_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_915712_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1%20pu%C5%A1ka | Stará puška | Hlavní roli ve filmu měl původně hrát Lino Ventura, který však tuto roli odmítl, protože se mu ve scénáři nelíbilo násilí. |
20231101.cs_915712_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1%20pu%C5%A1ka | Stará puška | Při natáčení filmu byly použity dva francouzské zámky – Château de Bonaguil v kantonu Lot-et-Garonne (většina filmu) a Châteaux de Bruniquel v kantonu Tarn-et-Garonne. Množství tajemně vyhlížejících interiérů, které je možné vidět ve filmu, však byly přesto pouze pro film vystavěné kulisy. |
20231101.cs_915712_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1%20pu%C5%A1ka | Stará puška | Film byl ve Francii vřele divácky přijat – v celé zemi jej vidělo přes 3 miliony diváků a v Paříži téměř milion diváků. |
20231101.cs_915712_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1%20pu%C5%A1ka | Stará puška | Hudbu k filmu složil François de Roubaix, přičemž šlo o poslední film, pro který složil filmovou hudbu. Skladatel pouze tři měsíce po uvedení filmu zemřel a proto mu César pro nejlepší filmovou hudbu byl udělen posmrtně. Film se účastnil vůbec prvního ročníku udělování Césarů v roce 1976. |
20231101.cs_915712_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Star%C3%A1%20pu%C5%A1ka | Stará puška | Film se odehrává na konci druhé světové války, v atmosféře německého ústupu a prohry. Doktor Julien Dandieu pracuje jako chirurg v nemocnici a současně vypomáhá francouzskému odbojovému hnutí. Po ostrém německém varování vypravuje svou ženu a malou dcerku mimo město, do pokojné vesnice, ve které sám vlastní zanedbaný hrad. Po nějakém čase se vypravuje na návštěvu, po příjezdu však nalézá pouze zničenou vesnici a vyvražděné obyvatelstvo. Když dorazí ke svému hradu, nalézá navíc mrtvé tělo svého dítěte a představuje si, co pravděpodobně musela vytrpět jeho žena. Jeho šok a bolest jsou nezměrné, navzdory tomu však zachová jistou rozvahu, nalézá svou dávno schovanou starou pušku a začíná krutou mstu. Protože doktor Dandieu dokonale zná složitý systém podlaží, chodeb a schodišť na starém hradě, získává před těžce ozbrojenými německými vojáky velkou výhodu. Několikrát se ocitne v nebezpečí, přesto však postupně a trpělivě zvládne zabít všechny, kteří jsou zodpovědni za smrt jeho rodiny. Doktor nakonec přežívá, když je však nadlidský úkol konečně za ním, opět propadá obrovské bolesti nad ztrátou nejbližších. |
20231101.cs_915717_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Alessandro „Sandro“ Mazzola (* 8. listopad 1942) je bývalý italský fotbalista. Hrával na pozici útočníka či ofenzivního záložníka. |
20231101.cs_915717_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | S italskou reprezentací se stal mistrem Evropy 1968 (zařazen do all-stars turnaje) a získal stříbrnou medaili na mistrovství světa v Mexiku roku 1970. Hrál i na světových šampionátech 1966 a 1974. Celkem za národní tým odehrál 77 utkání a dal 22 branek. |
20231101.cs_915717_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Byl členem slavného týmu Interu Milán, v němž strávil celou svou kariéru (1960–1977), a jehož byl v letech 1970–1977 kapitánem. Získal s Interem dvakrát Pohár mistrů evropských zemí (1963/64, 1964/65), dvakrát Interkontinentální pohár (1964, 1965) a čtyřikrát titul italského mistra (1963, 1965, 1966, 1971). Roku 1965 byl nejlepším střelcem Serie A, o sezónu dříve nejlepším střelcem Poháru mistrů. Odehrál za Inter 417 ligových zápasů, v nichž dal 116 gólů. |
20231101.cs_915717_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1971 umístil na druhém místě. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků ho roku 1999 zvolila 43. nejlepším fotbalistou 20. století. |
20231101.cs_915717_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Byl synem Valentina Mazzoly, rovněž slavného fotbalisty, který zahynul roku 1949 (když bylo Sandrovi 6 let), při letecké havárii, spolu s celým týmem AC Turín. |
20231101.cs_915717_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Narodil se v roce 1942 v Turíně, vynikajícímu útočníkovi Valentinimu Mazzolovi, který zahynul při letecké nehodě v roce 1948. v roce 1961 odešel do Interu, kde zůstal až do konce kariéry v roce 1977. |
20231101.cs_915717_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | První utkání za Nerazzurri odehrál 10. června 1961 proti Juventusu (1:9), při kterém vstřelil i branku. Až od sezony 1962/63 začal hrát v základní sestavě. V sezoně 1964/65 se s 17 brankami stal nejlepším střelcem ligy a pomohl tak velikou měrou již k druhému titulu. |
20231101.cs_915717_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | V letech 1964 až 1967 se klubu začalo přezdívat Grande Inter a on byl její součástí. Získali dvakrát po sobě pohár PMEZ (1963/64 a 1964/65), dále v sezoně 1965/66 došli do semifinále a v sezoně 1966/67 prohráli ve finále. V lize se poté moc nedařilo. Dokonce skončili na 5. místě (1967/68). To už byl Sandro kapitánem. Poté již nehrál na pozici útočníka, ale byl stažen do zálohy. Před ním hrál jiní střelci:Roberto Boninsegna a Mario Corso. I když sezona 1970/71 byla ze začátku katastrofická, po výměně trenéra se na konci sezony slavil titul. V následující sezoně o pohár PMEZ hrál opět finále, které prohrál. |
20231101.cs_915717_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | V následujících letech se loučili s kariérou legendy Nerazzurri (Burgnich a Corso). On i Facchetti ještě stále hráli. Jenže klub se potýkal s generační výměnou a kvůli kolísavým sezonám již nezískal žádnou trofej. Poslední utkání odehrál ve finále italského poháru 1976/77 proti městskému rivalovi AC. Zápas skončil prohrou 0:2. Poté se 34letý fotbalista po 570 utkání za Nerazzurri a vstřelených 162 brankách rozloučil s fotbalem. |
20231101.cs_915717_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Po ukončení kariéry se stal manažerem jak v Interu tak i krátce v Janově. Když Massimo Moratti koupil klub, vrátil se k Nerazzurri a zastával funkci sportovního ředitele. V letech 2000 až 2003 působil v Juventusu. Poté se stal komentátorem v televizi. |
20231101.cs_915717_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sandro%20Mazzola | Sandro Mazzola | Za reprezentaci odehrál první utkání 12. května 1963 proti Brazílii (3:0), při niž vstřelil i branku. Získal zlatou medaili na ME 1968 a také stříbrnou na MS 1970. V roce 1972 byl u čtyřech utkání v roli kapitána.. Po neúspěšném turnaji na MS 1974, se rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Celkem odehrál 70 utkání a vstřelil 22 branek. |
20231101.cs_915720_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | Jeřáb dubolistý (Sorbus quernea) je bývalý druh jeřábu, který byl v roce 1996 popsán jako endemit malého území na severním okraji Prahy. V roce 2013 byl ztotožněn s druhem jeřáb Mougeotův (Sorbus mougeotii) a bylo zjištěno, že zde byl vysazen a není tedy původním druhem české květeny. |
20231101.cs_915720_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | Jeřáb dubolistý je popisován jako keř až strom dorůstající výšky do 9 metrů. Listy jsou jednoduché, s vejčitou až eliptickou, ve spodní části zaobleně laločnatou, asi 8 až 9 cm dlouhou a 5 až 6 cm širokou čepelí. Žilnatina je tvořena 8 až 13 páry postranních žilek. Listy jsou naspodu plstnaté. Řapík je 16 až 20 mm dlouhý. Květenství jsou mnohakvětá, plochá, s plstnatými větévkami. Květy jsou bílé a mají polospodní semeník, korunní lístky jsou naspodu krátce nehetnaté. Plody jsou červené, kulovité, 8 až 11 mm velké, lysé a lesklé malvice. Pecička (endokarp) je chrupavčitá. Kvete v květnu. |
20231101.cs_915720_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | Tento jeřáb nalezl Miloslav Kovanda na 2 lokalitách na severním okraji Prahy (Jabloňka a Bílá skála) a popsal jej společně s několika dalšími druhy českých jeřábů v roce 1996 v článku New taxa of Sorbus from Bohemia (Czech Republic). Na základě morfologických znaků jej zařadil do skupiny Sorbus hybrida agg., tedy do skupiny hybridogenních taxonů vzniklých křížením jeřábu ptačího s jeřábem mukem. Tyto hybridy vznikají v podmínkách Střední Evropy vzácně, neboť dané druhy zřídka rostou pospolu a doba jejich květu se překrývá jen okrajově. Nejbližší známý čistě přírodní taxon z této skupiny je Sorbus pseudothuringiaca, endemit pohoří Jura ve Francii. Běžnější jsou tyto taxony např. ve Skandinávii a na Britských ostrovech. |
20231101.cs_915720_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | Ve třetím díle Květeny ČR, vydaném v roce 1992, není jeřáb dubolistý uváděn, je však zařazen v Kubátově Klíči ke květeně ČR z roku 2002. V Červené knize ohrožených druhů byl zprvu zařazen do kategorie kriticky ohrožené druhy (C1), později byl přeřazen do kategorie C4b, tedy mezi dosud nedostatečně prostudované, vzácnější taxony vyžadující další pozornost. |
20231101.cs_915720_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | První pochybnosti ohledně původnosti tohoto druhu v České republice se objevily v roce 2006. Vzbudil je zejména překvapivý a málo pravděpodobný nález zcela nového taxonu na botanicky velmi dobře prozkoumaném území a chybějící zastoupení v herbářových sbírkách. V roce 2009 byl stejný taxon nalezen na sídlišti Šumava v Českých Budějovicích, což podnítilo revizi daného taxonu. Při studiu evropských flór a monografií rodu Sorbus se ukázalo, že daný taxon je zřejmě totožný s jeřábem Mougeotovým (Sorbus mougeotii), rozšířeným ve velké oblasti od Pyrenejí až po západní Alpy. Tento druh je pěstován i jako okrasná dřevina a příležitostně zplaňuje. Lze jej nalézt i ve sbírkách českých botanických zahrad a arboret, např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích, Pražské botanické zahradě v Tróji nebo v Průhonickém parku. V revizní studii, publikované v roce 2013, byla pomocí molekulárních a karyologických metod potvrzena shoda taxonu Sorbus quernea s druhem S. mougeotii. Praha tak přišla o svůj jediný rostlinný endemit. |
20231101.cs_915720_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b%20dubolist%C3%BD | Jeřáb dubolistý | Tento jeřáb byl nalezen na 2 lokalitách ležících asi 1 km od údolí Vltavy na severním okraji Prahy: Jabloňka a Bílá skála. Jižní svahy obou lokalit jsou chráněny jako přírodní památky, jeřáb dubolistý se však vyskytuje mimo tato chráněná území. Na Jabloňce roste na severním svahu a je zde relativně hojný. Bylo napočítáno asi 44 větších exemplářů. Na Bílé skále bylo zjištěno asi 20 jedinců ve vrcholové partii kopce. Podklad je tvořen křemenci ordovického stáří a je velmi kyselý. Původní vegetace je acidofilní a poměrně chudá, tvořená dubohabřinou s příměsí jiných listnáčů a bylinným podrostem s převažující metličkou křivolakou. |
20231101.cs_915733_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Twin%20Star%20Film | Twin Star Film | | klíčoví lidé = Steve Lichtag (režisér, jednatel) Petr Kašpar (company director, režisér) | oblast = 3D dokumentární filmy, pronájem techniky |
20231101.cs_915733_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Twin%20Star%20Film | Twin Star Film | Twin Star Film je česká nezávislá filmová a distribuční společnost, jenž se specializuje na 3D a podvodní natáčení. Poskytuje plný servis v produkci a postprodukci audiovizuálního záznamu. Mimo jiné poskytuje servis významným filmovým festivalům s dokumentární, dobrodružnou a outdoorovou tematikou. Jako jedno z mála studií v Evropě natáčí 3D záznam na výkonné kamery RED Epic, doplněné o řadu unikátního vybavení speciálně vyrobeného pro Twin Star Film (jeřáby, slider, 3D rigy apod.). Studio má mnohaleté zkušenosti s podvodním záznamem a spoluprací s renomovanými světovými televizními stanicemi a festivaly. Společnost také spolupracuje s předními českými tvůrci na tvorbě reklam a audiovizuálních záznamů (Banka roku, Hedvábná stezka, Křest kapely Airfare ad.) |
20231101.cs_915734_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby%20v%20Portugalsku | Volby v Portugalsku | Volby v Portugalsku jsou svobodné. Volí se do parlamentu, regionálních a místních zastupitelstev, Evropského parlamentu a každých pět let probíhají prezidentské volby. Do jednokomorového parlamentu je voleno 230 poslanců na čtyřleté volební období. Každých pět let probíhají přímé prezidentské volby. |
20231101.cs_915736_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Epocha%20%28%C4%8Dasopis%29 | Epocha (časopis) | Epocha je český populárně-naučný časopis s podtitulem „Svět na vaší dlani“. Jde o čtrnáctideník vycházející od 6. dubna 2005. Jeho vydavatelem je vydavatelství RF-Hobby. Kromě klasických čísel vycházejí každý rok tři speciální vydání Epocha Speciál. Zahraniční mutací tohoto časopisu je magazín Látkép vycházející v Maďarsku. |
20231101.cs_915736_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Epocha%20%28%C4%8Dasopis%29 | Epocha (časopis) | Šéfredaktorkou časopisu je (k roku 2020) Lenka Vlčková. Redakci tvoří 10 lidí. Hlavními tematickými okruhy jsou: planeta Země, historie, věda a technika, zajímavosti. |
20231101.cs_915736_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Epocha%20%28%C4%8Dasopis%29 | Epocha (časopis) | V prvním a druhém čtvrtletí roku 2020, tedy v období poznamenaném koronavirovou pandemií, byl průměrný prodaný náklad časopisu 36 627 výtisků a průměrná čtenost 340 000 čtenářů a čtenářek. |
20231101.cs_915736_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Epocha%20%28%C4%8Dasopis%29 | Epocha (časopis) | Časopis Epocha byl Unií vydavatelů třikrát oceněn titulem „Časopis roku“, a sice za roky 2009, 2011 a 2012. Časopis Epocha je auditován ABC ČR. |
20231101.cs_915743_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tefan%20Kulan | Štefan Kulan | V československé lize hrál za Tatran Prešov a Spartak ZJŠ Brno. Nastoupil ke 136 ligovým utkáním a dal 12 gólů. Za juniorskou reprezentaci Československa nastoupil v roce 1959 v 1 utkání. Ve Veletržním poháru nastoupil ve 2 utkáních. Finalista Československého poháru 1965/66. |
20231101.cs_915743_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0tefan%20Kulan | Štefan Kulan | JEŘÁBEK, Luboš: Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů 1906–2006, Praha, Grada 2007. |
20231101.cs_915747_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Y%3A%20Posledn%C3%AD%20z%20mu%C5%BE%C5%AF | Y: Poslední z mužů | Y: Poslední z mužů (v anglickém originále Y: The Last Man) je americká komiksová série napsaná Brianem K. Vaughanem a primárně ilustrovaná Piou Guerra. V USA komiks vydalo nakladatelství DC Comics prostřednictvím svého imprintu Vertigo Comics. Původní vydání bylo vydáváno měsíčně časopisecky od září 2002 do března 2008. Celou sérii tvoří 60 čísel, která byla později vydána v 10 svazcích. Série byla oceněna pěti cenami Eisner Award. |
20231101.cs_915747_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Y%3A%20Posledn%C3%AD%20z%20mu%C5%BE%C5%AF | Y: Poslední z mužů | V červenci 2002 vedl neznámý druh pandemie k vymření téměř všech savců s chromozomem Y, včetně embryí. Zprvu se jedinými výjimkami jevili newyorský pouliční umělec Yorick Brown a jeho opičák Ampersand. Po vymření mužů z lidského rodu se zhroutila celá společenská struktura a civilizace. Přeživší ženy se snaží nalézt lék či jiné řešení, aby zabránily vymření lidského rodu. Yorick Brown se vydává za svou matkou, členkou Kongresu, do Washingtonu. Americká vláda mu přidělí ochránce v podobě tajemné Agentky 355, která mu má zajistit bezpečnost při cestě do Bostonu ke genetické lékařce Allison Mannové. Cesta postapokalyptickými Spojenými státy americkými však není jednoduchá. Hlavním nepřítelem posledního muže je izraelské komando Alter, které s ním má jiné plány. |
20231101.cs_915755_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Racion%C3%A1ln%C3%AD%20stravov%C3%A1n%C3%AD | Racionální stravování | Racionální stravování („racionální“ vychází z latinského slova ratio – rozum) představuje optimální množství a poměr základních živin, minerálních látek a vitamínů. Cílem racionální výživy je naplnění individuálních potřeb jedince, daných působením řady faktorů. Například – pohlaví, věk, fyzická aktivita, genetické dispozice a aktuální zdravotní stav. Základem moderní racionální stravy je tzv. smíšená strava. Ta se nepřiklání k žádnému alternativnímu výživovému směru (př. vegetariánství, veganství, makrobiotická strava, …). Drží se zásad pestrosti a střídmosti. Strava má být podle zásad racionální výživy plnohodnotná. Nevyrovnanost v jednotlivých složkách potravy může být příčinou různých zdravotních problémů (civilizační choroby). Přijatá energie ze stravy by měla být optimálně získávána z 50–70 % ze sacharidů (z toho by 5–10 % mělo být tvořeno jednoduchými cukry), 15–20 % z proteinů a z 20–30 % z lipidů. Celkové množství energie, kterou za den přijmeme, by mělo být rozděleno do více menších porcí tak, aby snídaně tvořila 30 %, dopolední svačina 10 %, oběd 30 %, odpolední svačina 10 % a večeře 20 %. Poměrem denního energetického příjmu stravy a výdejem energie se zabývá energetická bilance. |
20231101.cs_915759_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Jir%C3%A1sek | Jaroslav Jirásek | Jaroslav Antonín Jirásek (* 13. března 1926, Praha) je český ekonom, odborník na management a vysokoškolský pedagog. |
20231101.cs_915759_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Jir%C3%A1sek | Jaroslav Jirásek | Vystudoval fakultu národohospodářskou ČVUT. Pracoval v podnikové praxi nebo v TOVÚS při Výzkumném ústavu strojírenském (ředitel). Jak vědec působil v Českém komitétu pro vědecké řízení (předseda), Institutu řízení (ředitel), Ústavu pro filozofii ČSAV (vedoucí pracovník), International Institute of Applied Systems Analysis (IIASA) v Laxenburgu u Vídně (vedoucí pracovník), Svazu průmyslu (čestný člen) nebo České manažerské asociaci (čestný člen). Jako akademik pracoval na Vysoké ekonomické škole v Praze, Českém vysokém učení technickém v Praze, Graduate School of Business při univerzitě v Pittsburghu (čestný profesor) nebo CMC Graduate School of Business v Čelákovicích (čestný děkan). |
20231101.cs_915759_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav%20Jir%C3%A1sek | Jaroslav Jirásek | Je spolupracovníkem katedry podnikové ekonomiky na VŠE v Praze a autorem desítek odborných knih, stovek článků a členem vědecké rady nakladatelství Alfa. |
20231101.cs_915764_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fritsch | Fritsch | Egid Fritsch – rakouský politik německé národnosti z Dolních Rakous, v roce 1848 poslanec Říšského sněmu |
20231101.cs_915764_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Fritsch | Fritsch | Werner von Fritsch (1880–1939) – německý voják a člen nejvyššího velení Wehrmachtu v letech 1934–1938 |
20231101.cs_915765_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C3%AD%C5%A1en%C3%A1%20strava | Smíšená strava | Smíšená strava je pro člověka přirozená, protože lidé patří do skupiny všežravců. Jejím cílem je zajistit správný poměr základních živin: 50–70 % sacharidy (z toho by 5–10 % mělo byt tvořeno jednoduchými cukry), 15–20 % proteiny a 20–30 % lipidy. |
20231101.cs_915765_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C3%AD%C5%A1en%C3%A1%20strava | Smíšená strava | Aby byla strava smíšená a pestrá, musí obsahovat různé důležité živiny, které jsou obsaženy v potravinách. Proto rozdělujeme potraviny do pěti základních skupin, z nichž by se měl určitý podíl denně objevovat: |
20231101.cs_915765_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sm%C3%AD%C5%A1en%C3%A1%20strava | Smíšená strava | Strava má být plnohodnotná tj. dostačující z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Nevyrovnanost v jednotlivých složkách potravy může být příčinou různých problémů. |
20231101.cs_915770_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Landrecies | Landrecies | Landrecies je francouzská obec v departementu Nord v regionu Hauts-de-France. V roce 2010 zde žilo 3 581 obyvatel. |
20231101.cs_915777_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20pro%20p%C5%99%C3%AD%C5%A1erky | Univerzita pro příšerky | Univerzita pro příšerky (v originále Monsters University) je americký animovaný film z roku 2013 od studia Pixar. Jedná se o prequel filmu Příšerky s.r.o., a tak se hlavní postavy Mike Wazowski a James P. Sullivan vrací zpět do mladých let na univerzitě. |
20231101.cs_915778_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Beo%C4%8Din | Beočin | Beočin (v srbské cyrilici Беочин) je město v západní části autonomní oblasti Vojvodiny, v severním Srbsku. Patří k menším městům; v roce 2002 měl 8 058 obyvatel. |
20231101.cs_915778_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Beo%C4%8Din | Beočin | Administrativně je součástí Jihobačského okruhu a historicky jedním ze sídel v regionu Bačka, který ohraničuje ze severu řeka Dunaj a z jihu řeka Sáva. Samo město se nachází v blízkosti řeky Dunaje a pohoří Fruška Gora, na silnici, spojující Ilok s Novým Sadem. Město je v Srbsku známé především díky cementárně, která kdysi zaměstnávala tisíce lidí. Do ní také vedla původně i železniční trať, dnes zrušená. Díky cementárně měl Beočin i svůj nákladní přístav na řece Dunaji. |
20231101.cs_915778_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Beo%C4%8Din | Beočin | Stejně jako ostatní sídla v okolí se Beočin rozrůstal v údolí potoka, který vytéká z pohoří Fruška Gora do Dunaje (v případě Beočinu je to Kozarský potok). Moderní město se rozvíjelo na břehu řeky Dunaje, v blízkosti továrny. Dnes jsou obě části města označovány odděleně jako Beočin-grad (město) a Beočin-selo (původní zástavba). Ve starší části Beočinu lze najít dvě zajímavé kulturní památky – sídlo rodiny Spitzer (Spitzerův zámek) a klášter Beočin. Od kláštera se nabízejí turistické trasy směrem do pohoří Fruška Gora. |
20231101.cs_915778_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Beo%C4%8Din | Beočin | Opština Beočin, která zahrnuje kromě města dalších 8 sídel (většinou vesnic) měla v roce 2002 celkem 16 068 obyvatel. |
20231101.cs_915781_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Quincampoix | Quincampoix | Quincampoix je francouzská obec v departementu Seine-Maritime v regionu Normandie. V roce 2010 zde žilo 3 081 obyvatel. |
20231101.cs_915784_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Vozy řady Bbdgmee236, číslované v intervalu 61 54 84-71, jsou jednou z řad víceúčelových osobních vozů druhé třídy z vozového parku Českých drah. Vozy vznikly mezi lety 2012 a 2014 modernizací všech vozů řad BDbmsee447, Bdhmsee448 a Bdhmsee451 vyjma vozu BDbmsee447 č. 100. |
20231101.cs_915784_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | V prosinci 2010 vyhlásily České dráhy soutěž na modernizaci 64 vozů BDbmsee447, BDhmsee448 a BDhmsee451. V září 2011 bylo výběrové řízení ukončeno. Soutěž vyhrála slovenská společnost ŽOS Trnava. Vzhledem ke krátké době určené na realizaci zakázky měla být část vozů rekonstruována v MOVO Plzeň. V Trnavě měly být rekonstruovány vozy č. 001–014 a 051–064 (28 vozů), v Plzni pak 015–050 (36 vozů). V roce 2012 došlo k přesunutí výroby z Plzně. V Plzni tak bylo zrekonstruováno jen sedm vozů, zbylých 29 bylo modernizováno v Pars nova Šumperk. |
20231101.cs_915784_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Jsou to klimatizované vozy typu UIC-Z o délce 26 400 mm. Mají upravené podvozky GP 200 S 25/85 vybavené kotoučovými a nouzovou elektromagnetickou kolejnicovou brzdou. Nejvyšší povolená rychlost těchto vozů je 160 km/h. |
20231101.cs_915784_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Vnější nástupní dveře těchto vozů jsou předsuvné, mezivozové přechodové jsou poloautomatické. Vnitřní oddílové dveře těchto vozů jsou posuvné. Všechny dveře ve voze jsou ovládány pomocí tlačítek. Na straně oddílů mají okna výklopná v horní čtvrtině, na druhé straně vozu mají okna výhradně pevná. |
20231101.cs_915784_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Vozy jsou plně vybaveny pro přepravu až dvou vozíčkářů, mají velké vnější dveře spolu s nakládací plošinou, bezbariérové WC i speciální kupé. |
20231101.cs_915784_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Vozy mají 41 sedaček, z toho 24 ve čtyřech šestimístných kupé, 12 v malém velkoprostorovém oddílu a pět (z toho dvě sklopné) v kupé pro vozíčkáře. Mimo to se ještě ve velkém oddíle u nástupních dveří pro tělesně postižené nachází několik nouzových sklopných sedaček. Všechny sedačky vyjma sklopných jsou polohovatelné. |
20231101.cs_915784_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Mezi další výbavu patří malý služební oddíl a 12 háků pro přepravu jízdních kol. Při rekonstrukci byl dosazován uzavřený systém WC, zásuvky 230 V a elektronický rezervační a informační systém. |
20231101.cs_915784_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Na začátku roku 2014 proběhlo setkání zástupců Českých drah s vozíčkáři. Při setkání si vozíčkáři vyzkoušeli pro ně určené zázemí vozu č. 058. Na základě jejich poznatků mělo být všech 64 vozů postupně upraveno. Celková cena této modernizací činila 16 milionů Kč. |
20231101.cs_915784_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | Vůz poprvé vyjel s cestujícími 20. července 2012. Vozy bývaly po jednom kuse řazeny na vlacích kategorií expres, EuroCity a některých rychlících. První pravidelné nasazení na rychlících proběhlo 12. srpna 2013 na trase Praha – Plzeň – Cheb. |
20231101.cs_915784_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bbdgmee236%20%C4%8CD | Vůz Bbdgmee236 ČD | V GVD 2020/21 jezdily na dálkových vlacích Ex1 Praha - Bohumín - Žilina/Warszawa, Ex2 Praha - Vsetín - Púchov, Ex3 Praha - Břeclav - Budapešť, Ex6 Praha - Plzeň - Cheb, Ex7 Praha - České Budějovice - Linz, R11 Brno - Jihlava - České Budějovice - Plzeň, R15 Praha - Ústí n. L. - Cheb, R16 Praha - Klatovy - Železná Ruda, R18 Praha - Luhačovice/Zlín/Veselí nad Moravou a R19 Praha - Česká Třebová - Brno. Okrajově jezdily také na regionálních vlacích, a to na několika osobních a spěšných vlacích Klatovy - Plzeň - Rokycany - Hořovice a Strakonice - České Budějovice. |
20231101.cs_915785_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Las%20Fallas | Las Fallas | Las Fallas ([ˈfaʎas], valencijsky Falles [ˈfaʎes]) je španělský svátek, který se slaví v rozmezí od 15. do 19. března na počest svatého Josefa (san José) ve Valencii. Název tohoto svátku je odvozen od slova falla, které ve španělštině znamená „figura“. Na tento svátek jsou totiž vyráběny figury ze dřeva, kartonu a sádry a dosahují obřích rozměrů, jejich velikost může být 5–30 metrů. Umělci se účastní těchto oslav se svými návrhy figur. Komise poté vybírá nejhezčí figuru a v noci 19. března se všechny figury kromě té vítězné zapálí. |
20231101.cs_915785_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Las%20Fallas | Las Fallas | Las fallas se poprvé objevují v roce 1876 a jejich původ je spojený se společenstvím truhlářů. Ti v předvečer všech svatých zapálili hobliny a staré věci, když uklízeli svoje dílny, než začne jaro. Tento původ není historicky doložen a jedná se o pověst tradovanou lidmi. |
20231101.cs_915785_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Las%20Fallas | Las Fallas | Cruilles tuto pověst trochu pozměnil. Jiní autoři nepopírají spojitost tohoto svátku s truhláři, avšak snaží se nalézt vzdálenější původ tohoto svátku. Mezi tyto autory patří např. Celebrían Mezquita, Gayano Lluch, Amades a Sanchis Guarner, kteří zmiňují původ svátku v pohanských rituálech, které vítají jaro. Třetí skupina autorů (Tramoyeres, Puig Torralba, Navarro Cabanes) zmiňuje, že Las fallas jsou spojeny s oslavami karnevalů. |
20231101.cs_915785_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Las%20Fallas | Las Fallas | Město Valencia poprvé udělilo ocenění za nejlepší vyrobené sochy v 19. století. Jedná se zde o spojení vlády a národa, které se vyvinulo až do dnešního známého svátku. Při dnešních oslavách tohoto svátku se Valencie zcela mění. Město se obléká do barev květin a vnímá se atmosféra jara. Vstupuje milión návštěvníků, kteří přicházejí v doprovodu hudby a kteří procházejí kolem velkolepých soch. |
20231101.cs_915786_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Český bublák je plemeno holuba domácího vzniklé na území České republiky. Je to středně velký holub s výraznými péřovými ozdobami, peří na čele se stáčí dopředu a překrývá ozobí, v týlu vyrůstá chocholka a ptáci mají nohy opeřené hustým dlouhým rousem. Kromě vzhledu je pro něj typický hlasový projev, kromě vrkání ptáci tzv. bublají, vydávají zvuky připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. |
20231101.cs_915786_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Český bublák je českým národním rázem velké skupiny dvojvrkočatého rousného bubláka, kam náleží také bublák anglický, německý, drážďanský či bernburský. V České republice je z tého skupiny chován pouze bublák český jako české národní plemeno, v roce 2012 v počtu 696 kusů. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a to pod číslem 0516. |
20231101.cs_915786_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Původní pravlastí všech bubláků je Orient. Zde se už v minulosti bubláci rozdělili na dvě skupiny, u jedné se důraz kladl na rozvoj bublání, ale po stránce vzhledu zůstali tito ptáci podobní polním holubům, u druhé se rozvíjely pernaté ozdoby. Původním zástupcem druhé skupiny je bucharský bublák, který je v současnosti v tomto směru nejprošlechtěnějším plemenem bubláků. Dovozem těchto holubů do Evropy zde vznikl základ pro vznik několika krajových a národních rázů dvojvrkočatých bubláků. Místem vzniku českého bubláka jsou Jižní Čechy. Je to plemeno staré a podrobnosti jeho vzniku nejsou známé. Původní český bublák měl jen krátké rousy, někdy býval i hladkonohý, a chyběla mu současná dokonalost vrkočů na hlavě. Klub českých bubláků patří k nejstarším chovatelským klubům v České republice, byl založen již v roce 1921 a v následujícím roce byl v časopise Zvířena zveřejněn první standard plemene. |
20231101.cs_915786_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Český bublák je holub střední velikosti, tzv. polního typu, proporcemi i velikostí se příliš neodlišuje od divokého holuba skalního. Je menší než bucharský bublák i němečtí bubláci a má jemnější konstituci. Vzrůstem se podobá čejce, ve srovnání s ní má širší prsa a delší pernaté ozdoby. Působí ušlechtilým dojmem, má vyvážené proporce s širokou a hlubokou hrudí a téměř vodorovně nesený, kratší trup, který je uložený spíše nízko a celý prostor mezi trupem a zemí je vyplněn rousem. Vyžaduje se kompaktnost postavy, poměr výšky a délky ptáka by se měl blížit poměru 1:1. |
20231101.cs_915786_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Hlava bubláka je nízce klenutá a široká, zobák je slabší, středně dlouhý, u bílých a plnobarevných červených a žlutých holubů je narůžovelý, u barevných rázů ředěných je světle rohový a u ostatních tmavý. Ozobí je jen velmi malé a jemné. Oční duhovka je oranžová, u bílých a bělohlavých ptáků tmavá, tzv. vikvová. Obočnice jsou jednoduché a odpovídají barvou opeření hlavy, v modré a šedohnědé řadě jsou tmavé, v červené a žluté narůžovělé, u bílých a plnobarevně červených a žlutých ptáků jsou obočnice živě červené. Hlavu zdobí pernaté ozdoby, takzvané vrkoče. Jsou dva, proto se český bublák řadí mezi dvojvrkočaté bubláky. Zadní vrkoč je v podstatě lasturovitá chocholka táhnoucí se od ucha k uchu bez postranních růžic či hřívy. Odstává od hlavy, lehce se přiklání k týlu a převyšuje temeno. Chocholka je bohatě propeřená, hustá a rovnoměrná a od krku je odčísnuta příčnou pěšinkou. Přední vrkoč je tvořený peřím, které roste směrem dopředu a překrývá zcela ozobí. Je jednoduchý, dobře přiléhavý, úzký a od opeření hlavy je též oddělen výraznou příčnou pěšinkou. |
20231101.cs_915786_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Krk je krátký a široce vystupuje z hrudi, hrdlo je jemně vykrojené. Hruď je široká, hluboká a dopředu vyklenutá, stejně tak v ramenou je pták široký, záda jsou lehce skloněná a hřbetní linii je jen mírně se svažující. Křídla jsou silná, spíše kratší, dobře přilehlá a dobře složená, jejich letky se na ocase nekříží. Ocas je tvořený krátkými a širokými rýdovacími pery, je dobře složený a je nesený v linii hřbetu. Nohy jsou krátké, lýtka jsou zdobena dlouhými supími pery a běháky a prsty jsou hustě opeřeny. Rous je pravidelný, mohutný, dobře uzavřený, nelámavý a vějířovitě rozložený. Vzdálenost mezi konci rousů by měla odpovídat výšce holuba. |
20231101.cs_915786_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Opeření českého bubláka by mělo působit slitým dojmem, peří je pevné, husté, krátké a těsně přiléhá k tělu, takže jednotlivá pírka nejsou na první pohled patrná. Bubláci se řadí mezi barevné holuby, barva peří měla být čistá, sytá, rovnoměrně a pravidelně rozložená s odpovídajícím bohatým leskem. Klade se důraz na kapratost a šupkatost po celé ploše křídel a na úzké a dobře protažené pruhy u pruhových rázů. |
20231101.cs_915786_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Chová se ve všech běžných barvách jako celobarevný, tzn. v barvě bílé, žluté, červené, černé, modré a plavé, v těchto barvách i bělopruhý a šupkatý a v rázu bezpruhém, pruhovém a kapratém, dále v kresebných rázech tygří a stříkané a v kresbě běloštítné, s bílými křídelními štíty. |
20231101.cs_915786_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Od jiných dvojvrkočatých rousných bubláků se český bublák liší jen v detailech. Český bublák je navíc často křížen s německými plemeny bubláků a tím se rozdíly dále stírají. |
20231101.cs_915786_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Německý bublák je ve srovnání s českým bublákem delší, vyšší a robustnější, má též delší a volnější opeření. Jeho postoj je mírně vyšší a má poněkud delší rousy a ocas. Vrkoče jsou mohutnější, přední vrkoč je častěji oválný, růžicovitý a není oddělený pěšinkou. Chovají se jen v celobarevných rázech. Podobný je bernburský bublák, který se od německého bubláka liší barvou opeření, chovají se v mniší kresbě s bílou hlavou, letkami, ocasem a rousy. Stejně tak drážďanský bublák se od německého bubláka odlišuje jen zbarvením, vyznačuje se běloštítnou kresbou s bílými štíty křídel. |
20231101.cs_915786_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Schopnost bublání je plemenným znakem českého bubláka. Je to geneticky založená vlastnost a ne všichni bubláci umí bublat stejně dobře. Dobrý český bublák vydrží bublat 3-5 minut, někdy i déle. Bublání by mělo být plynulé a nepříliš hlasité. |
20231101.cs_915786_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Český bublák | Chov českého bubláka není těžký, jsou plodní a dobře odchovávají holoubata. Hodí se k voliérovému chovu, vyžadují prostorný, nízko položený holubník s velkými krbci a jsou nároční na čistotu v něm. To všechno kvůli velkým rousům. V okolí holubníku je ze stejného důvodu nejlepší nízký hustý trávník. |
20231101.cs_915787_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kawasaki%20Zephyr%20550 | Kawasaki Zephyr 550 | Kawasaki Zephyr 550 je motocykl japonského výrobce Kawasaki kategorie nakedbike, vyráběný v letech 1991–1999. Silnější modely jsou Kawasaki Zephyr 750 a Kawasaki Zephyr 1100, pro Japonsko se vyráběl slabší Zephyr 400. |
20231101.cs_915787_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kawasaki%20Zephyr%20550 | Kawasaki Zephyr 550 | Nakedbike klasické koncepce se vzduchem chlazeným řadovým čtyřválcem z roku 1981, původem ze sportovního modelu Kawasaki GPZ 550 a chopperu Kawasaki Z550. Zátah motoru je slušný už od středních otáček a jeho zvukový projev patří k těm lepším. Odpružení je zaměřeno spíše na komfort, ale stabilita je celkem slušná i ve vyšších rychlostech. Díky pohodlnému sedlu a posezu za řídítky se celkem hodí také na delší cestování a bez problémů i do města. |
20231101.cs_915794_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9ctor%20Scarone | Héctor Scarone | Hrával na pozici útočníka. S uruguayskou fotbalovou reprezentací vyhrál první mistrovství světa roku 1930 (Scarone v all-stars týmu turnaje) a také fotbalový turnaj olympijských her v letech 1924 a 1928, tedy v době, kdy šlo o nejuznávanější mezinárodní fotbalovou soutěž světa. Čtyři zlaté medaile má též z mistrovství Jižní Ameriky (1917, 1923, 1924, 1926). Celkem za národní tým odehrál 52 utkání, v nichž vstřelil 31 gólů. S Nacionalem Montevideo se stal osmkrát uruguayským mistrem (1916, 1917, 1919,1920, 1922, 1923, 1924, 1934). Po skončení hráčské kariéry se krátce pokoušel o trenérskou dráhu, v letech 1951–1952 například vedl Real Madrid. |
20231101.cs_915795_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitalij%20Bianki | Vitalij Bianki | Vitalij Valentinovič Bianki (11. února 1894 – 10. června 1959) byl ruský autor přírodopisných knih pro děti, z nichž nejznámější jsou Lesní noviny. A taky Sýkorčin kalendář. |
20231101.cs_915795_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitalij%20Bianki | Vitalij Bianki | Jeho rodina pocházela z Německa, jeho pradědeček se jmenoval Weiss a byl operní pěvec, který si kvůli reklamě poitalštil jméno na Bianchi. Otcem Vitalije Biankiho byl entomolog, člen Petrohradské akademie věd Valentin Lvovič Bianki. |
20231101.cs_915795_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitalij%20Bianki | Vitalij Bianki | Fyziku vystudoval na Petrohradské univerzitě. V mládí se věnoval také fotbalu, s klubem Unitas se stal roku 1913 přeborníkem Petrohradu. Zúčastnil se mnoha zoologických expedic, ale strohá akademická věda ho nebavila a raději se vydal cestou popularizace vědy, především mezi dětmi. Práce v časopise Nový Robinson, kde vedl rubriku o přírodě, jej inspirovala k jeho vrcholnému dílu Lesní noviny na každý rok (první vydání 1928), kde popisoval život v přírodě formou žurnalistických útvarů, jako je reportáž, kvíz nebo fejeton. |
20231101.cs_915795_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitalij%20Bianki | Vitalij Bianki | Během říjnové revoluce bojoval na straně eserů, proto byl sledován sovětskou tajnou policií. V roce 1921 byl krátce vězněn v Bijsku, kde pak působil jako učitel a správce muzea. V roce 1925 byl odsouzen ke tříletému vyhnanství ve Střední Asii. Znovu byl zatčen v letech 1932 a 1935, ale pro nedostatek důkazů a na přímluvu známých spisovatelů byl propuštěn. Velké vlastenecké války se nezúčastnil kvůli srdeční vadě, před blokádou Leningradu byl evakuován na Ural. |
20231101.cs_915797_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Bublák je plemeno holuba domácího, vyznačující se specifickým hlasovým projevem, bubláním. Vzniklo modifikací vrkání holubů v dlouhotrvající zvuk, který připomíná zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Plemenná skupina bubláků je v českém vzorníku považována za podskupinu barevných holubů, v seznamu plemen EE je samostatnou skupinou plemen a je jí vyhrazena číselná řada 0500. Některé jiné systémy je řadí mezi okrasná plemena. |
20231101.cs_915797_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Bubláci jsou nepočetnou, avšak díky typickému znaku vyhraněnou skupinou. Původní pravlastí všech bubláků je Orient. Zde se už v minulosti bubláci rozdělili na dvě skupiny, u jedné se důraz kladl na rozvoj bublání, ale po stránce vzhledu zůstali tito ptáci podobní polním holubům, u druhé se rozvíjely pernaté ozdoby, jako jsou chocholky a vrkoče na hlavě a rousy. Po průniku bubláků do Evropy se jejich chov rozšířil především v Německu. Mezi bubláky náleží též jedno české národní plemeno, český bublák. |
20231101.cs_915797_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Bubláci patří mezi holubi tzv. polního typu, velikostí ani tvarem těla se příliš neodlišují od divokého holuba skalního. Nejčastější jsou bubláci jednobarevní, z kresebných rázů pak běloštítní a kresba tygrů. Přestože se řadí mezi barevné holuby, spíše než barevnost opeření se u nich často klade velký důraz na dokonalost a bohatost pernatých ozdob. Většina plemen bubláků je totiž rousných a má na hlavě jeden nebo dva vrkoče. Vrkoče bubláků jsou dvojího typu: zadní vrkoč je vlastně různě utvářená lasturovitá chocholka, přední vrkoč je nejčastěji tvořený čelní růžicí, ve které se peří otáčí směrem dopředu a zakrývá ozobí nebo i oči ptáka. |
20231101.cs_915797_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Bublání je geneticky zakódovaná vlastnost. Často začíná krátkým zavrkáním, ale pokračuje dlouhotrvajícím melodickým zvukem, který je tvořen splývajícími slabikami glo-glo-glo, au-au-au, on-on-on, či vak-vak-vak připomínající skřehotání žáby a podobně. Samci bublají výrazněji než holubice. Bubláci bublají především na jaře a v období hnízdění, ve větších chovech se bublání ozývá i při měsíčných nocích a dobrý bublák bublá i uzavřený v sáčku. |
20231101.cs_915797_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Mezi hladkonohé bubláky patří tzv. polní bubláci, kteří nemají žádné pernaté ozdoby a vzhledem se prakticky se neliší od holuba skalního. Důraz je kladený jen na dokonalé a dlouhotrvající bublání. Nejrozšířenějším polním bublákem je bublák altenburský. Dalším takovým bublákem je arabský bublák. Francký bublák je již exteriérově složitější, je dvouvrkočatý. |
20231101.cs_915797_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | U punčoškatých bubláků jsou běháky opeřené, ale toto peří je krátké, netvoří rous, ale jen punčošky nepřesahující prsty. Punčoškatým bublákem je šmelnský bublák. Tento holub je hladkohlavý, nemá žádné vrkoče ani chocholku, má však má rozdvojený, vidličnatý ocas. |
20231101.cs_915797_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubl%C3%A1k | Bublák | Rousní bubláci jsou nejpočetnější skupinou. Nejprošlechtěnější a exteriérově nejdokonalejší je bucharský bublák. Je to plemeno vyznačující se rozvolněným, hedvábným peřím a čelní růžicí, která zakrývá obě oči. Chocholka a rousy jsou mohutně vyvinuté. Dalším zástupcem je dvojvrkočatý rousný bublák, který se rozpadá na řadu velmi podobných národních plemen. Mezi tyto ptáky patří především anglický bublák, dále německý dvojvrkočatý bublák a bublák český. Jednovrkočatý bublák je podobný, ale chybí mu chocholka, má jen přední vrkoč. Stejně jako dvojvrkočatý bublák vytváří i jednovrkočatý jednotlivá, těžce odlišitelná místní plemena, jako je německý jednovrkočatý bublák a bublák fogtlandský. |
20231101.cs_915798_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pln%C4%9B%20bezmas%C3%A1%20strava | Plně bezmasá strava | Plně bezmasá strava je strava tvořená podle výživových směrů, které z jídelníčku zcela vyřazují maso. K pojmu maso se v tomto případě zcela automaticky řadí i ostatní jatečné produkty – sádlo, vnitřní orgány (jako játra, srdce, oči, plíce, žaludky, apod.), kosti včetně želatiny, krev, apod. Směrů je velká řada, hlavní z nich v ČR jsou vegetariánství a veganství. Souhrnně se těmto směrům říká vege, veggie, veg, což pak přejímají i např. názvy festivalů (Veggie Parage) nebo značek (VegFood). O částečně bezmasé stravě pojednává stránka Částečně bezmasá strava. |
20231101.cs_915798_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pln%C4%9B%20bezmas%C3%A1%20strava | Plně bezmasá strava | Vitariánství (nebo také Raw strava) je strava založená na syrových či čerstvých bezmasých potravinách, maximálně ohřátých na max 42-45 °C. |
20231101.cs_915798_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pln%C4%9B%20bezmas%C3%A1%20strava | Plně bezmasá strava | Frutariánství je přísná forma veganství, která ve stravě povoluje pouze (často pouze syrové) plody – části rostlin, které byly rostlině odebrány bez toho, aby byla zraněna – frutariáni tedy mohou konzumovat ovoce, ořechy, některé druhy zeleniny (rajčata, okurky, lilek apod.) a někdy i obiloviny a luštěniny, ale odmítají například listovou zeleninu (například zelí nebo špenát), košťálovou zeleninu (například brokolici), kořenovou zeleninu (například brambory, mrkev nebo zázvor) a cibulovou zeleninu (například cibuli nebo česnek). |
20231101.cs_915798_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pln%C4%9B%20bezmas%C3%A1%20strava | Plně bezmasá strava | Stravovací veganství (nebo dietní veganství; anglicky dietary veganism) je životní styl, kdy je strava veganská, ale ostatní používání živočišných produktů je povoleno; dietní vegan tedy nekonzumuje žádné živočišné produkty, ale mimo stravování používá živočišné produkty (například vlnu, kašmír, angoru nebo včelí vosk). |
20231101.cs_915798_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pln%C4%9B%20bezmas%C3%A1%20strava | Plně bezmasá strava | Su vegetariánství je způsob stravování, kdy je vyloučeno maso a jatečné produkty a navíc také páchnoucí zelenina (česnek, pór, cibule, šalotka, asa foetida apod.). |
20231101.cs_915799_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | Jiří Burian (* 11. března 1978 Praha) je hudebník, producent, DJ a moderátor. Je synem písničkáře, hudebníka a spisovatele Jana Buriana a vnukem hudebního skladatele a divadelníka E. F. Buriana. |
20231101.cs_915799_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | Vystudoval střední ekonomickou školu s maturitou, vystřídal několik zaměstnání a od roku 2006 se naplno věnuje hudbě, moderování, djingu a občasnému herectví. Od dětství spolupracuje se svým otcem Janem Burianem (aranže desek, hudební doprovod na koncertech). |
20231101.cs_915799_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2007 – založil multimediální uměleckou skupinu Ghostsmother, která kombinuje zvuk 30. až 50. let s elektronikou, operou a divadelními prvky |
20231101.cs_915799_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2007–2010 – spolupracoval s dj Tvyksem na remixech pro Cassius, Love Motel, Dead Kids, Midi lidi, Kazety |
20231101.cs_915799_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2008 – spolu s Lenkou Kovaříkovou a Tadeášem Haagerem vymyslel fiktivní postavu Kapitán Demo a v roce 2013 vydal debut Demolice |
20231101.cs_915799_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2010 – s Mikolášem Růžičkou založil indie folkovou kapelu Republic Of Two a vydal debut Raising the Flag, o rok později oceněné Andělem za objev roku |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.