id
stringlengths 47
47
| part
stringclasses 1
value | title
stringclasses 1
value | text
stringlengths 40
26.3k
|
|---|---|---|---|
<urn:uuid:ef925416-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | chraptivě štěká, vyje a zuří. Občas na chvíli ochabne, ale záchvat se vrací vždy silnější. Zavřené zvíře si nezřídka uhryže údy. Pes na svobodě vyrazí z domu, kouše a napadá střemhlav vše živé. Rve se se psy, pokouše lidi, dobytek a stále prchá. Denně uběhne 60 až 100 km. Nevrací se. Zběsile řádí do vysílení dva tři dni, až vyčerpán, porván a špinavý někde padne. Neštěká už a nemůže výt, už nemůže ani polykat sliny. V očích je výraz hrůzy, šilhá, zorničky jsou nestejné, jedna je rozšířená a druhá je zúžená. Tlama se nedá zavřít, jazyk visí ven, sliny stále tekou. Blíží se konec. Přicházejí křeče, údy ochrnují, nastává smrt. Mnohdy zvíře nemá zuřivého období, neutíká po prvých příznacích, zalézá, nastanou křeče, ochrnutí a smrt. Podobně probíhá nemoc u kočky. Nejčastěji však zaleze a zajde. Napadá lidi velmi zuřivě, když byla drážděna. Domácí zvířata, hlavně kůň, jeví značný neklid, tře se o zeď, vráží do ní hlavou, až krvácí, napadá hlavně psy, ne tak často člověka. Podobně je tomu i u ostatních domácích zvířat. Štěstí pro lidstvo, že se vzteklina nešíří u myší, krys a potkanů. Znamenalo by to těžké pohromy. Případy nákazy člověka malými zvířaty jsou vzácné. I drůbež onemocní, ale zřídka. Tluče sebou, pobíhá a vrhá se na vše živé. Nebezpečná je tato nemoc člověku a probíhá hrozně. Nepropukne u každého, kdo byl vzteklým zvířetem pokousán. Mnoho záleží na tom, jak těžké bylo poranění, jakým zvířetem a na které části těla. Dále záleží na tom, jestli poranění bylo přes šat, slabý nebo silný, či na obnažené části těla. Nejosudnější rány jsou od vlků, silných psů a koček, které sahají hluboko a značně krvácejí. Dále poranění na hlavě, krku a na koncích prstů rukou. Méně nebezpečná jsou pohmoždění přes silné šaty, na trupu a dolních končetinách. Dnes nemůžeme stanoviti, v jakém procentu by lidé onemocněli. Staré statistiky jsou neúplné. Nepřihlásil se každý, kdo byl po- |
|
<urn:uuid:ef925418-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | ráků, dovolávajících se úpěnlivě almužny. Proudy pěších lidí míjelo kolem těchto ubožáků téměř bez povšimnutí. Projízděla kolem nich každou chvíli různá motorová luxusní vozidla těch, kteří by jistě mohli leckterého z těchto ubožáků-nešťastníků desetihaléřem podarovati, ale — bohužel — místo sebemenšího peníze obdařeni byli jen sloupy špinavého silničního prachu a otravnými kotouči spálené směsi pohonných látek vozidel. — Je lid již tak vůči žebrákům otrlý, nebo je znechucen různými novinářskými zprávami o tom, že leckde byl zatčen žebrák, jenž vyžebral si za den až 700 Kč? Nechť je tomu jakkoliv, ale aby na úkor podobných jedinců byli přehlíženi potřební ubožáci, nelze dopustiti. Voláme k lidské společnosti: Odstraňte žebráky z koutů ulic do příslušných chudobinců, kde budiž o ně patřičně postaráno, zejména o ty, kteří jsou práce neschopni. Nemá každý srdce z kamene, aby mohl tyto trosky života přehlížeti bez vnitřního lítostného a bolestného pohnutí. — Jonáš. |
|
<urn:uuid:ef925419-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | (50.000 mužů ve válce — přes půl. mití korun na pomocnou činnost válečnou). V kanceláři Č. O. S. byly právě skončeny práce o předběžné válečné statistice Č. O. S. dle stavu ze dne 26. října 1914. Podkladem statistiky byly zvláštní dotazníky, jež zodpovědělo 1043 jednot, to jest 75.8 proc. V době mobilisace čítala Č. O. S. 1376 jednot sokolských se 111.193 členy (muži). Při dodatečných říjnových odvodech bylo odvedeno 11.119 členů, aktivně sloužilo již 5523 členů a mobilisací povoláno bylo k službě válečné 33.358 členů. Celkem stoji ve zbrani 50.000 Sokolů, tedy téměř každý druhý Sokol. Zůstali zde jen staří a dorost. Jádro sokolských jednot je na bojišti. Pokud se týče pomocné činnosti sokolských jednot, podnikly tyto ve 747 místech veřejne sbírání. Výtěžek sbírek byl přímo odveden příslušným sběrnám úředním, takže nespada do rámce sokolské statistiky. Jednoty přispěly k těmto sbírkám ze svého jmění částkou 22.680 K. Na ostatní činnost pomocnou (zřizování lazaretů, podpora rodin mobilisovaných členů, podpora nezaměstnaných hostění raněných atd) věnovaly sokolské jednoty přes půl milionu korun, z čehož připadá jen na Č O S. 146 tisíc korun, na župu Fügnerovu 30.000 K atd. Celkem bylo 54 tělo cvičen zařízeno na lazarety a 199 bylo nabídnuto, 11 tělocvičen upotřebeno jinak (ubytování vojska, haličských uprchlíků o j.) Počet lůžek činí 9168 Zdravotní službu koná 741 břatří 276 sester. K těže službě je připraveno dalších 4691 bratrů 1775 sester. Službu v lazaretech |
|
<urn:uuid:ef92541b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Družstvo pěstitelů zemáků a zeleniny o Lysé nad Labem |
|
<urn:uuid:ef92541c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Platová skupina B 1. Zaměstnanci bez odborného vzdělání, příp. s nižším vzděláním než z dvouroční nižší průmyslové nebo jí na roveň postavené odborné školy po 20. roce věku: v prvém roce povolání v druhém roce povolání |
|
<urn:uuid:ef92541e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Poskytování odměn Odměny neprémiovaným technickohospodářským pracovníkům (1) Pracovníkům, u nichž nelze s ohledem na charakter jejich pracovní činnosti a na dodržování zásad prémiování uplatnit prémiování, mohou být poskytovány odměny za iniciativní a úspěšné splnění uložených pracovních úkolů. (2) Odměny za iniciativní a úspěšné splnění uložených pracovních úkolů se poskytují zejména za důsledné, včasné a kvalitní splnění úkolů, které přispěly ke zlepšení hospodářských výsledků organizace. (3) Výše odměn musí být stanovena tak, aby celkový úhrn odměn nepřesáhl 15% základních platů této skupiny odměňovaných pracovníků za příslušné období, při čemž odměny musí být úměrné prémiím, aby neznehodnocovaly jejich význam a účel a nebyly poskytovány rovnostářsky. Při určování výše odměn je třeba preferovat práci těch pracovníků, kteří se podíleli na zajišťování důležitých úkolů organizace tak, aby výše odměny se co nejvíce přiblížila průměrným sazbám prémií s příhlédnutím k rozsahu, významu i obtížnosti úkolů, k míře zásluh jednotlivců na jejich plnění. Výší odměny navrhuje pro jednotlivé pracovníky jejich bezprostředně nadřízený vedoucí a schvaluje ředitel organizace (pro ředitele organizace ministerstvo školství a kultury, příp. pověřenectvo Slovenské národní rady pro školství a kulturu nebo KNV apod. — viz čj. 43 661/62-E I/2, zásady pro poskytování odměn za mimořádné pracovní výkony ředitelům podniků přímo řízených ministerstvem školství a kultury) nebo jím pověřený pracovník. (4) Odměny neprémiovaným pracovníkům se vyplácejí v nejbližším výplatním období po splnění úkolů, za které se poskytují nebo při čtvrtletním nebo celoročním hodnocení výsledků práce. |
|
<urn:uuid:ef92541f-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | NEDOSTIŽNÉ české prací stroje dubový IDEAL železný s dubovou vložkou a topením Irlumf české továrny pracích strojů mandlů, ždímadel, strojů pro prádelny |
|
<urn:uuid:ef925421-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | z anodového prostoru na mřížku. Mezi mřížkou a anodou není vysokofrekvenční napětí a kdyby vzniklo je zkratováno. Elektrody jsou rovinné a je zanedbáván prostorový náboj. Funkci takto upravené elektronky je možno si zjednodušeně představiti jako elektronku o dvou elektrodách, s mřížkou a kathodou. Vodivá dráha, která je schopna buditi oscilace je dána proudem elektronů mezi kathodou a mřížkou. K ní je připojen oscilační obvod. Vodivá dráha mezi mřížkou a anodou nemůže se vzhledem k malému proudu a vytvořenému zkratu uplatniti. V úvaze je možno tuto vodivou dráhu nahradit diodou, jak je v SAHÁNKOVĚ práci [I]. Nyní se budeme zabývat SAHÁNKOVÝM odvozením vzorce pro obory, v nichž je vodivá dráha schopna buditi oscilace. e, je napětí mezi mřížkou a kathodou, e je náboj elektronu, m je jeho hmota, co sinot je střídavé napětí mezi kathodou a mřížkou, d je vzdálenost mezi mřížkou a kathodou. Urychlení elektronu mezi elektrodami |
|
<urn:uuid:ef925422-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | dosti značně se popálila. Na štěstí přispěl jí její zeť, s nímž společně bydlí, na pomoc a zabránil dalšímu rozšíření požáru. Byla odevzdána do nemocnice. — Na Kateřinu Hruškovu, dělnici v továrně na doutníky, padl dne 8. t. m. nešťastnou náhodou balík tabáku a zlomil jí levou nohu. — Dne 13. slavil pomocník holiče B. v Leopoldově ulici společně s krejčovským pomocníkem Olišarem modrý pondělek. Když jim peníze došly, šli spolu do holírny a holičský pomocník žádal od pí. mistrové nějakou zálohu. Tato však viděla, že mají oba kamarádi kapitální opici, a zálohu odepřela. Tím se ale oba kamarádi z mokré čtvrti tak dopálili, že v holírně sedadla a lahvičky s voňavkami na dobro rozbili. Policejní stráž musila zuřivce odvésti a popřála jim v nedaleké komoře 24 hodin, aby trochu vystřízlivěli. — Po nedělním koncertu v hôtelu Czapově nalezla jedna paní 50 zl, které na policejní úřad odevzdala. — Matyáš Novák, řezník v Puklicích, chtěl dne 13. t. m. 42 kil podezřelého masa, arciť bez certifikátu, do Jihlavy vpašovati. Maso bylo mu však odňato a zničeno a řezník pokutován. — Ant. Sallaba, profesor na zdejší reálce, byl na vlastní žádosť svou na odpočinek dán. — Pp. profesorové na reálce Leop. Lenz, Ant. Honsig, Jiří Kugler a Edvard Vyskočil byli v uznání svých dlouholetých služeb do VIII. třídy povýšeni. Jakou odměnu zasluhuje za svou neúmornou činnosť prof. Nedwed? — Městem naším chodil mladík, jenž po domech žádal za podporu; naznačil všude, že je hluchoněmým, předložil vysvědčení znějící na jméno Karel Biermann a sběrací listinu. Z této listiny bylo vidno, že již ve více městech byl podpory obdržel, že je jediným živitelem chromého otce a čtyř sourozenců, z nichž dva jsou též hluchoněmí. Také u nás obdržel od bohatších rodin značnější příspěvky, neboť dostával po zlatce. Policie místní je však nedůvěřivá, i pozvala jej k sobě a nedbajíc protestu, podrobila jej důkladné tělesní prohlídce. A tu z nenadání nalezla u něho ty pravé domovské průkazy. Neníť dosud vysvětleno, zdali na něj magnetický pohled policistů, nebo pohled na pravý průkaz domovský tak zázračně působil — hluchoněmý jal se mluviti. A tu k většímu ještě podivení slyšeli z jeho úst, že se nejmenuje Biermann, nýbrž Max Grünwald, že je mu 21 let a je obchodním příručím ze Škály, komitátu Trenčínského. Falešné vysvědčení koupil prý od jistého cestujícího se stampilkami, jenž vysvědčení též delší dobu používal. K pouti římské dne 12. dubna. Počet těch, kteří se přihlásili k pouti římské a již zaplatili, již daleko číslo 200 překročil a tím jest vlak zabezpečen. Jakkoliv přihlášky k této pouti jsou velmi četné a slibují úplný a krásný zdar tohoto podniku, přece z rozličných dopisů a dotazů vysvítá, že mnozí, kdo skutečně zamýšlejí pout podniknouti, otálejí s určitým oblášením svého súčastnění a se zasláním peněz. Upozorňujeme na to, že peníze za vlak musejí býti odvedeny do 25. března. Všeliké přihlášky po 25. březnu museli bychom jakožto ku vyřízení nezpůsobilé vraceti. Těm, kdož mimo Prahu na stanicích mezi Prahou a Vídní k vlaku přistoupí, budou přiměřené úlevy od stanice za Kolínem počínaje dány. Třeba též zabezpečiti si byt a zaopatření na cestě, ku kterému cíli se všem k pouti se hlásícím zvláštní dotazníky zasílají. Kdož by mnohem později se hlásili, než jak lhůta usta- |
|
<urn:uuid:ef925423-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Nerozuměli Napsala Joza Kalovská. (Dokončení.) plynulo několik let, v kteréžto době se doktor Ch... k velkému překvapení mému, oženil. Byl totiž jednou pozván na delší návštěvu ku vzdáleným příbuzným a jedna z jeho čiperných a švitorných sestřeniček zajala jej v sítě své lásky, ze kterých se vykoupil toliko manželstvím. Když jsem se po čase s ním sešel, pravil ke mně v rozmluvě o Dubravě, na níž se vždy vyptával: „Vidíš, to děvče jsem měl ze srdce rád, ale ona mne nemilovala.“ „Z čeho tak soudíš?“ ptám se jej udiveně. „Vždyť jsem čekal drahně časů, až mně poví, že mne má ráda — a myslím ještě dnes, že zahlédl jsem častěji záblesk lásky v zracích jejích — ale ona toho neučinila ani při loučení.“ „Takové to tedy bylo, tohle jsi žádal?“ divil jsem se v nehorázném smíchu. Ale přítel můj rozkvašeně prohodil: „A myslíš snad, že já vyznal své nynější ženě lásku — to se mýlíš drahoušku — ona sama vyznala mně jak mne má ráda. A tak jsme se stali manžely.“ Pomyslil jsem si: „proč zrovna sestře mé, té nesmělé, byl souzen tak podivínský milenec...? |
|
<urn:uuid:ef925424-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | procezovadla. tloučky do procezovadel, pánvice na zavařování, uhelničky, petrolejová kaminka na vařem, samovary, rychlovařiče, lednice, chladiče pokrmu, stroje na zmrzlinu, formy na rosol, led, přistroje ku tlučení sněhu, táce na pokrmy, pokrývadlo na chleba, taby nakrájený chleb nevysýchal), žehličky na zahřívání uhlím, koupací vany, houpací stolice lze nejlaciněji dostati u Vikt. Ellingra, Radnická ulice čís. 9. |
|
<urn:uuid:ef925425-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Schválena nová úprava povinnosti majitelů koňských potahů v Hrdlořezích v příčině poskytování přípřeže ke stříkačkám při požárech podle vyhlášky ze dne 16./10. 1928 č. j. Ž-45101. Usneseno uložiti Marii Kohnové, maj. statku čp. 11 a 12 v Hrdlořezích, pokutu 40 Kč pro odepření propůjčiti hasičskému sboru své koně k zapřažení ke stříkačce při požárech dne 28./VII. a 14./VIII. 1928 v Hrdlořezích. Zamítnuta žádost arch. Václava a Berty Benešových za povolení 9 reklamních stojanů před Grandgaráží v Sudoměřské ul. v Žižkově, ježto nevyhověl dosud podmínce zříditi podél budovy chodníky a usneseno naříditi odstranění zřízených již stojanů a předepsání poplatku za dobu zabrání uličního pozemku jimi. Usneseno projeviti sympatie se stávkujícími horníky na Kladně v jejich boji s uhelnými těžaři za uhájení již tak dost bídné hospodářské existence hornické rodiny. Zároveň usneseno doporučiti městské radě poskytnutí daru 2.000 Kč na podporu rodin stávkujících horníků. |
|
<urn:uuid:ef925426-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | nové sobě vykázané působiště v Jičíně, kdež Albrecht z Valdšteina kníže Fridlantský založil pro jesuity novou kolej. Měl tu sice P. Kravařský mnoho zaměstnání jako minister domu podle svého rektora P. Valentina Koronia, ale spása duší mu byla prací přednější než hospodářství v domě. Když v Jičíně za léta r. 1625 zuřil mor, P. Kravařský pilně chodil k nemocným, beze strachu přistupoval k jejich nebezpečnému loži a zaopatřoval je svatými svátostmi, rád vycházel též na missie do vůkolních vsí. K 10. červnu odebral se na vzdálené Častostolovice, volal ho tam pan Otta z Oppersdorfu, chtěje, aby manželku je Magdalenu poučil ve víře katolické. Byla ta paní dcerou pana Arnošta Rabenhaupta ze Suché, pána na Ronově v Čáslavsku, vychovaná ve víře podobojí a v ní velmi tuhá, ale výmluvnosti P. Kravařského a jeho důkladné znalosti písma sv. se podařilo za krátký čas, že přijala víru katolickou, s ní i všecka ženská čeleď její. Byla ovšem za to paní Magdalena od svého rozhněvaného otce vyloučena ze všeho dědictví po otci, ale pan Otta z Oppersdorfu ve své radosti z toho obrácení málo na to dbal a měl nyní jen naléhavou tužbu, aby i lid jemu poddaný přiveden byl k víře katolické. Pater Kravařský, vystihnuv svůj úkol na zámku Častolovicích, spěchal na duchovní práci do Jičína zpět, a již 25. června byl u paní Alžběty Žerotínské z Valdšteina na jejím zámku Tuří, tu kázal a zpovídal a panské služebnictvo i vesnický lid ve víře utvrzoval; a zas již 5. července vydal se s rektorem svým P. Valentinem Koroniem, polským Slezákem, do Častolovic, volán jsa pány Ottou a Fridrichem z Oppersdorfu, aby se ujali poddaných lidí jejich; ale ten |
|
<urn:uuid:ef925427-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Otázky, jež chceme dáti, nesmějí se týkati žádné snahy egoistické, nýbrž musí sledovati cíle všeobecné, v celku i v jednotlivostech lidstvu prospěšné; mají týkati se stránek duševních, náboženských, morálních i socialních. Na př. otázky, týkající se budoucího života v ohledu moralním neb filosofickém, neb otázky ohledně tělesných neb duševních chorob a nemocí přítomných a pod. — Všech otázek, majících za účel zvědavost, lakotu a prospěchářství, třeba přísně se vyvarovati, neboť vedou často ke zhoubným omylům. Nechtějme od media též se dověděti něco neobyčejného, vypátrati budoucnost jistých událostí, proroctví, nýbrž hleďme především poznati, ve kterém směru jeví medium nejvíce vloh. Neveďme tedy medium v určitém směru, který bychom si sami přáli, nýbrž nechme si od něho samého tento směr ukázati, v němž pak můžeme pokračovati, vyvinujíce medium správným volením otázek. — Takto správně, poněvadž přirozeně, vyvinutá jasnovidnost, neb vlohy prorocké, nebo vlohy pro hmotné úkazy, přinesou nám často podivuhodné důkazy. |
|
<urn:uuid:ef92542a-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | *) Kürschner, Eger und Böhmen str. 132. **) Archiv ministerstva financí 13/2 1653. Při té příležitosti stavové ještě jednou ulevili své nechuti, že musejí povolovati určitou summu. Praviliť v přípise ke komisařům: „Demnach wolbekannt, dasz bei denen in diesem Königreich vorgehenden allgemeinen Landtägen einige gewisse Summen zu verwilligen jedesmal bedenklich gewesen“... A pak argumentovali: když přes to jsme přece je povolili, tedy ať jen Chebští také platí, co na ně přijde. ***) Archiv místodržitelský v Praze 8/2 1653. (Opis v zemském archivu.) Jedním z komisařů byl Vít Theodor ze Steinheimu, kterýž byl také v Chebském kraji komisařem reformačním. |
|
<urn:uuid:ef92542b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Ani současně největšímu budhistovi mezi Angličany nemůže býti něco podobného lhostejno. Čap.Ch. D Kniž. zároveň, vedle toho. Mladý skladatel a současně kritik marně se dnes namáhal. Čap.Ch. Nezapomněl na žádnou z dražeb, současně počítal, kolik vytěží z řepy. A.Mrš. současnice, -e f. k současník. Byly-li současnice Alkibiadovy zrovna tak krásny, jak jsou Athénky nynější, nebylo arci těžko tvořit Venuše. Ner. současnicky adv. k současnický. Nepostupuje [filolog] přímočaře, je liberální a cítí současnicky. Jirát. současnický adj. řidě. k současník. Nynější činy prý považujem za malé, protože ze závisti současnické zmenšujem, co jiní vykonali. Ner. Ani tu [u Zeyera] není třeba zapomínat na evropské souvislosti současnické. Jirát. současník, -a m. člověk žijící ve stejné době s někým n. s něčím. Sláva jest souhlas lidí s činy jich současníků, však ještě častěji jich předchůdců. Lum. O Kalinovi vypravujou nám všichni jeho současníci, že ve vědě i v básnictví po nejvyšším toužil. Ner. „Boží bojovníky“ mohl napsati jen současník válek husitských v XV. století. Mach. Dobrý tanec a dobrá hudba nebyly vždy současníky nevyskytovaly se v téže době. Ner. D člověk žijící v přítomné, nynější době. Stala prý se tu někdy vražda; ale ze současníků již to nepamatoval žádný. Třeb. Škoda, že to vše je pro současníky a potomky marno a ztraceno. Jir. současno, -a n. současná, přítomná doba. Rád se utíká od střízlivého současna do minulosti. Sez. Odpíral historismu, hlásaje těsné přilnutí k současnu. ArneN. |
|
<urn:uuid:ef92542c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Výpočet tento jest ovšem toliko přibližný; nedáť se výše úspory této zcela určitě ustanoviti. Zemský výbor byl však přece toho náhledu, že na základě výpočtu toho může slavnému sněmu navrhnouti sumu, kteráž by dodatečně vložena byla do rozpočtu zemského na r. 1888. jako dotace, z níž by se povolovaly mimořádné podpory soukromým školám evanjelickým, právem veřejnosti nadaným, při čemž by sloužila za měřítko při určování výše podpor těch úspora, jakou každá škola trváním svým fondu zemskému spůsobuje. Hledě pak k tomu, co ve zprávě této uvedeno, a odvolávaje se na usnesení sl. sněmu v lonském zasedání učiněné, zemský výbor předložil sněmu tento návrh: Slavný sněme račiž za účelem podporování evanjelických škol soukromých právem veřejnosti nadaných v království Českém vložiti do rozpočtu zemského na r. 1888. dotaci 20.000 zl. a zemský výbor zmocniti, aby evanjelickým obcím které školy takové vydržují, udílel mimořádné podpory z dotace této a sice v poměru k úspoře, jaká trváním jedné každé z těchto škol se jeví ve vydání, jež okresní pokladny školní, pokud se týče zemský fond zapravují, a to v nákladu na roční služné učitele, pokud se týče učitelů dotyčné školní obce, při čemž budiž výnos školného a zabezpečený příjem fondu a nadání odečten. Tento návrh zemského výboru byl postoupen komisi rozpočtové zemského sněmu, kteráž zprávou z 13. ledna jej sněmu ku přijetí odporučila. Již tedy nescházelo nic, než aby návrh tento tak důkladně připravený sněmu k schválení předložen byl. To se však nestalo. Již v rozpočtové komisi ozval se z nenadání Dr. Rieger, že prý by lépe bylo celou věc odložiti a v tom smyslu také podal návrh menšiny (posl. Drem. Zátkou a V. Nekvasilem spolupodepsaný) takto znějící: „Uvažujíce, že přijme-li se jednou zásada, že země na školy náboženské přispívat má tou částkou, která se uspoří na učitelských platech dotyčných škol veřejných, není důvodu, proč by se neměla |
|
<urn:uuid:ef92542e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | předce odporovati znění zákona, jelikož jeho opravní prostředek nicméně jakýsi výsledek měl a docela bez účinku nebyl. Jak vidno docházíme v obou případech k důsledkům, které jsou jednak krutými a křiklavými, jednak opět zákonu odpovídati se nezdají. Snad by bylo správné děliti odvolání co do viny od odvolání co do trestu, poněvadž byť by i odvolání v obou směrech jedním podáním bylo ohlášeno a jedním podáním bylo dolíčeno, předce se dá rozlišiti a odděliti, tedy i oceniti a honorovati, mnoho-li by se dalo přisouditi za tyto opravné prostředky porůznu. Jakmile se tento rozdíl učiní, pak je i snadno dle znění zákona v případech, jak shora jsou vylíčeny, rozhodovati. Byl-li rozsudek prvního soudce co do viny potvrzen, avšak ohledně trestu změněn tím, že vyměřen trest menší, pak bylo by soukromého žalobce odsouditi k náhradě útrat, ohlášeného a dolíčeného odvolání co do trestu, poněvadž opravný prostředek obžalovaného měl účinek, avšak útraty ohlášeného a dolíčeného odvolání co do viny musí hraditi, pokud se týče nésti sám obžalovaný či odvolatel, poněvadž opravní prostředek ten byl docela bez výsledku a jmenovitě by musel odvolatel sám ze svého hraditi útraty odvolání, pokud se týká viny a pokud povstaly jeho hájením před druhou stolicí při líčení, jelikož tyto ku konci jmenované útraty by nebyly povstaly, kdyby se nebyl co do viny býval odvolal; neboť o odvolání co do trestu bylo by se rozhodlo v sezení veřejném. Rozhodováním ve smyslu právě naznačeném nejlépe by se asi vyhovovalo zákonu a odstraňovaly by se i neshody, někdy i očividně křiklavé. |
|
<urn:uuid:ef92542f-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | do práce. Kružalin zaujal s podivuhodnou obratností tutéž pózu se všemi podrobnostmi, jakoby vůbec nebyl vstal. A opět Ilju cosi uchvátilo a neměře času, pracoval celé hodiny a přestal teprve, když se ozval zvonek. Přišel Stromilov. „Ah, zde už se pracuje!“ zvolal Stromilov, uviděv Kružalina, jenž vstal a pozdravil ho. „Oh, už od deseti hodin!“ řekl Ilja. „Do nynějška?“ „Ano, jak vidíte.“ „Ilja Nikitič mě bezmála umučil!“ ozval se Kružalin. „Už i Kružalin si stěžuje?...“ „Ano, potrápil jsem ho velmi.“ „Hezky jste se zařídil,“ poznamenal Stromilov, rozhlížeje se po dílně. „Máte štěstí. Já hledám po celý život dílnu dle svého vkusu a najíti nemohu... Vždy se něčeho nedostává. Nu, ukažte, co jste vytvořil, můj milý!“ Kružalin se opět posadil a Stromilov jal se prohlížeti si kresbu. Hleděl na ni se všech stran, obracel ji v rukou, potom poodstoupil a pravil: „Znám jistého Tatařína. Zabývá se vetešnictvím; kupuje staré věci a prodává je. Jsme dobří přátelé; chodí ke mně často a protože I. N. Potapenko: Síla slabého. |
|
<urn:uuid:ef925430-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Voličům obecního výboru v Hradci Králové. |
|
<urn:uuid:ef925431-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 628. MAČIČKA, Michal Kočovanie so včelstvami. Bratislava, Vyd. |
|
<urn:uuid:ef925432-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Mohl bych četnými příklady doložiti pravdivost této věty. Ale rozdíl mezi Tomkem a Palackým (všímám si stále jen věci, ne formy) ani tím by úplně vystižen nebyl. Objektivnost historická v té formě, jak se s jejím požadavkem setkáváme ještě v starých učebnicích a »systemech«, kde se od historika vlastně nežádá skoro o nic méně, než aby přestal myslit, v té formě není již požadavkem naší doby. Zákony duševní práce v každém oboru činnosti jsou stejné. Tolik ovšem vždy smíme a musíme žádat, aby fantasie historikova byla regulována, aby nepotlačoval nalezené pravdy, třeba proti jeho apriornímu názoru mluvila, aby si podle něho neupravoval fakt. Ale aby osobní své smýšlení zapíral, to se již nežádá a nemůže žádati u nikoho, toho nemůžeme žádati a také nenajdeme ani u Palackého ani u Tomka. Kdežto však Palacký k názoru svému všude patrně, třeba ne výslovně se hlásí, u Tomka musíme jej teprve hledati. Jen nacionalismus Tomkův jest všude hned zřejmý. Jinak jeho názor nacházíme hlavně pomocí Palackého i v partiích, při nichž se Tomek o jeho dějiny opíral, ale i tam, kde jich po ruce již neměl. Palacký k osobám, o nichž jedná, má sympathie nebo antipathie a netají se jimi. Tomek má rovněž sympathie i antipathie, někde najdeme i u něho přiznání — jemu |
|
<urn:uuid:ef925433-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | je absolutní. Pro subjektivismus a sofistiku je relativní jen relativní a vylučuje absolutní (prol. R. K.)“ („Filosofické sešity“, Praha 1953, str. 320). Z této Leninovy poznámky je patrno, že Slejška ze strachu před sofistikou sám do sofistiky upadá. 19) Slejškova neseriosní práce s textem se jasně projevuje právě v použití tohoto citátu z Lenina. Bezprostředně před větou, kterou Slejška cituje z Leninova fragmentu „K otázce dialektiky“ Lenin totiž tuto myšlenku o jednotě vylučujících se protikladů formuluje naprosto jasně — a podle Slejšky zřejmě naprosto hegelovsky: „Totožnost (prol. R. K.) protikladů (snad by bylo správnější říci: jejich „jednota“? ačkoliv rozdíl mezi termíny totožnost a jednota tu není zvlášt podstatný. V jistém smyslu jsou oba správné) je uznání (odhalení) odporujících si, vzájemně se vylučujících, protikladných tendencí ve všech jevech a procesech (prol. R. K.) přírody (počítajíc v to i ducha, i společnost)“. Lenin zde tedy chápe jednotu jako totožnost, protože totožnost vzájemně se vylučujících a protikladných tendencí je mu podstatou všech jevů a procesů v přírodě. Tedy jde o antagonismus, vytvářející věc, skutečnost, o rozpor v podstatě věci, nikoliv o věcné osamostatnění vylučujících se protikladů. Celý fragment „K otázce dialektiky“ je nesen touto ústřední myšlenkou, podobně jako celé Leninovy „Filosofické sešity“. Při poněkud seriosnějším přístupu k „Filosofickým sešitům“ by Slejška nemohl takto překrucovat jejich jednotlivé myšlenky. |
|
<urn:uuid:ef925434-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | vrchním. Moudrý ten úředník nařídil mu, aby o tom nikde nic neříkal, pátral tajně a shledal, že vydává zámečník víc peněz než vydělá, a dal ho zavřít. I shledalo se pak, že odemknul zámečník paklíčem dvéře u sakristie a zpáchal tu kostelní krádež. Byl odsouzen na několik let do káznice. „Ti proklatí vrabci!“ zvolal před soudem, „jsou vinni mým neštěstím!“ Vrchní však pravil: „Vrabci tě neprozradili, nýbrž svědomí tvé. Zlé svědomí je ustavičný žalobník, jenž nikdy nemlčí, a přivedl na světlo již mnohý tajný zločin.“ |
|
<urn:uuid:ef925435-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | a./ Mokrá půda vykazuje vysoký vodní stav podzemní vody, která vyplňuje veškeré prostory v půdě, vytlačí z ní veškeren vzduch, takže kulturní byliny hynou a rostou na ní jen vodní a močálovité rostliny, kyselé trávy / Carex, Ceperaceae, Ranunculacese/ a různý plevel. Kulturní hospodářské byliny potřebují k svému normálnímu vývoji provzdušenou půdu s určitým minimálním množstvím -.—— vzduchu, jehož potřebují k dýchání, výživě, tvoření a přeměně živin v půdě na takový tvar, který bylina může asimilovati. Toto minimální množství vzduchu čili vzdušní kapacita půdy obnáší 10 - 20 % le objemu; sladké luční traviny vyžadují vzdušní kapacitu 6- 10 %. Je-li v půdě méně vzduchu, nebo když jsou vůbec veškeré kapilární i nekapilární pory v půdě vyplněny vodou a vzduch z vegetační vrstvy půdy vytlačen, hynou kulturní byliny. Veškeré obdělávání půdy a hnojení chlévskou mrvou nebo strojenými hnojivy / K Ca Ph N/ draselnatými, dusíkatými, vápenými, fosforečnými, zůstanou bez úspěchu, dokud se půdě nepřivede životu bylin nevyhnutelný vzduch. V půdě mokré znemožňuje voda přístup vzduchua tento nedostatek nejen že znesnadňuje dýchání kořínků, nýbrž přispívá k tomu, že se vegetabilní zbytky bylin nedokonale oxydují, nezhnijí, nýbrž jen setlívají a tvoří v půdě t. zv. kyselý humus čili trouch vedle sloučenin organické kyseliny humínové se železem a jinými kovy. Kyselý humus a jeho sloučeniny nejsou nám sice co se týče chemického složení úplně neznámy, ale víme o nich, že jsou pro kulturní byliny škodlivé. Teprve odvodněním a přístupem vzduchu eventuelně i vápněním půdy se kyselý humus neutralisuje a přetvořuje na sladký humus, hmotu, která je pro rostliny výhodnou a snesitelnou. Jest |
|
<urn:uuid:ef925436-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Židé v celé zemi české byli pospolu jedna korporace, jejíž střed byl ve Staré Praze. Sázení starších Židů v Praze přislušelo rok co rok komoře královské. Jen na málo let oddáno bylo sá- |
|
<urn:uuid:ef925437-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | OBSAH: O embolii a thrombose aorty břišní na bifurkaci. Napsali dr. Rudolf Kimla a František Procházka. O domnělých škodlivých následných účincích sera antidifterického. Podává dr. Ivan Honl. — Rozhledy: Vnitřní lékařství. — Oslava 40letého jubilea doktorského prof. dr. J. Boh. Eiselta. — Zprávy. — Inserty. |
|
<urn:uuid:ef925438-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Netušený vývoj v diagnostice a therapii nervových chorob posledních let má jedny z nejlepších výsledků právě v oboru nádorů na míše a v jejím blízkém okolí. To platí zejména o neurochirurgii, která tu v určitých případech slaví pravé triumfy, jak o tom máme nesčetné již doklady v světové literatuře a také u nás doma. Proto mám za to, třebaže nejde o častá onemocnění, naopak velmi vzácná v ordinaci praktikově, takže najde-li tu a tam podezření, že jde o toto onemocnění, anebo rozpozná-li míšní onemocnění, že je právě nutno na tomto poli využíti co nejúplněji všech dnešních diagnostických pomůcek. Neboť v indikovaných případech lze učiniti víc nežli se za to má. Dnes diagnosa: Tumor míšní neznamená odsouzení k smrti ze sepse z dekubitů, z urosepse a celkové kachexie, nýbrž za příznivých okolností může skýtati naději na úplné vyléčení. Po těchto několika optimisticky naladěných větách, jimiž bych rád zlákal čtenáře, aby se zakousl do neurologického pojednání, ne vždy vděčného, o kterém platívá »zajímavé, ale málo výsledné«, přejdeme hned k vlastnímu tématu. Hlavní náš zřetel se tu upne k nádorům ve vlastním slova smyslu. O tumorech povahy zánětlivé nebo jiné se jen stručně dotkneme v kapitolce o diferenciální diagnose. Stejně sluší poznamenati, že opomíjíme úmyslně některé vzácné tumory, které jsou literárními raritami a mají toliko teoretický význam, nikoli praktický, o který nám tu hlavně jde. Znádorů na páteři přicházejí v praktickou úvahu hlavně dva. Zprvu vzácnější primární maligní sarkom vycházející z těla obratle. Jeho charakter je dán převahou buněk, z kterých vychází. Jeví se nám kondensací, hyperkalcifikací, tvrdostí a tvorbou osteofytů, je-li hlavně tvořen osteoblasty, naopak převládají-li osteoklasty, deformuje tělo obratle. Ten se snižuje, rozplácává se, má — jak říkávají Francouzové — tvar placky (en galette) neb sandwiche. Naproti tuberkulose, která také dekalcifikuje a deformuje obratel, či obratle, nechává takovýto sarkom však neporušenou meziobratlovou deštičku a nevytváří kyfosy, jak nás o tom poučuje skiagrafie. Sekundární sarkomy buď metastasující do těl obratlů, nebo sem z okolí vrůstající (na př. ze žebra) se v celku chovají obdobně. Mnohem důležitější je poznání a vědomost metastasujícího karcinomu do těl obratlů. Touto obzvláštní osteofilní vlastností jsou nadány u mužů karcinomy prostaty, u žen ca mammae, méně již uteru. Tyto metastasy nalézáme nejčastěji v lumbální pateři, buď v jednom nebo v několika obratlech, kde pak vytvářejí hlavně symptomatický obraz z postižení míšních kořenů; |
|
<urn:uuid:ef925439-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | nění či isolace nemocných tuberkulosou stížených od ostatních chorobných v nemocnicích jest netoliko theoreticky, nýbrž i hojnými zkušenostmi vynikajících odborníků prokázán, odůvodněn a takměř všeobecně i uznáván. Dnes není pochybnosti o nauce, že tuberkulosa je chorobou nakažlivou a vzduchem snadno přenosnou, a není tedy více odporu proti projektovaným opatřením proti přenášení nákazy. Přenosnost tuberkulosy závisí ovšem od mnoha okolností, zejména a v prvé řadě od opornosti či resistence organismu jednotlivce. Čím menší jest opornost ústrojí lidského, tím snadnější jest možnost nákazy tuberkulosou. A poněvadž každou chorobou opornost ústrojí lidského klesá, jest nebezpečí nákazy poměrně největší při chorobném člověku a tudíž při ošetřovancích, nacházejících se v nemocnicích. Dostačí tudíž k prokázání potřeby isolace tuberkulosou stížených v nemocnicích od ostatních nemocných a potřeby zřízení isolačních oddělení pro plicní choroby při nemocnicích dvě shora uvedená fakta, totiž, že je tuberkulosa nemocí nakažlivou a že přenosnost a možnost nákazy jest snadnější při chorobném a tudíž při méně oporném organismu. Nezvratným dokladem, že poznání o nakažlivosti tuberkulosy stalo se majetkem i nejvyšších politických a samosprávných orgánů království Českého, jest výnos c. k. místodržitelství král. Českého ze dne 31. října 1899, čís. 177687 všem podřízeným politickým úřadům o potřebě isolace osob některými nakažlivými nemocemi a specielně tuberkulosou stížených ve všeob. veř. nemocnicích. Zemský výbor král. Českého upozornil na žádosť c. k. místodržitelství zvláštním oběžníkem ze dne 6. října 1899 čís. 50.673 správní výbory všech veřejných nemocnic, že jeví se zejména při některých nakažlivých nemocech potřeba, aby již první do nemocnice přijatý nemocný uložen byl v isolačním pavillonu aneb, kde takovéko není, alespoň v stávající isolační místnosti, poněvadž jinak jest v nebezpečí domácí nákazy pro ostatní nemocné a pro služebnictvo. Konečně bylo správním výborům odporučeno učiniti opatření, aby v nemocnicích — jak to také v některých ústavech jest zařízeno — nemocní, stížení tuberkulosou, pokud možno ne pouze od ostatních ošetřovanců odděleně v určitých místnostech ošetřováni byli, nýbrž aby také jen tyto místnosti i na dále k ošetřování nemocných byly upotřebovány a také jich čistění (desinfekce) v určitých lhůtách bylo provedeno. V Německu nachází myšlenka zřizování isolačních oddělení pro plicní choroby při nemocnicích hojně stoupenců, nehledě ku neobyčejně čilému hnutí pro zřizování zvláštních ústavů či sanatorií pro plicní neduhy. Vyjímaje zdravotniho radu dra Lazara v Berlíně, jenž potřebu isolace tuberkulosních naprosto popírá, vyslovili se vynikající odborníci v Německu |
|
<urn:uuid:ef92543b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Plzni veliký sjezd branných spolků na oslavu 20tiletého trvání republiky a dvacátého výročí založení 35. pěšího pluku italských legií. Sjezdu se zúčastní Československá obec legionářská. Nezávislá jednota legionářská, Čs. domobrana z Italie, Dobrovolci a střelecké jednoty, Národní garda, vojenští vysloužilci, Svaz záložníků a býv. vojáků, čs. námořníci, dále pak spolky sdružující bývalé vojáky a to Stodruháci, Pětatřicátníci, příslušníci býv. 7. a 8. střeleckého pluku a jiné spolky. Účastníci sjezdu mají slevu 50 jízdného na železnici na zvláštní legitimace, které vydává Spolek Pětatřicátníků v Plzni. Sleva se vztahuje také na rodinné příslušníky. O Nadace. Z nadání metropolit. probošta Th. dr. Ad. Würfla budou uděleny v září úroky 61.50 Kč chudé, do Prahy příslušné rodině, náboženství řím.-kat. Žádosti do 30. července do 12. hod. pol. — Při obročnické nadaci Eleonory z Neubergu uprázdnilo se od 1. července místo s ročními 60 Kč. Mohou se ucházeti zchudlé osoby, příslušné do Prahy. Žádosti do 27. července do 12. hod. polední v podacím protokole Ústř. soc. úřadu hlav. města Prahy v Praze I., Husova tř. 158, v I. patře. O Pozdravný telegram generála Manolescu. Presidium ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy došel telegram generála Manolescu, následujícího znění: „Vrátivše se do své země po nezapomenutelných dnech, ztrávených v Československu, prosíme, abyste vyslovili Jeho Excelenci panu ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Františku Ježkovi ode mne a od mých spolupracovníků naši nejhlubší vděčnost, a vy sami, abyste přijali naše nejsrdečnější díky s projevem nejupřímnějšího přátelství.“ |
|
<urn:uuid:ef92543c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Early Rose a Early Gooderich, obé velmi dobré, velmi ranné a výnosné. České janovky, kulaté a roblíčky; Ranné moučné anglické [frühe mehlige englische]; Amerikány, prostředně ranné, velmi výnosné; — Late Rose, Peerlces, Peach Blow, alžírské; Suttonovy Red Skin Flourball [Flourball]. 2 Semeno slunečnice velkozrné. [Hell. ans. macrospermus praocox]. Mimo to nabízí se k prodeji velká zásoba zeleniny, totiž celeru, cibule, mrkve atd., vše za ceny mírné s dodáním na stanici Mladoboleslavskou, a přijímají se zakázky na vejce k násadě od výtečných nepomíšených slepic franc. Créve Coeur. Správa velkostatku v Domousnicích u Mladé Boleslavi. |
|
<urn:uuid:ef92543d-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Václavovi Wichťovi, který ofevřel modní závod vlněnými i hedvábnými látkami a prádlem, v témž rozsahu. Masarykovo náměstí č. 35, vedle hotelu Slunce. V plné úctě V. Wichta. |
|
<urn:uuid:ef92543e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Flatter-esche f. f. Flatteráſche; geiſt m. j. Flatterer; —graß n. (milium effusum) proso rozkladité; — hajt nestálý, vrtkavý, těkavý, větřivý, zvětřilý, větroplachý, plachý, třeštivý, zfončilý, zfoučený ;e. —haftes Mábchen hončule; — machen zfoučiti, ztřeštiti; —haft werden zvětřeti; —haftigfeit f. nestálost, vrtkavost, těkavost, třeštivost, zvětřilost, větřilost, větroplachost; —ig f. Slatterhaft; —kohl m., —kraut n. kapusta; —ling m. Schmetterting motýl, motýlek; —mine f. (im Kriegswejen) eine kleine Mine větřivý podkop ober průkop. Fattern mh. třepetati, třepati, potřepávati křídly, proletovati, potřepávati se, potřepetávati se, brkolati, brkotiti, létati; der Bogel flattert pták se třepetá; aufhören zu —, vytřepetati, dotřepati; ſich hin und her in der Quft bewegen vláti, chvěti se, plápolati; N. Fahnen —, korouhve se chvějí, vlají; bas Seuer flattert oheň plápolá; der Schnee flattert sníh proletuje; 3. teichtfünnig, unítát ſein větřiti, těkati, třeštiti se; flattern) třepetavý, brkavý, míhavý; 8as —, třepetání, brkání, brkotání, těkání, větření. Flatter-pappel f. j. Flatteräjche; — ruß m. saze, kopet; —schonheit f. krása pomíjivá, nestálá; — finu m. mysl těkavá, nestálá, třeštivá, těkavost, vrtkavost; —thier m. (pleopus) křídlonoh. lattiren pochlebovati někomu, po srsti hladiti koho, k líbosti mluviti, posvědčovati ſa. Schmeichetn. Zlau adj., kraftlos, ſchal, ohnmáchtig mdlý, slabý, prázdný, vyvětralý, nechutný; der Wein wiro —, víno vyvětrává, vychutnává; eš wito mir —, není mi do smíchu, jdou na mne mdloby; bic Maaren werden —, zboží jde špatně na odbyt; die Siebe miro —, láska stydne, slábne; die Chöre gingen —, sborové šli vlažně; Sas — (beim Maler), die fanfte, burch Dünſte etwas bläuliche Farbe modření malírské; ftauen máchati, vymáchati, plavati; die Báſche — en máchati prádlo; bas —en der Báſche machání prádla, šatů; —faß n. (im Bergbau) ein Faß zum bwaſchen der gepochten Erze kád máchací. Flaum m., die Flaumfeder prapor, prachové peří, prach, pchejří, kvap, puch, pápeří; —« praporový, kvapový; —bart m. pýří na bradě; 2. ein junger BMenich holobrádek, holofous, vlnofous; —bärtig adj. holobradý; —baum m. |
|
<urn:uuid:ef925440-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | S »l« každému známé místo, s něhož mnohý rád se dívá, bez »l« v dálném smavém jihu lidu za postrach sloužívá. |
|
<urn:uuid:ef925441-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 42. Českopolský statut Jana Dzwonovského, předpisující mravy Frantovské s návodem, jak souditi bratry cechu Frantovského na začátku věku XVII. |
|
<urn:uuid:ef925442-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | A zuřící féla poznal hlas Toníka Beránka, svého podřízeného, který dodal: „Nechte slušné děvče. Pro vás jsou jen špatné ženštiny.“ „Aha!“ zasupěl féla Silber, který již začal pozorovati v podřízených šaržích a mužstvu špatně tajené známky hněvu a odporu. „Tajné spiknutí proti mně? Snad vzpoura a rebelie? Jen to zkuste, a já vám, bídní otroci, zlámu vaz!“ A pak dodal k Matesu Brabcovi: „A co oni se štětěj? Seberou-li v noci za rohem pouliční holku, jak mohou věřit, že se bude, když jsou pryč — s jinými někde modlit? Až si namluvím všecky holky i ostatních šarží, budou musit otroci také držet jazyk za zuby.“ „Pane félo, ohražujeme se!“ vzchopily se šarže svorně k hlučnému protestu. „Marš!“ okřikl je Silber zuřivě. „Teď nejdříve si pošlu „Na Marjánku“, aby mne přišla potěšit Žanka kmána Kuha a pak seberu pořadě holky všech šarží, od frajtra počínaje. Kmáne Kuh, ty mi sám přivedeš svou milou ke mně do kasáren nahoru!“ A odešel pyšně, přiraziv za sebou dveře šenkovny rázným přibouchnutím. Všechny šarže i s kmánem Kuhem rozběhli se za ním, leč Toník Beránek je zadržel. „Ticho, kluci!“ zvolal. „Ten lotr se chce zmocnit také mé Anděly a spoléhá na pomoc Hátinu. Slibte mi, že tomu společně zabráníme, třeba by to mělo státi krk! Jeden za všecky a všichni za jednoho! Mne komandoval na vartu až do rána. Přijde-li za ní nahoru do její komůrky, zabte ho!“ „Na to stačím sám!“ zvolal hrozivě četař Brabec. „Zrubnu ho — za Marcelu!“ A povytáhnuv z pochvy své ostré bodlo, zarazil je zase zpět s temným třeskem — |
|
<urn:uuid:ef925443-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | smazaného C honil, Boženka letěla k domovu; svou břidlicovou tabulku křečovitě tiskne pod rozechvěné pažíčko a slz krůpějemi skrápí líce, ruce, tabulku, houbičku i uprášenou silnici, a štká, až hází celým tělíčkem. A s pantátou jakýmsi, jenž ji soucitně chtěl zastaviti, Boženka ve svém velikém kvapu a ve svém velikém bolu a hněvu ani neměla kdy promluvit a jen rovnou vedle soucitného pantáty letěla dál. Ostatně co takový pantáta rozumí, co je velké nebo nevelké C, zvláště když už je smazáno. »No tak už neplakala, Boženko,« konejšila Anička. »Ukázala, já jí sama napíšu C a bude zase dobře.« V uslzených očkách malé Boženky a v její zkormoucené umouněnými loužičkami moc krásně pokreslené tvářičce kmitl veliký paprsek naděje. Boženka ještě několikráte na prázdno zaštkala, pak rukávkem šatečků přejela obě očka a nosík i hubičku, a podávajíc Aničce tabulku i kamínek, řekla již s radostným úsměvem: »Tak buďte tak dobrá, Aničko.« A Anička byla tak dobrá: utřela si ruce, vzala tabulku, vzala kamínek, přistoupila ke stolu, položila tabulku na vál, naklonila se nad tabulkou, chvílenku přemýšlela a pak nahoru na prvé místo tabulky napsala nejkrásnější C, jaké uměla. Sama byla spokojena. »Tak, — tu má, Boženko,« řekla, »a teď si to C napsala třicetkrát. Nu tak viděla, a co se naplakala zbytečně.« Ale sotva že Boženka spatřila na tabulce Aniččino C, znovu se dala do pláče a znovu vyrážela ze sebe: »To není takové-hehehehe-héééé!« »To není takové, Boženko?« ptá se Anička. »Ce-hehehe-héééé!« »Jak pak ne?« |
|
<urn:uuid:ef925444-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | VYHLÁŠENÍ TRŽNÍHO ŘÁDU. Tištěný tržní řád lze obdržeti za výrobní cenu u městského úřadu. Orgány tržního dozoru obdrží po jednom exempláři a jsou povinni v případě sporu jej stranám předložiti. Tento tržní řád jest obvyklým způsobem v městě vyhlášen. Mimo to visí jeden exemplář za trhu vždy na policejním úřadě k veřejnému nahlédnutí. |
|
<urn:uuid:ef925446-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | chlení ustanoveny jsou, mají se na patřičné místo přenésti. Ve chmelnici. Chmelové sazenice se zemí přihrnou a drobným, dobře proleženým hnojem přikryjí. Se zakládáním nových chmelnic se počne a dle možnosti pokračuje. Ve vinici. Po ukončení sbírky, t. j. když i listy opadaly, třeba jest přikročiti místem k řezu a ku hnojení vinice samotné, s čím též přikrývání spojeno jest; a kde to ve zvyku, i kolíky se vytahují. K zakládání nových vinic se přikročí a dle možnosti takto zimní práce během zimy ukončí. Ve vinné školce se sazeničky sříznou a listovým stlaním přikryjí. |
|
<urn:uuid:ef925447-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | utkání dostal Jeffries ránu do oka, a bylo viděti, že se chvěje. Černoch stál pevně, jako ze železa, a jeho pohyby měly pardali úskočnost. Když chvílemi oba se zastavili, spoceni a napudrováni jako dvě primadonny, bylo viděti, jak hrozně se oba v tuto chvíli nenávidí. Černoch se nuceně usmíval, cenil zuby, z kterých však na protivníka šla hrůza. Na bílé půdě zápasiště odrážel se jako Mefisto tento ocelový chlap, jehož těžká, černá ruka byla nedávno vyfotografována v anglickém sportovním žurnále, hned na první straně, šklebíc se na čtenáře jako připravená dělová koule. A touto tlapou konečně páchnoucí negr srazil bělocha k zemi. Za tento kousek, že tento šikovný „knockout“ dostal půldruhého milionu franků a záře vítězstvím, šel podati ruku svému soku, jako aristokraté činívají po souboji. Ale Jeffries už ničeho neviděl a necítil. Neviděl pro slzy. Plakal. Drže se provazu, obepínajícího zápasiště, a obklopen svými přáteli, plakal jako dítě, plakal usedavě a celým tělem bolestně zmítaje vzlykal tento chlapík, tento americký dobrodruh, který viděl všecky díly světa a všude se pral. Před našima evropskýma očima, očima Starého světa, který pláče ze skutečného smutku, pro matku, pro ženu, pro bratra, pro milou anebo pro ztrátu zdraví a statku, tekly zde nejbizzarnější a nejpodivnější slzy, jež jsme kdy viděli, slzy Nového světa, americké, jimž my dobře nerozumíme. My trpíme, jen když musíme, ale tam, kde kult zlatých milionů nakazil už i Indiány a černochy, vrhá se mladý člověk dobrovolně do truchlohry a v honbě |
|
<urn:uuid:ef925448-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | trullánské až do dnešního dne tvoří přece právo církve řecké a byly také od sv. stolice vůči kněžím řeckým uznány. Budiž ještě podotknuto, že synoda nicejská odmítla sice navrhovaný zákon zákazu sňatku kleriků, než přijala jiné ustanovení koncilu elvirského, které se týče neženatých kleriků. Aby totiž předešlo se pokleskům a možnému sočení, zakázala duchovním míti v domě ženské osoby, (mulier intoducta esctranea) vyjímajíc matku, sestru a tetu anebo vůbec osobu, která by u lidí podezření vzbudit nemohla. Tento kanon byl na pozdějších synodách obnovován znova a znova. (Viz Kraus, R.—E. II, 798.) Synodou trullánskou končí se dějiny zákona coelibatního na Východě. Od té doby zaměstnává coelibat pouze Západ, církev latinskou. Mystická nevěsta Kristova, od něho založená svatá církev, nebyla by obdržela tisíce hanebných ran, kdyby lidé se nebyli postavili na hlavu s nuceným coelibatem. Neboť ustanovení od doby koncilu elvirského neustále vydávaná, také neustále byla přestupována. Jsou základní zákony biologické, které se uplatní přes všecka opatření, která positivně lidský církevní zákon proti nim učiní. Tak ustanovili na západě, že biskup má být od své ženy odloučen ve dne v noci a všude, kdežkoli by se zdržel, byl obklopen kleriky. (Synod v Toursu r. 567, can. 12.) Podobná ustanovení od doby synodu v Toursu byla o arcikněžích (can. 19.) Od venkovských kněží u nichž taková opatření provést se nedala, se žádalo, aby ženy jejich stále byly doprovázeny služebnými (can. 19. tamtéž). Tato opatření sama sebou vedla k vita canonica, zavedené později od Chrodeganga, biskupa metského, okolo r. 760. Mocná ochrana kněžské zdrženlivosti spatřovala se mimo to ve slibu čistoty, který přijímali od kandidátů kněžství. V tomto smyslu bylo ustanoveno, aby nikdo nebyl připuštěn ke kněžství a k jáhenství |
|
<urn:uuid:ef925449-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | konají se pravidelně každou první středu v měsíci. Záležitosti, jež mají býti projednány, musí býti pořádajícími kluby, závodníky atd. Sportovní komisi dodány nejpozději tři dny před schůzí. |
|
<urn:uuid:ef92544b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 1) Starší riekol mladšiemu, čo za pecou ležal: »Jano, dones mi vody!« Janovi sa nechcelo pohnúť, ale potom už ten vstal reknúc: »Báťa atd. 2) Könnyü mint az ólommadár. |
|
<urn:uuid:ef92544e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | se primární tuberkulosa se všemi jejími důsledky — bez rozdílu, ať je infekce původu intra- či extrafamiliárního. Důležitou roli hlavně v pozdějším věku dětském hrají endogenní infekce (Behring, Römer), když při snížení celkové přirozené i specifické zdolnosti dostaví se následně tendence ku propagaci tuberkulosních bacilů, jež byly dosud v latenci v uzlinách lymfatických neb kde jinde. Tak stává se zejména po spalničkách, pertussi, chřipce podle všeobecných zkušeností lékařů. Obzvlášť důležitý vliv na průběh tuberkulosy v dětském organismu má výživný stav infikovaných dětí, jak zkušenosti lékařů odborně otázkami těmito se zabývajících potvrzují. Zodpověděti otázku výživy tbc. dětí prostě tak, že je třeba dítko hodně krmit, dopořučiti výkrm dítěte, jest pravidelným zvykem většiny lékařů. Otázka ta však není tak jednoduchá.“ Weigertovy pokusy na zvířatech nám ukázaly, že jednostranná výživa uhlohydráty vyvolává v organismu stav, při kterém tuberkulosa probíhá maligně; prasata krmená potravou na tuk bohatou jsou vzdornější vůči tuberkulosní infekci. Podle pokusů Hornemanna a Thomase nutno míti za to, že dostatek bílkovin je tu vždy potřebný. Ostatně denní klinické zkušenosti o vztahu výživného stavu dětí a infekce ukazují, že ku řádnému vývoji každého dítěte v tom smyslu, aby bylo zdolné infekci, je třeba, aby v potravě jeho bylo hojně tuků, dostatek bílkoviny a poměrné množství ostatních součástí potravy. Pokud bílkovinné potravy se týče tu byl již od pradávna připisován příznivý vliv masu; obzvláště Francouzi zastávali toto stanovisko, které v poslední době též v Německu nabývá půdy. Langstein doporučuje tbc. dětem již od 1.—2. roku denně nejméně jednou maso podávat. Již od 8.—10. měsíce možno podávati dětem tbc. menší množství masitého příkrmu pasírovaného; hlavně potrava obsahující hojně purinů — jako játra, slezina, brzlík — v patřičné úpravě podle našich zkušeností jest velmi vhodná. U starších dětí krýti potřebu bílkovin podáváním hojným mléka se nemůže doporučovati, neboť bylo by tu potřeba větších kvant mléka — 2—21/2 l, což by event. vedlo ku poruchám výživy mléčné a následnému snížení resistence organismu, jak na mnoha případech lze ukázati. Takové množství tekutiny není pro tbc. děti vítané, ba může se státi přímo osudným v tom případě, když organismus větší množství vody váže ve tkáních. Jest známo, že takové děti ztrácejí přirozenou zdolnost. Jeví se tudíž snaha v poslední době podávati dětem po travu ve formě koncentrovanější. Pokud ovšem autoři předpisují koncentrovanou potravu v tom smyslu, že drží se zásady té, že organismu tuberkulosnímu při smíšené stravě patří hojně tuků a bílkovin, tam není možno činiti námitek, neboť tato strava ukazuje se všeobecně nejvhodnější. Avšak snaha tato po stravě koncentrované vedla vídeňskou školu Pirquetovu k dedukcím, k nimž nelze mlčeti — již také proto, že i u nás leckdes zásady ty chtějí se uplatňovati. Škola tato tvrdí, že tuk v potravě jest zbytečný; že ho lze nahraditi prostě cukrem — uhlohydráty. Pirquet pokládá tuk za koncentrovaný uhlohydrát, který je ale příliš drahý a chce ho nahrazovati prostě cukry ve stejné »nemové hodnotě«. Soudí tak na základě případů zdravých dětí, které odchoval na svojí klinice bez tuků a kterým se dobře prý vedlo i prý byly resistentní vůči infekcím. My jsme na základě pokusů četných autorů a hlavně na základě zkušeností získaných v ústavech a na klinikách přesvědčeni o tom, že děti nelze krmit ani kaloriemi ani nemy, že zdárný vývoj dítěte děje se jen tenkrát, když veškeré součástky potravy jsou v patřičné úpravě přítomny. Uhlohydráty jako »palivo« v organismu |
|
<urn:uuid:ef92544f-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | *) Z těchto důvodů nemohou vésti pokusy t. zv. „exaktní“ školy k nijakému uspokojivému vysvětlení tržní ceny z individualního výrazu hodnoty. Tím odpadá tu také nutnost zabývati se t. zv. mezním užitkem („final degree of utility“ nebo „terminal or marginal utility“, jak to praví Jevons, „intensité du dernier bes in satisfait“ [u Walras-a] neb „Grenznutzen“ vídeňské školy.) Aby se však úvahy o hodnotě nezdály kusými, uvádíme tu nicméně co možná stručně základy této theorie o mezním užitku: Pro každého jednotlivého člověka v jistém okamžiku dají se různé potřeby jeho seřaditi do jistých stupnic a pořadí podle své síly (intensity), s kterou vymáhají svého ukojení. Některé z těchto potřeb mohou se ukojovati částečně a postupně a intensita jejich nabývá pak určitého maxima, pravidelně pokud se jim žádného ukojení dosud nedostalo (u jiných potřeb maximum to se může vyskytnouti až při ukojování samém). Tak intensita potřeby potravin bývá u hladového nejvyšší, pokud se mu nedostalo žádného sousta, tato intensita může býti tak mocná, že zatlačí po případě všechny potřeby jiné. Jakmile však některými sousty se aspoň první stupeň lačnosti překoná, bude síla touhy po potravě již menší a mohou pak vedle této potřeby i jiné nyní již intensivnější potřeby přijíti na řadu, aby žádaly také svého ukojení. Dalšími sousty může se hlad stále zmírňovati, pominouti ano může se proměniti v odpor u zcela sytého. (Tak to vyloženo bylo již v oddílu II. jak intensita potřeb se mění úkojem částečným.) Jednotlivé hospodářské statky mohou pak ukojovati různé potřeby, ale ne vždy ve stejných stupních; požadavkem oekonomie (účelnosti) je, aby statku upotřebeno bylo na ukojení té potřeby |
|
<urn:uuid:ef925451-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Kdosi mi položil ruku na čelo. Otevřela jsem oči a ve světle lampy jsem uviděla otce. „Co je ti, Evženko?“ Rozhlížela jsem se nechápavě kolem. Cítila jsem, že jsem zachráněna. Jenom na prsou mi dosud seděla jakási těžká můra. „Dusím se!“ odpověděla jsem tiše a uchopila se otcovy ruky. Tatínek se rozhlédl. Viděla jsem, jak se jeho starostlivá tvář náhle rozjasnila. Vyprostil se z mé křečovitě sevřené ruky a šel k oknu, které dokořán otevřel. „Jak jsi mohla, Evženko, usnouti při zavřeném okně, i v zimě je máš vždy pootevřené —“ Do pokoje vnikl svěží vánek a ze mne spadla veškerá tíha. Jak jsem jen mohla zapomenouti pootevříti večer okno! A pomyslím-li si, že většina mých přítelkyň spí i v létě při zavřených oknech, je mi jich tak nevýslovně líto, neboť jistě je musí nejednou strašiti těžké sny, jako mne dnešní noci. Lidé oslavují mladé síly přírody, pálí počátkem jara čarodějnice, vynášejí na Květnou neděli Smrtku z obce — ale vyhnati ze stavení toho největšího nepřítele dusný vzduch — si netroufají. Bojí se tajemství noci, které by k nim vniklo otevřeným oknem na křídlech svěžího vánku. |
|
<urn:uuid:ef925452-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Ku provedení našeho úkolu jest třeba dále znáti rozvinutí některých funkcí periodických třetího druhu v řady sinusové a kosinusové. V každém z případů následujících lze vždy snadno použiti návodu, který dal v té příčině Appell*) a kterýžto návod vyložen v učebnicích. (Ku př. Jordan, Cours d'Analyse T. 2. vyd. 2.) Tak dostaneme nejprve**) |
|
<urn:uuid:ef925453-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Odbočka čsl. poštovních a telegrafních zřízenců v Liberci pořádá v sobotu dne 4. února 1933 v místnostech Lidového domu (dříve Prátr), Zhořelecká ulice elký o MAŠKARNÍ PLES Hudba pěšího pluku číslo 44. Začátek o 8. hodině večerní. Ve vinárně oblíbený jazzband. Vstupné v předprodeji 5 Kč, u pokladny Kč 6 se z. dávkou. Čistý výtěžek plesu bude věnován podpůrnému fondu. Pořadatelé. K hojné návštěvě zvou Doubl. Místní odbor NJS. děkuje tímto dámskému odboru NJS. v Turnově za krásný dar našim dětem k vánocům: 20 p. obuvi, 16 kusů látky a 15 triček. Z toho daroval odbor po kusu látky a 1 p. obuvi dětem členů a ze svých peněz každému vánočku a 1 kg jablek. Ostatní předal školnímu výboru a krom toho 200 Kč na hotovosti. Nejchudším přihlášeným členům odboru daroval po 5 kg mouky. Jistě ze svých skromných prostředků daroval hodně, zvláště právě proto, že ubývá členů. Loni podělil všechny děti zdejší školy, ale letos pro malé porozu- |
|
<urn:uuid:ef925454-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Když byl Dalimil v 26. kapitole vylíčil Ludmilinu smrt, uvádí na začátku 27. kapitoly, že zemští předáci svěřili Drahomíře výchovu jejího syna (tj. Václava, o Boleslavovi tu Dalimil nemluví) a správu země až do té doby, „donidž by kněz svých let nedošel a jeho pravý smysl neprošel“.29) Toto vyprávění si Dalimil pravděpodobně zkonstruoval sám; v té podobě, jak je v počátečních deseti verších 27. kapitoly uvádí, se v žádném z jeho možných pramenů nenalezne. V dalších verších (11—22) líčí Dalimil, jak za oné Drahomířiny správy vzrůstalo pohanství a naopak klerici a křestané vůbec byli vyháněni ze země a vražděni. Dokonce došlo podle něho k velkému vojenskému boji pohanů s křesťany „prostřed Prahy, až krve potoci tečiechu“.30) O tomto Dalimilově výkladu napsal Kristen v historických vysvětlivkách: „tak kruté pronásledování kněží a křesťanů, že má přímo povahu boje pohanství s křesťanstvím, jak je líčí Dalimil, není v žádné starší legendě“.31) Je opravdu s podivem, jak bylo možné něco takového napsat. Již Gumpold totiž uvádí, že se Václavův prorocký sen vyplnil, tj. že došlo k zavraždění Ludmily a ukrutnému vypuzení kléru,32) a ve stejném smyslu se vyslovuje i legenda Crescente fide.33) Legenda Oportet nos fratres mluví přímo o perzekuci křesťanů (nejen kléru), kterou vedla Drahomíř.34) Oriente se zmiňuje o Drahomířině nenávisti ke křesťanům, o jejím úsilí o zabití kněží a řeholníků, kteří se stýkali s Václavem, až konečně vyvolala rozbroje mezi pohany a věřícími, že na obou stranách byly krvavé oběti.35) Posléze sám Kristián, jehož spis řadí Kristen před Dalimila, popsal o tomto boji strany Drahomířiny (tj. pohanské) se stranou Václavovou (tj. křesťanskou) plných 25 řádek edice, přičemž výslovně mluví o prolévání krve a o ohromnosti těchto věcí (tj. boje pohanů s křesťa- |
|
<urn:uuid:ef925455-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Soudruzi a soudružky! Nedělní náš projev musí býti výmluvným a mohutným protestem proti branným předlohám a proti měšťáckým stranám, které pro předlohy tyto hlasovali. — Na tomto táboru projeví ostravské dělnictvo svůj soud nad ostravskými lžipokrokáři, nad jejich tiskem a celou tou maffií vůbec, která sesnaží pokáleti čistý štít strany a její předních pracovníků. Dostavte se do jednoho! Každý agituj! Přijďte v massách! |
|
<urn:uuid:ef925457-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | EDM. BACK, maji tel vinných sklepů. Královo Pole u Brna. |
|
<urn:uuid:ef92545a-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | c. cAigula. dat mu ponjgméno Colonia Agrippina. Zptodie s nj nepodaïtcho ſyna, a ſobē wewſſem nepodobneho Cyſaře Kaja Kaligulu/ kterchoż Ržjmané pro vkrutnoſt geho zamordowali. A ta byka rodina Dru ſa Germanyka, Cyſake Tyberiowa bratra. Tyberius pak Cyſař mee toliko gedincho ſyna téż zeoticcho/ gemuż také dal jkati Druſus,trerchož geſſtē za žiwota Otcowa, Sejanus něgaky neypředněgſi Pán dwora Tyberiowa, chytře otráwie. Odtud tedy ſnadnē rozumēti můżeme / że Agrippa s Cyſařom Klaudyem a s Germanykem hned od mkadoſti známoſt mět/ as ní mi wychowán byl. Aže PanjAntonya mēka bratra Tyberiowa/a Tyberius giſobē wyſoce wázie/ přjċinau gegj, ſeznámie ſe Agrippay s Cyſařem Tyberiem/přiněmż y táſku mēe,gakž niže oznámim. Pokudż pak matka geho Berenyce žiwa byla, welmi ſe Agríppa pokogně a ſlechetně w Rżjmē chowak/ ale gakżona vmřeta,poċak ſe wypna= ti, hrdě a vtratné ſobě weſii / a dwořanům y ſkużebnjkuom Cyſaro= wým ſſtědré dary a pocty dáwati/aby ge kſobē naktonie a přátee ſobē z nich nadëka°. Ale kdyż Druſus ſyn Cyſarſký ſkrze otráwenj Sejánowo za= hynue/a Cyſař Tyberius wyhnal odedwora ſwého wſſeckyty, krájż s geho ſynem towaryſiíli/aby wída ge vſtawiċně před oċímaſwyma, na ſyna mrtweho zpominati, a tudy žakoſti ſobě po něm obnowowati nemuſyt/ tau přjċinau y Agrippa požehnaw Ržjma, do židowſtwa ſe nawrátie. Nebo poněwadż giž pří Dwoře jeużby nemēt/ a wſſeko ſwé gměni ſkużebnikům Cyſařſkym rozdarowal/a wýſſe nad to nżli możnoſt geho a ſtatek poſtaċowat,onde y onde ſe zdtużie/ſamanause ho k tomu wedka, aby déle w Rżjmē nezüſtáwak/ ale w ſwé wtaſti lepſhiho ſſtěſti pohledat. Aprotoż ſem y tam ſe kaudage s manżekau ſwau Cypridau/a mage welikau nauzy a chudobu, y odewſſech přátek přibuznych gſa opuſſtěn/ vminie ſobēz zauffalſtwi ſám hedto odnii/ aby té bydē gednau aſpon konec vċinie / a giným lidem nebyt kupoſno chu. le Cypris żena geho, ſrozumēwſli vmyſtu a předſewzetj man= żeka ſwého, padka knohám ſeſtry gcho Herodyady/ a ponženými prosbami ſwými tak mnoho při ni obdržeka / że Herodes Antypa ſlie towak ſe nad nim/ přígat ho kſobě/ y wyſtawēwAgrippowi Sůmy ſwem nowém měſtē Tyberiadis, a některé duchody ročni,z nichżſežo witimohe, mu naċjdiē. Wſſak Agrippa nedkauho toho dobrodini Sſwagra ſwého vžjwak. Nebo některého čaſugſauce ſpotu wniſtē Tyru, kdyż Herodes Antypagſa pod trunkem, doteke Agrippy wyty= kage |
|
<urn:uuid:ef92545b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | z toho že jde strach, ale pan Jiskra že je veselý, mluvný, že slyšet, jak se směje. Mária odešla do své ložnice, poněvadž dle té zprávy se nadála, že Talafús již nepřijde, že zůstane do noci s Jiskrou při poháru. V tom však stanul na prahu. Byl červenější, oči se mu leskly; viděla, že pil více nežli jindy, že není však ani podnapilý. Byl rád, že je Mária dosud vzhůru. »Čekala jsem —« »Na noviny?« »Na tebe. Jaké noviny. Nic nepovíš.« »Povím nejprve, že jsme o tobě rozprávěli.« Mária se pohrdlivě usmála. »Kdo. Ten Aksamit?« »Ne, Jiskra; přijde tě zítra navštívit.« Mária pohodila hlavou do týlu, jako by jí bylo jedno; očima však prokmitl záblesk uspokojení. Usmála se však přece s úštěpkem, že jí bude líto, nepřijde-li také ten Aksamit, a dodala ironicky: »Nevím, kterého z nich mám radši.« »A vidíš, pro jednoho z nich se musíš rozhodnout.« Pohlédla tázavě na Talafúsa. »Opravdu; v tom jsou ty noviny, které ti nesu.« »Jaké?« ptala se dychtivě. »Nerozumím, proč bych já se měla rozhodnout.« Talafús jí pověděl, oč běží. »Smluví-li se Jiskra s Uhry, a zdá se, že se tak stane, musím se rozhodnout, uznám-li to narovnání, půjdu-li ze služby jako Jiskra —« »Kam?« »Nevím; snad domů, do Cech, nebo hledat si jinde službu, nebo —« »Nebo —« |
|
<urn:uuid:ef92545c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Referent: Jan Navrátil, Dr, krajský soudce. Zástupce: Jaroslav Jelínek, Dr, zem. soudce. Přidělen: sekretář zemského soudu František Žáček, Dr. Agenda: Věci soudní organisace a systemisace služebních míst. Osobní a pensijní věci všech zaměstnanců, pokud nejsou předmětem jednání osobní, kvalifikační a kárné komise (senátu) a oddělení IV. Věci zmocněnců státního zastupitelství. Kárné věci kancelářských pomocných sil. Zkoušky. Železniční průkazky. |
|
<urn:uuid:ef92545d-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Astrachaň ohrožena. Zprávy z Astrachaně ukazují, že povodeň, která na střední Volze již téměř minula, nabývá tam strašlivých rozměrů. Úřady napínají všechny síly, aby katastrofě bylo zabráněno. Kolem Astrachaně jsou stavěny záchranné valy, jichž délka činí 40 verst. V ohrožených rayonech obyvatelstvo je připraveno k útěku. Do Astrachaně byl rychle poslán dostatečný počet parníků, které by dopravovaly dobytek na vyvýšená místa. |
|
<urn:uuid:ef92545e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Dne 12. července r. 1892. byl jsem na čekané. Počalo se již valně stmívati a já pomalu se chystal na cestu k domovu; v tom uslyším v blízké houštině neobyčejný srnčí piskot. Vzchopím se a rychle běžím tiše po hlase; sotva jsem vkročil asi na dvacet kroků do prostoru, spatřím k mému úžasu tento výjev: Srnče již hodně odrostlé zmítalo sebou na všecky strany, skákalo zoufale sem a tam a na krku jeho visela silná kuna „větevnice“; krvelačná šelma usilovala vší mocí hrdlo mu přehrýzti a srnče hledělo zase všemožným způsobem s těla ji setřásti; než nemohlo toho docíliti. Spěchám mu rychle na pomoc, a teprve když jsem byl již tak blízko, že jsem chtěl dravce pažbou k zemi sraziti, zpozoroval mne a dal se na útěk. Střelil jsem po něm, ale bylo již tma a měl jsem rýhovku; bezpochyby se zarazila kulka mimo. Myslím, že kuna vyvázla zdráva, ač jsem ji od té doby nikdy více v revíru nepozoroval. Též kůzle vyvázlo z pohmožděnin, neboť jsem je po této půtce ještě několikrát s kozou spatřil. Josef Rozmara. |
|
<urn:uuid:ef92545f-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | jen s Boulangerem a světovou výstavou. A kdyby i to vše bylo dokonáno, bude přece zas třeba ledacos zdokonalovati, až konečně — dojde k válce. Mocným je trojspolek Německa, Rakouska a Italie a samo Rusko nebo sama Francie proti němu se neodváží. A což když se spojí? a když ostatní menší národy dostanou na svou stranu? může i pak trojspolek zvítěziti? a budou pak všecky otázky rozřešeny a nastane pokoj? a nemohlo by se všechno vyříditi smírným dohodnutím? Uvažujme o tom. Rusko chce se domoci Cařihradu a Dardanel, čímž by se stalo státem mocným na moři středozemním a nabylo by základ k budoucí první moci v Evropě, k velmoci světové. Cařihřad je pro Rusko stejně důležitým v ohledu obchodním jako vojenském a za dosažením jeho musí Rusko postupovati právě tak výbojně, jako při rozbíjení Švédska, Polska, Turecka. Rusko může být od svého cíle zdržováno, ale přec od něho neupustí, zvlástě když ostatní mocnosti sotva kdy budou tak svorny, aby vystoupily proti Rusku všecky společně. Jak snadno může nastati chvíle pro ruské plány příznivá! Budeli Německo stále držeti při Rakousku? Bude-li si ho stále tak všímati jako nyní, až pomine nebezpečí francouzské? Jediný stát nemůže se Rusku uhnouti a to je Rakousko — dnes zvláště je zřejmo, že do Cařihradu jde se přes Vídeň. Výbuch války rusko-rakouské je stále hrozivějším a dosud zamezil se jen spolkem německo-rakouským. Ale pokud je smlouva známa, platí německá pomoc jen Rakousku napadenému — což kdyby však ze strategických důvodů muselo Rakousko vypověděti válku? Rakousko by tu mělo naději ve vítězství jen, jeli smlouva příznivější a jeli Německo pamětlivo, že po rakouské porážce mohlo by ztratiti Východní Prusko. Rusko je dnes proti Rakousku ve výhodě i počtem vojska i strategickým postavením a proto Rakousko německou pomoc potřebuje. Má-li pak býtí Rusko ve svých sna hách zadrženo, musí být poraženo; ale tím by se ještě pokoj nedocílil. Rusko by muselo ztratiti aspoň Polsko a Besarabii, aby se znesnadnilo strategické postavení. Přivtělením Besarabie získalo by se Rumunsko, co však s Polskem? Znovuzřízení království polského přišlo by vhod Polákům, ale ohrožovalo by polský majetek Pruska a Rakouska — nezbylo by tedy než dobyté Polsko rozděliti Prusku a Rakousku. Však Rakousko bylo vždy jen státem obranným a nemohlo by vlastně ani jednati jinak, protože jakýkoli výboj by byl působil odstředivě na vlastní obyvatelstvo, jehož soukmenovci na hranicích rakouských utvořili nebo hleděli tvořiti své národní státy. Rakousko je pro Evropu politickou nutností; ležíc mezi hlavnímí skupinami evrpského obyvatelstva, povstalo hlavně z jádra zvláštních národností vtěsnaných mezi tyto skupiny, zejmena Čechův a Maďarův. Německý ráz nabyla habsburská říše hlavně tím, že vladaři byli německé národnosti a zároveň německými císaři. Ale to ještě není příčinou, aby spojené země musely býti německou říši — ony německými nebyly a nikdy se jimi státi nemohou. Pro zneuznávání tohoto dějinného naučení zbytečně se mrhal majetek a marně se prolévala krev při změ- |
|
<urn:uuid:ef925460-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Tvary: Poháry, které v předchozí fázi vystupovaly s nádobkami ještě hruškovitými, jsou nyní téměř jediným tvarem. Nejhojněji v mladší fázi vystupovaly nezdobené pohárky s ostře zalomenou výdutí a plochým dnem (Vinoř, Praha-Sedlec). Těmto odpovídá na příklad nezdobený tvar z Lobkovic se skupinami vrypů na výduti. Většina ostatních pohárů pozdní fáze má více zúžené hrdlo, takže nabývá podoby téměř lahvovité. I pro tyto tvary jsou předlohy ve zdobeném materiálu. Vysoký, bohatě vpichy zdobený pohár z Řeporyj má přímou obdobu v podobném nezdobeném tvaru z Lobkokovic s přesekáváním a skupinami tří pupků na výduti, nebo podobném z Bíliny. Ostatní poháry mají buď měkčí lom (Sány) nebo okraj není ven vyklenut (Lobkovice, Sány). Většina těchto pohárů má ploché dno. V Postoloprtech byla vybagrována téměř celá nádobka s jedním zoomorfním úškem pod okrajem, druhé na protilehlém okraji je odlomeno. Dalším tvarem jsou nádoby hrncovité. Tyto mívají šířku ve stejném poměru k výšce, někdy šířka i převažuje, na příklad na nádobce s vroubkovaným okrajem ze Sán. Další podobný tvar vyobrazuje B. Soudský z Postoloprt, můžeme sem zařadit i nádobku z kostrového hrobu ze Žatce a hrnec z Kolína. Téměř totožný tvar publikoval Z. Váňa z jámy s vypíchanými střepy z Libkovic (AR 1952, obr. 18). Mísy se vyskytují ve stejných tvarech jako ve fázi předcházející. Jsou jednak mělké polokulovité (Lobkovice, Únětice), jednak konické s plochým dnem (Sány). Poměrně hojné v nálezových souborech jsou široce rozevřené konické misky na nízkých dutých nožkách (Sány, Lobkovice, Chrášťany, Kolín). Hrubší keramika (pokud lze v této fázi zjistit rozdíly) podržuje kotlíkovitý tvar, známe ji však v minimálním počtu. Kotlovitá nádobka s podlouhlými pupky pod okrajem pochází z hrobu v Úně- |
|
<urn:uuid:ef925461-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | náři upsaný. Jestliže náš venkov chce v podniku pro něj tak důležitém se náležitě uplatniti a získati přiměřené zastoupení v jeho správě, může si tuto účast zajistiti pouze upisováním akciového kapitálu. Akcionováním knihtiskárny Matice Opavské nebude tato socialisována, jak se mylně vykládá, i když přiznáno bude zastoupení ve správě zaměstnancům tiskárny, poněvadž jest snahou zařizujícího výboru, aby tito na prosperitě závodu měli zájem. Upisovací lhůta prodlužuje se do konce února 1921 a jest oprávněna naděje, že do té doby bude celý akciový kapitál upsán. Dosud upsáno jest více než polovina akciového kapitálu. Potěšitelným jest zvláště účastenství malých upisovatelů a spolků. Umělecké nástěnné kalendáře „Odkaz Komenského“ a „Nad Tatrú sa blýská“ možno objednati v knihtiskárně Matice Opavské v Opavě. Kus za K 8.—, poštou o K 2.— dráže. Svérázná opereta „Z českých mlýnů“ hudebního skladatele E. Starýho, která na všech českých scénách dočkala se velikých úspěchů, vypravena bude v neděli 16. ledna t. r. odpoledne i večer divadelní ochotnickou jednotou na městském divadle v Opavě. — Představení nabývá jistého významu, poněvadž jest jubilejním vystoupením populárního a oblí beného člena Jednoty p. Jaroslava Procházky, který oslavuje jubileum své desetileté herecké činnosti. Hudbu studuje p. kapitán Pešta. |
|
<urn:uuid:ef925462-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | ským pot.), západně od Metanova se pramenícím a teče dále pode jménem potoka Žirovnického k Jarošovu. (Od lidu zove se potok Žirovnický od Malíkova Kamenného Nežárkou.) Počátecký potok, který vzniká jihovýchodně od Veselé, ubírá se skrze četné rybníky na jihozápad, sesiluje se v pravo potokem vznikajícím pod Musilovým kopcem tekoucím na jih a ustícím se pod Žirovnicí, v levo pak Heřmaneckým potokem, temenícím se pod kopčinou 690 m u Heřmance, tekoucím na jih a ústícím se nad Počátky; u Boleckého mlýna obrací se ostrým úhlem na severozápad a vlévá se do Budínského rybníka u Žirovnice pode jménem potoka Balkova. Z přítoků Nežárky na pravém břehu protéká územím okres. hejtm. Pelhřimovského: Mlýnský potok, který vzniká stokem potoka Lučního a Panenského; onen pramení se u Bukovky a spěje na jih, tento u Lodhéřova vody své sbírá a ve velkém rybníce pod Německou Radouni s Lučním potokem se spojuje. Po Nežárce vlévají se do Lužnice po pravé straně: Nadymač nebo Dírenský potok, jenž vzniká pode jménem Valcha u Mirotína, teče na jihozápad až po Samosoly, odkudž jako Dírenský potok opouští území a teče směrem jihozápadním až k ústí svému pod Dráchovem; v pravo sesiluje se potokem Bořetinským, tekoucím od Bořetína na jihovýchod a ústícím pod Mnichem, potokem Drunečským ústícím se nad Deštnou a potokem Březinou, jenž od Březiny na jih spěje a u Deštné se ústí. Černovský potok temení se u Svatavy, teče značnými oklikami na jihozápad k Soběslavi, kde do Lužnice se ústí. V pravo vnímá potok Černovický, vznikající u Moudrova, potok Javorničku, temenící se u Křeče, v levo pak potok Hojovický, jenž vzniká blíže Chvalkova. Silný potok Chýnovský ústící se u St. Tábora přijímá na levém břehu dva potoky od Hartlíkova a Trnavský neb Hrobský potok, temenící se pod Svidníkem; na pravé straně vnímá potok Lejčkovský. |
|
<urn:uuid:ef925463-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | —Husova v evangelické bratrské modlitebně v Ml. Boleslavi, Blahoslavova ul. čís. 187, konati se bude |
|
<urn:uuid:ef925465-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Fotografická a malířská soutěž v Hrádku n. N. Místní rada osvětová a kulturní spolky v Hrádku n. N. vyhlásily fotografickou a malířskou soutěž, která končí 28. září. Jako náměty mají sloužit: Hrádek n. N., okolí, život a práce ve městě a okolí. Slosování a výstava bude 28. října 1947. Bližší podmínky soutěže mají být oznámeny dodatečně. O soutěž se jeví značný zájem. |
|
<urn:uuid:ef925466-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Právě z uvedených skutečností je závažnou prací anotovaná kniha N. Ohlera, usilující o soustavné a úplné vyčerpání tématu cestování ve středověku (do roku 1500). Autor rozčlenil monografii do dvou dílů. V prvním, nazvaném Základy a podmínky cestování, zobecňuje poznatky získané výzkumem značného množství pramenů a literatury. V samostatných částech se věnuje úloze prostorů a geografických podmínek pro cestovatelské zájmy i vlivům klimatických poměrů. V dalších kapitolách je podán rozbor technických a společenských podmínek, jež cestování spoluurčovaly. Od zvířat, bez nichž by překonávání velkých vzdáleností nebylo možné, přes lodě a mosty až po vznikající síť hostinců a herberků výstižně charakterizuje faktory, které cestování ve středověku podněcovaly, provázely a limitovaly. Zaujmou i shromážděná data o technických parametrech cestování, o prostředcích, jimiž bylo uskutečňováno po souši a po vodě, i o rychlosti, s níž cestovatelé postupovali. Zmíněn je význam takových faktorů pro rozvoj cestování, jakými byla víra, obchod nebo soudobé zpravodajství či touha po vzdělání a poznání. Obšírný druhý díl účelně doplňuje první, neboť obecné závěry propojuje s mluvou pramenů od 5. do 15. věku. Jejich rozložení pokrývá tématicky všechny výše uvedené okruhy, když autor vybral doklady a zprávy o cestách kleriků, vojáků, studentů, šlechticů či tovaryšů. Ohlerova populárně vědecká práce pojímá cestování v nejširším slova smyslu, a je právě svou informační hodnotou a snahou po komplexním shrnutí faktografie i problémových okruhů význam nou monografií ke studiu zvláště kulturních, ale i politických a hospodářských dějin středověku. Její informativní hodnotu zvyšuje i obsáhlý soupis literatury k tématice cestování. Miloslav Polívka |
|
<urn:uuid:ef925467-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Hněvsa. Teď jsme s tělem i s duší v nebezpečenství! Hruba. To jest horší než pětmecítma dudkových hnízd! Hněvsa. Šerednější než abys se byl do Babské prohlubně skulil! Halák. Nu? nu? co pak se vám stalo? Hruba. Potkali jsme čarodějnici! Halák. Kde? Hněvsa. Tady v lese! Halák. Čarodějnici? Hruba. Rozsedlinskou babu. Hněvsa. Lidomůru, Rozsedlinskou černokněžnici. Halák. Tu Lidomůru, co lítává na pometle? Hruba. Co jest stará přes dvě stě let. Hněvsa. Co kojila satanáše a s drakem v jednom loži líhá. Halák. Ký černobýl ji sem přivedl? Hněvsa. Aby dechem otrávila naše údolí, aby z našich komárův nadělala štírův, a z našich vrabcův jestřábův; aby mléko koz a ovec v krev — Hruba. Tiše! tiše! tu ji máte! |
|
<urn:uuid:ef925468-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | za mnou ozýval se blíže a blíže, a když jsem jela pomaleji a namáhavěji, ozval se po mé levici a předstihl mne, i spatřila jsem široká ramena, temně zardělý, uhřátý obličej, dvě tázavé oči a zaslechla jsem pana Strywera: „Nádherné! Obdivuhodné!“ „Kolik jsem ujela mil?“ tázala jsem se, když mně pomáhal s kola. Zasmál se potutelně a pravil: „Celou půl! Mně se to však zdálo býti aspoň sto mil, takový jsem měl o vás strach — srdce mně bušilo, div nepuklo. Svah jest |
|
<urn:uuid:ef92546a-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 46. Však jeho šumný tok cos viní ze zrady na mém žaloudku, a já, že moudřejší jsem nyní, v „bordeaux“ teď mám svou pochoutku. „Ar“ již dávno nemám v lásce. „Ar“ to podobá se krásce okouzlující, svéhlavé a lehkovážné, vrtkavé ... Leč ty, „bordeaux“, jsi druhu roven, jenž v rozkoši i v nesnázi nás vždy a všude provází, jsa k úsluze vždy přihotoven, neb o prázdeň se rozdělí. Buď zdráv, „bordeaux“, náš příteli! |
|
<urn:uuid:ef92546b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | na trvalo ubrániti před pronikajícím proudem Slovanů (str. 164.). Mnohem více nežli v říši jest arci ohroženo němectví zahraniční, jemuž věnuje Burgdörfer více pozornosti než jeho předchůdci. Burgdörferův program boje proti snižování natality obsahuje vesměs věci již odjinud známé. Nepovažuje jej za beznadějný, neboť nynější úbytek porodů vyplynul z vědomého omezení přirozené plodnosti a není projevem žádného stárnutí národů. „Národ může se vždy omladiti, jestliže to jen vážně chce, může si toliko svojí vůlí k životu zajistiti nesmrtelnost.“ (str. 173.). Proto hlavní věcí jest mravní obroda národa, obnova národního ducha (str. 191.). |
|
<urn:uuid:ef92546c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | „S pravým uboléváním přijal jsem zprávu Vašnostinu o propastech, které literatura vycházející nadáním Matice české křesťanským dušem vykopává. Takto se starší časové, o kterých jsme se nadáli, že v moře nepaměti uplynuli, vždy opět k nám vracejí jako věčnou klatbu na nás vyřknouti. — Ne, to není horlivost duchovní, to je německá závisť pod zástěrou nábožnosti, jenž se na naše slabé literní začátky osupuje, ona si najala to vysoké černokněžstvo k záhubě našich počátků! — Jinak si to vysvětliti neumím! — Co se sem do Čech německých naplaví knih, řekl bych málo, kdybych řekl nekatolických, ale spíše bezbožných, které ve štítě svém nesou vyslovenou tendenci, aby podkopávaly, a naši horlitelé se nekřižují, držíce za to, že ti, kteří čtou, čítati je smějí! Ale česká knížka, kteráž na každé stránce nezavání katechismem Kanisiovým, ta jest u nich zátraty hodna.“ Tak u Marka nacionalism jeví se jakožto vůdčí idea, která je mu měřítkem, i když posuzuje jednání úřadů církevních. Tuší u vyšší hierarchie zásadní odpor ku všemu českému, snahu a obavu příkře pronikající, aby starý rozkřičený kacířský duch neposedl zas Čechy. |
|
<urn:uuid:ef92546d-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Štvanice britského buržoasního tisku proti SSSR Londýn — V těchto dnech bylo asi 30 o plavbě sovětské rybářské flotily měl zjevmalých a středních lodí sovětského rybářskéně ráz bezuzdné provokace. Při tom byla ho loďstva přemístěno z Baltického moře do především překroucena skutečnost. Britský Černého moře. Tyto lodi propluly v doproburžoasní tisk nedovedl ani podat přesný vodu nákladních lodí průlivem La Manche počet sovětských lodí. Zatím co list „Daily mezi Velkou Britannií a Francií. Toto nor- Mail“ tvrdil, že průlivem La Manche jich mální opatření bylo zneužito britským burproplulo nejméně 16, mluví list „Daily žoasním tiskem k rozpoutání hysterické pro- Graphic“ již o „desítkách ruských lodí“ a tisovětské kampaně, směřující k zastrašozpravodaji listu „Daily Herald“ se zdálo, že celý průliv La Manche se hemží sovětskývání britského obyvatelstva a k „ospravedlmi loď'mi. Některé listy se ve své protisovětnění“ horečného britského zbrojení. Londýnské zběsilosti dokonce pokoušely spojit plavský buržoasní tisk ztrácí při tom veškerý bu sovětských rybářských lodí s blízkými smysl pro míru a jeho způsob informování manévry států bruselského paktu. |
|
<urn:uuid:ef92546e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | až na pana starostu dra. Groše! — vrátili z lázní a z letních bytů! A byli překvapeni situací, kterou nalezli v Praze. Úřednictvo od konceptních pánů s jedné strany až po pobíhající a posílkové zřízence referovalo všem jednosvorně, jaká je po celé Praze v obecenstvu podrážděná nálada proti městské radě pro nesprávné a naprosto nedbalé vedení věcí školských. Číslice v denních listech nedávno uveřejněné otevřely poplatnictvu oči: 37 učitelských sil učí prázdné lavice na německých školách, kdežto v českých se tísní až i 80 dětí v jedné třídě jako v zapadlé vesnici Krkonošské nebo moravské až někde při slezské neb uherské hranici. Ať to vykrucuje p. dr. Podlipný, z jehož starostenské éry ještě tento „pořádek“ se datuje, jakkoli, tohle neoddisputuje nikomu, že královská městská rada by v tom nemohla ve vlastním oboru působnosti učinit pořádek. Staroměstská německá měšťanka dívčí na př. měla dle novinařských zpráv předloni v prvém ročníku asi 9 děvčat. Letos má v prvém děvčat 49, v druhém 5, v třetím 7. Tohle to měli nám městšti radové vyložit v pondělní své schůzí, čí píli byla děvčata česká a německá do německé měšťanky se všech končin sehnána a čí nedbalostí a myšlenkovou leností nechává se vyrostat v zadlužené Praze zbytečná měšťanka. Či chce některý pan rada nebo obecní starší — zase stavět? Na Moravě v Kyjově uměli si jinak poradit se zbytečným německým gymnasiem: dali hochům stipendia, poslali je do Brna a za 2 léta byli „sladkého křemena“ zbaveni. Možná, že by leccos v Praze spravily bezplatné celoroční dětské lístky na elektrické. Dne 2. září městská rada o zápisu tedy jednala a byly s ní sděleny rozmanité návrhy v novinách uveřejněné. Ku podivu nemůžeme se v referátu dočisti, jak že se o těch oněch návrzích usnesla. Na př. o návrhu, jak bránit znásilňované chudé české lidi ve službách německých (soukromých i veřejných)? Navrhováno bylo provolání k těmto rodicům zvlášť stylisované a ve dny sjezdu volných myslitelů publikované; navrhována byla demonstrační deputace k místodržiteli jakožto předsedovi zemské školní rady. Tato deputace bude tím včasnější, když právě v sousední zemi Komenského uzákoněna byla zásada Komenského — ač ovšem „mladočesky nešikovně“ (dr. Perek je totiž mladočech jak poleno). Co v markhrabství razí si cestu, tomu třeba i v království dráhy razit, ač ovšem raději šikovněji. Mluveno bylo v listech pražských také o zrušení zbytečných tříd: proveden i důkaz, že místo 57 tříd stačilo by tak 20 nebo 22. Podivno, že zpráva z městské rady vydaná nevykládá nic o tom, že by některým městským radám byl býval přikázán tento návrh k prozkoumání a vyšetření. Patrně „zájmy stavitelů“ jsou proti zrušování tříd. Pro takové německé liduprázdné školy se asi lépe staví, nežli pro české plné, přeplněné. Dále byla navržena s polečná porada všech městských rad Veliké Prahy o trvalých hlubších příčinách tohoto úkazu a společná ozdravující akce (na př. zřizováním jazykových škol). Ani o tom jsme se nedočetli, že by městská rada o takové součinnosti se byla nějak promyšleně vyslovila. Upozorněna byla městská rada také na to, že malostranské šlechtické paláce jsou zrovna „agitačními lokály germanismu“: zejmena plní školy Matky Boží Vítězné (podle vitězství na Bilé Hoře!). Co učini městská rada tímto směrem? Nevíme. Jen to víme, že si pánové stěžovali na moravské listy, že nedbalé Praze vytýkají nedbalost. Inu, vždy se pro pravdu lidé nejvíce zlobí. A městské radě pražské dobře odpovídá moravské přísloví: „Nehněvaj se na zrcadlo, máš-li křivů hubu!“ »Den« nám »prokázal čest«, že s námi polemisuje, ačkoli jsme nedupali my, nerozkazovali my, a lhal on. Vidět z toho, že od těchto velmocenských podmínek, které menším listům (Času na př.) kdysi diktoval, již upustil. Sleví páni ze »Dne« časem ještě více. A tak se znenáhla — budeli »Den« totiž stále vycházet — vyvinou taková pravidla mezinárodního nebo mezinovinového práva u nás. Měli by nyní ve »Dnu« věnovat trochu více péče a pozornosti ještě svým polemikám — zejména polemikám s námi. Již jsme |
|
<urn:uuid:ef925470-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | odchylky od předlohy a netěžilo se z velké styčné plochy obou jazyků (srov. na Ant. Beer. př. Věstník Čes. Akademie, sv. XVII). |
|
<urn:uuid:ef925472-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Rozdávání dřeva. Jak každoročně tak i letos daroval osvědčený, velkomyslný přítel chudiny J. Exc. pan hrabě Jaromír Černín 120 metrů dřeva, by rozděleno bylo mezi chudinu zdejší. Rozdělování to dálo se včera v obecním dvoře. Poděleno bylo 600 almuženců. Dávce v zastoupení sl. městské rady přítomen byl městský radni p. Jan Muk a vice členů obecního výboru. |
|
<urn:uuid:ef925473-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | hoři do vsi, všecko vyběhlo přede dvířka, před vrata; někde také před nimi zavřeli. Bláhovci! My věděli předobře, kterému prahu se máme vyhnouti. Naposled jsem byl u Řehořů „oficírem“ já. Na kabátě i kalhotech měl jsem na dva prsty široké prýmy, čepici s „jablíčkem“, u boku plechovou šavli na řemení zeleně lemovaném a v ruce žlutou rákosku. A jaké říkání pan kantor dal! Jeden starý pantáta si pořád hlavou přikyvoval a rtoma pohyboval, potom si mne prohlédl, položil mi ruku na čelo a zeptal se: „čí pak synáčku jsi?“ — Já mu pověděl a on se k panímámě obrátiv prohodil: „celý tatík“. Někdy se také Řehoři se dvou osad setkali a — srazili. Nejhůře při tom pochodila nůše s vejci, hrachem a čočkou; potom také chocholy na čepicích se do věku rozlétaly a druhý den bývaly ve škole dlouhé výslechy. Panu kantorovi se pravá tvář červenala až do tmava a vždy páté či čtvrté slovo bývalo: „safienská kůže!“ Řehořům bojovná mysl klesla pranizounko, pan kantor hryzl se do spodního rtu a vzduchem svištělo rákosové „ultimatum“. Poslední naše výprava udála se tuším že roku 1860. Srážka se sice nestala žádná; o Tuřaňácích či Dřínovských nikde ani vidu. Žena s nůší musela dvakrát denně složiti. Vajec bylo několik kop, hrách jako granáty, čočka, že měkla na plotně za chvilenku . . .“ „Řehoři ven! — „Oficír“, kaprál, bubeník, praporečník! — Z lavic a rychle.“ |
|
<urn:uuid:ef925474-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Masívní krvácení do horní části trávicí trubice (HTT) je stále zatíženo vysokou mortalitou — nad 10 % (1, 2, 3). Zlepšení léčebných výsledků lze očekávat od úspešného řešení tří hlavních problémů: 1. zároveň s konzervatívním léčením pátrat po zdroji krvácení, 2. uvážit nutnost urgentního operač- |
|
<urn:uuid:ef925478-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Některé z českých osad a kolonií v cizině s ryze českými názvy udržovaly svoje češství a nedaly mu zahynouti; jiné však podlehly během doby nátlaku a vlivům národnostním. Staletími shořela v desetitisících našich exulantů ta stará nostalgie exulantů po domově, staletími zněla v exilu husitská píseň. Dnes vrací se naši zahraniční krajané do vlasti. Stará česká jména: Pospíšil, Sláma, Líbal, Matějka, Nevečeřal a jiná a jiná osídlují naše pohraničí, z kterého byli před staletími zpupným vítězem pobělohorským vypuzeni jejich praotcové. Jednotlivé rodiny exulantů rozptýlily se i po okrese děčínském. Avšak zvyklí soudržností s ciziny, sešli se exulanti 6. července v Podmoklech k utvoření odbočky Pracovního sboru českých exulantů v Praze, aby mohli hájit své zájmy a svá práva. |
|
<urn:uuid:ef92547a-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Byl v Praze mlynář bohatý a slavný, Jan Ligner, mající svůj obzvláštní mlýn pod Jirchářskou ulicí, jak se říkalo „na hořeních loďkách“ a dům na Starém Městě blíže masných krámů, jenž slul „u černé čubky“. Mlynář ten v poměrně mladém věku umřel a zanechal po sobě vdovu Veroniku, která byla tetou paní Barbory Lunetové, syna a dceru Michaelu. Ovdovělé mlynářce nastala starost, jak by majetnost svou opatřila, aby se jí nerozplynula ve správě cizích lidí. Hlavně jí šlo o mlýn, aby ho dochovala jednomu z dítek svých. A tu dostala dobrého, svědomitého, v práci pilného a v letech mladého stárka Bernarda Bartela, rodem ze Žatce, jehož si pro to oblíbila a aby v díle stálejší byl, slibovala manželství se svou dcerou Michaelou. Dcera paní Lignerové, sestřenice paní Barbory Lunetové, byla chatrného zdraví a v obličeji měla chybu, tak že se od švarného junáka lásky nehrubě nadíti mohla. Ale stárek, vida její bohatství, pokládal sňatek s ní pro sebe za štěstí, jehož si vážil a jako hospodář celých dvanácte let mlýn paní Lignerové dobře řídil a netoliko u ní v domě, ale u každého, kdo ho znal zjednal si vážnost a lásku. Paní Veronika Lignerová také vědouc, že stárek od svých rodičů přinese věnem tisíc zlatých, konečně s ním připravila sňatek své dcery Michaely, opatřila ohlášky na faře u sv. Vojtěcha, jmenovala den svatby a milý stárek odešel ke svým rodičům, aby je na svatbu pozval a věno své přivezl. Když stárek opustil Prahu, tu na mizině jsoucí |
|
<urn:uuid:ef92547b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Někteří významní turističtí pracovníci na schůzi rady Asociace slovanských turistických družstev v Krakově: Předseda ASTD. prof. Dr. Radim Kettner s místopředsedou prof. Dr. Walerym Goetelem a členy rady Dr. Stolfou a mj. Romanyszynem. |
|
<urn:uuid:ef92547c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Další zranění hlavy týkají se zrakového orgánu, který může býti zastižen ve svém centru neb na své periferii. Chci jen krátce se o těchto zraněních zmínit, poněvač se to vymyká oboru chirurgickému. Nějaké oslepnutí na základě zranění centra zrakového jsme nepozorovali, což při skrytém uložení hluboko ve tkáni mozkové je pochopitelno: než projektil zasáhne centrum zrakové, poruší zajisté tolik tkáně mozkové, že další život jest nemožný. Pozorovali jsme všelijaké poruchy zrakové po kontusi hlavy, hlavně granátem, to jest spíše zemí granátem vyhozenou, a nesly všechny více méně charakter neuroticko-hysterický. |
|
<urn:uuid:ef92547e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Graf č. 3. Srovnání celkového stupně účinku a závislosti účinku na koncentraci ajatinu a merfenu. Na vodorovné ose uvedena čísla jednotlivých koncentrací (podle grafu č. 1). Na svislé ose vlevo celkový stupeň účinku, stupnice vpravo udává stupeň účinku jednotlivých koncentrací. Sloupce představují celkový stupeň účinku, křivky závislost účinku na koncentraci. |
|
<urn:uuid:ef925480-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Obr.3. Optická propustnost niobičnanu lithného ve viditelné a blízké infračervené oblasti spektra |
|
<urn:uuid:ef925481-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Z rozpočtu připadá na: Zemní práce při drenáži. „ odpadu „ Dodávku trubek drenážních Stavbu objektů. |
|
<urn:uuid:ef925482-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Jednotné číslo. Střední rod. Ženský rod. dieje ſchöne tose diejes schöne Kleid diejes schönen leides diejer ſchönen toſe diefem schönen Meide diefer schönen Roje dieje schöne toſe dieſes schöne Neid |
|
<urn:uuid:ef925484-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | I. exkurs: Učel románských centrálních kostelů v Československu. K podpoře teorie, že československé rotundy byly typickými svatyněmi knížecích a panských sídel, je též záhodno studovat otázku původního určení ostatních církevních centrálních staveb, zachovaných v českých zemích. Jako nejjednodušší příklad jich lze uvésti kostel sv. Mikuláše ve Vinci ze začátku 13. století. Jeho loď je čtvercová a tedy cen- |
|
<urn:uuid:ef925485-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 803 31 Růžička Eduard koupě peří nové i upotřebené sklady VII Libeňský |
|
<urn:uuid:ef925486-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | nad hrobem vychýlení, ve chvějném chaosu vlínavé vůně tlení. Nechvátal. Přen. Sova dovedl tyto zkratkové písně podložit příznačně vlínavou vroucností a melodičností. Zvěř. vlinouti se (řidč. vlinouti) dok. (kam) kníž. samovolně, lehce, jemně někam proniknouti, vniknouti, někam se dostati, rozšířiti. Denní světlo okénkem [se] vlinulo do maštele. Rais. Ještě mi znějí v duši slova, která se vlinula jako zázračný balšám do mých muk. Čech. Lotos [uzavíral] paprslek slunce, jenž v něj se vlinul. Šlej. Snad tím i v duši tvou vline něco světla a povyjasní se její vidiny. Šmil. vlípati dok. i ned. lid. hromadně vlepiti, vlepovati, zprav. za sebou n. vedle sebe. Na hřebíčku najdete [v trafice] vlípané cedulky z posledního téhodne a třeba měsíce. Herrm. vlípnouti dok. ob. expr. vlepiti, dáti. [Paní Knedlhansová] vlípla na hlavu starý prošívaný čepec atlasový. Herrm. Vlípla jí hubičku k zadušení. Herrm. Mastný mu vlípnul políček. Kos. Set sakra odpal, sic ti jednu vlípnu. Staš. Přen- Mně beze všeho ostychu vlípne do očí, že má rozum svůj a vůli svou. Šmil. vlísati se dok. (kam) lísáním se někam dostati, proniknouti, lísáním získati přízeň, důvěru a pod. [Kočka] by se byla hned nejraději celá vlísala v ty dlaně. Šlej. [Nová služka] se již v prvních dnech vlísala do přízně své velitelky. Maria. vlísávati se ned. (kam) lísáním někam pronikati, dostávati se, lísáním získávati přízeň, důvěru a pod. [Advokát] dovedl se vlísávati ve slabosti odpůrce nebo soudce. Maria. vlisovati dok. lisováním něco do něčeho n. na něco vtisknouti, vtlačiti, někde něco umístiti, upevniti. Imitace usní pro brašnářství a obuvnictví se provádí vlisováním lícních vzorů originálních koží matricemi. OSNDod. Objímky jsou lisovány z isolačního materiálu, kovové přírodní části jsou do něho vlisovány. OSNDod. Přen. Je [vlak] už obsazen do posledního místečka. Do vlaku se vlisuje několik dalších nosičů batohů. Lid. nov. |
|
<urn:uuid:ef925487-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 1/ Nedávno podaly časopisy zprávu o mimořádném případu, při kterém násilím moderní pracovní místnost byla přeměněna na místnost obytnou. Továrna - Huldschinsého krizávody, Zaviercie, revír Dombrowa - měly býti pro si zastaveny. Dělníci však zdráhali se jíti domu a tábořili se svými ženami a dětmi zásobování potravou po týdny v továrních místnostech, aniž by se ředitelství a úřadům podařilo dělnictvo pohnouti po dobrém k opuštění továrních místností pod příslibem odměny /15 zl. za hlavu/. |
|
<urn:uuid:ef925488-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | ÚČINEK CHLORAMFENIKOLU NA EXPERIMENTÁLNÍ INFEKCI LEDVIN |
|
<urn:uuid:ef925489-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | o skvostných radovánkách ani slova, po nichžto vzdychá kapsa manželova! Již slyším soud váš: »Veliká to cena! V tom opět dvacíti tisíců věna!« Již osmdesát tisíc máme zlata; kde poslední má dvacítka být vzata? Též o tu, pánové, jest postaráno, tou, vím, že nebude též pohrdáno. Vím dobře, že co člověk podnikává, jen nebes požehnáním dar svůj brává; že pravá blaženost jen tam jest možná, kde v domě manželka a matka zbožná; pak znám, jak průpověď to přepravdivá, že choť a matka má být — trpělivá; že »dobré i zlé snášet« slibováno, když před oltářem rukou srdce dáno; vím, že to patří k dílu líbeznému, vždy život krášlit muži milenému; že jemu věrnou chotí vždycky býti jest věnec nejkrásnějšího zde kvítí. A posléz vím, jak v sňatku štěstí blahé, |
|
<urn:uuid:ef92548a-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Oclotu. divadení jedn. Vrchlický v řebčůi. |
|
<urn:uuid:ef92548b-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Chrjuminé podobalo se tomu, které projevovala k oné nešťastné švadleně, již měla kdysi Eugenie Alexandrovna u sebe a pro kterou pořádala různé sbírky a domácí loterie. Říkala nyní všude a každému: „Ach, to je roztomilé děvčátko! Je to příbuzná prvního mého muže. Nemohu ji přec opustiti, nepomáhají-li jí více blízcí její příbuzní. Její osud mne tak dojímá!“ „Podivuhodně dobrá žena, tato Eugenie Alexandrovna,“ mluvilo se o ní v jejích kruzích. „Komu jen může dobrého něco prokázati, tomu i pomůže.“ Zlí jazykové říkali, že stojíc vedle Mari Chrjuminé, zdá se Eugenie Alexandrovna ještě krásnější a mladší. Mari Chrjumina platila za dobrotu své přítelkyně naprostou oddaností a donášela jí i nejmenší pomluvy z kruhů známých o paní Ivinské. Eugenie Alexandrovna věděla o všech poznámkách, které na její účet udělala kněžna Diká, věděla, že někteří z příbuzenstva kněžny Diké na ni, Eugenii Alexandrovnu, sočí a říkají, že Ivinský je blázen a stařec, který pozbyl rozumu, když si ji vzal za ženu, věděla, že kdosi poznamenal, že ona si nevezme nikdy starší děti k sobě, aby nikdo nevěděl, jak je stará, a tomu podobné věci. Všechny tyto řeči ji po jistou |
|
<urn:uuid:ef92548c-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Hněvkovice Jiřice Rozsochatec Kojetín Želiv Koberovice Kožlá Kožlá Studnice Humpolec Vídeň Michalovice Horní Ves Mikulášov Křivsoudov Pavlov Čestín Skála Čejov Zachotín Opatov Heralec |
|
<urn:uuid:ef92548d-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | o krok pozadu buď úmyslně nebo náhodou. Její vysoká prsa se při tom mocně pozvedla pod nedopiatou jupkou, a kolem úst měla vážný a přísný tah. Čajkovský ji zavolal. Tak bez rozmyšlení, bez důvodu, ale zavolal ji. Frantina si rychle shrnula šátek s čela a přiblížila se k němu pevným, pružným krokem. Chvíli stáli mlčky, a Čajkovský zlým, žíznivým okem zabodal se do její tváře, do její šíje a na její ruce. „Kolik měr rozhazujete?“ tázal se, poněvadž viděl, že dychtivě čeká na jeho slova, s takovou dychtivostí, při které krev mu stydla. „Vyděláváme zlatý třicet až i padesát krejcarův,“ odpovídala trochu jekta vě, neboť její ohrnuté, červené a sálající rty se chvěly. „Ó, to je věru slušný výdělek!“ zvolal Čajkovský a pobodl koně do klusu. Při tom mu vypadl bičík, a znova se zastavil. Frantina se rychle sehnula a chtěla jej zvednouti. „Nechte toho,“ zakřikl ji Čajkovský obávaje se, aby ho nevzala do ruky, a aby nemusel se dotknouti téhož místa, „zvednu si jej sám.“ „Jak poroučíte, milostpane,“ pravila Frantina stáhnuvši obočí jako v náhlém hněvu a odcházela od něho zase do řady. Čajkovský seskočil s koně, zvedl bičík a klusal zase dále se zmatkem svých myšlének, z nichž nebylo vyváznutí. Na jedné mezi asi na sto kroků spatřil mužskou postavu, ve které poznal lékárníka podle několika ran, jež rákoskou vyvolal, šlehnuv jí o své vysoké boty. Byl to jeho zvyk, kterým obracel k sobě pozornost i u lidí, po nichž mu pranic nebylo. Také lékárník poznal ovšem Čajkovského a křičel naň přes lán obilí |
|
<urn:uuid:ef92548e-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | 8. Ach, jak jest to přemilá věc, buď ten člověk kdekolik věk [jakkolivěk] starý, na smrt pamatuje, Boha, bližního miluje. |
|
<urn:uuid:ef92548f-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Veletržní správa Terinvest s.r.o. pořádá pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva hospodářství ČR a Ministerstva zemědělství ČR |
|
<urn:uuid:ef925490-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Dvě knihy, nedávno na světlo vydané, obrátily na se zvláštní pozornost obecenstva. První pochází z péra známého člena pařížské akademie a profesora hebrejského jazyka při koleji francouzské.*) Jest to kniha, plná živé a nadšené obraznosti, vyličující Krista ve světle posud neobyčejném a představující mladého Nazareťana co muže hlubokou moudrostí a bystrotou ducha nadaného, |
|
<urn:uuid:ef925491-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | společenského vývoje a systémem činnosti těchto individuí v daných společenských vztazích. Vývoj společnosti je vlastně systémem společenského vývoje individuí, systémem, v němž se jednotlivci vyvíjejí tím, že rozvíjejí vzájemnou činnost v procesu společenské výroby materiálních statků, čímž nemění pouze okolní přírodu, ale také sebe sama.5 Systémová organizace společnosti, která je založena na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a jíž jsou tedy vlastní třídní antagonistické protiklady, projevující se ostrou konkurencí mezi lidmi, se od základu liší od systémové organizace společnosti založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků. V socialistické společnosti dominuje princip soudružské spolupráce mezi lidmi, projevující se v celospolečenské kooperaci a socialistickém soutěžení. Principiální otázka systémového přístupu, otázka priority celků a jeho cílů, je spjata právě s tímto podstatným rozdílem mezi společensko-ekonomickými formacemi. Společnost nelze redukovat na organický systém; individua, lidé, nejsou pouze specializovanými buňkami. Podstatná je skutečnost, že člověk reflektuje svou existenci, myšlenkově projektuje svou činnost. Systémy skládající se z individuí, která mají vědomí, jsou však specifické, neboť vědomí je vždy formováno konkrétními, objektivními okolnostmi. Takovou prakticky zjevnou předmětnou objektivní okolností je společenská výrobní činnost. V praktické výrobní činnosti lidé realizují své cíle; cíl je výsledkem lidské pracovní činnosti. Je však výsledkem specifickým, který představuje jednak uskutečnění této pracovní činnosti, jednak je zároveň jejím předpokladem, což výstižně vyjádřil Marx na příkladu rozdílu mezi včelou a architektem. Lidské jednání je cílevědomé jednání, Marx a Lenin zdůrazňovali, že dějiny nejsou nic jiného než činnost individuí sledujících své cíle a své zájmy. V kapitalistické společnosti je individuum podřízeno zákonitostem kapitalistické reprodukce, kapitalistické dělbě práce, projevuje se zde odcizení pramenící ze |
|
<urn:uuid:ef925493-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | programu svoji dovednost tanečního reje a přinesli tak bohyni tance, Therpsychoře, svižným křepčením při vabných zvucích svižné hudby svůj po době postní první taneční hold, čemuž ovšem spanilomyslné tanečnice a švarní tanečníci s nedočkavostí hleděli učiniti za dost. Museli míti strpení, neboť byla tu jedna z příslušnic krásného pohlaví, která se hlásila o slovo, kteréž nám přelíbezným zpěvem v uši i srdce promlouvala. Šlč. Bětulinka Vítkova objevila se několikráte toho večera na jevišti, jsouc vždy naplněnou dvoranou živě akklamována, kde tak mnohý fešný mládenec zajisté dal by si od ní i jako od žínky řádně „zazpívat“, byť i mu někdy „zazpívala podle noty bez not;“ takový líbezný má slečna hlásek a sama jsouc jako andilek, doplňuje illusi, že kurové andělští k nám pozemšťanům vyslali v ní jednočlennou deputaci, kterouž illusi doplňuje mistrná hra p. Mačenková ať na piano ať na housle. A jako tito všickni program obstaravší, zasluhuje zmínky též Signor Vinci Ocedialini, jenž nám celou tříaktovou vašskou operettu o fešném, ženy a dívkami zbožňovaném Boccacciu ve všech hlasech „vyfirulileroval“ a tak náležité esprist animovanosti večera poskytl. Po vyčerpání solových nastalo sborové, hlavní číslo programu: vířivý hold Therpsychoře, která věru nemusela mít hoře, že ji slabě či neupřímné bylo holdováno, neboť bylo tančeno s chutí a skoro po samé ráno. Tak, s referatem byli bychom tedy hotovi, jen sluší podotknouti, že těšíme se na večírek zas nový. Zachovávejme si vždy svoji samostatnost! Úmrtím býv. ředitele měšť. školy chlapecké, p. Kopecký-ho, uprázdnilo na této škole jičínské toto místo, kteréž z rozhodnutí zem. škol. rady po delší dobu provisorně obsazezo p. Strnadem, dříve říd. uč. z Rožďalovic. Konečně vypsán konkurs a přikročeno minulý měsíc k volbě a tu místní škol. rada jičínská, uvažujíc veškeré okolnosti, přihlížela zejmena při poradě své k tomu, aby se dostávalo oněm zasloužilým petentům, kteří po delší dobu na místě působili a náležitou kvalifikaci způsobilosti prokáží, přednosti při vybírání a navrhování jich terna při event. postupu na uprázdněná místa výšších tříd. Vzhledem k tomu navrhla na prvém místě učitele na měšť. dívčí škole, jičínské, p. Grepela, který po 22let a na této škole nepřetržitě působí a to k úplné spokojenosti, a jehož kvalifikaci podporuje vedle odborného též celé gymnasijní studium, na základě něhož veškeré zkoušky odbyl s prospěchem nejlepším. Má tudiž konduitu co nejlépe kvalifikovanou. Návrh tento místní školní rady předložen byl okres. šk. radě a ta o něm dne 9. t. m. k nemalému údivu a bolestnému sklamání všech soudných a pro spravedlnost zaujatých občanů zdejších rozhodla v ten smysl, že prostě ignorovala návrh místní školní rady a jmenovala nikoli p. Grepla, nýbrž p. Strnada, teprvé na třetím místě v ternu navrhovaného. A co toho bylo příčinou? Protekce a výslovné přání okres. škol. inspektora, jemuž se někteří členové okr. šk. rady v opomenutí své samostatnosti podvolili a pro kandidata páně inspektorova hlasovali. Jest to mírně řeceno smutný úkaz samosprávného sboru, když týž jediné své právo samochtě zadává vládním orgánům a že nehledě k místním potřebám a kvalifikaci petentů, stává se pouhým hlasovacím materiálem vlády. Nedivíme se konečně, když členové okresní školní rady sami jsouce úředníky, podlehají vlivu autority výšší instance; divíme ale tím více, když svobodomyslní členové této instituce, zvolení |
|
<urn:uuid:ef925496-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Algoritmus vyšetření Při normálních jaterních testech a klinickém vyšetření má být provedena CCK cholescintigrafie. Nižší vyprázdnění než 40 % je indikátorem žlučníkové dysfunkce v případě, že chybí jiný výklad pro poruchu vyprazdňování. To je indikací k CHE. Jestliže je evakuace žlučníku normální, je indikováno mikroskopické vyšetření žluče k průkazu mikrokrystalů cholesterolu nebo bilirubinátu. Doplňujícími vyšetřeními je MRI nebo endoskopická ultrasonografie. Jestliže cholescintigrafie a mikroskopické vyšetření jsou normální je indikováno ERCP a povedení SO manometrie. Průkaz SO dysfunkce je indikací k sfinkterotomii. |
|
<urn:uuid:ef925497-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Omanové jablko. U sadařů pod jménem »knížeci« známé. Druh tento nemohl bych nikdy pro všeobecné rozšíření doporučiti. Co krsek hodí se velmi dobře do zahrad zelinářských a podobných míst, kdež se mu dostatečná péče věnovati může. Již jeho vzrůst ukazuje na to, že jest to strom jen pro chráněné zahrady a že nehodí se pro otevřené sady, kde musí všem nepohodám vzdorovati. Možná, že se mu v jiných krajinách s úrodnou hlubokou půdou zcela dobře daří. Pro krajiny s půdou jen poněkud slabší nehodí se docela. V naší krajině, zdá se, že bylo dosti rozšířené, nyní ale mizí čím dále tím více, až zajisté v brzku úplně vymizí. Dle všeho vyžaduje k svému pravidelnému vývinu půdy silné a hluboké, která povždy jistý stupeň vlhkosti udržuje. Ve špatnější, sušší půdě roste špatně, zvolna, brzy se vysiluje, přináší plody stále menší a menší a pomalu hyne Zmlazování zde nepomůže. Nejlépe dař se mu tam, kde se půda neustále kypří. hnojí a zalévá, jak tomu jen v zelinářské zahradě bývá. Tam jest jeho pravé místo, tam hodí se zcela dobře i se svým drobným vzrůstem. Na podobném místě přináší plody velké, chutné, vyznačující se zvláštní vůní, jen poněkud více šťavnatosti by jim neškodilo. Pravidelně vyvinuté jablko bývá 6 až 7 milimetrů široké a též tak vysoké, neb o něco vyšší, tvaru zdánlivě vysokého, |
|
<urn:uuid:ef925498-e209-11ee-b9f8-8f5d6969229b> | historical | Sedativum, mírné hypnotikum, spasmolytikum. |
Subsets and Splits