Datasets:

CZLC

/

ner_court_decisions

like 0

Follow

Czech LLM Consortium 25

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1 ) M. P. a 2 ) MUDr. M. H., zastoupených JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 6, Myslbekova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, čj. 26 Co 372/2010 - 388, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o úpravu poměrů, úpravu styku a nařízení soudního dohledu nad nezletilým M. P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst.

Reference na rozhodnutí soudu

Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1 ) M. P. a 2 ) MUDr. M. H., zastoupených JUDr. Ivou Čackou Pavlíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 6, Myslbekova 15, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2010, čj. 26 Co 372/2010 - 388, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného rozsudku, vydaného v řízení o úpravu poměrů, úpravu styku a nařízení soudního dohledu nad nezletilým M. P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst. 5, čl.

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... P. Podle stěžovatelů byla označeným rozsudkem porušena jejich základní práva, zakotvená v čl. 10, čl. 32 odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a 3, čl. 6 odst. 2, čl. 16 odst. 1, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 Úmluvy o právech dítěte. V řízení měla být porušena i zásada č. 2 Deklarace práv dítěte, dále čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ( dále "odvolací soud" ) o úpravě styku a stanovení výživného pro nezletilého M. P. V ústavní stížnosti zrekapitulovali průběh předchozího řízení, rozebrali podrobnosti vztahu otce k nezletilému a polemizují s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. V ústavní stížnosti předkládají obdobné argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu především vytýkají, že nestanovil dohled nad výchovou nezletilého

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... stížnosti a z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ( dále "odvolací soud" ) o úpravě styku a stanovení výživného pro nezletilého M. P. V ústavní stížnosti zrekapitulovali průběh předchozího řízení, rozebrali podrobnosti vztahu otce k nezletilému a polemizují s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry odvolacího soudu. V ústavní stížnosti předkládají obdobné argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu především vytýkají, že nestanovil dohled nad výchovou nezletilého a nesprávně určil výši výživného, v důsledku čehož došlo k porušení uvedených základních práv. Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku odvolacího soudu Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout jakákoli pochybnost o jeho ústavní konformitě. V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovateli tvrzené pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není žádnou další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovateli tvrzené pochybení, tedy přepočítávat výši výživného stanoveného obecnými soudy. Obdobné platí i pro rozhodování obecných soudů o úpravě styku a výchovy nezletilých dětí ve vztahu k jejich rodičům. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování, prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy by dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu odvolací soud náležitě zhodnotil řízení před soudem prvního stupně a po částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod. Tvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu odvolací soud náležitě zhodnotil řízení před soudem prvního stupně a po částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod. Tvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... částečném doplnění dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod. Tvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... dokazování učinil právní závěry, které řádně zhodnotil. Skutečnost, že rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě porušení základních práv a svobod. Tvrzení stěžovatelů, že odvolací soud interpretoval zákon způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zárukami spravedlivého procesu, není důvodné. Odvolací soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení základních práv stěžovatelů. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené, za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Soudní instituce

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto : I. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 20. prosince 2012 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto : I. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 20. prosince 2012 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu

Reference zákonu

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Mgr. F. D., bytem B., M. 260/20, proti žalovanému L. P., bytem B., R. 79/1, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2012, č. j. 44 Co 361/2012-66, takto : I. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy.II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 20. prosince 2012 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy ( soudce zpravodaj ) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou v Brně, Pellicova 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2010 č. j. 15 Co 46/2009-510, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2010 č. j. 15 Co 46/2009-510, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ). Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o svěření nezletilých dětí do výchovy jejich matky, o určení výživného a stanovení jeho styku s nezletilými dětmi. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy, rozebral skutkové okolnosti a polemizoval s hodnocením provedených důkazů ( zejména znaleckých posudků ) ze strany obecných soudů. Nesouhlasí s jejich závěry a odůvodnění napadeného rozsudku podrobil kritice, v níž vznesl obdobné argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení. Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... řádně podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku vydaného v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť tvrdí, že jeho vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ). Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem soudů při rozhodování o svěření nezletilých dětí do výchovy jejich matky, o určení výživného a stanovení jeho styku s nezletilými dětmi. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy, rozebral skutkové okolnosti a polemizoval s hodnocením provedených důkazů ( zejména znaleckých posudků ) ze strany obecných soudů. Nesouhlasí s jejich závěry a odůvodnění napadeného rozsudku podrobil kritice, v níž vznesl obdobné argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení. Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadených rozsudků Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o jejich ústavní konformitě. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a jeho úkolem tedy není zabývat

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro rozhodování o úpravě styku a výchovy nezletilých dětí, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelem tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat důvody, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o výchově nezletilých dětí a úpravě jejich styku se stěžovatelem. Obdobné platí i pro rozhodování obecných soudů o stanovení výživného. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010 Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010 Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ústavní soud přezkoumal, zda napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele a nezletilých dětí. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Odvolací soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud tudíž nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelových základních práv. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již podrobně zabýval. Ústavní soud tedy v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010 Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Slovenské republiky - Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante se sídlem v Galante, Staničná č. 5, Slovenská republika, IČO 37847708, proti žalovanému J. P., o 146.625,- Sk s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. září 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, takto : I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2008 ( doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2008 ) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Slovenské republiky - Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante se sídlem v Galante, Staničná č. 5, Slovenská republika, IČO 37847708, proti žalovanému J. P., o 146.625,- Sk s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 22 C 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. září 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, takto : I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 2. 2008 ( doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 2. 2008 ) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s 8,5% ročním úrokem z prodlení z dlužné částky od 21. 11. 2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že rozhodnutím „ Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď č. 98/03047/L “ ze dne 18. 11. 1998 byla přiznána dávka sociální pomoci pro nezaopatřené děti J. P. a T. P. ve výši 950,- Sk, a to poté, co pravomocným rozsudkem soudu „ č. 11 C 38/95-91 “ bylo manželství žalovaného rozvedeno a byla mu určena vyživovací povinnost na nezletilé děti, kterou si neplnil. Nárok nezaopatřeného dítěte z tohoto rozsudku přechází na stát, a proto otec dítěte, za které stát plnil vyživovací povinnost, je povinen vrátit finanční prostředky ve výši poskytnuté dávky sociální pomoci orgánu, který dávku poskytl. Protože žalovaný si neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... děti J. P. a T. P. ve výši 950,- Sk, a to poté, co pravomocným rozsudkem soudu „ č. 11 C 38/95-91 “ bylo manželství žalovaného rozvedeno a byla mu určena vyživovací povinnost na nezletilé děti, kterou si neplnil. Nárok nezaopatřeného dítěte z tohoto rozsudku přechází na stát, a proto otec dítěte, za které stát plnil vyživovací povinnost, je povinen vrátit finanční prostředky ve výši poskytnuté dávky sociální pomoci orgánu, který dávku poskytl. Protože žalovaný si neplnil vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď ze dne 18. 11. 1998, č. 98/03047/L, rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. j. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2005/1753, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 4. 2007, č. j. 21 Nc

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... dětem J. P. a T. P. v období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004, je povinen žalobkyni vrátit 146.625,- Sk. K žalobě připojila rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odbor sociálnych vecí, pracovisko Sereď ze dne 18. 11. 1998, č. 98/03047/L, rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. j. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. j. 2005/1753, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 4. 2007, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, jímž byl zamítnut „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 25/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Děčíně – rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 C 3/2008-45, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán rozhodnutími Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2.

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 2007, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, jímž byl zamítnut „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 k uspokojení pohledávky ve výši 146.625,- Sk “ a rozhodnuto, že povinnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud v Děčíně – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2008, č. j. Ncp 744/2008-37, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 25/2008 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Děčíně – rozsudkem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 22 C 3/2008-45, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... „ okresnímu soudu není dána pravomoc rozhodovat o povinnosti osoby povinné výživou vrátit žalobkyni plnění, k němuž byl již žalovaný zavázán rozhodnutími Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753, a to v situaci, kdy hmotné slovenské právo sociálního zabezpečení tuto pravomoc přiznává tomu správnímu orgánu, který v předmětnou dobu dané právo vydanými správními akty také realizoval “; odkázal přitom na ustanovení § 23 písm. a ) bod č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... správnímu orgánu, který v předmětnou dobu dané právo vydanými správními akty také realizoval “; odkázal přitom na ustanovení § 23 písm. a ) bod č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... č. 5 zákona č. 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 599/2003 Z.z., o pomoci v hmotnej núdzi a o zmene a doplnení niektorých zákonov, který příslušným správním orgánům zakládá pravomoc k rozhodování o těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc českého soudu ( mezinárodní

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... těchto věcech, a zdůraznil, že „ v dané věci se nejedná o spor, jak jej vymezuje ustanovení § 7 odst. 1, ale ani odstavec druhý o. s. ř. “. Zároveň poukázal na závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, podle nichž uznatelné může být cizí rozhodnutí, i když je vydal jiný než justiční orgán, jestliže je mu vnitrostátní úpravou svěřeno rozhodovat o soukromoprávních nárocích ( § 63 zákona č. 97/1963 Sb ). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 9. 2009, č. j. 73 Co 562/2009-64, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a dovodil, že „ pravomoc českého soudu ( mezinárodní příslušnost ) v řízení, jehož oba účastníci mají bydliště ( sídlo ) v různých členských státech EU bude založena podle obecného čl. 2

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ( ES ) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ( dále jen nařízení Brusel I )“. Vycházel přitom z toho, že jde o žalobu o zaplacení regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému, tj. přiznání plnění, které žalobkyně poskytla za žalovaného, jemuž svědčí primární povinnost k placení výživného, že takový nárok, týká-li se výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona o rodině ), tak slovenské právo ( § 79 zákona o rodine ), že však zvláštností projednávané věci je postavení žalobkyně, kterou je cizí správní orgán, který se domáhá vydání exekučního titulu, na základě kterého by mohl vymáhat po žalovaném náhradu plnění, které za žalovaného poskytl nezletilým dětem žalovaného ( podle předcházejícího pravomocného rozhodnutí Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ) na náhradním výživném na základě svého rozhodnutí vydaného v souladu se zákonem č. 452/2004 Z. z. o náhradnom výživnom ( regresní nárok ). Odvolací soud, zabývaje se dále tím, zda

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ) na náhradním výživném na základě svého rozhodnutí vydaného v souladu se zákonem č. 452/2004 Z. z. o náhradnom výživnom ( regresní nárok ). Odvolací soud, zabývaje se dále tím, zda projednání věci nebrání jiný nedostatek podmínky řízení, zejména překážka věci rozsouzené ( res iudikata ), a vycházeje z ustanovení čl. 1 věty první, čl. 19 a čl. 20 Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ze dne 2. 10. 1973 ( dále jen Úmluva ) a z toho, že rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753, byla vydána podle ustanovení § 12 tehdy platného zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, dospěl k závěru, že „ v rozsahu, v jakém již bylo o nároku soudem ( soudu na roveň postaveným orgánem podle zvláštního zákona o náhradním výživném, za užití Úmluvy ) rozhodnuto, nemůže být tatáž věc znovu projednávána ( § 159a odst. 5 o. s. ř. )“. Závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, nelze podle odvolacího soudu na přezkoumávanou věc použít. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že podle ustanovení § 41 zákona č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekutoroch a exekučnej činnosti, platného na území Slovenské republiky „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Protože „ rozsudek “ ( správně usnesení ) Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( § 243a odst. 1 věta první o. s. ř ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s příslušenstvím,

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... zn. 73 Co 562/2009-64, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby jej dovolací soud zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( § 240 odst. 1 o. s. ř. ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a ) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( § 243a odst. 1 věta první o. s. ř ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 146.625,- Sk s příslušenstvím, neboť – ač bylo žalovanému rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, uloženo platit výživné na nezl. J. P. 550,- Sk a na nezl. T. P. 400,- Sk – žalovaný svoji vyživovací povinnost neplnil a podle rozhodnutí Okresného úradu v Galante, odboru sociálnych vecí, pracovisko Sereď č. 98/03047/L ze

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... že projednávání věci brání překážka věci rozsouzené ( rei iudicatae ), která pro svoji povahu neodstranitelnosti musí vést k zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Právě tento závěr odvolacího soudu dovolatelka zpochybňuje tvrzením, že „ rozhodnutí vydaná správními orgány, mezi které patří i Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, a že „ k vymáhání pohledávky na území cizího státu musí mít pravomocný a vykonatelný platební rozkaz “. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku, usnesení nebo platebního rozkazu pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení § 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu ( srov. § 159a odst. 5, § 167 odst. 2 a § 174 odst. 1 o. s. ř. ). Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 2004 č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005 č. 2005/1753 ) je rozhodnutím o soukromoprávním nároku. Protože se jedná o rozhodnutí cizího státního orgánu, je třeba daný nárok posoudit podle hmotného práva tohoto státu. Z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě plyne, že žalobce se domáhá zaplacení regresního nároku žalobce vůči žalovanému, tj. přiznáni plnění, které žalobce poskytl za žalovaného, kterému svědčí primární povinnost k placení výživného. Takovýto nárok, týká-li se výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině ( dále jen „ zákon o rodině “ ), tak slovenské právo v § 79 zákona č. 36/2005 Z. z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného

Účinnost

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... výživného, je typickým soukromoprávním nárokem, který zná jak české právo ( § 101 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině ( dále jen „ zákon o rodině “ ), tak slovenské právo v § 79 zákona č. 36/2005 Z. z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného poskytne orgán sociálneprávnej ochrany náhradné výživné podla osobitého predpisu “ ( odst. 2 ). Podle ustanovení § 102 zákona o rodině, ve znění účinném pro Českou republiku do 31. 12. 2006 a pro Slovenskou republiku do 10. 2. 2005 ( žalobkyně plnila za žalovaného za období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004 ), jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... o zmene a doplnení niektorých zákonic, ve znění do 30. 6. 2008 ( dále též jen „ slovenský zákon o rodině “ ), který stanovil, že „ kto celkom alebo sčasti splnil za iného vyživovaciu povinnost', je oprávnený od neho požadovať úhradu tohto plnenia “ ( odst. 1 ) a že „ ustanovenie odseku 1 platí rovnako aj v prípade, ak v záujme oprávněného poskytne orgán sociálneprávnej ochrany náhradné výživné podla osobitého predpisu “ ( odst. 2 ). Podle ustanovení § 102 zákona o rodině, ve znění účinném pro Českou republiku do 31. 12. 2006 a pro Slovenskou republiku do 10. 2. 2005 ( žalobkyně plnila za žalovaného za období od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2004 ), jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku. Citované ustanovení zakládá tzv. zákonnou cesi ( přechod práva ze zákona ). Znamená to, že na ten orgán, který poskytl příspěvek na výživu osobě, které byl stejný nárok přiznán

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... to, že na ten orgán, který poskytl příspěvek na výživu osobě, které byl stejný nárok přiznán soudním rozhodnutím, přechází do výše poskytnutého plnění právo, jež bylo soudním rozhodnutím takové osobě přiznáno. Žalobkyně ( jako orgán, na který takové právo přešlo ) tak vymáhá příslušnou náhradu na podkladě původního rozhodnutí o určení výživného a na základě svého rozhodnutí o poskytnutém příspěvku. Proto judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, domáhá-li se okresní úřad ( orgán ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ). Jakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ). Jakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený ustanovením správního práva, ale práva soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis (

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... výživného a na základě svého rozhodnutí o poskytnutém příspěvku. Proto judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, domáhá-li se okresní úřad ( orgán ) podle ustanovení § 102 zákona o rodině žalobou vrácení příspěvku na výživu nezletilého dítěte vůči osobě, o jejíž povinnosti platit výživné již bylo soudem rozhodnuto, je třeba toto řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit ( srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, sp. zn. 23 Co 138/1996, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1997, str. 86 ). Jakkoliv tedy v řízení jako žalobce vystupuje cizí správní orgán ( Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ), nejedná se o nárok založený ustanovením správního práva, ale práva soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis ( později zrušený zákonem č. 201/2008 Z. z., o náhradnom výživnom a o zmene a doplnení zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení nálezu Ústavného súdu Slovenskej republiky č. 615/2006 Z. z. ) v § 12 stanovil, že, „ Ak príslušný orgán poskytne náhradné výživné, súčasne uplatní u povinnej osoby náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále “ ( odst. 1 ), že „ Príslušný orgán vydá rozhodnutie, ktorým uloží povinnej osobe uhradiť náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále vo výške poskytnutého náhradného výživného a penále podľa § 4 a § 9 ods. 4 a 5. ( odst. 2 )“, a že „ Rozhodnutie podl'a odseku 2, proti ktorému nebolo podané odvolanie, alebo rozhodnutie vydané v odvolacom konaní je právoplatné a vykonatel'né. Také rozhodnutie je exekučným titulom podl'a osobitných predpisov (

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... soukromého – nárok plynoucí z vyživovací povinnosti vůči dětem podle slovenského zákona o rodině – o kterém již dříve bylo rozhodnuto rozsudkem Okresného súdu v Galante, č. j. 11 C 38/95-91 ze dne 11. 6. 1996, jež nabylo právní moci dne 7. 8. 1996 ). Žalobcem označené rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante bylo vydáno podle zákona č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom. Tento předpis ( později zrušený zákonem č. 201/2008 Z. z., o náhradnom výživnom a o zmene a doplnení zákona č. 36/2005 Z. z. o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení nálezu Ústavného súdu Slovenskej republiky č. 615/2006 Z. z. ) v § 12 stanovil, že, „ Ak príslušný orgán poskytne náhradné výživné, súčasne uplatní u povinnej osoby náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále “ ( odst. 1 ), že „ Príslušný orgán vydá rozhodnutie, ktorým uloží povinnej osobe uhradiť náhradu za poskytnuté náhradné výživné a penále vo výške poskytnutého náhradného výživného a penále podľa § 4 a § 9 ods. 4 a 5. ( odst. 2 )“, a

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... odvolacom konaní je právoplatné a vykonatel'né. Také rozhodnutie je exekučným titulom podl'a osobitných predpisov ( odst. 3 ) - podle poznámky 2 ) pod čarou jde o „ § 41 ods. 2 a § 42 ods. 2 zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z., o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti ( Exekučný poriadok ) a o zmene a doplnení d'alších zákonov v znení neskorších predpisov a § 274 Občianskeho súdneho poriadku “. Z výše uvedeného vyplývá, že původní soukromoprávní nárok na plnění vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi přešel zákonnou cesí, upravenou v zákoně č. 452/2004 Z. z., o náhradnom výživnom, na subjekt označený v tomto zákoně, tj. Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( regresní nárok ), a že závěr odvolacího soudu o podřaditelnosti nároku žalobce pod výživné ( občanskoprávní věc ) a o mezinárodní příslušnosti českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný. Má-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( regresní nárok ), a že závěr odvolacího soudu o podřaditelnosti nároku žalobce pod výživné ( občanskoprávní věc ) a o mezinárodní příslušnosti českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný. Má-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české soudy jsou povolány rozhodovat ( § 7 o. s. ř. ), musí český soud v rámci zkoumání podmínek řízení ( § 103 o. s. ř. ) posoudit, zda přiznání požadovaného nároku – s ohledem na tvrzení uvedená v žalobě o rozsouzení tohoto nároku rozsudkem Okresního soudu v Galantě ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 – nebrání překážka věci rozsouzené. Aby soud mohl uzavřít, že je tu zahraniční rozhodnutí způsobilé založit překážku věci rozsouzené, musí být takové cizí rozhodnutí v ČR rovněž uznatelné a vykonatelné. To ovšem nastává za předpokladu, že Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... českého soudu, jak je chápe judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku ( rozsudek ESD sp.zn. C-271/00 z 14. 11. 2002 Gemeente Steenbergen v Luc Baten ), je správný. Má-li požadovaný nárok povahu soukromoprávního nároku, tedy nároku o němž české soudy jsou povolány rozhodovat ( § 7 o. s. ř. ), musí český soud v rámci zkoumání podmínek řízení ( § 103 o. s. ř. ) posoudit, zda přiznání požadovaného nároku – s ohledem na tvrzení uvedená v žalobě o rozsouzení tohoto nároku rozsudkem Okresního soudu v Galantě ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 – nebrání překážka věci rozsouzené. Aby soud mohl uzavřít, že je tu zahraniční rozhodnutí způsobilé založit překážku věci rozsouzené, musí být takové cizí rozhodnutí v ČR rovněž uznatelné a vykonatelné. To ovšem nastává za předpokladu, že Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o regresním nároku z výživného. I zde je třeba mít na paměti, že regresní nárok neztrácí svůj původní charakter rozhodnutí o výživném, k němuž jsou primárně povolány soudy a pouze v

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Česká republika je vázána mezinárodní smlouvou, která umožňuje vykonat na území jiného státu rozhodnutí státu původu o regresním nároku z výživného. I zde je třeba mít na paměti, že regresní nárok neztrácí svůj původní charakter rozhodnutí o výživném, k němuž jsou primárně povolány soudy a pouze v důsledku zákonné cese dochází ke změně oprávněného ze soudního rozhodnutí. Tímto předpisem je Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti ( dále jen „ Úmluva “ ) ze dne 2. 10. 1973, publikovaná vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 132/1976 Sb. Účinnosti pro tehdejší ČSSR nabyla Úmluva dne 1. 8. 1976 a ČR jako nástupnický stát prohlásila vázanost Úmluvou ke dni 28. 1. 1993; stejně tak učinila Slovenská republika dne 15. 3. 1993 s účinky ke dni 1. 1. 1993. Podle čl. 1 věty první Úmluvy se Úmluva vztahuje na rozhodnutí, vydaná soudním nebo správním orgánem smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství, mezi : 1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo 2.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... k dětem narozeným mimo manželství, mezi : 1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo 2. osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na výživné. Podle čl. 19 Úmluvy veřejná instituce může at o uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného mezi oprávněným a povinným, a to v rozsahu plnění, které poskytla oprávněnému podle právního řádu, jemuž podléhá, jestliže jí přísluší oprávnění, aby na místo oprávněného bez dalšího požádala o uznání a výkon rozhodnutí. Podle čl. 20 Úmluvy bez zřetele na ustanovení článku 17, musí veřejná instituce, která žádá o uznání nebo výkon rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující, že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo oprávněnému poskytnuto. Úmluva nevyžaduje žádné zvláštní uznávací řízení. Proto pokud český soud v rámci předběžné otázky dospěje k závěru, že takové rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání stanovené v části II a IV Úmluvy, přihlédne k takovému rozhodnutí, jako by se jednalo o rozhodnutí vydané českým soudem ( srov. § 65 zákona č. 97/1963 Sb., o

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující, že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo oprávněnému poskytnuto. Úmluva nevyžaduje žádné zvláštní uznávací řízení. Proto pokud český soud v rámci předběžné otázky dospěje k závěru, že takové rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání stanovené v části II a IV Úmluvy, přihlédne k takovému rozhodnutí, jako by se jednalo o rozhodnutí vydané českým soudem ( srov. § 65 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ). Takové rozhodnutí, nejsou-li dány důvody pro odepření uznání dle Úmluvy, a jde-li o tentýž nárok, je způsobilé založit překážku věci rozhodnuté ( rei iudicatae ). V projednávané věci z uvedených závěrů odvolací soud vycházel, když za situace, že orgán ( štát - Okresný úrad v Galante ) stanovený zvláštním předpisem ( zákonem č. 195/1998 Z. z., o sociálnej pomoci, a zákonem č. 125/1998 Z. z., o životnom minime ) rozhodl o poskytnutí výživného J. a T. P. a plnění této vyživovací povinnosti bylo uloženo rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, žalovanému,

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... ). Takové rozhodnutí, nejsou-li dány důvody pro odepření uznání dle Úmluvy, a jde-li o tentýž nárok, je způsobilé založit překážku věci rozhodnuté ( rei iudicatae ). V projednávané věci z uvedených závěrů odvolací soud vycházel, když za situace, že orgán ( štát - Okresný úrad v Galante ) stanovený zvláštním předpisem ( zákonem č. 195/1998 Z. z., o sociálnej pomoci, a zákonem č. 125/1998 Z. z., o životnom minime ) rozhodl o poskytnutí výživného J. a T. P. a plnění této vyživovací povinnosti bylo uloženo rozsudkem Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91, žalovanému, který ji neplnil, dovodil, že právo, jež bylo soudním rozhodnutím přiznáno J. a T. P. přešlo do výše poskytnutého plnění na žalobkyni ( Slovenskou republiku - Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ) jako současnou nositelku pohledávky ve vymáhaném rozsahu. Je-li zde tedy rozhodnutí ( rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ), kterým již o povinnosti žalovaného platit výživné bylo soudem rozhodnuto a na žalobkyni oprávnění ( pohledávka

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... rozhodnutí ( rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91 ), kterým již o povinnosti žalovaného platit výživné bylo soudem rozhodnuto a na žalobkyni oprávnění ( pohledávka ) z tohoto rozhodnutí přešla v souladu s ustanovením § 79 slovenského zákona o rodině, je třeba toto ( současné ) řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. zastavit. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatelky, že „ rozhodnutí vydaná správními orgány, i Úradem práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante, nejsou exekučními tituly, na základě kterých může Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny vymáhat danou pohledávku na území cizího státu “, neboť se vztahuje k rozhodnutím Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Galante ( ze dne 28. 2. 2004, č. 2004/3129, a ze dne 28. 2. 2005, č. 2005/1753 ), jež překážku věci rozsouzené v této věci netvoří; tou je rozsudek Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91. Ke stejným rozhodnutím se

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Okresného súdu v Galante ze dne 11. 6. 1996, č. j. 11 C 38/95-91. Ke stejným rozhodnutím se vymezoval také Okresní soud v Děčíně, když usnesením ze dne 25. 4. 207, č. j. 21 Nc 3382/2007-9, zamítl návrh žalobkyně na nařízení exekuce ( srov. slova : „ návrh oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného a pověření soudního exekutora podle Rozhodnutí Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 “ uvedená ve výroku ). Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno ( ani dovolatelkou tvrzeno ), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, ktermohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra... Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny č. 2004/3129 ze dne 28. 2. 2004 a č. 2005/1753 ze dne 28. 2. 2005 “ uvedená ve výroku ). Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno ( ani dovolatelkou tvrzeno ), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a ) a b ) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, ktermohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. února 2012 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o : Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o : Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil

Účinnost

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o : Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K. , rozsudkem Soudu v Miláně, Itálie, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil

Reference na rozhodnutí soudu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... 6. 2009, sp. zn. N.47885/08 R.G.N.R., N.10528/08 R.G.GIP., hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Miláně ze dne 24. 6. 2009 byl D. K. uznán vinným trestným činem podle § 110 italského trestního zákona a čl. 73, I. odstavec, I. odstavec bis, čl. 80 II. odstavec dekretu prezidenta republiky 309/1990 a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Miláně tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 9. 12. 2008 v L. bez povolení podle čl. 17 uvedeného dekretu nezákonně dovezl, převezl a držel omamnou látku typu hašiš v brutto váze cca 375 kg s obsahem aktivní složky Delta-9 THC odpovídající 31,737 kg ( odpovídající 1 269 484 dávkám ), kterou uschovali v automobilu Volvo balenou v cihličkách v celofánu a uloženou v osmnácti kartónech. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky

Soudní instituce

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... svobody v trvání tří let a deseti měsíců a k peněžitému trestu ve výši 34 000 €. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Miláně tím, že spolu s dalším spolupachatelem dne 9. 12. 2008 v L. bez povolení podle čl. 17 uvedeného dekretu nezákonně dovezl, převezl a držel omamnou látku typu hašiš v brutto váze cca 375 kg s obsahem aktivní složky Delta-9 THC odpovídající 31,737 kg ( odpovídající 1 269 484 dávkám ), kterou uschovali v automobilu Volvo balenou v cihličkách v celofánu a uloženou v osmnácti kartónech. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky ( dále jen „ Nejvyšší soud “ ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „ zákon “ ). Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout,

Reference zákonu

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. ledna 2013 v neveřejném zasedání návrh... že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený D. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky ( trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným ohrožením vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Jednal přitom v takovém rozsahu ( zejména pokud jde o množství omamné látky ), že již lze tuto trestnou činnost

Soudní instituce

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97 ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu v Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou dcerou. 1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele ing. arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně jednal. Odůvodnění Dne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou.

Reference na rozhodnutí soudu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97 ve věci ústavní stížnosti ing. arch. J. S. proti postupu Okresního soudu v Českém Krumlově spočívajícímu v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilou dcerou. 1. Ústavní stížnosti se vyhovuje. 2. Ústavní soud zakazuje Okresnímu soudu v Českém Krumlově, aby pokračoval v průtazích v řízení o výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, jímž byl upraven styk stěžovatele ing. arch. J. S. s nezletilou N. S. a přikazuje mu, aby v řízení neprodleně jednal. Odůvodnění Dne 27. 3. 1997 podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh, aby bylo Okresnímu soudu v Českém Krumlově zakázáno pokračovat v porušování jeho základních lidských práv a svobod spočívajícím v odmítání činit potřebná opatření, aby dítě nemohlo být odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou.

Reference na rozhodnutí soudu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... Stěžovatel se domáhal, aby byl umožněn výkon soudního rozhodnutí ohledně styku stěžovatele s jeho dcerou. Stěžovatel je otcem nezletilé N. S., která byla svěřena do výchovy matce, když manželství jejich rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 4. 1989 sp. zn. 30 C 54/89, který nabyl právní moci dne 8. 8. 1989. Otci nezletilé je podle něho její matkou fakticky upíráno právo na styk s dcerou N., když k návrhu otce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1989, ve znění rozhodnutí téhož soudu ze dne 21. 9. 1990 čj. 14 Nc 242/89-66, upraven styk otce s nezletilou N. tak, že je oprávněn se s ní stýkat, a to v roce vždy od soboty od 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin, dále každoročně 25. prosince vždy v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin, v každém lichém roce o velikonočních svátcích od soboty 9.00 hodin do pondělí 17.00 hodin a každoročně po dobu dvou týdnů, o letních prázdninách tak, že nezletilou v uvedené dny a hodiny vyzvedne v místě bydliště matky,

Reference na rozhodnutí soudu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... 11. 1990 podle ústavní stížnosti odmítla její matka JUDr. D. L. otci umožňovat styk s dcerou podle výše uvedeného soudnímu rozhodnutí. Došlo sice v letech 1991 - 1992 k trestnímu stíhání ing. arch. J. S. po střetu s JUDr. D. L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem. Stěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního soudu v Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci práva rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu v Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli

Reference zákonu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... L. a pohrůžka vazbou pro možnost údajného pokračování v trestné činnosti zabránila prý fakticky stěžovateli v osobním kontaktu s dítětem. Stěžovatel však po zproštění obžaloby požadoval opakovaně od Okresního soudu v Českém Krumlově, aby využil zákonných možností a umožnil mu realizaci práva rodiče na styk s dítětem. Poslední krok byl prý ze strany Okresního soudu v Českém Krumlově učiněn dne 21. září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno

Soudní instituce

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... září 1992, kdy soud vydal výzvu sp. zn. P 106/91, kterou vyzval matku nezletilé N. podle § 272 odst. 2 občanského soudního řádu, aby plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou zaručena mezinárodní smlouvou. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti; podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li

Reference zákonu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... plnila rozhodnutí soudu. Od tohoto data Okresní soud v České Krumlově fakticky nezabezpečoval výkon soudnímu rozhodnutí, ač mohl zahájit řízení ve věcech péče o nezletilé i sám bez návrhu stran. Tím nerespektoval Úmluvu o právech dítěte, zejména její čl. 3 a čl. 9, a tak nebylo zajištěno, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dítěte, dále aby byla zajištěna dítěti taková ochrana a péče, která je nezbytná pro jeho blaho a není brán ohled na práva a povinnosti jednoho z rodičů, zejména aby dítě nemohlo být v rozporu s právem odděleno od svého rodiče proti jeho vůli. Tím bylo zasaženo do ústavních práv stěžovatele, jež jsou zaručena mezinárodní smlouvou. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti; podle čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech prOti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, zejména došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo meZinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní soud si vyžádal stanoviska Okresního úřadu v

Reference na rozhodnutí soudu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... na svěření nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 1994 čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování. Ve věcizměny výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno. Za tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil, že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S. Ústavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům. V

Soudní instituce

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... r. 1989 o úpravně styku otce s nezletilou, ani prodlení, k nimž v celém případně došlo. Ze spisu vyšly najevo zejména mimořádné prodlevy v řízení, z nichž nejmarkantnější bylo rozhodování o návrhu otce ze dne 28. 8. 1990 na svěření nezletilé do jeho výchovy. Teprve rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 2. 9. 1993 čj. P 106/91-274 bylo rozhodnuto o návrhu otce na svěření dítěte do jeho výchovy a jeho návrh byl zamítnut. K odvolání otce byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 1. 1994 čj. 5 Co 1942/93-297 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, zejména z důvodu potřeby nového znaleckého dokazování. Ve věcizměny výchovy vzal však otec svůj návrh zpět a řízení bylo dne 3. 6. 1996 zastaveno. Za tohoto stavu stěžovatel při ústním jednání před Ústavním soudem prohlásil, že ústavní stížnost směřuje k tomu, aby Okresní soud v Českém Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S. Ústavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle

Reference zákonu

Česká republika NÁLEZ Ústavního souduJménem republiky Nález Ústavního soudu ( I. senátu ) ze dne 10. března 1998 sp. zn. I.... Krumlově nadále nepokračoval v průtazích v řízení o výkon rozhodnutí, pokud jde o jeho styk s nezletilou N. S. Ústavní soud shledal především porušení práva stěžovatele podle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům. V daném případě se jedná o průtahy v rozhodování o změně výchovného prostředí, když v důsledku běhu času se změnil podstatným způsobem vztah nezletilé k otci, markantně pozorovatelný v závěrech znaleckých posudků. Pokud se týká námitek otce o umožnění styku s nezletilou, má Ústavní soud za to. že tato otázka je zásadně odvislá od hodnocení konkrétní situace na základě konkrétních důkazů a hodnocení skutečnosti, jak má styk být uskutečňován v přiměřené míře. Pokud však jde o neumožnění styku s nezletilou na základě nečinnosti obecného soudu, musí Ústavní soud konstatovat, že tím byla porušena Úmluva o právech dítěte přinejmenším v jejím čl. 9 odst. 3, kterým je Česká ( Československá ) republika vázána ode dne ý. 1.

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále "zákon o Ústavním soudu" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále "zákon o Ústavním soudu" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále "Listina" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost. V ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále "zákon o Ústavním soudu" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále "Listina" ) a čl. 6

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ( soudce zpravodaj ) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 1661, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále "zákon o Ústavním soudu" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále "Listina" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost. V ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále "zákon o Ústavním soudu" ), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, údajně porušujících jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále "Listina" ) a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a právo vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost. V ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich společné nezletilé dcery a její životní úrovně, která je podle něj velmi vysoká. Soudy přehlédly, že je nezaměstnaný, bez příjmu, nemá žádný majetek a je odkázán na pomoc své rodiny. Ignorovaly tabulky Ministerstva spravedlnosti na určení výše výživného i jeho průměrnou výši stanovenou Českým statistickým úřadem a zásadně pochybily nerespektováním jeho životního minima. Nezabývaly se ani tím, že má dluhy z doby, kdy investoval do bydlení pro nezletilou, které dodnes není schopen splatit. Nepřihlédly ani

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy při posuzování jeho návrhu na snížení výživného neprovedly dostatek důkazů ke zjištění majetkových poměrů matky jejich společné nezletilé dcery a její životní úrovně, která je podle něj velmi vysoká. Soudy přehlédly, že je nezaměstnaný, bez příjmu, nemá žádný majetek a je odkázán na pomoc své rodiny. Ignorovaly tabulky Ministerstva spravedlnosti na určení výše výživného i jeho průměrnou výši stanovenou Českým statistickým úřadem a zásadně pochybily nerespektováním jeho životního minima. Nezabývaly se ani tím, že má dluhy z doby, kdy investoval do bydlení pro nezletilou, které dodnes není schopen splatit. Nepřihlédly ani k míře, v jaké o ni dále pečuje, ani k tomu, že po rozvodu manželství nechal veškerý majetek její matce. II. Z ústavní stížnosti a z připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 3. 9. 2010, čj. 5 P 113/2009 - 470, zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro nezletilou. K jeho odvolání Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, čj. 25 Co 510/2010 - 535, rozsudek okresního soudu potvrdil. III. Ústavní soud úvodem

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... čj. 25 Co 510/2010 - 535, rozsudek okresního soudu potvrdil. III. Ústavní soud úvodem připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR ), ani další řádnou odvolací instancí. Proto není v zásadě oprávněn zasahovat do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy svými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv ( čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d ) Ústavy ČR ). Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem stěžovatelovy ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že jejím těžištěm je především polemika s důvody obecných soudů, které je vedly k zamítnutí jeho návrhu na snížení výživného, tak, jako by Ústavní soud měl podrobit napadené rozhodnutí dalšímu ( běžnému ) instančnímu přezkumu, což mu však, jak již bylo výše uvedeno, nepřísluší. Po přezkoumání napadených rozsudků z hlediska tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost, Ústavní soud pochybení, opravňující jeho kasační zásah, neshledal. Právní závěry odvolacího soudu o majetkových poměrech stěžovatele, matky nezletilé a odůvodněných

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... běžnému ) instančnímu přezkumu, což mu však, jak již bylo výše uvedeno, nepřísluší. Po přezkoumání napadených rozsudků z hlediska tvrzeného zásahu do práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a vykonávat výdělečnou činnost, Ústavní soud pochybení, opravňující jeho kasační zásah, neshledal. Právní závěry odvolacího soudu o majetkových poměrech stěžovatele, matky nezletilé a odůvodněných potřebách nezletilé nelze v posuzované věci považovat za nesouladné s provedenými důkazy, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku bylo možno identifikovat rámec, ve kterém se jeho volná úvaha pohybovala. Z napadených rozhodnutí zjevně vyplývá, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací hodnotily i majetkové poměry matky nezletilé, v jejichž rámci vzaly v úvahu, že jí přibyla další vyživovací povinnost, vlastní 10 let starý automobil na leasing a bydlí v domě babičky své druhé nezletilé dcery. Obecné soudy se také zevrubně zabývaly možnostmi stěžovatelova pracovního uplatnění, a to nejen nabídkami práce, ale i rekvalifikačními kurzy, přičemž jeho výpověď o nemajetnosti považovaly za nevěrohodnou. Vyšly proto z jeho potencionálních příjmů. Stěžovatelem tvrzenou existenci podstatné změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši výživného, však neshledaly. Napadená rozhodnutí jsou v tomto ohledu detailně a srozumitelně odůvodněna a Ústavní soud v nich žádná pochybení neshledal. Pod právo na spravedlivý proces spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále "OSŘ" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" či "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ). Ústavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... změny poměrů, představovanou jeho nezaměstnaností, absencí příjmů, a odůvodňující tak změnu rozhodnutí o výši výživného, však neshledaly. Napadená rozhodnutí jsou v tomto ohledu detailně a srozumitelně odůvodněna a Ústavní soud v nich žádná pochybení neshledal. Pod právo na spravedlivý proces spadá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí, racionálně vypořádat se všemi důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále "OSŘ" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" či "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ). Ústavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... důkazy. Ústavní soud ani v tomto směru neshledal žádné pochybení a připomíná, že pokud obecný soud respektuje kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu ( dále "OSŘ" ), jak se také v dané věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" či "přehodnocovat" hodnocení důkazů obecným soudem znovu, a to ani tehdy, pokud by se s ním neztotožňoval ( srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 ). Ústavní soud dodává, že vyloučil-li zákonodárce dovolací přezkum ve věcech upravených zákonem o rodině ( § 237 odst. 2 písm. b OSŘ ), je nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku cestou ústavní stížnosti, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ta není zvláštním opravným prostředkem proti rozhodnutím obecných soudů. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona o Ústavním soudu odmítnul jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. května 2011 Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1 ) Ing. B. Ď. a 2 ) J. J., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti zásahu Vězeňské služby České republiky, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2010 se stěžovatelé domáhají toho, aby bylo vysloveno, že účastnice řízení porušila jejich základní práva zakotvená v čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen "Úmluva" ), a v čl. 10 odst. 2

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1 ) Ing. B. Ď. a 2 ) J. J., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti zásahu Vězeňské služby České republiky, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2010 se stěžovatelé domáhají toho, aby bylo vysloveno, že účastnice řízení porušila jejich základní práva zakotvená v čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen "Úmluva" ), a v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina" ) tím, že nevyhověla jejich žádosti o uzavření manželství ve Věznici Valdice. Dále se domáhají toho, aby bylo účastnici řízení uloženo, aby v uvedeném porušování základních práv a svobod nepokračovala. 2. Stěžovatelé konkrétně rekapitulují, že dne 8. července 2009 požádali ředitele Věznice

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... července 2009 s tím, že na to neexistuje právní nárok, a že mezi žadateli není dlouhodobě udržovaný vztah. 3. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odsouzenému výkonem trestu odnětí svobody není odňato právo na rodinný život, které je garantováno ústavním pořádkem a není uvedeno v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou odsouzenému k trestu odnětí svobody omezena. Právo na uzavření manželství tedy vyvozují i z toho, že jim to zákon nezakazuje. Považují za nepřípadný odkaz na možnost uzavřít manželství v zastoupení, protože odsouzený "má jistě právo" zúčastnit se tohoto důležitého obřadu osobně. Stěžovatelé současně poukazují na to, že dne 2. září 2009 podali prostřednictvím svého zástupce žádost státnímu zástupci o přezkum postupu ředitele věznice, avšak o jejím vyřízení nebyli dosud vyrozuměni. 4. Ačkoliv je stěžovateli tvrzeno, že došlo k zásahu do jejich základních práv podle čl. 8 a čl. 12 Úmluvy, směřuje jejich argumentace toliko proti sdělení ředitele Věznice Valdice, že jim neumožní svatební obřad v prostorách

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... manželství ve Věznici Valdice. Dále se domáhají toho, aby bylo účastnici řízení uloženo, aby v uvedeném porušování základních práv a svobod nepokračovala. 2. Stěžovatelé konkrétně rekapitulují, že dne 8. července 2009 požádali ředitele Věznice Valdice o uzavření manželství v objektu věznice. To bylo odmítnuto dopisem ze dne 14. července 2009 s tím, že na to neexistuje právní nárok, a že mezi žadateli není dlouhodobě udržovaný vztah. 3. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odsouzenému výkonem trestu odnětí svobody není odňato právo na rodinný život, které je garantováno ústavním pořádkem a není uvedeno v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou odsouzenému k trestu odnětí svobody omezena. Právo na uzavření manželství tedy vyvozují i z toho, že jim to zákon nezakazuje. Považují za nepřípadný odkaz na možnost uzavřít manželství v zastoupení, protože odsouzený "má jistě právo" zúčastnit se tohoto důležitého obřadu osobně. Stěžovatelé současně poukazují na to, že dne 2. září 2009 podali prostřednictvím svého zástupce žádost státnímu zástupci

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... proti sdělení ředitele Věznice Valdice, že jim neumožní svatební obřad v prostorách věznice. Jedná se tudíž toliko o argumentaci ve vztahu k základnímu právu podle čl. 12 Úmluvy, které chrání právo uzavřít manželství, jehož podstata je odlišná od práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy ( rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dickson proti Spojenému království č. 44362/04 ze dne 4. prosince 2007, § 57 ). Výkon práva uzavřít manželství má společenské, osobní a právní důsledky. Podléhá zákonům, avšak z nich vyplývající restrikce nemohou toto právo omezit takovým způsobem nebo v takové míře, jež by zasáhly jeho samotnou podstatu ( rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci F. proti Švýcarsku č. 11329/85 ze dne 18. prosince 1987, § 32; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Goodwin proti Spojenému království č. 28957/95 ze dne 11. července 2002, § 99; aj. ). Nic takového se však v posuzovaném případě nestalo. 5. Stěžovatelé porušení svého základního práva spatřují stručně řečeno v tom, že jim nebylo umožněno uspořádat svatební obřad

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... základních práv než jen do osobní svobody zaručené v čl. 8 Listiny, a to přímo úměrně k tomu, nakolik je výkon či uplatňování ostatních základních práv a svobod ovlivněno omezením osobní svobody. Obecně je třeba vyjít z toho, že omezení osobní svobody v souladu s ústavním pořádkem ( čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny ) dodává ústavněprávní opodstatněnost omezení jiných základních práv a svobod natolik, nakolik je v důsledku omezení osobní svobody nelze vykonávat či uplatňovat. To platí i pro stěžovateli uplatněné právo na uzavření manželství, které nutně musí mít jiný rozsah u osoby na své svobodě neomezené než u osoby, která byla na osobní svobodě omezena. 6. Dlužno dodat, že v konečném důsledku o svatbě manželů bude tak jako tak rozhodovat nikoliv ředitel věznice, nýbrž určitý matriční úřad, do jehož pravomoci spadá rozhodnutí o místě uzavření manželství ( § 4 odst. 4 zákona o rodině ), resp. orgán církve nebo náboženské společnosti, mělo-li by se jednat o církevní sňatek ( § 4a odst. 2 zákona o rodině ). Aniž by hodlal Ústavní soud vstupovat do pravomoci posledně

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... o rodině ), resp. orgán církve nebo náboženské společnosti, mělo-li by se jednat o církevní sňatek ( § 4a odst. 2 zákona o rodině ). Aniž by hodlal Ústavní soud vstupovat do pravomoci posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu. 7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu. 7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2010 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném ( srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině ), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu ( viz Hrušáková, M. : Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009. s 13 ), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu. 7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a ) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2010 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí vytváří analytický odbor Ústavního soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 381/2011-180 ze dne 1. prosince 2011, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : 1. Ústavní stížností podanou dne 24. února 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tím byl jednak k jeho odvolání potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici

Reference na rozhodnutí soudu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... soudu. Právní věty formuluje soudce zpravodaj, resp. jeho kancelář pro rozhodnutí publikovaná ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. ABSTRAKT Abstrakt není k dispozici. PRÁVNÍ VĚTY Právní věta není k dispozici. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 381/2011-180 ze dne 1. prosince 2011, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění : 1. Ústavní stížností podanou dne 24. února 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku. Tím byl jednak k jeho odvolání potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici řízení ( své manželce ) přispíval na výživu částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... č. j. 57 C 241/2010-98 ze dne 30. března 2011 ve výroku, kterým mu bylo uloženo, aby vedlejší účastnici řízení ( své manželce ) přispíval na výživu částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o dlužném výživném za dobu od 1. ledna do 30. listopadu 2011 ve výši 100.000 Kč tak, že mu bylo uloženo je zaplatit do 31. ledna 2012. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká oběma obecným soudů, především však odvolacímu soud, že postupoval formalisticky, když zcela nelogicky označil zprávy lékařů, institucí kde děti uskutečňují zájmovou mimoškolní činnost a pracovní hodnocení vedlejší účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... částkou 20.000 Kč měsíčně od 1. ledna 2011, a dále byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o dlužném výživném za dobu od 1. ledna do 30. listopadu 2011 ve výši 100.000 Kč tak, že mu bylo uloženo je zaplatit do 31. ledna 2012. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká oběma obecným soudů, především však odvolacímu soud, že postupoval formalisticky, když zcela nelogicky označil zprávy lékařů, institucí kde děti uskutečňují zájmovou mimoškolní činnost a pracovní hodnocení vedlejší účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl však obecným soudem potlačen a podobným způsobem bylo nakládáno i s dalšími důkazy. Z toho vyvozuje, že odvolací soud upřednostnil skupinu důkazů vypovídajících ve prospěch tvrzení vedlejší

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... účastnice za dostatečná, aniž by provedl důkazy, které stěžovatel označil k vyvrácení těchto skutkových zjištění a které nebyly irelevantní, neboť např. videozáznam zachycující chování opilé vedlejší účastnice byl přímým a zcela relevantním důkazem. Tento důkaz byl však obecným soudem potlačen a podobným způsobem bylo nakládáno i s dalšími důkazy. Z toho vyvozuje, že odvolací soud upřednostnil skupinu důkazů vypovídajících ve prospěch tvrzení vedlejší účastnice řízení, oproti skupině důkazů, které k prokázání svých tvrzení označil stěžovatel. S touto selekcí již započal soud prvního stupně. 3. Dále odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nevypořádal s odvolací námitkou, ve které poukazoval na to, že první jednání před soudem prvního stupně proběhlo v nepřítomnosti stěžovatele, protože nebyl k tomuto jednání předvolán a při druhém jednání soud odmítl přihlížet k některým tvrzením stěžovatele, protože byla učiněna po skončení prvního jednání. Tím bylo porušeno jeho právo osobní účasti své věci, bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. To platí tím spíše, pokud při jednání soudu prvního stupně byly prováděny některé důkazy, k nimž se stěžovatel, který nebyl předvolán, vyjádřit nemohl.

Reference zákonu

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... jednání soud odmítl přihlížet k některým tvrzením stěžovatele, protože byla učiněna po skončení prvního jednání. Tím bylo porušeno jeho právo osobní účasti své věci, bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. To platí tím spíše, pokud při jednání soudu prvního stupně byly prováděny některé důkazy, k nimž se stěžovatel, který nebyl předvolán, vyjádřit nemohl. Ještě více se tato zásada uplatní od 1. července 2009, kdy ve sporném řízení platí zásada koncentrace řízení a veškeré skutečnosti a důkazy lze označit jen do konce prvního jednání. 4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně

Soudní instituce

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... označit jen do konce prvního jednání. 4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. 5. K věci byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 57 C 241/2010. 6. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že s výjimkou svědkyně L., která byla vyslýchána k povaze svých vztahů se stěžovatelem, a výslechu stěžovatele, byly skutkové závěry obecných soudů obou stupňů založeny toliko na listinách, předložených oběma účastníky řízení. Kategoricky však nelze souhlasit s tím, že by bylo vyhověno všem důkazním návrhům vedlejší účastnice řízení a naopak nebylo vyhověno všem důkazním návrhům

Účinnost

Poznámka : Abstrakt a právní věty nejsou součástí rozhodnutí Ústavního soudu; jejich význam je pouze anotační a informativní. Abstrakty vybraných rozhodnutí... více se tato zásada uplatní od 1. července 2009, kdy ve sporném řízení platí zásada koncentrace řízení a veškeré skutečnosti a důkazy lze označit jen do konce prvního jednání. 4. Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen "zákon" ), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. 5. K věci byl vyžádán spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 57 C 241/2010. 6. Se stěžovatelem lze souhlasit v tom, že s výjimkou svědkyně L., která byla vyslýchána k povaze svých vztahů se stěžovatelem, a výslechu stěžovatele, byly skutkové závěry obecných soudů obou stupňů založeny toliko na listinách, předložených oběma účastníky řízení.