_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_915799_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | s Natálií Kocáb vydal elektronickou desku Walking of the A-bomb, ke které napsal hudbu, nahrál většinu nástrojů a zprodukoval |
20231101.cs_915799_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2011 – s Republic of Two vydal desku remixů a remaků United Flags a o půl roku později druhé řadové album Republic of Two – The End of War |
20231101.cs_915799_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | s Lenkou Kovaříkovu založil multimediální projekt Bohemia, který se zaměřuje na českou lidovou tradici a v rámci projektu vyšlo album českých zlidovělých písní předělaných podle Burianova rukopisu. Na albu hostují: Milan Cais, Zdeněk Svěrák, Monika Načeva, Albert Černý, Dorota Barová, Sára Vondrášková, Jaromír Švejdík, herečka Veronika Lazorčáková nebo Burianův kolega Mikoláš Růžička |
20231101.cs_915799_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2014 – vyšlo třetí řadové album Republic of Two – Silent Disco, ke kterému vznikly klipy v Norsku a v Kamerunu |
20231101.cs_915799_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2015 – 1. února vyšla nová deska projektu Kapitán Demo – Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se až budeš normální, za kterou dostal nominaci na Anděla za album roku v kategorii hip-hop |
20231101.cs_915799_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2015 – v březnu vyšlo nové album Jana Buriana – Jiná doba, které Jiří produkoval a skládal hudbu. Spolu s ním se na desce podíleli producenti Jan P. Muchow, Kittchen, Bonus, Daniel Fikejz, Petr Marek (Midi Lidi a Monikino Kino), Jan Kratochvíl (DVA), Ondřej Ježek (OTK), Viliam Béreš (Baromantika, Lanugo, Toxique) a další... |
20231101.cs_915799_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2016 – s herečkou, moderátorkou a zpěvačkou Emmou Smetanou vydal album What I've done, na kterém se podílel jako autor a producent a nahrál většinu nástrojů. Deska vyšla u labelu Warner music group |
20231101.cs_915799_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | složil hudbu k představení Hamlet v rámci Shakespearovských slavností a také pro film Nosorožci, ve kterém si zahrál i jednu z hlavních rolí |
20231101.cs_915799_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | jako producent se podílel na vzniku desky pražské indie kapely Nano, která dostala název Is This Art? |
20231101.cs_915799_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD%20Burian%20%28hudebn%C3%ADk%29 | Jiří Burian (hudebník) | 2021– s kolegou Karlem Havlíčkem obnovili comeback Southpaw a vydali album I'm really gonna miss these songs when I'm dead |
20231101.cs_915802_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavol%20Poljak | Pavol Poljak | Pavol Poljak (16. prosince 1911, Malá Čausa – 13. února 1983, Bratislava) byl slovenský fotograf a publicista, představitel české a slovenské fotografie od meziválečného období do 80. let 20. století. |
20231101.cs_915802_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavol%20Poljak | Pavol Poljak | Fotografii se věnoval profesionálně jako komerční reportér, fotograf ve Vojenském zeměpisném ústavu, ve státním filmu nebo zdravotnictví, ale zejména jako amatér toulající se ulicemi Bratislavy zachycující tvář města v proměnách světla a stínu. Nechával se strhávat jeho panoramatem, zátiším mnoha uliček se siluetou hradních ruin a třpytící se stuhou Dunaje. |
20231101.cs_915802_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavol%20Poljak | Pavol Poljak | Jako málokdo jiný objevil rozličnou tvář města v zimě, večer při západech slunce. Podobný princip – redukci podrobností bohatým využitím stínu a nedostatku světla, kontrast tmavých a jasných partií doprovází i jeho krajinářské práce. A ani ty nejsou popisné. Více než o tváři země mluví o její náladě, o jejím vzrušení, o jejím duchu. Duchu napětí a zápasu, reprezentovaným soubojem světla a stínu na obraze, tíhou dešťových mračen a oslnivě jasných kousků čistého nebe, slunečních paprsků prodírajících se touto masou a odrážejících se v kalužích vody nebo lesku hladkých vozovek. |
20231101.cs_915802_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavol%20Poljak | Pavol Poljak | V této skutečnosti si mnohokrát hledá své místo samotný člověk vyvolávající ozvěnu v myšlenkovém i citovém světě. |
20231101.cs_915802_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavol%20Poljak | Pavol Poljak | 1964 V. Internationale Ausstellung bildmässiger Photographie, V. Mezinárodní výstava ilustrační fotografie, Linec |
20231101.cs_915805_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Preben%20Elkj%C3%A6r%20Larsen | Preben Elkjær Larsen | S dánskou fotbalovou reprezentací získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy roku 1984 a zúčastnil se i mistrovství světa 1986 (kde se dostal do all-stars a byl vyhlášen 3. nejlepším hráčem turnaje) a evropského šampionátu 1988. Celkem za národní tým odehrál 69 utkání, v nichž vstřelil 38 gólů. |
20231101.cs_915805_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Preben%20Elkj%C3%A6r%20Larsen | Preben Elkjær Larsen | Roku 1984 byl vyhlášen dánským fotbalistou roku. V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se ve stejném roce umístil na třetím místě, roku 1985 dokonce na druhém, o rok později na čtvrtém. |
20231101.cs_915805_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Preben%20Elkj%C3%A6r%20Larsen | Preben Elkjær Larsen | Po skončení hráčské kariéry se krátce pokoušel o trenérskou dráhu, v letech 1995–1996 vedl Silkeborg IF. |
20231101.cs_915807_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Grugny | Grugny | Grugny je francouzská obec v departementu Seine-Maritime v regionu Normandie. V roce 2010 zde žilo 920 obyvatel. |
20231101.cs_915813_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Le%20Molay-Littry | Le Molay-Littry | Le Molay-Littry je francouzská obec v departementu Calvados v regionu Normandie. V roce 2010 zde žilo 3 086 obyvatel. |
20231101.cs_915817_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1szl%C3%B3%20Bulcs%C3%BA | László Bulcsú | László Bulcsú (9. října 1922 Čakovec – 4. ledna 2016 Záhřeb) byl chorvatský jazykovědec, spisovatel, překladatel a polyglot, který mluvil více než 40 jazyky. Vzhledem ke svému vytváření četných novotvarů a obhajobě jazykového purismu získal přezdívku „chorvatský Šulek naší doby“. |
20231101.cs_915817_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1szl%C3%B3%20Bulcs%C3%BA | László Bulcsú | An information science approach to Slavic accentology (1986) (University of Chicago, Department of Slavic Languages and Literatures), kniha |
20231101.cs_915817_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1szl%C3%B3%20Bulcs%C3%BA | László Bulcsú | Englezko-hrvatski Hrvatsko-englezki rječnik obavjesničkoga nazivlja (1994) (vědecké nepublikované anglicko-chorvatský slovník) |
20231101.cs_915821_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tennie | Tennie | Tennie je francouzská obec v departementu Sarthe v regionu Pays de la Loire. V roce 2010 zde žilo 1 051 obyvatel. |
20231101.cs_915822_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n%20Tibensk%C3%BD | Ján Tibenský | V roce 1948 dokončil Filozofickou fakultu Slovenské univerzity v Bratislavě. V letech 1951–1986 pracoval v slovenské akadaemii věd (SAVU, poté SAV). Důležité bylo jeho dle na poli slovenského národního obrození, též dějiny vědy na Slovensku. Psal také o A. Bernolákovi, Adamu Františku Kollárovi a Mateji Belovi |
20231101.cs_915828_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Římskokatolická farnost Spálov je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze. |
20231101.cs_915828_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Farnost ve Spálově je poprvé připomínána roku 1408, následně však o ní chybějí zprávy. Za reformace byla evangelická a v letech 1598 až 1624 jsou zde doloženi evangeličtí kazatelé, po roce 1624 však podlehla protireformaci a po krátkodobé administraci z farnosti Potštát (1624–1631) a farnosti Odry (1631–1634) byla od roku 1634 znovu obsazena římskokatolickými kněžími. |
20231101.cs_915828_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Patronát farnosti patřil již od středověku trvale vrchnosti, tj. majitelům panství Potštát resp. statku Spálov. |
20231101.cs_915828_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | V roce 1859 žilo ve farnosti 2668 římských katolíků (vedle pěti židů). V roce 1930 žilo ve farnosti 1907 obyvatel, z čehož 1876 (98 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání. |
20231101.cs_915828_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Obvod farnosti tvoří zřejmě již od středověku, a nejpozději od znovuzřízení katolické farnosti roku 1634, dosud městys Spálov a vesnice Luboměř s osadou Heltínov. Někdy uváděná zmínka o farnosti v Luboměři k roku 1408 se týká zřejmě Luboměře pod Strážnou. |
20231101.cs_915828_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Farnost Spálov patřila v 17. století k děkanátu Lipník nad Bečvou, od roku 1731 do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské. |
20231101.cs_915828_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Farním kostelem je kostel svatého Jakuba Většího (Staršího). Jedná se o renesanční kostel z konce 16. století, věž a vnitřní vybavení jsou barokní z konce 18. století. Vedle toho se na území Spálova nachází poutní místo Panny Marie ve Skále (Maria-Stein). Kdysi se konaly bohoslužby též v zámecké kapli. |
20231101.cs_915828_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Sp%C3%A1lov | Římskokatolická farnost Spálov | Vedle farního kostela se bohoslužby konají rovněž ve filiálním kostele svatého Vavřince v Luboměři, což je pozdně barokní stavba z roku 1777; a v Heltínově v kapli Nejsvětější Trojice z roku 1800. |
20231101.cs_915829_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1niel%20Berzsenyi | Dániel Berzsenyi | Byl luterán, pocházel ze starého šlechtického rodu. Celý život strávil na svém panství. Žil v Zadunají jako statkář a zároveň byl literárně činný. Ve své tvorbě usiloval o harmonické spojení života a poezie v duchu antických ideálů životní moudrosti; jeho velikým vzorem byl Horatius. Jeho poezie je silně vlastenecká, Berzsenyi byl průkopníkem a stoupencem reformních idejí Istvána Széchenyiho. Berzsenyi byl vynikající mistr formy, jeho dílo tvoří přechod od klasicismu k romantismu. |
20231101.cs_915829_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1niel%20Berzsenyi | Dániel Berzsenyi | Psát začal kolem r. 1797, poslední báseň je pravděpodobně A poézis hajdan és most (Poezie kdysi a nyní). V prvním období své tvorby psal klasicisticko-rokokovou poezii ve stylu německého sentimentalismu a klasicistických nápodob antiky a stavovského patriotismu uherské šlechty (např. óda A felkölt nemességhez, K povstalé šlechtě z r. 1719). |
20231101.cs_915829_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1niel%20Berzsenyi | Dániel Berzsenyi | Ve vrcholném období 1808 až 1817 se seznámil s ideami osvícenství a intenzívně se zajímal o další osud národa. Nejcennější jsou vlastenecké ódy a elegie, např. óda A magyarokhoz (K Maďarům, 1810), epigramy jako Napoleónhoz (K Napoleonovi, 1814), který oslavuje vítězství svobody nad tyranií, básnické epištoly Vandal bölcsesség (Vandalská moudrost, 1813-1815), Dukai Takács Judithoz (1815) a jiné, stavějící proti všem druhům útlaku vzdělání a humanitu. |
20231101.cs_915829_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1niel%20Berzsenyi | Dániel Berzsenyi | Zároveň psal nábožensky laděné básně spojující požadavky křesťanství s antickou moudrostí horatiovskou, jako jsou óda Fohászkodás (Povzdech, 1810) a Életfilozófia (Životní filosofie, 1811). Tento humanistický ideál převládl i v závěrečném období Berzsenyiho tvorby po roce 1817, kdy po odmítavé Kölcseyově kritice svých básní ve své činnosti ochabl. K významným básním tohoto období náleží Szilágyi (1825) a óda Gróf Mailáth Jánoshoz (1813). |
20231101.cs_915831_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Elizabeth%20Debicki | Elizabeth Debicki | Narodila se v Paříži do rodiny tanečníků, její otec byl Polák a matka Australanka s irským původem. Když jí bylo pět let, tak se celá rodina přestěhovala do Melbourne, kde vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci. V dětství se zajímala o balet, ale později se její láska k baletu změnila v lásku k divadlu. V roce 2008 maturovala na Huntingtower School v Melbournu a v roce 2010 získala titul na University of Melbourne's Victorian College of the Arts. |
20231101.cs_915831_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Elizabeth%20Debicki | Elizabeth Debicki | Její filmový debut přišel ve filmu Pařmeni z roku 2011, kde se objevila v menší roli. V květnu 2011 režisér Baz Luhrmann oznámil, že Debicki byla obsazena do role Jordan Baker v jeho nadcházejícím filmu Velký Gatsby. V hlavních rolích se vedle ní objevili Leonardo DiCaprio, Carey Mulligan a Tobey Maguire. V prosinci 2012 zúčastnila focení pro časopis Vogue Australia. Velký Gatsby byl vydán v květnu 2013 a premiéru měl na filmovém festivalu v Cannes. |
20231101.cs_915831_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Elizabeth%20Debicki | Elizabeth Debicki | V červnu a červenci 2013 účinkovala v divadelní hře The Maids, po boku Cate Blanchett a Isabelle Huppert. Za tuto roli získala cenu pro nejlepšího nováčka na Sydney Theatre Awards. V roce 2014 se objevila v krátkém třinácti minutovém snímku Godel, Incomplete a také v australském seriálu Rake. Byla taktéž obsazena do vedlejší role ve filmech Macbeth a Everest. V roce 2015 účinkovala ve filmu režiséra Guye Ritchieho, Krycí jméno U.N.C.L.E. a během natáčení se naučila řídit. Ve stejném roce ztvárnila hlavní roli v minisérii Případ Kettering a roli Jed v seriálu Noční recepční. V roce 2018 si zahrála ve filmu Příběh. V roce 2022 byla uvedena pátá, závěrečná série britského televizního seriálu Koruna, kde si Debicki zahrála roli princezny Diany. |
20231101.cs_915834_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm%20d%C5%AFstojn%C3%ADk%C5%AF%20%28Skopje%29 | Dům důstojníků (Skopje) | Dům důstojníků (makedonsky Офицерски дом) stál v letech 1929-1963 v centru Skopje, hlavního města Severní Makedonie. V souvislosti s projektem Skopje 2014 je v současné době obnovován. |
20231101.cs_915834_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm%20d%C5%AFstojn%C3%ADk%C5%AF%20%28Skopje%29 | Dům důstojníků (Skopje) | Dům patřil ve své době k významným objektům makedonské metropole. Zbudován byl na místě středověké mešity, která byla zbourána ve 20. letech 20. století podle projektu ruského emigranta Williamа Baumgartenа. Výstavba domu trvala čtyři roky (1925 - 1929). |
20231101.cs_915834_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm%20d%C5%AFstojn%C3%ADk%C5%AF%20%28Skopje%29 | Dům důstojníků (Skopje) | Dvoupatrový dům s věžičkou se stal jedním ze symbolů města; z jedné strany ho obklopovalo dnešní Náměstí Makedonie (dříve náměstí Josipa Broze Tita a z druhé strany řeka Vardar. Na závěr druhé světové války byl na střeše budovy instalován vysílač prvního makedonského rádia, které informovalo o výsledcích zasedání ASNOM (antifašistického zasedání makedonských komunistů). |
20231101.cs_915834_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm%20d%C5%AFstojn%C3%ADk%C5%AF%20%28Skopje%29 | Dům důstojníků (Skopje) | Dům však byl zničen během katastrofálního zemětřesení. Mohutné otřesy vedly k zřícení jedné strany domu. Nedlouho po zemětřesení probíhaly diskuze, zdali má být budova obnovena, avšak vzhledem k vysokým nákladům bylo nakonec od tohoto záměru odstoupeno. V souvislosti s plánem přestavby města tak byl zbytek objektu v roce 1964 stržen. |
20231101.cs_915834_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm%20d%C5%AFstojn%C3%ADk%C5%AF%20%28Skopje%29 | Dům důstojníků (Skopje) | Projekt Skopje 2014, který se snaží vrátit do města, přebudovaného v duchu brutalistické architektury, tradiční atmosféru, s obnovou Domu důstojníků počítá. S výstavbou jeho věrné kopie se proto počítá již od roku 2007 a roku 2013 byla zahájena výstavba objektu na lukrativním pozemku v centru makedonské metropole, kde se dnes nachází veřejné parkoviště. Přestože má být zvenku nový Dům důstojníků kopií předchozí stavby, interiér bude vybudován již podle aktuálních potřeb skopské radnice. |
20231101.cs_915838_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Celsus%20%28filozof%29 | Celsus (filozof) | Celsus, řecky Kelsos, byl novoplatónský filozof, který žil patrně v Alexandrii ve 2. století. Je o něm známo jen to, co uvádí Órigenés ve svém spise „Proti Celsovi“ (Contra Celsum, 248). Napsal prý polemický spis „Pravdivé slovo“ (Aléthés logos, patrně kolem roku 178), kde útočil na křesťanství i židovství. Vytýkal jim, že se odchýlili od staré a společné moudrosti lidstva, kterou spojuje se jmény jako Homér, Orfeus, Ferekydés nebo Zarathustra, a tím vnášejí do světa rozkol a ohrožují Římskou říši. Spis, který byl patrně první výslovnou polemikou proti křesťanství, se zachoval pouze v obsáhlých citátech v díle Órigenově. |
20231101.cs_915846_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Vozy řady Bdmpee233, číslované v intervalu 61 54 20-71, jsou jednou z řad velkoprostorových osobních vozů druhé třídy z vozového parku Českých drah. Vznikly mezi lety 2013 a 2014 modernizací všech 40 zbývajících vozů řady Bmee248 v Pars nova Šumperk. |
20231101.cs_915846_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | První záměr na modernizaci původních vozů Bmee248 byl Českými drahami ohlášen již v první polovině roku 2010. 18. ledna 2011 bylo oficiálně vyhlášeno výběrové řízení. Předpokládaná cena rekonstrukce měla být asi 22 milionů Kč za vůz. Výběrové řízení bylo uzavřeno na začátku roku 2012. Výhercem se stala šumperská společnost Pars nova, která nabídla cenu o více než 4,5 milionu Kč za vůz nižší než plánovanou. Celková cena rekonstrukce tedy je 695,6 milionů Kč (přibližně 17,4 milionu Kč za vůz). Všechny vozy by měly být dodány do 32 měsíců od podpisu smlouvy. |
20231101.cs_915846_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | První vůz této řady byl veřejnosti představen 12. února 2013 v areálu firmy Pars nova Šumperk. Po představení se prototypový vůz podrobil zkouškám v Praze na Zličíně a na Železničním zkušebním okruhu u Cerhenic. |
20231101.cs_915846_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Jsou to klimatizované vozy typu UIC-Z o délce 26 400 mm. Mají podvozky GP 200 vybavené kotoučovými a nouzovou elektromagnetickou kolejnicovou brzdou. Nejvyšší povolená rychlost těchto vozů je 160 km/h. |
20231101.cs_915846_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Vnější nástupní dveře těchto vozů jsou předsuvné, za jízdy blokované, mezivozové přechodové a oddílové dveře jsou poloautomatické. Všechny dveře ve voze jsou ovládané tlačítky. Většina oken (až na tři na každé straně) je pevných, nedělených, zbylé jsou výklopné v horní čtvrtině. |
20231101.cs_915846_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Při rekonstrukci je kompletně obnoven interiér, nyní pojatý jako velkoprostorový, včetně výměny oken, vůz je vybaven klimatizací, je zřízen prostor pro odkládání objemných zavazadel, jízdních kol a dětských kočárků, jsou dosazeny WC s uzavřeným systémem, zásuvky 230 V a elektronický informační a rezervační systém. |
20231101.cs_915846_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Vozy mají celkem 80 nepolohovatelných sedaček vyrobených firmou MSV Interier. Na sedačkách za sebou jsou k dispozici stolky sklopné, na sedačkách proti sobě pak velké rozkládací. Vozy jsou vybaveny čtyřmi háky pro přepravu jízdních kol. |
20231101.cs_915846_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Na vozy je již z výroby aplikován nový modro-bílý korporátní nátěr Českých drah od studia Najbrt. Na vůz č. 021 byly v roce 2015 aplikovány reklamní polepy Horalky Sedita. Na vozy č. 013 a 040 byl v roce 2017 aplikován reklamní nátěr na Škodu Karoq. Tyto vozy byly nasazovány na speciální vlaky Karoq Expres vozící prodejce Škoda Auto na školení v Bratislavě. |
20231101.cs_915846_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | R17 (Rychlík Vltava/Silva Nortica) Praha - Tábor - České Budějovice/Praha - Tábor - Veselí nad Lužnicí - České Velenice - Gmund - Wien Franz-Josefs-Bahnhof |
20231101.cs_915846_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20Bdmpee233%20%C4%8CD | Vůz Bdmpee233 ČD | Ex7 (InterCity/EuroCity Jižní expres) Praha - Tábor - České Budějovice (- Horní Dvořiště - Summerau - Linz) |
20231101.cs_915847_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek%20La%C5%A1ek | František Lašek | František Lašek (30. března 1883 Duchcov – 13. března 1957 Praha) byl český divadelní a filmový herec. |
20231101.cs_915847_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek%20La%C5%A1ek | František Lašek | Narodil se v rodině duchcovského horníka Václava Laška a jeho ženy Kateřiny rozené Kosmatové, začal studovat na odborné keramické škole v Teplicích. Studium nedokončil, utekl k divadlu. Nejprve hrál u venkovských divadelních společností (Karel Kaňkovský, Eliška Zöllnerová), po konci 1. světové války v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v divadle na Kladně. Později vystupoval v různých pražských kabaretech (např. v roce 1918 U Bílé labutě). Jeho první ženou, byla herečka Nina Lašková (Antonie roz. Táboříková) (1890 - 1936), po ovdovění se v roce 1942 oženil s Otilii Zykovou rozenou Obstovou (1904). František Lašek, je i se svou první ženou Ninou, pochován na Olšanských hřbitovech. |
20231101.cs_915847_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek%20La%C5%A1ek | František Lašek | Jeho život byl připomínán u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí. Primárním zdrojem byl patrně článek Mistr frašek Franta Lašek, jehož obsah byl později přejímán dál. V těchto zdrojích je ale jeho identita směšována s jeho současníkem a jmenovcem Františkem Laškem (1902–1970), který byl také umělecky činný, prosadil se ale hlavně jako autor mnoha frašek, operet a varietních scének. Právě ve snaze vymezit se oproti svému staršímu jmenovci začal mladší umělec používal přídomek Lukovič podle svého rodiště. |
20231101.cs_915850_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Klimenta%20%28Skopje%29 | Kostel svatého Klimenta (Skopje) | Kostel svatého Klimenta (makedonsky Соборна црква – Свети Климент Охридски) se nachází v severomakedonské metropoli Skopje. Jedná se o hlavní a největší chrám Makedonské pravoslavné církve (nekanonické). Zasvěcen je Klimentu Ochridskému. |
20231101.cs_915850_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Klimenta%20%28Skopje%29 | Kostel svatého Klimenta (Skopje) | Byl budován v letech 1972-1991 a jako jeden z mála pravoslavných kostelů byl jeho návrh ovlivněn principy moderní a postmoderní architektury. Zapadá proto do brutalistické koncepce přestavby severomakedonské metropole Skopje. Jeho návrh je výsledkem práce makedonského architekta Slavka Brezovského. Ikony namaloval Gjorgi Danevski a Spase Spirovski a fresky namaloval akademický malíř Jovan Petrov a jeho spolupracovníci. |
20231101.cs_915850_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel%20svat%C3%A9ho%20Klimenta%20%28Skopje%29 | Kostel svatého Klimenta (Skopje) | Tento hlavní makedonský pravoslavný kostel vysvěcen v roce 1990, na 1150. výročí narození patrona kostela sv. Klimenta Ohridského. Vysvěcení kostela se konalo v atmosféře rozpadu socialistické Jugoslávie a rostoucího makedonsko-řeckého sporu, stejně jako srbského nacionalismu. Bylo proto do jisté míry manifestací jednoty makedonského národa. |
20231101.cs_915856_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Ka%C5%A1par%20%28re%C5%BEis%C3%A9r%29 | Petr Kašpar (režisér) | Je tvůrcem filmů s outdoorovou tematikou. K filmu se dostal účastí na vodácké expedici Ganga 2003, která jej inspirovala k další výpravě. Následující tři roky strávil přípravami na expedici Alaknanda (2006). V rámci příprav založil značku WW8 expedition group a stal se pořadatelem expedicí a nezávislým filmařem. Takto navštívil Jamajku, většinu Evropy a Afriky. |
20231101.cs_915856_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Ka%C5%A1par%20%28re%C5%BEis%C3%A9r%29 | Petr Kašpar (režisér) | V roce 2008 dokončuje film Hliněná řeka o etiopské expedici. Dále odjíždí natáčet na Kavkaz společně s nevidomým horolezcem Janem Říhou a vystupují na nejvyšší vrchol Ruska (Evropy) – Elbrus. |
20231101.cs_915856_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Ka%C5%A1par%20%28re%C5%BEis%C3%A9r%29 | Petr Kašpar (režisér) | Od roku 2010 působí se Stevem Lichtagem ve společnosti Twin Star Film, kde se kromě svých dosavadních aktivit začal zabývat tvorbou 3D filmů. |
20231101.cs_915856_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr%20Ka%C5%A1par%20%28re%C5%BEis%C3%A9r%29 | Petr Kašpar (režisér) | Jiří Kráčalík, „Drama před kamerou“, Liberec, Knihy 555, 2012. „Dobrodružství slavných cestovatelů, sportovců a filmařů.“ |
20231101.cs_915858_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Altenbursk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Altenburský bublák | Altenburský bublák, též polní bublák je plemeno holuba domácího pocházející z Německa, oblastí jeho původu Sasko a Durynsko. Je to vzhledem nenápadný holub, který se příliš neliší od divokého holuba skalního, jeho zvláštností hlasový projev, tzv. bublání. Je to vrkání přeměněné na dlouhotrvající zvuk připomínající vzdálené zurčení potoka, zvonění zvonů nebo bubnování. Přestože tento rys je společný všem holubům bublákům, altenburský bublák mezi nimi patří vůbec k nejlepším. V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny bubláků a to pod číslem 0513. |
20231101.cs_915858_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Altenbursk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Altenburský bublák | Je to pták střední velikosti, tělesnými tvary prakticky shodný s polním holubem. Od něj se odlišuje snad pouze vysokým vyklenutým čelem a perlovýma očima. Na rozdíl od mnoha jiných bubláků nemá žádné pernaté ozdoby, ani chocholku, ani rousy. Ani barevností nezaujme, nejčastěji jsou altenburští bubláci celobarevní, bezpruzí, pruhoví i kapratí, a plnobarevní černí, šedohnědí, červení a žlutí, dále existují i tygři, bělouši a bílí ptáci. |
20231101.cs_915858_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Altenbursk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Altenburský bublák | Má vynikající letové schopnosti, může být chován i volně, v tom případě sám zalétá za potravou do polí (polaří), je velmi shánčlivý a ostražitý. Je také plodný a odchovává sám holoubata. Je proto vhodný i pro začátečníky. |
20231101.cs_915858_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Altenbursk%C3%BD%20bubl%C3%A1k | Altenburský bublák | Nejvýznamnější vlastností altenburského bubláka je jeho schopnost bublání. Zní jako zvuk vzdálených bubnů a jeho bublání je poměrně hlasité. Bublají rádi a dlouho, během dne a za jasných nocí při vyrušení i v noci, bublají i ve výstavní kleci v přítomnosti cizích lidí. V bublání altenburského bubláka se pořádají i soutěže. |
20231101.cs_915859_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Sándor Tatay (6. května 1910, Bakonytamási, Vesprémská župa – 2. prosince 1991, Budapešť) byl maďarský spisovatel. |
20231101.cs_915859_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Pocházel z rodiny evangelického faráře. Střední školu navštěvoval v městech Tata, Pápa a Szarvaš, poté studoval teologii na sopronské Evangelické teologické univerzitě a filosofii na Pécské univerzitě. Pak se vydal pěšky na cestu Evropou a po návratu do vlasti pracoval nejprve jako dělník a poté úředník. Redigoval časopis Kelete Népe, později byl vedoucím Oddělení literatury pro mládež Svazu maďarských spisovatelů. |
20231101.cs_915859_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Publikovat začal počátek 30. let 20. století a soustřeďoval se především na díla s vesnickou tematikou a zobrazoval nesmiřitelné třídní rozpory v maďarské společnosti a úpadek hodnot středních vrstev. Po druhé světové válce do roku 1955 nepublikoval a pracoval jako ředitel penziónu poblíž jezera Balaton. |
20231101.cs_915859_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Jde o autora povídek, románů a knih pro mládež. Za své dílo, přeložené do devíti jazyků, obdržel třikrát cenu Attily Józsefa (1957, 1961 a 1979). |
20231101.cs_915859_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Kinizsi Pál (1955, Pál Kinizsi), historický román pro mládež z 15. století o legendárním maďarském vojevůdci vojska krále Matyáše Korvína. Tento muž, označovaný jako „vítěz nad Turky“ , se na generála vypracoval z mlynářského učedníka. |
20231101.cs_915859_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | A Simeon család (1955–1964, Rodina Simeonových), pětidílný románový cyklus, popisující na příběhu tří generací šlechtické rodiny maďarskou společnost od počátku 20. století do padesátých let. |
20231101.cs_915859_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Puskák és galambok (1960, Pušky a holubi), dobrodružný román pro mládež o příhodách šestice kamarádů v Maďarsku na podzim roku 1919, kteří pomáhají k útěku úřady pronásledovaného otce jednoho z nich. |
20231101.cs_915859_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Bujdosásunk története (1967, Příběh našeho ukrývání), román pro mládež založený na autorových zážitcích z dětství. |
20231101.cs_915859_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ndor%20Tatay | Sándor Tatay | Meglepetéseim könyve (1974, Kniha mých překvapení), román pro mládež založený na autorových zážitcích z dětství. |
20231101.cs_915861_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Nathalie Beatrice Giannitrapani (* 16. prosince 1979 Řím, Lazio, Itálie) je italská zpěvačka a skladatelka. Slávu si získala díky výhře ve 4. sérii italské verze soutěže X Faktor (2010) se svým debutovým singlem „In punta di piedi“. |
20231101.cs_915861_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Nathalie se narodila v Římě sicilskému otci tuniského původu a belgické matce. Ve třinácti letech začala studovat hudbu a v patnácti napsala své první písně v italštině, angličtině a francouzštině (také mluví španělsky). Její písně jsou komponovány s doprovodem kytary a klavíru. |
20231101.cs_915861_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | V roce 1998 se umístila na 3. místě v hudební soutěži Spazio Aperto. V roce 2000 zvítězila v kategorii do 21 let na festivalu Fuoritempo, kam se v roce 2002 vrátila a získala ocenění za nejlepší píseň. Ve stejném roce založila svou první kapelu, ve které byli Marco Parente, La Crus a Max Gazzè. Mezi léty 2003–2004 se Nathalie připojila k nu metalové kapele Damage Done se singlem „Thorns“ ze stejnojmenného alba. V říjnu 2005 se účastnila festivalu Biella Festival, kde se umístila na 2. příčce. V únoru 2006 jí byla udělena cena Premio SIAE per Demo, v červnu následovalo vítězství 6. ročníku MArteLive. Pracovala rovněž na inscenacích muzikálů Les Misérables (Bídníci) a The Neverending Story (Nekonečný příběh). |
20231101.cs_915861_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | V roce 2010 se účastnila konkurzu 4. série italského X Faktoru a posloupila do živých vystoupení, když se umístila v kategorii 25+, kde jí byl mentorem italský zpěvák a hudebník Elio. |
20231101.cs_915861_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Dne 23. listopadu 2010 se dostala do finále soutěže, kde byla po konečném hlasování veřejnosti vyhlášena první ženskou vítězkou, což jí zajistilo kontrakt na €300 000 u nahrávací společnosti Sony BMG. |
20231101.cs_915861_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Nathaliin debutový singl „In punta di piedi“ byl vydán jako digitální stažení dne 24. listopadu a na CD 30. listopadu 2010. |
20231101.cs_915861_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Na tiskové konferenci 4. řady X Faktoru, režisér stanice Rai 2 Massimo Liofredi oznámil, že vítěz soutěže by mohl postoupit k reprezentaci Itálie na Eurovision Song Contest 2011, než participovat na festivale Sanremo, jako v předchozích letech. Dne 2. prosince 2010 bylo ohlášeno, že Itálie by se mohla vrátit na Eurovizi, naposledy od roku 1997. Takzvané státy „Big 4“ (Velké čtyřky), které se automaticky kvalifikují do finále soutěže Eurovize, by se mohla rozšířit na „Big 5“, a to spolu s Itálii. Nicméně bylo oznámeno, že italský reprezentant může být vybrán prostřednictvím festivalu Sanremo jako v minulosti. |
20231101.cs_915861_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nathalie%20%28zp%C4%9Bva%C4%8Dka%29 | Nathalie (zpěvačka) | Roku 2011 Nathalie participovala na 61. ročníku festivalu, kde byla v sekci „Artisti“ a umístila se sedmá. |
20231101.cs_915863_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Vozy ARmpee832, číslované v intervalu 61 54 85-71, jsou řadou osobních vozů první třídy s barovým oddílem z vozového parku Českých drah. Všechny tyto vozy (001–006) vznikly v letech 2009–2010 modernizací pěti vozů řady BRm830 a jednoho vozu řady BRcm831 v ŽOS Vrútky. |
20231101.cs_915863_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | První návrh na modernizaci pěti starších bistro vozů BRm830 a jednoho bistro vozu s oddíly s lehátky BRcm831 byl oznámen již v roce 2006, ale výběrové řízení bylo vypsáno až v září 2008. Celková cena zakázky měla být 200 milionů Kč, čili přibližně 33 milionů Kč za vůz, a všech šest vozů mělo být dodáno do 12 měsíců od podpisu smlouvy. V únoru 2009 bylo výběrové řízení uzavřeno. Do výběrového řízení se přihlásily dvě firmy, a tak o vítězi rozhodla nižší cena. Tu nabídla společnost ŽOS Vrútky, konkrétně 205 milionů Kč. Cena rekonstrukce jednoho vozu se zvýšila přibližně o jeden milion Kč na 34 milionů Kč. |
20231101.cs_915863_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Prototypový vůz byl veřejnosti představen na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2009 v Brně. Vůz měl při představení označení „BRm/ARmpee61 51 54 85-40 000-3“, sedačky v oddíle první třídy byly potaženy tmavě červenou látkou a sedačky v bistro oddíle modrou. V provozu s cestujícími se vůz s těmito odlišnostmi nikdy neobjevil. |
20231101.cs_915863_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Jsou to klimatizované vozy typu UIC-Z o délce 26 400 mm s nejvyšší povolenou rychlostí 160 km/h. Vozy jsou vybaveny podvozky typu GP 200 S 25. Brzdová soustava je tvořena kotoučovou brzdou DAKO s dvěma kotouči na každé nápravě a elektromagnetickou kolejnicovou brzdou pro nouzové brždění z vysokých rychlostí. |
20231101.cs_915863_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Vozy mají dva páry jednokřídlých předsuvných nástupních dveří.. Mezivozové přechodové dveře jsou poloautomatické dvoukřídlé, posuvné do stran. Vnitřní oddílové dveře jsou poloutomatické jednokřídlé, posuvné do stran. Všechny dveře jsou ovládané tlačítky. Přibližně polovina oken těchto vozů je pevných, neotvíratelných, zbylá okna jsou výklopná v horní pětině. |
20231101.cs_915863_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Vozy jsou půdorysně děleny na nástupní prostor s elektrickým rozvaděčem a WC pro cestující. Následuje velkoprostorový oddíl první třídy se čtyřmi fiktivními oddíly. Sedačky jsou umístěny proti sobě, a jsou mezi nimi umístěny rozkládací stolky. Jejich příčné uspořádání je 2 + 1. Celkem je pro cestující první třídy k dispozici 22 polohovatelných sedaček. Cestujícím jsou k dispozici i zásuvky 230 V. Po oddíle první třídy následuje bistro oddíl, ve kterém jsou na jedné straně dva čtyřmístné boxy a na druhé pult se šesti barovými stoličkami, čili celkem 14 míst k sezení. Za bistro oddílem se nachází kuchyňka, kolem které je podélná chodba. Na konci vozu je druhý nástupní prostor s WC pro obsluhu vozu. Všechny místa k sezení jsou potaženy světle hnědou látkou s kolečky. Interiér je proveden podle návrhu designového studia Najbrt. |
20231101.cs_915863_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Do vozů byl při rekonstrukci dosazen centrální zdroj energie pro napájení elektrických zařízení, například osvětlení. Provozní osvětlení je zářivkové, nouzové žárovkové. Vozy jsou vybaveny teplovzdušným topením a klimatizací. Klimatizace byla vyrobena firmou Liebherr. Vozy jsou určeny pro provoz ve středoevropském podnebí s teplotami od −25 °C do +40 °C, nadmořskou výškou do 1 400 m n. m a relativní vlhkostí do 75 %. |
20231101.cs_915863_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Vozy mají bílý lak s tmavě modrým pruhem pod okny po celé délce a se žlutým pruhem nad okny oddílu první třídy. Nátěr je proveden dle první verze designu od studia Najbrt. |
20231101.cs_915863_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | V roce 2012 byly vozy č. 002, 003 a 004 vybrány pro provoz na vlacích D1 Express, které České dráhy provozovaly na začátku rekonstrukce dálnice D1. Do vozů byly dosazeny přístupové body standardu Wi-Fi pro přístup cestujících k internetu. Zároveň byly do vozů doplněny i některé prvky, např. podhlavníky s logy projektu. |
20231101.cs_915863_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C5%AFz%20ARmpee832%20%C4%8CD | Vůz ARmpee832 ČD | Vozy jsou v jízdním řádu 2018/2019 nasazovány na vlaky EuroCity linky Ex1 Praha - Ostrava - Krakow / Žilina a na vlaky InterCity "Opavan" mezi Prahou a Opavou, případně mimořádně zaskakují za plnohodnotné jídelní vozy na různých relacích. |
20231101.cs_915865_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil%C3%A1%C4%8Dek%20%28film%2C%202012%29 | Miláček (film, 2012) | Miláček (v originále Bel Ami) je historické drama, další z řady filmových adaptací stejnojmenného klasického románu francouzského autora Guy de Maupassanta z roku 1885. Natočen byl v britské, francouzské a italské koprodukci podle scénáře Rachel Bennette. Film režírovali Declan Donnellan a Nick Ormerod. |
20231101.cs_915865_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mil%C3%A1%C4%8Dek%20%28film%2C%202012%29 | Miláček (film, 2012) | Film měl premiéru 17. února 2012 na 62. Berlinale a do kin byl uveden 8. června téhož roku distribuční společností Magnolia Pictures. |
20231101.cs_915876_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADda%20St.%20Louis%20%281905%29 | Třída St. Louis (1905) | Třída St. Louis byla třída chráněných křižníků námořnictva Spojených států amerických. Postaveny byly tři jednotky této třídy. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.