_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_915508_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Odry | Římskokatolická farnost Odry | Z farnosti Odry byly již za nedostatku katolických kněží za třicetileté války spravovány některé okolí farnosti (Suchdol nad Odrou, Spálov, Mankovice, Vražné). Podobě od druhé světové války jsou okolní venkovské farnosti často spravovány excurrendo oderskými kněžími. V současnosti (2013) jsou takto z Oder spravovány farnosti Dobešov, Mankovice, Pohoř, Veselí u Oder, a částečně též Klokočov, totiž ve vztahu k vesnici Klokočůvek (samotný Klokočov je spravován z farnosti Vítkov. Ve farních kostelech spravovaných farností, jakož i v kapli svatého Antonína Paduánského v Klokočůvku, se konají pravidelné týdenní bohoslužby. |
20231101.cs_915508_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Odry | Římskokatolická farnost Odry | 1692–1723 Heinrich Alois Procop (doktor filologie, bakalář teologické fakulty, veřejný notář a čestný protonotář Svatého stolce) |
20231101.cs_915508_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Odry | Římskokatolická farnost Odry | 1810–1834 Anton Beinhauer, knížebiskupský rada a asesor konzistoře, děkan a od roku 1820 příborský arcikněz |
20231101.cs_915509_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Pelikán africký (Pelecanus rufescens) je jedním z menších druhů pelikánů, který obývá tropickou a subtropickou severní Afriky od Senegalu na západě až po Etiopii na východě a dále přes rovník až po Jihoafrickou republiku na jihu kontinentu. Někdy zalétává na sever až na Kanárské ostrovy, do Maroka, Egypta, Izraele i na Arabský poloostrov. Žije tam v různých biotopech, od sladkovodních jezer a přehradních nádrží, rozlehlých břehů a ústí velkých řek až po mangrovy a mořské laguny. Preferuje klidné stojaté vody porostlé vodní vegetaci, na otevřeném mořském pobřeží se nevyskytuje. Je to společenský pták, žije celoročně ve skupinách. Na některých místech Afriky pravidelně migruje v reakci na měnící se výskyt potravy (období dešťů nebo sucha). |
20231101.cs_915509_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Velikost tohoto druhu se pohybuje od 120 do 130 cm a váha od 4 do 7 kg, samice bývá o poznání menší. Rozpětí silných širokých křídel dosahuje 260 až 290 cm. Peří mají světle šedé s různě intenzivním růžovým nádechem na spodní straně těla, letky jsou černé. Na krku je mnohdy málo zřetelný hustý hřeben. Neopeřené části tj. obličej, zobák, vak a poměrně krátké nohy se 4 prsty spojenými plovací blánou jsou bledé, ale v době hnízdění dostávají intenzivní zabarvení. Vak se stává žlutým, má svislé tmavé proužky a jeho vnitřek je tmavě červený, zobák sežloutne a nohy dostávají barvu od žluté po červenou. Nedospělí jedinci mají horní část těla nahnědlou s růžovým pelem. Ve srovnání s ostatními druhy pelikána působí šedivým dojmem, je nejméně vybarvený. Jeho hlasový projev se omezuje většinou jen na zavrčení. |
20231101.cs_915509_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | I přes silná křídla má potíže se vzlétnutím, potřebuje dlouhou dráhu na rozběh. Za letu nemá krk natažen, hlavu má přitlačenou k hrudi. V období sucha se z některých míst stěhují na nevelké vzdálenosti za potravou, při letu v hejnu vytvářejí šikmou linii, ptáci na čele se střídají. |
20231101.cs_915509_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Někdy loví samostatně, jindy jde skupina ptáků mělkou vodou v řadě vedle sebe s ponořenými otevřenými zobáky a do vaku, který pojme až 8 litrů, chytají vyplašené ryby o hmotnosti 80 až 300 gramů. Vodu z naplněného vaku vytlačí přes špičku zobáku a nalovené ryby spolknou. Jejich kořisti bývá rybí potěr i dospělé ryby, nejčastěji z čeledi vrubozubcovitých. Žerou i drobné bezobratlé živočichy a obojživelníky, v dobách sucha i kobylky a jiný větší hmyz. Dospělý pták denně spotřebuje asi 1 kg potravy. Nejaktivnější jsou z rána a v podvečer, někdy loví i za měsíčné noci. Odpočívají a hřadují na útesech, stromech nebo přímo na písčitých dunách v blízkosti místa s potravou. |
20231101.cs_915509_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Tento monogamní druh hnízdí v tradičních hnízdištích kde vytváří kolonie o velikosti 20 až 500 párů, často společně s jinými ptačími druhy nebo rody. Po rozmíškách o místa a samice se utvoří páry které začínají stavět nebo opravovat hnízda na velkých stromech, skalách, v rákosí nebo přímo na zemi na písčitých ostrovech a to obvykle ke konci období dešťů. Samec přináší materiál a samice staví plytké hnízdo s dolíkem z větví a suché trávy. Hnízda bývají velice hustě u sebe a používají se opakovaně. |
20231101.cs_915509_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Po snůšce 2 až 3 vajec ve dvou až třídenních intervalech je střídavě oba rodiče zahřívají asi 30 až 35 dnů. Postupně vylíhnutá mláďata se rodí holá, po stravě kterou jím oba rodiče přinášejí již natrávenou ve vaku, rychle rostou. Při krmení strčí do rodičovského vaku hlavu a zobákem si potravu sama vybírají. Mezi potomky je o potravu veliký zápas a většinou v hnízdě přežije nejstarší, nejsilnější. Své prvé pokusy o létání začínají asi ve 3 měsících. |
20231101.cs_915509_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | Mladí dosáhnou sexuální zralosti ve 3 nebo 4 létech, v zoologických zahradách se dožívají až 20 let. Pelikán africký žije na rozsáhlém území a přestože odvodňováním mokřin dochází k postupnému snižování počtu míst s dostatkem potravy a hodných ke hnízdění, není považován za ohrožený, v subsaharské oblasti je stále místy hojným druhem. V přírodě nemá mnoho přirozených nepřátel, nebezpečí pro něj představuje hlavně krokodýl nilský. |
20231101.cs_915509_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelik%C3%A1n%20africk%C3%BD | Pelikán africký | V rámci Evropy jde o třetí nejčastěji chovaný druh pelikána, je chován v 60 zoologických zahradách, z nichž dvě jsou české. Safari Park Dvůr Králové je jako první zoo z nás rozmnožila v roce 1998 a díky následujícím pravidelným odchovům se řadí mezi nejúspěšnější chovatele na světě. Od léta 2023 nově obývají prostornou průchozí voliéru v areálu West Cape, kterou sdílí s nesyty bílými či jeřáby pavími. V Zoo Plzeň jsou tito pelikáni chováni od roku 2001, prvního odchovu bylo dosaženo v roce 2013. V plzeňské zoo obývají vysokou voliéru u hlavního vchodu, kde žijí společně se zejozoby africkými či několika druhy vrubozobých. |
20231101.cs_915518_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Kostel svatého Jiří se nachází v Moravskoslezském kraji ve vsi Lubojaty, která je jednou z nejstarších historicky doložených vsí na Bílovecku. Původní kostel byl založen Budislavem z Lubojat pravděpodobně na konci 13. století. Presbytář farního kostela svatého Jiří je jednou z nejstarších staveb na Novojičínsku. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky, v roce 2011 byl prohlášen kulturní památkou i nově nalezený náhrobek jednoho z členů rodu Bítovských. |
20231101.cs_915518_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Slezsko bylo po dlouhou dobu středověku neprostupné kvůli lesům. V oblasti došlo k osídlení až na přelomu 12. a 13. století za české kolonizace. Ves na území moravské enklávy v historickém Slezsku byla vysazena patrně ve 14. století, kdy náležela k bíloveckému statku. |
20231101.cs_915518_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | U Olomouce byl roku 1078 založen benediktinský klášter Hradisko, pod jehož správu spadal kostel v Pusté Polomi, jehož součástí byla i ves Lubojaty. První historickou zmínkou z roku 1276 o existenci kaple je latinská listina CDM IV, CXXXIV. Listina dokumentuje, že Budislav z Lubojat nechal postavit kapli v Lubojatech bez souhlasu hradišťského opata. Tímto činem se dotkl práv fary v Pusté Polomi a zájmů hradišťského kláštera. |
20231101.cs_915518_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | První písemnou zprávu o středověké kapli sv. Jiří v Lubojatech máme z roku 1276. Tomuto období, kdy byl pravděpodobně gotický kostel postaven, nasvědčuje také jádro s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží. Podle děkanské matriky z r. 1672 byl kostel zasvěcen sv. Jiří a patřil k panství Bílovec. |
20231101.cs_915518_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Budislav z Lubojat nechal postavit malý jednolodní kostel s jednou západní věží a interiér s nezaklenutou lodí, presbytářem, odděleným lomeným vítězným obloukem a klenutým vzdutou křížovou žebrovou klenbou, a sakristií s klenutou lomenou valenou klenbou. Zvenčí byl přístupný z boční strany lodi. Kolem kostela je hřbitov obehnaný ohradní kamennou zdí, která byla přistavěna až v 16. nebo 17. století. |
20231101.cs_915518_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Vzhledem k tomu, že nic ze stávající zděné stavby nenasvědčuje tomu, že by stála již ve 13. stol., docházíme k domněnce, že původní stavba byla dřevěná. Západní věž v té době kostel neměl, jak vyplývá z archeologického průzkumu, který proběhl v roce 2010. Kamenná výstavba započala presbytářem ve druhé čtvrtině 14. stol., jehož zdobí křížová klenba s dvakráte vyžlabenými klenebními žebry vynášenými kružbovými konzolami a konzolami v podobě lidských tváří. Žebra z tufinu dosedají na nízko usazené konzoly. V severozápadním koutě má konzola podobu bezvousého mladého muže s pootevřenými ústy, v severovýchodním koutě pak hlavy staršího muže s mohutným knírem. Presbytář od lodi odděluje lomený pravidelně vyklenutý vítězný oblouk. Krátký, rovně ukončený presbytář, zvenčí zpevněný opěráky, se na území Slezska objevuje již od 3. čtvrtiny 13. století. |
20231101.cs_915518_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Na sever od presbytáře se nachází přiléhající sakristie. Baroku je přičítáno přepažení sakristie a proražení průchodu na kazatelnu. |
20231101.cs_915518_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Do interiéru kostela se vstupuje lomeně ukončeným portálem vedoucím do podvěží. To je zaklenuto křížovou klenbou. Do lodi je nutno projít pod hudební kruchtou v západní části lodi z roku 1856, kterou podpírají dva litinové sloupy. Předpokládá se, že loď byla provedena ze dřeva. Loď kostela má větší rozměr na šířku než na délku. Okno v jižní stěně má původní středověký tvar s ostře lomeným záklenkem a okoseným prostředím. Celkem je loď osvětlena třemi okny. |
20231101.cs_915518_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Přístavbu západní kamenné věže datujeme kolem roku 1520, podle umístění zvonu ve zvonovém patře věže roku 1523. Dendrochronologický průzkum zvonové stolice určil její dataci přibližně k roku 1466. Ta mohla být začleněna do nové zděné věže. Díky dubovým kleštinám, datovaných do roku 1565, nový zvon zvonovou stolici příliš nezatěžoval. Nálezy kosterních pozůstatků pod základy stávající zděné věže dokazují její pozdější přístavbu. Podle spár v severní i jižní zdi se domníváme, že věž byla původně plánovaná jako průchozí ze všech tří stran. Další úpravou byla nová konstrukce krovu, datovaná k letem 1784 a 1785, která změnila původní sklon střechy. |
20231101.cs_915518_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | V kostelní věži pod úrovní podlahy se roku 2010 našel náhrobník Bítovských z Bítova. Podle archeologů se jedná o pískovcový náhrobek z 16. století. Deska je ve své horní části zdobená vavřínovým věncem, ve kterém je umístěn erb Bítovských, a to hořící srdce v renesančně tvarovaném štítu. |
20231101.cs_915518_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válekválek, 1. vyd., Praha: Unicornis, 2001, s. 23 |
20231101.cs_915518_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Bartoloměj Paprocký z Glogol a Paprocké Woly, Zrcadlo slawného marjkrabství morawského: w kterémž jeden každý staw, dáwnost, wzácnost, i powinnost swau vhledá, Ostrava 1993, s. 435 – 437 |
20231101.cs_915518_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | Ladislav Hosák – Rudolf Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I., A – L, Praha: Academia, 1970, s. 560 – 561. |
20231101.cs_915518_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Ji%C5%99%C3%AD%20%28Lubojaty%29 | Kostel svatého Jiří (Lubojaty) | PRIX, Dalibor. Středověký kostel sv. Jiří v Lubojatech, okres Nový Jičín. Časopis Slezského muzea. Série B – vědy historické 37, 1988, č. 1, s. 51–61. |
20231101.cs_915522_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam%20poslanc%C5%AF%20%C4%8Cesk%C3%A9ho%20zemsk%C3%A9ho%20sn%C4%9Bmu%20%281908%E2%80%931913%29 | Seznam poslanců Českého zemského sněmu (1908–1913) | Toto je seznam poslanců Českého zemského sněmu ve volebním období 1908–1913. Zahrnuje všechny členy Českého zemského sněmu ve funkčním období od zemských voleb roku 1908 až do rozpuštění sněmu Anenskými patenty roku 1913. |
20231101.cs_915522_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam%20poslanc%C5%AF%20%C4%8Cesk%C3%A9ho%20zemsk%C3%A9ho%20sn%C4%9Bmu%20%281908%E2%80%931913%29 | Seznam poslanců Českého zemského sněmu (1908–1913) | spoj. č. státopráv. str. – spojené české státoprávní strany, aliance České strany národně sociální, České strany radikálně pokrokové, České strany radikální (státoprávní) |
20231101.cs_915525_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nits | Nits | Počet členů skupiny se měnil. V roce 2013 byli členy skupiny zpěvák a textař Henk Hofstede, Rob Kloet (bicí) a Robert Jan stips (klávesy). Nejvetším úspěchem bylo album In the Dutch Mountains (v holandských horách) z roku 1987 a stejnojmenný singl. |
20231101.cs_915526_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Remedura | Remedura | Remedura (z lat. remederi – „zhojit“) je oprava, náprava nějaké záležitosti. V procesním právu je to zejména vyhovění opravnému prostředku, přičemž pokud nápravu zjedná přímo subjekt či orgán, který chybu způsobil, jedná se o autoremeduru. |
20231101.cs_915526_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Remedura | Remedura | Obecně opravný prostředek zajišťuje právo remedury příslušející tomu, kdo hledá nápravu právních poměrů, jež se ho přímo dotýkají. Kultivovaný právní řád se snaží obecnou remeduru co nejlépe zpřístupnit. |
20231101.cs_915526_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Remedura | Remedura | Termín se používá nejen ve správních a soudních řízení, ale i ve vztahu k politické odpovědnosti, kdy lze hovořit například o remeduře státního rozpočtu, remeduře správního systému atd. Stejně tak jej lze použít i mimo právní oblast, například Karel Čapek ke krizi českého divadla psal, že „nebylo by té krize, kdyby toto národně uvědomělé publikum, protestující spontánně proti německým filmům, hledalo stejně spontánně remeduru v českém divadle“. |
20231101.cs_915530_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Předmětová klasifikace vytvořená Jamesem Duffem Brownem byla na svou dobu jedinečná a netypická a stala se počátkem moderních bibliografických klasifikačních systémů. Brown si jako jeden z prvních uvědomoval nutnost interdisciplinárního přístupu a stejně jako Dewey a později Ranganathan zastával názor, že nejlepší metodou pro vyhledávání materiálů v knihovně je klasifikovaný katalog. |
20231101.cs_915530_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | První Brownova předmětová klasifikace vznikla ve spolupráci s J. Henrym Quinnem, jeho asistentem v clerkenwellské knihovně. Společně v r. 1894 vytvořili Quinn-Brownovo schéma, které se ale brzy ukázalo jako nedostatečné. Brown tuto klasifikaci o 4 roky později přepracoval na Adjustable Classification (1898), ale ta se rovněž ukázala jako ne zcela vyhovující. První verze Subject Classification vyšla v r. 1906, druhá byla publikována v r. 1914 těsně před Brownovou smrtí – tyto dvě byly vydány Brownem samotným, potřetí byla vydána Brownovým synovcem J.D. Stewartem v r. 1939. Všechna tři vydání jsou prakticky stejná. První vydání bylo přijato příznivěji ve Velké Británii, ale i v USA bylo považováno za vítaný doplněk ke klasifikační literatuře . Ve Velké Británii byla Brownova klasifikace považována za vhodnější pro Anglii než Deweyův desetinný systém, který byl přesto i ve Velké Británii rozšířenější. Brownova pravidla byla vytvořena pro řazení knih ve volně přístupných regálech ve veřejné knihovně. |
20231101.cs_915530_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Toto schéma, které bylo přijato jen v několika málo britských knihovnách, bylo založeno na principu obecných kategorií, které obsahovaly více podkategorií. |
20231101.cs_915530_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Novinkou bylo, že každá z těchto tříd byla ještě dále rozdělena čísly a malými písmeny – např. třída A byla uspořádána takto: |
20231101.cs_915530_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | 3. THEOLOGY. a — Natural Theology. b — Christianity (sermons arranged by authors). c — Non-Christian Systems. d — Mythology. e — Popular beliefs. |
20231101.cs_915530_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Další verzí, kterou J. D. Brown publikoval v r. 1898, byla tzv. Adjustable Classification, kterou otiskl v první britské učebnici o tématu předmětového třídění Manual of library classification and shelf arrangement (1898). Toto třídění také využívalo písmena A-L, ale v jiném pořadí než Quinn-Browna klasifikace. |
20231101.cs_915530_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Každá třída byla rozdělena řadovými číslovkami, celkově na 2250 oddílů. Některé, jako např. geografická jména Anglie nebo klasifikace sportů a her, byly seřazeny abecedně a podle toho očíslovány. Tato klasifikace se rozšířila více než předchozí Quinn-Brownova. Byla považována za jednodušší než konkurenční americký Deweyho desetinný systém. |
20231101.cs_915530_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | V r. 1906 Brown vytvořil novou předmětovou klasifikaci. Ačkoliv se tato klasifikace nerozšířila tolik, jako Deweyho desetinný systém, používala se přesto v britských veřejných knihovnách velice dlouho, až do 60. let 20. stol. V době svého vzniku byla velmi originálně postavena na úvaze, že předmět má v klasifikaci pouze jedno místo, v závislosti na aspektu, z jakého je nahlížen. Podle Browna totiž dosavadní klasifikace vědomostí závisela na tom, která oblast zájmu bude dána do popředí, a proto jsou všechny dosavadní klasifikace do jisté míry nepřesné. Kromě toho nejsou trvalé a vhodné pro všechny předměty. Dosavadní svět znalostí Brown vidí jako pomíjivý, flexibilní a proměnlivý v závislosti na tom, jaké téma je umístěno v popředí zájmu. Subjekty nelze rozdělovat uměle podle zvyklostí jako je např. tradiční dělení vědy do kategorií, proto Brown došel k názoru, že v britských knihovnách není vhodné používat Deweyův desetinný systém, který byl v té době hlavním systémem používaným jak v Británii, tak v USA. Mezi klasifikovanými předměty mohou vznikat složité vztahy. Jelikož je lidské poznání velmi složité, vzniká velké množství různých kombinací, časté změny a variace. To je velmi matoucí a často je nemožné prokázat, že předměty pocházejí ze stejného zdroje. Podle Browna není proto možné, aby tazatel našel komplexní literaturu k hledanému předmětu na jednom stálém místě. Na každý subjekt je možné nahlížet z mnoha různých. Brownova originalita spočívá především v myšlence, že znalosti se mohou různě kombinovat a slučovat v nespočetných kombinacích, tento interdisciplinární přístup byl v jeho době velmi neobvyklý. Spatřoval také těsnou souvislost teoretických a aplikovaných věd. |
20231101.cs_915530_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Podle Browna by měl být konkrétní předmět preferován před více obecnou kategorií, jako příklad uvádí předmět růže. Růže může být nahlížena z mnoha pohledů – z hlediska biologického, botanického, zahradnického, historického, geografického, etického, dekorativního, bibliografického, poetického, symbolického, sociologického a mnoha dalších. Knihy by tedy měly být umístěny co nejpřesněji konkrétnímu tématu podle skutečných předmětů, nepříliš obecně. Stejně jako u ostatních bibliografických klasifikačních systémů se to ale nedá zcela přesně dodržovat. |
20231101.cs_915530_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Kritika Brownova systému byla spíše kvůli umístění subjektů než kvůli Brownovým názorům na klasifikaci obecně. Brown věřil, že každá věda a umění pramení z nějakého určitého zdroje a nepotřebuje být řazena do alfabetických, chronologických ani dalších umělých oddílů, došlo ale k některým poněkud krkolomným zařazením, které vzbudily vlnu kritiky, jako např. zařazení hudby za akustiku do třídy fyzikálních věd. |
20231101.cs_915530_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Tato pravidla se mohla podle potřeb dále rozvíjet. Přestože měly mít všechny předměty své pevné místo, bylo nutné je kombinovat i mezi sebou. Brown proto popisuje tři možnosti zápisu. Jsou to: syntéza zápisů ze stejné hlavní třídy (Intraclass Synthesis), syntéza zápisů z různých hlavních tříd (Interclass Synthesis) a syntéza za použití kategorické tabulky (Cathegorical Table). |
20231101.cs_915530_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Zápis předmětů z různých podtříd jedné hlavní třídy lze vytvořit pomocí znaménka plus (+) mezi čísly. Například předmět krajina malovaná akvarely se bude skládat z čísla A639 – označení pro krajinomalbu a z čísla A616 – označení pro akvarely – výsledné označení bude A639+616. Dalším příkladem je označení pro psy a kočky – |
20231101.cs_915530_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | F952 pro kočky, F918 pro psy – výsledkem bylo označení F952 + 918. Pořadí je libovolné, v katalogu by byly oba zápisy F952 + 918 i F918+952, včetně lokace, na kterém místě (byla by pouze na jednom) se kniha nachází. |
20231101.cs_915530_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Zápisy předmětů z různých hlavních tříd se vytvářejí pomocí znaménka plus (+) mezi čísly. Např. kniha o logice (A300) a rétorice (M170) se zapíše jako A300 + M170. Stejně jako v zápisu dvou podtříd ze stejné třídy dochází i zde k problému s pořadím, které se řeší stejně jako u zápisů předmětů ze stejné třídy katalogem. U geografických názvů se pododdíl zapisuje bez znaménka plus – např. geologie (D398) a Arran (V222) se zapisuje jako D398V222 – geologie Arranu. |
20231101.cs_915530_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Kategorická tabulka obsahuje seznam prvků, které mohou být připojeny ke všem třídám i podtřídám. Dá se aplikovat víceméně na každý předmět, ale základním účelem je, aby se zabránilo opakování podtříd u různých předmětů. Zápisu prvků předchází tečka, ale nejedná se o desetinné číslo, a čísla nemohou být ani dále spojována nebo rozšiřována. Ve 3. vydání Subject Classification je v tabulce 980 prvků. I když nejsou všechny záznamy vhodné k přidávání ke každé třídě, je tato myšlenka kombinování všech hlavních témat s jakýmkoliv prvkem z kategorické tabulky v praxi bibliografického popisu zcela unikátní. |
20231101.cs_915530_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Kategorická tabulka se skládá se ze dvou částí – z vlastní kategorické tabulky, což je systém seřazený podle čísel, a z indexu kategorické tabulky, který je abecední. |
20231101.cs_915530_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Např. ekonomika hudebních soutěží se zařadí jako C798.760 – C798 (Hudební soutěže. Festivaly) a .760 (Ekonomie), dalším příkladem složitějšího zápisu u předmětů z různých hlavních tříd je umělecká kniha zobrazující sluneční soustavu – jelikož je v kategorické tabulce pouze záznam pro umění (.116) a ne sluneční soustavu (C850), bude zápis jedině jako C850.116. Pokud by kniha byla zároveň i bibliografií (.1), bylo by nutné se rozhodnout pro pořadí – buď A601 + C850.1 (Fine Arts—Solar System—Bibliography) anebo C850 + A601.1 (Solar System—Fine Arts—Bibliography) . |
20231101.cs_915530_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | Brownova pravidla měla vliv na následující praxi věcného pořádání. Vznikla diskuze o obecném problému, jak vyjádřit v klasifikačním systému interdisciplinární témata. Dva hlavní prvky Brownovy Subject Classification, kategorická tabulka a odmítání řadit témata na základě vědních disciplín, se objevily i v následujících bibliografických klasifikacích. Číselná syntéza je dnes běžná v některých klasifikacích a idea vyjádřit více než jeden element díla se objevila např. v Ranganathanově koncepci analyticko-syntetické klasifikace . |
20231101.cs_915530_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edm%C4%9Btov%C3%A1%20klasifikace%20Jamese%20Duffa%20Browna | Předmětová klasifikace Jamese Duffa Browna | BEGHTOL, Clare. James Duff Brown's Subject Classification and Evaluation Methods for Classification Systems |
20231101.cs_915534_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28rozcestn%C3%ADk%29 | Jan Kašpar (rozcestník) | Jean Gaspard Deburau, vlastním jménem Jan Kašpar Dvořák (1796–1846) – francouzský mim a herec narozený v Čechách |
20231101.cs_915538_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | Jan Kašpar (6. září 1952 Praha – 11. června 2013 Praha) byl český divadelní a filmový herec a komik, dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana. |
20231101.cs_915538_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | Byl vyučeným zámečníkem, ale hned po vojenské službě nastoupil do Městských divadel pražských jako kulisák. V roce 1975 odtud musel odejít kvůli účinkování v tajném představení Žebrácké opery Václava Havla, a tak se dostal do Divadla Járy Cimrmana. Postupně se zde z kulisáka a technika stal hercem, což bylo pro toto divadlo typické. (Tento proces byl zobrazen i ve filmu Nejistá sezóna, kde Kašpar ztvárnil v podstatě sebe sama, kulisáka Melichara, který je angažován jako herec, aby nahradil náhlou ztrátu v ansámblu.) |
20231101.cs_915538_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | Na začátku 80. let 20. století se rozvinul milostný vztah mezi Janem Kašparem a Olgou Havlovou, manželkou Václava Havla, který trval do druhé poloviny 80. let, kdy byl Olgou Havlovou ukončen. |
20231101.cs_915538_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | V dubnu 1988 si pádem ze stromu přivodil těžký úraz, po němž zůstal ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. Autoři cimrmanovských her Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak však chtěli, aby mohl v divadle dál hrát, takže do nově psaných kusů vždy zařadili nějakou „sedací“ roli (Smil Flek z Nohavic v Blaníku, Praotec Čech ve hře České nebe), či přímo role invalidů na vozíku (Principál v Záskoku, Sváťa ve Švestce, náčelník v Africe). V některých starších hrách také náhodou existovala v podstatě sedací role (Děd Vševěd, továrník Bierhanzel), takže i v nich se Kašpar mohl nadále uplatnit. |
20231101.cs_915538_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | Jako většina členů Divadla Járy Cimrmana se objevoval i v malých rolích ve filmech. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech se aktivně zapojil do skupiny dobrovolníků, z níž vznikl svaz paraplegiků a s účastí Zdeňka Svěráka i centrum Paraple a také byl předsedou Moto klubu vozíčkářů ČR |
20231101.cs_915538_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | Zemřel 11. června 2013 na selhání plic. Jeho poslední rolí před kamerou byl invalidní host pan Benál v seriálu Čtvrtá hvězda. Ten byl dokončen a odvysílán až po Kašparově smrti a 2. díl (v němž hrál) mu byl posmrtně věnován. |
20231101.cs_915538_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Ka%C5%A1par%20%28herec%29 | Jan Kašpar (herec) | V 80. letech 20. století se Kašpar zapojil do práce v disentu, v roce 1987 se stal členem úzké redakční rady Originálního videojournalu. Události nafilmované po 17. listopadu 1989 pro revoluční čísla videožurnálu se zpracovávaly v jeho bytě. Ten byl v Čajkovského ulici č. 33 na Žižkově, zde se materiál shromažďoval, stříhal, množil a distribuoval 24 hodin denně. Zpravodajské videožurnály pak byly promítány na veřejnosti přístupných místech nejen v Praze. |
20231101.cs_915558_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%20Kozman | Anton Kozman | Anton Kozman (16. května 1937 Moldava nad Bodvou – 31. března 2011 Prešov) byl slovenský fotbalista, který nastupoval jako útočník a záložník. Jeho bratrancem byl fotbalista Ján Czeszciczky. |
20231101.cs_915558_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%20Kozman | Anton Kozman | Začínal v Moldavě nad Bodvou. V československé lize hrál za Jednotu Košice, Duklu Pardubice, Tatran Prešov a Lokomotivu Košice. Nastoupil ke 179 ligovým utkáním a dal 21 gólů. V Poháru vítězů pohárů nastoupil v 1 utkání. Finalista Československého poháru 1965/66. |
20231101.cs_915558_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%20Kozman | Anton Kozman | JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906–2006, Praha, Grada 2007. |
20231101.cs_915558_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%20Kozman | Anton Kozman | Antonovi Kozmanovi, ktorý obliekal dresy troch futbalových vychodniarských prvoligistov, pribudla na ten životný ďalšia šestka |
20231101.cs_915559_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravsk%C3%A1%20bagdeta | Ostravská bagdeta | Ostravská bagdeta je plemeno holuba domácího vyšlechtěné v České republice. Je to čistě okrasné plemeno střední velikosti vyznačující se dlouhým, silným a dolů ohnutým zobákem a dlouhým esovitě zahnutým krkem s péřovou náprsenkou. Je to plemeno vzácné, ohrožené vyhynutím, v roce 2012 bylo v České republice chováno 340 ptáků. V zahraničí se nechová vůbec. V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží do plemenné skupiny bradavičnatých plemen a to pod číslem 0109. |
20231101.cs_915559_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravsk%C3%A1%20bagdeta | Ostravská bagdeta | Na Ostravsku se bagdeta chová asi od devadesátých let 19. století. Vznikla systematickým křížením na základě tehdy populárních bradavičnatých plemen holubů, především francouzské a norimberské bagdety a v menší míře byl použitý také kariér. Dále byli použiti holubi rackové, po kterých zdědila ostravská bagdeta péřovou náprsenku a kulatou hlavu, antverpský výstavní holub, holub poštovní a podle některých autorů i koburský skřivan. Velice dlouho byla ostravská bagdeta považována jen za ráz poštovního holuba, jako samostatné plemeno byla uznána až v roce 1937. |
20231101.cs_915559_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravsk%C3%A1%20bagdeta | Ostravská bagdeta | Je to holub střední velikosti se vzpřímenou postavou a dlouhým krkem a nohama. Hlava je úzká, protáhlá a v týlu vyklenutá. Profil hlavy tvoří linii stoupající v mírném oblouku od hrotu zobáku přes nízké čelo na temeno a týl, který je charakteristicky kruhově vyklenutý. Zobák je dlouhý, silný, ohnutý mírně dolů, jeho hrot je tupý. Je nejčastěji světle masový, u černých a modrých barevných rázů je tmavý. Ozobí je dobře vyvinuté, u mladých zvířat je hladké, u starších holubů hrubší, ale nenarušuje linii profilu. Oči jsou velké, jiskrné, s perleťově bílou duhovkou, jen u bílých badget je oko tmavé, vikvové. Obočnice jsou široké, jemně růžové, u mladých zvířat hladké, u starších mírně vrásčité. Hlava plynule přechází v krk, bradu a část hrdla vyplňuje lalůček, též zvaný blanka nebo žilka. Krk je delší, štíhlý, esovitě zahnutý, jeho vrchní část se stáčí dozadu nad trup, dolní část se vypíná v mírném oblouku dopředu a široce přechází v hruď. Na dolním úseku přední strany krku se nachází pernatá náprsenka tvořená zkadeřeným peřím, která je dobře svisle rozčísnutá. Hruď je dobře zaoblená a klenutá, křídla přiléhají k tělu a jejich letky se nekříží. Úzce složený ocas je nesen v linii zad a mírně přečnívá složená křídla. Nohy jsou vyšší, neopeřené, drápky mají stejnou barvu jako zobák. |
20231101.cs_915559_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostravsk%C3%A1%20bagdeta | Ostravská bagdeta | Barva opeření není pro ostravské bagdety příliš podstatná. Uznány jsou všechny barevné a kresebné rázy poštovního holuba, chová se plnobarevná ve všech základních barvách, dále v rázu pruhovém či kapratém, bělokosé běloocasaté kresbě a v barvě grošované a tygří. |
20231101.cs_915566_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Milan%20Kratochv%C3%ADl%20%28fotbalista%29 | Milan Kratochvíl (fotbalista) | JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906-2006, Praha, Grada 2007. |
20231101.cs_915568_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Benátská krajka (angl.: Venice point) je souhrnný název pro řadu variant šité krajky vyráběné v Benátkách od poloviny 17. asi do konce 18. století. K nejznámějším variantám patří: reliéfová (Raised point), růžičková (Rose point), plochá (Flat point), karnevalová, papežská a španělská. |
20231101.cs_915568_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Přesná doba vzniku benátské krajky není známá. Podle pověsti z 15. století přivezl jistý námořník z jižních krajin své snoubence v Benátkách rostlinu Kamelia opuntia (viz Linné), jejíž vzhled napodobila obdarovaná dívka výšivkou. Výšivky tohoto druhu (na způsob retičely neboli point coupé) se začaly nazývat krajky, první písemná zmínka s tímto označením pochází z roku 1493. |
20231101.cs_915568_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | S point coupé a pozdější reliefovou krajkou se staly Benátky (a Burano) vzorem pro krajkářství v Evropě a zůstaly jím až asi do konce 18. století. |
20231101.cs_915568_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Imitace benátské krajky se později vyráběly také strojově, ručně vyšívaná benátská krajka byla mimořádně drahá. Např. 40 cm² růžičkové krajky se nabízel koncem 19. století za 120 USD. |
20231101.cs_915568_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | V závislosti na rozdílnosti stylu a období vzniku se vývoj benátské krajky někdy rozděluje do tří etap: |
20231101.cs_915568_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Reliéfová spolu s růžičkovou krajkou – je zaplněna souvislým, hustým vzorováním, pod kterým je sotva znatelná půdice. Kontury motivů jsou velmi výrazné. Květinová krajka se liší od reliéfové drobnějšími, početnějšími a výraznějšími ornamenty. |
20231101.cs_915568_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Plochá s pozdější korálkovou variantou (Coraline point) – je bez reliéfů, vzory jsou tenčí a spojovací niti jsou důležitější než na reliéfové krajce. Coraline měla původně imitovat větvičku s korálky. Nepravidelné vzory jsou spolu sotva spojeny, síť půdnice je málo znatelná, rostliny na ní vypadají jako imitace spleti přírody. |
20231101.cs_915568_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1%20krajka | Benátská krajka | Krajka s půdicí (Ground point) spolu s buranskou krajkou (Burano je skupina ostrůvků v Benátské laguně) – krajka s půdicí představuje poslední stupeň vývoje benátské krajky (koncem 18. století). Půdice je z dvojmo skané příze, kontury ornamentů nejsou zesíleny. Vzory nejsou tak pečlivě vypracované, krajka je přeplněna ornamenty. |
20231101.cs_915572_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%20Spravedliv%C3%BD | Jakub Spravedlivý | Jakub Spravedlivý, hebrejsky יַעֲקֹב הַצַּדִּיק (Ja‘akov ha-Cadik), řecky Ιακωβος Δικαιος (Jakóbos Dikajos), je v Novém zákoně jmenován „Jakub, bratr Páně“, tedy bratr Ježíše Krista. V Novém zákoně se vyskytují i jiní Jakubové, se kterými je občas zaměňován, zejména se dvěma apoštoly Jakubem, synem Zebedeovým (Jakubem Starším, Větším) a Jakubem, synem Alfeovým (Jakub Mladší, Menší). |
20231101.cs_915572_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%20Spravedliv%C3%BD | Jakub Spravedlivý | Jakub Spravedlivý byl v 1. století n. l. společně s apoštoly význačným představitelem vznikajícího mesiánského judaismu, vedl jednu z jeruzalémských synagóg (byl prvním jeruzalémským biskupem) a toto postavení v ní zastával až asi do roku 62, kdy byl na podnět velekněze Anana z Annášova rodu svržen z chrámové věže a ukamenován.<ref>Flavius Iosephus: Židovské starožitnosti.’, XX, 200</ref> Přízvisko „Spravedlivý“ či též „Obdivuhodný“, řecky Ωβλιας (Óblias), získal na základě svého zbožného a nezištného způsobu života – od narození byl nazírem, v Chrámu často klečel na kolenou a prosil Pána za odpuštění pro lid . Je považován za autora jednoho novozákonního spisu, jenž je znám jako list Jakubův. |
20231101.cs_915572_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%20Spravedliv%C3%BD | Jakub Spravedlivý | Podle latinské verze Pseudo-Matoušova (apokryfního) evangelia (odstavec XLI) byl Jakub prvorozeným synem Josefa, jenž se mu narodil v prvním manželství . Coby vdovec si pak Josef vzal za manželku Marii, jež mu porodila Ježíše, a Marie se tak stala Jakubovou macechou. Kromě Ježíše měl mít i bratry: Josefa, Šimona a Judu . |
20231101.cs_915572_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%20Spravedliv%C3%BD | Jakub Spravedlivý | Naopak podle Eusebiových dějin (sepsaných před 30. květnem 339 n. l., kdy Eusebios z Kaisareie zemřel) je Jakub synem svaté Marie Kleofášovy, sestry Ježíšovy matky, a Kleofáše, který podle Hegesippa byl bratrem pěstouna Páně svatého Josefa. Měl tedy být dvojnásobně spřízněn s Ježíšem, s jeho oběma rodiči, a podle hebrejské terminologie bratrem ve smyslu „bratranec“.. V řečtině, ve které jsou napsána evangelia a celý NZ, je však pro pojmy bratranec a bratr užíváno odlišných výrazů. V řeckém originále je tedy nazýván Lukášem, či apoštolem Pavlem nikoliv blízkým příbuzným, ale jedním ze sourozenců (dle Mk 6:3 jich je nejméně šest) Ježíše Krista. |
20231101.cs_915572_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub%20Spravedliv%C3%BD | Jakub Spravedlivý | Český filozof Jan Konfršt vydal v roce 2020 svůj román s názvem Poutník : prostorem a časem'', ve kterém autorovi netradičním způsobem převypráví životní příběh Ježíše z Nazareta a jeho staršího bratra Jakuba během jedné jediné noci nečekaný společník, David, se kterým se Jan v knize setká při jedné ze svých toulek v horách. |
20231101.cs_915575_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Alencon je jemná šitá krajka ze lněné příze. Označení pochází od stejnojmenného města v Normandii, kde byla vyvinuta koncem 17. století jako reprodukce, resp. zdokonalení benátské krajky. |
20231101.cs_915575_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Zhotovení krajky bylo mimořádně nákladné. Původně se na výrobě jedné krajky podílelo až 18 pracovnic, každá z nich byla specializovaná na jeden určitý úkon (ražení vzoru na měděnou desku - otisk vzoru na pergamen – vypíchání obrysů na podkladovou tkaninu – šití jednoho z ornamentů – zhotovení půdice – sešívání ornamentů a půdice do jednoho celku apod.) |
20231101.cs_915575_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Ornamenty měly kontury vystupující nad povrch krajky, výplň ornamentů byla vyšitá smykovacími stehy, tylová půdice s šestihrannými (nebo jinak tvarovanými ) očky z velmi jemné příze. Na některých variantách se do kraje výrobku vkládaly koňské žíně pro zvýšení tuhosti a trvanlivosti. |
20231101.cs_915575_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Komerční výroba alenconu na původním principu se udržovala s menšími obměnami a s přestávkami až do konce 19. století, vedle Alenconu také v Bayex, v Bruselu a na ostrově Burano (u Benátek). (Např. po revoluci roku 1789 výroba prakticky zanikla, asi o 15 let později však Napoleon nařídil její obnovení). Od začátku 20. století není nic známo ani o výrobě původním způsobem ani o nových imitacích. |
20231101.cs_915575_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Krajky se používaly na zdobení oděvů i ložního prádla, varianty se přizpůsobovaly dobovému vkusu, alencon však vždy patřil k nejdražším krajkám. Za dosud nejnákladnější se považují šaty z alenconu prodané v roce 1867 za tehdejších 17 000 $ (na této krajce pracovalo 40 žen po dobu 7 let, částka odpovídala ceně cca 23 kg zlata. |
20231101.cs_915575_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alenconsk%C3%A1%20krajka | Alenconská krajka | Někteří znalci označovali alencon přívlastkem „královna krajek“, výrobky však nikdy nedosáhly úrovně obliby bruselské krajky. |
20231101.cs_915577_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Stevan%20Mirkovi%C4%87 | Stevan Mirković | Stevan Mirković (v srbské cyrilici Стеван Мирковић; 27. října 1927, Valjevo, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců – 26. září 2015, Bělehrad) byl účastník jugoslávského partyzánského boje, voják Jugoslávské lidové armády. |
20231101.cs_915577_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Stevan%20Mirkovi%C4%87 | Stevan Mirković | V roce 1944 vstoupil do řad partyzánů a také do komunistické strany. Bojoval na Sremské frontě, kde byl raněn. V 80. letech zastával řadu vyšších postů v jugoslávské armádě V letech 1987–1989 zastával pozici náčelníka generálního štábu JNA. Na konci roku 1989 odešel do výslužby. Zůstal nicméně i nadále členem organizace jugoslávské lidové armády, existující při Svazu komunistů. S rostoucím vlivem Slobodana Miloševiće v průběhu roku 1989 a 1990 zostřoval postupně svoji kritiku vůči srbskému předákovi. |
20231101.cs_915583_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby%20v%20Polsku | Volby v Polsku | Volby v Polsku jsou svobodné. Volí se do parlamentu, místních zastupitelstev a Evropského parlamentu. Parlament je dvoukomorový, který se dělí na Sejm a Senát. Do Sejmu je poměrným volebním systémem voleno 460 členů na čtyřleté volební období a do Senátu je většinovým volebním systémem voleno 100 členů taktéž na čtyřleté volební období. Každých pět let probíhají přímé prezidentské volby. |
20231101.cs_915587_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple%20svat%C3%A9ho%20Jana%20Nepomuck%C3%A9ho%20%28Zdo%C5%88ov%29 | Kaple svatého Jana Nepomuckého (Zdoňov) | Kaple svatého Jana Nepomuckého je římskokatolická kaple v Hrnčířském údolí ve vsi Zdoňov, části Teplic nad Metují, náležející do tamní farnosti v Královéhradeckém kraji. |
20231101.cs_915587_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple%20svat%C3%A9ho%20Jana%20Nepomuck%C3%A9ho%20%28Zdo%C5%88ov%29 | Kaple svatého Jana Nepomuckého (Zdoňov) | Na místě současné kaple v Hrnčířském údolí mezi Svatým kopečkem a Křížovým vrchem, cestou ze Zdoňova do Dolního Adršpachu, stávala od roku 1728 dřevěná kaple, kterou nechal postavit správce místního panství Mathias Ignaz Doubrawa. Chátrající kaplička byla přestavěna na kamennou v roce 1880 z iniciativy Barbary Zinke, rozené Rost, z čp. 81, která po své smrti odkázala církvi peníze za závazek, že církev bude udržovat kapli v dobrém stavu. Každoročně se ke kapli konala dvě procesí a to na svátek patrona kaple (24. června) a v době svátku Nanebevstoupení Ježíše Krista. Rodina Rostova pečovala o kapličku až do svého odsunu. |
20231101.cs_915587_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple%20svat%C3%A9ho%20Jana%20Nepomuck%C3%A9ho%20%28Zdo%C5%88ov%29 | Kaple svatého Jana Nepomuckého (Zdoňov) | V roce 2005 bylo provedena nová střecha a fasáda, což kapli zachránilo. V roce 2009 byla zrestaurována výmalba a opraven kříž a v roce 2011 byla dovnitř umístěna socha patrona kaple. |
20231101.cs_915592_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Such%C3%A1%20hmotnost%20vozidla | Suchá hmotnost vozidla | Suchá hmotnost vozidla () je hmotnost vozidla se standardní výbavou, bez provozních náplní (např. motorový olej, chladicí médium, palivo) a bez cestujících (včetně řidiče) a nákladu. Někteří výrobci motocyklů udávají suchou hmotnost i bez akumulátoru. |
20231101.cs_915592_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Such%C3%A1%20hmotnost%20vozidla | Suchá hmotnost vozidla | Provozní hmotnost vozidla používané státními regulačními úřady nebo jinými organizacemi. Například v Evropské unii se počítá jako pohotovostní hmotnost plus 75 kg jako hmotnost řidiče, v souladu s Evropskou směrnicí 95/48/EC. Organizace také mohou definovat pohotovostní hmotnost s pevným množstvím paliva nebo jinými proměnnými hodnotami pro porovnání s jinými vozidly. |
20231101.cs_915592_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Such%C3%A1%20hmotnost%20vozidla | Suchá hmotnost vozidla | Užitková hmotnost vozidla nebo také užitná hmotnost vozidla je hmotnost nákladu, osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně připojeného. |
20231101.cs_915602_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kawasaki%20Zephyr%201100 | Kawasaki Zephyr 1100 | Kawasaki Zephyr 1100 je motocykl firmy Kawasaki kategorie nakedbike, vyráběný v letech 1992-1998. Slabší modely jsou Kawasaki Zephyr 750, Kawasaki Zephyr 550 a pro Japonsko vyráběný Zephyr 400. |
20231101.cs_915602_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kawasaki%20Zephyr%201100 | Kawasaki Zephyr 1100 | Nakedbike klasické koncepce se vzduchem chlazeným řadovým čtyřválcem a dvěma tlumiči vzadu místo centrálního tlumiče. Slabinou je vyšší hmotnost a spotřeba při jízdě po dálnici. |
20231101.cs_915603_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%BD%20rejdi%C4%8D%20st%C5%99edozob%C3%BD | Pražský rejdič středozobý | Pražský rejdič středozobý je plemeno holuba domácího pocházející z České republiky. Má společný původ s pražským rejdičem krátkozobým. Je to drobný holub s hranatou hlavou, lehce nazad skloněným trupem a vypjatou, zaoblenou hrudí. Má vynikající letové schopnosti, trénované hejno by mělo vydržet létat ve velkých výškách aspoň dvě hodiny. K letovému sportu se ale v současnosti nepoužívá a střednězobý pražský rejdič se chová převážně jen jako chůvka pro krátkozobé rejdiče. Je to nejohroženější české národní plemeno holubů, v roce 2012 bylo v České republice chováno jen 125 ptáků. V seznamu plemen EE není dosud zařazen, v českém vzorníku patří mezi rejdiče. |
20231101.cs_915603_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%BD%20rejdi%C4%8D%20st%C5%99edozob%C3%BD | Pražský rejdič středozobý | Rejdiči jsou ve městech Střední Evropy chováni už dlouho. Kromě Prahy se tato plemena rozvíjela také ve Vídni, Budapešti, v Berlíně nebo v Bratislavě. V těchto lokalitách vznikala svérázná plemena krátkozobých rejdičů s typickými znaky a většina těchto krátkozobých plemen měli i svoji variantu s delším zobákem, přičemž tito rejdiči jsou velmi podobného vzhledu. První zmínka o existenci pražského středozobého rejdiče pochází z roku 1886, kdy byla vydána monografie Holubářství, jejímž autorem je Vladislav Šír. V této knize je popsán jak krátkozobý pražský rejdič, tak rejdič označovaný jako pražský bělouš. O dlouhozobém rejdiči zvaném pražský bělouš nebo pražský čápík píše i Bohumil Bauše ve svém překladu knihy Drůbež od Carla Gottloba Fridricha, která byla vydána v Německu v roce 1896. Středozobí rejdiči byli po vzniku pražského krátkozobého rejdiče vždy méně ceněni než jejich krátkozobá forma, ale byli početnější a chovatelé krátkozobých rejdičů často začínali právě u holubů středozobých, protože jejich chov je jednodušší. Postupem času se ze středozobých rejdičů stali ptáci, kteří byli považováni za odpad vyštěpující se občas v chovu krátkozobých pražských rejdičů a kteří se používají jen jako chůvky pro krátkozobé rejdiče, kteří kvůli extrémně zkrácenému zobáku nemohou sami odchovávat holoubata. V současné době je to plemeno na pokraji vyhynutí, chovají ho pouze čtyři chovatelé. |
20231101.cs_915603_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%BD%20rejdi%C4%8D%20st%C5%99edozob%C3%BD | Pražský rejdič středozobý | Pražský rejdič středozobý je starším vývojovým typem krátkozobého rejdiče. Plemennými znaky se mu velmi podobá, výrazně se od něj odlišuje tvarem hlavy a zobáku a letovými schopnostmi. Je to holub menšího tělesného rámce se středně dlouhou postavou, od ohbí křídel po konec ocasu není delší než 22 cm, celková délka ptáka od špičky zobáku po konec ocasu, je 32–34 cm. Má vždy působit dojmem dobrého letce. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.