English
stringlengths
1
1.63k
Other Language
stringlengths
1
1.83k
​MA: I've made 4 trips to Iraqi Kurdistan between late 2012 and 2014, spending about two weeks each time with these women.
​MA: Do Iráckého Kurdistánu jsem cestovala čtyřikrát mezi koncem roku 2012 a rokem 2014, vždy jsem s těmito ženami strávila přibližně dva týdny.
During my last trip in June 2014 I met the Kurdish female Peshmergas of the 2nd Battalion who are the only female official branch of the Kurdish National Army.
Během své poslední cesty v červnu 2014 jsem se setkala s ženskou pešmergou druhého batalionu, která je jedinou oficiální ženskou složkou Kurdské národní armády.
As a female journalist, I was able to join them in their private moments, and gain their trust to share their stories.
Jako žena–novinářka jsem s nimi mohla být i v intimních okamžicích, získala jsem jejich důvěru a sdílely se mnou své příběhy.
As they told me several times, we all fight for women and human rights.
Jak mi několikrát řekly, všechny bojujeme za ženská i lidská práva.
While their weapon was their guns, mine was my camera, so they said.
Zatímco jejich zbraněmi jsou pušky, mou zbraní je fotoaparát — tak to vyjádřily.
Portrait of Tina, a Kurdish peshmerga inside the camp of the Kurdistan Democratic Party of Iran.
Portrét Tiny, příslušnice kurdské pešmergy, v táboře Kurdské demokratické strany Íránu.
Like many other girls her age, following the social pressures in Iran she fled to Kurdistan to join the group.
Jako mnoho jiných dívek jejího věku utekla i ona kvůli sociálním tlakům z Íránu do Kurdistánu, aby se mohla přidat do této skupiny.
While fighting for Kurdish rights, Tina explained to Ashrafi that she also learned about her rights as a woman.
Tina vysvětlila Ashrafi, že se při boji za práva Kurdů dozvěděla také o svých právech jako o právech ženy.
Taken in Kurdistan, near Erbil in 2013.
Vyfoceno v Kurdistánu poblíž města Erbil v roce 2013.
We connected with each other on that level.
Propojily jsme se jedna s druhou na této úrovni.
It was important for me to share only what they were comfortable to share given their conditions, duties and commitments.
Bylo pro mě důležité, abych publikovala pouze to, o co byly ochotné se podělit v rámci daných podmínek, povinností a závazků.
I believe their role and problems have largely been missing from news headlines and sometimes lost in everyday news.
Věřím, že jejich význam a jejich problémy chybí z velké části v titulcích zpráv a někdy se ztratí mezi každodenními zprávami.
Having said that, I dedicated myself to a long term and in depth reportage of their lives.
V tomto kontextu jsem se soustředila na dlouhodobé a do hloubky jdoucí reportáže z jejich životů.
Zilan, a female PJAK guerrilla, binds her hair before starting her daily routines inside the camp located in Qandil, Kurdistan, in 2012.
Zilan, příslušnice guerilly PJAK, si svazuje vlasy před začátkem svých každodenních povinností v táboře. Qandil, Kurdistán, rok 2012.
GV: What sense did the women give about the dangers of life on the battlefield?
GV: Za jakým účelem riskují ženy své životy na bitevním poli?
MA: These women saw their role in the Peshmerga as a way to assert their equality with men in society in general.
MA: Tyto ženy viděly svou roli v rámci pešmergy jako cestu k prosazení své společenské rovnoprávnosti s muži.
For them fighting is not only with a gun.
Pro ně neznamená boj jen střílení.
Part of their responsibilities lie in informing their societies about the rights of women.
Část jejich povinností spočívá v informování společnosti o právech žen.
They work with the media through their television and radio programs to inform women about their rights as women.
Spolupracují s médii a pomocí televizních a rozhlasových vysílání informují ženy o jejich právech.
During the time I spent with them, these women were preparing to defend their lands from the Iranian regime and fight for Kurdish people's rights in Iran.
Během času, který jsem s nimi strávila, se tyto ženy připravovaly na obranu své země proti íránskému režimu a na boj za práva Kurdů v Íránu.
On the other level, the Kurdish female Peshmergas of the 2nd Battalion were also ready to defend Kurdistan against ISIS, side by side with men who are fighting on the front lines these days.
Na druhé straně byla ženská pešmerga druhého batalionu také připravena bránit Kurdistán proti Islámskému státu (IS), bok po boku s muži, kteří v těchto dnech bojují v předních liniích.
Kurdish female peshmergas of the 2nd Battalion during their daily military training.
Kurdská ženská pešmerga druhého batalionu během svého každodenního vojenského výcviku.
The 2nd Battalion comprises exclusively of 550 female peshmergas and is the only official female branch of the Kurdish National Army.
Druhý batalion se skládá z 550 příslušnic a je jedinou oficiální ženskou složkou Kurdské národní armády.
This battalion is responsible for defending Kurdistan against ISIS, alongside male battalions.
Tento batalion je zodpovědný za obranu Kurdistánu proti IS, společně s mužskými bataliony.
Ashrafi captured this image in Sulaymaniyah, Kurdistan, in July 2014.
Ashrafi pořídila tuto fotografii ve provincii Sulaymaniyah v Kurdistánu v červenci 2014.
GV: Do you struggle with what photographers often face when capturing individuals in crisis — that it is exploiting or victimizing subjects in condescending ways?
GV: Zápasíte také s problémy, se kterými se často potýkají fotografové, kteří zachycují osoby procházející krizí — že jde o blahosklonné zneužívání nebo pronásledování lidí před objektivem?
​MA: I believe that is the case for many photographers, and I should admit there have been instances where I questioned whether or not photographing certain moments are appropriate.
​MA: Věřím, že toto je problémem pro mnoho fotografů, a musím přiznat, že byly momenty, kdy jsem se sama sebe ptala, zda je focení v daném okamžiku vhodné.
These moments are when I have to remind myself why I’m there in the first place, and why it’s important for those lives and situations to be captured​.
Tyto momenty patří k těm, kdy si musím v první řadě připomenout, proč jsem na daném místě ocitla a proč je důležité, aby byly tyto životy a situace zachyceny.
Of course if I know my physical help and reaction is more appropriate or needed, that's when I put down my camera to help.
Samozřejmě, že pokud vím, že je má okamžitá pomoc a reakce vhodnější nebo nutnější, položím svůj fotoaparát a pomůžu.
Ashrafi captured Syrian children at a UN refugee camp in the Iraqi Kurdistan Arbat camp, July 2014.
Ashrafi zachytila syrské děti v utečeneckém táboře Arbat v Iráckém Kurdistánu, červenec 2014.
The moment that comes to mind is when I started watching two Syrian girls from a distance.
Vybavil se mi nyní okamžik, kdy jsem začala z dálky pozorovat dvě syrské dívky.
The older girl was trying to make a shelter for her little sister.
Starší dívka se pokoušela postavit přístřešek pro svou malou sestru a v určité chvíli to vzdala.
At some point she gave up and when I approached them she was curious, presuming as a grown-up I could help her.
Když jsem se k nim přiblížila, byla zvědavá, předpokládala, že by jí dospělý mohl pomoci.
My intention was to show their condition in the Arbat refugee camp, but then I thought to myself what is more important to them at this very moment?
Mým záměrem bylo ukázat podmínky v utečeneckém táboře Arbat, ale pak jsem si pomyslela — co je pro ně v tuto chvíli důležitější?
Me staring at them with my camera or joining them during their game?
Že na ně budu zírat skrze objektiv nebo že se k nim přidám při jejich hře?
I joined them.
Přidala jsem se.
GV: What kind of impact do you hope your work to have on the subject matter you cover?
GV: Jak byste si představovala dopad, který by vaše práce měla mít na události, o kterých informujete?
Is there a particular project you have worked on that has affected you the most?
Který projekt Vás nejvíce poznamenal?
​MA: I believe that photographs are capable of creating awareness for events and situations afar, and help towards social change as the problems of each society are illustrated.
​MA: Věřím, že fotografie jsou schopny zvýšit povědomí o událostech a stavu věcí na vzdálených místech a napomoci společenské změně tím, že názorně ukáží problémy dané společnosti.
For example we can no longer stay ignorant and pretend we don't know what effect the Syrian conflict has on it's people.
Nemáme již například nadále možnost zůstat neznalí a předstírat, že nevíme, jaký dopad má syrský konflikt na místní obyvatele.
The photos I took of Syrian refugees in Turkey and Kurdistan were meant to demonstrate this.
To jsem chtěla dát najevo fotografiemi syrských uprchlíků, které jsem pořídila v Turecku a Kurdistánu.
Portrait of a young Syrian refugee in Istanbul, February 2014.
Portrét mladé syrské uprchlice v Istanbulu, březen 2014.
Out of the 600,000 Syrians who have fled the unrest in their country and have taken refuge in Turkey, 100,000 went to İstanbul and are living in places with poor, unsanitary or dangerous conditions.
Ze 600 000 Syřanů, kteří uprchli kvůli nepokojům ve své zemi a vyhledali útočiště v Turecku, se 100 000 uchýlilo do Istanbulu a žijí nyní ve špatných, nehygienických nebo nebezpečných podmínkách.
Although some of the Syrian refugees have been sent to the camps in different parts of Turkey, many still prefer to live in big cities, in the hope of finding work and better conditions for their families.
Ačkoli někteří ze syrských uprchlíků byli posláni do táborů v jiných částech Turecka, mnozí stále upřednostňují život ve velkých městech — v naději, že najdou práci a zajistí lepší podmínky pro své rodiny.
The future of their children is uncertain and fragile.
Budoucnost jejich dětí je nejistá a křehká.
Similar conditions intensified for Iraqis with the invasions of ISIS.
Podobné problémy se objevily v Iráku po invazi IS.
By being a witness and sharing my photos from these situations I hope to make people think deeper and take action, while questioning what’s missing within mainstream media.
Tím, že jsem svědkem těchto událostí a sdílím své fotky, doufám, že donutím lidi hlouběji se zamyslet a podniknout nějaké kroky, ptát se, co chybí v mainstreamových médiích.
Ashrafi captured Zahra, an Iraqi girl who fled Mosul with her family a few days after ISIS took over the city.
Ashrafi zachytila Zahru, iráckou dívku, která uprchla z Mosulu se svou rodinou několik dní poté, co Islámský stát převzal kontrolu nad městem.
They are among as many as a million internally displaced people throughout Iraq.
Jsou jedním z milionu vysídlených obyvatel v rámci Iráku.
Captured on June 23, 2014 in the Khazer refugee camp for Iraqis, in Kurdistan.
Vyfoceno 23. června 2014 v iráckém utečeneckém táboře Khazer v Kurdistánu.
The 'Nuh Guh Deh' Campaign Wants to Make Jamaica a Place Where Sexual Abuse of Girls Is Never Okay · Global Voices
Kampaň 'Nuh Guh Deh' chce z Jamajky udělat místo, kde nebude sexuální zneužívání dívek přijatelné
Children at an outdoor class run by the local community for the children of squatters in Kingston, Jamaica; photo by the United Nations, used under a CC BY-NC-ND 2.0 license.
Děti v improvizované učebně provozované místní komunitou pro obyvatele squatů jamajského Kingstonu. Fotografie OSN, použita v rámci licence CC BY-NC-ND 2.0.
Eve for Life, a non-governmental organisation in Jamaica, is trying to change the harsh reality that many young women face in the country through a campaign dubbed "Nuh Guh Deh" (Don't Go There).
Jamajská nevládní organizace Eve for Life se snaží pomocí kampaně pojmenované „Nuh Guh Deh“ („Nedělej to“) změnit krutou realitu, které v zemi čelí mnoho mladých žen.
The "deh" that they are referring to is the sexual abuse of girls and the pervasive attitude of some Jamaicans, especially men, that the practice of sexually initiating girls from a young age is acceptable.
Tato kampaň je namířena proti sexuálnímu zneužívání dívek a rozšířenému přesvědčení některých občanů Jamajky, zvláště mužů, podle kterého je přijatelné uvádět dívky do sexuálního života již v útlém věku.
Young women who live below the poverty line are particularly susceptible to being preyed upon.
Mladé ženy, které žijí pod hranicí chudoby, jsou zvláště náchylné k tomu, aby se staly oběťmi zneužívání.
They are often lured into the sex trade, or pimped out to "sugar daddies", sometimes by their parents or guardians, in exchange for the promise of economic support.
Jsou často vlákány do obchodu se sexuálními službami nebo poskytnuty „starším solventním mužům“ — někdy svými rodiči nebo poručníky — výměnou za příslib ekonomické podpory.
By embarking on this awareness campaign, the NGO hopes to raise awareness about the issue and protect the futures of new generations of young Jamaican women.
Spuštěním osvětové kampaně doufá tato nezisková organizace, že zvýší povědomí o tomto problému a zajistí dalším generacím mladých jamajských žen lepší budoucnost.
One blogger, Emma Lewis, is paying attention to their effort and wants to use October's UN International Day of the Girl Child as a springboard to further empower these abused young women, many of whom are not given educational opportunities, which could provide them with a way out.
Blogerka Emma Lewisová upozorňuje na toto úsilí a chtěla by využít říjnový Mezinárodní den dívek vyhlášený OSN jako odrazový můstek k hlubší podpoře těchto zneužívaných mladých žen, kterým často nebylo umožněno dosáhnout vzdělání, které by jim mohlo poskytnout cestu ven z jejich zoufalé situace.
Lewis acknowledges that such circumstances are not unique to Jamaican girls:
Blogerka Lewisová uznává, že takové poměry nejsou problémem pouze jamajských dívek:
In many parts of the world, girls face discrimination.
V mnoha částech světa čelí dívky diskriminaci.
In some countries, they are forced into early marriages which they are physically and psychologically unprepared for.
V některých zemích jsou nuceny do brzkých manželství, na která nejsou fyzicky ani psychicky připraveny.
In many countries, girls are subject to physical and sexual abuse.
V mnoha zemích jsou dívky vystaveny fyzickému a sexuálnímu týrání.
Millions of girls up to fifteen years of age endure and suffer from female genital mutilation (circumcision).
Miliony dívek mladších patnácti let podstoupily mrzačení pohlavních orgánů (obřízku) a trpí následky.
Many are deprived of a proper education.
Mnohým je upíráno náležité vzdělání.
Many are forced into child labor, sexual exploitation and human trafficking.
Mnohé jsou nuceny do dětské práce, stávají se cílem sexuálního vykořisťování a obchodu s lidmi.
The International Day of the Girl Child focuses on the need to address these difficulties, to promote girls’ empowerment and the fulfillment of their human rights.
Mezinárodní den dívek zdůrazňuje nutnost soustředit se na tyto potíže, posilovat postavení dívek a podporovat naplnění jejich lidských práv.
She commends the work that Eve for Life is doing, supporting some of the country's most marginalised girls — young, unwed, HIV+ mothers and their children — by providing AIDS counselling, mentoring, social support and training and by advocating on their behalf.
Blogerka dále vyzdvihuje práci, kterou dělá organizace Eve for Life tím, že podporuje skupinu dívek, která je v zemi v největší míře přehlížena — skupinu mladých, nevdaných a HIV pozitivních matek a jejich dětí. Těmto dívkám je poskytnuto poradenství v oblasti AIDS, mentorování, sociální podpora a školení.
Lewis explains:
Blogerka vysvětluje:
Young women make up over sixty per cent of all people living with HIV globally.
Mladé ženy tvoří přes 60 procent HIV pozitivních po celém světě.
In Jamaica, there are more than twice as many women in the 15 – 24 years age group living with HIV as there are men Their situation is usually exacerbated by poverty and the rising cost of living; unemployment; stigma and discrimination; lack of family support; domestic and sexual abuse (increasingly); and even in some cases homelessness.
Na Jamajce je počet HIV pozitivních žen ve věkové skupině 15–24 let dvakrát větší než v případě mužů. Jejich situace je obvykle ztížena chudobou, zvyšující se cenou bydlení, nezaměstnaností, sociálním stigmatem a diskriminací, nedostatkem podpory ze strany rodiny, stále častějším domácím násilím a sexuálním zneužíváním a dokonce v některých případech bezdomovectvím.
The fact that Eve for Life has publicly addressed such a deeply instilled mindset and is committed to changing the cycle of abuse should go a long way to stopping "the practice of 'grooming' young girls, sexualizing them when they are still very young":
Již samotná skutečnost, že organizace Eve for Life veřejně upozorňuje na hluboce zažitý způsob uvažování a je odhodlána narušit cyklus násilí, by měla zásadním způsobem napomoci zastavit „praktiky 'vtírání se do přízně' mladých dívek, které jsou poté vystaveny sexu ve velmi nízkém věku“:
It is the practice of older men approaching these very young girls for sex, which is often forced on them.
Jde o praxi, kdy starší muži oslovují velmi mladé dívky kvůli sexu, který je na nich často vynucen.
They are still children.
Jsou to stále ještě děti.
It is illegal. It is sexual abuse.
Je to nelegální, jde o sexuální zneužívání.
It causes mental, spiritual and physical suffering, unwanted pregnancies, sexually transmitted infections, and sometimes HIV.
Způsobuje to psychické, dušení a fyzické utrpení, nechtěná těhotenství, přináší to sexuálně přenosné infekce a někdy HIV.
Men, stop it!
Muži, nechte toho!
The official launch of the "Nuh Guh Deh" campaign will coincide with the International Day of the Girl Child on Saturday, October 11, 2014.
Oficiální spuštění kampaně "Nuh Guh Deh" se bude krýt s Mezinárodním dnem dívek a dojde k němu v sobotu 11. října 2014.
How Bloggers Ended Up in Prison for Writing About Human Rights in Ethiopia · Global Voices
Jak v Etiopii končí blogeři ve vězení za psaní o lidských právech
Melody Sundberg analyses freedom of expression in Ethiopia after detained Ethiopian bloggers spent 100 days in prison:
Melody Sundberg analyzuje svobodu projevu v Etiopii v době, kdy zadržení etiopští blogeři strávili za mřížemi již 100 dní:
Ethiopia is with its almost 94 million population the second most populated country in Africa.
Etiopie je se svými téměř 94 miliony obyvatel druhou nejlidnatější zemí Afriky.
Nevertheless, it does not according to an interview with Endalkhachew Chala by Global Voices, have an independent daily newspaper or independent media.
Podle toho, co Endalkachew Chala řekl v rozhovoru s Global Voices, nemá ale tento stát nezávislé deníky ani nezávislá média.
There was a need of an alternative voice and the Zone 9:ers therefore began blogging and using social media to write on subjects related to human rights.
Chyběl zde alternativní pohled a skupina Zone 9 (Zóna 9) začala proto blogovat a psát na sociálních médiích o tématech spojených s lidskými právy.
The name of the group, Zone 9, refers to the zones of the notorious Ethiopian Kality prison, where political prisoners and journalists are being held.
Jméno skupiny odkazuje na zóny notoricky známé etiopské věznice Kality, ve které jsou drženi političtí vězni a novináři.
The prison has eight zones, but the ninth "zone" refers to the rest of Ethiopia.
Věznice má osm zón, devátou „zónou“ má pak být zbytek Etiopie.
Even if being outside of the prison walls - you are never truly free; any freethinking individual may be arrested.
Dokonce i když nesedíte za zdmi vězení, nejste nikdy doopravdy svobodní. Každý nezávisle myslící člověk může být zatčen.
The bloggers wanted to be the voice of this ninth zone.
Blogeři se chtěli stát hlasem této deváté zóny.
In the interview, Endalkachew says that the group had campaigns about respecting the constitution, stopping censorship and respecting the right to demonstrate.
V rozhovoru Endalkachew říká, že se skupina zasazovala o dodržování ústavy, zastavení cenzury a respektování práva protestovat.
The group also visited political prisoners, such as journalists Eskinder Nega and Reeyot Alemu.
Navštěvovala také politické vězně, mezi kterými byli novináři Eskinder Nega a Reeyot Alemu.
They wanted to bring the publics' attention to them by using social media.
Za pomoci sociálních médií chtěli k těmto případům přitáhnout pozornost.
A Former Parliament Member Says His Plan Will Heal Egypt's Political Wounds, But Critics Aren't So Sure · Global Voices
Egypt: Bývalý poslanec tvrdí, že jeho plán zahojí politické rány, kritici si tím ovšem nejsou tak jistí
Supporters of Egypt's ousted President Mohammed Morsi pray outside Rabaah al-Adawiya mosque, where protesters installed a camp and held daily rallies at Nasr City in Cairo, on 20 July, 2013.
Káhira, čtvrť Nasr, 20. července 2013. Stoupenci sesazeného egyptského prezidenta Muhammada Mursího při modlitbě před mešitou Rabaah al-Adawiya, kde protestující rozbili tábor a každodenně demonstrovali.
A brutal crackdown on the sit-in the following month left hundreds dead.
Následující měsíc došlo k brutálnímu zákroku proti tomuto protestu, který za sebou zanechal stovky mrtvých.
Photo by Volpi Francesca.
Autorka fotografie Francesca Volpi.
Days after being released from prison, former member of parliament and Muslim Brotherhood supporter Muhammed ElOmda announced an initiative to resolve the current political conflict in Egypt.
Několik dní po svém propuštění z vězení oznámil bývalý poslanec a stoupenec Muslimského bratrstva Muhammad ElOmda založení iniciativy, která by měla zažehnat současný politický konflikt v Egyptě.
ElOmda announced a seven-point initiative to help resolve the year-long political crisis, which escalated when the country's first democratically elected president, Muhammed Morsi, was ousted from office by the current president and former minister of defense Abdelfattah El Sisi.
ElOmda vyhlásil sedmibodový program, který má pomoci vyřešit rok trvající politickou krizi, která eskalovala, když prvního demokraticky zvoleného prezidenta Muhammada Mursího sesadil z jeho funkce současný prezident a bývalý ministr obrany Abd al-Fattáh as-Sísí.
ElOmda's plan called on the government to legalize the Muslim Brotherhood and end the ban on its activities as well as the Brotherhood and its supporters to accept Sisi’s term as a transitional period.
Navrhovaný plán vyzývá vládu k legalizaci Muslimského bratrstva a ukončení zákazu jeho aktivit. Stejně tak by měli členové Bratrstva a jeho stoupenci přijmout Sísího působení v úřadě jako přechodné období.
It also includes changes to the controversial parliamentary elections law, a cancellation of or changes to the controversial protest law, and justice for those killed since the beginning of the revolution in 2011.
Iniciativa zahrnuje také změny v kontroverzním zákoně o volbách do parlamentu, odvolání úprav ve sporném zákoně o protestech a dosažení spravedlnosti pro ty, kteří byli zabiti od začátku revoluce v roce 2011.
Islamist political movement Muslim Brotherhood had gained political victories in both parliamentary and presidential elections following the fall of former President Hosni Mubarak during the January 25th revolution in 2011.
Po pádu bývalého prezidenta Husního Mubáraka během revoluce z 25. ledna 2011 zvítězilo islamistické politické hnutí Muslimské bratrstvo jak v parlamentních, tak v prezidentských volbách.
The Brotherhood was banned and labeled a terrorist organization by the current system following Morsi's ousting.
Poté, co byl Mursí odstraněn z úřadu, bylo bratrstvo současným systémem zakázáno a označeno za teroristickou organizaci.
Despite accusations of the contrary, the Brotherhood denies having taken any part in any acts of violence or terrorism.
Navzdory objevujícím se obviněním popírá Bratrstvo své zapojení v jakýchkoli násilných nebo teroristických činech.