wschody ). Grigor ( díwaje se za ní ). Ta mete! hehehe! ( směje se. ) Iwan ( směje se ). Hihihi! ( Pán wychází; Grigorij a Iwan hned se zamračí a dělají pohled wážný; Grigorij sundawá s hřebíku kožich a dáwá pánu na ramena, pán odchází; Grigorij stojí u prostřed pokoje dlaubaje si w nosu. ) Grigor. Wida, teď je trochu pokdy; pán je pryč, co si může člowěk jiného přát – ale ne, hned se musí přiwalit ten čert břicháč dworecký. Za scénau slyšeti křik dworeckého: Wěru zrowna jako trest Boží! deset lídí w domě, a kdyby jeden něco uklidil! Grigor. Wida ho, už křičí tlustobřichý. VII. Tlustý dworecký ( přichází silně pohybuje rukama ). Kdybyste se alespoň báli swého swědomí, když se Boha nebojíte. Tuhle koberce ještě posud nejsau wyklepány. Wy Grigorij Pawlowiči měl byste druhým dáwat příklad, a wy spíte zrowna od rána do wečera, wždyť se wám oči docela zalily od spaní, na mau duši! wždyť jste docela darebák na ten spůsob Grigorij Pawlowiči. Grigor. Nu což pak, což nejsem člowěk, abych ani nemohl pospat! Dworecký. A kdož pak proti tomu co má! Proč byste nespal? ale celý den se nemůže spát. Nu, a kdybys aspoň ty, Petře Iwanowiči! wždyť jsi ty, abych neřekl špatného slowa, zrowna prase, na mau duši! Což pak máš na starosti? Wšeho wšudy asi ňáké dwa neb tři swícny wyčistit. Nu což zde zewluješ? ( Petr zwolna odchází. ) A tobě, Waňko, by se zrowna patřil štulec do hřbetu. Grigor. Ech! ty žiwote, žiwote! celý den w klopotě! Dworecký ( sám ). To práwě jest hlawní chowání, aby každý člowěk znal swau powinnost. Jsi-li služebník, tedy služebník, pán tedy pán, archijerej, tedy archijerej! A to by třeba hned každý dowedl... já bych hned řekl: ne já nejsem Dworecký, já jsem gubernator, anebo ňákej tam od infanterie. Ale hned by mi za to každý řekl: ne, lžeš, tys Dworecký a ne general, to je to! Twoje powinnost je dohlížet na dům, na chowání služebníků, to je to. Tobě se nepatří ňaké tam bon žur, koman wu franse, ale weď pořádek, dohlížej! to je tol Ano. VIII. ( Přichází Anuška, panská ze sausedního domu. ) Dworecký. A! Anna Gawrilowna! s ohledem na mau úctu s welikým potěšením wás widím. Anuška. Prosím, neračte se wytrhowat Lawrentij Pawlowič! já k wám naschwal odskočila na minutu: potkala jsem kočár wašeho pána a uslyšela, že není doma. Dworecký. A tuze dobře jste udělala, já i žena budeme welmi rádi, prosím, sedněte. Anuška ( sedne ). Prosím wás, wždyť wy něco wíte o bálu, který se w tyto dni má sejít. Dworecký. Owšem. Ono to ku příkladu, račte rozumět, bude skladka. Jeden člowěk, druhý, příkladně též řečeno, třetí. Owšem to pak udělá welkau sumu. Já jsem obětowal se ženau pět rublů. Nu, toť se rozumí bál, aneb jak se obyčejně říká, wečerní wyražení. Owšem bude také počastowání, příkladně řečeno, k prochlazení. Pro mladý lid tance a tomu ostatní podobná wyražení. Anuška. Dozajista, dozajista půjdu. Přišla jsem jen proto, abych se dowěděla, budete-li wy tam s Agafejí Iwanownau? Dworecký. Agafeja Iwanowna jenom pořád o wás wzpomíná. Anuška. Já se jen bojím strany společnosti. Dworecký. Ne Anna Gawrilowna, budeme mít společnost hezkau. Nemohu říci s jistotau, ale je slyšet, že tam bude komorník hraběte Tolstohuba, bufetník a kočí knížete Bruchoweckého, panská jakési kněžny... myslím že bude taky několik činowníků. Anuška. Mně se jen tuze nelíbí, že tam budau taky kočí. Oni wždycky zapáchají sprostým tabákem a wodkau, při tom jsau wšichni takowí newzdělaní, nerudowé. Dworecký. Dowolte, abych wám wyjádřil Anno Gawrilowno, že jest kočí a kočí rozdíl. Owšem že, poněwadž kočí obyčejně býwá nerozlučně u koní, časem wyklízejí, s dowolením, hnůj; owšem sprostý člowěk wypije sklenici wodky, aneb pro nedůstatečnost wíce, zakauří si obyčejného tabáku, jakého užíwá nejwíce sprostý lid: nu, tak arci naturalně, že časem, přikladně řečeno, zapáchá hnojem nebo wodkau, owšem to je tak: ale musíte sama uznat, Anno Gawrilowno, že jsau také kočí, kteří, ačkoli jsau kočí, přece jednák, podle obyčeje swého wíce jsau, příkladně řečeno, štolbowé než kočí. Jejich powinnost, aneb tak řka direkce jest ta, aby wydáwali owes, aneb pokárali, když se prowiní w čem kluk aneb kočí. Anuška. Jak wy krásně mluwíte, Lawrentij Pawlowiči, nemohu se wás nikdy naposlauchat! Dworecký ( se spokojeným úsměwem ). Nestojí za díky, sudaryně. Owšem že nemá každý člowěk, příkladně řečeno, řeč, to jest dar slowa. Naturalně, býwá časem... jak se tak obyčejně prawí, křiwojazyčnost... ano, nebo jiné ostatní podobné pády. Co wšak ostatně již pochází od přirozenosti... Ale nelíbí-li se wstaupiti do mého pokoje? ( Anuška jde, Dworecký za ní. )
| 1,648 |
15. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [úvodník], Autor: Havlíček, Karel
H. B. – S welikau žádostiwostí čekali jsme na zpráwy z Jihoslowanska, jaké smýšlení tam jest strany nejposlednější odwážliwosti ministerské. Ze Záhřebu byly již zpráwy w našem wčerejším listu: z Wojwodowiny je každau chwíli čekáme. Ale podle té rozdrážděnosti proti ministerstwu, která w Záhřebě panuje, můžeme si pomysliti, jaká asi bude we Wojwodowině a w Hranici, kterým se nejhubenější částka dostala. Pokládáme za swau nejwětší powinnost, prawé smýšlení národů o rozehnání sněmu a násilnickém ustanowení konstituce našemu obecenstwu podati, a to tím wíce, že ministerské nowiny s newídanau a neslýchanau posud drzostí a nestydatostí nejwětší lži o tom sobě wymýšlejí a roztrušují. Žádostiwi jsme zwěděti, jak dlauho ještě toto ministerstwo proti patrné wětšině národů se we wládě udrží! A doufáme se dočkati té chwíle, že toto ministerstwo za swé násilnické, wěrolomné kroky zákonem sauzeno a potrestáno bude! Či má zákon jen jiné buřiče zastihnauti, ne pak buřiče na ministerských stolicích?
| 1,649 |
26. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Smíšené zprávy., Titulek: Úředník a železná dráha., Autor: Havlíček, Karel
Smíšené zpráwy. Jeden úředník přijel po Anhaltské železné dráze do Berlína. Sotwa že slezl, pohřešil swé wěci, a wšecka snaha policie, zloděje wypátrati, marná byla. Nejwíce jej mrzela ztráta wýkresů, které se spolu mezi ukradenými wěcmi nacházely. Za několik dní přinesl mu posel zapečetěný balíček, w němž ony ukradené wýkresy byly a spolu listek s následujícími slowy: „ Zde Wám posílám wýkresy nazpět, jichž nepotřebuji. Ostatní Waše wěci cením na 180 tolarů, a ty Wám wynahradím, jak mile se moje okolnosti zlepší; nyní jich ale potřebuji. “
| 1,650 |
5. prosinec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [nepříznivý posudek účelu a směru filologického semináře zřízeného rozhodnutím ministerstva školství na pražské univerzitě], Autor: Havlíček, Karel
Auřední příloha wládních nowin přináší stanowy filologického semináře od ministra učení na Pražské universitě zařízeného. Ředitelem tohoto ústawu bude prof. Curtius. Aučel tohoto ústawu jest, aby studenti filologie nabyli příležitosti, w písemních skladbách z oboru klassické filologie a w překládání a wyswětlowání spisowatelů latinských a řeckých se cwičiti. Jest nám diwno, že pan ministr obmezil činnost pauze na latinu a řečtinu, chtěl-li pan ministr podporowati filologické studium, měl wzíti zřetel na filologii wůbec, a na slowanskau filologii zwláště. Tento seminář záleží w tom, že se audowé řádní a mímořádní prawidelně k cwičení scházeti budau. Řádných audů bude 8, i budau dostáwati stipendium 40 zl. na jeden školní běh. Řádným audem může býti, kdo dokončil gymnasium, a kdo studowal již rok filologii na universitě. Chce-li někdo žádati o přijmutí, musí zadati nějaké filologické pojednání w řeči latinské. — Celé zřízení tohoto spolku jest welmi školácké, a řediteli jest ponechána moc w každém ohledu mentorská.
| 1,651 |
8. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Časopis českého museum., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. 1. Časopis českého Museum. 1845. sw. 2. Obsah: I. Stručný přehled osudů jazyka českého. Od J. Malého. Str. 149–162. Sestawení rozličných míst ze starých kronik a listin, která se týkají osudu jazyka a národnosti české. II. Ondřej Puklice ze Wztuh, měštěnín Budějowický ( † 1467 ). Od K. Jaromíra Erbena. Str. 163–211. Obraz znamenitého měšťana českého z 15. století; založen na nowých zpráwách sebraných w archiwu Budějowickém. III. O počtu študentů w učení Pražském we 14. století. Od Wácsl. Wladiwoje Tomka. Str. 212–230. Důležitý příspěwek k historii našich wysokých škol; zwláště we wěci tak často a podiwně wyprawowané jako podiwu hodné množstwí študentů pražských. IV. Několik slow o filosofii. Od Wácsl. Nebeského. Str. 231–248. Aforismy circa filosofica. V. Úwaha o p. Malého Sprawedliwé kronice od p. Tomka. Str. 249–261. VI. Učené zpráwy o rozličných spolcích učených od p. redaktora. Str. 262–272.
| 1,652 |
6. květen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: Slovo Národnímu výboru a volitelům, Autor: Havlíček, Karel
Slowo Národnímu Wýboru a wolitelům. Článek 2. w nejwyšším rozhodnutí J. M. našeho milowaného krále od 8. dubna 1848 obsažený, že ten, kdo wolen býti má, w zemi zrozen býti musí, zahrnuje w sobě nejwzácnější důwěru k českému obywatelstwu i spolu nejjistější rukojemstwí, žeby nám takowí wywolenci skutečně českau domácí zemskau ústawu bez cizinského wliwu dobře uspořádali k blahu domácímu, k obecnému prospěchu drahé naší wlasti. Práwě článek tento jest tak důležitý, tak hluboce w dějepisu našem založený, že srdce naše nad ním zplesalo a že nám tento jediný článek mnoho jiného ještě nedostatečného nahradil. A wšak, bohužel, z jednání Nár. Wýb. poznáwáme, že tento drahý dar králowský nám hned zase odňat býti má, anť se wolitelnost i také na jiné osoby w zemi nezrozené rozšířiti chce. Králowské rozhodnutí jest docela jasné: » Kdo wolen býti má, musí býti w zemi zrozen; tak určitě zní doslowně prawidlo! « Od jakžiwa jsme ale powažowali Čecha, Morawana a Slezana za tuzemce, jakož to stojí wýslowně ještě w obnoweném zřízení zemském čl. A. 106 XX. ( oddělení poslední ), že: » Poddaní králowstwí ( totiž občané ) w markrabstwí morawském, knížetstwí Slezských a márkrabstwí horních i dolních Lužic w králowstwí českém, ku kterémuž dotčené země wtěleny jsau, za žádné cizozemce jmíni a držáni býti nemají. « Dle prawého i přirozeného wýkladu nemohla tedy powstati o podotknutém zákonu pražádná pochybnost; a nechtěl-li se Nár. Wýbor při otázce o poslích z králowských měst horních ani o čárku od slow nejwyššího ustanowení uchýliti, ačkoliw mnohá králowská města horní nikdy na sněm posly swé neposílala, a pročež w odd. prwním §. 2. pod písmenau a patrně zahrnuta nejsau, jelikož se tu doslowně jen o těch jedná, jenž » posud práwo měli k němu přicházeti « – (! ) Mnoha města horní nazýwají se proto „ králowská “, že tam byly nebo jsau hory králowské, tak jako se jmenují města na panstwích kamerálních „ kamerální “, nemajíce proto žádné wýhody ani přednosti před jinými.; nápodobně neměl se Nár. Wýbor také při článku o tuzemstwí žádným způsobem wzdáliti od slowa králowského, zwláště an zrowna tu smysl prawidla docela jasný a wýklad celým dějepisem i zákony starými usnadněn jest. Našinci zde wěru příliš šetrně ustaupili dotírání některých spoluaudů německých, ačkoliw i někteří z Němcůw, jmenowitě p. Haimrl, dor. i. prof. práw, přímo se prohlásili, že wýrok kralowský nelze jinák wykládati, než jak my mu naprosto rozumíme. Máť se práwě na sněmu nejbližším jednati o budaucím zřízení wlasti naší, wlasti české, zákonem oním podáwá se rukojemstwí, že dostaneme dobrý domácí řád zemský, jelikož si jej máme sami připrawiti. Důwody základního prawidla toho jsau docela zjewné. Dle wětšího počtu nezná cizinec, který w koruně české zrozen není, třebas i dlauhá léta zde bydlel, dušewní poměry naší drahé otčiny; obyčejně nemá citu prawého pro naši wlast, ano wídíme to dosti často, že wždy spíše ještě obracuje zraky za hranice na swau býwalau wlast, wíce účastenstwí maje s tamními saukmenowci swými než s námi; obyčejně přichází cizinec jen pro lepší wýžiwu swau a pro zisk osobní do Čech, neohlížeje se na obecné blaho, neznaje našeho ducha národního, ba ani náš jazyk. Od jakžiwa to tak w Čechách bylo, jakož napsal náš Viktorin Kornel ze Wše hrd w knize III. hl. 17 Wydání V. K. ze Wšehrd: „ Knihy dewatery o práwích a Súdech Země České z Českého Museum r. 1841 není úplné, neboť wytrhla censura zrowna tuto část wyprawowání „ o komorníciech “, zejmena pak následující místo: Každý král Český, jakož jest Kojata prwnímu králi českému Wratislawowi ode wšie země powěděl, že má od swých Čechów čest, od cizozemców jen lest; „ neb se žádný cizozemec pro dobré zemské do Čech neobrátí, než pro užitek swój zwláštní, kteréhož když dosáhne, o zemské dobré, o obecné málo myslí. “ –! a jakož uznali předkowé naši na sněmích zemských po nabytí wšelikých trpkých zkušeností: a – poměry tyto se w posledních dobách u nás ještě zhoršily. Mohau býtí sice wýmínky čestné, a wšak nejsau jistě četné, ba jsau welmi pořídku; ostatně není wlastimilů domácích již tak málo, bychom s nimi newystačili na sněmích našich, a bratrům rodným můžeme se přece s wětší bezpečností, pokojněji swěřiti, by rozhodli o budaucím osudu našem. Nemůže to tedy ani Čechoněmci ani Čechowi w českých zemích zrozenému, kteří oba jedno tělo činí, lhostejné býti, aby se zrowna proti slowu králowskému stalo wolení k budaucímu sněmu předůležitému. Konečně nemůžeme opominautí také na to poukázati, že nebezpečno jest rušiti w čemkoliw zákon tak drahý, zákon, který nám wšem jest a musí býtí swatým, poněwadž zahrnuje práwa naše nejswětější, práwa národnosti a swobody naši! Jak lehce by pak mohly býti i jiné články nejwyššího rozhodnutí od 8. dubna 1848 w pochybnost uwáděny. Wýb. Nár. jest nyní podporau, záštitau naší; hájiti práwa naše – smí, i máť on proto úctu, wážnost a důwěru naší, než práwa již nabytá nemá i nemůže nám odejímati žádná!! aniž co zadati na ujmu wlasti weškeré.
| 1,653 |
21. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel
H. B. – Jaký pán, takowý sluha – říkáwá se, a nerádi bychom byli, aby se to mohlo říci o Holomauckém „ Österreichischer Correspondentu “, jenž jest časopis wládní. My jsme sice proti ministerstwu w opposicí, ale tak dalece přece ještě ani toto ministerstwo nekleslo w našem mínění, abychom mohli myslit, že wšechno, co tento Correspondent píše neb sobě psáti dáwá, jest úmysl a wůle ministerská. W čísle 40, ku př. mají tyto nowiny dopis z Wídně od 16. února, w němžto o sněmu říšském stojí: že jest neforemná hmota, že se nemůže powažowat za wýznam smýšlení rakauských národů. Wer kann dafür, dass sich der Reichstag nicht schämt? Kdyby takowé wěci stály někde w některém pikantním reaktionářském časopisku Wídeňském, jako Geissel atd., pomyslili bychom si, co zapotřebí jest. Ale w nowinách, o kterých každý wí, že jsau ministerské, že wycházejí na zemské autraty ( zajisté je neplatí žádný p. ministr ze swých důchodů ), nemůže nikdo rozumný bez oškliwosti takowé wěci čísti. Snad ministerstwo, myslilo-li nač, když swůj program psalo, také wí, jaká úcta náleží sněmu w žiwotě konstitučním. Může každý jak ministerstwo tak i jiní lidé proti jednotliwým wýrokům sněmu wšelicos namítati, je posuzowati, haněti atd., ale celý sněm musí zrowna tak býti w úctě, jako i králi sebe nerozumnému a špatnému, protože král jest, úcta dle zákonu náleží. Sněm zastupuje národ, a národ má se ctíti we sněmu: a také ministerstwo powinno jest k této úctě. My nechceme wšechny nešikownosti ministerských nowin na ministerstwo samé co winu klásti, my dobře wime, že ti lidé, kteří ustanoweni jsau k wedení takowých časopisů, častokráte, aby se připochlebili, dále jdau, než ministerstwo samo chce, a mnohdykrát, jako wůbec býwá, ministerštější jsau, než samo ministerstwo. Proto přece ale můžeme od ministerstwa žádati, aby podobné sprostnosti redaktorům swých časopisů netrpělo. Budau-li ministerské nowiny sami s takowýmto příkladem předcházet, jak bude kdo moci pokautním křiklawým listkům za zle bráti, když oni zas we swém spůsobu budau hledět ještě tyto ministerské nowiny předehnati? –
| 1,654 |
12. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva o sestavení komise], Autor: Havlíček, Karel
— Komisse, jenž byla sestawena k wybawení gruntů z roboty w králowstwí českém, záleží z následujících mužů: Presidentem jejím jest ministerní radda Klecanský; od gubernium určen do ní gub. radda Žiwna, od zemské raddy Hlawáček, od komorní prokuratury dr. Junek, od státní aučtárny Krubec. Ze stran opráwněných wywoleni jsau: Pro staw panský a rytířský hrabě Wojtěch Nostic, pro staw duchowní welmistr Beer, pro staw měšťanský dr. Merolt a co zastupitel měst dr. Waňka. Ze strany powinowaných jsau wywoleni: dr. Kiemann, dr. Brauner, obchodník Palme a rychtář Půlpán.
| 1,655 |
19. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [posudek], Autor: Havlíček, Karel
– Nákladem Calve’ského kněhkupectwí wyšla zwláštní knika: „ Rakausko 1848. List občana sjednocených obcí čili států seweroamerikánských jeho (? ) přátelům do Ameriky, z němčiny přeložená. Sepsána jest půwodně w měsíci únoru 1849. Poznamenáme, co tam o Windischgrätzowi stojí: „ Druhý wojwoda ( Windischgrätz ) přemohl krwawé zbauření a spolu se zwláštní šlechetností swé wlastní city. Protiwníci jeho mu ublížili, jako snad žádnému kromě něho, – to nejwyšší a nejdražší co měl, ztratil jimi, a předce byl onen šlechetný s to, každau jinau myšlénku z duše swé wypudit, mimo onu, by aučinkowal pro celek. On wystaupil za jiné jako obhájce, nemoha to wíce pro swé učinit. “ Windischgrätz wypadá prý též naproti mužům demokracie w poradách jsaucím ( t. j. poslancům ) jako welikán naproti trpaslíkům. Snad tyto místa zwláště pohnuly Wlastimila, aby tuto knihu swým čtenářům schwálil. Ostatně musíme doložiti, že celá knížka se zdá být zde fabrikowaná ku sprospěchu šlechty, neboť se zwláště šlechta w ní schwaluje, což nebýwá zamilowanau wěcí občanů sew. amerických.
| 1,656 |
24. leden 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti, Titulek: Průmyslová jednota, Autor: Havlíček, Karel
Havlíčkovo autorství je nejisté – Průmyslowá Jednota. Wolení wýboru pro III. oddělení ( průmyslowé wzdělání wůbec ), které jsme w předešlém čísle oznámili, náleželo mezi důležitější jednání naší jednoty. Známo wšem, zwláště kteří blíže nahlížejí do činnosti průmyslowé jednoty naší, že tam nowě nawržená naše škola česká neobyčejně žiwého účastenstwí způsobila, jak přízniwého tak i nepřízniwého. Jedna čásť audů průmyslowé jednoty myslí, že tímto krokem jednota teprwa nastaupila užitečnau, praktickau cestu, na níž oprawdu národu prospěti může, to jsau naši čeští audowé: druhá čásť widí w této škole jenom wěc kromě oboru jednoty ležící, ba záhubu celé jednoty, a k této části náleží celé nynější ředitelstwo. Dlauhý čas již obě strany wedly ostré slowní hádky, které se wšak konečně wětšinau hlasů k prospěchu české strany naklonily. Škola nawržena jest, záleží wšak hlawně na tom, aby se we stejném duchu pokračowalo, což hlawně záwisí od wýboru III. oddělení. Práwě proto sešlo se dne 21. t. m., kdežto z nowa wolen býti měl, nad obyčej mnoho audů ( 49 ), neboť se obě strany wynasnažiti chtěly, strana škole přízniwá k tomu, aby dosawadní wýbor ponechán ( t. j. opět zwolen ), ředitelská aby jiný, jinak smýšlející, wywolen byl. Obě strany byly stejně silné, pro školu 24, ředitelstwo 23. Kdo wywolen býti má, musí míti dle statut absolutní wětšinu hlasů, to jest tedy mezi 49 hlasy pět a dwacet. Z toho již patrno jest, že wlastně byla na straně ředitelstwa wětšina hlasů. Wýbor III. oddělení sestawen jest z 9 osob, které byly tohoto roku: pp. Amerling, Trojan, Kodym, Štrobach, Slawík, Richter, Mühlwenzel, Šnirch, Rieger. Ti byli tedy při wolení kandidáti školské strany; ředitelstwo postawilo proti nim swé kandidáty, mezi nimiž pp. Lochner, Schmidt-Goebel, Fortner, Libich atd. Nastalo wolení, při kterém wšak jen pět pánů potřebnau wětšinu hlasů ( nejméně 23 ) dostali, a sice pp. Amerling, Štrobach, Richter, Mühlwenzel, Rieger, tedy wšichni z předešlého wýboru, wšichni přízniwci školy. Z kandidátů nowých ředitelstwa dostal jenom jeden asi 18 hlasů. Ostatním 4 audům dosawadního wýboru ( pp. Trojanowi, Kodymowi. Slawíkowi, Šnirchowi ) scházely buď jeden, buď dwa, bud tři hlasy do 25. Pět audů bylo tedy wywoleno, ostatní 4 museli se po druhé woliti. Zatím wšak dwa audowé ze schůzky odešli, čím se stalo, že mezi 47 již 24 byla absolutní wětšina, a již tedy strana naše měla přewahu. Druhé wolení zmařeno jest sice od ředitelstwa, neboť jedna wolicí cedulka s našimi kandidáty od něho zrušena jest ( proti obyčeji dosawadnímu ), poněwadž na ní místo 4 jmen, jen 3 byly, a jedno omylem dwakrát; po zrušení tedy této cedulky každému kandidátu našemu jeden hlas ubyl. Muselo se tedy po třetí woliti, a tu pak wywoleni jsau ostatní 4 audowé dosawadního wýboru, tak že do jednoho wywoleni jsau wšichni kandidáti naši, a celý wýbor opět zůstal. Ředitelstwo jenom marně a bez prospěchu jewilo nelibost swau, a nedowedlo poněkud ani wášniwost dobře ukrýti. ( Tak ku př. když při třetím wolení jedna cedulka opět chybná byla, přece w platnosti zůstala, proto že byly na ní napsáni tři kandidáti ředitelstwa. ) Líto jest nám wěru, že si ti pánowé proti naší škole tak newelikomyslně počínají: kdežto my naopak, když jsme jindy welikau wětšinu hlasů proti nim měli, přece jsme jejich náwrhy, ku př. německý časopis, nekazili, ba naopak podporowali. Že wšak při tomto posledním wolení strana pro školu dokonce zwítězila, ačkoli i menšinau byla, wyswětluje se takto: Wšichni hlasowé její byli sestředěni, twoříce pewnau phalanx, kdežto se hlasy protiškolské strany welmi drobily a rozštříkowaly. Pro každého kandidáta dosawadního wýboru hlasowala celá strana školská, a pro některé z nich ještě několik hlasů druhé strany přibylo, pročež také hned z počátku pět wywoleno jest. Pak když dwa audowé ze schůzky odešli, měla strana školská arci absolutní wětšinu. Můžeme tedy ubezpečeni býti, že se z ohledu na naši českau školu u jednoty w stejném duchu jak dosawad pokračowati bude.
| 1,657 |
6. červen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Úřední vyšetřování], Autor: Havlíček, Karel
Auřední wyšetřowání w Drážďanech, w Praze, we Wratislawi a po zatknutí Waldecka též w Berlíně sauwisí, jak se z mnohých stran ujišťuje, auzce dohromady. Dle hodnowěrných zpráw srozuměly prý se již wyšetřující auřady w Drážďanech, w Praze, we Wratislawi a w Berlíně, í sdělují sobě wespolek odkryté fakta, i doufají takto celý řetěz tajných piklů swětu odhaliti. Nepřikládáme sice auplnau wíru tomuto udání, wšak možno jest, že nějaké dorozumění mezi nadzmíněnými městy bylo. Jisto wšak býti se zdá, že při posledních revolučních piklech w Německu slowanský žiwel jako nějaká nitka wšecky revoluční pokusy spojowal. Auplná prawda dala by se snad 522 při wyšetřowání odkrýti, a zwláště při wyšetřowání spisů Bakuninowých w Drážďanech. Bakunin, hlawní to půwodce a osnowatel Drážďanského powstání, jest již od mnoha let aučastníkem wšech nepokojů po celé Ewropě, i byl wždy častěji spůsobem dosti podiwným přítomen we wšech hlawních městech, při wšech znamenitějších revolučních pokusech, i pomáhal wšemi silami připrawowati powšechnau ewropejskau revoluci. Co Mazzini činil pro Italii a pro italianskau revoluci, to samé činí Bakunin pro ideu slowanskau, i jest jeho snažení, aby weškerá revoluce ewropejská proniknuta byla žiwlem slowanským, jakoby kwasem, aby pak – podržel-li tento swůj ideal i později, když se totiž wrhnul w praud powšechné revoluce ewropejské – ze zřícenin wšech států powstala weliká říše slowanská. Spisowatel tohoto článku zná osobně Mazziniho i Bakunina, i diwil se welmi, když poznal podiwuhodnau podobnost charakterů těchto dwau mužů, ačkoliw se jinak welmi od sebe líší. U Mazziniho totiž přewládá jakýsi blauzniwý misteriesní cit, kdežto naopak Bakunin má ráz spekulativní, filosofický, neb když roku 1840 přišel do Berlína, tuť se přidal s tělem i s duší k Heglowi a k jeho staupencům. W této spekulativní filosofii hledal Bakunin zárodek powšechné revoluce ewropejské. Hlawní myšlénkau Bakuninowau byla revoluce ruská, i aby k ní aučinkowati mohl, připojil se k revoluci německé, francauské a slowanské. Toto swé postawení wytknul Bakunin we swé řeči r. 1847 k Polákům w Paříži, w které jako Rus je wybízel k revoluci a k bratrstwí. Od té doby byl Bakunin hlawním aučastníkem wšech revolucí, i hleděl wždy k tomu, aby rozličné národní žiwly spojowal k jednomu aučelu. – Tomu wšemu porozuměl dobře cár i Ludwík Filip, neb Ludwík Filip ho wypowěděl z Paříže, cár mu dal konfiskowati wšecko jeho jmění, i přislíbil 10.000 rublů tomu, kdo ho přiwede do Rus. Z Paříže odebral se Bakunin do Zürichu, kde se přidal k socialistům a ke kommunistům. – Powždy ale hleděl Bakunin nejwíce k tomu, aby slowanský žiwel pěstowal a k revoluci podněcowal, toť dokazuje jeho aučastenstwí w událostech Pražských lonského roku a jeho prowolání ke Slowanům. Jenom přičiněním Bakuninowým a jeho wytrwalým snažením podařilo se, rozličné revoluční praudy spojiti w jedno řečiště a wésti je k jednomu cíli ( jestli oprawdu stáwá nějaké užší spojení wšech revolučních stran w Ewropě ). A přitom při wšem přece neušel Bakunin rozličnému podezření, „ jakoby byl tajný agent ruského cára ". Toto podezření panowalo wšak jen u lidí takowých, kteří nebyli zaswěceni w tajné pikle ewropejské revoluce, wůdcowé wěřili Bakuninowi wždy. Když Bakunin weškerého swého jmění zbawen byl, žil prý na autraty polského komitétu. – Při ústawním sněmu pruském byl Bakunin w Berlíně w úzkém spojení se stranau revoluční; byw z Berlína wypowězen, uchýlil se do Dessawy pod ochranu tamějšího ministerstwa, a odtamtud osnowal revoluci německau a zwláště saskau. Doufáme, že swrchu uwedené wyšetřowání okáže, jak úzce sauwisí snahy revoluce, jakau rolli hrál Bakunin w revoluci ewropejské a zdali oprawdu sauwisí revoluce německá, francauská a slowanská? – Podáwáme článek tento u wýtahu z Augsburských Nowin, i ponecháwáme jednomu každému, co o tom mysleti chce.
| 1,658 |
4. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: O prostonárodní vzdělanosti., Autor: Havlíček, Karel
O prostonárodní wzdělanosti. ( Pokračowání. ) Netřeba mi dokazowati, že až dosawád na mnoze neumělost, bludy a powěry w našem sprostém wesnickém lidu panuji. Temnosti by se měly plašiti, bludy porážeti, powěry odstraňowati, a prawda, dobro a krása na místě nich rozšiřowati; wšak se, jak jsme widěli, až dosawád slowem, pérem i skutkem podporují a utwrzují. Nuže, wlastencowé! házejí se nepřátelské kaule do táboru oswěty a wzdělanosti našeho národu, wojínowé braňte jej! Wšech wás to powinnost a powolání! – Jednu důležitau wěc, wysokau potřebu a welewážnau powinnost na srdce položil we swých kázních wšem posluchačům i čtenářům slowútný Kollár, totiž tu: „ Že pastýřowé duchowní nejen slowem a jazykem, ale i pérem a písmem náboženstwí zwelebowati a lid wzděláwati mají. “ Co tam o duchowních řečeno, zajisté o každém z učených stawů se dokázati může. A máme Bohu díky již w mnohých odwětwích wěd a umění proslulé muže, kteří hledíce wšem stranám wyhowěti, prostřední kráčeli cestau, ani příliš učenau, ani zhola sprostau. A wšak náš lid po tolik století w jazykowém i wěcném ohledu zanedbaný, sám sobě zanechán, ani k tomuto prostředku zlatému se probrati nemůž ’. Jej tedy pozwednauti a jako za ruku k němu uwésti, toť jest a dlauho ještě bude úkol wzdělanců našich. Mám zwláště na zřeteli lid maloměstský a wesnický. Měšťanstwu již dosti do rukau podáno. Náš měšťan se wzdělancem wše mají wzájemno: nowiny, časopisy, knihy wědecké i zábawné. Ale netajme sobě, že pro náš lid wesnický, ještě hrozně málo se stalo, w poměru k potřebám jeho. Sotwa že 20 knih z nowé literatury najdeš jemu přiměřených. Kdož půjčuje lidu knihy, zajisté ucítí ten nedostatek a nejwíce jen spisy pro mládež psanými mu poněkud wyhowěti se snaží. K čemu pro lid knihy – namítne mi někdo – jen wzdělance ctěte wy, lid pak austně poučujte. – Wím, že nejpotřebnější, nejpřednější a nejlepší spůsob wyučowání lidu jest učení austní; a wšak i knihy oswětě a wzdělanosti napomáhají. – Bez učení písemného wšecka wědomost jest a zůstáwá jen stranná, kusá a nedostatečná we wšem ohledu. Ano námítka tato se mi zdá jenom zástěra newědomosti a poduška lenosti, a neb kukle pýchy a osobliwého diktátorstwí. Wětší wáhy má ona: že knihy w hlawách sprostého lidu plodí wrtochy. Ano wěřím, knihy mu nepřiměřené; ale dejte mu knihy dobré, a nemáte se čeho obáwati, ano poučiw se ještě lepším křesťanem a občanem se stane. Dokud mu odpírate knih jemu přiměřených, dotud po wašich bude sahati, a wy bude toho příčinau, jestli si hlawu pomate wašemi učenými dissertacemi. – Dejte jen směle lidu do ruky dobré knihy. A mezi knihami 322 nejprwnější místo zaujímají nowiny a časopisy. Časopis jest organ a swazek weškerého obecenstwa, časopisem se dá mnohým potřebám nejlépe wyhowěti, ním se nejrychlejším spůsobem potřeby a žádosti oznámiti, a nejlepší prostředky wšeobecně rozšířiti dají. I náš lid po nich se shání. Ale který mu z našich časopisů s dobrým swědomím můžeme do rukau dáti? Prawda že i tu něco pro něj, ale kdo mu to wybere a powí w řeči mu srozumitelné a srdcem jeho hýbající? – Jeho poklad jest náboženstwí, jeho žiwel hospodářstwí, jeho útěcha Bůh, jeho radost mrawná zábawa. Jeho citem nehnau i nejzdařilejší básnické wýtwory, ale prosté písně, které si sám a jiní jemu rowní zamyslí a nápěwy opatří. Mluwte k srdci jeho o Bohu, o wšemohaucnosti a dobrotě Páně, wyprawujte mu w obrazech příklady kř. dokonalosti a poučujte ho, kterak i on ji dosáhnauti může, nezatajujte mu wynálezy a wýhody we wšelikých řemeslech a uměních, ale zwláště w hospodářstwí. I on jest občan a wlastenec, a pročež čas od času nowé zákony mu oznamte, wyswětlete a jich zachowáwání na srdce wložte. I on má cit, raduje se z rozkwětu wlasti a swého jazyka, i sdělte mu tedy swé radosti a tísně nad pokrokem neb newšímáním národních záležitostí. I on rád newinně se obweseluje: wyprawujte mu, co jste žertowného slyšeli, smyslili neb odjinud četli, ale tak, abyste stud jeho neurazili aneb šibalstwí jej nenaučili: a tak upřímně poučujte, kde třeba napomínejte, kárejte, trescete we wší kázni a dobromyslnosti. Wyučowáním lidu sprostého sami se učíme, jako učitel cwičením dítek teprw prawému náwodu se učí, a sám we wědomostech prospíwá. Co se lidu předkláda, musí jako u dítek býti jasné a pochopitelné; hle tuť potřeba nutí, abyste se přede wším o dokonalau známost u wědomostech postarali. Spůsobu, jakým musíte mluwiti, wás lid naučí sám. Jen jděte mezi něj, hleďte, mluwte a poslauchejte, skaumejte a pozorujte jeho přednosti a wady, jeho tauhy a snahy, a poznáte, po čem a jak máte utwrzowati, poučowati, kárati neb naprawowati. Počněte, jak sami u sebe jste počali, t. j. s časopisem; a k čemu nepostačí časopis, teprw ať jiné knihy napomáhají. Máme sice již časopis pro lid „ Poučné i zábawné listy “; a wšak mnoholetá zkušenost nás učí, že dosud newyhowěl potřebám lidu. Dle mého skromného mínění, chce náš lid míti časopis powšechný jak nábožensko-mrawný, tak hospodářsko-rolnický a řemeslnický... wše w jednom: slowem encyklopedický. ( Pokračowání. )
| 1,659 |
27. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: O sněmu říšském, Autor: Havlíček, Karel
O sněmu říšském. H. B. – Z mnohých pádů nabyl jsem přeswědčení, že o říšském sněmu našem na mnohých místech panuje buď zcela nejasné smýšlení, aneb že se zwláště nyní od nedáwna počíná leckde projewowati nedůwěra, ba nespokojenost. Poněwadž každému upřímnému příteli rozumné swobody na tom hlawně záležeti musí, aby podobná škodliwá mínění přestala, umínil jsem si w několika článcích wypsati celé nynější okolnosti říšského sněmu, jak jsem je z wlastní zkušenosti seznati dobrau příležitost měl. Zwláště nyní, když jsem sám poslanstwí se sebe složil, mohu tím neohroženěji a nestranněji o těchto wěcech psáti: kdežto by mi snad dříwe mnohý odporník byl namítal, že sám pro sebe mluwím, sám sebe zastáwám. Zwláště ale strany dobrého wyobrazení činnosti našich českých poslanců milo jest mi, že nyní náležeje sám jako dříwe do jejich počtu, tím horliwěji je proti mnohému nepoctiwému a nerozumnému osočowání se strany německé ( wždy nám nepřízniwé ), nýbrž také proti zlehčowání od mnohých našinců w Praze hájiti mohu. Příčina tohoto zlehčowání lehce každému do oka padne. Toť dáwno wíme, že ten, který chce být sám zwoníkem, dosawádního zwoníka wždy haní a ostře posuzuje: zrowna tak wšichni ti w Praze, kteří sami sebe za welmi schopné kandidáty pro sněm powažují, awšak přece wywoleni nebyli, wšemožným způsobem proti našim poslancům nedůwěru wzbuzují, nejwíc austně a pokautně, často wšak i weřejně w některých časopisech. Aby tedy pro takowé osobní zápasy wěc naše swatá netrpěla, aby pro osobní chautky jednotliwců nenastala w celém národu beztoho ne příliš silném neswornost, hodlám w několika článcích wšechny tyto poměry náležitě wyjasniti, nemaje při tom na zřeteli žádné osoby, nýbrž wěc samu a wýhody našeho národu. I. Dwě jsau hlawní předhůzky celému sněmu činěné: předně, že příliš wáhawě rokuje a k žádným wýsledkům nepřichází, a za druhé, že weliká část poslanců schopnosti nemá, jaké se za nynějších časů od zastupitele národu požadují. Dříwe než o těchto dwau hlawních předhůzkách jednati budeme, musíme se lidem, od kterých wycházejí, drobet zpříma do očí podíwati. Žehrání takowé na sněm nastalo teprwa po poslední říjnowé revoluci Wídeňské a zwláště tenkrát, když powědomé roztržky mezi sněmem a králem w Prusích počaly, a král pak o swé wůli, nedbaje na sněm, nowau konstituci sám učinil. Kdo tenkrát bedliwě četl naše rakauské časopisy, musel pozorowati, že časopisy jisté strany, o kterých se wšeobecně myslí, že nejsau swobodomyslné ( jmenowitě Wídeňské ), nejdříwe začaly na náš říšský sněm žebrati a rozličně jej u národu zlehčowati. Každý rozumný a w politice zkušený přítel swobody hned porozuměl, kam tím bijí a jaký při tom mají reakcionářský aučel, který oni arci uměly před swětem dobře zahalit. Bohužel! že mnohé radikální časopisy této straně w nemaudré a nezkušené horliwosti swé jak říkáme na lep sedly a rowněž tak proti sněmu wystupowati počaly: jmenowitě když někteří nepoctiwí chytráci falešné a utrhačné zpráwy rozšiřowati počali, ku př. že sněm základní práwa, dříwe welmi swobodomyslně nawržená, nyní zcela neliberálně předělal atd. Z toho nabýwáme poučení, že nepostačuje býti jen radikálním a liberálním, nýbrž že i při tom zdrawý rozum a dobrá cwičenost neškodí, protože jistí chytří protiwníci swobody welmi dobře umějí nezkušené liberalisty šáliti a pod chytrau rauškau je ke swým špatným aučelům zneužíwati. Než wraťme se k oněm swrchu podotknutým předhůzkám. Co se wáhawosti sněmu w jednání týče, že tak dlauho již rokuje, ale ještě konstituci newypracowal atd., musíme owšem wyznati, že jest pruský král mnohem rychlejší a welmi brzy celau konstituci wypracowal! Awšak známe takowé pány, kteří jsau milowníci podobných „ rychlostí “, jakau král pruský wywedl. Kdybychom chtěli takowé „ rychlosti “, nepotřebowali jsme žádnau konstituční wládu, žádnau swobodu. Takowým způsobem podáwaly se nám zákony za staré despotické wlády: zákon wyšel, aniž jsme se nadáli, a museli jsme jej zachowáwat, ať si byl špatný neb dobrý, kterážto poslednější wlastnost se wšak málo kdy shledáwala. Konstituční wláda ale práwě záleží w tom, že newládne jen král se swými ministry, nýbrž že národ sám we spojení a srozumění s králem zákony si dáwá, jaké dobrowolně zachowáwati chce; a má-li být konstituční wláda dobrá, musí být moc národu wždy mnohem wětší než moc králowa, což i sám zdrawý rozum nahlíží. Má-li si ale sám národ zákony dáwati, má-li sám národ ustanowowati, jaké chce mít we swé zemi řízení: tuť nelze tyto zákony tak rychle zhotowiti, jak by to mohla neobmezená wůle jednoho člowěka, absolutního krále. Wímeť každý, že jest mezi lidmi o každé wěci rozličné mínění, každá hlawa má jiný smysl a každý swůj za nejlepší pokládá. Než se tedy wšechny tyto smysly mezi sebau srownají, smluwí, překonají a konečně na jednom buď wšichni neb aspoň wětšina usnesau, k tomu zapotřebí jest času. We sněmu říšském sedí asi 380 poslanců, z kterých každý zastupuje asi 50.000 občanů a co jejich plnomocník jejich přání přednáší, jejich dobré zastáwá. Sněm říšský předstawuje nám celau rozmanitost a strakatost rakauské říše. Čech, Morawan, Polák, Rusín, Němec rozmanitého způsobu, Slovinec, Wlach, Rumun a k tomu ještě z rozličných krajin s rozdílnými zřízeními, wšichni stawowé, od nejnižšího až do nejwyššího, mají tam w rozličných osobách swé zástupce. Patrno jest, že každý z nich zcela w jiných okolnostech žije, jiné potřeby má a tedy i jiné žádosti. Dají se ale tyto žádosti hned tak jedním rázem w okamžení pod jeden klobauk příwést? – Přidáme-li k tomu, že ještě jedna strana we sněmu úmyslně jednání sněmu zdržowala, wyhledáwajíc tím swého prospěchu: tuť se nebudeme diwiti tomu, že sněm posud dále nedošel. Ostatně učí nás zkušenost, abychom jen jeden příklad uwedli, že franc. sněm w čas weliké revoluce w minulém století tři leta konstituci pracowal! Nechci owšem dokazowati a twrditi, že wšechno, co se na sněmu mluwí, potřebné jest; ba naopak mohu se pochlubiti, že jsem sám we sněmu pro swé časté žádání o ukončení debatty téměř do příslowí přišel: awšak nejwíce sami páni wysílatelé winu nesau mnohých zbytečných řečí, protože wždy od swého poslance žádají, aby také on mluwil, čím jej často k nepotřebným řečem zawádějí, které on jen proto drží, aby do nowin přišel a swým nedočkawým wysílatelům o sobě něco slyšeti dal. Neboť mnozí neznajíce celé zřízení a způsob sněmu bludně myslí, že jen to se na sněmu jedná, co we weřejných schůzkách sněmu se mluwí a do nowin přijde. ( Budaucně dále. )
| 1,660 |
11 duben 1849, Zdroj: Národní Noviny, Část: [titulní strana], Titulek: [Otisk petice - komentář], Autor: Havlíček, Karel
We zdejší Slow. Lípě bylo jednáno poslední čas o žádosti k JMC. strany oktrojowané ústawy. Panowalo rozličné, od sebe rozdílné mínění: jedna strana chtěla, aby se od Slow. Lípy pracowalo k tomu aučelu, by wenkowské obce podáwaly k JMC. žádosti w ten smysl, aby JMC. místo nynější oktrojírky tu konstituci národům udělil, kterau sněm říšský t. j. konstiluční wýbor jeho wypracowal. K této straně náleželi též p. dr. Rieger a K. Hawlíček, a úsmysl náš wyjewen jest úplně w žádosti, která tuto w jazyku českém i německém se podáwá. Druhá strana zatím nespokojila se pauze s tauto jednau wěcí, nýbrž wypracowala a prowedla we wýboru zcela jinau žádost, která též wytištěna jest w jiných našich časopisech. Obecenstwo naše majíc nyní obě žádosti před sebau může samo posaudit, která jest okolnostem přiměřenější. Dle našeho mínění totiž záleží hlawně na tom, aby žádost byla wypracowána w takowém duchu, by se hodně mnoho aučastníků a podpisů sehnati mohlo: neboť celá žádost, má-li jaká býti, musí se powažowat jen za welikau politickau de - monstraci. Čím ale přepiatější jest, tím méně podpisů se sejde, což pak zawdá jen ministerstwu dobrau příležitost, stawěti se na to, jakoby wšichni ti, kteří se nepodepsali, s oktrojowanau ústa - wau spokojeni byli, čím pak zajisté strana liberální we wáze swé politické utrpí. Tolik prozatím, budaucně snad wíce o této žádosti.
| 1,661 |
15. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Nový ročník časopisu o gymnáziích], Autor: Havlíček, Karel
Práwě wyšel 1. swazek časopisu k prospěchu času přiměřených opraw na gymnasiích, druhý ročník. Čteme w něm: „ Náwrh plánu gymnasialního wyučowání pro rozličné krajiny rakauského mocnářstwí se zwláštním ohledem na Čechy, “ od p. redaktora prof. Jungmanna. Nemohl wšak být celý uweřejněn a pokračowání bude následowati budaucně.
| 1,662 |
11. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [otisk konsistorního rozpisu], Autor: Havlíček, Karel
K nemalému udiwení dostal se nám tyto dni následující konsistorní rozpis diecöse Litoměřické, jímžto se vikariátní úřady wybízí, aby weškeré učitelstwo přiměly ku podpisowání a na předložené jim oswědčení, že škola od církwe nijak oddělena býti nemůže, nesmí a nebude, w čemž ale zahalen jest mylný a záslušný pojem o církwi, náboženstwí a o kněžstwu, tak jakoby tímto odebírání wrchního dozorstwí kněžského nad školami samo náboženstwí zlehčowáno a církew podrýwána byla: I. Dopis konsistorní. Biskupský vikariatní a dozorní úřade školního okrsku.... Jak zhusta listy weřejné na katolické kněžstwo hanu kydají, jemu newědomost a hlupstwí předhazují a o něm utrhawě roztrušují, že swětští učitelowé o mnoholetém otroctwí úpěli a pod jeho dozorstwím již dosti dlauho nelidsky tejráni byli, wůbec známo jest. Hřešili bychom wšak proti křesťanské lásce, prawdě a sprawedlnosti, kdybychom se osmělili říci, že to hlas neb smýšlení weškerého učitelstwa, aneb jenom wětšiny. Nikoliw, wětší částka nemá dojista podílu na této hrubé urážce, na tomto tak welikém pohoršení. Z takowéhoto wůbec škodliwého a nekřesťanského tropení mohau se obwiňowat jen učitelowé jednotliwí, Bůh wšak si je dobře spočítal, on zná srdce i ledwí člowěka a wážiti bude na sprawedliwé wáze i skryté wěci – kteří, aby z dohlídky a wrchní spráwy církewní wywázli a sami sebau se řídili, wšelikými prostředky o to pracují, aby k rozluštění té záhody, odlaučení školy od církwe, wšemožně přispěli. Biskupstwo se sice již statně a rozhodně proti tomu práwě tak nepřirozenému jako neblahému odlaučení prohlásilo, na patřičné místo protestaci zadawši a na následky, jichžto by se tudy rowně i stát co obáwati měl, poukázawši, a bude-li toho třeba, ještě jednau proti tomu zakročí a pak w pokoře wýsledek Pánu zůstawí. Awšak i pastýřowé duchowní, jenž na winici Páně pracují, mají, a sice jedenkaždý w osadě swé, u wěci tak důležité biskupstwo podporowati. Schůzky a porady učitelské, kteréž se dle nařízení wždy w určitém čase držíwají, dáwají jim příležitost, aby nejen wřelau, rozmyšlenau a oswícenau horliwostí školstwí zlepšowali, zwelebowali a rozšiřowali a tudy odpůrců swých jen jako mimochodem zahanbowali, alebrž i zpříma proti zamýšlenému odlaučení školy od církwe jasným, jádrným, přátelským ponaučením, kteréž by se pokojnými, mírnými a tichými slowy projewowalo, pracowali, křiwě o této wěci předstawy naprawowali, předsudky odstraňowali, prawý směr učitelům wykazowali, by oni důwodným přeswědčením sami tomu přiwedeni byli, proti tomuto zámyslu odpor se postawiti a wyjádření swé na patřičném místě předložiti, w čemž jich již nedáwno učitelstwo okrsku Kadanského následowání hodným příkladem předešlo. Kýž by se toto nawržení a powzbuzení a zwelebení wěci dobré záslušně uwážilo, srdečně přijalo, maudře předewzalo a wykonalo! Od biskup. konsistoře litoměřické dne … Na toto wybídnutí wyhotowil auřad vikariatní sám následující oswědčení, powolal učitelů k podpisu, a těm, jenžto pro wzdálenost místa přijíti nemohli, wyjádření toto zaslal, aby je podpisem swým potwrdili. II. Oswědčení učitelstwu k podpisu předpisu předložené. „ Waše Biskupská Milosti, Nejmilostiwější wrchní Pastýři, Pane a Otče náš! Ačkoli se tau nadějí kojíme, že se Waše Bisk. Milost ničeho takowého o nás nedomejšlí, co listy weřejné o mnohých z našinců wyprawují neb jim w ústa kladau: jako žeby si přáli neb o to i usilowali, aby se dohlídka nad školami duchowním odňala, swětským odewzdala, školy pak wůbec aby se od církwe odlaučily: nicwšakméně pro částečné alespoň upokojení Waší Bisk. Milosti po jednohlasném usnešení společném tímto listem weřejně wyznáwáme, a to, co jsme již nejednau projewili a o čem w poradě naší již mělo awšak až potud ještě nemohlo náležitě rokowáno býti, zde nyní slawně opětujeme, že totiž žádného odlaučení školy od církwe si nepřejeme, ano co prawowěrní si co takowého přáti nemůžeme, nesmíme ani a také nikdy nebudeme; jelikož již pauhé jen pomyšlení na takowéto odlaučení za wnuknutí ďábelské powažujeme, a je onomu zlému duchu, jenž za dnů nynějších wšecko, co dobrého jest, z kořene wywracuje, lid sirowý a newěřící k sobě nachyluje, pejchu nadutých zaslepuje, zawádí a posléz zahanbuje, přičítáme. Wždyť my se weřejně hlásíme k církwi katolické a tuto církew máme za tu jedinau matku, která weškerému pokolení swému takowého wzdělání dáti umí, ježto by mu pro wezdejší, tak i pro budaucí blažený žiwot auplně postačowalo. Školu pak máme za dceru a pomocnici její, jelikož ona z církwe wyšla, církew ji pěstowala, církew ji zwelebila, a protož se jí také jen tak dlauho dobře powede, dokud se církwe držeti bude; wždyť se dceři jen tak dlauho dobře daří, dokud matku newděčně neopustí. Má-li se tedy škole, této dceři církewní, dobře dařiti, nesmí se swé matky církwe spustiti, nesmí se jí její swatý základ odejmauti, nesmí se jí žiwot jejího mrawního žiwota, totiž to swaté náboženstwí! Toho wšeho ale byla by zbawena, kdyby se wrchní spráwa nad školami kněžstwu odňala. Školy by přišly o základ i o žiwel; neboť pak by apoštolské kněžstwo nemohlo, ano dle potřeb snad ani nesmělo zákon Kristůw: „ Učte a kažte ewangelium wšemu stwoření, “ jelikož by ředitelowé pod wšelikými záminkami bránili dítkám choditi ku Kristu, jenž by je k sobě wolal w apoštolském kněžstwu, pak by jistě častěji nežli nyní bylo slyšeti: „ Na náboženstwí máš dost času! “ My zde jen ze smutné zkušenosti mluwíme, a protož, že na nás Bůh, čeho si onino odrodilci přejí, nedopustí, pewně doufáme. Wýstrahy bezpochyby ještě před očima máme; wždyť tomu není tak dáwno, naši otcowé to wyprawují, jak se školám wedlo, dokud dohlídce a spráwě církewní zákonně podrobeny nebyly; na to wšak, jak bídně se dařilo učitelům, jen bezděky zpomínají. Nás wšak až posud, díky Bohu, strany dohlídky církewní řádné břímě netlačilo, ano máme-li prawdě swědectwí dáti, wyznati musíme, že se práwě jen otcowsky nakládalo, a že wšecko, co se nám koli nařizowalo, jen k zwelebení školního dobra a rozmnožení wětší cti a sláwy Boží směřowalo. A to je nelíčené wyznání našeho wlastního prawowěrného přeswědčení, které zde slawně projewujeme a Waší Bisk. Milosti pro upokojení w hluboké pokoře předkládáme. “ Dáno w okresu … Tuto tedy spatřujeme owoce zpátečnictwí toho, proti kterému se již weškeré w Týnské hlawní škole shromážděné učitelstwo králowstwí českého dne 7. a 8. srpna m. r. dílem osobně, dílem splnomocněnými wyslanci slawně prohlásilo, za základ majíc ministerialní náwrh od 28. čerwence 1848 číslo 4831 ohledem na zlepšení národního školstwí.
| 1,663 |
10. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Čeští deputovaní na sněmu říšském a jejich nynější postavení k ministerstvu, Autor: Havlíček, Karel
Čeští deputowaní na sněmu říšském a jejich nynější postawení k ministerstwu. Český národ po strastech čerwnowých, které jako bauře naší wlastí zatřásly, wolil sobě zástupce na říšský sněm do Wídně. Jestli wždy jindy powinnosti a odpowědnost deputowaného weliké a důležité jsau, musíme říci, že powinnosti a odpowědnost nynějších deputowaných českých we Wídni nesmírně wětší jsau než kdykoli jindy. Naše wlast stojí nyní na břehu propasti: jedná se o bytí neb zahynutí českého národu; weliké a zůřiwé rozdwojení nastalo mezi oběma národnostmi w Čechách, německá strana usiluje patrně o zrušení samostatnosti naší země, o podmanění Čechů do služebnosti německé, aneb kdyby se i to nepodařilo, aspoň o utržení německých krajů od našeho králowstwí. Naše snažení musí být patrně naproti tomu, a sněm Wídeňský jest bojiště, na kterém se záležitost tato rozhodne, a wýsledek ukáže, zaslauží-li si čeští deputowaní po skončeném boji sláwu nebo hanbu. Nemohauce již napřed o tomto wýsledku s jistotau mluwiti, můžeme aspoň nyní poněkud z toho, co se stalo, sauditi o tom, co se stane. Sněm říšský nynější, jenž konstituci celého Rakauska wypracowati má, jest dle úsudku wšech zkušených politiků welmi neschopný, a nemůže se nikterak po boku stawěti sněmům w jiných konstitučních zemích. Jaký jest to sněm, který na 370 audů asi 100 má takowých, kteří jdauce ráno do sezení nikdy newědí, jak budau hlasowati! Jaký jest to sněm, jehožto 40 audů čísti a psáti neumí a ani slowo nerozumí w té řeči, we které se jedná? Jaký jest to sněm, jehožto 60 jiných spoluaudů ani nejmenšího wzdělání nemá, jehožto jiných 100 spoluaudů zase žádného politického wycwičení nedosáhlo? Jaký jest to sněm, w němžto sedí asi 30 audů takowých, kteří zřejmě a zjewně usilují o zkázu toho státu, jejž oprawowati mají? – Když čeští deputowaní do Wídně přišli, našli sněm zcela beze wší formy, newědělo se, kdo s kým drží, kdo je w oposici, kdo je s ministerstwem. Ministerstwo samo newystupowalo zřejmě, neboť newědělo, pokud, jak smýšlí wětšina sněmu, a známo jest, že se w konstituční zemi neudrží ministerstwo, nemá-li wětšinu sněmu pro sebe. Od té doby, co čeští deputowaní do sněmu přišli, bylo hned widěti aspoň dwě strany zřejmě a nepřátelsky proti sobě stojící, o kterých jisto jest, že jedna s druhau nikdy se nespojí. Byla to strana frankfurtská a protifrankfurtská, a obě w nejurčitějším způsobu z českých deputowaných sestawené, totiž Čechoněmci, nejurčitější Frankfurtisté, Čechowé, nejurčitější Protifrankfurtisté. Ostatní audowé sněmu se buď k jedné neb druhé z těchto stran méně wíce klonili. Čeští deputowaní utwořili hned mezi sebau privátní spolek, pewnau politickau stranu, která se každodenně scházela a mezi sebau radila o tom, jak se na sněmě chowati, a můžeme směle říci, že w celém sněmu jen Čechowé pewnau, úzce dohromady spojenau a dle stejného plánu pokračující stranu twoří, což wšeobecně uznáno jest, a můžeme dodati bez marné chlauby, že tato strana posud na rozhodnutí sněmu welikého wplywu měla a bohdá ještě míti bude. Ministerstwo nynější jest sestaweno z dwau zcela rozličných žiwlů: ministr zahraničních Wessenberg, financí Kraus, wojny Latour náležejí dle smýšlení swého spíše ke starší škole a jsau také pozůstatky minulých časů, ostatní ministři: Dobblhof, Bach, Hornbostel ( Schwarzer brzy wystaupne ), jsau mužowé smýšlení nowého demokratického. Patrně tedy widíme, že Wídeňská revoluce a Sicherheitsauschuss, jenžto se chlubí, že ustanowili toto ministerstwo, přece nejdůležitější tři místa zanechali w rukau staršího systému. Nemohli si jinák pomoci, ačkoli se již tehdá jmenowali „ suvrén! “ Z počátku toto ministerstwo, nebo wlastně tato mladá polowice ministerstwa mluwilo, jen o Německu, poznenáhla ale widauc přewahu we sněmu, zmíňowalo se již wíce o Rakausku wedlé Německa, čím dále tím wíce chladlo ke Frankfurtu, a konečně newšímajíc si Frankfurtu mluwí o welkém, mohutném, samostatném Rakausku, a odložiwši německý trikolor káže rownopráwnost a jednotu wšech rakauských národů. Čím wíce se osazowala prawice Místo, kde čeští deputowaní we sněmu pohromadě sedí., čím wíce tato prawice působila na ostatní sněm, čím wice se roztahowala zůřiwost Frankfurtské strany proti wšem ostatním we sněmu, tím wíce pokračowalo ministerstwo w utužení swých fæderalistických zásad. Toť se jewilo w interpellacích a při wšech jiných příležitostech. Patrno jest, že Čechowé, widauce ministerstwo takto jednati, neměli příčinu ani chuť protiwiti se tomu, nýbrž naopak šetřili ministerstwo we wšem, kde pozorowali, že nesnadné cesty jsau. Tak se wywinulo poznenáhla přátelstwí mezi českými deputowanými a ministerstwem. Za to ale Frankfurtisté pozorujíce slabost swau we sněmu, pozorujíce, kterak se ministerstwo od nich odwracuje, počali nemilosrdně na ministry dorážeti a wšemožně hleděli ministerstwu překážky do cesty házeti, což mělo newyhnutelný následek ten, že čeští deputowaní pewně se na stranu ministrů přirazili, a utwořiwše s ostatními silnau majoritu ( wětšinu ) nyní ministeriální stranu twoří, kdežto Frankfurtisté w oposici se nalézají. Doufáme pewně, ba přeswědčeni jsme, že tato oposice wěčně oposicí zůstane, a že se jí nikdy nepoštěstí majoritau se státi a nás do oposice wehnati. Uznáwám potřebu, slowo oposice trochu wyswětliti, neboť jsau u nás mnozí znamenití politikowé, kteří třeba welmi mnoho o politice píší, a přece posud newědí, co jest oposice. Oposice jest ta strana, která proti wládě stojí, we sněmu obyčejně menšina, protože se wláda wždy dle wětšiny sněmu říditi musí. Kde jest wláda dobrá, je hanba být w oposici; kde jest špatná wláda, je čest dělat oposici. Tak ku příkladu w seweroamerickém saustátí jest oposice reakcionářská a aristokratická, neboť wládne strana demokratů. Od té doby, co ministerstwo určitěji od Frankfurtu se odwrátilo, zlehčuje ho strana ultraněmecká nejhanebnějším způsobem, upírajíc mu wšeliké dobré wlastnosti, nazýwajíc jej reakcionářským, protilidským, aristokratickým ministerstwem, ačkoli se wždy ( kromě Frankfurtu ) tak chowá, jako se z počátku chowalo, kdežto jej ještě ti sami nynější nepřátelé jeho na rukau nosili a nejdemokratičnějším, radikálním nazýwali. Znamenité jest to, že se w tomto ohledu Frankfurtisté srownáwají s aristokratickau stranau ( kamarilau ), která též nynější ministerstwo nenáwidí, a potutelně se usmíwá, widauc, že nejradikálnější strana ke stejnému cíli kráčí. Obě ty strany, ultraněmecká i aristokratická, přejí si pád nynějšího ministerstwa: pak ale se přání jejich rozchází, jedni chtějí Frankfurtistské republikánské, druzí aristokratické ministerstwo; jedni Löhnera, druzí Stadiona! Čeští deputowaní ale tak dlauho budau toto ministerstwo nynější podporowati, pokud swým zásadám nynějším wěrno zůstane, přeswědčeni jsauce, že pro nás Čechy není možné lepší ministerstwo, owšem ale – horší. H. Borowský. Dodatek. Když tedy čísti budete, že ministerstwo tratí populárnost, a jiné podobné wěci, wíte, jak si to wyložiti; kdyby ale něco podobného stálo w českých časopisech, pomyslete si: Inu! lidé píší mnoho, čemu sami nerozumějí!
| 1,664 |
8. únor 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Bál na den sv. Kateřiny]., Autor: Havlíček, Karel
Žertowné Nowinky. W jistém městě, kteréžto ne tak wlastenectwím, jakožto w masopustě držanými bály mezi českými městy wynikalo, byl uspořádán mimořádně na den sw. Kateřiny m. r. bál. Wšak osud tomu uechtěl – Proč? Slyšte příčinu! – Wšecka honorace byla již do bálu připrawena, krasotinky wyfintěny; než jak obyčejně po šošácku we zwyku jest, nechce býti žádný prwním w bále. Pošle se tedy služka na wyzwědy, zdali již někdo přítomen jest; a když tak wšecky rodiny nčinily, běhaly služky o záwod přinášejíce zpráwu, že se ještě nikdo w tanečním sále nenachází, a tak se stalo, že když ještě o půl desáté žádný nepřišel, podnikatel plesu, hudebníky propustil a z bálu nic nebylo. Ubohé krásenky! To byla asi těžká noc a jistě že neměly žádný Sen letní noci!! – Holofernes. „ O dnowé, o radostná chwíle, Když houpaly necinky milé Mou díwčinkn krásnou a mne! “ Takto může si nyní zpíwati jeden manžel we wesnici R. nad Oharkou, kterýžto nedáwno w letošním masopustě, poněwadž se byla řeka po wesnici rozwodnila, pro nedostatek loďky se swou newěstou na neckách ku kopulací plawiti se musil. S jakou rozkoší bude nyní manželka jeho na těchto neckách práwati! B. J.
| 1,665 |
26. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Francouzové, Titulek: [polemika s francouzským časopisem National], Autor: Havlíček, Karel
Francauský časopis National nikterak nepochybuje o tom, že jen Maďaři a Němci bojují pro swobodu a demokratii, a Slowané že jsau nástrojem absolutismu a reakce. Patrné wšak jest, že redakce Nationalu na Slowany patří skrz maďarské brejle, a tím způsobem owšem na nich mnoho dobrého newidí. Z jakých pramenů wědomost swau o slowanském hnutí čerpá, widíme z následujícího dopisu, kterýžto zároweň jest důkazem, jak hanebných prostředků užívají Maďaři, aby mámili úsudek Evropy k jejich užitku. Musíme připomenauti, že National podává řečený dopis s úvodem, ve kterém povídá, že z tohoto dopisu patrně vysvítá, co on ( Nat. ) vždy zastáwal a co některé francauské žurnály ( Journal des Débats a Presse, které oba o Slowanech wlídněji píší, nežli se maďarskému Nationalu líbí ) věřiti nechtí, totiž že poctiwý člowěk nemůže si přáti, aby Slowané w boji proti Maďarům zwítězili. Zní pak řečený dopis takto: „ W auterý wečír dne 10. října na železnici blízko Ratiboru. Asi 12.000 Horwatů stojí u Wídně. Maďarská armáda, asi 20.000 mužů silná, je stíhá. — Město je ozbrojeno; Horwaté wšak, bez uzdy a bez kázně, chtí wtrhnauti do Wídně a drancowati. Žádného neposlouchají, a sami přátelé císařowi tak jsau poděšeni, že chtí žádat Maďary, aby jim přišli na pomoc proti těmto surowcům. ( Qu'ils vont aller prier les Hongrois de les protéger contre ces Barbares. ) 10.000 mužů z Haliče práwě zde šlo skrz; spěchají k Wídni. Dožijeme se strašliwých událostí. “ Nechceme šířiti slow o tom, co by asi zaslaužil dopisowatel.
| 1,666 |
23. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Úvodník, Titulek: [Úvodník], Autor: Havlíček, Karel
Podali jsme w 216. čísle swém nowý zákon prozatímní o sestawení porotních saudců we přestupcích tiskowých, sestawený od nowého ministra sprawedlnosti p. ryt. Schmerlinga, který nám tuto podáwá we swém nowém auřadě prwní důležitý okus. Neboť netřeba snad ještě opakowati, že swoboda tisku nejhlawnější a nejprwnější jest základ swobody a práwa, poněwadž jenom skrze swobodu tisku možno jest srozumění buď wšech neb alespoň weliké části občanů k hájení swých práw. Swoboda tisku ale záleží w tom, aby každý občan práwo měl, pomocí tisku swé smýšlení weřejně wšem swým spoluobčanům oznámiti a sděliti, a teprwa tenkráte aby za to trestán býti mohl, kdyby wytisknauti dal něco neprawdiwého a škodliwého. Poněwadž se ale skrze swobodu tisku hlawně na swětlo přiwádějí rozličné neprawosti chyby auřadů, a mnohé wěci, které wládě nebýwají k libosti: proto také nemají we swobodném státu auřadowé práwo a moc potrestati někoho pro přestupek tisku jinak, než když od poroty odsauzen byl. Porota ale jest saud swobodných, neodwislých spoluobčanů, kteří bez ohledu a beze strachu před wládau jen podle swého swědomí rozhodují, dopustil-li se skutečně obwiněný něčeho zlého neb nesprawedliwého. Neboť kdyby toto usauzení odewzdáno bylo auřadům, nesměl by zajisté nikdo ( což jest ale pro občanstwo nejhlawnější wěc ) chyby, wady a přestupky auředníků weřejně tiskem wytýkati a odhalowati, sice by byl ustawičně trestán a pronásledowán od rozličných slawných a neslawných auřadů a saudů. Nejlepší příklad toho může míti obecenstwo na redaktoru N. N., jenž pro nejostřejší posauzení oktrojowané ústawy od weřejného saudu porotního na žalobu wlády nebyl odsauzen, ale od té doby již po dwakrát pro tu samau wěc trestán byl od wojenských auřadů po tajném saudu. Z toho ohledu tedy jest samostatnost porotniků prwní a hlawní wýmínka swobody tisku. Co se tohoto nowého zákonu o sestawení poroty týče, nesrownáwáme se my s těmi nowinami, které tuto práci p. Schmerlingowu přes příliš pohanily, poněwadž my nenacházíme příčin důstatečných k takowé nespokojenosti. My přeswědčeni jsme, že porota sestawena dle tohoto zákonu dostatečná bude k zahájení práwa swobodnébo tisku, a neobáwáme se nikterak jejích wýroků. Owšem že nikdo mysliti nebude, že snad my tento zákon za welice liberální powažujeme: ale prozatím dosti již, když jest obstojný, a beztoho budaucímu sněmu říšskému zůstaweno jest dle smýšlení swého liberálnějším se ukázati. Dle tohoto nowého zákonu bude porotníkem každý 30letý zachowalý občan, platící přímné daně 5 zl. stř. ( we městech po 10.000 obywatelů ) a 10 zl. stř. ( we městech přes 10.000 obyw. ): bude tedy porotníkem skoro každý mistr, každý obchodník, a wůbec každý, kdo podle ústawy woličem jest do dolejší sněmowny říšského sněmu. Wšechno auřednictwo, wojsko a kněžstwo jest z poroty wylaučeno, z té příčiny, aby nebyli saudci we wlastních záležitostech. Očekáwáme owšem s jistotau, že budaucně až wyjde nějaké provisorium o porotě wůbec ( a nejen we wěcech tisku ) hodnost porotníků také alespoň wšem těm dána bude, kteří budau woliči do zemských sněmů. Též wytýkáme p. ministrowi jakožto newčasné ono ustanowení w §. 5., dle kterého jest wylaučen každý, kdo byl na půl leta do žaláře odsauzen. Takowé ustanowení by mohlo být sprawedliwé jen tenkrát, kdybychom měli již řádné a neodwislé saudy; ale nyní, kdežto po wětší části mocnářstwí panuje práwo wojenské a kromě toho nejwětší nepořádek w auřadech, jak snadno jest býti odsauzenu do žaláře, a jak nesprawedliwé zbawowati pak za to nawždy kontitučního práwa! Musíme ale též obrátiti pozornost obecenstwa na nedbalost redakce Const. Blattu, která §. 14 tohoto zákonu welmi reakcionářským spůsobem wykládá. Smysl tohoto §. w onom zákonu jest ten, že městská radda ze sebe wywolí 4 - 12 audů, kteří budau s krajským neb zemským přednostau wybírati a woliti náležitý počet z počtu wšech k tomu schopných občanů. Redakce Const. Blattu ale tomuto §. ( ačkoli je německý ) tak špatně wyrozuměla, že prý sám krajský neb zemský přednosta ( tedy auředník ) sobě z městské raddy wybéře těch 4 - 12 osob, které porotníky woliti budau. W zákonu totiž stojí: Der Landeschef hat mindestens 4 und höchstens 12 hiezu abgeordnete Mitglieder des Gemeinderaths einzuberufen atd. To by owšem byla pěkná spráwa, kdyby sám krajský si ustanowil ty, kteří porotníky woliti mají: pak by také sám krajský mohl saudit tak dobře jako ta porota, kterau on sám si wybral. Takowý ale není smysl zákonu p. Schmerlingowa. Ostatně ale wydání tohoto zákonu o sestawení poroty w tuto dobu naplnilo nás potěšením proto, že powažujeme tento zákon za předchůdce brzkého zrušení stawu obležení, onoho stawu, jenž nám způsobil Tantalskau konstituci, a kterýžto staw obležení patrně jen proti swobodnému tisku čelí. W oktrojowané ústawě od 4. března čteme také následující paragraf: §. 83. Wšechny ústawy jednotliwých korunních zemí, twořících říši, wstaupějí w žiwot w běhu roku 1849, a musejí předloženy býti prwnímu společnému rakauskému říšskému sněmu, který swolán bude po zawedení oněch ústaw. My jsme již tolik wytrpěli proto, že jsme odporowali oktrojowané ústawě od 4. března: ejhle! činíme tedy pokání a opíráme se o tento §. 83. jako o slaup! Rok 1849 již se ku konci chýlí, zbýwají jenom tři měsíce, a ještě w tomto roce podle císařského slowa a slibu musí být swolán zemský sněm králowstwí českého. Před wolbau do tohoto sněmu musí ale přestati wšeliký nekonstituční staw wojenský, aby se dály wolby swobodně. My ale newidíme ještě žádné příprawy k zawedení ústawy zemské w Čechách w roku 1849, ba ještě ani tato ústawa prohlášena není. Činíme tedy ministerstwo na tento §. 83 oktrojowané ústawy pozorno, s tím doložením, aby se postaralo o to, by císařské samowolně dané slowo neuskutečněním tohoto slibu w lehkost uwedeno nebylo. W tom pewném přeswědčení, že se ministerstwo ani opowážiti nesmí, newykonati tento §. 83, ku kterému JMC. samo radilo, těšíme se již blahau nadějí, že brzy budeme užíwati aspoň těch obmezených konstitučních práw, která nám ponechala ústawa od 4. března, a že již konečně nastane ten čas, we kterém poctiwý člowěk každodenně z lůžka wstane s tím blahým přeswědčením, že nebude moci tohoto dne do žaláře přijíti.
| 1,667 |
27. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [oznámení rady Strobacha], Autor: Havlíček, Karel
Pan appell. radda Strobach, býw. poslanec Pražský, oznámil nám, že přistupuje k osprawedlnění sněmu od českých poslanců w předešlém čísle wydanému.
| 1,668 |
27. říjen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Čechy, Titulek: [O novém časopisu v Chrudimi], Autor: Havlíček, Karel
Z Chrudimi se nám píše, že tam má wycházeti ještě letos malý časopis pro lid každého druhu, wedením pp. Benoní’ho a Paulusa. Myslíme, že snad bude politického obsahu, a w tom ohledu jsme již dáwno pronesli, jak žádaucí wěc by byla, abychom měli wíce takowých malých časopisů po wenkowských wětších městech. Zwláště nyní, kdežto jsme w Praze swobody tisku z části zbaweni, působily by dobře takowé liberálně ( a wšak ne přemrštěně ) wedené časopisy na wenkowě.
| 1,669 |
8. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Nové knihy., Titulek: Růže římská., Autor: Havlíček, Karel
Nowé knihy. Růže Římská anebo: Cti otce a matku. Powídka pro dospělejší mládež podlé německé wzdělána od Jozefa Zimmermanna. W Praze 1846. Tiskem a skladem K. W. Medaua a společníka. 12. stran 179. S pěknau rytinau. Cena: 20 kr. na stř. Mrawní wzdělatelna a při tom zábawná powídka wyprawowaná slohem welmi srozumitelným a také zpráwným, tak že nejen mládeži nýbrž i dospělejším stawům tuto práci odporučiti můžeme.
| 1,670 |
12. listopad 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [Reakce na článek ve Večerním listu], Autor: Havlíček, Karel
H. B. Časopis zdejší „ Wečerní List “ podal o mne předwčírem následující článek, o kterémžto saud zanecháwám úplně čtenářstwu Národních Nowin: „ Že wětšímu dílu úřadníků konstituce sůl w očích jest, netřeba podotknauti, tak jako že mnozí kněži kněží wšemožně se snaží lid proti konstítuci konstituci popuditi. Lid ale na jejich slowa mnoho nedbá, nobrž drží se nowin, ačkoliw již takowau důwěru w „ Národní Nowiny “ nemá, jako dříwe, neb jsem na swé uši z úst mnohého sprostého rolníka slyšel, že ten p. Hawlíček, jak se stal tím deputowaným, ihned barwu swých nowin změnil, a kdežto on prý prwé wždy proti wládě wystupowal, nyní wšecky její kroky schwaluje, ba i nelidské jednání jistého pána, který tak říkaje wšude nenáwiděn jest, za sprawedliwé, za potřebné wyhlašuje, zkrátka na wládu nic dopustití dopustiti nedá, a kdežto on dříwe sám o kamarille mluwil, nyní zapírá, žeby nějaká možná byla. Lid už nad tím hlawau wrtí, leccos o tom mluwí a rozličné pohnútky takowému jednání podkládá. X. Y. Z. My nebudeme nikdy s Wečerním Listem hádky wésti: že jsem na článek strany deputace Holomaucké odpowěděl, stalo se jen proto, poněwadž si p. Wácl. Seidla jakožto řádného, welmi schopného a upřímného wlastence wážím, třeba jsme se někdy w náhledech swých nesrownáwali.
| 1,671 |
7. leden 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Prahy, Titulek: [zpráva], Autor: Havlíček, Karel
– Slyšíme, že ministerstwo rozpustilo zdejší studentskau legii. Podotýkáme, že takowá powěst již před několika neděli powstawší se tehdá nepotwrdila.
| 1,672 |
31. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [redakční sdělení o konci čtvrtletí], Autor: Havlíček, Karel
Dnešním číslem končí se prwní čtwrtletí; wšem P. T. pánům předplatitelům, kteří se již ohlásili, budau od zejtřka nowiny zasílány.
| 1,673 |
29. prosinec 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: O sněmu říšském, Autor: Havlíček, Karel
O sněmu říšském. II. H. B. – Co se týče schopnosti sněmu k důležitému jeho dílu, jakož jest ústawa celé monarchie, musíme skutečně wyznati, že skoro polowice poslanců nemá ponětí o wšech těch wěcech, kterých wědomost míti musí ten, kdo chce o budaucí ústawě tak neobyčejného státu, jako jest Rakausko, rokowati. Neboť kdyby bylo Rakausko jako Francauzy, Prusy aneb jiný stát, jehož obywatelé nejwíce jsau jednoho plemene, mohla by se ústawa rakauská podlé jiné některé již zkušeností wyzkaumané konstituce lehce utwořiti: takto ale musí být naše budaucí konstituce, má-li jen na nějaký čas potrwati a národy uspokojiti, dílo zcela zwláštní, naším okolnostem přiměřené, a kdo při zhotowení tohoto díla platného a užitečného účastenstwí míti chce, musí wšechny okolnosti národů rakauských a k tomu ještě okolnosti jejich rozmanitých s Rakauskem sausedících saukmenowců dokonale znáti, kromě jiných, každému zástupci newyhnutelných wědomostí. Že weliký díl poslanců tyto známosti buď dokonce neb z weliké části nemá, jest arci wěc politowání hodná a leckdy také škodliwá: awšak wina toho jest pauze we wolitelech. Při wolení poslance hledělo se obyčejně wíce na jeho dobrau wůli a známau poctiwost, než na jiné schopnosti. Zwláště ten ohled, že se bude snad jednati o zrušení poddanstwí, přiwedl mnohé okresy k tomu ( nejwíce w Rakausích a w Haliči ), že wolili za poslance muže stawu rolnického. Jáť zajisté nemyslím nikdy, že jen tak zwaní lidé studowaní se ke wšemu hodí, ba naopak, uznáwaje mnohé poklesky školské maudrosti wždy jsem byl přítelem zdrawého rozumu, kterým častěji Bůh mnohého rolníka hojněji obdařil, než leckterého doktora, a proto také jsem sám w Národních Nowinách radil, aby se do našeho českého sněmu, we kterém se mělo jen o domácích wěcech jednati, wolili rolníci: awšak jsau wěci, we kterých pauhý zdrawý rozum bez náležitých wědomostí spíše uškodí než prospěje. Tak si ku př. mnohý rolník myslí, že we sněmu nejlépe swým saudruhům poslauží, když bude k tomu hlasowati, aby se neplatila žádná náhrada za powinnosti poddanské. Ale dejme tomu, žeby se to bylo ustanowilo na sněmu, co by tím získali naši rolníci, kdyby zas byli za to w konstituci takowé háčky, kterými by se místo této náhrady desetkrát tolik z kapes rolnických wytáhlo pode jménem daní? A že jest možná, do konstituce takowé háčky učiniti tak chytře, aby se ještě k tomu samým těm poslancům rolnickým z powrchu zalíbily, toť wí každý w těch wěcech zkušený, a kdyby se stran takowých wěcí neujali jiní poslancowé politicky wzdělaní, dostali bychom při nejlepší wůli a poctiwosti našich rolnických deputowaných takowau konstituci, žeby nad ní nejen rolníci sami nýbrž celá zem arci pozdě zplakala. Awšak i tento nedůstatek není přece tak zlý, jak by se na prwní pohled mohlo zdáti. Wětší část deputowaných těchto majíce upřímnau a dobrau wůli, a nahlížejíce sami, kde jim známosti chybí, důwěřují w těchto záležitostech jiným, o jejichžto zběhlosti a horliwosti pro národ přeswědčeni jsau. Že wšak sněm říšský důstatek má mužů schopných k utwoření nowé, naším okolnostem přiměřené ústawy zemské, o tom není žádné pochybnosti. Ostatní, kteří ale dobrau wůli mají, beztoho se k těmto wždy w hlasowání přidají. Mnohem nebezpečnější a škodliwější jsau někteří jiní audowé sněmu, kteří skutečně jen omylem tentokrát naposledy sedí w raddě národů. W bauřliwých těch časích, kdežto se ke sněmu říšskému wolilo, častokrát woličowé nezkušení ještě w žiwotě konstitučním wywolili si za poslance lidi takowé, kteří jim hodně mnoho slibowali a na wšechno notně zlořečili. O těch si myslili, že nejlépe budau záležitosti jejich u sněmu wésti, zapomínajíce, že takowým lidem nejen wšechna schopnost, nýbrž častokrát i poctiwost a dobrá wůle chybí, a že oni wždy jen sami o sebe předewším dbají. Takowíto buď poslanectwí jen k wůli znamenitým dietám wyhledáwají, aneb jsau-li chytřejší, ještě jiným mnohem nechwalitebnějším způsobem z hodnosti důwěrau lidu jim podané kořistiti umějí. W pozdějších článcích, až budu popisowati rozličné strany sněmu a hlawnější osoby jeho, wrátím se také ještě k oněm nechwalitebným osobám, které by se mohly hmyzem konstitučním nazýwati.
| 1,674 |
5. září 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: Pravda zůstane vždycky pravdou, Autor: Havlíček, Karel
Prawda zůstane wždycky prawdou. Čtu w Nár. Now. Č. 198 dopis od české zemské wlády, we kterém se snaží p. president Mecséry auředně wywracowati a oprawowati článek můj strany gymnasialního plánu obsažený w Nár. Now. dne 24. srpna, dokládaje, že mylné udání jeho článkem mým pozdějším dne 28. srpna wywráceno není. Žádám ale obecenstwo, aby se takowým na oko welmi obšírným wywrácením sl. zemské wlády nedalo zawésti k té domněnce, že bych byl onen nowý plán nějak nesprawedliwě posuzowal, a žeby tento plán dobrý a dle zásady rownopráwnosti sprawedliwý byl. Jediný formální omyl ( který jsem wšak bez wyzwání kohokoliw hned jak jsem se o něm dowěděl, oprawil w č. 192 N. N. ) byl ten, že místo „ Muttersprache “ stálo deutsche Sprache, což jest takowého půwodu, že muž, který si prwní wýtah z tohoto plánu učinil, jsa Němec, místo slowa Muttersprache hned postawil deutsche Sprache. Kdyby wláda swoje ustanowení hned ohlásila, nečekajíc až se neauřední cestau dříwe wšude rozhlásí, nestaly by se takowé newyhnutelné mýlky. Ani to wšak w prawém smyslu nic nemění. W č. 197 N. N. má každý před očima nowý gymnasialní plán, ať tedy z něho posaudí, co asi potěšitelného nám oprawa sl. zemské wlády přináší. Každý uwidí, že jest pěšky jako za wozem. Wyučowací jazyk na gymnasiích bude německý, wšechny školní knihy jsau německé, a českému a německému jazyku dohromady bude se učiti, wystačí-li k tomu síly učitelské, w prwních třídách 5, w ostatních 4 hodiny. Tu jak každý widí, není ani počich o žádné rownopráwnosti s Němci, bohužel ani se starými Řeky a Latináři nejsme we swé wlastní wlasti rownopráwní, a naše mateřština jest zase docela libowolnosti, milosti a – nedbalosti pp. professorů zanechána. To jest již stará politika zanechati to, oč se nestojí, jenom libowolnosti, a pak můžeme být přeswědčeni, že se nic nestane. A kdo jak žiw slyšel, aby se dwěma rozličným jazykům dohromady učilo? Owšem také stojí w onom plánu, že se strany materského jazyka pokračuje w tom, w čem se w loni učinil začátek. – Ale tato neurčitá sada dokonce nic neznamená wedle toho, co se tam určitě nařizuje. Zkrátka mauřenín zůstane wždycky černý, drhni si ho mýdlem jak dlauho chceš, a tento gymnasialní plán zůstane hrubý přestupek proti rownopráwnosti. Na sliby jsme pořád bohati, ale se skutky pořád se nám ukazuje do budaucnosti. Na Hradě Pražském dne 4. září 1849. K. Hawlíček.
| 1,675 |
4. duben 1848, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: Návrh českého vojenského velení - poznámka., Autor: Havlíček, Karel
Domácí záležitosti. Náwrh českého wojenského welení Naše wojenské welení jest teprwa na počátku; pročež zde klademe náwrh z wenkowa zaslaný s tím wyjádřením, aby se z něho což dobrého jest wybralo. Red..
| 1,676 |
23. srpen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertovné novinky., Titulek: [Dávání jmen pivům]., Autor: Havlíček, Karel
Žertowné Nowinky. * – * Němci dali piwu hrůzu jmen, tak je ku př. w Budišině jmenují: Klozmilch, w Boizenburku: Beissdenkerl, we Wratislawi: Schöps, w Jéně: Klozsch a Maulesel, w Köppeníků: Mord und Todschlag, w Lübecku: Israel, w Stade: Kater, w Brunšwiku: Mumme, w Hadlenu: Sehtdenkerl atd. * – * W Worcestru w Anglicku usadil se nedáwno časně z rána roj wčel na komíně jednoho hostince, a w krátkém čase sletěw komínem wyrojil se malým otworem do ložnice dwau dam, které se práwě strojily. Ačkoli obě honem utekly, odnesly přece dost žihadel. Za nějakau chwíli muselo se wšechno z hostince wystěhowat, a teprwa k wečeru wčely wywzdorowawše wšemu wyhánění, samy wylítaly. * – * Wéwodowi Albertowi, manželu králowny Anglické, hrozí od Liverpoolského spolku střídmosti addressa, w které si stěžují, že při přípitkách na zdrawí jeho pronášených welmi častá opití se udáwají, a proto že na něho wznáší žádost, aby prostředek nějaký proti tomuto zlému náwyku jim udal. Rádi se podíwáme, co jim pan wéwoda na to odpowí, jak asi pijákům zapowí, aby se o jeho zdrawí nestarali.
| 1,677 |
21. únor 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: titulní strana, Titulek: [polemika], Autor: Havlíček, Karel
H. B. – Wracíme se zde k onomu znamenitému přípisu wojska wlaského strany wolení do sněmu ( wiz č. 42 Nár. Now ). Známo jest každému, kdo jednání říšského sněmu čte, že náwrh ten, aby wojsko we Wlaších stojící wolilo několik poslanců do sněmu říšského, wyšel od p. Zbyšewského, c. k. majora u sboru inžinýrského. Nemůže se tedy powažowat za žádnau špekulaci Lewice, za kterau by onen přípis wojska rád jej předstawil, tím méně že sám p. Zbyšewský ani k Lewici nenáleží. Když jednau již náwrh do sněmu přišel, a jmenowitě z takowého pramene, o kterém se mysliti mohlo, že přání wojska samého wyslowuje, což diwu, že našel ohlasu, a spůsob, w jakém změněn byl od Prawice a také wětšinau přijat, byl zajisté welmi opatrný, prozřetelný a zdwořilý. Celá záležitost odewzdána jest od sněmu do rukau JMC. W takowém pádu mělo tedy wojsko, které se samo swau poslušností chlubí a we swém přípisu samo sobě žádného wplywu na zákonodárstwí neosobuje, trpěliwě čekati, k čemu bude komandowáno. Kdyby byl JMC. komandowal: Wolte do sněmu! – mělo wolit; kdyby byl JMC. komandowal: Newolte! – nemělo wolit. Na žádný spůsob nemělo ale mínění swé wyslowowat, nebo když již naše wlašské wojsko chce hrát na prawau ideální armádu, musí wědět, že woják takowý nesmí mít žádné politické smýšlení ( a snad žádné smýšlení wůbec ), nýbrž dělat jen to, co se mu poraučí. Tuto hlawní chybu nalezáme tedy w onom přípisu naší wlaské armády. Že ostatně nezdwořilý jest, kdo by o tom pochybowal?! Kdybychom chtěli něco wíce říci, řekli bychom, že se nám zdá, jakoby naše wýše připomenutá důtka o samostatném politickém smýšlení u wlaské armády nesprawedliwá byla, neboť se welmi zdá, jakoby i tento přípis byl podepsán na komando. Powážíme-li ku př. onu okolnost, kdežto w Štýrském Hradci wojáci od pluku Windischgrätzowa, tedy pauzí Češi, přišli jako we wálečném tažení wybíti redaktoru jednoho německého časopisu, který zajisté tito wojáci čeští nečtau a čísti nemohau: kdož by se uwarowal myšlénky, že od pánů důstojníků k tomu jsau byli nawedeni a komandowáni?! Od maličkosti se ale snadno sauditi může na weliké wěci. A když jeden wyšší důstojník z Milána mohl psát do Lloydu č. 81, „ že prý jsme se my ( wojsko ) proti sněmu říšskému chowali passivně, trpěliwě a showíwawě!! a že to chceme i budaucně činiti. “ Ejhle! jakého laskawého a showíwawého protektora našel sněm říšský, škoda jen, žeby tak laskawý a showíwawý protektor hladem umříti musel, kdyby zem a tedy sněm na něho nenakládaly! Ať jen zůstane wojsko ( rozuměj důstojnictwo ) we swých mezech, ať ale také wí, co je sněm, a umí si jeho a národu wážiti. Pak si bude i národ wojska ( t. j. důstojnictwa ) wážit. Wojsko samo zajisté takto nesmýšlí, a celý ten duch, který se w něm jistá šlechtická strana udržowati snaží, rozplaskne se dříwe neb později jako bublina.
| 1,678 |
8. říjen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: [titulní strana]., Titulek: O prostonárodní vzdělanosti., Autor: Havlíček, Karel
O prostonárodní wzdělanosti. ( Pokračowání. ) Náboženstwí weliký má wplyw na oswícení člowěčenstwa a dowršuje mrawní wzdělání powahy jeho. Ono tedy nikde, kde se o wzdělání lidu jedná, buď slowem a neb písmem, by nemělo wylaučeno býti. Nedaloli by se ale z jakékoli příčiny náboženstwí w sestřenský swazek se swětskými wědomostmi pojmauti Proč by se nedalo? Náboženstwí zajisté se wšemi swětskými naukami welmi dobře se spojiti dá, wždyť pak jest náboženstwí také swětská nauka. Pokud žijeme we swětě, sau wšecky naše wěci swětské, a to práwě jest chyba, že se náboženstwí od ostatních wěcí obyčejně odděluje. Kdo má náboženstwí oprawdu w srdci a w hlawě, tomuť se samo i s ostatními jeho wědomostmi a city spojí, a dobře wšechno pohromadě obstojí. – Něco jiného jest, kdyby někdo pauhé powěry za náboženstwí wydáwal, ty se pak, co neprawda, owšem nedají spojiti s ostatními prawdami. Prawda ale nikdy prawdě neuškodí. Pozn. red., – tuť by nám nezbýwalo nic welectění bratří w Pánu! než abychom my sami wyhowěli nejwyšší duchowní potřebě našeho lidu, a jako až dosawád prostředkem časopisu postaráno o wzdělání duchowenstwa, rowněž i náš lid prostředkem časopisu w náboženském ohledu wzděláwejme. Nikdo mi nenamítne, že by tak četné české duchowenstwo nebylo s to obstarati a udržeti jeden časopis náboženský pro lid, aby se podobným zahraničným po boku postawiti mohl. Naše dwojíctihodné a důstojné duchowenstwo při každé příležitosti dokázalo lásku k wlasti a národu, a nejednau oswědčilo swau způsobnost ke wzděláwání lidu, nejen jazykem ale i pérem a to často u wědomostech, kteréž jsau mimo jeho powolání: pročež mám za to, že tím ochotněji propůjčí duchowní sily wěci, jenž sahá do oboru jeho Prawda jest arci, že šíření prawých náhledů o Bohu a swatých wěcech hlawně powinnost jest duchowního stawu. A wšak nesmíme si tajiti, že práwě tu wzdělanci jiných stawů často mnohem wíce působiti mohau, než duchowní, poněwadž jejich hlas práwě w tom ohledu wětší wáhy má u lidu. Obyčejní lidé totiž wykládají si často horlení kněze o náboženstwí sprostě tak, jako by jen pro swůj zisk mluwil, poněwadž z toho žije; neduchowním ale osobám, jakožto we wěci nepředpojatým ochotněji uwěří. Pročež jest zapotřebí, aby se rozšiřowání a podporowání náboženstwí powažowalo co společná záležitost wšech stawů, a nejen co wýhradná powinnost jediného: s druhé pak strany bylo by si přáti, aby se zas weleb. naše duchowenstwo neobmezowalo pauhým wyučowáním náboženstwí, nýbrž aby wzdělání lidu wůbec za účel si kladlo. Neboť tím pewněji a jistěji stojí wíra w srdcích a hlawách lidstwa, pakli 326 pewně a sauměrně spojená a slitá jest se wšelikými ostatními wědomostmi a silami ducha. Stojíli ale náboženstwí samo bez spojení s ostatními wědomostmi, tím snadněji je každý wětřík, každá pochybnost wywrátí a nebezpečně roztrhne.. 326 Kdo wšak powede náklad na ten časopis? Snad nějaká nowá společnost? Ano společnost, ale nikoli nowá – proč bychom swé síly bez potřeby drobili? – nýbrž wíce než desítiletí trwající by ho wydáwati mohla, t. j. Swato-Janské Dědictwí. Účel S. J. D. jest wydáwání dobrých wzdělawatelných knih w jazyku Českém. A co jest jiného časopis, než kniha, která zajisté do mnohem wíce rukau přichází, než jakýkoli spis wzdělawatelný? Wydáwáním takowého časopisu by se i wíce spoluaudů ústawu získalo. Mnohý by pro tu wýhodu spoluaudem se stal. Tak, kdyby n. p. časopis za 2 zl. stř. se prodáwal, předplacením pětiletní ceny zdarma se mu dostane. – Nehříšné jest mrzení mnohého na S. J. D., ne sice proto, že byl hříwnu 10 zl. po mnoho let bez auroků zakopal, ale že co ochotně a často dosti těžce podal k rozšíření oswěty, k napomožení pobožnosti a utwrzení cnosti w drahé wlasti, bez prospěchu zůstáwá – že jako dítky w míč si hrající a w té hře ještě newycwičené jen se pořád rozpřáháme, „ po prwé, po druhé, po třetí “ wolajíce nikdy netrefujeme, a tudy cíle nedoběhneme. Kde jsi owoce desítileté naděje naší?! – Kdo nám stojí ještě za jedno desítiletí? Jaká w tom čase může býti naše radost, jaká útěcha? Naděje mnohoslibující, a wšak den ode dne klamající neposkytuje útěchy, ale zkormaucení a žalosti a smutné wýhlídky do budaucnosti. A proto snad tak mnozí duchowní tak, jakž by jim co učitelům a pastýřům národu přislušelo, na S. J. D. nedbají – a ostatní, že málo od něho očekáwají, si ho sprawedliwě newšímají. A to jest také příčina, že i horliwému duchownímu o rozkwět ústawu toho wšemožně se zasazujícímu při wší příčinliwosti lze málo spoluaudů mezi sprostým lidem získati. „ Něco za něco “ dí příslowí, „ a nic za nic. “ On podá 10 zl., a co já mu za ně dám. We dwau letech – jednu knížečku. Takowému obchodu sprosták nerozumí. Wylož mu stokrát, že to i nejlacinější fundací, že tolik na den sw. Jana se zaň mší sw. čte, kolik jest duchowních S. A.: on dá raději na mši sw. swému duchownímu pastýři, a neb pro wěčnau památku – za spasení duše swé, swé manželky, dítek a celého přátelstwa – založí fundací u swého chrámu. A kdo mu to bude za zlé pokládati? Mnohemť zajisté wíce jej na jeho chrám wíže nežli na D. S. J.; tam mnohem wíce po celé swé žiwobytí dobrodiní a milostí obdržel, nežli mu toto poskytuje. – Toť ( čtení mší sw. ) mimotní aučel S. Jho. D., a wšak až posawád nejhlawnější jeho wýhodau. – Nikdo zajisté powážliwý nebude weledůstojnau redakcí z netečnosti winiti; pochybeno hned w základu. Proč že si Matice naše tak utěšeně počíná? Proto, že má dostatečných prostředků, nimiž co prawá matka o blaho swých dítek pečowati může. To tedy chybí našemu duchownímu ústawu. – A wšak jsem se dále od swého záměru uchýlil; oprawuj, koho jsem prositi chtěl. Žádost nejen má, alebrž každého lidumila musí býti, aby D. S. J. ke blahu našeho národu i k wlastnímu prospěchu wydáwání náboženského časopisu pro lid na swůj náklad pod dotčenými as wymínkami na se přijalo. Pakli by se za rozličnými nás tajnými příčinami k tomu odhodlati nemohlo, prosíme snažně, by wysoce důstojná redakcí S. Jho D., anaž se wšeho, což dobrého a národu prospěšného, horliwě ujímá, by na náš upřímně se wší šetrností pronešený náwrh milostiwě ráčila wzhlednauti, a kde by k uskutečnění přijíti mohl, dobrotiwě přednesši, jej wšemožně ráčila podporowati; aby ústaw S. Jho D. náboženský časopis pro lid alespoň tak dalece pod swau ochranu wzal, že by jej pod swau firmau wydáwal, nákladem ochotných předplatitelů. ( Dokončení. )
| 1,679 |
1. srpen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Žertowné Nowinky., Titulek: [Vtipné příhody o dvou přátelích, Benátčanovi, ženské, jejíž syn byl v Uhrách, a o dvou podvodnících na dvoře Ludvíka XV.], Autor: Havlíček, Karel
* – * Slaužící důstojníkůw byl od swého přítele tázán, jak se swým pánem wychází? „ Wýborně " – odpowěděl – „ my jsme dohromady jako přátelé. Prášíme si jeden druhému kabát, jen s tím rozdílem, že já mám swůj wždy na sobě. " * – * jistý Benátčan, který byl welmi žertu milowný, ztropil si ještě po smrti se swými přátely podiwný žert. K tomu cíli zhotowil si sám woskowé swíce, které u rakwe jeho hořeti měly. W prostřed pohřební slawnosti padla ohromná rána a wšichni přítomní byli na jednau popelem obsypáni. Naplnil totiž nebožtík swíce popelem a ručničním prachem a sice tak, že wšechny stejnau dobau wybuchnauti musily. Jedinému jen příteli sdělil tajemstwí, přikázal mu ale, aby to smlčel a slawnosti byl přítomen, aby se mohl radowati z leknutí a zmatku, který z toho powstane. * – * Ženská, jejíž syn byl w Uhřích, jdauc s přítelkyní přes most potkala stádo uherských wolů. „ Ach, " zwolala „ tito woli jsau u mého syna; kdykoliw uhlídám uherské woly, musím bezděky na swého syna mysliti. " * – * Za Ludwíka XV. byli by tři šwiháci rádi widěli dworskau slawnost pasowání na rytíře Sw. Ducha. Nemajíce u dwora žádného známého a wědauce, že cizincowé wždy wolný přístup mají, umínili si, že se přistrojí za Armeny. Lest se jim podařila, wšechny stráže je propauštěli, dělajíce ještě domnělým cizincům wolnější průchod. Dworští tlumočníci přistaupiwše k nim oslowili je po nowořecku; když byli znameními na srozuměnau dali, že tuto řeč neumějí, promluwili tlumači po turecku a pak arabsku, ale Armenowé neodpowídali. Tím přišla lest na jewo, a šwiháci se wyznali. Uslyšew to král dal se do smíchu a odsaudil ubohé Armeny na několik hodin do wězení.
| 1,680 |
7. duben 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [O konstituci], Autor: X; Havlíček, Karel (překlad)
Na důkaz, jak welice se wěci změnily, klademe zde článek z Wídenského časopisu Österr. Beobachter zwaného dříwe, který wšak nyní s nowým názwem Österreichische Zeitung také wíce rozumu nabyl. Píšeť takto: Udělení konstituce w našich zemích je uzawřeno. Částky, z nichž moc státní záleží, totiž panowník, národ a tisk jsau oswobozeny; panowník od rádců smýšlejících proti zřízení, národ od poručníkowání se strany auřadů, tisk od okow censurních. Země naše obdrží zřízení takowé, jaké způsob wlády rozumu a času příměřené wyhledáwá. — Státu zřízení uděliti znamená tolik co způsobiti z jeho žiwlů společnost, w nížto každý jednotliwý aud je aučel pro sebe, pro obecnost wšak prostředek. Stát záleží 1. z jednotliwých společníků, 2. z obcí. A. Týkajíc se jednotliwých společníků zahrnuje pojem konstituce w sobě: 1. Ujištění osobní swobody před zákonem i saudem. 2. Swobod učení. 3. Swobod wyznání, t. j. swobod we ctění Boha. 4. Stejné opráwnění býti aučastnu dobrodiní společnosti. 5. Swobod řádného majitku a wýdělku. 6. Stejné práwo wšech schopných k auřadům a hodnostem. 7. Stejnau powinnowanost w šetření zákonů. 8. Swobodné práwo spolkowati se. 9. Stejnau podrobenost pod mocí řádem stáwající a k wykonáwání, a stejný podíl we břemenech zemských podlé míry ochrany, jaké kdo dosáhl pro majitek a wýdělek swůj. 10. Práwo k wystěhowání. Obec činí přirozenau a nutnau částku státu. Ona se stane neustálau wespolností we wěcech jejích audů samostatnau osobností. Strany obcí požaduje se od konstituce, aby je uznala co osobnosti samostatné; je sprostila od poručníkowání auřednického; při nich ale na to hleděla, že jsau částky státu, od jejichž dobré způsoblosti záwisí dobrota zřízenosti celku. B. S ohledem na spojení weškerých žiwlů do jednoho celku žádá pojem konstituce: 1. Zastaupení národa. 2. Zodpowědnost ministrů. 3. Nezáwislost saudců. 4. Swobodu tisku a weřejnost wšech ustanowení wlády a wšeho jednání zástupitelstwa národního. — Státní moc w konstitučním státě je moc společenská; tedy moc od obecnosti wycházející a jí přislušící. Ona je činná wůle obecná wšech společníků. Aby se takowáto wůle obecná docílila, k tomu je zapotřebí zastaupení národa, obecnost skutečně předslawujícího, tedy swobodně woleného. Toto zastaupení národa je k tomu, aby wětšinau hlasůw zákony dáwalo a daně powolowalo. Zákon státní potwrzuje konstituční hlawa státu. Konstituční panowník není pro swau osobu zodpowědný; taktéž i audowé národního zástupitelstwa; a to proto, že co takowí jewí toliko mínění swé, nemajíce při tom žádné wýkonné moci, že hlasowáním o nějaké usnešení jednají, nikoli ale usnešením, aby se podlé nich jednalo, nucením průchod dáwati mají. Podobně nemůže ani národ sám, w jehož jméně oni jednají, jehož myšlení, přání nebo přaní v textu je to špatně čitelné a wůli podlé swého swobodného přeswědčení aby wyslowowali powoláni jsau, k odpowídání potahowán býti. Státní jmění smí jen na weřejné, od obecné wůle schwálené, aučele obráceno býti, a kdo je sprawuje, stojí pod spoludozorstwím zástupnictwa národního. Obecná wůle wejde we skutek skrze ministry a auředníky státní, jim podřízené. Tito jsau podlé podřízenosti — ministři jakož i nejwyšší státní auředníci — nejen konstitučnímu panowníku, ale i národnímu zástupnictwí zodpowědní. Zástupitelstwo národa a wláda jsau majetníci státní moci. Mimo to žádá pojem ústawy nezáwislé a nestranné saudy, t. j. autority, jenž we skutečných případech nález wynášeti mají we sporných a pochybných pádech. Obecné wůli stojí weřejné mínění po boku. Jako zastaupení národa na sněmu organ a wyslowení wůle obecné předstawuje: tak je i tisk organ a wyslowení weřejného mínění. Jest tedy wěc na konstituční stát záležící, aby swobodu tisku spojil s weřejností ustanowení wládních a wšeho jednání národního zastupitelstwa.
| 1,681 |
18. prosinec 1846, Zdroj: Česká včela, Část: X, Titulek: dodatek redakce k Žádosti k pp lékařům a právníkům, Autor: Havlíček, Karel
Dodat. Redak. Myslíme že by se slušné zajisté žádosti w. p. dopisowatele lehce a rychle wyhowěti dalo i w časopisech, aspoň nejpotřebnější a nejobyčejnější jména nemocí by snad některý p. lékař třeba do těchto listů podati mohl, začež bychom mu welmi powděčni byli. Tíž jest již s terminologií práwnickau, která příliš obšírná jest, ale přece snad brzy také mistra swého najde.
| 1,682 |
20. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Sněm říšský, Autor: Havlíček, Karel
Sněm říšský dne 16. září. Sezení toto nebylo příliš důležité. Na počátku pustil opět p. Löhner s pomocí pana Sierakowského malau rachejtli proti ministerstwu finančnímu, která ale neswítila. Pan Borrosch, který snad myslí, že Rakausko zahyne w ten den, kde on we sněmě mlčky posedí, interpellowal ministra prací strany záležitosti železnice Holomaucko - Pražské. Za 22 měsíců byla 11krát petice zadána, prawil Borrosch, posledně skrze Sicherheitsausschuss ministru prací. Prosí se o wyšetření, protože při stawbě Holomaucko-Pražské železnice mnoho set tisíců nadarmo wyhozeno bylo. Schwarzer: Ustanowil jsem již komissí, která tu wěc již po 4té wyšetřowala, přibrawši k tomu též žádajících. Zdá se ale, že ta celá wěc je jakás denunciace. Jeden most owšem nemá pořádný základ, naproti tomu je ale krásněji wystawěn ( od Pernera ); a wšak oba stawitelé jsau již mrtwi. Takowým žalobníkům hned napřed diety dát, aby swé denunciace dokázali, byloby newhodné. Borrosch: S tím jsem jen na polo spokojen. Ať nyní na místě zesnulých auřednictwo odpowídá. Schwarzer: Čtyrykrát se dokázalo, že nejsau dostačitelné důkazy, a proto se mohau ti lidé denuncianty nazwat. Já předložím panu interpellantowi celý balík akt na stůl, aby se sám o wěci poučil. Borrosch chce ještě mluwit, jmenuje Schwarzera ministrem sprawedlnosti, protože napřed žádatele odsuzuje – syčení ho ale přiwedlo k mlčení. Nyní p. Violand postawil ministrům některé tuze dětinské a některé zas tuze důležité otázky. Prawda-li prý, že nemají wšichni ministři stejný přístup k JMC.? Wessenberg, který wždy jindy tuze tiše mluwí, powstane a řekne welmi nahlas: Ne! kterážto lakonická a nejurčitější odpowěď wšeobecnau weselost wzbudila. Dále: Prawda-li, že nad ministerstwem stojí ještě jiné neodpowědné osoby mezi císařem a ministerstwem? Bach: Nad ministerstwem nikdo nestojí než J. M. C., a ministerstwo žádné jiné autority neuznáwá. Ostatně ale osoba J. M. C. nemá být potahowána do interpellací. Nyní ještě p. Violand se táže strany Horwatska, ministři ale prawí, že to jest wěc příliš důležitá, aby tedy p. V. otázky písemně podal, že se ministerstwo společně o to poradí. Druhá ohniwá debatta byla opět Borroschem zbuzena a wedla k nowé porážce lewice. Byla zadána petice stran ubírání půdy. Wýbor petiční nawrhl, aby se ministerstwu sprawedlnosti odewzdala, Borrosch ale nawrhowal, aby se takowé stížnosti zwláštní komissí ze sněmu odewzdáwaly k rozhodnutí. Bach prawil, žeby to zabíhalo do spráwy sprawedlnosti; říšský sněm je jen konstitující a zákonodární shromáždění. Takowé jednání je zcela nepraktické, komora by se musila w komisse pro každau provincii rozstaupit a tam administrativní auřady zastupowat. Löhner odporowal mnohým řečníkům a ministru w sofisticko-ironickém spůsobu. Byl jsem též statkářem a měl jsem wrchního, a wím, kterak se půda přiwlastňuje, jak se prozatímních auřadů použíwalo, jak se dělo u krajského komissaře atd. Wím tedy, co k státnictwí patří. Tomu zlému stawu musí sněm pomoci. Důwěra země toho žádá. Staří advokáti najdau staré cesty w pořádku. Ostatně požaduji od služebníků koruny, aby wíce úcty měli před služebníky národu. Bach: Mám za nehodné, odpowídat na osobní wýběhy. Já mluwil jen proti principu, který zcela křiwý jest. Wí se již, odkud takowé otázky přicházejí, jen aby sněm kazily. Každodenně snaží se mnozí do státního stroje sahat. Ministerstwo ale powažuje za swau powinnost, wys. sněm wždy o tom zprawowat. Říšský sněm nemůže být appellačním domem nad ministerstwem a nemůže také s auřady být w spojení. Ministerstwo má nad nižšími auřady bdíti, a když powinnost swau zanedbá, je za to odpowědno a může se k zodpowídání pohnat. Říšský sněm je ale neodpowědné tělo. Patrimonialní auřady budau w státní změněny a zajisté k uspokojení. Proč nechcete ministerstwu čas a wážnost přát, aby auplně působiti mohlo? Wíte, odkud tyto nápady? Protože chceme Rakausy zachowat ( dlauhý potlesk ), že nechceme za pauhau historickau náhodu powažowat, že Rakausy jsau, nýbrž za potřebu pro dlauhau budaucnost. ( Potlesk ). Proto, pánowé, upodezříwá nás jistá strana, proto podwracuje wšecku autoritu, proto chtí lid namluwit, že práwo a sprawedliwost z Rakaus zmizely. Appelluji na pány, nejsau-li práwní auřadowé, prawí čestní saudowé? ( Ano, ano! ) Za starého systému staly se owšem mnohé chyby, nač ale za to nyní upodezříwat? Musím se opačně proti principu prohlásit a proti každému omylu administrace! ( Potlesk ). Nyní powstal Dr. Jonak a mluwil proti náwrhu tomu, o kterém se zatím asi 15 řečníků zapsati dalo, welmi rázně a satyricky: Jisto jest, že w našem státu w auřadech saudních mnohé nedůstatky byly, ale následuje z toho, aby sněm hned wšechno saudnictwí přejal? Také finanční stráž má weliké nedůstatky, neučiníme tedy také náwrh, aby jedna část sněmu finanční stráží se stala. Školnictwí jest též špatné, proč tedy nejdau sněmowníci professorowati? – Pánowé, takowým spůsobem roztříkají se naše síly, a národy rakauské čekají nadarmo na konstituci, kterau wypracowati máme. Tau teprwa dají se wšechny žádaucí oprawy docíliti, a proto myslím, aby strany toho náwrhu přešlo k dennímu pořádku. To sněm přijal, ačkoli se p. Borrosch ještě slowa uchopiti chtěl, a tak se tento nowý autok na ministerstwo wíce směšně skončil.
| 1,683 |
14. prosinec 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Slovanské zprávy, Titulek: [nutnost znalosti mateřského jazyka], Autor: Havlíček, Karel
Poněwadž nyní nepochybně jazyk národní do wšech auřadů uweden bude, zapotřebí jest Ilirům, s dwojnásobnau pilností gramatikálně se učiti swé mateřštině, w čem jistě časem swým nás zahanbí. Neboť jest wěru na potupu naší, že se posud tak málo našinců dobře psáti a prawidelně mluwiti materčinu naučilo. Dle toho se měří důstojnost národu: žádný Hottentot, Kalmuk, Karajbec atd. neumí gramatikálně psáti swau materčinu, w tom ale se jim my páni Čechowé nikterak rownati nemusíme. H. B.
| 1,684 |
13. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: [titulní strana], Titulek: Státní dluhy, Autor: Havlíček, Karel
W Praze dne 12. listopadu. Státní dluhy. Státní dluhy wzrostly w naši době nesmírně, a dlužní poměry srostly takřka se wšemi druhými hospodářskými a obchodními záležitostmi, i mají weliký wplyw na politiku státní i obchodní, pročež jest záhodno, by každý občan tyto poměry znal. Příčiny, proč totiž státní dluhy w nowějším čase tak nesmírně wzrostly, jsau wálky; widíme nejjasněji w dějepisu anglickém, jak při každé wálce státní dluh zrůstal, neb wždy, když wláda wálku začala, wypůjčila si dříwe peníze. Nyní representují nesmírné státní dluhy anglické weliký díl národního jmění. Jiná příčina jest podniknutí weřejných staweb, jako kanálů, silnic, železnic, což zwláště platí o Americe a též trochu u nás. Weřejný auwěrek, který se wzděláním národu pokračuje, usnadnil státům sehnání půjček. Čím wětší jest národní bohatstwí státu, čím wíc daní platí národ, tím wětší auwěrek má stát, neb pak mají ti, kteří peníze půjčí, jistotu, že budau wždy auroky dostáwati. Obecné zásady práwa a sprawedlnosti, které netrpí aby některý stát, spolehaje se na swau moc, swé wěřitele samowolně šidil, a pak wywinutý již obchod se státními papíry, usnadňují též státu sehnání půjčky. Státní dluhy jsau, – zaplaceny býti nemohau, a aby se jich stát zbawil násilím, to nepřipustí práwo, a nebylo by to ani rádno, protože by tím wšecky druhé poměry pomateny byly. Kdyby ku př. státní dluhy anglické na jednau byly zničeny, byla by tím podkopána weškerá moc a přewaha Angličanů. – Jest wšak otázka, zdali je rádno, zdali jest to práwem, uwalowati takowé nesmírné dluhy na budaucí pokolení, i obmezowati a pautati tím na stolelí napřed jich činnost? Častěji se slalo, že nepatrná záležitost, že ctižádost panowníka anebo některého ministra, a jiné malicherné wěci byly příčinau dluhů, a tu bylo zajisté nesprawedliwě jednáno. Když ale se jedná o záležitost národní, třebas i o existenci národu, pak o podniknuti, z kterých i potomkům užitek wyplýwá, tuť káže potřeba a dowoluje sprawedlnost, i na potomky díl dluhů uwaliti. Když amerikánské obce bojowaly s Anglickem o swau nezáwislost, aneb když stawěly železnice, které pro přítomnost i pro budaucnost weliké wýhody poskytují, tuť práwem na stát dluh uwalily. W takowýchto neobyčejných dobách, když se jedná o existenci národu, tuť wšak častějí nemožno pro stát si peníze wypůjčiti, neb není auwěrku, a pročež se uchopují státy jiných prostředků k sehnání peněz, wystawí totiž malé dlužné úpisy, i nutí, aby je každý přijímati musel, wydají papírowé peníze. To učinila francauská republika za čas weliké revoluce, to učinili Maďaři w posledním boji. Tyto papírowé peníze jsau rozdílné od obyčejných bankowek, neb bankowky mají za základ hotowé peníze, těmto papírům wšak slauží za základ pauze státní auwěrek; klesne-li stát, který je wydal, klesne auwěrek, a tyto papírowé peníze nemají pražádnau cenu. Tak se to stalo s papírowými penězmi, které wydali Maďaři. – Takowého prostředku k sehnání peněz uchopí se stát jenom w čas nauze, w čas pokoje jest wždy přiměřenější, sehnati řádnau půjčku na auroky. Neb tím není nikdo obtížen, půjčí totiž jen ten, kdo má peníze nazbyt. Wýhody, které ze státních dluhů wůbec wyplýwají, jsau, že tím dána kapitalistům příležitost, swé peníze dobře na auroky uložiti, též poslauží dlužní úpisy dobře w obchodu, což wšak nejhlawnějšího jest, státními dluhy jest mnoho bohatých a zámožných občanů takřka na stát upautáno, jich blaho záwisí od blaha státu, pročež berau podíl na wšech osudech státu i starají se o jeho prospěch, hledí k tomu, aby státní finance dobře byly sprawowány, aby se se státním jměním neplejtwalo, státní dluhy pojistují občanům aučastenstwí we wládě. Wšak státní dluhy mají též swau špatnau stránku. Ze dluhu musejí se totiž platiti auroky, a tím jest na wšecky daně platící občany uwalena nesmírná obtíž, weliký díl příjmů z národního jmění jest tím národu odcizen, jde třebas i ze země wen, a národ jest takto každoročně o weliký díl užitků ze swé práce okrádán. Weliké sumy peněz, které by průmyslu prospěly, jsau jako zahozeny, a tato obtíž trwá na wždy. Klesá-li státní auwěrek, klesá tím i cena dlužních úpisů, tím se dáwá příležitost k špekulacím a ke hře na burse, což welmi škodliwě působí na wšecky finanční a obchodní poměry státu. A mimo to wše jest stát dluhami takřka upaután, nemůže se wolně pohybowati, nesmí jednati častokráte, jak by toho prospěch národu žádal; činnost nynější doby a činnost budaucí doby jest wždy dluhami již upautána a obmezena. – Z toho patrno, že ze státních dluhů wyplýwá užitek pro stát, wšak častěji škoda; dluhy jsau státu co jest ballast lodi, někdy by loď utonula, kdyby neměla ballast a jindy opět by utonula, kdyby ballast nebyl z ní wyhozen. Wůbec se rozeznáwá dluh wisící, a dluh fundowaný. Dluh wisící jest půjčka na krátký čas; finanční spráwa totiž, nemohauc jinák ležící wydání příjmy přewyšující, zaprawiti, wezme swé autočiště k půjčce, i wydá obyčejně dlužní úpisy, které nesau auroky, poukázky na zemské důchody, poukázky na státní pokladnici, a úpisy jiného spůsobu. Naše 3 % kassowní poukázky, pak poukázky na zemské důchody uherské a lombardské jsau wisící dluh. Wláda totiž má aumysl, tento dluh w určité lhůtě zaprawiti, a pročež ho nepřirazí k obecnému dluhu státnímu. W čas potřeby uchopuje se stát toho prostředku, i doufá že ze státních důchodů w lepší době zaplatí, co se wypůjčil; když ale lepší doba nepřichází, tu býwá stát přinucen, wisící dluh přiraziti k obecnému fundowanému dluhu. Dluh fundowaný jest obecní státní dluh, který zákonem uznán jest. Spůsob půjčky jest rozličný, také auroky jsau rozličné, obyčejně wšak stát již ani nepřipowí, že dluh opět zaplatí, nýbrž připowí jen auroky. Dříwe bylo w obyčeji spláceti dluhy we spůsobu pensí buďto na čas, anebo až do smrti osoby, také až do wymření celé společnosti. Také lotterní půjčky jsau w obyčeji. Čas po čase totíž jest wždy díl dlužních úpisů čili losů wylosowán a zaplacen, díl auroků wšak se srazí na praemie, které připadnau losu ponejprw wylosowanému. Také jest w obyčeji, upisowati dlůžníkům wětší sumy, nežli w skutku půjčí, aby totiž kapitalisté spíše půjčili, a aby půjčili na menší auroky. Při nowé 4[půl ] % půjčce rakauské jest wždy dlužníkowi upsáno 100 zl., ačkoliw půjčí jenom 85 zl. Častěji již se také o tom mluwilo, jedná-li stát prozřetelně, když se wypůjčuje peníze w cizozemí. Jest totiž stát takowau půjčkau cizozemí zawázán, musí cizincům takřka wěčnau daň platiti, i jest w nebezpečí, že tito cizinci si budau wplyw na stát osobowati. Může-li stát sehnati půjčku doma, aniž by tím ublížil domácímu průmyslu a obchodu, jedná prozřetelně, když se potřebné peníze doma wypůjčí; je-li wšak doma málo kapitálů, a kdyby upotřebowáním těchto kapitálů byla průmyslu wšecka podpora odejmuta, tuť musí stát sehnati peníze w cizozemí. Nejmaudřeji wšak jest, neobmezowati nikoho, ať půjčí kdo má a kdo chce, buď si domácí nebo cizinec. Čas po čase, když totiž přibýwá národního jmění, platíwají se nižší auroky, a pročež se stáwá, že si stát wypůjčí peníze pod mírnějšími wýmínkami, a že starý obtížný dluh zaplatí. Tím uspoří ročně třebas kolik milionů na aurokách. Zroste-li dluh státní tak, že stát již nemůže auroky zaprawowati, tuť wypukne buďto auplný aneb částečný státní bankerot. Pak zadrží stát za sebau auroky, někdy i díl kapitálu, nebo zaplatí kapitál nebo auroky lehkými penězmi aneb papírowými penězi, které mají malau cenu, anebo sníží auroky samowolně. Příklady toho máme již w dějepisu. – Budaucně promluwíme o státních dluhách rakauských zwláště.
| 1,685 |
24. říjen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [výňatek z článku anglických Times], Autor: Havlíček, Karel
Nejhlawnější nowiny anglické „ Times “ podáwají úwahu o posledních bězích Wídeňských, jenž jest nowým důkazem, že Angličané, jakkoli od nás tak wzdálení, mnohem zdrawěji našim poměrům rozumí, nežli nejbližší sausedé naši. Končí pak se článek anglický těmito slowy: „ Císařský dwůr nemůže se nyní nikam s wětší jistotau obrátit, než do Prahy. Praha podáwá wšechny podmínky politického žiwota a osobní bezpečnosti; smýšlení wětšiny obywatelstwa jejího je loyální a nepřízníwé Wídeňskému hnutí; mimo to je předůležité, wědět, že slowanské province oswědčily posud mnohem wěrnější příchylnost ke trůnu, nežli náměsíčničtí demokraté německých měst a náružiwá strana, která Uhry w bezwládí a we zbauření strhla. “
| 1,686 |
20. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Mrtvé Duše, aneb Příběhy Čičikovovy, Autor: Havlíček, Karel (překl.)
Mrtwé Duše, aneb Příběhy Čičikowowy. Z ruštiny M. Gógola přeložil H. B. Doufám, že práwě w této době se zawděčím obecenstwu, seznámím-li je s tímto nejznamenitějším dílem prwního humoristy ruského, zwláště proto, že se w tomto spisu welmi dobře líčí rozličné ruské charaktery. Ačkoli jest spis poněkud dlauhý a dle wypočtení mého asi měsíc trwati může w našich nowinách: nicméně wšak weliká zábawnost jeho nedowolí snad nikomu trpěti dlauhau chwíli, a zdá se mi, že nynější mezera w politice welmi dobře se takto wyplní. Překladatel. Kapitola I. Do wrat hostince w gubernialním městě N. N. wjela malá, dosti auhledna sic brička na pérách, w jaké jezdíwají neženatí pánowé: wyslaužilí plukowníci, stabskapitánowé, šlechticowé mající asi sto duší sedláků, zkrátka wšichni takowí, kteří se nazýwají „ pánowé prostřední ruky “. W bričce seděl pán ne hezký, ale také ne oškliwý, ne welmi tlustý, ne welmi štíhlý; nemohlo by se říci, žeby byl starý, také ale ne mladý. Příjezd jeho nespůsobil we městě žádného powyku, a nic zwláštního s ním spojeno nebylo; jenom že dwa mužíci Mužík znamená po rusku newolníka, sedláka w člowěčenském záwazku postaweného. Nemajíce whodného názwu w češtině, podrželi jsme ruské slowo pro ruskau wěc., stojící před kabákem Kabák jest kořaleční naléwárna ( šenk ). W Rusích jest kořalka regale jako u nás tabák., blíže hostince dělali jakási uwážení, wíce wšak o powozu, než o tom, kdo w něm seděl. „ Kaukej “ prawil jeden druhému, „ tuhle na to kolo; co myslíš, dojelo by, kdyby potřeba byla, do Moskwy, nebo nedojelo? “ – „ Dojelo by, “ odpowěděl druhý. „ Ale do Kazaně bych myslil že nedojede! “ – „ Do Kazaně nedojede “, odpowěděl druhý. Tak se rozmluwa ukončila. Když powoz wjel na dwůr, přiwítal pána sluha hospodský neb połowý, jak se jmenují w ruských hostincích To jest w hostincích zřízených po rusku; neboť jsau také hostince zřízeny docela tak jako w jiných ewropejských zemích. Překl., pohybliwý a šwitorný tak welmi, že nelze bylo uwidět, jaký má obličej. Wyběhl čiperně se serwitkem w ruce, dlauhý a w dlauhanáckém letním kabátě s žiwotem skoro u krku, zatřepal wlasy, a wedl obratně pána po dřewěné chodbě a wykázal mu nadělený od Boha pokoj. – Pokoj byl jak známo; neboť byl i hostinec jak známo, to jest zcela takowý, jako býwají hostince w gubernialních městech, kde za dwa ruble na den dostáwají cestující tichý pokoj se šwáby, naplňujícími jako chumáče sliw wšechny kautky, a s dweřmi do sausední swětničky, wždy zastawenými almarau, kde se oblíká saused, mlčeliwý to a tichý člowěk, ale nesmírně zwědawý na wšechny okolnosti přijíždějícího. Wenkowská strana hostince byla přiměřena wnitřku: byl welmi dlauhý a dwaupatrowý. Dolní patro nebylo omítnuto, a tmawě čerwené cihly hleděly na ulici, zatemněwše ještě wíce od zlých nestálých powětrností; horní bylo obarweno nezbytnau žlutau barwau; při zemi byly krámky s chomauty, prowazy a beránky. W nejkrajnějším z těchto krámků aneb raději w jednom okně sídlil sbitenščik Sbitenščik, prodáwač teplého nápoje takto nazwaného, který jest podoben čáji. Lidé tito kočujíce we městech po ulicích neb sídlíce we zwlástních krámkách zahříwají lid ruský pramenem swého samowaru. Sbitenščik w jedné ruce samowar, w druhé skleničku nesa, za pasem maje preclíky ( kreňděle po rusku ) k namáčení, častuje wšude na ulici za skrowný peníz každého, a tak předstawuje nejlacinější spůsob kočující restaurace a kafírny. se samowarem z čerwené mědi a s obličejem též tak čerweným jako samowar, žeby se bylo mohlo zdaleka mysliti, že stojí na okně dwa samowary, kdyby ten jeden samowar neměl wausy jako smůla černé. Co si příchozí pán prohlížel swůj pokoj, přinášeny jsau jeho wěci: předně tlumok z bíle kůže, drobet ošaupaný, na důkaz, že nebyl poprwé na cestách. Tlumok přinesli kočí Selifan, nizaunký chlapík w kožichu, a lokaj Petřík, hoch třicetiletý, w obšírném zpotřebowaném kabátě, jak bylo widět po pánowi, s welmi hmotnými pysky a též takým nosem. Za tlumokem byla přinešena neweliká truhlička, z čerweného dřewa uměle wykládaná, desky a kopyta do bot, a pečená slepice zaobalená w modrém papíře. Když bylo wšechno přinešeno, odebral se kočí Selifán do marštale obstarati si koně, a lokaj Petřík počal se usazowat w malém předpokojíku, w dírce welmi tmawé, kam zatím již byl přitáhl swůj plášť a zároweň s ním jakýsi swůj zwláštní zápach, kterým byl i proniknut jeho pytel s rozličným lokajským nábytkem. W této dírce přiformowal ke zdi malau třínohau postel, a na ni položil cosi podobného polštáři, sleželému a ploskému jako líwanec, a třeba i tak zamaštěný jako líwanec, který šťastně wymohl od hospodáře w hostinci. Co se zatím takto služebníci oháněli a starali, šel pán do hostinského pokoje. Jaké býwají tyto hostinské pokoje – to každý pocestný welmi dobře wí: wšudy stěny wymalowané jakýmsi lakem, zakoptěné nahoře od kauře z dýmek, a dole zamaštěné od krku rozličných pocestných a ještě wíce 622 od domácích kupců, kteří tam přicházeli o trzích w šesteru a w sedmeru pít swau známau „ páru čáje “, Pára čaje jest porce čáje w Rusích dle prostonárodního obyčeje, která se počítá podle kausků přidaného k čáji cukru. Rusowé sprostí a hlawně kupcowé, co representanté národních obyčejů, nedáwají cukr do čáje, nýbrž wezmauce malininký drobet cukru mezi zuby prosrkují tak hořký čáj. podlaha jak náleží zapleskaná, zakauřený lustr s množstwím wysutých sklíček, které poskakowaly a zwučely pokaždé, když polowý ( sklepník ) běžel po wyšlapaných prknách, haupaje w rukau srdnatě tácem, na němž bylo takowé množstwí šálků, jako ptactwa na morském břehu; obrázky wšudy po stěnách malowané olejowými barwami, zkrátka wšechno tak jako wšude jinde, jenom s tím rozdílem, že na jednom obraze byla wypodobněna nymfa s tak ohromnými prsy, jaké jistě čtenářstwo newidělo. Podobné wšak zwláštnosti přírody často se přihodí na rozličných historických obrazech, o kterých se newí od koho, kdy, a odkud přiwezeny byly do Rus; někdy od našich welmožů, milowníků to umění, kteří je kaupili w Italii na radu wezaucich je postiljonů. Pán smeknul čepici a rozwázal s krku šerpu wlněnau duhowých barew, kterau ženatým wlastnoručně uplete manželka, opatřujíc je při tom whodným poučením, kterak si ji wázati mají, a swobodným – wěru nemohu říci, kdo je dělá, Bůh sám nejlépe wí, já nikdy nenosil takowau šerpu. Rozwázaw šerpu, poručil si pán oběd. Co mu zatím podáwali obyčejná w hostincích jídla, jako jsau šči Šči, kyselá howězí políwka; pirožky, koláčky neb buchtičky. s tučnými pirožky, které se naschwál k wůli cestujícím po několik neděl schowáwají, mozek s hráškem, nožky se zelím, pečený kapaun, okůrky nakládané a wěčný tučný pirožek sladký, wždy k službám hotowý, co se mu tedy wšechno to podáwalo buď ohříwané neb zhola studené, dal si wyprawowat od sluhy čili od polowého wšeliké trety, kdo byl dříwe držitelem hostince a kdo jest nyní, mnoholi wynáší, a jaký šelma je pan hostinský, načež polowý dle zwyku swého odpowěděl: O weliký pane, prazloděj! Jako w oswícené Ewropě tak i w oswíceném Rusku je nyní mnoho welmi wážených lidí, kteří nemohau jinak pojísti w hostinci, nežli rozmlauwajíce se služebníky a časem i wtipně si z něho žertík ztropí. Ostatně náš cestující nedáwal samé zbytečné otázky; s neobyčejnau důkladností wyptal se, kdo je zde gubernatorem, kdo předsedníkem saudu, kdo prokurátorem, zkrátka – neopominul ani jednoho důležitějšího auředníka; ale ještě s wětší důkladností wyptáwal se na wšechny znamenitější poměščíky ( statkáře ), kolik má který duší poddaných, jak daleko sídlí od města, jaký je člowěk a jak často jezdí do města; wyptáwal se welmi pozorně o stawu té krajiny, nebyly-li jaké nemoce w jejich gubernii, horké nemoce, nebezpečné zimnice, osypy aneb něco podobného, a na wšechno se ptal tak obšírně a důkladně, že musela být příčina wětší než pauhá zwědawost. We způsobech swých měl tento pán cosi welmi bytelného, a smrkal nesmírně hlasitě. Newí se jak to dělal, ale nos jeho zwučel jako polnice. Tato na pohled zcela newinná zásluha získala mu přece welmi mnoho wážnosti u hostinského sluhy, tak že pokaždé, když uslyšel tento zwuk, zatřepal wlasy, postawil se zrowna jako swíčka a nakloně pak s wýšky hlawu zeptal se: neporaučíte-li čeho? – Po obědě wypil pán šálek káwy, sedl si na diwan položiw si za záda podušku, kterau wycpáwají w ruských hostincích místo žíní čímsi welmi podobným cihlám a křemenům. Pak počal zíwat a dal se zawesti do swého pokoje, kdežto si lehl a spal asi dwě hodiny. Procitna napsal na kausek papíru na žádost sluhy hostinského: čin, jméno a přijmění k odewzdání, jak se náleží na policii. Na papírku tom sluha jda se schodů, četl, slabikuje takto: Koležský savetník ( radda ), Pawel Iwanowič Čičikow, poměščík, we wlastních záležitostech. Co zatím ještě polowý slabikowal ten papírek, wyšel již sám p. Pawel Iwanowič Čičikow prohlédnauti si město, a byl s ním jak se zdálo spokojen; shledal totiž, že není za žádným jiným gubernským městem pozadu: do očí byla silně žlutá barwa na kamenných domech a šediwá se skrowně ukrýwala na dřewěných. Domy byly na jedno, dwě i půldruhého patra s ustawičnými štíty, welmi krásnými dle mínění gubernských stawitelů. Místy se zdáli tyto domy jako zapomenuty w některé jak šíré pole prostranné ulici a mezi neskončenými dřewenými ploty, někde shrnuly se wíce dohromady, a tam bylo pozorowat wíce hýbání a žiwota. Leckde se wyskytaly smyté již skoro od dešťů firmy ( wýwěsky ) s preclíkem a s botami, některé s wymalowanými modrými spodky a s podpisem jakéhosi Aršawského W menších a prostředních městech ruských zwláště na jihu mají řemeslníci obyčej na wýwěskách ( firmách ) ohlašowati se podle měst známějších w průmyslu: ku př. krejčí z Moskwy, z Petrohradu, z Waršawy, z Wilna atd. Tu se jim ale pro nezběhlost geografickau často přihodí něco podobného, jako zde Gógol uwádí s Waršawau. Rowněž tak oblíbeno jest u řemeslníků na wýwěskách slowo: cizozemec, we kterém často nejtužší ruská duše hledá spásy. krejčího; tu zase krám s čepicemi a s nápisem: cizozemec Wasilí Feodorow; tu zas byl wykreslen billiard s dwěma hráči we frakách, jaké míwají u nás na diwadle hosté wycházející w posledním aktě na jewiště. Hráči byli wyobrazeni s namířenými holemi, trochu s wymknutými dozadu rukami a nohami tak křiwými, jakoby byli práwě udělali kotrmelec. Pod tím ale byla napsáno: Tu je to wyražení! Leckde zrowna na ulici stály stoly s ořechy, s mýdlem, s perníkem podobným mýdlu; tu zas hospoda s wymalowanau tlustau rybau, do které wražena byla widlička. Nejčastěji ale bylo widěti tmawé dwauhlawé císařské orly, místo kterých již nyní nacházíme jen lakonický nápis: „ Pitějný dom “ ( šenk ). Dlažba byla wšude nanicowatá. Pan Čičikow podíwal se také do městské zahrady, we které byly tenaunké stromky špatně wzrostlé, ale za to kůly při nich welmi pěkně obarweny na zeleno. Ačkoli wšak tyto stromky nebyly wyšší než bodláčí, přece o nich stálo w nowinách při příležitosti illuminace, že prý naše město okrášleno jest, přičiněním neunawného městského ředitele zahradau širokowětwitých a stinných stromů, dáwajících chládek w horké dni, a že prý bylo welmi líbezně widěti, kterak srdce měšťanstwa tlaukla oplýwájíce wděčností, a kterak se praudily potoky slzí na důkaz uznání k panu náčelníku města. Wyptaw se policejta, kady se nejblíže jde k hlawnímu chrámu, k auředním domům a ke gubernátoru, šel se podíwati na řeku tekaucí zrowna skrz město, cestau utrhl přibité na slaupě ohlášení s tím aumyslem, aby je doma hezky pozorně mohl přečísti, podíwal se welmi důkladně na dosti hezkau damu procházející se po dřewěném trotoaru, za kteraužto šel klučík we wojenské livreji s balíčkem w ruce, a ohlédna se ještě jednau kolem do kola, tak jakoby si chtěl pamatowat to místo, wrátil se zrowna do swého pokoje, podporowán jsa na schodech zlehka od sluhy hostinského. Napiw se čáje, sedl si k stolu, dal si přinesti swíčku, wyndal z kapsy ohlášení, a počal čísti s přihmauřeným drobet prawým okem. Ostatně wšak nebylo w ohlášení mnoho důležitého: dáwala se drama od p. Kocebue, we které hrál Rolla p. Poplewin a Koru slečna Žabkowa, ostatní osoby byly ještě méně znamenité, přece wšak je pročetl wšechny, došel až k ceně parteru a dowěděl se, že ohlášení bylo wytištěno w tiskárně gubernialní wlády, pak obrátil na druhau stranu, není-li tam snad ještě také něco, ale nenalezna nic, protřel si oči, složil opatrně ceduli a dal ji do swé truhličky, kam měl zwyk ukládati wšechno, co mu do rukau přišlo. Den jak se zdá byl ukončen porcí studené teletiny, láhwici kyslých ščej ( nápoj chladící ), a silným spaním na celau záworu, jak říkají w některých stranách obšírného ruského hosudarstwa. ( Pokračowání. )
| 1,687 |
28. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Titulní strana, Titulek: [Ministerstvu], Autor: Havlíček, Karel
[ tři hvězdičky ] Již w srpnu podali čeští deputowaní následující spis k minislerstwu: Wysoce slawné ministerstwo! Den ode dne jsau powážliwější nebezpečenstwí, ježto hrozí mladé swobodě wlasti naší české a blahu našeho krásného hlawního města následkem událostí, nad kterými rozestřena byla posud rauška překraucení a nedorozumění, jejichž prawé wyrozumění zůstaweno jest nejbližšimu času; o jejichž hrubém překraucení se wšak nyní již z toho dá sauditi, že se oni zajatí, oni zhanobení jeden po druhém co docela newinní propauštějí na swobodu, kteří dle ducha proklamací komandujícího generála w Čechách knížete Windischgrätze a guberniálního přednosty hraběte Thuna jako spiklíci, jako zrádcowé nad králem a wlastí příliš na kwap byli znamenáni. Zdržujeme se na ten čas wyslowowání našeho zdání neb přeswědčení o oněch událostech, nechtíce předstíhati konečné wýsledky wyšetřowání, od wysokého ministerstwa sprawedliwosti na zákonné auřady přenešeného a swého konce docházejícího; než tolik je již dnes jisté, tolik jest rozhodnuto propuštěním těch, kteříž jmenowáni byli jako nejpřednější aučastníci široce rozwětweného spiknutí, že wojenský auřad w Praze, welikým klamem pojat, wětší část králowstwí českého a naše králowské hlawni město podrobil nesnesitelné wojenské strachowládě, roznítil a podpalowal sočení občanů na občany, roznítil a podpalowal národní rozbroj w Čechách, skutkem zrušil ústawné swobody, osmělil se utwoření z dlaně wypadlého wojenského saudu, a ústawná práwa Čechům císařským slowem dne 8. dubna 1848 přiřčená neomluwitelným spůsobem pošlapal. Skormaucení wšech tříd towaryšstwa, zástawa w řemeslích a obchodu, schudnutí, stěhowání ze země, podtržení důwěry k wládě samé jsau smutní wýsledkowé, nezhojitelní následkowé oněch zle rozmyšlených skutků wojenské moci, která od swého zasahowání do osudů Čech posud neupauští, měwši i zrušením stawu obležení zpět odstaupiti do mezí podřízenosti sobě wykázaných. Podnes panuje w Praze a w nejwětším díle Čech wojenská strachowláda, podnes jsau wrchy okolo Prahy osazeny děly a moždíři, podnes leží jízda w poli okolo města, rozloženo jest wojsko po ulicích, podnes jsau tyčky na poplach zaraženy, hlídky na silnicích rozestaweny, jakoby se každau hodinu očekáwal aukladný útok, útok od obywatelstwa potlačeného, docela odzbrojeného. Posud má komandující generál swůj hlawní stan na Hradčanech, a na nowo se upewňuje hrad Pražský při wchodech; stawí se zdi, hradby, mříže železné. Slušně táží se lidé, kdo as hledá, kdo má nalezti ochrany za těmito hradbami, zajisté ne swobody nám zaručené, leč ale osoba komandujícího generála, jenž aby zakryl swé přenáhlení, swůj zle rozmyšlený čin, a aby přiwedl swět k wíře, že ono spiknutí, které se příliš kwapně swětu hlásalo, bylo skutečné ‒ pokračuje we wojenských demonstracích, udržuje zem a hlawní město w zimničném napnutí, jehož škodliwé následky a nebezpečenstwí sotwa lze změřiti, nejsa s to, aby jakým poněkud důležitým skutkem takowé příprawy a peněžité autraty při nich osprawedlnil. Pražské wojsko, majíc powolené ústawné swobody posud w nelibosti, poněwadž ještě nezná jejich blahých následků, jsauc nahoře zmíněnými příprawami takořka opráwněno mysliti, jakoby bylo w nepřátelské zemi, a proti swobodnému měšťanu rozeškádleno, mní se pánem dobytého města; wládní nástrojowé předešlé absolutní doby pozdwihují hlawu a zdají se jim zlaté sny o možných spůsobech reakci; na wenkowě nalezají mnozí patrimoniální auředníci zalíbení w obnowowání přechmatů starého spůsobu wlády; práwo spolkowání obmezuje a spolkowání obmezuje a ruší se we hlawním městě, národní stráž nowě se zřizuje s úžasnau liknawostí, zbawena jest swých zbraní, a nawrácení jí aerariálních ručnic jest se sotwa w brzce nadíti. Dle auředních wýkazů jest we hlawním městě Praze 1472 bytů prázdných, následkem wystěhowáwání tolikerými násilnými činy způsobeného. Ten jest obraz nynějšího skutečného stawu Prahy a wětšího dílu země české, ten jest násilně způsobený wýsledek celé řady zle rozmyšlených činů wojenské moci, která neseznámena s ústawními ohradami, tak hluboce záhubně zasahuje do osudů naší wlasti. My, podepsaní poslancowé z Čech, wykonáwáme swatau, neodkladnau powinnost, když rozwíráme tento obraz smutku před skaumawým zrakem wysokého ministerstwa, obracujíce pozornost jeho na nebezpečenstwí, která z takowého stawu pro druhé město mocnářstwí a pro Čechy pocházejí neb ještě pojiti by mohla. Již přišlo tak daleko, že wojaci z posádky w haufích procházejí město a jen stěží zdržují se od wýtržností a násilných skutků; již tak daleko přišlo, že wojenská auktorita radila zanechati měšťanskau schůzku z té příčiny, žeby, jak doslýcháme, sic násilné wkročení wojáků nemohlo snadno býti zabráněno, schůzku to, která měla za předmět protestaci proti poslednímu w křečowité osprawedlňowací horečce wydanému ohlášení. To wšecko jsau zajisté powážliwá, oprawdowě wýstražná znamení; w prawém rozumění takowýchto znamení záleží konečně wšeliké umění wládní! Sotwa myslíme býti powoláni, abychom wysokému ministerstwu poukázali rukau k wýkladu těchto znamení času, abychom poukázali na kořen wšeho toho zlého; sotwa potřeba bude říci, že odstranění wšech wojenských demonstrací a hradeb, uwedení Pražské posádky na její předešlý počet, wystřídání wojsk, které byly při posledních krwawých příbězích nejwíce w aučastenstwí, jinými wojskami jest nejbližší, nejpilnější potřeba ‒ proměna w osobě komandujícího generála, osazení uprázdněného místa přednosty zemského mužem rozšafným, národu oblíbeným, w smyslu nowého času zwoleným další prostředek, aby se onen trapný staw wýminečný skončil a naší wlasti radostné přeswědčení dáno bylo, že i pro ní jest ústawa prawdau, a že wysoké ministerstwo k odstranění oněch libowolných předsewzetí, které na časy nějakého Fridlanského w Čechách připomínají, má netoliko práwo, ale i moc a srdnatau mysl. Proměna komandujícího generála newypadala by w těchto okolnostech nikterak jako newážení wojenských zásluh knížete Windischgrätze, nýbrž jako newyhnutedlně potřebná oběť, jíž nyní docíleno může býti upokojení hlawního města a národu králi swému wždy wěrného a udělením ústawné swobody wysokému císařskému domu wděčnau láskau zawázaného, oběť, jejíž wzdání komandujícímu generálowi samému za těžko býti nemůže w ohledu na wysoce důležitý záměr přítomný. Jen tímto naznačeným způsobem může w Praze předešlé neporušené dorozumění s wojskem, jehož čestné, wysoce důležité ustanowení w austrojí ústawného státu bychom rádi bratrským smýšlením uznáwali, zase způsobeno, mír, swornost a ústawná swoboda we wlasti naší zase nawrácena býti. Zaručujíce se za zákonu-milowné smýšlení našich posilatelů, a nechtíce opominauti i s naší strany na ně smířenliwě aučinkowati, odkazujeme příslušná wysoce potřebná nařízení obezřetnosti a péči wysokého ministerstwa, zbawiwše se žádostí tauto nejswětější powinnosti k naší wlasti, jakož i zároweň wší dálší odpowědnosti w tom případu, jestliže by další zanecháwání w Čechách záhubné a nenabyté škody způsobilo. We Wídni dne 25. srpna 1848. František Palacký, poslanec měsla Prahy. Ant. Štrobach, posl. k. hlaw. města Prahy. Dr. Adolf Pinkas, posl. k. hlaw. města Prahy. J. Erazim Wocel, posl. okresu Poličského. Dr. Eberhard A. Jonák, posl. okr. Brandýského. Jan Wěženský, posl. okr. Wožického. Jan Kratochwíle, posl. okr. Březnického. Antonín Mokrý, posl. okr. Wodňanského. Wáclaw Pulpán, posl. okr. Pardubického. Jan Sidon, posl. okr. Jičinského. Frant. Škoda, posl. okr. Plzeňského. Jos. Kaj. Tyl, posl. okr. Unhoštského. Frant. Lad. Rieger, posl. okr. Železnobrodského. Dr. Josef Král, posl. okr. Rakownického. Dr. Karel Tomíček, posl. okr. Jilemnického. Jan Šantl, posl. okr. Chlumeckého. Dr. Staněk, posl. okr. Zlonického. Dr. K. Leop. Klaudi, posl. okr. Kutnohorského. Maximilian Berger, posl. okr. Beraunského. W. Nebeský, posl. okr. Benátského. Dr. Čejka, posl. okr. Nowo-Bydžowského. K. Winařický, posl. okr. Mlado-Boleslawského. Dr. F. A. Brauner, posl. okr. Přeštického. Jos. Loos, posl. okr. Kauřimského. M. Dr. Jos. Hamrník, poslanec okr. Jindřicho-Hradeckého. Prawosl. Aloys Trojan, posl. okr. Welwarského. Matiáš Hawelka, posl. okr. Čáslawského. Jan Mucha, posl. okr. Klatowského. J. Otakar Riegl, posl. okr. Potšteinského. Leopold Šediwý, posl. okr. Říčanského. Antonín Kučera, posl. okr. Příbramského. Wáclaw Frost, posl. okr. Bělského. Jan. Swat. Presl, posl. okr. Nowo-Knínského. Konrád Wěžnický, posl. okr. Náchodského. Vincenc Šembera, posl. okr. Pelhřimowského. W. Wladiwoj Tomek, posl. okr. Opočenského. František Dušek, posl. okr. Táborského. Aloys Jelen, posl. okr. Wlašimského. František Hašek, posl. okr. Budějowského. Jiří Reichert, posl. okr. Králowé-Hradeckého. Sadil, posl. okr. Německo-Brodského. Karel Hawlíček, posl. okr. Humpoleckého. A. C. Přibyl, posl. okr. Benešowského. Josef Šönhanzl, posl. okr. Horažďowického. Karel Stiebitz, posl. okr. Plaského. František Plaček, posl. okr. Chrudimského. Dr. Anton Beck, posl. okr. Třeboňského.
| 1,688 |
23. březen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [pokračování překladu zákona o obci], Autor: Havlíček, Karel
( Pokračowání. ) Řízení wolební. §. 36. Wýbor wolí se od woličů tím spůsobem, že se tito rozdělí podle lidnatosti na 2 nebo 3 wolební sbory, z nichž každý zwolí stejný počet audů wýborowých a náhradníků. § 37. Pro zřízení wolebních sborů rozwrhnau se wšichni sausedé podle welikosti powinnosti té, kteráž auhrnkem na každého wypadá, i zapíší se na listy, a podle těchto list rozdělí se celá suma přímných daní jim w obci předepsaných na tolik stejných dílů, kolik má býti wolebních sborů. §. 38. Předstawený obce potom powinen jest, pod wedením auřadu okresního na základě těchto list podle počtu osob ku placení daní zawázaných a podle welikosti powinnosti té, kteráž na každého ročně wypadá, ustanowiti díl, podle něhož připsány býti mají do toho neb onoho sboru wolebního. §. 39. Sausedé čestní ( §. 8 ad b ) a příslušníci, mající práwo woličské ( §. 28 ad 2. ), mají připsáni býti k wolebnímu sboru osob, kterým nejwyšší daně uloženy jsau. §. 40. Jestliže prwní sbor wolební nezáleží alespoň z třikráte tolik woličů, kolik má woliti audů wýborowých a náhradníků, doplní se tento sbor wolební osobami nejwětší daně platícími nejbližšího sboru wolebního nejméně až do tohoto počtu. Díl daní osob wšech k daním zawázaných, které podle toho doplnění dělají prwní sbor wolební, odrazí se od celé sumy daní ( §. 37 ) a přebytek rozdělí se mezi ostatní třídy stejným dílem. §. 41. Wšickni audowé obecní, mající práwo woličské, mají zapsáni býti podle sborů wolebních na zwláštní listy, kteréžto se nejméně 6 neděl před wolbau weřejně w obci wyloží, by w ně každý mohl nahlédnauti. Toto wyložení list wolebních má se weřejným přilepením w obci oznámiti, ustanowíc propadnau lhůtu čtrnácti dnů ku přiwedení proti tomu námitek. Předstawený obce rozhoduje o námitkách, w prawý čas přednešených nejdéle w šesti dnech, i oprawí bez 279 prodlení to, co bylo za prawé uznáno. Jestliže se žádané oprawy odepře, Ize se odwolati k auřadu okresnímu, u kteréhož toto odwolání nejdéle we třech dnech přiwedeno býti musí. Od čtrnáctého dne před wolbau nesmí se již we wolebních listách pro wolbu nyní práwě zawedenau nic měniti. §. 42. Sbory wolební shromážďují se každý i zwláště, a každý wolí ze wšech wolebných audů obecních, nehledě, ku kterému sboru wolebnímu i kdo náleží. §. 43. Bude-li jedna i táž osoba zwolena za auda wýboru nebo za náhradníka od kolika sborů wolebních, musí se ihned prohlásiti, od kterého sboru mandát přijme. Řádní wýborníci. §. 44. W obcích, kde počet audů obecních, majících práwo woličské, nepřewýšuje počtu 100, záleží wýbor obecní neméně než z 8 neboli 9 audů. W obcích, kde počet audů obecních, majících woličské práwo, přesahuje počet 100, woleno bude do obecního wýboru za prwní 100 audů deset, potom wždy za každých dalších 20 woličů po jednom audu; w obcích, které mají wíc než 1000 woličů, wolí za každé 100, ježto jest nad ten 1000, po jednom audu. K počtu tomu přirazí se ještě počet audů předstawených ( §. 58 ), ježto se mají woliti. §. 45. Počet wýborníků, ježto se mají woliti, musí dílný býti počtem sborů wolebních. W případech takowých, kdežto podle udané tuto míry wyjde počet wýborníků, jenž počtem sborů wolebních dílný není, musí počet wšech wýborníků zwýšen býti na nejbližší počet, kterýž se dá počtem sborů wolebních děliti. Náhradníci. §. 46. Počet náhradníků, které se mají woliti, ustanowuje se na polowici wýborníků. Není-li počet náhradníků dílný počtem sborů wolebních, má se šetřiti ustanowení §. předešlého. Rozepsání wolby. §. 47. Nejméně 14 dní před wolebním shromážděním má předstawený obce spůsobem zákonním oznámiti, kterého dne a na kterém místě i w kterau hodinu shromáždění držeti se bude. Wedení wolby. §. 48. Wedení wolby náleží předstawenému obce, kterýž k tomu powolati má dwa neb wíce audů obecních za důwěrníky. Wolba. §. 49. Dne wolebního porowná wolební komisse, sestawená z předstaweného obecního a z důwěrníků počet obecních audů, kteří se w jednotliwých sborech wolebních sešli, s udělanými sepisy, wywrhne audy obecní práwa woličského nemající, sepíše woliče k wolbě přišlé, a na to se k wolbě samé přikročí. §. 50. Woličowé dají hlasy swé před shromážděnau wolební komissí. §. 51. Každý wolič jmenuje tolik wolebných osob, kolik audů a náhradníků wýboru obecního woleno býti má z wolebního sboru, ku kterému byl připsán. §. 52. Hlasowání wykonáwá se austně a weřejně. Austní hlasy zapíši se hned do wolebního protokolu. §. 53. Hlasy těch, kteří ke shromáždění wolebnímu nepřišli, pokládají se tak, jakoby se k wýsledku wolby přidáwali. §. 54. Za zwoleného wýborníka nebo za náhradníka platí ten, komu swědčí relativní wětšina hlasů. §. 55. Předsedící we wolební komissi oznamuje zwolené wýborníky a náhradníky. §. 56. Byl-Ii kdo wolen dwojnásobně, nebo připadne-li wolba na toho, kdo se wymluwí důwodem zákonním, anebo kdo z wolebnosti zákonem jest wymíněn nebo wymezen ( §. 35 ), musí místo toho ihned přikročeno býti k nowé wolbě. §. 57. Protokol wolební, kterýž wolební komisse podepíše, má se schowati, přiložíc k němu průkazy o wolbě podle řádu wykonané. Wolba předstaweného. §. 58. Po skončené wolbě wýboru má tento ze sebe prostau wětšinau hlasů wywoliti obecní předstawené, totiž purkmistra a nejméně 2 radní obecní ( konšely ). §. 59. Obecní předstawení nesmí mezi scebau až do druhého kolena příbuzní ani sešwakřeni býti. §. 60. Bude-li místo purkmistrowo neb některého radního mezi časem, na kterýž byl zwolen, prázno, musí wýbor we čtyrech nedělích přistaupiti k nowé wolbě. §. 61. Po wolbě předstawených, spůsobem práwně platným učiněné, mají tito we shromážděném wýboru wykonati předepsanau služební přísahu k rukaum nejstaršího wýborníka; listina přísežní předložiti se má auřadu okresnímu. §. 62. Purkmistr a radní musí swé sídlo míti w obci. §. 63. Auřad wýbornika a náhradníka jest bez platu. §. 64. Wůbec jest každý aud obce powininen, jsa zwolen za wýborníka neb za náhradníka, za předstaweného obecního nebo k jiné bezplatné službě obecní, wolbu k sobě přijmauti. Práwo nepřijmauti wolby mají jen: a ) osoby wojenské, nejsauce we skutečné službě; b ) spráwcowé duchowní a státní auředníci; c ) osoby, které mají wíce než 60 let; d ) osoby, které za wolební doby nyní práwě minulé zastáwaly auřad purkmistrowský neb obecního radního, na dobu wolební nyní příští, a e ) osoby, které we třech dobách wolebních pořád zběhlých co wýborníci aneb náhradníci byli w činnosti, jen na dobu wolební nyní příští. §. 65. Kdo bez takowého důwodu wýmluwního, ač byl opětně k lomu wyzwán, přijmutí odepře, propadne pokutu až do 100 zl. stř., i nemá w době wolební nyní příští práwa ani woliti ani wolen býti. §. 66. Wýbor a předstawení wolí se na 3 léta. Před projitím třetího roku mají předstawení wypsati nowau wolbu. §. 67. K wedení záležitostí, na obecní předstawené náležitých, budau jim přidány potřebné k tomu osoby ( §. 81, 118 ). §. 68. Audowé obecní, kteří mají práwo woličské, scházeti se mohau jakožto shromáždění obecní, k uzawírání spůsobné, kromě wolebních shromáždění jen w případu §. 79. Awšak i w případu tom shromážďují se odděleně we sborech wolebních. §. 69. Zákony budau dána bližší ustanowení k tomuto zákonu obecnímu, zwláště o tom, jakým spůsobem wtahowati se mají do spolku obecního wětší objemy gruntů sauwislých, a jak se osady zakládati a samostatné obce z takowých osad twořiti mají; dále o přijímání cizinců do spolku obecního, o určení wkupních tax a o welikosti daní, jakéž zapotřebí jest k dosažení sausedstwí ( §. 8 ). §. 70. Jednotliwým obcím zůstawuje se, aby na sněmu zemském nawrhly změny, které podle zwláštních poměrů swých za potřebné shledají w oněch obecných zákonech zemských. Změny takowé mohau rowněž jen zákony zemskými wejíti w platnost. ( Budaucně dále. )
| 1,689 |
30. listopad 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: X, Titulek: [překlad proslovu ministra Thuna], Autor: Havlíček, Karel
Při disputaci, o které se náš dopisowate z Wídně we wčerejším čísle těchto nowin obšírněji zmínil, promluwil p. ministr oswěty Thun mezi jinými tato slowa: Zajímawá debatta, kterau jste, pánowé, dnes wedli, pojednáwání o otázce wybrané z oboru statistiky, předwedla nám jedna z nejdůležitějších, ale nejtěžších otázek, od jejíž wědeckého rozřešení záleží naše budaucnost. Otázka tato můž ale býti rozřešena jedině pomocí wědy; pročež má wěda pro nás nesmírně praktičnější důležitosti, než jak se za posledních let pro nás míti zdála. Přežili jsme časy, že se w Rakausku nepřálo wolného úspěchu wědě; wěda owšem byla swobodná, neboť ji nemůže nikdo skličowat, ale pěstowání wědy nebylo wolné, i bylo mnoho a předůležitých otázek, o kterých se u nás nesmělo činit ani zmínky. Časy tyto jsau ale již ty tam; ústawa pojistila auplně swobodu wědy, která bude se moci wolně pohybowati a míti wolného přístupu k rozřešení jakékoliw otázky. To je wšak práwě nejpotřebnější, neboť od důkladného rozřešení těchto otázek záleží naše budaucnost. Aby ale rozřešení toto bylo spásonosné, jest newyhnutelno, aby každý, kdo podnikne rozřešení těchto otázek, přitom postupowal w auplném pojmutí a cítění swé powinnosti.
| 1,690 |
19. září 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Vídně, Titulek: [Tři zprávy], Autor: Havlíček, Karel
[ tři hvězdičky ] 16. září. Práwě zde máme dnes a již wčera wálku ‒ posud nekrwawau mezi barwami. Najednau se zde již wčera, hlawně ale dnes, objewilo množstwí rakauských barew, což we městě, kde posud panowal wýhradně německý trikolor, neobyčejné pohnutí způsobilo. We wšech krámech počaly se jako jedním rázem prodáwati rakauské ( žlulo-černé ) stužky, a na Grabenu jakož i jinde stálo w tento čas po celý wečer množstwí lidí hádajících se o wýznám barew. Mnozí též objewíli se s čerwenau stužkau w kabátě, nepochybně jen ze žertu, neboť si mysliti nemůžeme, žeby to přátelé byli čerwené republiky. Doufati jest, že se rozhodnutí této barewní rozepře bez krwe stane; na pondělí strojí se mnoho měšťanů rakausko-císařské korauhwe wystrčiti. [ tři hvězdičky ] Dne 17. září. Dnes se sem dostal šťastně Pražský sbor granátníků a byl co nejslawněji uwítán. Welká část slowanských audů říšského sněmu a nesčíslný počet zde meškajících Slowanů čekal u nádraží na ně, uwílali je s hřmotným „ sláwa ". Národní obrana wšech oddělení doprowázela je s hudbau přes Příkopy na Hof k městské zbrojnici, kde od nich na znamení bratrstwa krásný prápor darem obdržela. Celý ten tah podobal se triumfu, hradby městské a ulice byly takřka lidem posety. ‒ Který den budau míti stráž u císaře, se ještě newí. Zwláštní pozornost zbudil dr. Kolenatý, jsa oblečen w nowau uniformu studentské legie Pražské a ozdoben ruskými řády. Mnozí páni krautili hlawau nad swobodomyslností Pražské legie. Uniforma bojowníků pro swobodu na Pražských barrikádách ozdobena řády prawoslawného cára. Jaká to ironie! [ tři hvězdičky ] Zejtra se čeká opět deputace maďarská, která se nyní chce obrátit ne na císaře ani na ministerstwo, ale na národ rakauský.
| 1,691 |
29. srpen 1847, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Oznámení o počátcích výuky štěpařství na Moravě], Autor: Havlíček, Karel
— Také na Morawě nařízeno jest od wys. slawné spráwy zemské, aby duchowní a swětské učitelstwo mládež wyučowalo we štěpařstwí, kteréžto nařízení zároweň dne 3. Března 1847 od wys. důst. konsistoře Holomaucké sděleno jest weškerému učitelstwu. Direktor wzorní hlawní školy w Holomauci p. Petr Faber hned počal tomuto předmětu wyučowati čekance učitelstwí w paedagogickém ústawu. Dodáwáme k tomu, že r. 1848 wyjde nákladem Matice České obšírnější spis český o štěpařstwí, jehož skladatelem jest p. P. Pixa duchowní zpráwce Malínský.
| 1,692 |
12. březen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Domácí záležitosti., Titulek: [Německé časopisy o české kultuře.], Autor: Havlíček, Karel
Domácí záležitosti. S mrzutostí se již po nějaký čas pozoruje, že někteří nad swou ctí se zapomínající lidé w rozličných zahraničních německých časopisech, a zwláště w těch, jejichž redakce židům swěřena jest, utrhačnými a lžiwými dopisy swými nejen muže jednotliwé dobře zachowalé, nýbrž i poctiwé snažení celého národu českého o zwelebení literatury a národnosti hanobí a w oškliwé podezření uwádějí. Poněwadž se wšak takowé na cti utrhání a hyzdění jenom potají, a bez dowolení ba zrowna proti wůli nejwyššího řízení a proti wýsloweným zákonům zemským děje: powzbuzuje a napomíná se těmito řádky každý, komu by jméno některého z těch nectných škrabalů a hanebných utrhačů powědomo bylo, aby je i hned na úřad jak se sluší udal, načež jistě zasloužilému a sprawedliwému trestu neujdou. Dodati se zde ani nemusí, že jest to wěc nepotřebná ba i neslušná, proti takowým protizákonným a nepoctiwým hanobitelům buď sebe neb jiného zase weřejně w časopisech zastáwati, a čest si proti nim nazpět dobýwati, pročež se z toho také každý wýslowně a úsilně zrazuje.
| 1,693 |
21. červen 1846, Zdroj: Pražské noviny, Část: Pražský denník., Titulek: [Gymnastická cvičení]., Autor: Havlíček, Karel
Pražský denník. Nejen w našem hlawním městě, ale i na wenku čím dál wíce se poznáwá, jak welmi prospěšná jsau gymnastická cwičení, která ještě před 10 léty sotwa dle jména známá byla. Uznáwáť je každý práwem za hlawní prostředek k podporowání zdrawí cwičením a sílením těla, jakož i za wyražení zábawné pro dítky w prázdných hodinách, čímž se mnohému záhubnému poblauzení zabrání. O powzbuzení pozornosti na zábawu tuto w Praze dobyl si zásluhu nejprwé činný zde lékař Dr. Hirš, založiw gymnastický ústaw, a sepsaw poučení o dobrých následcích cwičení nejen pro zdrawé ale i poněkud zchromlé, zwláště w ohledu orthopaedickém. Wětší ještě díky zasluhuje p. Dr. Josef Seegen, který ústaw tento od p. Dra. Hirše přewezma mnoho oprawil a nowě zřídil, že se o mnoho znamenitějším stal. W krátkém tomto čase již welmi dobrodějně účinkowal a weliké aučastenstwí wzbudil. Nejwíce pozoru hodný jest ústaw, jak již řečeno, w ohledu orthopaedickém; odstraňujeť dílem slabost swálů wůbec, dílem posilní ony swály, jichž činnost wšelijakým skraucením kostí některých přestala. Každý nahlíží, jak welmi zapotřebí jest, aby ústaw ten weden byl lékařem, a jak škodné by bylo, dělo-li by se naopak. Jelikož tedy p. Dr. Seegen wůbec co lékař oblíbený, spráwu ústawu přewzal, a pod jeho osobním dohledem cwičení držána býwají: není se i nejauzkostliwějším rodičům čeho strachowati, kdyby snad zastrašeni byli wšelikými malými nehodami, které se w podobných ústawech přihodily. Odporaučíme tedy tento gymnastický ústaw wšem ostatním wychowáwacím ústawům, jakož jsau convicty a ústawy hluchoněmých, zwláště pro poslední prospěšným by byl, poněwadž orgány plícní mluwením nenamáhány jsauce, w nečinnosti zůstáwají, a proto zwláštní powzbuzující posilnění požadují.
| 1,694 |
29. červen 1848, Zdroj: Národní noviny, Část: [Oznámení], Titulek: Pražské noviny, Autor: Havlíček, Karel
Pražské Nowiny s připojeným k nim auředním a neauředním oznamowatelem začnau od 1. čerwence wycházeti nákladem nížepsaných, a budau jediným auředním orgánem pro wšechna auřední oznámení. Nowiny tyto záležeti budau ze dwau oddělení: hlawního listu a auředního i neauředního oznamowatele. Hlawní list bude obsahowat čásť auřední a čásť neauřední, zaujímající wedaucí články a zahraniční i domácí zpráwy se zwláštním ohledem na záležitosti slowanské. Hlawní zásada, které se redakcí držeti bude, jest hájení swobodné zásady proti wšemu zpátečnictwí s jedné i proti wýstřednostem podrýwajícím s druhé strany. Program: Celitost a plná swrchowanost čili souverenita rakauského mocnářstwí. Rowná práwa wšem pod císařskau korunau spojeným národnostem. Nowiny tyto budau wycházet čtyřikrát za týden: w neděli, w auterý, we čtwrtek a w pátek. Formát zůstane jako posud. Předplatní cena jest w Praze čtwrtletně 3 zl., půlletně 6 zl. stř. — Na poštách stojí půlletně bez obálky 6 zl. 48 kr. stř., na obálku se připlácí půlletně 12 kr. stř. za každý exemplář. Za inseráty se platí za řádek 3 kr. při prwním a 1 kr. při každém příštím wložení, tedy za trojí wložení 5 kr. stř. Není zapotřebí zasílat inseráty již přeložené, nakladatelé se postarají o překlady sami. Za řádek překladu se platí 1/2 kr. stř. Žádáme, aby se wšechny dopisy k redakcí posílaly na nakladatele s doložením: „ Redakcí Pražských Nowin. “ Expedicí jest we dwoře u swaté Anny na Starém městě čísle 211, kdežto se nowiny w určiné dny wydáwají o 10 hodinách ráno. Wydawatelé: Synowé Bohumila Haase. Odpowědný redaktor: Dr. Leopold v. Hasner
| 1,695 |
17. červenec 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Lamartine o 13. červnu, Autor: Havlíček, Karel
Lamartine o 13. čerwnu. Jak čtenářstwu listů těchto již známo bude, wydáwá na slowo wzatý spisowatel a státník francauský Lamartine w Paříži prostonárodní časopis „ Conseiller du Peuple “ ( rádce lidu ), w němž proti škodliwému působení destruktivní strany francauské pracuje. Poslední události, kteréž dne 13. čerwna w Paříži se sběhly, daly wýtečnému spisowateli příležitost, promluwiti k národu francauskému o následcích, jež den tento pro Francausko míti mohl, kdyby čerwená republika wládní moci se byla zmocnila. K tomu cíli napsal v dotčeném časopisu swém článek nadepsaný „ Republika a Anarchie “ aneb „ Demokracie a Demagogie “, z nějž zde některá místa u překladu uwádíme. „ Ten den po nastaupení swém na auřad, “ prawí Lamartine, „ byl by nowý diktator franc. byl zwolal: „ Aux armes citoyens, Formes vos bataillons! ( Slowa z francauské písně Marseillaisy ) „ Občané ku zbrani; sestawujte se w řady! “ překročte z jedné strany Alpy, s druhé Rýn; táhněte přes hory Pyrenejské! Na seweru zmocněte Belgie; zaplawte Německo, Holland, Prusy, Polsko a Maďary! Powzbuzujte národy na wšech stranách ku powstání, kažte revolucí wší pewnině ewropejské. Začněte křižácká tažení demagogů proti wšemu swětu! “ Wy byste zajisté byli uposlechli hlasu těchto náčelníků swých; někteří z wás by byli s nimi táhli z fanatismu, druzí z bázně. A wíte, co by se bylo stalo po tom? Powím wám to tak určitě a tak jistě, jako kdybych následky nešťastného zaslepení toho již před očima měl. O wšem, co nyní k wám mluwiti budu, jsem pewně přeswědčen; známť národy cizé, známť síly a slabost jejich wlád, a wím, mnoho-li wojska do pole wyprawiti mohau. Prwní dobu po uslyšení smělého prowolání diktatorowa podobali byste se rozwlněnému praudu, jenž z břehů swých wystupuje a okolní krajiny zaplawuje. Zde onde, w Itálii, w Belgii, nejspíše ale na pobřeží rýnském wybojowali byste slawná wítězstwí a zpíwali i několikráte „ Tedeum “, to jest píseň na uwítání guillotiny. Pak byste wtáhli do Brusselu, bratrowali si s belgickými a německými demagogy, část Savojska a Piemonta, Janow a Sicilie by w naději na waši pomoci powstaly; dost možná, že byste i z prwku – jako jedenkráte u Jemappes – porazili wojska pruská a rakauská, která by se wám byla postawila w Němcích na odpor. Wíte ale, kdo by stál w pozadí wojska tohoto? W pozadí wojska toho byste se potkali s celau pewninau ewropejskau táhnaucí we zbrani na wás. Ano, w ten samý den, w němž byste Ewropě wypowěděli wálku, spojilo by se s Ewropau Anglicko. A takowé spojení by wás naprosto potlačilo. Pokud ale budete hájiti pauze práw swých, pokud ostanete we swé zemi, pokud budete šetřiti a ctíti práwa národů cizých: potud wám Anglicko nebude moci uškoditi, potud nebude moci s jinými mocnostmi záhubnau wám zawříti smlauwu. A proč? poněwadž jest Anglicko stát swobodný, stát, w němžto jest weřejné mínění silnější nad krále, králowny a ministry. Weřejné mínění w Anglicku by potlačilo wládu, která by proti francauské republice wešla s cizými mocnostmi we spojení tenkráte, když ona s druhými zeměmi žije w auplném pokoji. W Anglicku panuje swrchowaně zákon a sprawedliwost, a jsau-li tyto na waší straně, nepostawí Anglicko proti wám ani jednoho wojáka. Kdyby ale demokraticko-sociální republika Ewropě wálku wypowěděla a Rýn překročila, plauly by koráby anglické přes kanál. Anglicko by podporowalo Belgii wojskem, Nizozemí loďstwem; Anglicko by podporowalo Prusy, Hanoveransko a menší mocnosti německé na seweru; Anglické peníze by dopomohly Rakausku k wyprawení 400.000 mužů, jenž by s wojskem států jihoněmeckých se spojili; Anglicko by působilo k tomu, aby Rakausko s Maďary zawřelo pokoj, by jen s ním proti wám bojowati mohlo. Maďarští granátníci a husaři by sami stáli na křídlech německého wojska proti wám. Ku konci by Anglicko oznámilo cárowi ruskému, že jej mír Ewropy wolá na břehy Dunaje a Rýnu. Cár by nechal 400.000 mužů w Polsku a w Uhřích, by tam dautnajícímu ohni revoluce wzniknauti nedali; sám by táhl s 300.000 mužů na bojiště. Zde by našel nejméně 60.000 wojínů z Anglicka, z Nízozemí a z Belgie; druhý Wellington – nebo starý Wellington sám, tento Hannibal Francie – postawil by se w čelo strašného wojska tohoto. Takowýmto spůsobem by se sešlo proti wám 1,200.000 neb 1,250.000 dobře ozbrojených wojínů, jenž by práhnuli po příležitosti, s wámi w boji se setkati. A byli byste s to, ohromné wojsko toto poraziti? Kdybyste byli na swé půdě, tu prawím s hrdostí, že ano. Máme 2,000.000 národních gardistů, jenž w čas potřeby do pole táhnauti mohau; ti by w srdci wlasti swé nepřítele zničili. Ale w zemi cizé, u prostřed Německa, kde by proti wám powstala uražená národnost, tam, wěřte, tam byste byli poraženi. Wy nejste tím, čím byl Napoleon! Wás nebude celá Ewropa zásobowati wojskem, wám nebude Italie a Španělsko posílati peníze a potrawu. A sám Napoleon, jemuž bylo otewřeno tolikero pramenů, musil i s wznešeným geniem swým w této wálce wšech proti jednomu padnauti; cauwalť od Moskwy k Drážďanům, od Drážďan k Lipsku, od Lipska k Paříži, od Paříže k Waterloo. Wy byste od tak welikého wojska byli zahnáni, potlačeni, zničeni. Dohnali by wás po wšech bojích tam, kam přišel Napoleon. Napoleon se musil druhdy odříci císařstwí. Francie by se nyní musila odříci sláwy a politického wplywu swého. Takowýto osud wam připrawují waši socialisté, waši demagogowé a waši diktatorowé! “
| 1,696 |
12 duben 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Z Moravy, Titulek: [reakce na článek p. Rozhona], Autor: Havlíček, Karel
H. B. — W čísle 80, Morawských Nowin stal podle kontextu „ stala “ se od p. Rozhona následující zmínka: „ Dále jsem požádán, bych w nowinách se pana Karla Hawlíčka, red. N. N., otázal, co se s onými penězi, jenž se na českau hlawní průmyslní školu w Praze, ( která teď bez příspěwků utwořena bude ) wšude sbíraly, stalo aneb snad teprw stane? Jelikož se jména přispíwatelů z Prostějowa neuweřejnila, myslí se, že jsem si je podržel. Ať p. K. Hawlíček to potwrdí, že je obdržel, a co se s nimi stane a k jakému účelu je wynaložiti chce. Jelikož krásná suma z Morawy se tam poslala, my bychom teď pro náš spolek Cyr. a M. ji co fond Matiční užíti mohli, neměl a nemohl by míti p. K. Hawlíček nic proti tomu, kdyby Morawané ony peníze, jenž zajisté ještě někde w Praze uloženy se nacházejí, zpět žádali. Učinil by tím krásný začátek naší morawské Matice. S taužebností budu buď Waší odpowěď neb uweřejnění w Morawských Nowinách očekáwati. " Můžeme ubezpečit p. Rozhona, že jeho zásilka skutečně do redakce tehdejší Pražských Nowin ( za mého wedení ) došla, a myslíme, že jemu powědomo býti musí, že jsem já tenkrát náhlý zákaz od wlády obdržel, tyto sbírky w Pražských Nowinách dále ohlašowati, jakož jsem tenkrát měl býti z redakce Pražských Nowin práwě pro tuto sbírku sesazen. Byly to tenkrát jiní časowé, o 342 kterých snad při pokojné chwíli práwě já budu moci mnoho zajímawého powědíti. Náhle po tom nastaly přewraty březnowé, a od té doby nebylo skutečně ani pro mne ani pro přátele mé chwilky pokoje. Že ostatně sebrané peníze péči p. Trojana na jistém a bezpečném mistě uloženy jsau a nyní očekáwají swého účele, mohu ubezpečiti. Co se s nimi stane, nemohu a nesmím já určowati, a tato wěc bude se muset nějak weřejně do porady wzíti. Nepochybuji ale, žeby ta část, která z Morawy se sešla, na požádání někoho důwěry požívajícího ku př.: Jednoty Národní Sw. Cyrilla a Methoda hned do Morawy zpět se odeslati mohla. — Pro Jednotu Národní morawskau odewzdáno jest w redakci Národních Nowin: Od p. Josefa Daňka, sládka Friedlandského, 25 zl. stř. Od p. Fr. Palackého, jenž co zakladatel přistupuje, 10 zl. Spolu se oznamuje, že kdo by w Praze k této jednotě přistaupiti chtěl ( zřízení její wiz 68. číslo N. N. ), pro wětší pohodlí a ušetření wýloh poštowních příspěwek w redakcí Nár. Nowin složiti může, odkud se k 17. dubnu odwedau, na který den připadá prwní wšeobecná schůzka tohoto spolku w Brně. K Národní Jednotě sw. Cyrilla a Methoda přihlásili se: Co zakladatel: J. Chytil z Kojetína. Co činný aud: Antonín Weishaar, úředník ( dal již 5 zl. ).
| 1,697 |
6. srpen 1847, Zdroj: Česká Včela, Část: Žihadlo, Titulek: [redakční zpráva o plagiátu Čelakovského], Autor: Havlíček, Karel
Wýstraha. Přihodilo se nám nedáwno, že nám jistý pán, jehož jméno zde ze šetrnosti ( jako ponejprw ) jmenowati nechceme, zaslal Čelakowského píseň „ Hubička “ ( Nowé wydání Matiční str. 167 ) trochu prawopisně a jinak pokaženau, jakož příspěwek do Wčely se swým jménem, jakožto swau práci. Tomu radíme, aby to budaucně nečinil, a nepředstawowal si redakci tak w literatuře nesběhlau, že by ani Čelakowského práce dobře neznala.
| 1,698 |
26. srpen 1849, Zdroj: Národní noviny, Část: Feuilleton, Titulek: Mrtvé Duše, Autor: Hawlíček, Karel (překl.)
Mrtwé Duše. ( Pokračowání. ) Hrdina náš odpowídal wšem a každému, a cítil w sobě neobyčejnau chybnost. Dámy hnedle ho obstauply jako blysklawý wěnec a přinesly s sebau celé oblaky wůní rozličného spůsobu: jedna woněla růžemi, druhá jarem a fialkami, třetí byla celá naweskrz napuštěná rosolkau; Čičikow jenom zdwihal nos wzhůru a woněl. Spisowatel cítí auplnau neschopnost popisowati wšechny wýsledky jejich wkusu a úboru. Wšechno bylo dobře wymyšleno a opatrně rozměřeno: krky a záda byly odkryté práwě tak daleko jak zapotřebí a o nic wíce: každá obnažila swé krajiny tak dalece, jak myslila dle wlastní zkušeností, žeby mohly zahubit člowěka, wšechno oslatní bylo wkusně přikryto: buďto nějaký lehaunký jako pěna šáteček z pentlí zawíjel se okolo krku jako zefír, aneb byly z pod šatů okolo prsau wystrčeny malé batistowé zaubky známy pod jménem „ skromností “. Dlauhé rukawičky nedosahowaly auplně až k rukáwům, ale dobře promyšleně nechaly nepřikryté popuzující části rukau nad loktem, které u mnohých kynuly záwidnau plností: zkrátka zrowna jakoby na wšem bylo napsáno: ne, to není gubernie, to je hlawní město, to je sama Paříž. Jenom tak sem tam wyčuhowal nějaký na swětě newídaný čepec aneb nějaké téměř pawí péro na vzdor wšem módám a podle wlastního wkusu. Ale jinák to nejde, to již tak musí být w gubernských městech: něco již musí prasknaut. Čičikow stoje před nimi myslil, která pak přece psala to psaní, a wystrčil nos do předu; ale do samého nosu mu zawadila řada loktů, wýložků, rukáwů, konečků pentlí, woňawých předkošilek a šatů. Galop letěl jako po poště: poštmistrowá kapitan-isprawník, dáma s modrým pérem, dáma s bílým pérem Gruzínský kníže Čipchajchidzow, činowník z Petrohradu, činowník z Moskwy, Francauz Couron, Perchunowský, Berebendowský – wšechno se zdwihlo a letělo. Čičikow ale zatím se pořád namáhal uhodnaut, která jest spisowatelka psaní. Nenuceně a lehce wedl řeči s některými z nich, přiblížil se k té neb k jiné malým drobným krokem, nebo jak se říká, semenil nožkama, jako to obyčejně dělají malí staří modaři na wysokých kramflíčkách, kterýmžto říkají myší hřebečkowé, a kteří welmi obratně probíhají okolo dám. Dámy byly welmi spokojeny a našly na Čičikowu hromadu příjemností a dobrých wlastností, ba i začaly pozorowat weliký odušný wýraz w obličeji, a také cosi Marsowského a wojenského, co se jak známo welmi líbí dámám. Ba počaly již skrze něho mrzutosti: zpozorowawše, že obyčejně stáwá blízko dweří, spěchaly některé rychle zasednaut si tam blízko, a když se jedné poštěstilo učiniti to dříwe, málem že z toho newypadla nepříjemná historie, a mnohým, chtějícím totéž udělat, zdála se již přes příliš oškliwá takowá smělost. Čičikow se tak zabral do těchto zdwořilostí, že zapomněl učinit poklonu domácí pani, a newzpomněl si na to dříwe, až uslyšel blízko za sebau hlas gubernatorky, která welmi příwětiwým a laskawým spůsobem wítala Čičikowa. On obrátiw se rychle, práwě chtěl šwihnaut nějakým romantickým komplimentem, ale najednau stál jako ranau omráčený. – Před ním nestála jen gubernatorka sama, ona držela za ruku mlaďaunkau, šestnáctiletau blondinku s drobným obličejem, s očarowatelně zakrauhlenau bradičkau, tak jak by sobě umělec přál wzor pro madonu, a jak se jen zřídka objewují na Rusí, kdežto se wšechno raději ukazuje w širokém rozměru nejenom hory, lesy a stepi, nýbrž i obličeje, pysky a nohy; tu samau blondýnku, kterau potkal na cestě jeda od Nozdrowa, když se skrze hlaupost kočí aneb koňů jejich powozy tak podiwně zapletly, a kmotr Miňaj s kmotrem Miťajem se pustili do rozřešení onoho zmatku. Čičikow se tak popletl, že nemohl wyřknaut ani rozumného slowa a problebtal po několikrátném rozjetí něco Bůh wí jakého. „ Wy ještě neznáte mau dceru? “ – prawila gubernatorowá – „ institutka práwě jen wyšla. “ On odpowěděl, že již měl štěstí seznámiti se neočekáwaným spůsobem, a snažil se ještě ledacos přidat, ale ledacos mu nechtělo z hrdla. Gubernatorka konečně po několika ještě slowech odešla s dcerau do jiného rohu pokoje, a Čičikow posud stál jak říkáme bez wládyky na jednom místě, ničeho si newšímaje, co se okolo něho děje. W tu dobu z blahowonných úsť dám množstwí otázek a podotknutí sypalo se na něho se wšech stran, překypujících líbezností a fajnowostí. „ Dowoleno-li nám bídným obywatelům zemským, býti tak opowážliwými a zeptati se, o čem maříte? “ „ Kde jsau ta šťastná místa, po kterých se wznáší waše mysl? “ „ Možno-li dowěděti se jméno té, která wás ponořila do té hlubiny zamyšlenosti? “ Ale on na wšechno odpowídal jen auplnau newšímawostí, a příjemné frase kapaly jako do wody. Ba byl i tak neuctiw, že brzy odešel od nich na druhau stranu, chtěje tam wypátrat, kde jest gubernatorka se swau dcerau. Ale dámy jak se zdálo nechtěly od něho tak lehce upustit, každá byla odhodlána užíti wšech nástrojů tak nebezpečných srdcím našim a spustit wšechny stawy. Musíme podotknaut, že některé dámy, já prawím některé, a to není tolik co wšechny, mají tu malaunkau slabost, že když na sobě pozorují něco hezkého, buď čelo, buď ústa, buď ruce, již myslí, že tato jejich nejhezčí částka hned každému musí padnaut do oka, a že wšichni hned musí říci jedním hlasem: „ Podíwejte se, podíwejte se, jaký má překrásný řecký nos, aneb jaké prawidelné okauzlující čelo! “ A která má hezká ramena, ta je ubezpečena na jisto, že wšichni mladí lidé budau nadšeni a že budau hned, jak půjde okolo, wšichni říkat: „ ach! jaké čárowné má tato rámě, “ a na obličej, wlasy, nos, čelo že se ani nepodíwají, a kdyby se i podíwali, tedy jen jako na něco mimotního. Tak smýšlí některé dámy. Každá si ale umínila býti co možná nejwnadnější a ukázati w auplném blesku to, co měla na sobě nejwýbornějšího. Poštmistrowá při walčíku s takowau něžností spustila na stranu hlawu, že skutečně se zdála býti něco nadzemního. Jedna welmi příjemná dáma, která přijela dokonce bez aumyslu tancowat, skrze přihodiwší se jí, jak se sama wyjádřila, malé „ inkomodité “ we spůsobě hrášku na prawé noze, za kterau příčinau musela také obaut flanelowé botky – nezdržela se přece a udělala několik kol we flanelowých botkách, a sice jen proto, aby si poštmistrowá tuze mnoho o sobě nemyslela. Ale wšechno to nezpůsobilo na Čičikowu obmýšlený účinek. On ani nehleděl na kolo, nýbrž zdwihal se pořád na špičky přehlídnauti přes hlawy, kam se asi zabrala zajímawá blondinka; a také se zas shýbal prokukuje skrze boky a ramena až konečně ji widěl sedící s matkau. Zdálo se jako by chtěl hnát šturmem, neboť se protlaukal ke předu na nic nedbaje; odkupštík dostal od něho takowý štulec, že zawráworal a málem se jen udržel na jedné noze, jinák by byl jistě porazil za sebau celau řadu; také poštmistr odstaupil a díwal se na něho udiwený a dosti ironicky, ale on ničeho si newšímajewiděl jen z daleka blondínku oblékající rukawičku a jistě hořící již tauhau lítat po parketách. A již tam na straně se stawěly čtyry páry k mazuru; kramfleky bořili podlahu a wojenský stabskapitan pracowal tělem i duší, rukama i nohama, wywrtáwaje takowé skoky, jaké ani we snu ještě nikdo newywedl. Čičikow se protáhl okolo mazuru zrowna k tomu místu kde seděla gubernatorka s dcerau. Přece wšak přistaupil k nim welmi skromně, nesemenil tak ostře a šwihácky nohama, ba trochu byl pomaten, a we wšelikých pohybech jewil neobratnost. ( Prokračowání. )
| 1,699 |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.