ID rozhodnutí
stringlengths 9
20
| Datum vydání
stringlengths 10
12
| URL
stringlengths 84
88
| Text rozhodnutí
stringlengths 34
537k
|
|---|---|---|---|
IV.ÚS 3313/24 #1
|
25. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130843&pos=401&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele S. C., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 222/2024 ze dne 19. září 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 37 T 70/2024-71 ze dne 28. srpna 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
I.
Úvod
1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší situaci, kdy soud podmíněně zastavil trestní stíhání stěžovatele, zkušební dobu stanovil na šestnáct měsíců a na tutéž dobu přijal stěžovatelem převzatý závazek zdržet se řízení motorových vozidel (dále též podle okolností jen ""závazek""). Stěžovatel dobu trvání závazku považuje za nepřiměřeně dlouhou.
2. Ústavní soud se vzhledem k okolnostem, za jakých obviněný závazek převzal, zprvu zabývá otázkou, zda soud vůbec směl přijmout závazek obviněného na dobu šestnácti měsíců. V této souvislosti Ústavní soud nejprve obecně řeší, zda může státní zástupce či soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovit dobu trvání závazku obviněného ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu, tj. závazku zdržet se určité činnosti, delší, než jak ji omezil sám obviněný. Dospívá k závěru, že takový postup možný není, neboť by ve svém důsledku zasahoval do ústavně zaručených práv obviněného. V návaznosti na to Ústavní soud vzhledem k okolnostem posuzované věci dále řeší otázku, zda obviněný při přebírání závazku musí omezit dobu, na jakou se zavazuje, nebo zda státní zástupci a soudy smí vycházet z toho, že pokud obviněný dobu neomezí, zavazuje se ke zdržení se dané činnosti až na celou délku určené zkušební doby, tedy limitně až na dobu pěti let (§ 307 odst. 4 trestního řádu), a fakticky tak ponechává na státním zástupci či soudu, na jakou dobu závazek přijmou s tím, že tato doba nesmí překročit určenou zkušební dobu a zkušební doba nesmí překročit pět let.
3. S ohledem na výsledky obecných úvah Ústavní soud následně posuzoval, jak bylo v dané věci možno vykládat stěžovatelovy projevy vůle učiněné v souvislosti s převzetím závazku. Dospěl k závěru, že i přes určitá pochybení obvodního soudu nebyl šestnáctiměsíční závazek zdržet se řízení motorových vozidel stěžovateli vnucen, tedy že napadená usnesení nekolidují s tím, jakým způsobem stěžovatel uvedený závazek učinil. Stěžovatel totiž jednoznačně projevil vůli závazek převzít, ale již takto jednoznačně nespecifikoval nejzazší dobu, na kterou je ochoten být zavázán. Hovořil-li o nějaké době, formuloval ji jen jako své přání (aby byla ""co nejkratší""), popř. jen jako návrh (""deset až dvanáct měsíců"", či ""deset měsíců, pokud by to bylo možné""), nikdy o takové době nehovořil ve vazbě na zákonem vymezenou zkušební dobu.
4. V závěru se pak Ústavní soud vyslovuje k otázce, zda se soudy postihem stěžovatele na dobu šestnácti měsíců nedopustily ústavně právního excesu a dospívá k závěru, že nikoliv.
II.
Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí
5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) trestního řádu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání stěžovatele, které bylo vedeno pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Přečinu se měl dopustit - ve stručnosti - tím, že 15. června 2024 v ulici Spořická na Praze 8 řídil motorové vozidlo, byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky a opakovaně podroben zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 1,52 a 1,61 promile, což je hladina, při které není žádný řidič schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo v silničním provozu. Napadeným usnesením byla stanovena zkušební doba v trvání šestnácti měsíců, ve výroku III bylo konstatováno, že ""se obžalovaný zavazuje zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 16 (šestnácti) měsíců"", a ve výroku IV, že stěžovatel na účet soudu složil peněžitou částku 30 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
7. Proti usnesení obvodního soudu podal právně zastoupený stěžovatel stížnost, ve které se domáhal, aby závazek zdržet se řízení motorových vozidel ""mu byl uložen"" v kratším trvání. Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III.
Argumentace stěžovatele
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze stručně uvedl, že nezpochybňuje spáchání činu, pro který byl stíhán, ale že ""má pochybnosti o jemu uloženém trestu"". Konkrétně považuje za nepřiměřeně dlouhý ""uložený závazek"" zdržet se řízení motorových vozidel, a to s ohledem na svou osobu a okolnosti věci.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
V.
Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele
10. Ústavní soud si od obvodního soudu vyžádal jím vedený spis sp. zn. 37 T 70/2024, vyzval ho, stejně jako městský soud a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 a Městské státní zastupitelství v Praze, k vyjádření se k ústavní stížnosti. Obdržená podání pak zaslal stěžovateli na vědomí a k případné replice.
11. Městský soud sdělil, že při rozhodování byla dodržena všechna zákonná ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, jakož i práva obžalovaného, a to jak v řízení nalézacím, tak v řízení před stížnostním soudem. Z tohoto důvodu navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
12. Obvodní soud v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, nad jeho rozsah považoval za nadbytečné reagovat na argumentaci stěžovatele.
13. Městské státní zastupitelství ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Stěžovatel ani nevymezil, jak svůj závazek neřídit motorové vozidlo formuloval a zda ho nějak časově omezil. Pokud se zavázal neřídit během zkušební doby podmíněného odsouzení (míněno podle všeho zastavení), jen těžko může namítat, že závazek byl následně vymezen tak, že tuto zkušební dobu kopíruje. Vznesená námitka je pak ve své podstatě námitkou proti délce zkušební doby. Ta ale nebyla vyměřena ani přísně, natož pak excesivně, a to ani ve vztahu k trvání závazku. Jiné by to bylo, pokud by se stěžovatel zavázal na dobu kratší, než posléze stanovil obvodní soud. Avšak stěžovatel nic takového netvrdí. Pokud stěžovatel dobu závazku konkrétně neomezil, fakticky přenesl určení doby trvání závazku na soud (v souvislosti s určením zkušební doby). Městské státní zastupitelství si klade otázku, zda je vůbec možné převzetí závazku obecně ""na zkušební dobu"", jejíž délku obviněný ještě nezná. Na tuto otázku nenabízí odpověď, každopádně pokud jde o dobu trvání závazku v konkrétním případě, považuje ji za přiměřenou.
14. Obvodní státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a v souladu s poučením, kterého se mu spolu s výzvou k vyjádření dostalo, se tak vzdalo postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).
15. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel možnosti repliky nevyužil.
VI.
Zjištění z trestního spisu
16. Z trestního spisu Ústavní soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti. V průběhu hlavního líčení konaného 21. srpna 2024 stěžovatel nejprve vyjádřil zájem o vyřízení svého trestního stíhání odklonem v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání. K dotazu samosoudce, zda by byl ochoten zdržet se po dobu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel a případně na jak dlouho, odpověděl: ""Určitě jsem schopen se zdržet řízení a rád bych, aby ta doba byla co nejkratší."" (č. l. 63 trestního spisu). Hlavní líčení bylo následně odročeno na 28. srpna 2024 a po ukončení dokazování státní zástupkyně v závěrečné řeči navrhovala mj. ""trest zákazu řízení motorových vozidel, a to 16 měsíců"" [z celkového kontextu její závěrečné řeči ale vyplývá, že zřejmě měla na mysli přijetí závazku zdržet se řízení motorových vozidel v rámci podmíněného zastavení trestního stíhání ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) trestního řádu]. Stěžovatelova obhájkyně v závěrečné řeči navrhovala, aby byla doba, po kterou se stěžovatel zdrží řízení motorových vozidel, stanovena v rozmezí deseti až dvanácti měsíců. Přímo stěžovatel následně uvedl: ""Souhlasím s obhájkyní, co uvedla, a jestli je to možné, zákaz řízení na dobu 10 měsíců. To je vše, co chci říci."" (převzato doslovně z protokolu o hlavním líčení založeném na č. l. 69 trestního spisu).
17. Poté, co obvodní soud rozhodl během hlavního líčení ještě týž den napadeným usnesením, podal proti němu stěžovatel prostřednictvím svého obhájce stížnost. V ní namítal, že dobu zdržení se řízení motorových vozidel navrhoval na deset až dvanáct měsíců, současně poukazoval na okolnosti případu, svou bezúhonnost a nevelkou frekvenci svých postihů za dopravní přestupky. Navrhoval, aby ""odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že obviněnému bude uložen kratší závazek zdržet se řízení všech motorových vozidel. Případně bude věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání."" (srov. č. l. 77 a 86 trestního spisu).
VII.
Požadavek souhlasu obviněného u kvalifikovaného podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 2 trestního řádu
18. Ústavní soud považuje za nezbytné nejprve obecně posoudit, zda trestní řád vůbec umožňuje, aby státní zástupce či soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovil obviněnému dobu, po kterou má trvat závazek obviněného zdržet se určité činnosti (typicky řízení motorových vozidel), delší, než jak ji omezil sám obviněný, respektive z jakého důvodu to neumožňuje.
19. Podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 až 308a trestního řádu představuje jednu z forem tzv. odklonu (v užším smyslu) v trestním řízení, tedy zvláštní formu ukončení trestních řízení vedených pro přečiny. Vedle základní varianty odklonu, jejíž využití je podmíněno splněním předpokladů uvedených v § 307 odst. 1 trestního řádu, zná česká právní úprava od roku 2012 ještě kvalifikovanou formu podmíněného zastavení trestního stíhání, která je založena na tom, že obviněný navíc převezme závazek, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, pokud se v souvislosti s ní dopustil přečinu [§ 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu], nebo složí na účet soudu, resp. státního zastupitelství, peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti [§ 307 odst. 2 písm. b) trestního řádu], popř. učiní oba tyto úkony.
20. Ústavní pořádek institut odklonů výslovně nereguluje. To, zda zákonodárce takovou možnost do podústavního práva zavede, je věcí jeho politické úvahy. Pokud však již k jejich zavedení dojde, je třeba i na řízení o nich vztahovat ústavní principy, včetně zákazu svévole (obdobně usnesení
sp. zn. III. ÚS 3701/19
ze dne 19. prosince 2019, bod 23).
21. Podmíněné zastavení trestního stíhání spojené se stanovením zkušební doby a popř. též se závazkem obviněného zdržet se určité činnosti a/nebo složením peněžité částky představuje procesní protějšek trestů (trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, trestu zákazu činnosti a peněžitého trestu), neboť obviněný je v důsledku takového rozhodnutí fakticky omezován obdobně, jako když je mu ukládán trest.
22. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že tato podobnost mate i řadu odborníků činných v trestněprávní praxi, kteří uvedený odklon a převzaté závazky a poskytnutá plnění nesprávně (vý)slovně zaměňují s trestem. Ostatně i v nyní posuzované věci státní zástupkyně v závěrečné řeči souhlasila s tím, aby soud rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, ale zároveň vzápětí navrhla, aby stěžovateli ""byl uložen podmíněný trest v dolní polovině zákonné trestní sazby se stanovením přiměřené doby odkladu tohoto trestu, a to 5 měsíců na 14 měsíců podmíněně odloženo a trest zákazu řízení motorových vozidel, a to 16 měsíců"" (převzato doslovně z protokolu o hlavním líčení založeném na č. l. 69 trestního spisu). Státní zástupkyně tak neodlišovala odklon formou podmíněného zastavení trestního stíhání od trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu, resp. trest zákazu činnosti. Zásadní rozdíly mezi odklonem a trestem nevnímá dokonce ani stěžovatelův právní zástupce, který přímo v ústavní stížnosti stěžovatele opakovaně označuje jako ""odsouzeného"", přestože při aplikaci odklonu nedochází k formálnímu vyslovení viny, tedy odsouzení (viz dále). Již výše je uvedeno, že i městské státní zastupitelství píše o ""podmíněném odsouzení"", ač šlo o podmíněné zastavení trestního stíhání.
23. Použitá terminologie nerespektuje zásadu presumpce neviny. Mimo jiné s ohledem na chybné vnímání podstaty odklonů v trestním řízení (v užším smyslu) považuje Ústavní soud za vhodné poukázat na stěžejní rozdíly, jimiž se tato skupina procesních institutů liší od trestů coby stěžejního druhu hmotněprávní sankce. Tyto rozdíly mají vliv na posouzení ústavní stížnosti.
24. Po obsahové stránce (tj. z hlediska povinnosti a omezení obviněného) se podmíněné zastavení trestního stíhání tedy příliš neliší od srovnatelných druhů trestu. Obviněný je povinen vést řádný život a respektovat případně uložená přiměřená omezení a povinnosti, stejně jako při podmíněném odsouzení (srov. § 308 odst. 3 trestního řádu a § 83 odst. 1 a § 86 odst. 1 trestního zákoníku). Zaváže-li se obviněný zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu, nesmí tuto činnost vykonávat, stejně jako při uložení trestu zákazu činnosti. Složí-li peněžitou částku podle § 307 odst. 2 písm. b) trestního řádu, je jeho majetek zmenšován stejně, jako když je mu uložen peněžitý trest.
25. Rozdílné jsou však důsledky nevedení řádného života, potažmo nedodržování převzatých či uložených povinností a omezení, kterými je podmíněno zastavení trestního stíhání v jednom případě, a odklad výkonu trestu odnětí svobody v případě druhém. Zatímco porušení povinností a omezení vyplývajících z uloženého podmíněného trestu odnětí svobody zpravidla vede k nařízení výkonu tohoto trestu, tj. uvěznění pachatele (srov. § 83 odst. 1 a § 86 odst. 1 trestního zákoníku), porušení povinností a omezení vyplývajících z podmíněného zastavení trestního stíhání podobné důsledky nemá a v trestněprávní rovině vede ""pouze"" k tomu, že se zpravidla bude pokračovat v původním trestním stíhání, tzn. že se obviněný ocitne prakticky ve stejné situaci, v jaké se nacházel před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání (srov. § 308 odst. 3 trestního řádu).
26. Specifická situace ovšem je, pokud obviněný převezme závazek, že se po určitou dobu zdrží řízení motorových vozidel (jak tomu bylo i v posuzované věci), neboť právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, pro jehož účely se držitel řidičského oprávnění zavázal zdržet se řízení motorových vozidel, obviněný pozbývá řidičské oprávnění [srov. § 94a odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů]. Poruší-li tedy obviněný tento závazek a v rozhodné době motorové vozidlo řídí, dopouští se tím trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (srov. ŠÁMAL, P., RIZMAN, S. TEJNSKÁ, K. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4223 a 4224), tedy nastává stejný důsledek jako při porušení trestu zákazu činnosti.
27. Nejpodstatnější a pro posuzovanou věc klíčový rozdíl mezi odklony a tresty ovšem spočívá v tom, že aplikací odklonu nedochází k formálnímu vyslovení viny obviněného, z čehož vyplývá, že i po pravomocném rozhodnutí o odklonu je třeba respektovat princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny.
28. Jelikož však (jak již bylo vysvětleno) aplikací odklonu zároveň dochází k určité formě postihu obviněného, je obviněný fakticky ""sankcionován"" bez formálního pravomocného odsouzení.
29. Povinnost zdržet se řízení motorových vozidel, jejíž případné porušení je posuzováno jako spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, může plynout jen z obviněným převzatého závazku, nemůže být veřejnou mocí uložena jednostranně, neboť nejde o ukládání trestu. Musí být splněna podmínka čl. 4 odst. 1 Listiny, že povinnosti lze ukládat výlučně na základě zákona. Zákonným požadavkem je zde přitom souhlas (formou převzetí závazku) obviněného. Chybí-li takový souhlas, jde o vadu, jež má ústavní rozměr.
30. Obdobně jen díky převzetí závazku obviněným nedojde ke kolizi se zásadou presumpce neviny a s právem na projednání věci před nezávislým soudem (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny, blíže viz ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání Praha: Leges, 2014, s. 54 až 56).
31. Trestní řád proto v § 307 odst. 1 výslovně zakotvuje souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání jako jeden z nezbytných předpokladů pro využití tohoto odklonu. Podmíněné zastavení trestního stíhání tak představuje jeden z konsensuálních způsobů vyřízení trestní věci.
32. Souhlasná vůle obviněného se ovšem nevztahuje pouze k samotnému způsobu vyřízení trestní věci formou podmíněného zastavení trestního stíhání, nýbrž i k využití přísnějších variant odklonu, které jsou předpokládány v § 307 odst. 2 trestního řádu. Postup podle tohoto ustanovení je závislý na převzetí závazku obviněným zdržet se určité činnosti, potažmo i na tom, že složí peněžitou částku. Tyto sebeomezující sankční prvky u odklonu musí obviněný dobrovolně o své vůli na sebe převzít, nelze mu je vnutit (autoritativně uložit) proti jeho vůli.
33. Právě z tohoto základního principu Ústavní soud dovozuje, že obviněnému nelze vnutit ani rozsah (dobu) jeho (jinak dobrovolně převzatého) závazku zdržet se určité činnosti ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu.
34. Tento závěr je podpořen i samotným zněním relevantních zákonných ustanovení. Zmíněný § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu stanoví, že obviněný se zaváže zdržet se činnosti ""během zkušební doby"", přičemž i před novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. komentářová literatura dovozovala, že se obviněný může zavázat ke zdržení se určité činnosti na kratší dobu, než bude stanovená zkušební doba (ŠÁMAL, P. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 3491). Po zmíněné novelizaci trestního řádu je tato možnost zcela nepochybná, neboť jasně vyplývá z druhé věty § 307 odst. 4 trestního řádu, která hovoří o možnosti stanovit zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání delší, než je doba, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Podobně § 308a odst. 5 trestního řádu hovoří o době, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti.
35. Lze tedy shrnout, že obviněný může svůj závazek zdržet se určité činnosti ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu časově omezit, tj. může určit (nejzazší) dobu, po kterou je ochoten se dané činnosti zdržet. Jestliže tak učiní, nemůže státní zástupce či soud v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání tuto (nejzazší) dobu, po kterou se má obviněný činnosti zdržet, překročit, může pouze (v mezích zákona) stanovit delší zkušební dobu pro samotné podmíněné zastavení. Považuje-li státní zástupce či soud dobu, kterou obviněný omezil závazek zdržet se činnosti, za nedostatečnou, nemůže trestní stíhání podmíněně zastavit (srov. § 307 odst. 2 in fine trestního řádu) a trestní stíhání musí dále pokračovat standardním způsobem.
VIII.
Ústavní požadavky na obsah převzetí závazku pro účely podmíněného zastavení trestního stíhání a vázanost soudu
36. Ústavní soud si podobně jako městské státní zastupitelství položil otázku, zda lze trestní stíhání podmíněně zastavit pouze tehdy, kdy obviněný jednoznačně vymezí (omezí) nejzazší dobu trvání svého závazku, či i tehdy, kdy nejzazší okamžik jeho trvání výslovně neuvede.
37. Podle § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu se obviněný zavazuje, že se určité činnosti zdrží během zkušební doby. V době, kdy se zavazuje (vyjadřuje ochotu se sebeomezit), však ještě (samozřejmě) neví, jak dlouhou zkušební dobu státní zástupce či soud v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání stanoví. Ví pouze to, v jakém rozmezí smí být taková doba určena, tedy zná i její nejzazší možnou délku (pět let).
38. Ústavní soud považuje za žádoucí, a jistě je to i běžné, aby státní zástupce, popřípadě soud, dotazem na obviněného zjistil, na jakou (nejzazší) dobu je ochoten být zavázán. Podle Ústavního soudu však v ústavní rovině nic nebrání tomu, aby převzetí závazku obviněným bez výslovného omezení dobou bylo obecnými soudy vykládáno tak, že je implicitně omezené určenou zkušební dobou, kterou smí státní zástupce či soud stanovit při podmíněném zastavení trestního stíhání až na dobu až pěti let (§ 307 odst. 4 věta první trestního řádu). S tímto limitem pak smí státní zástupce či soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovit dobu trvání závazku podle vlastního uvážení, ať už shodně s délkou zkušební doby (limitované zákonem i na spodní hranici šesti měsíci), anebo i po kratší dobu. Jak již bylo výše uvedeno, takové odlišení výslovně umožňuje druhá věta § 307 odst. 4 trestního řádu. Ač to z tohoto ustanovení výslovně neplyne, jistě nic nebrání tomu, aby i tehdy, pokud obviněný dobu sám výslovně neomezí, nesměl státní zástupce či soud zastavení trestního stíhání podmínit jinou (delší) zkušební dobou, než na jakou bude stanoveno trvání závazku zákazu činnosti, zapovězena je jen opačná situace.
39. Jinak řečeno, obviněný může převzetím závazku bez omezení doby dát orgánům činným v trestním řízení (ve vztahu k době, po jakou nebude smět činnost vykonávat) jakýsi ""bianco šek"". Takový výklad považuje Ústavní soud z pohledu obviněného, který sám tuto dobu výslovně neomezuje, jako racionální a z ústavního hlediska (i s ohledem na závěry v následujících dvou bodech) možný. Je totiž projevem zájmu obviněného o ukončení trestního stíhání formou odklonu jakožto preferovaného řešení bez ohledu na dobu, po jakou nebude smět vykonávat určitou činnost. Takové převzetí závazku lze tedy vykládat jako souhlas obviněného s libovolnou dobou trvání závazku limitovanou určenou délkou zkušební doby a jejím maximálním zákonným omezením, tedy dobou pěti let. Obviněný tak může předejít tomu, že státní zástupce či soud odmítne řešení ve formě podmíněného zastavení trestního stíhání právě proto, že bude považovat dobu, na kterou obviněný omezil svůj závazek zdržet se určité činnosti, za příliš krátkou. Lpění na požadavku, aby obviněný jednoznačně omezil dobu, na jakou činí svůj závazek zdržet se určité činnosti, by bylo možno vnímat i jako zbytečný formalismus, který by obvinění (při snaze záměrně nechat státnímu zástupci či soudu možnost určení doby trvání takového závazku v rámci stanovené zkušební doby) mohli jednoduše splnit tím, že by svůj závazek výslovně omezili právě až na dobu pěti let, tedy na maximální možnou délku zkušební doby.
40. Takový výklad je možný i vzhledem k tomu, že obviněný vždy může proti době, na kterou státní zástupce nebo soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání vymezí závazek obviněného zdržet se činnosti, brojit stížností proti takovému usnesení (jak to ostatně v nyní posuzované věci učinil stěžovatel).
41. Obviněný může rovněž svůj souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání (popř. toliko svůj závazek zdržet se určité činnosti) odvolat (či jej změnit), a to až do doby, než orgán druhého stupně začne vyhlašovat své rozhodnutí o podaném opravném prostředku (srov. SOTOLÁŘ, A. In DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 679-680 a ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 76).
42. Tuto část úvah lze uzavřít, že stávající právní úpravu obsaženou v § 307 trestního řádu lze ústavněprávně konformním způsobem vykládat tak, že obviněný může, ale nemusí svůj závazek zdržet se určité činnosti omezit na určitou dobu. Pokud při učinění takového závazku obviněný neurčí dobu, na kterou jej omezuje, lze vycházet z předpokladu, že dává státnímu zástupci, resp. soudu, možnost dobu trvání takového závazku určit, a to v rámci stanovované zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání, která nesmí přesáhnout pět let. Případný nesouhlas s dobou, na jakou státní zástupce nebo soud trvání závazku určil, může obviněný projevit v podané stížnosti, v níž se může domáhat určení závazku v kratším rozsahu, popř. může vyřízení věci odklonem v této podobě ""vetovat"" tím, že svůj souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání (popř. svůj závazek zdržet se činnosti) odvolá.
43. Při pochybnostech o obsahu projevené vůle obviněného, a tak i použitelnosti výše nastíněného výkladu, však musí státní zástupce či soud v konkrétních případech skutečnou vůli obviněného blíže zkoumat, tedy postavit najisto, zda obviněný omezuje maximální dobu svého závazku, anebo zda skutečně dává tomuto orgánu možnost určit dobu závazku podle svého uvážení (v maximálně pětiletém rozsahu).
IX.
Aplikace obecných závěrů na posuzovanou věc
44. S ohledem na uvedené závěry bylo nutno zkoumat, zda stěžovatel závazek, že se zdrží řízení motorových vozidel, časově omezil, anebo zda jej učinil bez časového omezení, přesněji řečeno s implicitním omezením délkou uložené zkušební doby (zákonem limitované až pěti lety).
45. Jak bylo výše uvedeno, v průběhu hlavního líčení konaného 21. srpna 2024, stěžovatel zřetelně učinil závazek, že se zdrží řízení motorových vozidel, a k dotazu samosoudce neurčitě sdělil, že ""by byl rád"", kdyby tato doba byla co nejkratší. V rámci posledního slova odkázal na závěrečnou řeč své obhájkyně, která ""navrhla"" stanovení doby, po kterou stěžovatel nebude moci řídit motorová vozidla, na deset až dvanáct měsíců, a vyjádřil přání (""jestli je to možné""), aby byl tento zákaz stanoven na dobu deseti měsíců. Z žádného z těchto jeho prohlášení tedy nelze dovodit, že by svůj závazek zdržet se řízení motorových vozidel limitoval na dobu deseti, popř. dvanácti měsíců. Nutno však zdůraznit, že závěrečná řeč jeho obhájkyně a na ni navazující poslední slovo stěžovatele v tomto směru mohly vzbudit určité pochybnosti. Obvodní soud po těchto posledních prohlášeních stěžovatele a jeho obhájkyně měl najisto zjistit, zda je stěžovatel ochoten převzít závazek i na delší dobu, než jakou si primárně přeje. Pochybení obvodního soudu, spočívající v tom, že tuto otázku neobjasnil, však v konečném důsledku nemělo vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, resp. soulad s ústavněprávními principy, neboť následující řízení potvrdilo, že stěžovatel svůj závazek skutečně časově nelimitoval.
46. Vůli omezit závazek zdržet se řízení motorových vozidel na dobu deseti či dvanácti měsíců totiž nelze dovodit ani ze stížnosti, kterou stěžovatel prostřednictvím svého obhájce podal proti napadenému usnesení obvodního soudu. I zde se totiž hovoří pouze o ""návrhu"" na stanovení kratší doby, po kterou stěžovatel nebude smět řídit motorové vozidlo, stěžovatel nenamítal, že by svůj závazek omezil na kratší dobu, než ji stanovil obvodní soud v napadeném usnesení. A konečně takovou námitku stěžovatel nevznáší ani v ústavní stížnosti, v níž hovoří pouze o tom, že šestnáctiměsíční dobu, na kterou byl zákaz řízení motorových vozidel stanoven, považuje za nepřiměřenou. Stěžovatel navíc, pokud by skutečně odmítal převzít závazek na dobu delší než deset až dvanáct měsíců, měl možnost souhlas s podmíněným zastavením či převzatý závazek odvolat. Nic takového neudělal.
47. Na základě těchto skutečností Ústavní soud neshledal za vybočující z mezí ústavnosti závěr obecných soudů, že stěžovatel v žádné fázi trestního řízení nevyjádřil vůli omezit svůj závazek zdržet se řízení motorových vozidel tak, že by to bránilo soudu podmínit zastavení trestního stíhání závazkem v trvání šestnácti měsíců. Obstojí tak jejich výklad postoje stěžovatele, že závazek převzal na zkušební dobu jako takovou, přičemž byl srozuměn s tím, že určení délky této zkušební doby je v diskreci soudu se zákonným omezením pěti lety. Se šestnáctiměsíční nemožností řídit motorová vozidla, kterou nakonec zakomponoval obvodní soud do svého usnesení, sice není spokojen, ne však natolik, aby odvolal svůj souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání, resp. aby zřetelně omezil svůj závazek zdržet se řízení motorových vozidel na kratší určitou dobu. Jinak řečeno, podmíněné zastavení jeho trestního stíhání spojené se šestnáctiměsíčním zákazem řídit motorová vozidla pro něj stále představovalo příznivější variantu než pokračování trestního stíhání, s výhledem na formální vyslovení viny odsuzujícím rozsudkem a uložení trestu.
X.
Přiměřenost postihu stěžovatele
48. Závěrem se Ústavní soud vyslovuje k otázce, zda se soudy postihem stěžovatele na dobu šestnácti měsíců nedopustily ústavně právního excesu. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 455/05
ze dne 24. dubna 2008 (N 74/49 SbNU 119)], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Jak bylo výše vysvětleno, odklon v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání sice nelze považovat za trest, nicméně je spojen s obdobnými důsledky ve vztahu k obviněnému, takže uvedený přístup musí Ústavní soud beze zbytku uplatnit právě i na otázku přiměřenosti postihu obviněného v důsledku aplikace odklonu. Ústavní soud by tedy byl oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v daném případě nedošlo.
49. Ústavní soud totiž neidentifikoval žádnou okolnost vztahující se k osobě stěžovatele či činu jako takovému, z níž by bylo možné dovodit jakoukoli (natož extrémní) nepřiměřenost postihu stěžovatele spočívajícího v tom, že v důsledku napadených rozhodnutí na šestnáct měsíců, tedy po určenou, nijak excesivní, zkušební dobu, pozbývá možnost řídit motorová vozidla. Obecné soudy dostatečně vysvětlily důvody, kvůli nimž by považovaly podmíněné zastavení trestního stíhání stěžovatele spojené s kratší dobou, po kterou by byl zavázán zdržet se řízení motorových vozidel, za nedostatečný způsob vyřízení dané trestní věci (srov. bod 13 usnesení obvodního soudu a bod 5 usnesení městského soudu). Ústavní soud neshledal důvod, aby tyto úvahy rozporoval, zvláště když stěžovatel v tomto směru nenabízí relevantní podrobnější argumentaci.
XI.
Závěr
50. Ústavní soud uzavírá, že obviněný má možnost převzít závazek zdržet se činnosti ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu tak, že určí (omezí) i nejzazší dobu, na kterou je ochoten závazek převzít. Jestliže tuto možnost využije, státní zástupce či soud nesmí při podmíněném zastavení trestního stíhání tuto dobu překročit, jinak by postupovali v rozporu s ústavní zásadou, že povinnosti lze ukládat jen na základě zákona, jakož i se zásadou presumpce neviny, popř. s právem na projednání věci před nezávislým soudem. Nevyužije-li obviněný tuto možnost, je závazek omezen délkou státním zástupcem či soudem určené zkušební doby (se zákonným omezením až pěti lety).
51. V nyní posuzované věci ovšem stěžovatel uvedenou možnost nevyužil, svůj závazek zdržet se řízení motorových vozidel neomezil, pouze si přál dosáhnout co nejkratšího trvání omezení, aniž by však byl ochoten odvolat svůj souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání či převzetí závazku, čímž by znemožnil pro sebe příznivé vyřízení trestní věci odklonem. Jestliže pak obecné soudy interpretovaly stěžovatelův závazek tak, že se vztahuje na soudem určenou zkušební dobu (omezenou zákonem na maximálně pět let), tedy že stěžovatel fakticky ponechává určení trvání závazku na jeho úvaze (a pouze, je-li to možné, navrhuje, tedy si jen přeje, trvání závazku v délce deseti měsíců), a vymezily trvání závazku na delší dobu, než na jakou si stěžovatel přál, nepostupovaly v rozporu s ústavní zásadou, že povinnosti lze ukládat jen na základě zákona, ani se zásadou presumpce neviny či s právem stěžovatele na přístup k nezávislému soudu.
52. Šestnáctiměsíční dobu, po kterou stěžovatel v důsledku napadených rozhodnutí pozbývá možnost řídit motorová vozidla, nelze považovat za excesivní postih stěžovatele, který by byl v zásadním nepoměru s okolnostmi případu.
53. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení (za splnění podmínek § 44 téhož zákona) zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 25. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 496/25 #1
|
24. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130720&pos=402&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 94/2024-55 ze dne 26. listopadu 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 233/2022-42 ze dne 1. října 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Generali Česká Pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů. Stěžovatel rovněž uvedl, že odmítá ""všechny soudce Ústavního soudu"", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
5. Stěžovatel sice podal ústavní stížnost ""s výhradou doplnění a odstranění vad nám řádně ustanoveným advokátem"". Ústavní soud však není oprávněn ustanovit stěžovateli advokáta a není zřejmé, zda se stěžovatel v této věci obrátil na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta, kdy a s jakým výsledkem. Podobné formulace se objevují v podáních stěžovatele opakovaně, ale bez jakéhokoli vyústění.
6. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. IV. ÚS 29/08
a
III. ÚS 557/08
). To, že vady, kterými ústavní stížnost trpí, jsou důvodem k jejímu odmítnutí, je stěžovateli známo i z řady rozhodnutí Ústavního soudu, a to i z poslední doby, např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2948/24
ze dne 19. listopadu 2024 nebo
sp. zn. IV. ÚS 2704/24
ze dne 7. října 2024.
7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.
8. K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatel uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatel by ostatně měl zvážit racionalitu svého postupu. Pokud by totiž Ústavní soud této námitce vyhověl, nemohl by o jeho ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jeho tvrzeným právům.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. února 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
III.ÚS 453/25 #1
|
24. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130721&pos=403&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Kateřiny Kněžourkové, zastoupené JUDr. Lukášem Frenclem, advokátem, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 57 INS 3571/2023, 4 VSPH 1288/2024-B-47 ze dne 9. prosince 2024 a č. j. MSPH 57 INS 3571/2023, 4 VSPH 706/2024-B-30 ze dne 2. září 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 57 INS 3571/2023-B-38 ze dne 1. listopadu 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Mgr. Marcely Kubínové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy České republiky.
2. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH 57 INS 3571/2023-A-7 ze dne 9. března 2023 byl zjištěn úpadek vedlejší účastnice, bylo povoleno jeho řešení oddlužením a věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů od zveřejnění zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku navrhli konání schůze věřitelů podle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona nebo aby v této lhůtě hlasovali podle § 400 tohoto zákona o přijetí způsobu oddlužení s tím, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, rozhodne o způsobu oddlužení soud. Dne 19. března 2023 bylo městskému soudu doručeno podání stěžovatelky, v němž vyjádřila svůj nesouhlas s oddlužením vedlejší účastnice z důvodu jejího nepoctivého záměru.
3. Městský soud usnesením č. j. MSPH 57 INS 3571/2023-B-21 ze dne 26. dubna 2024 rozhodl, že vedlejší účastnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení (výrok I), schválil zprávu o přezkumu (výrok II), neschválil oddlužení pro nepoctivý záměr vedlejší účastnice (výrok III), insolvenční řízení zastavil (výrok IV) a rozhodl o odměně insolvenčního správce (výrok V a VI) a o zproštění insolvenčního správce funkce (výrok VII).
4. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 2. září 2024 usnesení městského soudu ve výroku III o neschválení oddlužení vedlejší účastnice (a dále ve výrocích IV, V, IV a VII) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od městského soudu neshledal důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení vedlejší účastnice, že se poctivě snaží o nápravu svého života, k čemuž jí má dopomoci právě i dobrodiní oddlužení, pročež není žádného důvodu odepřít jí právo, aby se pokusila, splňuje-li jinak předpoklady oddlužení, napravit následky nezvládnutí své nejen ekonomické situace.
5. Městský soud poté výrokem I napadeného usnesení ze dne 1. listopadu 2024 schválil oddlužení vedlejší účastnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Proti tomuto výroku podala stěžovatelka odvolání, v němž zopakovala své závěry o nepoctivém záměru vedlejší účastnice, vyjádřila nesouhlas s jejím oddlužením a sdělila, že považuje usnesení městského soudu za nepřezkoumatelné.
6. Vrchní soud napadeným usnesením ze dne 9. prosince 2024 odvolání podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu odmítl. Uvedl, že stěžovatelka o způsobu oddlužení vedlejší účastnice vůbec nehlasovala a že tedy není podle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona a contrario k podání odvolání proti bodu výroku I usnesení městského soudu oprávněna. Dodal, že nezískal-li ani jeden ze způsobů oddlužení prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, insolvenční soud oddlužení správně schválil v (zbytkové) podobě oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
8. Ústavní soud však zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, když nepodala proti usnesení vrchního soudu ze dne 9. prosince 2024, jímž bylo odmítnuto její odvolání, žalobu pro zmatečnost.
9. Z § 7 insolvenčního zákona mimo jiné vyplývá, že nestanoví-li insolvenční zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení. Podle § 2 písm. b) insolvenčního zákona se insolvenčním soudem rozumí též soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení. Ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu stanoví, že žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
10. Insolvenční zákon tak stěžovatelce nezapovídá podat žalobu pro zmatečnost, a to na rozdíl od možnosti obnovy insolvenčního řízení (srov. § 96 odst. 1 insolvenčního zákona). K žalobě pro zmatečnost insolvenční zákon odchylně od občanského soudního řádu pouze stanovuje, že se v řízení o této žalobě podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení nepoužije § 235 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci (§ 96 odst. 2 insolvenčního zákona).
11. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zákon poskytuje stěžovatelce proti napadenému usnesení vrchního soudu o odmítnutí odvolání procesní prostředek k ochraně jejích práv ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a to v podobě žaloby pro zmatečnost [viz také stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.), v němž Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu].
12. Z textu ústavní stížnosti, jejích příloh ani z insolvenčního rejstříku, do něhož Ústavní soud nahlédl, nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vůbec podala. Stěžovatelka tedy všechny prostředky k ochraně svého práva nevyužila (srovnej taktéž v insolvenční věci vydané usnesení
sp. zn. III. ÚS 2140/21
ze dne 26. října 2021). Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelčiny vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádnou takovou argumentaci ani neuvádí.
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. února 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
IV.ÚS 165/25 #1
|
24. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130723&pos=404&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Skřivanové, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, sídlem Rooseveltova 10/9, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. října 2024 č. j. 61 Co 125/2024-1925, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti D. I. SEVEN, a. s., sídlem Mikulandská 119/10, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen ""krajský soud"") s tvrzením, že tímto výrokem bylo porušeno právo zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň-jih svým rozsudkem ze dne 27. 3. 2024 č. j. 9 C 110/2017-1877 určil, že dohoda o narovnání uzavřená mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a vedlejší účastnicí řízení jako žalovanou je neplatná (výrok I). Dále okresní soud určil, že je rovněž neplatná jím specifikovaná zástavní smlouva uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení (výrok II). Výrokem III pak okresní soud uložil vedlejší účastnici řízení zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 720 714,50 Kč a dále vedlejší účastnici řízení uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výrok IV).
3. K odvolání vedlejší účastnice řízení pak krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I, II a IV jeho rozsudku (krajský soud tedy potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé a také v rozsahu povinností vedlejší účastnice řízení zaplatit náhradu nákladů řízení státu). Výrokem II naopak krajský soud změnil výrok III rozsudku okresního soudu v tom smyslu, že vedlejší účastnice řízení je povinna stěžovatelce zaplatit na náhradě nákladů řízení toliko částku 409 627,53 Kč. Výrokem III krajský soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Ústavní soud zjistil z databáze Infosoud.cz, že rozsudek krajského soudu byl napaden dovoláním. Uvedenou okolnost si ověřil i u okresního soudu s tím, že dovolání proti rozsudku krajského soudu podala vedlejší účastnice řízení a o dovolání dosud nebylo rozhodnuto.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000
sp. zn. III. ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009
sp. zn. IV. ÚS 2891/08
).
7. V posuzované věci stěžovatelka dovolání proti rozsudku krajského soudu v rozsahu týkajícím se věci samé nepodala, neboť bylo rozhodnuto v její prospěch a v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ""o. s. ř.""), dovolání přípustné. Neměla tedy k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení bránit. Přípustnost její ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala vedlejší účastnice a řízení o dovolání nebylo dosud skončeno. Kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek krajského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení (§ 243e o. s. ř.). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se krajský soud opět zabýval i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadený výrok rozsudku krajského soudu o nákladech řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedlejší účastnicí řízení podaném dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019
sp. zn. II. ÚS 1700/18
či usnesení ze dne 10. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 1033/19
).
8. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (viz usnesení ze dne 11. 8. 2020
sp. zn. IV. ÚS 1112/20
, bod 17.).
9. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že podle výsledku dovolacího řízení bude mít stěžovatelka po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
III.ÚS 425/25 #1
|
24. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130724&pos=405&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele E. P., t. č. Vazební věznice a Ústav pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Michalem Urbanem, advokátem, sídlem Polská 936/2, Praha 2 - Vinohrady, proti jinému zásahu spočívajícímu v nečinnosti Městského soudu v Praze v trestní věci vedené pod sp. zn. 73 T 3/2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že nečinností Městského soudu v Praze v uvedené trestní věci byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále Ústavní soud žádá, aby městskému soudu zakázal svou nečinností pokračovat v porušování jeho práv a svobod a přikázal mu obnovit stav před porušením ústavně zaručených práv, tedy neprodleně propustit stěžovatele z vazby na svobodu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že městský soud usnesením č. j. 73 T 3/2024-4881 ze dne 14. října 2024 zamítl návrh stěžovatele na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a stěžovatel byl ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 15 To 1/2025-4995 ze dne 14. ledna 2025 zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatel namítá, že přestože proti usnesení městského soudu podal stížnost již 17. října 2024, městský soud ji předložil vrchnímu soudu až 6. ledna 2025. Uvádí, že usnesení vrchního soudu, jímž byla stížnost 14. ledna 2025 zamítnuta, bylo městskému soudu doručeno 16. ledna 2025 a městský soud je jemu a jeho obhájci doručil 20. ledna 2025. Z toho dovozuje, že o jeho stížnosti bylo rozhodnuto až za tři měsíce od okamžiku, kdy bylo o prodloužení vazby rozhodnuto soudem prvního stupně. Má za to, že navíc uplynuly více než tři měsíce od okamžiku, kdy soud prozkoumával vazební důvody a bylo naposledy rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatele. Podle jeho názoru tak měl být propuštěn, neboť nebyla dodržena lhůta vyplývající z § 72 odst. 1 trestního řádu. Tvrdí, že městský soud nerespektoval zásadu vyplývající z § 2 odst. 4 trestního řádu a svou nečinností se dopustil porušení jeho základních práv.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
5. Ústavní stížnost nepochybně směřuje výhradně proti nečinnosti městského soudu. Není z ní však jednoznačně zřejmé, zda stěžovatel za procesní úkon, s jehož provedením by měl být podle něj městský soud v prodlení, považuje úkon předložení jeho stížnosti k rozhodnutí vrchnímu soudu, anebo přímo úkon jeho propuštění na svobodu. Ústavní soud i přes toto nejasné vyznění ústavní stížnosti nepovažoval za potřebné vyzývat stěžovatele k jejímu doplnění, neboť ústavní stížnost vyhodnotil jako nepřípustnou v obou případech.
6. Stěžovatel totiž ani u jednoho ze zásahů nevyužil (resp. ani netvrdí, že by využil) možnost postupu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, tedy podat návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu. Využití této možnosti je nezbytným předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti proti zásahu nečinností soudu [srov. např. nálezy
sp. zn. I. ÚS 2427/11
ze dne 15. února 2012 (N 33/64 SbNU 349),
sp. zn. I. ÚS 1549/11
ze dne 23. dubna 2015 (N 83/77 SbNU 197) nebo usnesení
sp. zn. II. ÚS 2401/13
ze dne 24. září 2013 či
sp. zn. II. ÚS 492/15
ze dne 10. června 2015]. Ústavní soud se takto již v minulosti vyjádřil i přímo ohledně tvrzeného prodlení (nečinnosti) s úkonem - propuštění osoby z vazby na svobodu (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 632/16
ze dne 7. dubna 2016).
7. Ústavní soud jen pro úplnost považuje za důležité upozornit, že stěžovatelem tvrzená liknavost městského soudu s předložením jeho stížnosti vrchnímu soudu neměla za následek materiální porušení povinnosti obecných soudů periodicky přezkoumávat existenci podmínek vazby. Podle § 72 odst. 3 trestního řádu musí soud po podání obžaloby postupovat přiměřeně podle § 72 odst. 1 trestního řádu, tj. nejpozději každé tři měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě musí rozhodnout o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Zákon nestanoví žádnou konkrétní lhůtu, ve které by stížnostní soud měl rozhodnout o stížnosti podané proti vazebnímu rozhodnutí, ovšem obecně platí, že vazební věci musí být rozhodnuty bez zbytečného odkladu (srov. AUGUSTINOVÁ, P. In DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 599).
8. Ústavní soud nehodlá na tomto místě výkladem dovozovat určitou konkrétní lhůtu, ve které musí stížnostní soud rozhodnout o stížnosti podané proti vazebnímu rozhodnutí. Lze však vyjít z toho, že smysl § 72 odst. 1 a odst. 3 trestního řádu spočívá v periodickém rozhodování o dalším trvání vazby, což představuje jeden z nástrojů, jehož nepochybným účelem je přispět ke zrychlení vazebního řízení (srov. např. ŠÁMAL, P., RŮŽIČKA, M. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 829). Jestliže tedy trestní řád tuto periodicitu stanoví zpravidla ve lhůtě tří měsíců, lze konstatovat, že pokud stížnostní soud rozhodne do tří měsíců od vydání usnesení soudu prvního stupně, je princip periodického přezkumu vazebních podmínek z materiálního hlediska zachován (nelze současně přehlédnout, že stížnostní soud rozhoduje podle stavu ke dni svého rozhodnutí).
9. Právě taková situace nastala i v nyní projednávané věci. Vrchní soud rozhodl dne 14. ledna 2025 o zamítnutí stížnosti proti usnesení městského soudu č. j. 73 T 3/2024-4881 ze dne 14. října 2024, tedy přesně tři měsíce po rozhodnutí soudu prvního stupně. Toho dne nabylo rozhodnutí právní moci a od toho dne se počítají další tři měsíce k přezkumu důvodů vazby. Stěžovatel se tedy mýlí, pokud tvrdí, že uplynuly více než tři měsíce od doby, kdy byly přezkoumávány podmínky vazby a bylo naposledy rozhodnuto o jeho vazbě. Z hlediska zachování periodicity přezkumu vazby (a ani z hlediska nabytí právní moci vazebního rozhodnutí) nehraje žádnou roli okamžik, kdy bylo usnesení vrchního soudu stěžovateli doručeno [srov. § 140 odst. 1 písm. cc) trestního řádu].
10. Ústavní soud tak uzavírá, že ústavní stížnost směřuje proti tvrzeným zásahům, aniž stěžovatel předtím využil efektivní prostředek nápravy v podobě postupu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, takže jde o ústavní stížnost nepřípustnou. Jako taková musela být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. února 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
III.ÚS 141/25 #1
|
24. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130725&pos=406&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Macka, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2144/2024-153 ze dne 23. října 2024, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí a dalších souvisejících, blíže neidentifikovaných rozhodnutí a namítá jejich protiústavnost.
2. Ústavní soud se touto ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje předpoklady podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jmenovitě zastoupení advokátem. I přes výzvu k odstranění vad, doručenou stěžovateli 3. února 2025, stěžovatel vady návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil. V následné žádosti o prodloužení lhůty o dalších 30 dní uvedl, že 15. února 2025 požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta. Ústavní soud telefonicky opakovaně (18. a 24. února 2025) u České advokátní komory ověřil, zda stěžovatel žádost nepodal, a zjistil, že nikoliv.
3. Za těchto okolností Ústavní soud nevidí důvod k poskytnutí další lhůty k odstranění vad podání. Soudkyně zpravodajka tak postupem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání jako vadný odmítla, o tomto možném následku byl stěžovatel předem poučen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 24. února 2024
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
I.ÚS 171/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130702&pos=407&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2024 č. j. 26 Co 344/2024-192 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. dubna 2024 č. j. 19 EXE 850/2019-172, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a T-Mobile Czech Republic a.s., sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v návětí uvedených rozhodnutí, jimiž obecné soudy zamítly její návrh na zastavení exekuce. Tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti setrvala na své argumentaci z řízení před obecnými soudy, že exekuce měla být zastavena, protože společnost Yellow Dragon Enterprise, LLC (dále jen ""jiná společnost"") nabídla oprávněné úhradu exekucí vymáhané pohledávky. Stěžovatelka poukázala na § 1936 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a požadovala po oprávněné, aby jí před splněním dluhu postoupila svoji pohledávku, a to včetně všech podkladů. Oprávněná údajně odmítla předat jiné společnosti veškeré podklady pro uplatnění dluhu a odmítla přijmout nabídku splnění dluhu. Stěžovatelka dodala, že odmítnutí nabídky plnění za daného stavu je šikanózním výkonem práva v exekučním řízení. Obecné soudy se údajně s jejími argumenty nevypořádaly.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud o obdobné věci týkající se týchž účastníků rozhodoval v řízení vedeném pod
sp. zn. III. ÚS 2720/24
. Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti posuzované v nynějším řízení uvedla, že věc vedená pod
sp. zn. III. ÚS 2720/24
se týká stejných účastníků a je skutkově zcela totožná. Usnesením ze dne 18. února 2025
sp. zn. III. ÚS 2720/24
Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud v nyní posuzovaném případu plně odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Nepovažuje přitom za účelné je zde rekapitulovat, neboť je účastníkům nynějšího případu známé.
5. Stěžovatelka v nyní posuzované stížnosti uvedla pouze jediný argument navíc oproti případu
sp. zn. III. ÚS 2720/24
, a to odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 17. prosince 2015
sp. zn. IV. ÚS 3216/14
(N 218/79 SbNU 503). V citovaném nálezu Ústavní soud dovodil, že podání návrhu na exekuci po vykonatelnosti exekučního titulu za situace, kdy je zcela zřejmé, že povinný je připraven plnit a potřebuje k tomu jen součinnost oprávněného, lze považovat za zneužití práva na soudní ochranu. Takové zneužití práva pak může být důvodem pro zastavení exekuce. Ani odkaz na tento nález však nečiní ústavní stížnost stěžovatelky opodstatněnou. Stěžovatelkou citovaný nález nezpochybňuje závěr obecných soudů v nynější věci, že postup oprávněné (nyní vedlejší účastnice) nebyl šikanózní ani vedený úmyslem způsobit stěžovatelce škodu (viz zejm. bod 11 napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně). Tento závěr je přitom logicky a srozumitelně zdůvodněn a nevybočuje z ústavních mantinelů. Stěžovatelka ostatně k tomuto závěru pouze obecně uvedla, že s ohledem na citovaný nález nemůže obstát, aniž by předložila konkrétní ústavněprávní argumentaci.
6. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 22/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130709&pos=408&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky č. p. 33, Ivančice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2024 č. j. 20 Cdo 1765/2024-479, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2024 č. j. 26 Co 210/2023-396, a výroku II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. srpna 2023 č. j. 19 EXE 74/2019-370, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov jako účastníků řízení, a AD IN, s.r.o., IČ: 27096785, se sídlem Na Hubálce 707/10, Praha 6, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a konkrétního výroku s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Napadeným výrokem II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále jen ""okresní soud"") ze dne 3. 8. 2023 č. j. 19 EXE 74/2019-370, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu. Okresní soud k tomu konstatoval, že zákonem aprobovaný účetní ""zánik"" pohledávky není způsobilým důvodem, pro který by bylo možné exekuci zastavit ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) až h) občanského soudního řádu (dále jen ""o. s. ř.""). Mezi možné způsoby zastavení exekuce nelze zařadit účetní postupy, jež ve svém důsledku neznamenají faktický zánik závazku, nýbrž pouze zánik z pohledu účetní evidence odepisujícího subjektu. Účetně odepsaná pohledávka právně fakticky nezaniká, účetní jednotka ji vede i nadále v podrozvahové evidenci. Účetní odpis pohledávky je pouze účetním řešením, postupem, v rámci kterého je s pohledávkou nakládáno ve vnitropodnikové účetní evidenci.
3. Krajský soud v Brně (dále jen ""krajský soud"") následně usnesením ze dne 30. 1. 2024 č. j. 26 Co 210/2023-396, stejně jako okresní soud návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu zamítl. Uvedl k tomu, že účetní odpis pohledávky nelze ani analogicky podřadit pod žádný ze zákonných způsobů zániku závazku dle § 1908 a násl. občanského zákoníku. Jedná se o právem aprobovaný způsob účetního řešení dlouhodobě nedobytných pohledávek, který je učiněn na základě rozhodnutí účetní jednotky (nikoli na základě zákona), a který nevyvolává žádné právní následky.
4. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 3. 12. 2024 č. j. 20 Cdo 1765/2024-479, zamítl dovolání stěžovatelky. Obdobně jako krajský soud konstatoval, že účetní odpis pohledávky nepatří mezi skutečnosti vyjmenované v § 1908 a násl. občanského zákoníku, které mají za následek zánik pohledávky. K odpisu pohledávky se přistupuje s cílem, aby její výše odpovídala její současné skutečné hodnotě. Účetní odpis pohledávky je tak pouze jejím účetním řešením, nelze jej považovat za skutečnost, která by měla vést k právnímu zániku závazku.
5. Proti výroku II. okresního soudu, usnesení krajského soudu a usnesení nejvyššího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost s tvrzením, že v § 1908 občanského zákoníku ani v dalších ustanoveních není nijak upraven zánik pohledávky jako věci v hmotněprávním smyslu, což tvoří mezeru v zákoně. Soudy dle stěžovatelky pochybily v tom, že věc posoudily v duchu nepřípustného legalismu a formalismu a zcela vybočily ze závěrů vyložených Ústavním soudem v nálezu ze dne 4. 2. 1997
sp. zn. Pl. ÚS 21/96
.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka není právně zastoupena, avšak tuto povinnost nemá vzhledem ke stanovisku pléna Ústavního soudu Pl. ÚS st. 42/15, podle kterého je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
III.
Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
7. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv ""běžné"" zákonnosti. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů spočívajících v tom, že účetním odpisem pohledávky nedochází k právnímu zániku závazku, nýbrž se jedná pouze o účetní řešení pohledávky. K těmto závěrům však Ústavní soud konstatuje, že je soudy dostatečně a logicky odůvodnily a vysvětlily, z čeho v rámci svých úvah vycházely. Ústavní soud neshledal v argumentaci soudů jakékoli pochybení, které by mu umožnilo zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů. V postupu soudů nelze spatřovat nepřípustný formalismus, obecné soudy vycházely z přiléhavé zákonné úpravy a tuto odpovídajícím způsobem interpretovaly a aplikovaly na projednávanou věc.
9. Stěžovatelce dále nelze dát za pravdu ani v tom, že by obecné soudy vybočily ze závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997
sp. zn. Pl. ÚS 21/96
. Uvedený nález se týká možnosti ústavně konformní interpretace zákona a vyplývá z něj, že při takové interpretaci soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžadují v nálezu uvedené závažné důvody. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci. Dále je v nálezu řešeno zrušení staré a přijetí nové právní úpravy a legislativní řešení časového střetu právních úprav. Nález, kterým argumentovala stěžovatelka, je tedy nepřiléhavý k věci, o kterou v jejím případě jde.
10. Stran tvrzené mezery v zákoně, konkrétně v úpravě zániku závazků dle občanského zákoníku, Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka nedosahuje ústavněprávní roviny. Obecné soudy stěžovatelce pečlivě vyložily, z čeho plyne, že účetní odpis pohledávky nemá za následek zánik závazku. Není tomu tak z důvodu, že by ""účetní odpis"" jako způsob zániku závazku chyběl ve výčtu uvedeném v § 1908 a násl. občanského zákoníku. Tento následek vyplývá z charakteru účetního odpisu jako operace ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 4/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130712&pos=409&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti Nguyen Thi Ngoc Huyen, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2024 sp. zn. 20 Cdo 1418/2024, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2023 sp. zn. 17 Co 321/2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2023 sp. zn. 49 EXE 592/2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen ""městský soud"") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen ""obvodní soud""). Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že stěžovatelka uzavřela s vedlejší účastnicí soudní smír. Stěžovatelka jakožto dlužnice se zavázala uhradit dluh ve výši 607 426 Kč v osmnácti měsíčních splátkách, a to pod pohrůžkou ztráty výhody splátek. První splátku měla uhradit do 31. 12. 2022, další pak vždy k poslednímu dni měsíce.
3. Jelikož stěžovatelka neplnila řádně a včas (konkrétně nezaplatila první dvě splátky), vedlejší účastnice podala proti ní 21. 2. 2023 (tedy před splatností další splátky) exekuční návrh na zaplacení celé dlužné částky. Stěžovatelka v reakci na to podala návrh na zastavení exekuce.
4. Obvodní soud napadeným rozhodnutím návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž účelem institutu ztráty výhody splátek není ochrana věřitele (vedlejší účastnice) pouze pro případ, že dlužník (stěžovatelka) dohodnutou splátku neuhradí vůbec, ale i pro případ, že ji neuhradí řádně a včas; dnem uplatnění tohoto práva ze strany věřitele pak dochází ke splatnosti celé dlužné částky [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2600/2014 (R 41/2015)]. Obvodní soud proto uzavřel, že vedlejší účastnice řádně (tj. exekučním návrhem) a včas (tj. před splatností další splátky) uplatnila své právo na to, aby jí byla uhrazena celá dlužná částka. Dle názoru obvodního soudu vedlejší účastnice postupovala zcela v souladu s požadavky plynoucími z § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Obvodní soud nakonec odmítl jak námitku stěžovatelky, že dnem podání exekučního návrhu nastala splatnost pouze nezaplacených splátek, tak i související námitku, že vedlejší účastnice se exekučním návrhem domáhá budoucích (zatím nesplatných) plnění, neboť žádná z nich neodpovídala zákonné úpravě ani judikatuře Nejvyššího soudu.
5. Městský soud napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu, s nímž se plně ztotožnil. Poukázal na to, že uvedené rozhodnutí odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu i podstatě institutu ztráty výhody splátek.
6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání. Uvedl, že podle ustálené judikatury, s níž stěžovatelka v dovolání polemizovala, lze právo na zaplacení celé dlužné částky v důsledku ztráty výhody splátek uplatnit formou výzvy, žaloby nebo právě návrhu na nařízení exekuce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2010 sp. zn. 20 Cdo 717/2008). Podání návrhu na nařízení exekuce je přitom v tomto kontextu nutno považovat za jeden ze způsobů, jakým může oprávněná osoba uplatnit svá práva, nebyla-li povinnost uložená dlužníkovi exekučním titulem splněna dobrovolně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010 sp. zn. 20 Cdo 1131/2009). Rozhodnutí nižších soudů se od této judikatury neodchýlily, právě naopak. Stěžovatelka současně nepředestřela žádný rozumný argument, proč by měl Nejvyšší soud tuto judikaturu přehodnotit.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje argumenty vznesené již v řízení před obecnými soudy. Namítá, že institut ztráty výhody splátek je institutem hmotněprávním. Jeho podstatou je, že ""uplatněním ztráty výhody splátek se celý zbývající dluh stává splatným"" [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2015 sp. zn. 26 Cdo 3012/2015 (C 15407)]. Hmotněprávní úkon se přitom stává perfektním okamžikem, kdy se jeho adresát měl možnost s ním objektivně seznámit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. 26 Cdo 2988/2011). V návaznosti na to pak stěžovatelka uvádí, že ""[p]okud je exekuční návrh procesním návrhem, pak procesní návrh může obsahovat hmotněprávní jednání účastníka, ale toto hmotněprávní jednání účastníka je účinné v exekuci až doručením hmotněprávního jednání účastníku. V dané věci pak časové zpoždění mezi podaným exekučním návrhem a doručením tohoto exekučního návrhu až s rozhodnutím o pověření exekutora provedením exekuce činí nemožným, aby byly splátky splatné po doručení uplatněného práva ztráty výhody splátek, považovány za splatný dluh v okamžiku podání návrhu na nařízení exekuce. V exekučním řízení nemohou být vymáhána budoucí plnění, u nichž nenastala splatnost ke dni podání exekučního návrhu"" (sic). Z toho dovozuje, že došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o jeho zásahu (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 3047/23
ze dne 9. 1. 2024, bod 11). K takové situaci však v nyní posuzované věci nedošlo.
10. Dále Ústavní soud uvádí, že stěžovatelčiny stížnostní námitky balancují na samotné hraně srozumitelnosti. Její ústavní stížnost se navíc zabývá výlučně tím, jak by (ne)mělo být vykládáno podústavní právo, a neobsahuje žádnou argumentaci stran tvrzeného porušení jejich základních práv. Již tyto skutečnosti by samy o sobě mohly být podkladem pro odmítnutí její ústavní stížnosti.
11. Obecné soudy zcela srozumitelně, řádně a s odkazem na relevantní judikaturu vysvětlily, že podstata institutu ztráty výhody splátek spočívá v tom, že neplní-li dlužník (stěžovatelka) věřiteli (vedlejší účastnici) řádně a včas, ztratí možnost splácet dluh ve splátkách. Dnem, kdy věřitel uplatní své právo a vyzve dlužníka k zaplacení celé dlužné částky, dochází k její splatnosti v plném rozsahu, nikoli pouze ke splatnosti jednotlivých nezaplacených splátek, jak se mylně domnívá stěžovatelka.
12. Judikatura i odborná literatura přitom dospěly k závěru, že ""[v]ýzva k zaplacení celé pohledávky je jednostranným právním jednáním věřitele adresovaným dlužníkovi. ... Forma této výzvy není stanovena. ... Věřitel může dlužníka vyzvat i podáním žaloby k soudu, nebo má-li vykonatelné rozhodnutí povolující splátky pod ztrátou lhůt, podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí..."" (Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, § 1721-2520. Praha: Wolters Kluwer, 2014. Komentář k § 1931. Dostupné v ASPI). Pokud se tudíž stěžovatelka snaží tvrdit, že vedlejší účastnice byla povinna jí nejprve oznámit, že uplatňuje institut ztráty výhody splátek, a až následně podat exekuční návrh, její argumentace se rozchází jak s relevantní judikaturou, tak i s komentářovou literaturou. Jak přiléhavě vysvětlily již obecné soudy, jelikož vedlejší účastnice disponovala exekučním titulem (tj. rozsudkem, jímž byl schválen smír a v němž byl specifikován způsob úhrady dlužné částky ze strany stěžovatelky), zcela postačovalo, že včas (tj. před splatností další splátky) podala exekuční návrh. Vedlejší účastnice nebyla povinna vyzvat stěžovatelku žádným dalším ""hmotněprávním"" úkonem. Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatelka nenamítá, že by jí exekuční návrh nebyl doručen nebo že by snad o probíhající exekuci neměla povědomí.
13. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nepovažuje za jakkoliv problematický závěr obecných soudů, že nebyl dán žádný, natož rozumný, důvod k vyhovění návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Jejich závěry jsou řádně odůvodněny a založeny na relevantních ustanoveních zákona a ustálené judikatuře. Napadená rozhodnutí nejsou v rozporu se základními právy stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 5/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130713&pos=410&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a Jana Wintra o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného JUDr. Ivem Panákem, advokátem, sídlem Svatopeterská 35/7, 617 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2024 č. j. 30 Cdo 2310/2024-491, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 44 Co 58/2022-351 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. října 2021 č. j. 36 C 53/2018-313, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen ""krajský soud"") a rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen ""městský soud""). Stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že stěžovatel byl v minulosti (v letech 2001 až 2004) společně s další osobou trestně stíhán pro daňovou trestnou činnost. Uvedené trestní řízení bylo vůči němu ukončeno v červnu 2004, a to zprošťujícím rozsudkem Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 98 T 31/2003.
3. Stěžovatel poprvé uplatnil nárok na náhradu újmy na zdraví ve výši 360 000 Kč u Ministerstva spravedlnosti České republiky (dále jen ""ministerstvo"") dne 8. 11. 2004, (řízení vedeno pod sp. zn. 991/2004-ODSK-ODSK). Jeho žádosti vyhověno nebylo, neboť podle ministerstva nebyla najisto postavena příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou škodou na zdraví, jelikož stěžovatel si v žádosti stěžoval kromě trestního stíhání na řadu dalších věcí (zejm. postup orgánů daňové správy, jednání spoluobviněného, probíhající exekuční řízení a průběh občanskoprávních řízení zahájených stěžovatelem). Stěžovatel v minulosti zahájil i několik dalších řízení, v nichž se domáhal odškodnění jiných újem způsobených trestním stíháním, event. odškodnění za nezákonná rozhodnutí anebo nesprávný úřední postup v odškodňovacích řízeních.
4. V roce 2006 byl stěžovateli přiznán invalidní důchod z důvodu psychické nemoci, kterou trpí. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jenž byl zadán a proveden v trestním řízení, měl stěžovatel trpět přibližně od ledna nebo února 1999 smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Stěžovatel naopak v nyní posuzovaném řízení tvrdil, že znalecký posudek je vadný a že trpí schizofrenií a řadou dalších psychických obtíží, k jejichž rozvoji došlo v souvislosti s trestním řízením.
5. Žalobou ze dne 26. 3. 2018 se stěžovatel domáhal po ministerstvu zaplacení částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu újmy na zdraví způsobené trestním stíháním. Uváděl, že postup orgánů činných v trestním řízení, jenž ve vztahu k němu vyústil vydáním zprošťujícího rozsudku sp. zn. 98 T 31/2003, je nutno považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.).
6. Městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tuto žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) s tím, že s ohledem na provedené dokazování nelze postup orgánů činných v trestním řízení považovat za nesprávný ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Nebyly proto splněny podmínky pro to, aby stěžovateli byla přiznána náhrada újmy za tento - nikoli nesprávný - úřední postup.
7. Krajský soud rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek městského soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Konstatoval, že ačkoli je výrok rozsudku městského soudu správný, jeho odůvodnění za správné považovat nelze, a to zejména s ohledem na ministerstvem (důvodně) vznesenou námitku promlčení, kterou se měl městský soud zabývat přednostně. V této souvislosti uvedl, že zdravotní stav stěžovatele byl spolehlivě ustálen přinejmenším již v roce 2006, kdy mu byl přiznán invalidní důchod v souvislosti s jeho zdravotními potížemi, které podle stěžovatele zesílily v průběhu uvedeného trestního řízení. Nejpozději v této době - tj. dva roky po skončení trestního řízení - začala stěžovateli běžet subjektivní promlčecí lhůta, neboť již musel mít jednoznačné povědomí o tom, že mu vznikla tvrzená škoda na zdraví, jakož i o tom, kdo za ni odpovídá. Jelikož stěžovatel svůj nárok uplatnil u ministerstva až dne 1. 8. 2017, resp. žalobou dne 26. 3. 2018, je zcela zřejmé, že tak učinil opožděně. Je přitom bezpředmětné, jestli se ve věci měla uplatnit tříletá subjektivní promlčecí lhůta stanovená zákonem č. 82/1998 Sb., nebo obecná dvouletá promlčecí lhůta podle předchozího občanského zákoníku, neboť je jasné, že obě uvedené lhůty uplynuly mnoho let předtím, než stěžovatel uplatnil svůj nárok na náhradu újmy na zdraví (nejpozději v roce 2009). S přihlédnutím k tomuto mnohaletému odstupu neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele, že vznesení námitky promlčení ze strany ministerstva bylo v rozporu s dobrými mravy (tj. že by námitka promlčení měla zneužívající charakter nebo byla nelegitimní ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001 sp. zn. 21 Cdo 123/2001).
8. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění zdůraznil, že krajský soud vycházel při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty i její délky z ustálené judikatury, zejm. se řádně zabýval tím, kdy se stěžovatel dozvěděl o vzniku tvrzené újmy a o tom, kdo za ní odpovídá. Připomněl, že pro posouzení počátku běhu promlčení lhůty je podstatné, kdy újma spočívající ve změně zdravotního stavu vznikla, nikoli to, zda pořád trvá. Ze skutkových zjištění přitom neplynulo, že by se zdravotní stav stěžovatele od roku 2006 výrazně změnil, spíš naopak; subjektivní promlčecí lhůta mu proto počala běžet právě přiznáním invalidního důchodu v uvedeném roce. Nejvyšší soud neshledal důvodnou ani námitku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, a to zejména s ohledem na mnohaletý časový odstup mezi vznikem újmy a uplatněním nároku (více než 10 let od momentu ustálení zdravotního stavu stěžovatele, resp. více než 7 let od uplynutí promlčecí lhůty).
II.
Argumentace stěžovatele
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho zdravotní stav pořád není ustálen, vyvíjí se a neustále se zhoršuje. Od roku 2004 podstoupil řadu nespecifikovaných lékařských zákroků a hospitalizací. Nelze proto mít za to, že jeho zdravotní stav byl ustálen přinejmenším již v roce 2006. Promlčecí lhůta mu proto pořád neuplynula, což má odpovídat i judikatuře Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Napadená rozhodnutí soudů proto považuje za přehnaně formalistická, nespravedlivá a rozporná se závěry vyslovenými v nálezech
sp. zn. IV. ÚS 774/18
ze dne 27. 2. 2019 (N 34/92 SbNU 348) a
sp. zn. I. ÚS 3391/15
ze dne 14. 11. 2017 (N 209/87 SbNU 413).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud konstatuje, že dle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Jejich úlohou je, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru řádně odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
12. Těžištěm ústavní stížnosti je námitka, že obecné soudy nesprávně posoudily otázku promlčení stěžovatelova práva na náhradu újmy na zdraví způsobené nesprávným úředním postupem (správně: nezákonným rozhodnutím, neboť neskončilo-li trestní stíhání pravomocným odsuzujícím rozsudkem, má se za to, že usnesení o sdělení obvinění je ""nezákonným rozhodnutím"" ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., byť nebylo formálně zrušeno - srov. např. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 100-103), event. otázku rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.
13. Judikatura Ústavního soudu i obecných soudů již v minulosti dovodila, že náhrada újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem náhrady újmy za nezákonné rozhodnutí (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 3391/15
, bod 13). Každé trestní řízení je pro obviněného, resp. obžalovaného zátěží. Trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik rozličných druhů imateriálních újem [srov. např. nález
sp. zn. IV. ÚS 428/05
ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115); nález
sp. zn. I. ÚS 2394/15
ze dne 26. 4. 2016 (N 78/81 SbNU 331), nález
sp. zn. I. ÚS 3391/15
], včetně újmy na zdraví (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 2410/23
ze dne 20. 12. 2023). Právo dotčené osoby na náhradu takto způsobené újmy však není absolutní a je závislé na konkrétních okolnostech daného stíhání [nález
sp. zn. III. ÚS 1391/15
ze dne 19. 1. 2016 (N 10/80 SbNU 125)]. Nárok na náhradu újmy přitom obecně podléhá promlčení v zákonem stanovených lhůtách (§ 32 a 33 zákona č. 82/1998 Sb.).
14. První klíčovou námitkou stěžovatele je, že obecné soudy vadně posoudily počátek běhu promlčecí lhůty. Stěžovatel má konkrétně za to, že tříletá subjektivní promlčecí lhůta mu z podstaty věci nemohla uplynout, neboť jeho zdravotní stav je doposud neustálený. Ústavní soud se s touto námitkou nemůže ztotožnit.
15. Předně je nutno poukázat na to, že stěžovatel nikterak nespecifikuje a nedokládá, v čem přesně má spočívat údajně neukončené zhoršování a léčba jeho zdravotního stavu. Jeho tvrzení jsou poněkud obecná [konkrétně uvádí, že od roku 2004 ""podstoupil mnoho lékařských zákroků, hospitalizací, operací"", a že se mu vracejí ""děsivé zážitky způsobené (tehdy) probíhajícím bezdůvodným trestním (...) řízením, trpí věčnou únavou a vyčerpáním, náhlými kolapsy vyvolanými vzpomínkovým stresem, pocitem neodstraněné křivdy apod. (...)""] a stěžovatel na jejich podporu nepředkládá žádné důkazy. Tato tvrzení navíc svědčí spíš o pokračujícím trvání stěžovatelem tvrzené újmy, která mu měla vzniknout v minulosti, než o tom, že charakter nebo intenzita této újmy jsou pořád neustálené a mění se; na to ostatně poukazoval již Nejvyšší soud v napadeném usnesení.
16. Pokud tudíž obecné soudy dospěly k závěru, že okamžikem rozhodným pro určení počátku běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty bylo přiznání invalidního důchodu stěžovateli v roce 2006, nelze jejich závěry považovat za svévolné, rozporné s provedenými důkazy nebo nepřiměřené. Stěžovatelův zdravotní stav byl patrně stabilizován již v roce 2006, kdy mu byl z důvodu namítaných (psychických) obtíží přiznán invalidní důchod. Od tohoto momentu bylo postaveno najisto, že stěžovatel utrpěl újmu na zdraví, i to, v čem tato újma spočívá.
17. Z tohoto důvodu nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat závěry plynoucí z nálezu
sp. zn. IV. ÚS 774/18
. Podstatou a skutkovým pozadím uvedeného nálezu bylo právě to, že ani odborníci (vč. ošetřujících lékařů) nebyli s to určit, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu stěžovatelky a u které z celkově deseti následných (korektivních) operací definitivně došlo ke ztrátě naděje na její plné uzdravení; bylo proto jen stěží možné vyžadovat takové odborné posouzení po stěžovatelce jakožto laikovi. V nyní projednávané věci je však situace značně odlišná, neboť stěžovatelův zdravotní stav byl postaven najisto v rámci řízení o přiznání invalidního důchodu.
18. Druhá klíčová námitka stěžovatele spočívá v tom, že vznesení námitky promlčení ministerstvem bylo v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti přirovnává svou situaci k nálezu
sp. zn. I. ÚS 3391/15
. Ústavní soud se s takovou argumentací neztotožnil. Jak správně poukázaly již obecné soudy, doba, která v citované věci uplynula mezi počátkem běhu promlčecí doby a uplatněním nároku u příslušných orgánů, byla násobně kratší, než tomu je ve stěžovatelově případě. Závěry Ústavního soudu ve výše označené věci stran mimořádné krátkosti lhůty k uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. a rozporu námitky promlčení s dobrými mravy jsou proto neaplikovatelné na nyní posuzovanou věc.
19. Jelikož Ústavní soud nedospěl k závěru o porušení stěžovatelových základních práv, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 376/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130719&pos=411&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Kabira Singha, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem Nerudova 2, Litoměřice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 256/2024-19 ze dne 16. 1. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti, neboť ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek. Lhůta uplynula 8. 1. 2025, stěžovatel poplatek zaplatil 9. 1. 2025.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrdí, že je od soudního poplatku osvobozen ve smyslu § 11 odst. 2 písm. i) ve spojení s § 11 odst. 3 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Současně uvádí, že soud nezastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku v případě, že je nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma. A stěžovateli taková újma hrozí, neboť usiluje o získání povolení k přechodnému pobytu a jeho důvody jsou hodné zvláštního zřetele.
3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovateli lze přisvědčit, že pokud by Nejvyšší správní soud zastavil řízení v rozporu se zákonem o soudních poplatcích, odepřel by mu právo na přístup k soudu jakožto aspekt práva na soudní ochranu.
5. Stěžovatel nezpochybňuje, že soudní poplatek zaplatil po uplynutí stanovené lhůty. Namítá ale, že měl být od poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích. Více neuvádí. Podle citovaného ustanovení se však od poplatku osvobozuje ""cizinec v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, a v řízení o propuštění cizince ze zajištění."" Toto ustanovení na stěžovatele nedopadá, protože se před správními orgány domáhal vydání povolení k přechodnému pobytu. V takovém řízení zákon vynětí z poplatkové povinnosti nestanovuje.
6. Tvrzení stěžovatele o nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku mu hrozí vážná újma, je pouze povšechné a stěžovatel ani neuvádí, že by sdělil Nejvyššímu správnímu soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doložil, že bez své viny nemohl poplatek zaplatit [viz § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích].
7. Ústavní soud tak žádné porušení základních práv stěžovatele neshledal, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Tomáš Langášek
předseda senátu
|
III.ÚS 2430/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130742&pos=412&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Václavem Pešem, advokátem, sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 16. srpna 2024 č. j. 1 KZN 1084/2024-22, usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever ze dne 8. července 2024 č. j. ZN 824/2023-35 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 26. března 2024 č. j. KRPP-153241-12/TČ-2023-031172-S-SK, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, 2. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a Jaroslava B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení článku 7, 10 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), jakož i článku 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen ""policejní orgán"") ze dne 26. 3. 2024 č. j. KRPP-153241-12/TČ-2023-031172-S-SK došlo k odložení trestní věci podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit vedlejší účastník řízení jednáním podrobně popsaným v citovaném usnesení. Podle policejního orgánu ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak (§ 159a odst. 1 trestního řádu).
3. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever (dále jen ""okresní státní zastupitelství"") usnesením ze dne 8. 7. 2024 č. j. ZN 824/2023-35 tak, že tuto stížnost zamítla jako nedůvodnou.
4. Stěžovatel následně podal podnět k dohledu podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále jen ""krajské státní zastupitelství"") přezkoumala postup dozorující státní zástupkyně a ztotožnila se s jejími závěry, podnět stěžovatele proto odložila jako nedůvodný.
5. V samostatně vedeném trestním řízení, v němž měl stěžovatel společně se svojí matkou postavení poškozeného, byl vedlejší účastník řízení rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 9. 1. 2024 č. j. 1 T 174/2023-642 uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b) a d) trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 trestního zákoníku. Vedlejší účastník řízení byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že došlo k porušení jeho práva na účinné vyšetřování, neboť orgány činné v trestním řízení neodůvodnily dostatečně odložení uvedené trestní věci a jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Policejní orgán podle stěžovatele nepodrobil provedené důkazy jakémukoliv hodnocení. Z usnesení policejního orgánu nevyplývá, které skutečnosti byly vzaty za prokázané, o jaké důkazy se opírají přijatá skutková zjištění, ani jakými úvahami se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů a právním posouzení věci. Stěžovatel poukazuje na to, že mu podle znaleckých posudků byla způsobena těžká újma na zdraví, neboť trpí těžkou depresivní poruchou, přesto však policejní orgán dospěl k závěru, že jednání podezřelého vůči stěžovateli údajně nemělo dosahovat potřebné míry intenzity, respektive společenské škodlivosti. Nedostatky usnesení policejního orgánu podle stěžovatele nenapravila ani dozorující státní zástupkyně, ani státní zástupkyně krajského státního zastupitelství v rámci výkonu dohledu. Stěžovatel se v důsledku toho nedozvěděl, který znak trestného činu nebyl podle orgánů činných v trestním řízení naplněn.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
8. Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a odůvodněním napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud konstantně judikuje, že právo poškozených na účinné vyšetřování je důležitým odrazem povinností státu poskytovat ochranu základním právům a svobodám, přičemž vyšetřování musí být vhodné, důkladné, nestranné a nezávislé, bez zbytečných průtahů a pod veřejnou kontrolou [viz nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691) a nález ze dne 3. 9. 2019
sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14)]. Právo na účinné vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska vyžadovat především v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy. Uplatní se zejména u zásahů do práv chráněných v článku 6, článku 7 odst. 1 a článku 9 Listiny, jakož i v článku 2, článku 3 a článku 4 Úmluvy - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací, a výjimečně také v článku 10 odst. 2 Listiny a článku 8 Úmluvy, chránících právo na soukromý a rodinný život [srov. nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691), nález ze dne 27. 10. 2015
sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161), nález ze dne 16. 12. 2015
sp. zn. II. ÚS 3626/13
(N 216/79 SbNU 475), nález ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. II. ÚS 3436/14
(N 8/80 SbNU 91), nález ze dne 24. 5. 2016
sp. zn. I. ÚS 1042/15
(N 91/81 SbNU 485)]. Požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoli povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu [srov. např. nález ze dne 12. 8. 2014
sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301) či usnesení ze dne 5. 11. 2019
sp. zn. II. ÚS 1349/19
].
10. V projednávaném případě stěžovatel spatřuje porušení práva na účinné vyšetřování v nedostatečném odůvodnění závěrů orgánů činných v trestním řízení o tom, že prověřované jednání nebylo trestným činem. Z napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že orgány činné v trestním řízení konstatovaly, že k prověřovanému jednání skutečně došlo (viz str. 3 vyrozumění krajského státní zastupitelství). Na rozdíl od stěžovatele však uzavřely, že toto jednání nebylo možno považovat za trestný čin a z toho důvodu trestní věc odložily.
11. Vycházeje ze skutkových okolností případu Ústavní soud dovodil, že na nyní projednávaný případ je třeba pohlížet optikou článku 8 Úmluvy, neboť jednání vedlejšího účastníka řízení lze považovat za zásah do soukromého života stěžovatele, a to i s ohledem na skutečnost, že toto jednání bylo proti stěžovateli namířeno i v souvislosti s jeho sexuální orientací.
12. Podle Ústavního soudu nelze v projednávaném případě právo na účinné vyšetřování dovodit z článku 3 Úmluvy (resp. článku 7 odst. 2 Listiny). Z hlediska vzniku práva na účinné vyšetřování podle citovaného článku je vždy vyžadováno, aby zásah do fyzické (či psychické) integrity dosahoval určité intenzity, kterou je třeba posoudit striktně individuálně na základě konkrétních okolností každého jednotlivého případu [nález ze dne 24. 5. 2016
sp. zn. I. ÚS 1042/15
(N 91/81 SbNU 485) či nález ze dne 27. 10. 2015
sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161)]. Ve vztahu k právu na účinné vyšetřování je nutno zdůraznit, že toto právo se pojí zejména s případy zásahů do fyzické integrity způsobených veřejnou mocí a pouze výjimečně, došlo-li k zásahu do fyzické integrity jednotlivce ze strany osoby s výkonem veřejné moci nijak nespojené. Pokud má poškozený možnost domáhat se ochrany svých práv prostředky civilního práva, zásah Ústavního soudu přichází v úvahu pouze v extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného (shodně viz Husseini, f., Bartoň, M., Kopa, M., a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 241, 53). V nyní projednávané věci je nesporné, že se vedlejší účastník řízení dopouštěl na stěžovateli psychického násilí, převážně formou verbálních útoků diskriminačního charakteru probíhajících v soukromí domova. Ústavní soud proto považoval za přiléhavější posoudit projednávanou věc ve světle práva na soukromí garantovaného článkem 8 Úmluvy (resp. článkem 10 odst. 2 Listiny).
13. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ""ESLP"") plyne, že v případech podřazených pod článek 8 Úmluvy je reakce trestního práva vyžadována jen výjimečně. Jde zejména o situace úmyslného poškození fyzické integrity, jako použití fyzického násilí [viz Kratochvíl, J. Kapitola XVIII. Právo na respektování soukromého a rodinného života (čl. 8 EÚLP) in Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 863-962, bod 39]. Účinná trestněprávní ustanovení jsou podle ESLP vyžadována pro efektivní odstrašení od závažných činů, kdy jsou ohroženy základní hodnoty a podstatné aspekty soukromého života. ESLP v tomto kontextu například zdůraznil povinnost účinné trestněprávní reakce v případech pohlavního zneužívání (rozsudek ESLP ve věci X a Y proti Nizozemsku ze dne 26. 3. 1985 č. 8978/80), či znásilnění (rozsudek ESLP ve věci M. C. proti Bulharsku ze dne 4. 12. 2003 č. 39272/98). Pokud jde o méně závažné činy mezi jednotlivci, které mohou narušit psychickou integritu člověka, nevyžaduje ESLP vždy, aby byla k dispozici účinná trestněprávní úprava postihující daný čin. Dostatečným prostředkem ochrany v takových případech mohou být například i nástroje občanského práva (rozsudky ESLP ve věci X a Y proti Nizozemsku, cit. výše, body 24 a 27; ve věci Söderman proti Švédsku ze dne 12. 11. 2013 č. 5786/08, bod 85).
14. Ve svém důsledku tedy nejde o to, že by státní moc nijak nesankcionovala jednání, které nepřípustně omezuje základní práva jiné osoby, jen proto, že toto jednání není dostatečně intenzivní či závažné. Naopak povinností státu je zajistit dostatečný institucionální rámec ochrany základních práv tak, aby se osoba, která se stane obětí porušení základních práv ze strany jiného jednotlivce, mohla domáhat odčinění způsobené újmy. Prostředky nápravy, které jsou oběti dostupné, resp. typ odpovědnosti, která může být z konkrétního jednání vyvozena, již však musejí odrážet konkrétní intenzitu zásahu do základních práv. Tímto způsobem jsou chráněna práva jednotlivců před přepjatou represí ze strany státu, což se ostatně projevuje v chápání principu trestního práva jako prostředku ultima ratio a s tím související zásady subsidiarity trestní represe.
15. Také Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že právo na účinné vyšetřování nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale toliko o těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život [nález ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. II. ÚS 3436/14
(N 8/80 SbNU 91), nález ze dne 3. 9. 2019
sp. zn. III. ÚS 2012/18
(N 153/96 SbNU 14)]. Lze dodat, že čím menší je intenzita zásahu do základního práva způsobeného posuzovaným činem, tím menší se otevírá prostor pro zásah Ústavního soudu. Z uvedeného vyplývá, že v případech, které lze charakterizovat jako hraniční z pohledu nutnosti uplatnit trestněprávní represi (a kdy se v trestím řízení nutně projevují úvahy o uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a principu ultima ratio), je možnost Ústavního soudu zasáhnout do pravomoci orgánů činných v trestním řízení omezena pouze na zcela extrémní případy flagrantních pochybení majících zásadní dopad na poškozeného. Tak je tomu i v nynějším případě, kdy posouzení toho, zda došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku závisí z velké části právě na posouzení intenzity prověřovaného jednání, projevující se následně i v intenzitě zásahu do práv stěžovatele.
16. S ohledem na shora uvedená východiska Ústavní soud posoudil postup orgánů činných v trestním řízení, jakož i jejich úvahy vtělené do odůvodnění napadených rozhodnutí. Neshledal přitom, že by se dopustily excesu, který by jej opravňoval k zásahu do jejich rozhodovací činnosti. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že policejní orgán rozhodnutí o odložení věci neodůvodnil dostatečně, neboť podrobněji neobjasnil své právní závěry stran naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, ani jiných trestných činů, které v prověřované věci přicházely v úvahu. Tento nedostatek nicméně zhojil následný postup státní zástupkyně okresního státního zastupitelství, která podrobně shrnula důkazní situaci a z ní vyplývající skutková zjištění (bod 4 a 5 usnesení) a věnovala se v dostatečném rozsahu právnímu posouzení věci (bod 6 usnesení). Správnost tohoto postupu pak potvrdila v rámci své dohledové činnosti státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, která se právním posouzením věci rovněž podrobně zabývala a k výhradám vzneseným stěžovatelem proti postupu orgánů činných v trestním řízení se náležitě vyjádřila.
17. Za týrání ve smyslu § 199 trestního zákoníku doktrína i judikatura ustáleně považují zlé nakládání s osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (viz např. usnesení ze dne 30. 5. 2024
sp. zn. III. ÚS 3148/23
). Dozorová státní zástupkyně vysvětlila, že se podle ní prověřované jednání hrubším stupněm necitelnosti a bezohlednosti nevyznačovalo, a nebyla proto naplněna objektivní stránka prověřovaného trestného činu. Tento závěr aprobovala též státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, která konstatovala, že pro nízkou intenzitu prověřovaného jednání s přihlédnutím současně i k délce období, po které k němu docházelo, nelze toto jednání považovat za trestný čin. V napadených rozhodnutích státních zástupkyň obou státních zastupitelství byla rovněž obsažena argumentace objasňující, proč jednání vedlejšího účastníka řízení nebyl možno podřadit pod skutkovou podstatu jiného trestného činu.
18. Státní zástupkyně okresního i krajského státního zastupitelství shodně potvrdily, že jednání vedlejšího účastníka řízení vůči stěžovateli jakožto otce k synovi bylo nevýchovné, nemorální a zavrženíhodné a narušilo výchovu a zdravý psychický vývoj stěžovatele, mimo jiné i tím, jak se vedlejší účastník řízení choval k matce stěžovatele. Současně však řádně vysvětlily, proč dospěly k závěru, že prověřované jednání nelze postihnout prostředky trestního práva. Jejich závěry podle názoru Ústavního soudu nelze považovat za svévolné či jinak vybočující z mezí, které na jejich rozhodnutí kladou ústavněprávní předpisy. Za této situace není úkolem Ústavního soudu, aby zasahoval do jejich právního posouzení a závěry orgánů činných v trestním řízení měnil. Z pohledu ústavněprávních garancí lze dodat, že posuzované jednání vedlejšího účastníka řízení vůči stěžovateli sice nebylo postiženo prostředky trestního práva, avšak před uplynutím promlčecí lhůty na ně bylo možno reagovat prostředky práva správního a vyloučena není ani možnost ochrany občanskoprávní.
19. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k nepřípustnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 3336/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130812&pos=413&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Pauline Břízové, zastoupené JUDr. Richardem Pechou, advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti výrokům I a II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2024 č. j. 28 Cdo 2272/2024-352 a výrokům I a II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2024 č. j. 17 Co 44/2024-309, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Paula Alexandera Laufera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (jejich jednotlivých výroků) s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen ""obvodní soud"") se podává, že vedlejší účastník řízení se žalobou proti stěžovatelce domáhal zaplacení částky 2 857 022,79 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdil, že je jediným právním nástupcem - dědicem po svém otci zemřelém dne 18. 2. 2015 ve Spojených státech amerických. Jeho otci byl v rámci restituce vrácen majetek, o něhož se na základě smluv a plných mocí starala stěžovatelka. Vedlejším účastníkem řízení uplatněný nárok vyplývá z peněžitého plnění, které si stěžovatelka v rozporu s ujednáním mezi ní a otcem vedlejšího účastníka řízení přisvojila. O tomto nároku vedlejšího účastníka řízení rozhodl obvodní soud rozsudkem ze dne 28. 12. 2023 č. j. 7 C 163/2019-285, v návaznosti na předchozí kasační usnesení Městského soudu v Praze (dále jen ""městský soud"") ze dne 18. 5. 2023 č. j. 17 Co 119/2023-249. Stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníku řízení částku 1 439 767,29 Kč s úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu vedlejšího účastníka řízení o zaplacení částky 228 232,71 Kč s úrokem z prodlení (výrok II), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení (výrok III) a rozhodl o částečném vrácení vedlejším účastníkem řízení uhrazeného soudního poplatku (výrok IV). Vyšel z toho, že vedlejší účastník řízení je jediným právním nástupcem svého otce a vlastníkem veškerého jeho majetku, jeho dědický nárok byl potvrzen dědickým soudem. Stěžovatelka z bankovních účtů otce vedlejšího účastníka řízení odčerpala vysoké finanční částky, resp. si přivlastnila finanční plnění za prodej částí nemovitého majetku otce vedlejšího účastníka řízení, který předtím spravovala. Obvodní soud vysvětlil, o které finanční částky se stěžovatelka na úkor vedlejšího účastníka řízení bezdůvodně obohatila a jaká odměna jí za správu majetku otce vedlejšího účastníka řízení náleží, přičemž zohlednil náklady, které byly s takto vykonávanou správou majetku spojeny. Neshledal důvodnou stěžovatelčinu námitku promlčení, neboť o existenci bankovních účtů se vedlejší účastník řízení dozvěděl až v průběhu dědického řízení.
3. Městský soud jako soud odvolací ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu v jeho výroku I potvrdil, ve výroku III jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že úspěch v řízení byl u vedlejšího účastníka řízení i stěžovatelky srovnatelný (výrok I rozsudku městského soudu). Výrokem II městský soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že obvodní soud ve věci provedl obsáhlé dokazování a věc rovněž většinově správně posoudil. Dále konstatoval, že v řízení byly vedlejším účastníkem řízení uplatněny 3 nároky: 1) nárok na zaplacení specifikované finanční částky představující neoprávněné výběry z účtů za života otce vedlejšího účastníka řízení, 2) nárok na zaplacení finanční částky představující neoprávněné výběry z bankovních účtů po smrti otce vedlejšího účastníka řízení a 3) částka představující kupní cenu za prodej nemovité věci patřící otci vedlejšího účastníka řízení, který realizovala stěžovatelka. Ohledně prvního nároku městský soud uvedl, že o něm již bylo pravomocně rozhodnuto v předchozích fázích řízení a bylo nutno rozhodnout o finančních částkách vztahujících se k nároku 2 a 3. V této souvislosti městský soud uvedl, že k promlčení druhého nároku vedlejšího účastníka řízení nedošlo, neboť se o výběrech prováděných stěžovatelkou z účtů jeho otce dozvěděl až v průběhu dědického řízení v roce 2018. Subjektivní ani objektivní promlčecí doba tedy neuplynula. K promlčení podle městského soudu nedošlo ani ve vztahu ke třetímu vedlejším účastníkem uplatněnému nároku, neboť stěžovatelka vedlejšího účastníka řízení ujišťovala o tom, že mezi sebou provedou konečné vypořádání po ukončení dědického řízení. K tomu však nepřistoupila. Pokud by promlčecí lhůta ve vztahu k tomuto nároku měla začít běžet již v roce 2015, kdy otec vedlejšího účastníka řízení zemřel, musela by být námitka promlčení uplatňovaná stěžovatelkou vůči vedlejšímu účastníku řízení posouzena jako rozporná s dobrými mravy, resp. jako taková, která nepožívá právní ochrany, neboť stěžovatelka vedlejšího účastníka řízení opakovaně ubezpečovala o tom, že provede vyúčtování kupní ceny a výtěžek z prodeje nemovité věci mu předá.
4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto (výrok I) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II). Stěžovatelka ve svém dovolání podle Nejvyššího soudu neformulovala žádnou právní otázku, která by mohla založit jeho přípustnost. Naopak soudy nižších stupňů otázky týkající se běhu, resp. počátku promlčecí lhůty, posoudily v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchylovat. Zpochybňovala-li stěžovatelka v dovolání závěry soudů nižších stupňů o tom, v jakém okamžiku vedlejší účastník řízení nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání, polemizuje tím se skutkovými a nikoliv právními závěry. Dovolání nemůže být úspěšné ani ve vztahu ke zpochybnění rozhodnutí soudů nižších stupňů o nepromlčení nároku na vypořádání kupní ceny za prodej nemovitosti. K tomu městský soud uvedl, že měla-li by se skutečně promlčecí lhůta ve vztahu k tomuto nároku počítat již od roku 2015, musela by být stěžovatelkou vznášená námitka promlčení hodnocena jako rozporná s dobrými mravy. Proti tomuto závěru se stěžovatelka v dovolání dostatečně nevymezuje. Dovolání proti výroku městského soudu o náhradě nákladů řízení posoudil jako ze zákona nepřípustné.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozporuje okamžik, kdy se vedlejší účastník řízení jako dědic skutečně dozvěděl o tom, že se měla na jeho úkor bezdůvodně obohatit. K tomu uvádí, že vedlejší účastník řízení minimálně věděl, že si stěžovatelka ponechala kupní cenu za prodanou nemovitou věc (to ostatně podle stěžovatelky plyne i z jí odkazované e-mailové komunikace). Nesouhlasí, že by se vedlejší účastník řízení dozvěděl o existenci bankovních účtů, z nichž čerpala finanční prostředky, až v rámci dědického řízení. Vedlejší účastník řízení již od roku 2015 věděl, že jeho otec má v České republice majetek a spravuje jej stěžovatelka. Stěžovatelka dále rozporuje argumentační postup Nejvyššího soudu, který v rámci odůvodnění svého rozhodnutí odkázal mimo jiné na závěr městského soudu o tom, že měl-li být nárok vedlejšího účastníka řízení na vydání bezdůvodného obohacení představovaného nevydanou danou kupní cenou za nemovitou věc hodnocen jako promlčený, musela by stěžovatelkou vznesená námitka promlčení být posouzena jako nemravná. Závěr o (ne)mravnosti stěžovatelkou vznesené námitky promlčení lze ale podle ní uplatnit eventuálně jen ke třetímu nároku vedlejšího účastníka řízení (tedy k uvedenému nevypořádání kupní ceny), z čehož stěžovatelka dovozuje, že Nejvyšší soud o druhém vedlejším účastníkem řízení uplatňovaném nároku nerozhodl. V závěru ústavní stížnosti namítá, že soudy zásadně pochybily při hodnocení důkazů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud ve své judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008
sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě podle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.
8. Argumentace stěžovatelky je opakováním námitek, s nimiž se obecné soudy vypořádaly, a Ústavní soud na jejich závěry pro stručnost odkazuje. V odůvodněních ústavní stížností napadených rozhodnutí je přehledně vysvětleno, proč k promlčení vedlejším účastníkem řízení uplatňovaných nároků nedošlo. Ve vztahu k nároku vedlejšího účastníka řízení na vypořádání kupní ceny za prodej nemovité věci obecné soudy ústavně konformně vysvětlily, proč by námitku promlčení uplatněnou stěžovatelkou hodnotily jako nemravnou a nepožívající právní ochrany.
9. V této souvislosti neobstojí tvrzení stěžovatelky, že se Nejvyšší soud nevypořádal s eventuálním promlčením druhého nároku uplatněného vedlejším účastníkem řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu je patrné, jaké úvahy vztáhnul k nároku vedlejšího účastníka řízení na vydání finančních prostředků z bankovních účtů a jaké k vypořádání kupní ceny za nemovitost. Ústavněprávní relevanci nemají ani obecné námitky stěžovatelky vztažené k nedostatkům v hodnocení důkazů ze strany obecných soudů.
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 2998/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130825&pos=414&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., zastoupeného Mgr. Irenou Pavlíkovou, advokátkou, sídlem Brodecká 1668, Dobříš, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2024, č. j. 9 Ads 179/2024-67, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2024, č. j. 58 Ad 2/2024-117, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Stěžovatel pobíral invalidní důchod, který mu vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. XX, odňala, jelikož podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram ze dne 18. 8. 2023 činí míra poklesu pracovních schopností stěžovatele 30 %. Námitky stěžovatele vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. XY, zamítla a správní rozhodnutí I. stupně potvrdila.
2. Navazující správní žalobu zamítl Krajský soud v Praze (""krajský soud"") napadeným rozsudkem jako nedůvodnou. Vycházel přitom zejména z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 29. 5. 2024, podle kterého míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele odpovídá 10 procentům. Odlišný závěr oproti předchozím posudkům je podle soudu odůvodněn větším rozsahem dostupných podkladů, a to včetně přímého vyšetření stěžovatele při jednání komise lékařkou z oboru psychiatrie.
3. Nejvyšší správní soud následně odmítl kasační stížnost stěžovatele pro nepřijatelnost, neboť se nedotýká právních otázek, které dosud nebyly judikaturou Nejvyššího správního soudu řešeny nebo jsou řešeny rozdílně, není dána potřeba učinit judikatorní odklon a kasační soud neshledal v napadeném rozsudku zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatel výslovně přijatelnost své kasační stížnosti ani netvrdil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel popisuje svůj nepříznivý zdravotní stav a domnívá se, že zapojit se do pracovního procesu je pro něho z důvodů psychických potíží nereálné. Jeho zdravotní stav nebyl posouzen řádně a objektivně a správní soudy nepřistoupily k provedení všech navrhovaných důkazů, když například odmítly vypracování revizního znaleckého posudku. Vycházely přitom z posudku, který stěžovatel považuje za neúplný, nedostatečný a nepřesvědčivý.
5. Z lékařských zpráv přitom vyplývá, že u stěžovatele jde o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav s progresí v posledních letech. Přikládá aktuální zprávu o ambulantním vyšetření, která stanovila míru poklesu jeho pracovní schopnosti na dvacet procent. Tím stěžovatel ilustruje skutečnost, že v poslední době bylo na stěžovatelův stav vypracováno více posudků s různými závěry a soudy tyto rozpory dostatečně neodůvodnily.
6. Stěžovatel upozorňuje, že napadená rozhodnutí negativně ovlivňují celou jeho rodinu. Dceři nemůže zaplatit standardní školní a mimoškolní aktivity jako lyžařské kurzy nebo školy v přírodě a finance si musí půjčovat od svých rodičů.
7. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 10, čl. 26, čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
10. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost dle § 104a s. ř. s., neboť shledal, že podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ústavní soud se interpretací citovaného ustanovení v judikatuře již dříve zabýval a dospěl k závěru, že uvážení Nejvyššího správního soudu není Ústavní soud oprávněn jakkoli přezkoumávat nejen proto, že k němu je povolán výlučně Nejvyšší správní soud, ale především z toho důvodu, že jím z povahy věci žádné ústavně chráněné právo zasaženo být nemůže. Pouze zcela výjimečně by mohlo představovat zásah do práva na spravedlivý proces zneužití soudního uvážení (např. usnesení ze dne 27. 11. 2024,
sp. zn. I. ÚS 2955/24
). Nic takového však Ústavní soud nezjistil a stěžovatel to ani netvrdil.
11. Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění uvedl, že ke všem předloženým otázkám existuje ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu, kterou krajský soud na projednávanou věc aplikoval korektně. Vůči tomuto závěru stěžovatel nevznáší žádné námitky, pouze rozporuje závěry posudku posudkové komise a poukazuje na odlišnost hodnocení jeho zdravotního stavu v různých posudcích a lékařských zprávách.
12. Nejvyšší správní soud se však k obdobným námitkám stěžovatele již vyjádřil. Nejprve vysvětlil, jakým způsobem je při přezkumu rozhodnutí správních orgánů ve věcech důchodového zabezpečení zjišťován zdravotní stav a pracovní schopnosti žadatelů i jaké požadavky jsou kladeny na úplnost, přesvědčivost a správnost posudku posudkové komise. S poukazem na svou dosavadní rozhodovací praxi poté objasnil, proč považuje vypracovaný posudek za přesvědčivý, logický a srozumitelný, stejně jako krajský soud. Podle Nejvyššího správního soudu posudek splňuje požadavky správnosti, přesvědčivosti i úplnosti a vypořádal také námitky stěžovatele. Za daného stavu proto nebylo na místě, aby krajský soud nechal vypracovat posudek doplňující, a tímto postupem proto nebylo zasaženo do stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces.
13. Ústavní soud nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že správní soudy nedokázaly vysvětlit rozpory mezi jednotlivými posudky. Krajský i Nejvyšší správní soud uvedly, že nově zpracovaný posudek vycházel - oproti těm dřívějším - z obsáhlejší lékařské dokumentace. Stěžovatel se navíc podrobil i psychiatrickému vyšetření, ze kterého, stejně jako z psychologického vyšetření, vyplynulo pouze minimální postižení. Právě doplnění podkladů, a to i o lékařské zprávy stěžovatelem průběžně dokládané a o přímé vyšetření stěžovatele, vedlo komisi k závěrům o fakticky menší míře poklesu pracovních schopností. Ostatně i nyní stěžovatelem doložená aktuální lékařská zpráva a posouzení míry poklesu pracovní schopnosti uvádí hodnotu pouhých dvaceti procent, což však na přiznání invalidního důchodu rovněž nepostačuje.
14. Stejně jako správní soudy ani Ústavní soud nezpochybňuje, že stěžovatelův zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý. Není však natolik závažný, aby mu mohl být invalidní důchod přiznán. Stěžovatel může svůj stav vnímat subjektivně hůře a pociťovat ho jako zhoršující se, avšak objektivně nebyly pro přiznání invalidního důchodu v době rozhodování splněny podmínky. Ústavní soud přitom dodává, že v případě zhoršení zdravotního stavu není vyloučeno opětovné přiznání invalidního důchodu v rozsahu, který bude odpovídat objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu.
15. Ústavní soud uzavírá, že k závěrům Nejvyššího správního soudu ani krajského soudu nemá žádné ústavněprávní výhrady a při jejich rozhodování současně neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nejvyšší správní soud dostatečně odůvodnil, proč dospěl k závěru o nepřijatelnosti kasační stížnosti a své odmítavé stanovisko řádně odůvodnil. Vyjádřil se přitom i k identickým námitkám, které stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti.
16. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 1912/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130828&pos=415&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., zastoupeného Mgr. Martinou Grochovou, MSt, Ph.D., advokátkou, sídlem Jezuitská 13, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2024 č. j. 100 Co 229/2023-404 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. května 2023 č. j. 30 P 132/2021-289, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a J. Č., zastoupené JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Zelený Pruh 95/97, Praha 4, a nezletilých I. Č. a T. M. Č., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud Praha-východ (""okresní soud"") napadeným rozsudkem svěřil nezletilé do asymetrické střídavé péče v neprospěch stěžovatele v harmonogramu specifikovaném ve výroku I. Tento obecný režim okresní soud doplnil o speciální režim péče v době prázdnin. Okresní soud dále stěžovateli uložil přispívat na výživu nezletilé I. částkou 20 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé T. M. částkou 8 000 Kč měsíčně. Matce stanovil vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč, resp. 2 000 Kč měsíčně (výrok II.). Okresní soud tímto změnil předchozí rozhodnuti´ tohoto soudu ze dne 3. 5. 2021 č. j. 14 Nc 2665/2020-161 (výrok III.). Současně zamítl návrh matky na zvýšení výživného pro nezletilé (výrok IV.).
2. K odvolání obou rodičů ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze (""krajský soud""), který rovněž napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil ve výroku týkajícím se péče tak, že - stručně řečeno - přistoupil k rovnoměrnému rozdělení péče v době prázdnin (výrok I.), jinak zachoval obecný režim asymetrické střídavé péče. Krajský soud změnil rovněž výroky II. a IV. týkající se výživného a stěžovateli stanovil vyživovací povinnost vyšší, zatímco matce vyživovací povinnost snížil. Ve vztahu ke stěžovateli rozhodl o dlužném výživném (výrok II.).
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel se závěry krajského a okresního soudu nesouhlasí, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zakotvených v čl. 10, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
4. Stěžovatel má za to, že v nyní posuzovaném případě není dán důvod, který by v běžném režimu vylučoval svěření nezletilých do symetrické střídavé péče. Důvody, pro které obecné soudy rozhodly o asymetrické střídavé péči, podle něj neobstojí v konfrontaci s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel namítá, že uzavřely-li soudy že není na místě u I. stanovit rovnoměrnou střídavou péči pouze s odkazem na její velmi nejasně vyjádřené přání a její věk, v němž údajně jako dívka přirozeně více potřebuje matku, pak porušily právo stěžovatele pečovat o své dítě a jeho právo na respektování rodinného života. Totéž platí i v případě důvodů uváděných u mladší dcery (útlý věk či dosavadní převažující péče matky). Rozporuje rovněž stanovené výživné, které považuje za nepřiměřeně vysoké. Stěžovatel soudům dále vytýká, že se dostatečně nezabývaly potencialitou příjmů matky a stanovily nepřiměřeně vysokou spotřební složku výživného, přestože by bylo v zájmu nezletilých, aby část výživného byla spořena.
III.
Splnění podmínek řízení
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Napadá-li stěžovatel rozhodnutí okresního soudu v celém rozsahu, přehlíží, že Ústavní soud není příslušný přezkoumávat to, co již změnil krajský soud coby soud odvolací.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení.
7. Krajský soud zcela odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a současně zopakoval důvody, které jej vedly ke svěření nezletilých do asymetrické střídavé péče i stanovení výše vyživovací povinnosti.
8. Okresní soud zdůraznil, že napadená rozhodnutí nejsou prvními rozhodnutími týkajícími se úpravy péče. Soudy v nyní posuzované věci rozhodovaly o návrhu stěžovatele na změnu předchozí úpravy, přičemž dospěly k závěru, že změna poměrů nastala jen v případě mladší dcery. Co se týká výživného, okresní soud uvedl, že stížnost směřuje primárně do rozhodnutí krajského soudu, který změnil výši výživného stanovenou okresním soudem.
9. Podle vedlejší účastnice řízení nejsou v nyní posuzované věci dány žádné důvody, pro které by mělo dojít ke zrušení pravomocných rozhodnutí obecných soudů. Uvedla, že stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje námitky, které byly dostatečně vypořádány v průběhu předchozího řízení.
10. Nezletilí vedlejší účastníci se prostřednictvím kolizního opatrovníka k ústavní stížnosti nevyjádřili.
11. Stěžovatel se v replice vymezil vůči konkrétním výhradám a námitkám vedlejší účastnice řízení. Reagoval rovněž na vyjádření krajského a okresního soudu. Stěžovatel setrval na názoru o důvodnosti jeho návrhu.
V.
Vlastní posouzení
12. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě ony znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud je v tomto ohledu povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
14. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s úpravou výchovných poměrů k jeho nezletilým dcerám, jakož i nesouhlas s výší stanoveného výživného. Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud nehodnotí úpravu péče zvolenou obecnými soudy, resp. nastavenou krajským soudem coby soudem odvolacím, jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Krajský soud dostatečně vyložil důvody, které jej vedly k závěru, že jím stanovená nerovnoměrná střídavá péče v současnosti nejlépe odpovídá aktuálním potřebám a zájmům nezletilých. Krajský soud též dostatečně zajistil participační práva nezletilých, a to s přihlédnutím k nízkému věku mladší z nich (srov. rozsudek krajského soudu, bod 16). Úvahy krajského soudu týkající se přání starší dcery považuje Ústavní soud navzdory odlišnému názoru stěžovatele za případné. Stejně tak se ztotožňuje se závěrem, že by měl být režim péče u obou nezletilých z důvodu pevných sourozeneckých vazeb nastaven shodně (tamtéž, body 18-19).
15. Dovolává-li se stěžovatel rovnoměrné střídavé péče, jež by dle jeho názoru měla být výchozím nastavením, lze odkázat na nedávné závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu
sp. zn. I. ÚS 2364/24
ze dne 5. 2. 2025. Ústavní soud zde zdůraznil (bod 34), že ačkoli ve své judikatuře dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model, z žádného nálezu nelze dovodit, že by tímto výchozím modelem musela být jeho symetrická varianta (tedy rozložená 50:50). Naopak Ústavní soud výslovně připustil, že střídavá péče může být rozložena asymetricky (srov. nález ze
sp. zn. I. ÚS 3065/21
ze dne 3. 5. 2022, body 59 až 61). V žádném dosud vydaném rozhodnutí nezaznělo, že by každý rodič musel mít dítě v péči po zcela shodnou dobu jako ten druhý. Ústavní soud vždy akcentoval individuální okolnosti a především nejlepší zájem dítěte. Tak se tomu stalo rovněž v nyní posuzovaném případě, resp. tyto individuální okolnosti a nejlepší zájem dítěte byly reflektovány rovněž krajským a okresním soudem.
16. Ústavní soud neshledal protiústavnost ani v závěrech týkajících se stanovení výše výživného. Rozporuje-li dále stěžovatel výši vyměřeného výživného, jeho argumentace se týká výlučně hodnocení podústavního práva a zjištěného skutkového stavu případu, a zjevně tudíž nemá ústavněprávní rozměr. Pro Ústavní soud je přitom určující, že krajský soud, jenž korigoval závěry okresního soudu, své závěry odpovídajícím způsobem odůvodnil v takovém rozsahu, že napadené rozhodnutí nelze shledat rozporným s principy práva na spravedlivý proces. Krajský soud přihlédl zejména ke zvýšení příjmů na straně stěžovatele (srov. rozsudek krajského soudu, bod 28). Dostatečně se zabýval i majetkovými poměry matky, které zasadil do širších souvislostí (srov. tamtéž, bod 29). Ústavnímu soudu přitom nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů, pokud stěžovatel nepřinesl argumenty, že by došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. Lze jen doplnit, že namítá-li stěžovatel, že krajský soud nerozdělil výživné na část spotřební a spořící, přehlíží, že výživné má primárně spotřební charakter a je v zájmu dětí nejprve uspokojit aktuální potřeby před dlouhodobým cílem budoucích úspor nebo budoucího přilepšení. Určil-li krajský soud výživné v rozmezí 14 000 Kč - 25 000 Kč k aktuální spotřebě, jedná se o projev nezávislého soudního rozhodování v mezích zákona, nikoli o exces, který by měl napravovat Ústavní soud (srov. obdobně usnesení
sp. zn. I. ÚS 3061/24
ze dne 27. 11. 2024, bod 11).
17. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 499/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130834&pos=416&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Juráčka, zastoupeného Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou, sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti části výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2024, č. j. 37 Co 286/2021-1698, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2025, č. j. 37 Co 286/2021-1713, kterou potvrdil výrok VII rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2021, č. j. 47 C 339/2014-1361, a proti výroku VII rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2021, č. j. 47 C 339/2014-1361, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Idy Lendlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti navrhuje stěžovatel zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí obecných soudů pro porušení jeho základních práv zaručených čl. 11 odst. 1, a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Označenými rozsudky bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (""SJM""). Stěžovatel nyní ústavní stížností napadá výroky o nákladech řízení před soudem I. stupně. Městský soud v Brně (""městský soud"") uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici náklady řízení, vycházel přitom ze zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.), kterou je dle městského soudu řízení o vypořádání SJM ovládáno. Krajský soud v Brně (""krajský soud"") pak rozhodnutí městského soudu co do nákladů řízení potvrdil.
2. Stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, odvolává se přitom na judikaturu Ústavního soudu, zejména na stanovisko pléna ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, se kterým má být výrok VII rozsudku městského soudu v rozporu. Městský soud přitom odklon od závěrů uvedeného stanoviska neodůvodnil.
3. Stěžovatel s ústavní stížností rovněž spojil návrh na odklad vykonatelnosti příslušných částí napadených rozhodnutí, neboť se obává, že po zaplacení nákladů řízení ve výši přes 2 000 000 Kč vedlejší účastnice tyto prostředky převede na své syny a sama zůstane prakticky bez majetku.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Ze zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně práva poskytuje.
5. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio. To znamená, že nastupuje tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
6. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení výroku městského soudu o nákladech řízení a navazující části rozsudku krajského soudu, současně však upozornil, že bude proti rozsudku krajského soudu podávat dovolání. Výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Bylo by proto v rozporu s principem efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší. Ústavní soud z databáze infoSoud.cz přitom zjistil, že proti rozsudku krajského soudu bylo dne 14. 2. 2025 podáno dovolání a tuto informaci ověřil u městského soudu. Za této procesní situace je podaná ústavní stížnost předčasná, a tedy nepřípustná (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023,
sp. zn. II. ÚS 2043/23
, bod 14, či ze dne 24. 4. 2019,
sp. zn. II. ÚS 870/19
, bod 7).
7. Tím, že Ústavní soud odmítá stávající ústavní stížnost pro její předčasnost, není poškozeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu. Po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy, bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Taková ústavní stížnost (při splnění i ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i tehdy, brojil-li by stěžovatel výhradně proti nákladovým výrokům (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2043/23
ze dne 29. 9. 2023 či
sp. zn. III. ÚS 941/19
ze dne 30. 5. 2019). Je nicméně obecně vhodné, aby stěžovatel z procesní opatrnosti na tuto skutečnost v textu (případné další) ústavní stížnosti upozornil.
8. Ústavní soud v současné chvíli stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj
|
III.ÚS 1880/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130841&pos=417&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Jaromíra Hajského, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem nám. Republiky 53, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 29 Cdo 1040/2024-521, a unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 13 Cmo 168/2010-437, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Evy Mlčochové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatel se před konkursním soudem domáhal vyloučení svého majetku z konkursní podstaty (event. náhradního plnění). V řízení o odvolání stěžovatele původní úpadkyně zemřela, čímž vyvstala otázka správnosti procesního postupu obecných soudů, konkrétně zda v důsledku úmrtí úpadkyně skutečně vznikl nezhojitelný nedostatek podmínek řízení.
2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel brání proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s argumentací, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") ve spojení s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
3. Stěžovatel se domáhal původně proti žalovanému správci konkursní podstaty Ing. Jiřímu Nováčkovi vyloučení movité věci (lisu na hlínu) nebo peněžitého plnění získaného z jeho prodeje ve výši 67 200 Kč z konkursní podstaty úpadkyně paní Vladimíry Sládkové-Replica. Namítal, že je vlastníkem lisu.
4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též ""konkursní soud"") stěžovateli nevyhověl. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. 36 Cm 28/2008-273, zastavil řízení co do částky 92 800 Kč (výrok I.), žalobu stěžovatele o vyloučení požadovaného peněžitého plnění zamítl (výrok II.), přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu za právní zastoupení (výrok III.) a nepřiznal původnímu žalovanému náhradu nákladů řízení.
5. Pro řízení o ústavní stížnosti je klíčové navazující řízení před Vrchním soudem v Praze. Stěžovatel totiž podal proti výše citovanému rozsudku konkursního soudu odvolání. Úpadkyně paní Vladimíra Sládková-Replica však mezitím zemřela.
6. Vrchní soud napadeným usnesením ze dne 26. září 2023 zrušil rozsudek konkursního soudu a řízení zastavil (výrok I.) a rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Rozhodl tak ve vztahu k nově ustavené správkyni konkursní podstaty úpadkyně, JUDr. Evě Mlčochové (vedlejší účastnici). V průběhu odvolacího řízení zanikly účinky konkursu vedeného na majetek úpadkyně, neboť konkursní soud usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 48 K 36/2001-3942, které nabylo právní moci dnem 24. června 2023, rozhodl o zrušení konkursu po jejím úmrtí. Nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení a odvolání stěžovatele se stalo bezpředmětným.
7. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Skončení konkursního řízení má za následek neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Jakmile nastal účinek zrušení konkursu na majetek úpadkyně, pominuly tím účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
8. Stěžovatel ve svých sepsaných podáních a v podání sepsaném advokátem vznesl argumentaci, kterou lze stručně shrnout následovně. Podle stěžovatele podmínka řízení před odvolacím soudem neodpadla. Stěžovatel po úmrtí úpadkyně navrhl změnu okruhu účastníků řízení, která nebyla vrchním soudem připuštěna. Konkrétně navrhoval, aby do řízení na místo správce konkursní podstaty vstoupili dědicové po zemřelé úpadkyni, a pokud jde o náhradu škody, aby byla odpovědna za zaplacení náhrady škody Ing. Marcela Heršálková, bývalá správkyně konkursní podstaty. Tento návrh na změnu okruhu účastníků nebyl vrchním soudem připuštěn. Pokud jde o vlastnictví lisu, mělo by být řízení vedeno s právními nástupci zemřelé úpadkyně, a s těmi by mělo být pokračováno v řízení o určení vlastnictví. Postup obecných soudů považuje stěžovatel za chybný a rozporný s jeho základními právy. Proto požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
9. Stěžovatel rovněž vznesl návrh na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
III. Posouzení Ústavním soudem
10. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního (věcného) posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
11. Ústavní soud se stížností stěžovatele zabýval ve dvou rovinách. Zaprvé, Ústavní soud řešil otázku, zda byl procesní postup obecných soudů (zastavení řízení) procesně správný a tedy i v souladu s právem stěžovatele na spravedlivý proces a přístup k soudu. Za druhé, byl-li procesní postup správný, Ústavní soud se musel zabývat tím, zda má stěžovatel jinou odpovídající cestu nápravy. S ohledem na možné dotčení práva stěžovatele vlastnit majetek je v takovém případě třeba ověřit, zda existuje způsob, jakým se stěžovatel efektivně domůže ochrany svých práv.
12. Podle aplikovaného zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání byl postup obecných soudů správný. Klíčovým je § 44 odst. 2 tohoto zákona, podle kterého platí: ""Jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle § 29 odst. 1. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví.""
13. Konkursní soud ve smyslu výše citovaného ustanovení po úmrtí úpadkyně rozhodl o zrušení konkursu na majetek úpadkyně. V tom okamžiku pominuly účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu. Tento postup odpovídá i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. v napadeném usnesení Nejvyššího soudu odkazovaný rozsudek ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 823/2006, uveřejněný pod číslem 69/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tedy odpadla jedna z podmínek řízení, přičemž toto řízení je na místě zastavit (k tomu srov. zejm. stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Z pohledu Ústavního soudu je podstatné, že se stěžovateli i nadále dostane ochrany jeho práv. Ačkoliv řízení před konkursním soudem skončilo, výsledná zpráva byla v souladu s § 44 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání postoupena do dědického řízení po zemřelé úpadkyni. Právě v rámci tohoto řízení může stěžovatel nyní uplatňovat svá práva. Na tuto skutečnost byl stěžovatel upozorněn především vrchním soudem, jehož rozhodnutí je pečlivě odůvodněno (lze odkázat na bod 8 až 12 napadeného usnesení vrchního soudu). Stěžovateli se tak v souladu s právem na řádný proces dostalo poučení o jeho právech.
15. Protože byl postup obecných soudů správný a Ústavní soud neshledal žádné ústavně relevantní pochybení ani v případě ostatních námitek stěžovatele, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výsledek řízení před Ústavním soudem nemohl soud přiznat stěžovateli náhradu nákladů zastoupení o ústavní stížnosti. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soud rozhodne na návrh stěžovatele, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. Stěžovatel tedy zákonnou podmínku nesplnil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 1864/24 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130887&pos=418&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Vaňkové, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024 pod č. j. 30 Cdo 386/2024-111, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023 pod č. j. 36 Co 222/2023-94 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 2023, č. j. 63 C 145/2022-71, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republice - Ministerstvu dopravy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") ve spojení s právem na rovnost v právech podle čl. 1 Listiny, dále právo na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny a zákaz diskriminace podle čl. 3 Listiny.
2. Stěžovatelka se před obecnými soudy domáhala zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon č. 82/1998 Sb."" nebo ""zákon o odpovědnosti státu za škodu"").
3. Nemajetková újma spočívala v nepřiměřené délce řízení před správním orgánem. Správního řízení a navazujících řízení, které mají být odškodňovány, byl účasten pouze manžel stěžovatelky pan Milan Vaněk, nikoliv stěžovatelka sama. Pan Vaněk zemřel dne 13. 2. 2022. Stěžovatelka je jeho dědičkou. Stěžovatelčin manžel svůj nárok na náhradu škody u vedlejší účastnice (ministerstva) uplatnil dne 6. 1. 2022, přibližně měsíc před svou smrtí. Žalobu k obecným soudům však nepodal. Dne 24. 6. 2022 podala žalobu dědička stěžovatele.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 22. 5. 2023 žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Podle obvodního soudu se stěžovatelka na odškodňovaných řízeních přímo nezúčastnila. Svůj nárok uplatňuje s tvrzením, že je dědičkou po zesnulém (oprávněném účastníkovi). S takovou situací se však judikatura civilních soudů již vypořádala. Žalobě nelze vyhovět. Nárok (byl-li by dán), musel zaniknout nejpozději smrtí manžela stěžovatelky, k níž však došlo ještě před podáním žaloby.
5. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 12. 10. 2023 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Se závěry obvodního soudu se ztotožnil a neshledal žádná další procesní pochybení, která stěžovatelka obvodnímu soudu vytýkala. Ani podle městského soudu nebyla stěžovatelka aktivně (věcně) legitimovanou osobou.
6. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky odmítl. Podle Nejvyššího soudu se podle nového občanského zákoníku i nadále uplatní pravidlo, podle kterého právo na náhradu nemajetkové újmy ve formě konstatování porušení práva, omluvy či relutární satisfakce zaniká smrtí poškozeného. Nejvyšší soud se s posouzením nižších soudů ztotožnil.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka vznesla argumentaci, kterou lze stručně shrnout tak, že podle ní nárok nevzniká až uplatněním u soudu, ale již samotným uplatněním v řízení o předběžném projednání nároku. Rozhodnutí obecných soudů považuje za přepjatě formalistické a utilitární. Neřeší situaci z pohledu (zesnulého) poškozeného a jeho vůle. Soudy odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 107/2021 stěžovatelka považuje za neuctivý k základním právům dotčených osob. Základem osobnostního nároku musí být právě a jen osobnost poškozeného a vůle tohoto poškozeného. Rozhodnutí jsou podle ní projevem neúcty soudců k poškozeným.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení ústavní stížnosti
9. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a může tak činit jen tehdy, jestliže současně shledá porušení základního práva či svobody. Interpretace a aplikace zákonných a podzákonných právních norem, které nešetří základní práva v co nejvyšší míře, při současném dodržení účelu aplikovaných právních norem, znamenají porušení základního práva či svobody. K tomu ovšem v posuzovaném případě nedošlo.
10. Stěžovatelka vznesla mj. argumentaci judikaturou, podle níž předběžné projednání nároku a řízení před soudem tvoří jeden celek. Ústavní soud ale stěžovatelčině interpretaci dle ní rozhodné judikatury nepřisvědčil v kontextu nyní projednávaného případu. K otázce nároku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a ke splnění podmínek řízení se Ústavní soud vyjadřoval v řadě svých rozhodnutí opakovaně. Lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009
sp. zn. II. ÚS 1191/08
, případně usnesení ze dne 17. 2. 2011
sp. zn. III. ÚS 259/11
. V těchto rozhodnutích Ústavní soud zdůraznil, že předběžné projednání nároku má podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. obligatorní charakter, tudíž byla-li například žaloba podána bez předběžného projednání u příslušného úřadu, jde o nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 103 a § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.).
11. Zcela samostatnou otázkou pak je otázka řádného uplatnění nároku u soudu žalobou. S touto otázkou se obecné soudy vypořádaly správně. Toto omezení vychází ze základního principu, podle kterého státní moc v souladu s čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží všem občanům, přičemž tak činí v případech, mezích a způsoby, jež stanoví zákon (obdobně čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
12. V rovině práva podústavního platí, že právo na náhradu nemajetkové újmy ve formě konstatování porušení práva, omluvy či relutární satisfakce zaniká smrtí poškozeného (podle § 2009 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Výjimku z tohoto pravidla pro právo na relutární satisfakci představuje § 1475 odst. 2 občanského zákoníku. Toto ustanovení nicméně vyložil Nejvyšší soud, který je k výkladu civilních otázek a sjednocování judikatury civilních soudů ze zákona povolán. Podle rozsudku ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 107/2021, uveřejněného pod číslem 51/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zůstavitelem postupem podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nepředstavuje uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 občanského zákoníku. Ústavní stížnost směřující proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího soudu Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením
sp. zn. II. ÚS 521/23
ze dne 20. 2. 2024. Ani v nyní projednávané věci neshledal, že by jeho závěru z pohledu ústavního práva neobstály.
13. Předběžné projednání nároku u ministerstva slouží ke zjištění vůle státu k dobrovolnému odškodnění, nevylučuje souběžné podání žaloby (soud tedy řízení nezastaví, ale vyčká na výsledek projednání nároku). Zesnulý žalobu za svého života nepodal. Podle výše citované judikatury pohledávka stěžovatelčina manžela v postavení věřitele jeho smrtí zanikla. Šlo by o jeho osobní nárok, přičemž na odškodňovaných řízeních, které obecné soudy posuzovaly, stěžovatelka nebyla účastna. Pohledávka nebyla včas u soudu uplatněna oprávněnou osobou (stěžovatelem). Následné žalobě stěžovatelky (jako dědičky stěžovatele) proto nemohlo být věcně vyhověno.
14. Obsah ústavní stížnosti tak představuje toliko polemiku se závěry Nejvyššího soudu a soudy nižších stupňů a opakování námitek již uplatněných v předchozích řízeních. Tato polemika je však vedena v rovině práva podústavního. Odpovědi na stěžovatelkou přednesené otázky byly spolehlivě osvětleny Nejvyšším soudem i soudy obou nižších stupňů, přičemž žádné nedostatky řízení před nimi Ústavní soud neshledal.
15. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 72/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130891&pos=419&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Turečka, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Mravcem, advokátem, se sídlem Hřebíčkova 1320, Zlín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2024, č. j. Ncp 207/2024-86, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení a LESY KOMŇA s. r. o., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"").
2. Ke Krajskému soudu v Brně podal vedlejší účastník LESY KOMŇA s.r.o. žalobu vedenou pod sp. zn. 36 Cm 256/2023. Stěžovatel (v procesním postavení žalovaného) vznesl námitku nedostatku věcné příslušnosti krajských soudů. Tvrdil, že žalobou požadované vrácení plnění vychází z pracovněprávního sporu, neboť předmětné plnění měl stěžovatel obdržet jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 1994.
3. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy podle § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ""o. s. ř.""), ve znění účinném ke dni podání žaloby. V odůvodnění konstatoval, že vedlejší účastník požaduje zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, které stěžovatel obdržel jako jednatel vedlejšího účastníka, ačkoliv pro to nebyl dán právní titul. Jde proto o spor mezi obchodní společností a členem jejího statutárního orgánu, týkající se výkonu funkce statutárního orgánu ve smyslu § 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř., a nikoliv o spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem z pracovněprávního vztahu, o kterém by v prvním stupni rozhodoval okresní soud ve smyslu § 9 odst. 1 o.s.ř., jak tvrdil stěžovatel.
4. Stěžovatel nyní podává ústavní stížnost. Souhrnně namítá, že uvedeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces a zákonného soudce. Podstatu jeho argumentace lze stručně shrnout tak, že pro určení věcné příslušnosti je rozhodující (a mezi stranami sporná) skutečná povaha smluvního vztahu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem. Při zkoumání procesních podmínek řízení je podle něho nutné zkoumat skutečný projev vůle stran smlouvy, skutečnou povahu daného vztahu a přijmout skutkové a právní závěry v otázce projevu vůle stran smlouvy. Na základě tohoto vyhodnocení měl vrchní soud posoudit, zda byl mezi účastníky řízení založen vztah pracovněprávní nebo obchodněprávní, protože vyřešení této otázky je rozhodné pro určení věcné příslušnosti soudu. Pokud by se vrchní soud zabýval touto otázkou, stěžovatel je přesvědčen, že by dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení vznikl vztah pracovněprávní, zakládající věcnou a místní příslušnost Okresního soudu v Uherském Hradišti. Napadené usnesení tyto principy plynoucí z judikatury ignoruje a je nedostatečně odůvodněné.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svou pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
7. Žádná relevantní pochybení ve stěžovatelově věci Ústavní soud nezjistil a důvody pro zásah do jurisdikce obecných soudů neshledal. Posuzování podmínek příslušnosti je úkolem obecných soudů a Ústavní soud do jejich úvah zasahuje (při zohlednění své zdrženlivosti) jen tehdy, je-li odůvodnění jejich rozhodnutí k dané otázce zjevně nedostatečné. Jde zejména o případy, kdy neodůvodní soud své rozhodnutí o podmínkách věcné příslušnosti vůbec, ač se musel vypořádat s příslušnými námitkami účastníků řízení.
8. Vrchní soud napadené usnesení odůvodnil srozumitelně a adekvátně. Vyložil, jakými úvahami se řídil při formulaci právního závěru o věcné příslušnosti soudů. Jeho závěry podporuje i judikatura Nejvyššího soudu, podle níž spor z manažerské smlouvy, uzavřené mezi členem představenstva akciové společnosti a touto akciovou společností, jejímž předmětem je úprava vzájemného vztahu při plnění činností spadajících do působnosti představenstva, je sporem mezi obchodní společností a členem jejího statutárního orgánu, týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3478/2016, ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019). Rozsah odůvodnění napadeného usnesení považuje Ústavní soud za odpovídající a postup vrchního soudu nepovažuje za projev libovůle či svévole.
9. Ačkoli je ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí obecných soudů o věcné příslušnosti formálně přípustná, nad rámec Ústavní soud podotýká, že případnou nesprávnost v určení věcně příslušného soudu rozhodnutím podle § 104a odst. 2 o. s. ř. lze úspěšně vytýkat taktéž v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí, a to tehdy, mohlo-li vadné určení věcné příslušnosti vést k omezení procesních práv stěžujícího si účastníka.
10. Protože ani ostatní námitky stěžovatele nebyly opodstatněné, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj
|
II.ÚS 356/25 #1
|
21. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130894&pos=420&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Pavla Koloděje, Ph.D., MBA, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, Bezručova 1896/90, Mikulov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 70 ICm 3508/2019, č. j. 29 ICdo 127/2023-365, (KSBR 31 INS 12626/2019), rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 70 ICm 3508/2019, č. j. 13 VSOL 27/2023-335 (KSBR 31 INS 12626/2019), a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2022, č. j. 70 ICm 3508/2019-288 (KSBR 31 INS 12626/2019), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Alexandra Netta, insolvenčního správce, sídlem Ječná 550/1, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Stěžovatel se žalobou proti insolvenčnímu správci (vedlejšímu účastníkovi) domáhal vyloučení svého podílu o velikosti 3/4 blíže specifikovaných nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice. Krajský soud v Brně (""krajský soud"") zamítl žalobu jako nedůvodnou, protože kupní smlouvu na předmětný podíl na nemovitostech uzavřenou mezi stěžovatelem a dlužnicí posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Shledal, že při uzavření smlouvy byla dlužnice úmyslně uvedena v omyl o rozhodující okolnosti, a to lží stěžovatelova zmocněnce poté, co se s řešením svých finančních potíží obrátila na společnost MP Financial s. r. o. Dlužnice měla za to, že uzavírá smlouvu o zápůjčce a zástavní smlouvu a v omylu (vyvolaném lstí) uzavřela smlouvu kupní. Soud dospěl k závěru, že jednání stěžovatele bylo od počátku vedeno snahou získat na úkor dlužnice majetkový prospěch.
2. Vrchní soud v Olomouci (""vrchní soud"") v řízení o odvolání stěžovatele závěr krajského soudu korigoval, když kupní smlouvu shledal neplatnou nikoliv pro rozpor s dobrými mravy, ale z toho důvodu, že ji vyhodnotil jako smlouvu lichevní (§ 1796 o. z.). Dodal přitom, že stěžovatel si byl vědom nepříznivé finanční situace dlužnice, využil jejího jednoduchého způsobu uvažování a lehkomyslnosti k tomu, aby nabyl vlastnické právo k nemovitostem, v nichž se svými dětmi žila a které byly jejím jediným hodnotným majetkem. To vše za nepřiměřeně nízkou cenu, přičemž musel být přinejmenším srozuměn s tím, že dlužnici tímto svým jednáním poškodí. Vrchní soud proto rozsudek krajského soudu potvrdil a změnil pouze výrok o nákladech řízení.
3. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele odmítl částečně jako objektivně nepřípustné s tím, že přípustnost dovolání proti výrokům o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ve zbývající části pak Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné dle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť při řešení stěžovatelem předložených otázek se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího a Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rozsáhle cituje judikaturu Ústavního i Nejvyššího soudu a poukazuje na rozpor rozhodnutí obecných soudů s ní. Dále namítá, že skutková zjištění soudů neodpovídají provedenému dokazování a právní závěry jsou v důsledku toho v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy. V návaznosti na to se obecné soudy nesprávným výkladem právních norem dopustily nesprávného právního posouzení věci.
5. Obecné soudy dle názoru stěžovatele nerespektovaly princip autonomie vůle smluvních stran, když kupní smlouvu uzavřenou s dlužnicí posoudily jako smlouvu lichevní. Přitom ani nezkoumaly, zda byla smluvní volnost dlužnice ohrožena. Nesouhlasí ani s hodnocením hrubého nepoměru vzájemného plnění, neboť hodnota nemovitosti byla stanovena nesprávně a nebylo zohledněno, že s dlužnicí uzavřel nájemní smlouvu se symbolickým nájemným a doplatil za ni exekuce.
6. Zvláštní pozornost pak stěžovatel věnuje jednání dlužnice. Poukazuje na skutečnost, že se sama vlastním zaviněním dostává do tíživých životních situací a odkazuje i na její trestní stíhání. Na situaci lze podle stěžovatele pohlížet tak, že mu dlužnice zamlčela podstatné okolnosti ohledně své majetkové situace, aby za ni uhradil její exekuce. Za pomoci stěžovatele se tak zbavila dluhů, a nyní se jí navíc vrátil do majetkové podstaty i podíl na nemovitostech. Nejednala tedy v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, nýbrž zcela účelově a nepoctivě. Naopak stěžovatelovo jednání bylo primárně motivováno pomocí dlužnici s její nepříznivou finanční situací. Výše uvedené zjevně vylučuje možnost naplnění znaků lichevní smlouvy.
7. Stěžovatel upozorňuje, že obecné soudy v rámci svého právního posouzení zcela opomenuly úvahu o případné možné aplikaci § 1793 a násl. občanského zákoníku upravující institut neúměrného zkrácení, což by však zajisté vylučovalo závěr o neplatnosti kupní smlouvy z důvodu naplnění předpokladů lichvy.
8. Stěžovatel uzavírá, že obecné soudy aplikovaly podústavní právo ústavně nekonformním způsobem a dopustily se při svém rozhodování libovůle s prvky přepjatého formalismu při výkladu práva.
9. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv dle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Ústavní soud předně konstatuje, že v posuzované věci co do potvrzujícího prvního výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, neboť shledal, že právní posouzení, na němž napadené rozhodnutí spočívá, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Proti tomuto závěru dovolacího soudu také směřuje argumentace stěžovatele. K tomu je zapotřebí uvést, že je to pouze Nejvyšší soud, který je oprávněn rozhodovat o obsahu dovolání, resp. o tom, zda je dovolání přípustné a důvodné.
12. Nejvyšší soud se v napadeném usnesení podrobně vyjádřil k námitkám, které stěžovatel předkládá i nyní v ústavní stížnosti. Stěžovatel polemizuje zejména se závěrem o neplatnosti kupní smlouvy a jejím posouzením coby smlouvy lichevní. Nejvyšší soud se však s hodnocením vrchního soudu zcela ztotožnil. Vysvětlil přitom povahu lichevní smlouvy a zrekapituloval judikaturu, která se dané problematiky týká. S odkazem na ni pak popsal objektivní a subjektivní znaky lichevní smlouvy a nutnou příčinnou souvislost mezi nimi a konstatoval, že se všemi znaky odvolací soud zabýval a vzal přitom do úvahy i další okolnosti relevantní pro právní posouzení. Nejvyšší soud neopomenul dodat, že v poměrech dané věci není dán ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a že hodnocení důkazů není založeno na libovůli.
13. Ústavní soud připomíná, že mu nenáleží vstupovat do právního a skutkového hodnocení obecných soudů. Na ústavní rovině přitom zásah do práv stěžovatele Ústavní soud neshledal a přijatým závěrům nelze z ústavně právního hlediska nic vytknout. Pouze dodává, že poukazuje-li stěžovatel na vědomost dlužnice o všech okolnostech prodeje, pak Ústavní soud nepřehlédl nadstandardní snahu stěžovatele minimalizovat rizika při případném posuzování platnosti kupní smlouvy. To dokládá předložené prohlášení dlužnice, že se do budoucna vzdává práv na zrušení kupní smlouvy a že je jí známa hodnota nemovitosti, a přesto s kupní cenou souhlasí, a to i v případě, že je neúměrná apod. Ústavní soud neuvěřil ani tvrzení, že znění podepisovaných dokumentů bylo dlužnicí přímo navrženo a plně odpovídá jejím představám, zejména jde-li o kupní cenu (vše viz čestné prohlášení dlužnice ze dne 28. 12. 2017).
14. Upozorňuje-li stěžovatel na jednání samotné dlužnice, zejména na způsob hospodaření s vlastním majetkem, její nevěrohodnost, zamlčování informací a její odsouzení pro úvěrový podvod, je nutné podotknout, že Ústavnímu soudu jsou zejména z dalších ústavních stížností stěžovatele známy obdobné případy, kdy je a byla v řízeních před obecnými soudy napadána platnost kupních smluv uzavíraných stěžovatelem s osobami v obdobné situaci. Zpravidla jde o dlužníky jednající v tísni, méně finančně gramotné, případně i odsouzené za úvěrové podvody pro uvádění nepravdivých údajů o svých výdajích a závazcích (na což stěžovatel orgány činné v trestním řízení sám upozorňuje - viz např. ústavní stížnost ze dne 17. 1. 2024,
sp. zn. IV. ÚS 170/24
). Od těchto osob stěžovatel kupuje jejich nemovitosti za pro ně zjevně nevýhodných podmínek. Lze jen stěží uvěřit, že by stěžovatel opakovaně činil jím popisovaná dobrodiní (neboť on sám považuje kupní smlouvu za vyváženou, nikoliv pro něj výhodnou) zejména poté, co se stává opakovaně ""obětí"" účelového a nepoctivého jednání dlužníků, jak tvrdí v ústavních stížnostech či připojených dokumentech. Z podkladů poskytnutých stěžovatelem naopak vyplývá, že je to stěžovatel, proti kterému je v souvislosti s obdobnými převody nemovitostí vedeno trestní řízení.
15. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Učiněné právní závěry nelze hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající. Nelze je ani považovat za výsledek svévole a provedenou interpretaci a aplikaci podústavních norem zdejší soud neshledal ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti či v jiném než zákonem stanoveném a obecně akceptovaném významu. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro nepřípustnost je z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelné a nelze je považovat za vybočující či překvapivé. Ústavní soud při rozhodování obecných soudů tedy neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a mohlo by tak být důvodem pro jeho kasační zásah.
16. Ústavní soud se nezabýval námitkou stěžovatele týkající se případné možné aplikace § 1793 a násl. občanského zákoníku upravující institut neúměrného zkrácení, neboť jde o námitku nepřípustnou. Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné. To znamená, že nepřípustná je taková námitka v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by ji umožnil soudu obsahově posoudit. To nastalo i v nyní posuzované věci, neboť předmětnou námitku stěžovatel uplatnil až v ústavní stížnosti.
17. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 359/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130680&pos=421&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Luďka Kratochvíla, zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Dirhanem, advokátem, sídlem Chvalova 1696/10, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2024 č. j. 28 Cdo 2385/2024-266, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2024 č. j. 16 Co 1/2024-205 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. září 2023 č. j. 4 C 97/2020-181, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Zuzany Žďárkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že Krajský soud v Brně (dále jen ""odvolací soud"") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově (dále jen ""soud prvního stupně""), jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení částky 171 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel se zaplacení uvedené částky domáhal z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout vedlejší účastnici tím, že užívá nemovité věci specifikované v rozhodnutích v období od května 2017 do května 2020 nad rámec svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech.
3. Soud prvního stupně rozhodoval v této věci v pořadí třetím rozsudkem, když jeho dvě předchozí vyhovující rozhodnutí byla odvolacím soudem zrušena. V napadeném rozsudku dospěl k závěru, že vedlejší účastnice po celé rozhodné období předmětné nemovitosti fakticky neužívala, nemohla je tedy ani užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a navíc nemovitosti nebyly způsobilé k užívání. Proto soud prvního stupně dovodil, že na straně vedlejší účastnice nemohlo ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vzniknout bezdůvodné obohacení, které by měla stěžovateli vydat a žalobu zamítl jako nedůvodnou. Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, neboť se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry.
4. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné. Dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení v souladu s judikaturou. Pokud jde o námitku stěžovatele, že nebylo postupováno podle § 118a o. s. ř., Nejvyšší soud vysvětlil, že odvolací soud v dané věci rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu, a nikoliv z důvodu neunesení důkazního břemene; poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. tak nebylo na místě. Na stěžovatelem předložené otázce povinnosti nájemce platit nájemné v případě zhoršení stavebně technického stavu pronajaté nemovitosti rozhodnutí odvolacího soudu nespočívalo, neboť předmětem řízení nebyla úhrada dlužného nájemného. Další argumenty stěžovatele se týkají skutkových, nikoliv právních závěrů, a tudíž se jimi nemohl Nejvyšší soud zabývat. Dovolání stěžovatele nebylo přípustné ani co do části týkající se výroku odvolacího soudu o nákladech řízení vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
5. Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na podrobné rekapitulaci provádění a hodnocení důkazů, která má podpořit jeho tvrzení, že nemovité věci byly vedlejší účastnicí v rozhodném období užívány nad rámec jejího spoluvlastnického podílu. Tvrdí, že skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a v důsledku tzv. opomenutých důkazů jsou napadená rozhodnutí nepřezkoumatelná. Poukázal dále na to, že nebylo postupováno podle § 118a o. s. ř., že byl přerušen ze strany odvolacího soudu při přednesu své závěrečné řeči s odůvodněním, že to co sděluje je zbytečné. K porušení vlastnického práva stěžovatele mělo pak dojít závěrem soudů, že nájemce není povinen hradit sjednané nájemné v případě, že předmět nájmu trpí vadami.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu"")] a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud nejprve připomíná, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, neposuzuje proto v zásadě ani výklad zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich postup byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
8. Obecné soudy řádně provedly dokazování a přesvědčivě s odkazem na konkrétní důkazy odůvodnily závěr, že vedlejší účastnice fakticky neužívala společnou věc vůbec, a ani bez právního důvodu nad rámec svého spoluvlastnického podílu, tudíž k žádnému obohacení na její straně, které by měla stěžovateli vydat, nedošlo a ani dojít nemohlo. Jak je výše uvedeno, Ústavní soud nemůže libovolně přehodnocovat důkazy, ledaže se obecné soudy dopustí neústavního pochybení. Stěžovatel v ústavní stížnosti však nepředkládá žádné ústavněprávní argumenty, na jejichž základě by bylo možné usoudit, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Podstata jeho argumentace spočívá pouze ve spojení námitek, které již uplatnil v předchozím řízení s odkazy na ustanovení Listiny upravující principy práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnického práva.
9. Pokud jde o napadené rozhodnutí dovolacího soudu, nutno konstatovat, že stěžovatel vůči jeho závěrům o nepřípustnosti dovolání žádné konkrétní námitky neuvádí vyjma obecného tvrzení, že tento soud spolu se soudem odvolacím ""posvětil"" postup soudu prvního stupně, který stěžovatele nepoučil ve smyslu § 118a o. s. ř. či ve vztahu ke kritice provedeného dokazování pouze konstatoval, že se tím nemůže zabývat, neboť se jedná o skutkovou otázku. Ústavní soud k tomu uvádí, že dovolací soud svůj závěr ohledně nepřípustnosti dovolání srozumitelně a racionálně vyložil ve vztahu ke všem dovolacím námitkám stěžovatele, a to včetně stěžovatelem tvrzeného zásahu odvolacího soudu do jeho závěrečné řeči. V tomto případě se jednalo o poukaz na vady řízení, kterými se dovolací soud může zabývat jen v případě přípustnosti dovolání (blíže bod 12. napadeného rozhodnutí). Ústavní soud nespatřuje v závěrech dovolacího soudu nic, co by představovalo tvrzený zásah do základních práv stěžovatele.
10. Ústavní soud tedy shrnuje, že v projednávané věci neshledal v napadených rozhodnutích žádný deficit, který by zakládal porušení některého ústavně zaručeného práva stěžovatele. Napadená rozhodnutí jsou výrazy nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z ústavněprávních mantinelů.
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 3003/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130684&pos=422&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Okraji 439/44, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024, č. j. 29 Cdo 2373/2023-134, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2023, č. j. 7 Co 152/2023-81, a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. listopadu 2022, č. j. 3 C 205/2022-54, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Insolvenční soud dne 22. 12. 2021 zjistil stěžovatelčin úpadek a prohlásil na její majetek konkurs. Stěžovatelka později podala žalobu, kterou se proti žalované domáhala náhrady škody ve výši 100 000 Kč.
2. Obecné soudy stěžovatelce nevyhověly, neboť po prohlášení konkursu je k podání žaloby na vymožení nároku dlužníka, který se týká majetkové podstaty, oprávněný pouze insolvenční správce (viz § 249 odst. 1 insolvenčního zákona). Toto oprávnění podle judikatury přechází zpět na dlužníka tehdy, pokud insolvenční správce nehodlá pohledávku vymáhat a vyloučí ji ze soupisu majetkové podstaty, nebo ji z tohoto důvodu do majetkové podstaty ani nesepíše a dá najevo, že soupis neprovede, ačkoli o existenci pohledávky ví. Žádná z těchto situací však podle soudů nenastala.
3. Okresní soud proto stěžovatelčinu žalobu zamítl, krajský soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako nepřípustné. Stěžovatelka podává proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její právo na přístup k soudu. Tento závěr opírá o následující argumenty:
* Napadená rozhodnutí stěžovatelce odepřela aktivní věcnou legitimaci k vymáhání pohledávky. Za situace, kdy insolvenční správkyně pohledávku do majetkové podstaty nesepsala a projevila se tak, že není rozhodnuta, zda pohledávku do soupisu pojme, je na místě aktivní věcnou legitimaci přiznat dlužníkovi. Toto rozhodnutí nelze odložit do doby, až se něco vyjasní nebo až stěžovatelka něco doplní. Opak by vedl k nepřípustnému odepření spravedlnosti a přístupu k soudu.
* Dovolání bylo přípustné, protože nižší soudy zaujaly excesivní výklad, který odporuje rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i jimi citované judikatuře obecných soudů, a protože jsou jejich skutková zjištění v extrémním rozporu s důkazy.
* Nejvyšší soud se v podstatě nezabýval stěžovatelčinými námitkami a dostatečně neodůvodnil svůj závěr, že je stěžovatelčin výklad chybný a že rozhodnutí nižších soudů odpovídají jeho ustálené rozhodovací praxi.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je, zda závěr obecných soudů, podle nichž stěžovatelka není oprávněna k podání dané žaloby, neporušuje její ústavně zaručené základní právo či svobodu.
6. Posouzení toho, zda je z hlediska § 249 odst. 1 insolvenčního zákona oprávněn podat žalobu dlužník či insolvenční správce, náleží především obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že tato rozhodnutí její ústavně zaručené základní právo či svobodu neporušila. Ústavní soud se ke stěžovatelčině argumentaci vyjádří pouze stručně, protože na ni řádně reagovaly již obecné soudy.
8. Insolvenční zákon uvádí, že po prohlášení konkursu je k podání žaloby na vymožení nároku dlužníka, který se týká majetkové podstaty, oprávněn jen insolvenční správce. Návrh podaný jinou osobou soud zamítne (viz § 249 odst. 1 insolvenčního zákona).
9. Podle judikatury Nejvyššího soudu, z níž obecné soudy vycházely a kterou v obecné rovině nezpochybňuje ani stěžovatelka, přechází oprávnění podat žalobu zpět na dlužníka tehdy, pokud insolvenční správce nehodlá pohledávku vymáhat a vyloučí ji ze soupisu majetkové podstaty nebo ji z tohoto důvodu do majetkové podstaty ani nesepíše a dá najevo, že soupis neprovede, ačkoli o existenci pohledávky ví (viz bod 17 podbod 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu, bod 10 rozhodnutí krajského soudu a bod 12 rozhodnutí okresního soudu).
10. Obecné soudy dospěly k závěru, že žádná z těchto situací nenastala. Insolvenční správkyně pohledávku z majetkové podstaty nevyloučila (o čemž není sporu), ale zároveň nedošlo ani k tomu, že by se ji rozhodla do majetkové podstaty nesepsat a dala najevo, že tento soupis ani neprovede. Důvod, proč insolvenční správkyně o dalším způsobu nakládání s pohledávkou dosud nerozhodla, podle soudů leží na straně stěžovatelky, která správkyni neposkytla náležitou součinnost. Insolvenční správkyně tak nemá dostatečné informace, na jejichž základě by mohla posoudit, zda danou pohledávku do majetkové podstaty zahrne či nikoli. Podle soudů proto nelze konstatovat, že by s ní nehodlala nakládat nebo ji vymáhat (viz bod 19 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 11 až 13 rozhodnutí krajského soudu, body 9 až 12 rozhodnutí okresního soudu).
11. Napadená rozhodnutí, která za těchto okolností dospívají k závěru, že oprávnění podat žalobu na stěžovatelku nepřešlo, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní (obdobně viz usnesení
sp. zn. I. ÚS 305/15
).
12. Podle Ústavního soudu není právní výklad obecných soudů ""zcela excesivní"" (jak tvrdí stěžovatelka) ani ""v příkrém rozporu"" s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a obecných soudů (což stěžovatelka nijak dále nerozvádí). Závěr soudů, podle něhož v daném případě k přechodu žalobního oprávnění nepostačuje to, že insolvenční správkyně o dané pohledávce nijak aktivně nerozhodla, výše popsané rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neodporuje. Skutková zjištění ohledně postupu insolvenční správkyně nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud se přitom podstatou stěžovatelčiny argumentace zabýval a řádně na ni reagoval - a to jak shrnutím své dosavadní rozhodovací praxe (viz bod 17 jeho rozhodnutí), tak použitím jejích závěrů na stěžovatelčin případ (viz body 18 až 19 jeho rozhodnutí).
IV. Závěr
13. Napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 93/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130685&pos=423&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti L. M., zastoupeného JUDr. Martinem Hanke, advokátem, se sídlem Rumjancevova 696/3, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024, č. j. 8 Tdo 550/2024-3280, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 16. ledna 2024, č. j. 55 To 390/2023-3161, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. září 2023, č. j. 5 T 142/2021-3119, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Liberci uznal stěžovatele vinným ze spáchání pokračujícího pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu, ve spolupachatelství; ze spáchání pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 a 4 trestního zákoníku ve stádiu pokusu, ve spolupachatelství; ze spáchání pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) a odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství. Toho se podle okresního soudu stěžovatel dopustil, stručně řečeno, tím, že spolu s některými dalšími spolupachateli zinscenoval nehodové děje, při kterých mělo dojít k poškození vozidel a nemovitosti, a které následně on či spolupachatelé nahlásili pojišťovnám se záměrem získat pojistné plnění. Za to okresní soud stěžovatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 17 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let a uložil stěžovateli podle svých sil ve zkušební době nahradit trestným činem způsobenou škodu. Vůči poškozeným mu uložil nahradit společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými škodu ve výši 1 000 751 Kč.
2. Odvolání stěžovatele a spoluobviněného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením zamítl. Se skutkovým i právním hodnocením okresního soudu se ztotožnil a odkázal na jeho vyčerpávající odůvodnění rozsudku. Konkrétně ke skutkovým námitkám stěžovatele odkázal na závěry okresního soudu, podle kterých nebylo technicky možné, aby se dopravní nehody odehrály tak, jak je popisovali spolupachatelé v žádostech o pojistné plnění. Znalci činící tyto závěry vycházeli z relevantních podkladů a znalce z oboru stavebnictví nebylo zapotřebí, neboť pro posouzení věci bylo podstatné posoudit nehodové děje zapříčiněné vozidlem. Obhajoba stěžovatele, že některým fingovaným nehodám nebyl přítomen a při řešení události s pojišťovnou vycházel toliko z informací od třetích osob, je vyvrácena osobní provázaností osob zúčastněných na nehodách, z nichž někteří prohlásili vinu či se ke stíhanému jednání doznali, a jejichž činnost je propojena shodným způsobem provedení. Výhrady neshledal krajský soud ani ve vztahu k uloženému trestu. Okresní soud podle něj přihlédl ke všem zákonným kritériím a uložil přiměřený trest.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné napadeným usnesením odmítl. Stejně jako krajský soud se plně ztotožnil s odůvodněním rozsudku okresního soudu, jehož nosné argumenty zopakoval. V řízení provedené důkazy tvoří logickou a nenarušovanou soustavu a ve svém celku spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti skutků, jež jsou stěžovateli kladeny za vinu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Současně žádá, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
5. Namítá, že obecné soudy porušily princip presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu in dubio pro reo. Jimi zjištěný skutkový stav je neúplný, nemá oporu v provedeném dokazování a je založen na procesně nepoužitelných důkazech. Vinu stěžovatele dovodily obecné soudy pouze na základě nepřímých důkazů. Jejich rozhodnutí nejsou přezkoumatelná. Protože krajský soud nedodal nad rámec argumentace okresního soudu nic nového, je stěžovatel nucen opětovně polemizovat se závěry okresního soudu. Znovu proto zdůrazňuje, že u některých skutků nebyl vůbec přítomen a veškeré informace o události má pouze z fotodokumentace a sdělení přímých účastníků nehod. Na základě těchto skutečností a z pouhého vlastnictví stěžovatele k věcem není možné dovodit, že by se stěžovatel podílel na pojistném podvodu. Znalecký posudek Ing. Haringa není použitelným důkazem, neboť se v něm znalec, který není znalcem v oboru stavebnictví, vyjadřoval mimo jiné k poškození stavby a k možnostem způsobení takového poškození. Stěžovatel navrhoval vyhotovení znaleckého posudku znalcem z oboru stavebních konstrukcí, což ale obecné soudy odmítly. Nehody pod body 4) a 7) rozsudku okresního soudu se skutečně staly tak, jak byly popsány při řešení pojistných událostí. Není pravdou, jak tvrdí obecné soudy, že by se dopravní nehody vymykaly svou četností.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které uplatnil již před okresním i krajským soudem a soudy se s nimi vypořádaly. Ve vztahu k nehodám, u nichž stěžovatel nebyl přítomen, uvedl okresní soud přesvědčivou argumentaci, že s ohledem na propojenost osob zúčastněných do četných pojistných podvodů (rodina stěžovatele), z nichž některé osoby se ke svému podílu na podvodech doznaly, je účast stěžovatele i na těchto podvodech nezpochybnitelná (body 21, 24 a 30 rozsudku okresního soudu). Bez významu není též obdobný modus operandi jako při jiných nehodách (bod 10 usnesení krajského soudu). Dále okresní soud stěžovateli vysvětlil, že ve věci nebyl nutný znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví, neboť podstata skutku není založena na výši škody na nemovitosti. Znalec z oboru dopravy byl k posouzení nehody, při níž vozidlo mělo narazit do pevné překážky, kompetentní (bod 30 rozsudku okresního soudu). Dostatečně podložen je i závěr okresního soudu, že se nehody neodehrály tak, jak je popisoval stěžovatel a jeho spolupachatelé při jednání s pojišťovnami (bod 22 rozsudku okresního soudu).
7. Ústavní soud neshledal na uvedených závěrech obecných soudů nic excesivního, svévolného či jinak zasahujícího do ústavně zaručených práv stěžovatele. Obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, který odůvodňuje závěr o vině stěžovatele za projednávané skutky. Stejně jako obecné soudy proto ani Ústavní soud nepřisvědčil opakující se polemice stěžovatele, která se navíc zakládá především na nesouhlasu se skutkovým stavem, vůči jehož přezkumu se Ústavní soud staví zdrženlivě.
IV.
Závěr
8. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Stejný osud jako ústavní stížnost sdílí též návrh na odklad vykonatelnosti, o kterém Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 106/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130688&pos=424&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Enfant terrible Divin, pobočný spolek, sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, zastoupeného Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou, se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2024, č. j. 30 Cdo 2067/2024-111, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2024, č. j. 70 Co 10/2024-80, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2023, č. j. 40 C 198/2022-50, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 2 985 700 USD z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup spatřoval v nečinnosti Ministerstva zahraničních věcí a dalších ústředních orgánů státní správy, které po konfiskaci německého majetku po druhé světové válce nenavrhly právní normy upravující postavení vlastníků individuálních reparačních pohledávek za Německem. Na stěžovatele byla smlouvou postoupena reparační pohledávka Jana Mahra, jehož majetek byl bez náhrady zkonfiskován dekretem č. 108/1945 Sb. a následně státem prodán. Část reparačního podílu státu v hodnotě zkonfiskovaného majetku přešla po smrti Jana Mahra na jeho děti, které pohledávku postoupily stěžovateli. Pohledávka tohoto typu se zakládá na tom, že Československo si ponechalo německý nepřátelský majetek, a i v případě, kdy vlastník takového majetku nebyl nepřátelský Němec, byl ponechaný majetek započten do československých reparačních podílů. Vlastníci ponechaného majetku se stali reparačními věřiteli Německa.
2. Obvodní soud žalobu zamítl. Uvedl, že majetková křivda, k níž došlo neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek, se odčiňuje podle § 2 odst. 3, věty druhé, zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, čímž je vyloučena možnost uplatňování nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů. Současně není nesprávným úředním postupem, pokud Česká republika nevydá zákony či neuzavře mezinárodní smlouvy, které by ukládaly povinnosti Německu. Za tuto nečinnost ani za uzavření Česko-německé deklarace v roce 1997, ze které plyne vůle úpravu nepřijmout, Česká republika odpovídat nemůže. Protože není splněna jedna z kumulativních podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, tj. existence nesprávného úředního postupu, stěžovateli nárok nenáleží. Dále obvodní soud dodal, že Jan Mahr měl možnost se proti konfiskaci majetku bránit, přičemž stěžovatel netvrdil, že Jan Mahr této možnosti využil. Z dohody č. 150/1947 Sb., o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata (dále jen ""dohoda č. 150/1947 Sb.), nevyplývá povinnost České republiky přijmout úpravu ve vztahu k osobám, jejichž majetek si Československo ponechalo jako podíl na reparacích. Dědické řízení po Janu Mahrovi bylo zastaveno pro nezanechání žádného majetku, pohledávka proto nemohla ani přejít na děti Jana Mahra, které ji nemohly následně postoupit stěžovateli. Na základě těchto skutečností neměl obvodní soud za prokázaný ani vznik škody coby další podmínky pro vznik nároku stěžovatele. Obvodní soud dále odkázal na závěry judikatury Ústavního soudu, podle kterých oprávněné osoby, kterým vznikla poválečným zákonodárstvím křivda, mohly uplatňovat nároky pouze postupem podle restitučního zákonodárství, nikoliv na základě zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ""zákon č. 82/1998 Sb.). Je věcí státu, jaké křivdy odčiní a jaký způsob k tomu zvolí.
3. K odvolání stěžovatele městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil. S posouzením věci obvodním soudem se ztotožnil. Zdůraznil, že z dohody č. 150/1947 Sb. ani z jiných právních předpisů neplyne vznik pohledávky Jana Mahra coby vlastníka zkonfiskovaného majetku za Německem. Česká republika nebyla povinna legislativně upravit odškodnění vůči Německu.
4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Městský soud podle něj postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které nesprávným úředním postupem není vydání či nevydání normativního právního aktu vládou, nesjednání mezinárodních smluv, zákonodárná činnost parlamentu a bez dalšího ani jeho nečinnost. Vzhledem ke správnosti závěru městského soudu o neexistenci nesprávného úředního postupu, jež sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby stěžovatele, se Nejvyšší soud již nezabýval námitkami stěžovatele k závěru o absenci vzniku škody.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
6. Rekapituluje svá tvrzení uvedená v řízení před obecnými soudy a namítá, že obecné soudy dezinterpretovaly závěry prof. JUDr. Pavlíčka, odborníka na tzv. Benešovy dekrety. Stěžovateli není zřejmé, proč argumentace prof. JUDr. Pavlíčka, byla pro městský soud nedostatečná. Obecné soudy použily judikaturu, která není relevantní. Stěžovatel zdůrazňuje, že majetek jeho právního předchůdce nebyl znárodněn, ale změnil formu. Stěžovatel nikdy nepožadoval restituci zkonfiskovaného německého majetku, ani odškodnění za tuto konfiskaci, ale žádal odškodnění za reparační pohledávku vůči Německu, kterou není v důsledku nečinnosti státu a jím uzavřené deklarace, že zůstane nečinný, možné vymáhat. Obecné soudy měly zjistit, která organizační složka státu je za nečinnost státu odpovědná. Ve vztahu k závěru obecných soudů o absenci vzniku škody stěžovatel připouští, že z poválečných dohod neplyne výslovně pohledávka vlastníka zkonfiskovaného majetku za Německem. Jde však o jediný možný důsledek toho, že si Československo započítalo hodnotu zkonfiskovaného majetku oproti do reparací vůči Německu. Při dovození neexistence nesprávného úředního postupu se obecné soudy nijak nevyjádřily k tomu, zda lze za nesprávný úřední postup považovat i nečinnost moci výkonné.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy, jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
8. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a pečlivě odůvodnily. Podstatou řízení byla především otázka, zda měl stát ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (ať už jeho zákonodárná či výkonná moc) povinnost přijmout či dohodnout úpravu, která by umožnila stěžovateli vymáhat jím tvrzenou reparační pohledávku vůči Německu. Jak uvedly obecné soudy, činnost či nečinnost státu při sjednávání mezinárodních smluv či dohod nemůže být nesprávným úředním postupem (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 627/2006). V dané věci nejsou dány žádné specifické okolnosti případu, pro které by se obecné soudy měly od závěrů této judikatury odchýlit. Judikatura použitá obecnými soudy je proto relevantní, mimo jiné se týká i činnosti a nečinnosti moci výkonné (již zmíněný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 627/2006 a rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2064/2005). Pasivní legitimaci vedlejší účastnice obvodní soud náležitě zkoumal (bod 30 jeho rozsudku).
9. Lze uzavřít, že obecné soudy ústavně souladným způsobem dovodily, že není splněna jedna ze tří kumulativních podmínek pro vznik nároku stěžovatele, totiž existence nesprávného úředního postupu. Již nedostatek této podmínky postačoval k zamítnutí žaloby stěžovatele. Ani z další stěžovatelovy argumentace (v níž například tvrdí, že ""obecné soudy dezinterpretovaly závěry prof. JUDr. Pavlíčka"" a poukazuje na účel poválečných dohod) nelze dovodit podmínky pro kasační zásah Ústavního soudu, neboť se jedná o otázky, na které soudy dostatečně poukázaly (srov. např. na str. 3 napadeného usnesení Nejvyššího soudu) nebo přiléhavě vyhodnotily e-mailovou komunikaci s prof. JUDr. Pavlíčkem nepřinášející relevantní závěr (srov. bod 13. napadeného rozsudku městského soudu).
IV.
Závěr
10. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva stěžovatele a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 135/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130690&pos=425&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Petra Hanzala, zastoupeného Mgr. Jiřím Kučerou, advokátem, se sídlem Opletalova 1418/23, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. listopadu 2024, č. j. 8 As 238/2023-33, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2023, č. j. 10 A 100/2021-39, rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. září 2021, č. j. MZE-42085/2021-11181, a výroku II rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 3. května 2021, č. j. MZE-26314/2021-18134, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva zemědělství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel byl v minulosti chovatelem norků pro kožešiny. Tuto činnost musel ukončit k 31. 1. 2019 na základě § 29c odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. V souladu s odst. 2 citovaného ustanovení požádal o poskytnutí kompenzačního příspěvku. Jeho výši odvozoval podle odst. 8 citovaného ustanovení od nejvyššího počtu chovaných zvířat v roce 2018, celkem 2768 norků, což odpovídalo kompenzaci ve výši 8 304 000 Kč. Ministerstvo zemědělství jeho žádosti vyhovělo, ale jen částečně. Uzavřelo, že stěžovatel splnil podmínky pro přiznání kompenzačního příspěvku, jeho výši však odvodilo z 2666 norků zjištěných u stěžovatele v roce 2015, neboť tento počet odpovídal nejvyššímu počtu zvířat zjištěných při kontrolách v letech 2014 až 2018 (v roce 2018 bylo u stěžovatele zjištěno pouze 2638 zvířat). Stěžovateli proto přiznalo částku 7 998 000 Kč. V rozsahu nepřiznané požadované částky, tj. 306 000 Kč, podal stěžovatel proti rozhodnutí ministerstva rozklad, který ministr zemědělství zamítl a potvrdil rozhodnutí ministerstva.
2. Stěžovatel se proti rozhodnutí ministra bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl. Shledal, že správní orgány vypočetly výši kompenzačního příspěvku v souladu se zákonem a správně. Zákonodárce zvolil legitimní a vstřícné kritérium nejvyššího počtu zvířat zjištěného u chovatele při kontrolách krajské veterinární správy provedených v jednotlivých letech. Zjišťování objektivního nejvyššího počtu chovaných zvířat v daném roce by bylo neuskutečnitelné a nehospodárné. Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že by se ke zjištěnému počtu měla dopočítávat další zvířata chovaná v daném roce, která v okamžiku kontroly nebyla zjištěna.
3. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. S posouzením věci městským soudem se ztotožnil a odkázal na obdobné věci jiných stěžovatelů zastoupených týmž zástupcem, ve kterých se stejnými námitkami, jako vznesl stěžovatel, již zabýval (rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 141/2023-30, č. j. 8 As 135/2022-42). Stejně jako v odkazovaných věcech zdůraznil, že kompenzační příspěvek není konstruován jako náhrada škody či ušlý zisk, u kterých by bylo nutné zjistit přesný počet zvířat. Jde o nástroj zákonodárce, kterým zmírňuje dopady zákazu chovu zvířat na chovatele. Zákon nepřipouští žádné dopočítávání kontrolou zjištěného počtu zvířat. Výpočet kompenzace, který zákonodárce zvolil, je přitom výhodnější než jiné možné způsoby výpočtu (např. průměrným počtem zvířat v rozhodném období). Kontroly probíhaly u stěžovatele minimálně dvakrát ročně v různých měsících, což zpochybňuje tezi stěžovatele, že u něj kontroly probíhaly vždy v nevýhodném období.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 11, čl. 26, čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že správní orgány a správní soudy vyložily § 29c zákona na ochranu zvířat nepřípustně restriktivně za současného popření zásady vyšetřovací a zásady materiální pravdy. Výši počtu zvířat zjistily pouze z dokladu krajské veterinární správy, aniž by ověřovaly jeho správnost či úplnost, včetně zjišťování chyb v psaní. Zároveň ani nepřipustily, aby tyto skutečnosti tvrdil a dokázal stěžovatel. Jím předložené protokoly z kontrol, z nichž plynul jiný počet zvířat, opomenuly. Co nejpřesnější počet zvířat je přitom nutné zjistit za účelem naplnění skutečného účelu kompenzačního příspěvku, který má pokrývat škodu, která chovatelům vznikla. K tomu je nutné zjištěné počty zvířat při kontrolách dávat do vzájemné souvislosti a údaje korigovat, např. připočtením počtu samců, kteří byli zjištěni v minulém roce, ale v následujícím pro nevhodnou dobu kontroly již ne. Kontroly proběhlé v nevhodnou dobu znevýhodňují chovatele oproti těm, u kterých kontroly proběhly ve vhodném období, např. před úhynem zvířat. Kontroly, na základě kterých se stanovil počet zvířat, nebyly zaměřeny na určování počtu zvířat. Počet kontrolovaných zvířat neodpovídal skutečným počtům chovaných zvířat v daném roce. Kompenzace má odpovídat krátkému období, ve kterém chovatelé museli svou činnost ukončit, s čímž měli nemalé náklady. Závěru stěžovatele nasvědčuje i znění formuláře žádosti.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
7. Stěžovatel svou ústavní stížností pokračuje v polemice se závěry správních orgánů a soudů. Ty se však důkladně a logicky s jeho námitkami vypořádaly. Konkrétně stěžovateli vysvětlily, že většina jeho námitek nemůže být relevantních, neboť vychází z odlišného pojetí jedné z hodnot rozhodné pro výpočet kompenzačního příspěvku - počtu zvířat zjištěného při kontrolách krajské veterinární správy (bod 22 rozsudku městského soudu, bod 23 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Pokud jde o samotné pojetí kompenzačního příspěvku a jeho výpočtu, správní soudy uvedly přesvědčivou argumentaci, podle které je nutno tento příspěvek vypočítat na základě zjištěných hodnot při kontrole, nikoliv na základě dalších skutečností (body 21 a 22 rozsudku městského soudu, body 20, 22 až 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Určenou výši kompenzačního příspěvku proto nemůže změnit tvrzení stěžovatele, že v daném roce choval v určitý okamžik více zvířat, která však v důsledku úhynu kontrola nezjistila. Kompenzační příspěvek totiž není náhradou škody. Způsob jeho výpočtu na jedné straně racionálně zabraňuje manipulacím s počty chovaných zvířat za účelem maximalizace poskytovaného příspěvku, na straně druhé stát zvolil z různých možností (např. průměr zjištěných hodnot) tu vůči chovatelům relativně vstřícnou (bod 28 rozsudku městského soudu, bod 25 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tyto úvahy nevyvrací ani znění formuláře žádosti o příspěvek (bod 29 rozsudku městského soudu). Počet kontrol byl u stěžovatele standardní a neprobíhal pouze v určitých, pro stěžovatele nevýhodných, obdobích (bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tyto závěry správních orgánů a soudů Ústavní soud shodně jako v jiných obdobných věcech (usnesení
sp. zn. IV. ÚS 941/24
,
sp. zn. IV. ÚS 953/24
,
sp. zn. IV. ÚS 1093/24
), ve kterých zástupce stěžovatele vznášel obdobné námitky, nepovažuje za excesivní, svévolné, či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele.
IV.
Závěr
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 118/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130705&pos=426&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Jiřiny Polidori, zastoupené Mgr. Pavlem Rusevem, advokátem, sídlem K Přehradě 319/34, Karlovy Vary - Doubí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2024 č. j. 25 Cdo 2159/2024-382, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. března 2024 č. j. 10 Co 329/2023-341 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. června 2023 č. j. 20 C 44/2022-218, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Jana Paparegy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin vyplývá, že vedlejší účastník se po stěžovatelce domáhal náhrady škody ve výši 127 553 Kč na bytové jednotce ve svém vlastnictví, k níž došlo zatečením z bytové jednotky stěžovatelky v důsledku havárie topného systému. Poškozeny byly zdi, strop a podlahy obývacího pokoje, což si vyžádalo rekonstrukci a opravy specifikovaného rozsahu, stejně jako inventář v podobě notebooku, sedací soupravy a televizoru.
3. Okresní soud v Karlových Varech (dále jen ""soud prvního stupně"") napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi 92 564 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 24 989 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Plzni (dále jen ""odvolací soud"") potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III. Odvolací soud vyšel z toho, že spor mezi účastníky byl pouze o tom, zda škoda uváděná vedlejším účastníkem skutečně v tvrzeném rozsahu a výši vznikla. Po zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud uzavřel, že vedlejšímu účastníkovi vznikla škoda na stavebních částech bytu ve výši 126 065 Kč a v souvislosti s poškozením sedací soupravy ve výši 16 499 Kč, a tedy po odečtení částky 50 000 Kč, kterou stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi již na náhradu škody uhradila, je mu třeba přiznat právě částku 92 564 Kč.
4. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Podle Nejvyššího soudu totiž stěžovatelka neuplatnila žádné způsobilé dovolací důvody, přičemž ve vztahu k uložení povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníkovi 16 499 Kč jako náhradu škody za zničenou sedací soupravu, je pak dovolání objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Dovolání stěžovatelky nebylo přípustné ani co do části týkající se výroku odvolacího soudu o nákladech řízení vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka pokračuje v polemice se závěry obecných soudů o rozsahu a výši škody vzniklé vedlejšímu účastníkovi. Nesouhlasí s tím, že výše náhrady škody za poškození sedací soupravy byla odvolacím soudem stanovena cenou věci nové, ačkoliv tato souprava byla zakoupena jako použitá. Stěžovatelka dále kritizuje závěr, že došlo k hloubkové degradaci a otlučení omítek v obývacím pokoji vedlejšího účastníka a namítá, že odvolací soud k tomuto závěru dospěl na základě nesprávného zhodnocení provedených důkazů a tím, že upřednostnil výpověď vedlejšího účastníka.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena [§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu"")]. Ústavní stížnost je však přípustná jen zčásti. Nejvyšší soud totiž neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), ale proto, že dovolání nebylo pro vady věcně projednatelné. Ve vztahu k rozsudkům soudu prvního stupně a soudu odvolacího tak stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je v této části nepřípustná (viz stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, výrok II a body 59 a násl.).
7. V části napadající usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost přípustná je. Stěžovatelka však ve vztahu k tomuto usnesení žádné konkrétní námitky neuvádí kromě obecného tvrzení, že dovolací soud nenapravil chyby v předchozím postupu soudů. Stěžovatelka nijak nevysvětluje, v čem vidí neústavnost závěru Nejvyššího soudu o tom, že řádně nevymezila přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nosné důvody napadeného usnesení Nejvyššího soudu jsou čistě procesní, založené na tom, že dovolání stěžovatelky bylo vadné. Tento závěr však stěžovatelka nezpochybnila a nevyložila, z jakých důvodů Nejvyšší soud pochybil. Stěžovatelku, povinně zastoupenou advokátem, stíhá břemeno tvrzení a je především na ní samotné, aby předložila Ústavnímu soudu přesvědčivou ústavněprávní argumentaci. Není úkolem Ústavního soudu, aby tuto argumentaci domýšlel namísto samotné stěžovatelky.
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 267/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130707&pos=427&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luďka Maděry, zastoupeného Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou, sídlem Stráže 3662, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 2 As 357/2023-26 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2023 č. j. 29 A 84/2022-48, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Zlínského kraje, sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že soudy porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základní práv a svobod.
2. Stěžovatel požadoval po Magistrátu města Zlín na základě různých žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""informační zákon"") informace o platu, příplatcích a odměnách poskytovaných konkrétním tajemníkům magistrátu a ředitelům městské policie v období roku 2000 až 2012. Informace byly nakonec v různé podobě poskytnuty. Stěžovatel však měl pochybnost o pravdivosti ve vztahu k platu bývalého ředitele městské policie, argumentoval neobvyklým nárůstem platu mezi lednem a únorem 2007. Proto v roce 2022 požádal o poskytnutí informací týkajících se částek za odpracovaný den, den dovolené a den nevybrané dovolené zaúčtované v lednu a v únoru 2007. V daném případě byly informace poskytnuty a jde pouze o ověřování jejich pravdivosti.
3. Magistrát města Zlín a následně i vedlejší účastník odmítli poskytnout požadované informace. Správní žalobu směřující proti rozhodnutí vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zamítl. Ve svém rozhodnutí odkázal na rozhodnutí správních soudů v předchozích věcech stěžovatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2022 č. j. 10 As 542/2021-99 a rozsudek krajského soudu ze dne 23. 6. 2022 č. j. 30 A 88/2019-221). Stěžovatel si byl vědom potřeby uvést konkrétní legitimní účel, k němuž mají informace sloužit, když jde informace o platech před 15 lety, časem klesá veřejný zájem na vedení diskuse a převažuje zájem na ochraně soukromí konkrétního úředníka. Takovým legitimním účelem s ohledem na uběhlou dobu není ověření správnosti již poskytnutých informací. Jiný legitimní účel uveden nebyl, proto soud neprovedl navržené důkazy k ověření pravdivosti.
4. V napadeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele. Ztotožnil se s argumentací krajského soudu. Vyšel z čtyřbodového testu proporcionality formulovaného v nálezu ze dne 17. 10. 2017
sp. zn. IV. ÚS 1378/16
(N 188/87 SbNU 77) (dále jen ""platový nález""). Legitimní zájem na diskusi o platových poměrech osob ve veřejných funkcích bude náročné dovodit, protože uplynula značná doba. V tomto případě jde o informace staré 15 let týkající se ředitele městské policie, který ve funkci skončil v únoru 2007. Stěžovatel se domáhá za účelem ověření pravdivosti již poskytnutých informací pouze sdělení týchž informací v jinak strukturované, detailnější formě. To k naplněním legitimních důvodů po tak dlouhé době od skončení výkonu funkce nepostačuje.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá ""nevymožitelnost"" informace. Soudy se odmítly zabývat pravdivostí již poskytnutých informací. Ty jsou objektivně nepravdivé a stěžovatel se pravdivé informace nedomohl. Je tím zkracována možnost kontroly nakládání s veřejnými prostředky, každá povinná osoba může prohlásit, že požadovaná informace nemá potenciál vyvolat veřejnou diskusi. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že potenciál vyvolat veřejnou diskusi nemají informace o platech starší tří let. To znamená, že pokud se veřejnost o dané věci nedoví, nebo se informace o ní nedomůže do tří let, trvale právo na tuto informaci ztrácí. Napadený rozsudek krajského soudu tak může být vnímán jako návod, jak se vyhnout povinnosti poskytovat informace.
6. Ústavní soud by měl přehodnotit požadavek, aby žadatel o informace plnil úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli ""společenského hlídacího psa"", formulovaný v platovém nálezu. Tímto způsobem je upíráno právo na informace občanů.
7. Napadené rozhodnutí krajského soudu je vypracováno výlučně na základě nepravdivých a neprověřených tvrzeních. Stěžovatel se nedomohl za 12 let pravdivých informací o platech, příplatcích a odměnách vrcholných vedoucích Magistrátu města Zlín. Není tak naplňován smysl a účel informačního zákona.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
10. Ústavní soud v souvislosti s výkladem § 8b informačního zákona formuloval v platovém nálezu test proporcionality. Pozornost se v této kauze soustředí na poměřování veřejného zájmu stěžovatele na poskytnutí informací o platech obecního úředníka s jeho zájmem na ochranu soukromí v průběhu času, konkrétně zda účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu. Nejvyšší správní soud dovodil, že postupem doby, zejména pokud dotčené osoby již ve vrcholné pozici nejsou, klesá legitimní zájem na informace o jejich platech (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2022 sp. zn. 10 As 542/2021, bod 45).
11. Obecné soudy se otázce, zda jsou způsobilé požadované informace přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, v této věci opakovaně věnovaly (bod 14 a 15 napadeného rozhodnutí krajského soudu, body 10 a 12 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Zohlednily přitom relevantní kritéria, ať už jde o čas (tehdy 15 let), význam informace z hlediska smyslu a účelu zákona (pouhé ověření již dříve poskytnuté informace, ukončený výkon veřejné funkce před 15 lety). Z hlediska ústavněprávního nelze závěrům obecných soudů nic vytknout.
12. Stěžovatel své výhrady směřuje i do odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, v němž se objevuje hranice tří let, po jejímž uplynutí má klesat potenciál informace o platu vyvolat veřejnou diskusi (bod 13 napadeného rozsudku krajského soudu). V daném případě jde však pouze o citaci jiného rozhodnutí ve věci stěžovatele (rozsudek krajského soudu ze dne 23. 6. 2022 č. j. 30 A 88/2019, bod 32), zdůraznění potřeby zkoumat důvody pro poskytnutí v relaci k uplynulému času a neprokázání těchto důvodů v konkrétním případě. S ohledem na dlouhou dobu v posuzované věci (15 let) je však tato potřeba očividná a zmíněná hranice tří let neměla v rozhodnutí žádný význam. Rozhodně z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by nešlo žádat o informace o platech po třech letech.
13. Smyslem soudní ochrany stěžovatele při poskytování informací podle informačního zákona není nekonečné ověřování pravdivosti již poskytnutých informací v soudním řízení, nýbrž posouzení toho, zda správní orgány při odmítnutí žádosti o informace postupovaly v souladu se zákonem (srov. usnesení ze dne 22. 1. 2025
sp. zn. I. ÚS 3485/24
, bod 8), Z podané ústavní stížnosti je zřejmé, že závěry o pravdivosti je schopen učinit stěžovatel i bez poskytnutí dalších informací. Další legitimní důvody odůvodňující zásah do soukromí tvrzeny nebyly. Jestliže obecné soudy dospěly k závěru, že ověření pravdivosti již dříve poskytnutých informací nemůže být bez dalšího důvodem pro zásah do soukromí daného úředníka, nejde o zásah do základních práv stěžovatele.
14. Ústavní soud se nebude věnovat stížnostem na neposkytnutí informací, které nebyly předmětem tohoto řízení. Stěžovatel realizoval svá práva v jiných řízeních (např. usnesení ze dne 22. 1. 2024
sp. zn. I. ÚS 3485/24
).
15. Ústavní soud se nebude podrobněji zabývat ani požadavkem na přehodnocení své judikatury týkající se požadavků na žadatele v platovém nálezu. Na nedostatku tohoto kritéria nebyla napadená rozhodnutí postavena. V této souvislosti lze odkázat na usnesení ze dne 25. 9. 2024
sp. zn. III. ÚS 61/24
, body 17 a 18.
16. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 437/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130710&pos=428&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Václavíka, zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. listopadu 2024 č. j. 3 Ads 300/2023-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 2. 2025 prostřednictvím datové schránky právního zástupce stěžovatele, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Nejvyšším správním soudem bylo v napadeném usnesení rozhodováno o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ve věci stěžovatelovy žádosti o invalidní důchod, když vedlejší účastnice žádost zamítla. Nejvyšší správní soud neshledal žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti. Podle stěžovatele Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí vůbec nerozhodoval ve věci samé, nezabýval se stížnostními námitkami a nerespektoval judikaturu soudů.
3. Úřední činností Ústavního soudu bylo dne 18. 2. 2025 zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele JUDr. et Bc. Milanu Čmelíkovi doručeno do datové schránky dne 8. 11. 2024. Lhůta k podání ústavní stížnosti činí podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Poslední den lhůty pro podání ústavní stížnosti tedy uplynul dne 8. 1. 2025. Ústavní stížnost byla však doručena Ústavnímu soudu až dne 9. 2. 2025.
4. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání týmž zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj
|
III.ÚS 2777/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130714&pos=429&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky VYRTYCH BUILDING, a. s., sídlem Židněves 116, zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem, se sídlem 8. března 21/13, Liberec, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. srpna 2024, č. j. 5 As 245/2023-53, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2023, č. j. 54 A 76/2023-57, rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. července 2023, č. j. 070223/2023/KUSK, a rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 12. dubna 2023, č. j. 57099/2023/VH/LeHI, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Krajského úřadu Středočeského kraje a Magistrátu města Mladá Boleslav, jako účastníků řízení, a CETIN, a. s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, a městyse Březno, sídlem Březno 13, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka vlastní několik pozemků, v jejichž bezprostřední blízkosti jsou pozemky, na kterých se má realizovat stavební záměr ""Lokalita pro výstavbu 9 RD v Březně, vodovod a splašková kanalizace"". Správní orgány vydaly pro stavební záměr společné povolení. Stěžovatelka s tím nesouhlasila a bránila se správní žalobou. V ní namítala nezákonnost rozhodnutí správních orgánů, které podle ní neprokázaly, že se na dotčených pozemcích nevyskytuje roháč obecný coby zvláště chráněný druh živočicha.
2. Krajský soud žalobu odmítl jako podanou osobou zjevně neoprávněnou. Právnická osoba se podle něj sice může domáhat ochrany práva na příznivé životní prostředí, avšak pouze v rozsahu, v jakém to připouští její povaha. Otázka příznivého životního prostředí musí přímo souviset s předmětem její činnosti, vlastnickými právy a účelem její existence. Tuto podmínku stěžovatelka nesplňuje, neboť z jejích tvrzení, ani z veřejně dostupných zdrojů neplynou její užší vazby na ochranu přírody. Stěžovatelka podniká v oblasti výroby, instalace, oprav elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení a výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. V rozsahu žalobní argumentace tudíž není myslitelné dotčení stěžovatelky na jejích veřejných subjektivních právech.
3. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. S posouzením krajského soudu se ztotožnil a dodal, že krajský soud mohl poukázat na judikaturu k přezkumu opatření obecné povahy. Správně se krajský soud nezabýval ani procesními námitkami stěžovatelky ke správním rozhodnutím, neboť souvisely s právem na ochranu životního prostředí, jež stěžovatelce nenáleží. Na posouzení žalobní legitimace stěžovatelky nic nemění skutečnost, že s ní správní orgány jednaly jako s účastnicí řízení, jelikož posouzení žalobní legitimace náleží soudu. Vzhledem k tomu, že krajský soud zjistil nedostatek žalobní legitimace přímo z žaloby, byla neoprávněnost stěžovatelky k podání žaloby zjevná.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 3 odst. 1, čl. 35 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Nesouhlasí se závěrem správních soudů o nedostatku její aktivní legitimace k podání žaloby. I právnické osoby se mohou dovolávat svého práva na příznivé životní prostředí. Stěžovatelka podniká a vlastní pozemky v dotčené lokalitě, tudíž má zájem na ochraně tamního životního prostředí. Není důvod, aby měla ve stanovách uvedenou ochranu životního prostředí. V případě narušení životního prostředí v dotčené lokalitě by nemohla se svými pozemky disponovat tak, jako by tomu bylo v příznivém životním prostředí. Není logické, aby na jedné straně mohla být stěžovatelka odpovědná za spáchání deliktu v oblasti životního prostředí, ale na druhé straně neměla právo na příznivé životní prostředí. Oprávnění stěžovatelky podat žalobu plyne i z toho, že stěžovatelka byla účastnicí řízení před správními orgány. Závěr o zjevné neoprávněnosti navrhovatele může správní soud učinit pouze v krajních případech, což nebyl případ stěžovatelky. Judikatura, na kterou krajský soud odkázal, se vztahuje k opatření obecné povahy a není pro danou věc relevantní. Krajský soud se měl zabývat námitkou opomenutých důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud může do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhnout pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
7. Ani jeden ze správních soudů nepopřel, že i právnická osoba se může dovolávat svého práva na příznivé životní prostředí. Takové právo ovšem nemá bez dalšího každá právnická osoba, ale pouze ta, u které to povaha jejího účelu a činnosti připouští (nález
sp. zn. I. ÚS 59/14
, bod 26). To není případ stěžovatelky, která netvrdí jakékoliv spojení jejího účelu a činnosti s životním prostředním. Zároveň informace o jejím spojení s ochranou přírody neplyne ani z veřejně dostupných informací (bod 15 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 10 a 12 usnesení krajského soudu). Jedinou snahou stěžovatelky o dovození svého práva na příznivé životní prostředí, tedy i práva na ochranu výskytu roháče obecného, je obava z ohrožení dispozice s jejími pozemky a z ohrožení jejího podnikání. Tyto obavy ale stěžovatelka nijak nekonkretizuje. Obecně nelze dovodit, že by ohrožením výskytu roháče obecného byly zmíněné obavy naplněny (bod 12 usnesení krajského soudu). Není proto nijak svévolný či jinak ústavně nepřípustný závěr správních soudů, že stěžovatelka není osobou oprávněnou k podání žaloby proti společnému povolení z důvodu potřeby ochrany roháče obecného.
8. Správní soudy se řádně vypořádaly i s ostatními stěžovatelčinými námitkami. Konkrétně stěžovatelce vysvětlily, že pro posouzení její aktivní legitimace není rozhodné, zda byla účastníkem správního řízení (bod 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Závěr o nedostatku její aktivní legitimace byl očividný z podané žaloby (bod 23 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Judikatura použitá krajským soudem je přiléhavá, neboť v odkazované části platí totožný závěr jak pro řízení o přezkumu opatření obecné povahy, tak pro řízení o žalobě proti rozhodnutí (bod 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné (bod 13 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Krajský soud se nemohl zabývat námitkami nedostatečně zjištěného skutkového stavu a opomenutých důkazů, neboť se vztahovaly k namítanému porušení práva na příznivé životní prostředí, k čemuž stěžovatelka nebyla oprávněna (bod 12 usnesení krajského soudu, bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Námitku nesouladu mezi tím, že stěžovatelka může být odpovědná za porušení zájmu na ochraně životního prostředí, ale sama není jeho nositelem, neuplatnila stěžovatelka v řízení před správními soudy, a tato její námitka je proto materiálně nepřípustná (nález
sp. zn. I. ÚS 4022/17
, bod 22).
IV.
Závěr
9. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 2883/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130715&pos=430&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky ZAMET, spol. s r. o., se sídlem Nový Hrozenkov 818, zastoupené JUDr. Vojtěchem Dolinou, advokátem, se sídlem Lešetín IV/777, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. srpna 2024, č. j. 6 As 164/2023-67, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. prosince 2022, č. j. 73 A 8/2020-170, a opatření obecné povahy Rady obce Halenkov č. 1/2019 - územnímu opatření o stavební uzávěře, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Rady obce Halenkov, jako účastníků řízení, a Halenkovjani, z. s., sídlem Halenkov 621, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka vlastní několik pozemků, které územní plán obce Halenkov vymezil jako plochy výroby a skladování (plochy V a VD). Na těchto pozemcích stěžovatelka podniká v oboru strojírenské výroby. Na jednom z pozemků se rozhodla umístit novou stavbu lakovny. Tento záměr byl dočasně znemožněn vydáním územního opatření rady obce o stavební uzávěře, kterým zakázala v plochách vymezených územním plánem jako plochy V a VD stavební činnost, a to do doby nabytí účinnosti změny územního plánu obce.
2. Stěžovatelka uplatnila proti návrhu stavební uzávěry námitky, které rada obce zamítla. Stěžovatelka se proto obrátila na krajský soud s návrhem na zrušení opatření o stavební uzávěře. Krajský soud její návrh zamítl. Opatření o územní uzávěře jakožto opatření obecné povahy přezkoumal tzv. pětistupňovým algoritmem, který stanovila judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS). S ohledem na vymezení návrhových bodů stěžovatelky se věnoval pouze tomu, zda je opatření o stavební uzávěře zákonné a proporcionální. Dospěl k závěru, že tato podmínka byla splněna. Rada obce postupovala v souladu s úmyslem obce ochránit krajinný ráz, kvalitu bydlení a příznivé životní prostředí. Nejpravděpodobnějším zdrojem negativních vlivů na uvedené hodnoty jsou plochy V a VD. Záměr stěžovatelky byl pouze impulsem vedoucí radu obce k úvahám o potřebě nové regulace ploch V a VD.
3. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl. Rozsudek krajského soudu shledal přezkoumatelným a se závěry krajského soudu se ztotožnil. Zdůraznil, že nelegitimním důvodem pro vydání stavební uzávěry mohou být spíše excesy pramenící např. z libovůle. O takový případ se v dané věci nejedná. Stěžovatelčin stavební záměr lakovny upozornil na nedostatečnou regulaci ploch V a VD, na což obec reagovala přípravou změny územního plánu a stavební uzávěrou pro plochy V a VD. Není proto pravdou tvrzení stěžovatelky, že výhradním smyslem stavební uzávěry bylo zabránit výstavbě její lakovny. Opatření dopadlo obecně na všechny plochy V a VD. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, že při přezkumu stavební uzávěry nemůže správní soud zkoumat, zda je řešení připravované v územním plánu správné. Stavební uzávěra umožňuje dosáhnout smyslu připravované změny územního plánu. Není ani diskriminační, neboť stěžovatelka není ve srovnatelném postavení jako vlastníci pozemků zahrnutých do jiných typů ploch, na kterých je přípustné realizovat jiné druhy záměrů s odlišnými vlivy na okolí.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím a opatření obecné povahy ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Zdůrazňuje, že stavební uzávěra zabránila v rozvoji jejího podnikání, včetně modernizace a ekologizace výroby. V případě realizace záměru lakovny by byl provoz stěžovatelky k přírodě ještě šetrnější. Stěžovatelka trvá na tom, že rada obce zneužila stavební uzávěry k zablokování jejího stavebního záměru a přivlastnila si pravomoci orgánů rozhodujících o povolení stavebních záměrů a chránících životní prostředí. To plyne i ze stěžovatelkou předložených důkazů, které obecné soudy neprovedly. Současně stěžovatelka odkazuje na judikaturu správních soudů, zejména rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 65 A 9/2020-248, ve kterém soud uvedl, že obci nepřísluší rozhodovat o tom, jaký konkrétní záměr bude na pozemku realizován s ohledem na jeho vhodnost, či jak ji hodnotí občané obce či její představitelé. Byť se uvedená judikatura týká změny územního plánu, je přiléhavá i na opatření o stavební uzávěře, neboť ta je nezbytným krokem pro přijetí změny územního plánu. Opatření o stavební uzávěře nepřiměřeně zasahuje do stěžovatelčina vlastnického práva a práva na podnikání. Smyslem stavební uzávěry je zabránit výstavbě v místě, pro které obec plánuje ve změněné územně plánované dokumentaci alternativní využití.
6. Změna územního plánu porušuje kontinuálnost a právní jistotu vlastníků pozemků. Pokud by platila teze Nejvyššího správního soudu, že snahou obce není zamezit stěžovatelce ve výstavbě lakovny, ale revidovat regulaci ploch V a VD, musely by být revidovány též jiné plochy v územním plánu, v nichž mohou také vznikat stavby narušující krajinný ráz a životní prostředí. Stavební záměr stěžovatelky splňoval podmínky původního územního plánu a provoz stěžovatelky je dlouhodobě provozován v souladu s právem.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy, jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
8. Oba správní soudy stěžovatelce pečlivě a řádně vysvětlily, že je nutné rozlišovat mezi situací, kdy opatření o stavební uzávěře účelově brání konkrétnímu stavebnímu záměru, a situací, kdy takové opatření reaguje na konkrétní stavební záměr odkrývající problém v regulaci pozemků spadajících do určitého typu ploch (body 31 až 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 33 a 36 rozsudku krajského soudu). Správní soudy nijak nezpochybnily, že záměr stěžovatelky vedl obec k úvahám o potřebě nové regulace ploch V a VD, a tedy i k vydání opatření o stavební uzávěře, a že zároveň je dočasné znemožnění realizace záměru stěžovatelky i přímým důsledkem stavební uzávěry. Ta se však týká obecně všech ploch V a VD, nikoliv pouze stěžovatelky. I na ostatních pozemcích spadajících do těchto ploch by bez stavební uzávěry mohly vznikat záměry, které by neodpovídaly chystaným změnám v územním plánování. Na stěžovatelčinu otázku, proč nejsou regulovány jiné plochy, Nejvyšší správní soud odpověděl (bod 49 jeho rozsudku). Účelem změn v územním plánu je především ochrana krajinného rázu, kvality bydlení a příznivého životní prostředí. Na jiných plochách, než jsou plochy V a VD, maření tohoto účelu nehrozí, případně hrozí v podstatně menší míře.
9. Neprovedení navrhovaných důkazů správní soudy dostatečně odůvodnily (bod 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu, body 43 a 44 rozsudku krajského soudu). Vypořádaly se i s namítaným rozporem v judikatuře (bod 37 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Zdůraznily, že přezkum stavební uzávěry je odlišný od přezkumu územního plánu. V rámci přezkumu stavební uzávěry nemohou správní soudy přezkoumávat správnost chystané změny územního plánu, tedy i stěžovatelkou namítané porušení kontinuity a právní jistoty. Není pravdou, že by se stavební uzávěra měla týkat jen situací, kdy se plánovaná změna územního plánu týká jiného využití plochy. Jejím legitimním účelem může být rovněž zabránění vzniku staveb, které by nevyhovovaly budoucím změnám územního plánu spočívajících např. v regulaci maximální rozlohy a výšky staveb (bod 40 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
10. Lze shrnout, že správní soudy ústavně souladným způsobem dovodily, že stavební uzávěra sice zasáhla do vlastnického práva stěžovatelky a do jejího práva na podnikání, avšak nikoliv nepřiměřeným způsobem.
11. K návrhu na zrušení opatření obecné povahy není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže rušit právní akt, který v mezidobí pozbyl účinnosti (usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 12/20
, bod 20).
IV.
Závěr
12. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 2523/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130793&pos=431&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Pavly Kňávové, zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno - Černá Pole, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. června 2024 č. j. 75 Co 154/2024-163 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2024 č. j. 18 Nc 101/2023-152, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na právní pomoc i vlastnické právo.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně navrhuje, aby Ústavní soud podle § 83 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí stát.
3. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci (dále jen ""okresní soud"") sp. zn. 18 Nc 101/2023 se podává, že uvedený soud napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá. Důvodem bylo, že majetkové poměry s ohledem na zjištěné skutečnosti, zejména na rozsáhlé vlastnictví nemovitých věcí, nelze hodnotit jako nepříznivé, takže nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů [§ 30, § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen ""o. s. ř."")].
4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen ""krajský soud"") je však shledal věcně správným, a proto je podle § 219 o. s. ř. napadeným usnesením potvrdil. Vyšel z toho, že stěžovatelka podle ocenění realitní kanceláře vlastní nemovitý majetek v hodnotě jednotek miliónů korun, resp. podle ocenění některých pozemků jako stavebních na základě cenových map v hodnotě desítek miliónů korun. K tomu doplnil, že sice stěžovatelka neuvedla, jakou konkrétní částku hodlá jako náhradu škody na statutárním městu Olomouc požadovat, ovšem i kdyby tuto škodu měl představovat celý zmařený developerský projekt v uváděné hodnotě 40 mil. Kč, pak by soudní poplatek činil 2 mil. Kč a ten je stěžovatelka s to uhradit.
II.
Stěžovatelčina argumentace
5. Stěžovatelka tvrdí, že není schopna uhradit soudní poplatek, přičemž vytýká obecným soudům, že se nezabývaly ""objektivizací"" hodnoty jejího majetku, s tím, že se nemohou spokojit s odhadem ceny nemovitých věcí na základě jedné ze tří oslovených realitních kanceláří, a že nepřihlédly k uspořádání majetkových vztahů a nezabývaly se faktickou nemožností dispozice s nemovitými věcmi.
6. Závěry okresního soudu stěžovatelka označuje za nepřezkoumatelné a překvapivé. V této souvislosti argumentuje, že konstatoval-li uvedený soud, že neprokázala své majetkové poměry, protiřečí si ve zhodnocení důkazních prostředků a jejích tvrzení, neboť zjistil, že je vedena na úřadu práce bez příjmu jako uchazečka o zaměstnání. Uvedla přitom veškeré nemovitosti, které jsou takřka bez hodnoty, jakož i to, že je poživatelkou příspěvku na bydlení ve výši 5 181 Kč. Vytýká mu, že se nevypořádal s důkazy navrženými k prokázání jejích tvrzení o hodnotě a (ne)prodejnosti nemovitých věcí, konkrétně posudkem realitní kanceláře Czech Trend založeným ve spise. Postup krajského soudu při objektivizaci tržních hodnot na základě cenových map vybočil z ustálené praxe, nadto je zde podle stěžovatelky rozdíl mezi danou hodnotou a operativní výší aktiv. I kdyby svůj majetek prodala, nestihla by to v soudem stanovené lhůtě.
7. Dále stěžovatelka upozorňuje na to, že kdyby prodala pozemky, nebude o čem se v soudním řízení soudit. Cílem řízení je postihnout jednání úředních osob (či samosprávného orgánu), aby jeho předmět mohl být využit k developerskému projektu, a jakýkoliv kladný výsledek budoucího řízení by tak nebyl vykonatelný. Soudy také musí zohlednit další náklady řízení, nikoliv jen soudní poplatek. V této souvislosti poukazuje na to, že se účastní blíže označených správních a občanskoprávních řízení, jakož i trestních řízení, která jsou spojena s projednávanou věcí a na to, že nemovité věci nabyla v restituci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána napadená soudní rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, ""superrevizní"" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Jeho úkolem je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů je doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů mu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení o. s. ř. ze strany obecných soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015
sp. zn. III. ÚS 427/15
, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). K tomuto však v projednávané věci nedošlo.
11. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka není nemajetná, neboť má ve svém vlastnictví nemovitý majetek v řádu miliónů až desítek miliónů korun, který dostatečně postačuje k úhradě soudního poplatku. Stěžovatelka namítá, že usnesení okresního soudu je tzv. nepřezkoumatelné, že obecné soudy hodnotu jejího majetku nezjistily správně, a také že nezohlednily, že tento majetek není disponibilní, a že i kdyby ho zpeněžila, nemohla by vedení sporu financovat a rozhodnutí v něm vydané by nebylo možné vykonat.
12. Ústavní soud předně připomíná, že předmětem ústavněprávního přezkumu je soudní řízení a v něm vydaná soudní rozhodnutí jako jeden celek. Z napadených soudních rozhodnutí je přitom patrno, že obecné soudy zkoumaly stěžovatelčiny majetkové poměry, a to ve vztahu k možné maximální výši soudního poplatku, přičemž dospěly k dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatelka je schopna soudní poplatek uhradit, a to i při ocenění jejího nemovitého majetku, které by nebylo postaveno na cenových mapách (podle kterého je tato hodnota podstatně vyšší). Vadou spočívající v tzv. nepřezkoumatelnosti tedy napadená soudní rozhodnutí stižena nejsou. Možno dodat, že i okresní soud založil své rozhodnutí na stěžovatelčině ""rozsáhlém vlastnictví nemovitostí"".
13. Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud nesprávně posoudil hodnotu jí (spolu)vlastněných nemovitých věcí, z napadeného usnesení je patrno, jaké skutečnosti uvedený soud považoval z relevantní (tj. ocenění realitní kanceláře Orca a cenové mapy). Poukazuje-li stěžovatelka na potvrzení realitní kanceláře Czech Trend s. r. o., podle kterého tam uvedené, stěžovatelkou (spolu)vlastněné pozemky nemají ""tržní hodnotu"", a jsou tudíž neprodejné, jde o námitku nesprávného hodnocení důkazů. Podle ustálené judikatury však Ústavnímu soudu nepřísluší ""přehodnocovat"" hodnocení důkazů, a to ani v případě, že by se s ním neztotožnil; k zásahu do tohoto hodnotícího procesu by byl oprávněn za předpokladu, že by skutkové závěry byly tzv. extrémním rozporu s provedenými důkazy, tj. že by zjevně neměly žádnou oporu v provedených důkazech anebo by s nimi byly dokonce v rozporu, k čemuž zpravidla dochází v důsledku evidentní věcné chyby nebo vadné logické úvahy. K tomu však v posuzované věci nedošlo. Pozemek sice může mít nulovou (či zápornou) hodnotu např. z důvodu ekologické zátěže, nicméně v tomto ohledu stěžovatelka nic relevantního neuvedla, přičemž obdobné pozemky (či podíl na nich) jsou běžně předmětem prodeje. Tvrzená skutečnost, že nebyly prodány, sama o sobě jejich nulovou hodnotu nedokládá.
14. K další argumentaci Ústavní soud uvádí, že institut osvobození od soudních poplatků je třeba chápat jako mimořádný (viz slova ""výjimečně"" či ""zvlášť závažné důvody"" obsažené § 138 odst. 1 o. s. ř.), který - posuzováno z ústavněprávního hlediska - najde uplatnění tam, kde by úhrada soudního poplatku představovala nepřekonatelnou překážku v přístupu k soudu či jinému orgánu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. u osob sociálně slabých, nemajetných. O takovou situaci však nejde, je-li pro osobu podléhající poplatkové povinnosti získání potřebných finančních prostředků jen ekonomicky zatěžující, nevýhodné nebo je to spojené s určitými obtížemi. Obdobně není významné, že taková osoba momentálně nedisponuje volnými finančními prostředky, neboť to, kdy a jakým způsobem si je opatří a kdy podá žalobu, záleží pouze na ní.
15. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje tvrzenému porušení stěžovatelčiných práv, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
16. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, nelze rozhodnout, že náklady na zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem zaplatí zcela nebo zčásti stát (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 3251/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130795&pos=432&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., zastoupené JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem, sídlem Lidická 26, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2024 č. j. 49 Co 63/2024-1145, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. nezletilé T. E. R., 2. nezletilého J. R. a 3. J. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatelka (dále též ""matka"") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen ""městský soud"") ze dne 5. 12. 2023 č. j. 121 Nc 2109/2022-751 byl nezletilý J. a nezletilá T. E. pro dobu před rozvodem manželství rodičů svěřeni do péče matky, styk 3. vedlejšího účastníka (dále jen ""otec"") s nezletilým J. a s nezletilou T. E. pro dobu před rozvodem nebyl upraven, otci byla stanovena povinnost pro dobu před rozvodem platit na výživu nezletilého J. výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně za období od 1. 12. 2019 do 31. 8. 2021 a ve výši 17 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2020 nadále s tím, že výživné je splatné k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Otci byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilé T. E. pro dobu před rozvodem výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně za období od 1. 12. 2019 do 31. 8. 2021 a ve výši 17 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2020 nadále s tím, že výživné je splatné k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Otci byla stanovena povinnost zaplatit k rukám matky nejpozději do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku dluh na výživném za období od 1. 12. 2019 do 30. 11. 2023 ve výši 513 738 Kč na nezletilou T. E. a ve výši 513 738 Kč na nezletilého J. (výrok I). Nezletilý J. a nezletilá T. E. byli pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřeni do péče matky. Styk otce s nezletilým J. a s nezletilou T. E. pro dobu po rozvodu nebyl upraven. Otci byla stanovena povinnost pro dobu po rozvodu platit na výživu nezletilého J. výživné ve výši 17 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé T. E. výživné ve výši 17 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství s tím, že výživné je splatné k rukám matky vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem (výrok II). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání otce rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen ""krajský soud"") napadeným rozsudkem, že se odvolací řízení o odvolání otce proti části výroku I o svěření nezletilých J. a T. E. a o jejich styku s otcem pro dobu do rozvodu manželství rodičů a o odvolání otce proti části výroku II o svěření nezletilých J. a T. E. a o jejich styku s otcem pro dobu po rozvodu manželství rodičů zastavuje (výrok I). Rozsudek městského soudu se v části výroku I o výživném pro dobu do rozvodu manželství mění tak, že otec je povinen platit k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci na výživu nezletilého J. za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2022 částku 8 500 Kč měsíčně, za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 částku 9 300 Kč měsíčně a za dobu od 1. 1. 2024 do budoucna částku 8 700 Kč měsíčně, na výživu nezletilé T. E. za dobu od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2022 částku 12 000 Kč měsíčně, za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 částku 9 600 Kč měsíčně a za dobu od 1. 1. 2024 do budoucna částku 8 300 Kč měsíčně. Dluh na výživném pro nezletilého J. za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2023 v celkové výši 160 091 Kč je otec oprávněn zaplatit ve dvou splátkách k rukám matky tak, že první splátku ve výši 60 091 Kč je povinen zaplatit do 31. 12. 2024 a druhou splátku ve výši 100 000 Kč je povinen zaplatit do 30. 6. 2025, a to pod ztrátou výhody splátek. Dluh na výživném pro nezletilou T. E. za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2023 v celkové výši 293 829 Kč je otec oprávněn zaplatit ve třech splátkách k rukám matky tak, že první splátku ve výši 93 829 Kč je povinen zaplatit do 31. 12. 2024, druhou splátku ve výši 100 000 Kč je povinen zaplatit do 30. 6. 2025 a třetí splátku ve výši 100 000 Kč je povinen zaplatit do 31. 12. 2025, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II). V části výroku II o výživném pro dobu po rozvodu manželství se rozsudek městského soudu mění tak, že otec je povinen platit počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilého J. částku 8 700 Kč měsíčně a na výživu nezletilé T. E. částku 8 300 Kč měsíčně, a to k rukám matky vždy do 15. dne v měsíci (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).
4. Krajský soud po provedeném dokazování považoval za spravedlivé určit otci povinnost platit výživné v poměrné výši s matkou ve vztahu k nákladům, které dětem v posuzovaném období vznikly. Jedná se přitom o náklady, které byly shledány odůvodněnými, když současně již v době, kdy rodiče o děti společně pečovali, nebylo pochyb o tom, že výdaje na četnou zájmovou činnost byly ze strany obou rodičů hrazeny, a že na takovýto standard děti byly zvyklé. Je sice pravdou, že děti nastoupily od 1. 9. 2021 na víceletá gymnázia, s čímž jim vznikly zvýšené náklady, nicméně výdaje v souvislosti se školní docházkou jsou nepoměrně nižší než matkou doložené výdaje za zájmovou činnost těchto dětí. S ohledem na výše uvedené pak nástup na střední školu krajský soud v poměrech právě těchto dětí neshledal skutečnost, jež by měla vést k závěru o podstatné změně jejich poměrů. Co se týče zvýšených výdajů na nezletilé v souvislosti se školní docházkou, byly tyto náklady započítány do jejich pravidelných měsíčních nákladů (respektive rozpočítány na příslušný rok v případě, že se jednalo o jednorázové platby), nicméně faktem zůstává, že zvýšené výdaje dětí vznikaly po celou posuzovanou dobu v souvislosti s jejich zájmovou činností, a proto bylo výživné určováno právě podle výdajů, které dětem v jednotlivých letech za posuzované období vznikaly. V daném řízení nebylo sporu o tom, že obě nezletilé děti se vždy věnovaly sportovní činnosti na vrcholové úrovni, a je tudíž nepochybné, že v souvislosti s náročnou fyzickou aktivitou měly zvýšené výdaje za stravu. Proto k částkám, které krajský soud posoudil jako nutně a účelně vynaložené náklady na jejich osoby, byly připočteny též nutně zvýšené výdaje za jídlo, které se samozřejmě se zvyšujícím věkem v čase mění. Při úvaze o stanovení výše krajský soud dospěl k závěru, že otec by se měl podílet v poměru 60 % na stanovených nákladech, jež v souvislosti s dětmi v průběhu jednotlivých let vznikaly, a matka co do 40 %, a to s přihlédnutím k tomu, že po celé posuzované období se o nezletilé výlučně starala matka, zajišťovala dětem bydlení i jejich běžné osobní potřeby. Krajský soud též zohlednil i matčino enormní nasazení ve vztahu k zajištění jejich zájmové činnosti, což znamenalo též dopravu dětí do kroužků a na soutěže, ale i osobní účast matky na trénincích či závodech jako vyjádření podpory.
II.
Stěžovatelčina argumentace
5. Stěžovatelka ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti zejména namítá porušení jejího práva na soudní ochranu spočívající v absenci skutkových zjištění krajského soudu o příjmech otce a jeho partnerky, v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním ve vztahu k příjmům otce, k výdajům a nákladům nezletilých a též ve vztahu k dlužnému výživnému. Namítá také porušení povinnosti krajského soudu vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo, a to konkrétně s příjmem otce z provize v realitním projektu Koperník. Dále tvrdí, že krajský soud provedl takový výklad jednoduchého práva, který se příčí dosavadní ustálené interpretaci, a to v otázce životní úrovně otce, k potencialitě příjmu otce, ke zvýšení výdajů nezletilých v souvislosti s nástupem na střední školu, k otázce sankčního výživného a k nesprávné aplikaci vypočtu výživného jako by šlo o střídavou péči. Stěžovatelka brojí též proti tvrzené překvapivosti rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatelka také namítá porušení jejího práva na rodinný život a práva na ochranu rodiny a rodičovství a také to, že krajský soud podle jejího názoru rozhodoval v rozporu s nejlepšími zájmy nezletilých.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, ""superrevizní"" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
7. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné ""libovůle"", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, jakož i se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky, případně jejích nezletilých dětí, a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
10. Napadený rozsudek krajského soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v něm dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Krajský soud se velmi důsledně a ústavně konformně zabýval podstatnými kritérii pro rozhodnutí o výši výživného, přičemž své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, a Ústavní soud v jeho závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah, naopak se s jeho právními závěry (jak jsou shrnuty v bodě 4 tohoto usnesení, komplexně a s nadstandardní pečlivostí rozvedeny v bodech 19 až 44 napadeného rozsudku) zcela ztotožňuje.
11. Ústavní soud dodává, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, která vyplývá z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního ""rozhodce"", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015
sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)].
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 460/25 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130810&pos=433&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní společnosti Vinostrada s. r. o., sídlem Korunní 588/4, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 9 A 65/2022-275, a s ní spojeném návrhu na zrušení částí první, třetí a čtvrté zákona č. 26/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 písm. u) až y), § 14a, 14b, 16b a 27 odst. 10 zákona o vinohradnictví a vinařství, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a ředitele inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podnikat a na soudní ochranu. Z obdobných důvodů s ústavní stížností spojuje návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a uvedených částí jeho novelizace.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 4. 7. 2022 č. j. SZPI/BF176-120/2022 rozhodl o uložení povinnosti stěžovatelce stáhnout prodávaná vína z oběhu pro porušení povinnosti oznámit dovoz nebalených vín. Městský soud v Praze (dále jen ""městský soud"") napadeným rozsudkem mimo jiné uvedené rozhodnutí zrušil a vrátil věc vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že výkladem zákonného pojmu ""jednorázový obal"" správními soudy dochází k neoprávněnému omezení jejího podnikání. Uznává, že nynější procesní situace nasvědčuje nepřípustnosti ústavní stížnosti, avšak v její věci jsou dány výjimečné okolnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které přípustnost návrhu opodstatňují; problematika se týká celého podnikatelského odvětví a ve správním řízení dochází k cíleným průtahům, přestože městský soud rozhodnutí vedlejšího účastníka již dříve jiným rozsudkem zrušil. Návrh na zrušení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a části jeho novelizace stěžovatelka odůvodňuje jejich diskriminační povahou, vadami legislativního procesu a tím, že tato napadená ustanovení představují důsledek klientelismu ve státní správě.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Představuje krajní prostředek k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem možná. Podmínkou projednání ústavní stížnosti je tudíž obecně i pravomocné skončení předchozího řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021
sp. zn. IV. ÚS 1696/21
, ze dne 15. 6. 2023
sp. zn. IV. ÚS 37/23
či ze dne 7. 8. 2024
sp. zn. II. ÚS 986/24
).
6. Ústavní soud tedy nemůže zasahovat do řízení, které stále probíhá. Nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní jiný orgán veřejné moci, jenž je k tomu oprávněn. Probíhá-li souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné řízení k ochraně práv stěžovatele, Ústavní soud se musí posouzení ústavní stížnosti zdržet. Proto mimo jiné platí, že nepřípustná je i ústavní stížnost žalobce směřující proti rozhodnutí správního soudu, jímž se ruší žalobou napadené správní rozhodnutí a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. usnesení ze dne 12. 4. 2018
sp. zn. IV. ÚS 668/18
, ze dne 31. 1. 2019
sp. zn. III. ÚS 1929/18
či ze dne 4. 3. 2019
sp. zn. II. ÚS 438/19
).
7. V nynější věci městský soud napadeným rozsudkem zrušil žalobou napadené rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu k dalšímu řízení vrátil. Žalobě stěžovatelky tudíž bylo, byť nikoli ""věcným"" rozhodnutím, vyhověno. Napadený rozsudek tedy není konečným rozhodnutím; správní řízení nadále probíhá a stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv dává k dispozici. Odmítnutím nynějšího návrhu přitom není dotčen přístup stěžovatelky k Ústavnímu soudu; bude-li stěžovatelka i po skončení probíhajícího řízení nadále přesvědčena o porušení svých ústavně zaručených práv, může se Ústavní soud věcí eventuálně zabývat na podkladě nové ústavní stížnosti, samozřejmě v závislosti na způsobu vyřízení věci a za splnění dalších procesních předpokladů projednání návrhu. Nynější ústavní stížnost je však předčasná.
8. Ústavní soud zde přitom neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, kterých se stěžovatelka dovolává. Obdobných okolností se stěžovatelka dovolávala v řízení o jiné její ústavní stížnosti proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2024 č. j. 6 As 334/2023-38, který předchází vydání nyní napadeného rozsudku. Ústavní soud tehdy odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 12. 2. 2025
sp. zn. I. ÚS 2856/24
jako návrh nepřípustný rovněž pro předčasnost.
9. Dovodil tehdy, že v dané věci jde jen o výklad správního práva; panují-li zde neshody mezi Nejvyšším správním soudem a městským soudem, nejde o výjimečnou okolnost zasluhující předčasný zásah Ústavního soudu. Rovněž dovodil, že ani potenciální dotčení celého podnikatelského sektoru není rozhodné, protože nejde o potřebu výkladu ústavního práva. Konečně také neshledal výjimečné okolnosti podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože je stěžovatelka dovozovala z celkové doby řízení; to však není smyslem uvedeného ustanovení, které se týká průtahů při aktuálním projednávání již podaného opravného prostředku.
10. Důvody již vyslovené Ústavním soudem se uplatní bez dalšího i zde. Jde nadále o výklad správního práva. Nadále z ničeho neplyne, že by řízení o podaném opravném prostředku bylo zatíženo značnými průtahy. Stěžovatelka průtahy před správním orgánem dovozuje ze skutečností, které se udály před zrušením rozhodnutí vedlejšího účastníka napadeným rozsudkem. Tyto okolnosti však pro uplatnění § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu rozhodné nejsou. Nyní před správními orgány probíhá nové řízení. V dalších podrobnostech lze na odůvodnění usnesení
sp. zn. I. ÚS 2856/24
odkázat.
11. Konečně návrh stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona bez dalšího sdílí jakožto návrh akcesorický osud ústavní stížnosti (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995
sp. zn. III. ÚS 101/95
(U 22/4 SbNU 351)].
12. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Návrh na zrušení napadených ustanovení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona; z téhož důvodu zde Ústavní soud rozhodl v senátu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 2293/23 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130831&pos=434&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Zelinky, podnikatele, zastoupeného Mgr. Janem Slunečkem, advokátem, sídlem Týn 640/2, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 219/2022-68 ze dne 29. 6. 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Afs 219/2022-68 ze dne 29. 6. 2023 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení se základními právy na ochranu vlastnictví a projednání věci bez zbytečných průtahů podle článku 11 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedené rozhodnutí ruší.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V projednávané věci Ústavní soud především řeší, zda Nejvyšší správní soud ústavně konformně odůvodnil svůj závěr, že stěžovatel musí svůj nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla, které mu bylo vráceno až po několika letech, uplatnit prostřednictvím žádosti o náhradu škody a dalšího řízení podle zákona č. 82/1998 Sb.
2. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Nejvyšší správní soudu (""NSS"") porušil jeho základní práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
II. Skutkové okolnosti věci a její procesní vývoj
3. Stěžovatel je podnikatel, kterému celní úřad (vedlejší účastník) na základě kontroly po propuštění zboží v roce 2014 dodatečně vyměřil dovozní clo a penále; učinil tak proto, že stěžovatel zařadil dovážené zboží (zjednodušeně řečeno videokamery) do špatné položky kombinované nomenklatury s nižší celní sazbou. Stěžovatel vyměřené clo zaplatil.
4. Dodatečné platební výměry z roku 2014 byly později v letech 2018 a 2020 změněny či zrušeny - jednak z důvodu prekluze práva dodatečně vyměřit clo, a dále v návaznosti na závěry zrušujícího rozhodnutí správního soudu [rozsudek Krajského soudu v Brně (""krajský soud"") č. j. 62 Af 2/2019-228 ze dne 18. 6. 2020]. Správce daně poté původně vybrané clo stěžovateli vrátil.
5. Stěžovatel se následně proti celnímu úřadu domáhal zaplacení úroků z nesprávně stanoveného cla podle § 254 odst. 1 daňového řádu. Celní úřad stěžovateli úroky nepřiznal (sdělení č. j. 545523-2/2020-530000-11 ze dne 18. 12. 2020); jeho námitku proti původnímu sdělení zamítl (rozhodnutí č. j. 33058-2/2021-530000-11 ze dne 26. 3. 2021).
6. Stěžovatel proti rozhodnutí celního úřadu brojil správní žalobou, kterou krajský soud zamítl rozsudkem č. j. 30 Af 35/2021-30 ze dne 29. 6. 2022; dospěl k závěru, že při vrácení nesprávně stanoveného cla nelze nárokovat zaplacení úroků podle § 254 daňového řádu. Podle krajského soudu je správce daně vázán především čl. 116 Celního kodexu EU, který problematiku vrácení nesprávně stanoveného cla komplexně upravuje [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (""Celní kodex EU"")]. Podle čl. 116 Celního kodexu EU platí, že vrátí-li celní orgány clo, nejsou povinny platit úroky, které musí být zaplaceny pouze tehdy, nebylo-li rozhodnutí o vrácení cla provedeno do tří měsíců ode dne jeho přijetí. Takový závěr platil i dříve s ohledem na komplexnost a přímou závaznost staršího Celního kodexu Společenství [nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (""Celní kodex Společenství"")].
7. Krajský soud v odůvodnění dále uvedl, že nyní účinný zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon, žádnou úpravu úroků z vráceného cla neobsahuje a plně se odkazuje na unijní úpravu v čl. 116 Celního kodexu EU; ustanovení § 66 celního zákona naopak použití ustanovení daňového řádu vylučuje. Navrhl-li stěžovatel použít § 254 daňového řádu, nepředložil žádnou úvahu k důvodům pro jeho aplikaci. Podle krajského soudu zmíněné ustanovení nepředstavovalo vnitrostátní předpis, jenž by nad rámec evropské úpravy ukládal České republice povinnost platit úroky z vráceného cla. Takový předpis by se musel týkat cla a výslovně stanovit specifické podmínky pro placení úroků. Daňový řád se uplatní na oblast cel pouze podpůrně, nemá-li vlastní právní úpravu, v důsledku čehož má jen povahu subsidiární. Daně a cla nejsou volně zaměnitelnými pojmy. Právě komplexní úpravou řešené problematiky - nadto na evropské úrovni - se cla podstatně liší od peněžitých plnění v rámci dělené správy, kupříkladu pokut, u nichž stát při nesprávném vyměření úroky podle § 254 daňového řádu platit musí.
8. Nejvyšší správní soud (""NSS"") kasační stížnost stěžovatele zamítl. Ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že v případě § 254 daňového řádu nejde o ""vnitrostátní předpis"", který by ve smyslu čl. 241 Celního kodexu Společenství nad rámec unijní úpravy stanovil České republice povinnost platit úroky z vráceného cla.
9. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (""SDEU"") ve věci Gräfendorfer podle NSS vyplývá, že má každý adresát veřejné správy právo na přiměřenou náhradu za nedostupnost peněžní částky, jíž byl celními orgány neoprávněně zbaven; tento nárok vzniká na základě příslušných ustanovení unijního práva a v případě absence konkrétní právní úpravy jeho vyplacení je na členských státech EU, aby přijaly vnitrostátní úpravu stanovící konkrétní okolnosti pro výplatu zmíněné náhrady [rozsudek SDEU ze dne 28. 4. 2022 ve spojených věcech C-415/20, C-419/20 a C-427/20, Gräfendorfer Geflügel und Tiefkühlfeinkost (""Gräfendorfer"")].
10. Podle NSS unijní právní úprava v čl. 116 odst. 6 Celního kodexu EU povinnost k placení úroků vylučuje, bylo-li adresátovi veřejné správy clo vráceno včas. Přestože je placení úroků s ohledem na unijní i českou právní úpravu v celních předpisech vyloučeno, neznamená to automaticky, že újma, jež celnímu dlužníkovi vznikla úhradou cla, které po právu být placeno nemělo, nemůže být kompenzována. K tomu slouží zákon č. 82/1998 Sb. provádějící čl. 36 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. S nemožností dispozice s určitou peněžní částkou podle NSS může být spojena škoda, a to nejen škoda spočívající v ušlých úrocích. Tento nárok na náhradu vzniklé škody lze uplatnit pouze postupem podle označeného zákona.
III. Argumentace stěžovatele
11. Stěžovatel tvrdí, že NSS porušil jeho základní práva, protože mu úroky z nesprávně stanoveného cla náleží. Z judikatury SDEU přímo vyplývá, že podle práva EU má každý adresát veřejné správy nárok získat od státu nazpět nejen neoprávněně vybranou peněžní částku - daň, clo či jiný poplatek -, nýbrž i úroky, které mají dočasnou nedostupnost této částky kompenzovat. Nároky na vrácení peněžních částek, jejichž zaplacení uložil členský stát v rozporu s unijním právem, a na vyplacení úroků z nich, jsou výrazem obecné zásady vracení protiprávně vybrané daně. Úroky, které mají být vyplaceny, musí pokrývat celé období ode dne, kdy jednotlivec zaplatil peněžní částku, do dne, kdy mu byla vrácena [stěžovatel odkazuje na rozsudek SDEU ze dne 8. 6. 2023 ve věci C-322/22, Dyrektor Izby Administracji Skarbowej we Wrocławiu; rozsudek SDEU ve věci Gräfendorfer; rozsudek SDEU ze dne 18. 1. 2017 ve věci C-365/15, Wortmann].
12. SDEU podle stěžovatele na rozdíl od NSS závazně dospěl k závěru, že výjimka z obecné povinnosti platit úroky stanovená v čl. 241 Celního kodexu Společenství a čl. 116 Celního kodexu EU nedopadá na situace, kdy bylo clo vyměřeno neoprávněně, tj. v rozporu s unijními předpisy. Závěr, že český právní řád obsahuje komplexní právní úpravu, podle které by mohly být hrazeny úroky z nesprávně vyměřeného cla, vyplývá i z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Af 21/2023-26 ze dne 15. 2. 2024.
13. Vyplývá-li z judikatury Soudního dvora EU, že je povinností členského státu přijmout podrobná pravidla pro výplatu úroků v případě vracení peněžních částek vybraných v rozporu s unijním právem, stěžovatel v důsledku toho předpokládal, že § 254 daňového řádu ve spojení s § 2 odst. 3 písm. a) téhož zákona je reflexí ustálené judikatury SDEU, tedy podrobnou úpravou pro výplatu úroků z neoprávněně vybraného cla. Stěžovatel odkazuje na obdobnou věc, ve které celní úřad úroky z neoprávněného cla podle § 254 daňového řádu vyplatil na základě rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Af 29/2020 ze dne 9. 3. 2022 (stěžovatel odkazuje i na dopis Generálního ředitelství cel, který má potvrzovat tvrzený rozpor v postupech napříč orgány veřejné moci).
14. Stěžovatel rozporuje závěr NSS, podle něhož může svůj nárok uplatnit cestou žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Placení úroků (příslušenství pohledávky) nelze zaměňovat za náhradu škody (samostatnou pohledávku). Jelikož se škoda v uvedeném smyslu složitě prokazuje, byl by nadto takový postup v rozporu s unijními zásadami rovnocennosti a efektivity. Stěžovatel v jiné, obdobné věci, Ministerstvo financí o náhradu škody odpovídající úrokům za období od zaplacení nezákonně vyměřeného cla do jeho vrácení žádal, avšak ministerstvo dospělo k závěru, že škoda nemůže být v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími.
15. NSS podle stěžovatele také porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť nepoložil SDEU předběžnou otázku podle čl. 267 Smlouvy o fungování EU.
IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika
16. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval NSS a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
17. Nejvyšší správní soud navrhl ústavní stížnost odmítnout, případně zamítnout; především odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a zdůraznil, že v případě § 254 daňového řádu nejde o ""vnitrostátní předpis"" ve smyslu čl. 241 Celního kodexu Společenství, který by nad rámec unijní úpravy stanovil České republice povinnost platit úroky z vráceného cla. Takový předpis by se musel výslovně týkat cla a musel by stanovit konkrétní podmínky pro vznik nároku na úroky z vráceného cla.
18. Celní úřad se vyjádřil, že podle jeho názoru základní práva stěžovatele napadeným rozsudkem NSS porušena nebyla. Stěžovatel podle celního úřadu nesprávně interpretuje závěry SDEU z rozsudku ve věci Gräfendorfer. Napadený rozsudek NSS je s citovaným rozhodnutím SDEU v souladu: stěžovatel má možnost domoci se kompenzace za nedostupnost finančních prostředků ve výši neoprávněně vybraného cla prostřednictvím zákona č. 82/1998 Sb.; podle § 66 celního zákona je nadto při správě cel vyloučena aplikace ustanovení daňového řádu o úrocích, což vyplývá i z důvodové zprávy. Podle celního úřadu není relevantní, že v jiných případech Ministerstvo financí zamítlo žádosti na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Stěžovatel si protiřečí, tvrdí-li, že měl NSS podat předběžnou otázku k SDEU, a současně, že z judikatury SDEU nárok na vrácení úroků z neoprávněně vybraného cla vyplývá. Ve věci jde o acte éclairé, tj. otázku, která byla již SDEU rozhodnuta v rozsudku ve věci Gräfendorfer; povinnost položit předběžnou otázku proto nebyla porušena.
19. Stěžovatel v replice nad rámec dříve vyslovených argumentů uvádí, že s ohledem na přednost práva EU před vnitrostátními předpisy není relevantní argumentace celního úřadu ohledně § 66 celního zákona - i kdyby v rozhodné době citované ustanovení bylo účinné, nebylo by možné je na věc stěžovatele aplikovat pro rozpor s unijní úpravou.
20. Stěžovatel odkázal na rozsudek NSS č. j. 3 Afs 194/2022-60 ze dne 25. 7. 2024 potvrzující právní názor vyjádřený v ústavní stížnosti a na oznámení Komise ze
dne 4. 7. 2019 o platbách úroků v případě úhrady cla v souvislosti s opatřeními na ochranu obchodu v návaznosti na pravomocný rozsudek Soudního dvora (C/2019/4608). Stěžovatel z opatrnosti u civilních soudů paralelně uplatnil i nárok na náhradu škody v režimu
zákona č. 82/1998 Sb., avšak Ministerstvo financí jej popírá (věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 68/2024).
V. Upuštění od ústního jednání
21. Ústavní soud ve věci nenařídil ústní jednání, protože by to nic nepřispělo k dalšímu objasnění věci; dokazování nebylo třeba provádět (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
VI. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
22. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona, stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
VII. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
23. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, protože NSS porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základními právy na ochranu vlastnictví a na projednání věci bez zbytečných průtahů. Dílčí závěry Ústavního soudu lze shrnout následovně: Zaprvé, na základě dosavadních zjištění správních soudů měl stěžovatel legitimní očekávání, že mu nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla v souladu s judikaturou SDEU vznikl (VII. 1). Zadruhé, NSS řádně neodůvodnil, proč stěžovatele s tímto nárokem odkázal na další řízení o náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb. (VII. 2).
VII. 1 Legitimní očekávání zaplacení úroků z neoprávněně vybraného cla
24. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu správce daně měl v souladu se základním právem na ochranu vlastnictví úroky z nesprávně stanoveného cla zaplatit. Podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") platí, že každý má právo vlastnit majetek; vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. V souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona. Ochrana vlastnictví je obdobně zakotvena i v čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"").
25. Předně je třeba zkoumat, zda tvrzený nárok stěžovatele na vyplacení úroků z nesprávně stanoveného cla spadá pod rozsah čl. 11 Listiny ve spojení s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Evropský soud pro lidská práva (""ESLP"") ve své judikatuře zdůrazňuje, že majetek je autonomní pojem, pod který nespadá pouze vlastnictví hmotných věcí a který není závislý na pojetí vlastnictví zakotveném ve vnitrostátních řádech. Pod rozsah pojmu majetek podle ESLP mohou mimo jiné spadat i některá práva a majetkové hodnoty, a to i tehdy, existuje-li byť jen prokazatelné legitimní očekávání, že budou vlastněny v budoucnu. Majetkový zájem představovaný nárokem v podobě pohledávky spadá pod rozsah pojmu majetek v případě, kdy má dostatečnou oporu v psaném vnitrostátním právu či judikatuře (srov. rozsudek ESLP ve věci Sierpiński proti Polsku ze dne 3. 11. 2009, č. stížnosti 38016/07, § 65, či ve věci Anheuser-Busch Inc. proti Portugalsku ze dne 11. 2. 2007, č. stížnosti 73049/01, § 63-65).
26. Pojetí ""legitimního očekávání"" přejímá ve své judikatuře Ústavní soud a spojuje je s nárokem, který byl buď již individualizován právním aktem, anebo je individualizovatelný na základě právní úpravy (nález
sp. zn. Pl. ÚS 30/23
ze dne 17. 1. 2024, bod 139, týkající se mimořádné valorizace důchodů; nález
sp. zn. I. ÚS 760/18
ze dne 30. 11. 2020, bod 23, o zajišťovací funkci zástavního práva u budoucích pohledávek; nález
sp. zn. III. ÚS 3397/17
ze dne 29. 1. 2019, bod 31, ve věci církevních restitucí; nález
sp. zn. III. ÚS 3493/15
ze dne 29. 11. 2016 týkající se nároku na předčasný starobní důchod či nález
sp. zn. I. ÚS 2472/13
ze dne 25. 11. 2014, bod 21).
27. V nyní projednávaném případě stěžovatel měl v důsledku zrušení či změny dodatečných platebních výměrů z roku 2014 legitimní očekávání, že mu stát vrátí neoprávněně vybranou částku ve výši zaplaceného cla (srov. rozsudek ESLP ve věci Buffalo S.r.l. in liquidation proti Itálii ze dne 3. 7. 2003, č. stížnosti 38746/97, §§ 28-29). Povinnost vrátit finanční obnos, který stát vybral od jednotlivce bez zákonného základu, je odrazem zásady, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny), a že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny). Neoprávněně vybrané clo již stěžovateli vyplaceno bylo (bod 19 rozsudku krajského soudu č. j. 30 Af 35/2021-30).
28. Podle Ústavního soudu je ovšem dále třeba dospět k závěru, že stěžovatel měl legitimní očekávání rovněž ohledně zaplacení úroků z neoprávněně vybraného cla, neboť jeho nárok měl dostatečnou oporu v právu EU a v judikatuře SDEU.
29. SDEU v rozsudku ve věci Gräfendorfer nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla výslovně potvrdil jako obecnou zásadu práva EU; rozhodoval tehdy o třech předběžných otázkách položených německým správním (finančním) soudem. Ve dvou z těchto spojených věcí byly skutkové okolnosti v relevantní části obdobné jako v nyní posuzovaném případě: Korporacím správní orgány v důsledku nesprávného posouzení skutkového stavu či nesprávného výkladu unijního práva uložily povinnost zaplatit clo, což učinily, následně bylo vyměření cla zrušeno a zaplacené clo jim vráceno. Korporace se později domáhaly také úroků z chybně vyměřeného cla ode dne, kdy bylo clo zaplaceno, do dne, kdy bylo vráceno.
30. Soudní dvůr EU svoje rozhodnutí odůvodnil mimo jiné následovně:
Z ustálené judikatury SDEU vyplývá základní pravidlo, že každý adresát veřejné správy, kterému vnitrostátní orgán uložil povinnost zaplatit daň, clo nebo jiný poplatek v rozporu s právem EU, má na základě unijního práva nárok získat od dotyčného členského státu příslušnou peněžní částku zpět (bod 51).
Adresát veřejné správy má podle unijního práva nejen nárok získat nazpět od členského státu neoprávněně vybranou peněžní částku, nýbrž i úroky, které mají kompenzovat nedostupnost této částky (bod 52).
Nároky na vrácení peněžních částek, jejichž zaplacení uložil členský stát adresátovi veřejné správy v rozporu s unijním právem, a na vyplacení úroků z těchto částek, jsou výrazem obecné zásady vracení protiprávně vybrané daně (bod 53).
Uvedených nároků se lze dovolávat také v případě, kdy se ukáže, že vnitrostátní orgán uložil adresátovi veřejné správy povinnost zaplatit daň na základě nesprávného použití unijního práva, unijního aktu nebo vnitrostátní právní úpravy zajišťující provedení nebo transpozici takového aktu (bod 64).
Existenci porušení unijního práva, které zakládá nárok na vrácení vybraných částek i úroky z těchto částek a v souvislosti s tím ukládá povinnost dotyčnému členskému státu vrátit částku a vyplatit úroky, může konstatovat také vnitrostátní soud (bod 66).
31. Podle Ústavního soudu z citovaných pasáží rozhodnutí Soudního dvora vyplývá jasné pravidlo: jednotlivec, kterému stát v rozporu s právem EU vyměřil clo, jež tento jednotlivec následně zaplatil, má podle unijního práva nárok na úroky z neoprávněně vybrané částky.
32. Právě uvedené unijní pravidlo má svůj srozumitelný ekonomický účel - pokrýt ztrátu hodnoty peněz během období, kdy bylo osobě v rozporu s unijním právem znemožněno s nimi disponovat. Povinnost zaplatit úroky nepředstavuje pro stát trest ani sankci za spáchané porušení unijního práva, ale má za cíl zajistit pro jednotlivce přiměřenou náhradu za ztráty vzniklé v důsledku nemožnosti nakládat podle vlastního uvážení s částkami (vlastním majetkem) neoprávněně vybranými v rozporu s unijním právem. Jinak řečeno, nárok na zaplacení úroků je založen na myšlence poskytnout jednotlivcům restitutio in integrum z důvodu nemožnosti užívat zadržené peníze v průběhu určitého období. Nárok na vyplacení úroků tak představuje prostředek pro řešení ztráty hodnoty peněz v důsledku plynutí času (jak vysvětluje generální advokátka Tamara Ćapeta ve stanovisku ve věci Gräfendorfer, body 56-57; ve vztahu k dani z přidané hodnoty viz rovněž rozsudek SDEU ze dne 19. 7. 2012 ve věci Littlewoods Retail a další, C-591/10, bod 25; blíže viz DOUGAN, M. Cutting Your Loss in the Enforcement deficit: A Community Right to the Recovery of Unlawfully Levied Charges?. Cambridge Yearbook of European Legal Studies, sv. 1, 1998-1999).
33. Cílem zaplacení úroků je zajistit efektivitu nároku na vrácení nezákonně vybrané finanční částky a základního práva na ochranu vlastnictví. Nemožnost disponovat s majetkem může být obecně kompenzována jen odstraněním skutečné finanční (ekonomické) zátěže, kterou jednotlivec musel nedůvodně nést. Nezohledňovala-li by navrácená částka časovou proměnu hodnoty peněz, kompenzace by mohla být nedostatečná. Jinými slovy, osoba ochuzená v rozporu s unijním právem se má vrátit do situace, která by existovala, kdyby právo nebylo porušeno (viz výše citované stanovisko generální advokátky Ćapety, body 60 a 66; srov. rozsudek SDEU ze dne 20. 10. 2011 ve věci Danfoss a Sauer-Danfoss, C-94/10, bod 23).
34. Pro legitimní očekávání stěžovatele je podstatné, že nárok na úroky z nesprávně stanoveného cla je podle SDEU ""výrazem obecné zásady vracení protiprávně vybrané daně"" (viz přímo bod 53 rozsudku SDEU ve věci Gräfendorfer, odkazující na rozsudek SDEU ze dne 6. 9. 2011 ve věci Lady & Kid a další, C-398/09, body 18, 20 a 26). Vyplývá-li existence nároku z obecné zásady práva EU (přímo identifikované v judikatuře Soudního dvora EU), není rozhodné, že úprava Celního kodexu EU (Celního kodexu Společenství) nárok na úroky z nesprávně vyměřeného cla výslovně nezakládá (nezakládala). Ústavní soud se proto neztotožňuje se závěrem Nejvyššího správního soudu, podle něhož unijní celní kodexy představují ucelenou unijní úpravu, která nárok na úroky z nesprávně vybraného cla vylučuje (bod 26 napadeného rozsudku NSS).
35. Je pravda, že ustanovení čl. 116 odst. 6 Celního kodexu EU a čl. 241 Celního kodexu Společenství (dále společně též ""celní kodexy"") v určitých situacích vylučují či omezují výplatu úroků v případě vrácení cla. Konkrétně čl. 116 Celního kodexu EU, jenž v podstatě přebírá obsah dříve účinného čl. 241 Celního kodexu Společenství, uvádí:
""Pokud celní orgány clo vrátí, nejsou povinny platit úrok.
Úrok však musí být zaplacen, jestliže rozhodnutí o vrácení cla nebylo provedeno do tří měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy nedodržení lhůty bylo mimo kontrolu celních orgánů.""
36. Citovaná ustanovení skutečně stanoví, že celní orgány nemají povinnost platit úroky, vrátí-li clo jednotlivci včas. Podle Soudního dvora EU ovšem citované pravidlo celních kodexů představuje výjimku z obecné unijní zásady, jež se uplatní v jiných situacích, než která nastala ve věci Gräfendorfer a v případě stěžovatele.
37. V tomto ohledu je rozhodné, že účelem výjimky z placení úroků stanovené v celních kodexech je zajištění spravedlivé rovnováhy v rámci systému rychlého celního odbavování a rychlého propouštění zboží do oběhu na trh. Jak dříve dovodil Soudní dvůr EU v rozsudku ve věci Wortman, z historie vzniku citovaných ustanovení celních kodexů vyplývá, že důvodem pro jejich přijetí byla vysoká pravděpodobnost pochybení, ke kterým může docházet vzhledem k rychlosti systému odbavování. Celní orgány v některých případech zboží před jeho propuštěním do oběhu neprověřují a kontrolu řádného průběhu dovozu provádějí až následně. Možnost, že v důsledku kontroly bude doměřeno dosud nezaplacené clo či vráceno již odvedené clo, je proto reálná. Jinými slovy, základy, na nichž se prvotně určuje výše cla, jsou natolik vratké, že v případě následné opravy výše cla, ať již ve smyslu přeplatku nebo nedoplatku, není přípustné, aby bylo prosazováno obecné pravidlo, podle něhož by byly orgány celní správy či poplatníci povinni platit úroky za krátké meziobdobí. Celní kodexy proto měly symetricky vylučovat vyplácení úroků pouze v běžných situacích ""přepočítání výše cla na základě dodatečných informací"" (rozsudek SDEU ze dne 18. 1. 2017 ve věci Wortmann, C-365/15, body 24-32 a stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve věci Wortmann, body 45-53).
38. Ústavní soud proto dospívá k závěru, že výjimka placení úroků z nesprávně vyměřeného cla stanovená v celních kodexech se uplatní v situacích, které přímo souvisí s rychlostí běžného celního odbavení, tj. tehdy, vyžadují-li buď celní orgán, nebo hospodářský subjekt úpravu cla v krátkém čase po původním celním odbavení a obě strany úpravu akceptují (viz výše citované stanovisko generální advokátky Ćapety, bod 104, a generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony, bod 53). Naopak, obecná zásada vyplacení úroků z nedlužného cla se uplatní - v obdobných případech dlouhodobého protiprávního zadržení finanční částky jako ve věci Gräfendorfer - bez ohledu na ustanovení čl. 116 odst. 6 Celního kodexu EU, respektive 241 Celního kodexu Společenství (bod 73 rozsudku SDEU ve věci Gräfendorfer).
39. Z právě uvedeného vyplývá, že na základě dosavadních zjištění správních soudů stěžovatel v nyní projednávané věci mohl legitimně očekávat, že mu nárok na zaplacení úroků z nesprávně stanoveného cla na základě obecné zásady práva EU vznikl. Nejvyšší správní soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, že v případě stěžovatele šlo o popsanou běžnou situaci ""přepočítání výše cla na základě dodatečných informací"" v krátkém čase, případně, že clo nebylo vyměřeno ""v rozporu s unijním právem"" ve smyslu rozsudku SDEU ve věci Gräfendorfer. Naopak, z prvostupňového rozsudku krajského soudu přímo vyplývá, že alespoň některé dodatečné platební výměry byly správním orgánem zrušeny v odvolacím řízení s ohledem na dřívější závěry rozsudku krajského soudu č. j. 62 Af 2/2019-228 ze dne 18. 6. 2020, ve kterém byl řešen substantivní spor mezi stěžovatelem a celním úřadem o to, do jaké nomenklatury má být zařazeno dovezené zboží podle příslušné unijní úpravy (viz bod 4 výše). Jinými slovy, šlo o spor o správný výklad práva EU.
40. Shrnuto: Právo Evropské unie jednotlivcům zásadně zakládá obecný nárok na výplatu úroků za období, po které jim bylo v rozporu s unijním právem znemožněno disponovat peněžními částkami. Na základě dosavadních zjištění správních soudů lze uzavřít, že stěžovatel měl legitimní očekávání, že mu nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla v souladu s judikaturou SDEU vznikl. Toto legitimní očekávání spadá pod rozsah práva vlastnit majetek chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny.
VII. 2 Porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základními právy na ochranu vlastnictví a projednání věci bez zbytečných průtahů
41. Dosud Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel měl na základě dosavadních zjištění legitimní očekávání ohledně jeho nároku na vyplacení úroků z neoprávněně vybraného cla, protože z judikatury SDEU vyplývá, že nárok existuje na základě obecné zásady unijního práva. Otázka, zda nárok stěžovatel měl či neměl, se týká existence nároku a je zcela věcí práva EU bez ohledu na úpravu vnitrostátní; naopak otázky týkající se způsobu provádění nároku na vnitrostátní úpravě přímo závisí.
42. Ke způsobu provedení (přiznání a vyplacení) nároku na úroky z neoprávněně vybraného cla Soudní dvůr EU v rozsudku ve věci Gräfendorfer dospěl k následujícím závěrům:
Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že při neexistenci unijní právní úpravy přísluší každému členskému státu, aby ve vnitrostátním právním řádu stanovil podrobná pravidla pro výplatu úroků v případě vracení peněžních částek vybraných v rozporu s unijním právem (bod 74).
Podrobná pravidla ovšem musí respektovat zásady rovnocennosti a efektivity: příslušná pravidla nesmí nadměrně ztěžovat nebo v praxi znemožňovat uplatnění nároku na výplatu úroků zaručeného unijním právem (tamtéž).
Podrobná pravidla pro výplatu úroků konkrétně nesmějí vést k tomu, že by byl dotyčný adresát veřejné správy zbaven přiměřené náhrady za ztrátu, která mu byla způsobena, což zejména znamená, že úroky, které jsou mu vyplaceny, musí pokrývat celé období ode dne, kdy zaplatil dotčenou peněžní částku nebo mu měla být vyplacena, do dne, kdy mu byla částka vrácena nebo vyplacena (bod 75).
Z toho vyplývá, že unijní právo brání právnímu ustanovení, které tento požadavek nesplňuje, a v důsledku toho neumožňuje účinné uplatnění nároku na vrácení částek a vyplacení úroků zaručeného unijním právem (bod 76).
43. Nejvyšší správní soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že úroky z neoprávněně vybraného cla nelze jednotlivci vyplatit podle § 254 daňového řádu, jelikož nejde o vnitrostátní předpis, který by ukládal státu povinnost platit úroky z vráceného cla. Podobný předpis by se podle NSS musel výslovně týkat cla a musel by stanovit nad rámec unijního práva specifické podmínky, za nichž má stát úroky z vráceného cla platit. Daňový řád se na oblast cel uplatní pouze podpůrně (bod 33 napadeného rozsudku). Uvedený závěr neplatí jen po přijetí nyní účinného zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, který použitelnost daňového řádu při placení úroků výslovně vylučuje v § 66, ale s ohledem na přímou závaznost Celního kodexu Společenství platil i dříve (bod 24 prvostupňového rozhodnutí krajského soudu, na který NSS přímo odkazuje v bodě 35 napadeného rozsudku).
44. NSS naopak dospěl k závěru, že přestože bylo placení úroků s ohledem na unijní i českou právní úpravu v celních předpisech vyloučeno, stěžovatel má možnost domoci se přiměřené náhrady za nedostupnost nezákonně zadržovaných peněz prostřednictvím žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. (bod 27 napadeného rozsudku). Podle Ústavního soudu ovšem takové odkázání stěžovatele na řízení o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. porušilo základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení se základními právy na ochranu vlastnictví a projednání věci bez zbytečných průtahů.
45. Součástí ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit [viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 3411/19
ze dne 2. 6. 2020, bod 19]. Soudy mají povinnost vypořádat se s argumentací účastníků řízení adekvátně, aby jejich rozhodnutí byla srozumitelná, logická a přezkoumatelná [nález
sp. zn. III. ÚS 961/09
ze dne 22. 9. 2009 či nález
sp. zn. IV. ÚS 3754/19
ze dne 12. 5. 2020, bod 10]. Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu [nález
sp. zn. II. ÚS 169/09
ze dne 3. 3. 2009].
46. Právo na odůvodnění soudních rozhodnutí není absolutní: nelze je chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď soudu na každý argument [rozsudek ESLP ze dne 2. 12. 2014 ve věci Emel Boyraz proti Turecku, č. stížnosti 61960/08, bod 74]. Šíře práva účastníků řízení na odůvodněné rozhodnutí se odvíjí hlavně od předmětu a povahy řízení (rozsudek ESLP ze dne 12. 2. 2004 ve věci Perez proti Francii, č. 47287/99, bod 81). Nároky na odůvodnění jsou přitom o to vyšší, jestliže soud posuzuje otázku spadající do rozsahu některého ze základního práva.
47. Ústavní soud v nyní projednávaném případě dospěl k závěru, že NSS dosud ústavně konformním způsobem neodůvodnil, proč má stěžovatel svůj nárok vyplývající z práva EU uplatnit jiným způsobem, než který původně zvolil.
48. Nejvyšší správní soud se měl podle Ústavního soudu především pečlivěji zabývat tím, zda povinnost stěžovatele domáhat se nároku na vyplacení úroků prostřednictvím řízení o náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nepředstavuje nepřiměřenou překážku pro naplnění jeho legitimního očekávání ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny (srov. rozsudek ESLP ve věci Eko-Elda AVEE proti Řecku ze dne 9. 6. 2006, č. stížnosti 10162/02, § 30-31, ve kterém ESLP posuzoval, zda podmínky pro navrácení neoprávněně vybrané daně představují pro jednotlivce ""nepřiměřené břemeno""). Při odkázání stěžovatele na postup podle zákona č. 82/1998 Sb. měl NSS rovněž zvážit, zda zvolená cesta uplatnění nároku fakticky nepovede ke ""zbytečným průtahům"", které zapovídá čl. 38 odst. 2 Listiny. Přímo řečeno: NSS měl zhodnotit zvolenou cestu zákona č. 82/1998 Sb. perspektivou základních práv stěžovatele na ochranu vlastnictví a na projednání věci bez zbytečných průtahů.
49. V souladu se závěry Soudního dvora v rozsudku ve věci Gräfendorfer měl NSS stěžovateli zároveň přesvědčivě vysvětlit, proč je v souladu s unijními zásadami efektivity a rovnocennosti, aby o nároku na úroky z nesprávně stanoveného cla bylo rozhodováno buďto Ministerstvem financí (jakožto prvostupňovým orgánem rozhodujícím primárně o žádosti o náhradu škody), či případně civilními soudy v rámci řízení o případné civilní žalobě proti státu.
50. Zvolenou alternativu zákona č. 82/1998 Sb. měl NSS posuzovat konkrétně, s ohledem na faktickou možnost stěžovatele domoct se svého nároku, nikoliv jej na takovou cestu odkázat pouze v abstraktní rovině.
51. NSS měl především zhodnotit, zda řízení o žádosti na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nebude natolik časově náročné, že povede k faktickému vyprázdnění stěžovatelova nároku. Clo bylo totiž stěžovateli neoprávněně vyměřeno před téměř 10 lety a první negativní rozhodnutí o nevyplacení úroků bylo vydáno již v roce 2020.
52. NSS měl v napadeném rozsudku při tomto posouzení vzít v úvahu existující zákonné podmínky, které by stěžovatel jako žadatel o náhradu škody od státu musel pro účely uplatnění svého nároku splnit.
53. Z § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle současné judikatury Nejvyššího soudu přitom platí, že ""[j]de o objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit, která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich"" (viz rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3170/2021-405 ze dne 24. 2. 2022).
54. Nejvyšší správní soud se takovými podmínkami přímo ve vztahu k uplatnění nároku na vyplacení úroků z neoprávněně vybraného cla podle zákona č. 82/1998 Sb. nezabýval. Nezkoumal tedy, zda pro stěžovatele nebude při uplatnění jeho nároku nepřiměřeně obtížné prokázat existenci škody i příčinné souvislosti.
55. Pro posouzení efektivity zvolené cesty jsou podle Ústavního sodu relevantní zejména následující otázky: Zákon č. 82/1998Sb. definici škody neobsahuje; použije se tedy obecné ustanovení občanského zákoníku, který v § 2952 uvádí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Úroky z neoprávněně vybraného cla pravděpodobně nepředstavují skutečnou škodu; mohly by případně představovat ušlý zisk.
56. Podle současné judikatury Nejvyššího soudu týkající se ušlého zisku v obecném slova smyslu platí, že požaduje-li poškozený ušlé úroky z neoprávněně zadržených peněz, musí prokázat, že měl úmysl zhodnotit prostředky jinde (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 58/2018 ze dne 30. 10. 2018). V usnesení sp. zn. 28 Cdo 96/2012 ze dne 18. 12. 2012, jež se týkalo uplatnění nároku na škodu, která měla žalobci vzniknout z důvodu nezákonného zadržování peněžní částky policejními orgány, Nejvyšší soud přímo uvedl:
""Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku rozhodnutí nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu okolností dosáhl. Například tehdy, pokud by bylo prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl žalobce mít tyto peníze úročeny u některé z komerčních bank, tedy takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, avšak přišel o něj. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem [...] a podmínka odpovědnosti státu v podobě vzniku škody je tak naplněna [...]. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky nelze považovat za dostatečně dokládající vznik škody v daném rozsahu.""
57. Jinými slovy, ze současné judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že měl-li by poškozený zadržené prostředky před škodní událostí doma a žádný úrok či zhodnocení z nich takto neplynuly, nelze mu náhradu ušlých úroků přiznat (PAŠEK, M. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol: Občanský zákoník, 2. vydání, 3. aktualizace, 2024, § 2952).
58. Ústavní soud standard prokazování ušlého zisku v kontextu úroků z neoprávněně vybraného cla nijak nehodnotí. Z existující judikatury Nejvyššího soudu ovšem podle Ústavního soudu minimálně vyplývá, že možnost jednotlivce domoci se v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. zaplacení úroků z neoprávněně vybraného cla není přímočará. Rozhodl-li se tedy Nejvyšší správní soud stěžovatele na alternativu podle zákona č. 82/1998 Sb. odkázat, měl stěžovatele odpovídajícím způsobem ujistit, proč si je jistý, že možnost stěžovatele domoct se svého nároku vyplývajícího z práva EU není jen teoretická, nýbrž reálná.
59. Řádné zhodnocení efektivity a rovnocennosti cesty uplatnění nároku zvolené Nejvyšším správním soudem zároveň předpokládá i zvážení alternativy druhé, tj. subsidiárního uplatnění daňového řádu. To NSS v napadeném rozsudku rovněž neučinil, neboť přesvědčivě neodůvodnil, proč je ospravedlnitelné, že v případě vymáhání nároku na úroky z neoprávněně vybrané daně mohou daňové subjekty nárokovat výplatu úroků přímo u správců daně, a nikoliv cestou žádosti podle zákona č. 82/1998 Sb. Jednoduše řečeno, NSS se dostatečně nezabýval tím, zda je k odlišnému přístupu ve věcech navrácení daní a cel rozumný důvod.
60. Správní soudy v případě stěžovatele pouze obecně uvedly, že ""daně a cla nejsou volně zaměnitelnými pojmy, které lze užívat jako synonyma"" a že ustanovení § 254 daňového řádu má ""hmotněprávní povahu a zakládá určité právo daňového subjektu"" (viz bod 22 prvostupňového rozsudku krajského soudu), avšak přesvědčivé vysvětlení, proč je v případě úroků z neoprávněně vybraného cla třeba požadovat, aby je jednotlivec nárokoval jiným způsobem než v případě úroků nesprávně stanovené daně, nenabídly. Domnívá-li se NSS, že subsidiární aplikaci pravidel daňového řádu i pro případy nároků na úroky z neoprávněně vybraného cla brání nyní účinný § 66 celního zákona, jenž aplikaci daňového řádu na úroky z neoprávněně vyměřeného cla výslovně vylučuje, měl pečlivě odůvodnit, zda citované ustanovení nepředstavuje takové vnitrostátní ustanovení, které v důsledku neumožňuje účinné uplatnění nároku na vyplacení úroků zaručeného unijním právem, jak vyplývá z rozsudku SDEU ve věci Gräfendorfer (viz bod 42 výše).
61. Konečně - Nejvyšší správní soud měl odkázání stěžovatele s nárokem na úroky z neoprávněně vybraného cla na řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. přesvědčivě zhodnotit i ze strukturálního hlediska. V tomto ohledu je třeba zvážit, zda je systémové, aby o nároku na úroky z nesprávně stanoveného cla bylo rozhodováno buďto příslušným ministerstvem, či v konečném důsledku civilními soudy. V tomto ohledu může být kupříkladu významné, že příslušné státní orgány musí při posuzování vzniku nároku na úroky z neoprávněně vybraného cla hodnotit, zda byl zrušen či změněn původní platební výměr stanovící clo z důvodu rozporu s právem EU. Jinými slovy, NSS by se měl vypořádat se skutečností, že rozhodování o nároku na úroky není automatické, nýbrž je třeba substantivních znalostí problematiky cel. Případná delegace vypořádání nároku na jiné státní orgány než celní úřady či správní soudy může vést ke značné administrativní zátěži, či pochybením. To ovšem NSS v napadeném rozsudku v úvahu znatelným způsobem nevzal.
62. Shrnuto: Nejvyšší správní soud měl podle Ústavního soudu v napadeném rozsudku přesvědčivě odůvodnit, proč je cesta uplatnění nároku na úroky z neoprávněně vybraného cla prostřednictvím řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. dostatečně účinná, proč fakticky nepovede ke zbytečným průtahům, a měl případné subsidiární použití § 254 daňového řádu hodnotit perspektivou jednak základních práv stěžovatele na ochranu vlastnictví a na projednání věci bez zbytečných průtahů, jednak z pohledu unijních zásad efektivity a rovnocennosti.
VIII. Závěr
63. Lze celkově uzavřít, že podle dosavadních zjištění správních soudů měl stěžovatel v nyní projednávaném případě legitimní očekávání, že mu nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla v souladu s judikaturou SDEU vznikl. Jelikož Nejvyšší správní soud ústavně konformně neodůvodnil svůj závěr, proč musí stěžovatel svůj nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla nezbytně uplatnit prostřednictvím žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a oddálit tak konečné vyřešení své letité kauzy, porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu ve spojení s jeho základními právy na ochranu vlastnictví a projednání věci bez zbytečných průtahů.
64. V další fázi případu bude na Nejvyšším správním soudu, aby o věci stěžovatele rozhodl znovu, a to v souladu se závaznými závěry tohoto nálezu. Na NSS především bude, aby opětovně zhodnotil, zda stěžovateli nárok na výplatu úroků z neoprávněně vybraného cla skutečně vznikl. V tomto smyslu je především třeba znovu pečlivě zvážit, zda bylo clo podle jednotlivých zrušených či změněných dodatečných platebních výměrů vybráno ""v rozporu s právem EU""; to NSS učiní zhodnocením příslušných rušících či měnících správních rozhodnutí. Na Nejvyšším správním soudu dále případně bude, aby účastníky konkrétně instruoval o účinném a rovnocenném prostředku, prostřednictvím kterého by měl stěžovatel nárok na úroky z neoprávněně vybraného cla uplatnit, a to po přesvědčivém zhodnocení v úvahu přicházejících alternativ (viz body 47-61 výše).
65. Jelikož Nejvyšší správní soud porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení se základními právy na ochranu vlastnictví a projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, Ústavní soud napadený rozsudek zrušil podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. února 2025
Jan Wintr v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 3212/24 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130883&pos=435&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., právně zastoupeného Mgr. Petrem Poločkem, advokátem, sídlem Dobrovského 724, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2024 č. j. 4 Tdo 40/2024-924, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. července 2023 č. j. 68 To 8/2023-772 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2022 č. j. 1 T 86/2021-689, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatele
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti, byl stěžovatel napadeným rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným zločinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 trestního zákoníku. Za to byl podle § 346 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 1 a § 68 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 400 (čtyři sta) denních sazeb v částce 900 Kč, tedy celkem 360 000 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Trestného činu se stěžovatel podle výroku rozsudku dopustil tím, že jako znalec pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie s rozšířením znaleckého oprávnění o odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví v oboru zdravotnictví, na základě objednávky D. Š. (manželky posuzovaného) vypracoval znalecký posudek č. 156/2016, posuzující zdravotní stav v té době již zemřelého Z. Š., v němž dospěl k závěru, že v době podpisu směnek datovaných dny 9. 1. 2011, 12. 2. 2011 a 11. 6. 2012 na celkovou částku 4 370 000 Kč ve prospěch poškozeného P. S., které mu byly předloženy před zpracováním posudku, tedy v době od roku 2011, nebyl Z. Š. schopen rozpoznat následky právních úkonů, rozpoznat následky svého jednání nebo ovládat své jednání, a že od roku 2011 vznikal postupně obraz kombinované (alkohol, epilepsie) demence, v roce 2013 trpěl duševními poruchami, zejména demencí, v letech 2010 až 2013 byly jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti ovlivněny ""rasantními vlivy"" a rovněž konstatoval, že ""Konzum alkoholových nápojů musel být enormní, stejně jako jeho důsledky"", přičemž na základě takto vysloveného závěru znaleckého posudku by směnky byly absolutně neplatné.
4. Přitom ze závěrů revizního ústavního znaleckého posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice, poté, co byl znalecký posudek stěžovatele předložen v tomto řízení jako důkaz, vyplývá, že nesprávně došel k současné diagnóze alkoholového amnestického syndromu a alkoholové (a nadto i epileptické) demence, nesprávně dovozoval diagnózu demence alkoholové, ale i demence epileptické, ačkoliv pro to neexistovala ve zdravotní dokumentaci oprávněná opora, dále kvalifikoval spotřebu alkoholátů posuzovaného naprosto neexaktně tak, že ""musela být enormní"", z čehož dovozoval neodvratitelný finální exitus, přičemž nijak nenaznačoval, jaké etiopatogenetické řetězce k němu vedly. Dále paušalizoval nepříznivý duševní stav posuzovaného, z čehož dovozoval jeho plošnou neschopnost právně konat, a vůbec se nezaobíral kolísáním duševního stavu v čase, popř. důvody tohoto kolísání. Přijal údaj ""o stovkách epileptických záchvatů"", pro něž nebylo ani torzo zmapováno ve zdravotní dokumentaci, jakkoliv by se k této otázce měl vyjadřovat znalec neurolog a z biologického hlediska se podobný údaj jeví nemožným. V závěru znaleckého posudku se vyjadřoval k otázkám, které znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nepřísluší, konkrétně k otázkám podpisů posuzovaného, popř. dovozování duševního stavu dle písma.
5. Proti rozsudku podal odvolání stěžovatel a poškozený. Odvolací soud z podnětu těchto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o peněžitém trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil podle § 346 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 000 Kč, který se skládá z 200 celých denních sazeb v částce 1000 Kč za každou celou denní sazbu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit poškozenému na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 50 000 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
6. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, a to z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle § § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek je, aby tento posudek trpěl třemi vadami, přičemž postačí každá sama o sobě - nepravdivost, hrubé zkreslení či neúplnost. Především je však nutno mít na zřeteli, že aby se mohlo jednat o trestný čin dle § 346 trestního zákoníku, musí být znalecký posudek skutečně znaleckým posudkem s formalizovaným odborným textem dle § 27 a násl. zákona o znalcích. Stěžovatel rozporuje právní závěry vyvozené Nejvyšším soudem, kdy soud se s otázkou, zda se jedná o znalecký posudek či toliko listinný důkaz, vypořádal tak, že o znalecký posudek se evidentně jednalo, neboť stěžovatel byl zapsán v seznamu znalců příslušného krajského soudu. Podle přesvědčení stěžovatele se však Nejvyšší soud odchýlil od ustálené judikatury (rozhodnutí sp. zn. 4 To 862/1996), ze které vyplývá, že znalec, který vypracuje posudek, musí být před jeho vypracováním písemně a prokazatelně poučen podle § 106 trestního řádu a pokud takové poučení chybí, nelze dle názoru stěžovatele tuto absenci zhojit tím, že předmětná listina je nazvaná znaleckým posudkem a že znalec připojil znaleckou doložku. Z této znalecké doložky nevyplývá a ani nemůže vyplývat rozsah potřebného poučení, kterému se znalci dostalo předtím, než na zadaném úkolu začal pracovat.
9. Podle stěžovatele není možné dovodit trestní odpovědnost znalce jen na základě toho, že v řízení byl vypracován jiný znalecký posudek, který dospěl k jiným diagnostickým závěrům. V soudní praxi je velmi časté, že v řízení je vypracováno i několik posudků a každý posudek obsahuje jiné závěry. Pokud by na základě této praxe měl být stíhán každý znalec, který dospěje k jiným závěrům než ten jiný, museli by být stíháni v podstatě všichni oponentní znalci. V tomto konkrétním případě se navíc jedná o poněkud komplikované posuzování osoby, která trpěla alkoholovou závislostí a demencí. Stěžovatel je proto toho názoru, že nebyly naplněny formální znaky trestného činu, neboť předložený posudek měl být soudem vyhodnocen pouze jako listinný důkaz a stěžovatel se tak nemohl vytýkaného trestného činu vůbec dopustit.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel, který v petitu ústavní stížnosti neuvedl usnesení Nejvyššího soudu, přičemž však z jejího obsahu je patrné, že směřuje také proti tomuto usnesení, vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
11. Ústavní soud se však musel blíže zabývat otázkou, zda byla ústavní stížnost podána v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo totiž přijato již dne 20. 2. 2024 a zástupce stěžovatele v ústavní stížnosti uvedl, že mu bylo doručeno jako jeho obhájci až dne 18. 11. 2024. K ověření této skutečnosti si proto Ústavní soud vyžádal příslušný spis. Z něj pak vyplynulo, že ačkoli dovolání podal za stěžovatele na základě udělené plné moci ze dne 4. 10. 2023 obhájce a současný zástupce Mgr. Petr Poloček, bylo Okresním soudem v Olomouci usnesení Nejvyššího soudu nesprávně doručováno původnímu obhájci stěžovatele Mgr. Martinu Bugajovi (a to dne 26. 3. 2024). Usnesení Nejvyššího soudu bylo obhájci stěžovatele na základě nového pokynu vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Olomouci zasláno až dne 18. 11. 2024, kdy bylo rovněž doručeno. Ústavní stížnost byla podána dne 25. 11. 2024, a je proto nutno ji považovat za včasnou.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit ""přijatelnost"" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení ""běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem"", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka ""nesprávnosti"" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
14. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší totožné námitky, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy, zejména pak v dovolacím řízení, a se kterými se tyto soudy včetně Nejvyššího soudu náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Tím staví Ústavní soud nepřípustně do role další přezkumné instance. Úkolem Ústavního ale v žádném případě není opětovně přezkoumávat důvodnost obhajoby stěžovatele, důvodnost vztahu mezi důkazy a usvědčujícími závěry obecných soudů, popř. přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to již s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995
sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)]. Výjimkou je jen zjevná svévole v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Podobný exces Ústavní soud v dané věci neshledal. Závěry obecných soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a snadno odvoditelné z provedených důkazů.
15. V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na přesvědčivé odůvodnění rozsudku prvního stupně. Ten logicky a přesvědčivě zdůvodnil, proč neuvěřil obhajobě stěžovatele a na základě jakých důkazů dospěl k závěru o jeho vině. Velmi podrobně rozvedl, které důkazy provedl, jak je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Jeho odůvodněným závěrem je, že stěžovatel nepostupoval způsobem, který je u znalce nezbytný, když podklady posudku spočívající ve zdravotnické dokumentaci a sdělení manželky posuzovaného D. Š. neposoudil logicky a komplexně, nijak nevyhodnotil rozdíly mezi sdělením manželky posuzovaného a opakovaným zjištěním odborných lékařů o zdravotním stavu posuzovaného v rozhodném období, nevyžádal si žádné další zprávy o zdravotním stavu posuzovaného a v rozporu s dostupnou zdravotnickou dokumentací učinil závěry věcně nesprávné a v tom důsledku ""hrubě zkreslené"" ve smyslu § 346 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovatel i podle svého vyjádření spoléhal na relevantnost údajů udávaných Š., tedy osobou, která měla nepochybný majetkový zájem na výsledku posudku. Přesto neučinil žádné kroky, aby si její tvrzení jakýmkoliv způsobem ověřil. Odborné závěry stěžovatele se od odborných závěrů obsažených v posudku MUDr. Nováka a zejména v revizním znaleckém posudku Psychiatrické nemocnice Bohnice liší v takové míře, kterou nelze odůvodnit rozdílností pohledu znalce. Navíc se stěžovatel vyjadřoval i k podpisům na směnkách, aniž by byl na základě své odbornosti oprávněn řešit otázky spadající do uvedených oborů a k řešení otázky počtu pisatelů či dataci vzniku podpisů nebyl příslušný.
16. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně o skutkovém stavu i právní kvalifikaci jednání stěžovatele ztotožnil, když jeho závěry považoval za správné, podložené obsahem provedených důkazů s tím, že jde o skutková zjištění bez důvodných pochybností pro rozhodnutí soudu, jak to předpokládá § 2 odst. 5 trestního řádu (korekci učinil pouze ve výroku o trestu a náhradě škody). Opakovat na tomto místě souhrn všech usvědčujících důkazů považuje Ústavní soud za nadbytečné.
17. Nejvyšší soud se v napadeném usnesení důsledně vypořádal se všemi dovolacími námitkami stěžovatele. Zcela srozumitelně vypořádal stěžovatelovu námitku, kterou předkládá k posouzení i Ústavnímu soudu, tedy že předmětný znalecký posudek č. 156/2016, vypracovaný stěžovatelem, nesplňuje náležitosti znaleckého posudku a není proto dán předpoklad pro kvalifikaci jeho jednání podle § 346 trestního zákoníku. Náležitosti znaleckého posudku byly stanoveny v § 13 tehdy účinného zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a to toliko požadavkem na připojení podpisu a otisku pečeti. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, pak taktéž v § 13 požadavky specifikovala, přičemž podle § 15 se tyto požadavky použijí na posudky zadávané soukromými osobami přiměřeně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětný znalecký posudek všechny tyto formální podmínky splňoval a lze na něj proto hledět jako na znalecký posudek, včetně aspektu trestněprávního, tedy jako znaku skutkové podstaty trestného činu podle § 346 trestního zákoníku. I stěžovatel sám jej označil jako psychiatrický posudek, ke kterému připojil znaleckou doložku, posudek zapsal do seznamu znaleckých úkonů pod pořadové číslo 156, označil jej razítkem a pečetí soudního znalce. Po celou dobu řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím nikdy nezpochybňoval, že by se jednalo o znalecký posudek. Nejvyšší soud se v napadeném usnesení podrobně vypořádal se všemi konkrétními výhradami proti těmto závěrům.
18. Na základě shora uvedených skutečností Ústavní soud uzavírá, že Nejvyšší soud se podrobně vypořádal se všemi dovolacími námitkami stěžovatele a po přezkoumání věci neshledal žádná pochybení zakládající existenci takových vad, které by odpovídaly stěžovatelem deklarovaným dovolacím důvodům. V postupu Nejvyššího soudu nespatřuje Ústavní soud žádné neústavní pochybení.
19. Protože napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2736/23 #1
|
20. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130925&pos=436&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem, se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti výroku II a III usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2023, č. j. 28 Cdo 2009/2023-1524, výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
I. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, porušily stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, se proto ruší.
III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Tři restituenti podle zákona o půdě podali proti stěžovatelce žalobu. Žalobou se domáhali nahrazení projevu stěžovatelčiny vůle uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků.
2. Okresní soud vyhověl žalobě ve vztahu ke čtyřem z požadovaných pozemků (výrok I rozsudku) a rozhodl, že žádnému účastníkovi nenáleží náhrada nákladů řízení (výrok II rozsudku). Žalobci byli v řízení úspěšní v rozsahu 4 pozemků, ohledně 3 pozemků soud žalobu zamítl a ohledně 1 pozemku vzali žalobu zpět. Žalobci tedy uspěli v polovině počtu pozemků. Hodnota pozemků, ve vztahu k nimž bylo žalobě vyhověno (176 310,83 Kč), je zároveň podobná jako hodnota pozemků, ve vztahu k nimž žalobci neuspěli (197 571,64 Kč).
3. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil (výrok I rozsudku). Ve vztahu k nákladům prvostupňového řízení změnil tento rozsudek tak, že stěžovatelka musí nahradit žalobcům náklady řízení v souhrnné výši 345 051 Kč. V tomto typu řízení podle krajského soudu nelze stanovit míru úspěchu žalobce pouhým porovnáním množiny požadovaných náhradních pozemků, ve vztahu k nimž žalobci uspěli, s množinou pozemků, ve vztahu k nimž neuspěli nebo vzali žalobu zpět (výrok II rozsudku). Krajský soud zároveň uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 68 524 Kč. V odvolacím řízení totiž byli žalobci zcela úspěšní, protože se ubránili odvolání stěžovatelky ve věci samé a uspěli se svým odvoláním proti nákladovému rozhodnutí (výrok III rozsudku).
4. Dříve než rozsudek krajského soudu nabyl právní moci, vzali žalobci svou žalobu ve vztahu k jednomu ze čtyř pozemků zpět. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve vztahu k tomuto pozemku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I usnesení). Ve zbylém rozsahu rozhodl, že jeho dřívější rozsudek zůstává nedotčen (výrok II usnesení). Náhradu nákladů řízení o částečném zastavení řízení nepřiznal žádnému účastníkovi řízení (výrok III usnesení).
5. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti rozsudku krajského soudu ve spojení s jeho následným usnesením jako nepřípustné (výrok I usnesení) a uložil jí povinnost nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení v souhrnné výši 10 875,48 Kč (výrok II a III usnesení).
6. Stěžovatelka nyní podává ústavní stížnost proti nákladovým výrokům usnesení Nejvyššího soudu (tedy výrokům II a III) a nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu (tedy výrokům II a III) ve znění jeho pozdějšího usnesení.
II. Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka tvrdí, že nákladové výroky napadených rozhodnutí porušily její právo na vlastnictví majetku a spravedlivý proces. Tento závěr opírá o následující argumenty:
a) Krajský soud chybně rozhodl, že žalobci měli v řízení plný procesní úspěch, ačkoli byli úspěšní pouze u čtyř ze sedmi požadovaných pozemků (přičemž hodnota vydaných a nevydaných pozemků byla téměř stejná). Žalobci nedostatečně prověřili některé požadované pozemky - ať už jde o pozemek v centru Turnova, pozemek s nádrží pro hasičskou zbrojnici či pozemek se zahradou u rodinného domu (ve vztahu k nimž byla žaloba zamítnuta) či pozemek, na kterém je plánována stavba DI5 (ve vztahu k němuž vzali žalobu zpět). Rozsudek krajského soudu o plném procesním úspěchu tedy neodpovídá skutečnosti a měl by se zakládat na poměrném úspěchu stran.
b) Obecné soudy se nezabývaly zaviněním ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby učiněném v prvostupňovém řízení. Podle nálezu
sp. zn. IV. ÚS 3063/21
však obecný soud musí při rozhodování o nákladech řízení posoudit, zda oprávněné osoby mohly nebo měly vědět, že jimi požadovaný pozemek nebude možné vydat.
c) Krajský soud nezohlednil, že kvůli zastavení řízení ve vztahu k jednomu z pozemků došlo ke snížení tarifní hodnoty (z částky 176 310,83 Kč na 62 914,63 Kč). Krajský soud měl tarifní hodnotu aktualizovat a usnesením o částečném zastavení řízení původní výrok o náhradě nákladů řízení změnit.
d) Krajský soud chybně určil výši tarifní hodnoty. Ačkoli vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024), ve svém rozsudku neuvedl její konkrétní výši. Jeho rozsudek uvádí pouze odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 19 632 Kč. Takto vysoká odměna však neodpovídá tarifní hodnotě (nesporné restituční ceně vydaných náhradních pozemků), která před částečným zastavením řízení činila 176 310,83 Kč.
e) Krajský soud stanovil pro všechny tři žalobce stejnou tarifní hodnotu, ačkoli se každý domáhal pouze svého spoluvlastnického podílu (1/2, 1/4 a 1/4).
f) Krajský soud a Nejvyšší soud mechanickým a formálním způsobem vynásobily odměnu za jednotlivé úkony právní služby počtem žalobců, aniž by zohlednily skutečnou složitost případu. Soudy měly přiznat pouze jednu odměnu pro všechny tři žalobce - nikoli ji pouze snížit o 20 % (jak stanoví § 12 odst. 4 tehdejšího advokátního tarifu). Počet účastníků nezvyšoval náročnost poskytnuté právní služby. Napadená rozhodnutí z tohoto pohledu odporují usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 3765/18
a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3964/2015.
g) Žalobci podali společnou žalobu účelově, aby dosáhli vyšších nákladů řízení. Kdyby totiž podali žaloby samostatně a domáhali se celých pozemků - nikoli jen jejich podílů - mohl by být jejich údajný restituční nárok uspokojen zásadně rychleji, ve větším rozsahu a s nižšími náklady.
h) Výše přiznané náhrady nákladů řízení je nepřiměřená, protože více než šestkrát převyšuje hodnotu předmětu sporu. Zatímco celková výše přiznané náhrady nákladů řízení činí 424 450,48 Kč, vydané náhradní pozemky byly oceněny na 62 914,63 Kč. Podle judikatury Ústavního soudu je přitom nežádoucí, když jsou přiznané náklady řízení v hrubém nepoměru k hodnotě předmětu sporu (viz nálezy
sp. zn. Pl. ÚS 25/12
a
II. ÚS 635/04
).
III. Vyjádření obecných soudů a stěžovatelčina replika
8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření žalobcům a obecným soudům.
9. Nejvyšší soud navrhl ústavní stížnost zamítnout nebo odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Napadené výroky jeho usnesení se týkají nákladů řízení v bagatelní výši, jsou řádně odůvodněné, přezkoumatelné a ústavně souladné. Argumentace, že žalobci podali společnou žalobu účelově a že jim měla být přiznána pouze jedna odměna, je nepatřičná. Odměna náleží každému z nich, protože vystupují jako samostatní účastníci. Rozhodnutí, na která stěžovatelka v této souvislosti poukazuje, jsou skutkově i procesně nesouměřitelná. Závěr, že by samostatné uplatňování nároků bylo méně nákladné, je spekulativní a kvůli stěžovatelčině způsobu obrany i vysoce nepravděpodobný. Podání žaloby je důsledkem jejího opakovaně svévolného přístupu k posuzování výše restitučních nároků. Stěžovatelka měla již několik příležitostí svůj chybný právní názor přehodnotit a začít se v otázce nákladnosti sporů chovat s péčí řádného hospodáře. Povinnost hradit náklady řízení je tedy minimálním procesním následkem, který jí může v řízení postihnout.
10. Krajský soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozsudku a usnesení.
11. Okresní soud ve vyjádření odkázal na závěry svého rozhodnutí o nákladech řízení, které podle něj odpovídají výsledku a průběhu řízení, zásadě spravedlivého rozhodnutí i odpovědnosti žalobce při podání žaloby.
12. Žalobci se k ústavní stížnosti nevyjádřili. Protože byli Ústavním soudem poučeni, že pokud se ke stížnosti nevyjádří, bude se mít za to, že se postavení vedlejších účastníků vzdali, Ústavní soud s nimi již nejednal.
13. Stěžovatelka podala k vyjádření Nejvyššího soudu repliku, v níž setrvala na své argumentační pozici a zopakovala námitky, které uvedla již v ústavní stížnosti.
IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Podstatou řízení o ústavní stížnosti je otázka, zda jsou nákladové výroky rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o vydání náhradních pozemků ústavně souladné.
15. Ústavní soud přistupuje k přezkumu rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zdrženlivě. I na rozhodování o nákladech řízení však dopadají ústavněprávní požadavky, neboť jde o nedílnou součást soudního řízení, v němž musí výrok o nákladech řízení odpovídat výsledku řízení ve věci samé s přihlédnutím k okolnostem případu (viz např. nálezy
sp. zn. I. ÚS 1934/23
, bod 14; III. ÚS 1844/22, bod 23; II. ÚS 645/20, bod 18).
16. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu může otázka náhrady nákladů řízení nabýt ústavněprávní dimenzi zejména při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává například v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole (viz např. nálezy
sp. zn. IV. ÚS 3094/23
, bod 38; IV. ÚS 3017/19, bod 18; IV. ÚS 2119/11, bod 10).
17. Tyto okolnosti Ústavní soud shledal i v posuzované věci. Krajský soud totiž řádně neodůvodnil, proč se při rozhodování o nákladech prvostupňového řízení odchýlil od poměrného rozdělení náhrady nákladů řízení (viz část V.1 nálezu), a nijak nezohlednil zpětvzetí žaloby v prvostupňovém řízení (viz část V.2 nálezu).
V.1 K námitce a): Rozdělení náhrady nákladů řízení podle poměrného úspěchu ve věci
18. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (viz § 142 občanského soudního řádu). Podle této zásady je úspěch jedné procesní strany zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce. Je-li tedy určitá strana úspěšná, měl by jí její odpůrce obecně nahradit náklady, které při tom účelně vynaložila (podrobně viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, body 18 až 22).
19. Podle Ústavního soudu je výlučně v pravomoci obecných soudů posoudit úspěch stran v řízení a na základě toho rozhodnout o přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výši. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu však zároveň vyplývá, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být vzhledem k ochraně legitimního očekávání účastníků zřejmým a logickým ukončením celého řízení. Pokud proto obecné soudy rozhodnou o náhradě nákladů řízení v rozporu s průběhem sporu a s výrokem ve věci, poruší tím právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 1844/22
, bod 24; I. ÚS 2890/20, bod 14; I. ÚS 1085/13, body 13 až 14).
20. Okresní soud žalobcům částečně vyhověl a rozhodl, že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobci byli totiž v řízení úspěšní co do 4 pozemků, ohledně 3 pozemků soud žalobu zamítl a ohledně 1 pozemku vzali žalobu zpět. Žalobci tedy uspěli co do poloviny počtu požadovaných pozemků. Hodnota pozemků, ve vztahu k nimž bylo žalobě vyhověno (176 310,83 Kč), je zároveň podobná jako hodnota pozemků, ve vztahu k nimž žalobci neuspěli (197 571,64 Kč).
21. Krajský soud rozsudek okresního soudu o věci samé napadeným rozsudkem potvrdil a ve vztahu k nákladům řízení jej změnil tak, že stěžovatelka musí nahradit žalobcům veškeré náklady prvostupňového řízení (tedy částku v souhrnné výši 345 051 Kč). Změnu rozsudku okresního soudu - a s tím spojenou změnu nepřiznání náhrady nákladů žádnému účastníkovi na přiznání plné náhrady nákladů žalobcům - krajský soud odůvodnil takto:
""Podle přesvědčení odvolacího soudu se zde jedná o typ řízení, ve kterém nelze stanovit míru úspěchu žalující strany pouhým porovnáním množiny požadovaných náhradních pozemků, u kterých bylo žalobě vyhověno, s množinou pozemků, u kterých byla neúspěšná či u kterých vzala žalobu zpět (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2022, sp. zn. 19 Co 1005/2020). Z tohoto hlediska vzniklo žalobcům právo na náhradu nákladů, které v prvostupňovém řízení účelně vynaložili (§ 142 odst. 1 a 3 o. s. ř.)""
22. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za nedostatečné. Ústavní soud souhlasí, že by bylo chybné určit míru žalobcova úspěchu v řízení o vydání náhradních pozemků pouze na základě mechanického porovnání počtu pozemků, ve vztahu k nimž žalobci uspěli a neuspěli. Tímto způsobem však okresní soud při rozhodování nepostupoval.
23. Okresní soud dospěl k závěru, že žádnému účastníkovi nenáleží nárok na náhradu nákladů řízení, nejen na základě totožného počtu pozemků, ohledně nichž žalobci uspěli a neuspěli (čtyři pozemky ku čtyřem), ale i na základě jejich podobné hodnoty (176 310,83 Kč ku 197 571,64 Kč). To, z čeho krajský soud vycházel při změně rozsudku okresního soudu, se tak míjí s tím, jak okresní soud skutečně rozhodl.
24. Citované odůvodnění by neobstálo ani tehdy, pokud by jím chtěl krajský soud konstatovat, že v řízení o vydání náhradního pozemku obecně nelze rozhodovat o nákladech řízení na základě částečného úspěchu ve věci a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit (viz § 142 odst. 2 občanského soudního řádu).
25. Ústavní soud si je vědom toho, že rozhodování o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku má svá specifika (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 3063/21
, bod 19) a poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze pouze podle toho, jak bylo o dané žalobě rozhodnuto, ale že je třeba jej posuzovat v širších souvislostech (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 404/22
, bod 15). To však neznamená, že soud v tomto typu řízení nemůže rozdělit náhradu nákladů řízení podle poměru, v němž účastníci řízení ve věci uspěli. To, že je takový postup přípustný a obvyklý, potvrzují rozhodnutí Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i dostupná odborná literatura (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1797/2020 a 28 Cdo 2733/2018, usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 3402/22
, bod 16,
III. ÚS 1819/20
, bod 12; Příkopa, V. Restituce podle zákona o půdě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 81, marg. č. 60).
26. Krajský soud změnil nákladové rozhodnutí okresního soudu a vyloučil možnost poměrně rozdělit náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci, aniž by toto posouzení náležitě odůvodnil. Ústavní soud konstatuje, že v důsledku tohoto a níže popsaného nedostatku, krajský soud porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu.
V.2 K námitce b): Nezohlednění zpětvzetí žaloby v prvostupňovém řízení
27. Podle judikatury Ústavního soudu musí obecný soud při rozhodování o náhradě nákladů vynaložených v řízení o vydání náhradních pozemků, které bylo částečně zastaveno kvůli zpětvzetí žaloby, řádně posoudit, proč byla žaloba vzata ve vztahu k jednotlivým pozemkům zpět a zda lze žalobci přičíst zavinění za zastavení řízení (viz § 146 odst. 2 občanského soudního řádu). Pokud tak obecný soud neučiní, může být jeho rozhodnutí považováno za protiústavní (viz nálezy
sp. zn. IV. ÚS 3063/21
, bod 25; IV. ÚS 3048/24, bod 30).
28. Krajský soud tomuto požadavku nedostál. Během řízení před okresním soudem vzali žalobci svou žalobu ve vztahu k jednomu z pozemků zpět (viz bod 3 rozsudku okresního soudu). Okresní soud v té souvislosti uvedl, že ""[z]avinění ohledně zastavení části řízení týkající se daného pozemku [...] leží na straně žalobců"". Tento závěr ve svém rozsudku řádně odůvodnil a k zavinění za zastavení řízení přihlédl při posouzení úspěchu a neúspěchu žalobců (viz bod 35 rozsudku okresního soudu).
29. Krajský soud se však při svém rozhodování tímto zpětvzetím ani otázkou zavinění za částečné zastavení řízení vůbec nezabýval a nijak se k němu nevyjádřil. Namísto toho přiznal žalobcům nárok na plnou náhradu všech nákladů prvostupňového řízení - tedy i nákladů vzniklých ve vztahu k pozemku, ohledně něhož bylo prvostupňové řízení zastaveno, což podle okresního soudu zavinili žalobci.
30. Ústavní soud uvádí, že krajský soud tímto porušil svou povinnost řádně posoudit otázku zavinění žalobců za zastavení řízení, čímž porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu (viz nálezy
sp. zn. IV. ÚS 3063/21
, bod 25; IV. ÚS 3048/24, bod 30).
V.3 K ostatním námitkám stěžovatelky
31. Ústavní soud se nezabýval stěžovatelčinými ostatními námitkami. Ke zrušení napadených rozhodnutí postačují již popsané důvody a stěžovatelka může své zbývající námitky uplatnit v novém řízení. Ústavní soud proto ponechal v souladu se zásadou procesní ekonomie a zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů posouzení těchto otázek krajskému soudu (obdobně viz např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 1372/24
, bod 22; II. ÚS 1608/19, bod 40; IV. ÚS 3383/11, bod 21).
V. Závěr
32. Ústavní soud shrnuje, že krajský soud bez náležitého odůvodnění vyloučil možnost poměrně rozdělit náhradu nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz část IV.1 nálezu) a nezohlednil zpětvzetí žaloby v prvostupňovém řízení (viz část IV. 2 nálezu). Tyto vady ve svém souhrnu podle Ústavního soudu porušily stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
33. Ústavní soud tímto nálezem nezpochybňuje pravomoc krajského soudu rozhodnout, že stěžovatelce nenáleží žádná nebo jen nižší náhrada nákladů řízení (viz § 142 odst. 3, § 146 a § 150 občanského soudního řádu). V takovém případě však musí tento závěr řádně odůvodnit, což však krajský soud neučinil.
34. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti částečně vyhověl a zrušil stěžovatelkou napadené výroky rozsudku krajského soudu a na něj navazující usnesení krajského soudu [viz § 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
35. Ústavní soud dospěl ve vztahu k nákladovým výrokům usnesení Nejvyššího soudu k závěru, že nejsou zatíženy žádnou protiústavní vadou, proto stížnost proti nim odmítl jako zjevně neopodstatněnou [viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 20. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
IV.ÚS 379/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130657&pos=437&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Michala Zahuty, advokáta, sídlem Veveří 365/46, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. listopadu 2024 č. j. 4 To 389/2024-174 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 25. září 2024 č. j. 5 Nt 27001/2020-168, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že jimi obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod a ve svém výsledku též práva obviněného na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Při páchání trestného činu násilí proti úřední osobě byl obviněný vlivem alkoholu nepříčetný a jeho trestní stíhání tak orgány činné v trestním řízení zastavily. Trestní soudy následně rozhodly o uložení ochranného léčení. Poté došlo k zahájení řízení o stížnosti pro porušení zákona a stěžovatel byl ustanoven obhájcem obviněného podle § 36a odst. 2 písm. b) trestního řádu. V řízení o stížnosti pro porušení zákona šlo o to, zda trestní soudy v souladu se zákonem uložily obviněnému ústavní ochranné léčení protialkoholní. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nikoli a konstatoval, že došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
3. Po skončení řízení navrhl stěžovatel podle § 151 odst. 3 trestního řádu, aby mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Okresní soud v Mostě se ztotožnil s výčtem provedených úkonů, ale nikoli s výší odměny za jednotlivé úkony. Stěžovatel byl totiž ustanoven až ve vykonávacím řízení a v tom mu podle § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny. Okresní soud tak stěžovateli napadeným usnesením přiznal jen 3 509 Kč (výrok I) a ve výši 2 783 Kč jeho návrh zamítl (výrok II). Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením zamítl. Uvedl, že stížnost je nedůvodná, a ztotožnil se s názorem okresního soudu, že šlo o řízení vykonávací. Stěžovateli okresní soud krátil odměnu v souladu se zákonem.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že si je vědom skutečnosti, že jde o bagatelní částku, ale tvrdí, že jeho věc má judikaturní přesah. Svou argumentaci zakládá na dvou argumentačních liniích. Zaprvé, obecné soudy systémově zaujaly výklad vedoucí ke snižování nákladů soudů. Ohrožuje to práva obviněných, protože ti jsou zpravidla na pomoci ustanovených advokátů zcela závislí. Dochází tak k porušení práva na obhajobu. Zadruhé, v řízení o porušení zákona šlo o věc samu (výrok o trestu, tj. hmotněprávní otázku), nikoli o rozhodování ve vykonávacím řízení. Posouzení trestních soudů tak bylo nezákonné s přesahem do neústavnosti.
5. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel je advokát, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná.
6. Stěžovatel podává ústavní stížnost ve věci, kde zákon vylučuje možnost podání dovolání (§ 265a odst. 1, 2 trestního řádu a contrario). Zároveň jde o bagatelní věc ve výši pouhých 2 783 Kč. Ústavní soud opakovaně uvádí, že často již bagatelní výše částky, která byla předmětem řízení, svědčí o tom, že věc postrádá ústavněprávní rozměr. Zásah Ústavního soudu je tak namístě jen ve výjimečných případech [viz např. nález ze dne 8. srpna 2016
sp. zn. III. ÚS 157/16
(N 150/82 SbNU 379, bod 11].
7. Stěžovatel sám konstatuje, že si je vědom bagatelnosti částky. Správně k tomu ale uvádí, že bagatelnost nelze hodnotit jen pouze podle výše částky. Vedle toho se při posuzování bagatelnosti uplatní i hledisko kvalitativní. Ústavní soud hodnotí kromě intenzity porušení základních práv i to, nakolik má ústavněprávní otázka, která v daném případě vyvstala, relevanci pro další rozhodovací činnost obecných soudů. Obrazně to lze vyjádřit i tak, že se zkoumá hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [nálezy ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139), bod 20, či ze dne 10. 3. 2020
sp. zn. II. ÚS 4029/19
(N 49/99 SbNU 111), bod 19].
8. Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce, že způsob, jakým soudy aplikovaly v případě stěžovatele advokátní tarif, je nesprávný. Zároveň zdůrazňuje, že jde o aplikaci podzákonného předpisu, touto nesprávnou aplikací je dotčena minimální částka a (prostá) nezákonnost rozhodnutí nezakládá bez dalšího neústavnost. Není úkolem Ústavního soudu, aby odstraňoval z právního řádu nezákonná rozhodnutí. V nynější věci jde o vskutku bagatelní částku a ani stěžovatel nesnáší žádnou argumentaci, kterou by doložil zásah do svých ústavně zaručených práv, ani nedokládá tvrzená systémová pochybení v rozhodování obecných soudů o věcech tohoto typu, která by tuto věc přenesla přes práh bagatelnosti a dala jí ústavní rozměr.
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 2797/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130658&pos=438&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti P-transport s.r.o., sídlem Dvořákova 339, Broumov, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 30 Cdo 947/2024-142 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 55 Co 311/2023-115, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka je obchodní společností provozující autobusovou dopravu. Dne 27. 7. 2011 došlo k dopravní nehodě jejího autobusu, při které zemřel šestnáctiletý mladík. Stěžovatelka poskytla pozůstalým náhradu škody podle § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ""starý občanský zákoník"") a pojišťovna stěžovatelky (Česká pojišťovna a.s.) stěžovatelce posléze toto plnění proplatila na základě § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Pozůstalí kromě náhrady škody žádali i o náhradu nemajetkové újmy podle § 11 a § 13 starého občanského zákoníku. Pojišťovna uvedla, že nemajetkovou újmu hradit nebude, protože k tomu není povinna, na tuto situaci § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nedopadá. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 14. 12. 2015 přiznal pozůstalým náhradu za psychickou újmu ve výši 1,6 mil. Kč. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 6. 2016 k odvolání stěžovatelky částku upravil a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit pozůstalým částku ve výši 998 tis. Kč s příslušenstvím jako náhradu za psychickou újmu.
3. Stěžovatelka 4. 10. 2016 uplatnila u vedlejší účastnice nárok na náhradu škody (ve výši 998 tis. Kč - tj. částku, kterou stěžovatelka vyplatila pozůstalým jako náhradu za psychickou újmu) způsobenou řádným neimplementováním směrnic Evropské unie podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Stěžovatelka tvrdila, že soudy ve své ustálené rozhodovací praxi špatně vykládaly § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., neboť ten se správně má vztahovat i na nemajetkovou újmu. Na základě této špatné rozhodovací praxe nevyplatila pojišťovna plnění, na které měla stěžovatelka nárok, čímž stěžovatelce vznikla škoda. Vedlejší účastnice žádosti stěžovatelky nevyhověla, protože podle ní se na tuto situaci zákon č. 82/1998 Sb. nevztahuje a k porušení práva EU v této věci beztak nedošlo. Znění § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. v době škodní události odpovídalo jak čl. 3 směrnice 72/166/EHS, tak i čl. 3 směrnice 2009/103/ES. Pojem ""škoda na zdraví"" obsažený ve směrnicích Soudní dvůr EU vyložil až rozsudkem ze dne 24. 10. 2013, Katarína Haasová, C-22/12. Do této doby šlo o pojem nejasný, přičemž jeho vnitrostátní implementace odpovídala textu uvedených směrnic. Vedlejší účastnice navíc poukázala na to, že se stěžovatelka mohla proti své pojišťovně úspěšně domáhat svého nároku před soudem, což včas neučinila a došlo tak právě její vinou k promlčení nároku. Škoda nyní uplatňovaná vznikla v důsledku nečinnosti stěžovatelky, nikoli jednáním státu.
4. Stěžovatelka roku 2019 podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen ""obvodní soud"") žalobu proti vedlejší účastnici. Stěžovatelka předtím zároveň podala k obvodnímu soudu i žalobu proti pojišťovně, jíž se domáhala uhrazení částky, kterou vyplatila pozůstalým (tj. již zmíněných 998 tis. Kč). Řízení o náhradě škody proti státu (nyní posuzovaná věc) obvodní soud kvůli souvislosti s řízením proti pojišťovně a závislostí na jeho výsledcích až do jeho skončení usnesením přerušil.
5. Stěžovatelka v řízení proti pojišťovně nárokovala částku vyplacenou pozůstalým, neboť u pojišťovny měla v rozhodné době sjednáno povinné pojištění, čímž jí vznikl nárok na zaplacení pojistného plnění ve výši nemajetkové újmy pozůstalých. Obvodní soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2019 žalobu zamítl. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 22. 4. 2020 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se s názorem obvodního soudu, že došlo k uplatnění promlčeného nároku, a že námitka promlčení je důvodná. Svou argumentaci opřel o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 31 Cdo 1704/2016. Tento rozsudek představuje judikaturní odklon ve výkladu zákona č. 168/1999 Sb. Neznamená to však, že by stěžovatelka nemohla v minulosti úspěšně uplatnit svůj nárok vůči pojišťovně, aby za ni plnila. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka dovolání a Nejvyšší soud ho usnesením ze dne 28. 1. 2022 odmítl jako nepřípustné. Neztotožnil se s argumentem stěžovatelky, že je civilními soudy zvoleným (nesprávným) výkladem možné, aby se právo pojištěného vůči pojistiteli promlčelo dříve, než může vzniknout nárok na peněžité plnění poškozeného vůči pojištěnému škůdci. Rovněž se neztotožnil s argumenty ohledně počátku běhu promlčecí lhůty. Proti usnesení Nejvyššího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost a Ústavní soud ji usnesením ze dne 7. 6. 2022
sp. zn. III. ÚS 1228/22
odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, neboť neshledal porušení stěžovatelčiných ústavních práv.
6. Po skončení řízení proti pojišťovně pokračovalo řízení proti vedlejší účastnici v nyní posuzované věci. Výše popsaný skutkový stav byl mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí nesporný a ve věci šlo čistě o řešení právních otázek. Zaprvé šlo o otázku, zda byly do právního řádu České republiky řádně implementovány výše uvedené směrnice. Zadruhé, zda stěžovatelka, která měla pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel a které vznikla škoda, mohla požadovat přímo po pojišťovně náhradu vzniklé újmy nad rámec § 444 odst. 3 starého občanského zákoníku [tj. zda byla podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. kryta vzniklá újma v plném rozsahu, tedy i v rozsahu § 11 a § 13 starého občanského zákoníku]. Zatřetí, zda stát odpovídá za vzniklou škodu stěžovatelky (za předpokladu, že směrnice řádně neimplementoval].
7. Obvodní soud konstatoval, že z preambule směrnic vyplývá, že jejich hlavním účelem je chránit zájmy poškozených či pozůstalých osob, nikoli škůdců. Odkázal na rozsudek Soudního dvora C-22/12 Haasová a uvedl, že směrnice musí být vykládány tak, že povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla pokrývá i náhradu nemajetkové újmy. Pojišťovna je tak povinna podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. hradit nemajetkovou újmu podle § 11 a § 13 starého občanského zákoníku, kterou utrpěli pozůstalí. Tato ustanovení i přesto, že v rozhodné době byla judikaturní praxe jiná, nevylučovala možnost úspěšného uplatnění nároku proti pojišťovně, která odmítla vstoupit do řízení před Okresním soudem v Náchodě. Stěžovatelka mohla samostatnou žalobou požadovat po pojišťovně svůj nárok a domoci se tak judikaturní změny, jak ostatně učinil jiný žalobce v jiné věci. Proto v daném případě nemůže jít o nedostatečnou transpozici motorových směrnic do českého právního řádu.
8. Obvodní soud dále odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 31 Cdo 1704/2016. Tento rozsudek změnil judikaturu tak, že se pod náhradu škody ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. má zahrnovat i nemajetková újma. Rozsudek byl sice nový, ale i tak nelze považovat předchozí soudní praxi za nesprávný úřední postup při implementaci, neboť text směrnic a prováděcích zákonů byl neurčitý a vyžadoval soudní výklad. Až rozsudkem Soudního dvora ze dne 24. 10. 2013 ve věci Haasová došlo k vymezení pojmu ""škoda na zdraví"" a proto nelze státu přičítat k tíži, že ji do té doby nesl na základě soudní praxe výlučně škůdce. Po vydání rozsudku Soudního dvora se však stěžovatelka mohla po pojišťovně úspěšně domáhat nároku na náhradu nemajetkové újmy, což neučinila.
9. Zároveň nemohlo dojít k vyloučení práva stěžovatelky žádat po pojišťovně nárok na vzniklou škodu z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobu na plnění z pojištění totiž lze v případě sporu ohledně nároku mezi poškozeným a pojištěným škůdcem podat ještě před rozhodnutím ve věci, neboť nárok pojištěného proti pojišťovně je nárokem samostatným. Promlčení není v rozporu s dobrými mravy, neboť stěžovatelka měla dostatek času [4 roky od pojistné události podle § 8 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě)] na uplatnění nároku, přičemž pojem ""škoda na zdraví"" měly civilní soudy povinnost interpretovat v souladu s rozsudkem Soudního dvora.
10. Na závěr obvodní soud konstatoval, že odpovědnost státu by nebyla dána podle zákona č. 82/1998 Sb., ale podle práva unijního. Judikatura Soudního dvora určuje tři podmínky, a to jednoznačně určitelné založení práv jednotlivců, dostatečně závažné porušení směrnice členským státem a existenci příčinné souvislosti mezi porušením směrnice a vznikem škody. V této věci nenastala ani jedna z těchto podmínek. Obvodní soud dále uvedl, že nepoložil Soudnímu dvoru předběžnou otázku navrženou stěžovatelkou ohledně promlčecích lhůt, neboť otázka promlčení nevyplývá z unijního práva, ale z národní právní úpravy.
11. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud se ztotožnil s argumentací obvodního soudu. Zdůraznil, že se stěžovatelka měla svého nároku proti pojišťovně domáhat, že stát nenese odpovědnost za její neaktivitu, a že obvodní soud postupoval správně, když nepředložil předběžnou otázku. Stěžovatelka se mohla svého nároku úspěšně domoci již na základě rozsudku Soudního dvora ze dne 24. 10. 2013 C-22/12 Haasová, kterým Soudní dvůr definitivně a závazně určil význam pojmu ""škoda na zdraví"".
12. Stěžovatelka podala dovolání a Nejvyšší soud jej napadeným usnesením odmítl. V podrobném odůvodnění uvedl, že judikatura z povahy věci vzniká až s určitým časovým odstupem a působí zpětně. Při výkladu časových účinků je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tj. potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i řízení budoucí. Z tohoto pravidla mohou za výjimečných situací existovat výjimky, a to tehdy, když převáží intenzivnější zájem na ochraně legitimního očekávání adresátů právních norem. Je na těchto adresátech, aby vysvětlili, proč se na ně nemá nový právní názor použít. Nepoužití nového právního názoru se děje na základě hmotněprávních norem, jako je například zákaz zneužití práva. Výjimečnost situace nemůže nastat pouze tím, že v důsledku aplikace nového právního názoru došlo ke zhoršení právního postavení jedné ze stran horizontálního právního vztahu a ani tím, že dotčená strana na judikaturu spoléhala. Tohle vše je totiž znakem judikaturního odklonu, který je zákonem výslovně předvídán. Stěžovatelkou kritizovaný rozsudek (viz bod 8 shora) je rozsudkem velkého senátu, kterým Nejvyšší soud zákonem předvídaným způsobem překonal dosavadní soudní praxi.
13. Nejvyšší soud dále s odkazem na judikaturu uvedl, že rozhodnutí Soudního dvora jsou kvalitativně stejná jako rozhodnutí tuzemských soudů. Stěžovatelka proto mohla nabýt vědomosti o tom, že § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. zahrnuje také náhradu nemajetkové újmy v penězích, již z původního rozsudku Soudního dvora ze dne 24. 10. 2013 C-22/12 Haasová, nikoli - jak stěžovatelka argumentuje - až z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 (který pouze závěry Soudního dvora promítl do rozhodovací praxe dovolacího soudu). Stěžovatelce tak nevznikla škoda kvůli tehdejší soudní praxi, ale kvůli vlastní procesní nečinnosti, neboť svého nároku se mohla domáhat před uplynutím promlčení lhůty.
14. Poté se Nejvyšší soud vypořádal s námitkami ohledně promlčecí lhůty. Odkázal na svou judikaturu a judikaturu Ústavního soudu, která stanoví, že náhrada nemajetkové újmy v penězích má povahu majetkového nároku. Proto se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě a nevzniká rozhodnutím soudu. Zároveň nemůže nastat promlčení práva pojištěného vůči pojišťovně dříve, než vůbec může vzniknout nárok na peněžité plnění poškozeného vůči pojištěnému škůdci. Pojištěný se může žalobou přímo domáhat svého nároku vůči pojišťovně, čímž dojde ke stavení běhu promlčecích lhůt, a to i v situacích, kdy obecné soudy ještě nerozhodly o povinnosti nahradit nemajetkovou újmu poškozenému. Nakonec uvedl, že stěžovatelkou předestřené předběžné otázky (týkající se pravidel pro promlčení nároků z odpovědnosti provozu motorových vozidel) nemají unijní přesah a nejsou pro řešení dané věci relevantní.
II.
Argumentace stěžovatelky
15. Stěžovatelka v ústavní stížnosti z větší části opakuje argumenty, které uváděla v řízení před civilními soudy. Stěžovatelka založila svou argumentaci na čtyřech argumentačních liniích, přičemž jednotlivé argumenty opakuje napříč ústavní stížností. Všechny argumentační linie mají společné to, že napadají implementaci unijních směrnic, výklad v minulosti zastávaný civilními soudy a neústavní judikaturní odklon.
16. Zaprvé, zákonodárce špatně implementoval unijní směrnice. Civilní soudy rozhodly v rozporu s výslovným zněním zákona č. 168/1999 Sb. Povinnost pojišťovny byla vázána na vznik újmy a na tom, aby poškozený svůj nárok uplatnil a zároveň ho prokázal. Užití § 8 zákona o pojistné smlouvě je proto vadné a v rozporu s právem EU. Rozhodnutí o peněžitém zadostiučinění za zásah do práva osobnosti má totiž v případě vztahu pojištěného proti pojišťovně konstitutivní charakter, nikoli deklaratorní. Opačný výklad vede k tomu, že nárok vůči pojišťovně se může promlčet dříve, než je vůbec škůdci uložena povinnost plnit poškozenému. Stěžovatelka znovu uvádí tři hypotetické situace (které uváděla i v řízení před civilními soudy), které demonstrují to, že jde o nelogický výklad práva. Fakt, že se jedná o konstitutivní právní skutečnost, byl právní notorietou. Tato výkladová změna způsobila promlčení, které stěžovatelka nezavinila a nemohla ho předvídat.
17. Zadruhé, otázka běhu promlčecích lhůt měla unijní význam, neboť souvisí se smyslem směrnic. Výklad zvolený civilními soudy je v rozporu s cílem směrnic a efektivitou unijního práva. Civilní soudy pochybily, protože nepodaly předběžné otázky k Soudnímu dvoru. Otázky měly předložit proto, aby se zjistilo, zda je nový výklad provedený v přelomovém rozhodnutí Nejvyššího soudu v souladu se směrnicemi.
18. Zatřetí, odůvodnění Nejvyššího soudu vykazuje neústavní deficity a je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. A konečně civilní soudy pochybily v tom, že nezohlednily, že stěžovatelka byla v dobré víře v ustálenou rozhodovací praxi českých soudů. Proto se na ni nový právní názor (plynoucí z rozhodnutí velkého senátu) nemá použít, neboť svou situaci nezavinila. Stát způsobil, že nemohla uplatnit svůj nárok a nese za to odpovědnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
19. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
20. Ústavní soud nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti civilních soudů, neboť není jejich součástí, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Do rozhodovací činnosti civilních soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup obecných soudů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. již nález ze dne 8. 7. 1999
sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17)]. To se však v nyní posuzované věci nestalo.
21. V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že obecný výklad Nejvyššího soudu ohledně intertemporálních účinků judikaturního odklonu (body 15 a následující napadeného usnesení) není neústavní. Soudní dotváření práva a postupná precizace i změna staré judikatury je přirozeným projevem interakce mezi obecnými slovy zákona a tento zákon vykládající soudní praxí. Ústavní soud v minulosti mnohokrát konstatoval, že změna judikatury, děje-li se v souladu s právem objektivním, zásadně neodporuje právní jistotě. Stejně tak neodporuje právní jistotě ani použití nové judikatury na starší právní vztahy. Jen v ojedinělých případech použití nového právního názoru na starší případy vyvolá ústavně nepřijatelné dopady. Vůdčí zásadou v horizontálních právních vztazích i nadále zůstává tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů vytvořených judikaturními změnami, což znamená, že nový právní názor má být aplikován na všechna běžící řízení. Výjimky mohou být dány pouze specifiky výjimečných situací, které založí intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání adresátů právních norem. Je na adresátech, aby soudu podali právě tato specifika, která odůvodní výjimečné nepoužití nového právního názoru [srov. např. nález ze dne 10. 12. 2019
sp. zn. IV. ÚS 3500/18
(N 208/97 SbNU 238), body 19 až 27 a tam citovaná judikatura].
22. I judikatura Soudního dvora zakládá stejně jako změny v judikatuře vrcholných vnitrostátních soudů důvody k výjimce ze závaznosti předchozí rozhodovací praxe. To plyne z ústavního principu, že je třeba vykládat vnitrostátní právo v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z členství v Evropské unii [nález ze dne 3. 5. 2006
sp. zn. Pl. ÚS 66/04
(N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.), body 80 až 82]. Judikatura Soudního dvora je tak kvalitativně stejná jako rozhodnutí vrcholných tuzemských soudů a je pro tuzemské soudy stejným způsobem závazná.
23. Ústavní soud se v minulosti již zabýval ústavností řízení stěžovatelky proti pojišťovně (včetně pro nyní posuzovanou věc relevantního výkladu promlčecích lhůt) a vyhodnotil, že civilní soudy postupovaly v souladu s ústavními požadavky. Nutno podotknout, že stěžovatelka v nyní posuzované věci opakuje námitky, které uplatňovala i v předchozí ústavní stížnosti, a to zejména námitky proti výkladu běhu lhůt. Ústavní soud konstatoval, že stěžovatelka s podáním žaloby proti pojišťovně vyčkávala několik měsíců poté, co již bylo zřejmé, že pojišťovna plnit nebude. Nedokázala vysvětlit, proč nepodala žalobu dříve, ještě před uplynutím promlčecí lhůty. Ústavní soud rovněž uvedl, že výklad civilních soudů nebyl v rozporu s ústavními požadavky, neboť lhůty v zákoně č. 168/1999 Sb. se týkají jen plnění pojišťovny (ne samotného nároku), a je legitimní, že jsou nadto ohraničeny obecnou promlčecí lhůtou vyplývající z § 8 zákona o pojistné smlouvě (čtyři roky). Ústavní soud nadto dovodil, že stěžovatelkou citovaná judikatura Soudního dvora se týká jen věcného rozsahu plnění mezi škůdcem a pojišťovnou, nikoli lhůt, a stěžovatelkou tvrzené závěry z ní nevyplývají. Podle Ústavního soudu není pro soulad s právem EU nutná shodná právní úprava promlčecích lhůt v jednotlivých státech, ale pouze to, aby nároky plynoucí ze směrnic byly reálně uplatnitelné a vymahatelné (srov. usnesení ze dne 7. 6. 2022
sp. zn. III. ÚS 1228/22
, body 9 až 14).
24. Ústavní soud se i v nyní posuzované věci s výše uvedeným ztotožňuje. Posun ve výkladu práva nenastal až rozsudkem velkého senátu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 31 Cdo 1704/2016, ale již rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 24. 10. 2013, Haasová, C-22/12. Rozsudek Nejvyššího soudu pouze do vnitrostátní judikatury přejal závěry rozsudku Soudního dvora, které byly v té době pro vnitrostátní soudy čtyři roky závazné. Již v polovině běhu čtyřleté promlčecí lhůty se tak stěžovatelka mohla s úspěchem domáhat proplacení nároku po pojišťovně. Další úvahy o povaze nároku proto v nynější věci nemají význam.
25. Civilní soudy nepochybily ani v tom, že nepředložily Soudnímu dvoru předběžnou otázku. Ze směrnic vyplývá pouze požadavek efektivnosti, nikoli určité úpravy lhůt. V případě stěžovatelky civilní soudy v souladu s ústavními požadavky neshledaly výjimku z pravidla incidentního retrospektivního působení judikatury, neboť stěžovatelka neuvedla přesvědčivé důvody, proč svá práva včas nebránila. Postup stěžovatelky v nyní posuzované věci přitom působí tak, že se snaží odpovědnost za svou procesní neaktivitu přenést na stát. Civilní soudy přesvědčivě a v souladu s ústavními požadavky odůvodnily, proč nedošlo k porušení práv stěžovatelky a ke vzniku odpovědnosti státu. Přitom se vypořádaly se všemi argumenty stěžovatelky.
26. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2693/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130661&pos=439&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., proti postupu Městského soudu v Brně v řízení sp. zn. 90 T 95/2023, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 27. 9. 2024 doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost směřující proti postupu Městského soudu v Brně ve výše označeném řízení. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a shledal, že stěžovatel není v řízení zastoupen advokátem (viz § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem se přitom týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem.
2. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele přípisem ze dne 4. 10. 2024 k odstranění vad návrhu s tím, že mu stanovil lhůtu pro jejich odstranění. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, odmítne bez dalšího ústavní stížnost postupem dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel na výzvu Ústavního soudu reagoval zasláním vyplněného formuláře Žádosti o právní službu, kterou Ústavní soud postoupil České advokátní komoře.
4. Ústavní soud konstatuje, že ačkoliv se stěžovateli dostalo náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti a následcích neodstranění vad, stěžovatel ve lhůtě k tomu stanovené nedoložil plnou moc prokazující právní zastoupení, neučinil tak ani ke dni vydání tohoto usnesení a současně ani nepožádal o prodloužení lhůty k odstranění vad svého podání.
5. Z uvedených důvodů Ústavní soud postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj
|
III.ÚS 264/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130663&pos=440&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Jany Liemannové, zastoupené Mgr. Radomilem Bajerem, advokátem, se sídlem U Plovárny 36/6, Děčín, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2024, č. j. 16 Co 208/2024-207, 16 Co 209/2024-209 a 16 Co 210/2024-211, a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku z neuvedeného dne, č. j. 8 C 111/2021-102, 8 C 111/2021-154, 8 C 111/2021-183 a 8 C 111/2021-187, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala blanketní ústavní stížnost proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda tento návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Tyto náležitosti v daném případě splněny nejsou.
2. Stěžovatelčina ústavní stížnost neobsahovala náležitosti kladené na návrh na zahájení řízení, zejména vylíčení rozhodujících skutečností (jak vyžaduje § 34 zákona o Ústavním soudu), a nebyla k ní přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku, jak vyžaduje § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud proto stěžovatelku prostřednictvím jejího advokáta vyzval, aby obě tyto vady odstranila. K odstranění vad jí určil lhůtu 10 dnů od doručení výzvy a výslovně ji poučil o tom, že pokud v této lhůtě zmíněné vady neodstraní, Ústavní soud její návrh odmítne [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Tato výzva byla stěžovatelčině zástupci doručena ve středu 5. 2. 2025. Desetidenní lhůta k odstranění vad proto začala běžet ve čtvrtek 6. 2. 2025 a uplynula v pondělí 17. 2. 2025.
4. V poslední den lhůty stěžovatelka doručila Ústavnímu soudu podání, kterým napravila pouze jednu ze dvou vytýkaných vad. Její podání sice obsahovalo vylíčení rozhodujících skutečností (viz § 34 zákona o Ústavním soudu), ale ani nadále k němu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku (viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka tuto povinnost nesplnila ani po uplynutí lhůty a nesdělila soudu žádnou překážku, která by jí v tom bránila.
5. Požadavek přiložit k ústavní stížnosti kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku je samostatnou, zákonem stanovenou povinností. Stěžovatelka byla o této povinnosti ve výzvě řádně poučena, stejně tak i o následcích, které s sebou nese její nesplnění. Z výše citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu jednoznačně plyne, že pokud stěžovatel kopii tohoto rozhodnutí nedoloží ani na výzvu Ústavního soudu, jde o vadu, která sama o sobě opodstatňuje odmítnutí ústavní stížnosti (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1437/24
,
IV. ÚS 1973/20
,
III. ÚS 2553/19
,
II. ÚS 2624/13
,
IV. ÚS 1158/09
).
6. Ústavní soud tedy shrnuje, že stěžovatelka neodstranila vadu návrhu ve lhůtě jí k tomu určené, a proto jej Ústavní soud odmítl [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka
|
IV.ÚS 2260/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130664&pos=441&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Josefem Pelechem, Ph.D., advokátem, sídlem Kardinála Berana 1157/32, Plzeň, proti I. výroku usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. dubna 2024 č. j. 1 Nt 2103/2024-239 a usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, ze dne 13. listopadu 2023 č. j. GI-3741-844/TČ-2021-842020, za účasti Krajského soudu v Plzni a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 - Břevnov, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu"") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje (dále jen ""policejní orgán"") napadeným rozhodnutím po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. 3 KZV 8/2022-522 ve věci obviněného J. B. (dále jen ""obviněný""), trestně stíhaného pro pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, spáchaný formou účastenství, rozhodla, že: Podle § 79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších přepisů, ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu se zajišťuje jako náhradní hodnota věc, o to pohledávka obviněného plynoucí ze smlouvy o zápůjčce, datované dnem 25. 2. 2018 (dále též jen ""smlouva ze dne 25. 2. 2018"") uzavřené mezi obviněným ""v postavení zapůjčitele"" a stěžovatelkou ""v postavení vydlužitele"", jejímž předmětem je ""poskytnutí finančních prostředků"" zapůjčitelem vydlužiteli ""v celkové výši 1 956 819,43 Kč"" (dále též jen ""pohledávka""), neboť nelze-li zajistit věc, která je nástrojem nebo výnosem z trestné činností, může být na místo této věci zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě. Podle § 79a odst. 2 trestního řádu se obviněnému zakazuje, aby po oznámení tohoto rozhodnutí převedl zajištěná práva na jiného nebo je zatížil či vykonával zajištěná práva způsobem, který by zmařil nebo ohrozil účel zajištění. Podle § 79a odst. 3 trestního řádu se obviněnému ukládá, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení (doručení) rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váži k zajištěně věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytovat odpovídající plnění. Podle § 79b odst. 2 trestního řádu se stěžovatelce ukládá, aby jakákoliv peněžitá plnění ze zajištěných práv místo plnění obviněnému složila na specifikovaný bankovní účet policejního orgánu. Usnesením ze dne 20. 11. 2023 č. j. GI-3741-847/TČ-2021-842020 policejní orgán opravil jinou zřejmou nesprávnost ve výše uvedeném usnesení tak, že nesprávný text usnesení ve znění ""pohledávka"" obviněného plynoucí ze smlouvy ze dne 25. 2. 2018 uzavřené mezi obviněným ""v postavení zapůjčitele"" a stěžovatelkou ""v postavení vydlužitele"", jejímž předmětem je ""poskytnutí finančních prostředků"" zapůjčitelem vydlužiteli ""v celkové výši 1 956 819,43 Kč"", nahrazuje správným textem, že ""pohledávka"" obviněného ""plynoucí"" ze smlouvy ze dne 25. 2. 2018, uzavřené mezi obviněným ""v postavení zapůjčitele"" a stěžovatelkou ""v postavení vydlužitele"", ""na poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 000 000 Kč"" stěžovatelce ""výslovně určených na úhradu hypotečního úvěru u Hypoteční banky, a. s."" poskytnutého jí na základě vymezené smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené dne 16. 9. 2013 na nákup nemovitostí v obci V., katastrální území V., přičemž výše pohledávky obviněného za stěžovatelkou ""činí 1 956 819,43 Kč"", neboť uvedením nesprávného znění došlo k jiné zřejmé nesprávností ve vyhotovení usnesení.
3. Krajský soud v Plzni (dále jen ""krajský soud"") v záhlaví uvedeným usnesením zamítl stížnosti obviněného a stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu ze dne 13. 11. 2023 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodné (I. výrok) a zrušil usnesení policejního orgánu ze dne 20. 11. 2023 podle § 149 odst. 1 trestního řádu (II. výrok).
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že smlouva ze dne 25. 2. 2018 nemůže představovat smlouvu o zápůjčce, neboť na její bankovní účet byly připsány platby obviněného dne 18. 2. 2018 (částka 204 000 Kč), dne 27. 2. 2018 (částka 1 500 000 Kč) a dne 6. 4. 2018 (částka 252 019,43 Kč). Stěžovatelka poukazuje, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, tedy smlouva o přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem vydlužiteli uzavřená před jejich samotným poskytnutím je ""smlouvou o smlouvě budoucí o zápůjčce"". Krajský soud navíc v odůvodnění svého usnesení rozlišoval mezi Smlouvou (tj. smlouvou o zápůjčce) a ""dalšími bezhotovostními převody"". Není zřejmé ani to, zda šlo o smlouvu o zápůjčce jednu, či naopak více smluv o zápůjčkách, jaké byly výše zápůjček, kdy ve skutečnosti došlo k uzavření smlouvy (popř. smluv), zda vůbec o smlouvu o zápůjčce (smlouvy o zápůjčkách). Podle stěžovatelky tak jako tak nebyl splněn požadavek na specifikaci náhradní hodnoty náležitým a nezaměnitelným způsobem, v daném případě údajné pohledávky obviněného vůči ní.
5. Dále stěžovatelka vytýká, že ji orgány činné v trestním řízení nevyslechly ani nevyzvaly k písemnému sdělení, čímž ignorovaly zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností zakotvenou v § 2 odst. 5 trestního řádu. Neobstojí ani konstatování krajského soudu, že obviněný nevypovídal a nevysvětlil své postupy při převodu peněz. Obviněný není povinen vypovídat a smlouva ze dne 25. 2. 2018 nebyla obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání.
6. Stěžovatelka též nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle kterého potvrzení o vypořádání veškerých finančních závazků mezi ní a obviněným pochází z doby po vydání napadeného usnesení policejního orgánu. Poukazuje, že ověřovací doložka pro vidimaci je ze dne 29. 11. 2023, zatímco stěžovatelce byla obě výše uvedená usnesení policejního orgánu doručena až dne 11. 12. 2023.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnosti je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud předně připomíná, že již v nálezu ze dne 30. 11. 1995
sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243) vyslovil tezi, podle níž je ústavní soudnictví vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních předpisů. Konstatoval, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Co do své zákonnosti a ústavnosti prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, zejména při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení je proto nutno považovat, s výjimkou mimořádné situace, za nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí. Její možnost je tak v těchto souvislostech nutno vykládat restriktivním způsobem. Své místo má pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, vymyká-li se postup orgánů činných v trestním řízení zcela ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
9. Dále Ústavní soud připomíná, že majetkové hodnoty zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Dodatkový protokol"") a zajištění je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o ""zbavení majetku"" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření, jež se týká ""užívání majetku"" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976 ve věci Handyside v. Spojené království, stížnost č. 5493/72, bod 62.). Skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, však nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob.
10. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a a násl. trestního řádu Ústavní soud vychází z jejich smyslu a účelu. Zajištění podle § 79a a násl. trestního řádu je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou není odnětí daných prostředků vlastníkovi, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k takovému jejich užití, které by mařilo průběh a výsledek trestního řízení. Jde o omezení vlastnického práva dotčených osob, avšak v hranicích výluky z jeho ochrany, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů (§ 1 odst. 1 trestního řádu) i snaha v nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.
11. Na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu jsou z ústavního pohledu kladeny následující požadavky: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení [srov. obdobně usnesení ze dne 9. 10. 2007
sp. zn. I. ÚS 105/07
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Kromě toho i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Nutno zdůraznit, že je možné i následně žádat o zrušení zajištění.
12. Zajištění podle § 79a a násl. trestního řádu (a platí to přiměřeně i při zajišťování náhradní hodnoty) lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný zjištěnými skutečnostmi, postačí. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty, o budoucích následcích, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, či jsou opodstatněné obavy z jednání obviněného na úkor poškozeného, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen. Přitom výsledky trestního řízení Ústavní soud nemůže svým rozhodnutím předjímat.
13. Legitimita zajištění v průběhu řízení se může oslabit v souvislosti s plynutím času. V tomto směru je vhodné upozornit zejména na nález ze dne 30. 1. 2008
sp. zn. II. ÚS 642/07
(N 25/48 SbNU 291) [podobně nález ze dne 19. 3. 2009
sp. zn. III. ÚS 1396/07
(N 62/52 SbNU 609)], ve kterém Ústavní soud vyslovil, že každé ""zasahování do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti"", totiž ""musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli"", neboť ""tento vztah má nepochybně i svou časovou dimenzi - zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho"", přičemž ""k tíži obviněných, a tím spíše k tíži subjektů dotčených trestním řízením, nemohou jít neodůvodněné průtahy př prokazování trestné činnosti (...) nelze přisvědčit tvrzení policejního orgánu, resp. státního zastupitelství o tom, že k průtahům došlo např. v důsledku organizačních těžkostí při vytváření podmínek pro vyšetřování, nedostatečným kapacitním zabezpečením apod. Neúměrné prodlužování vyšetřování by takto dotčenou osobu postihovalo nad rámec oprávnění daných ústavním pořádkem. Neúměrné a nedůvodné protahování přípravného řízení by tedy mohlo založit neproporcionalitu předmětného zásahu"".
14. Nutno uvážit, že zatímco u kratšího zajištění plně platí, že je institutem zatímní povahy, s přibývajícími léty se tato jeho dočasnost stále více relativizuje a je třeba na věc pohlédnout s větší ""přísností"". U zajištění v řádu měsíců či několika málo let (srov. např. usnesení ze dne 19. 2. 2014
sp. zn. II. ÚS 3674/13
a ze dne 7. 5. 2014
sp. zn. II. ÚS 776/14
, která se týkala případů zajištění trvajících cca 2 roky) se Ústavní soud zaměřuje toliko na posouzení, zda napadené rozhodnutí naplňuje výše uvedené požadavky, to vše s přihlédnutím k možnostem dotčeného subjektu dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. U mnohaletého zajištění se však situace podstatně mění.
15. Ústavní soud se vzhledem k uvedenému zaměřil zejména na posouzení, zda rozhodnutí o zajištění naplňují vymezené předpoklady, a to s přihlédnutím k možnostem stěžovatelky dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. Důvody k vyhovění ústavní stížnosti přitom neshledal.
16. Napadená rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, protože zajištění probíhá v procesním režimu § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu. Rozhodováno je přitom orgány k tomu trestním řádem určenými. Stejně tak Ústavní soud ve věci nezjistil existenci svévole.
17. Stěžovatelčinu námitku, že orgány činné v trestním řízení nevymezily ústavně konformním způsobem zajištěnou pohledávku, považuje Ústavní soud za neopodstatněnou, neboť pohledávka, která je předmětem zajištění, byla popsána způsobem dostatečným k tomu, aby nemohla být zaměněna za jinou, a to za pomoci všech informací dostupných v době rozhodování [srov. § 79a odst. 2 trestního řádu]. I kdyby bylo v další fázi trestního řízení zjištěno, že právní kvalifikace důvodu plnění poskytnutých obviněným stěžovatelce nebyla správná, vzhledem k výše uvedeným omezením ústavněprávního přezkumu je určující, že šlo o závazkový vztah mezi obviněným a stěžovatelkou, jehož obsahem byla pohledávka obviněného vůči stěžovatelce a její výše byla vyčíslena na základě údajů o pohybech na bankovních účtech, jejichž obsah stěžovatelka nezpochybňuje.
18. Namítá-li stěžovatelka, že ji orgány činné v trestním řízení nevyslechly ani nevyzvaly k písemnému vyjádření, neuvádí, jaké skutkové a právní argumenty v důsledku takového jejich postupu nemohla uplatnit. Stěžovatelka podala proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí policejního orgánu instanční stížnost, o které rozhodl krajský soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením. Další námitky předestřel krajskému soudu obviněný.
19. Krajský soud se udržitelným způsobem vypořádal též s výtkou, že potvrzení o zániku pohledávky není přesvědčivé, přičemž odkázal na výpověď spoluobviněného L. S., podle kterého obviněný na podezření, že ""jsou odposlouchávaní"", reagoval konkretizovanými postupy mařícími objasňování projednávané trestné činnosti (např. výmazem elektronické komunikace). Krajský soud přitom výstižně uvedl, že nemá-li vůči ní obviněný pohledávku, zajištěním této neexistující pohledávky nemohlo dojít k zásahu do jejích ústavně zaručených práv a svobod.
20. Orgány činné v trestním řízení se nezpronevěřily ani nosným důvodům výše citované judikatury Ústavního soudu týkající se časových aspektů zajištění výnosů z trestné činnosti a náhradních hodnot.
21. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 2374/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130665&pos=442&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky Evy P. (jedná se o pseudonym), t. č. Vazební věznice Praha Ruzyně, zastoupené JUDr. Martinem Haladou, LL.B., advokátem, sídlem náměstí I. P. Pavlova 1785/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2024 č. j. 5 Tdo 392/2024-724, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2024 č. j. 8 To 107/2023-675 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2023 č. j. 5 T 50/2023-637, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7, 8, 10, 32, 36, 39 a 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 5, 6, 7 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Praze (dále jen ""krajský soud"") napadeným rozsudkem uznal stěžovatelku vinnou pokusem zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za který ji uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, a dále jí uložil i trest propadnutí specifikovaného kuchyňského nože, a podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jí uložil povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky majetkovou škodu ve výši 83 120 Kč s příslušenstvím. Podle krajského soudu se stěžovatelka uvedeného zločinu dopustila tím, že (ve stručnosti vymezeno) dne 15. 1. 2023 v rodinném domě, který obývala spolu s manželem (dále jen ""poškozený""), se kvůli nutnosti vystěhování z uvedeného domu a hrozící ztrátě bydliště jej rozhodla usmrtit, načež kolem 21:10 hod. v obývacím pokoji poté, co poškozený usnul na sedací soupravě, zaútočila vůči jeho krku kuchyňským nožem, způsobila mu šesti zářezy ránu na levé straně krku a v levé nadklíčkové oblasti a svalu levého kývače hlavy s protětím zevní jugulární žíly. To poškozeného probudilo, začal se bránit. Přesto se stěžovatelce ještě podařilo zasáhnout jej uvedeným nožem do trupu a způsobit mu bodnou ránu hrudníku, načež poškozený stěžovatelce nůž vytrhl uchopením za čepel, čímž mu vzniklo další poranění v podobě dvou řezných ran. Poté poškozený utekl k sousedům, kteří přivolali lékařskou pomoc, a následně byl kvůli životu ohrožujícím poraněním převezen do nemocnice, operován a hospitalizován. Zamýšlený útok byl přitom kvůli použitému noži a oblastem těla, vůči nimž stěžovatelka útok vedla, způsobilý poškozeného usmrtit.
3. Proti rozsudku krajského soudu podaly odvolání stěžovatelka i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze (dále jen ""vrchní soud"") podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu napadeným rozsudkem částečně zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu a stěžovatelce uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 256 trestního řádu odvolání stěžovatelky zamítl.
4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatelky podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v úvodu ústavní stížnosti rekapituluje události, které předcházely skutku, pro který byla odsouzena. Zmiňuje, že provozovala hospodu a obchod, avšak její podnikání se během pandemie Covid-19 dostalo do vážných problémů, čehož využilo několik subjektů zaměřujících se na osoby ve svízelné finanční situaci, které vlastní hodnotné nemovité věci. Poté, co přestala být schopna splácet půjčku přijatou za účelem udržení svého podnikání, byla nucena k prodeji pod cenou, vyklizení a předání dvou domů, včetně toho, kde bydlela. Stěžovatelka večer přede dnem, kdy se měla vystěhovat, napadla výše popsaným způsobem poškozeného, o nějž do té doby pečovala (stejně jako o svého nevlastního otce) a s nímž ji spojoval harmonický vztah.
6. Stěžejním důkazem provedeným v průběhu hlavního líčení byl společný znalecký posudek soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie. Podle závěrů znaleckého posudku netrpěla stěžovatelka v době páchání trestného činu duševní chorobou ve smyslu psychózy ani patickým afektem, nicméně byla u ní přítomna anxiózně depresivní reakce a prostý vystupňovaný afekt. Její ovládací schopnosti byly podstatně sníženy, ale jednání bylo ""cíle-směrné, volní a rozvažované"", tj. afekt byl přítomen a racionální úvaha byla významně potlačena emocionální složkou, která zapříčinila tzv. tunelové vidění, kvůli němuž nebyla stěžovatelka s to racionálně uvažovat a posoudit okolnosti svého jednání. Poškozený vypověděl, že stěžovatelka měla ""úplně nepříčetný pohled"" a ""obrovskou sílu najednou"". Rovněž státní zástupkyně v závěrečné řeči uvedla, že oproti znění obžaloby má za to, že jednání stěžovatelky by mělo být posouzeno jako pokus trestného činu vraždy tzv. v prvním odstavci (""prostá vražda""), nikoli coby vraždy s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§ 140 odst. 2 trestního zákoníku). Krajský soud označil výsledky znaleckého zkoumání za vzájemně si odporující, odmítl závěr o impulsivní zkratkové reakci stěžovatelky a uzavřel, že šlo o úmyslné jednání s rozmyslem, přičemž afekt se projevil až v průběhu napadení. Vrchní soud shledal obhajobou navržený doplňující výslech znalců i vyhotovení revizního znaleckého posudku za nadbytečné, závěry krajského soudu převzal jako věcně správné a přistoupil ke zvýšení trestu odnětí svobody.
7. Stěžovatelka v dovolacím řízení argumentovala, že závěry soudů nižších stupňů o rozmyslu jsou v rozporu se znaleckým posudkem a výpovědí znalců, přičemž poukazovala, že tyto soudy odmítly provést doplňující výslech znalců a revizní posudek. Dovolací soud se však ztotožnil s jejich závěry a konstatoval, že premeditace nevylučuje afektivní stav, který se mohl projevit až v průběhu útoku, pročež soudy nižších stupňů podle něj správně uzavřely, že stěžovatelka jednala po předchozím uvážení. Stěžovatelka se závěry Nejvyššího soudu nesouhlasí a označuje za nepatřičné též odkazy na institut actio libera in causa dolosa (srov. § 360 odst. 2 trestního zákoníku) či tzv. opojení krví, neboť jde o případy ani v nejmenším se nepodobající posuzované věci.
8. Stěžovatelka namítá, že skutková zjištění obecných soudů o rozmyslu a absenci afektu jsou v extrémním rozporu se znaleckým posudkem a výpověďmi znalců, přičemž jediný logický závěr z důkazů je, že jednala v prostém vystupňovaném afektu s podstatně sníženými ovládacími schopnostmi a zmenšenou příčetností, zatímco o rozmyslu či předchozím uvážení nelze důvodně uvažovat. Jelikož afekt není volní psychickou aktivitou, výstižný není argument obecných soudů, že poškozený nezavdal jejímu jednání jakoukoli příčinu. Porušení zásady in dubio pro reo stěžovatelka spojuje s výhradou, že obecné soudy vyložily vnitřně rozporný znalecký posudek v její neprospěch. Stěžovatelka kritizuje odmítnutí provedení doplňujícího výslechu znalců a vypracování revizního posudku, což považuje za procesní situaci opomenutých důkazů. Právo nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, bylo podle stěžovatelky porušeno v důsledku nepřiměřeného hodnocení důkazů a extrémního nesouladu mezi skutkovými a právními závěry. Uložený trest považuje stěžovatelka za nepřiměřeně přísný a neproporcionální, neboť neodpovídá okolnostem případu a její osobě, která není pro společnost nebezpečná, což vyplývá též z její předchozí bezúhonnosti. Trestem odnětí svobody je podle stěžovatelky nepřímo zasaženo i do práv jejího manžela, který je na její péči závislý a uvěznění považuje za trest především pro něj.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, vyjma části napadající výrok krajského soudu, který byl zrušen vrchním soudem; Ústavní soud není oprávněn rušit výroky, které byly zrušeny nebo změněny.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení ""běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem"", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)], v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka ""nesprávnosti"" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
11. Ústavní soud mnohokrát konstatoval, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně (obecným) soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Z hlediska ústavněprávního může být pouze posouzeno, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v ""extrémním nesouladu"", a zda interpretace použitého práva je i ústavně konformní; deficit takového adekvátního posouzení se pak nezjevuje jinak než z poměření, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, odpovídá ustáleným závěrům soudní praxe, není výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně přijímaného chápání dotčených právních institutů, resp. není v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (viz teze ""přepjatého formalizmu""). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
12. V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde o posouzení, zda se soudy nedopustily pochybení způsobilého založit nepřijatelné ústavněprávní následky, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do základních práv stěžovatelky, zejména do práva na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny ve spojení s čl. 8 odst. 2 Listiny.
13. Maje na zřeteli uvedené zásady, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost, resp. námitky v ní obsažené, neobstojí, neboť ústavněprávně relevantními pochybeními napadené řízení a jeho výsledek postiženo není, proto postačuje odkaz na obsah odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí. V rovině konkrétní, resp. v jednotlivostech, lze doplnit následující závěry.
14. Stěžovatelka brojí proti důkaznímu řízení a hodnocení důkazů rozhodujícími soudy. Dané oblasti patří do kompetenční sféry nezávislých soudů a Ústavní soud, který není součástí jejich soustavy, zasahuje do jejich pravomoci zcela výjimečně, a to při určitých druzích pochybení [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004
sp. zn. IV. ÚS 570/03
(N 91/33 SbNU 377)]. Uplatňuje-li stěžovatelka výtky skutkového původu, Ústavní soud připomíná, že ve své dosavadní judikatuře formuloval celkem tři druhy pochybení v průběhu dokazování před obecnými soudy, které nabývají takové intenzity, že je nezbytný jeho kasační zásah z důvodu ochrany dotčených základních práv a svobod.
15. První skupinu vad, v nichž Ústavní soud hodnotí ústavní souladnost důkazního řízení, tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci [srov. např. nález ze dne 18. 11. 2004
sp. zn. III. ÚS 177/04
(N 172/35 SbNU 315)]. Stěžovatelka však nenamítá, že právě tento problém v trestním řízení vyvstal.
16. Druhou skupinu vad při dokazování tvoří tzv. opomenuté důkazy [např. nález ze dne 18. 4. 2001
sp. zn. I. ÚS 549/2000
(N 63/22 SbNU 65)]. Ve své ustálené judikatuře [srov. nález ze dne 24. 2. 2005
sp. zn. IV. ÚS 251/04
(N 34/36 SbNU 379)] Ústavní soud konstantně zastává názor, že zákonem předepsanému postupu nalézání práva (zásadám řádného procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - nevyhoví-li jim - v rozhodnutí vyložit důvody, pro které navržené důkazy neprovedl, popř. je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění; neučiní-li tak obecný soud nebo učiní-li tak nedostatečně, dochází při jeho rozhodování nejen k vadám spočívajícím v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny (především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2). Tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez náležitého odůvodnění nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho neústavnost.
17. Třetí skupinu vad důkazního řízení, významných z ústavněprávního hlediska, tvoří situace, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995
sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)]. K takovému pochybení tedy dojde,
postrádá-li určitý závěr soudu jakoukoliv rozumnou, skutkovou nebo logickou oporu v provedeném dokazování.
18. Ke druhé a třetí kategorii vad důkazního řízení lze zařadit argumentaci stěžovatelky, která setrvává na své obhajobě, že obecné soudy dospěly k závěru o existenci rozmyslu, resp. předchozího uvážení (tzv. premeditace v širším smyslu), ačkoli podle znaleckého posudku v době spáchání činu jednala v afektu, přičemž tento posudek je zatížený vnitřními rozpory, které obecné soudy opomenuly, resp. interpretovaly k její tíži.
19. V obecné rovině je třeba předeslat, že trestní zákoník pod pojmem nepříčetnosti rozumí stav vylučující trestní odpovědnost, ve kterém pachatel pro duševní poruchu (přechodnou, déletrvající či trvalou), jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat protiprávnost svého jednání, anebo nemůže své jednání ovládat (§ 26 trestního zákoníku). Závěr o tom, zda pachatel jednal ve stavu nepříčetnosti (či snížené příčetnosti), je přitom závěrem právním. V případech, kdy orgány činné v trestním řízení zjistí, že osoba pachatele nebo okolnosti spáchaného činu vzbuzují pochybnosti o tom, zda šlo o jednání trestně odpovědného (příčetného) pachatele, je nezbytné, aby své právní závěry opřely o odborné znalosti příslušných znalců (srov. zejména § 2 odst. 5, § 105 odst. 1 a § 116 odst. 1 trestního řádu). Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký posudek je pak jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními.
20. Obecné soudy vzaly za prokázané, že stěžovatelka byla schopná cílevědomého jednání, uvažování a byla si vědoma následků svého jednání, neboť poškozeného chtěla usmrtit, aby nemusel čelit následkům spojeným s exekucí. Pro závěry soudů, že u stěžovatelky nešlo o patický afekt, ale o rozmyšlené a cílené jednání, svědčí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že útočila v rámci jejich každodenní večerní rutiny, poškozený pravidelně usínal v obývacím pokoji u televize mezi 19. a 20. hodinou. Stěžovatelka vyčkala, až poškozený usne, přinesla z kuchyně nůž a začala jej řezat do krku. Ústavní soud neshledal exces v závěru obecných soudů, že v takovém jednání lze spatřovat předchozí uvážení, neboť stěžovatelka s vědomím toho, že poškozený usíná večer u televize, počkala na tuto situaci, v níž se poškozený nebude moci bránit, aby její záměr byl úspěšný a poškozeného se jí podařilo usmrtit bez možnosti jeho obrany. Toto jednání vykazuje znaky cíleného racionálního chování, které směřovalo k dosažení záměru stěžovatelky usmrtit poškozeného za situace, v níž se pro spánek nebude schopen bránit. Není tedy přesvědčivé námitky proti zjištění obecných soudů, že jednání stěžovatelky předcházel myšlenkový proces, v jehož rámci si vytvořila plán na usmrcení poškozeného právě poté, co usne. Ačkoliv byla stěžovatelka frustrována v důsledku nepříznivé životní situace, tento její jistě delší dobu trvající stav citové tenze nelze směšovat s afektem v době činu ve smyslu jeho forenzního významu, protože šlo o přetrvávající a vleklejší krizi, která se v daných souvislostech vyhrotila blížícím se dnem vystěhování a ztráty bydlení.
21. Vrchní soud v bodech 24. a násl. rozsudku ústavněprávně udržitelným způsobem vysvětlil důvody, pro které shledal opakovaný výslech znalců a zpracování revizního znaleckého posudku za důkazní prostředky nadbytečné s tomu odpovídajícími procesními důsledky.
22. Všechny tyto okolnosti, jakož i povaha činu spočívající v tzv. premeditaci svědčí o tom, že stěžovatelka chtěla způsobit ohrožení nebo porušení zájmu chráněného v § 140 trestního zákoníku, tzn. usmrtit poškozeného. Skutečnost, že k následku zamýšlenému stěžovatelkou nedošlo, byla na ní zcela nezávislá, neboť nedokázala odhadnout intenzitu obrany poškozeného, který jí nůž vytrhl a poté z místa činu utekl.
23. Ústavní soud tedy nespatřuje exces v závěru obecných soudů, které v inkriminovaném činu shledaly naplněnými znaky pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 2 trestního zákoníku, a to včetně znaků subjektivní stránky a spáchání činu ""po předchozím uvážení"".
24. Stěžovatelka se dále vymezuje proti závěrům vrchního soudu o přiměřenosti stanoveného trestu odnětí svobody. K těmto výhradám Ústavní soud uvádí, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [srov. nález ze dne 24. 4. 2008
sp. zn. II. ÚS 455/05
(N 74/49 SbNU 119)], neboť rozhodování soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (srov. čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že by soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu (srov. čl. 39 Listiny). Toto pochybení by mohlo nastat v případě, že soud uloží druh trestu zákonem nedovolený, výše trestu se pohybuje mimo rozsah zákonem stanovené sazby, nejsou respektována pravidla modifikující tuto sazbu či upravující trestání v případě mnohosti trestné činnosti, příp. při stanovení konkrétní výměry zvoleného trestu jsou zcela opomenuty rozhodující okolnosti pojící se k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu, resp. je zde extrémní nevyváženost prvku represe a prevence [např. usnesení ze dne 23. 1. 2014
sp. zn. I. ÚS 2613/13
a ze dne 5. 3. 2015
sp. zn. III. ÚS 2925/14
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. Závěry vrchního soudu týkající se výše trestu odnětí svobody se a priori nejeví jako hrubě nespravedlivé či excesivní a Ústavní soud, jak uvedeno výše, za takových okolností není oprávněn sám přistoupit ke kasačnímu zásahu. Stěžovatelce byl za použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku snížen trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené, přičemž v podrobnostech Ústavní soud odkazuje na body 31. až 35. rozsudku vrchního soudu. O vybočení ze zásady proporcionality trestní represe nejde. Takto uložený trest nelze považovat v případě stěžovatelky za nepřiměřeně přísný či dokonce excesivní, a tedy vybočující z ústavněprávních požadavků.
25. Stěžovatelka namítá, že výkonem trestu odnětí svobody je postižen zejména poškozený, který je závislý na její péči, nicméně její polemika se týká práv osob odlišných od ní samotné, přitom zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis (srov. např. usnesení ze dne 11. 5. 1999
sp. zn. I. ÚS 74/99
, ze dne 8. 3. 2016
sp. zn. II. ÚS 3665/15
či ze dne 19. 6. 2018
sp. zn. I. ÚS 1792/18
). Aniž by Ústavní soud zpochybňoval či bagatelizoval existenci nepříznivých dopadů stanovené trestní sankce na poškozeného, věc není souměřitelná kupř. s nálezem ze dne 7. 8. 2017
sp. zn. II. ÚS 2027/17
(N 137/86 SbNU 315), na nějž stěžovatelka ostatně nepoukazuje. Ve zmíněném nálezu Ústavní soud konstatoval, že v případě ukládání trestu odnětí svobody rodiči (odsouzenému pro usmrcení z nedbalosti a ohrožení pod vlivem návykové látky) je třeba zohlednit nejlepší zájem dítěte (které přežilo dopravní nehodu způsobenou stěžovatelem, který jako řidič automobilu se zbytkovým alkoholem v krvi havaroval) podle čl. 3 odst. 1 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte a vypořádat všechny zvláštní okolnosti případu. V nyní posuzované věci byla stěžovatelka odsouzena pro úmyslný trestný čin, přičemž obecné soudy (srov. zejména bod 32. rozsudku vrchního soudu) vzaly v potaz coby polehčující okolnosti motiv jejího jednání odvíjející se z tíživé osobní situace i postoj samotného poškozeného.
26. Stěžovatelka napadla rovněž usnesení Nejvyššího soudu, nicméně další důvody, proč je pokládá za neústavní, s již výše vypořádanými výjimkami neuvedla, a ani Ústavní soud žádné neshledává. Přestože Nejvyšší soud o dovolání stěžovatelky rozhodl, jak bylo uvedeno výše, zabýval se také otázkou, zda postupem soudů nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, avšak ani takové porušení neshledal. Odůvodnění jeho usnesení je logické, závěry mají oporu v provedených důkazech a neodporují žádné z ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení podle hlavy páté Listiny. Na tyto závěry lze tedy v podrobnostech odkázat.
27. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv, ve zbývající části podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 293/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130666&pos=443&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., t. č. ve Vazební věznici České Budějovice, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem, sídlem Jírovcova 1863/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. ledna 2025 č. j. 3 To 551/2024-432 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. prosince 2024 č. j. 5 T 165/2024-419, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 a čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen ""okresní soud"") ponechal stěžovatele ve vazbě, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), trvají. Okresní soud nepřijal nabídku rodičů stěžovatele na převzetí záruky za další chování stěžovatele a nepřijal ani písemný slib stěžovatele podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu ve smyslu argumentu a contrario. Účelu vazby nebylo možné dosáhnout ani dohledem probačního úředníka. Okresní soud vyšel z toho, že proti stěžovateli byla podána obžaloba pro zvlášť závažný zločin loupeže spáchaný ve formě spolupachatelství. Trestná činnost spočívala v tom, že jedna z obviněných vylákala poškozeného do svého bytu, kde čekali ostatní obvinění, včetně stěžovatele, kteří vůči němu použili násilí, prohledali mu osobní věci a nutili jej k ponižujícím činnostem. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin a není u něj dána žádná překážka pro další trvání vazby. Dále uvedl, že stěžovatel byl v minulosti opakovaně ve výkonu trestu odnětí svobody. U stěžovatele je dán důvod tzv. útěkové vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, neboť nemá stálé bydliště, není pevně fixován ke konkrétnímu místu rodinnými či pracovními vazbami, hrozí mu vysoký trest ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Navíc je u něj dána obava, že bude pokračovat v trestné činnosti ve smyslu § 67 písm. c) trestního řádu. Shora popisované trestné činnosti se měl stěžovatel dopustit krátce poté, co byl propuštěn z předchozího výkonu trestu odnětí svobody. Nad rámec uvedeného okresní soud výslovně poznamenal, že nepřijal nabídku záruky stěžovatelových rodičů, že i bez omezení osobní svobody povede řádný život. Stěžovatel je totiž dospělý, zcela samostatný a s rodiči trvale nežije. Výchovný vliv rodičů je oslabován také předchozími proviněními, od jejichž spáchání stěžovatele rodiče neodradili.
3. Následná stížnost stěžovatele podaná podle § 141 a násl. trestního řádu byla Krajským soudem v Českých Budějovicích (dále jen ""krajský soud"") zamítnuta jako nedůvodná. Okresní soud se podle krajského soudu nedopustil při posuzování stěžovatelova návrhu žádných procesních pochybení, stěžovatel měl v řízení obhájce a bylo mu umožněno, aby se ke všem podstatným okolnostem jeho vazebního stíhání vyjádřil. Vazební stíhání je podle krajského soudu v souladu s povahou a závažností posuzovaného trestného činu, jehož se stěžovatel dopustil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že okresní soud neprovedl jím navrhované důkazy k tomu, že může být stíhán na svobodě - v této souvislosti zejména nevyslechl jeho rodiče. Okresní soud se také v odůvodnění svého rozhodnutí mýlil, pokud uzavřel, že nyní posuzované trestné činnosti se stěžovatel dopustil krátce po svém podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; stěžovatel nebyl podmíněně propuštěn, ale byl propuštěn po vykonání jemu uloženého trestu odnětí svobody. Rodiče stěžovatele nebyli slyšeni ani před krajským soudem. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s východiskem obecných soudů, že je ohrožen trestem odnětí svobody nejméně ve výši osmi let, neboť aktuální sazba trestu odnětí svobody je ve věci stěžovatele 2 až 10 let. Důvodnost vazby nemůže být založena jenom předchozí trestní minulostí obviněného.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud uvedl již mnohokráte ve své judikatuře, že posuzování vazebních důvodů či jejich trvání in concreto je především úlohou obecných soudů, do níž Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat [srov. nálezy ze dne 20. 11. 2000
sp. zn. IV. ÚS 137/2000
(N 174/20 SbNU 235), ze dne 6. 6. 2002
sp. zn. III. ÚS 121/02
(N 68/26 SbNU 203), ze dne 7. 4. 2005
sp. zn. I. ÚS 585/02
(N 77/37 SbNU 83) nebo ze dne 15. 4. 2010
sp. zn. I. ÚS 1115/09
(N 85/57 SbNU 137) aj.].
7. Také proces dokazování ve vazebních věcech se řídí zásadou volného hodnocení důkazů, která je projevem důvěry v moc soudní a jedním z garantů její nezávislosti. Ústava ani zákon nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání té které skutečnosti zvolit [např. nález ze dne 6. 8. 2008
sp. zn. II. ÚS 881/08
(N 137/50 SbNU 211)] a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat [srov. usnesení ze dne 13. 3. 2014
sp. zn. III. ÚS 859/13
(U 4/72 SbNU 575)], přičemž soud je oprávněn a zároveň povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti [viz nálezy ze dne 24. 11. 2005
sp. zn. I. ÚS 455/05
(N 210/39 SbNU 239) nebo ze dne 23. 10. 2014
sp. zn. I. ÚS 1677/13
(N 195/75 SbNU 197)]. Ze zásady volného hodnocení důkazů z ústavněprávního hlediska vyplývá, že nevybočuje-li proces dokazování z mezí ústavní konformity, nemůže Ústavní soud jeho výsledky přehodnocovat, i kdyby bylo možné či pravděpodobné, že by jiný soud na základě shodně provedeného dokazování dospěl k jinému závěru.
8. Podle Ústavního soudu důvody trvání vazby v případě stěžovatele obecné soudy nedovodily jen pro jeho trestní minulost. Obecné soudy kladly důraz na to, že stěžovatel nemá žádné pracovní ani sociální zázemí, jako místo jeho trvalého pobytu je označen obecní úřad, u rodičů se přes jeho proklamaci před soudem nezdržoval trvale ani v minulosti. Okresní soud rodiče stěžovatele při vazebním zasedání nevyslechl. K tomu vysvětlil, že dosud rodiče neměli na stěžovatele dostatečný vliv, stěžovatel s nimi nežije a jako dospělého člověka ho nelze nutit, aby se podrobil jejich autoritě. Výpověď rodičů by na těchto závěrech nemohla ničeho změnit. Okresní soud a priori nezpochybňoval věrohodnost stěžovatelových rodičů, na druhou stranu sám stěžovatel obecným soudům - opět s ohledem na kontext jeho případu - nepředložil žádné argumenty, proč by na jeho chování rodiče tentokrát měli mít zásadnější vliv. Zmínily-li obecné soudy stěžovatelovu trestní minulost, kdy opakovaně páchal trestnou činnost i přes vykonané tresty odnětí svobody, učinily tak proto, aby vysvětlily, proč neuvěřily blanketním tvrzením stěžovatele, že může být stíhán na svobodě. Bylo na stěžovateli, aby obecným soudům předestřel takové argumenty, z nichž by bylo možno alespoň s jistou dávkou pravděpodobnosti dovodit, že u stěžovatele skutečně vazební důvody - ať už se týkají vazby útěkové nebo vazby předstižné - nejsou splněny. To ovšem stěžovatel ani podle Ústavního soudu neučinil, přesto, že minimálně argumentace okresního soudu mu byla v průběhu dalšího řízení známa.
9. Obecné soudy rovněž nepochybily, pokud i s ohledem na stěžovatelem doposud páchanou trestnou činnost uvedly, že je ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. To i z pohledu judikatury Ústavního soudu, na kterou bylo v řízení výslovně odkazováno, odůvodňuje obavu, že se stěžovatel mimo rámec vazebního stíhání bude skrývat nebo uprchne. Samotnou okolnost, že stěžovatel může být stíhán na svobodě, aniž by se dopouštěl jakéhokoliv protiprávního jednání, nemůže představovat ani to, že stěžovatel okresnímu soudu předložil nabídku na zaměstnání, které by vykonával po propuštění z vazby. Podle Ústavního soudu totiž nelze přehlížet, že sám stěžovatel uváděl, že i v minulosti pracoval na stavbách a vydělal si průměrně 18 000 Kč měsíčně. Ani tato okolnost mu v minulosti nebránila v páchání trestné činnosti.
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 321/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130667&pos=444&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Byry, zastoupeného Mgr. Pavlem Kolouškem, advokátem, sídlem Radniční 136/7, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 4 As 183/2024-36, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2024 č. j. 64 A 7/2024-30, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. června 2024 č. j. KUJCK 70996/2024 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 15. dubna 2024 č. j. SO/13471/2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Magistrátu města České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Ústavní soud se v tomto usnesení zabývá ústavností řízení a rozhodnutí o udělení pokuty za spáchání přestupku ve výši 2 000 Kč.
2. Magistrát města České Budějovice uznal stěžovatele vinným spácháním přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen ""zákon o některých přestupcích""), neboť jiným hrubým jednáním popsaným ve výroku napadeného rozhodnutí úmyslně narušil občanské soužití. Za tento přestupek správní orgán stěžovateli uložil pokutu ve výši 2 000 Kč a stanovil mu povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok I.). Zároveň podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastavil řízení o přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, kterého se měl stěžovatel dopustit ublížením na cti hrubě urážlivým jednáním (výrok II.).
3. Stěžovatelovo odvolání směřující proti výroku I. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu Krajský úřad Jihočeského kraje zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil.
4. Stěžovatel se bránil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen ""krajský soud"") zamítl, přičemž se vypořádal s námitkou zpochybňující autenticitu kamerového záznamu a nepřisvědčil stěžovatelem předložené skutkové verzi případu.
5. Kasační stížnost stěžovatele odmítl Nejvyšší správní soud napadeným usnesením pro nepřijatelnost podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen ""s. ř. s.""). Nejvyšší správní soud konstatoval, že přijatelnost kasační stížnosti neodůvodňuje žádná právní otázka týkající se provedeného dokazování, v němž neshledal žádné pochybení.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel s těmito závěry správních soudů a správních orgánů nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv.
7. Stěžovatel napadá průběh provedeného dokazování a rozporuje učiněná skutková zjištění. Zpochybňuje pravost kamerového záznamu, s nímž bylo dle jeho názoru manipulováno. S odkazem na obsah napadených rozhodnutí prezentuje vlastní verzi skutkového děje nyní posuzovaného případu.
III.
Splnění procesních předpokladů řízení
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Vlastní posouzení
9. Ústavní soud předně uvádí, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Stěžovatel rozporuje uložení pokuty v bagatelní výši 2 000 Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji co do ústavní roviny činí významnou (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014
sp. zn. III. ÚS 3725/13
).
10. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal žádné mimořádné okolnosti ve shora naznačeném smyslu, jež by odůvodňovaly jeho kasační zásah. Současně zdůrazňuje, že stěžovatel pomíjí klíčový závěr Nejvyššího správního soudu, že kasační stížnost podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy, a proto odmítl jeho kasační stížnost pro nepřijatelnost.
11. Nejvyšší správní soud vysvětlil, proč je stěžovatelova kasační stížnost nepřijatelná, a tedy věcně neprojednatelná (viz body 13-14 napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Navíc i přes odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost se Nejvyšší správní soud s námitkami stěžovatele - směřujícími primárně proti hodnocení skutkového stavu nyní posuzovaného případu - vypořádal (tamtéž, bod 15). Ani v případě meritorního projednání kasační stížnosti by tak nebylo možné očekávat, že by dospěl ke změně přijatých právních závěrů a stěžovatel by byl ve věci úspěšný.
12. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti představil pouze repetitivně argumentaci, se kterou se však již přesvědčivým způsobem vypořádaly obecné soudy i správní orgány. Ústavní soud proto nespatřuje žádný rozumný důvod, pro který by měl jejich závěry z hlediska jemu svěřené ústavní role ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) revidovat.
13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 222/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130668&pos=445&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní společnosti Skanska a.s., sídlem Křižíkova 682/34a, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2024 č. j. 58 Co 345/2024-157, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Pardubického kraje, sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), jakož i právo na rovné zacházení ve smyslu čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny.
2. Vedlejší účastník řízení (žalobce) se po stěžovatelce (žalované) domáhal zaplacení částky ve výši 14 628 550,77 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o dílo na modernizaci silnice za opožděné dodání návrhu oddělovacího geometrického plánu.
3. Městský soud v Praze (dále jen ""městský soud"") výrokem I napadeného rozsudku změnil k odvolání stěžovatelky rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen ""obvodní soud"") ze dne 29. 4. 2024 č. j. 30 C 334/2023-120 v odvoláním napadeném částečně vyhovujícím výroku II (v částce 1 131 956 Kč) tak, že žalobu o zaplacení částky ve výši 851 768,70 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbytku napadeného výroku II jej potvrdil. Ústavní stížností napadeným výrokem II uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady řízení před obvodním soudem celkem ve výši 790 476 Kč, které sestávaly z uhrazeného soudního poplatku ve výši 731 428 Kč a nákladů na právní zastoupení ve výši 59 048 Kč vypočtených z tarifní hodnoty odpovídající přiznané částce (280 087 Kč), jakož i náklady odvolacího řízení ve výši 25 822,61 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení přisvědčil obvodnímu soudu a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 28 Cdo 3808/2016) i Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 24. 4. 2008
sp. zn. III. ÚS 2558/07
nebo ze dne 10. 1. 2013
sp. zn. II. ÚS 793/12
aj.) použil § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ""o. s. ř.""). Městský soud uvedl, že vedlejší účastník řízení byl v základu nároku úspěšný a rozsah moderace smluvní pokuty závisel na úvaze soudu, pročež bylo třeba vedlejšímu účastníkovi řízení, byť měl v řízení pouze částečný úspěch, přiznat náhradu nákladů v plném rozsahu. Zároveň neshledal důvody pro rozhodnutí o nákladech řízení podle úspěchu ve věci.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka městskému soudu vytýká, že aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř., aniž by se dostatečně vypořádal s relevantními okolnostmi věci a její argumentací. I když rozhodnutí záviselo na úvaze soudu, měly se soudy (zejména městský soud) zabývat tím, zda nebylo na místě aplikovat § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnout podle úspěchu ve věci. Obecné soudy měly (vedle částečného zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby) zohlednit zjevně nepřiměřený požadavek vedlejšího účastníka řízení na zaplacení smluvní pokuty, skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena v režimu veřejného zadávacího řízení a její podmínky byly určeny vedlejším účastníkem řízení, jakož i to, že vedlejší účastník řízení byl úspěšný pouze v nepatrném rozsahu (ve výši 1,9 %). Vedlejší účastník řízení rovněž mohl a měl vzniku nákladů řízení předejít, neboť byl na zjevnou nepřiměřenost uplatňované smluvní pokuty předem upozorňován. Sám současně zmařil dosažení smíru. Podle stěžovatelky měl být rovněž aplikován princip vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, podle něhož není základem pro určení výše náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. částka požadovaná žalobou, nýbrž až částka přisouzená.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu"") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Stěžovatelka se domáhá zrušení výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů řízení. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (např. usnesení ze dne 24. 11. 2005
sp. zn. I. ÚS 457/05
). Problematika nákladů řízení zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod [např. usnesení ze dne 5. 8. 2002
sp. zn. IV. ÚS 303/02
(U 25/27 SbNU 307), ze dne 4. 2. 2003
sp. zn. I. ÚS 30/02
nebo ze dne 6. 12. 2006
sp. zn. III. ÚS 255/05
a další].
8. Stěžovatelka nesouhlasí s použitím § 142 odst. 3 o. s. ř., který umožňuje přiznat jen částečně úspěšnému účastníkovi řízení plnou náhradu nákladů řízení, bylo-li rozhodnutí ve věci samé závislé na úvaze soudu. Stěžovatelce sice lze dát zapravdu v tom, že úspěch vedlejšího účastníka řízení (původně požadoval částku přesahující 14 600 000 Kč a byla mu přiznána toliko částka 280 000 Kč) byl zcela nepatrný, avšak napadený rozsudek městského soudu lze i s ohledem na absentující ústavněprávní přesah akceptovat. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je projevem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
9. Nepřiměřenost smluvní pokuty vzhledem k utvrzované povinnosti a funkce smluvní pokuty v daném smluvním vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem řízení byla důvodem pro její (zásadní) moderaci. Použití § 142 odst. 3 o. s. ř. a v tomto směru volné úvahy soudu má i v těchto případech své opodstatnění. Použití pravidla plné náhrady nákladů při byť i jen částečném úspěchu vedlejšího účastníka řízení považuje Ústavní soud za přijatelné. Okolnosti nyní posuzované věci odpovídají jedné z hypotéz dotčeného pravidla, tedy že vedlejší účastník řízení byl částečně úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2013
sp. zn. I. ÚS 2881/12
(N 212/71 SbNU 495) není zcela přiléhavý. O prodlení stěžovatelky s dodáním požadované dokumentace nebylo sporu a nárok uplatněný vedlejším účastníkem řízení nebyl zjevně nadsazený, neboť byl vyčíslen podle jasně daného a ve smlouvě o dílo ujednaného mechanismu výpočtu smluvní pokuty. Městský soud svůj náhled na věc a důvody pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. dostatečně podrobně a logicky vysvětlil, a to včetně ústavněprávního kontextu (srov. zejm. odst. 19 napadeného rozsudku městského soudu). O exces či svévoli v žalobou požadované částce proto v nyní posuzované věci nešlo. Nelze současně přehlédnout, že podstatnou část nákladů řízení tvořil vedlejším účastníkem řízení zaplacený soudní poplatek (tedy náklady vzniklé ještě před vlastní moderací smluvní pokuty soudem). Náklady právního zastoupení pak byly vypočteny správně z přisouzené a nikoliv ze žalobou požadované částky.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 42/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130670&pos=446&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., právně zastoupeného Mgr. Martou Vosykovou, LL.M, sídlem Olomoucká 226, Uničov, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 17. září 2024 č. j. 22 Co 77/2024-426, rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. prosince 2023 č. j. 13 P 13/2022-286, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. září 2024 č. j. 22 Co 78/2024-431 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. února 2024 č. j. 13 P 13/2022-357, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a K. S. a nezletilé K. R., v řízení před obecnými soudy zastoupené kolizním opatrovníkem městem X, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost i návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatele
1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), čl. 18 odst. 1 a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Orlicí (""dále jen soud prvního stupně"") zamítl návrh stěžovatele (dále též ""otec""), kterým se domáhal, aby nezletilá K. byla svěřena do střídavé péče rodičů (výrok I.). Řízení o výživném vyloučil k samostatnému řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud vyšel ze zjištění, že naposledy byla péče o nezletilou upravena rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 11. 2015 č. j. 0 P 152/2015-60, kterým byla nezletilá svěřena do péče matky, a otci bylo stanoveno výživné 1 500 Kč měsíčně; dále byl upraven styk otce s nezletilou. O nezletilou pečovala matka, otec k její péči neměl výhrady a tyto neměl ani opatrovník nezletilé ani ošetřující lékař. Nezletilá trpí vážnou metabolickou vadou, toto onemocnění vyžaduje zejména pravidelný stravovací režim. V době rozhodování otec bydlel v U., s nezletilou se stýkal každé dva týdny na víkend od pátku do neděle. Dne 27. 10. 2021 podala matka návrh na úpravu styku otce s nezletilou a návrh na zvýšení výživného. Následně dne 26. 1. 2022 otec navrhl, aby nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů. Otec tento návrh odůvodnil tak, že nezletilá navštěvuje druhou třídu základní školy, dobře prospívá, má zájmovou činnost hru na housle a výtvarnou výchovu. Nezletilá trpí metabolickou vadou, o její zdravotní stav se otec aktivně zajímá. Otec dále uvedl, že o dceru po jejím narození osobně pečoval, vždy se o ni zajímal a byl schopen se o ni postarat. Po rozpadu vztahu rodičů považoval za nejlepší zájem dítěte, aby nezletilá byla svěřena do péče matky s ohledem na věk dítěte. Otec po výše citované úpravě styku však začal usilovat o častější kontakt, nezletilá je na něj zvyklá, má skvělé vztahy s novou rodinou otce. Otec pak v návrhu popsal rozsah kontaktu s nezletilou i to, že mu matka několikrát zabránila v kontaktu s nezletilou především v době Vánoc či Velikonoc. V době podání návrhu otec uváděl, že nezletilá K. je v kontaktu s jeho manželkou, má dobrý vztah s jeho dalšími dětmi. U otce má vybudované klidné stabilní a láskyplné zázemí, rozumí si s manželkou otce. Otec je schopen v místě bydliště zajistit i kroužky pro nezletilou. Svěření K. do střídavé péče rodičů otec považoval za správné řešení v zájmu nezletilé.
3. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování, v průběhu řízení pak vyloučil původní návrh matky na zvýšení výživného k samostatnému řízení a ve vztahu k úpravě výchovy dospěl závěru, že matka o nezletilou pečuje řádně a otci bezdůvodně nebrání v jeho kontaktu s nezletilou. Ke zdravotní péči matky o nezletilou nebyly zjištěny výhrady, matka se řídí radami a doporučeními odborníků a nezletilá v její péči prospívá. V péči o nezletilou nebyly zjištěny připomínky ani ze strany školy či orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výhrady otce k péči matky tedy nebyly prokázány. Matka respektuje roli otce v životě nezletilé a sama K. uváděla, že otce má ráda, ve většině případů k němu ráda jezdí. Vadí jí však, že před ní otec nepěkně mluví o matce, má obavy, aby se na ni nezlobil, a proto raději vyhoví jeho požadavkům a udělá to, co otec chce. Soud měl k dispozici znalecký posudek z oboru dětské psychologie, neztotožnil se však s některými závěry znalce v tom, že matka nepodporuje kontakt s otcem, přehlíží přirozené vývojové tendence ve smyslu identifikace nezletilé s otcem a vědomě tomuto procesu zabraňuje a aktivně jej maří. Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro změnu péče pro nedostatečnou péči matky o nezletilou a nejsou ani důvody pro změnu péče pro bezdůvodné bránění styku nezletilé s otcem ze strany matky. Jedinou změnou, která by mohla mít za následek změnu původního rozhodnutí o péči o nezletilou, je skutečnost, že nezletilá je starší a již nevyžaduje nutně plnou osobní péči ze strany matky. S případnou střídavou péčí nesouzní zdravotní stav nezletilé, která vyžaduje stabilní prostředí a klid. Nezletilá s ohledem na svůj věk je schopna formulovat svá přání, což také ve více případech učinila a vyjádřila se tak, že nemá zájem o střídavou péči, což soud respektoval.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen ""odvolací soud"") rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. Ve věci vzal za prokázané, že nedošlo k takové změně poměrů, která by mohla vést k úvaze o změně péče nezletilé. Nezletilá je dlouhodobě v péči matky, k péči matky v zásadě nebyly zjištěny připomínky ze strany opatrovníka, lékařů ani školy, kam nezletilá dochází. Otec pak má nejpozději od jara 2024 nestabilizované poměry, je v rozvodovém řízení, nemá dlouhodobě zajištěné bydlení, s nezletilou se nestýká, jejich vztah je tedy v poslední době prokazatelně narušen. Za těchto podmínek není na místě, aby byla změněna výchova nezletilé K., neboť by to nebylo v zájmu nezletilé.
5. Bližší obsah napadených rozhodnutí není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jejich obsah stejně jako průběh řízení je účastníkům řízení dostatečně znám.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se napadená rozhodnutí v rozporu s postulátem ochrany základních práv nejen formálně, ale především věcně, nevypořádala s kritérii, která Ústavní soud nastavil pro posouzení aplikace institutu střídavé péče. Soud prvního stupně namísto judikaturou vyžadovaných objektivních měřítek, jež pomáhají přesvědčivě odůvodnit rozhodnutí, preferoval výlučně vlastní, převážně empirií motivované předpoklady, které navíc v relaci k institutu střídavé péče použil restriktivně. Odvolací soud se pak argumenty a výtkami, které stěžovatel uvedl ve svém odvolání, nezabýval vůbec a nevěnoval jim žádnou pozornost. Napadená rozhodnutí obecných soudů má za nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné.
7. Stěžovatel má za to, že po zjištění, že ve věci došlo ke změně poměrů, která je založena především věkem nezletilé, dobou (od posledního rozhodnutí v listopadu 2015 uplynula dlouhá doba), i nástupem nezletilé do základní školy, je namístě vyhovět návrhu stěžovatele na rozšíření kontaktů s dcerou. Přitom platí, že změní-li se poměry, může soud změnit rozsudek o péči a výživě nezletilých dětí i bez návrhu. Změna poměrů prokazatelně nastala již prostým plynutím času. Nezletilá v mezidobí vyspěla, není z důvodu příliš nízkého věku zcela odkázána na jednu pečující osobu, navštěvuje první stupeň základní školy, družinu, kroužky, je už samostatná. Matka sama ji pravidelně nechává doma samotnou (o prázdninách, když je v práci, jede do školy), nezletilá je schopna se o sebe postarat i po zdravotní stránce. Nadto je nezletilá prokazatelně zvyklá od útlého dětství na pravidelné střídání výchovných prostředí, neboť pobývala a pobývá střídavě u matky a stěžovatele (a to i dlouhodobě), popř. dalších příbuzných, kteří ji často hlídali. Přinejmenším znaleckým posudkem znalce doc. PhDr. Radko Obereignerů, Ph.D. bylo prokázáno, že matka opakovaně brání dceři v kontaktech se stěžovatelem a narušuje v tomto směru jeho rodičovskou vazbu, což představuje důvod pro změnu a novou úpravu. Stěžovatel do soudního spisu založil i další důkazy k prokázání těchto skutečností, soud je však neprovedl, aniž svůj postup rozumně a dostatečně odůvodnil.
8. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá též zrušení usnesení, kterými obecné soudy uložily stěžovateli uhradit náklady řízení - znaleckého posudku. Stěžovatel namítá, že v řízení pouze uplatňoval základní práva. Za toto mu byla soudy způsobena újma v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny, a to zásahem do práva vlastnit majetek v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny, když pro poměry stěžovatele značně vysoké náklady ve výši 40 189 Kč, způsobené trváním matky na omezení základních práv dítěte a stěžovatele a nařízením zbytečného znaleckého psychologického posudku pro rozhodnutí o právní otázce, byly dány stěžovateli k úhradě. Účastníkům řízení lze uložit k náhradě jen ty náklady, které byly vynaloženy účelně, tedy jen náklady důkazů, ze kterých soud vycházel při zjištění skutkového stavu věci. Pokud stát vynaloží náklady zbytečně a bez návrhu stěžovatele (například nechá zpracovat znalecký posudek, který však pro řízení nic neosvědčí nebo prokazuje skutečnost, která je již prokázána jinak), nelze je uložit stěžovateli k náhradě. V nesporných řízeních nelze pro účely § 148 odst. 1 o. s. ř. hovořit o úspěchu účastníka, ale je třeba vážit všechny okolnosti daného případu. Stěžovatel je přesvědčen, že nelze argumentovat tím, že by svým jednáním zavinil potřebu provádění znaleckého posudku. Tato potřeba vyplynula zřejmě z odlišných procesních stanovisek stěžovatele a matky. Nadto je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že potřeba vypracování posudku byla iniciována soudem, podpořena pak OSPOD a matkou nezletilé. Postup soudů proto považuje za zjevnou svévoli.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti rovněž navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost uvedených usnesení, neboť bezprostředně hrozící povinnost uhradit tyto náklady pro něj představuje nepoměrně větší újmu a podstatný zásah do jeho majetkové sféry, než když dojde k odkladu jeho povinnosti, přičemž českému státu téměř žádná újma odkladem nevznikne. Stěžovatel na podzim 2024 sice ukončil insolvenční řízení, je však momentálně zcela nemajetný, bydlí v nájemním bytu, jeho jediným příjmem je příjem ze zaměstnání (pracuje ve společnosti Y). Stěžovatel má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem (celkem hradí měsíčně 8 500 Kč), dále je na něho v současné době vedena exekuce. Odklad vykonatelnosti navrhuje také z toho důvodu, že rozhodnutí o povinnosti hradit náklady řízení sice bylo vyčleněno do samostatného rozhodnutí, je však z podstaty věcí nedílně navázané a propojené s rozhodnutím ve věci samé a zcela závislé na výsledku ústavní stížnosti ve věci samé.
II.
Procesní předpoklady řízení
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit ""přijatelnost"" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
12. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní (usnesení ze dne 10. listopadu 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
, U 18/103 SbNU 411, bod 11, či usnesení ze dne 10. prosince 2019
sp. zn. II. ÚS 1740/19
, bod 5). Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna (nálezy ze dne 14. ledna 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
, N 8/98 SbNU 56, bod 17, či ze dne 16. června 2015
sp. zn. II. ÚS 2943/14
, N 110/77 SbNU 607, bod 19).
13. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z toho, že je zpravidla v zájmu dítěte být v péči obou rodičů. Tento předpoklad lze vyvrátit, většinou opět s odkazem na ochranu nejlepšího zájmu dítěte (nálezy ze dne 30. prosince 2014
sp. zn. I. ÚS 1554/14
, N 236/75 SbNU 629, či ze dne 26. května 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
, N 105/73 SbNU 683, jakož i mnoho dalších, jež tyto dva přehledně shrnují). Podle nálezu ze dne 3. května 2022
sp. zn. I. ÚS 3065/21
by výchozím modelem pro úvahy soudu měla být střídavá péče (byť s ohledem na okolnosti i asymetrická, viz body 59 až 61).
14. Při hledání nejlepšího zájmu dítěte je zásadním vodítkem jeho názor (nálezy ze dne 18. prosince 2014
sp. zn. I. ÚS 1708/14
, N 235/75 SbNU 617, bod 20, či ze dne 9. října 2019
sp. zn. IV. ÚS 1002/19
, N 174/96 SbNU 211, bod 18), samozřejmě za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, aby bylo schopné jej formulovat. U mladších dětí, zejména těch v předškolním věku, musí soud hodnotit jejich názor s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti (nález
sp. zn. I. ÚS 2482/13
, bod 23). Zároveň nelze rozhodnutí soudu založit pouze na přání dítěte a upustit od pečlivého a komplexního posouzení jeho zájmů (například nález ze dne 18. prosince 2014
sp. zn. I. ÚS 1708/14
, N 235/78 SbNU 617, bod 20). Věc je vždy třeba posuzovat v celkovém kontextu rodinné situace tak, aby byl prioritním hlediskem zájem dítěte (nález ze dne 14. ledna 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
, N 8/98 SbNU 56, bod 25). Pokud soud nehodlá k jednoznačně formulovanému názoru dětí přihlédnout, musí své závěry patřičně odůvodnit.
15. Napadená rozhodnutí z popsaných hledisek obstojí. Opatrovnické soudy, zejména soud prvního stupně, ve věci provedly rozsáhlé dokazování, aby posléze dospěly k závěru, že poměry nezletilé ani rodičů se natolik nezměnily, aby zavdaly důvod pro změnu výchovných poměrů nezletilé. Taktéž opatrovník nepožadoval, aby se na péči o nezletilou v době rozhodování soudů cokoli měnilo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala nové rozhodnutí a převažovala nad stabilitou výchovného prostředí (§ 909 občanského zákoníku). S ohledem na rozsáhlost skutkových zjištění Ústavní soud považuje za dostatečné na odůvodnění soudu prvního stupně odkázat.
16. Obecné soudy vyšly kromě jiného též z přání nezletilé. Ta opatrovníkovi opakovaně sdělila, že si přeje zachování stávající úpravy a soudy neměly důvod pochybovat o tom, že jde o skutečné přání nezletilé. Nebyly shledány žádné známky ovlivnění ze strany matky, když nezletilá vždy uvádí, že ""taťku má ráda, chtěla by k němu zase jezdit, až se vše zklidní"". Je zjevné, že její vztah k němu je dobrý.
17. Ústavní soud opakuje, že jeho úkolem není rozhodovat o konkrétním rozdělení péče mezi rodiče, nýbrž posoudit, zda v tomto směru opatrovnické soudy nevybočily z ústavních mezí. V projednávané věci se tak nestalo.
18. K námitkám stěžovatele proti usnesením, jimiž byl zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení v podobě znaleckého posudku, Ústavní soud uvádí, že usnesení soudu prvního stupně je řádně a přesvědčivě odůvodněno. Znaleckým posudkem měl být zejména zjištěn skutečný názor nezletilé, neboť otec opakovaně zpochybňoval názor zjištěný OSPOD a tvrdil, že nezletilá mu sděluje, že si změnu péče přeje a to je její skutečné přání. Znaleckým posudkem pak bylo potvrzeno, že nezletilá si změnu péče nepřeje, byť má oba rodiče ráda a její argumenty pro toto rozhodnutí jsou zcela pochopitelné. Za této situace je na otci, aby hradil náklady řízení, které stát platil, neboť jeho návrh byl shledán nedůvodným a v tomto směru soud dále konstatoval, že v průběhu řízení byli účastníci poučováni o tom, že za daného stavu by bylo nejvhodnější, aby se v rámci mediace snažili řešit své vztahy a následně poměry nezletilé ve vzájemné shodě. Nezletilá si po celou dobu řízení změnu péče nepřála, na tuto skutečnost bylo poukazováno a soudem zdůrazněno, že to jsou právě rodiče, kteří by měli nezletilé zajistit co nejlepší podmínky pro její další rozvoj a také šťastné a spokojené dětství. Věc mohla být řešena rodiči, aniž by bylo třeba soudního řízení, včetně znaleckého posudku. Odvolací soud se zabýval i otázkou, zda jsou u stěžovatele splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a shledal, že tomu tak není. V průběhu řízení na návrh opatrovníka byl ustanoven znalec z oboru neklinické psychologie k posouzení výchovných schopností rodičů a vztahu mezi rodiči a nezletilou K. Takový důkaz s ohledem na průběh řízení, nedobré vztahy mezi rodiči a posouzení výchovných schopností rodičů, se odvolacímu soudu nejevil jako nadbytečný, neboť zjištění znalce a jeho znalecké závěry mohly být pro posouzení věci samé významné. Znalecký posudek byl tedy proveden sice z podnětu opatrovníka, ale v důsledku návrhu otce, který byl nakonec i v rámci odvolacího řízení shledán neúspěšným. Proto i odvolací soud uzavřel, že náklady řízení státu je ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen hradit stěžovatel. S ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ohledně nákladů řízení v tomto případě neshledal Ústavní soud důvod k zásahu.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení, zavazující stěžovatele k hrazení nákladů řízení, Ústavní soud odmítl nikoli samostatně, ale spolu s ústavní stížností, a to s ohledem na to, že k takovému postupu neshledal žádný přesvědčivý důvod a o ústavní stížnosti rozhodl v přiměřené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 3010/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130671&pos=447&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudců Jana Wintra a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti společnosti X, zastoupené advokátem Rudolfem Pastorákem, sídlem Husitská 366/64, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1312/2023-436 ze dne 27. srpna 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 287/2022-400 ze dne 15. prosince 2022 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 11 C 92/2019-366 ze dne 28. dubna 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a statutárního města Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, zastoupeného advokátem Petrem Ritterem, sídlem Riegrova 12, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. K porušení těchto práv mělo dojít nepřiznáním náhrady za to, že změnou územního plánu se její pozemky staly nezastavitelné.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 11 C 92/2019, stěžovatelka se po statutárním městu Olomouci (vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti) domáhala zaplacení 11 040 000 Kč s příslušenstvím s tím, že je vlastníkem pozemků, které se v důsledku změn územního plánu provedených vedlejším účastníkem staly nezastavitelné, aniž by za to stěžovatelka dostala náhradu podle § 102 stavebního zákona z roku 2006 (zde a dále ve znění zákona č. 350/2012 Sb.). V tom stěžovatelka spatřovala nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
3. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že vedlejší účastník není pasivně legitimován. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci prvostupňové rozhodnutí potvrdil se závěrem, že se vedlejší účastník nesprávného úředního postupu nedopustil. Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 30 Cdo 3918/2020-223 ze dne 12. 5. 2021 zrušil, neboť soudy nejsou vázány právní kvalifikací nároku uplatněnou žalobcem, a měly se tak zabývat tím, zda uplatněný nárok na peněžité plnění lze posoudit i podle jiných ustanovení, konkrétně podle § 102 odst. 2 stavebního zákona a případně přímou aplikací čl. 11 odst. 4 Listiny. Po vrácení věci krajský soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Okresní soud následně napadeným rozsudkem žalobu znovu zamítl. Jak uvedl, stěžovatelka učinila předmětem řízení nárok na náhradu za omezení vlastnického práva v důsledku změny funkčního vymezení pozemků, které kvalifikovala rozdílem mezi obvyklou cenou pozemků za předpokladu, že se nacházejí v zastavitelné ploše, a jejich obvyklou cenou za předpokladu, že se v zastavitelné ploše nenacházejí. Nepožadovala tedy nahrazení konkrétních prokazatelných nákladů vynaložených na přípravu výstavby ve smyslu § 102 odst. 2 stavebního zákona, nýbrž kompenzaci za samotné snížení ceny pozemků v důsledku změny jejího funkčního využití, která je potenciálně odškodnitelná přímou aplikací čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona. Podle okresního soudu nicméně uplynula lhůta podle § 102 odst. 3 stavebního zákona, což by již samo o sobě stačilo k zamítnutí žaloby, z okolností věci navíc nelze dovozovat existenci zásahu do vlastnického práva stěžovatelky v intenzitě vyžadující přiznání náhrady přímou aplikací Listiny.
5. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu napadeným rozsudkem potvrdil. Neztotožnil se se závěrem okresního soudu, že žalobě nelze vyhovět již pro uplynutí lhůty normované v § 102 odst. 3 stavebního zákona, konstatoval nicméně, že přiznání nároku přímou aplikací Listiny není namístě, jelikož nedošlo k zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, jenž by přesahoval ""spravedlivou míru"".
6. Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelčino dovolání odmítl. Namítané procesní vady podle Nejvyššího soudu přípustnost dovolání nezakládají, na otázce běhu lhůty podle § 102 odst. 3 stavebního zákona rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo a při řešení otázky, zda šlo o případ kvalifikovaného omezení vlastnického práva, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe.
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že pozemky koupila v roce 2007 za 11 771 200 Kč, přičemž šlo o pozemky stavební, na které již bylo vydáno územní rozhodnutí a stavební povolení. Dne 13. 2. 2012 podala žádost o vydání stavebního povolení na stavbu ""Dům italského nábytku"", následně ji ale na doporučení stavebního úřadu vzala dne 17. 5. 2013 zpět, aby ji mohla podat znovu s novou projektovou dokumentací. Ovšem v důsledku zpětvzetí původní žádosti pozbylo dosavadní územní rozhodnutí platnosti a nové se již stěžovatelce nepodařilo získat, jelikož v mezidobí byla schválena územní studie, která počítala v rámci protipovodňové ochrany města s vybudováním hrázděného poldru na pozemcích stěžovatelky, a stěžovatelce se tak již nepodařilo získat souhlasné závazné stanovisko vodoprávního úřadu. Stěžovatelka s vedlejším účastníkem jednala o odkoupení pozemků, vedlejší účastník je ale údajně nechtěl odkoupit za tržní cenu, a tak přijal změnu územního plánu, v důsledku čehož tržní cena pozemků klesla z 14 700 000 Kč na 2 975 000 Kč, a nabídl odkup pozemků za zbytkovou cenu. S tím stěžovatelka nesouhlasila, a tak se domáhala náhrady ve výši rozdílu mezi cenou pozemků před a po změně územního plánu.
8. Po rekapitulaci průběhu řízení před soudy se stěžovatelka podrobně věnuje výkladu § 102 odst. 3 stavebního zákona a aplikaci v tomto ustanovení uvedené lhůty, kterou shledává neústavní. Vedle toho stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudů, že zásah do jejího vlastnického práva nepřekročil spravedlivou míru. Na koupi pozemků si vzala úvěr 8 000 000 Kč a jen na úrocích zaplatila přes 3 miliony. Pozemek tak byl v době změny územního plánu zatížen zástavou a kvůli poklesu tržní ceny zástavní věřitel dluh zesplatnil. Způsobený stres se projevil na zdravotním stavu jednatele stěžovatelky, který následně prodělal srdeční problémy i mozkovou mrtvici a skončil s invaliditou II. stupně. Přesto soudy shledaly, že je spravedlivé, aby on a jeho manželka (společnice stěžovatelky) snášeli majetkovou újmu v řádu milionů korun v zájmu vlastníků sousedních nemovitostí, kteří z omezení vlastnického práva stěžovatelky profitují. K soudy zdůrazňované skutečnosti, že od koupi pozemků se na nich neuskutečnila žádná stavba, stěžovatelka opakuje, že se dopustila chyby na doporučení stavebního úřadu, která vedla k tomu, že stavební povolení v roce 2013 pozbylo platnosti. Sice podala neprodleně novou žádost, ale neúspěšně.
9. Závěrem stěžovatelka poukázala na různá další pochybení soudů v celém průběhu řízení včetně toho, že soud prvního stupně ignoroval závazný právní názor odvolacího soudu a neposkytl stěžovatelce poučení podle § 118a občanského soudního řádu a že ačkoli odvolací soud uznal, že k tvrzením a důkazům stěžovatelky nebylo v rozporu s § 118a občanského soudního řádu přihlédnuto, dokazování nedoplnil. Stěžovatelka také zmiňuje, že se soudí více než 5 let.
10. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelkou vymezený dovolací důvod týkající se aplikace § 102 odst. 3 stavebního zákona nemohl založit přípustnost dovolání, neboť na posouzení dané otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. Druhé otázce (posouzení nároku cestou přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny) se naopak Nejvyšší soud plně věnoval, přípustnost dovolání však neshledal, neboť odvolací soud posoudil danou otázku v souladu s praxí nejen dovolacího soudu, ale i Ústavního soudu. V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal na snahu stěžovatelky převést pozornost z poměrů obchodní společnosti na zásah do majetkové sféry manželů Pasquini. Tato snaha zamlčuje řadu skutkových okolností, které hrály zásadní roli při posouzení případu odvolacím soudem, a to mimo jiné že na pozemcích nebyla po celou dobu trvání jejich zastavitelnosti (od 24. 4. 1999 do 28. 9. 2017) zrealizována žádná výstavba, že právě v tom spočívá rozdíl oproti sousedním pozemkům a že se v čase měnil stěžovatelčin záměr s danými pozemky. K poslední části ústavní stížnosti nelze podle Nejvyššího soudu podat kvalifikované vyjádření, neboť jeho obsahem jsou určité procesní výtky k různým stupňům řízení, ovšem vždy bez jakékoli ústavněprávní argumentace. Není navíc vůbec zřejmé, v čem konkrétně mělo dojít k porušení § 118a občanského soudního řádu, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá na neusnesení důkazního břemene či břemene tvrzení.
11. Vedlejší účastník se ve vyjádření ztotožnil se závěry napadených rozhodnutí. Připomněl, že k daným pozemkům bylo v roce 2005 vydáno stavební povolení právnímu předchůdci stěžovatelky pro realizaci autosalonu a servisu, stavbu však stěžovatelka nikdy nerealizovala. V roce 2012 podala žádost o vydání stavebního povolení na stavbu domu italského nábytku, kterou ale vzala v roce 2013 zpět a stavební úřad řízení zastavil. Ke změně územního plánu pak došlo až v roce 2017, stěžovatelka v mezidobí nečinila skutečné aktivní kroky k tomu, aby dosáhla vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení. Je proto otázkou, zda měla v úmyslu tvrzený záměr realizovat, nebo jen zvažovala, zda a jakým způsobem někdy v budoucnu pozemky využije. Po dobu deseti let se totiž omezila jen na držbu pozemků bez konkrétního využití.
12. Stěžovatelka v replice namítla, že k aplikaci Listiny se odvolací soud dostal pouze proto, že dospěl k závěru, že nárok stěžovatelky nelze odškodnit podle § 102 stavebního zákona, a to právě kvůli uplynutí lhůty dle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Stěžovatelka považuje za relevantní, že jde o rodinnou firmu, a proto soudy měly vzít do úvahy i dopady do majetkové sféry manželů Pasquini, podnikajících prostřednictvím společnosti s ručením omezeným. Soudy se ale situací komplexně nezabývaly a neprovedly řádné dokazování, což vytvořilo předpoklad pro závěr, že je spravedlivé, aby manželé Pasquini nesli pokles ceny svých pozemku o 11 milionů korun.
13. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. Ústavní soud se především ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na výkladu § 102 odst. 3 stavebního zákona nezáviselo. Se stěžovatelkou lze do jisté míry souhlasit, že zvažování přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny má smysl ve chvíli, kdy tvrzený zásah do vlastnického práva nelze odčinit aplikací zákona, v tomto případě prostřednictvím § 102 stavebního zákona. Ovšem důvodem, proč stěžovatelčin nárok nebyl podle soudů podřaditelný pod § 102 odst. 2 stavebního zákona, nebylo uplynutí lhůty dle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Jak okresní soud uvedl v bodě 19 napadeného rozsudku (a stěžovatelka to v ústavní stížnosti nezpochybňuje), stěžovatelka se domáhala kompenzace za snížení ceny pozemků v důsledku změny jejich funkčního využití, na což § 102 odst. 2 stavebního zákona nedopadá (ten počítá s náhradou prokazatelných nákladů vynaložených na přípravu výstavby).
15. Proto se okresní soud dále zabýval přímou aplikací Listiny, přičemž dospěl k závěru, že ani tak není nárok stěžovatelky důvodný, neboť i v takovém případě je potřeba přiměřeně použít § 102 odst. 3 stavebního zákona a v něm upravené lhůty, které již podle okresního soudu uplynuly. S tímto posouzením (tedy že uplynutí dané lhůty vylučuje přímou aplikaci Listiny) se odvolací soud neztotožnil, a proto se zabýval tím, zda došlo ke kvalifikovanému omezení vlastnického práva stěžovatelky. Své rozhodnutí pak založil na tom, že takové omezení neshledal. Aniž by nyní Ústavní soud hodnotil správnost výkladu odvolacího soudu, že uplynutí lhůty stanovené v § 102 odst. 3 stavebního zákona není z hlediska přímé aplikace Listiny relevantní, je zřejmé, že Nejvyšší soud nepochybil, pokud související dovolací otázku neřešil. Stejně tak není důvod, aby ji řešil Ústavní soud.
16. Klíčovou otázkou naopak je, zda se soudy dostatečně vypořádaly s možností přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny. Podle Ústavního soudu se tak stalo.
17. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny se připouští nucené omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Uvedený článek nelze vykládat jako základní právo na náhradu za jakékoliv omezení vlastnického práva stanovené zákonem. Obsah ústavně garantovaného práva vlastnit majetek totiž není bezbřehý a podléhá řadě omezení, jež lze z hlediska ústavní garance považovat za imanentní jeho ústavnímu a potažmo zákonnému vymezení. To znamená, že zákon může obecně stanovit meze vlastnického práva, aniž by takovéto omezení bylo spojeno s právem na náhradu. Nucené omezení vlastnického práva, jakož i vyvlastnění podle čl. 11 odst. 4 Listiny tak je třeba vztáhnout pouze na určité kvalifikované případy omezení [stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 ze dne 28. 4. 2009 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.)].
18. Za znaky kvalifikovaného omezení vlastnického práva, vyžadujícího poskytnutí náhrady, Ústavní soud výslovně označil omezení vlastnického práva jdoucí nad rámec povinností, které zákon obecně stanovuje pro všechny subjekty vlastnického práva za dodržení principu rovnosti; druhou podmínkou je intenzita omezení vlastnického práva, jež může být vyjádřena více faktory, a to především otázkou rozsahu samotného omezení a dále délkou trvání takového omezení, tedy zda jde o omezení dočasné nebo trvalé.
19. Jde-li konkrétně o pozemky, vlastník nemůže o jejich využití rozhodovat libovolně bez ohledu na veřejný zájem. Způsob využití pozemků je dán zejména jejich druhem a regulací prováděnou prostřednictvím nástrojů územního plánování. Vlastnictví pozemku samo o sobě neznamená právo na něm stavět, neexistuje tedy ani subjektivní právo na to, aby pozemku byl územním plánem ""určen"" vlastníkem zamýšlený režim (usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 849/21
ze dne 7. 3. 2023).
20. Možnost využít pozemek k výstavbě na druhou stranu ovlivňuje cenu pozemku, změna v určení pozemku tak může pro vlastníka představovat citelný zásah (dle judikatury Ústavního soudu tím dochází k nepřímému zásahu do vlastnického práva; viz usnesení
sp. zn. II. ÚS 849/21
). Za určitých okolností proto bude nezbytné, aby vlastník pozemku obdržel za omezení vyplývající z územního plánu (resp. z jeho změny) náhradu. Podmínky, za kterých náhrada vlastníků náleží, stanoví zákon, v některých (kvalifikovaných) případech, na které zákon nedopadá, pak judikatura dovodila právo na náhradu prostřednictvím přímé aplikace Listiny.
21. Jednotlivé případy je přitom potřeba posuzovat komplexně; např. ani omezení v podobě trvalého zákazu výstavby automaticky nepředstavuje kvalifikovaný zásah do vlastnického práva vyžadující poskytnutí náhrady (viz usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 849/21
či
sp. zn. I. ÚS 202/20
ze dne 19. 5. 2020; podobně srov. i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská ve věci Alessandro Scagliarini a další proti Itálii, č. 56449/07, ze dne 3. 3. 2015).
22. V podobných případech lze v souladu s citovanou judikaturou považovat za klíčovou zejména aktivitu vlastníků pozemku před změnou územního plánu (resp. do chvíle, než nastala jiná skutečnost fakticky znemožňující výstavbu). Soudy tedy v posuzované věci postupovaly správně, pokud se právě na tuto otázku zaměřily. Dané pozemky zůstaly (navzdory svému určení) takřka dvacet let nezastavěné, a to ačkoli i sama stěžovatelka měla od jejich nabytí po několik let stavební povolení; přesto nepodnikla přímé kroky k realizaci výstavby, přičemž se z ústavní stížnosti ani nepodává, že by to bylo způsobeno jakýmkoliv pochybením na straně správních orgánů. Naopak sama stěžovatelka způsobila, že v roce 2013 o stavební povolení přišla, načež zahájila stavební řízení nové, v němž ale opět zůstala po krátké době pasivní. Stěžovatelčino vysvětlení, že neobdržela závazné stanovisko vodoprávního úřadu, není dostatečné za situace, kdy proti postupu správních orgánů nevyužila (resp. to netvrdí) žádných procesních prostředků, které jí správní předpisy poskytují. Ostatně pokud by již tehdy bylo opravdu nemožné realizovat na pozemcích (pro stěžovatelku relevantní) výstavbu, pak by ani nemohla tvrdit, že změnou územního plánu došlo k jakékoliv změně, a tedy zásahu do jejích práv.
23. Za dané situace se tak skutečně jeví závěr soudů, že stěžovatelka neměla vážný a konkrétní plán výstavby na daných pozemcích. Tomu nasvědčuje i to, jak se průběžně měnily stěžovatelkou prezentované záměry, jak s pozemky naložit (viz bod 16 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
24. Nelze opomíjet, že územní plánování podléhá dynamickému vývoji, určení pozemku není neměnitelné a vlastníci nemají legitimní očekávání, že pozemek určený k zastavění takovým zůstane navždy. Pakliže po dobu takřka 20 let nedojde k naplnění účelu pozemků určených k zastavění, je pochopitelné, že jim město určí jiné využití, zvláště jde-li o využití sledující významný veřejný zájem v podobně ochrany proti povodním. Je přitom logické, že k této ochraně slouží pozemky dosud nezastavěné oproti (byť sousedním) pozemkům zastavěným. V tom nelze spatřovat nerovnost, neboť tyto pozemky nelze srovnávat.
25. Stěžovatelka zdůrazňuje obtíže, které byly změnou územního plánu způsobeny zejména jejímu jednateli. Jde však o odlišnou osobu, přičemž i kdyby bylo možno stěžovatelku považovat za ""rodinnou firmu"", pořád jde o podnikatelský subjekt, který pozemky zakoupil dle ústavní stížnosti za účelem podnikání. V tomto směru lze pak celou situaci vnímat i z hlediska určitého podnikatelského rizika, které na sebe stěžovatelka investicí do nemovitostí vzala.
26. Jde-li o namítané procesní vady, lze odkázat na vyjádření Nejvyššího soudu k ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka skutečně nepředložila relevantní ústavněprávní argumentaci ani nevysvětlila (ani v reakci na vyjádření Nejvyššího soudu), jak konkrétně došlo k porušení § 118a občanského soudního řádu za situace, kdy rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo na tom, že by stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení či že by svá tvrzení dostatečně neprokázala. Možno dodat, že soudy skutečně neprovedly některé stěžovatelkou navrhované důkazy, ovšem tak tomu bylo proto, že se předně zabývaly tím, zda skutkový stav, který stěžovatelka danými důkazy zamýšlela prokázat, svědčí o existenci kvalifikovaného zásahu do jejího vlastnického práva. Jinými slovy, soudy při hodnocení existence kvalifikovaného zásahu přihlížely k tvrzením stěžovatelky, jakoby je už prokázala. To, že soudy nakonec shledaly, že nedošlo ke kvalifikovanému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, nebylo důsledkem absence jakéhokoliv procesního poučení.
27. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 194/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130672&pos=448&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. listopadu 2024 č. j. 37 C 168/2024-57, za účasti Okresního soudu v České Lípě, jako účastníka řízení, a Ing. Pavla Haška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), domáhá zrušení v záhlaví označených výroků napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva"").
2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a příloh vyplývá, že stěžovatelka je vlastníkem pozemků parc. č. X1, X2, X3, X4 a p. č. st. X5, vše v k. ú. D., obec Ch. Na p. č. st. X5 se nachází budova bez č. p./č. e. zapsaná v katastru nemovitostí, která je v podílovém spoluvlastnictví vedlejšího účastníka řízení a další osoby. Stěžovatelka se žalobou podanou k Okresnímu soudu v České Lípě (dále jen ""okresní soud"") domáhala po vedlejším účastníkovi řízení vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 140 Kč za užívání pozemků v jejím vlastnictví za období od 1. 1. 2016 do 28. 4. 2024.
3. V průběhu řízení před okresním soudem vzala stěžovatelka žalobu zpět co do částky 5 421 Kč. Okresní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení pro částku 5 421 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu stěžovatelky pro částku 2 719 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud zamítl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p. č. st. X5 a pozemků parc. č. X1, X2 a X3 v souladu s § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. K pozemku parc. č. X4 konstatoval, že je přístupovou komunikací ke stavbě na p. č. st. X5, pročež plní funkci veřejné přístupové komunikace a stěžovatelka se nemůže domáhat plnění za jeho užívání po vedlejším účastníkovi řízení.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že vedlejší účastník řízení si musel být vědom toho, že není vlastníkem pozemků, užívá je bez právního důvodu, a že tím působí stěžovatelce újmu. Jednání vedlejšího účastníka řízení tak bylo úmyslně nepoctivé (nemorální). K pozemku p. č. st. X5 tvrdí, že požadavku vedlejšího účastníka řízení na převod pozemků parc. č. X3 a p. č. st. X5 nevyhověla z důvodu nesplnění podmínky podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku státu, tj. jeho bezdlužnosti vůči stěžovatelce. K pozemku parc. č. X4 tvrdí, že se okresní soud nezabýval tím, zda jsou v posuzované věci naplněny jednotlivé judikaturně stanovené znaky účelové komunikace. Dále namítá, že úhradu za užívaní pozemků parc. č. X1, X2 a X3 požaduje, neboť je vedlejší účastník řízení užíval k zemědělským účelům (pasení skotu), přičemž tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná. Proto považuje za nelogický a rozporný závěr okresního soudu, že výkon práva stěžovatelky je v rozporu s dobrými mravy, když stát se o pozemky nestará a neobhospodařuje, což namísto něj činí vedlejší účastník řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jedná v souladu s § 30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. V posuzované věci jde celkem o částku ve výši 2 719 Kč s příslušenstvím. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. § 202 odst. 2 či § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku ze dne 20. 9. 2011 č. 52036/09].
8. Právní hranice bagatelnosti nemusí být vždy určující s ohledem na kvalitativní stránku věci. Pro zásah Ústavního soudu by však v takovém případě musely být dány výjimečné důvody, zejména pokud by zásah do ústavního práva byl natolik intenzivní, že by kolidoval s jeho samotnou podstatou a smyslem [nález ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. III. ÚS 2018/15
(N 11/80 SbNU 139), bod 20]. Takové významné okolnosti Ústavní soud v posuzované věci neshledal a ani stěžovatelka sama neuvádí, proč věc přes bagatelnost částky vyvolává v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu.
9. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 104/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130677&pos=449&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. C., zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem, sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2024 č. j. 5 Tdo 815/2024-1006, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2024 sp. zn. 5 To 115/2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. dubna 2024 č. j. 43 T 12/2024-952, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 6 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl v záhlaví specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen ""obvodní soud"") uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že ačkoliv si byl jako jednatel obchodní společnosti X, vědom skutečnosti, že tato obchodní korporace má neuhrazené závazky vůči svým věřitelům konkretizované ve výroku rozsudku, přičemž celková výše dluhů bez příslušenství činila nejméně 554 483,37 Kč, jako jednatel obchodní společnosti X, uzavřel s obchodní společností Y, zastoupenou jeho dcerou S. C., která byla současně druhou jednatelkou obchodní společnosti X, smlouvu o převodu dopravního prostředku (návěsu), jehož hodnota ke dni prodeje činila minimálně 462 283 Kč, přičemž v rámci prodeje kupující společnost převzala i závazek uhradit za předmětný návěs dlužnou částku 235 600,40 Kč obchodní společnosti Tereos TTD, a. s. Svým jednáním tak stěžovatel vyvedl z obchodní společnosti X, po odečtení dluhu vůči společnosti Tereos TTD, a. s., majetek v hodnotě 226 682,60 Kč, který mohl sloužit k uspokojení stávajících věřitelů obchodní společnosti X, čímž majetek v této výši odklonil z dosahu věřitelů této společnosti. Za to mu byl uložen podle § 222 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech, a to i na základě plné moci, na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen ""městský soud"") shora označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu sám rozhodl o vině stěžovatele přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byl současně stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech, a to i na základě plné moci, na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že stěžovatel založil své dovolání na stěžejní námitce o nesprávnosti závěru znaleckého posudku o obvyklé ceně návěsu v době jeho prodeje. Zdůraznil, že správnost závěrů znaleckého posudku je otázkou skutkových zjištění s tím, že v řízení o dovolání není možné, nejde-li o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, přezkoumávat skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud po přezkoumání věci uzavřel, že ve věci nejde o žádný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. že stěžovatel ani žádný takový zjevný rozpor v dovolání nenamítal, nýbrž pouze dezinterpretoval vyjádření znalce v hlavním líčení.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení uvádí, že celé trestní stíhání je založeno na znaleckém posudku o ceně návěsu, který byl podle něj vypracován ledabyle. Namítá, že znalec cenu v posudku uvedenou nestanovil ke dni skutku, ale k době před zavedením restrikcí způsobených nemocí COVID-19 a k době po obnovení trhu. Poukazuje na to, že sám znalec při výpovědi u hlavního líčení připustil, že za jím určenou cenu nebylo možno v danou dobu v důsledku výjimečné situace (COVID-19) prodej realizovat a že návěs byl v té době prodejný za cca 50 % ceny v posudku stanovené. Rozhodující soudy však podle stěžovatele tuto skutečnost pominuly a nerespektovaly tak zásadu in dubio pro reo.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku obvodního soudu. Toto rozhodnutí bylo již zrušeno shora označeným rozsudkem městského soudu, přičemž z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již zrušené rozhodnutí. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení ""běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem"", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka ""nesprávnosti"" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti vznáší totožné námitky, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se obecné soudy včetně Nejvyššího soudu již náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Tím staví Ústavní soud nepřípustně do role další přezkumné instance. Úkolem Ústavního soudu ale v žádném případě není opětovně přezkoumávat důvodnost obhajoby stěžovatele, ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to již s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti, resp. důvodnost vztahu mezi důkazy a usvědčujícími závěry obecných soudů, s výjimkou zjevné svévole v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Podobný exces Ústavní soud v dané věci neshledal. Závěry obecných soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a snadno odvoditelné z provedených důkazů. Přehodnocování obvyklých rozporů mezi jednotlivými důkazy, jež nezakládá extrémní rozpor, nepatří k úkolům Ústavního soudu, a jeho vlastní názory učiněné v tomto směru nemohou být důvodem zrušení napadených rozhodnutí.
9. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že městský soud i Nejvyšší soud se s námitkou stěžovatele týkající se údajné nesprávnosti závěru znaleckého posudku o obvyklé ceně návěsu v době jeho prodeje řádně a dostatečně vypořádaly. Shodně konstatovaly, že znalec Ing. Zdeněk Kapička u hlavního líčení vypovídal v souladu se závěry svého znaleckého posudku, že v době COVIDU-19 byl trh pozastaven, avšak neprodávalo se v té době za nižší ceny oproti období před covidovými opatřeními. Nikdo tedy nemusel prodávat pod cenou obvyklou, návěs byl prodejný za cenu, kterou znalec stanovil, ačkoliv byla v té době menší poptávka, cena návěsu zůstala stejná. Jak správně uvedl městský soud, faktické ochromení trhu v důsledku covidových opatření je mimořádnou okolností trhu, která se nepromítá do výše ceny obvyklé. Znalec sice připustil, že by bylo možné prodat návěs i za 50 % obvyklé ceny, avšak šlo by o prodej pod cenou. Soudy zdůraznily, že rozhodně nebylo možno výpověď znalce v hlavním líčení interpretovat tak, že by návěs byl prodejný pouze za 50 % obvyklé ceny, která byla stanovena ve znaleckém posudku, a že by ve své výpovědi znalec popřel závěry svého znaleckého posudku.
10. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přesvědčivé odůvodnění rozsudku městského soudu, ze kterého nelze dovodit, že by soud rekonstruoval ve výroku popsaný skutkový děj na základě neobjektivního a nekritického hodnocení důkazů či na základě ničím nepodložených domněnek a spekulací. Opakovat na tomto místě souhrn všech usvědčujících důkazů považuje Ústavní soud za nadbytečné.
11. Jde-li o napadené usnesení Nejvyššího soudu, tak ani v tomto ohledu Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu se jednoznačně podává, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto, neboť námitky stěžovatele vznesené v dovolání neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Stěžovatel v dovolání polemizoval se skutkovými zjištěními soudů nižších instancí, avšak takové námitky nemohou být samy o sobě předmětem dovolacího přezkumu. Přesto se však Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda postupem obecných soudů nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, avšak i v tomto případě neshledal jakékoliv pochybení. V postupu Nejvyššího soudu nespatřuje Ústavní soud žádné znaky neústavního pochybení.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 2873/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130678&pos=450&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kevina Macha, zastoupeného Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem, sídlem Zakšínská 615/17, Praha 9 - Střížkov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2024 č. j. 5 Ads 172/2024-37, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že bylo zasaženo do jeho práv ve smyslu čl. 4 odst. 4, č. 26 odst. 3, čl. 30 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 13 odst. 1 Evropské sociální charty.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel prostřednictvím datové schránky zaslal Úřadu práce České republiky, krajské pobočce pro hlavní město Prahu (dále jen ""úřad práce""), žádost o zprostředkování zaměstnání, jejíž přílohou bylo písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Žádost byla dodána do datové schránky úřadu práce dne 13. 12. 2022 ve 22:46:03 hod. a úřad práce ji posoudil jako předčasnou, protože měla být podána až po půlnoci toho dne, tj. 14. 12. 2022, vzhledem k tomu, že pracovní poměr stěžovatele skončil zrušením ve zkušební době dnem 13. 12. 2022. Úřad práce vyzval stěžovatele, aby žádost spolu s příslušnými přílohami podal znovu; protože tak neučinil, rozhodnutím ze dne 9. 1. 2023 č. j. ABJ-156/2023-09/02 ho do evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu trvání pracovního poměru ke dni 13. 12. 2022 nezařadil.
3. Proti rozhodnutí úřadu práce podal stěžovatel odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 3. 3. 2023 č. j. MPSV-2023/23885-421/1 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění připomenul, že zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o zaměstnanosti""), stanoví trvání pracovního poměru jako skutečnost bránící zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, tudíž nezařazení do této evidence ke dni, kdy ještě trvá pracovní poměr, není projevem přepjatého formalismu.
4. Stěžovatel proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podal správní žalobu, v níž namítal jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, protože se vedlejší účastník nevypořádal s jeho argumentací. Dále stěžovatel namítal nezákonnost, přepjatý formalismus a porušení smyslu a účelu právní normy. Městský soud v Praze (dále jen ""městský soud"") rozsudkem ze dne 11. 6. 2024 č. j. 2 Ad 7/2023-91 žalobu zamítl, přičemž aproboval názor vedlejšího účastníka, že postup úřadu práce nelze považovat za přepjatě formalistický a nepřisvědčil stěžovateli ani o použitelnosti právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014
sp. zn. II. ÚS 2560/13
(N 101/73 SbNU 639), který se týkal vady při doručování e-mailu se zaručeným elektronickým podpisem, a nelze z něj vyvodit závěr o rovnosti doručení předčasného a doručení po uplynutí lhůty.
5. V následné kasační stížnosti stěžovatel namítal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu pro nedostatek důvodů, kterou spatřoval v tom, že se městský soud nijak konkrétně nevypořádal s namítaným opomenutím vedlejšího účastníka zabývat se odkazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2560/13
. Městský soud pochybil i tím, že nezohlednil smysl a účel použitého právního předpisu. V posuzované věci bylo podle stěžovatele třeba rozlišit okamžik, kdy lze podat žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a okamžik, od kterého může být žadatel jako uchazeč evidován. Podle stěžovatele zákon o zaměstnanosti nebrání podání žádosti před skončením pracovního poměru. Skutečnost, zda stěžovatel podal žádost těsně před půlnocí, nebo krátce po ní, podle stěžovatele nemá faktický materiální význam. Odmítl-li městský soud tuto argumentaci s poukazem na to, že výše uvedený nález se týká e-mailové komunikace a technických vad doručování, zjevně nepochopil myšlenku tohoto nálezu, že lpění na tom, zda bylo podání učiněno těsně před půlnocí, nebo po ní, je přepjatě formalistické, a tudíž neakceptovatelné. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost napadeným usnesením jako nepřijatelnou. V odůvodnění uvedl, že neshledal v posuzované věci žádný prostor k odchýlení se od právního názoru vysloveného v jeho rozsudku ze dne 29. 8. 2008 č. j. 4 Ads 42/2008-95. Mělo-li pochybení vedlejšího účastníka spočívat v nevypořádání se s námitkou použitelnosti právního názoru vysloveného v nálezu
sp. zn. II. ÚS 2560/13
, pak za situace, kdy tento nález nemá pro posuzovanou věc žádný právní význam, nelze s opominutím této námitky spojovat závěr o nezákonnosti rozhodnutí. Nejvyšší správní soud shrnul, že ve věci nevyvstala žádná právní otázka, která by nebyla v dosavadní judikatuře řešena, nebo by byla řešena rozdílně, a doplnil, že městský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, tudíž není splněn ani poslední z možných předpokladů přípustnosti kasační stížnosti.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Podle stěžovatele došlo k porušení práva na zákonného soudce, neboť kasační stížnost přidělovala podle pravidel rozvrhu práce ředitelka soudních kanceláří, a to v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016
sp. zn. I. ÚS 2769/15
a o kasační stížnosti bylo rozhodnuto nesprávně obsazeným senátem.
7. Stěžovatel namítá, že v jeho věci nešlo o podání učiněné vůči správnímu soudu, a proto na věc nelze aplikovat ustanovení soudního řádu správního, ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 9 Afs 28/2010, na které Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal. Stěžovatel se neztotožňuje s posouzením jeho kasační stížnosti jako nepřijatelné, jelikož nebyla naplněna podmínka posouzení z hlediska faktického, neboť vydáním nepřezkoumatelného rozhodnutí městského soudu pro nedostatek důvodů byla naplněna podmínka přijatelnosti v tom smyslu, že jde o takové pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
8. Stěžovatel se neztotožňuje s interpretací nálezu Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2560/13
, jímž argumentoval v kasační stížnosti, Nejvyšším správním soudem, který uvedl, že se na posuzovanou věc nevztahuje a byl překonán usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2020
sp. zn. III. ÚS 517/20
. Touto argumentací zatížil soud rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, neboť je vnitřně rozporné. Podle stěžovatele naopak existují důvody, aby byla zachována idea materiálního doručení v tom smyslu, že nemá smysl rozlišovat, zda bylo podání doručeno před půlnocí nebo po půlnoci, a to alespoň u podání předčasných, u kterých neexistuje právní překážka jejich věcného projednání.
9. Ústavní soud by měl podle názoru stěžovatele s ohledem na zákaz libovůle a přepjatého formalismu dospět k tomu, že u orgánů veřejné moci došlo k nezákonnému výkladu a aplikaci pravidel o běhu lhůt a posouzení okamžiku, kdy je možné odeslat žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.
10. Stěžovatel byl k okamžiku podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání stále v pracovněprávním vztahu, nicméně těsně před jeho skončením, neboť do jeho konce zbývalo jen několik desítek minut. Formálně tak k okamžiku odeslání žádosti existovala vedlejším účastníkem namítaná zákonná překážka pro zařazení stěžovatele do evidence uchazečů o zaměstnání ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Stěžovatel je však přesvědčen, že se správní soudy dopustily při interpretaci tohoto ustanovení přepjatého formalismu, byť postup vedlejšího účastníka byl sice formálně souladný se zákonným textem, nicméně zcela odhlédl od reálných společenských vztahů, přičemž v konečném důsledku byla taková interpretace v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů, neboť jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené.
13. Není pochyb, že právo na zákonného soudce je významnou systémovou pojistkou zaručující nezávislost soudů a je ústavně zaručeno v čl. 38 odst. 1 Listiny. Podstatou této záruky je, že podávání návrhů soudům a přidělování případů soudcům se odehrává podle předem stanovených pravidel, čímž má být minimalizována možnost jejich ovlivňování, korupce, svévole a jiné nežádoucí vlivy. Toto právo představuje neopominutelnou podmínku řádného výkonu té části státní moci, která soudům byla ústavně svěřena.
14. Judikaturu vztahující se k dané problematice Ústavní soud shrnul v nálezu
sp. zn. I. ÚS 2769/15
[srov. také nález ze dne 22. 2. 1996
sp. zn. III. ÚS 232/95
(N 15/5 SbNU 101), nebo nález ze dne 27. 5. 2004
sp. zn. IV. ÚS 307/03
(N 76/33 SbNU 243)], v němž konstatoval, že při přidělování soudní agendy musí být splněny dvě zásadní podmínky. Zaprvé pravidla přidělování soudní agendy musí být stanovena přímo v rozvrhu práce, a dále tato pravidla musí být transparentní, obecná a také musí obsahovat záruky proti případnému zneužití. Ve stěžovatelově věci stanovil příslušnost senátu rozhodujícího o návrhu stěžovatele rozvrh práce Nejvyššího správního soudu na dobu od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 se změnami účinnými ode dne 6. 6. 2024 (dále jen ""rozvrh práce""). Podle tohoto rozvrhu práce ředitelka soudních kanceláří rozděluje denně kasační agendu postupně po jednom spisu každému soudci podle pořadí soudců a senátů uvedeného v rozvrhu práce tzv. soudci zpravodaji. Rozdělování věcí se řídí pořadím v došlé poště, přičemž pořadová čísla došlé pošty zadává podatelna podle toho, kdy byla soudu doručena prostřednictvím doručovacího orgánu nebo osobním podáním, nebo kdy byla stažena z datové schránky, nebo kdy bylo staženo elektronické podání. Přidělování agendy ředitelkou soudní kanceláře není v rozporu s nálezem Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2769/15
, na který poukázal stěžovatel v ústavní stížnosti. Z algoritmu v rozvrhu práce (část IV., bod 8.) vyplynulo také konkrétní složení senátu, který o stěžovatelově kasační stížnosti rozhodoval. Námitka stěžovatele je tudíž neopodstatněná, k porušení jeho práva na zákonného soudce nedošlo.
15. Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost je ve své podstatě výlučným opakováním argumentů, které stěžovatel namítal v řízení před Nejvyšším správním soudem i městským soudem, přičemž oba soudy se s nimi ústavně konformním způsobem vypořádaly. Stěžovatel polemizuje s rozhodnutími správních soudů v rovině běžného zákona, nesouhlasí se způsobem, jakým použily § 25 odst. 1 písm. a) a § 26 odst. 1 zákona o zaměstnanosti a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný. Právo na soudní ochranu však není možno vykládat tak, že by účastníkovi garantovalo úspěch v řízení, či že by mu bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru. Je jím zajišťováno právo na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
16. Ústavní soud konstatuje, že postupem ve věci jednajících orgánů nedošlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 3378/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130679&pos=451&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Q. E. J. L., zastoupeného Mgr. Evou Blahetovou, advokátkou, sídlem Černíkova 2986/14, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 251/2024-156 ze dne 28. 8. 2024 a výrokům II., III., IV., V. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 Nc 6043/2024-100 ze dne 16. 5. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a a) E. S., zastoupené JUDr. Hanou Bukovskou, advokátkou, sídlem Francouzská 75/4, Praha 2, a b) nezletilé L. S.-M. L. a c) nezletilé D. L.-M. L., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Nezletilým vedlejším účastnicím b) a c) se k zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedeném pod
sp. zn. I. ÚS 3378/24
jmenuje opatrovníkem statutární město X.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví citovaná rozhodnutí, kterými soudy rozhodovaly o úpravě poměrů nezletilých vedlejších účastnic.
2. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 469 zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a § 892 odst. 3 občanského zákoníku platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.
3. Protože rodiče nezletilých jsou (vedlejšími) účastníky řízení, kteří nenacházejí shodu o nejlepším zájmu jejich dětí, může dojít ke střetu zájmů. Ústavní soud proto jmenoval opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilých v řízení o ústavní stížnosti. S ohledem na dosavadní průběh sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník statutární město X, který dosud zastupoval nezletilé jako kolizní opatrovník v rámci opatrovnického řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
Pl.ÚS 20/24 #4
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130681&pos=452&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Milion Chvilek, z. s., sídlem Husinecká 808/5, Praha 3 - Žižkov, zastoupeného doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, sídlem Železná 490/14, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2494/2022-87 ze dne 28. 7. 2023 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 14/2021-67 ze dne 28. 3. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Vojtěcha Filipa, zastoupeného JUDr. Mgr. Barborou Vlachovou, Ph.D., LL. M., advokátkou, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na vyloučení soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy z projednání a rozhodování ve věci, takto:
Soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, podle kterých stěžovatel jako právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do své pověsti. Řízení o ústavní stížnosti bylo původně vedeno pod
sp. zn. I. ÚS 2926/23
a jako soudci zpravodaji byla věc přidělena soudci Jaromíru Jirsovi. První senát Ústavního soudu usnesením
sp. zn. I. ÚS 2926/23
ze dne 26. 6. 2024 rozhodl o postoupení věci k projednání a rozhodnutí plénu.
2. Při projednávání ústavní stížnosti dospělo plénum Ústavního soudu k závěru, že zákonná úprava, která byla v dané věci obecnými soudy použita - konkrétně § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku (""přezkoumávaná ustanovení""), by mohla být v rozporu s ústavním pořádkem. Proto plénum Ústavního soudu usnesením
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
ze dne 4. 9. 2024, ve znění opravného usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
ze dne 20. 11. 2024, přerušilo řízení o ústavní stížnosti a zahájilo řízení o zrušení přezkoumávaných ustanovení. O návrhu na zrušení těchto ustanovení rozhodl Ústavní soud nálezem
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
ze dne 15. 1. 2025. V návaznosti na to plénum usnesením sp. zn Pl. ÚS 20/24 ze dne 29. 1. 2025 rozhodlo o pokračování v řízení o ústavní stížnosti.
3. Vedlejší účastník podáním ze dne 6. 2. 2025 navrhl, aby byl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Podle vedlejšího účastníka se soudce zpravodaj v rozhovorech pro média, poskytnutých v souvislosti s vyhlášením nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
, vyjadřoval způsobem, který vyvolává důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti v řízení o ústavní stížnosti. Ve vyjádření ze dne 22. 1. 2025 pro Českou televizi soudce zpravodaj bez bližšího kontextu citoval úryvek nálezu
Pl. ÚS 26/24
: ""Žádná lež není dost malá na to, aby si nezasloužila alespoň omluvu."" Tento citát ale nevystihuje nález jako celek, je zavádějící a může vyvolat dojem, že jím soudce zpravodaj předjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti. Ve vyjádření z téhož dne pro Seznam Zprávy soudce zpravodaj uvedl: ""Prostě lhát se nemá o nikom. Je jedno, jestli je to člověk nebo právnická osoba. Žádná lež není dost malá na to, aby nezasloužila minimálně omluvu. Samozřejmě soudy budou pečlivě zvažovat, jestli se výrok týká nadnárodní korporace, která musí snést ledasco, nebo nějakého nevýdělečného sdružení. Podle toho soudy zváží, jakou formu satisfakce přiznají."" Soudce zpravodaj se v rozhovoru zmiňoval výlučně o lži, ačkoliv nález
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
se týkal širší problematiky. Podle vedlejšího účastníka soudce zpravodaj svými projevy nevhodně propojil dvě odlišná řízení - o zrušení ustanovení občanského zákoníku a o ústavní stížnosti stěžovatele - a vyvolal dojem, že o ústavní stížnosti je již prakticky rozhodnuto.
4. K námitce podjatosti se soudce zpravodaj vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům a že se podjatý být necítí. Nález
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
veřejně komentoval, neboť kauza byla mediálně sledovaná. Jako soudce zpravodaj se vyjadřoval pouze obecně k možnosti přiznat právnickým osobám zadostiučinění, nikoliv k tomu, zda vedlejší účastník v konkrétní věci lhal, což budou případně znovu posuzovat obecné soudy. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou založena výlučně na právním názoru Nejvyššího soudu, podle něhož se právnická osoba žádného zadostiučinění domáhat nemůže. To je již s ohledem na plenární nález názor překonaný, nicméně další rozhodování o nárocích stěžovatele bude v případě zrušení napadených rozhodnutí na obecných soudech. Ty budou posuzovat i pravdivost veřejně učiněných tvrzení vedlejšího účastníka, případně rozhodovat o formě zadostiučinění.
5. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
6. Rozhodování nezávislým a nestranným soudcem je klíčovou součástí práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň platí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým je zákonný soudce vylučován z rozhodování věci a jímž je jiný soudce určen jako zákonný, je tedy výjimečný. Soudce může být z projednání a rozhodnutí věci vyloučen tehdy, je-li zřejmé, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat (viz např. usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 19/22
ze dne 20. 9. 2022, body 20-24).
7. V nyní posuzované věci takové pochybnosti nevyvstávají.
8. Mediální vystoupení soudce zpravodaje, na která vedlejší účastník odkazuje, důvodem pro vyloučení nejsou. Smyslem vystoupení soudkyň a soudců v médiích po vyhlášení soudního rozhodnutí je to, aby jeho podstatu vysvětlili veřejnosti, a to srozumitelně a vzhledem k omezenému prostoru i stručně. Soudkyně a soudci proto nutně musí důvody soudního rozhodnutí vyjadřovat vlastními slovy a pasáže odůvodnění parafrázovat. Z obsahu vystoupení, na které vedlejší účastník odkazuje, plyne, že soudce zpravodaj shrnoval podstatné závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
po jeho vyhlášení, což je běžnou praxí. Hovořil-li soudce zpravodaj o tom, že ""lhát se nemá"" a že ""žádná lež není dost malá na to, aby nezasloužila alespoň omluvu"", parafrázoval či přímo citoval jednu z pasáží nálezu (konkrétně bod 71). Soudce zpravodaj tedy toliko v obecné rovině vysvětloval důvody, pro které Ústavní soud rozhodl, že se právnické osoby mohou domáhat přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do své pověsti. Nijak se nevyjadřoval k otázce, zda vedlejší účastník o stěžovateli lhal, ani nepředjímal, jak by o této otázce měly soudy rozhodnout.
9. Skutečnost, že závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
budou zohledněny v řízení o ústavní stížnosti, je logickým důsledkem závaznosti tohoto nálezu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy a souvislosti mezi oběma řízeními. Návrh na zrušení ustanovení občanského zákoníku, o němž bylo rozhodnuto uvedeným nálezem, totiž vzešel právě z řízení o projednávané ústavní stížnosti. Ani vyjádření soudce zpravodaje v tomto smyslu nezakládají důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti. Soudce zpravodaj svými vyjádřeními nepředjímal, zda bude či by mělo být ústavní stížnosti vyhověno. Jeho vyjádření nevyvolávají pochybnosti o jeho nestrannosti (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vardanyan a Nanushyan proti Arménii ze dne 27. 10. 2016, stížnost č. 8001/07, § 77-82). Žádná jiná tvrzení či důkazy, které by měly zpochybňovat nepodjatost soudce zpravodaje, vedlejší účastník nepředložil.
10. Plénum Ústavního soudu proto podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
I.ÚS 271/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130682&pos=453&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavních stížností stěžovatelů 1) Hany Písaříkové, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem, se sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 14 Cmo 98/2024-920, vedené pod
sp. zn. I. ÚS 271/25
, a 2) Ing. Jiřího Písaříka, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem Hybernská 1271/32, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 14 Cmo 98/2024-920, vedené pod
sp. zn. III. ÚS 305/25
, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, MR COMMUNICATIONS, s. r. o., se sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, a BOHEMIA ENERGY entity, s. r. o., se sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení věcí, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. I. ÚS 271/25
a
sp. zn. III. ÚS 305/25
se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod
sp. zn. I. ÚS 271/25
.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jejich ústavně zaručená práva.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejich příloh plyne, že oba stěžovatelé vystupují v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, jako žalovaní, a oba napadají stejné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které podle nich porušuje jejich právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces.
4. Z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení Ústavní soud rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech Tomáš Langášek, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
I.ÚS 3015/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130686&pos=454&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 25 Cdo 2993/2023-194, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2023 č. j. 54 Co 39/2023-177 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 26 C 125/2020-152, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a prof. MUDr. Jiřího Rabocha, DrSc. a PhDr. Karla Netíka, CSc., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal po vedlejších účastnících vydání dokumentace (podrobně uvedené ve výrocích I. a II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2), související s vypracováním znaleckého posudku, který se týkal duševního stavu stěžovatele jakožto osoby obviněné z vraždy.
2. Obvodní soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalovaní znalci nemají zákonnou povinnost požadovanou dokumentaci vydat, jelikož to přímo vylučuje ustanovení § 65 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Znalci navíc dokumentaci již ani nemají k dispozici.
3. Městský soud v Praze následně rozsudek obvodního soudu ve výroku potvrdil. Korigoval však jeho odůvodnění a poukázal na to, že znalci stěžovateli neposkytovali zdravotní službu ve smyslu zákona o zdravotních službách. Požadovaná dokumentace tedy vůbec není zdravotnickou dokumentací, kterou by znalci byli povinni uchovávat a vydat. Pro úplnost městský soud dodal, že nejde o informace ve smyslu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s. (dále jen ""Úmluva""), na jejíž čl. 10 odst. 2 stěžovatel poukazoval, a který zní: ""Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat.""
4. Nejvyšší soud nakonec zamítl dovolání stěžovatele jako nedůvodné. Podrobně nejprve rozebral, z jakých důvodů se na posuzovaný případ nemůže přímo aplikovat čl. 10 Úmluvy. Z tohoto ustanovení totiž jednoznačně nevyplývají práva a povinnosti, kterých se stěžovatel domáhá, a současně mezi tímto ustanovením a vnitrostátní úpravou není rozpor. Předpoklady pro přímou aplikovatelnost čl. 10 Úmluvy v případě stěžovatele tedy nejsou splněny. Nejvyšší soud znovu poukázal na to, že zpracování znaleckého posudku podle zákona o znalcích a tlumočnících neprovázela v rozhodné době povinnost shromažďovat a uchovávat informace nad rámec samotného posudku. S tímto posudkem a jeho obsahem byl přitom stěžovatel seznámen. Posuzovaná osoba nemá právo na vydání veškerých podkladů sloužících ke zpracování znaleckého posudku. Ani Úmluva nezakládá zcela neomezené právo člověka na jakékoli informace o jeho zdravotním stavu.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z Úmluvy podle stěžovatele jasně plyne, že každý je oprávněn znát veškeré informace o svém zdravotním stavu bez ohledu na to, jaká osoba je shromáždila a z jakého titulu. Informace o zdravotním stavu přitom zahrnují nejen diagnostické závěry, ale i veškeré záznamy o jednotlivých vyšetřeních. Každý jiný výklad je rozporný s Úmluvou. Shromažďovanými informacemi ve smyslu čl. 10 Úmluvy je třeba rozumět i informace o zdravotním stavu sesbírané za účelem zpracování znaleckého posudku.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy se s žalobou stěžovatele vypořádaly v souladu s ústavním pořádkem. Všem námitkám stěžovatele se obecné soudy patřičně věnovaly, a to včetně Nejvyššího soudu, který dovolání shledal přípustným a věcně se jím zabýval. Ústavní soud tedy jen stručně konstatuje, že se ztotožňuje s argumentací obecných soudů v tom směru, že čl. 10 odst. 2 Úmluvy není na případ stěžovatele přímo aplikovatelný.
7. Navíc, právo na informace shromažďované o zdravotním stavu skutečně nelze chápat extenzivně. Za důležité považuje Ústavní soud ve shodě s obecnými soudy to, že stěžovatel byl seznámen s obsahem znaleckého posudku, tedy tím, co skutečně vypovídalo o jeho zdravotním stavu. Obecné soudy (resp. městský soud a Nejvyšší soud) v napadených rozhodnutích správně poukázaly na to, že stěžovatelem požadované listiny nejsou zdravotnickou dokumentací, k níž by se vztahovaly podrobnější zákonné povinnosti z hlediska sběru a uchovávání určitého rozsahu informací. Jednalo se totiž zejména o různé pomocné či průběžné údaje, které však samy o sobě nejsou shromažďovanými informacemi o zdravotním stavu ve smyslu čl. 10 odst. 2 Úmluvy, ani zákona. Jak na to upozornil rovněž Nejvyšší soud, pojem shromažďovaných informací předpokládá, že jsou určitým způsobem uchovávány, jako je tomu třeba v případě zdravotnické dokumentace, o kterou se však zde nejednalo.
8. Lze tedy shrnout, že stěžovatelem požadované podklady, údaje, pracovní poznámky atp. nebyli znalci v rozhodné době povinni shromažďovat a uchovávat (a tedy ani vydat) podle zákona č. 36/1967, o znalcích a tlumočnících. Taková přímá povinnost pro ně neplyne ani z čl. 10 odst. 2 Úmluvy. Jednoduše řečeno, není-li nic shromažďováno a uchováváno, není ani jaké shromažďované informace podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy žádat.
9. Ústavní soud tak s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek
předseda senátu
|
I.ÚS 3418/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130687&pos=455&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Krčíka, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, sídlem Politických vězňů 98, Kolín, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1620/2023-310 ze dne 25. 9. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 139/2022-283 ze dne 30. 11. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále a) Jiřiny Bezdičkové, b) Jany Čermákové a c) Petra Herzoga, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně (""nalézací soud"") domáhal proti vedlejším účastníkům určení existence služebnosti inženýrské sítě. Nalézací soud rozsudkem č. j. 12 C 143/2019-224 ze dne 3. 5. 2022 určil, že tam specifikované pozemky ve vlastnictví vedlejších účastníků jsou zatíženy ve prospěch pozemků ve vlastnictví stěžovatele služebností inženýrské sítě - vedení kanalizačního řadu, a to v rozsahu geometrického plánu, který je součástí rozsudku (výroky I a II); současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náhradu za zřízení služebnosti sítě ve výši 203 100 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V).
2. K odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice a) změnil napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze (""odvolací soud"") rozsudek nalézacího soudu ve výrocích I a II tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku III tak, že se v tomto rozsahu rozsudek nevydává (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až V). Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výroky II a III).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zejména podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá, že hodnocení odvolacího soudu a Nejvyššího soudu je nespravedlivým skutkovým posouzením věci. Soudy nepřihlížejí ke všem okolnostem vzniku a trvání sporné držby. Nedůvodné je zejména posouzení Nejvyššího soudu, že stěžovatel netvrdil a neprokazoval výjimečné okolnosti, podle nichž byl jeho omyl při nabytí držby omluvitelný. Stěžovatel důvěřoval písemné smlouvě, rozhodnutím stavebního úřadu, smlouvě o budoucí smlouvě s obcí N., kanalizační přípojku zřídil, provozuje a v jeho případě šlo o omyl omluvitelný. Existuje tak extrémní rozpor mezi skutkovým stavem, jak byl soudy posouzen a jak byl prokázán provedenými důkazy.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování ahodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne pouze za situace, kdy je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
5. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti skutkovým a právním závěrům, na základě nichž soudy uzavřely, že předpoklady pro vydržení předmětné služebnosti v dané věci nebyly splněny, neboť stěžovatel nebyl poctivým držitelem práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě - žádné ústavněprávní pochybení v nich však Ústavní soud neshledal. Odvolací soud v napadeném rozsudku řádně odůvodnil, že právo věcného břemene založené smlouvami mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky v roce 2007 nebylo vloženo do katastru nemovitostí, jelikož příslušný katastrální úřad návrh na vklad zamítl (mj. z důvodu vad právního úkonu, jímž mělo být věcné břemeno založeno). Stěžovatel - profesí realizátor bytové výstavby - si při běžné opatrnosti musel podle odvolacího soudu být vědom toho, že nezbytnou podmínkou pro nabytí věcného práva je vklad příslušných smluv do katastru nemovitostí. Ani okolnosti, na které stěžovatel odkazuje, nezpochybňují tuto stěžejní úvahu odvolacího soudu, natož že by ji činily ""extrémní"".
6. Nejvyšší soud následně shledal závěry odvolacího soudu souladné se svou ustálenou rozhodovací praxí, což podrobně v napadeném usnesení odůvodnil. Skutečnost, že s nimi stěžovatel nesouhlasí, porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 324/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130691&pos=456&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace JCDecaux, Městský mobiliář, spol. s r. o., sídlem Rohanské nábřeží 678/25, Praha 8, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2187/2024-699 ze dne 30. 10. 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 6/2021-626, 22 Co 183/2021, ze dne 22. 2. 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Letiště Praha, a. s., sídlem K Letišti 1019/6, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (""nalézací soud"") domáhala uložení konkrétních (v žalobě specifikovaných) povinností stěžovatelky souvisejících s umožněním auditu a kontroly tzv. čistých tržeb podle smlouvy o provozování a prodeji reklamy na Letišti Václava Havla Praha (""Letiště Praha"") ze dne 20. 8. 2012, ve znění dodatku ze dne 17. 12. 2012. Mezi stranami je sporný výklad smlouvy v otázce rozsahu smluvní povinnosti stěžovatelky poskytnout údaje potřebné pro provedení auditu a kontroly čistých tržeb vedlejší účastnicí.
2. Nalézací soud rozsudkem č. j. 26 C 325/2017-420 ze dne 22. 7. 2020 uložil stěžovatelce povinnost poskytnout vedlejší účastnici veškeré požadované záznamy o účetní evidenci (v rozsahu údajů v rozsudku specifikovaných), vše ve vztahu k reklamě na Letišti Praha [výrok I písm. a)], předložit stěžovatelce (v rozsudku specifikované) podrobné a kompletní záznamy o jejích čistých tržbách vyhotovené jejím externím auditorem pro roky 2013 až 2017, to vše ve vztahu k reklamě na Letišti Praha [výrok I písm. b)], zamítl žalobu o uložení povinnosti stěžovatelce předložit vedlejší účastnici data z jejího informačního systému a další údaje (v rozsudku specifikované) a zajistit součinnost a dostupnost zaměstnanců (výrok II); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Doplňujícím rozsudkem č. j. 26 C 325/2017-460 ze dne 19. 7. 2021 nalézací soud zamítl žalobu v rozsahu povinností stěžovatelky vymezených ve výroku I písm. a) a b) rozsudku ve vztahu k reklamě mimo Letiště Praha [výrok I písm. a) a b) doplňujícího rozsudku] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II doplňujícího rozsudku).
3. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (""odvolací soud"") napadeným rozsudkem (poté, co jeho předchozí rozsudek zrušil Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 23 Cdo 2142/2022-547 ze dne 5. 9. 2023, a poté, co vedlejší účastnice změnila žalobu) změnil rozsudek (ve znění doplňujícího rozsudku) tak, že uložil stěžovatelce povinnost zpřístupnit po dobu 90 pracovních dnů po sobě následujících v Praze v pracovní dny od 8:00 hod. do 18:00 hod. auditorovi definovanému v § 2 písm. f) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, veškeré záznamy a účetní evidenci obsahující údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb za roky 2013 až 2017, přičemž čistými tržbami jsou hrubé výnosy stěžovatelky získané od inzerentů nebo reklamních agentur z prodeje prostor na reklamních médiích umístněných na reklamních plochách na Letišti Praha, po odečtení: (i) veškerých provizí, objemových slev (rabatů), slev nebo jiných odměn vyplacených reklamním agenturám nebo inzerentům nebo zprostředkovatelům, ale pouze v tom rozsahu, v němž se takové provize a slevy vztahují výlučně k reklamě na Letišti Praha; (ii) jakýchkoliv daní splatných v důsledku instalace a/nebo umístění reklamních médií na veřejném pozemku nebo jejich využití pro komerční reklamu; a (iii) veškerých výrobních výnosů spojených s technickými náklady na výrobu a instalaci reklamních médií, to vše jak ve vztahu k reklamě na Letišti Praha, tak i ve vztahu k reklamě mimo Letiště Praha; a to včetně údajů a dat v rozsudku dále konkrétně specifikovaných (bod 1 výroku I). Dále uložil stěžovatelce povinnost poskytnout vedlejší účastnici při plnění povinností podle bodu 1 součinnost potřebnou pro výklad podkladů takto zpřístupněných (bod 2 výroku I), rozhodl, že splnění povinností stěžovatelky uvedených v bodech 1 a 2 je podmíněno tím, že vedlejší účastnice písemně označí stěžovatelce auditora podle definice § 2 písm. f) zákona o auditorech a uplyne lhůta 30 dnů od tohoto označení - s tím, že povinnosti stěžovatelky uvedené v bodech 1 a 2 zaniknou, neoznačí-li vedlejší účastnice stěžovatelce auditora ve lhůtě jednoho roku od právní moci rozsudku (bod 3 výroku I). Konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (výrok I) a uložil jí povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení.
5. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítá porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (""Ústava"").
6. Stěžovatelčinu rozsáhlou argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily rozsah její povinnosti zpřístupnit vedlejší účastnici účetní a obchodní dokumentaci plynoucí z čl. 12 předmětné smlouvy. Soudy jednostranně přijaly interpretaci vedlejší účastnice, aniž by se zabývaly stěžovatelčinou argumentací a jejími důkazy. Tvrdí, že výklad provedený odvolacím soudem nevyplývá z textu sporného článku smlouvy, neboť v něm strany výslovně neuvedly, že by se audit měl vztahovat i na stěžovatelčiny tržby mimo Letiště Praha?. Výkladová pravidla
podle § 266 obchodního zákoníku pojal odvolací soud vadně a v rozporu s předchozím zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu, což blíže rozebírá. Odvolací soud bez jakéhokoli důkazu dovodil vůli smluvních stran tak, jak ji tvrdí vedlejší účastnice, ačkoliv svědecké výpovědi a kontext sjednávání smlouvy svědčily pro opačný výklad; tímto výkladem nepřípustně rozšířil rozsah smluvních povinností nad rámec skutečné vůle stran a v rozporu s jejich autonomií vůle.
7. Odvolací soud podle stěžovatelky nepřípustně přenesl důkazní břemeno na ni, neboť vyžadoval, aby prokázala, že smluvní strany nesjednaly právo vedlejší účastnice na širší audit, přestože důkazní břemeno mělo být na vedlejší účastnici. ?Stěžovatelka poukazuje na jiný rozsudek nalézacího soudu (č. j. 27 C 484/2023-508 ze dne 6. 12. 2024), jímž byl žalobní požadavek vedlejší účastnice za pozdější období zamítnut. Nejvyšší soud při řešení jednotlivých vznesených právních otázek pochybil, neshledal-li dovolání stěžovatelky jako přípustné a důvodné.
8. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, který odůvodňuje tím, že zpřístupněním požadovaných informací, jež mají povahu obchodního tajemství a know-how, vznikne nevratná újma.
9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]; takové vady v nyní projednávané věci neshledal.
11. Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem soudů ohledně jednoho ustanovení smlouvy uzavřené mezi ní a vedlejší účastnicí, konkrétně ve vztahu k posouzení, jaký rozsah dokumentů a údajů byla stěžovatelka zavázána zpřístupnit vedlejší účastnici pro účely auditu tzv. čistých tržeb. Není však úlohou Ústavního soudu věcně posuzovat, který výklad smlouvy je správný, ale pouze zkoumat, zda při něm soudy postupovaly v ústavních mezích, a to i kdyby se s nimi ve výkladu neztotožňoval. Výklad smluv, popř. právního jednání, jako projevu autonomní úpravy soukromoprávních vztahů, je zásadně úkolem obecných soudů, do kterého Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2539/08
ze dne 11. 12. 2008 nebo
sp. zn. III. ÚS 1601/20
ze
dne 30. 6. 2020).
12. Podle Ústavního soudu je výklad smlouvy provedený odvolacím soudem a následně potvrzený Nejvyšším soudu logický, srozumitelný, pohybuje se v mezích jazykového vyjádření příslušného ustanovení, není svévolný ani excesivní. Soudy se řádně vypořádaly i s argumenty a námitkami stěžovatelky, které v ústavní stížnosti reprodukuje (opakuje).
13. Závěry soudů v projednávané věci neodporují judikatuře Ústavního soudu týkající se výkladu právního jednání, podle níž je nutné brát v úvahu především skutečnou vůli účastníků smlouvy a chránit jejich autonomii vůle [viz např. v ústavní stížnosti citované nálezy
sp. zn. I. ÚS 550/22
ze dne 29. 11. 2022 či
sp. zn. I. ÚS 331/98
ze dne 12. 6. 2000 (N 86/18 SbNU 233)]. V dané věci se odvolací soud zjišťováním vůle účastníků v intencích § 266 odst. 1 obchodního zákoníku (tzv. subjektivní výklad) zabýval dostatečně, načež dospěl k závěru, že je třeba použít pravidla podle § 266 odst. 2 obchodního zákoníku (tzv. objektivní výklad). Sama stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti poukazuje na to, že v daném případě nebyla prokázána jiná vůle smluvních stran než ta, která byla zachycena v textu smlouvy.
14. Odvolací soud na základě příslušných výkladových metod a relevantních hledisek srozumitelně vyložil, že k smysluplné, funkční a úplné kontrole výpočtu čistých tržeb stěžovatelky bylo nezbytné zpřístupnit nejen údaje a podklady týkající se reklamy na Letišti Praha, ale i doklady týkající se reklamy evidované stěžovatelkou mimo Letiště Praha (viz body 25 až 33 rozsudku odvolacího soudu). Tato úvaha podle Ústavního soudu není zjevně nepřiměřená či svévolná. Jak vyplývá i ze stěžovatelkou odkazované judikatury, právě výklad cílený na smysl a účel smlouvy zajišťuje konzistenci mezi jejím rétorickým a praktickým aspektem [viz kupř. nález
sp. zn. II. ÚS 565/16
ze
dne 12. 9. 2016 (N 169/82 SbNU 639)].
15. Právní závěr o rozsahu povinnosti stěžovatelky má oporu ve skutkovém stavu a je výsledkem zhodnocení skutkových zjištění, která jsou popsána v bodech 15 až 23 rozsudku odvolacího soudu. Není proto případné tvrzení stěžovatelky, že závěr odvolacího soudu není podepřen žádnými důkazy, o čemž svědčí již to, že hodnocení některých důkazů stěžovatelka zpochybňuje a zároveň je hodnotí ve prospěch svého náhledu na výklad smlouvy. Avšak prostý nesouhlas stěžovatelky a její odlišný názor na zjištěný skutkový stav a z něj vycházející právní posouzení nemohou samy o sobě založit opodstatněnost ústavní stížnosti. Žádné ústavně právně relevantní vady v procesu zjišťování skutkového stavu věci přitom Ústavní soud neshledal.
16. Ústavní soud neshledal nic protiústavního ani ve způsobu, jakým Nejvyšší soud rozhodl o stěžovatelčině dovolání. Pouze Nejvyšší soud je oprávněn zkoumat přípustnost dovolání (§ 239 o. s. ř.) a je především jeho úlohou jej v tomto ohledu hodnotit. Nejvyšší soud se danou věcí zabýval již podruhé a s odkazem na svoji rozhodovací praxi řádně odůvodnil, že rozsudek odvolacího soudu je s ní (již) v souladu.
17. Neopodstatněná je rovněž námitka, že soudy nepřípustně přenesly důkazní břemeno na stěžovatelku, neboť z napadených rozhodnutí je zřejmé, že rozhodovaly na základě zjištěného skutkového stavu, nikoli na základě pravidel o dělení důkazního břemene, na což již upozornil také Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Konečně ani okolnost, že v jiném řízení zaujal nalézací soud odlišný názor než odvolací a Nejvyšší soud, není pro nynější posouzení bez dalšího rozhodná, a to již z toho důvodu, že jde o rozhodnutí prozatím nepravomocné.
18. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
19. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
Pl.ÚS 27/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130692&pos=457&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti Evy B. (jedná se o pseudonym), bez advokátního zastoupení, proti usnesení č. 3 ze dne 12. července 2024 přijaté Vyšetřovací komisí ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dne 21. 12. 2023 zřízené Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, a o návrhu Jiřího T. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Lukášem Regecem, advokátem, se sídlem V Parku 2316/12, Praha 11, na přiznání postavení vedlejšího účastníka řízení, za účasti Vyšetřovací komise ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dne 21. 12. 2023, jako účastnice řízení, takto:
I. Jiřímu T. se postavení vedlejšího účastníka řízení nepřiznává.
II. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ve čtvrtek 21. prosince 2023 došlo v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ke střelbě. Střelec usmrtil 14 lidí, dalších 25 lidí fyzicky zranil. Stěžovatelka je matkou jedné z obětí tohoto násilného činu.
2. Dne 26. 6. 2024 ustavila Poslanecká sněmovna Parlamentu podle čl. 30 Ústavy a § 48 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále jen ""jednací řád Poslanecké sněmovny""), Vyšetřovací komisi ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dne 21. 12. 2023 (dále též jen ""vyšetřovací komise"").
3. Poslanecká sněmovna uložila vyšetřovací komisi ""zmapovat tragickou událost"" od rána dne 21. 12. 2023 až do konce zásahu integrovaného záchranného systému, vyhodnotit zásah integrovaného záchranného systému, identifikovat procesy ke zlepšení v oblasti komunikace mezi účastníky podobných incidentů v budoucnu, identifikovat procesy ke zlepšení v oblasti takticko-operačních postupů Policie České republiky a zpracovat návrhy, jak zlepšit legislativu, aby mohla být efektivněji, rychleji a účelněji nasazována policejní a zpravodajská technika vedoucí k rychlejšímu odhalení potenciálního pachatele (viz v podrobnostech usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 26. 6. 2024, 9. volební období, 109. schůze, hlasování č. 3, https://www.psp.cz/).
4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení č. 3 vyšetřovací komise ze dne 12. 7. 2024, kterým vyšetřovací komise rozhodla, že její jednání budou neveřejná (výrok I) a že ""komunikace s médii v průběhu celého vyšetřování bude probíhat prostřednictvím předsedy, resp. místopředsedů po dohodě s předsedou, nebo komisí odsouhlasených členů komise"" (výrok II).
II.
Tvrzení stěžovatelky
5. Stěžovatelka uvádí, že nesouhlasí s neveřejností jednání vyšetřovací komise. Navzdory informaci od právní zástupkyně, že uvedené usnesení vyšetřovací komise nelze napadat, podává proti usnesení sama ústavní stížnost. Jako matka oběti by měla mít právo se účastnit každého řízení, které se dané události týká.
6. Obává se ""kabinetního vyšetřování"" či politických tlaků, které mohou bránit závěru o odpovědnosti konkrétních osob. Výsledek jednání vyšetřovací komise je pro pozůstalé zásadní a bude pozůstalým navždy předkládán jako oponentní argumentace při kritice postupu policie. Pozůstalí nebudou vědět, co na konkrétním jednání bude či bylo projednáno, pokud se komise nedomluví na nějakém výstupu před jednáním nebo po něm. Ani v daných případech nebude zřejmé, zda jsou informace v souladu s realitou. Komise měla odůvodnit, proč věc nemůže být projednána veřejně.
III.
Návrh na přiznání postavení vedlejšího účastníka
7. Po podání ústavní stížnosti se na Ústavní soud obrátil Jiří T., otec další oběti střelby na filozofické fakultě. Ve svém přípisu uvedl, že se dozvěděl o tomto řízení, a Ústavnímu soudu sdělil, že ""jiní pozůstalí písemně poděkovali členům vyšetřovací komise, že jedná neveřejně, a že informace z komise nejsou vynášeny do médií"".
8. Později Jiří T. požádal v zastoupení advokáta o to, aby mu Ústavní soud přiznal postavení vedlejšího účastníka řízení. Jeho právní zájem na výsledku řízení je podle něj dán tím, že je také rodičem jedné z obětí střelby, že se o činnost komise zajímá a že v trestním řízení vedeném ohledně této střelby vystupoval jako poškozený.
IV.
Průběh řízení před Ústavním soudem
9. Vzhledem k tomu, že účastníkem řízení je orgán komory Parlamentu, rozhodovalo o ústavní stížnosti plénum Ústavního soudu [§ 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu a čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, publikovaného pod č. 52/2014 Sb.].
10. Stěžovatelka podala ústavní stížnost bez zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona Ústavním soudu). Ústavní soud přesto nevyzýval stěžovatelku k opravě vady podání spočívající v absenci právního zastoupení [srov. § 43 odst. 1 písm. a) zákon o Ústavním soudu]. Primárním důvodem je specifický předmět přezkumu a s ním související zjevná nemožnost v řízení před Ústavním soudem uspět. Jestliže právní zastoupení jakýmkoliv zástupcem nemohlo na odmítnutí stížnosti nic změnit, nebylo namístě zatěžovat stěžovatelku zbytečnými náklady právního zastoupení.
V.
Procesní předpoklady řízení
11. Ústavní soud se dále zabýval otázkou příslušnosti k projednání ústavní stížnosti směřující vůči usnesení orgánu Poslanecké sněmovny.
12. Ústavní soud se dosud ve své rozhodovací praxi nezabýval stížností směřující vůči usnesení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Již dříve však rozhodl, že je příslušný k projednání ústavní stížnosti proti usnesení mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny vydanému v disciplinárním řízení proti poslanci (viz usnesení ze dne 1. 2. 2022,
sp. zn. Pl. ÚS 28/21
). Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny má přitom s mandátovým a imunitním výborem Poslanecké sněmovny společné to, že je právní řád označuje za orgány Poslanecké sněmovny (viz čl. 30 až 31 Ústavy, část šestá jednacího řádu Poslanecké sněmovny a např. nález ze dne 16. 6. 2015,
sp. zn. I. ÚS 3018/14
, bod 52).
13. V usnesení ze dne 1. 2. 2022,
sp. zn. Pl. ÚS 28/21
, Ústavní soud shledal, že je příslušný k projednání ústavní stížnosti směřující proti usnesení mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny vydanému v disciplinárním řízení proti poslanci. Zdůraznil, že pravomoc Ústavního soudu při rozhodování o ústavních stížnostech je založena na přezkoumatelnosti zásadně veškerých pravomocných rozhodnutí, opatření nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci (po vyčerpání všech zákonných procesních opravných prostředků), neboť ani Ústava ani zákon o Ústavním soudu výslovně nevypočítávají, v jakých věcech, resp. v jaké oblasti působnosti orgánů veřejné moci lze ústavní stížnost podat. Přezkum usnesení mandátového a imunitního výboru není dle Ústavního soudu v rozporu s ústavním principem dělby moci, jehož projevem je mimo jiné to, že Ústavní soud poskytuje ochranu základním právům a svobodám před potenciálně protiústavními akty zákonodárné a výkonné moci.
14. V nyní posuzované věci tak Ústavní soud musel posoudit, zda i vyšetřovací komise může v obecné rovině působit jako orgán veřejné moci způsobilý zasáhnout ústavně zaručená práva fyzických či právnických osob.
15. Výsledkem činnosti vyšetřovací komise jsou podle § 48 odst. 2 jednacího řádu zjištění, která spolu s návrhem předkládá vyšetřovací komise Poslanecké sněmovně. O návrhu vyšetřovací komise rozhodne Poslanecká sněmovna usnesením. Výsledek činnosti komise (závěrečná zpráva) není mocenským aktem, nejde o závazný právní akt, je pouze podkladem pro politické rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Jak uvádí komentářová literatura, ""[j]edním z nejdůležitějších nástrojů parlamentní kontroly vlády je možnost zákonodárného sboru zřídit vlastním rozhodnutím vyšetřovací výbor"", přičemž ""[z]ávěry vyšetřovacího výboru nejsou přezkoumatelné soudem. Nejedná se o rozhodování o právech a povinnostech, a proto nelze závěrečnou zprávu napadat ani ve správním soudnictví, ani v rámci ústavního soudnictví. [...] Práce vyšetřovacího výboru nenahrazuje činnost policejních nebo soudních orgánů a nemůže vést k uložení trestní nebo správní sankce"". (Mlsna, P. Čl. 30. In: Rychetský, P., Langášek, T., Herc, T., Mlsna, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, bod 6).
16. Vyšetřovací komise však zároveň podle § 48 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny může k objasnění důležitých skutečností opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka. Jednací řád vyšetřovací komise (příloha 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny) zakotvuje podrobnosti k povinnosti svědčit či vydat věc, k zákazu výslechu a právu odepřít výpověď, či k institutům předvolání a předvedení (srov. čl. 12 až 27 jednacího řádu vyšetřovací komise). Vyšetřovací komise tak disponuje též kompetencemi, jejichž realizací mohou být zasažena ústavně zaručená práva.
17. Ústavní soud tak učinil dílčí závěr, že je v obecné rovině k přezkumu usnesení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny příslušný, neboť navzdory pouze politické povaze výsledného závěru komise (zjištění a návrh), nelze ""a priori"" vyloučit, že v průběhu řízení před vyšetřovací komisí, resp. při obstarávání podkladů a objasňování relevantních skutečností, může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv fyzických či právnických osob.
18. Ústavní stížnost je zároveň podána včas, neboť usnesení vyšetřovací komise bylo přijato dne 12. 7. 2024 a ústavní stížnost byla podána dne 12. 9. 2024.
19. Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda ústavní stížnost nepodala osoba zjevně neoprávněná [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
20. Stěžovatelkou napadené usnesení o neveřejnosti jednání vyšetřovací komise nelze označit za ""rozhodnutí"" ve smyslu tohoto ustanovení. Toto usnesení nemá povahu individuálního aktu aplikace práva, není způsobilé nabýt právní moci a ani nebylo vydáno v řízení, jehož by se stěžovatelka či kdokoli jiný účastnil. Tím se věc odlišuje od případu
sp. zn. Pl. ÚS 28/21
, v němž byl stěžovatelem poslanec, jenž byl orgánem Poslanecké sněmovny (mandátovým a imunitním výborem) disciplinárně sankcionován. Závěr, že vyšetřovací komise ""nepřijímají žádná rozhodnutí"" ostatně potvrzuje i odborná literatura (viz např. Syllová, J. In: Pavlíček, J., Jirásková, V. a kol. Ústavní právo a státověda. 1. díl. 3. vydání. Praha: Leges, 2021, strany 406 až 407). Nic na tom nemění ani fakt, že je napadený akt označen jako ""usnesení"". Pro posouzení povahy aktu totiž není rozhodující jeho označení, ale jeho obsah (viz např. nález ze dne 12. 5. 2020,
sp. zn. IV. ÚS 1355/18
, bod 36 a v něm citovaná rozhodnutí a literatura).
21. Napadené usnesení o neveřejnosti jednání vyšetřovací komise by tedy mohlo být pouze jiným zásahem orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatelky za podmínky, že nějaká ústavně zaručená práva stěžovatelky mohla být napadeným usnesením alespoň potenciálně či hypoteticky zasažena.
22. Ústavní předpisy neobsahují žádné ustanovení, podle něhož by existovalo ústavní právo na veřejné jednání vyšetřovací komise. Toto právo přitom nelze dovodit ani z rozhodovací praxe Ústavního soudu.
23. Podle ústavních předpisů musí být, až na výjimky, veřejné pouze schůze komor Parlamentu (viz čl. 36 Ústavy) a jednání před soudem (viz např. čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 38 odst. 2 Listiny či čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Na vyšetřovací komisi nedopadá ani jedno z těchto ustanovení.
24. Jednání vyšetřovací komise není ""schůzí komory"". Komorami ve smyslu čl. 36 Ústavy se rozumí komory Parlamentu, kterými jsou Poslanecká sněmovna a Senát (viz čl. 15 odst. 2 Ústavy). Vyšetřovací komise komorou Parlamentu není, a proto její schůze nelze považovat za schůzi komory. Vyšetřovací komise je totiž pouze vnitřním orgánem Poslanecké sněmovny - podobně jako například mandátový a imunitní výbor či výbor pro mediální záležitosti (viz čl. 31 Ústavy a část šestá jednacího řádu Poslanecké sněmovny). Ústavní požadavek veřejnosti podle čl. 36 Ústavy se na ni tedy nevztahuje.
25. Jednání vyšetřovací komise nelze označit ani za jednání soudu. Vyšetřovací komise není soudem, neboť nenaplňuje pojmové znaky tohoto orgánu - ať už jde o záruky nezávislosti a nestrannosti jeho členů či nutnost respektovat základní zásady spravedlivého procesu [k pojmovým znakům viz např. nález ze dne 28. 5. 2024,
sp. zn. Pl. ÚS 32/23
, bod 56; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. prosince 2020 ve věci Gu?mundur Andri Ástrá?sson proti Islandu, č. 26374/18, body 218 až 230; Kopa, M. Čl. 6. In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, body 97 až 113].
26. Vyšetřovací komisi tedy nelze označit za soud, a proto nemá ústavní povinnost jednat veřejně, jak stanoví čl. 96 odst. 2 Ústavy nebo čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
27. Nic na tom nemění ani čl. 38 odst. 2 Listiny, který o soudu výslovně nehovoří a podle něhož má každý ""právo, aby jeho věc byla projednána veřejně"". Ústavní povinnost veřejnosti stanovená v tomto ustanovení se podle judikatury Ústavního soudu vztahuje pouze na jednání před soudy [viz např. nález ze dne 27. 3. 2019,
sp. zn. III. ÚS 35/19
, bod 22; stanovisko ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS-st. 47/18, bod 32; nález ze dne 14. 2. 2008,
sp. zn. II. ÚS 2672/07
, bod 10].
28. Bezvýjimečná povinnost veřejného projednání nemá oporu ani v zákonné úpravě. Ústavní soud si je vědom toho, že podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny je [j]ednání vyšetřovací komise [...] zpravidla veřejné"". Tento zákon však zároveň uvádí, že se vyšetřovací komise ""může [...] usnést, že jednání vyšetřovací komise nebo jeho část jsou neveřejné"" (viz § 48 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a obdobně také čl. 5 odst. 2 jednacího řádu vyšetřovací komise). K vydání tohoto usnesení ústavní ani zákonné předpisy nevyžadují splnění žádných zvláštních důvodů či nutnost toto rozhodnutí odůvodnit. Jinými slovy, podle našeho právního řádu je kromě taxativně stanovených výjimek (viz § 48 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny) zcela na uvážení vyšetřovací komise, zda se rozhodne jednat veřejně či neveřejně.
29. Tyto závěry potvrzuje i odborná literatura. I podle ní je rozhodnutí o neveřejnosti jednání až na zákonné výjimky na uvážení vyšetřovací komise a k jeho vydání není nutné splnit žádné zvláštní důvody (viz např. Pecháček, Š. § 48 In: Syllová, J., Kavěna, M., Tetourová, E., Němec, J. a kol. Jednací řád Poslanecké sněmovny: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021, strana 264; Syllová, J. Čl. 30. In: Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, bod 9). Opačný závěr nelze dovodit ani z důvodové zprávy k zákonu, kterým byla ustanovení o (ne)veřejnosti jednání vyšetřovací komise zakotvena do jednacího řádu Poslanecké sněmovny (viz důvodová zpráva k zákonu č. 167/2005 Sb.).
30. Ústavní soud zdůrazňuje, že i kdyby zákon vyžadoval, aby vyšetřovací komise jednala veřejně, samo o sobě to neznamená, že by její neveřejné jednání porušilo stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu, neboť z ústavního pořádku nelze právo na veřejné jednání vyšetřovací komise dovodit.
31. Tento závěr nezpochybňují ani specifické okolnosti tohoto případu - tedy že se vyšetřovací komise zabývá případem hromadné střelby, že její pachatel nebude kvůli své smrti postaven před soud nebo že je stěžovatelka matkou jedné z obětí střelby.
32. Ústavní soud nezpochybňuje, že některá ústavně zaručená práva (obvykle právo na život či zákaz špatného zacházení) zahrnují také právo na účinné vyšetřování zásahů do těchto práv (obvykle v podobě vyšetřování nejzávažnějších trestných činů). Role parlamentní vyšetřovací komise je však odlišná od role orgánů činných v trestním řízení, v němž mají práva obětí trestných činů a poškozených speciální ochranu.
33. Navzdory názvu ""vyšetřovací komise"" není komise orgánem činným v trestním řízení a činnost těchto orgánů nijak nenahrazuje či nekontroluje (viz § 12 odst. 1 trestního řádu). Účelem vyšetřovací komise je ""vyšetření věci veřejného zájmu"" (čl. 30 odst. 1 Ústavy), nikoli vyšetřování věci v trestněprávním smyslu slova se všemi jeho důsledky. Řízení před vyšetřovací komisí není trestním či správním řízením. Vyšetřovací komise nezastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení ani nerozhoduje o vině a trestu za spáchání trestného činu (viz čl. 80 odst. 1 a čl. 90 Ústavy). Vyšetřovací komise má pouze oprávnění podat trestní oznámení (viz § 48 odst. 9 jednacího řádu Poslanecké sněmovny) a její veřejné výstupy mohou potenciálně sloužit jako podnět pro orgány činné v trestním řízení.
34. I podle odborné literatury vyšetřovací komise ""nenahrazuje činnost policejních nebo soudních orgánů"" (viz Mlsna, P. Čl. 30. In: Rychetský, P., Langášek, T., Herc, T., Mlsna, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, bod 6). Její činnost přitom nemá - s výjimkou možnosti podat trestní oznámení - ""žádný přímý vztah [...] k činnosti orgánů činných v trestním řízení"" a jejím cílem ""není zjišťování ani posuzování trestněprávní odpovědnosti"" (viz Pecháček, Š. § 48. In: Syllová, J., Kavěna, M., Tetourová, E., Němec, J. a kol. Jednací řád Poslanecké sněmovny: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021, strana 261).
35. Ústavní soud tedy shrnuje, že ačkoli se parlamentní vyšetřovací komise může z vlastního rozhodnutí zabývat případy s trestněprávním pozadím, povaha a role tohoto orgánu je ryze politická a ústavní nároky vyplývající z práva na účinné vyšetřování se při jejím jednání neuplatní. Ani status oběti trestného činu či poškozeného v trestním řízení nezakládá žádné ústavní subjektivní právo, které by mohlo být usnesením vyšetřovací komise o neveřejnosti jednání dotčeno.
VI.
Závěr
36. Napadené usnesení je procesním usnesením orgánu komory Parlamentu, které není způsobilé jakýmkoliv způsobem zasáhnout ústavně zaručená práva stěžovatelky.
37. Ústavní soud uzavírá, že ze shora uvedených důvodů posoudil ústavní stížnost jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, a proto jej podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
38. Ústavní soud nepřiznal postavení vedlejšího účastníka Jiřímu T., neboť odmítnutím ústavní stížnosti ani on, stejně jako stěžovatelka, nemůže být napadeným usnesením jakkoli dotčen na svých ústavně zaručených právech, resp. odmítnutím ústavní stížnosti odpadá i jeho hypotetický právní zájem na výsledku řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
II.ÚS 182/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130693&pos=458&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky JUVENTUS, insolvenční v. o. s., sídlem Šantova 719/2, Olomouc, zastoupené Mgr. Kristýnou Pavlíkovou, advokátkou, sídlem Šantova 719/2, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 106 VSPH 659/2024-34 ze dne 4. 11. 2024 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 77 ICm 1820/2024-19 ze dne 31. 7. 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Městského soudu v Praze, sídlem Spálená 6/2, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se coby insolvenční správkyně dlužníka Luďka Bendy [v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze (""insolvenční soud"") pod sp. zn. KSPH 81 INS 271/2024] domáhala žalobou podanou u insolvenčního soudu proti vedlejší účastnici určení, že nemá za dlužníkem pohledávku č. P13 ve výši 81 800 Kč za nezaplacený soudní poplatek. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29. 7. 2024 vzala stěžovatelka svoji žalobu v celém rozsahu zpět; insolvenční soud proto napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (""odvolací soud"") napadeným usnesením potvrdil nákladový výrok II usnesení insolvenčního soudu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudů, že zavinila zastavení řízení a že jí z toho důvodu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Závěry soudů považuje za překvapivé a nespravedlivé. Podle stěžovatelky byla žaloba podána důvodně. Vedlejší účastnice coby věřitelka nereagovala na neformální výzvu stěžovatelky, aby doplnila chybějící tvrzení a důkazy, že přihlášená pohledávka nebyla promlčena. Stěžovatelce proto nezbývalo, než podat žalobu, aby ochránila zájmy věřitelů i dlužníka. Se stejnou pracovnicí vedlejší účastnice přitom stěžovatelka obdobně komunikovala již v minulosti. Stěžovatelka odkazuje na nález
sp. zn. II. ÚS 645/20
ze dne 23. 6. 2020 (N 136/100 SbNU 499), v němž Ústavní soud formuloval, jakým způsobem má insolvenční správce řádně vykonávat svoji funkci.
3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení (viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je proti napadenému rozhodnutí přípustná, s výjimkou jeho výroku I, jímž insolvenční soud zastavil řízení. Stěžovatelka proti tomuto výroku nepodala odvolání, a tudíž v tomto rozsahu řádně nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Argumentačně proti tomuto výroku stěžovatelka ani zvlášť nebrojí.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení, ačkoli může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Z toho pak vyplývá rezervovaný postoj Ústavního soudu k přezkumu náhradově nákladových výroků [srov. např. nález
sp. zn. IV. ÚS 777/12
ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111) nebo nález
sp. zn. II. ÚS 2578/18
ze dne 21. 5. 2019 (N 89/94 SbNU 153)].
6. Ústavní soud v nynější věci žádné extrémní vady, které by odůvodňovaly jeho výjimečný zásah do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení, neshledal. Soudy řádně odůvodnily, proč zastavení řízení procesně zavinila stěžovatelka a současně se vypořádaly s argumentací, kterou v ústavní stížnosti opakuje. Vysvětlily, že nedoplní-li (obecně) věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy, je na insolvenčním správci, zda pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a popře ji. V poměrech projednávané věci je výsledkem zpětvzetí žaloby to, že pohledávka vedlejší účastnice je v popřeném rozsahu zjištěna, a proto nelze z procesního hlediska dovodit, že žaloba byla podána důvodně; okolnost, že vedlejší účastnice předložila listiny osvědčující, že pohledávka nebyla promlčena, až v průběhu řízení, neznamená, že zavinila zastavení řízení.
7. Uvedené závěry nepovažuje Ústavní soud za protiústavní ani za rozporné se stěžovatelkou odkazovaným nálezem
sp. zn. II. ÚS 645/20
, neboť v nynější věci bylo pro výsledné posouzení otázky zavinění za zastavení řízení to, že žaloba nebyla z procesního hlediska podána důvodně, nikoliv to, že stěžovatelka nevyvinula dostatečnou snahu o předejití sporu.
8. Neopodstatněná je rovněž blíže nerozvedená zmínka o překvapivosti napadených rozhodnutí. Podstatou posouzení obou soudů byla právě otázka nákladů řízení, ostatně stěžovatelka podala proti nákladovému výroku insolvenčního soudu odvolání. Skutečnost, že soud nerozhodne podle představ některého z účastníků, nepřípustnou překvapivost ve smyslu judikatury Ústavního soudu nezakládá [viz např. nález
sp. zn. I. ÚS 1750/23
ze dne 7. 11. 2023, část V. b)].
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 2104/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130694&pos=459&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. Z., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. května 2024 č. j. 4 To 277/2023-98, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"") a čl. 6 odst. 3, písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zároveň požádal, aby mu byla přiznána náhrada odměny právního zástupce v celkové výši 8 228 Kč dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Prachaticích (dále jen ""okresní soud"") byl stěžovateli přiznán nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 30 %; soud přitom neshledal neschopnost stěžovatele pokrýt náklady na obhajobu v celém rozsahu.
3. Proti tomu stěžovatel podal stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen ""krajský soud"") ze dne 16. 6. 2023 č. j. 4 To 277/2023-52.
4. Posledně uvedené usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024
sp. zn. II. ÚS 2457/23
. V něm Ústavní soud shledal, že závěry krajského soudu nejsou podpořeny přesvědčivými argumenty. Jeho úvaha, že stěžovatel měl v době zadržení na kontě 100 000 Kč, sice může svědčit o jeho majetnosti v minulosti, nijak ale nepotvrzuje majetnost současnou, neboť obsah konta policie zajistila. Druhá úvaha krajského soudu, že k zaplacení advokáta mohl stěžovatel využít peníze od rodičů, pak byla dle Ústavního soudu příliš spekulativní, neboť obecně k možnosti takových finančních zdrojů sice lze přihlížet, v daném případě však nebyly dostatečně zjištěny majetkové poměry rodičů ani jejich postoj.
5. Napadeným usnesením krajského soudu byla stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu opět zamítnuta. Krajský soud vyšel z toho, že v mezidobí po rozhodnutí Ústavního soudu došlo v některých směrech k vyjasnění a zlepšení finanční situace stěžovatele. Jednak došlo k zániku stěžovatelových finančních závazků splněním podmínek oddlužení v insolvenčním řízení. Přitom právě existencí těchto závazků do té doby stěžovatel odůvodňoval nemožnost získat prostředky na úhradu obhajoby (nedostatečnou majetkovou potencionalitu). Dále na původně zajištěném bankovním účtu stěžovateli po odčerpání výnosu z trestné činnosti zůstalo 67 613 Kč, které již má k dispozici. Krajský soud připomněl, že případné rozhodnutí o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu není neměnné a v situaci, kdy se majetkové poměry změní k lepšímu, lze takové rozhodnutí revidovat, ať již v průběhu živého řízení anebo přinejmenším při rozhodování o následné povinnosti obviněného nahradit státu náklady na obhájce. Možnost finanční podpory od rodičů již za této situace krajský soud nepovažoval za nutné blíže objasňovat.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel úvodem zdůrazňuje, že nevlastní žádný hodnotnější majetek. Nadále se cítí nemajetný. Pokud jde o určité změny v jeho finanční situaci uváděné krajským soudem, nezpochybňuje sice, že k nim došlo, nicméně krajský soud by k nim neměl přihlížet, protože by tak těžil ze svého nezákonného rozhodnutí. Kromě toho jeho majetková potencionalita je stále omezena tím, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody, ve kterém ani není pracovně zařazen. Dovozovat v takovém případě majetkovou potencionalitu je problematické, jak potvrzuje i judikatura Ústavního soudu [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021
sp. zn. III. ÚS 3582/20
(N 35/104 SbNU 379)]. Krajský soud se věci ani dostatečně nevěnoval, když nezkoumal, proč stěžovatel není pracovně zařazen. Mělo být též uváženo, že po vykonání uloženého trestu v délce 51 měsíců již stěžovatel bude v předdůchodovém věku. Stěžovatel předběžně odhaduje, že náklady obhajoby přesáhnou částku 150 000 Kč; finance na stěžovatelově účtu ve výši 67 613 Kč tak budou na její úhradu stěží postačovat.
7. Stěžovatel považuje též za nepřijatelnou zmínku krajského soudu, že by bylo možno uvažovat i o odejmutí již přiznaného hrazení nákladů obhajoby ve výši 30 % - takový postup by popřel smysl institutu obhajoby za sníženou odměnu. Rovněž má za nesprávný postup krajského soudu, že se již dále nezabýval objasňováním možnosti finanční podpory od rodičů; je přesvědčen, že předchozím nálezem Ústavního soudu k tomu byl krajský soud zavázán.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavně zaručené právo na obhajobu je spolu s presumpcí neviny základní podmínkou řádného procesu, v němž má být posouzena odpovědnost za spáchání trestného činu. Vzhledem k nutnosti zajistit základní práva a svobody všem osobám bez rozdílu majetku musí být právo na obhajobu zajištěno osobám majetným i nemajetným. Relevantní úprava v ústavním pořádku je taková, že podle čl. 40 odst. 3 věty třetí Listiny zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Tímto zákonem je trestní řád. Dle jeho § 33 odst. 2 ""osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu"". Pravidlem tedy je, že obviněný je povinen uhradit náklady na poskytnutí právní pomoci. Zároveň však zákonodárce, v mezích daných mu Listinou, určil podmínky, za nichž se toto pravidlo neuplatní a právní pomoc bude poskytnuta obviněnému bezplatně.
10. Posuzování naplnění podmínek pro přiznání nároku podle § 33 odst. 2 trestního řádu náleží obecným soudům, které zvažují každý případ individuálně s ohledem na konkrétní poměry obviněného. Je přitom na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků na úhradu nákladů obhajoby. Ze zákona nevyplývá povinnost soudů vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost k majetkovým poměrům žadatele a prokázání nemajetnosti je výlučně na něm; soudům přísluší hodnocení předložených dokladů.
11. Citovaný § 33 odst. 2 trestního řádu se dle ustálené judikatury vykládá tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na majetkové, výdělkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy, nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat. Posuzovány jsou za prvé současné finanční možnosti dotyčného, a za druhé, jsou-li shledány nedostatečnými, je v druhém kroku hodnocena majetková potencialita do budoucna. Rozhodná je celková ekonomická situace, možnosti a perspektiva obviněného.
12. Kritérium majetkové potenciality starší judikatura Ústavního soudu, obsažená v usneseních, obecně akceptovala, v některých pozdějších případech se však k němu Ústavní soud považoval za nutné vymezit, a to zejména pokud jde o možnost vycházet z toliko hypotetického zlepšení finanční situace ve vzdálené budoucnosti. V nálezu ze dne 23. 4. 2019
sp. zn. I. ÚS 3966/17
(N 69/93 SbNU 341) tak Ústavní soud nepovažoval za akceptovatelné, že soudy sice uznaly, že tehdejší stěžovatel se nachází v těžké nikoliv přechodné životní situaci, přesto založily svá negativní rozhodnutí na nijak nerozvedeném přesvědčení o možnosti v dlouhodobém horizontu dostát svým závazkům a uhradit náklady obhajoby. Zároveň přičetly stěžovateli k tíži, že si finanční obtíže způsobil sám svým jednáním.
13. Současné finanční možnosti i majetkovou potencialitu obviněného je třeba hodnotit na základě konkrétních a aktuálních zjištěných skutečností. Finanční perspektivu lze dovozovat z takových okolností, jako jsou zdravotní stav, vzdělání, schopnosti a dosavadní příjmy obviněného. Není možno ovšem vycházet z pouhých spekulací a hypotéz, které by nebyly založeny na tom, co bylo ve věci zjištěno. Nelze také možnost získání dostatečného množství finančních prostředků vztahovat až k velmi vzdálené budoucnosti. Předmětem hodnocení by mělo být období několika let, nikoliv desítek let [viz nález ze dne 16. 2. 2021
sp. zn. III. ÚS 3582/20
(N 35/104 SbNU 379), ve kterém Ústavní soud podrobil kritice vztažení majetkové potenciality k období dvaceti let]. U osob omezených výkonem trestu odnětí svobody lze přihlížet k tomu, že není vyloučeno, aby došlo již v průběhu výkonu trestu k jejich pracovnímu zařazení, a zejména pak aby si po ukončení tohoto výkonu našly zaměstnání a náklady obhajoby uhradily (nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 3501/20
, bod 17).
14. Majetkovou potencialitu je třeba hodnotit komplexně a zvažovat jak okolnosti svědčící o její dostatečnosti, tak i skutečnosti vypovídající o opaku. Z existence schopnosti obviněného obstarávat si do budoucna prostředky prací nelze ""mechanicky"" bez dalšího dovozovat, že přiznání nároku dle § 33 odst. 2 trestního řádu není namístě. Nelze pominout, že možnost zajistit prostředky na úhradu obhajoby může být různými skutečnostmi oslabována, typicky například exekučně vymáhanými dluhy nebo probíhající insolvencí. Na druhou stranu ani existence probíhající exekuce, insolvence či vyživovací povinnosti nesvědčí pro nutnost přiznání předmětného nároku ""automaticky"". Je nutné, aby obecné soudy všechny takovéto proti sobě svědčící faktory poměřovaly a vyhodnotily. Musejí uvážit, jak zjištěné skutečnosti ovlivňují (a mají perspektivu dále ovlivňovat) schopnost obviněného náklady obhajoby hradit. V hraničních případech je namístě uvažovat zejména o přiznání obhajoby za sníženou odměnu.
15. Relevantnosti závazků obviněného nasvědčuje, že se jich nemůže zbavit ani ve střednědobém (několikaletém) časovém horizontu. Obviněný musí prokázat, že jeho dluhy dosahují úrovně neřešitelné ""dluhové pasti"", která by byla dalším nedobrovolným závazkem (a jemu odpovídajícím fakticky nevymahatelným majetkovým právem obhájce) toliko prohlubována [srovnej nález ze dne 1. 2. 2022
sp. zn. III. ÚS 3501/20
(N 12/110 SbNU 115) bod 12 a následující, souhlasně i nález ze dne 3. 12. 2024
sp. zn. I. ÚS 2653/24
].
16. Soudy při svém rozhodování musejí vycházet z těch zjištění, která jsou aktuální. Rozhodně tedy nelze souhlasit se stěžovatelem, že krajský soud neměl přihlížet k novým skutečnostem, které vyšly najevo po zrušení jeho původního rozhodnutí nálezem Ústavního soudu. Bylo právě naopak jeho povinností je vyhodnotit. Tento závěr je tím zřejmější, že obecně platí, že i pokud je obviněnému přiznán nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu, může být tento nárok při pominutí důvodů pro jeho přiznání, či pokud se zjistí, že podmínky pro jeho přiznání zde od počátku nebyly, odejmut (shodně Pavel Šámal in Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád, Komentář; 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, str. 415). Závaznost nálezů Ústavního soudu neznamená, že by jejich vydáním docházelo k jakési mimořádné koncentraci řízení, znemožňující obecným soudů vycházet z nových zjištění.
17. Stěžovatel dezinterpretuje předchozí nález
sp. zn. II. ÚS 2457/23
i pokud se domnívá, že povinností krajského soudu bylo objasnit možnost finanční podpory ze strany rodičů. Podstatné je, zda jsou výroky přezkoumávaného rozhodnutí podloženy konkrétními skutečnostmi. Nikoliv to, jakými a jak relevantními skutečnostmi byla podložena obdobná rozhodnutí v nějaké dřívější fázi soudního procesu.
18. Pokud mají náklady na obhajobu činit (dle stěžovatelova odhadu) řádově 150 000 Kč a 30 % z nich mu již má hradit stát, pak spolu s částkou 67 613 Kč, kterou má stěžovatel k úhradě obhajoby k dispozici na svém účtu, již má pokrytu jejich značnou část. Uhraditelnost zbývající menší částky pak logicky ovlivňuje další skutečnost, ke které krajský soud přihlížel, že stěžovatele po oddlužení v insolvenčním řízení aktuálně netíží další dluhy. Stěžovatel má sice pravdu v tom, že jeho majetkovou potencionalitu ovlivňuje výkon trestu odnětí svobody, nicméně ji zcela nevylučuje. Stěžovatelův poukaz na nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 3582/20
se nejeví přiléhavý, když v něm Ústavní soud poukazoval právě na kombinaci víceletého trestu odnětí svobody (navíc sedmiletého, tedy delšího než u nynějšího stěžovatele) se zatížením řadou pohledávek několika věřitelů ve statisícových výších.
19. Stěžovatelův případ není podobný věci řešené v nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2590/19
(N 173/96 SbNU 206), když po něm není požadováno, aby za účelem hrazení obhajoby musel zanechat školní docházky v rámci řádné přípravy na budoucí povolání. Stejně tak se neuplatní závěry nálezu
I. ÚS 2653/24
, který se týkal situace, kdy soudy u těhotné obviněné zatížené dluhy neuvážily, že její možnost výdělku nebude omezena pouze na dobu těhotenství, ale i v době následné péče o narozené dítě.
20. K problematice možnosti budoucího výdělku výkonem práce Ústavní soud dále znovu připomíná, že prokázání podmínek pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu je na stěžovateli, nikoliv na obecných soudech. Stěžovatel by měl nejprve sám předložit jasnou argumentaci, tvrzení a námitky a teprve poté může očekávat, že na ně budou obecné soudy, potažmo Ústavní soud, reagovat. Kromě blížícího se důchodového věku však stěžovatel nezmiňuje žádné omezení, které by jeho pracovnímu zařazení, a to ať již ve věznici či později po propuštění z ní v běžném životě, stěžovatel nepředložil zásadnější argumentaci, která by vylučovala možnost výdělku, když pouhý blížící se důchodový věk jí obecně nebrání. Nadpoloviční většina vězňů v České republice je zaměstnaná a vydělává částky ve výších, kterými lze pokrýt náklady obhajoby ve výši několika desítek tisíc korun, zejména pokud odsouzený aktuálně nemá jiné závazky, které by měl splácet. Vězni též obvykle během dlouhodobějšího výkonu trestu nezůstávají stále v téže věznici a případné nižší možnosti zaměstnání ve Věznici Valdice tak nelze vztahovat na celou dobu výkonu trestu.
21. Poznámkou krajského soudu, že by bylo možno uvažovat o odejmutí již přiznaného hrazení nákladů obhajoby ve výši 30 %, se Ústavní soud nepovažoval za nutné zabývat, neboť jde pouze o hypotetickou budoucí možnost. Pokud by k takovémuto odejmutí došlo, bude na stěžovateli, zda je napadne, a to případně i ústavní stížností proti příslušnému rozhodnutí.
22. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
23. S ohledem na takovýto výsledek řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud dále nezabýval stěžovatelovým návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 3059/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130695&pos=460&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ICOM a. s., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, sídlem U Rustonky 714/1, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 sp. zn. 29 Cdo 1412/2023, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2021 č. j. 3 Ko 7/2021-479 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2021 č. j. (54, 39) 10 K 18/2002-185, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Marie Leopoldové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále jen ""vrchní soud"") a Krajského soudu v Brně (dále jen ""krajský soud""). Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z dalších stěžovatelkou přiložených listin se podává, že obecné soudy v konkursním řízení úpadkyně - stěžovatelky rozhodovaly o návrhu správce konkursní podstaty Mgr. Milana Chytila na provedení částečného rozvrhu.
3. Krajský soud napadeným usnesením povolil částečný rozvrh, ve kterém byla rozdělena částka 138 703 218 Kč, přičemž každá zjištěná pohledávka zařazená ve druhé třídě pohledávek byla poměrně uspokojena ve výši 80 % (konkrétně k jednotlivým pohledávkám srov. výrok II. napadeného usnesení). Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro povolení částečného rozvrhu, přičemž k návrhu byl připojen i souhlas zástupce věřitelů.
4. Vrchní soud napadeným usnesením ve výroku I. odmítl odvolání věřitelů - obchodní společnosti Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, a výrokem II. potvrdil usnesení krajského soudu. Dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu obsahuje všechny zákonné náležitosti a údaje (srov. body 39 až 42 napadeného usnesení). Konkrétně uvedl, že ""podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním věřitelům tkví v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám"". Nedůvodnou shledal (ve věci stěžejní) námitku stěžovatelky, že do částečného rozvrhu byla nesprávně zařazena pohledávka věřitele Mgr. Jiřího Zrůstka, správce konkursní podstaty úpadkyně INTERNATIONAL INVEST s. r. o. (dále jen ""pohledávka Mgr. Zrůstka""). Poukázal na rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2020 č. j. (70)15 Cm 134/2008-680, v němž šlo o určení pravosti a výše pohledávky přihlášené Mgr. Zrůstkem do konkursního řízení stěžovatelky (incidenční spor vedený o určení pohledávky popřené v konkursním řízení). Krajský soud rozhodl, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 155 822 712 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ČETRANS a. s. v počtu 944 000 kusů (výrok I.) a současně určil, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 13 057 830 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ICOM stavební, a. s., v počtu 15 009 kusů (výrok II.) (blíže srov. mj. bod 76 napadeného usnesení vrchního soudu).
5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky částečně odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. usnesení vrchního soudu jako subjektivně nepřípustné podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. b) občanského soudního řádu; v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku II. usnesení vrchního soudu, dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem občanského soudního řádu (pozn.: stěžovatelka podala dovolání společně s věřitelkou M. Leopoldovou, avšak pro posouzení ústavní stížnosti jsou relevantní pouze právní otázky, které uplatnila stěžovatelka, tedy č. 1 až č. 3 - viz blíže bod 22 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud předně konstatoval, že námitky proti zařazení pohledávky Mgr. Zrůstka do částečného rozvrhu jsou ""zjevně skutkovou (a tedy nepřípustnou) polemikou s výsledky incidenčního sporu, z nichž soudy potud vyšly."" Podle Nejvyššího soudu má skutkový charakter i námitka, že uvedená pohledávka zanikla po vydání rozsudku konkursního soudu ze dne 29. 6. 2020 tím, že obchodní společnost ČETRANS a. s. předala Mgr. Zrůstkovi hromadnou akcii. Jako přípustnou shledal Nejvyšší soud pouze otázku k rozsahu dovolacího přezkumu částečného rozvrhu (o povinnosti vrchního soudu posoudit námitky založené na nesouhlasu s částkou, která má být podle částečného rozvrhu rozdělena mezi konkursní věřitele a s tím související nezákonnosti pokynů konkursního soudu ze dne 16. 3. 2016, 1. 3. 2017, 6. 6. 2017 a 14. 3. 2018). K této otázce Nejvyšší soud uvedl, že konkursní soud nemá důvod zkoumat návrh správce konkursní podstaty na vydání částečného rozvrhu v tom ohledu, zda částka navržená k rozdělení mezi konkursní věřitele nemůže být vyšší. Dovolání proto neshledal důvodným (srov. blíže body 56 až 59 napadeného usnesení Nejvyššího soudu).
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti brojí proti závěrům obecných soudů a tvrdí, že pohledávka Mgr. Zrůstka zanikla, protože mu byly předány akcie emitenta ČETRANS a. s. (primární přihlášená pohledávka). Částečný rozvrh je nesprávný, protože podle částečného rozvrhu mělo být (a bylo) plněno i na eventuální peněžitou pohledávku Mgr. Zrůstka, ačkoli zanikla právě z důvodu primárního plnění. Tyto skutečnosti však nebyly posuzovány ani v incidenčním sporu (rozsudek krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, ani následně v průběhu řízení. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podle stěžovatelky zcela přehlížejí její námitku, že pohledávka Mgr. Zrůstka byla do konkursního řízení přihlášena jako pohledávka podmíněná pro případ, že Mgr. Zrůstek nezíská akcie ČETRANS a. s. Dále stěžovatelka upozorňuje, že obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. svědčí veškerá práva spojená s akciemi ČETRANS a. s. (pozn.: k prokázání těchto námitek předkládá zápis ze schůze valné hromady obchodní společnosti ČETRANS a. s. z roku 2007). Dovozovat v takové situaci, že trvá nárok obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. na sekundární, tj. peněžité plnění, protože nebyly předány listinné cenné papíry (nadto za situace, kdy již původní akcie v důsledku jejich výměny za hromadnou akcii v roce 2021 zanikly), musí být považováno za formalismus při aplikaci právních norem obecnými soudy.
7. Stěžovatelka zejména vrchnímu soudu dále vytýká, že nepřezkoumatelně a v rozporu se skutkovými okolnostmi posoudil pohledávku Mgr. Zrůstka jako nepodmíněnou. Stěžovatelka přitom na tyto zásadní nedostatky odůvodnění upozornila též v dovolání, nicméně Nejvyšší soud k tomuto pouze uvedl, že ""skutkový stav věci, z nějž vyšel odvolací soud, nevede k závěru, že takto došlo (mělo dojít) k zániku zjištěné pohledávky Mgr. Zrůstka"". Nesprávně vyhodnotil argumentaci stěžovatelky jako polemiku se skutkovými závěry soudu, navíc bez řádného odůvodnění. Tím obecné soudy porušily základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
8. Porušení práva vlastnit majetek stěžovatelka spatřuje v postupu obecných soudů, které nijak nechrání majetek konkursní podstaty stěžovatelky proti neoprávněnému zásahu ze strany Mgr. Zrůstka, resp. obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o., představovaného dvojím plněním na pohledávku přihlášenou do konkursního řízení. Stěžovatelka totiž poukazuje na to, že Mgr. Zrůstek aktivně vykonává akcionářská práva spojená s akciemi ČETRANS a. s.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka navrhuje zrušení všech napadených rozhodnutí obecných soudů, přičemž je zřejmé, že k podání ústavní stížnosti proti I. výroku napadeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, není ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu oprávněna; ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Vyjádření správce konkursní podstaty obchodní společnosti ICOM a. s., Ing. Milana Chytila a replika stěžovatelky
10. Dne 29. 1. 2025 obdržel Ústavní soud od správce konkursní podstaty stěžovatelky Ing. Milana Chytila, advokáta, bez předchozí výzvy vyjádření. Správce konkursní podstaty nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že jí uváděné důvody zániku pohledávky (odevzdání akcií) nebyly nikdy předmětem soudního posouzení. Uvádí, že soudy se tvrzenými důvody, jež měly vést k zániku pohledávky po zjištění pohledávky (resp. po ukončení incidenčního sporu o pravost nebo výši přihlášené pohledávky) náležitě zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru, že stěžovatelkou tvrzené důvody k zániku pohledávky nevedly. V závěru vyjádření též zdůrazňuje, že stěžovatelka předmětné akcie Mgr. Zrůstkovi nikdy nevydala a tuto možnost ani nemá; již od prohlášení konkursu předmětnými akciemi nedisponuje, protože byly zcizeny stěžovatelkou ještě před prohlášením konkursu; proto nemá možnost věřiteli (Mgr. Zrůstkovi) tyto akcie fakticky vydat. Ve svém podání se též vyjadřuje k tvrzením stěžovatelky o tom, že Mgr. Zrůstek je zapsán v seznamu akcionářů obchodní společnosti ČETRANS a. s. a aktivně vykonává akcionářská práva spojená s těmito akciemi.
11. Ústavní soud zaslal vyjádření konkursního správce stěžovatelky Ing. Milana Chytila stěžovatelce, která ve své replice upozornila především na to, že Ing. Chytilovi ""nesvědčí v tomto řízení procesní postavení a k jeho vyjádření by nemělo být přihlíženo"". V dalším textu podání se stěžovatelka vyjadřuje k dalším tvrzením Ing. Chytila a poukazuje na to, že pohledávka Mgr. Zrůstka je nesprávně popisována jako nepodmíněná. Opětovně přitom polemizuje se závěry rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, přičemž opakuje obdobné argumenty jako v ústavní stížnosti (pozn.: sama stěžovatelka v závěru hovoří o své konzistentní argumentaci). Nad rámec uvedeného dodává, že po celou dobu trvání konkursního řízení existuje osoba, od které lze předmětné akcie (resp. akcie je nahrazující) získat, a to obchodní společnost ČETRANS a. s., která je podle stěžovatelky kdykoliv připravena hmotný substrát těchto akcií Mgr. Zrůstkovi, resp. obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST a. s. předat (byť to podle stěžovatelky není nutné, protože práva spojená s těmito akciemi svědčí obchodní společnosti již řadu let).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Jeho úkolem je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.
13. Ústavní soud poukazuje zejména na to, že stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje stále tutéž argumentaci, která podle obsahu napadených rozhodnutí zazněla již v průběhu řízení před obecnými soudy (srov. bod 8 a související bod 6 na str. 7 napadeného usnesení vrchního soudu), nadto bez zohlednění ústavněprávního rozměru. Je zřejmé, že od Ústavního soudu očekává přehodnocení závěrů, k nimž dospěly obecné soudy. Tím však staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. Jde nadto o námitky představující pouhou skutkovou polemiku se závěry obecných soudů. Proto se ostatně námitkou stěžovatelky, vyjadřující nesouhlas se zařazením peněžité pohledávky Mgr. Zrůstka do pohledávek uspokojovaných v částečném rozvrhu, věcně nezabýval ani Nejvyšší soud (srov. body 48 až 50 napadeného usnesení).
14. Ústavní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu Ústavním soudem již zpravidla nemohou být jiná (dřívější) rozhodnutí insolvenčního soudu či jeho předchozí postup (srov. též usnesení ze dne 19. 3. 2024
sp. zn. III. ÚS 3060/23
; toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Není proto oprávněn zkoumat správnost jiných, v průběhu konkursního řízení vydaných rozhodnutí, tedy ani rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, s jehož závěry stěžovatelka též polemizuje.
15. Obecné soudy v posuzované věci vycházely zejména ze zmíněného rozsudku krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, jímž bylo pravomocně určeno, že odpovídající finanční pohledávka Mgr. Zrůstka za nevrácené akcie je po právu. Krajský soud v něm mj. konstatoval, že stěžovatelka (resp. správce konkursní podstaty stěžovatelky) nevrátila Mgr. Zrůstkovi akcie emitentů ČETRANS a. s. a ICOM Stavební a. s. Pokud obecné soudy svá rozhodnutí opřely mj. právě o tyto závěry krajského soudu, nelze jejich závěrům z pohledu Ústavního soudu ničeho vytknout. Jde o rozhodnutí, které nebylo v průběhu (konkursním) řízení zrušeno či změněno; jeho závěry jsou přitom v posuzované situaci relevantní.
16. S ohledem na rozhodnutí krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680 z roku 2020 je bez významu, že Mgr. Zrůstek vykonával akcionářská práva k akciím ČETRANS a. s. v roce 2007. Není také pochyb, že žádné akcie Mgr. Zrůstkovi po vydání tohoto rozhodnutí vydány nebyly [pozn.: stěžovatelka sama uvádí, že ""...nebyly předány listinné cenné papíry dle přesné specifikace Mgr. Zrůstka (nadto za situace, kdy již původní akcie v důsledku jejich výměny za hromadnou akcii v roce 2021 zanikly)..."", viz str. 16 ústavní stížnosti].
17. Nelze souhlasit s argumentací stěžovatelky, podle níž obecné soudy ve svých rozhodnutích zcela přehlížejí, že pohledávka Mgr. Zrůstka byla do konkursního řízení přihlášena jako pohledávka podmíněná pro případ, že nezíská akcie ČETRANS a. s. Ústavní soud v tomto odkazuje primárně na bod 75, resp. 81 a násl. napadeného usnesení vrchního soudu, který se (nejen) s touto otázkou vypořádal.
18. Ústavní soud ve své judikatuře sice dovozuje, že zcela výjimečně mohou nastat případy, kdy právě skutková zjištění soudů jsou natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny (jde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními) a v takovém případě mu nezbývá, než kasačním nálezem ochranu těmto právům poskytnout. Ústavní soud však nenahrazuje činnost nalézacích, popř. odvolacích soudů. Důvodem pro kasační zásah není ani sama o sobě skutečnost, že by s učiněnými skutkovými zjištěními nesouhlasil. Jde obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů nikdy dospět [viz stanovisko ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), bod 55]. O takový případ však nyní nejde.
19. Ústavní soud dále posoudil námitky stěžovatelky směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že v posuzované věci Nejvyšší soud postupoval ústavně konformním způsobem. Dostatečně odůvodnil, proč bylo dovolání stěžovatelky v daném rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Náležitě se přitom vyjádřil ke všem (nejen) stěžovatelkou uplatňovaným otázkám a vyložil, z jakých důvodů dovolání zčásti neshledal přípustným (otázka č. 1 a 2) a naopak, proč jej zčásti shledal přípustným (otázka č. 3, viz bod 50). Jeho závěrům nelze z pohledu Ústavního soudu ničeho vytknout.
20. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelka především dovolává, není možno vykládat tak, že zaručuje úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatelky. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů ani libovůle v rozhodování, je nutno postup soudů považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, do něhož Ústavní soud nezasahuje.
21. Ústavní soud na základě uvedeného uzavírá, že v posuzované věci byla napadená usnesení obecných soudů vydána v souladu s příslušnými zákonnými pravidly. Obecné soudy se (opakujícími se) námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a svá rozhodnutí dostatečně zdůvodnily. Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatelky garantovaných v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny.
22. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a ve zbývající části ji odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 2741/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130697&pos=461&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., t. č. Věznice Rapotice, zastoupeného Mgr. Michaelou Procházkovou, advokátkou, sídlem Palackého náměstí 46, Rosice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. července 2024 č. j. 8 To 201/2024-40 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. května 2024 č. j. 3 PP 80/2024-31, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená usnesení krajského soudu v Brně (dále jen ""krajský soud"") a Okresního soudu v Třebíči (dále jen ""okresní soud""). Stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 36 měsíců. Dne 9. 5. 2024 požádal prostřednictvím věznice o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť ke dni 10. 5. 2024 měl vykonat zákonem vyžadovanou polovinu uloženého trestu.
3. Okresní soud napadeným usnesením žádost zamítl. Předně uvedl, že stěžovatel vykonal zákonem vyžadovanou jednu polovinu uloženého trestu odnětí svobody [§ 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který bylo nutno ve věci aplikovat, neboť stěžovatel byl v minulosti již dvakrát ve výkonu trestu odnětí svobody], čímž byla splněna první zákonná podmínka pro kladné rozhodnutí o žádosti. Dále uvedl, že stěžovatel ve výkonu trestu prokázal polepšení, jelikož je zařazen do 1. prostupné skupiny vnitřní diferenciace, dvakrát získal kázeňskou odměnu, nebyl kázeňsky trestán, plní své úkoly, plní program standardního zacházení, je pracovně zařazen a dodržuje předpisy a pokyny příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby. Tím měl naplnit i druhou zákonnou podmínku.
4. Podle okresního soudu však stěžovatel nesplnil třetí a poslední zákonnou podmínku - možnost očekávat od něj, že v budoucnu povede řádný život. V této souvislosti poukázal na to, že u podmínky vedení řádného života soud obecně zkoumá život pachatele před výkonem trestu, jeho sociální zázemí, šance na získání zaměstnání, zajištění bydlení, jeho sociální vazby a kontakty a event. také to, zda a jaké má sklony k páchání trestné činnosti a jak v minulosti reagoval např. na institut podmíněného propuštění. Uvedl, že stěžovatel sice má zajištěné bydlení u svého otce, avšak nemá zajištěné zaměstnání ani finanční prostředky k zajištění své obživy a splácení svých závazků. S ohledem na jeho trestní minulost (zejm. páchání různorodé trestné činnosti a opakovaný výkon trestu odnětí svobody, jenž neměl žádoucí efekt a nevedl k nápravě jeho chování) ale existuje riziko, že stěžovatel by si tyto prostředky mohl v budoucnu opatřit opět trestnou činností. Okresní soud proto na stěžovatele apeloval, aby se i nadále ve výkonu trestu choval tak, aby bylo nepochybné, že svůj životní postoj skutečně a trvale přehodnotil.
5. Krajský soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost, neboť ten doposud neprokázal naplnění třetí zákonné podmínky. Obecně se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí okresního soudu. Dále poukázal na stěžovatelovu trestní minulost a jeho nepříliš přesvědčivé reakce na uložení podmíněných trestů odnětí svobody. I po výkonu trestu odnětí svobody se stěžovatel dopustil další závažné trestné činnosti (konkrétně loupeže a nebezpečného vyhrožování se zbraní). Na stěžovatele proto apeloval, aby využil všech postupných programů, které Věznice Rapotice nabízí, a zejména aby svou pozornost zaměřil na programy věnující se řešení problémů s užíváním návykových látek.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že pro svou nápravu učinil maximum. Především projevil zájem podrobit se po propuštění z výkonu trestu ambulantní léčbě závislosti na drogách, přičemž za tímto účelem kontaktoval společnost Podané ruce. Rovněž již poškozené uhradil škodu způsobenou trestnými činy a poctivě hradí srážkami ze mzdy i náklady trestního řízení, byť jeho možnosti jsou v tomto ohledu limitované. Kontaktoval také 10 potenciálních zaměstnavatelů, avšak od žádného z nich neobdržel reakci; v tomto úsilí pokračuje i nadále, avšak má za to, že jeho možnost získat zaměstnání by byla vyšší, pokud by byl na svobodě. Žádná z uvedených skutečností však nebyla trestními soudy řádně zohledněna.
7. Podle stěžovatele soudy založily svá zamítavá rozhodnutí pouze na tom, že v minulosti páchal trestnou činnost, byť judikatura Ústavního soudu to zapovídá. To platí především pro odvolací soud. Trestní soudy zcela nesprávně posoudily otázku naplnění třetí zákonné podmínky (prognózy vedení řádného života) pouze s odkazem na stěžovatelovu minulost, čímž porušily zákaz dvojího přičítání podle čl. 40 odst. 5 Listiny. Jejich rozhodnutí jsou rovněž svévolná a postrádají řádné odůvodnění v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze v případě, kdy je rozhodovací činnost soudů stižena vadami, jež ve svém důsledku porušují ústavně zaručená základní práva a svobody, lze uvažovat o zásahu Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 9. 1. 2024
sp. zn. III. ÚS 3047/23
, bod 11).
10. Podle judikatury Ústavního soudu neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na trestních soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány, a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily [nález ze dne 13. 7. 2021
sp. zn. IV. ÚS 575/21
(N 128/107 SbNU 41), bod 14]. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je koncipováno jako mimořádný zákonný institut, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit [nález ze dne 5. 11. 2015
sp. zn. III. ÚS 599/14
(N 194/79 SbNU 207), bod 8].
11. Ústavní soud však ve své judikatuře současně dovodil, že i v řízení o žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu může dojít k porušení základních práv odsouzeného (stěžovatele). Dochází k tomu kupříkladu tehdy, je-li zamítavé rozhodnutí opřeno pouze o informace o trestní minulosti odsouzeného v rozporu s principem ne bis in idem, resp. zákazem dvojího přičítání podle čl. 40 odst. 5 Listiny [nálezy
sp. zn. IV. ÚS 575/21
, bod 15; a ze dne 26. 10. 2021
sp. zn. IV. ÚS 1804/21
(N 187/108 SbNU 279), bod 23].
12. Komentářová literatura k tomu navíc uvádí, že smysl podmíněného propuštění ""není v tom, aby za dobré chování, případně za dobrou práci ve výkonu trestu byl pachatel automaticky propuštěn po odpykání stanovené doby na svobodu bez zřetele na to, jaká je prognóza jeho dalšího chování. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je totiž namístě jen tehdy, jestliže vzhledem ke všem okolnostem, které mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a že tu není pro společnost příliš velké riziko jeho recidivy"" (Šámal, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1398).
13. Ustanovení § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku stanoví tři podmínky, při jejichž současném splnění soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu. První podmínkou je, že odsouzený vykonal stanovenou část uloženého trestu (zde polovinu). Zadruhé, odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu, svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení. Třetí podmínkou je, že se může od odsouzeného očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení jeho nápravy.
14. Soudy konstatovaly, že byly naplněny první dvě zákonné podmínky. Problematickým je pouze naplnění třetí podmínky, tedy možnosti očekávat, že stěžovatel povede v budoucnu řádný život, jehož nedílnou součástí je i absence páchání (další) trestné činnosti. Okresní soud v této souvislosti uvedl, že u stěžovatele pořád přetrvává riziko recidivy, neboť a) v minulosti u něj nezafungovaly kýženým způsobem alternativní tresty, institut podmíněného výkonu trestu ani přímý výkon trestu odnětí svobody a navzdory jejich uložení se dopouštěl další a další trestné činnosti, b) nemá našetřené finanční prostředky a c) nemá zajištěné zaměstnání nebo jiný způsob získávání prostředků pro svou obživu, v důsledku čehož hrozí, že si je bude zajišťovat (opět) trestnou činností. Krajský soud pak k tomu mj. dodal, že stěžovatel by se měl soustředit i na vypořádání se se svou závislostí na návykových látkách, která se u něj ukázala být dalším rizikovým faktorem. Ze shora uvedeného je zřejmé, že napadená rozhodnutí nejsou založena jen a pouze na hodnocení stěžovatelovy trestní minulosti, nýbrž i na dalších důvodech, které podle trestních soudů zvyšovaly riziko recidivy. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že nedošlo k porušení principu ne bis in idem, resp. zákazu dvojího přičítání podle čl. 40 odst. 5 Listiny.
15. Současně však pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že napadená rozhodnutí stěžovatelovu trestní minulost akcentovala způsobem, jenž balancuje na hraně přípustného. Je nutno souhlasit se stěžovatelem, že především v rozhodnutí krajského soudu je jeho trestní minulost prezentována jako primární a zcela dominantní důvod pro zamítnutí stížnosti, přičemž všechny další důvody jsou upozaděny, což v obecné rovině může být v rozporu se shora citovanou judikaturou. Ústavní soud nepřistoupil k jeho kasaci pouze proto, že mu předcházelo rozhodnutí okresního soudu, v němž byly vyloženy i jiné, relevantnější důvody pro zamítnutí stěžovatelovy žádosti.
16. Závěrem Ústavní soud připomíná, že ačkoli trestní minulost odsouzeného a z toho plynoucí rizika může být jedním z relevantních faktorů - nikoli však faktorem jediným - pro posouzení třetí zákonné podmínky, jeho význam se postupem času oslabuje. Trestní soudy proto nemohou pouze paušálně opakovat, natož pak po celou dobu výkonu trestu, že trestní minulost stěžovatele (odsouzeného) vzbuzuje obavy z možné recidivy. To platí zejména tehdy, jsou-li jinak naplněny další zákonné podmínky pro kladné vyřízení žádosti o podmíněné propuštění.
17. Jelikož Ústavní soud nedospěl k závěru o porušení stěžovatelových základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 3214/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130698&pos=462&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Evy Štípkové, zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem U Studánky 250/3, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1725/2024-270 ze dne 16. 9. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 22 Co 237/2023-232 ze dne 30. 11. 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníků řízení a Vlastimila Bidla, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že se stěžovatelka v řízení před Okresním soudem v Pardubicích nejdříve domáhala vydání automobilu od vedlejšího účastníka. Stěžovatelčinu žalobu na vydání věci okresní soud dne 11. 2. 2020 zamítl. Následně vedlejší účastník u téhož soudu podal žalobu na určení, že je vlastníkem dotčeného automobilu, kterou okresní soud dne 27. 2. 2023 zamítl.
2. Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal vedlejší účastník odvolání. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že vlastníkem automobilu je vedlejší účastník. Dále krajský soud uložil stěžovatelce nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před okresním soudem ve výši 186 498 Kč a náklady odvolacího řízení před krajským soudem ve výši 23 656 Kč. Krajský soud shledal, že se okresní soud nevypořádal s existencí předchozího pravomocně skončeného sporu, vedeného o identickém skutku. Krajský soud dospěl k závěru, že pravomocný rozsudek okresního soudu ze dne 11. 2. 2020, kterým byla zamítnuta žaloba na vydání automobilu, v sobě zahrnuje závazné řešení otázky existence vlastnického práva k dotčenému vozidlu.
3. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť shledal, že rozsudek krajského soudu odpovídá konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
5. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jelikož má za to, že jimi byly porušeny čl. 90 věta první Ústavy České republiky, dále čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"") a také čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.
6. Stěžovatelka především namítá, že se soudy nesprávně vypořádaly s otázkou závaznosti řešení otázky vlastnického práva k vozidlu v jiném řízení. Stěžovatelka má za to, že záviselo-li dřívější řízení o vydání automobilu, v němž vystupovala v postavení žalobkyně, na neunesení důkazního břemene, neměl by být tento závěr obsahově závazný pro jiná řízení v té podobě, že jí právo nenáleží. V takové situaci podle ní dochází ke znevýhodnění aktivní žalující strany, jelikož má druhé straně stačit k úspěchu zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Z této argumentace stěžovatelky vyplývá, že zamítnutí žaloby na plnění automaticky implikuje přiznání vlastnického práva k věci ve prospěch strany žalované.
7. Stěžovatelka brojí také proti rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. Podle jejího názoru měly soudy vycházet z odlišné tarifní hodnoty pro výpočet výše částky za úkon právní služby. Přestože jde o věc penězi ocenitelnou, nebyla daná částka přesně zjištěna v řízení mezi účastníky, nýbrž na základě smlouvy o koupi vozidla.
8. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy soudů, není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.
9. Podle judikatury Ústavního soudu představuje pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění překážku věci pravomocně rozsouzené pro žaloby na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2/93
ze dne 7. 1. 1994).
10. Námitku týkající se závaznosti právního názoru pravomocně přijatého v jiném řízení (viz výše bod 6) Nejvyšší soud posoudil v souladu s ústavním pořádkem. Nejvyšší soud řádně odůvodnil, že patřičný závěr je v souladu s jeho dlouhodobou judikaturou. Stěžovatelka přitom ústavněprávně nezpochybnila, proč by krajský soud nemohl vyjít z již pravomocně vyřešené právní otázky, která spočívala v témže skutku, jenž byl rozhodný i při řešení aktuální věci, a mezi týmiž účastníky řízení. Sama argumentace neusnesením důkazního břemene na tom ničeho nemění.
11. Stěžovatelka dále brojí proti rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud dlouhodobě staví rezervovaně. Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může (i citelně) dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Jde totiž o problematiku vzhledem k věci samé jednoznačně podružnou, pročež Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení tzv. nákladového výroku se uchyluje pouze výjimečně. Například jestliže zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo porušeno i jiné základní právo (srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 653/03
ze dne 12. 5. 2004).
12. Tato otázka spočívá na výkladu a aplikaci podústavního (dokonce podzákonného) práva, které Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ústavní soud však považuje za nutné vypořádat se s námitkami týkajícími se tvrzeného rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatelka ve svých námitkách však opomenula, že nález
sp. zn. I. ÚS 2448/18
ze dne 21. 5. 2019, na nějž odkazuje, byl vydán ve skutkově i právně odlišné věci. Podle tohoto nálezu účastníci souhlasili se zjištěnou cenou nemovitosti pro účel určení výše nákladů řízení a soud aplikoval § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (""advokátní tarif""), přestože v situaci, kdy je k dispozici ověřitelný údaj o ceně nemovitosti, dochází k určení tarifní hodnoty podle obecného § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Krajský soud však dostatečně odůvodnil použití § 8 odst. 1 advokátního tarifu; vyšel z kupní ceny automobilu, přičemž vzal v potaz investice učiněné k obnovení jeho provozuschopnosti. Vzhledem k odůvodněnému postupu krajského soudu neseznal Ústavní soud v jeho rozhodnutí o nákladech řízení prismatem omezeného přezkumu (viz výše) ústavněprávní exces, který by mohl ústit ve zrušení nákladových výroků.
13. Ústavní soud neshledal porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Tomáš Langášek
předseda senátu
|
IV.ÚS 3285/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130700&pos=463&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2024 č. j. 20 Cdo 2564/2024-9204, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. března 2024 č. j. 40 Co 355/2023-6050 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2023 č. j. 49 EXE 4263/2022-2537, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Z. M., nezl. J. M. a nezl. M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí tvrzením, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 95 Ústavy, čl. 36, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Exekuce byla vedena vedlejší účastnicí (matkou nezletilých) k vymožení dlužného výživného pro oba nezletilé syny (celkem ve výši přesahující 2 500 000 Kč).
3. Okresní soud napadeným usnesením zamítl jak návrh stěžovatele na zastavení exekuce (výrok I.), tak i jeho návrh na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem ze dne 28. 6. 2023 č. j. 203 EX 30354/22-37 (výrok II.); současně rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých náklady této fáze exekučního řízení ve výši 41 624 Kč (výrok III.). Stěžovatel ani z části neplatil soudem stanovené výživné pro nezletilé děti. Okresní soud při zohlednění zejména judikatury Ústavního soudu neshledal mimořádný důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (viz bod 26 napadeného usnesení okresního soudu). Neshledal důvodným ani návrh stěžovatele na částečné zastavení exekuce ve vztahu k exekučnímu příkazu, kterým bylo rozhodnuto o přikázání jiné peněžité pohledávky (viz bod 27 napadeného usnesení okresního soudu).
4. Krajský soud napadeným usnesením potvrdil výrok I. a II. usnesení okresního soudu (výrok I.) a změnil výrok III. usnesení okresního soudu tak, že náklady exekučního řízení kolizního opatrovníka nezletilých činí 5 324 Kč (výrok II.). Ve výroku III. rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit koliznímu opatrovníkovi nezletilých na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 662 Kč. Krajský soud v řízení doplnil dokazování okresního soudu; současně zamítl návrh stěžovatele na provedení řady dalších důkazů (viz body 10 až 12 napadeného usnesení krajského soudu). Ani krajský soud neshledal mimořádné důvody pro prolomení předpokladů zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu. Jako nedůvodnou shledal argumentaci stěžovatele vztahující se k zamítnutí návrhu na zrušení exekučního příkazu či jeho námitku zpochybňující zastoupení kolizního opatrovníka zástupcem z řad advokátů (viz bod 25 napadeného usnesení krajského soudu). Naopak přisvědčil argumentaci stěžovatele zpochybňující správnost výroku III. okresního soudu a znovu rozhodl o výši náhrady nákladů kolizního opatrovníka nezletilých.
5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl. Exekuce je vedena ve věci výživného pro nezletilé děti, kterou upravuje hlava pátá části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (konkrétně § 511 an.), a současně nejde o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 tamtéž. Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 21 Cdo 1633/2018).
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno do datové schránky jeho právní zástupkyně dne 6. 11. 2024, a to již s vyznačenou doložkou právní moci ke dni 1. 11. 2024 a s vyznačenou doložkou vykonatelnosti výroku II. napadeného usnesení téhož soudu ke dni 5. 11. 2024. Tím došlo k výraznému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces.
7. Svou vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým synům řádně plní a jeho postup (neplacení výživného k rukám matky nezletilých) pramení z obavy, že výživné nebude využito v jejich prospěch a matka by je spotřebovala pro své potřeby. Nesouhlasí také s postupem obecných soudů při stanovení výše výživného a odkazuje na oprávnění exekučního soudu zasahovat do nalézacího řízení a tedy přezkoumávat exekuční tituly z hlediska jejich správnosti [nález ze dne 1. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 3194/18
(N 44/93 SbNU 119); toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. V kontextu posuzované věci uvádí, že mimořádnou okolností - ve smyslu závěrů uvedeného nálezu - je zapotřebí chápat situaci, kdy obecné soudy bez jakéhokoliv ""ošetření zneužití"" finančních prostředků matkou nezletilých rozhodly o jeho povinnosti uhradit vysokou částku dlužného výživného.
8. Soudní exekutor postupuje svévolně, protože vydal exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky na vrácení přeplatku na dani z nemovitostí, přestože již bylo vedeno řízení o zastavení této exekuce. Dále zpochybňuje postup okresního soudu, který neprovedl k důkazu žádnou z listin jím předložených na podporu tvrzení, že o nezletilé syny řádně pečuje. Toto pochybení měl zhojit až krajský soud, který rozhodl o stěžovatelem předložených důkazech; jejich provedení však stejně zamítl.
9. Zbývající námitky stěžovatele směřují proti závěru Nejvyššího soudu o nepřípustnosti podaného dovolání. Podle názoru stěžovatele bylo podané dovolání přípustným, jelikož jde o řízení vykonávací. Výklad § 30 zákona o zvláštních řízeních soudních provedený Nejvyšším soudem je podle stěžovatele příliš extenzivním, naopak krajský soud podle něj uvedl správné poučení o přípustnosti dovolání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Zatímco u napadeného usnesení Nejvyššího soudu o včasnosti podané ústavní stížnosti nemá Ústavní soud pochybnosti, u napadeného usnesení krajského soudu musel zohlednit, že stěžovatel byl o možnosti podání dovolání nesprávně poučen, přičemž tato skutečnost nesmí jít k jeho tíži z hlediska možnosti podat ústavní stížnost [srov. nález ze dne 31. 1. 2012
sp. zn. IV. ÚS 3476/11
(N 25/64 SbNU 269)]. I v tomto případě tedy Ústavní soud odvozoval počátek lhůty ode dne, kdy bylo stěžovateli doručeno usnesení Nejvyššího soudu.
11. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, vyjma části směřující proti výroku III. napadeného usnesení okresního soudu, který byl změněn výrokem II. napadeného usnesení krajského soudu. V tomto rozsahu není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)]. Veškeré námitky stěžovatele přitom směřují do aplikace podústavního práva a téměř všechny již byly obecnými soudy v jeho věci řešeny (jsou převzaty z podaného dovolání). Ústavní soud je tak stavěn do pozice čtvrté instance obecných soudů, která mu nepřísluší.
13. Ústavní soud se neztotožnil s argumentací stěžovatele zpochybňující správnost posouzení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem (srov. bod 7 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Dovolání proti usnesení krajského soudu není v posuzované věci přípustné podle § 30 ve spojení s § 511 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních. Nic na tom nemění ani skutečnost, že krajský soud nesprávně poučil účastníky o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení nemůže založit přípustnost určitého procesního prostředku. Na tomto závěru se ostatně ustálila nejen rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale i rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. například usnesení ze dne 26. 7. 2018
sp. zn. II. ÚS 2057/18
či usnesení ze dne 4. 1. 2022
sp. zn. IV. ÚS 3263/21
).
14. Jde-li o neplacení výživného, stěžovatel přehlíží závaznost výroku pravomocného rozsudku o výživném pro nezletilé děti; za řádné splnění uložené povinnosti lze považovat jen finanční plnění v soudem stanovené výši, lhůtě a hrazené k rukám matky jako pečujícího rodiče. Výživné ani z části plněné nebylo. Podle obecných soudů navíc stěžovatel nepředložil ani žádné konkrétní tvrzení, že by matka porušovala povinnost spravovat jmění nezletilých synů s péčí řádného hospodáře. Tyto závěry obecných soudů jsou podle Ústavního soudu logické a nejsou v žádném extrémním rozporu s provedenými důkazy v dané věci [srov. nálezy ze dne 5. 9. 2017
sp. zn. IV. ÚS 2690/15
(N 164/86 SbNU 677), bod 57, a ze dne 6. 2. 2020
sp. zn. I. ÚS 1833/18
, bod 15]. Výživné není příjmem pečujícího rodiče, ale jde o příjem nezletilých zajišťující jim odpovídající podíl na životní úrovni platícího rodiče, tedy stěžovatele. Do doby nabytí zletilosti je výživné hrazeno k rukám pečujícího rodiče, tedy matky. Pokud jde o výši výživného, stěžovateli nic nebrání - v případě změny poměrů - podat návrh na jeho snížení.
15. Výhrady stěžovatele směřují i proti neprovedení řady jím navrhovaných důkazů. Obecné soudy nemají povinnost provést všechny navržené důkazy, jsou však povinny z přesvědčivých důvodů vysvětlit, z jakých důvodů k provedení důkazů nepřistoupily (srov. např. nález ze dne 10. 1. 2024
sp. zn. II. ÚS 1318/23
, bod 27 an.) V konkrétním případě dostatečně zdůvodnily, proč k provedení důkazů nepřistoupily (srov. bod 16 napadeného usnesení okresního soudu a body 11 až 14 napadeného usnesení krajského soudu). Navržené důkazy směřovaly pouze k prokázání stěžovatelem zvoleného způsobu plnění vyživovací povinnosti (typicky do jím zvolených finančních produktů), ve vztahu k vykonávané povinnosti tak byly bez významu. Na postupu obecných soudů není z hlediska ústavněprávního nic závadného.
16. Ústavněprávní rozměr nemají ani námitky stěžovatele směřující proti postižení přeplatku na dani z nemovitosti, a to už jenom s ohledem na bagatelní částku (15 550 Kč), jíž se dotčený exekuční příkaz týká. Obecné soudy se řádně vypořádaly s argumentací stěžovatele, jde-li o jím tvrzenou nepřiměřenost a svévolnost postupu exekutora (bod 24 napadeného usnesení krajského soudu).
17. Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu umožňuje v řízení o zastavení exekuce ve výjimečných případech přezkoumání vad exekučního titulu [např. nálezy ze dne 17. 12. 2015
sp. zn. IV. ÚS 3216/14
(N 218/79 SbNU 503) či ze dne 1. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 3194/18
(N 44/93 SbNU 119)]. Jde o situace, kdy by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl např. v rozporu se samotnými principy právního státu. V minulosti šlo například o exekuční vymáhání jízdného po zdravotně postižené osobě, která měla nárok na bezplatné jízdné, a proto bylo zjevné, že dluh vůbec nemohl vzniknout [srov. nálezy ze dne 1. 11. 2016
sp. zn. II. ÚS 2230/16
(N 206/83 SbNU 281), ze dne 18. 4. 2017
sp. zn. II. ÚS 2357/16
(N 62/85 SbNU 137) a ze dne 20. 6. 2017
sp. zn. I. ÚS 2456/16
(N 103/85 SbNU 713)].
18. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti správnosti exekučního titulu, kterým bylo stanoveno výživné pro jeho nezletilé syny. Jde však spíše o pokračující polemiku stěžovatele se závěry obecných soudů, nadto vedenou v řízení, které k tomu primárně neslouží, tedy v řízení o zastavení exekuce. Jak okresní, tak i krajský soud se ve svých rozhodnutích podrobně zabývaly mj. i poukazem stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu k důvodům pro prolomení předpokladů zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení. Okresní soud (srov. body 25 a 26 napadeného usnesení okresního soudu) ani krajský soud (srov. body 21 až 23 napadeného usnesení krajského soudu) nedovodily, že by byly splněny zákonné předpoklady k prolomení zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, neboť z posuzované věci neplynou žádné mimořádné okolnosti srovnatelné s těmi, které se dovozují z judikatury Ústavního soudu. Jejich závěrům přitom nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o výši výživného a úpravě styku s nezletilým v této věci byla navíc již předmětem přezkumu Ústavním soudem a usnesením ze dne 16. 6. 2022
sp. zn. II. ÚS 1186/22
odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
19. Stěžovateli lze dát částečně za pravdu pouze v tom, že napadené usnesení Nejvyššího soudu nemohlo nabýt právní moci dříve, než bylo doručeno stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci. Ústavní soud však ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje subsidiární charakter ústavní stížnosti a z toho plynoucí minimalizaci zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ne každé procesní pochybení je zároveň zásahem do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Je vždy třeba vážit případná procesní pochybení obecných soudů a dávat je do kontextu soudního řízení jako celku, a teprve v tomto celkovém kontextu případně dovozovat z procesních pochybení zásah do základních práv (srov. např. usnesení ze dne 27. 3. 2024
sp. zn. IV. ÚS 717/24
, bod 10). V posuzovaném případě je zřejmé, že možné chybné vyznačení data právní moci napadeného usnesení Nejvyššího soudu nijak nezasahuje do základních práv stěžovatele, jelikož jediným výrazně negativním důsledkem by mohlo být nesprávné posouzení lhůty stanovené pro podání ústavní stížnosti. To se však nestalo, a Ústavní soud proto neshledal důvodu ke svému zásahu.
20. Ústavní soud na základě uvedeného uzavírá, že v posuzovaném řízení nebyla porušena základní práva stěžovatele garantovaná v čl. 36, čl. 37 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost stěžovatele proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], a dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 3523/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130701&pos=464&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové ve věci ústavních stížností stěžovatelky 1) L. M., zastoupené Mgr. Filipem Hajným, advokátem, sídlem Rubešova 83/10, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 3523/24
, a stěžovatelky 2) V. M., zastoupené JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024 č. j. 18 Co 403, 405, 406/2024-7377, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7028, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7059, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 8. 2024 č. j. 60 P 133/2020-7118, vedené pod
sp. zn. II. ÚS 186/25
, spojených s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a s žádostí o přednostní projednání, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a 1) J. R. a 2) nezl. L. N. R., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení ústavních stížností, takto:
Ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 3523/24
a
II. ÚS 186/25
se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod
sp. zn. IV. ÚS 3523/24
.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelky domáhají zrušení tamtéž uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich základních práv a svobod.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že zahájené věci se týkají týchž účastníků a téže věci. V obou případech se stěžovatelky domáhají zrušení stejných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 a Městského soudu v Praze, kterými byl - zjednodušeně řečeno - předběžným opatřením omezen styk stěžovatelek s nezletilým vedlejším účastníkem, nebylo vyhověno návrhům stěžovatelky 1) na nařízení předběžného opatření nebo kterými bylo rozhodnuto o odvoláních proti některým z nich.
4. Na základě tohoto zjištění, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení Ústavní soud spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení.
5. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudcem zpravodajem u spojených věcí soudce Milan Hulmák, neboť jemu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod
sp. zn. IV. ÚS 3523/24
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
III.ÚS 2526/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130703&pos=465&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové, ve věcech ústavních stížností stěžovatele M. V., t. č. Vazební věznice Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D. advokátem, sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. července 2024 č. j. 9 To 45/2024-3319 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2024 č. j. 4 T 5/2015-3289, vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2526/24
, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2024 č. j. 9 To 52/2024-3337, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. července 2024 č. j. 4 T 5/2015-3328, a příkazu téhož soudu ze dne 13. září 2024 sp. zn. 4 T 5/2015, a proti jinému zásahu blíže nespecifikovaného orgánu veřejné moci při provádění tohoto příkazu, vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2993/24
, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení ústavních stížností, takto:
Ústavní stížnosti dosud vedené pod spisovými značkami III. ÚS 2526/24 a
IV. ÚS 2993/24
se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 2526/24.
Odůvodnění
Podle § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení ty věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
Obě ve výroku uvedené ústavní stížnosti byly podány týmž stěžovatelem, prostřednictvím téhož právního zástupce. Obě souvisejí se stejným trestním řízením a týkají se zejména problematiky nevykonaného peněžitého trestu. Za takovéto situace je účelné spojit ústavní stížnosti ke společnému projednání.
Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2025 č. Org. 01/25 je soudkyní zpravodajkou ve spojených věcech soudkyně Daniela Zemanová, neboť jí byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností. Řízení o spojených věcech bude dále vedeno pod
sp. zn. III. ÚS 2526/24
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
|
I.ÚS 457/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130704&pos=466&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SymCraft, s.r.o., sídlem Nejdecká 342/14, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Liou Bánoci, advokátkou, sídlem J. V. Sládka 2006/16, Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2678/2024-90 ze dne 5. 11. 2024, usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 94/2024, 61 Co 88/2024-59, 61 Co 89/2024 ze dne 31. 5. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. 10 C 339/2023-23 ze dne 6. 2. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Mgr. Marka Hoskovce, advokáta, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že vedlejší účastník převzal právní zastoupení stěžovatelky k provedení právních služeb. Následně stěžovatelku vyzval k zaplacení faktury za poskytnutou právní službu na částku 5 445 Kč. Tu ani k předžalobní výzvě stěžovatelka neuhradila. Vedlejší účastník se proto obrátil s nárokem na zaplacení jistiny včetně úroku z prodlení na soud.
2. Okresní soud v Karlových Varech napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost vedlejšímu účastníkovi zaplatit úrok z prodlení ve výši 473,02 Kč. Jelikož stěžovatelka v průběhu řízení jistinu ve výši 5 445 Kč uhradila, vzal vedlejší účastník svůj návrh zpět; okresní soudu proto co do této částky řízení zastavil. Současně okresní soud stěžovatelce uložil povinnost vedlejšímu účastníkovi zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 7 450 Kč. Okresní soud dále usnesením č. j. 10 C 339/2023-31 z 5. 3. 2024 zamítl žádost stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a usnesením č. j. 10 C 339/2023-36 z 19. 3. 2024 zamítl návrh stěžovatelky na doplnění napadeného rozsudku.
3. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením rozhodl tak, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku týkající se náhrady nákladů řízení, jelikož uložená náhrada nákladů řízení nepřesáhla hranici bagatelnosti ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu. Obdobný závěr shledal i ve vztahu k uložené povinnosti zaplatit úrok z prodlení. U otázky, týkající se částečného zastavení řízení, shledal, že v části již rozhodnutí nabylo právní moci, kdy ani jedna strana sporu odvolání nepodala, a v části shledal, že by stejně odvolání nebylo přípustné, neboť výrokem o zastavení řízení nebyla stěžovatelce způsobena žádná újma, která by byla odstranitelná změnou či zrušením napadeného rozsudku okresního soudu. Krajský soud dále napadeným usnesením potvrdil jak zamítavé usnesení o žádosti o prominutí zmeškání lhůty, tak zamítavé usnesení o návrhu na doplnění rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné (§ 243c odst. 1 a 2 občanského soudního řádu). V části směřující proti zastavení řízení shledal dovolání nepřípustným, jelikož toto rozhodnutí lze napadnout žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 občanského soudního řádu). I ve zbylém rozsahu shledal Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné, jelikož se domáhala přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu ve sporu, jehož předmět nepřesahoval hranici bagatelnosti, tj. 50 000 Kč v řízení o dovolání, a nejednalo se ani o vztah pracovněprávní, ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
5. Stěžovatelka se nyní podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 47 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Stěžovatelka podává vyčerpávající výčet porušení, kterých se měly dopustit jak okresní, krajský tak i Nejvyšší soud. Nesouhlasí mimo jiné s tím, že okresní soud řízení zastavil, aniž by ji o tom informoval, že tento soud rozhodl o úroku z prodlení bez nařízeného jednání, že nesprávně určil náklady řízení a že neuvedl, zda je částka určená jako náhrada nákladů včetně, či bez DPH. Uvádí rovněž, že ji okresní soud v napadeném rozsudku nesprávně poučil, že není možnost podat odvolání.
7. K napadenému rozhodnutí krajského soudu mimo jiné namítá, že se jím tento soud odchýlil od ustálené judikatury a omezil její právo na přístup soudu. Shodně tvrdí, že se od ustálené rozhodovací praxe odchýlil i Nejvyšší soud, když její dovolání odmítl jako nepřípustné.
8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou a je - až na níže uvedenou výjimku - přípustná. Stěžovatelka je taktéž zastoupena advokátem a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
9. Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, protože stěžovatelka napadá rozhodnutí o zastavení řízení. Tato námitka přitom, jak plyne z napadeného usnesení Nejvyššího soudu, představuje důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Žaloba pro zmatečnost byla v této části prostředkem k ochraně práv, který byla stěžovatelka povinna před podáním ústavní stížnosti vyčerpat (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ve zbylé části je ústavní stížnost přípustná, protože stěžovatelka dalšími prostředky ochrany práv nedisponovala (srov. usnesení
sp. zn. I. ÚS 319/12
z 10. 4. 2014 a
sp. zn. II. ÚS 868/24
, bod 4, z 17. 4. 2024).
10. Ve zbylé části ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelčina ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se dovolává.
11. Ústavní soud na úvod připomíná, že ve své ustálené judikatuře uplatňuje požadavek minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor.
12. V nyní řešené věci stěžovatelka podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci. Požaduje totiž přezkum rozhodnutí ve věci, kde sporné částky činí 473,02 Kč (úrok z prodlení) a 7 450 Kč (náhrada nákladů řízení soudu prvního stupně). V bagatelních věcech je však přezkum Ústavním soudem omezen. Jak plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, úspěch ústavní stížnosti v takových případech bývá často vyloučen zpravidla kvůli velmi nízkým, svou podstatou zanedbatelným částkám. Děje se tak z důvodu nevýznamnosti možného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který obecně není schopen způsobit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 405/04
z 25. 8. 2004). Výjimku představují pouze zcela extrémní pochybení soudů, která vedou ke zřetelnému zásahu do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1393/11
z 1. 8. 2011 a
sp. zn. IV. ÚS 193/14
z 8. 4. 2015). Žádná taková pochybení však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
13. Ústavní soud dále připomíná, že v nálezu
sp. zn. III. ÚS 3725/13
z 10. 4. 2014 vyslovil závěr, že bagatelnost věci by se ve smyslu právním měla krýt s bagatelností věci ve smyslu faktickém, avšak ne vždy tomu tak musí být. Při jejím posuzování by měl Ústavní soud na věc nahlížet jak z hlediska kvalitativního, tak i kvantitativního. Míra dotčení nemusí být závislá pouze na zákonodárcem stanovené hranici pro bagatelnost částky, tedy 10 000 Kč pro odvolání a 50 000 Kč pro dovolání, ale v ojedinělých případech se i ve věcech, které jsou podle těchto hranic jinak bagatelní, může jednat o natolik zásadní dopady do života stěžovatele, že přezkum souvisejících soudních rozhodnutí ze strany Ústavního soudu nelze vyloučit. Takto je třeba postupovat zejména v případech, kdy si sociální a majetkové poměry účastníka vyžadují zvláštního zohlednění. Stejně tak nemusí být určující právní hranice bagatelnosti s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem ""přesahuje"" kauzu samotnou (body 31 a 33 již citovaného nálezu
sp. zn. III. ÚS 3725/13
). Ani žádné takové důvody ovšem Ústavní soud v nyní řešené věci neshledal. Stěžovatelka není osobou, u které by rozhodnutí mělo zásadní dopad. Současně však nyní řešená věc není z hlediska ústavnosti nijak významná, a to na rozdíl od věci řešené pod
sp. zn. III. ÚS 2857/15
(otázka náhrady škody za zpoždění letu), na kterou stěžovatelka odkazuje, a kde se jednalo o systémový problém, který se potenciálně dotýkal velkého množství osob.
14. Na základě výše uvedeného byla stěžovatelčina ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta částečně jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], částečně jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu
|
IV.ÚS 2768/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130706&pos=467&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Marka Neustupného, advokáta, sídlem U Mlékárny 290/2, Mariánské Lázně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna 2024 č. j. 9 Cmo 66/2024-74 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 41 Cm 74/2023-58, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a České republiky - Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, sídlem Krymská 2011/2a, Karlovy Vary, obchodní společnosti TPS-TECHNICKÉ PRODUKTY SCHÜTTFORT s. r. o. v likvidaci, sídlem Nákladní 105, Mariánské Lázně, Moniky Schüttfort a obchodní společnosti Wildt & Biolek v. o. s., sídlem Bohuslava Martinů 1038/20, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel dne 7. 10. 2024 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Dne 3. 2. 2025 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení stěžovatele, že v mezidobí bylo rozhodnuto Krajským soudem v Plzni o vypořádání jeho finančních nároků (odměny) v souvislosti s jeho funkcí procesního opatrovníka v dané věci, a proto bere svou ústavní stížnost ze dne 3. 10. 2024 v plném rozsahu zpět.
3. Podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Stěžovatel vzal svou ústavní stížnost zpět v souladu s tímto ustanovením, proto Ústavní soud rozhodl výše uvedeným výrokem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 215/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130708&pos=468&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) městys Luka nad Jihlavou, sídlem 1. máje 76, Luka nad Jihlavou, 2) obec Vysoké Studnice, sídlem Vysoké Studnice 122, 3) obec Kozlov, sídlem Kozlov 68, a 4) obec Bítovčice, sídlem Bítovčice 124, zastoupených Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 48/2024-62 ze dne 19. prosince 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 74/2022-292 ze dne 18. ledna 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a a) Krajského úřadu Kraje Vysočina a b) obchodní společnosti VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a.s., sídlem Soběšická 820/156, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených listin, stěžovatelé se před správními soudy domáhali ochrany před nezákonným zásahem vedlejšího účastníka tvrzeně spočívajícím v nezahájení řízení o zrušení povolení k provozování vodovodu podle § 6 odst. 7, případně odst. 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (""zákon o vodovodech a kanalizacích""). Domáhali se určení, že nezahájení řízení je nezákonným zásahem s tím, aby soud přikázal vedlejšímu účastníkovi uvedené řízení zahájit.
2. Krajský soud v Brně (""krajský soud"") dospěl k závěru, že ve věci není splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby, neboť stěžovatelé mají možnost domáhat se ochrany jinými právními prostředky. Proto žalobu usnesením ze dne 23. 11. 2022 č. j. 30 A 74/2022-107 odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (""s. ř. s.""), ve spojení s § 85 téhož zákona. Stěžovatel 1) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2023 č. j. 10 As 337/2022-41 napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelé setrvali na podané žalobě a zároveň navrhli alternativní petit (toliko na deklaraci nezákonného zásahu). Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl.
3. Kasační stížnost stěžovatele 1), s níž se ostatní stěžovatelé v rámci svého vyjádření ztotožnili, Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé s těmito závěry obecných soudů nesouhlasí a dovolávají se porušení svých základních práv zaručených čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (""Listina""), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i ústavních principů zakotvených v čl. 1 odst. 1, čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky (""Ústava"") a čl. 2 odst. 3, odst. 4 Listiny.
5. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti podrobně rekapitulují průběh předchozího řízení. Předkládají obdobné námitky, kterými se již zabývaly správní soudy. Opětovně rozporují závěry týkající se vlastnictví Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko (""SVAK"") ve vztahu ke skupinovému vodovodu a jeho zařazení do tzv. společného majetku. Vymezují se rovněž vůči tvrzeně nesprávnému závěru o přechodu práv a povinností ze smlouvy uzavřené mezi SVAK a vedlejší účastnicí řízení dne 17. 12. 1996, neboť jej považují za rozporný s ústavně chráněným principem autonomie vůle. Stěžovatelé namítají, že tento závěr navíc obchází výslovnou zákonnou úpravu obsaženou v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), aby smlouva, na základě které dochází k přechodu práv a povinností na obec, byla odsouhlasena zastupitelstvem. Uvádějí, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné a je zatíženo vadou nesprávného (resp. jednostranného a neúplného) skutkového zjištění (v souvislosti s provedením důkazu stanovami SVAK a vytýkaným neprovedením důkazu zakladatelskou smlouvou svazu).
III.
Splnění podmínek řízení
6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Vlastní posouzení
7. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud předně připomíná své v minulosti již mnohokráte opakované závěry, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je totiž přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je proto v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, v níž je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Takové vady však Ústavní soud v nyní posuzované věci nezjistil.
9. Podstatou nyní posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se závěry krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, dle kterých v jejich věci nebyly dány rozumné předpoklady pro zahájení řízení podle § 6 odst. 7, případně odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť stěžovatelé neprokázali, že na straně vedlejší účastnice řízení došlo k zániku předpokladů k provozování dotčeného vodohospodářského řadu podle § 6 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 6 odst. 7 téhož zákona.
10. Již takto provedené shrnutí stížnostní argumentace naznačuje, že jejím základem zůstává pouhá polemika s výkladem podústavního práva, procesními postupy, skutkovými zjištěními a právními závěry učiněnými obecnými soudy. Ústavní soud ovšem nezjistil, že by v postupu a závěrech obecných soudů došlo k jakémukoliv ústavněprávnímu pochybení. Napadená rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a Ústavní soud neshledává, že by byla projevem svévole či byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, což teprve by mohlo založit důvod k uplatnění kasační pravomoci zdejšího soudu. Do závěrů obecných soudů proto - s ohledem na shora naznačený vztah Ústavního soudu k soudům obecným - nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat. Ze skutečnosti, že se stěžovatelé se závěry obecných soudů neztotožňují, totiž nelze bez dalšího dovozovat porušení jejich základního práva na soudní ochranu, jehož se nyní rovněž dovolávají, neboť toto základní právo není možné interpretovat tak, že by zajišťovalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
11. Pro Ústavní soud je podstatné, že ze stěžovaných rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se obecné (resp. správní) soudy řídily při posouzení nynější věci. Soudy rozhodovaly ve specifickém řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s., jenž měl tvrzeně spočívat v nezahájení správního řízení z moci úřední. Jak uvedl Nejvyšší správní soud (bod 49), ""předmětem [tohoto řízení] je vyhodnocení, zda z obsahu podnětu vyplývá, že jsou dány rozumné předpoklady pro zahájení řízení o zrušení povolení k provozování vodovodu. V takto stanoveném rámci není namístě vypořádávat složité otázky týkající se vlastnického práva mezi jednotlivými subjekty."" Soudy navíc hodnotily postup vedlejšího účastníka řízení v kontextu skutkových okolností, které lze rovněž označit za specifické. Pro posouzení věci bylo stěžejní, že vedlejší účastník řízení po zániku členství stěžovatelů ve SVAK vydal dne 5. 11. 2021 rozhodnutí o majetkoprávním vypořádání a konstitutivním rozhodnutím přikázal stěžovatelům do vlastnictví (spoluvlastnictví) část společného infrastrukturního majetku, který do té doby náležel SVAK, a to s účinky od 1. 2. 2022. Toto rozhodnutí zrušil s účinky ex nunc až krajský soud rozsudkem ze dne 30. 8. 2023 č. j. 30 A 154/2021-548 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, body 58 a 78; rozsudek krajského soudu, body 40-41).
12. V době posuzování podnětu stěžovatelů (ze dne 9. 5. 2022) ze strany vedlejšího účastníka řízení však shora uvedený názor správních soudů, jenž jednoznačně vyloučil možnost autoritativního přikázání majetku do vlastnictví stěžovatelů, nebyl k dispozici. Ústavní soud proto souhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že vedlejší účastník řízení mohl oprávněně vycházet z toho, že vlastnické právo k vodovodu přešlo na stěžovatele. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že vedlejší účastník řízení si v rámci posuzování podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední činí toliko předběžný názor ohledně vlastnických vztahů k věci. Vedlejší účastník řízení a následně též správní soudy vysvětlily rovněž to, proč byla vedlejší účastnice řízení oprávněna užívat a provozovat vodohospodářský majetek i po jeho přikázání stěžovatelům. Vycházely přitom z předpokladu ex lege daného právního nástupnictví do provozní smlouvy uzavřené mezi SVAK a vedlejší účastnicí řízení dne 17. 12. 1996. Námitky stěžovatelů týkající se tohoto závěru pokládá Ústavní soud pouze za pokračující polemiku s výkladem a aplikací podústavního práva a s ohledem na to považuje za nadbytečné se k nim znovu vyjadřovat, jelikož závěry učiněné obecnými soudy shledává ústavně souladnými (srov. rozsudek krajského soudu, body 45 a násl.; rozsudek Nejvyššího správního soudu, body 82 a násl.).
13. Ústavní soud konstatuje, že neshledal žádné tvrzené porušení základních práv stěžovatelů, neboť závěry Nejvyššího správního soudu, krajského soudu, jakož i závěry vedlejšího účastníka řízení jsou z hlediska zachování záruk ústavnosti zcela akceptovatelné, nenesou znaky nepředvídatelnosti v soudním či správním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení či jiného porušení zásad spravedlivého řízení, což teprve by mohlo indikovat intenzitu porušení základních práv a tedy i založilo prostor pro zásah Ústavního soudu. Již jen stručně lze doplnit, že námitku vad dokazování plně vypořádal Nejvyšší správní soud (srov. body 59-68 napadeného rozhodnutí).
14. Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že nyní posuzovaná věc má z hlediska vlastnických nároků žalobců pouze ""předběžný"" charakter (srov. výše zmíněná specifika). Pro Ústavní soud je významné, že vlastnická práva stěžovatelů nezůstávají mimo rámec právní ochrany. Stěžovatelé mají nadále k dispozici nástroje, kterými se mohou domoci nejen splnění povinnosti vedlejšího účastníka řízení převést vlastnictví k vodovodnímu řadu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2023
sp. zn. III. ÚS 1291/23
, bod 18; tímto usnesením Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost čtvrté stěžovatelky směřující proti rozhodnutím, v nichž se správní soudy zabývaly otázkou vlastnictví vodovodního řadu po dobu stěžovatelčina členství ve svazku obcí a možností majetkového vypořádání mezi stěžovatelkou a SVAK prostřednictvím autoritativního rozhodnutí správního orgánu), ale rovněž zahájení řízení z moci úřední na základě nového podnětu vycházejícího z nových skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 80).
V.
Závěr
15. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 172/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130711&pos=469&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky eMIF Invest SE, sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, zastoupené Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Na Dědinách 733/22, Praha 4, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 5. 11. 2024, č. j. 2 KZN 1096/2024-37, a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 22. 5. 2024, č. j. 1 ZN 1685/2023-61, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Klíčovou otázkou v posuzované věci je rozsah práv a procesních možností oznamovatele trestného činu a poškozeného ve fázi prověřování v přípravném řízení trestním.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že ve věci podezřelého, úpadce, T. J. bylo vedeno prověřování policejním orgánem Policie České republiky, Městské ředitelství Brno, 1. odbor hospodářské kriminality (dále jen ""policejní orgán"") pod sp. zn. KRPB-103143/TČ-2023-060281, a to pro podezření ze spáchání přečinů poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a podle § 222 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Prověřování bylo vedeno na základě trestního oznámení předsedy výboru věřitelů podezřelého F. S. Stěžovatelka je jednou z věřitelů podezřelého. T. J. se měl dle textu trestního oznámení dopustit předmětných přečinů tím, že v roce 2012 uzavřel jako prodávající kupní smlouvu se svou přítelkyní E. K. (kupující) k nemovitostem sloužícím k bydlení za částku 3.000.000 Kč; dále uzavřel nejdříve v roce 2014, resp. v roce 2022, pachtovní smlouvy za roční pachtovné v nestandadrně nízké výši 1.093 Kč, resp. 20.000 Kč; uznal notářským zápisem z roku 2017 neexistující dluh ve výši 9.936.972 Kč ve prospěch společnosti U.T.A.H.-BH, spol. s. r. o. Podle textu trestního oznámení si však T. J. měl být při uzavírání zmíněných transakcí vědom toho, že poškodí své věřitele P. O. a společnost OVINEX, a. s. Policejní orgán nicméně svým usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. KRPB-103143-82/TČ-2023-060281-KP věc po provedeném prověřování podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil.
4. Stěžovatelka, které bylo usnesení policejního orgánu jako věřitelce přihlášené do insolvenčního řízení podezřelého doručeno, jej napadla stížností, která byla jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu nyní napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen ""městské státní zastupitelství"") zamítnuta.
5. Stěžovatelka následně podala ve věci podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství, kterým se zabývalo Krajské státní zastupitelství v Brně (dále jen ""krajské státní zastupitelství""), které tento podnět vyhodnotilo jako nedůvodný, přičemž ztotožnilo se se závěry městského státního zastupitelství a podnět odložilo.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá extrémní nesoulad mezi právními závěry a skutkovými zjištěními, k čemuž došlo v důsledku předběžné selekce důkazů a jejich svévolného hodnocení. Skutková zjištění jsou tak neúplná a nesprávná.
7. Stěžovatelka dále uvádí, že napadené usnesení městského státního zastupitelství a vyrozumění krajského státního zastupitelství nesou prvky libovůle a jsou pro ni překvapivými rozhodnutími, proti nimž se však nemohla nijak bránit, neboť nebyla účastníkem řízení a neúčastnila se procesu dokazování, čímž došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv, která jsou pod ochranou soudní moci.
8. Řízení před městským i krajským státním zastupitelství je podle stěžovatelky zatíženo existencí opomenutých důkazů, čímž došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení a práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Napadená rozhodnutí postrádají řádné, srozumitelné a logické odůvodnění.
9. Stěžovatelka dále namítá, že v řízení došlo k porušení kontradiktornosti řízení, neboť neměla možnost působit rovnocenně s ostatními účastníky řízení na rozhodující soudní orgán. Domnívá se, že řízení jako celek nebylo spravedlivé.
10. Stěžovatelka dále předkládá celou řadu skutkových námitek, zejména že orgány činné v trestním řízení vycházely z nepravdivých tvrzení T. J. a jeho družky. Prověřování bylo údajně vedeno ledabyle, bez skutečného přezkoumání pohledávky stěžovatelky. Stěžovatelka rozporuje skutkové zjištění, že podezřelému nikdy nevznikl závazek vůči společnosti Aktivafin s. r. o., a tato pohledávka tedy nebyla následně ani věřitelem U.T.A.H-BH, spol. s. r. o. do insolvenčního řízení přihlášena po právu. Stěžovatelka dále zpochybňuje i další skutková zjištění, např. závěr, že E. C. nezná T. J., a že jí není nic známo ohledně pokladních dokladů, jakož i její výpověď týkající se napadení F. S., podatelem trestního oznámení v této věci, v jejím bydlišti. Stěžovatelka ke zpochybnění těchto i dalších skutkových zjištění předložila několik důkazů, které však nedůvodně nebyly provedeny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využila všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
13. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že se ve své rozhodovací praxi stavěl vždy zdrženlivě k návrhům oznamovatelů trestných činů, kteří cestou individuální ústavní stížnosti usilují o kasaci rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci a na něj navazujících rozhodnutí. Vychází se totiž z předpokladu, že základní právo oznamovatele na spravedlivý proces nemůže být v dané situaci dotčeno. Jak uvádějí četná usnesení Ústavního soudu [viz např.
sp. zn. III. ÚS 2064/10
ze dne 12. 8. 2010], ve fázi tzv. prověřování dle ustanovení § 158 až 159d trestního řádu dosud není dán trestněprocesní vztah s konkrétním obviněným, který je nezbytným předpokladem toho, aby se poškozený vůbec mohl domáhat svých nároků v adhezním řízení dle ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu, neboť není dán ani vyšší stupeň pravděpodobnosti, že vůbec byl spáchán trestný čin, jímž mělo být poškozenému ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda či nemajetková újma anebo na jehož úkor se pachatel obohatil, ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu [srov. nález ze dne 19. 1. 2016
sp. zn. II. ÚS 3436/14
(N 8/80 SbNU 91)].
14. V případě svévolného postupu orgánu veřejné moci však lze uvažovat o kasaci napadeného rozhodnutí Ústavním soudem s odkazem na obecnou maximu zákonnosti dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, případně konstatování porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, to však ve vazbě na některé z konkrétních hmotných práv. Ústavní soud je ovšem vždy vázán zásadou sebeomezení, která se právě ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení v raných fázích trestního řízení musí projevit obzvlášť důrazně. Bylo by totiž zcela v rozporu s účelem ústavní stížnosti, pokud by se Ústavní soud měl stát třetí instancí v případech tzv. odložených trestních oznámení.
15. Tyto zásady vzal Ústavní soud do úvahy i v posuzované věci, kdy stěžovatelka namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav rekonstruovaný na základě údajně účelově vybraných důkazů. Stěžovatelka předkládá tyto své námitky v celé jejich šíři a požaduje, aby se Ústavní soud podrobně zabýval skutkovými zjištěními a hodnotil (provedené) důkazy včetně jejich pravdivosti a věrohodnosti tvrzení těch kterých osob. Ústavní soud tedy opětovně zdůrazňuje, že tato role mu nepřísluší, a ke kasaci je v zásadě oprávněn z důvodu svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení. V posuzované věci však jakoukoliv svévoli nelze konstatovat. Z odůvodnění napadených rozhodnutí zřetelně vyplývá, že orgány činné v trestním řízení se případu podrobně věnovaly a věcně reagovaly na námitky stěžovatelky. Pouhá skutečnost, že orgány činné v trestním řízení dospěly k odlišným právním závěrům než stěžovatelka, nezakládá zásah do jejích ústavně zaručených základních práv.
16. Stěžovatelka dále namítá porušení základních zásad trestního řízení, zejména zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní a v této souvislosti dále namítá i existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož jejím důkazním návrhům bylo údajně nedůvodně nevyhověno. K tomuto považuje Ústavní soud za důležité zdůraznit, že zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, vyplývající z principu spravedlivého procesu obsaženého v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou kolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního řízení, např. se zásadou vyhledávací, zásadou hospodárnosti a zásadou rychlosti řízení, a proto mohou být, za dodržení principu proporcionality, v některých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny tak, jako tomuto bylo i v posuzované věci [srov. nález ze dne 17. 6. 2004
sp. zn. III. ÚS 239/04
(N 80/33 SbNU 273)].
17. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí pro trestní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadiích trestního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně. V plném rozsahu se prosazují v hlavním líčení, eventuálně ve veřejném zasedání, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálné předpoklady (procesní, organizační i faktické) pro široké a reálné uplatnění těchto zásad. Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem na efektivitě trestního stíhání. Tyto závěry platí tím spíše pro fázi prověřování, kdy nebylo ještě ani zahájeno trestní stíhání proti konkrétní osobě a plně se uplatní zásada vyhledávací. Námitkám stěžovatelky směřujícím na porušení uvedených zásad tedy nelze přisvědčit.
18. Ústavní soud uzavírá, že orgány činné v trestním řízení v posuzované věci dospěly k závěru, že věc je na místě řešit prostředky práva civilního, tj. v insolvenčním řízení, které právě probíhá, včetně mnoha zahájených a dosud neskončených incidenčních sporů, kdy stěžovatelka se se svými pohledávkami přihlásila do tohoto insolvenčního řízení ve věci úpadce T. J. Ústavní soud souhlasí se závěrem krajského státního zastupitelství, že je nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti jiného účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů. Trestní řízení nemůže jakkoliv suplovat procesní aktivitu stěžovatelky, která by měla být vyvíjena v insolvenčním řízení.
19. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 1408/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130716&pos=470&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Lurie, právně zastoupeného JUDr. Libuší Krafft, advokátkou, sídlem U Studánky 326/26, Praha 7 - Bubeneč, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2021 č. j. 79 Cm 13/2021-475, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2022 č. j. 4 Cmo 122/2021-516, ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. srpna 2022 č. j. 4 Cmo 122/2021-522, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2024 č. j. 27 Cdo 601/2023-564, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Tomáše Pelikána, advokáta, sídlem Na Havránce 1508/14, Praha 12 - Modřany, insolvenčního správce X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci, obsah napadených rozhodnutí a námitky stěžovatele
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), ve spojení s právem na svobodu jednání podle čl. 2 odst. 3 Listiny a zásadou pacta sunt servanda podle čl. 1 odst. 1 Ústavy, jakož i právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky podle čl. 28 Listiny.
2. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti, stěžovatel se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 24. 11. 2009 domáhal po vedlejším účastníkovi zaplacení částky 124 020 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené mzdy za období od dubna do září 2009; pohledávku uplatňoval jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""insolvenční zákon"").
3. První (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 10. 2010 č. j. 23 C 315/2009-115, včetně potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2013 č. j. 62 Co 506/2012-157, zrušil k dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 6. 2015 č. j. 21 Cdo 4010/2014-213 a současně vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Druhý (zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci samé ze dne 25. 1. 2017 č. j. 23 C 315/2009-261 zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2017 č. j. 62 Co 246/2017-297 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Třetí (zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 4. 2018 č. j. 23 C 315/2009-358, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018 č. j. 62 Co 289/2018-396, jímž odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, zrušil Nejvyšší soud k dovolání vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 8. 12. 2020 č. j. 27 Cdo 2003/2019-434 a současně věc postoupil Městskému soudu v Praze jakožto soudu věcně příslušnému.
6. Městský soud v Praze rozsudkem napadeným ústavní stížností žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení uvedených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. V odůvodnění napadeného usnesení dovolací soud uvedl, že dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle nichž stěžovateli nelze žalobou uplatněnou pohledávku přiznat, neboť nejde ani o pracovněprávní pohledávku podle § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, ani o jinou pohledávku, již by bylo možné kvalifikovat jako pohledávku za podstatou či pohledávku jí postavenou na roveň podle § 168 a § 169 téhož zákona, a nárok na její zaplacení neplyne ani z § 210 odst. 1 insolvenčního zákona, odpovídají právním závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v předchozím kasačním rozhodnutí (rozsudek sp. zn. 27 Cdo 2003/2019), ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (kromě rozhodnutí citovaných v označeném rozsudku např. usnesení ze dne 8. 2. 2023 sp. zn. 27 Cdo 1583/2022), jakož i závěrům vyloženým Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. 1. 2024
sp. zn. III. ÚS 410/23
.
8. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že v případě, kdy smlouva uzavřená mezi stěžovatelem a bytovým družstvem nezaložila pracovněprávní vztah mezi jejími stranami (z důvodů podrobně rozebraných v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu), je pro posouzení důvodnosti žaloby zcela bez významu, zda byla schválena členskou schůzí družstva (a zda z ní plyne účinně sjednaný nárok dovolatele na odměnu člena představenstva); pohledávku člena představenstva družstva plynoucí ze smlouvy upravující vztah mezi členem představenstva a družstvem totiž nelze uplatňovat žalobou proti insolvenčnímu správci družstva (nejde ani o pohledávku za podstatou, ani o pohledávku jí postavenou na roveň). Navíc v projednávané věci soudy (včetně Nejvyššího soudu) opakovaně, podrobně a logicky vysvětlily, proč vztah mezi stěžovatelem a družstvem při výkonu činností spadajících do působnosti představenstva družstva není vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že v jiném řízení ohledně žaloby jiné osoby (navíc před přijetím rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, uveřejněného pod číslem 35/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudy považovaly údajně obdobný nárok této jiné osoby za oprávněný (považujíce jej za pracovněprávní pohledávku), je tudíž pro projednávanou věc bez právního významu. Dovolací soud konečně uvedl, že přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka tzv. opomenutých důkazů, kterou stěžovatel předestírá s přesvědčením, že z jím označených (a soudy neprovedených) důkazů by bylo zjištěno, že členská schůze jeho odměnu schválila a dále že činnosti, které prováděl po prohlášení konkursu pro žalovaného, ne vždy souvisely se zjišťováním majetkové podstaty družstva.
9. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak tato rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho dovolání bylo odmítnuto, přestože k tomu nebyly splněny podmínky. Nejvyšší soud se přípustností dovolání zdánlivě zabývá v odstavcích 10. až 13. napadeného usnesení, kde uvádí pouze to, co přípustnost dovolání nezakládá, ale zcela opomíjí důvody, které přípustnost dovolání jasně odůvodňují. K odmítnutí dovolání stěžovatel namítá, že s ohledem na patnáctiletou historii tohoto řízení je zřejmé, že rozsudky odvolacího soudu z roku 2013 a 2018 neměly být nikdy zrušeny. Pracovněprávní vztah založený pracovní smlouvou z roku 2003 je retroaktivně, až v roce 2022, prohlášen za neexistující od samého počátku. Po téměř dvaceti letech, kdy byl stěžovatel v dobré víře, že je zaměstnancem družstva, legitimně očekával, že bude věc rozhodnuta v jeho prospěch, stejně jako v identických případech, na které odkazuje. Samotná doba čekání na rozhodnutí je podle stěžovatele porušením práva na spravedlivý proces. Stěžovatel poukazuje též na usnesení Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 1078/14
, kdy v právně i skutkově stejném případě dalšího člena představenstva, pana Pavla Wollmana, byla právní otázka platnosti pracovní smlouvy pravomocně rozhodnuta tak, že pracovní smlouva je platná a toto rozhodnutí prošlo jak dovolacím řízením, tak i testem ústavnosti.
11. Stěžovatel poukazuje na to, že problematika pracovněprávních vztahů je řešena v čl. 70 odst. 3 stanov družstva, podle kterého ""Předseda nebo další členové představenstva mohou být v pracovněprávním vztahu k družstvu. Vymezení jejich kompetencí při řízení družstva, rozsah pracovně právního či obdobného vztahu k družstvu schvaluje představenstvo."" Pracovní poměr stěžovatele tak nemohl být uzavřen v rozporu se zákonem, protože zde byl rovněž vyžádán souhlas členské schůze jak s uzavřením pracovních smluv, tak i s výší mzdy. Stěžovatel je dále přesvědčen, že skutková zjištění, jež učinil Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze jako soud odvolací (v době, kdy předmětnou věc tyto soudy opakovaně řešily), nelze ignorovat pouze proto, že dovolací soud předchozím kasačním rozhodnutím postoupil předmětnou věc Městskému soudu v Praze jako soudu údajně věcně příslušnému. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutí o věcné příslušnosti a převedení řízení na Městský soud v Praze jako na soud prvního stupně, bylo učiněno zejména z toho důvodu, aby bylo možné lépe popřít oprávněný nárok stěžovatele na odměnu za prokazatelně odvedenou práci. Nakonec stěžovatel namítá, že věc neměla být po rozhodnutí o věcné příslušnosti přidělena senátu Městského soudu v Praze 79 Cm, ale podle rozvrhu práce měla být přidělena specializovanému senátu 74 Cm. Stěžovateli byl odňat zákonný soudce.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit ""přijatelnost"" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
15. Obecné soudy totiž dle názoru Ústavního soudu při rozhodování dostatečně přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce řádně vyhodnotily a právní normy aplikovaly s ohledem na ústavní principy obsažené v Listině. S námitkami stěžovatele, které jsou opětovně předkládány i v ústavní stížnosti, se obecné soudy dostatečně vypořádaly a své právní závěry podrobně zdůvodnily. Na postupu a rozhodnutí obecných soudů tak Ústavní soud nespatřuje nic, co by odůvodnilo jeho kasační zásah.
16. V dané věci rozhodoval v poslední instanci Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné. Ten již v minulosti přiléhavě vyložil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018 sp. zn. 25 Cdo 1791/2018), že dovolání je mimořádný opravný prostředek a z ústavního pořádku nevyplývá nárok na podání dovolání či jiného mimořádného opravného prostředku (srov. např. nález sp. zn.
II. ÚS 1226/17
ze dne 20. 2. 2018).
17. Dovolání, jehož přípustnost může být založena podle § 237 o. s. ř., jako v nyní posuzovaném případě, je mimořádný opravný prostředek, který Nejvyšší soud může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [usnesení
sp. zn. III. ÚS 772/13
ze dne 28. 3. 2013 (U 5/68 SbNU 541)]. Mimořádnost takového opravného prostředku, představovaná uvážením dovolacího soudu, vede Ústavní soud k ještě zdrženlivějšímu přezkumu, než je tomu v případě běžných meritorních rozhodnutí. Dovolací soud však musí i rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání (stručně) odůvodnit konkrétními důvody, které se vztahují k otázkám předestřeným dovolatelem [srov. např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 2312/15
ze dne 9. 2. 2016 (N 30/80 SbNU 391) či sp. zn.
I. ÚS 2936/15
ze dne 17. 8. 2016 (N 153/82 SbNU 431)].
18. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. může Ústavní soud posuzovat pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to, zda dovolací soud neodepřel účastníkovi řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění, pokud jde o jeho přípustnost, náležitě vypořádal se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami.
19. Ani jedna z citovaných situací v projednávaném případě nenastala. Ústavní soud po přezkoumání napadeného usnesení neshledal, že by se Nejvyšší soud s dovoláním stěžovatele vypořádal nedostatečně; z jeho usnesení jsou patrné konkrétní důvody, které jej vedly k vyřčeným právním závěrům. V projednávané věci soudy (včetně Nejvyššího soudu) opakovaně, podrobně a logicky vysvětlily, proč vztah mezi stěžovatelem a družstvem při výkonu činností spadajících do působnosti představenstva družstva není vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že v jiném řízení ohledně žaloby jiné osoby soudy považovaly údajně obdobný nárok této jiné osoby za oprávněný (podrobněji bod 8), je pro projednávanou věc bez právního významu. Pokud stěžovatel poukazuje i v ústavní stížnosti na to, že Ústavní soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost stěžovatele JUDr. Tomáše Pelikána (sp. zn.
I. ÚS 1078/14
) ve věci nároku na mzdu člena představenstva Pavla Wollmana, je třeba uvést, že tato ústavní stížnost byla sice odmítnuta, ale pro chybějící ústavně právní argumentaci stěžovatele. Ústavní soud naopak poukazuje na usnesení ze dne 24. 7. 2024
sp. zn. I. ÚS 1411/24
ve věci stěžovatele Ing. Otakara Vrbíka, která se skutkově shoduje s nyní projednávanou věcí a byla taktéž odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
20. V dalších otázkách (""jaká konkrétní ustanovení zákoníku práce neplatí v případě uzavření smlouvy podřízené zákoníku práce"" či ""zda lze smlouvu podřízenou režimu zákoníku práce považovat za dodatek ke smlouvě o výkonu funkce i v případě, že žádná smlouva o výkonu funkce uzavřena nebyla"") Nejvyšší soud shledal, že tyto nezakládají přípustnost dovolání již proto, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. V této souvislosti nespatřuje Ústavní soud jako oprávněnou výtku stěžovatele, že se Nejvyšší soud s jeho dovoláním nevypořádal dostatečně.
21. Ani závěr ustálené judikatury obecných soudů, že i člen statutárního orgánu může v rozsahu této funkce (nikoli jako zaměstnanec) vykonávat práci např. administrativní, a pakliže se tyto činnosti obsahově propojují, nemůže pracovní smlouvou zaměstnat sám sebe, neústí při absenci pádné ústavněprávní argumentace v porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod.
22. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že byl po značnou dobu v právní nejistotě o platnosti pracovní smlouvy, potažmo uplatnitelnosti své pohledávky v insolvenčním řízení, resp. vůbec o důvodnosti uplatněného nároku. Takové situace, ač jsou v judikatuře spíše výjimečné, jsou nedílnou součástí systému opravných prostředků v soustavě soudů a judikaturního vývoje. Opravné prostředky (včetně mimořádných) jsou vybudovány právě proto, aby byla zaručena co nejvyšší úspěšnost bránění práva jednotlivcem. Z ničeho neplyne, že byl stěžovatel v tak vysokém legitimním očekávání, že by se na jeho věc neměly vztahovat závěry sjednocujícího rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4831/2017. A to tím spíše, že při druhém kasačním zásahu Nejvyššího soudu byla věc přidělena Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému k řízení v prvním stupni ve sporu obchodní korporace a jejího člena.
23. Posouzení věci obecnými soudy je souladné se závěry nálezu
sp. zn. I. ÚS 190/15
(N 171/82 SbNU 657) a také navazujícího nálezu
sp. zn. III. ÚS 410/23
. Z těchto rozhodnutí neplyne, že by se člen představenstva družstva mohl jménem družstva sám zaměstnat pro výkon činnosti spjaté s funkcí člena představenstva tak, aby tím vznikl pracovněprávní vztah nezávislý na právním poměru založeném smlouvou o výkonu funkce člena představenstva. V později vydaném nálezu byl vzat v potaz posun názoru Nejvyššího soudu podle sjednocujícího rozsudku a současně byl aprobován závěr, že byť může být i manažerská smlouva sjednána v režimu zákoníku práce, není jí založen pracovněprávní vztah (srov. zejména body 42 až 44 a 52 in fine). Jinými slovy, ochrana člena statutárního orgánu zákoníkem práce, kterou měl na zřeteli nález
sp. zn. I. ÚS 190/15
, byla upřesněna podmínkou nutného uplatnění kogentních norem korporačního práva. Této otázce se soudy výslovně věnovaly a své závěry dostatečně odůvodnily.
24. V konkrétním případě také není podstatné, zda členská schůze družstva rozhodla o stěžovatelově odměně či nikoli. Takové rozhodnutí je sice předpokladem platnosti uzavřené smlouvy, nárok z ní plynoucí však nelze v insolvenčním řízení uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Ve sporu jde totiž o pohledávku, která vznikla až po rozhodnutí o úpadku a zároveň není zahrnuta v taxativním výčtu pohledávek považovaných za pohledávky za podstatou, resp. pohledávek jim postavených na roveň, (srov. § 168 a § 169 insolvenčního zákona). Totéž by platilo i pro případ absence rozhodnutí členské schůze a požadavku na ""obvyklou odměnu"".
25. Dále je potřeba mít na zřeteli odlišnost nynějšího případu od poukazovaných nálezů. Z prejudikatury plyne, že i při platném sjednání pracovní smlouvy nevzniká za daných specifických okolností pracovněprávní vztah. Obecné soudy podrobně vyložily, že výčet uplatnitelných pohledávek v insolvenčním zákoně je taxativní a jazykově jednoznačný. Proto (jak správně uzavřely) i kdyby byla pracovní smlouva schválena členskou schůzí, stěžovatelovu tvrzenou pohledávku nebylo možno považovat za mzdu zaměstnance v tom smyslu, aby ji mohl uplatnit vůči insolvenčnímu správci.
26. K námitce stěžovatele, že byl odňat svému zákonnému soudci, Ústavní soud pouze v krátkosti uvádí, že tato námitka je formulována obecně bez podrobnější argumentace a stěžovatel, ač mohl a měl, ji neuplatnil již v odvolání a dovolání. Obecné soudy se jí tedy nemohly řádně zabývat a s ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, resp., stížnostních námitek, nemůže být tato námitka uplatněna poprvé až v ústavní stížnosti.
27. Ústavní soud závěrem připomíná, že sama okolnost, že se stěžovatel se závěry obecných soudů neztotožňuje, nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Lze tak shrnout, že podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, prostřednictvím níž se snaží domoci jejich přehodnocení Ústavním soudem, k čemuž ovšem není tento soud povolán.
28. Ústavní soud tedy uzavírá, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele a z toho důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 3187/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130717&pos=471&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Dity Řepkové a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BETONOVÉ STAVBY - GROUP, s. r. o., sídlem Předslav 99, zastoupené Mgr. Petrem Kuběnou, advokátem, sídlem náměstí Míru 1077/3, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 č. j. 23 Cdo 1560/2024-414 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2024 č. j. 25 Co 219/2023-377, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o., sídlem Vrchlického 18/31, Praha 5 - Košíře, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z obsahu vyžádaného spisu se podává, že stěžovatelka se podanou žalobou v řízení před obecnými soudy domáhala po první vedlejší účastnici jako žalované náhrady škody ve výši 180 449,17 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že první vedlejší účastnice při servisní prohlídce jejího vozidla AUDI S8 dne 24. 5. 2021 poškodila sací hadice vedoucí k turbodmychadlům, poškození jí neoznámila a následně došlo k poškození turbodmychadel, po kterém se vozidlo dostalo do nouzového režimu. Stěžovatelka proto požadovala nahradit škodu, která odpovídala výši nákladů na opravu této poruchy. Druhá vedlejší účastnice (pojišťovna) vystupovala v řízení před obecnými soudy jako vedlejší účastnice na straně žalované.
3. Okresní soud Plzeň-město (dále jen ""okresní soud"") rozsudkem ze dne 29. 8. 2023 č. j. 38 C 152/2022-320 uložil první vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 91 956,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 88 492,97 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VI.). Okresní soud dovodil, že první vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že stěžovatelce neoznámila zjištěné poškození hadic a neupozornila ji na nutnost opravy. První vedlejší účastnice je odbornou osobou ve smyslu § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ""občanský zákoník""), a neupozornila-li stěžovatelku na zjištěnou závadu, zanedbala svoji prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku a umožnila tím vznik škody.
4. Proti rozsudku okresního soudu podaly stěžovatelka i první vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen ""krajský soud"") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že žalobu stěžovatelky, aby jí vedlejší účastnice zaplatila částku ve výši 91 956,20 Kč s příslušenstvím, zamítl, ve výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II. až IV.). Krajský soud na rozdíl od okresního soudu nedospěl k závěru, že by zanedbání prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku bylo podle žalobních tvrzení základem pro uplatněný nárok. Nebylo proto významné, zda se v řízení podařilo prokázat, že první vedlejší účastnice na toto poškození upozornila. Stěžovatelka však ani přes poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""o. s. ř.""), neprokázala poškození hadic první vedlejší účastnicí jako jednání vedoucího ke vzniku škody. Stěžovatelka tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání jednoho ze základních předpokladů vzniku nároku na náhradu škody podle § 2913 občanského zákoníku.
5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v předmětné věci nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Stěžovatelka ve svém dovolání tvrdila rozpor závěrů krajského soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003 sp. zn. 25 Cdo 270/2001. Podle Nejvyššího soudu odkaz na uvedené rozhodnutí nemůže založit přípustnost dovolání proto, že na nyní projednávanou věc nedopadá. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že stěžovatelka přehlíží, že pro závěry krajského soudu bylo určující, že stěžovatelka přes poučení krajského soudu neunesla břemeno důkazní k prokázání svých tvrzení, že vedlejší účastnice při servisním výkonu dne 24. 5. 2021 poškodila její vozidlo. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nezakládá ani námitka stěžovatelky, že ""žalovaná poškozené potrubí nevyměnila a tím porušila povinnost"". Ze skutkových zjištění soudů, jimiž byl Nejvyšší soud vázán, však existence takové smluvené povinnosti nevyplývá. Zpochybňuje-li stěžovatelka skutková zjištění krajského soudu tím, že předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud její žalobě z převážné části vyhověl a své rozhodnutí správně odůvodnil tím, že žalovaná podnikající v oboru oprav motorových vozidel je odbornou osobou ve smyslu § 5 občanského zákoníku a její povinností je jednat s odbornou znalostí a pečlivostí, přičemž porušila prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 občanského zákoníku.
7. Krajský soud ji však velice překvapivě během odvolacího řízení vyzval, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že první vedlejší účastnice při servisní prohlídce dne 24. 5. 2021 poškodila trubky k turbodmychadlům u vozidla Audi S8, přičemž při nesplnění této povinnosti stěžovatelce hrozí ve sporu procesní neúspěch. Okresní soud podle stěžovatelky věc správně posoudil podle § 5 občanského zákoníku ve spojení s § 2900 občanského zákoníku, podle kterých nese důkazní břemeno první vedlejší účastnice, avšak krajský soud věc oproti okresnímu soudu nepředvídatelně, nelogicky a nesprávně posoudil podle § 2913 občanského zákoníku, podle kterého nese důkazní břemeno stěžovatelka. V předmětné věci tak krajský soud v rozporu se zákonem důkazní břemeno obrátil.
8. Podle stěžovatelky není možné, aby jako běžný vlastník vozidla předávající své vozidlo do servisu za účelem výměny oleje mohla stěžovatelka jakýmkoli důkazem prokázat, že to byl servis, kdo potrubí poškodil, když ten to zapírá, avšak nepopírá, že s ním manipuloval a o jeho poškození věděl, když se endoskopickou kamerou díval, zda se z něj neuvolnily části do sacího ústrojí motoru. Krajský soud tak obrátil důkazní břemeno, když požadoval po stěžovatelce, aby prokázala, co se s předmětným vozidlem dělo v době, kdy ho neměla k dispozici. Stěžovatelka namítá, že krajskému soudu nestačilo, že vozidlo k první vedlejší účastnici přijelo bez závad, jak bylo napsáno v předávacím protokole. Sám automechanik, který se sacím potrubím manipuloval, před soudem vypověděl, že teprve po jeho demontáži a zpětné montáži ručně zaznamenal do servisního protokolu, že doporučuje vyměnit předmětné potrubí. Tento záznam se ke stěžovatelce dostal až v průběhu sporu, kdy jej předložila první vedlejší účastnice. Přes shora uvedené se krajský soud v dané věci neměl zabývat otázkou, kdy došlo k poškození sacího potrubí, když bylo prokázáno a bylo nesporné, že po provedení servisu od první vedlejší účastnice převzala stěžovatelka vozidlo poškozené a toto poškození bezprostředně zapříčinilo zničení turbodmychadla a nákladnou opravu.
9. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší soud nepřihlédl k tomu, že v rozhodnutí okresního soudu byla věc správně právně posouzena podle § 5 občanského zákoníku ve spojení s § 2900 občanského zákoníku. Stěžovatelka ve svém dovolání uvedla dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., tedy že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když nesouhlasí s výkladem krajského soudu i Nejvyššího soudu, že umístí-li majitel vodidlo do servisu a bezprostředně po provedení prací na vozidle dojde v příčinné souvislosti se zásahy do vozidla k jeho poškození, odpovědnost nenese servis, neboť vozidlo mělo být do servisu předáno bez závad a v případě, že závada vznikne v servisu, tu pak musí nelogicky prokázat vlastník vozidla.
III.
Vyjádření účastníků řízení
10. Krajský soud ve svém vyjádření k podané ústavní stížnosti podotkl, že bylo věcí stěžovatelky, jak vylíčí rozhodující skutkové okolnosti. Pokud stěžovatelka do koncentrace řízení tvrdila, že jí první vedlejší účastnice při objednaných servisních úkonech poškodila vozidlo, a požadovala náhradu způsobené škody, pak nešlo o porušení obecné prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku, které má subsidiární povahu, ale o porušení konkrétní povinnosti ze závazku, v jejímž důsledku stěžovatelce měla vzniknout škoda ve smyslu § 2913 občanského zákoníku. Stěžovatelka byla v odvolacím řízení poučena podle § 213b a § 118a o. s. ř. a vyzvána, aby prokázala jí uplatněná tvrzení, s upozorněním na následky nesplnění této povinnosti. Přes uvedenou výzvu neoznačila takové důkazy, které by jí přinesly procesní úspěch, a proto ve sporu podlehla pro neunesení důkazního břemene. Krajský soud ve zbytku odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
11. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dovolání stěžovatelky posoudil podle § 237 o. s. ř., a proto je odmítl jako nepřípustné, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze meritorně projednat jen tehdy, pokud to zákon výslovně připouští. Nejvyšší soud je vázán zákonnými mezemi přípustnosti dovolání, a není oprávněn k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tam, kde to zákon neumožňuje. Závěrem Nejvyšší soud odkázal na obsah dovolání a na usnesení o jeho odmítnutí a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
12. Vyjádření krajského soudu a Nejvyššího soudu zaslal Ústavní soud stěžovatelce k replice. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě repliku k výše uvedeným vyjádřením soudů Ústavnímu soudu neposlala.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další ""superrevizní"" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
15. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné ""libovůle"", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
16. Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti nedostatečné zjištění skutkového stavu soudy, je třeba, v souladu s výše uvedeným, poukázat na to, že Ústavnímu soudu nepřísluší právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv. Rozhodnutí o rozsahu dokazování potřebného ke zjištění skutkového stavu věci spadá v zásadě do kompetence obecných soudů. Ústavní soud nemůže ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, resp. posuzovat skutkový stav jako (ne)správně zjištěný, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jež by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. O takový případ v posuzované věci nejde.
17. V předmětné věci krajský soud v odvolacím řízení zjistil, že závěr okresního soudu, že stěžovatelka podanou žalobou uplatnila nárok vyplývající z porušení prevenční povinnosti, neodpovídá skutkovému vymezení žalobního nároku. Na rozdíl od okresního soudu dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka nepostavila žalobu na tvrzení o porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 občanského zákoníku, ale na tvrzení o přímém poškození hadic vedlejší účastnicí, které následně vedlo ke vzniku škody na turbodmychadlech. Zanedbání prevenční povinnosti podle § 2900 občanského zákoníku nebylo podle včasných žalobních tvrzení základem pro uplatněný nárok, a nebylo proto podle krajského soudu významné, zda se v řízení podařilo prokázat, že první vedlejší účastnice na toto poškození upozornila. Podle krajského soudu však okresní soud obsah včasných žalobních tvrzení v celém rozsahu nepromítl do poučení poskytnutého podle § 118a o. s. ř.
18. Krajský soud v odvolacím řízení zjistil, že okresní soud v důsledku vadné právní kvalifikace stěžovatelku nesprávně poučil ve smyslu § 118a o. s. ř., neboť nepostihl zcela přesně, co je z hlediska dané hypotézy právní normy významné, a také nezachytil přesně, co měl ten který z účastníků tvrdit a co skutečně tvrdil. Okresní soud stěžovatelku především nevyzval ve smyslu § 118a o. s. ř., aby prokázala poškození vozidla první vedlejší účastnicí při servisním výkonu dne 24. 5. 2021, ačkoli tak se zřetelem k rozdělení důkazního břemene učinit měl. Namísto toho okresní soud nesprávně poučil první vedlejší účastnici, aby prokázala, že upozornila stěžovatelku na zjištěné poškození hadic.
19. Krajský soud proto v souladu s § 213b a § 118a o. s. ř. vyzval stěžovatelku k prokázání tvrzení, že první vedlejší účastnice při servisním výkonu dne 24. 5. 2021 poškodila její vozidlo. Stěžovatelka však ani po poučení podle § 118a o. s. ř. poskytnutém krajským soudem poškození hadic první vedlejší účastnicí jako jednání vedoucího ke vzniku škody neprokázala. Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že neprokázala-li stěžovatelka přes poučení podle § 118a o. s. ř. poškození hadic první vedlejší účastnicí, neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání jednoho ze základních předpokladů nároku na náhradu škody podle § 2913 občanského zákoníku.
20. Ústavní soud konstatuje, že z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud nedostatky v postupu okresního soudu spočívající ve vadném poučení stěžovatelky napravil sám v odvolacím řízení. Procesní práva stěžovatelky tedy v předmětném řízení postupem soudu porušena nebyla. Stěžovatelka však i přes poskytnuté poučení důkazní břemeno neunesla. Jak ostatně přiléhavě zdůraznil krajský soud, důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní následky a který existenci těchto skutečností také tvrdí. Povinnost tvrzení a s ní související důkazní povinnost nese každá z procesních stran v závislosti na obsahu hypotézy právní normy, která má být ve věci aplikována. Každá strana má odlišné a samostatné břemeno tvrzení a důkazní břemeno. Neunesením těchto břemen ji stíhá nepříznivý následek v podobě procesního neúspěchu. Ve sporu o náhradu škody podle § 2913 občanského zákoníku je důkazním břemenem ohledně tvrzení o vzniku škody protiprávním jednáním, jakož i ohledně příčinné souvislosti mezi jednáním a vzniklou škodou zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá. Stěžovatelka jako žalobce však tuto svoji povinnost v předmětném řízení nesplnila. Neprokázala-li stěžovatelka ani přes poučení krajského soudu podle § 118a o. s. ř. své tvrzení o poškození hadic první vedlejší účastnicí, na kterém vystavěla svůj nárok, nelze postupu krajského soudu, který výrok I. rozsudku okresního soudu zrušil a žalobu zamítl, z hlediska ústavnosti cokoli vytnout.
21. Jde-li o napadené usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud po posouzení dovolání stěžovatelky ústavně konformním způsobem vysvětlil, z jakého důvodu není dovolání přípustné. Stěžovatelka totiž nepředložila soudu žádnou konkrétní otázku, u níž by splnila požadavek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Protože nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud postupoval ústavně konformním způsobem, když dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl. Tento svůj závěr Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí dostatečně přesvědčivě odůvodnil.
22. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly. Při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i relevantní judikaturu vztahující se k předmětné oblasti. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
23. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2143/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130718&pos=472&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti 1. V. T. a 2. O. T., zastoupených Zuzanou Candigliota, advokátkou, se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2024, č. j. 30 Cdo 158/2024-624, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2023, č. j. 54 Co 115/2023-595, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. prosince 2022, č. j. 19 C 97/2017-539, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 7 odst. 1, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelé se domáhali po vedlejší účastnici náhrady škody, ztížení společenského uplatnění a bolestného za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce opatrovnického sporu vedeného u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 30 Nc 57/91 a v řízeních navazujících. Spor se týkal úpravy výchovy a výživy dvou dětí stěžovatelky 1, jedním z nich byl stěžovatel 2.
3. Stěžovatelka 1 se domáhala zaplacení částky 33 640 Kč s příslušenstvím za náklady právního zastoupení, částky 682 Kč s příslušenstvím za cestovní náklady, částky 1 280 000 Kč s příslušenstvím z titulu bolestného a částky 10 932 000 Kč s příslušenstvím jako odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Stěžovatel 2 se domáhal zaplacení částky 29 463 švýcarských franků s příslušenstvím za nevyplacené výživné, částky 2 000 000 Kč z titulu bolestného a částky 14 168 000 Kč s příslušenstvím jako odškodnění za ztížení společenského uplatnění.
4. Obvodní soud pro Prahu 2 (""obvodní soud"") ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce 1 částku 96 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) za ztížení společenského uplatnění a ve zbytku žalobu ve vztahu k nároku stěžovatelky 1 zamítl (výrok II). Dále uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 2 částku 96 000 Kč s příslušenstvím za ztížení společenského uplatnění (výrok III), ve zbytku žalobu ve vztahu k nároku stěžovatele 2 zamítl (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V až X).
5. Městský soud v Praze (""městský soud"") ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že žalobu stěžovatelky 1 v částce 96 000 Kč s příslušenstvím zamítl, neboť akceptoval námitku promlčení. Výroky II až IV potvrdil jako věcně správné a rozhodl o nákladech řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné.
II.
Argumentace stěžovatelů
7. Stěžovatelé namítají, že dovolací soud postupoval přepjatě formalisticky, pokud odmítl jejich dovolání a věcně se nevypořádal s jejich námitkami.
8. Napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna a závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
9. Konkrétně stěžovatelé vytýkají obecným soudům neprovedení výslechu znalce MUDr. Tichého z Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN). Nesouhlasí s vyžádáním revizního ústavního znaleckého posudku ÚVN. Tvrdí nepříslušnost, resp. nesprávné odborné zaměření znalce doc. Hrnčíře, který zpracoval znalecky´ posudek k žádosti vedlejšího účastníka. Soudy neakceptovaly návrh stěžovatelů na ustanovení konkrétních znalců a vycházely mechanicky z revizního znaleckého posudku.
10. Odvolací soud rozhodl na prvním jednání a nedal možnost stěžovatelům reagovat na právní závěr týkající se promlčení nároku stěžovatelky 1. Závěr odvolacího soudu o promlčení nároku stěžovatelky (resp. o ustálení jejího zdravotního stavu) je nesprávný. Námitka promlčení navíc měla být posouzena jako rozporná s dobými mravy.
11. Z daných důvodů stěžovatelé tvrdí, že bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, na náhradu škody způsobené orgánem veřejné moci zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny, to vše ve spojení s právem na ochranu zdraví zaručeného čl. 31 věta první Listiny a právem na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. Přestože je nesporné, že v původním řízení trvajícím přes 22 let zjevně docházelo k průtahům, nyní uvedený spor se netýká odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou těmito průtahy. Jak plyne z rozhodnutí obvodního soudu (bod 3), stěžovatelům bylo již za tyto průtahy přiznáno každému odškodné ve výši 277 250 Kč. V nyní posuzované věci byly z titulu odpovědnosti státu za škodu uplatněny další nároky vymezené jako náklady právního zastoupení v původním sporu a cestovné související s daným sporem (stěžovatelkou 1), dlužné výživné (stěžovatelem 2), bolestné a ztížení společenského uplatnění (oběma stěžovateli).
15. K námitkám týkajícím se skutkových a právních závěrů Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Samotná námitka věcné nesprávnosti rozhodnutí či nesprávnosti výkladu podústavního práva nemůže bez dalšího představovat porušení ústavně zaručených práv.
16. Hodnocení důkazů přísluší obecným soudům, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat, a to i v případě, že by měl na konkrétní podobu výsledku jiný názor. Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je tak možno namítat pouze v případě extrémních excesů při hodnocení důkazů.
17. Tato kvalifikovaná pochybení však Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. Obvodní soud vyšel z toho, že náklady řízení týkající se původního opatrovnického řízení (náklady právního zastoupení a cestovné) mohly být uplatněny v původním řízení a nelze je tak přiznat dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nárok na částku odpovídající dlužnému výživnému nebyl přiznán, neboť v řízení nebylo tvrzeno, jakým způsobem měla škoda vzniknout, nebyla prokázána ani výše škody, ani příčinná souvislost, resp. jakýkoli odpovědnostní titul. Při posuzování nároku na bolestné vyšly soudy z toho, že jednorázové odškodnění bolesti bylo v rozhodném období možné přiznat pro odškodnění bolesti vytrpěné při úrazu, léčení či rehabilitaci, přičemž podle revizního znaleckého posudku ÚVN není možné bolestné přiznat na základě analogické aplikace položky ""jiná nitrolebeční poranění"". Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla určena bodovým ohodnocením taktéž v souladu se závěry revizního znaleckého posudku ÚVN.
18. Soudy dostatečně odůvodnily, proč stěžovatelé se svými nároky neuspěli, a jejich rozhodnutím nelze vytýkat nedostatek odůvodnění, či jeho nesrozumitelnost. Všechny závěry obecné soudy zdůvodnily, a to nikoliv v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
19. Ústavní soud nepřisvědčil námitce překvapivosti rozhodnutí městského soudu, který změnil právní závěr obvodního soudu týkající se počátku běhu promlčení lhůty. Jak plyne z vyžádaného spisu, námitka promlčení byla vedlejší účastnicí vznášena od počátku řízení, byla akcentována též v odvolání vedlejší účastnice, a nešlo tak o argument nový, nepředvídatelný či překvapivý, na který by nemohli stěžovatelé v průběhu řízení reagovat.
20. Odvolací soud odůvodnil promlčení dílčího nároku stěžovatelky 1 tím, že běh promlčecí doby je nutno počítat od ustálení zdravotního stavu stěžovatelky, nikoli od ukončení původního řízení (tj. od doručení usnesení Ústavního soudu týkajícího se opatrovnického řízení), jak učinil obvodní soud. Tomuto odůvodnění nelze nic vytknout. Na rozdíl od nemateriální újmy za průtahy v řízení šlo nyní o odškodnění tvrzené újmy na zdraví. Ustálení zdravotního stavu je skutkovou otázkou, jejíž hodnocení přísluší obecnému soudu, a která byla posouzena v souladu s revizním znaleckým posudkem. Stejně tak posouzení otázky, zda je námitka promlčení uplatněna v souladu s dobrými mravy, přísluší hodnotit primárně obecnému soudu na základě volného hodnocení důkazů. Odvolací soud shledal, že stěžovatelce nic nebránilo v tom, aby nárok uplatnila včas.
21. Namítají-li stěžovatelé, že obvodní soud nevyslechl znalce MUDr. Tichého z ÚVN, nejde o ústavní vadu opomenutého důkazu, neboť obvodní soud neprovedení dalších navržených důkazů zdůvodnil (bod 13) a procesně o nich rozhodl (č. l. 536). Závěr o nadbytečnosti výslechu dalšího znalce znaleckého ústavu (ÚVN) poté, co byli podrobně vyslechnuti dva zpracovatelé revizního posudku s kvalifikací psycholog (č. l. 459 až 471) a psychiatr (č. l. 505 až 515), je plně akceptovatelný.
22. Námitka nesprávného odborného zaměření znalce doc. Hrnčíře, který zpracoval znalecky´ posudek vyvracející některé závěry posudku MUDr. Votýpkové vypracovaného na žádost žalobců, nemůže nic změnit na tom, že odborné otázky soudy hodnotily na základě výsledků revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu (ÚVN). K jeho závěrům byli též vyslechnuti dva ze zpracovatelů.
23. Relevantní není ani námitka vytýkající obvodnímu soudu samotné zadání zpracování revizního znaleckého posudku. Stěžovatelé se tím fakticky domáhají toho, aby soud vyšel z prvního posudku zpracovaného na jejich žádost, a další revizi jeho závěrů již neprováděl. Ústavní soud připomíná, že účelem revizního znaleckého posudku je prověření správnosti jiného znaleckého posudku v řízení, ať již jde o posudek vyžádaný soudem, nebo posudek předložený účastníkem řízení za podmínek dle § 127a o. s. ř. Soud může nařídit vypracování revizního znaleckého posudku k návrhu účastníka i bez něj v rámci volného hodnocení důkazů ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, či usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010,
sp. zn. III. ÚS 1336/10
).
24. Ze zásady volného hodnocení důkazů též vyplývá právo soudu neakceptovat návrh stěžovatelů na ustanovení konkrétních znalců.
25. Námitkou, že se soud nekriticky opřel o závěry znaleckého ústavu ""bez zřetele na existenci výsledků ostatních důkazů"", stěžovatelé ve skutečnosti vytýkají soudu to, že nevyšel ze závěrů posudku MUDr. Votýpkové, ale ze závěrů posudku revizního. Tím by však byl účel revizního posudku popřen.
26. Ústavní soud konfrontoval obsah podaného dovolání (č. l. 606 až 613) se závěry napadeného usnesení Nejvyššího soudu, a nepřisvědčil stěžovatelům v tom, že by se Nejvyšší soud dopustil při posouzení obsahu dovolání libovůle či přepjatého formalismu.
27. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti, obsahu napadených rozhodnutí a obsahu vyžádaného soudního spisu, nemůže přisvědčit stěžovatelům, že by napadená rozhodnutí porušila jejich ústavně zaručená práva.
28. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 97/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130722&pos=473&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Zdeňky Bačové, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou, sídlem třída Tomáše Bati 400, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 239/2024-63 ze dne 7. 11. 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 25/2023-92 ze dne 26. 9. 2024, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 8c odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a dále a) Ing. Luďka Maděry a b) Krajského úřadu Zlínského kraje, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník a) se žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (""zákon o svobodném přístupu k informacím""), domáhal u Magistrátu města Zlína, Městského informačního a turistického střediska (""povinný subjekt""), sdělení platových informací týkajících se stěžovatelky za období let 2018 až 2022. Povinný subjekt žádost odmítl rozhodnutím č. j. MMZL 011204/2023 ze dne 13. 1. 2023 s odkazem na § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož je možné odmítnout žádost, je-li cílem žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace. Odvolání vedlejšího účastníka a) proti tomuto rozhodnutí zamítl vedlejší účastník b) rozhodnutím č. j. KUZL 19424/2023, sp. zn. KUSP 14343/2023 PŽÚ, ze dne 22. 2. 2023, a potvrdil rozhodnutí povinného subjektu.
2. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka b) podal vedlejší účastník a) správní žalobu, na jejímž podkladě Krajský soud v Brně (""krajský soud"") napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka b) i povinného subjektu (výrok I), nařídil Magistrátu města Zlín poskytnout vedlejšímu účastníkovi a) požadované informace (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Proti rozsudku krajského soudu podali vedlejší účastník b) a stěžovatelka kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud (""NSS"") zamítl napadeným rozsudkem (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátkou domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 10 odst. 1 až 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Stěžovatelka namítá, že správní soudy fakticky vyprázdnily smysl a použitelnost § 11a odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle stěžovatelky postačí pro účely tohoto ustanovení dovodit cíl žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu. V dané věci povinný subjekt i vedlejší účastník b) prokázali a doložili naplnění této podmínky a záměr způsobit nátlak na stěžovatelku dokonce sám žadatel přiznal. Přestože krajský soud zhodnotil jednání žadatele na jeho facebookovém profilu jako ""hulvátské"", nátlak na stěžovatelku z této ani z jiných okolností nevyvodil. V napadených rozhodnutích absentuje logické vysvětlení, jak lze stěžovatelčino jednání v souladu se zákonem, její znalosti, schopnosti a dovednosti kontrolovat prostřednictvím sdělování výše jejího platu za několik let zpětně. Většina zaměstnanců vnímá své údaje jako mimořádně citlivou součást svého nejužšího soukromí. Do stěžovatelčiny důstojnosti je zasahováno nejen vedlejším účastníkem a) prostřednictvím jeho veřejného šíření nepravdivých a dehonestujících výroků, ale rovněž rozhodnutími soudů, že takové osobě má stěžovatelka poskytnout své osobní platové údaje za účelem údajné veřejné kontroly.
5. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení § 8c odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, který odůvodnila tím, že zákonodárce nerespektoval závěry nálezu
sp. zn. IV. ÚS 1378/16
ze dne 17. 10. 2017 (N 188/87 SbNU 77) a plošně vyloučil právo na ochranu soukromí u významné skupiny osob, a založil tím u nich nerovné postavení vůči ostatním osobám.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
8. Otázkou poskytování informací o platu a odměnách zaměstnanců podle zákona o svobodném přístupu k informacím se Ústavní soud podrobně zabýval ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu
sp. zn. IV. ÚS 1378/16
. V něm mimo jiné vymezil kritéria, která je třeba při vážení významu a intenzity dotčených práv v jednotlivých případech střetu ústavně zaručených základních práv zohlednit. Před poskytnutím informací o platu a odměnách zaměstnance (v tehdejší situaci na základě § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím), je nezbytné provést test proporcionality a v jeho rámci posoudit zejména, zda a) účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu; b) informace samotná se týká veřejného zájmu; c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. ""společenského hlídacího psa""; d) informace existuje a je dostupná.
9. Uvedená kritéria v projednávané věci správní soudy výslovně zohlednily a vyložily, že jsou jednotlivé podmínky pro poskytnutí požadované informace naplněny (viz zejm. body 25 až 30 a 36 rozsudku krajského soudu a body 35 až 38 rozsudku NSS). V rámci tohoto posouzení mimo jiné zohlednily, že stěžovatelka je vedoucí oboru (tedy nikoli řadový zaměstnanec), u níž je s ohledem na její pozici zvýšený zájem na transparentnosti jejího odměňování. Dále předestřely, že jednání vedlejšího účastníka a) lze považovat za kontrolu činnosti povinného subjektu a efektivnosti vynakládání prostředků na odměňování jeho zaměstnanců. Současně správní soudy srozumitelně odůvodnily, že v posuzované věci nelze v přístupu vedlejšího účastníka a) spatřovat šikanózní jednání ve smyslu § 11a zákona o svobodném přístupu k informacím, byť jej lze považovat za ""hulvátský"" a vymykající se pravidlům slušnosti (viz body 31 až 35 rozsudku krajského soudu a body 40 až 43 rozsudku NSS). V těchto řádně odůvodněných úvahách a závěrech správních soudů neshledal Ústavní soud nic protiústavního. Skutečnost, že s nimi stěžovatelka nesouhlasí, porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá.
10. Navrhuje-li stěžovatelka zrušení § 8c odst. 1 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, pomíjí, že toto ustanovení nebylo v posuzované věci aplikováno. Jak vysvětlil NSS v bodu 34 svého rozsudku (čímž korigoval dílčí nepřesnost krajského soudu), v dané věci šlo o posouzení splnění podmínek podle § 8c odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, který provedení testu proporcionality výslovně předjímá a který byl správními soudy řádně proveden.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení ustanovení zákona Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 210/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130728&pos=474&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaj), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Č., zastoupeného Mgr. Ondřejem Durďákem, advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen ""krajský soud""). Stěžovatel tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení je protiústavní, neboť krajský soud jím rozhodl o odnětí věci původnímu senátu Okresního soudu Praha-západ (dále jen ""okresní soud"") a jejím přikázání jinému senátu, aniž by pro to byly splněny zákonné a ústavní podmínky. Konkrétně tvrdí, že krajský soud rozhodl o odnětí věci původnímu senátu okresního soudu pouze proto, že údajně odmítal respektovat jeho ""právní názor"" spočívající v přehodnocení obsahu důkazů, které však krajský soud sám nikdy neprovedl.
3. Stěžovatel současně s podáním ústavní stížnosti požádal o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení krajského soudu. Odůvodnil to tím, že uvedeným usnesením byla jeho věc přikázána k projednání a rozhodnutí jinému senátu okresního soudu, přičemž hlavní líčení před senátem v novém složení má proběhnout již dne 20. 2. 2025 (viz vyrozumění okresního soudu ze dne 12. 2. 2025). Stěžovatel má za to, že dalším konáním trestního řízení před nezákonným soudcem by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti napadeného usnesení vzniknout jiným osobám. V této souvislosti poukazuje také na to, že žije řádným životem, je stíhán na svobodě a nejsou dány žádné indicie, že by se mohl dopouštět jakékoliv (další) trestní činnosti. Rovněž nehrozí ani to, že by odklad vykonatelnosti napadeného usnesení mohl vést k případnému ztížení objasnění činu, jenž je stěžovateli kladen za vinu, neboť stěžejní část důkazů (věcné důkazy, výpovědi dotčených osob, znalecké posudky atp.) již byla zajištěna v předchozích fázích trestního řízení. Odložením vykonatelnosti tudíž podle názoru stěžovatele nedojde ani k ohrožení veřejného zájmu na dodržení účelu trestního řízení.
4. Zásadně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou naplněny. Zaprvé, odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Trestní řízení proti stěžovateli probíhá již delší dobu, přičemž z dostupných podkladů nikterak neplyne, že by orgány činné v trestním řízení měly důvodné a odůvodněné obavy, že by stěžovatel mohl znovu páchat tvrzenou trestnou činnost, mařit objasňování skutečností významných pro trestní stíhání nebo se vyhýbat trestnímu stíhání. Stěžovatel je stíhán na svobodě. Hlavním důvodem neshod mezi okresním a krajským soudem je ostatně otázka, zda se stěžovatel vůbec dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Zadruhé, odložení vykonatelnosti nebrání ani důležité zájmy třetích osob, zejm. poškozené. Zatřetí, výkon napadeného usnesení by mohl vést ke vzniku komplikovaně řešitelné procesní situace v trestním řízení. Nelze totiž vyloučit, že do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti by mohlo dojít ze strany nově ustanoveného senátu okresního soudu k vydání nového rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele. Mohlo by tím dojít k ohrožení efektivity a praktického významu rozhodnutí o ústavní stížnosti, a to zejména tehdy, pokud by jí Ústavní soud v budoucnu vyhověl (což však Ústavní soud nikterak nepředjímá, neboť v současnosti ani nemá k dispozici dostatečné podklady k řádnému posouzení této otázky).
6. Ústavní soud se proto rozhodl ""zmrazit"" účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu a odložit jeho vykonatelnost. Nutným důsledkem rozhodnutí o odložení vykonatelnosti je, že trestní soudy nemohou do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti nařizovat nebo vést hlavní líčení nebo činit jiné procesní kroky vedoucí k přijetí nového rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele.
7. Současně je však nutno zdůraznit, že se jedná pouze o rozhodnutí zatímní a předběžné. Ústavní soud jím nijak neprejudikuje konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti ani nenaznačuje, jak o ní míní v budoucnu rozhodnout.
8. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného usnesení krajského soudu (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2819/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130732&pos=475&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky TGI Money, a. s., sídlem Vítkovická 3083/1, Ostrava, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. srpna 2024 č. j. 9 As 127/2024-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2024 č. j. 18 A 11/2023-81, rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 19. ledna 2023 č. j. 2023/009196/CNB/110 a rozhodnutí České národní banky ze dne 9. září 2022 č. j. 2022/92064/570, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a České národní banky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a 5 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva""), čl. 1 Protokolu 1 k Úmluvě, čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 1 odst. 1, čl. 90 Ústavy.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka poskytuje spotřebitelské úvěry na bydlení podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o spotřebitelském úvěru""), tj. zajištěné nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci. Česká národní banka (dále jen ""ČNB"") provedla u stěžovatelky kontrolu, během které shledala porušování zákona o spotřebitelském úvěru a zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""AML zákon""). V návaznosti na kontrolní zjištění ČNB zahájila se stěžovatelkou přestupkové řízení pro porušení povinností ve 14 případech při poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení a povinností v oblasti AML. Dne 9. 9. 2022 vydala ČNB, jako správní orgán prvního stupně, napadené rozhodnutí, kterým stěžovatelce podle § 154 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru uložila úhrnnou pokutu ve výši 2 500 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení, neboť ji shledala vinnou z přestupků podle § 154 odst. 1 písm. e), § 154 odst. 1 písm. i), § 153 odst. 1 písm. t), § 148 odst. 1 písm. b), § 154 odst. 1 písm. w) a § 154 odst. 1 písm. r) zákona o spotřebitelském úvěru a přestupků dle § 48 odst. 3 písm. a), § 48 odst. 1 a § 48 odst. 4 písm. a) AML zákona. Stěžovatelka proti prvostupňovému rozhodnutí podala rozklad, který bankovní rada České národní banky napadeným rozhodnutím ze dne 19. 1. 2023, až na změnu v datu v části výroku I, zamítla.
3. Městský soud v Praze (dále jen ""městský soud"") žalobu stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl. Městský soud konstatoval, že poskytovatel úvěru musí uchovávat dokumentaci takovým způsobem, aby byl schopen splnění požadavků § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru doložit. Stěžovatelka v posuzované věci však potřebné dokumenty nearchivovala a relevantní podklady ve většině případů nedoložila. Městský soud dále rozhodl, že naplnění skutkové podstaty přestupku bylo založeno na tom, jak stěžovatelka v praxi úvěruschopnost reálně posuzovala, nikoliv na tom, zda postupovala v rozporu s vlastní směrnicí. Postupem stěžovatelky založeném na odhadu budoucích nákladů za použití ukazatele životního minima, stěžovatelka nedostatečně zohlednila konkrétní situaci u jednotlivých klientů. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry městského soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka tvrdí, že požadavky podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila, neboť vyvinula dostatečné úsilí, aby prověřila úvěruschopnost každého klienta, a to zejména nahlédnutím do příslušných registrů a kontrolou jimi předložených dokumentů, což následně stvrdila vyplněním tzv. ověřovacího formuláře.
5. ČNB při výkonu své veřejné moci ve vrchnostenském postavení nejprve během licenčního řízení autoritativně přezkoumala znění vnitřní směrnice S-19 a osvědčila, že je v souladu s § 15 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a upravuje postupy a pravidla pro dodržování AML povinností. Následně ČNB během výkonu své kontrolní pravomoci od tohoto původního stanoviska zcela odhlédla, hodnotila znění směrnice S-19 jinak a z tohoto pak dovodila odpovědnost stěžovatelky za správní přestupky. Stěžovatelka tak trvá na nutnosti zohlednit existenci její dobrou víru založenou licenčním řízením.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje jen tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
8. Obsah ústavní stížnosti představuje polemiku se závěry správních orgánů i správních soudů a opakování námitek uplatněných v předchozích řízeních, které byly řádně vypořádány. Ústavnímu soudu nepřísluší posouzení nastalé situace a její (ne)podřazení pod příslušnou úpravu přestupků podle zákona o spotřebitelském úvěru a AML zákona, neboť to náleží do kompetence správních orgánů a správních soudů, nikoli Ústavního soudu. Tím stěžovatelka nepřípustně staví Ústavní soud do role další přezkumné instance.
9. Ústavní soud již dříve konstatoval, že poskytovatel úvěru, v případě kdy je dlužník v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková [např. nálezy ze dne 3. 11. 2020 Pl. ÚS 10/17 (N 202/103 SbNU 9) a ze dne 26. 2. 2019
sp. zn. III. ÚS 4129/18
(N 32/92 SbNU 334)]. Posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy je krokem umožňujícím zabránit nežádoucím účinkům spojeným se získáním úvěru spotřebiteli, kteří z objektivních důvodů nejsou schopni plnit své závazky. Poskytovatel by si proto měl tvrzení spotřebitele o výši jeho příjmů ověřit. Jde-li o kvalitu a rozsah zjišťovaných informací, musí jít o informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené.
10. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen ""SDEU"") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen ""směrnice"") a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v originále ""the burden of proving"") posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Vzhledem k tomu, že § 86 zákona o spotřebitelském úvěru transponuje čl. 8 směrnice v režimu úplné harmonizace, členské státy nesmí zavádět vnitrostátní pravidla, která se od pravidel obsažených ve směrnici odchylují, a to ani ve prospěch spotřebitele (bod 32 rozsudku Nejvyššího správního soudu).
11. Pro Ústavní soud je podstatné, že z napadených rozhodnutí je jednoznačně patrno, jakými úvahami se soudy řídily při posouzení nynější věci. Podstata argumentace stěžovatelky spočívá v tom, že z důvodu neexistence metodiky vydané ČNB, postupovala při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr v souladu se svojí směrnicí S-19, kterou považovala za závaznou a o jejíž správnosti neměla důvod pochybovat, neboť byla předmětem přezkumu ČNB v rámci licenčního řízení. Správní soudy se v napadených rozsudcích s názorem stěžovatelky neztotožnily. Stěžovatelce osvětlily, že při ověřování úvěruschopnosti žadatelů o nebankovní spotřebitelský úvěr je rozhodující obsah a interpretace zákona. Stěžovatelka musí postupovat primárně podle zákona, a to bez ohledu na úpravu postupů ve vnitřních předpisech. Stěžovatelka ve své argumentaci opomíjí, že správní orgány pravidla směrnice S-19 přímo nepopíraly. Naplnění skutkové podstaty projednávaných přestupků bylo založeno na tom, jak stěžovatelka v praxi posuzovala konkrétní okolnosti každého případu, a ne na tom, zda postupovala v rozporu se svými formalizovanými postupy stanovenými vnitřním předpisem. Správní soudy také s odkazem na § 15 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru konstatovaly, že schválený vnitřní předpis nemůže mít absolutní povahu bez ohledu na pozdější vývoj právní úpravy a praxe či konkrétní okolnosti každého případu. Na řádně odůvodněných závěrech správních orgánů a soudů neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
12. Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. Správní soudy se věcí řádně zabývaly, při rozhodování vyšly z dostatečně provedeného dokazování, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy, jakož i judikaturu a rozsudky řádně odůvodnily.
13. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
Pl.ÚS 20/24 #5
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130753&pos=476&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Milion Chvilek, z. s., sídlem Husinecká 808/5, Praha 3 - Žižkov, zastoupeného doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem, sídlem Železná 490/14, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2494/2022-87 ze dne 28. 7. 2023 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 14/2021-67 ze dne 28. 3. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a JUDr. Vojtěcha Filipa, zastoupeného JUDr. Mgr. Barborou Vlachovou, Ph.D., LL. M., advokátkou, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2494/2022-87 ze dne 28. 7. 2023 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 14/2021-67 ze dne 28. 3. 2022 bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu dobré pověsti podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se uvedená rozhodnutí ruší.
Odůvodnění:
I. Rekapitulace skutkových okolností a procesního vývoje
1. Stěžovatel je veřejně známý spolek, jehož účelem je podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuze v České republice.
2. V prosinci 2019 měl vedlejší účastník při zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (""KSČM"") a při rozhovoru pro Český rozhlas ve svých veřejných vyjádřeních mimo jiné opakovaně spojovat stěžovatele s kybernetickým útokem na nemocnici v Benešově. Stěžovatel se proti tomuto, podle něj nepravdivému tvrzení, bránil žalobou u Městského soudu v Praze (""městský soud"").
3. Městský soud rozsudkem č. j. 41 Cm 5/2020-43 ze dne 9. 9. 2020 uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaslat stěžovateli omluvu v rozhodnutí specifikovaném znění, žalobu proti KSČM zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud vzal za prokázané, že zmiňovaný kybernetický útok spojuje vedlejší účastník se stěžovatelem, byť jej přímo nejmenoval. Podle městského soudu šlo o skutkové tvrzení, které vedlejší účastník nebyl schopen vysvětlit; následně dospěl k závěru, že vedlejší účastník nařčením ze závažného trestného činu zasáhl do dobré pověsti stěžovatele ve smyslu § 135 občanského zákoníku - proto žalobě částečně vyhověl. Ve vztahu ke KSČM městský soud uzavřel, že není pasivně legitimovaná.
4. Vedlejší účastník se proti rozsudku městského soudu odvolal. Vrchní soud v Praze (""vrchní soud"") napadeným rozsudkem změnil rozsudek městského soudu tak, že se žaloba zamítá, a nepřiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vrchní soud se ztotožnil s městským soudem s jeho závěry o skutkovém stavu a dobré pověsti stěžovatele; neztotožnil se však s jeho právním závěrem o důvodnosti uplatněného nároku na poskytnutí zadostiučinění ve formě omluvy. Jak vyplývá z § 135 odst. 2 občanského zákoníku, právnická osoba dotčená neoprávněným zásahem do své pověsti se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 2894 odst. 2 občanského zákoníku lze odčinit jinému nemajetkovou újmu pouze tehdy, je-li to ujednáno či stanoví-li to zvlášť zákon. Ustanovení § 2956 občanského zákoníku přiznávající fyzickým osobám právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich přirozených práv nelze analogicky vztáhnout na právnické osoby. Vrchní soud v této souvislosti odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 327/2021 ze dne 30. 11. 2020.
5. Proti rozsudku vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl a současně uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud zrekapituloval stěžejní závěry svého rozsudku sp. zn. 23 Cdo 327/2021, podle něhož právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené (samotným) neoprávněným zásahem do své pověsti podle § 135 odst. 2 občanského zákoníku, není-li výslovně ujednáno jinak. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod se od těchto závěrů odchýlit. Dále uvedl, že právo na odstranění následků neoprávněného zásahu do cizího (absolutního) práva (tzv. odstraňovací nárok) a právo na odčinění (satisfakci) nemajetkové újmy poskytnutím přiměřeného zadostiučinění jsou povahově odlišná soukromá práva vázaná na rozdílné rozhodující skutečnosti pro jejich vznik a uplatnění, která nelze libovolně směšovat či zaměňovat. Závěr o možnosti poskytování přiměřeného zadostiučinění ""prostřednictvím"" odstraňovacího nároku by vedl k nepřípustnému obcházení zákona.
II. Argumentace stěžovatele
6. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"").
7. Stěžovatel namítá, že vrchní soud i Nejvyšší soud rozhodovaly přepjatě formalisticky bez přihlédnutí ke specifickým okolnostem případu a nesprávně interpretovaly § 2894 odst. 2 občanského zákoníku. Stěžovatelův nárok kategoricky odmítly s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 327/2021, který staví právo fyzické osoby nad právo právnické osoby na dobrou pověst, přestože ochrana dobré pověsti je ústavní hodnota - bez ohledu na to, zda jde o pověst osoby fyzické či právnické.
8. Stěžovatel si je vědom, že občanský zákoník (na rozdíl od právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) neobsahuje výslovné ustanovení, které by právo na odčinění nemajetkové újmy při zásahu do pověsti právnické osoby chráněné § 135 občanského zákoníku zakládalo. V daném případě má však za to, že by měla být použita analogie zákona podle § 10 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 3 občanského zákoníku, jelikož je zde mezera v právu, kterou je třeba vyplnit. Na základě logického, systematického a historického výkladu je totiž nezbytné dospět k závěru, že právnická osoba má svoji pověst, a tedy i právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti podle § 135 odst. 2 občanského zákoníku. Stěžovatel také odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (""ESLP"") ze dne 6. 4. 2000 ve věci Comingersoll S. A. proti Portugalsku, stížnost č. 35382/97.
9. Uvedený závěr je o to významnější, že právní řád právnické osobě právo na odčinění imateriální újmy za zásah do její pověsti v jiných situacích přiznává. Nebylo úmyslem zákonodárce, aby bylo s účinností od 1. 1. 2014 právnickým osobám při zásahu do jejich pověsti právo na odčinění nemajetkové újmy odepřeno, ale právě naopak. Z logiky právního řádu plyne, že šlo spíše o nedopatření než o záměr zákonodárce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 327/2021 by zákonná úprava přiměřené zadostiučinění právnické osobě za zásah do její pověsti přiznávala v případě nesprávného úředního postupu, ale zároveň by je odpírala v soukromoprávních věcech.
10. Dále stěžovatel argumentuje, že odčinění nemajetkové újmy plní kromě satisfakční a preventivně-sankční funkce také funkci restituční. Podoba restitučního nároku přitom není zákonem nikde definována; může mít i podobu omluvy, bude-li tím škodlivý následek odstraněn.
III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
IV. Průběh řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní stížnost byla podle rozvrhu práce přidělena prvnímu senátu Ústavního soudu a vedena pod
sp. zn. I. ÚS 2926/23
. Usnesením
sp. zn. I. ÚS 2926/23
ze dne 25. 6. 2024 rozhodl první senát o postoupení této věci k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu. Tento postup zvolil zejména z toho důvodu, že podstatou posouzení je otázka zásadního právního významu, jejíž řešení má dopad na neurčitý počet budoucích řízení před obecnými soudy.
13. Při projednávání ústavní stížnosti dospělo následně plénum Ústavního soudu k závěru, že by zákonná úprava, která byla v dané věci obecnými soudy použita - konkrétně § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, mohla být v rozporu s ústavním pořádkem, především s čl. 10 odst. 1 Listiny. Proto plénum Ústavního soudu usnesením
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
ze dne 4. 9. 2024, ve znění opravného usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
ze dne 20. 11. 2024, přerušilo řízení o ústavní stížnosti a zahájilo řízení o zrušení těchto přezkoumávaných ustanovení.
14. O návrhu pléna Ústavního soudu na zrušení přezkoumávaných ustanovení rozhodl Ústavní soud nálezem
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
ze dne 15. 1. 2025, čímž odpadl důvod přerušení řízení, a proto Ústavní soud rozhodl usnesením
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
ze dne 29. 1. 2025 o pokračování v řízení o ústavní stížnosti.
15. Ústavní soud nenařizoval ústní jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
V. Vyjádření k ústavní stížnosti
16. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení a potenciální vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. KSČM Ústavnímu soudu sdělila, že práva vedlejší účastnice uplatňovat nebude. Možnost podat repliku k obdrženým vyjádřením stěžovatel nevyužil.
V. 1 Vyjádření vrchního soudu
17. Vrchní soud uvedl, že se ztotožňuje se stěžovatelovou argumentací. Již ve svém vyjádření k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 327/2021 nesouhlasil s tam dovozeným závěrem a nedoporučoval publikaci tohoto rozhodnutí. Jelikož Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi postupoval a nadále postupuje v intencích tohoto rozhodnutí, musel vrchní soud jeho právní názor ve svém rozsudku zohlednit a respektovat.
18. Po vydání nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
se vrchní soud vyjádřil, že je nad rámec argumentace stěžovatele přesvědčen, že § 135 odst. 1 občanského zákoníku obsahuje ""výslovnou"" právní úpravu, která přiznává právnické osobě dotčené neoprávněným zásahem do její pověsti nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Podle něj to plyne z nároku na odstranění následku zásahu. Nejvyšší soud ani Ústavní soud v citovaném nálezu se nezabývaly tím, co je obsahem tohoto nároku.
V. 2 Vyjádření Nejvyššího soudu
19. Nejvyšší soud předně uvedl, že obdobná problematika je řešena u Ústavního soudu v řízení vedeném pod
sp. zn. IV. ÚS 2672/23
, v němž podal své podrobné vyjádření, jehož nosné důvody shrnuje.
20. Stěžovatelova námitka nesprávného výkladu zákonné úpravy o odčinění nemajetkové újmy je polemikou s výkladem podústavního práva, která ústavněprávního rozměru nedosahuje. Nejvyšší soud se řešením stěžovatelem uplatněné otázky podrobně zabýval v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 327/2021, který byl jednomyslně schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a na jehož podrobné odůvodnění odkazuje. Přes výslovné znění dotčené právní úpravy vzal Nejvyšší soud v úvahu i další interpretační metody (teleologické, systematické, historické a komparativní) a zohlednil požadavek na ústavní a mezinárodní konformitu výkladu právního řádu. Postup obecných soudů, který nevychází z kogentního ustanovení zákona, je neústavní, tím spíše, jde-li o oblast deliktního práva. Pouze zákon může stanovit pojmové znaky deliktu.
21. K ochraně pověsti právnické osoby v soukromém styku v případě jejího neoprávněného ohrožení či porušení je rušiteli zákonem uložena povinnost od neoprávněného zásahu upustit, odstranit jeho následky a případně nahradit způsobenou (majetkovou) škodu či vydat bezdůvodné obohacení. Teze, že záměrem zákonodárce v souvislosti s přijetím občanského zákoníku nebylo snížit dosavadní úroveň ochrany již přiznaných práv, nemá opodstatnění. Jedním z hlavních přístupových hledisek občanského zákoníku je diskontinuita vůči předchozí právní úpravě. Ohlášený záměr zákonodárce stanovit absolutní právo k pověsti právnické osoby se nevztahuje k právní úpravě podmínek vzniku práva na odčinění nemajetkové újmy.
22. Otázkou případné analogie se Nejvyšší soud důkladně zabýval v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 327/2021, v němž vyložil, že je přípustná pouze v případě tzv. otevřené (teleologické) mezery v právu. Zde však nepřichází v úvahu již proto, že zákonné zakotvení principu taxativního výčtu zvlášť stanovených skutkových podstat, s nimiž je spjato právo na odčinění nemajetkové újmy v soukromém styku, je zjevným úmyslem zákonodárce a projevem jím uplatněné koncepce právní úpravy postavení právnických osob jako umělých (fiktivních) subjektů odmítající jejich antropologizaci. Nepřípadný je odkaz stěžovatele na judikaturu ESLP, neboť v ní nebyla řešena problematika vzájemného odčiňování nemajetkových újem mezi jednotlivci v soukromém styku.
23. Nelze přijmout ani stěžovatelovu argumentaci, že odstranění následku zásahu do pověsti (tedy prostřednictvím odstraňovacího nároku) lze dosáhnout poskytnutím omluvy. Tím by byla nepřípustně vyloučena zákonná úprava závazku k náhradě újmy podle občanského zákoníku.
24. Nejvyšší soud neshledal, že by dotčená ustanovení občanského zákoníku byla v rozporu s ústavním pořádkem, neboť z čl. 10 odst. 1 Listiny nevyplývá právo právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy při zásahu do její pověsti v soukromém styku. Rozdíl mezi fyzickými osobami jako živými bytostmi nadanými rozumem a citem oproti právnickým osobám jako právním fikcím je zřejmý; rovnosti mezi nimi nemůže být nikdy dosaženo, především v oblasti osobních práv. Ani v případě absolutních majetkových práv neodchází podle účinné právní úpravy k úplnému odčiňování nemajetkových újem způsobených jejich porušením, a to dokonce ani v případě nemajetkových újem lidí, nestanoví-li zákon jinak. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že účinná zákonná úprava porušuje ústavně zaručená práva stěžovatele, nelze postupovat jinak, než zrušením dotčených ustanovení občanského zákoníku.
25. Nejvyšší soud navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, případně aby řízení o ní přerušil do rozhodnutí pléna o návrhu jiné stěžovatelky na zrušení právního předpisu ve věci vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 2672/23
.
26. Po vydání nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
se již Nejvyšší soud v poskytnuté lhůtě nevyjádřil.
V. 3 Vyjádření vedlejšího účastníka
27. Podle vedlejšího účastníka rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 327/2021, z něhož napadená rozhodnutí vycházejí, plně dostojí požadavkům plynoucím z judikatury Ústavního soudu. Vedlejší účastník rozvádí, proč nelze považovat omluvu za formu odstraňovacího nároku a proč je nutné ji řadit pouze pod nárok na přiznání přiměřeného zadostučinění. Jiný závěr je v rozporu s úmyslem zákonodárce a výkladem Nejvyššího soudu, který se stěžovatel snaží obejít. Praxe sice obecně umožňuje kumulaci nároků - ani z ní však nevyplývá možnost tyto nároky mezi sebou zaměňovat. Vedlejší účastník navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
28. Po vydání nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
se vedlejší účastník k němu vyjádřil tak, že s jeho závěry nesouhlasí, považuje jej za nedostatečně odůvodněný a přiklání se k odlišnému stanovisku k němu. Zpochybňuje rovněž proces přijetí předmětného nálezu, neboť podle něho byl postup nezrušit přezkoumávaná ustanovení zvolen proto, aby vedlejší účastník nemohl uspět v řízení o ústavní stížnosti. Rozebírá, proč v dané věci nebyly dány předpoklady pro použití analogie, zejména že historická vůle zákonodárce byla zřejmě vyjádřená, a proto Ústavní soud porušil dělbu moci.
29. Podle vedlejšího účastníka nejsou závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
na nynější věc aplikovatelné z důvodu nepřiměřeně tvrdého dopadu na něj. Analogicky je na věc použita právní úprava dopadající primárně na problematiku nekalé soutěže, avšak mezi účastníky není dán soutěžní vztah. Dosavadní judikatura vrcholných soudů předestřené analogické aplikaci nenasvědčovala. Závěry Ústavního soudu jsou v tomto ohledu překvapivé. Podle vedlejšího účastníka je třeba s ohledem na tuto změnu aplikovat závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
omezeně či pouze pro futuro.
VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
30. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
31. Napadená rozhodnutí jsou založena na závěru, vycházejícího z právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 327/2021, že se právnická osoba nemůže domáhat z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do pověsti odčinění takto způsobené nemajetkové újmy. Tento právní názor byl překonán nálezem
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
, jehož závěry jsou rozhodné pro výsledné posouzení nynější věci a které lze pro stručnost shrnout následovně:
- Právo na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny svědčí kromě lidem, také právnickým osobám. Právnické osoby nejsou jen pouhou právní fikcí, ale jsou převážně nástrojem, prostřednictvím něhož mohou lidé naplňovat své zájmy. Dobrá pověst hraje klíčovou roli pro vystupování právnických osob v právních vztazích a pro naplnění práv jednotlivců, kteří jsou v nich sdruženi. Při neoprávněném zásahu do pověsti právnických osob jim může vzniknout vedle újmy majetkové, také újma nemajetková (viz část VII. 1 nálezu).
- Nemožnost právnických osob požadovat na odčinění nemajetkové újmy přiměřené zadostiučinění představuje zákonné omezení jejich základního práva na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny, neboť jim odpírá možnost domoci se odčinění způsobené újmy nemajetkové povahy a ostatní prostředky nelze považovat za dostatečně efektivní nástroje ochrany (viz část VII. 2 nálezu).
- Identifikované omezení základního práva není přiměřené. Současná právní úprava především vede k nevhodnému rozlišování v ochraně pověsti právnických osob a odčiňování jim způsobených nemajetkových újem. Nejednotný přístup oslabuje celkovou soudržnost právní ochrany, což může vést k nespravedlnosti a k tomu, že obdobné zásahy budou napravovány rozdílně, aniž by pro to existoval rozumný důvod. Případy, v nichž se nemajetková újma odčiňuje, navíc převážně souvisí s účastí právnické osoby v obchodních vztazích, případně se zásahem do chráněných zájmů, které jsou primárně majetkové povahy a které jsou spíše napravitelné v rámci náhrady škody. Tím jsou znevýhodňovány zejména nevýdělečné právnické osoby, u nichž bude vznikat újma převážně (někdy i výlučně) nemajetkového charakteru. Úplné odepření práva na odčinění nemajetkové újmy právnickým osobám v některých situacích dále vede k neproporcionálnímu vychýlení rovnováhy mezi ochranou jejich dobré pověsti a svobodou projevu třetích osob (viz část VII. 3 nálezu).
- Absence právní úpravy, která by umožňovala právnickým osobám požadovat přiměřené zadostiučinění za neoprávněný zásah do jejich pověsti, představuje mezeru v zákoně, která není podle Ústavního soudu prokazatelně vědomá. Mezera v zákoně je především v rozporu s hodnotovým a teleologickým pozadím právního řádu i jeho systematikou. Proto je třeba při ochraně pověsti právnických osob analogicky použít stejný katalog prostředků, jaký je stanoven pro ochranu proti nekalé soutěži v § 2988 občanského zákoníku, včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění (viz část VII. 5 nálezu)
- Jelikož lze předestřený ústavně-souladný výklad prostřednictvím analogie učinit v rámci účinné právní úpravy, uplatní se všech doposud neskončených i budoucích řízeních (viz bod 131 nálezu).
32. Promítnuto do poměrů projednávané věci: Jestliže vrchní soud a Nejvyšší soud uzavřely, že stěžovatel se coby právnická osoba nemůže domáhat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění při tvrzeném neoprávněném zásahu do pověsti, porušily jeho ústavně zaručené právo na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
33. Ústavní soud nepředjímá výsledek sporu před obecnými soudy, které však nemohou žalobu stěžovatele zamítnout pouze z toho důvodu, že se jako právnická osoba nemůže domáhat přiměřeného zadostiučinění (ani) formou omluvy.
34. Nesouhlasí-li vedlejší účastník s použitím závěrů nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
na projednávanou věc, Ústavní soud vychází z principu tzv. incidentní retrospektivy, podle něhož se v horizontálních právních vztazích změněný právní názor zpravidla uplatní na všechna již probíhající a v budoucnu zahájená řízení. Vždy je však třeba vážit, zda retrospektivní působení změny v ustálené judikatuře nepůsobí v konkrétním případě příliš tvrdě vzhledem k legitimnímu očekávání adresátů právních norem v trvající aplikaci staré judikatury; jde však o výjimku z pravidla [viz nález
sp. zn. IV. ÚS 3500/18
ze dne 10. 12. 2019 (N 208/97 SbNU 238)].
35. Z hlediska intertemporálních účinků je v projednávané věci stěžejní, že dosavadní (překonávaná) judikatura Nejvyššího soudu byla neústavní a současně jde mezi účastníky o horizontální vztah - proto se uplatní zásada incidentní retrospektivy judikaturních změn. Aby mohl Ústavní soud uvažovat o výjimečném prolomení této zásady, musel by vedlejší účastník předložit obzvláště pádné důvody, proč se závěry nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
na nynější věc nevztahují; žádné takové důvody však nepředestřel a ani Ústavní soud žádné neshledal. K argumentaci vedlejšího účastníka, že v řešené věci nejde o soutěžní vztah, a proto nelze analogicky aplikovat právní úpravu týkající se nekalé soutěže, je třeba zdůraznit, že jde o analogickou aplikaci právě z toho důvodu, že přímá aplikace úpravy následků nekalé soutěže nepřicházela v úvahu (minimálně z napadených rozhodnutí nic takového nevyplývá). O nepřípustnou překvapivost nejde, neboť pravidla incidentní retrospektivy se uplatňují právě v případě změny judikaturní praxe. Přijetím argumentace vedlejšího účastníka by se tato pravidla popřela.
VII. Závěr
36. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
37. Úkolem vrchního soudu nyní bude, aby v intencích tohoto nálezu věc znovu projednal a rozhodl. Zohlední, že stěžovatel coby právnická osoba se může (obecně) domáhat přiměřeného zadostiučinění při tvrzeném neoprávněném zásahu do jeho pověsti analogicky jako při ochraně proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku. To, zda má být stěžovatelově žalobě vzhledem k okolnostem věci vyhověno, resp. jakým způsobem v tomto ohledu vrchní soud vyhodnotí odvolání vedlejšího účastníka, bude na jeho posouzení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudců Josefa Fialy, Tomáše Langáška, Kateřiny Ronovské a Jana Wintra k odůvodnění nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 20/24
Uplatňujeme vůči odůvodnění nálezu podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odlišné stanovisko.
Jak se rekapituluje v bodech 13 a 14 nálezu, plénum Ústavního soudu při projednávání této ústavní stížnosti dospělo k závěru, že by zákonná úprava, která byla v dané věci obecnými soudy použita - konkrétně § 135 a § 2894 odst. 2 občanského zákoníku - mohla být v rozporu s ústavním pořádkem. Proto přerušilo řízení o ústavní stížnosti a zahájilo řízení o zrušení těchto přezkoumávaných ustanovení. V nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
plénum Ústavního soudu vydalo interpretativní výrok II, s nímž jsme nesouhlasili a formulovali jsme proti němu odlišné stanovisko. Nyní se plénum Ústavního soudu vrátilo k projednávání ústavní stížnosti. Hlasovali jsme pro vyhovění této ústavní stížnosti ne proto, že bychom interpretativní výrok II v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 26/24
považovali za správný, ale proto, že jsme jím vázáni. Do budoucna máme za to, jak píšeme v bodě 12 našeho odlišného stanoviska, že je nadále primárně věcí zákonodárce, aby zvolil míru a způsob zákonné ochrany práv právnických osob.
V Brně dne 19. února 2025
Josef Fiala v. r.
Tomáš Langášek v. r.
Kateřina Ronovská v. r.
Jan Wintr v. r.
|
II.ÚS 2694/24 #2
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130772&pos=477&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Vysoké školy ekonomie a managementu, a.s., sídlem Nárožní 2600/9a, Praha 5, zastoupené Mgr. Martinem Zástěrou, advokátem se sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2443/2023-328 ze dne 30. 7. 2024, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Karolíny Rašíkové, zastoupené JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Svobody 527, Třinec, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2443/2023-328 ze dne 30. 7. 2024 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 2443/2023-328 ze dne 30. 7. 2024 se proto ruší.
III. Návrh na zrušení § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
IV. Vedlejší účastnici se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá z podnětu stěžovatelky otázkou, zda Nejvyšší soud v řízení o dovolání vedlejší účastnice náležitě posoudil právní poměr vzniklý mezi soukromou vysokou školou a její studentkou, a to zejména v kontextu preference autonomie vůle a ochrany slabší strany v soukromoprávním styku. Zabývá se rovněž dodržením všech aspektů civilního soudního procesu (právem na soudní ochranu), zejména právem na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.
II.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
2. Stěžovatelka (dále též ""VŠEM"") je akreditována k poskytování vysokoškolského studia jako soukromá vysoká škola, na kterou byla vedlejší účastnice přijata ke studiu bakalářského studijního programu. Vedlejší účastnice podepsala dne 17. 10. 2019 smluvní prohlášení, ve kterém se zavázala dodržovat v průběhu studia práva a povinnosti spojené se studiem (vč. závazku hradit ""školné""). Vedlejší účastnice stěžovatelce uhradila za první ročník studia (2019/2020) platbu ve výši 40 000 Kč. Na konci prvního ročníku požádala o ukončení studia. Stěžovatelka vedlejší účastnici následně zaslala oznámení o zanechání studia na vysoké škole a upozornila ji na pohledávku ve výši 170 000 Kč, která podle stěžovatelky představovala administrativní poplatky po ukončení studia a poplatky za druhý a třetí ročník; následně se žalobou po vedlejší účastnici domáhala zaplacení této částky 170 000 Kč soudní cestou.
3. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem č. j. 14 C 259/2021-121 ze dne 22. 7. 2022 žalobu na zaplacení částky 170 000 Kč zamítl (výrok I.), a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok II.). Nárok stěžovatelky shledal rozporným se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o vysokých školách""), když dospěl k závěru, že poplatky, jejichž úhrady se žalobou stěžovatelka domáhala, nebyly spojeny se studiem. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě. Ten rozsudkem č. j. 57 Co 280/2022-219 ze dne 30. 3. 2023 rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že je vedlejší účastnice povinna stěžovatelce zaplatit 170 000 Kč a uložil jí zaplatit stěžovatelce také náhradu nákladů řízení v částce 92 498 Kč (výrok I.). Výrokem II. uložil stěžovatelce i úhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 47 045 Kč. Proti rozsudku krajského soudu podala vedlejší účastnice dovolání.
4. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo výrokem I. rozhodnuto tak, že ""[r]ozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2023, č. j. 57 Co 280/2022-219, se ve výroku o věci samé mění tak, že se rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 7. 2022, č. j. 14 C 259/2021-121, potvrzuje."" Nejvyšší soud dále uložil stěžovatelce uhradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.
5. Vedlejší účastnice ve svém dovolání vymezila čtyři dovolací otázky. Nejvyšší soud připustil k přezkumu otázku, zda nedostatek předepsané registrace vnitřních předpisů školy podle zákona o vysokých školách způsobuje jejich neplatnost v soukromém právu, neboť tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolání proto shledal přípustným a též důvodným. V odůvodnění citoval obsah § 36, § 41 a § 59 zákona o vysokých školách, z nichž dovodil, že vnitřním předpisem ve smyslu § 59 zákona o vysokých školách, jímž soukromá vysoká škola stanoví poplatky spojené se studiem, je třeba rozumět vnitřní předpis registrovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen ""MŠMT"") podle § 36 zákona o vysokých školách. Dále pouze konstatoval, že ""[p]odle skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vyšel i odvolací soud, byl ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou sjednán závazek k úhradě poplatků, jež jsou předmětem tohoto sporu, s odkazem na nařízení rektora č. 01/2015. Toto nařízení nebylo registrováno ministerstvem, nenabylo tudíž podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách platnost a nevyplývají tudíž z něho práva a povinnosti k úhradě poplatků za studium. Nelze tedy dovodit, že strany sjednaly poplatky, které se žalovaná zavázala v případě předčasného ukončení studia uhradit"". Dodal, že se vzhledem k tomuto závěru již nemusel zabývat otázkou, zda je smlouva o studiu uzavřená mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí smlouvou spotřebitelskou. U třetí a čtvrté dovolací otázky konstatoval bez dalšího, že nemohly založit přípustnost dovolání. Závěrem uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu není v řešení první otázky správné a dovodil, že dosavadní výsledky řízení mu umožňují ve smyslu § 243d odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu změnit rozhodnutí odvolacího soudu.
III.
Argumentace stěžovatelky
6. Napadené rozhodnutí stěžovatelka označuje za prakticky nepřezkoumatelné. Uvádí, že se Nejvyšší soud fakticky omezil pouze na stručnou citaci příslušných ustanovení zákona o vysokých školách, aniž by však tato ustanovení blíže vyložil v jejich vzájemné souvislosti s ohledem na poměry soukromé vysoké školy. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud neuvedl žádnou úvahu o tom, proč by měla být ujednání smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení neplatná. Tím podle stěžovatelky došlo k porušení ústavního zákazu výkonu libovůle soudy a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka dodává, že smlouva uzavřená mezi ní a vedlejší účastnicí, jako smlouva nepojmenovaná, nebyla v napadeném rozsudku nijak hodnocena z hlediska ustanovení zákona o neplatnosti právních jednání (např. § 580 a § 588 občanského zákoníku). Dovolací soud nijak nerozvedl, proč by vnitřní předpis stěžovatelky nemohl založit možnost se studenty uzavírat smlouvy o studiu. Nejvyšší soud podle stěžovatelky dále porušil zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí tím, že odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje odlišný právní závěr od závěrů soudu okresního a krajského, a je i odlišné od řešené dovolací otázky. Stěžovatelka tak podle svého tvrzení neměla možnost na argumenty, pro které došlo k zamítnutí žaloby, jakkoli reagovat a k argumentaci se vyjádřit. Výklad Nejvyššího soudu je tak podle stěžovatelky v rozporu s ústavní zásadou legální licence podle čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Zároveň podle ní Nejvyšší soud nerespektoval předmět řízení a nepřiznáním žalobního nároku mělo dojít k porušení jejího práva ochranu na vlastnictví zaručeného čl. 11 Listiny.
7. Stěžovatelka dodává, že vnitřní předpis - Statut VŠEM - byl řádně registrován MŠMT v roce 2017. Z jejího podání je patrné, že považuje postup delegování výše poplatků za studium na nařízení rektora za legitimní a souladný s dlouhodobou praxí u řady dalších soukromých škol. Odkazuje též na princip autonomie vůle účastníků smluvních vztahů uplatňující se v soukromém právu a konstatuje, že nenalezla žádný zákaz toho, že by soukromá škola nemohla se studentem uzavřít smlouvu, v jejímž obsahu se k výši školného odkáže na interní předpisy vydané orgánem vysoké školy, který je k autonomní normotvorbě dané školy oprávněn. Stěžovatelka dále rozebírá obsah vedlejší účastnicí podaného dovolání a dovozuje, že Nejvyšší soud postupoval v rozporu s vázaností dovolatelem vymezeným dovolacím důvodem. Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím ochromil možnost stěžovatelky poskytovat vzdělání za úplatu, a porušil tak její právo zaručené čl. 33 odst. 3 Listiny.
8. K napadenému ustanovení stěžovatelka uvádí, že § 59 zákona o vysokých školách je nejednoznačný, když z něj není patrné, co se rozumí ""stanovením poplatků"", tj. zda podle tohoto ustanovení může být stanoveno ve vnitřním předpise soukromé vysoké školy pouze to, zda je vzdělání poskytováno za úplatu (školné), zda má být stanoveno, jaké poplatky soukromá vysoká škola od studentů požaduje, či zda uvedené ustanovení znamená, že má být přímo ve vnitřním předpisu soukromé vysoké školy uvedena výše, splatnost a případně další podmínky, které se týkají úhrady těchto poplatků.
9. Stěžovatelka ústavní stížnost doplnila podáním ze dne 27. 9. 2024, ve kterém se podrobně zabývala povahou poplatků za studium. Konstatovala, že nedůslednost zákonodárce, který libovolně používá pojem ""poplatky"" i pro plnění, u kterých se o poplatky z hlediska právní terminologie vůbec nejedná, může vést ve svých důsledcích i k nesprávné interpretaci takových zákonných ustanovení. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, a to s potenciálně velmi neblahými důsledky nejen pro stěžovatelku, ale i pro další vysoké školy v obdobném postavení. Stěžovatelka se domnívá, že existuje hned několik důvodů, proč by soukromá vysoká škola, která není dotována ze státního rozpočtu, měla mít možnost stanovit si výši školného zcela nezávisle na státní regulaci, resp. po předchozí ingerenci ze strany orgánů veřejné moci. Tomuto závěru podle stěžovatelky ostatně nasvědčuje jak důvodová zpráva k zákonu o vysokých školách, tak i závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4532/2014 ze dne 26. 10. 2016. Závěrem provádí test proporcionality (příp. racionality) napadeného zákonného ustanovení.
IV.
Shrnutí řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud si v souladu s § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádal soudní spis a vyzval všechny účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
11. Nejvyšší soud v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
12. Podle vedlejší účastnice odůvodnění napadeného rozhodnutí chrání právní jistotu a právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud podle jejího názoru správně odmítl neplatné ujednání o školném, protože nebylo řádně registrováno. Dále vedlejší účastnice poukázala na skutečnost, že se nikde nezavázala k povinnosti dokončit řádně studium na VŠEM, a dodala, že po ní stěžovatelka po ukončení studia požadovala nepřiměřeně vysokou pokutu. Poukázala i na to, že v žádném dokumentu stěžovatelky nebyla řešena situace, kdy není student spokojen s kvalitou výuky. Uvedla, že poté, co zanechala studia u stěžovatelky, jí byl znepřístupněn systém školy, do kterého se přihlašovala, a v důsledku toho neměla přístupné žádné studijní materiály a ani výuku (za kterou však stěžovatelka stále požadovala úhradu). Požadavek stěžovatelky považuje za rozporný s dobrými mravy. Vztah mezi studentkou a soukromou vysokou školou má podle jejího názoru charakter spotřebitelského vztahu, kde je škola ve výhodnějším postavení. Pokud by Ústavní soud rozhodl, že se stížnosti vyhovuje, pak by naopak došlo k porušení základních lidských práv nejenom jejích, ale i základních práv dalších studentů. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná a aby Ústavní soud rozhodl, že se jí přiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
13. V replice stěžovatelka uvedla, že se vedlejší účastnice k argumentům ústavní stížnosti nijak nevyjadřuje a pouze opakuje svou předchozí procesní obranu, kterou uváděla před obecnými soudy. Opakuje, že žádná soukromá vysoká škola působící v České republice nesplňuje požadavky Nejvyššího soudu vyjádřené v napadeném rozsudku. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že správná je ta interpretace § 59 zákona o vysokých školách, která stanovení poplatku ve vnitřním předpisu chápe tak, že postačí, když vnitřní předpis stanoví typ poplatku, případně mechanismus jeho určení. Podle jejího názoru Nejvyšší soud interpretaci § 59 zákona o vysokých školách neprovádí v dostatečné míře a už vůbec ne v míře, která by poskytovala základní právní jistotu všem vysokým školám. Dodává, že v důsledku napadeného rozhodnutí čelí uplatňování nároků současných a bývalých studentů, kteří plošně požadují vrácení již zaplaceného školného za ""odstudované"" roky studia.
V.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud konstatuje, že jsou procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem splněny a že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soud shledal ústavní stížnost přípustnou, neboť stěžovatelka již nemohla podat proti napadenému rozhodnutí žádný opravný prostředek.
15. Ústavní soud nenařídil ústní jednání, neboť od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 věty první zákona o Ústavním soudu).
VI.
Posouzení ústavní stížnosti
A. Obecná východiska
K nezávislosti uplatňování soukromého a veřejného práva, principu autonomie vůle a ochraně slabší strany
16. Právní poměr sjednaný smluvně mezi soukromou vysokou školou (akciovou společností) a studentem/studentkou, jehož předmětem je poskytování vzdělávání za úplatu, je především vztahem mezi dvěma osobami v soukromoprávním styku (obchodní korporací a fyzickou osobou). To zároveň nevylučuje existenci jejich vzájemných veřejnoprávních vztahů (vertikálních) majících základ v zákoně o vysokých školách (a případně dalších právních předpisech). Soukromé a veřejné právo jsou ale relativně svébytné části jednotného právního řádu. S ohledem na nezávislost uplatňování soukromého práva na právu veřejném (tak jak je mj. deklarováno v § 1 odst. 1 občanského zákoníku) je třeba při posuzování neplatnosti soukromoprávního jednání pro rozpor s předpisy veřejného práva zohlednit, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby mělo porušení veřejnoprávní povinnosti za následek i neplatnost soukromoprávního jednání (§ 580 občanského zákoníku). Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi upřednostňuje svobodnou vůli jednajících a základní koncepční přístup preference platnosti právních jednání před jejich neplatností (viz též § 574 občanského zákoníku). Těmto východiskům se Ústavní soud věnoval detailně již v nálezu
sp. zn. I. ÚS 190/15
ze dne 13. 9. 2016; dále lze odkázat i na pozdější nálezy, zejména
sp. zn. II. ÚS 4235/18
ze dne 13. 9. 2019 či
sp. zn. III. ÚS 410/23
ze dne 17. 1. 2024, na které v tomto rozhodnutí navazuje.
17. Základním východiskem fungování právního státu je respekt ke svobodě člověka a autonomii jeho vůle v soukromém styku (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny). Možnost svobodně utvářet soukromoprávní poměry je chráněna jak na úrovni práva ústavního, tak i podústavním právem soukromým. Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 Listiny, čl. 2 odst. 4 Ústavy). Veřejná moc (vč. moci soudní) může zasahovat do soukromé sféry pouze v nezbytných případech, ve kterých je zásah odůvodněn konkrétním zájmem hodným právní ochrany, a to pouze za předpokladu, že je takový zásah proporcionální (přiměřený) s ohledem na cíle, jichž má být dosaženo (viz též nález
sp. zn. I. ÚS 546/03
ze dne 28. 1. 2004).
18. Pro soukromé právo je typický nejen prostor pro uplatňování autonomie vůle, ale taktéž formální rovnost před zákonem. Ta může nicméně být, především z důvodů faktické nerovnosti v postavení jednajících, limitována mj. principem ochrany slabší strany [viz též § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku], která ji vyrovnává. Platné právo počítá jednak se zvláštními případy slabší strany in abstracto (např. spotřebitel, zaměstnanec, nájemce bytu), avšak vedle toho existuje i obecná úprava ochrany slabší strany, u níž je však třeba, aby bylo prokázáno, že strana, která se ochrany dovolává, je v dané situaci skutečně slabší stranou (slabší strana in concreto). Ochrana slabší strany se pak projevuje výslovně v řadě ustanovení občanského zákoníku (§ 433, § 1798 a násl., § 2898 občanského zákoníku atd.). Zároveň však platí, že nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, neboť i slabší strana může zneužít ochrany, která je jí poskytována [blíže viz MELZER, F., TÉGL, P., § 3. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář (§ 1-117), Svazek I., Praha: Leges, 2013, s. 84].
19. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že mnohé prvostupňové a odvolací soudy v otázkách posuzování nároků vzniklých mezi soukromými vysokými školami a jejich studentstvem dospívají k odlišným právním závěrům (jak lze demonstrovat i na nyní projednávané věci). Nejvyšší soud je ve smyslu čl. 92 Ústavy vrcholným soudem v soustavě obecných soudů, který je povolán ke sjednocování judikatury v civilních věcech, tedy i věci nyní posuzované. Jeho rozhodnutí mají sloužit mj. ke sjednocování judikatury a k výkladu zásadních právních otázek. Nejvyšší soud se ale vyhýbá podrobnějšímu posouzení nepojmenovaných smluv uzavřených mezi soukromou vysokou školou a jejími studenty/studentkami (jejich postavení jako smluvních stran) právě z pohledu ochrany slabší (smluvní strany) a ochrany spotřebitele (blíže viz též nález
sp. zn. IV. ÚS 2093/24
ze dne 5. 2. 2025). A právě toto posouzení je zde kruciální.
20. V případě, že dovolací soud rezignuje na povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí při sjednocování soudních rozhodnutí, přestává plnit svoji funkci v systému obecné justice. Povinnost soudů řádně odůvodňovat své rozhodnutí představuje jeden z klíčových prvků práva na soudní ochranu garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny (například nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
ze dne 20. 6. 1995, z nedávné doby např. nález
sp. zn. I. ÚS 1923/24
ze dne 6. 1. 2025). Prostřednictvím odůvodnění totiž soud seznamuje účastníky řízení s úvahami, které jej vedly k vydání rozhodnutí. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je klíčové, aby soudy reagovaly na argumenty a námitky stěžovatelů a případně vysvětlily, proč je nepřijaly (nález
sp. zn. I. ÚS 3755/17
ze dne 15. 8. 2018). Rozhodnutí, které řádné odůvodnění postrádá, je zpravidla nepřezkoumatelné a porušuje právo účastníků řízení na soudní ochranu (např. nález
sp. zn. III. ÚS 271/96
ze dne 6. 3. 1997, či z poslední doby též nález
sp. zn. II. ÚS 237/24
ze dne 3. 4. 2024). Právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí ale není absolutní. Soudy nemusí podrobně odpovídat na každou námitku účastníka řízení. Rozsah povinnosti řádně odůvodnit rozhodnutí závisí na konkrétních okolnostech každého případu. Je vždy třeba posoudit, zda argument, na který soud neodpověděl, je pro souzenou věc relevantní a zda mohl mít vliv na výsledek řízení (nález
sp. zn. I. ÚS 3143/13
ze dne 23. 3. 2015).
B. K aplikaci na posuzovaný případ
21. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti, vyjádření účastníků řízení, obsahu přiložených rozhodnutí a vyžádaného spisu Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud svým postupem porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu (chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny) a jemu odpovídající povinnost soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit. Nejvyšší soud se totiž řádně nevypořádal s otázkami, které mu byly v dovolání položeny. Jako důvodnou shledal pouze dovolací otázku, zda nedostatek registrace vnitřních předpisů (soukromé) vysoké školy podle zákona o vysokých školách způsobuje jejich neplatnost v soukromém právu. Odmítl ale posoudit klíčovou dovolací otázku týkající se povahy právního poměru mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, kde pouze stroze konstatoval, že se nejedná o otázku, kterou by se musel zabývat.
22. Odůvodnění Nejvyššího soudu by Ústavní soud mohl shledat přiléhavým, pokud by se tento vyjádřil uspokojivě alespoň k přezkumu dovolací otázky, kterou (jako jedinou) připustil. To se ale nestalo. Ve svém rozhodnutí sice Nejvyšší soud vyslovil právní názor, avšak tento nepovažuje Ústavní soud za řádně odůvodněný. Odůvodnění tohoto právního názoru Nejvyššího soudu totiž obsahuje pouze jediný odstavec, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že ""[p]odle skutkového zjištění soudu prvního stupně, z něhož vyšel i odvolací soud, byl ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou sjednán závazek k úhradě poplatků, jež jsou předmětem tohoto sporu, s odkazem na nařízení rektora č. 01/2015. Toto nařízení nebylo registrováno ministerstvem, nenabylo tudíž podle § 36 odst. 4 zákona o vysokých školách platnost a nevyplývají tudíž z něho práva a povinnosti k úhradě poplatků za studium. Nelze tedy dovodit, že strany sjednaly poplatky, které se žalovaná zavázala v případě předčasného ukončení studia uhradit. Totéž se týká i poplatku podle tzv. administrativního ceníku"". Nejvyšší soud tak vyjádřil názor, že pokud nebylo nařízení rektora stěžovatelky č. 01/2015 registrováno MŠMT, nenabylo platnosti, z čehož pak ne zcela srozumitelně dovodil, že smluvní strany mezi sebou nesjednaly poplatky.
23. V rozhodnutí Nejvyššího soudu absentuje především širší úvaha nad výkladem pojmu ""vnitřní předpis soukromé vysoké školy"", který není zákonem výslovně definován. Zákon o vysokých školách pouze zakotvuje v § 41, že vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle zákona o vysokých školách a že pro jejich registraci (vč. změn) platí obdobně § 36. Zákon o vysokých školách nicméně obsahuje legální definici ""vnitřních předpisů veřejné vysoké školy"" (které vyjmenovává v § 17 zákona o vysokých školách). A jsou to právě jen tyto - pro fungování vysoké školy ""nejdůležitější"" - vnitřní předpisy, u kterých je dána povinnost registrace MŠMT (§ 36 odst. 1 zákona o vysokých školách). Je tedy zřejmé, že ne každý vnitřní předpis (ve smyslu předpisu interního/vnitřního), který je vydán v rámci organizace a řízení struktury veřejné vysoké školy (např. nařízení rektora či jiné předpisy organizačního typu), je vnitřním předpisem podléhajícím registraci. Kromě vyjmenovaných vnitřních předpisů zákon umožňuje vysoké škole samostatně určit i další vnitřní předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy [§ 17 odst. 1 písm. k) zákona o vysokých školách]. Uvedené závěry lze podle Ústavního soudu vyslovit s argumentem a simili i pro vnitřní předpisy soukromé vysoké školy.
24. Dále se Nejvyšší soud nevypořádal ani s obsáhlou argumentací stěžovatelky (a ani odvolacího soudu) ohledně otázky, jaké právní následky by případně mělo mít (pokud by bylo dovozeno) nedodržení veřejnoprávní povinnosti registrace pro soukromoprávní poměr založený smlouvou mezi soukromou vysokou školou a studentem/studentkou (§ 1 odst. 1 občanského zákoníku). Ve svém strohém odůvodnění Nejvyšší soud, na rozdíl od soudu odvolacího, totiž nebere v úvahu ani primát smluvní volnosti v soukromém právu a ani preferenci platnosti právního jednání před jeho neplatností (§ 574 občanského zákoníku). Činí tak i přesto, že právě tyto otázky byly podstatou dovolací otázky, kterou k přezkumu připustil. Pouze konstatuje, že nařízení rektora stěžovatelky 01/2015 nebylo registrováno, a proto nelze dovodit, že strany sjednaly smluvně poplatky. Takové tvrzení je ale samo o sobě vnitřně rozporné a už s ohledem na dualitu soukromého a veřejného práva neudržitelné.
25. Ústavní soud dále shledal vadným i postup, že se Nejvyšší soud (když sám ve věci rozhodl rozsudkem) nezabýval ani charakterem právního poměru mezi soukromou vysokou školou a vedlejší účastnicí, včetně jeho posouzení v souladu s principem ochrany slabší smluvní strany a vyváženosti práv a povinností smluvních stran. Neřešil ani materiální podstatu úplaty sjednané mezi smluvními stranami. V rozhodnutí chybí interpretace pojmu ""poplatek"" ve smyslu § 59 zákona o vysokých školách a jeho odlišení oproti jiným souběžně smluvně sjednaným úplatám (úhradám) za plnění poskytovaná stěžovatelkou (upravených mj. v ""administrativním ceníku"" školy) - ve smyslu úplaty za vzdělání podle čl. 33 odst. 3 Listiny. Soukromé vysoké školy si jsou totiž povinny (na rozdíl od veřejných vysokých škol) zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, což činí právě zejména vybíráním úplaty za poskytování vzdělání (""školného"" či ""poplatků za studium""). Stát jim aktuálně na vzdělávací činnost v zásadě nepřispívá (s výjimkou pro obory ošetřovatelství a porodní asistence v souvislosti s nedostatečným počtem absolventů veřejných vysokých škol - k tomu viz EURYDICE. Financování terciárního vzdělávání [online]. 2024 [citováno 2025-02-02]. Dostupné z https://eurydice.eacea.ec.europa.eu/cs/national-education-systems/czechia/financovani-terciarniho-vzdelavani. Ze strany státu může být soukromým vysokým školám poskytnuta pouze účelově vázaná dotace na stipendia pro studenty a případně též na výzkum a vývoj podle zvláštních předpisů (podrobněji srov. § 40 zákona o vysokých školách a v něm uvedené odkazy na další předpisy).
26. Mimo to, pokud smlouva uzavřená mezi soukromou vysokou školou a uchazečem/uchazečkou (studentem/studentkou) obsahuje odkaz na vnitřní předpis, který stanoví výši poplatků za studium (popř. na jiné vnitřní předpisy upravující práva a povinnosti smluvních stran), lze na takový vnitřní předpis zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) ""obecné obchodní podmínky"", ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument (zde ""administrativní ceník""). V takovém případě by pak nebylo pro platnost (soukromoprávní) smlouvou založených závazků smluvních stran rozhodující, zda byl tento dokument, na který smlouva pro stanovení výše úplaty za studium odkazuje, registrován MŠMT či nikoli.
27. Nejvyšší soud se nezabýval ani posouzením vztahu mezi soukromou vysokou školou a studentem/studentkou z pohledu práva spotřebitelského, přestože byla tato otázka vedlejší účastnicí v dovolání Nejvyššímu soudu položena. Ústavní soud má za to, že takové posouzení vyžaduje komplexní hodnocení. Odkazuje tímto na recentní nález
sp. zn. IV. ÚS 2093/24
, ve kterém se k tomuto právnímu problému Ústavní soud vyjádřil na půdorysu otázky přípustnosti dovolání studentky soukromé vysoké školy. Objasnil základní koncepční přístup k postavení spotřebitele a podnikatele v platném českém právu (§ 419 a § 420 občanského zákoníku), stejně jako se závěry související judikatury Soudního dvora EU (viz argumentace v bodech 31- 41 citovaného nálezu). Spotřebitelskou smlouvou se rozumí taková smlouva, kterou mezi sebou uzavírají spotřebitel a podnikatel (§ 1810 občanského zákoníku). Zákon vymezuje spotřebitelské smlouvy na základě vlastností smluvních stran, které mají původ v jejich faktické (ekonomické) nerovnosti.
28. V souladu se závěry judikatury Soudního dvora EU je třeba, aby vnitrostátní soudy vždy zkoumaly, zda smluvní klausule, která je předmětem sporu, spadá do působnosti směrnic upravujících spotřebitelské právo (srov. např. rozsudek SDEU ze dne 9. 11. 2010, C-137/08, VB Pénzügyi Lízing, bod 49; dále rozsudek ze dne 17. 5. 2018, C-147/16, Karel de Grote - Hogeschool Katholieke Hogeschool Antwerpen, bod 30). Tento požadavek není samoúčelný, neboť zajišťuje spotřebiteli evropským právem garantovanou úroveň jejich účinné ochrany. Vzájemné postavení smluvních stran je nutné zkoumat nikoli pouze ""formálně"" (zda je některá ze smluvních stran per se podnikatelem), ale i ""materiálně"" či ""funkčně"", tj. zejména zda byla smlouva uzavřena v souvislosti s ekonomickou činností jedné ze stran, přičemž žádný konkrétní druh takové činnosti není výslovně vyloučen z působnosti unijního spotřebitelského práva (srov. též stanovisko generální advokátky E. Sharpston ze dne 30. 11. 2017, ve věci C-147/16, Karel de Grote).
29. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že napadenému rozsudku Nejvyššího soudu chybí nejen dostatečné odůvodnění vlastních právních závěrů, ale i v podstatě jakákoli právní argumentace ve výše uvedeném smyslu, která je naopak obsažena v předcházejících rozhodnutích krajského a okresního soudu. Oba tyto soudy na několika stranách svých rozhodnutí podrobně vysvětlují důvody, na kterých založily svá (byť ve výsledku pro účastníky řízení opačná) rozhodnutí. V nyní projednávané věci proto Ústavní soud dospěl k závěru o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
VII.
Návrh na zrušení § 59 zákona o vysokých školách
30. Stěžovatelka dále navrhla zrušení § 59 zákona o vysokých školách. Podmínkou projednání návrhu podle § 74 zákona o Ústavním soudu je, aby zásah do práv stěžovatelky byl způsoben právě aplikací ustanovení právního předpisu, jehož zrušení se navrhuje.
31. Tak tomu v posuzované věci nebylo. Napadeným rozhodnutím bylo sice porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu, nikoliv však aplikací neústavní právní normy. Návrh na zrušení § 59 zákona o vysokých školách Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněným.
VIII.
Závěr
32. Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud nepřinesl dostatečnou právní argumentaci o tom, proč by měla být ujednání smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí řízení neplatná. V dalším řízení se proto bude muset znovu zabývat především povahou právního poměru mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, stejně jako materiální podstatou žalovaných nároků.
33. Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto zčásti ústavní stížnosti podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) tohoto zákona napadené rozhodnutí zrušil.
34. Věc se nyní vrátí Nejvyššímu soudu, který bude při dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy), a posoudí znovu dovolání vedlejší účastnice.
35. Návrhu vedlejší účastnice na přiznání nákladů před Ústavním soudem Ústavní soud nevyhověl v souladu s § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, podle něhož lze tuto náhradu přiznat ""v odůvodněných případech podle výsledků řízení"". V nyní posuzované věci nesvědčí vedlejší účastnici jak výsledek řízení o ústavní stížnosti, stejně tak absentuje odůvodnění jejího návrhu (srov. nález
sp. zn. IV. ÚS 1480/21
ze dne 14. 9. 2021). Proto jí Ústavní soud náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 3502/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130801&pos=478&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Havla, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2024, č. j. 3 Ads 26/2023-27, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2023, č. j. 29 Ad 13/2018-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními soudy
1. Ústavní soud se v tomto rozhodnutí zabýval tím, zda měl stěžovatel nárok na zvýšení starobního důchodu, které mu Česká správa sociálního zabezpečení zamítla.
2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") a právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl. 30 odst. 1 Listiny.
3. Podstatou sporu mezi stěžovatelem a žalovanou Českou správou sociálního zabezpečení (vedlejší účastnicí) je počet roků získaných stěžovatelem v I. pracovní kategorii, jakož i otázka trvání zaměstnání v I. pracovní kategorii ke dni 31. 12. 1992 ve smyslu § 174 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
4. Vedlejší účastnice svým rozhodnutím ze dne 12. 12. 2017 zamítla stěžovatelovu žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí námitky. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2018, je vedlejší účastnice podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
5. Stěžovatel má od počátku za to, že veškeré podmínky splnil. Jeho tehdejším zaměstnavatelem vykázaná doba v I. pracovní kategorii v roce 1992 po dobu 274 dnů splňovala podmínku trvání zaměstnání v I. pracovní kategorii ke dni 31. 12. 1992 ve smyslu odst. 2 daného ustanovení. Vedlejší účastnice na základě nového osobního listu důchodového pojištění ze dne 8. 1. 2018 započetla stěžovateli 15 let a 86 dnů zaměstnání v I. B pracovní kategorii ve smyslu § 14 odst. 2 písm. b) až f) zákona o sociálním zabezpečení. Na základě evidenčního listu důchodového pojištění předloženého zaměstnavatelem (dále též ""evidenční list"") ze dne 24. 11. 1993 však dospěla k závěru, že zaměstnání stěžovatele v této kategorii netrvalo ke dni 31. 12. 1992 a podmínky vzniku nároku na starobní důchod podle § 174 odst. 2 citovaného zákona nebyly splněny. Podle evidenčního listu byl posledním dnem zaměstnání stěžovatele v preferované pracovní kategorii den 30. 9. 1992.
6. Nejprve stěžovateli vyhověl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 5. 2019, č. j. 29 Ad 13/2018-51, když rozhodl o zrušení rozhodnutí vedlejší účastnice a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud však posléze vyhověl kasační stížnosti vedlejší účastnice a zrušil rozhodnutí krajského soudu rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 3 Ads 195/2019-22. Správní rozhodnutí vedlejší účastnice tím znovu ""obživlo"". Nejvyšší správní soud vytkl krajskému soudu, že vůbec neuvedl, z jakých důvodů nepovažuje údaje v evidenčních listech předložených zaměstnavatelem stěžovatele za úplné nebo přesvědčivé a proč vůbec přistoupil k dokazování svědeckými výpověďmi.
7. Napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že na návrh stěžovatele provedl svědecký výslech Františka Tobišky a Ing. Vojtěcha Morávka. Nově provedené svědecké výpovědi nebyly ohledně sporné otázky jednoznačné a nemohly nahradit z evidenčního listu patrný doklad toho, zda výkon práce stěžovatele ve výhodnější pracovní kategorii trval k 31. 12. 1992. Podle krajského soudu stěžovatel věrohodně nedoložil, že k 31. 12. 1992 vykonával práci v I. pracovní kategorii.
8. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl. Krajský soud následoval závazné právní závěry kasačního rozsudku, rovněž v souladu s § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s.ř.s.) doplnil dokazování o výpovědi svědků, které stěžovatel navrhl k výslechu. Závěr krajského soudu je důsledkem aplikace závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu na doplněný skutkový stav. Jelikož důkazy jednoznačně nezpochybnily informace plynoucí z evidenčního listu předloženého zaměstnavatelem, nemohly soudy tvrzením stěžovatele přisvědčit.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
9. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že na zvýšení starobního důchodu nemá nárok. Již jednou se svou žalobou uspěl. V rámci řízení před obecnými soudy se stěžovatel snažil prokázat, že ke dni 31. 12. 1992 vykonával práci v I. pracovní kategorii. Navrhl nejméně dva svědky a to svého přímého nařízeného Ing. Vojtěcha Morávka a dále svědka Scholze. Ostatní kolegové stěžovatele zemřeli převážně na azbestózu, tedy onemocnění rozvinuté v souvislosti s vykonávanou prací. Zásahem Nejvyššího správního soudu po téměř třech letech od rozhodnutí krajského soudu došlo ke kasaci rozhodnutí, avšak již nezbyli žádní svědci, kteří mohli stěžovateli dosvědčit, že k datu 31. 12. 1994 vykonával předmětnou práci, než ti, které navrhl. Výsledek řízení před správními soudy tak stěžovatel považuje za nespravedlivý.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; naopak Nejvyšší správní soud je orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů (viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 1172/19
ze dne 26. 6. 2019). Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. bod 12 nálezu
sp. zn. II. ÚS 1722/20
ze dne 24. 9. 2020).
12. Podle prvního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnutí krajského soudu fakticky nepřezkoumatelné. Podle druhého (nyní napadeného) rozsudku Nejvyššího správního soudu pak skutečnosti zjištěné na základě doplněného dokazování jednoznačně nezpochybnily informace plynoucí z evidenčního listu.
13. Stěžovatel de facto namítá, že první (kasační) rozsudek Nejvyššího správního soudu, k jehož vydání došlo bezmála po třech letech od přezkoumávaného (prvního) rozsudku krajského soudu, ve spojení s výsledkem řízení před správními soudy narušil důvěru stěžovatele ve férový proces. Ústavní soud se proto zabýval soudním řízením komplexně (tj. v rámci posouzení ústavní stížnosti stěžovatele se zabýval i rozhodnutími, které předcházely nyní napadeným rozsudkům). Dospěl přitom k závěru, že první (kasační) rozsudek Nejvyššího správního soudu sice zrušil rozhodnutí krajského soudu toliko pro nepřezkoumatelnost [§ 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.], učinil tak nicméně na základě podrobných úvah a nešlo o právní otázku, jejíž řešení by bylo prima facie zjevné.
14. Napadená rozhodnutí však obstojí především proto, že jsou věcně správná. Článek 30 odst. 1 Listiny zakotvuje právo jednotlivce na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, avšak v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny je možné se tohoto práva domáhat pouze v mezích zákonů. Toto ustanovení tedy dává pravomoc zákonodárci stanovit konkrétní podmínky realizace sociálních práv. Je to tedy až tzv. podústavní právní úprava, která dává odpověď na otázku, čeho a za jakých podmínek se může jednotlivec na základě svého základního práva na sociální zabezpečení domáhat.
15. Podle § 38 zákona o organizaci a provádění sociálního je primárním důkazním prostředkem k osvědčení doby pojištění a získaných vyměřovacích základů pro výpočet důchodu zejména evidenční list důchodového pojištění. Některé doby pojištění lze před správními soudy prokázat také čestným prohlášením či výslechem nejméně dvou svědků a žadatele o důchod (nelze-li tuto dobu prokázat jinak) a při absenci shora uvedených důkazních prostředků se použijí obecná pravidla pro dokazování podle § 52 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č. j. 3 Ads 89/2006-65). Dokazování bylo v nyní posuzované věci doplněno krajským soudem. Ústavnímu soudu v obecné rovině nepřísluší, aby závěry plynoucí z dokazování správního soudu jakkoliv přehodnocoval. Zásah Ústavního soudu je tak možný pouze v extrémních případech, dojde-li k ústavně relevantnímu porušení základních práv účastníka. K takovému případu v nyní posuzované věci nedošlo.
16. Správní soudy napadená rozhodnutí založily na ústavně konformním výkladu podústavního práva, zejm. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, § 14 odst. 2 písm. b) až f) zákona o sociálním zabezpečení a § 174 odst. 1 a 2 téhož zákona, tedy na výkladu, který obstojí z hlediska obecně akceptovaných pravidel výkladu právních předpisů a v němž nelze spatřovat svévoli či jiný kvalifikovaný exces, který by zakládal porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že se stěžovatelem předestřenou právní otázkou se řádně vypořádaly již správní soudy. Soudy se plně přezkoumatelným způsobem vypořádaly i s relevancí všech namítaných svědků. Skutkové závěry, které z výslechů relevantních spolupracovníků stěžovatele vyplynuly, oba soudy v napadených rozhodnutích řádně právně kvalifikovaly. K porušení ústavněprávních principů v případě stěžovatele nedošlo.
17. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 1970/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130802&pos=479&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Malečka, zastoupeného Mgr. Michaelou Pelikánovou, advokátkou, sídlem Pod Brentovou 617/9, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 28 Co 128/2024-98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 3. 2024, č. j. 24 C 62/2023-88, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, § 304 odst. 3 a 304a odst. 1 a § 304b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy
1. Ústavní soud se zabýval tím, zda stěžovateli (jako žalovanému) měl být ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení před nalézacím soudem.
2. Svou ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") a také podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 47 Listiny základních práv a svobod Evropské unie (EU). Stížnost spojil s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, § 304 odst. 3 a 304a odst. 1 a § 304b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a § 223 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, podle § 74 zákona o Ústavním soudu.
3. Žalobce (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) je dodavatelem poslední instance. Po stěžovateli se u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhal zaplacení 620 579,06 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu stěžovatele na dodávku elektřiny. Stěžovatel požádal o bezplatné právní zastoupení a vyplnil prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Obvodní soud však stěžovateli advokáta s odkazem na § 30 odst. 1 a 2 a § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (""o. s. ř."") neustanovil. Podle soudu totiž stěžovatel dostatečným a věrohodným způsobem netvrdil a nedoložil své celkové sociální, majetkové a finanční poměry, a proto soud na jeho straně neshledal splněné zákonné podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků. Ze stejných důvodů zároveň nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů.
4. Stěžovatel v prohlášení o osobních a majetkových poměrech konkrétně uvedl, že je ženatý, avšak nežije s manželkou ve společné domácnosti, dále provozuje hostinskou činnost, nespecifikoval ale žádný svůj majetek ani příjmy. Uvedl pouze nízké výdaje ve výši daně ""dle výpočtu"", sociálního pojištění 2 994 Kč a zdravotního pojištění 2 722 Kč. Poukázal na to, že veškeré prostředky na jeho bankovních účtech jsou zablokovány a majetek k podnikání i osobní majetek je postižen nepřiměřenou exekucí, přičemž odpojením dodávek elektrické energie mu bylo znemožněno podnikání. Tyto skutečnosti (exekuci a exekuční příkazy) však soudu nedoložil. Z připojeného přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 vyplynul čistý obrat stěžovatele ve výši 2 718 768 Kč, rovněž uplatněné odpisy ve výši 438 324 Kč, základ daně ve výši 287 191 Kč a příjmy ve výši 264 343 Kč.
5. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel včasné odvolání, Městský soud v Praze je však napadeným rozhodnutím potvrdil. Odkázal na judikaturu, podle které účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení. Rovněž však upozornil, že sama okolnost, že účastník řízení své stávající poměry subjektivně vnímá jako poměry tíživé, ještě nepředstavuje důvod, pro nějž by byly splněny podmínky § 138 o. s. ř. Ani podle městského soudu stěžovatel nutnost bezplatné právní pomoci neosvědčil. Na základě jím uvedených skutečností a předložených listin nebylo možné posoudit celkové majetkové poměry stěžovatele, protože soudu neposkytl dostatečná tvrzení ani důkazy o tom, z jakých finančních prostředků hradí své potřeby, v jaké výši jsou jeho výdaje a příjmy, z jakého důvodu není zaměstnán (tvrdí-li zároveň, že mu bylo znemožněno podnikání), ani jaký má majetek. Stěžovatel pouze tvrdil, že jeho majetek je blokován exekucemi, aniž by je konkretizoval. Stěžovatel nedoložil své celkové sociální, majetkové a finanční poměry před soudem prvního stupně. Neučinil tak ani v řízení odvolacím. Městský soud závěrem vyslovil, že ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytné k ochraně jeho zájmů, neboť je zjevné, že je sám schopen v řízení účinně hájit své zájmy.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
6. V ústavní stížnosti stěžovatel vznesl argumentaci, kterou lze stručně shrnout tak, že nesouhlasí se závěry obecných soudů o tom, že na bezplatnou právní pomoc nárok nemá. Prohlášení o osobních a majetkových poměrech vyplnil stěžovatel řádně a doložil k tomu i přílohy. Stěžovatel měl být osvobozen od nutnosti nést náklady právního zastoupení již z povahy řízení ve věci samé. Stěžovatel je objektivně a bez své viny v nepříznivé životní situaci. Jeho bankovní účty jsou blokovány exekučními příkazy a stěžovatel se nesmí dopustit obcházení věřitelů tím, že by si finanční prostředky jinak obstaral. Sám stěžovatel přitom právní vzdělání nemá.
7. Obecné soudy rozhodly v rozporu s čl. 47 Listiny základních práv EU, podle které má každému musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován v řízení před soudy, přičemž bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. V rozporu s čl. 10a Ústavy aplikovaly nesprávnou právní normu (zejm. § 130 o. s. ř.). V případě, že Ústavní soud stěžovateli nevyhoví, měl by vznést předběžnou otázku ohledně aplikace čl. 47 Listiny základních práv EU.
8. Soudy také ignorovaly přímý účinek čl. 4, 5, 6 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení ústavní stížnosti
10. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s provedenýmiskutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995,
sp. zn. III. ÚS 84/94
, N 34/3 SbNU 257).
11. Stěžovatel vznesl ve svých rozsáhlých podáních adresovaných Ústavnímu soudu řadu argumentů. Zejména namítal, že: (i) Před obecnými soudy doložil splnění podmínek pro bezplatnou právní pomoc. (ii) Důvod pro poskytnutí bezplatné právní pomoci spočívá již v samotné podstatě kauzy - je žalovaným v řízení o žalobě dodavatele poslední instance, který je dle názoru stěžovatele mj. nepřímým původcem jeho špatné finanční situace. (iii) Vedle toho stěžovatel také navrhuje eventuálně zrušit v záhlaví uvedenou právní úpravu a navrhuje Ústavnímu soudu předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru.
12. Nejprve Ústavní soud v obecné rovině připomíná, že účelem práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny mimo jiné je, aby v řízení před soudy byla osobám, které právní pomoc potřebují a nemají dostatek finančních prostředků, dána možnost získat bezplatnou právní pomoc.
13. Základním východiskem nyní posuzovaného případu je ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř., podle kterého může předseda senátu účastníkovi, u nějž jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., na jeho žádost ustanovit zástupce, jestliže je to nezbytné k ochraně jeho zájmů. Účastníku řízení lze tedy ustanovit zástupce jen tehdy, jsou-li u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a zároveň to vyžaduje ochrana jeho zájmů.
14. Ústavní soud se v minulosti opakovaně zabýval způsobem, jakým obecné soudy posuzují podmínky pro osvobození od soudních poplatků [viz např. nález ze dne 16. 3. 2006,
sp. zn. I. ÚS 664/03
(N 56/40 SbNU 547) nebo nález ze dne 26. 9. 2007,
sp. zn. I. ÚS 43/07
(N 149/46 SbNU 481)], resp. pro ustanovení právního zástupce [srov. např. nález ze dne 4. 8. 2006,
sp. zn. I. ÚS 684/05
(N 149/42 SbNU 209)], v nichž v rámci rozhodovací činnosti obecných soudů k této otázce shledal již natolik závažná pochybení, kdy obecné soudy aplikovaly podústavní právo svévolně či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, že v konečném důsledku vedla k omezení či zbavení práva jednotlivce domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (denegatio iustitiae). Proto Ústavní soud v nálezu
sp. zn. I. ÚS 684/05
shrnul, že ""není porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny zákonné podmínky"" (shodně viz např. též usnesení ze dne 25. 6. 2012,
sp. zn. II. ÚS 1764/12
; ze dne 31. 1. 2017,
sp. zn. IV. ÚS 1090/16
či ze dne 6. 3. 2018,
sp. zn. II. ÚS 3918/17
).
15. Ústavní soud předně podotýká, že si k posouzení této ústavní stížnosti vyžádal Prohlášení o osobních a majetkových poměrech stěžovatele, včetně jeho příloh. Výše shrnutá kritéria následně Ústavní soud aplikoval na případ stěžovatele a přezkoumal způsob rozhodování obecných soudů o stěžovatelem uplatněné žádosti o ustanovení právního zástupce v nyní posuzovaném případě, přičemž ovšem neshledal, že by obecné soudy při svém rozhodování o této žádosti jakkoliv vykročily z limitů předvídaných ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. a zasáhly tak do základních práv stěžovatele, jak namítal v ústavní stížnosti.
16. V dané věci obecné soudy shodně došly k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů splněny nejsou. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě popsaly deficity stěžovatelem vyplněného prohlášení o osobních a majetkových poměrech a zabývaly se doloženým daňovým přiznáním stěžovatele za předešlý rok. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. I podle Ústavního soudu je zřejmé, že stěžovatel podmínky pro poskytnutí bezplatné právní pomoci nesplnil. Stěžovatel má možnost zvolit si advokáta na základě plné moci.
17. Stěžovatel rovněž namítal, že je oprávněn k bezplatné právní pomoci pro typ kauzy - sporu s dodavatelem poslední instance. Konkrétní stanovení podmínek pro osvobození od soudních poplatků, resp. bezplatnou právní pomoc je však záležitostí zákonodárce. Jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud neshledal v aplikaci podústavního práva žádné ústavně relevantní pochybení. Právní úprava osvobozování od soudních poplatků a stanovení bezplatné právní pomoci je komplexní. Rozhodující senát neshledal, že by bylo aplikované podústavní právo v rozporu se základními právy účastníků soudních řízení. Jak je totiž patrné z posouzení ústavní stížnosti, stávající úprava umožňuje získat bezplatnou právní pomoc v míře, která nebrání v přístupu k soudu. Stěžovatel navíc podle rozhodnutí obecných soudů nedoložil své poměry v míře podrobnosti, která by umožňovala soudům rozhodnout v jeho prospěch.
18. Podle čl. 47 Listiny základních práv a svobod EU má každý právo, aby jeho věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, předem zřízeným zákonem; a každému přitom musí být umožněno poradit se, být obhajován a být zastupován, přičemž bezplatná právní pomoc je poskytnuta všem, kdo nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. Aplikovaná ustanovení podústavního práva nejsou nejasná a nejsou v rozporu se zněním této ani ostatních stěžovatelem namítaných mezinárodních smluv o lidských právech. Namítaná ustanovení směrnice o restrukturalizaci a insolvenci rovněž nebylo nutné aplikovat.
19. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení právních předpisů je svou povahou akcesorický, a sdílí proto osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 2365/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130806&pos=480&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatele ESAB CZ, s. r. o., člen koncernu, se sídlem Smetanovo nábřeží 334, Vamberk, zastoupeného JUDr. Janou Fuksovou, LL.M., advokátkou, sídlem Pobřežní 648/1a, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 1 Afs 80/2023-58, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2023, č. j. 31 Af 21/2022-99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") a také bylo porušeno právo vlastnit majetek, právo na rovné zacházení a možnost zdanění pouze na základě zákonného zmocnění podle čl. 11 odst. 1 a odst. 5 Listiny.
II. Skutkové okolnosti případu a řízení před správními orgány
2. Stěžovatelka vznikla na základě Projektu rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti. Část jmění rozdělované společnosti ESAB VAMBERK, s. r. o., se odštěpila do nově vzniklé nástupnické společnosti (stěžovatelky), část jmění byla ponechána v rozdělované společnosti. Rozhodným dnem odštěpení byl 1. 1. 2013. Společníky, resp. ovládajícími osobami stěžovatelky, byly v kontrolovaných obdobích společnosti Exelvia International Holdings B. V. se sídlem v Nizozemském království (přímý vlastnický podíl 99,958 %) a Exelvia Holdings B. V. rovněž sídlící v Nizozemském království (0,015 %). Mateřskou společností celé skupiny pak byla společnost Colfax Corporation se sídlem ve Spojených státech amerických.
3. Stěžovatelka a ESAB Europe GmbH se sídlem v Německu jsou spojené osoby a stěžovatelka je z hlediska teorie převodních cen tzv. smluvním výrobcem. Hlavní ekonomickou činností stěžovatelky je výroba a prodej přídavných svařovacích materiálů pro svařování. Jedná se o její nejvýznamnější obchodní transakci realizovanou pouze pro spojenou osobu ESAB Europe, která se specializuje na vývoj nových produktů a jejich umístění na trh.
4. V souladu se zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev byla odštěpovaná část oceněna, a to za využití metody diskontovaných peněžních toků a metody kapitalizovaných čistých výnosů pro ocenění neprovozního majetku. V zahajovací rozvaze stěžovatelka vykázala oceňovací rozdíl v celkové výši cca jedné miliardy Kč (1 027 miliónů Kč). Ten je v souladu s českými účetními předpisy odepisován po dobu 15 let do daňových nákladů (dle účetnictví vedeného podle mezinárodních, resp. amerických, účetních standardů není oceňovací rozdíl odepisován a neovlivňuje průběžně výsledek hospodaření).
5. Daňové orgány měly za to, že si stěžovatelka vyloučením určitých položek z nákladové základny uměle snižovala ceny výrobků, a potažmo tedy i zisk ke zdanění. Uznaly vyloučení položek nesouvisejících s výrobní činností (s provozním výsledkem hospodaření). Nesouhlasily však mimo jiné již s vyloučením odpisu oceňovacího rozdílu při rozdělení společnosti.
6. Specializovaný finanční úřad (dále též ""správce daně"") dodatečnými platebními výměry ze dne 1. 3. 2021 doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 4 672 290 Kč a za zdaňovací období roku 2015 ve výši 5 958 780 Kč. Stěžovatelce dále stanovil penále.
7. V rámci řízení o odvolání následně Odvolací finanční ředitelství vedlejší účastník vyhověl námitce stěžovatelky v části započítání prodaného investičního majetku do výpočtu výše kompenzace za výrobní činnost. Vedlejší účastník tak částečně změnil dodatečné platební výměry a snížil doměřenou daň za dotčená zdaňovací období na částku 4 611 870 Kč za rok 2014 a částku 5 733 820 Kč za rok 2015, upravil současně i penále (ve výši 922 374 Kč a 1 146 764 Kč).
8. Stěžovatelce tedy byla doměřena daň v souvislosti s problematikou nastavení převodních cen podle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Podstatou následného sporu stěžovatelky byla otázka zahrnutí odpisů oceňovacího rozdílu do nákladové základny pro výpočet ziskovosti při použití metody čistého transakčního rozpětí za použití ukazatele čisté ziskové přirážky k provozním nákladům. Podle správních orgánů pouze na základě odlišného přístupu k (ne)zahrnutí odpisu oceňovacího rozdílu do nákladové základny nedosahovala ziskovost stěžovatelky v kontrolovaných obdobích hodnoty spodního mezikvartilu podle provedené srovnávací analýzy Benchmarking the arm´s length return for ESAB Europe´s manufacturing activities. Proto vedlejší účastník rozhodl tak, jak bylo popsáno výše (bod 7).
III. Řízení před krajským soudem
9. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka o doměření daně z příjmu právnických osob. Nesprávnost spatřovala zejména v posouzení zahrnutí odpisu oceňovacího rozdílu do nákladové základny, porušení zásady daňové neutrality přeměn, nesprávné aplikaci ziskové přirážky (použití spodního kvartilu místo minima) a rozporu postupu vedlejšího účastníka s ustálenou správní praxí.
10. Krajský soud nicméně žalobu zamítl. Přisvědčil závěrům daňových orgánů ohledně zahrnutí oceňovacího rozdílu do nákladové základny a posouzení ziskové přirážky. Neztotožnil se přitom se závěrem stěžovatelky ohledně porušení zásady daňové neutrality a porušení zásady legitimního očekávání.
IV. Řízení před Nejvyšším správním soudem
11. Ani Nejvyšší správní soud stížnosti stěžovatelky nevyhověl. Rozhodnutí nepovažoval za nepřezkoumatelné, protože všechny námitky byly krajským soudem přezkoumány.
12. K zahrnutí odpisu oceňovacího rozdílu do nákladové základny (jakožto účetního zohlednění přepisu zbytkové hodnoty výrobního majetku v návaznosti na realizovanou přeměnu), Nejvyšší správní soud předně uvedl, že spojenými osobami se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí i kapitálově spojené osoby vzniklé na základě přímého vlivu. Následně stěžovatelce opětovně vysvětlil, že náklady v podobě odpisů z oceňovacího rozdílu měly vstupovat do cenotvorby stěžovatelky, a v důsledku i do určení výše jejího zisku.
13. Podle soudu stěžovatelka nikdy nesporovala, že by majetek, ke kterému se oceňovací rozdíl váže, nesouvisel se smluvní výrobou nebo že by oceňovací rozdíl souvisel s jinou její činností. Pouze namítala, že oceňovací rozdíl (jako položka vzniklá v důsledku přeměny) nesouvisí se smluvní výrobou ve smyslu terminologie převodních cen, jelikož odpis oceňovacího rozdílu není z pohledu výroby nákladem provozního charakteru, který by měl vstupovat do nákladové základny dle Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy Výboru pro fiskální záležitosti OECD (dále též ""směrnice"" nebo ""Směrnice OECD""). Na danou transakci a souvisejí úpravy základu daně ovšem nelze nahlížet z pohledu čistě účetního, ale právě z pohledu převodních cen. Transakce mezi spojenými osobami musí být zkoumány z hlediska funkčního a rizikového profilu, vztahu nákladů a výnosů k řízeným transakcím mezi spojenými osobami. Náklady v podobě odpisu oceňovacího rozdílu tak měly vstupovat do výpočtu ziskovosti stěžovatelky, neboť ovlivňují převodní ceny, a to pro jejich vztah k majetku souvisejícímu s její výrobní činností.
14. Stěžovatelka nemohla nikterak ovlivnit své postavení výrobce, ani to, že tato činnost bude jejím jediným zdrojem zisku. Právní závěr daňových orgánů, že na stěžovatelku nelze přenášet důsledky rozhodnutí učiněných jinou společností ve skupině a snižovat jí tím o tyto položky vyloučené z nákladové základny dosažený zisk, proto podle Nejvyššího správního soudu plně obstál.
15. Odpis oceňovacího rozdílu měl být v souladu s bodem 2.83 Směrnice OECD součástí nákladové základny pro výpočet smluvní přirážky, argumentaci stěžovatelky ohledně postupu podle bodu 2.84 této směrnice soud nepřisvědčil.
16. Stěžovatelka přeměnou získala majetek v přeceněné reálné hodnotě, kterou by v případě koupě musela celou uhradit. Takový majetek generuje výnos v rámci výrobní činnosti stěžovatelky. Stěžejní zůstává ekonomická souvislost nákladu s řízenou transakcí. V nynějším případě se jednalo o zohlednění budoucího očekávaného ziskového potenciálu odštěpované části společnosti. Znalec při odštěpování neprovedl ocenění jednotlivých položek majetku používaného při výrobě na jejich aktuální hodnotu, ale pouze vypočetl očekávané budoucí příjmy z výrobní aktivity. Znalecké ocenění tzv. odštěpku nezohledňuje hodnotu jednotlivých složek majetku, tedy jednotlivé složky převzatého majetku dle účetnictví a oceňovací rozdíl, ale hodnotu majetku jako celku (to znamená hodnotu odštěpku a jeho budoucí potenciál). Při vzniku stěžovatelky se předpokládalo, že její činnost bude generovat zisk. Při výpočtu ziskové přirážky tak měl být podle soudu zohledněn i tento oceňovací rozdíl.
17. Stěžovatelka při zahájení daňové kontroly předložila správci daně srovnávací analýzu. Ta identifikovala hned 56 srovnatelných nezávislých společností. Tento podklad (zpracovaný a předložený stěžovatelkou) daňové orgány akceptovaly a vycházely z něj. Dospěly k závěru, že údaje z něj získané jsou dostatečně spolehlivé pro to, aby jejich prostřednictvím prokázaly rozdíl mezi cenou sjednanou a cenou obvyklou ve smyslu ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Podle Nejvyššího správního soudu daňové orgány i krajský soud dostatečně jasně a přesvědčivě vypořádaly otázku, proč je nutno určit hodnotu ve střední výši mezi dvěma krajními hodnotami. Závěr, že tento postup vede k nejlepší možné srovnatelnosti, považoval Nejvyšší správní soud za korektní. Právě za účelem eliminace extrémů a nepřesností je vhodné vycházet ze středního trendu. Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit názoru stěžovatelky, která požadovala aplikovat ziskovou přirážku na úrovni minima vyplývajícího ze srovnávací analýzy, a nikoli na úrovni spodního kvartilu, jak to učinil správce daně. Právě za účelem maximální možné srovnatelnosti zvolily správní orgány takové statistické metody, které reflektují střední směr.
18. Ačkoliv stěžovatelka požadovala dodatečně zohlednit odpis oceňovacího rozdílu jako nezdanitelný výnos dle § 23 odst. 4 písm. e) zákona o daních z příjmů, správní orgány zcela právně nedovodily přímou souvislost mezi uplatněnými nedaňovými náklady a případným výnosem vzniklým z výpočtu ziskové přirážky (přímou přefakturací těchto nákladů). Protože Nejvyšší správní soud neshledal rozpor s ustálenou správní praxí ani nesprávné hodnocení důkazů, kasační stížnost napadeným rozsudkem zamítl.
V. Argumentace v ústavní stížnosti
19. V ústavní stížnosti stěžovatelka vznesla argumentaci, kterou lze stručně shrnout tak, že nesouhlasí s výše uvedenými závěry obecných soudů. Správní soudy, které posvětily přístup správce daně vyvolávající neodůvodněné rozdíly ve zdanění činnosti stěžovatelky a předmětné části jeho právního předchůdce, tím aprobovaly zahrnutí odpisu oceňovacího rozdílu do nákladové základny a v důsledku toho umožnily vyšší (dvojí) zdanění stěžovatelky. Tím bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva stěžovatelky vlastnit majetek.
20. Správce daně a správní soudy postupovaly v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny, když uložily stěžovatelce daň na základě Směrnice OECD za její současné nepřípustné extenzivní interpretace. Tato směrnice není závazným právním předpisem a obecné soudy neměly postup správce daně potvrdit jako věcně správný. Rovněž porušily daňovou neutralitu přeměn a nesprávně posoudily srovnatelnosti subjektů zahrnutých do srovnávací analýzy předložené stěžovatelkou.
21. Soudy rovněž v rozporu s právem na spravedlivý proces a legitimním očekáváním stěžovatelky potvrdily postup správních orgánů, které zahrnuly odpisy oceňovacího rozdílu do nákladové základny, přenesly důkazní břemeno týkající se prokázání existence závazných posouzení a rozhodovací praxe správních orgánů na stěžovatelku a zatížily napadená rozhodnutí i dalšími nedostatky.
VI. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
22. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
VII. Posouzení ústavní stížnosti
23. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebyly dotčeny ústavně chráněné práva a svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Při výkonu této pravomoci Nejvyšším správním soudem je přirozeně i tento orgán veřejné moci povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 369/01
ze dne 18. 12. 2002).
24. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by aplikace podústavního práva v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možné kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 173/02
ze dne 10. 10. 2002, nález
sp. zn. IV. ÚS 239/03
ze dne 6. 11. 2003). K takovému zjištění však ve věci stěžovatelky Ústavní soud nedospěl.
25. Stěžovatelka ve své rozsáhlé ústavní stížnosti znovu rekapitulovala veškeré argumenty, s nimiž se ovšem velmi podrobně a rozsáhle vypořádal Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí. Na podporu svých argumentů předložila stěžovatelka rozsáhlou dokumentaci, která byla součástí spisu správních soudů, zejména rozhodnutí vedlejšího účastníka, dotčenou srovnávací analýzu a přehled aktiv stěžovatelky se zachyceným oceňovacím rozdílem k nabytému majetku, včetně přehledu ve vztahu k ostatním společnostem vybraným pro srovnávací analýzu. Podle Ústavního soudu ovšem napadená rozhodnutí správních soudů nejsou projevem svévole a nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Úvahy soudů, shrnuté v narativní části tohoto rozhodnutí, se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou výsledkem nezávislého soudního rozhodování v souladu s čl. 82 odst. 1 Ústavy. S ohledem na to postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených soudních rozhodnutí odkázat.
26. Nejvyšší správní soud dostatečně vyložil, proč je ve věci stěžovatelky namístě učinit závěr, že k doměření daně a stanovení penále došlo zákonným způsobem za šetření všech procesních práv stěžovatelky. Rozsah odůvodnění soudu byl standardní a jeho výkladové metody či závěry nepředstavují libovůli ani nepřípustný formalismus. Námitky stěžovatelky tak svědčí spíše o neztotožnění se s právním názorem rozhodujících soudů. V ústavní stížnosti přednesená polemika je nyní vedena v rovině práva podústavního a stěžovatelka nesprávně předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému ""instančnímu"" přezkumu. Jak bylo výše uvedeno, tato role Ústavnímu soudu nepřísluší (viz např. nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
, nález ze dne 25. 9. 2014
sp. zn. I. ÚS 3216/13
nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016
sp. zn. I. ÚS 247/16
).
27. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 76/25 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130811&pos=481&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů V. H. a A. H., obou zastoupených JUDr. Martinou Hojdn Čejkovou, advokátkou, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10 - Vršovice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 2024 č. j. 14 Co 101/2024-512, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a nezletilé R. A. H., nezletilé V. J. H. a nezletilé V. A. H. a I. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Nezletilým R. A. H., V. J. H. a V. A. H. se jmenuje opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. II. ÚS 76/25
statutární město Karlovy Vary, sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále v čl. 5 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Karlových Varech (dále jen ""okresní soud"") rozsudkem ze dne 17. 1. 2024 č. j. 0 P 27/2023-423, 26 P a Nc 42/2023 neupravil styk navrhovatelky, čtvrté vedlejší účastnice, babičky (dále též jen ""babička"") s prvními třemi vedlejšími účastnicemi, nezletilými vnučkami (dále též jen ""nezletilé"" nebo ""nezletilé děti""). Tím změnil předchozí rozsudek okresního soudu ze dne 8. 6. 2021 č. j. 24 Nc 7451/2020-137 (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III.)
3. Proti rozsudku okresního soudu podala čtvrtá vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen ""krajský soud"") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že babička je oprávněna se za přítomnosti druhého stěžovatele - otce nezletilých nebo matky stýkat s nezletilými každou druhou neděli v měsíci, a to s první nezletilou od 13:00 hod. do 16:00 hod. a s druhou nezletilou a třetí nezletilou od 16:00 hod. do 18:00 hod. (výrok I.). Tím bylo ohledně první nezletilé změněno předchozí rozhodnutí soudu (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
4. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti napadají rozhodnutí krajského soudu dotýkající se konkrétních zájmů nezletilých, přičemž nezletilé děti mají postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že jejich zákonní zástupci jsou také účastníky tohoto řízení, může dojít ke střetu jejich zájmů.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud ustanovil nezletilým dětem, vedlejším účastníkům řízení, kolizního opatrovníka schopného účinně hájit jejich zájmy, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy a případně dalších nezbytných procesních úkonů. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník statutární město Karlovy Vary, vystupující jako kolizní opatrovník nezletilých již v řízení před obecnými soudy, které je orgánem sociálně-právní ochrany dětí (§ 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 3276/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130820&pos=482&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., t. č. ve vazební věznici, zastoupeného Mgr. Ondřejem Toulem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 61 To 707/2024, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 9. 2024, č. j. 37 Nt 1646/2024-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (Ústava) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva).
2. Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločinu loupeže podle § 173 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin omezování osobní svobody podle § 171 odstavec 1 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku.
3. Konkrétně se měl stěžovatel dopustit toho, že (stručně shrnuto) měl v květnu 2023 v noci u autobusové zastávky a v parku napadnout svou bývalou manželku, zbít ji pěstí do obličeje, vytrhnout jí kabelku a odcizit z ní finanční hotovost i platební kartu. Poté, co jeho bývalá žena utekla, ji měl stěžovatel opětovně chytit, a takto ji měl za stálého držení za vlasy a bití dovléct do jejího tehdejšího bytu, který měl odemknout klíči nalezenými v kabelce poškozené. Svou bývalou ženu měl následně zatlačit do místnosti, kde ji měl zamknout. Poškozená však měla zaběhnout do pokoje a přivolat na pomoc svého druha, načež měl stěžovatel byt opustit.
4. Stěžovatel byl dne 26. 9. 2024 předán soudu spolu s návrhem na uvalení vazby z důvodů podle § 67 písm. a) trestního řádu (tj. vazba útěková).
5. Obvodní pro Prahu 5 rozhodl napadeným usnesením tak, že vzal stěžovatele do vazby podle § 68 odst. 1, § 73b odst. 1 a § 73d odst. 2 trestního řádu z důvodu § 67 písm. a) trestního řádu (výrok I.). Vazba stěžovatele se započetla ode dne 25. 9. 2024 od 11:00 hodin (výrok II.). Obvodní soud dospěl při posuzování podmínek útěkové vazby k závěru, že stěžovatel je bez stálého bydliště, pohybuje se po různých místech v České republice, v Německu, v Maďarsku a jinde. Je cizím státním příslušníkem a hrozí mu i s ohledem na jeho předchozí trestnou činnost uložení citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody, čímž naplňuje důvod útěkové vazby.
6. Následné stížnosti stěžovatele Městský soud v Praze napadeným usnesením nevyhověl a zamítl ji. Rozhodnutí obvodního soudu považoval za podrobné, přesné a výstižné. Existuje reálná obava, že v případě propuštění na svobodu by stěžovatel uprchl, skrýval se, a mařil tak průběh dalšího trestního řízení. Městský soud zdůraznil předchozí odsouzení stěžovatele, který byl již dvakrát soudně trestán za úmyslnou trestnou činnost. Dále byl stěžovatel potrestán v Maďarsku za úmyslnou trestnou činnost v souvislosti s otázkami migrace, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši téměř čtyř let a za stávající vazební trestnou činnost mu v trestní sazbě od dvou do 10 let trestu odnětí svobody za nejméně čtyři trestné činy hrozí nepochybně uložení velmi vysokého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Stěžovatel se pohybuje po různých místech, ať již v České republice nebo jinde v EU, v Německu, v Maďarsku. Není vázán žádnými pevnými vazbami k určitému místu, ať již k rodině, bydlišti či zaměstnání. Stěžovatel byl vyhoštěn z území Maďarska až do 13. 11. 2028 a ze spisového materiálu vyplývá, že na základě rozhodnutí Krajského ředitelství policie ČR hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, ze dne 29. 11. 2019 měl až do 29. 11. 2024 uloženo správní vyhoštění z České republiky a zákaz vstupu na území členských států EU. Fakt, že je cizím státním občanem, který má zásadní vazby i mimo území EU, tuto již existující vazební obavu umocňuje a navyšuje. Městský soud neopomenul ani to, že bude patrně zapotřebí obstarat znalecký posudek z oboru psychiatrie za účelem zkoumání otázek příčetnosti stěžovatele a od toho se odvíjející eventuální trestní odpovědnosti.
7. Městskému soudu se s ohledem na osobu obviněného a charakter jeho trestné činnosti jevilo jako nedostatečné nahrazení vazby jinými opatřeními (jako je dohled probačního úředníka, peněžitá záruka, písemný slib či záruka důvěryhodné osoby). Podle městského soudu v této fázi trestního řízení nelze pro jeho potřeby zajistit osobu obviněného stěžovatele jiným způsobem než samotným výkonem vazby.
II. Argumentace v ústavní stížnosti
8. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že byl naplněn daný vazební důvod. Rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná. Důvod vazby stěžovatel nenaplňuje. Na stěžovatele byl vydán evropský zatýkací rozkaz a následně byla uvalena útěková vazba, aniž by se orgány činné v trestním řízení pokusily stěžovateli doručit usnesení o zahájení trestního stíhání a předvolání k úkonům trestního řízení. K tomu stěžovatel odkázal na judikaturu, s níž jsou napadená rozhodnutí v rozporu. Stěžovatel v průběhu řízení namítal, že má v České republice sestru a děti, ke kterým má pevné vazby. Soudy se nevypořádaly s důkazem čestným prohlášením příbuzné stěžovatele. Nezabývaly se dostatečně otázkou náhrady vazby jinými alternativními opatřeními. Ze všech těchto důvodů má stěžovatel za to, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces a do vazby byl vzat nezákonně.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení ústavní stížnosti
10. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Ústavní soud nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou. Jinak by popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatelů. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti (nikoli jistoty) jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení ze dne 18. 10. 2023
sp. zn. I. ÚS 2663/23
, usnesení ze dne 14. 11. 2019
sp. zn. II. ÚS 3301/19
). Ústavní soud z napadených rozhodnutí ověřil, že obecné soudy výše uvedeným principům dostály.
12. Ze spisového materiálu Ústavního soudu vyplývá, že usnesením ze dne 25. 5. 2023, č. j. KRPA-174865-42/TČ-2023-001272, bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 26. 9. 2024 (v den zadržení a den před předáním soudu a konáním vazebního zasedání), a bylo mu přetlumočeno do ukrajinského jazyka. Stěžovatel v ústavní stížnosti směšuje domnělé a skutečné důvody uvalení vazby. Stěžovatel nebyl vzat do vazby z důvodu, aby mu mohlo být usnesení o zahájení trestního sahání doručeno, ale z důvodu jeho hrozícího útěku a možného maření trestního stíhání. Stěžovatelem namítaná judikatura se týká případů, v nichž bylo naplnění důvodů vazby toliko formální, a skutečným důvodem uvalení vazby byla reakce na ztíženou možnost doručit písemnost osobě, která se pohybuje (zčásti) v zahraničí. Například v namítaném nálezu
sp. zn. III. ÚS 325/2000
ze dne 9. 11. 2000 (N 167/20 SbNU 187) orgány činné v trestním řízení reálné důvody vazby vůbec neuvedly a na námitky stěžovatele nereagovaly. Zjednodušeně řečeno tak není možné zvažovat uvalení vazby jen proto, aby si orgány činné v trestním řízení zjednodušily procesní postup. O takový případ se však v nyní posuzované věci nejedná.
13. Ústavní soud v minulosti judikoval, že důvodem útěkové vazby není samotná skutečnost, že obviněný může kdykoli opustit území České republiky, neboť svoboda pohybu je ústavně zaručena. Takovým důvodem nemůže být ani cizí státní občanství (zejm. nález
sp. zn. I. ÚS 645/99
ze dne 21. 6. 2000). Samostatným (rozhodujícím) důvodem nemůže být bez dalšího ani hrozba vysokého trestu. K hrozbě vysokého trestu jako důvodu vazby útěkové Ústavní soud podotýká, že Evropský soud pro lidská práva ve své rozhodovací praxi nepřipouští zbavení svobody svévolným uvalením vazby útěkové (srov. např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 6. 4. 2000 ve věci Labita proti Itálii, stížnost č. 26772/95, bod 170; či rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 8. 4. 2004 ve věci Assanidze proti Gruzii, stížnost č. 71503/01, bod 170). Napadená rozhodnutí v tomto smyslu ústavně relevantní pochybení nenesou.
14. Ústavní soud považuje napadená usnesení za podrobně odůvodněná, reagující na podstatu námitek stěžovatele. Ačkoliv stížnostní soud výslovně nezmínil čestné prohlášení stěžovatelovy příbuzné (sestra, švagr), není pravdou, že se s rodinnými vazbami v rozhodnutí nevypořádal. Šíře a podrobnost odůvodnění je vždy otázkou hledání míry. Rodinné vazby stěžovatele ve vztahu k České republice byly oběma soudy (a především stížnostním soudem) explicitně považovány za velmi slabé. Vypořádání této námitky tak bylo dostatečné a rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná. Podstatné je, že existující rodinné vazby stěžovatele v kontextu jeho osoby a celkové životní situace nepřesvědčily vazební ani stížnostní soud, že by nahrazení důvodů vazby splnilo svůj účel. S takovým závěrem se Ústavní soud ztotožňuje.
15. Stěžovatel rovněž poukazoval na dle jeho názoru paradoxní odkaz na správní vyhoštění stěžovatele z území České republiky a zákaz vstupu na území států EU (do 29. 11. 2024) v rozhodnutí o uvalení vazby útěkové. Ústavní soud nepřisvědčil argumentu stěžovatele, že by soudy zcela nedostatečným a nepřesvědčivým způsobem dovozovaly jeho záměr vyhýbat se trestnímu řízení. Oba soudy hodnotily naplnění vazebního důvodu komplexně v souhrnu všech rozhodných skutečností. Odůvodnění jako celek považuje Ústavní soud za rozumné. S ohledem na výše uvedené má Ústavní soud za to, že obecné soudy v projednávaném případě ústavním požadavkům na řádné odůvodnění svých rozhodnutí dostály, a to i z hlediska odůvodnění nepřistoupení k institutům nahrazujícím vazbu.
16. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 2805/23 #2
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130824&pos=483&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Herst, s. r. o., sídlem Jíkevská 195, Bobnice, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2023 č. j. 1 Afs 386/2020-77, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), domáhá zrušení napadeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená zejména v čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 18. 10. 2016 č. j. 45296/16/5300-21442-711315 zamítlo odvolání stěžovatelky a potvrdilo dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty (dále jen ""DPH""). Těmi Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen ""správce daně"") stěžovatelce doměřil tuto daň za zdaňovací období února až prosince 2011, ledna až prosince 2012 a ledna a února 2013 v celkové výši 131 900 304 Kč a stanovil penále v celkové výši 27 780 051 Kč. Rozhodnutím z téhož dne vydaným pod č. j. 45298/16/5300-21442-711315 Odvolací finanční ředitelství změnilo dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období listopad 2010 až leden 2011, březen až květen 2013, jinak ponechalo rozhodnutí správce daně beze změny tak, že stěžovatelce v souhrnu byla doměřena DPH ve výši 13 480 833 Kč a penále ve výši 2 696 164 Kč.
3. O žalobě stěžovatelky proti rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen ""krajský soud"") rozsudkem ze dne 17. 9. 2020 č. j. 48 Af 41/2016-234 tak, že žalobu zamítl (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
4. Ke kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem, že se kasační stížnost zamítá (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (výroky II a III).
5. V posuzované věci jde o tvrzený nárok stěžovatelky na odpočet DPH na vstupu při nabytí pohonných hmot od českých dodavatelů. Jde o posouzení, v jakém místě došlo k dodání zboží. Odvolací finanční ředitelství má za to, že stěžovatelka nabyla právo nakládat s pohonnými hmotami v zahraničí a k dodání zboží tak došlo na území jiného členského státu Evropské unie. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že jí zboží bylo dodáno v tuzemsku.
6. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku zejména shledal, že při posouzení otázky převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník se má typicky zkoumat, zda na daňový subjekt vlastník, případně jiná oprávněná osoba, převedla buď vlastnické právo nebo jiné právo, které by mu umožnilo se zbožím nakládat jako vlastník. Mohou však nastat případy, kdy nebude formální titul existovat nebo formální převod práva nebude odpovídat zjištěnému faktickému stavu, a v takové skutkové situaci není nutné po správci daně vyžadovat formálně pojmenovaný právní titul, na jehož základě může daňový subjekt se zbožím nakládat jako by byl jeho vlastníkem. Stačí, pokud při posouzení všech okolností věci a vedle popisu skutkových zjištění provede úvahu, z níž je zřejmé, že daňový subjekt mohl fakticky disponovat se zbožím a ovlivnit jeho právní osud, což se v posuzované věci stalo. Nejvyšší správní soud má za to, že krajský soud posoudil věc správně, pokud pochybnosti daňových orgánů vyjádřené ve výzvě k prokázání skutečností považoval vzhledem k judikatuře Soudního dvora Evropské unie (dále jen ""SDEU"" nebo ""Soudní dvůr"") i Nejvyššího správního soudu za dostatečné. Krajský soud ani nepřekročil svou pravomoc, pokud upřesnil, že z obsahu předložených daňových dokladů plynou i další pochybnosti, neboť některé z nich se jeví být vnitřně rozporné. Rozpor spočíval zejména v tom, že doklady na jednu stranu deklarovaly tuzemské dodání zboží stěžovatelce, avšak v den, kdy pohonné hmoty byly podle obsahu záznamní povinnosti, ale i souvisejících dodacích listů a dalších dokumentů, teprve vyzvednuty v jiném členském státě, a ještě nebyly dopraveny do místa určení v tuzemsku. Takové doklady zcela zásadním způsobem znevěrohodnily předloženou evidenci a plně odůvodňovaly přenos důkazního břemene ohledně místa plnění. Lze uzavřít, že ve výzvě k prokázání skutečností byly dostatečně vyjádřeny racionální důvody, z nichž plynuly pochybnosti o místě plnění tvrzeném stěžovatelkou. Daňové orgány opřely své pochybnosti jak o skutečnosti poukazující na faktické nakládání se zbožím, tak o smluvní ujednání, z nichž lze zpravidla dovodit, ke kterému okamžiku přechází právo nakládat se zbožím jako vlastník na pořizovatele pohonných hmot. Krajský soud tedy posoudil správně, že pochybnosti vyjádřené ve výzvě k prokázání skutečností byly dostatečně odůvodněné. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatelky, že krajský soud neposuzoval komplexně všechny vztahy v obchodním řetězci, ačkoli měl. Krajský soud zároveň zohlednil jak soukromoprávní povahu vztahů, tak veřejnoprávní úpravu, v jejímž kontextu obchody probíhaly.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti zejména poukazuje na to, že od samého počátku daňové kontroly zastávala právní názor, že v rámci předmětných obchodních transakcí uplatnila nárok na odpočet na DPH plně v souladu se zákonem o DPH i směrnicí o DPH. Stěžovatelka má i nadále za to, že oprávnění nakládat s předmětnými pohonnými hmotami získala od svých dodavatelů až na území České republiky (a že jí tudíž pohonné hmoty dodali dodavatelé s místem plnění v České republice, což stěžovatelka prokazovala i příslušnými důkazy a důkazními návrhy). Stěžovatelka je i nadále názoru, že uplatnila nárok na odpočet DPH ""na vstupu"" plně v souladu se zákonem stanovenými podmínkami a že k doměření daně došlo pouze v důsledku nepřípustné svévole daňových orgánů (bohužel aprobované i Nejvyšším správním soudem). Podle stěžovatelky je významné, že daňové orgány v nyní projednávané věci zpochybnily dlouhodobě fungující obchodní model, který pravidelně v minulosti kontrolovaly a který nikdy při dřívějších průběžných kontrolách nezpochybňovaly. Daňové orgány stěžovatelku během pravidelných kontrol neupozornily na to, že by měla z jejich pohledu uplatňovat nárok na odpočet DPH způsobem, který by neměl být v souladu se zákonem. Stěžovatelka tudíž legitimně očekávala, že pokud ji daňové orgány pravidelně kontrolují, nemůže nastat situace, že jí ""zčistajasna"" doměří daň u obchodního modelu, který samy dříve zkontrolovaly a tím i aprobovaly.
8. Stěžovatelka dále namítá, že daňové orgány se primárně nezabývaly tím, zda uplatnila nárok na odpočet na DPH v souladu se zákonem, ale naopak cílily svou procesní aktivitu k tomu, aby dospěly k závěru o tom, že stěžovatelka neprokázala zákonnost uplatněného nároku na odpočet DPH. Stěžovatelka má za to, že daňové orgány aplikovaly procesní pravidla zneužívajícím způsobem za účelem, který zákon nestanoví. Postup daňových orgánů tak naplnil znaky svévole, neboť daňové orgány zneužily své pravomoci k dosažení ústavodárcem nepředpokládaného cíle. Daňové orgány záměrně ignorovaly smysl procesních pravidel, a narušily tudíž právo stěžovatelky na to, že její věc budou posuzovat nestranně, jak jim to ukládá Listina. Předpojatost daňových orgánů vedla k tomu, že procesní oprávnění využily k nepřípustným cílům a veškeré úkony směřovaly k tomu cíli, aby následně učinily závěr, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno. Pakliže Nejvyšší správní soud v daném kontextu neposkytl stěžovatelce ochranu jejích práv, zasáhl tím nepřípustně do jejího práva na soudní ochranu.
9. Podle stěžovatelky Nejvyšší správní soud přehlédl, že daňové orgány zaujaly subjektivní a předpojatý právní názor, že došlo k převodu práva nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník na žalobce na území jiného členského státu v okamžiku načerpání pohonných hmot do převozních cisteren. Stěžovatelka z postupu daňových orgánů dovodila, že daňové orgány ve skutečnosti nikdy nezamýšlely stěžovatelčin případ vyhodnotit nestranně tak, aniž by neupřednostňovaly fiskální zájmy státu. Daňové orgány se dopustily svévole také tím, že shodné obchodní transakce prokazatelně hodnotily v různých daňových řízeních (daňových kontrolách) různých subjektů odlišným způsobem. Daňové orgány prokazatelně odňaly stěžovatelce nárok na odpočet v případech, ve kterých státní rozpočet inkasoval finanční prostředky na obchodních transakcích na základě následně ""zkontrolované"" daňově povinnosti stěžovatelčiných dodavatelů. Daňové orgány tak jednu totožnou obchodní transakci vyhodnotily tak, že stěžovatelce odepřely nárok na odpočet DPH, zároveň však během daňové kontroly na straně stěžovatelčina dodavatele rozhodly u totožné obchodní transakce o vzniku dodavatelovy daňové povinnosti. Stěžovatelka dovozuje, že takový postup je nepřípustný, neboť vede ke svévolnému posouzení totožné obchodní transakce. Účelový postup daňových orgánů má za následek nedůvodné obohacení státního rozpočtu a zejména narušení klíčového principu daně z přidané hodnoty - principu neutrality daně. Rozpor s principem neutrality v postupu daňových orgánů spočívá podle stěžovatelky také v tom, že je DPH neúměrně zatížena stěžovatelka namísto finálního spotřebitele.
10. Stěžovatelka dále namítá, že jedním z předpokladů, aby bylo možné považovat určité rozhodnutí za respektující ústavní pořádek České republiky, musí se jednat o rozhodnutí, které je buď v souladu s dřívější rozhodovací praxí, nebo se s dřívější rozhodovací praxí přesvědčivě vypořádává. Nejvyšší správní soud však ani jednu z přípustných variant v nynějším případě nezvolil. Nejvyšší správní soud nejenže neposkytl jednání stěžovatelky ochranu, ale dokonce svévolně rozhodl nyní projednávanou věc v rozporu se svou vlastní dřívější rozhodovací praxí. Postup Nejvyššího správního soudu nepřípustně zasáhl do ústavně garantovaného legitimního očekávání stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud rozhodne obdobné případy obdobným způsobem. Postup Nejvyššího správního soudu zároveň nepřípustně zasáhl i do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a řádné odůvodnění i v tom směru, že se Nejvyšší správní soud vůbec nevypořádal s důvody, proč postupoval odlišně oproti své vlastní dřívější rozhodovací praxi a též, že chybně nepředložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru, což vše stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně odůvodňuje.
III.
Vyjádření účastníka řízení, vedlejšího účastníka a replika stěžovatelky
11. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření Nejvyššímu správnímu soudu a Odvolacímu finančnímu ředitelství.
12. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření s odkazem na svou vlastní judikaturu i judikaturu SDEU uzavřel, že v posuzované věci podle něj nedošlo ani k porušení jednoduchého práva, tím spíše pak ne k zásahu do stěžovatelčiných základních práv či svobod.
13. Odvolací finanční ředitelství se ve svém vyjádření vypořádalo s jednotlivými námitkami stěžovatelky a to také s odkazy na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i SDEU a navrhlo ústavní stížnost odmítnout.
14. Stěžovatelka ve své replice na výše uvedená vyjádření reagovala na konkrétní argumentaci Nejvyššího správního soudu a Odvolacího finančního ředitelství a uzavřela, že podle jejího názoru došlo k porušení jejích ústavně garantovaných práv v tom rozsahu, jak uvedla ve své ústavní stížnosti.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
15. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, ""superrevizní"" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je ""toliko"" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
16. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné ""libovůle"" spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
17. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním (či v jemu předcházejícím daňovém řízení), není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních soudů ani daňových orgánů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
18. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Je třeba též opakovaně zdůraznit, že právě Nejvyšší správní soud je vrcholným soudem, který má specifickou funkci zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování soudů činných ve správním soudnictví. K tomu disponuje zejména procesními nástroji a postupy, na prvním místě vlastní rozhodovací činností (srov. např. usnesení pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013 č. j. S 4/2013-2/3). Úkolem Ústavního soudu není přezkoumávat věcnou správnost názoru daňových orgánů či správních soudů, ale toliko to, nevybočil-li jejich právní názor uvedený v napadených rozhodnutích extrémně z výkladových pravidel s ústavní relevancí, a jestli byly při jejich rozhodování zachovány ústavní kautely řádně vedeného soudního řízení. Na základě takto vymezených obecných východisek přistoupil Ústavní soud k posouzení jednotlivých stěžovatelčiných uplatněných námitek a takovéto pochybení v nyní posuzované věci neshledal.
19. K argumentu stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud měl předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru, Ústavní soud shledává, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu je porušením procesních práv garantovaných Listinou (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny) takový postup soudu poslední instance, který předběžnou otázku nepoloží svévolně, tedy v rozporu s principem právního státu. Porušením přitom není každé nepoložení předběžné otázky, které je v rozporu s unijním právem, nýbrž pouze zásadní a kvalifikované pochybení při takovém rozhodování. Podle judikatury Ústavního soudu lze jednání soudu považovat za svévoli, jestliže 1. rozhodující soud posledního stupně měl sám pochybnosti ohledně správného výkladu unijního práva, přesto však předběžnou otázku nepoložil; 2. rozhodující soud se úmyslně odchýlil od ustáleného výkladu dané otázky Soudním dvorem, aniž by zahájil řízení o předběžné otázce; nebo 3. v situaci, kdy neexistovala (nebo zatím neexistuje) ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce nebo tato judikatura nepokrývá celou problematiku, a soud překročil míru svého uvážení a vyložil unijní právo bez položení předběžné otázky, ačkoli bylo třeba jednoznačně upřednostnit jiný názor na výklad či platnost unijního práva [takto viz např. nálezy ze dne 19. 9. 2023
sp. zn. I. ÚS 1675/23
nebo ze dne 18. 10. 2021 sp. zn.
II. ÚS 1854/20
(N 177/108 SbNU 167) a další rozhodnutí, na něž tyto nálezy odkazují]. O žádnou z těchto tří situací v dané věci nejde.
20. Nejvyšší správní soud sám zjevně neměl pochybnosti o správném výkladu unijního práva. Napadené rozhodnutí nesvědčí ani o tom, že by se Nejvyšší správní soud úmyslně odchýlil od existujícího výkladu určité unijní právní normy. Stěžovatelka nadto nepředestřela otázky směřující k výkladu určité normy unijního práva, ale domáhala se v podstatě toho, aby Soudní dvůr i soud provádějící vnitrostátní právo aplikoval právní normy tak, jak se ona sama domnívá. Naopak Nejvyšší správní soud korektně vyložil závěr Soudního dvora vyjádřeného v rozsudku ze dne 23. 4. 2020 ve věci C-401/18 Herst, ve kterém SDEU dal přímo v této věci jednoznačně najevo, jaké skutkové okolnosti jsou pro posouzení otázky ""nabytí práva nakládat se zbožím jako vlastník"" rozhodující, a to v konkrétně v bodech 48 a 49 tohoto rozsudku. Nelze proto konstatovat, že by stěžovatelka předestřela novou právní otázku, k níž by neexistovala judikatura Soudního dvora, a tomu odpovídající procesní postup a závěr Nejvyššího správního soudu tak nelze shledat svévolným. Naopak závěry Soudního dvora se Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku řídil, a nebylo proto ani nutné pokládat další předběžnou otázku. Otázku významu režimu podmíněného osvobození od spotřební daně nadto jednoznačně rozhodl SDEU ze dne 19. 12. 2018 ve věci C-414/17 AREX CZ (body 69-79), a Nejvyšší správní soud tyto jeho závěry správně reflektoval. Naopak stěžovatelka zcela pomíjí závěr SDEU, podle kterého i neúmyslná dodávka zboží nastalá v důsledku protiprávního jednání třetí osoby vede k převodu práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník (rozsudek SDEU ze dne 27. 4. 2023 ve věci C-677/21 Fluvius Antwerpen, bod 39). Stěžovatelkou tvrzené překážky formálně bránící přechodu práva tudíž nejsou významné.
21. Jde-li o vlastní judikaturu Nejvyššího správního soudu, tak napadený rozsudek vychází z rozsudku ze dne 19. 7. 2023 č. j. 9 Afs 214/2022-77, č. 4508/2023 Sb. NSS, jehož ústavnost byla potvrzena usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2024
sp. zn. III. ÚS 1633/24
. V nyní posuzovaném případě přitom nemá Ústavní soud důvod odchýlit se od posouzení a závěrů uvedených v tomto usnesení, pročež z něj vychází a v podrobnostech na něj odkazuje.
22. K opakovanému odkazu stěžovatelky zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2022 č. j. 5 Afs 64/2020-157 (věc Ing. Martin Divišek, s. r. o.), se kterým má být postup Nejvyššího správního soudu v nyní posuzované věci v rozporu, nutno uvést, že v odkazovaném případě Nejvyšší správní soud sice požadoval po správci daně uvedení konkrétní skutečnosti (právního titulu), na základě které na daňový subjekt přešlo právo nakládat s věcí jako vlastník, tento jeho závěr je však nutné dát do souvislosti s dalšími východisky, uváděnými v judikatuře Nejvyššího správního soudu, jakož i v judikatuře SDEU. Na základě těchto dalších východisek lze dovodit, že pojem nakládat se zbožím jako vlastník vychází z faktického stavu, který bude ve většině případů odpovídat právní situaci, ale nemusí tomu tak být vždy. Zpravidla proto bude konkrétním skutečnostem skutečně odpovídat právní titul přechodu práva nakládat s věcí jako vlastník. S ohledem na pestrost každodenního života však nelze na tomto požadavku bezvýhradně trvat a je třeba vycházet z toho, že požadavek uvedení právního titulu zmíněného ve věci Divišek mířil spíše na určité typizované situace, kterou věc stěžovatelky není. Ostatně každá věc řetězových obchodů při nákupu pohonných hmot je složena z mnoha dílčích rozličných okolností a je třeba ji hodnotit komplexně (bod 43 rozsudku ve věci Divišek), tedy se zohledněním jejích specifik. Lze proto například poukázat na skutečnost, že od věci stěžovatelky se věc Divišek odlišuje v tom, že v ní správce daně dostatečně nezjišťoval skutečnost, zda daňový subjekt mohl či nemohl nakládat s pohonnými hmotami jako vlastník na území členských států (bod 42 věci Divišek). Z toho důvodu tato věc mohla skončit odlišně, ačkoliv v ní daňový subjekt uplatnil velmi podobnou argumentaci jako nyní stěžovatelka. Předestřené závěry lze nepochybně vztáhnout i na další stěžovatelkou odkazovanou judikaturu. Nejvyšší správní soud nepochybil, pokud nepostoupil věc rozšířenému senátu, naopak je podle právního názoru Ústavního soudu zřejmé, že postupoval v souladu se svou vlastní judikaturou.
23. Ke stěžovatelkou tvrzenému porušení principu neutrality daně možno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2013 č. j. 9 Afs 34/2012-40, který byl shledán jako ústavně konformní usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013
sp. zn. II. ÚS 2606/13
, podle kterého je princip daňové neutrality ""naplňován v rámci splnění podmínek nároku na odpočet DPH. Jelikož v případě stěžovatele zákonně podmínky plněny nebyly (resp. stěžovatel neunesl důkazní břemeno ohledně jejich splnění), nelze hovořit o porušení zásady daňově neutrality."" Dále Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 2006 č. j. 2 Afs 154/2005-245 dospěl mimo jiné k závěru, že přestože zprostředkovatel (dodavatel) daň z přidané hodnoty státu řádně odvedl, nezakládá to ještě nárok jiného subjektu na její vrácení. I podle názoru Ústavního soudu (stejně jako Nejvyššího správního soudu) jsou podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH stanoveny zákonem a je nutno důkladně posoudit, zda daňový subjekt hmotněprávní podmínky naplnil, k čemuž však v posuzovaném případě zjevně nedošlo, z tohoto důvodu by naopak v rozporu se zásadou daňové neutrality bylo, kdyby byl předmětný nárok na odpočet DPH stěžovatelce, která nesplnila podmínky pro jeho vznik, přiznán. Samotná skutečnost, že stěžovatelčiny dodavatelé DPH z předmětných plnění uhradili, a stěžovatelce byl nárok na odpočet této daně odepřen, tak nemůže znamenat porušení daňové neutrality.
24. Zpochybňuje-li stěžovatelka v řízení některá učiněná skutková zjištění daňových orgánů, je třeba upozornit, že tato zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají [nález ze dne 3. 5. 2010
sp. zn. I. ÚS 2864/09
(N 101/57 SbNU 305)]. Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními Ústavní soud neshledal.
25. K odkazu stěžovatelky v doplnění ústavní stížnosti na rozsudek SDEU ze dne 7. 9. 2023 ve věci C-453/22 Michael Schütte proti Finanzamt Brilon, nutno uvést, že není podle Ústavního soudu zřejmé, jak závěry přijaté Soudním dvorem v odkazované věci souvisí s otázkou přechodu práva nakládat se zbožím jako vlastník, tedy s otázkou řešenou v nyní posuzované věci. Ve věci projednávané SDEU se jednalo o zcela jinou otázku - zda je možné, aby měl příjemce plnění přímo vůči finančnímu orgánu nárok na vrácení neoprávněné naúčtované DPH, kterou zaplatil svým subdodavatelům a kterou tito subdodavatelé odvedli do státní pokladny, pokud již nemá na toto vrácení od těchto subdodavatelů nárok z důvodu promlčení podle vnitrostátního práva. Tato otázka však nikterak nesouvisí s nyní posuzovanou věcí.
26. Ani ostatní dílčí námitky stěžovatelky neshledal Ústavní soud opodstatněnými, a to buď z důvodu, že zjevně nemohou být pro řízení relevantní (např. tvrzená avšak nepodložená snaha daňových orgánů stěžovatelce uškodit a zpochybnit její fungující obchodní model), případně z důvodu jejich řádného zodpovězení Nejvyšším správním soudem, které Ústavní soud nepovažuje za nutné dále upřesňovat.
27. Ústavní soud tedy shrnuje, že právní závěry Nejvyššího správního soudu (srov. zejména bod 6 tohoto usnesení) jsou ústavně souladné, jsou obsáhle, podrobně a důkladně odůvodněny, a to včetně odkazů na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu jak Nejvyššího správního soudu, tak Soudního dvora; Nejvyšší správní soud navíc srozumitelně a logicky vyložil, proč považuje závěry krajského soudu a daňových orgánů za případné. Na právních závěrech Nejvyššího správního soudu tedy neshledal Ústavní soud žádné vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, které by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah. Stěžovatelka pouze polemizuje s právními závěry správních soudů a daňových orgánů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996
sp. zn. II. ÚS 294/95
(N 63/5 SbNU 481)].
V.
Závěr
28. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 3064/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130836&pos=484&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Neckaře, zastoupeného Mgr. Emilem Poulem, advokátem, sídlem Nádražní 238/7, Vyškov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2024, č. j. 1 Ads 99/2024-65, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2024, č. j. 33 A 48/2022-89, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 5. 5. 2022, č. j. MPSV-2022/28437-421/1, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. e. VYA-1042/2020-V7, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Brně (""úřad práce"") vyřadil napadeným rozhodnutím stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání, Ministerstvo práce a sociálních věcí (""ministerstvo"") jako nadřízený správní orgán zamítlo stěžovatelovo odvolání. Stěžovatel se proti rozhodnutí ministerstva bránil žalobou, kterou napadeným rozhodnutím zamítl Krajský soud v Brně (""krajský soud""). Nejvyšší správní soud poté zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou.
2. Správní soudy stejně jako před nimi správní orgány dospěly k závěru, že stěžovatel naplnil důvody pro vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání stanovené v § 30 odst. 2 písm. f) a § 31 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, neboť zmařil prostředkování zaměstnání, a tím bez vážného důvodu mařil součinnost s úřadem práce. Úřad práce zprostředkoval stěžovateli vhodné zaměstnání, a to zcela v souladu s jeho zdravotním omezením, stěžovatel však nejednal tak, aby zaměstnání získal. Měl zájem pouze o osmihodinové pracovní směny, o dvanáctihodinové směny, které byly u příslušného zaměstnavatele k dispozici, zájem neměl.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, které způsobilo zásadní zhoršení jeho životní situace, je nepřiměřené k míře závažnosti jednání stěžovatele. Stěžovatel dále namítá neúplně zjištěný skutkový stav a nezohlednění individuálních okolností případu. Úřad práce také neprokázal, že by stěžovatele dostatečně poučil, že k jeho požadavkům nemusí být při nabízení zaměstnání přihlíženo, ani o následcích trvání na jiné než nabízené směnnosti jinak vhodného zaměstnání.
4. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení základních práv zaručených čl. 30 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti z tohoto důvodu musí být stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
6. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. Stěžovatel předkládá Ústavnímu soudu na jednu stranu tytéž námitky, se kterými se již dříve vypořádaly správní soudy, na stranu druhou pak vznáší námitky, které - jak vyplynulo z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu - uplatnil poprvé teprve v kasační stížnosti. Oproti tvrzení stěžovatele (viz výše bod 3) je z odůvodnění napadených rozhodnutí zjevné, že správní orgány na individuální okolnosti případu reagovaly. I proto vyzvaly stěžovatele, aby doložil tvrzené důvody k nutnému omezení délky pracovní doby. Této povinnosti stěžovatel nedostál, resp. přímo odmítl doložit nezbytnost péče o sestru a úřadu práce poskytl pouze své čestné prohlášení. Ústavní soud přitom souhlasí, že odvolávání se stěžovatele na lékařské tajemství nebo ochranu osobních údajů svědčí pouze o účelovosti jeho postupu. V tomto kontextu je proto nutné hodnotit nezájem stěžovatele o dvanáctihodinové pracovní směny jako nedůvodné neprojevení účinné součinnosti k získání nabízeného vhodného zaměstnání. Následek ve formě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pak nelze považovat za nepřiměřený.
8. Jde-li o námitku nedostatečného poučení ze strany úřadu práce, pak jde o námitku nepřípustnou. Ústavní soud připomíná, že požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné. To znamená, že nepřípustná je taková námitka v ústavní stížnosti, která nebyla uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by ji umožnil soudu obsahově posoudit. To nastalo i v nyní posuzované věci, neboť předmětnou námitku stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti, závěr Nejvyššího správního soudu o nepřípustnosti této argumentace přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nezpochybnil.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že k závěrům Nejvyššího správního soudu, krajského soudu ani správních orgánů nemá žádných ústavněprávních výhrad, při jejich rozhodování současně neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nejvyšší správní soud stěžovateli srozumitelně vysvětlil, proč není kasační stížnost důvodná, oba správní soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, zabývaly se přitom převážně identickými námitkami, které stěžovatel uplatnil i nyní v ústavní stížnosti. Argumentace stěžovatele je tedy zjevně pouze opakující se polemikou se závěry správních soudů.
10. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
II.ÚS 1530/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130882&pos=485&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky K. N., zastoupené opatrovnicí J. N., právně zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 6, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 606/2023-367 ze dne 29. února 2024, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a 1) Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 a 2) obchodní korporace Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení základního práva na soudní ochranu podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a tvrzeného porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu v Příbrami sp. zn. 9 C 80/95 ze dne 20. 2. 1997 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 377/97 ze dne 11. 12. 1997 byla právní předchůdkyně vedlejšího účastníka 1 (Nemocnice s poliklinikou Příbram) uznána odpovědnou za protiprávní jednání, kterým bylo stěžovatelce při jejím porodu způsobeno závažné poškození zdraví (trvalé závažné poškození mozku s porušením psychického a motorického vývoje).
3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen ""obvodní soud"") č. j. 4 C 16/2017-227 ze dne 2. 10. 2019 byla vedlejšímu účastníkovi 1 uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů za péči za období od ledna do června 2016 ve výši 5 362,20 Kč s příslušenstvím a za období od dubna do června 2017 ve výši 2 682,60 Kč s příslušenstvím a ve zbývajících částkách ve výši 84 635,60 Kč a 45 916,80 Kč byla žaloba zamítnuta. Obvodní soud dospěl k závěru, že péče, kterou stěžovatelce poskytují rodinní příslušníci, přesahuje běžnou péči v rámci rodiny. Zároveň konstatoval, že po stěžovatelce nelze spravedlivě požadovat, aby každý jednotlivý úkon specifikovala a konkrétně prokázala. Proto zohlednil jiná soudní rozhodnutí ve věci nároků stěžovatelky za jiná období a rozsah pomoci stanovil na 10 hodin denně. Dále uvedl, že maximální výše úhrady za služby prováděné profesionály podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném v roce 2015, činí 130 Kč za hodinu, a s ohledem na úvahu o nutnosti odvádět z této částky zákonné odvody stanovil ve stěžovatelčině případě výši úhrady částkou 110 Kč za hodinu. Od vypočtené částky odečetl vyplacený příspěvek na péči a plnění poskytnutá v mezidobí vedlejší účastnicí 2.
4. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 46/2020-242 ze dne 6. 5. 2020 byl rozsudek obvodního soudu potvrzen, včetně správnosti úvahy soudu o nutnosti zohlednění zákonných odvodů z částky stanovené podle vyhlášky č. 505/2006 Sb.
5. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2576/2020-257 ze dne 27. 4. 2021 postoupeno velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, a to za účelem sjednocení judikatury s ohledem na nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 664/19
ze dne 27. 4. 2020 (N 74/99 SbNU 406) týkající se otázky kritérií volné úvahy soudu stanovící výši náhrady nákladů na péči o nesoběstačného poškozeného rodinným příslušníkem či jinou blízkou osobu. Nejvyšší soud poté v rozsudku č. j. 31 Cdo 1904/2021-263 ze dne 10. 11. 2021 uvedl, že úvaha soudu ve smyslu § 136 občanského soudního řádu (dále jen ""o. s. ř."") o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, již by konkrétní poškozená osoba musela zaplatit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by měla být podložena alespoň rámcovým zjištěním úkonů ve smyslu výčtu ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba. Podle Nejvyššího soudu přitom lze vyjít z předpokládaného přibližného rozsahu eventuální smlouvy mezi poškozenou a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a na ni navazujícího vyúčtování. Jako jedny z příhodných vodítek označil Nejvyšší soud ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadovanou za jednotlivé úkony. Volná úvaha soudu pak dává i prostor pro zohlednění případných dalších specifik poskytované péče, jejichž opomenutí by mohlo činit přiznanou sumu neadekvátní. Nejvyšší soud uzavřel, že úvaha obvodního a městského soudu nemohla ve světle uvedených závěrů obstát jako dostatečně přesná a správná, jelikož ji založily výlučně na stanovení přibližného časového intervalu, během něhož je stěžovatelka v péči své rodiny.
6. Obvodní soud následně rozhodl rozsudkem č. j. 4 C 16/2017-314 ze dne 25. 5. 2022 a žalobu opětovně zamítl. Dokazování doplnil o ceníky pečovatelských služeb v okolí bydliště stěžovatelky, zjistil, že průměrná cena úkonů činí 95 Kč a po srovnání s věcí řešenou výše citovaným nálezem
sp. zn. II. ÚS 664/19
stanovil hodnotu úkonu ve výši 100 Kč za hodinu. Při určení časové náročnosti vycházel z tvrzení stěžovatelky, přihlédl k přechozím soudním rozhodnutím za předešlá období s odůvodněním, že časová náročnost se zásadně nezměnila, a uzavřel, že se jedná o péči v rozsahu 10 hodin denně.
7. Městský soud svým rozsudkem č. j. 11 Co 268/2022-350 ze dne 14. 12. 2022 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Uvedl, že pravomocnými rozhodnutími městského soudu byl stěžovatelce za jiná období přiznán stejný rozsah péče (10 hodin) s hodinovou sazbou 120 Kč (za období od července do prosince 2016), 110 Kč (za období od ledna do března 2017 a od ledna 2018 do března 2019) a 130 Kč (za období od ledna do června 2019). Zároveň s ohledem na stěžovatelčin setrvalý stav v rozhodném období změnil výši hodinové sazby na 110 Kč, což však nemělo vliv na správnost zamítavého výroku.
8. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
II. Argumentace stěžovatelky
9. Stěžovatelka namítá porušení svého práva na spravedlivý proces tím, že se Nejvyšší soud podle jejího tvrzení nevyjádřil k jí předestřené právní otázce.
10. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že obecné soudy nedovozovaly nárok na nižší částku hodinové sazby za péči ze skutečnosti, že stěžovatelka trpí postižením již od narození. Z textu odůvodnění rozsudku obvodního soudu je podle stěžovatelky zřejmé, že s ohledem na své postižení od narození nemá nárok na stejné odškodnění jako poškozená, které byla způsobena újma až ve středním věku. Stěžovatelka poukazuje na rozsudek městského soudu č. j. 20 Co 206/2021-156 ze dne 22. 7. 2021, ve kterém tento soud konstatoval, že péče o stěžovatelku je nepochybně náročnější než v případě řešeném nálezem
sp. zn. II. ÚS 664/19
, a přiznal jí částku 130 Kč za hodinu poskytované péče.
11. Stěžovatelka upozorňuje na závěr Ústavního soudu obsažený v nálezu
sp. zn. I. ÚS 46/12
ze dne 16. 1. 2013 (N 14/68 SbNU 201), dle něhož je vhodné při úvaze o výši nároku využít k ocenění hodnoty ošetřovatelské péče o příbuzného úpravu odměny přiznávanou pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle příslušné vyhlášky provádějící zákon o sociálních službách. Tvrdí, že Nejvyšší soud se ve svém výše citovaném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 postavil proti těmto závěrům, jestliže za vodítko ke stanovení výše náhrady určil úplatu účtovanou pečovatelskými službami. Upozorňuje, že tato úplata není skutečnou hodnotou odměny pracovníků pečovatelských služeb, neboť ta nijak nesouvisí s výší příspěvku, jenž platí jejich klienti. V nálezu
sp. zn. II. ÚS 664/19
akcentoval Ústavní soud při určení výše nároku princip plného odškodnění, kdežto citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu je odškodnění limitováno výší příspěvku účtovaného klientům pečovatelských služeb.
12. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy měly nejprve zjistit, zda jsou pečovatelské služby schopny péči o ni zajistit, v jakém časovém intervalu a za jakou úplatu, a následně měly dospět k závěru o rozsahu jejího nároku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1024/2023-1215 ze dne 20. 3. 2024 stěžovatelka zdůrazňuje, že soud má při úvaze o výši náhrady vyjít z předpokládaného obsahu smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem pečovatelské služby. Stěžovatelka tvrdí, že žádná z pečovatelských služeb neposkytuje péči v celodenním rozsahu, v jakém ji vyžaduje stěžovatelka, zejména pak noční dohled, a proto nelze péči o ni v požadovaném rozsahu pečovatelskými službami zajistit.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů.
15. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud nijak nereagoval na její právní argumentaci. Nejvyšší soud však v napadeném usnesení zdůraznil, že účelem dovolacího řízení není řešit teoretické otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí, a připomenul, že není oprávněn přezkoumávat správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Polemizuje-li stěžovatelka se závěry Nejvyššího soudu konstatováním, že vyžaduje pomoc v nejzákladnějších a nejjednodušších úkonech a že úkony poskytované výlučně její osobě byly obecnými soudy zařazeny mezi úkony vykonávané ve prospěch celé domácnosti, souhlasí Ústavní soud se závěrem uvedeným v napadeném usnesení, že Nejvyšší soud není k řešení takových otázek povolán a že dovolání založené na těchto otázkách nemůže být přípustné.
16. Nejvyšší soud se při posouzení přípustnosti dovolání vyjádřil ke stěžovatelkou vznesené námitce, že obecné soudy dovodily nárok na nižší částku hodinové sazby za péči ze skutečnosti, že stěžovatelka trpí postižením již od narození. S takovou interpretací Nejvyšší soud nesouhlasil a zdůraznil, že srovnání s případem řešeným nálezem
sp. zn. II. ÚS 664/19
provedly obecné soudy pouze podpůrně a nad rámec svých přijatých závěrů. S tímto závěrem Nejvyššího soudu se Ústavní soud ztotožňuje. Z napadeného rozsudku obvodního soudu vyplývá, že jeho úvaha se v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 primárně opírala o výši cen, které si za provedení jednotlivých úkonů v daném místě a čase účtují pečovatelské služby. Srovnání s případem řešeným nálezem
sp. zn. II. ÚS 664/19
provedl obvodní soud zejména ve vztahu k náhradě za některé úkony, které ve věci řešené citovaným nálezem nebyly v cenících pečovatelských služeb uvedeny z důvodu jejich specifičnosti (cévkování, ruční vyměšování stolice), kdežto v posuzované věci se jednalo o úkony, ke kterým není nutná odbornost a které jsou zahrnuty v cenících poskytovatelů. Nejvyšší soud v napadeném usnesení přiléhavě vysvětlil, že při úvaze o výši náhrady nákladů na péči není sama o sobě určující závažnost zdravotních obtíží a srovnání tíživosti stavů jednotlivých poškozených, ale především náročnost potřebné péče a rozsah úkonů, které nesoběstačná osoba potřebuje.
17. Stěžovatelka dále namítá, že Nejvyšší soud se nevypořádal s jí tvrzeným rozporem mezi závěry prezentovanými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 a závěry obsaženými v nálezech
sp. zn. I. ÚS 46/12
a
sp. zn. II. ÚS 664/19
, a tvrdí, že příspěvek, který je účtován pečovatelskými službami jejich klientům, není skutečnou hodnotou odměny pracovníků pečovatelských služeb, neboť ta s výší příspěvku nijak nesouvisí. Ústavní soud předesílá, že v nálezu
sp. zn. I. ÚS 46/12
odkázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu, která aprobovala postup, v souladu s nímž se má za přiměřené vycházet při ocenění ošetřovatelské péče o příbuzného z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. V řízení navazujícím na tento nález odvolací soud nerespektoval jeho nosné důvody a vypočetl výši nároku na základě částky odpovídající minimálně mzdě. Ústavní soud proto v nálezu
sp. zn. I. ÚS 2930/13
ze dne 11. 11. 2014 (N 205/75 SbNU 297), kterým rozhodoval o další ústavní stížnosti téhož stěžovatele, opětovně zopakoval své úvahy o vhodnosti aplikace vyhlášky č. 505/2006 Sb. k ocenění hodnoty ošetřovatelské péče. V nálezu
sp. zn. II. ÚS 664/19
, jež se týkal jiné stěžovatelky (zastoupené stejným právním zástupcem jako stěžovatelka v nyní posuzované věci), odkázal Ústavní soud na své dva výše citované nálezy a opětovně zdůraznil, že při určení výše náhrady nákladů na péči na základě minimální mzdy obecné soudy postupovaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, který použití minimální mzdy jako pomocného vodítka výslovně odmítl a při formulaci kritérií pro stanovení výše náhrady nákladů na péči odkázal na příslušnou prováděcí vyhlášku č. 505/2006 Sb., kterou však nalézací soudy vůbec nezohlednily.
18. Právě s ohledem na nález
sp. zn. II. ÚS 664/19
rozhodl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve stěžovatelčině věci rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 1904/2021, v němž popsal judikatorní vývoj ohledně použitelných kritérií, od nichž se má odvíjet volná úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. vyčíslující náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem či jinou blízkou osobou, a vyjádřil svoji vázanost citovaným nálezem. Zdůraznil, že úvaha soudu by měla být podložena alespoň rámcovým zjištěním úkonů ve smyslu výčtu ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba. Jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládaného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem.
19. Z výše popsaného vývoje judikatury je zřejmé, že rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 navazuje na citované nálezy a že závěry v něm vyjádřené aprobují kritéria stanovená Ústavním soudem pro výpočet náhrady za osobní péči poskytovanou rodinnými příslušníky. Ústavní soud se proto neztotožňuje s tvrzením stěžovatelky, že by citované nálezy byly v rozporu s uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu. Nijak z nich neplyne, že by snad výše nároku měla být odvozena od výše odměny za práci (mzdy), kterou mají pečovatelé sjednanou se svým zaměstnavatelem jako poskytovatelem pečovatelských služeb, jak dovozuje stěžovatelka. Naopak z nich vyplývá, že se má jednat o odměnu, kterou by stěžovatelka jako klientka platila pečovatelské službě podle příslušné vyhlášky, kdyby si ji najala na všechny potřebné úkony (srov. nález
sp. zn. I. ÚS 2930/13
, bod 22). Stejné závěry plynou například z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1024/2023 ze dne 20. 3. 2024 týkajícího se téže stěžovatelky, jejíž ústavní stížnost byla řešena nálezem
sp. zn. II. ÚS 664/19
. Nejvyšší soud v něm zopakoval, že svým rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 překonal svou předchozí judikaturu a úvahu o stanovení výše náhrady přimkl ke kritériu pravděpodobné odměny za profesionální pečovatelské služby v návaznosti na vyhlášku č. 505/2006 Sb., nikoliv k příjmu pečovatele (bod 16).
20. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy měly vyjít z předpokládaného rozsahu smlouvy, Ústavní soud konstatuje, že tomuto požadavku obecné soudy dostály. I podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 mohou být jedním z vodítek ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony (bod 15 in fine). Jak uvedl Ústavní soud v usnesení
sp. zn. II. ÚS 1532/24
ze dne 29. 8. 2024, okolnost, že péče je poskytována nesoběstačné osobě průběžně během celého dne, bude spíše obvyklým jevem. Městský soud ve svém rozsudku sp. zn. 11 Co 268/2002 ostatně na stěžovatelčinu námitku reagoval konstatováním, že například Charita Nový Jičín v rozhodném období nerozlišovala pracovní dny či sobotu a neděli (začala tak činit až v období od 1. 6. 2017).
21. Argumentuje-li stěžovatelka rozhodnutím městského soudu ve své jiné věci, kterým jí měla být přiznána částka 130 Kč za hodinu péče, konstatuje Ústavní soud, že městský soud tuto námitku nepominul, odůvodnil, proč se od stěžovatelkou citovaného rozhodnutí odchyluje, a naopak odkázal na jiná rozhodnutí téhož soudu týkající se předchozích a následujících časových období, která považoval za relevantní (srov. bod 7 výše).
22. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. Nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti či příliš formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
23. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 2480/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130884&pos=486&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelů a) S. Č., b) V. Č. a c) V. K., zastoupených Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem, sídlem Za Poštou 112, Veselí nad Moravou, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 733/2024-555 ze dne 17. 6. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 102/2023-505 ze dne 19. 9. 2023 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. 9 C 1/2018-457 ze dne 9. 2. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Vsetínská nemocnice a.s., sídlem Nemocniční 955, Vsetín, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a.s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatelé se před obecnými soudy domáhali poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění jako odčinění duševních útrap. Tyto měly stěžovatelům vzniknout v důsledku úmrtí pana S. Č., manžela stěžovatelky b) a otce stěžovatele a) a stěžovatelky c). Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí žalobu napadeným rozsudkem zamítl (výroky I, II a III), neboť neshledal příčinnou souvislost mezi úmrtím pana S. Č. a postupem Vsetínské nemocnice a.s. (dále jen ""nemocnice""), vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem, při jeho léčbě. Podle názoru okresního soudu nedošlo ke vzniku odpovědnosti za škodu. Okresní soud vyhodnotil postup nemocnice jako postup lege artis. Současně okresní soud rozhodl o povinnosti stěžovatelů k náhradě nákladů řízení vedlejším účastnicím řízení a státu (výroky IV, V a VI).
2. Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení zahájeném k odvolání stěžovatelů potvrdil rozhodnutí okresního soudu (výrok I), přičemž nákladové výroky IV a VI soudu prvního stupně změnil (výrok II) tak, že snížil náhradu nákladů nemocnice. Dále krajský soud uložil stěžovatelům povinnost zaplatit vedlejším účastnicím i náhradu nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV).
3. Stěžovatelé podali proti rozsudku krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné, a rozhodl o povinnosti stěžovatelů zaplatit vedlejším účastnicím řízení náhradu nákladů dovolacího řízení.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvené v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy nevzaly v úvahu veškeré provedené důkazy a vycházely pouze ze znaleckého posudku zpracovaného Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Tento posudek podle stěžovatelů nevzal za podklad celý spisový materiál a vycházel pouze ze zdravotnické dokumentace, která nebyla vedena průkazně, jakož i čitelně, a podle jejich názoru obsahovala i nepravdivé informace, což odporuje požadavkům § 54 odst. 2 zákona o zdravotních službách. Stěžovatelé tvrdí, že tímto způsobem vzniká nerovné procesní postavení stran soudního řízení, neboť se zdravotnická dokumentace nachází pod kontrolou pouze jedné ze stran. Právě s ohledem na procesní nerovnost účastníků soudního řízení stěžovatelé požadují, aby došlo k obrácení důkazního břemene. Přestože si jsou stěžovatelé vědomi judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, která k tomuto procesnímu postupu přistupuje velmi zdrženlivě a pouze ve výjimečných případech, požadují, aby došlo k jejímu přehodnocení. Stěžovatelé v ústavní stížnosti dále poukazují na nepřezkoumatelnost rozhodnutí obecných soudů. Vytýkají jim nesprávné procesní postupy, nevhodné hodnocení důkazů a nedostatečné odůvodnění.
III.
Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatelé dovolávají.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržování ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Právní doktrína (viz podrobně např. Hájková, K., Kauzální nejistota v medicínskoprávních sporech. Časopis pro právní vědu a praxi, 2024, č. 1, s. 77-112), stejně jako ustálená judikatura Ústavního soudu považuje obrácení důkazního břemene za prostředek ultima ratio, který je namístě pouze tehdy, nelze-li tvrzení pacienta prokázat ani postupem podle § 129 odst. 2 občanského soudního řádu (srov. např. nálezy
sp. zn. I. ÚS 1785/21
z 28. 6. 2022 či
sp. zn. IV. ÚS 14/17
z 9. 5. 2018). K přistoupení obecného soudu k využití tohoto procesního postupu dochází typově v situacích, kdy zdravotnická dokumentace nebyla ze strany zdravotnického zařízení uschována, došlo k její ztrátě, anebo nebyla pořízena vůbec. Tomuto odpovídá rovněž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2793/2017 z 30. 5. 2019). S ohledem na tyto závěry Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatelů, že mělo být v nyní řešené věci obráceno důkazního břemeno. To, že se jednalo o řádně vedenou zdravotnickou dokumentaci, konstatoval i znalecký ústav, který ve věci vyhotovil znalecký posudek. Za dané situace proto bylo úkolem stěžovatelů, aby obecnému soudu přednesli taková skutková tvrzení a navrhli k nim odpovídající důkazy, ze kterých u soudů vyplyne důvodná pochybnost, která zvrátí závěr soudu o tom, že zdravotnická dokumentace byla vedena řádně. Stěžovatelé však žádné takové tvrzení podložené důkazy soudu nepřednesli, a to ani v rámci ústavní stížnosti. Ústavní soud shrnuje, že závěr obecných soudů, že zdravotnická dokumentace byla vedena řádně a pravdivě, obstojí. Tato námitka je proto námitkou zjevně neopodstatněnou.
9. Ústavní soud se neztotožňuje ani s názorem stěžovatelů, kteří považují napadená rozhodnutí obecných soudů za nepřezkoumatelná. Napadená rozhodnutí jsou pohledem práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny ) jasně, srozumitelně a dostatečně odůvodněna, zejména odůvodnění okresního soudu považuje ústavní soud za pečlivé a odpovídající řešené problematice.
10. Stěžovatelé nepřezkoumatelnost odůvodňují i skutečností, že soudy podle jejich názoru dostatečným způsobem nevysvětlily, proč neprovedly (další) jimi navržené důkazy. K tomu Ústavní soud konstatuje, že obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat (shodně též z poslední doby např. nález
sp. zn. III. ÚS 2344/23
z 30. 9. 2024). Ústavní soud v tomto směru zasahuje pouze v případech extrémních excesů. Takovým zjevným excesem bývá vada opomenutého důkazu. K té ovšem v nyní řešené věci nedošlo. Obecné soudy se k neprovedení navržených důkazů dostatečně vyjádřily. Okresní soud své závěry o neprovedení důkazů dostatečným způsobem odůvodnil, což shrnuje i krajský soud v napadeném rozhodnutí (srov. bod 8). Ústavní soud k tomu uvádí, že toto odůvodnění považuje za dostatečné a vyhovující standardům řádného procesu, a z hlediska ochrany ústavnosti proto obstojí.
11. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 501/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130885&pos=487&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Babáka, zastoupeného Mgr. Radomilem Mackem, advokátem, sídlem Pod Slovany 1888/12, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 168/2022-48 ze dne 19. 12. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ? pobočky v Pardubicích č. j. 52 Af 51/2021-48 ze dne 22. 6. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel, provozující velkoobchod s nápoji, dodával zboží také do Polska. Správce daně (Finanční úřad pro Pardubický kraj) provedl u stěžovatele daňovou kontrolu, a na jejím podkladě stěžovateli platebním výměrem snížil jím nárokovaný nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období květen 2016 na částku 138 660 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal stěžovatel odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo a rozhodnutí potvrdilo. Důvodem snížení nadměrného odpočtu bylo zjištění, že stěžovatelovo plnění ve vztahu k polskému subjektu BEER O'Clock Sp. z o. o. (dále jen ""BEER"") bylo zatíženo podvodem na DPH. U plnění polskému subjektu Wanda Siuda (dále jen ""Siuda"") pak stěžovatel neprokázal dodání zboží do jiného členského státu, a tím neprokázal splnění podmínek pro osvobození zdanitelného plnění od DPH.
2. Krajský soud v Hradci Králové ? pobočka v Pardubicích (dále jen ""krajský soud"") zamítl žalobu proti odvolacímu rozhodnutí. Co se týče plnění subjektu BEER, shledal, že správce daně řádně prokázal existenci daňového podvodu i naplnění tzv. vědomostního testu. Stěžovatelova argumentace podle krajského soudu zpochybňovala jednotlivosti, ale přehlížela, že na nestandardní objektivní okolnosti doprovázející plnění tomuto subjektu musel správce daně nahlížet komplexně. Krajský soud potvrdil též závěr vztahující se k neprokázání dodání zboží subjektu Siuda. Námitku vztahující se ke znepřístupnění dožádaných informací o automobilech dopravce označil krajský soud za nedostatečně specifikovanou.
3. Nejvyšší správní soud následně zamítl i stěžovatelovu kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu. Zdůraznil, že stěžovateli nebyly ex post kladeny k tíži žádné okolnosti, které nemohl zjistit; správce daně některé později zjištěné skutečnosti považoval za relevantní pouze ve vztahu k tomu, zda došlo k daňovému podvodu (což však stěžovatel nakonec připustil). Nejvyšší správní soud odmítl i stěžovatelovo tvrzení, že přijal všechna preventivní opatření, která si bylo možno představit, když se v podstatě omezil jen na ověření platné registrace svého odběratele k DPH.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel má za to, že rozhodnutím krajského soudu a Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen ""Listina"") a práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny). Tvrdí, že prokázal, že přijal všechna nezbytná opatření k zamezení své účasti na daňovém podvodu (pomocí kopie potvrzení řidičů dopravců, rámcové kupní smlouvy, ověření registrace odběratelů k DPH, potvrzení odběratelů o dodání zboží, komunikace s celním úřadem o uvedení zboží do volného daňového oběhu, fotodokumentace dodávek zboží a čestného prohlášení o způsobu a cíli přepravy), a jeho věc tak měla být posouzena podobně jako v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Afs 252/2017 ze dne 31. 7. 2018. Napadená rozhodnutí proto podle stěžovatele porušují jeho legitimní očekávání. Podrobně rozporuje některé jednotlivé objektivní skutečnosti, kterými správní orgány a správní soudy podpořily závěr, že došlo k daňovému podvodu nebo že byl splněn tzv. vědomostní test.
5. Brojí též proti tomu, že Nejvyšší správní soud z procesních důvodů nepřihlédl k jeho námitce týkající se toho, že si odběratel nenárokoval vratku spotřební daně. Nejvyšší správní soud odkázal na zásadu koncentrace řízení. Podle stěžovatele se těžiště dokazování před správcem daně soustředilo na konkrétní opatření přijatá stěžovatelem a prokázání dodání zboží do jiného členského státu, a této otázky se týkalo jen okrajově. Až ze závěrů správních soudů vyplynulo, že považují za stěžejní pro posouzení věci to, že odběratelé BEER a Siuda nepředkládali doklady, s jejichž pomocí by si bylo možno nárokovat vrácení spotřební daně. Nicméně jelikož šlo o otázku řešenou už před správcem daně (a podstatné skutečnosti tak byly součástí spisu správce daně), neměl se na ni vztahovat zákaz novot. Nejvyšší správní soud tak měl námitku posoudit a dospět na jejím základě k závěru, že nenárokování si vrácení spotřební daně nezakládá podezření z účasti na daňovém podvodu.
6. V souhrnu stěžovatel napadeným rozhodnutím vytýká, že z provedeného dokazování vyvodily závěry nesoucí znaky libovůle. Podle svého mínění jasně prokázal, že jím přijatá opatření byla dostačující a odpovídala do té doby bezproblémové dlouhodobé spolupráci s odběrateli. Ani jednotlivě, ani v souhrnu
se nepodařilo prokázat, že stěžovatel věděl nebo měl vědět o svém zapojení do daňového podvodu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario) a Ústavní soud je k řízení o ní příslušný.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tyto ústavní stížnosti však mají subsidiární povahu jako prostředek ochrany základních práv a svobod. Ústavní soud proto k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti neoprávněný zásah do základních práv a svobod jednotlivce.
9. Stěžovatel nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí dalšímu ""instančnímu"" přezkumu. Právo na spravedlivý (řádný) proces však nelze vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele. Uvedené základní právo totiž zajišťuje jen právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 3341/16
ze dne 20. 3. 2018). Okolnost, že stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí, tedy nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.
10. Ústavnímu soudu tedy v principu nenáleží, aby se znovu zabýval jednotlivými objektivními okolnostmi, jimiž správní orgány nebo správní soudy podpořily závěr, že došlo k daňovému podvodu a že byl naplněn tzv. vědomostní test, tedy že stěžovatel věděl nebo měl vědět, že se svým jednáním účastní plnění, které je součástí podvodu, a že nepřijal veškerá opatření, která po něm mohla být rozumně vyžadována, aby své účasti na něm zabránil (podobně např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 3051/24
ze dne 26. 11. 2024 nebo
sp. zn. II. ÚS 1310/24
ze dne 1. 7. 2024).
11. Stěžovatel navíc rozporuje vždy jen dílčí okolnost (např. proti krátké obchodní historii subjektu BEER klade jejich bezproblémovou obchodní spolupráci trvající po jeden rok do doby, než mělo dojít k plnění zatíženého podvodem na DPH, dále považuje za nevýznamnou platbu v hotovosti přes 1,5 mil. Kč, jelikož šlo o platbu jednorázovou, mimořádnou). Jak ale vyložily už správní soudy, jednotlivé nestandardní objektivní okolnosti je nutné posuzovat v jejich vzájemných souvislostech (viz body 33?35 rozsudku krajského soudu). Ústavní soud konstatuje, že shledává závěry správních soudů přesvědčivé, vnitřně konzistentní a řádně odůvodněné, prosté zjevného excesu dosahujícího ústavněprávní úrovně.
12. I stěžovatelova podústavní polemika se navíc místy míjí s tím, co je obsahem napadených rozhodnutí. Krajský soud i Nejvyšší správní soud například srozumitelně uzavřely, že v případě plnění dodaného subjektu BEER se pochybnosti správce daně netýkaly primárně uskutečnění plnění (tj. faktického dodání zboží do jiného členského státu EU; viz bod 37 rozsudku krajského soudu a bod 19 rozsudku Nejvyššího správního soudu). To činí polemiku týkající se excesivnosti pochybností o uskutečnění přepravy bezpředmětnou. Stejně tak stěžovatel opomíjí závěr Nejvyššího správního soudu v bodě 23 napadeného rozsudku, že sám už existenci podvodu v předchozím řízení implicitně připustil.
13. Právní jistota a předvídatelnost soudního rozhodování jsou nedílně spojeny s principy demokratického právního státu. Neodůvodněné rozdíly v soudním rozhodování porušují i ústavou chráněný princip rovnosti (k tomu viz např. nález
sp. zn. II. ÚS 1966/18
ze dne 17. 5. 2019, body 14?18). V nynějším případě však nedošlo k porušení právě uvedených principů tím, že by se správní soudy bez řádného odůvodnění odchýlily od závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 252/2017. Nejvyšší správní soud v bodě 30 napadeného rozsudku přesvědčivě vysvětlil, v čem se stěžovatelův a odkazovaný případ odlišují. Když tedy správní soudy, na rozdíl od věci řešené rozsudkem sp. zn. 5 Afs 257/2017, dospěly k závěru o nedostatečnosti přijatých opatření, neodchýlily se bez řádného odůvodnění od své předchozí judikatury.
14. Ústavní soud neshledal porušení práva na soudní ochranu ani ve vztahu k neprojednání námitek týkajících se podezřelosti nevyžádání vrácení spotřební daně. Nejvyšší správní soud se jimi odmítl zabývat (viz bod 27 napadeného rozsudku) zčásti proto, že představovaly skutkové novoty (k nimž Nejvyšší správní soud nepřihlíží na základě § 109 odst. 5 soudního řádu správního), zčásti proto, že šlo o argumentaci předloženou až v kasační stížnosti, k níž se tedy nemohl vyjádřit krajský soud (nepřípustná námitka podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního).
15. Ústavní soud vychází z toho, že už dříve ""dispoziční zásadu a také princip koncentrace řízení ve správním soudnictví neshledal za neústavní [viz nález
sp. zn. Pl. ÚS 12/99
ze dne 27. 6. 2000 (N 98/18 SbNU 355; 232/2000 Sb.)], neboť i když tento princip může být kritizován za to, že se vzdaluje zásadě materiální pravdy, nelze nevidět, že především a zcela nepochybně napomáhá k naplnění ústavního práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny). Po aktivně legitimovaných účastnících předcházejícího žalobního řízení lze tedy spravedlivě žádat, aby uplatnili veškeré důvody nezákonnosti správního rozhodnutí již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud tak neučiní, je legitimní, že z hlediska možnosti uplatnění argumentace v dalším stupni ponesou případné nepříznivé následky s tím spojené, neboť správní soudnictví je založeno na zásadě, že správní soud z vlastní iniciativy nepřezkoumává správní rozhodnutí nad rámec vymezený žalobcem a nenahrazuje žalobcovu iniciativu."" (nález
sp. zn. II. ÚS 2732/15
ze dne 12. 1. 2016, bod 17). Na těchto závěrech Ústavní soud setrvává i v nynější věci, neboť nelze dospět k závěru, že by aplikace § 109 odst. 5 a § 104 odst. 4 soudního řádu správního byla přehnaně formalistická a vedla k neakceptovatelnému zásahu do základních práv a svobod účastníků řízení či by způsobovala razantní rozpor s principy spravedlnosti a spravedlivého rozhodování. Z bodu 5 rozsudku krajského soudu plyne, že se ""nenárokování spotřební daně"" věnovalo už rozhodnutí o odvolání. Stěžovatel neuvádí, že mu cokoli bránilo vznést argumentaci uvedenou až v kasační stížnosti už v žalobě. Sám argumentuje jen tím, že jde o skutečnosti zjevné ze správního spisu. To však nemá vliv na to, že role Nejvyššího správního soudu má být přezkumná ve vztahu k rozhodnutím krajských soudů, a možnost odkazovat až v kasační stížnosti na vše, co je součástí spisu, by přezkumný charakter řízení o kasační stížnosti popřela.
16. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 3211/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130889&pos=488&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem Velké Náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 85/2024-2893 ze dne 11. 9. 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a M. M. a nezl. M. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel a první vedlejší účastnice jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích č. j. 19 P 54/2012-1275 ze dne 5. 11. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 284/2021-1539 ze dne 23. 2. 2022 byl pro styk mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem stanoven navykací režim.
2. Stěžovatel následně opakovaně navrhoval výkon rozhodnutí, kterým byly upraveny rozsah a forma kontaktu s nezletilým. Usnesením č. j. 19 P 54/2012-2737 ze dne 25. 1. 2024 okresní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený ve formě navykacího režimu (výrok I.). Dále vedlejší účastnici nařídil nahradit náklady řízení ve výši 5 100 Kč České republice (výrok II.) a uložil jí pokutu 50 000 Kč z důvodu neplnění povinností plynoucích z předchozích rozsudků okresního soudu a krajského soudu (výrok III.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
3. Usnesením napadeným ústavní stížností krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu změnil výroky II. a III. usnesení okresního soudu ze dne 25. 1. 2025. Stanovil, že náklady řízení České republiky ponesou z poloviny vedlejší účastnice i stěžovatel (každý uhradí 2 550 Kč). Dále zamítl návrhy stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí učiněné jeho podáními od 19. 5. 2021 do doby vydání napadeného usnesení. Závěrem rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení před soudy obou stupňů.
4. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím krajský soud porušil jeho základní práva, jakož i právní principy zaručené čl. 90 Ústavy a čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Stěžovatel má za to, že zachování dosavadního výchovného prostředí nezletilého bez toho, aby na nezletilého mohl jakkoliv výchovně působit, představuje vážné ohrožení pro osobnostní a emoční vývoj nezletilého. Odkazuje na nálezy Ústavního soudu, z nichž plyne, že rodiče mají právo pečovat o dítě v zásadě stejnou měrou; pokud soud svěří dítě do péče jednoho z rodičů, pak by mělo být dítěti umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byla tato zásada co nejvíce naplněna. Rozhodnutí krajského soudu je podle stěžovatele zcela v rozporu s dosavadním skutkovým stavem, kdy matka vždy záměrně navykacímu režimu bránila. Uvádí, že matka nezletilého nedbá na to, aby měl nezletilý dobrý prospěch, neposílala nezletilého delší dobu do školy a nezajistila mu řádnou psychologickou péči, čímž si měla zajistit dostatek času k tomu, aby nezletilého naprosto odcizila od otce a jeho rodiny.
6. K otázce zájmu dítěte se odkazuje na nález
sp. zn. I. ÚS 266/10
ze dne 18. 8. 2010, ve kterém Ústavní soud uvedl, že zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý rodič je dobrým rodičem. Odkazuje i na § 889 občanského zákoníku a dovozuje, že v napadeném usnesení krajského soudu jsou vynechány veškeré důkazy prezentované v soudním spisu, které přímo prokazují, že je to matka, která nezletilého od otce odcizila. Uvádí, že se krajský soud zastává matky jeho syna, aniž by provedl odpovídající dokazování. Stěžovatel označuje napadené rozhodnutí krajského soudu za nesprávné, nespravedlivé, nezakládající se na provedených důkazech a zjištěném skutkovém stavu.
7. Podáními ze dne 18. 12. 2024 a 27. 1. 2025 stěžovatel doplnil ústavní stížnost o stanovisko veřejného ochránce práv (týkající se postupu soudů v opatrovnickém řízení, průtahů v řízení a námitce podjatosti soudkyně okresního soudu) a stanoviska organizace Amalthea, která dne 16. 1. 2025 požádala krajský soud o zpětvzetí své zprávy ze dne 15. 7. 2024.
8. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů. Podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinněprávních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak opatrovnický soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 1740/19
ze dne 10. 12. 2019).
10. V posuzované věci krajský soud uvedl, že se stěžovatel opakovaně domáhal výkonu rozhodnutí (uložení pokuty matce nezletilého) ve věci styku s nezletilým. Primárním úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.
11. Ústavní soud ve své judikatuře zastává stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů (srov. nález
sp. zn. II. ÚS 4160/12
ze dne 23. 4. 2013).
12. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného řízení, v němž mu žádný z rozhodujících soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva. V odůvodnění odkázal na § 502 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, na jehož základě může soud uložit pokutu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte. Zároveň však odkázal na nálezy
sp. zn. III. ÚS 3462/14
ze dne 13. 10. 2015 a
sp. zn. II. ÚS 3573/18
ze dne 19. 3. 2019 s tím, že pokud je absence kontaktu mezi dítětem a oprávněným rodičem zapříčiněna postojem dítěte a současně není bez pochybností prokázáno, že je dítě negativně ovlivňováno druhým pečujícím rodičem, nelze podmínky pro uložení pokuty považovat za naplněné. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil, když měl za to, že okresní soud své rozhodnutí odůvodnil jen paušálně a plytce a při aplikaci § 502 zákona o zvláštních řízeních nepřihlédl k výše uvedené judikatuře Ústavního soudu (odst. 30 napadeného usnesení). Krajský soud sám provedl další dokazování a s ohledem na skutečnost, že se věc týká nezletilého, upřednostnil vlastní rozhodnutí ve věci. Dospěl k závěru, že před soudy obou stupňů bylo zjištěno, že nezletilý svůj odmítavý názor na styk se stěžovatelem (otcem) nezměnil. Opakovaně, zejména prostřednictvím opatrovníka, vyjádřil přání organizovat si kontakty s otcem a babičkou sám, bez soudních rozhodnutí, hrozby jejich výkonu a odnětí z péče matky. V této souvislosti zdůraznil, že přání nezletilého je dlouhodobé. Krajský soud dále konstatoval, že nezletilý opakovaně popsal své výhrady proti jednání stěžovatele (otce) a uvedl, že pokud otec své jednání nezmění, nezmění svůj přístup k vynucovaným kontaktům (odst. 32 odůvodnění napadeného usnesení). Krajský soud k výhradám nezletilého dodal, že to, že stěžovatel prostřednictvím své zmocněnkyně uvedl, že již nežádá odnětí nezletilého z péče matky, jeho umístění do ústavu a nezveřejňuje jeho osobní informace na sociálních sítích, automaticky neznamená, že nezletilý obratem změní svůj názor na styk se stěžovatelem. K přístupu matky nezletilého uvedl, že nepochybuje o tom, že přispěla v počátečních fázích řízení obdobnou měrou jako stěžovatel odcizení nezletilého od stěžovatele. Zároveň však dodal, že v celém dosavadním průběhu řízení nebylo prokázáno, že by její jednání či přístup nezletilého k otci byl výsledkem ovlivňování z její strany (odst. 34 napadeného usnesení). Uzavřel, že ukládání pokut matce nezletilého by na postoj nezletilého působilo kontraproduktivně a stěžovatelův návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v uvedeném období zamítl.
13. Stěžovatelova argumentace primárně spočívá na tom, že se se závěry krajského soudu neztotožňuje. To ovšem nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí musí ovšem přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídil, tedy mimo jiné, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěl a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinil. Této své povinnosti krajský soud podle názoru Ústavního soudu v napadeném rozhodnutí dostál.
14. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí krajského soudu je odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele. V závěrech krajského soudu Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.
15. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené stěžovatelovu ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 2352/24 #1
|
19. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130893&pos=489&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Šilhána, zastoupeného Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou se sídlem Příčná 327/1 Havířov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2767/2023-174 ze dne 11. 6. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 241/2022-148 ze dne 26. 4. 2023 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 9 C 315/2020-102 ze dne 15. 6. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Michaely Nitrové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel se žalobou domáhal zaplacení částky 417 000 Kč včetně příslušenství s odůvodněním, že se jedná o dosud neuhrazenou převodní cenu obchodního podílu sjednanou mezi ním a Michaelou Nitrovou, vedlejší účastnicí v řízení před Ústavním soudem. Okresní soud ve Frýdku-Místku žalobu napadeným rozsudkem zamítl (výrok I), neboť podle jeho názoru z obsahu smlouvy vyplývá, že stěžovatel převádí podíl v obchodní společnosti DB Trans s.r.o. na vedlejší účastnici bezúplatně a tato jej takto přijímá. Současně rozhodl o povinnosti stěžovatele k náhradě nákladů řízení vedlejší účastnice (výrok II).
2. Krajský soud v odvolacím řízení zahájeném k odvolání stěžovatele potvrdil rozhodnutí okresního soudu s upřesněním ve výroku I, že se žaloba na zaplacení částky 417 000 Kč s příslušenstvím zamítá, a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.
3. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 občanského soudního řádu jako nepřípustné. Dále Nejvyšší soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, jakož i právní principy zakotvené v čl. 2 odst. 4, čl. 4, čl. 90 a čl. 96 Ústavy a čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 17 Listiny základních práv Evropské unie.
5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy postupovaly v řešené věci ústavně nekonformním způsobem. Dostatečně nezohlednily vůli stran při výkladu právního jednání a zcela formalisticky odkazovaly na znění zákona, a to na § 209 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, jež stanoví obligatorní náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu. Obecné soudy měly dle jeho názoru akceptovat skutečnost, že vůlí stran byl úplatný převod obchodního podílu stěžovatele v obchodní společnosti DB Trans s.r.o.
III.
Posouzení procesních předpokladů a opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatel dovolává.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržování ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že by obecné soudy dostatečně nepřihlédly k vůli stran uzavřít úplatnou smlouvu o převodu obchodního podílu. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatel již v řízení před obecnými soudy uplatňoval obsahově identické námitky jako nyní v ústavní stížnosti, přičemž tyto námitky byly již řádně a srozumitelně zodpovězeny. Ústavní soud tedy shrnuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí v této otázce obstojí pohledem povinnosti soudní rozhodnutí řádně odůvodnit (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 2621/22
z 14. 2. 2023 a v něm odkazovanou judikaturu), vyplývající z práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
9. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovozovala, že převod obchodního podílu podle § 209 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020, musí být učiněn písemnou formou a podpisy na smlouvě musí být úředně ověřeny (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1018/2021 z 4. 5. 2022). S účinností od 1. 1. 2021 potom povinnost převádět podíl písemnou formou s úředně ověřenými podpisy zákonodárce v ustanovení § 209 odst. 2 zákona o obchodních korporacích stanovil výslovně. V této otázce se proto v napadených rozhodnutích od své ustálené soudní praxe neodchýlily. Nejvyšší soud rovněž ve svých rozhodnutích poukazuje na to, že tzv. disimulovaný právní úkon, kterým má být zastřen jiný právní úkon, platí zásadně namísto úkonu simulovaného, ovšem pouze v případě, odpovídá-li vůli subjektů a jsou-li u něj splněny i všechny ostatní náležitosti požadované zákonem pro jeho platnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4808/2017 z 26. 3. 2019 či usnesení téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 5387/2016 z 25. 1. 2017). Lze tedy uzavřít, že se nejedná o otázku řešenou dovolacím soudem rozdílně a obecné soudy se od závěrů Nejvyššího soudu neodchylují. Argumentace stěžovatele předložená v jeho ústavní stížnosti směřující proti napadeným rozhodnutím tak představuje pouze pokračující polemiku s - pro něj nepříznivým - výsledkem řízení. Ústavnímu soudu nepředkládá žádnou ústavněprávní argumentaci, ale vymezuje toliko vlastní právní závěry na danou věc.
10. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani stěžovatelově argumentaci směřující vůči napadenému usnesení Nejvyššího soudu, a to v částech, v nichž dovolací soud konstatuje, že stěžovatel nesplnil náležitosti dovolání. Ústavní soud souhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že stěžovatelovo dovolání nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jehož pohledem by měl dovolací soud přezkoumat, zda jsou naplněny podmínky přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatel pouze předkládá (obdobně jako v ústavní stížnosti) pouze svůj právní náhled na věc. Již ale nepředkládá otázku, kterou má Nejvyšší soud řešit, a nevysvětluje, proč zakládá přípustnost dovolání. Otázkou náležitostí dovolání se Ústavní soud obšírně zabýval v nálezu
sp. zn. I. ÚS 1564/23
z 29. 8. 2023, zejména v bodě 16. Ani v této části proto stěžovatelova ústavní stížnost nezakládá důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.
11. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 299/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130639&pos=490&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., advokáta, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 53 Co 40/2025-705, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 12. 2024, č. j. 25 P 37/2017-665, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a E. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Klíčovou otázkou v posuzované věci je míra důkazního standardu při prodlužování předběžného opatření v opatrovnické věci.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen ""obvodní soud"") usnesením ze dne 24. 9. 2024, č. j. 25 P 37/2017-510, ve znění usnesení Městského soudu v Praze (dále jen ""městský soud"") ze dne 1. 11. 2024, č. j. 53 Co 321/2024-593, nařídil předběžné opatření, kterým byly nezletilé děti J. K. a A. K. svěřeny do zatímní péče vedlejší účastnice, jejich matky. Stěžovateli byl tímto předběžným opatřením umožněn styk s dětmi za asistence organizace Area Fausta, a to každý týden v úterý od 16 do 18 hodin. Nyní napadeným usnesením obvodní soud prodloužil na dobu tří měsíců od vykonatelnosti platnost tohoto předběžného opatření. Obvodní soud v napadeném usnesení uvedl, že stávající úprava střídavé péče neposkytuje nezletilým bezpečné výchovné prostředí, kdy stěžovatel (otec) není schopen řešit konflikty bez výrazného a nekontrolovatelného projevu svých negativních emocí. Obvodní soud za účelem posouzení výchovných kompetencí rodičů a zjištění vzájemných vztahů ustanovil znalce z oboru psychologie a psychiatrie a současně upravil asistované styky. Při vydání napadeného usnesení obvodní soud vycházel především ze zpráv organizace Area Fausta pořízených v průběhu jednotlivých asistovaných setkání stěžovatele s dětmi. Z těchto zpráv vyplývá, že stěžovatel má mnohdy zřetelný problém se i v průběhu asistovaných setkání ovládat a sděluje dětem nevhodné informace (např. že vedlejší účastnice má psychickou chorobu a její výchova je nevhodná), kdy děti reagují obranou vedlejší účastnice a přáním zůstat v její péči.
4. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu odvoláním, které městský soud shledal nedůvodným a usnesení obvodního soudu nyní napadeným usnesením jako věcně správné potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvádí, že soudy svá rozhodnutí založily na skutečnostech, které ani nebyly prokázány. Stěžovatel má pro syny údajně představovat nebezpečí. Soudy obrací veškeré důkazy proti jejich smyslu a stěžovatelem navrhované důkazy neprovádějí vůbec. Prostředí u matky přitom děti závažným způsobem poškozuje, neboť mladší A. ve škole pláče (což nikdy dříve nedělal) a starší J. se ve škole projevuje agresivně, kdy za poslední pololetí dostal 11 poznámek za nevhodné chování a k tomu třídní i ředitelskou důtku (což se dříve, podobně jako u mladšího A., nikdy nedělo). Soudy uvedené chování dětí bez jakéhokoliv zřejmého důvodu přisuzují otci.
6. Soudy uvádějí, že děti nechtějí trávit čas s otcem, avšak pomíjejí, že soudy jsou povinny respektovat rodičovská práva stěžovatele jako otce, neboť děti doposud nemají reálnou představu o tom, co je pro ně výhodné a co nikoliv. Děti nechápou, že je pro ně dobré, aby byly vychovávány někým, kdo jim bude vštěpovat dobré vychování a disciplínu. Soudy taktéž zcela ignorují právo na rodinný život potomků z nové rodiny stěžovatele, kteří ze dne na den přišli o sourozence.
7. Stěžovatel se taktéž ohrazuje vůči argumentaci soudů, které částečně opřely odůvodnění napadených usnesení o závěry Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 vyslovené v usnesení o stížnosti proti usnesení o odložení věci. Státní zástupce v předmětném usnesení uvádí, že věc sice nedosahuje takové intenzity, aby byla řešena prostředky trestního práva, avšak dále je uvedeno, že fyzické tresty a psychicky hrubé jednání vůči dětem nemají ve výchově místo. Stěžovatel uvádí, že předmětné závěry státního zástupce jsou zcela spekulativní, a on neměl možnost se proti nim bránit. Argumentace těmito závěry v napadených usneseních je podle stěžovatele zcela nepřijatelná a stres u dětí je podle něho vyvolán výchovou matky.
8. Stěžovatel považuje za šokující, že soudy při prodloužení předběžného opatření vycházely ze zpráv organizace Area Fausta, a to, jak v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedly, až do doby, než budou známy závěry znaleckého posudku. Stěžovatel k tomuto uvádí, že je mu bráněno ve styku s dětmi a není vymáhán pravomocný rozsudek stanovící střídavou péči.
9. Stěžovatel dále podotýká, že již žádné další asistované styky prostřednictvím Area Fausta neproběhnou, neboť tato organizace podala na stěžovatele nepravdivé trestní oznámení. Je zde tedy jasně dán střet zájmů a jsou-li napadená rozhodnutí založena na podkladech této organizace, jsou nezákonná.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel není právně zastoupen advokátem, neboť doložil, že sám je advokátem, což je v souladu se závěry stanoviska pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
12. Ústavní soud přistupuje zdrženlivě k možnosti přehodnocování závěrů obecných soudů v rodinných věcech. Jsou to totiž tyto soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Už jen proto je Ústavní soud nemůže nahrazovat ve výkonu pravomoci ve věcech úpravy péče o nezletilé.
13. Ústavní soud soustavně zdůrazňuje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rozhodují-li soudy ve věcech týkajících se dětí, musejí se zabývat nejlepším zájmem dítěte, který má v takových případech prvořadý význam (viz nález ze dne 26. 4. 2023
sp. zn. IV. ÚS 147/23
).
14. Ve vztahu k názoru či přání dítěte Ústavní soud konstatoval, že je-li dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález
sp. zn. II. ÚS 2943/14
ze dne 16. 6. 2015 (N 110/77 SbNU 607)]. Nejlepší zájem dítěte má tedy při vyvažování vysokou prioritu [viz nález
sp. zn. I. ÚS 3216/13
ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529)].
15. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že věk 12 let je možno považovat za nejzazší možnou hranici, kdy je už dítě schopné uceleně prezentovat bez větší újmy svůj názor před soudem a po dosažení této věkové hranice je nezbytné, nebrání-li tomu zvlášť významné okolnosti, zjistit přání dítěte přímo před soudem. Nelze vyloučit, že i devítileté dítě jako mladší A. bude natolik rozumově a emocionálně vyspělé na to, aby bylo schopno se vyjádřit ke svému budoucímu výchovnému uspořádání (srov. závěry uvedené v nálezu ze dne 26. 5. 2014,
sp. zn. I. ÚS 2482/13
).
16. Ústavní soud je toho názoru, že soudy postupovaly při svém rozhodování při prodloužení předběžného opatření v souladu s výše uvedenými premisami. Stěžovateli lze přisvědčit, že ve věci bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které stanovilo střídavou péči. Nicméně návrhem matky bylo zahájeno řízeno o změně výchovy, a to především s ohledem na přání dětí, které jsou t. č. ve věku takřka 13 let a 9 let, tj. v souladu s judikaturou Ústavního soudu jsou již ve věku, kdy je nutno zohledňovat jejich názor velmi významně, nejsou-li dány okolnosti zvláštního zřetele hodné. Ústavní soud taktéž podotýká, že vyšlo-li v řízení najevo, že stěžovatelovy výchovné metody mohou být v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, je taktéž nutno k tomu přihlédnout. Není přitom zásadní, že jde o závěry státního zastupitelství z jiného (skončeného) řízení, neboť stěžovatel má právo a možnost tyto závěry rozporovat a k podpoře svých tvrzení navrhovat důkazy v probíhajícím opatrovnickém řízení. V ústavní stížnosti se stěžovatel omezil na pouhé popření pravdivosti těchto závěrů státního zástupce, z nichž částečně vycházel městský soud.
17. Jestliže soudy vyšly z průběžných zpráv organizace Area Fausta při posouzení, zda je nutné prodloužit trvání předběžného opatření, nespatřuje na tom Ústavní soud nic nepatřičného, neboť soudy vyčkávají na vyhotovení příslušného znaleckého posudku, na základě něhož bude možné ve věci meritorně rozhodnout, a předmětné zprávy poskytují nestranný popis průběhu schůzek. Napadená rozhodnutí lze považovat za dostatečně odůvodněná, neboť soudy vycházely nejenom ze zpráv (nezávislé) organizace Area Fausta, ale taktéž z názoru nezletilých J. a A., kteří ve svém věku již zvládnou formulovat své názory a svá přání, jakož i ze zprávy poskytnuté školským zařízením (z ní vyplývalo, že děti byly stěžovatelem fyzicky i verbálně napadány, když neznaly odpověď na znalostní otázky, a že si přejí zůstat nadále s matkou). Do doby vydání meritorního rozhodnutí ve věci, k němuž by mělo dojít vzhledem k naléhavosti věci velmi rychle, lze napadená rozhodnutí považovat za dostatečně odůvodněná a vydaná v souladu s kritérii nejlepšího zájmu nezletilých dětí.
18. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
II.ÚS 1186/24 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130640&pos=491&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Špatze, zemřelého dne 28. 5. 2024, zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem, sídlem náměstí 14. října 496/13, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2024 č. j. 28 Cdo 78/2024-202, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2023 č. j. 19 Co 30/2023-166 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. prosince 2022 č. j. 13 C 122/2022-144, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, sídlem Václavská 316/12, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, o procesním nástupci stěžovatele, takto:
V řízení o ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. II. ÚS 1186/24
bude namísto zemřelého stěžovatele Karla Špatze nadále pokračováno s Helenou Špatzovou, která jakožto jeho dědička a správce pozůstalosti spravuje pozůstalost po stěžovateli.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva"") a dále v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 3. 10. 2024 Helena Špatzová, zastoupená na základě plné moci JUDr. Martinem Purkytem, advokátem, Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatel Karel Špatz dne 28. 5. 2024 zemřel. Uvedla, že je pozůstalou manželkou a dědičkou po Karlu Špatzovi, zůstaviteli, původním žalobci a oprávněné osobě a že v současné době vykonává na základě dohody s ostatními dědici - dětmi Karla Špatze správu dědictví. Má tudíž za to, že je oprávněna vstoupit do předmětného řízení o ústavní stížnosti a činit veškeré úkony v řízení před Ústavním soudem za účelem bránění práv zemřelého, do nichž vstoupila jednak jako právní nástupkyně Karla Špatze, jednak jako jejich správce, a to do doby pravomocného potvrzení nabytí dědictví příslušným soudem.
3. S ohledem na výše uvedené Helena Špatzová navrhla, aby Ústavní soud podle § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""o. s. ř.""), ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""), vydal usnesení, že v řízení bude pokračováno s Helenou Špatzovou, pozůstalou manželkou po původním stěžovateli Karlu Špatzovi.
4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 1. 2025 č. j. 9 D 766/2024-69, vydaným pověřenou soudní komisařkou JUDr. Věrou Sáblíkovou, notářkou, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, vydaným ve věci řízení o pozůstalosti po zemřelém Karlu Špatzovi, byla pozůstalá manželka Helena Špatzová jmenována správkyní celé pozůstalosti po shora uvedeném zůstaviteli, kterou je oprávněna spravovat v plném rozsahu. Správce pozůstalosti při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti, které příslušely zůstaviteli.
5. Zákon o Ústavním soudu nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst. 2 o. s. ř.).
6. Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, čímž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), posuzoval Ústavní soud otázku, zda může v řízení pokračovat s právními nástupci stěžovatele či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, či tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
7. Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy (nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků), a dospěl k závěru, že nejde o právo, jež by bylo podle hmotného práva vázáno toliko na osobu zemřelého stěžovatele, tj. které by ze zákona či jeho vlastní podstaty nepřecházelo na právní nástupce. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. Cdo 2335/2021 činnost správce pozůstalosti vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku je činností naplňující prostou správu podle § 1405 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (činit vše, co je nutné k zachování spravovaného majetku), tak, aby nedošlo ke zhoršení stavu přiznaného restitučního nároku zejména tím, že se vlivem času (kdy převod pozemků uplatňují i další restituenti) zmenší výběr vhodných náhradních pozemků ve vlastnictví státu. Za této situace Ústavní soud rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Helenou Špatzovou, jakožto osobou spravující pozůstalost po stěžovateli, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
IV.ÚS 454/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130645&pos=492&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného JUDr. Michalem Mandzákem, advokátem, sídlem Pernerova 697/35, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2024, čj. 44 To 380/2024-18561, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel jako obviněný v trestním řízení vznesl proti všem členům rozhodujícího senátu trestního soudu námitku podjatosti. O ní Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl tak, že se členové rozhodujícího senátu nevylučují z trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 99/2024. Stěžovatel neuspěl se stížností u Městského soudu v Praze.
2. Ústavní stížnost proti rozhodnutím, podle kterých soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Totéž platí pro rozhodnutí, která taková rozhodnutí potvrdila, resp. která zamítla stížnost [stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)].
3. Stěžovatel si je tohoto stanoviska vědom, sám jej v ústavní stížnosti zmiňuje. Dovolává se bodu 33 stanoviska, který z obecného pravidla nepřípustnosti ústavní stížnosti připouští výjimku. Podle stěžovatele ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Tyto argumenty jsou však nepřesvědčivé. Jde o poměrně mlhavou koláž argumentů, která se skládá z požadavku na objektivní nestrannost, právní jistotu a procesní ekonomii či vyjádření předsedy rozhodujícího senátu a dalších jeho členů. Stěžovatel fakticky neuvádí žádné argumenty, které by upozornily na systémový či strukturální problém ústavního významu. Nadto upnul pozornost převážně na vlastní situaci, především na různá vyjádření různých osob (srov. body 33 a 34 ústavní stížnosti).
4. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
soudce zpravodaj
|
I.ÚS 13/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130649&pos=493&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky advokátky Marie Vítkové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2024 č. j. 31 To 373/2024-407, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva nebýt podrobena nuceným pracím podle čl. 4 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva"") a čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla na základě plných mocí od advokátky JUDr. Kamily Čechové ustanovena zmocněnkyní pro zastupování dvou nezletilých poškozených v trestním řízení, přičemž opatrovnice i stěžovatelka jsou dle evidence České advokátní komory spolupracujícími advokátkami. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 8. 2024 č. j. 2 T 165/2023-390, byla stěžovatelce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů zmocněnce ve výši 24 393 Kč. Proti tomuto usnesení podali tehdy již odsouzení stížnost, neboť by pro ně úhrada odměny a náhrady zmocněnkyni byla likvidační kvůli jejich majetkovým poměrům. Krajský soud jako soud stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí okresního soudu zrušil a návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce podle § 151 odst. 2, odst. 6 trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zamítnul. V odůvodnění se nezabýval námitkami odsouzených, nicméně dospěl k závěru, že ustanovení zmocněnkyně opatrovnicí bylo neúčelné a nelze tak požadovat nároky z odměny a náhrady hotových výdajů po státu. V tomto odkázal krajský soud na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně usnesení ze dne 21. 2. 2022 č. j. 1 To 1/2022-596, z nějž vyplývá, že je-li opatrovníkem v trestním řízení advokát, je další ustanovení advokáta-zmocněnce nadbytečné. Totéž krajský soud dokládá odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2023
sp. zn. II. ÚS 3204/22
. Uzavírá, že odměna i náhrada hotových nákladů byla již uhrazena opatrovnici, proti které má nynější stěžovatelka svůj nárok uplatnit, neboť jejím neúčelným postupem tento nárok vznikl.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka tuto ústavní stížnost, v níž se domáhá jeho zrušení pro porušení jejího ústavně zaručeného práva nebýt podrobena nuceným pracím podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy a čl. 9 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti však stěžovatelka dále nerozvádí relevantní ústavněprávní argumentaci a pouze cituje právní úpravu trestního řádu a zákona o obětech trestných činů. Nepropojuje tyto odkazy ani skutkový stav s relevantními námitkami porušení základních práv a ani neuvádí relevantní judikaturu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Stěžovatelka je sama advokátkou a splňuje tak požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).
IV.
Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
7. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má návrh na zahájení řízení obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Je nepochybné, že zákon o Ústavním soudu nabádá stěžovatele, aby v ústavní stížnosti uváděli dostatečně konkrétní skutečnosti, o něž svou ústavní stížnost opírají, včetně toho, v čem konkrétně měl neústavní zásah do jejich základních práv spočívat nebo jaká ustanovení zákona měla být konkrétně porušena. Ústavní soud k těmto náležitostem ústavní stížnosti již dříve uvedl [srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 632/06
ze dne 24. 10. 2006 (U 12/43 SbNU 639)], že výčet ustanovení Listiny či Úmluvy, která měla být podle přesvědčení stěžovatelky porušena, nelze považovat za ústavně právně relevantní argumentaci. Ústavní soud není sice vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, však nezbavuje stěžovatelku povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [srov. § 34 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 1 o. s. ř.].
8. Z ústavní stížnosti tedy nijak nevyplývá, jak měla být porušena základní práva stěžovatelky. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a nedospěl k závěru, že by postup soudu porušil zákaz nucených prací, jak tvrdí stěžovatelka. Rozhodnutí o nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů krajský soud náležitě odůvodnil a rozhodoval v souladu s právním řádem. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nedostála povinnosti náležitě tvrdit a odůvodnit zásah do jejích základních práv a svobod, když nijak nevyložila, v čem konkrétně shledává protiústavnost napadeného usnesení krajského soudu. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 14/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130650&pos=494&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky advokátky Marie Vítkové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2024 č. j. 31 To 372/2024-402, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") a § 72 a násl. zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu"") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva nebýt podrobena nuceným pracím podle čl. 4 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ""Úmluva"") a čl. 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina"").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla na základě plných mocí od advokátky JUDr. Kamily Čechové ustanovena zmocněnkyní pro zastupování dvou nezletilých poškozených v trestním řízení, přičemž opatrovnice i stěžovatelka jsou dle evidence České advokátní komory spolupracujícími advokátkami. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 8. 2024 č. j. 2 T 165/2023-389, byla stěžovatelce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů zmocněnce ve výši 31 073 Kč. Proti tomuto usnesení podali tehdy již odsouzení stížnost, neboť by pro ně úhrada odměny a náhrady zmocněnkyni byla likvidační kvůli jejich majetkovým poměrům. Krajský soud jako soud stížností napadeným rozhodnutím rozhodnutí okresního soudu zrušil a návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce podle § 151 odst. 2, odst. 6 trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zamítnul. V odůvodnění se nezabýval námitkami odsouzených, nicméně dospěl k závěru, že ustanovení zmocněnkyně opatrovnicí bylo neúčelné a nelze tak požadovat nároky z odměny a náhrady hotových výdajů po státu. V tomto odkázal krajský soud na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně usnesení ze dne 21. 2. 2022 č. j. 1 To 1/2022-596, z nějž vyplývá, že je-li opatrovníkem v trestním řízení advokát, je další ustanovení advokáta-zmocněnce nadbytečné. Totéž krajský soud dokládá odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 8. 9. 2023
sp. zn. II. ÚS 3204/22
. Uzavírá, že odměna i náhrada hotových nákladů byla již uhrazena opatrovnici, proti které má nynější stěžovatelka svůj nárok uplatnit, neboť jejím neúčelným postupem tento nárok vznikl.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka tuto ústavní stížnost, v níž se domáhá jeho zrušení pro porušení jejího ústavně zaručeného práva nebýt podrobena nuceným pracím podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy a čl. 9 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti však stěžovatelka dále nerozvádí relevantní ústavněprávní argumentaci a pouze cituje právní úpravu trestního řádu a zákona o obětech trestných činů. Nepropojuje tyto odkazy ani skutkový stav s relevantními námitkami porušení základních práv ani neuvádí relevantní judikaturu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Stěžovatelka je sama advokátkou a splňuje tak požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).
IV.
Vlastní posouzení věci Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
7. Podle ustanovení § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má návrh na zahájení řízení obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Je nepochybné, že zákon o Ústavním soudu nabádá stěžovatele, aby v ústavní stížnosti uváděli dostatečně konkrétní skutečnosti, o něž svou ústavní stížnost opírají, včetně toho, v čem konkrétně měl neústavní zásah do jejich základních práv spočívat nebo jaká ustanovení zákona měla být konkrétně porušena. Ústavní soud k těmto náležitostem ústavní stížnosti již dříve uvedl [srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 632/06
ze dne 24. 10. 2006 (U 12/43 SbNU 639)], že výčet ustanovení Listiny či Úmluvy, která měla být podle přesvědčení stěžovatelky porušena, nelze považovat za ústavně právně relevantní argumentaci. Ústavní soud není sice vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatelku povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [srov. § 34 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 1 o. s. ř.].
8. Z ústavní stížnosti tedy nijak nevyplývá, jak měla být porušena základní práva stěžovatelky. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a nedospěl k závěru, že by postup soudu porušil zákaz nucených prací, jak tvrdí stěžovatelka. Rozhodnutí o nepřiznání odměny a náhrady hotových výdajů krajský soud náležitě odůvodnil a rozhodoval v souladu s právním řádem. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nedostála povinnosti náležitě tvrdit a odůvodnit zásah do jejích základních práv a svobod, když nijak nevyložila, v čem konkrétně shledává protiústavnost napadeného usnesení krajského soudu. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu
|
I.ÚS 512/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130654&pos=495&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2024 č. j. 5 As 283/2024-20, za účasti České advokátní komory, sídlem Národní 16, Praha, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj ústavní stížnost stěžovatelky doručenou 14. 2. 2025 odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak ze stejných důvodů jako v usneseních odmítajících ústavní stížnosti téže stěžovatelky se stejnou vadou spočívající v chybějícím právním zastoupení ve sporech o určení advokáta s Českou advokátní komorou v situaci, kdy o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti požádala na samém sklonku dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti (nyní 7. 2. 2025), viz např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 3518/24
ze 16. 1. 2025 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 3177/24
ze 4. 12. 2024 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Na odůvodnění těchto usnesení soudce zpravodaj stručně, ve smyslu § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, odkazuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj
|
II.ÚS 258/25 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130655&pos=496&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Robinem Mlynářem, advokátem, sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 11. 2024, č. j. 14 To 310/2024 - 180, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 8. 2024, č. j. 0 PP 339/2016 - 153, spojené s žádostí o přednostní projednání věci a s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Stěžovatel si v minulosti odpykával trest odnětí svobody, ze kterého byl usnesením Okresního soudu v Pardubicích (""okresní soud"") ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 0 PP 339/2016, podmíněně propuštěn. Současně mu byla podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání sedmi let a vysloven dohled. Zvláštní podmínkou osvědčení pak byla stanovena povinnost ve zkušební době dle svých sil nahradit škodu způsobenou trestnou činností.
2. Okresní soud napadeným usnesením po uplynutí zkušební doby rozhodl, že stěžovatel vykoná zbytek trestu, neboť nesplnil podmínky osvědčení. Ve zkušební době sice vedl řádný život, na povinnost k náhradě škody však zcela rezignoval. Za sedm let uhradil pouhých 80 000 Kč, přitom si s ohledem na své vzdělání mohl obstarat mnohem lépe ohodnocené zaměstnání. Ve prospěch stěžovatele pak nesvědčila ani skutečnost, že pracoval pouze 4 hodiny denně.
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (""krajský soud"") následně zamítl stížnost stěžovatele, potvrdil přitom závěry okresního soudu. Přístup stěžovatele k náhradě škody označil za nepřijatelný, přitom naděje pro poškozené byla jedním z hlavních motivů podmíněného propuštění. Oproti pozici jednatele ve společnosti X, kterou zastával stěžovatel před odsouzením, se nyní dobře placené práci vyhýbal. Zcela zaviněně nevyužil svůj výdělkový potenciál (až 70 000 Kč měsíčně, jak sám připouští), když pobíral mzdu, která nedosahovala ani mzdy zaručené.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že krajský soud své rozhodnutí založil výhradně na skutečnosti, že během zkušební doby uhradil pouze 80 000 Kč. Takové rozhodnutí je však v rozporu s nálezy Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 2065/23
a
sp. zn. II. ÚS 2858/23
, zejména se závěrem, že při posuzování otázky, zda odsouzený splnil povinnost k náhradě škody podle svých sil, musí obecné soudy zohlednit nemajetnost odsouzeného.
5. Stěžovatel dokládá, že ve zkušební době proti němu byly a stále jsou vedeny exekuce k vymožení částky cca 2,8 mil. Kč. Část příjmů měl proto exekučně zabavenou, současně měl vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a manželce. Nad rámec exekučních srážek nebylo v jeho možnostech, aby hradil mimořádné platby poškozeným a sám měl z čeho existovat. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutím o vykonání trestu je fakticky trestán za svoji nemajetnost.
6. Stěžovatel také upozorňuje, že byl na svůj závazek upozorněn až po pěti letech z celkově sedmileté zkušební doby, nadto v době ekonomické krize. Po dobu pěti let, kdy soud mohl kdykoliv z důvodu neplnění stanovených podmínek rozhodnout o nařízení zbytku výkonu trestu, tak soud neučinil a nyní, po více než deseti letech od odsouzení a nástupu k výkonu trestu, je nucen vykonat zbývající část trestu, ačkoliv vedl řádný život.
7. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv dle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
8. Stěžovatel dodatečně podal Ústavnímu soudu návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a výzvy k nastoupení zbytku trestu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2024, č. j. 6 T 4/2012 - 4308, která mu byla v mezidobí doručena.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Po prostudování ústavní stížnosti a napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že jde-li o samotnou přeměnu trestu, posouzení splnění podmínek k nařízení výkonu trestu odnětí svobody je zcela věcí obecných soudů a zásah Ústavního soudu by byl namístě toliko při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro rozhodnutí, kdy by napadené rozhodnutí bylo projevem zřejmé interpretační libovůle, nebylo odůvodněno nebo by jeho odůvodnění bylo zatíženo závažnými logickými rozpory. K takovému pochybení však v posuzovaném případě nedošlo, neboť pro rozhodnutí o vykonání zbytku trestu byly splněny zákonné podmínky a svá rozhodnutí okresní i krajský soud logicky a srozumitelně odůvodnily.
11. Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatele, že má být trestán za nemajetnost. V odkazovaných věcech
sp. zn. II. ÚS 2858/23
a
sp. zn. II. ÚS 2065/23
Ústavní soud vytkl obecným soudům nedostatečnost hodnocení možností stěžovatelek platit náhradu škody. Obecné soudy tehdy nezjišťovaly, zda stěžovatelky měly nějaké zbytné prostředky, majetek, který by mohly zpeněžit, ani zda měly možnost si další prostředky opatřit. Takovým deficitem však nyní napadená rozhodnutí netrpí. Jak bylo uvedeno výše, obecné soudy se možností dosáhnout vyššího výdělku stěžovatele podrobně zabývaly. Oproti citovaným rozhodnutím je v nyní posuzované věci zjevné, že stěžovatel netrpí zdravotními problémy ani není vyššího věku, což by objektivně mohlo ovlivnit jeho uplatnění na pracovním trhu. Bylo tedy zcela na vůli stěžovatele, aby nedostatek peněžních prostředků vyřešil obstaráním si lépe placeného zaměstnání odpovídajícího jeho schopnostem a jeho kvalifikaci, a to na celý úvazek. Teprve tehdy by bylo možné uznat, že vyvíjel maximální úsilí, aby svým povinnostem dostál.
12. Ústavní soud je s obecnými soudy zajedno, že počínání stěžovatele vypovídá spíše o snaze se vyhnout placení náhrady škody poškozeným. Je přitom odpovědností samotných odsouzených, jak přistoupí k plnění podmínek osvědčení. Neaktivizovala-li stěžovatele ani opakovaná upozornění probačního úředníka a hrozba vykonání zbytku trestu, nezbylo obecným soudům než konstatovat, že podmínky pro osvědčení stěžovatel nesplnil. Jiný výsledek nemohl ani stěžovatel sám racionálně očekávat.
13. Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a předložených soudních rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými usneseními nedošlo ke stěžovatelem namítanému zásahu do jeho základních práv. V dané věci okresní i krajský soud vyložily a aplikovaly podústavní právo ústavně konformně a také odůvodnění jejich rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí.
14. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
15. Jelikož Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti. Ze stejného důvodu Ústavní soud zvlášť nerozhodoval ani o stěžovatelově návrhu na projednání věci mimo pořadí, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2720/24 #2
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130669&pos=497&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně Daniely Zemanové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2024 č. j. 26 Co 159/2024-76 a usnesení Okresního soudu Brno venkov ze dne 23. 2. 2024 č. j. 55 EXE 1563/2023-56 za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a. s., sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.
2. Okresní soud Brno-venkov (""okresní soud"") dne 22. 9. 2023 pověřil příslušného soudního exekutora vedením exekuce proti stěžovatelce, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 12. 2020 č. j. 67 C 336/2016-170, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021 č. j. 29 Co 319/2021-185, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2022 č. j. 23 Cdo 3609/2021-213. Dne 10. 11. 2023 předložil soudní exekutor soudu návrh stěžovatelky na částečné a úplné zastavení exekuce. Okresní soud napadeným usnesením řízení o návrhu stěžovatelky na částečné zastavení exekuce zastavil (výrok I), návrh stěžovatelky, aby byla exekuce zcela zastavena, zamítl (výrok II).
3. Stěžovatelka odvoláním napadla pouze výrok II. Krajský soud v Brně napadeným usnesením výrok II okresního soudu potvrdil ve znění: ""Návrh povinné, aby exekuce vedená soudním exekutorem, Mgr. Petrem Porostlým pod sp. zn. 230 Ex 1023/23 byla zastavena, se zamítá.""
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti setrvala na své argumentaci, že exekuce má být zastavena z důvodu, že společnost Yellow Dragon Enterprise, LLC, (""jiná společnost"") nabídla oprávněné úhradu exekucí vymáhané pohledávky. Stěžovatelka poukázala přitom na § 1936 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a požadovala po oprávněné, aby jí před splněním dluhu postoupila svoji pohledávku, a to včetně všech podkladů. Oprávněná údajně odmítla předat jiné společnosti veškeré podklady pro uplatnění dluhu a odmítla přijmout nabídku splnění dluhu. Stěžovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 3194/18
a komentář k občanskému zákoníku. Dodala, že odmítnutí nabídky plnění za daného stavu je šikanózním výkonem práva v exekučním řízení. Obecné soudy se údajně s jejími argumenty nevypořádaly.
5. Stěžovatelka navrhla provedení důkazů spisovým materiálem obecných soudů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""zákon o Ústavním soudu""). Zjistil, že stěžovatelka výrok okresního soudu, kterým zastavil řízení o návrhu na částečné zastavení exekuce, nenapadla odvoláním. Jinými slovy nevyčerpala všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je proto v části, která směřuje proti výroku I okresního soudu, nepřípustná.
7. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Stěžovatelka je advokátkou, tudíž podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemá povinnost být právně zastoupena jiným advokátem, jak vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je v části, ve které byla shledána přípustnou, zjevně neopodstatněná.
9. Výhrady stěžovatelky v ústavní stížnosti lze shrnout následovně. Stěžovatelka namítá, že tzv. jiným důvodem pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. měla být nabídka třetí osoby na zaplacení jejího dluhu, kterou byla oprávněná podle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku povinna přijmout. Okresní soud provedeným dokazováním zjistil, že třetí osoba skutečně oprávněné nabídku na zaplacení pohledávky učinila. Advokátka oprávněné se třetí osobou komunikovala vyčíslení výše pohledávky a další okolnosti, za kterých by bylo možné nabídku přijmout a pohledávku na třetí osobu postoupit. Následně však třetí osoba požadovala po oprávněné vedle pravomocných rozhodnutí, na základě kterých pohledávka vznikla, i předání originálu dodatku k účastnické smlouvě. Ten však není podkladem (exekučním titulem) pro vymáhání předmětné pohledávky. Třetí osoba reálně podle zjištění soudů dluh stěžovatelky neuhradila, což ostatně netvrdí ani stěžovatelka. Závěr obecných soudů, že za dané situace není důvod pro zastavení exekuce naplněn, je tak podložen provedeným dokazováním i jeho zhodnocením ve smyslu aplikované právní úpravy. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by se ze strany vedlejšího účastníka jednalo o šikanózní výkon práva.
10. Na nyní posuzovanou věc nelze vztáhnout ani závěry vyplývající ze stěžovatelkou odkazovaného nálezu ze dne 1. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 3194/18
, který se týkal nepřiměřeně vysokých úroků z prodlení. V něm Ústavní soud výslovně uvedl, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší zabývat se zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Nezohlednění těchto kritérií při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí představuje porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zatímco v nálezem řešené věci bylo zjevné, že nalézací soud přiznal žalobci nemravný úrok z prodlení (ve výši 1 % denně), takže exekuční titul trpěl od samého počátku zásadními vadami, v nyní posuzované věci, na rozdíl od citovaného nálezu, žádné takové okolnosti, které by mohly byť jen naznačovat, že vedlejší účastnice řízení získává exekuční titul, jehož vymáhání by mohlo vést ke zjevné nespravedlnosti či dokonce rozporu s principy právního státu, nebyly známy.
11. Ústavní soud, který se zaměřil na zkoumání ústavněprávních otázek, vyšel z údajů uvedených v odůvodnění obecných soudů a vyžádání spisového materiálu proto považoval za nadbytečné. Skutkový stav totiž obecné soudy zjistily v předchozím řízení a své závěry dostatečně popsaly v napadených rozhodnutích.
IV.
Závěr
12. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy neporušily stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva, a její ústavní stížnost proto odmítl zčásti jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a zčásti pro nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu
|
III.ÚS 2257/24 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130699&pos=498&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Paraškevové, zastoupené Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem, se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2024, č. j. 1 As 38/2023-57, a výrokům I, III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. června 2024, č. j. 57 A 179/2018-268, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka požádala o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice, které získala studiem v bakalářském programu oboru Právo na nestátním vzdělávacím zařízení vysokoškolského vzdělání - Moskevském institutu podnikatelství a práva v Moskvě, Ruské federaci, prostřednictvím Mezinárodního institutu podnikatelství a práva v Praze, s. r. o. Správní orgány její žádost zamítly. Stěžovatelka proto podala žalobu ke krajskému soudu.
2. Krajský soud v této věci rozhodoval celkem třikrát. Nejprve rozsudkem č. j. 57 A 179/2018-63 žalobě stěžovatelky vyhověl a rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Uzavřel, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav, který by vedl k závěru, že stěžovatelka není absolventkou zahraniční vysoké školy, případně k závěru o odlišnosti srovnávaných studijních programů. Rozsudek krajského soudu následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 As 320/2020-31. Ve shodě s krajským soudem považoval za rozhodné pro uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání splnění dvou podmínek. Zaprvé žadatel musí být absolventem zahraniční vysoké školy, zadruhé studijní programy nesmí být v podstatných rysech odlišné. Rozsudek krajského soudu považoval za nesprávný z důvodu, že krajský soud nijak neodůvodnil svou úvahu, podle které by správní orgán mohl vyvrátit průkaznost předloženého diplomu pouze rozhodnutím ruských státních orgánů o odebrání diplomu či prohlášení státní závěrečné zkoušky za neplatnou. Krajský soud se dále nijak nevyjádřil k argumentaci vedlejšího účastníka, že Mezinárodní institut podnikatelství a práva neměl oprávnění poskytovat odbornou přípravu v oboru Právo na území České republiky a zaměřenou na přípravu občanů České republiky. Při hodnocení srovnatelnosti studijních programů krajský soud pominul významné skutečnosti nasvědčující tomu, že ve studijních programech jsou podstatné rozdíly, a nijak neodůvodnil, jak měly správní orgány tyto pochybnosti dokazováním odstranit.
3. Ve svém druhém rozsudku č. j. 57 A 179/2018-145 krajský soud žalobě stěžovatelky opět vyhověl a rozhodnutí vedlejšího účastníka a prvostupňového správního orgánu zrušil a vrátil věc vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení. Učinil tak proto, že Nejvyšší správní soud se ve zrušujícím rozhodnutí nijak nevyjádřil k odpovědnosti správního orgánu za náležité zjištění skutkového stavu. Správní orgány měly povinnost vyvrátit správnost stěžovatelkou předložených listin. Konkrétně měly prokázat, že institut udělující osvědčení o vzdělání nemá oprávnění uskutečňovat odbornou přípravu v oboru právo mimo území Ruské federace, a že studijní programy jsou v podstatných rysech odlišné.
4. Napadeným rozsudkem č. j. 1 As 38/2023-57 Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu opět zrušil. Uvedl, že stěžovatelka doložila správnímu orgánu potřebné dokumenty, které samy o sobě stačily správnímu orgánu v dané věci k vydání zamítavého rozhodnutí, proto nemusel obstarávat další důkazy. Podmínka absolvování zahraničního studia může být splněna pouze studiem v zahraničí, případně v tuzemsku za podmínky, že je vzdělávání pokryto akreditací, kterou subjekt realizující výuku skutečně disponuje, a výuka odpovídá reálně poskytovanému studijnímu programu. Ani jednu z těchto skutečností stěžovatelka nesplnila, tudíž správní orgán nemusel skutkový stav dále zjišťovat. Hodnocení srovnatelnosti studijních programů je s ohledem na nenaplnění první podmínky pro uznání nadbytečné.
5. Po vrácení věci Nejvyšším správním soudem krajský soud rozhodoval potřetí, a to v situaci, kdy v mezidobí správní orgány v důsledku druhého zrušujícího rozsudku krajského soudu rozhodovaly o žádosti stěžovatelky znovu, znovu ji zamítly a stěžovatelka jejich rozhodnutí znovu napadla žalobou. Napadeným rozsudkem č. j. 57 A 179/2018-268 krajský soud řízení o původní žalobě stěžovatelky spojil s řízením o její druhé žalobě, zrušil rozhodnutí správních orgánů vydaná v období mezi druhým zrušujícím rozsudkem krajského soudu a druhým zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu, žalobu proti původnímu zamítavému rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Spojení řízení o obou žalobách odůvodnil krajský soud tím, že obě žaloby směřovaly proti rozhodnutím o téže žádosti stěžovatelky, tedy spolu právně i skutkově souvisí. Rozhodnutí, proti kterým směřovala druhá žaloba stěžovatelky, zrušil, neboť odporovala principu ne bis in idem (rozsudek sp. zn. 2 Azs 307/2015-41). Žalobu stěžovatelky proti původnímu rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítl v souladu se závazným názorem Nejvyššího správního soudu. Protože měl vedlejší účastník v řízení plný úspěch, náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, ty mu však nevznikly, proto krajský soud právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka podává proti shora označeným výrokům třetího rozsudku krajského soudu a proti druhému rozsudku Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně žádá o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
7. Namítá, že Nejvyšší správní soud se nepřípustně věnoval výkladu pojmu ""zahraniční vysokoškolské studium"". Tímto výkladem se vedlejší účastník ani krajský soud v rozhodnutích předcházejících druhému rozsudku Nejvyššího správního soudu nezabývali, ani proti němu nebrojil vedlejší účastník v kasační stížnosti. Stejně tak se tímto výkladem nezabýval Nejvyšší správní soud ve svém prvním zrušujícím rozsudku. Pro stěžovatelku byla tato nová argumentace Nejvyššího správního soudu překvapivá a nemohla proti ní vznášet jakoukoliv argumentaci. Dále Nejvyšší správní soud nesprávně připustil námitku vedlejšího účastníka k rozložení důkazního břemene, kterou ač mohl, neuplatnil již ve své první kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud porušil princip vázanosti vlastním rozhodnutím v totožné věci. Zatímco v prvním svém rozsudku akceptoval názor krajského soudu, že při srovnávání studijních programů je nutné vycházet z kvalifikovaného posouzení souboru znalostí a dovedností studenta, ve svém druhém rozsudku uvedl, že při srovnání studijních programů je nutné poměřovat programy a plány, nikoliv soubory znalostí a dovedností studenta. Stěžovatelce Nejvyšší správní soud neumožnil seznámit se s replikou vedlejšího účastníka, která byla pro rozhodnutí Nejvyššího správního soudu relevantní. Nejvyšší správní soud opomenul argumentaci stěžovatelky a krajského soudu k rozložení důkazního břemene a posoudil věc v rozporu se svou předchozí judikaturou, aniž by věc předložil rozšířenému senátu. Jím použitá judikatura není přiléhavá, neboť se týká případů, ve kterých správní orgány nemohou zjistit skutečnosti, o kterých ví primárně žadatel.
8. Stěžovatelku důkazní břemeno netížilo a v souladu se zásadou materiální pravdy měl skutečnosti zjišťovat správní orgán, který je ale dostatečně nezjistil. Konkrétně nezjistil, že studium nemohlo být dle ruského práva realizováno v České republice, ani že by podle ruského práva musel mít poskytovatel vzdělání speciální oprávnění. Dále správní orgán neměl správný podklad ke srovnání studijních programů. Všechny uvedené skutečnosti si přitom správní orgán mohl opatřit prostřednictvím mezinárodní spolupráce.
9. Závěr Nejvyššího správního soudu, že zahraniční studium musí zásadně probíhat v zahraničí, vychází z jeho předchozího rozsudku, kde tento závěr uváděly správní orgány a Nejvyšší správní soud jej nijak nehodnotil. Ačkoliv na tuto skutečnosti stěžovatelka upozorňovala ve vyjádření ke kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud na její argumentaci nereagoval. Zároveň je tento závěr Nejvyššího správního soudu nesprávný a ničím neospravedlnitelný. Zahraniční prvek studia je dán zejména akreditací a není rozhodné, kde studium probíhá. Názor Nejvyššího správního soudu zakládá absurdní důsledky. Například studentům studujícím vzdělání s akreditací Srbska na Slovensku by bylo v České republice vzdělání uznáno, zatímco studentům studujícím rovněž vzdělání s akreditací Srbska, ale v České republice, nikoliv. Argumentace Nejvyššího správního soudu k Lisabonské úmluvě neodpovídá jejímu znění a nemůže zhoršovat vnitrostátní právní úpravu. Správní orgány přitom vždy umožňovaly uznat zahraniční vysokoškolské vzdělání absolvované na území České republiky. I podle vyhlášky č. 332/2005 Sb. studovala stěžovatelka vysokoškolský studijní program zahraniční instituce.
10. Krajský soud neměl řízení o obou žalobách stěžovatelky spojovat. Tento postup byl pro stěžovatelku překvapivý a byl odůvodněn pouze snahou nepřiznat stěžovatelce náhradu nákladů řízení o druhé žalobě, která jí náležela. Kritérium úspěchu měl krajský posuzovat ve vztahu ke každému z řízení jednotlivě.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
12. Stěžovatelka zmiňuje četná procesní pochybení, kterých se měl Nejvyšší správní soud dopustit, podle Ústavního soudu však nenastala. Nejvyšší správní soud se mohl věnovat výkladu pojmu ""zahraniční vysokoškolské studium"", neboť šlo od počátku o jeden z hlavních argumentů vedlejšího účastníka, proč stěžovatelčinu žádost zamítl (body IV a V prvního rozhodnutí vedlejšího účastníka, bod 9 prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu, bod 13 druhého rozsudku Nejvyššího správního soudu). Skutečnost, že se tomuto výkladu Nejvyšší správní soud nevěnoval již ve svém prvním rozsudku, je dána tím, že poprvé rušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost, tudíž se ani nemohl věnovat navazujícím právním otázkám (rozsudek č. j. 9 As 138/2017-31, bod 19). Vzhledem k uvedenému nemohla být skutečnost, že se Nejvyšší správní soud věnuje výkladu pojmu ""zahraniční vysokoškolské studium"", pro stěžovatelku nijak překvapivá. Ostatně sama se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k výkladu pojmu vyjadřovala (bod VIII jejího vyjádření). V tom případě mohla uvést své některé námitky vztahující se k nesprávnosti výkladu pojmu ""zahraniční vysokoškolské studium"" již v řízení před Nejvyšším správním soudem, a to konkrétně námitku, že zahraniční prvek studia je dán zejména akreditací, že názor Nejvyššího správního soudu zaujatý v rozsudku č. j. 7 As 100/2021-18 zakládá podle jejího názoru absurdní důsledky, že správní praxe zastává názor odlišný, a že vyhláška č. 332/20005 Sb. považovala studium stěžovatelky za studijní program zahraniční instituce. To stěžovatelka neučinila a její námitky v tomto rozsahu je nutno posoudit jako materiálně nepřípustné (usnesení
sp. zn. III. ÚS 2386/18
, body 14 a 17 až 18). Není dále podstatné, zda odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu explicitně vyjadřoval názor na výklad pojmu ""zahraniční vysokoškolské studium"", neboť Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku svůj výklad nepodložil pouze tímto odkazem, ale náležitě jej odůvodnil (body 28 až 30 jeho druhého rozsudku). Lisabonskou úmluvu použil pouze podpůrně.
13. Nejvyšší správní soud dále správně připustil i námitku vedlejšího účastníka k rozložení důkazního břemene. Vedlejší účastník ji uplatnil ve své první kasační stížnosti (bod 11 prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu). Repliku vedlejšího účastníka nemusel Nejvyšší správní soud zasílat stěžovatelce k vyjádření, neboť v jedné její části vedlejší účastník pouze opakoval závěry ze svých rozhodnutí, a druhou část Nejvyšší správní soud nevzal v úvahu (str. 10 jeho rozhodnutí; usnesení
sp. zn. III. ÚS 90/19
, body 11 až 13, nález
III. ÚS 1670/23
, bod 39). Odkázal-li proto Nejvyšší správní soud v bodu 26 svého druhého rozsudku na první část repliky vedlejšího účastníka, nutno říct pouze ve velmi omezeném rozsahu, a mohl stejně tak odkázat i na jeho rozhodnutí.
14. Ani námitky stěžovatelky k rozložení důkazního břemene nejsou opodstatněné. Nejvyšší správní soud řádně a v souladu s povahou řízení o žádosti odůvodnil závěr, že důkazní břemeno tížilo primárně stěžovatelku a správní orgán pouze musel tyto podklady shromažďovat, případně vyvíjet další nutnou činnost v rozsahu, v jakém nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav (bod 26 druhého rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tento závěr nijak neodporuje stěžovatelkou odkazované judikatuře. I v ní se připouští, že v řízení o žádosti má žadatel povinnost označit a doložit potřebné důkazy (např. stěžovatelkou odkazovaný rozsudek č. j. 8 As 41/2014-40, bod 16). Stěžovatelka mylně zaměňuje odpovědnost správního orgánu za náležitě zjištěný skutkový stav s povinností označit a předložit důkazy potřebné pro řízení. V souvislosti s odpovědností správního orgánu za náležitě zjištěný skutkový stav je v dané věci podstatné, že stěžovatelka sama ubezpečila správní orgán, že jí předložený autentický studijní plán a související dokumenty jsou pro její nostrifikaci relevantní (bod 30 prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu). Součástí těchto dokumentů bylo i osvědčení o udělení licence pro zahraniční vysokou školu. Z něj oprávnění poskytovatele studia poskytovat studium i na území České republiky neplyne (str. 10 a 11 rozhodnutí vedlejšího účastníka). Za takové situace mohl správní orgán uzavřít, že má dostatečné podklady pro to, aby žádosti stěžovatelky nevyhověl (bod 26 druhého rozsudku Nejvyššího správního soudu).
15. Vzhledem k neopodstatněnosti námitek stěžovatelky týkajících se první podmínky pro uznání jejího studia (absolvování zahraničního vysokoškolského studia), se Ústavní soud dále nezabýval jejími námitkami k hodnocení naplnění druhé podmínky (srovnatelnosti studijních programů), jelikož obě podmínky musí být pro uznání studia naplněny kumulativně.
16. Vůči spojení řízení o obou žalobách stěžovatelky krajským soudem stěžovatelka brojí pouze z důvodu nesouhlasu s rozhodnutím krajského soudu o nákladech řízení. Ústavní soud již dříve zdůraznil, že se k problematice nákladů řízení staví zdrženlivě a důvodem jeho zásahu je pouze extrémní vybočení z pravidel upravujících dané řízení. K tomu v projednávané věci nedošlo, krajský soud svůj postup, byť odchylný od rozsudku č. j. 2 Azs 307/2015-41, řádně a logicky odůvodnil (body 79 a 97 třetího rozsudku krajského soudu). Není nijak svévolné, pokud krajský soud shledal, že stěžovatelčina argumentace i v druhé její žalobě by nemohla být úspěšná a tudíž její neúspěch je třeba shledat i ve vztahu k této žalobě.
IV.
Závěr
17. S ohledem na uvedené Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Žádost stěžovatelky o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem je již jen s ohledem na výsledek řízení o ústavní stížnosti nedůvodná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
III.ÚS 1291/24 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130735&pos=499&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Búlla, zastoupeného Mgr. Ivetou Kubica Magnuskovou, advokátkou, sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. března 2024 č. j. 1 Afs 37/2023-30, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. února 2023 č. j. 25 Af 38/2021-37, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 22. července 2021 č. j. 28576/21/5200-10421-712995 a dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 8. června 2020 č. j. 2516365/20/3211-50525-803042 a č. j. 2516586/20/3211-50525-803042, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzovaného případu a průběh předchozího řízení
1. Ústavní soud se v nyní posuzovaném případě zabýval otázkou, zda je možné při převodu členského podílu v bytovém družstvu zohlednit jako výdaje na dosažení příjmu náklady vynaložené na rekonstrukci bytu. Tento výdaj lze uplatnit v případě převodu bytu v soukromém vlastnictví. Nelze-li takto postupovat rovněž v případě převodu členského podílu v bytovém družstvu, je tím dle stěžovatele založena nepřípustná diskriminace.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (""správce daně"") v záhlaví označenými dodatečnými platebními výměry doměřil stěžovateli daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období - kalendářní roky 2016 a 2017 ve výši 46 800 Kč a 42 540 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále ve výši 9 360 Kč a 8 508 Kč. Odvolání stěžovatele napadeným rozhodnutím Odvolací finanční ředitelství zamítlo. Orgány finanční správy stěžovateli neuznaly jako uplatnitelné výdaje na dosažení příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu náklady na rekonstrukci bytu, neboť jediným uplatnitelným výdajem ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (""zákon o daních z příjmů""), je podle odst. 6 téhož ustanovení nabývací cena podílu.
3. Krajský soud v Ostravě (""krajský soud"") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Stejným způsobem rozhodl Nejvyšší správní soud i o následné stěžovatelově kasační stížnosti.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel s těmito závěry nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž ovšem uvádí obdobné námitky, které vznášel již v průběhu předchozího řízení. Opětovně zdůrazňuje, že právní úprava, která v případě prodeje nemovitostí umožňuje uplatnit náklady na rekonstrukci domu či bytu a v případě převodu družstevního podílu nikoliv, je neodůvodněně diskriminační. Stěžovatel opakovaně vysvětluje nespravedlnost výkladu zaujatého správními soudy. Na příkladu uvádí, že pořídí-li si dvě osoby obdobný byt ve stejné lokalitě za nabývací cenu 1 mil. Kč, obě jej zrekonstruují, a investují tak částku 1 mil. Kč, a poté obě osoby byt prodají za částku 2 mil. Kč, pak osoba, která prodává družstevní podíl, bude muset jen z důvodu odlišné formy vlastnictví uhradit daň z příjmu ve výši 150 000 Kč, zatímco osoba, která prodává byt v osobním vlastnictví, žádnou daň hradit nemusí. Takový přístup je dle stěžovatele diskriminační, neboť relevantní důvod pro takové zacházení neexistuje. Odkazuje rovněž na judikaturu Ústavního soudu (srov. nález ze dne 2. 4. 2019
sp. zn. IV. ÚS 2000/18
), která dle jeho názoru s ohledem na společenský vývoj smazává rozdíl mezi osobním vlastnictvím bytu a vlastnictvím podílu v bytovém družstvu.
5. Stěžovatel namítá, že rozdíly mezi těmito typy vlastnictví nejsou tak velké, aby opodstatňovaly tak významný rozdíl při uplatňování výdajů. Uvádí, proč neobstojí argumenty založené na historické neexistenci povinnosti hradit daň z nabytí nemovitosti. Namítá, že soud pomíjí zásadní shodné znaky obou vlastnictví ve vztahu k výdajům. Stěžovatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů, že provedenou rekonstrukcí zhodnotil pouze majetek družstva a ne byt.
6. Ze všech uvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 11 odst. 1, odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (""Listina"") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (""Úmluva"").
III.
Vyjádření účastníků řízení, replika stěžovatele
7. Ústavní soud vyžádal spisy a vyjádření účastníků řízení, které předal stěžovateli k replice.
8. Nejvyšší správní soud předně zdůraznil, že neopomněl vypořádat stěžovatelovy námitky týkající se neodůvodněného nerovného zacházení. Uvedl, že odlišnost forem bydlení (družstevní byt a byt v soukromém vlastnictví) shledal za natolik významnou, že odůvodňuje rovněž odlišné podmínky zdanění příjmů při prodeji bytu a prodeji družstevního podílu v bytovém družstvu. Nejvyšší správní soud zopakoval, že vlastník bytové jednotky a vlastník podílu v bytovém družstvu se neocitají ve srovnatelném postavení. Uvedl, že stěžovatelova argumentace je založena na mylném předpokladu, že rekonstrukcí bytu investuje do svého vlastního majetku. Závěrem zdůraznil, že příjem související s převodem podílu je svébytnou kategorií příjmů podléhající vlastním pravidlům, která jsou ostatně stejná pro převody majetkových podílů ve všech typech družstev i obchodních společností. Nejvyšší správní soud navrhl ústavní stížnost odmítnout, případně zamítnout.
9. Krajský soud stručně odkázal na obsah napadeného rozhodnutí.
10. Odvolací finanční ředitelství upozornilo, že formulace stěžovatelových námitek je téměř totožná jako v jím podaném odvolání, správní žalobě a kasační stížnosti, a proto odkázalo na jejich opakované vypořádání v napadených rozhodnutích. Obdobně jako Nejvyšší správní soud zdůraznilo, že v případě prodeje členského podílu v bytovém družstvu dochází pouze k převodu práv a povinností vyplývajících z členství v tomto družstvu, nikoliv k převodu vlastnického práva k nemovitosti (bytové jednotce). Odvolací finanční ředitelství odkázalo na právní úpravu obsaženou v zákoně o daních z příjmů, z níž vyplývá, že jediným uplatnitelným výdajem k dosažení příjmu z prodeje členského podílu v družstvu je nabývací cena podílu a zdůraznilo, že vlastníci podílu v bytovém družstvu a vlastníci bytu v osobním vlastnictví jsou dvě různé kategorie daňových subjektů.
11. Správce daně navrhl ústavní stížnost odmítnout. Konstatoval, že stěžovatelova argumentace se pohybuje převážně, ne-li výlučně, v rovině podústavního práva. Uvedl, že při aplikaci podústavního práva je povinen vycházet z jeho ústavní konformity. Doplnil, že v případě mezerovitosti v právní úpravě obsažené v podústavním právu je správce daně povinen vykládat toto právo ústavně konformním způsobem. Uzavřel, že ve stěžovatelově věci zmíněná mezerovitost právní úpravy dána není.
12. Stěžovatel v replice zopakoval argument předkládaný v průběhu celého předchozího řízení a zdůraznil, že forma vlastnictví sama o sebe nemůže představovat dostatečný materiální důvod k rozlišování mezi uplatnitelností výdaje.
IV.
Splnění podmínek řízení
13. Z hlediska splnění podmínek řízení Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Vlastní posouzení věci
14. Po posouzení stěžovatelova návrhu, obsahu napadených rozhodnutí, vyžádaných spisů a vyjádření účastníků, včetně stěžovatelovy repliky, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
15. Jádro sporu spočívá v otázce, zda je možné při převodu členského podílu v bytovém družstvu zohlednit jako výdaje na dosažení příjmu náklady vynaložené na rekonstrukci bytu. Podle správních soudů a správních orgánů lze podle § 10 odst. 6 zákona o daních z příjmů zohlednit při prodeji družstevního podílu pouze nabývací cenu tohoto podílu.
16. Posouzení této otázky je především záležitostí zjišťování a hodnocení skutkového stavu a na to navazujícího výkladu podústavních předpisů. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům a nikoli Ústavnímu soudu, o jehož zásahu lze uvažovat pouze v situacích, v nichž je rozhodování obecných soudů stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
17. Proces výkladu a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
).
18. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním (daňovém) řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních (daňových) orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Takové nedostatky Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
19. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel se svými námitkami přinejmenším nepřímo vymezuje vůči právní úpravě obsažené v zákoně o daních z příjmů, již správní orgány i správní soudy v nyní posuzovaném případě vyložily a použily pro stěžovatele nepříznivým způsobem. Ústavní soud proto považuje za nutné zdůraznit, že v oblasti hospodářské politiky obecně zachovává deferenční postoj vůči zákonodárci. V oblasti daňové politiky státu Ústavní soud konstantně judikuje, že zákonodárce má relativně široký prostor pro rozhodování o předmětu, míře a rozsahu daní. Právě z tohoto důvodu Ústavní soud používá pro hodnocení ústavnosti daní test proporcionality v modifikované verzi, sledující toliko vyloučení extrémní disproporcionality a ověřující, zda nedošlo k porušení principu rovnosti (srov. např. nález ze dne 27. 2. 2018
sp. zn. Pl. ÚS 15/17
, body 33-36). Otázka vhodnosti a nezbytnosti daného opatření je zásadně ponechána na vůli zákonodárce, který za své rozhodnutí nese politickou odpovědnost. V ústavním přezkumu je nutno vyloučit pouze libovůli zákonodárce (srov. nález ze dne 21. 4. 2009
sp. zn. Pl. ÚS 29/08
, body 39 a 46). Správní orgány i správní soudy z takto nastaveného právního rámce, konkrétně z § 10 odst. 4, odst. 6 zákona o daních z příjmů, ve stěžovatelově věci důsledně vycházely a v konečném důsledku, s předpokladem ústavní konformity této zákonné právní úpravy, neměly jinou možnost než uzavřít, že v případě prodeje členského podílu v bytovém družstvu nelze uplatnit jiné výdaje než nabývací cenu tohoto podílu.
20. Ústavní soud se neztotožňuje s kategorickým závěrem Nejvyššího správního soudu, že soukromý vlastník bytu a vlastník družstevního podílu v bytovém družstvu s právem nájmu bytu nejsou osoby v totožném či srovnatelném postavení (srov. první krok testu přímé diskriminace - napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu, body 28-29). U obou kategorií je totiž přítomen společný jmenovatel v podobě bydlení, resp. uspokojení bytové potřeby. Tento závěr lze ostatně dovodit rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 15. 4. 2011 č. j. 2 Afs 20/2011-77 uvedl, že nájemní vztah, založený na základě existence dohody o převodu členských práv k družstevnímu bytu, se svojí povahou blíží vlastnickému vztahu k bytu. Ústavní soud nepovažuje za zcela přesvědčivé a přesné rovněž úvahy Nejvyššího správního soudu týkající se historického režimu platby daně z nabytí nemovitosti a argumentaci notorietou v podobě nižších pořizovacích nákladů při ""koupi družstevního bytu"". Přesto dospěl k závěru, že odlišné zacházení s těmito kategoriemi je objektivně a racionálně odůvodněné.
21. Ústavní soud spatřuje odlišnost v charakteru a formě vlastnictví daného bydlení, která odůvodňuje též odlišné podmínky zdanění příjmů z jejich prodeje. Odlišný právní rámec týkající se zdanění příjmu plynoucího z prodeje členského podílu v bytovém družstvu a příjmu z prodeje bytu v soukromém vlastnictví přitom není projevem svévole zákonodárce, resp. nezakládá extrémní disproporcionalitu ve shora uvedeném smyslu, jež teprve by přiměla nyní rozhodující senát Ústavního soudu k iniciaci konkrétní kontroly ústavnosti použitých ustanovení zákona o daních z příjmů (§ 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud považuje za podstatné, že bytové družstvo, jehož právní existence je spjata se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (""zákon o obchodních korporacích""), je právnickou osobou, resp. specifickou formou obchodní korporace s osobním (uspokojení bytové potřeby) i kapitálovým (podílení se na zajištění bydlení členským vkladem) prvkem (srov. § 727 zákona o obchodních korporacích). Stanoví-li proto zákonná právní úprava v případě převodu členského podílu v bytovém družstvu stejný daňový režim jako v případě převodu podílu v jiných družstvech, případně obchodních korporacích [srov. § 10 odst. 6 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. c), f) a g) zákona o daních z příjmů], nelze takovou právní úpravu označit za ústavně deficitní ve shora naznačeném smyslu, a to navzdory tomu, že vykazuje (z pohledu stěžovatele nepříznivé) odlišnosti ve srovnání s daňovým režimem použitelným v případě prodeje bytu v osobním vlastnictví.
22. Pro Ústavní soud je zároveň podstatné, že právní úprava týkající se uplatnitelných výdajů na dosažení příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu nevyvolává interpretační pochybnosti, jež by s ohledem na ústavněprávně aprobovaný princip in dubio pro libertate vytvářely prostor pro uplatnění výkladu § 10 odst. 1 písm. c), odst. 4 a odst. 6 zákona o daních z příjmů, jenž stěžovatel prezentuje jako jedině správný a ústavně konformní. Takto postupoval Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku č. j. 2 Afs 20/2011-77, neboť shledal pochybnosti stran výkladu výrazu ""nabytí"" v ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Pro takový postup však není v této věci prostor. Jak již bylo řečeno výše, z právní úpravy použité v nyní posuzované věci jednoznačně vyplývá, že jediným uplatnitelným výdajem na dosažení příjmu je nabývací cena podílu v bytovém družstvu.
23. Ústavní soud s ohledem na namítanou nerovnost v zatížení daňových poplatníků a tvrzenou diskriminaci založenou formou vlastnictví doplňuje, že v nyní posuzované věci neshledal ani relevantní diskriminační důvod. Ústavní soud v tomto kontextu připomíná své předchozí závěry, že pro aplikovatelnost čl. 3 odst. 1 Listiny či čl. 14 Úmluvy je nezbytné, aby k rozlišování došlo na základě tam vymezených důvodů nebo na základě ""jiného postavení"". Jakkoli je v rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva pojem ""jiné postavení"" vykládán poměrně široce a zahrnuje nejen osobní status jednotlivce, ale širší škálu možných důvodů rozlišování (srov. podrobně Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1218-1222), vždy je nutno při výkladu a aplikaci pojmu ""jiné postavení"" brát v potaz účel a smysl výslovně zmíněných typů zakázaných důvodů rozlišování tvořících demonstrativní výčet.
24. Pojem ""jiné postavení"" pak má zahrnovat pouze kritéria obdobná či blízká kritériím výslovně v daných ustanoveních zmíněným, nikoli jakoukoli myslitelnou situaci. Mělo by tak jít o důvody spočívající na osobní volbě jednotlivce odrážející jeho osobnostní rysy, jako jsou např. víra, náboženství či politické názory, nebo důvody spočívající na osobních vlastnostech či osobní charakteristice, kterou si jednotlivec nemůže zvolit, jako jsou např. pohlaví, rasa, barva pleti, národní nebo sociální původ, rod, věk či zdravotní postižení (srov. nález ze dne 28. 6. 2016
sp. zn. Pl. ÚS 18/15
, body 106-109).
25. Z hlediska tvrzeného porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. čl. 14 Úmluvy Ústavní soud konstatuje, že důvod rozlišování, který je použit zákonodárcem v nyní posuzovaném případě (tedy forma vlastnictví), není v kontextu účelu, pro který je tento důvod použit (stanovení daňové zátěže), takovým důvodem rozlišování, který by bylo možno podřadit pod demonstrativní výčet charakteristik vymezených v čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. čl. 14 Úmluvy. Zákonodárcem zvolené kritérium je morálně neutrálním, nijak a priori podezřelým a pro daňovou legislativu běžným a v podstatě nezbytným. Ústavní soud tak uzavírá, že tvrzené porušení čl. 3 odst. 1 Listiny, resp. čl. 14 Úmluvy neshledal, neboť tato ustanovení nejsou na posuzovaný případ v konečném důsledku aplikovatelná.
VI.
Závěr
26. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
Odlišné stanovisko soudkyně Daniely Zemanové
Nesouhlas s odůvodněním ve věci
sp. zn. III. ÚS 1291/24
Nesouhlasím s odůvodněním většinového rozhodnutí.
V této věci jde o závažný problém nerovnosti při zdaňování příjmů dosažených prodejem bytu, soudy dostatečně neodůvodnily, proč v tomto případě nezohlednily specifičnost vztahu podílu v bytovém družstvu vůči konkrétnímu bytu, pokud tak učinily v jiných obdobných věcech. Konkrétně se jedná o rozdílný přístup k daňovému zohlednění stejného výdaje na rekonstrukci bytu - při prodeji bytu v osobním vlastnictví se o tyto výdaje sníží daň z příjmu, při prodeji družstevního bytu podle stávajícího výkladu (provedeného i v nyní napadených rozhodnutích) nikoliv. Zásadní otázkou je, zda rozdílnost forem vlastnictví nezbytně zakládá důvod k odlišnému postupu při zohlednění výdaje na rekonstrukci bytu a neumožňuje ústavně konformní výklad ustanovení § 10 odst. 4 a 6 zákona č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů (dále jen ""ZDP"").
Za podstatné považuji předeslat, že v dané věci se stěžovatel domáhal ústavně konformního výkladu výše uvedených ustanovení, nikoliv zrušení ustanovení § 10 odst. 6 ZDP. Úvahy uvedené pod bodem 21 většinového rozhodnutí tedy považuji za mimoběžné.
Za důvod rozdílu nahlížení na zohlednění výdaje za rekonstrukci bytu při jeho prodeji je označováno to, že při prodeji družstevního bytu se právně převádí podíl v bytovém družstvu a nikoliv byt. Tento rozdíl však již několikrát Nejvyšší správní soud i Ústavní soud nepovažovaly za důvod k rozdílnému postupu při aplikaci právního předpisu. Nejvyšší soud ze stejného důvodu ukládá postupovat při stanovení vypořádacího podílu v bytovém družstvu odlišným způsobem, nežli u ostatních obchodních korporací. Domnívám se, že v projednávané věci se obecné soudy měly vypořádat s judikaturou, která v minulosti zdůraznila specifičnost podílu v bytovém družstvu a několikrát uložila soudům a správním orgánům povinnost nečinit z důvodu rozdílu negativní důsledky ve vztahu k členům bytového družstva.
Ke specifické povaze bytového družstva a podílu v ní se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud a z jeho ustálené judikatury (viz např. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, ze dne 22. 11. 2022, bod 23) vyplývají následující závěry:
Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 727 odst. 1 z. o. k.). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je - na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací - zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na ""bytovém trhu"" běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
Na základě těchto premis Nejvyšší soud dospěl k závěru, že účetně stanovená cena vypořádacího podílu a skutečná cena členského podílu v bytovém družstvu se na rozdíl od ostatních obchodních korporací může významně lišit, a vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.?3.?2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, rozsudek ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022).
Nejvyšší správní soud i většina senátu Ústavního soudu v této věci ve svých úvahách nezohlednily tento zásadní argument, tj. že cena podílu v bytovém družstvu se tedy na rozdíl od ostatních obchodních podílů neváže k ceně obchodní korporace, jejíž podíl se prodává, ale k ceně konkrétního bytu. Další faktory ovlivňují cenu jen podružně, a většinou mají stejnou povahu, jako u bytu v osobním vlastnictví. Jinými slovy, cena prodávaného podílu v bytovém družstvu je zásadně tvořena cenou bytu, se kterým je podíl svázán, přičemž cena bytu (cena podílu v bytovém družstvu) je zvýšena případnou rekonstrukcí. Toto specifikum bytového družstva oproti ostatním obchodním korporacím je legitimním důvodem pro odlišení od posouzení výdajů, které u příjmů uvedených v § 10 odst. 1 písm. c) nelze svázat s konkrétním majetkem, který je rekonstrukcí zhodnocen.
Judikatura soudů specifika bytového družstva z výše uvedených důvodů, včetně těch, které uvádí stěžovatel ve své stížnosti, několikrát zohlednila.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 4. 2011, č. j. 2 Afs 20/2011-77, jinými slovy potvrdil, že v některých oblastech zdanění daní z příjmů převažují znaky spojené s užíváním bytu nad formou, která ho zakládá. Zdůraznil, že zvláště u daňových zákonů je nutno hledat příznivější výklad pro daňového poplatníka, resp. zcela vyloučit možnost aplikace příznivějšího výkladu, kterého se domáhá.
Též v rozhodnutích č. j. 10 Afs 366/2019-35 a č. j. 9 Afs 7/2021-31 Nejvyšší správní soud porovnával v rámci zákona o daních z příjmů důvody pro rozlišení zdanění příjmu, a odmítl jejich odlišení pouze z důvodu formálních rozdílů jinak stejného příjmu.
Ústavní soud ve věci
sp. zn. III. ÚS 679/24
řešil otázku, zda v situaci, kdy zákon hovoří o nemovité věci, za ni může považovat podíl v bytovém družstvu, přičemž dospěl k závěru, že ano. Svůj závěr odůvodnil zejména tím, že s družstevním podílem v bytovém družstvu se pojí právo užívat družstevní byt. Bytové družstvo může být založeno a může existovat výhradně za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů. Bytové družstvo nesmí vyvíjet podnikatelskou činnost a je ve svých aktivitách omezeno tak, aby byla zajištěna ochrana bydlení jeho členům Nejvyšší soud ve své judikatuře [srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 27 Cdo 5168/2017; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná pod https://www.nsoud.cz] uzavírá, že při vypořádání bývalého člena družstva se musí vycházet mimo jiné z toho, že podíl v bytovém družstvu představuje plnohodnotnou alternativu k vlastnictví bytové jednotky.
Z citovaných rozhodnutí tedy vyplývá, že pro určité právní důsledky lze dovodit závěr, že mezi vlastnictvím družstevního podílu v bytovém družstvu a vlastnictvím bytu v osobním vlastnictví není legitimní činit rozdíl pouze z důvodu odlišné formy vlastnictví (rozdíly, které lze shledat v jednotlivostech odkazovaných věcí, uvedený závěr nijak nezpochybňují).
Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí nepoužití příznivějšího výkladu neodůvodnil, resp. použil argumenty, které většinové rozhodnutí pod bodem 20 vyvrací. Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že bez výdaje na rekonstrukci by nedosáhl příjmu z prodeje družstevního podílu ve zdaňované výši, přičemž přirozená konstrukce příjmů a výdajů spočívá na tom, že výdaje účelně vynaložené na dosažení příjmů lze odečíst od základu daně, zcela se s tímto závěrem ztotožňuji.
Uzavírám tedy, že v projednávané věci nebyla v odůvodnění správních soudů ani Ústavního soudu předestřena relevantní argumentace, která by vylučovala ústavně konformní výklad § 10 odst. 4 ZDP umožňující zahrnutí výdaje na rekonstrukci družstevního bytu do základu daně pro zdanění příjmu z prodeje podílu v bytovém družstvu.
V Brně dne 18. února 2025
Daniela Zemanová
|
III.ÚS 3091/24 #1
|
18. 2. 2025
|
https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=130736&pos=500&cnt=98812&typ=result
|
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele KOVO DRUŽSTVO Olomouc, sídlem Dukelských hrdinů 29, Hlubočky, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, č. j. 27 Cdo 1293/2024-397, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a a) Petra Hejtmana a b) Ing. Josefa Peřiny, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ""Ústava"") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen ""Listina""), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Klíčovou otázkou ve věci je, zda závazný právní názor Nejvyššího soudu vůči nižšímu soudu odpovídá požadavkům práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastníci se svým návrhem domáhali vyslovení neplatnosti usnesení přijatých členskou schůzí stěžovatele dne 15. 6. 2016, jimiž členská schůze: odvolala z funkce předsedu družstva, vedlejšího účastníka Ing. J. Peřinu; zvolila předsedkyní družstva V. Peřinovou; zvolila místopředsedou družstva R. Peřinu a odvolala prokuru udělenou vedlejšímu účastníkovi P. Hejtmanovi (dále jen ""napadená usnesení členské schůze""). Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen ""krajský soud"") usnesením ze dne 14. 11. 2018, č. j. 30 Cm 135/2016-275, vyslovil neplatnost napadených usnesení členské schůze (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud na základě závěrů Nejvyššího soudu vyslovených v usnesení pod sp. zn. 27 Cdo 1254/2017 rozhodl, že vedlejší účastníci jsou osobami oprávněnými dovolávat se neplatnosti usnesení členské schůze, neboť byli v době jejího konání členy družstva.
4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen ""vrchní soud"") usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 8 Cmo 14/2019-368, usnesení krajského soudu ve výroku I. potvrdil (I. výrok), ve výroku II. změnil co do nákladů řízení (II. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (III. výrok). Ve věci jde již o druhé rozhodnutí vrchního soudu v této věci, když první (zamítavé) usnesení krajského soudu ze dne 7. 12. 2016, č. j. 30 Cm 135/2016-50, jakož i potvrzující usnesení vrchního soudu ze dne 23. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 42/2017-82, Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4479/2017, zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
5. Proti nyní napadenému usnesení vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítl jako nepřípustné.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel uvádí, že vede několik soudních řízení, jejichž předmětem je otázka neplatnosti postupně konaných členských schůzí stěžovatele. Zásadní rozhodnou otázkou pro posouzení všech těchto sporů je vyřešení otázky, zda vedlejší účastníci přestali být k datu 31. 12. 2010 členy družstva (stěžovatele) z důvodu skončení jejich pracovněprávního vztahu ke stěžovateli.
7. Stěžovatel namítá, že nyní napadené usnesení Nejvyššího soudu je v absolutním rozporu s provedeným dokazováním a s východisky a závěry uvedenými v rozhodnutí vrchního soudu ze dne 2. 1. 2019 č. j. 8 Cmo 123/2018-313, s nimiž se stěžovatel zcela ztotožňuje. Předmětné usnesení vrchního soudu bylo vydáno v posuzované věci a bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021 č. j. 27 Cdo 940/2019-337, v němž jsou uvedeny stejné závěry jako v nyní napadeném usnesení Nejvyššího soudu, s nimiž se stěžovatel neztotožňuje. Vrchní soud byl nucen změnit svůj právní názor a respektovat nesprávný právní názor Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud napadeným usnesením porušil ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.
8. Nejvyšší soud přikázal vrchnímu soudu, aby postupoval v souladu se závěry rozsudků pro uznání vydanými Okresním soudem v Olomouci (dále jen ""okresní soud"") ve věcech pod sp. zn. 11 C 137/2015 a sp. zn. 16 C 135/2015, aniž by se zabýval účelovostí těchto rozsudků a zneužitím práva. Vydáním nyní napadeného usnesení Nejvyššího soudu došlo k hrubému porušení zásad občanského soudního řízení. Stěžovatel dodává, že soudy nemohou při svém rozhodování vycházet toliko formalisticky z určité skutečnosti (tj. z obsahu rozsudků pro uznání okresního soudu ze dne 24. 6. 2015 č. j. 11 C 137/2015-66 a ze dne 16. 7. 2015 č. j. 16 C 135/2015-57), a musí se zabývat i otázkou, zda nedošlo ke zneužití práva a účelovosti vydání rozsudku pro uznání. Opačný přístup lze označit za právní nihilismus a porušení legitimního očekávání stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
11. Stěžovatel v podstatě veškerou svou rozsáhlou (převážně skutkovou) argumentací, která je příznačná pro soudní žalobu, nikoliv pro ústavní stížnost, namítá, že právní názor, kterým Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí v posuzované věci ze dne 12. 9. 2018, č. j. 27 Cdo 4479/2017-128, zavázal nižší soudy, tj. že pracovněprávní vztah vedlejších účastníků ke stěžovateli v rozhodné době trval, neboť soudy jsou vázány při posouzení této otázky předchozím rozsudkem pro uznání okresního soudu, který tuto právní otázku mezi účastníky posuzoval, je nesprávný, neboť předmětný rozsudek pro uznání byl (podle názoru stěžovatele) účelový. Ústavní soud však podotýká, že jeho úkolem není posuzovat správnost právních závěrů obecných soudů, pokud tato pochybení nezasahují do ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatelů. Stěžovatel takto sice uvádí, že skutečnost, že vedlejší účastníci uspěli se svojí žalobou na určení neplatnosti členské schůze družstva (stěžovatele), do jeho základních práv zasáhla, avšak neuvádí, jaký dopad do jeho ústavně zaručených základních práv tato skutečnost měla mít. Členské schůze lze konat opakovaně a stěžovatel neuvádí, jaká újma dosahující ústavně právní úrovně mu byla napadenými rozhodnutími způsobena. Ústavní soud tedy uzavírá, že stěžovatelova ústavní stížnost postrádá ústavně právní rozměr.
12. Ústavní soud dále k právnímu názoru Nejvyššího soudu, kterým jsou vrchní soud i krajský soud vázáni, uvádí, že tento není svévolný, nýbrž řádně odůvodněný, a to ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k otázce posouzení překážky věci rozsouzené. Rozsudek pro uznání okresního soudu představoval ve věci tzv. překážku věci rozsouzené, jde-li o předmětnou právní otázku, přičemž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (na niž Nejvyšší soud v napadeném usnesení odkazuje) v tomto ohledu nerozlišuje mezi rozsudkem pro uznání či rozsudkem následujícím po provedeném jednání ve věci. Nejvyšší soud uzavřel, že soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu, byť například již jen jako otázku předběžnou, k čemuž došlo v posuzované věci. Nejvyšší soud tak korigoval právní závěry nižších soudů.
13. Stěžovatel namítá, že měl legitimní očekávání, že akt státu jednou vyslovený je platný, čímž mířil evidentně na řízení, které bylo vedeno u krajského soudu pod sp. zn. 30 Cm 27/2011. V tomto řízení bylo podáno i dovolání, které bylo odmítnuto usnesením ze dne 17. 4. 2014, č. j. 29 Cdo 4028/2013-517, jakož i ústavní stížnost, která byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 14. 4. 2015,
sp. zn. II. ÚS 2298/14
. K této námitce se taktéž vyjádřil Nejvyšší soud, neboť v tomto řízení šlo sice taktéž o vyslovení neplatnosti členské schůze stěžovatele a jednalo se o historicky první z řady řízení tohoto druhu, avšak neexistovala zde shoda účastníků řízení, neboť P. Hejtman ani Ing. J. Peřina nebyli jeho účastníky. Závazně pro účastníky řízení vyřešil předmětnou právní otázku až okresní soud.
14. Stěžovateli taktéž nelze přisvědčit, že Nejvyšší soud pominul otázku účelovosti vydání rozsudku pro uznání. Nejvyšší soud se k této otázce vyjádřil ve svém kasačním usnesení, jehož závěry částečně reprodukoval v nyní napadeném usnesení, tak, že z hlediska ustálené judikatury Nejvyššího soudu k otázce věci rozsouzené jsou tyto námitky nerelevantní. Ústavní soud k tomu dodává, že stěžovatel svou původní žalobní argumentaci pouze převzal do ústavní stížnosti, aniž by jakkoliv specifikoval, jaká konkrétní újma na jeho ústavně zaručených základních právech mu v přímé návaznosti na napadená rozhodnutí vznikla. Ze stěžovatelovy ústavní stížnosti vyplývají pouze neutěšené personální vztahy mezi jeho členy, avšak nikoli zásah do jeho ústavně zaručených základních práv.
15. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.