question
stringclasses 752
values | specific_question
stringlengths 17
1.86k
⌀ | keyword
stringlengths 1
92
⌀ | answer
stringlengths 13
4.14k
| last_usage
timestamp[ns] | variants
listlengths 1
8
⌀ | id
int64 0
12.4k
| conversations
listlengths 0
2
|
|---|---|---|---|---|---|---|---|
Školní výuka
|
Chápu, že ve slovech cizího původu se píše po písmenu "k" měkké "i" (např. kino, Kišiněv). Jak mám ovšem vysvětlit žákům základní školy, že to neplatí všude? Nevím si v tomto ohledu rady např. s názvem Kyjev. Nebylo by tedy lepší používat nepočeštěná pojmenování?
|
Kyjev; Kišiněv
|
Pravopis cizích slov včetně vlastních jmen zjednodušeně řečeno vyplývá obvykle z jazyka jejich původu. Zatímco počeštěný název Kišiněv vychází z rumunského Chișinău, takže k zápisu s ypsilon zde není důvod, znaku "и", který se vyskytuje v ukrajinském pojmenování Kyjeva (Київ), naopak odpovídá právě písmeno ypsilon (na rozdíl od ruštiny, kde se přepisuje znak "и" jako "i"). Nahrazování vžitých českých exonym, tj. počeštěných pojmenování, takzvanými endonymy, tedy podobami zeměpisných jmen v jazyce původu, doporučit nelze (zejména ve školní výuce), neboť je jistě jednodušší zapamatovat si náležitý pravopis u jednotlivých jmen než po žácích vyžadovat např. znalost písmen, která se v českém grafickém systému vůbec nevyskytují (srov. právě třeba Chișinău). Jednotlivá exonyma lze navíc obvykle neproblematicky přečíst, což o endonymech často neplatí. Vzhledem k tomu, že nejsme didaktické pracoviště, nemůžeme vám však pomoci s konkrétními didaktickými postupy.
| 2019-02-20T00:00:00 | null | 1,500 |
[
{
"content": "Chápu, že ve slovech cizího původu se píše po písmenu \"k\" měkké \"i\" (např. kino, Kišiněv). Jak mám ovšem vysvětlit žákům základní školy, že to neplatí všude? Nevím si v tomto ohledu rady např. s názvem Kyjev. Nebylo by tedy lepší používat nepočeštěná pojmenování?",
"role": "user"
},
{
"content": "Pravopis cizích slov včetně vlastních jmen zjednodušeně řečeno vyplývá obvykle z jazyka jejich původu. Zatímco počeštěný název Kišiněv vychází z rumunského Chișinău, takže k zápisu s ypsilon zde není důvod, znaku \"и\", který se vyskytuje v ukrajinském pojmenování Kyjeva (Київ), naopak odpovídá právě písmeno ypsilon (na rozdíl od ruštiny, kde se přepisuje znak \"и\" jako \"i\"). Nahrazování vžitých českých exonym, tj. počeštěných pojmenování, takzvanými endonymy, tedy podobami zeměpisných jmen v jazyce původu, doporučit nelze (zejména ve školní výuce), neboť je jistě jednodušší zapamatovat si náležitý pravopis u jednotlivých jmen než po žácích vyžadovat např. znalost písmen, která se v českém grafickém systému vůbec nevyskytují (srov. právě třeba Chișinău). Jednotlivá exonyma lze navíc obvykle neproblematicky přečíst, což o endonymech často neplatí. Vzhledem k tomu, že nejsme didaktické pracoviště, nemůžeme vám však pomoci s konkrétními didaktickými postupy.",
"role": "assistant"
}
] |
Náležitá/oficiální podoba jména
|
Píše se správně v češtině název hlavního města Moldavska Kišiněv opravdu s měkkým "i" po písmenu "k"?
|
Kišiněv
|
Ano, pro toto město, jehož název je v rumunštině Chișinău, v češtině užíváme vžité (a navíc oficiálně standardizované) exonymum, tj. počeštěné pojmenování Kišiněv. Protože jde o jméno cizího původu, nelze zde uplatňovat zásady týkající se domácí slovní zásoby, např. tedy že po písmenu "k" píšeme ypsilon.
| 2019-02-20T00:00:00 | null | 1,501 |
[
{
"content": "Píše se správně v češtině název hlavního města Moldavska Kišiněv opravdu s měkkým \"i\" po písmenu \"k\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, pro toto město, jehož název je v rumunštině Chișinău, v češtině užíváme vžité (a navíc oficiálně standardizované) exonymum, tj. počeštěné pojmenování Kišiněv. Protože jde o jméno cizího původu, nelze zde uplatňovat zásady týkající se domácí slovní zásoby, např. tedy že po písmenu \"k\" píšeme ypsilon.",
"role": "assistant"
}
] |
Valence sloves – bezpředložková spojení
|
Je vhodnější vazba "dělat něco jednodušším", nebo "dělat něco jednodušší"?
|
dělat
|
Valenční slovníky uvádějí u slovesa "dělat" ve významu "působit změnu" pouze vazbu se 7. pádem: dělat někoho/něco nějakým. Stejně tomu je i u slovesa "činit". Náležité je tedy pouze spojení "dělat něco jednodušším".
| 2022-01-31T00:00:00 | null | 1,502 |
[
{
"content": "Je vhodnější vazba \"dělat něco jednodušším\", nebo \"dělat něco jednodušší\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Valenční slovníky uvádějí u slovesa \"dělat\" ve významu \"působit změnu\" pouze vazbu se 7. pádem: dělat někoho/něco nějakým. Stejně tomu je i u slovesa \"činit\". Náležité je tedy pouze spojení \"dělat něco jednodušším\".",
"role": "assistant"
}
] |
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
|
Objevila jsem spojení "k věcem příslušejících do jeho kompetence". Zarazil mě tvar přídavného jména – neměl by být správný tvar "příslušejícím"?
|
příslušející
|
Máte pravdu. Dané přídavné jméno je zde ve funkci přívlastku shodného, a proto se musí v pádě, čísle i rodě shodovat s řídícím jménem. Protože řídícím jménem je v tomto případě výraz "věcem", který je ve 3. pádě, musí být v tomto pádě také přídavné jméno. Správné znění uvedeného spojení je tedy "k věcem příslušejícím do jeho kompetence". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení postponovaného přívlastku do pozice před řídícím jménem, tj. "k příslušejícím věcem".
| 2022-02-01T00:00:00 | null | 1,503 |
[
{
"content": "Objevila jsem spojení \"k věcem příslušejících do jeho kompetence\". Zarazil mě tvar přídavného jména – neměl by být správný tvar \"příslušejícím\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Máte pravdu. Dané přídavné jméno je zde ve funkci přívlastku shodného, a proto se musí v pádě, čísle i rodě shodovat s řídícím jménem. Protože řídícím jménem je v tomto případě výraz \"věcem\", který je ve 3. pádě, musí být v tomto pádě také přídavné jméno. Správné znění uvedeného spojení je tedy \"k věcem příslušejícím do jeho kompetence\". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení postponovaného přívlastku do pozice před řídícím jménem, tj. \"k příslušejícím věcem\".",
"role": "assistant"
}
] |
Přivlastňování jinému větnému členu než podmětu
|
Nemohu se rozhodnout, jaké zájmeno volit v následující větě. "Pomáháme lidem dojít svého/jejich poslání". Můžete mi prosím poradit?
|
svůj; jejich
|
Uvedená věta je zhuštěna pomocí infinitivní konstrukce ("dojít svého/jejich poslání"). Zhuštěním však často vznikají věty, které mohou být nepřehledné, nejednoznačné. Konkrétně ve vašem případě si konkuruje podmět věty ("my") a předmět ("lidé"). Formální pravidlo pro užití zvratného či nezvratného přivlastňovacího zájmena říká, že přivlastňuje-li se podmětu (původci děje), je namístě zvolit zvratné zájmeno. Je zřejmé, že "poslání" v této větě patří "lidem", nikoli "nám". Podle uvedeného pravidla by tedy bylo namístě nezvratné přivlastňovací zájmeno "jejich". Jiné pojetí však pracuje s tzv. zanořenou (skrytou) predikací, která se projeví, když větu rozvedeme: "Pomáháme lidem, aby došli svého poslání". Vyjdeme-li z tohoto pojetí, je ve zhuštěné konstrukci přijatelné i užití zvratného zájmena "svého". V obou případech je však možné, že čtenáře volba toho či onoho zájmena zarazí. Užití zvratného zájmena navíc může zapříčinit významovou nejednoznačnost ("Pomáháme lidem dojít svého poslání." – Jde o "naše" poslání, nebo poslání "lidí"?). Pro lepší porozumění by bylo ideální větu rozvít již zmiňovaným způsobem (vedlejší větou): "Pomáháme lidem, aby došli svého poslání". Ve vedlejší větě je pak volba (zvratného) zájmena jednoznačná, protože "poslání" je přivlastňováno nevyjádřenému podmětu, kterým jsou "lidé".
| 2022-02-18T00:00:00 | null | 1,504 |
[
{
"content": "Nemohu se rozhodnout, jaké zájmeno volit v následující větě. \"Pomáháme lidem dojít svého/jejich poslání\". Můžete mi prosím poradit?",
"role": "user"
},
{
"content": "Uvedená věta je zhuštěna pomocí infinitivní konstrukce (\"dojít svého/jejich poslání\"). Zhuštěním však často vznikají věty, které mohou být nepřehledné, nejednoznačné. Konkrétně ve vašem případě si konkuruje podmět věty (\"my\") a předmět (\"lidé\"). Formální pravidlo pro užití zvratného či nezvratného přivlastňovacího zájmena říká, že přivlastňuje-li se podmětu (původci děje), je namístě zvolit zvratné zájmeno. Je zřejmé, že \"poslání\" v této větě patří \"lidem\", nikoli \"nám\". Podle uvedeného pravidla by tedy bylo namístě nezvratné přivlastňovací zájmeno \"jejich\". Jiné pojetí však pracuje s tzv. zanořenou (skrytou) predikací, která se projeví, když větu rozvedeme: \"Pomáháme lidem, aby došli svého poslání\". Vyjdeme-li z tohoto pojetí, je ve zhuštěné konstrukci přijatelné i užití zvratného zájmena \"svého\". V obou případech je však možné, že čtenáře volba toho či onoho zájmena zarazí. Užití zvratného zájmena navíc může zapříčinit významovou nejednoznačnost (\"Pomáháme lidem dojít svého poslání.\" – Jde o \"naše\" poslání, nebo poslání \"lidí\"?). Pro lepší porozumění by bylo ideální větu rozvít již zmiňovaným způsobem (vedlejší větou): \"Pomáháme lidem, aby došli svého poslání\". Ve vedlejší větě je pak volba (zvratného) zájmena jednoznačná, protože \"poslání\" je přivlastňováno nevyjádřenému podmětu, kterým jsou \"lidé\".",
"role": "assistant"
}
] |
Přivlastňování podmětu
|
Měl bych správně napsat "Sepisuji moji závěť" a "Toto odkazuji mojí manželce", nebo "Sepisuji svoji závěť" a "Toto odkazuji svojí manželce"?
|
svůj
|
Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V obou uvedených větách je podmětem zájmeno "já" a tomuto podmětu je "závěť" i "manželka" přivlastňována. V obou případech je tedy namístě užít zájmeno "svůj": "Sepisuji svoji závěť" a "Toto odkazuji svojí manželce".
| 2022-02-18T00:00:00 | null | 1,505 |
[
{
"content": "Měl bych správně napsat \"Sepisuji moji závěť\" a \"Toto odkazuji mojí manželce\", nebo \"Sepisuji svoji závěť\" a \"Toto odkazuji svojí manželce\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V obou uvedených větách je podmětem zájmeno \"já\" a tomuto podmětu je \"závěť\" i \"manželka\" přivlastňována. V obou případech je tedy namístě užít zájmeno \"svůj\": \"Sepisuji svoji závěť\" a \"Toto odkazuji svojí manželce\".",
"role": "assistant"
}
] |
Slovotvorná přípona
|
Jaký druh morfému je -ě ve slově viditelně?
|
viditelně
|
Segment -ě ve slově viditelně je slovotvorná přípona. Nevyjadřuje, o jaký tvar slova jde, jaké gramatické významy slovo vyjadřuje (jako např. pádové koncovky: žen-A, žen-Y, nebo osobní koncovky:, děl-á-M, děl-á-Š), ale slouží k vytvoření nového slova, příslovce, z přídavného jména viditelný.
| 2018-10-23T00:00:00 | null | 1,506 |
[
{
"content": "Jaký druh morfému je -ě ve slově viditelně?",
"role": "user"
},
{
"content": "Segment -ě ve slově viditelně je slovotvorná přípona. Nevyjadřuje, o jaký tvar slova jde, jaké gramatické významy slovo vyjadřuje (jako např. pádové koncovky: žen-A, žen-Y, nebo osobní koncovky:, děl-á-M, děl-á-Š), ale slouží k vytvoření nového slova, příslovce, z přídavného jména viditelný.",
"role": "assistant"
}
] |
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
|
Marně si lámeme hlavu nad rozborem věty "Žáci chtěli uspět v prvním kole". Nemůžeme se rozhodnout, zda výraz "v prvním kole" určit jako předmět, nebo příslovečné určení místa. Poradíte nám?
|
předmět vs. příslovečné určení
|
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje školská praxe. Z našeho pohledu však v uvedené větě jde o hraniční jev, neboť na daný větný člen se lze zeptat jak "Uspět v kom/čem?" (slovníky vazeb uvádějí u slovesa "uspět" přímo vazbu "v kom/čem"), tak "Uspět kde?". Dokonce nelze vyloučit ani pojetí, že daný výraz je odpovědí na otázku "Kdy?", tudíž by mohlo jít i o přísloveční určení času. Ani jedno řešení bychom proto nehodnotili jako chybné.
| 2022-02-18T00:00:00 | null | 1,507 |
[
{
"content": "Marně si lámeme hlavu nad rozborem věty \"Žáci chtěli uspět v prvním kole\". Nemůžeme se rozhodnout, zda výraz \"v prvním kole\" určit jako předmět, nebo příslovečné určení místa. Poradíte nám?",
"role": "user"
},
{
"content": "Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje školská praxe. Z našeho pohledu však v uvedené větě jde o hraniční jev, neboť na daný větný člen se lze zeptat jak \"Uspět v kom/čem?\" (slovníky vazeb uvádějí u slovesa \"uspět\" přímo vazbu \"v kom/čem\"), tak \"Uspět kde?\". Dokonce nelze vyloučit ani pojetí, že daný výraz je odpovědí na otázku \"Kdy?\", tudíž by mohlo jít i o přísloveční určení času. Ani jedno řešení bychom proto nehodnotili jako chybné.",
"role": "assistant"
}
] |
Tvarotvorná finální přípona – pádová koncovka
|
Pomáhám synovi při distanční výuce. Měl za úkol označit koncovku ve slovním tvaru krásného, označil -ého, ale paní učitelka takovou odpověď označila za nesprávnou a napsala k ní "označil jsi příponu". Co je tedy přípona a koncovka v tvaru krásného?
|
krásného
|
Slovní tvar krásného se člení na kořen krás- (je krása, krasohled atp.), slovotvornou příponu -n- a tzv. finální tvarotvornou příponu – pádovou koncovku -ého. Problém může být v rozdílech mezi tím, jak se slovo podrobně člení podle zásad vědeckého popisu morfematické stavby slov, a jak se tento popis zjednodušuje pro školské účely. Z hlediska vědeckého popisu je např. koncovka druhem přípony (přípony se dělí mj. na tvarotvorné nefinální a tvarotvorné finální, kterých je několik druhů a označují se jako koncovky: pádové, rodové, infinitivní, osobní). Bez ohledu na to je však odpověď vašeho syna správná – -ého je ve tvaru krásného primárně pádová koncovka, teprve sekundárně i přípona (mezi příponou, resp. tvarotvornou finální příponou, a koncovkou, resp. pádovou koncovkou, je stejný vztah jako mezi slovy ryba a kapr).
| 2020-05-27T00:00:00 | null | 1,508 |
[
{
"content": "Pomáhám synovi při distanční výuce. Měl za úkol označit koncovku ve slovním tvaru krásného, označil -ého, ale paní učitelka takovou odpověď označila za nesprávnou a napsala k ní \"označil jsi příponu\". Co je tedy přípona a koncovka v tvaru krásného?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovní tvar krásného se člení na kořen krás- (je krása, krasohled atp.), slovotvornou příponu -n- a tzv. finální tvarotvornou příponu – pádovou koncovku -ého. Problém může být v rozdílech mezi tím, jak se slovo podrobně člení podle zásad vědeckého popisu morfematické stavby slov, a jak se tento popis zjednodušuje pro školské účely. Z hlediska vědeckého popisu je např. koncovka druhem přípony (přípony se dělí mj. na tvarotvorné nefinální a tvarotvorné finální, kterých je několik druhů a označují se jako koncovky: pádové, rodové, infinitivní, osobní). Bez ohledu na to je však odpověď vašeho syna správná – -ého je ve tvaru krásného primárně pádová koncovka, teprve sekundárně i přípona (mezi příponou, resp. tvarotvornou finální příponou, a koncovkou, resp. pádovou koncovkou, je stejný vztah jako mezi slovy ryba a kapr).",
"role": "assistant"
}
] |
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
|
Narazila jsem na větu "Kultura je zpět a pro všechny i navzdory komplikacím způsobenými covidem-19". Je tvar "způsobenými" správně?
|
způsobený
|
Nikoli. Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno "komplikacím" ve 3. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno "způsobený". Správná vazba tudíž zní "navzdory komplikacím způsobeným covidem-19". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. "navzdory způsobeným komplikacím".
| 2022-03-02T00:00:00 | null | 1,509 |
[
{
"content": "Narazila jsem na větu \"Kultura je zpět a pro všechny i navzdory komplikacím způsobenými covidem-19\". Je tvar \"způsobenými\" správně?",
"role": "user"
},
{
"content": "Nikoli. Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno \"komplikacím\" ve 3. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno \"způsobený\". Správná vazba tudíž zní \"navzdory komplikacím způsobeným covidem-19\". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. \"navzdory způsobeným komplikacím\".",
"role": "assistant"
}
] |
Terminologický dotaz
|
Co je v infinitivních tvarech přípona a co koncovka? Když mám například tvary pracovat, pracovati a péct, péci, jsou -t/-ti a -ct/-ci přípony, nebo koncovky? Co je koncovka ve tvarech příčestí činného? Je např. ve tvaru pracovala koncovka -la, nebo -a?
|
infinitiv, příčestí činné
|
V podrobném, vědeckém popisu morfematické stavby slov se liší několik druhů přípon (sufixů, tj. morfémů, které ve slovním tvaru stojí za kořenem). Kromě kmenotvorných přípon (prac-OVA-t, děk-UJ-u atp.) jsou v kontextu vašeho dotazu zásadní zejm. dva následující druhy přípon: tvarotvorné přípony nefinální, které stojí za kořenem, ale před koncem slova, a tvarotvorné přípony finální, které stojí na konci slova. Obou těchto přípon je několik druhů. Zásadní je, že různé druhy finálních tvarotvorných přípon se označují jako koncovky; existují totiž (celým názvem) tvarotvorné finální přípony – pádové koncovky (žen-U), tvarotvorné finální přípony – osobní koncovky (děl-á-Š), tvarotvorné finální přípony – rodové koncovky (prac-ova-l-A) a také tvarotvorné finální přípony – infinitivní koncovky (prac-ova-T). U infinitivů zakončených na -t/-ti, např. u uvedeného pracovat, je tedy -t/-ti infinitivní koncovka (celým názvem tvarotvorná finální přípona – infinitivní koncovka). U infinitivů zakončených na -ci/-ct (péci, péct) je situace složitější, neboť tyto tvary vznikly z původního *pek-ti, kde se z -kt- vyvinulo -c-. Z historického hlediska je tedy toto -c- morfematickým švem, protože se v něm nachází zároveň kus původního kořene (peK-ti) i kus původní infinitivní koncovky (pek-Ti). Z hlediska současné češtiny se za infinitivní koncovku tvarů typu péci, péct považuje jen -i, resp. -t a -c- se hodnotí jako součást kořene, tj. člení se péc-0-i, péc-0-t. Ve tvaru příčestí činného, např. pracovala, se nachází rodová koncovka -a (celým názvem finální tvarotvorná přípona – rodová koncovka) a tzv. nefinální tvarotvorná přípona – přípona příčestí činného -l-; člení se tedy prac-ova-l-a.
| 2021-11-01T00:00:00 | null | 1,510 |
[
{
"content": "Co je v infinitivních tvarech přípona a co koncovka? Když mám například tvary pracovat, pracovati a péct, péci, jsou -t/-ti a -ct/-ci přípony, nebo koncovky? Co je koncovka ve tvarech příčestí činného? Je např. ve tvaru pracovala koncovka -la, nebo -a?",
"role": "user"
},
{
"content": "V podrobném, vědeckém popisu morfematické stavby slov se liší několik druhů přípon (sufixů, tj. morfémů, které ve slovním tvaru stojí za kořenem). Kromě kmenotvorných přípon (prac-OVA-t, děk-UJ-u atp.) jsou v kontextu vašeho dotazu zásadní zejm. dva následující druhy přípon: tvarotvorné přípony nefinální, které stojí za kořenem, ale před koncem slova, a tvarotvorné přípony finální, které stojí na konci slova. Obou těchto přípon je několik druhů. Zásadní je, že různé druhy finálních tvarotvorných přípon se označují jako koncovky; existují totiž (celým názvem) tvarotvorné finální přípony – pádové koncovky (žen-U), tvarotvorné finální přípony – osobní koncovky (děl-á-Š), tvarotvorné finální přípony – rodové koncovky (prac-ova-l-A) a také tvarotvorné finální přípony – infinitivní koncovky (prac-ova-T). U infinitivů zakončených na -t/-ti, např. u uvedeného pracovat, je tedy -t/-ti infinitivní koncovka (celým názvem tvarotvorná finální přípona – infinitivní koncovka). U infinitivů zakončených na -ci/-ct (péci, péct) je situace složitější, neboť tyto tvary vznikly z původního *pek-ti, kde se z -kt- vyvinulo -c-. Z historického hlediska je tedy toto -c- morfematickým švem, protože se v něm nachází zároveň kus původního kořene (peK-ti) i kus původní infinitivní koncovky (pek-Ti). Z hlediska současné češtiny se za infinitivní koncovku tvarů typu péci, péct považuje jen -i, resp. -t a -c- se hodnotí jako součást kořene, tj. člení se péc-0-i, péc-0-t. Ve tvaru příčestí činného, např. pracovala, se nachází rodová koncovka -a (celým názvem finální tvarotvorná přípona – rodová koncovka) a tzv. nefinální tvarotvorná přípona – přípona příčestí činného -l-; člení se tedy prac-ova-l-a.",
"role": "assistant"
}
] |
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled přísudek – podmět)
|
Ve škole jsme narazili na větu "V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata". V Internetové jazykové příručce jsem se ale dočetla, že pokud je mezi složkami několikanásobného podmětu (rodu středního) alespoň jedno jméno v čísle jednotném, mělo by se v přísudku psát tvrdé y, tedy "skotačily". Je to prosím pravda?
|
shoda s několikanásobným podmětem
|
Ve větách, v nichž stojí přísudek až za podmětem, platí pouze pravidlo, které zmiňujete. Pokud ale přísudek předchází podmětu, máme dvě možnosti. Buď můžeme shodu řídit všemi složkami několikanásobného podmětu, tedy v tomto případě uplatnit pravidlo o přítomnosti alespoň jednoho jména rodu středního v čísle jednotném (zde "lvíče"), a tudíž napsat v přísudku -y. Druhou možností ale je shodovat přísudek s nejbližší složkou několikanásobného podmětu, v tomto případě s "medvíďaty" – pak bychom napsali v přísudku -a. Správně je tedy jak věta "V kleci skotačily medvíďata, lvíče i tygřata", tak "V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata".
| 2022-03-01T00:00:00 | null | 1,511 |
[
{
"content": "Ve škole jsme narazili na větu \"V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata\". V Internetové jazykové příručce jsem se ale dočetla, že pokud je mezi složkami několikanásobného podmětu (rodu středního) alespoň jedno jméno v čísle jednotném, mělo by se v přísudku psát tvrdé y, tedy \"skotačily\". Je to prosím pravda?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ve větách, v nichž stojí přísudek až za podmětem, platí pouze pravidlo, které zmiňujete. Pokud ale přísudek předchází podmětu, máme dvě možnosti. Buď můžeme shodu řídit všemi složkami několikanásobného podmětu, tedy v tomto případě uplatnit pravidlo o přítomnosti alespoň jednoho jména rodu středního v čísle jednotném (zde \"lvíče\"), a tudíž napsat v přísudku -y. Druhou možností ale je shodovat přísudek s nejbližší složkou několikanásobného podmětu, v tomto případě s \"medvíďaty\" – pak bychom napsali v přísudku -a. Správně je tedy jak věta \"V kleci skotačily medvíďata, lvíče i tygřata\", tak \"V kleci skotačila medvíďata, lvíče i tygřata\".",
"role": "assistant"
}
] |
Náležitá/oficiální podoba jména
|
V angličtině se prý začal pro ukrajinské hlavní město užívat název Kyiv místo původního pojmenování Kiev, které vychází z ruštiny. Neměli bychom v češtině také psát raději Kyjiv místo Kyjev?
|
Kyjev
|
Je pravda, že název Київ se z ukrajinské cyrilské abecedy do češtiny správně přepisuje jako Kyjiv. Jak dokládají mj. data z Českého národního korpusu, toto endonymum (tj. podoba zeměpisného jména v jazyce původu, v tomto případě přepsaná do latinky) se v českých textech téměř nevyskytuje. V češtině totiž užíváme vžité (navíc oficiálně standardizované) exonymum, tj. počeštěné pojmenování Kyjev. Tato forma je z jazykového hlediska výhodná zejména s ohledem na neproblematické skloňování. Od jména Київ (Kyjiv) zní v ukrajinštině 2. pád j. č. Києва (Kyjeva), analogické užívání v češtině, tj. Kyjiv, bez Kyjeva, však nedoporučujeme, protože nemá kvůli střídání hlásek -i- a -e- v českém skloňovacím systému oporu. Dodejme, že v ruštině má název ukrajinského hlavního města podobu Киев, která se do češtiny přepisuje jako Kijev (nikoli tedy jako Kyjev, protože zatímco znaku и z ruské azbuky odpovídá písmeno "i", znak и v ukrajinštině označuje "y"). S formou Kijev jsme se mohli zejména v minulosti rovněž setkávat, avšak v současných českých textech není důvod ji uplatňovat.
| 2019-11-28T00:00:00 |
[
"Kyjev",
"Kyjiv"
] | 1,512 |
[
{
"content": "V angličtině se prý začal pro ukrajinské hlavní město užívat název Kyiv místo původního pojmenování Kiev, které vychází z ruštiny. Neměli bychom v češtině také psát raději Kyjiv místo Kyjev?",
"role": "user"
},
{
"content": "Je pravda, že název Київ se z ukrajinské cyrilské abecedy do češtiny správně přepisuje jako Kyjiv. Jak dokládají mj. data z Českého národního korpusu, toto endonymum (tj. podoba zeměpisného jména v jazyce původu, v tomto případě přepsaná do latinky) se v českých textech téměř nevyskytuje. V češtině totiž užíváme vžité (navíc oficiálně standardizované) exonymum, tj. počeštěné pojmenování Kyjev. Tato forma je z jazykového hlediska výhodná zejména s ohledem na neproblematické skloňování. Od jména Київ (Kyjiv) zní v ukrajinštině 2. pád j. č. Києва (Kyjeva), analogické užívání v češtině, tj. Kyjiv, bez Kyjeva, však nedoporučujeme, protože nemá kvůli střídání hlásek -i- a -e- v českém skloňovacím systému oporu. Dodejme, že v ruštině má název ukrajinského hlavního města podobu Киев, která se do češtiny přepisuje jako Kijev (nikoli tedy jako Kyjev, protože zatímco znaku и z ruské azbuky odpovídá písmeno \"i\", znak и v ukrajinštině označuje \"y\"). S formou Kijev jsme se mohli zejména v minulosti rovněž setkávat, avšak v současných českých textech není důvod ji uplatňovat.",
"role": "assistant"
}
] |
Valence předložek
|
Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. "o přestávce", "o/při přírodovědě", vazbu s pádem čtvrtým: "O přestávku si děti snědly svačiny" nebo "O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích". Je vazba se 4. pádem přípustná?
|
o přestávce; o přestávku
|
Vazba "o + 4. pád" pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka "o" v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky "o" se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka "o" s akuzativem v časovém významu ("o Vánoce", "o veselku" nebo právě "o přestávku") je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom v rámci projevu učitele ve vyučovací hodině doporučili užívat spisovnou (nářečně neutrální) vazbu se 6. pádem: "O přestávce si děti snědly svačiny" či "O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích". V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.
| 2022-01-10T00:00:00 | null | 1,513 |
[
{
"content": "Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. \"o přestávce\", \"o/při přírodovědě\", vazbu s pádem čtvrtým: \"O přestávku si děti snědly svačiny\" nebo \"O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích\". Je vazba se 4. pádem přípustná?",
"role": "user"
},
{
"content": "Vazba \"o + 4. pád\" pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka \"o\" v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky \"o\" se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka \"o\" s akuzativem v časovém významu (\"o Vánoce\", \"o veselku\" nebo právě \"o přestávku\") je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom v rámci projevu učitele ve vyučovací hodině doporučili užívat spisovnou (nářečně neutrální) vazbu se 6. pádem: \"O přestávce si děti snědly svačiny\" či \"O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích\". V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.",
"role": "assistant"
}
] |
Konkurence předložek v a na
|
Říká se správně "bydlíme v Kladně", nebo "bydlíme na Kladně"?
|
Kladno
|
Užití předložek "na" a "do/v" ve spojení se zeměpisnými jmény, především s názvy měst, je dosti problematické. Roli často hraje místní úzus, který se od celorepublikového může lišit. Obecně platí, že předložky "v" a "do" mívají v takových případech charakter celonárodní, předložku "na" u některých měst pak používají místní občané. Týká se to mj. i měst Kladno a Mělník. Na základě dat Českého národního korpusu můžeme zjistit, že v praxi se užívají obě varianty (jak "do Kladna / v Kladně", tak "na Kladno / na Kladně"), byť vazba s předložkou "na" je řidší a má právě spíše oblastní charakter. Za přípustné tedy považujeme obě možnosti.
| 2022-01-10T00:00:00 | null | 1,514 |
[
{
"content": "Říká se správně \"bydlíme v Kladně\", nebo \"bydlíme na Kladně\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Užití předložek \"na\" a \"do/v\" ve spojení se zeměpisnými jmény, především s názvy měst, je dosti problematické. Roli často hraje místní úzus, který se od celorepublikového může lišit. Obecně platí, že předložky \"v\" a \"do\" mívají v takových případech charakter celonárodní, předložku \"na\" u některých měst pak používají místní občané. Týká se to mj. i měst Kladno a Mělník. Na základě dat Českého národního korpusu můžeme zjistit, že v praxi se užívají obě varianty (jak \"do Kladna / v Kladně\", tak \"na Kladno / na Kladně\"), byť vazba s předložkou \"na\" je řidší a má právě spíše oblastní charakter. Za přípustné tedy považujeme obě možnosti.",
"role": "assistant"
}
] |
Tvarotvorná finální přípona – pádová koncovka
|
Dočetla jsem se, že ve slově otcův je nulová pádová koncovka. Co je ale potom -ův-? Jak poznám, co je koncovka? Existuje nějaká publikace, která by systematicky vykládala, jaké mají jednotlivé vzory koncovky?
|
otcův
|
Ano, slovo otcův má skutečně tzv. nulovou pádovou koncovku – jeho pádová koncovka je realizována nulovým morfem, srov. otcov-a, otcov-u, otcov-y, a tedy i otcův-0. Celé slovo otcův se pak skládá z kořene otc-, slovotvorné přípony -ův- (v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádech rodu ženského a středního má podobu -ov-), která slouží k vytváření individuálně přivlastňovacích přídavných jmen daného typu, a pádové koncovky -0. Pádová koncovka (celý, odborný termín zní: finální tvarotvorný morfém – pádová koncovka) je obecně ta část slova, která se mění při jeho skloňování a která vyjadřuje rod, číslo a pád daného tvaru. V případě slova otcův se při skloňování mění a dané mluvnické kategorie vyjadřuje jen ta část slova, která následuje po slovotvorné příponě -ův-/-ov-, srov. otcův-0, otcov-a, otcov-u, otcov-ých atp. Slovotvorná přípona -ův- se sice taky mění (v -ov-), jak už bylo řečeno výše, ale: 1. v případě -ův- a -ov- jde "jen" o dvě varianty téhož morfému, který je v přímých pádech rodu mužského živ. i neživ. realizován jako -ův- (otc-ův-0), v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádových tvarech rodu ženského a středního jako -ov- (otc-ov-a); 2. morfém -ův-/-ov- nevyjadřuje, rod, číslo ani pád jednotlivých tvarů, ale slouží k vytvoření příslušného typu individuálních přivlastňovacích přídavných jmen – odtud jeho zařazení mezi slovotvorné přípony. Asi nejlepší popis stavby jednotlivých jmenných tvarů lze nalézt v tzv. akademické Mluvnici češtiny 2 ve výkladech o formálním tvarosloví (podstatná jména na s. 277–378, přídavná jména na s. 379–387). Je však nutno upozornit na to, že jde o popis vědecký, velmi detailní (nezjednodušující), který se proto nehodí pro některé účely, jako je např. výuka češtiny jako cizího jazyka nebo výuka na základní, a možná ani na střední škole, kde se problematika morfematického rozboru podává zjednodušeně (neliší se např. důsledně přípony a koncovky, nepracuje se nulovými morfy atp.).
| 2019-09-17T00:00:00 | null | 1,515 |
[
{
"content": "Dočetla jsem se, že ve slově otcův je nulová pádová koncovka. Co je ale potom -ův-? Jak poznám, co je koncovka? Existuje nějaká publikace, která by systematicky vykládala, jaké mají jednotlivé vzory koncovky?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, slovo otcův má skutečně tzv. nulovou pádovou koncovku – jeho pádová koncovka je realizována nulovým morfem, srov. otcov-a, otcov-u, otcov-y, a tedy i otcův-0. Celé slovo otcův se pak skládá z kořene otc-, slovotvorné přípony -ův- (v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádech rodu ženského a středního má podobu -ov-), která slouží k vytváření individuálně přivlastňovacích přídavných jmen daného typu, a pádové koncovky -0. Pádová koncovka (celý, odborný termín zní: finální tvarotvorný morfém – pádová koncovka) je obecně ta část slova, která se mění při jeho skloňování a která vyjadřuje rod, číslo a pád daného tvaru. V případě slova otcův se při skloňování mění a dané mluvnické kategorie vyjadřuje jen ta část slova, která následuje po slovotvorné příponě -ův-/-ov-, srov. otcův-0, otcov-a, otcov-u, otcov-ých atp. Slovotvorná přípona -ův- se sice taky mění (v -ov-), jak už bylo řečeno výše, ale: 1. v případě -ův- a -ov- jde \"jen\" o dvě varianty téhož morfému, který je v přímých pádech rodu mužského živ. i neživ. realizován jako -ův- (otc-ův-0), v nepřímých pádech rodu mužského živ. i neživ. a ve všech pádových tvarech rodu ženského a středního jako -ov- (otc-ov-a); 2. morfém -ův-/-ov- nevyjadřuje, rod, číslo ani pád jednotlivých tvarů, ale slouží k vytvoření příslušného typu individuálních přivlastňovacích přídavných jmen – odtud jeho zařazení mezi slovotvorné přípony. Asi nejlepší popis stavby jednotlivých jmenných tvarů lze nalézt v tzv. akademické Mluvnici češtiny 2 ve výkladech o formálním tvarosloví (podstatná jména na s. 277–378, přídavná jména na s. 379–387). Je však nutno upozornit na to, že jde o popis vědecký, velmi detailní (nezjednodušující), který se proto nehodí pro některé účely, jako je např. výuka češtiny jako cizího jazyka nebo výuka na základní, a možná ani na střední škole, kde se problematika morfematického rozboru podává zjednodušeně (neliší se např. důsledně přípony a koncovky, nepracuje se nulovými morfy atp.).",
"role": "assistant"
}
] |
Tvar zájmena ve vztažné větě
|
Můžete mi prosím poradit, jak správně vyřešit shodu ve spojení "Pamlsky pro psy a kočky, kteří/které strávili/strávily dobu v útulku"? Vedlejší věta se vztahuje k "psům" i "kočkám", ale souvýskyt výrazů "kočky, kteří" na mě působí rušivě.
|
který
|
Pokud se vztažné zájmeno ve vedlejší větě vztahuje k oběma jménům, nikoli pouze ke "kočkám", je skutečně namístě řídit shodu oběma jmény. V tomto případě tedy uplatníme pravidlo o přednosti rodu mužského životného, který zde reprezentují "psi". Náležitá podoba věty tudíž bude "Pamlsky pro psy a kočky, kteří strávili dobu v útulku".
| 2022-02-24T00:00:00 | null | 1,516 |
[
{
"content": "Můžete mi prosím poradit, jak správně vyřešit shodu ve spojení \"Pamlsky pro psy a kočky, kteří/které strávili/strávily dobu v útulku\"? Vedlejší věta se vztahuje k \"psům\" i \"kočkám\", ale souvýskyt výrazů \"kočky, kteří\" na mě působí rušivě.",
"role": "user"
},
{
"content": "Pokud se vztažné zájmeno ve vedlejší větě vztahuje k oběma jménům, nikoli pouze ke \"kočkám\", je skutečně namístě řídit shodu oběma jmény. V tomto případě tedy uplatníme pravidlo o přednosti rodu mužského životného, který zde reprezentují \"psi\". Náležitá podoba věty tudíž bude \"Pamlsky pro psy a kočky, kteří strávili dobu v útulku\".",
"role": "assistant"
}
] |
Jednoduchý podmět – mn. č. r. ž.
|
Mám větu "Generace tančily". Je tvar přísudku s tvrdým y správně, nebo bych měla napsat "tančili", když ty "generace" obsahují muže i ženy?
|
generace
|
Tvar přísudku je zde nutno řídit gramatickou podobou podmětu. Protože podmětem je jméno rodu ženského (generace), je náležité napsat v přísudku tvrdé y: "tančily".
| 2022-02-24T00:00:00 | null | 1,517 |
[
{
"content": "Mám větu \"Generace tančily\". Je tvar přísudku s tvrdým y správně, nebo bych měla napsat \"tančili\", když ty \"generace\" obsahují muže i ženy?",
"role": "user"
},
{
"content": "Tvar přísudku je zde nutno řídit gramatickou podobou podmětu. Protože podmětem je jméno rodu ženského (generace), je náležité napsat v přísudku tvrdé y: \"tančily\".",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se dané spojení s čárkou?
|
Píše se čárka ve větě "Život takový(,) jaký je"?
|
jaký
|
Podřadně připojené vedlejší věty uvozené vztažnými zájmeny je třeba od řídících vět, popř. řídících výrazů, oddělit čárkami.
| 2022-02-23T00:00:00 | null | 1,518 |
[
{
"content": "Píše se čárka ve větě \"Život takový(,) jaký je\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Podřadně připojené vedlejší věty uvozené vztažnými zájmeny je třeba od řídících vět, popř. řídících výrazů, oddělit čárkami.",
"role": "assistant"
}
] |
Přivlastňování podmětu
|
Nemohu se rozhodnout, zda mám v jedné větě použít zvratné, nebo nezvratné zájmeno. Věta zní "Vypadá jako svá/její matka". Můžete mi prosím poradit, které zájmeno je správně?
|
svůj; její
|
Základní, poněkud zjednodušené pravidlo říká, že přivlastňujeme-li podmětu (původci děje), je namístě užít přivlastňovací zájmeno zvratné. Z tohoto pravidla však existují výjimky, protože ve skutečnosti se lze setkat s celou řadou větných typů (včetně vaší věty), v nichž se střetává více různých dějů a/nebo více participantů. Zde můžeme mluvit o tzv. zanořené (skryté) predikaci, která je pomocí různých jazykových prostředků (elipsa, nominalizace) zhuštěna tak, že není na první pohled patrná. Dotazovanou větu můžeme rozvést např. takto: "Vypadá tak, jako vypadá její matka." Proto bychom v tomto případě volili nezvratné zájmeno "její". To potvrzuje i úzus – na základě dat Českého národního korpusu navíc zjišťujeme, že zvratné zájmeno "svůj" bývá v takových větách užíváno výhradně ve spojení s výrazem "vlastní": "Vypadá jako svá vlastní matka."
| 2022-02-11T00:00:00 | null | 1,519 |
[
{
"content": "Nemohu se rozhodnout, zda mám v jedné větě použít zvratné, nebo nezvratné zájmeno. Věta zní \"Vypadá jako svá/její matka\". Můžete mi prosím poradit, které zájmeno je správně?",
"role": "user"
},
{
"content": "Základní, poněkud zjednodušené pravidlo říká, že přivlastňujeme-li podmětu (původci děje), je namístě užít přivlastňovací zájmeno zvratné. Z tohoto pravidla však existují výjimky, protože ve skutečnosti se lze setkat s celou řadou větných typů (včetně vaší věty), v nichž se střetává více různých dějů a/nebo více participantů. Zde můžeme mluvit o tzv. zanořené (skryté) predikaci, která je pomocí různých jazykových prostředků (elipsa, nominalizace) zhuštěna tak, že není na první pohled patrná. Dotazovanou větu můžeme rozvést např. takto: \"Vypadá tak, jako vypadá její matka.\" Proto bychom v tomto případě volili nezvratné zájmeno \"její\". To potvrzuje i úzus – na základě dat Českého národního korpusu navíc zjišťujeme, že zvratné zájmeno \"svůj\" bývá v takových větách užíváno výhradně ve spojení s výrazem \"vlastní\": \"Vypadá jako svá vlastní matka.\"",
"role": "assistant"
}
] |
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
|
Je správně foticí zastávka, nebo fotící zastávka?
|
foticí
|
V daném významu bychom doporučovali použít spojení zastávka na focení. Je-li už nutno daný význam vyjádřit spojením přídavného jména s podstatným, je namístě použít účelové přídavné jméno foticí (s krátkým -i- po -t-). Jde totiž o zastávku určenou k focení.
| 2022-02-23T00:00:00 |
[
"foticí",
"fotící"
] | 1,520 |
[
{
"content": "Je správně foticí zastávka, nebo fotící zastávka?",
"role": "user"
},
{
"content": "V daném významu bychom doporučovali použít spojení zastávka na focení. Je-li už nutno daný význam vyjádřit spojením přídavného jména s podstatným, je namístě použít účelové přídavné jméno foticí (s krátkým -i- po -t-). Jde totiž o zastávku určenou k focení.",
"role": "assistant"
}
] |
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
|
Je správně zvláčňující složky, nebo zvláčňovací složky (kosmetického přípravku)?
|
zvláčňovací
|
Jelikož jde o složky, jejichž účelem (smyslem, cílem) má být zvláčnění, je ve spojení s tímto podstatným jménem namístě užití účelového přídavného jména zvláčňovací – zvláčňovací složky.
| 2022-02-23T00:00:00 |
[
"zvláčňující",
"zvláčňovací"
] | 1,521 |
[
{
"content": "Je správně zvláčňující složky, nebo zvláčňovací složky (kosmetického přípravku)?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jelikož jde o složky, jejichž účelem (smyslem, cílem) má být zvláčnění, je ve spojení s tímto podstatným jménem namístě užití účelového přídavného jména zvláčňovací – zvláčňovací složky.",
"role": "assistant"
}
] |
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
|
Je správně zkrášlující efekt, nebo zkrášlovací efekt (kosmetického přípravku)?
|
zkrášlující
|
Jelikož jde o efekt přípravku, tj. o výsledek jeho aplikace, který (alespoň po nějakou dobu) přetrvává, je ve spojení s tímto podstatným jménem namístě užití dějového přídavného jména zkrášlující – zkrášlující efekt.
| 2022-02-23T00:00:00 |
[
"zkrášlující",
"zkrášlovací"
] | 1,522 |
[
{
"content": "Je správně zkrášlující efekt, nebo zkrášlovací efekt (kosmetického přípravku)?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jelikož jde o efekt přípravku, tj. o výsledek jeho aplikace, který (alespoň po nějakou dobu) přetrvává, je ve spojení s tímto podstatným jménem namístě užití dějového přídavného jména zkrášlující – zkrášlující efekt.",
"role": "assistant"
}
] |
Součástí několikanásobného podmětu je jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
|
Chtěla bych se zeptat, zda je ve větě "Petr a Hana šli" v přísudku správně měkké i. Manžel mi tvrdí, že pokud stojí blíže přísudku jméno rodu ženského, je možné napsat v přísudku tvrdé y. Je to pravda?
|
shoda s několikanásobným podmětem
|
Jestliže přísudek následuje až za podmětem, je třeba řídit shodu oběma složkami. Proto je v uvedené větě správný jedině tvar s měkkým i: šli. Pouze pokud přísudek předchází podmětu, je možné vedle základního pravidla o přednosti mužského životného rodu uplatnit i pravidlo o shodě s bližším členem. V takovém případě (za předpokladu, že blíže přísudku bude stát jméno rodu ženského) by ovšem slovesný tvar ve vaší větě nekončil na tvrdé -y, nýbrž na -a: "Na procházku šla Hana a Petr" vedle "Na procházku šli Hana a Petr". Tvar s tvrdým y bychom uplatnili tehdy, pokud by jméno rodu ženského bylo v čísle množném, např. "Na procházku šly dívky a chlapci" vedle "Na procházku šli dívky a chlapci".
| 2022-02-18T00:00:00 | null | 1,523 |
[
{
"content": "Chtěla bych se zeptat, zda je ve větě \"Petr a Hana šli\" v přísudku správně měkké i. Manžel mi tvrdí, že pokud stojí blíže přísudku jméno rodu ženského, je možné napsat v přísudku tvrdé y. Je to pravda?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jestliže přísudek následuje až za podmětem, je třeba řídit shodu oběma složkami. Proto je v uvedené větě správný jedině tvar s měkkým i: šli. Pouze pokud přísudek předchází podmětu, je možné vedle základního pravidla o přednosti mužského životného rodu uplatnit i pravidlo o shodě s bližším členem. V takovém případě (za předpokladu, že blíže přísudku bude stát jméno rodu ženského) by ovšem slovesný tvar ve vaší větě nekončil na tvrdé -y, nýbrž na -a: \"Na procházku šla Hana a Petr\" vedle \"Na procházku šli Hana a Petr\". Tvar s tvrdým y bychom uplatnili tehdy, pokud by jméno rodu ženského bylo v čísle množném, např. \"Na procházku šly dívky a chlapci\" vedle \"Na procházku šli dívky a chlapci\".",
"role": "assistant"
}
] |
Přísudek jednoduchý vs. složený
|
Hodnotili bychom přísudek ve větě "Můžete obdivovat krásy..." jako tzv. slovesný složený?
|
přísudek slovesný složený; způsobové sloveso
|
Ano, v uvedené větě je přísudek slovesný složený, který se skládá ze dvou slovesných tvarů – z určitého tvaru způsobového slovesa "moci" a z infinitivu plnovýznamového slovesa "obdivovat".
| 2022-02-22T00:00:00 | null | 1,524 |
[
{
"content": "Hodnotili bychom přísudek ve větě \"Můžete obdivovat krásy...\" jako tzv. slovesný složený?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, v uvedené větě je přísudek slovesný složený, který se skládá ze dvou slovesných tvarů – z určitého tvaru způsobového slovesa \"moci\" a z infinitivu plnovýznamového slovesa \"obdivovat\".",
"role": "assistant"
}
] |
Počet vět v souvětí
|
Pomůžete mi prosím učit počet vět v následujícím souvětí? "Překontrolujte si všechny prvky kolem domu a přesvědčte se, že jsou všichni seznámeni s bezpečností."
|
souvětí; počet vět
|
V uvedeném souvětí se vyskytují tři určité slovesné tvary: "překontrolujte si", "přesvědčte se" a "jsou", které signalizují, že toto souvětí se skládá ze tří vět. První dvě věty jsou hlavní (souřadně spojené v poměru slučovacím), třetí věta je vedlejší, závislá na druhé větě hlavní.
| 2022-02-22T00:00:00 | null | 1,525 |
[
{
"content": "Pomůžete mi prosím učit počet vět v následujícím souvětí? \"Překontrolujte si všechny prvky kolem domu a přesvědčte se, že jsou všichni seznámeni s bezpečností.\"",
"role": "user"
},
{
"content": "V uvedeném souvětí se vyskytují tři určité slovesné tvary: \"překontrolujte si\", \"přesvědčte se\" a \"jsou\", které signalizují, že toto souvětí se skládá ze tří vět. První dvě věty jsou hlavní (souřadně spojené v poměru slučovacím), třetí věta je vedlejší, závislá na druhé větě hlavní.",
"role": "assistant"
}
] |
Odkazování k podmětu
|
Je správně věta "Řekněte nám o vás něco více", nebo "Řekněte nám o sobě něco více"?
|
o vás; o sobě
|
Jestliže zájmeno označuje vztah k osobě nebo věci, která je v dané větě podmětem, je namístě užít zájmeno zvratné. V uvedené větě je nevyjádřený podmět "vy" a na tento podmět je odkazováno. Správná podoba věty je proto "Řekněte nám o sobě něco více". Existují však kontexty, kdy zájmeno odkazuje na širší množinu osob než samotný podmět, v nich by pak bylo namístě zájmeno "vás", např. "Petře, máte velkou rodinu, řekněte nám o vás (= o celé rodině) něco více."
| 2022-02-04T00:00:00 | null | 1,526 |
[
{
"content": "Je správně věta \"Řekněte nám o vás něco více\", nebo \"Řekněte nám o sobě něco více\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jestliže zájmeno označuje vztah k osobě nebo věci, která je v dané větě podmětem, je namístě užít zájmeno zvratné. V uvedené větě je nevyjádřený podmět \"vy\" a na tento podmět je odkazováno. Správná podoba věty je proto \"Řekněte nám o sobě něco více\". Existují však kontexty, kdy zájmeno odkazuje na širší množinu osob než samotný podmět, v nich by pak bylo namístě zájmeno \"vás\", např. \"Petře, máte velkou rodinu, řekněte nám o vás (= o celé rodině) něco více.\"",
"role": "assistant"
}
] |
Vedlejší věta předmětná
|
Ve škole jsme narazili na souvětí "Z toho lze usoudit, že to z jeho strany nebyl výstřelek". Nemohu se rozhodnout, zda vedlejší větu v tomto souvětí určit jako větu podmětnou, nebo předmětnou. Můžete mi poradit?
|
věta bezpodmětná; vedlejší věta předmětná
|
Hlavní věta "Z toho lze usoudit" patří k typu věty, který bývá v mluvnicích hodnocen jako věta jednočlenná (některé mluvnice preferují označení "věta bezpodmětná"). Vedlejší věta v tomto souvětí pak nemůže mít platnost podmětu. Navíc se na uvedenou vedlejší větu ptáme "Koho/co lze usoudit?", tudíž bychom ji určili jako větu předmětnou. Rádi bychom však dodali, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto typu vět přistupuje současná školská praxe.
| 2022-02-21T00:00:00 | null | 1,527 |
[
{
"content": "Ve škole jsme narazili na souvětí \"Z toho lze usoudit, že to z jeho strany nebyl výstřelek\". Nemohu se rozhodnout, zda vedlejší větu v tomto souvětí určit jako větu podmětnou, nebo předmětnou. Můžete mi poradit?",
"role": "user"
},
{
"content": "Hlavní věta \"Z toho lze usoudit\" patří k typu věty, který bývá v mluvnicích hodnocen jako věta jednočlenná (některé mluvnice preferují označení \"věta bezpodmětná\"). Vedlejší věta v tomto souvětí pak nemůže mít platnost podmětu. Navíc se na uvedenou vedlejší větu ptáme \"Koho/co lze usoudit?\", tudíž bychom ji určili jako větu předmětnou. Rádi bychom však dodali, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto typu vět přistupuje současná školská praxe.",
"role": "assistant"
}
] |
Dotaz pro jiné odborníky (lingvisty)
|
Máte k dispozici německé texty, v nichž se v rámci jazykové korektnosti užívá místo lomítka hvězdička?
|
němčina
|
Bohužel, práce s německými texty a jejich archivace není součástí praxe jazykové poradny Ústavu pro jazyk český.
| 2022-02-07T00:00:00 | null | 1,528 |
[
{
"content": "Máte k dispozici německé texty, v nichž se v rámci jazykové korektnosti užívá místo lomítka hvězdička?",
"role": "user"
},
{
"content": "Bohužel, práce s německými texty a jejich archivace není součástí praxe jazykové poradny Ústavu pro jazyk český.",
"role": "assistant"
}
] |
Stížnost na určité jazykové pravidlo
|
Nelíbí se mi, že je přechylováno jméno předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen.
|
přechylování cizích ženských příjmení
|
Z povahy jazykového systému češtiny jde v případě přechylování o přirozený způsob zacházení s vlastním jménem. Ve flektivním jazyce, jako je čeština, koncovky vyjadřují různé gramatické významy slov. Příponu -ov(á) připojujeme, abychom jméno mohli skloňovat a zapojit do věty. Ponecháním jména v nepřechýlené, a tudíž nesklonné podobě nelze bez obtíží signalizovat ani rod jména, ani větněčlenské vztahy, do nichž vstupuje. Je však pravda, že přechylování není povinné a není nařízeno zvláštním zákonem, vyhláškou ap., můžete se proto rozhodnout ženská jména nepřechylovat.
| 2022-02-07T00:00:00 | null | 1,529 |
[
{
"content": "Nelíbí se mi, že je přechylováno jméno předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen.",
"role": "user"
},
{
"content": "Z povahy jazykového systému češtiny jde v případě přechylování o přirozený způsob zacházení s vlastním jménem. Ve flektivním jazyce, jako je čeština, koncovky vyjadřují různé gramatické významy slov. Příponu -ov(á) připojujeme, abychom jméno mohli skloňovat a zapojit do věty. Ponecháním jména v nepřechýlené, a tudíž nesklonné podobě nelze bez obtíží signalizovat ani rod jména, ani větněčlenské vztahy, do nichž vstupuje. Je však pravda, že přechylování není povinné a není nařízeno zvláštním zákonem, vyhláškou ap., můžete se proto rozhodnout ženská jména nepřechylovat.",
"role": "assistant"
}
] |
Přípustnost porušení normy
|
Jsou dnes skutečně pravidla psaní velkých písmen tak rozvolněná, že si může psát kdo chce co chce?
|
Pravidla českého pravopisu
|
Pravidla psaní velkých písmen jsou shrnuta v Pravidlech českého pravopisu (PČP). Je pravda, že tato příručka má závazný charakter pouze pro školní jazykovou výchovu, respektive podávaná pravidla jsou závazná pro výuku na základních a středních školách. (PČP jsou označena doložkou MŠMT, která školní užívání povoluje, a pravopisné podoby uvedené v PČP musí respektovat i autoři dalších učebnic, kteří žádají o udělení doložky MŠMT.) Pro ostatní uživatele mají PČP charakter doporučení a při jejich porušování nehrozí právní sankce (Česká republika nemá jazykový zákon), avšak lze očekávat sankce, jež jsou svou povahou společenské a které v důsledku znamenají například menší komunikační úspěšnost.
| 2022-02-07T00:00:00 | null | 1,530 |
[
{
"content": "Jsou dnes skutečně pravidla psaní velkých písmen tak rozvolněná, že si může psát kdo chce co chce?",
"role": "user"
},
{
"content": "Pravidla psaní velkých písmen jsou shrnuta v Pravidlech českého pravopisu (PČP). Je pravda, že tato příručka má závazný charakter pouze pro školní jazykovou výchovu, respektive podávaná pravidla jsou závazná pro výuku na základních a středních školách. (PČP jsou označena doložkou MŠMT, která školní užívání povoluje, a pravopisné podoby uvedené v PČP musí respektovat i autoři dalších učebnic, kteří žádají o udělení doložky MŠMT.) Pro ostatní uživatele mají PČP charakter doporučení a při jejich porušování nehrozí právní sankce (Česká republika nemá jazykový zákon), avšak lze očekávat sankce, jež jsou svou povahou společenské a které v důsledku znamenají například menší komunikační úspěšnost.",
"role": "assistant"
}
] |
Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
|
Jako chemik ve své praxi používám podobu zplynovat, někteří mí kolegové ale podobu zplyňovat. Protože toto sloveso souvisí s podstatným jménem plyn, myslím, že podoba zplyňovat je chybná. Je to pravda?
|
zplynovat, zplyňovat
|
Kdybychom považovali za chybnou podobu zplyňovat, museli bychom stejně hodnotit i výrazy ochraňovat (příbuzné slovo ochrana), oceňovat (cena), uveřejňovat (veřejný) atp. Při odvozování slov dochází totiž k různým hláskovým změnám, např. ke krácení kořenové samohlásky (dívat se > divadlo, prodávat > prodavač), naopak k jejímu dloužení (list > lístek, stihnout > stíhat), ke změně kořenové souhlásky (snaha > snažit se, ruch > rušit), a dokonce ke změně samohlásky i souhlásky (kniha > knížka). Podobu zplyňovat tedy nelze označit jako chybnou. Existuje však i podoba zplynovat. Obě lze najít ve výkladových slovnících češtiny. Příruční slovník jazyka českého obě slovesa označuje jako synonymní, a to jako obouvidá, kdežto novější Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) výraz zplynovat považuje za dokonavé a zplyňovat jako nedokonavé. Dokonavá podoba zplynovat je částečně synonymní s podobou zplynit. Podle SSJČ se oba výrazy užívají ve významu ,změnit v plyn'; ve významu ,získat užitečné plynné složky ložiska přímo pod zemí' a také jako dokonavý protějšek ke slovesu plynovat ,usmrcovat v plynových komorách' jen sloveso zplynovat. Dvojice zplynovat – zplyňovat se tedy liší videm, viz např. Uhlí se nejprve zplynuje a vyfiltruje a posléze přemění v elektřinu vs. Samotná štěpka se neskladuje, zplyňuje se v hermeticky uzavřených nádobách. Záleží proto na tom, zda autor chce vyjádřit dokončení děje, pak by měl použít podobu zplynovat, nebo proces časově neohraničený, pak je namístě podoba zplyňovat.
| 2021-10-21T00:00:00 |
[
"zplynovat",
"zplyňovat"
] | 1,531 |
[
{
"content": "Jako chemik ve své praxi používám podobu zplynovat, někteří mí kolegové ale podobu zplyňovat. Protože toto sloveso souvisí s podstatným jménem plyn, myslím, že podoba zplyňovat je chybná. Je to pravda?",
"role": "user"
},
{
"content": "Kdybychom považovali za chybnou podobu zplyňovat, museli bychom stejně hodnotit i výrazy ochraňovat (příbuzné slovo ochrana), oceňovat (cena), uveřejňovat (veřejný) atp. Při odvozování slov dochází totiž k různým hláskovým změnám, např. ke krácení kořenové samohlásky (dívat se > divadlo, prodávat > prodavač), naopak k jejímu dloužení (list > lístek, stihnout > stíhat), ke změně kořenové souhlásky (snaha > snažit se, ruch > rušit), a dokonce ke změně samohlásky i souhlásky (kniha > knížka). Podobu zplyňovat tedy nelze označit jako chybnou. Existuje však i podoba zplynovat. Obě lze najít ve výkladových slovnících češtiny. Příruční slovník jazyka českého obě slovesa označuje jako synonymní, a to jako obouvidá, kdežto novější Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) výraz zplynovat považuje za dokonavé a zplyňovat jako nedokonavé. Dokonavá podoba zplynovat je částečně synonymní s podobou zplynit. Podle SSJČ se oba výrazy užívají ve významu ,změnit v plyn'; ve významu ,získat užitečné plynné složky ložiska přímo pod zemí' a také jako dokonavý protějšek ke slovesu plynovat ,usmrcovat v plynových komorách' jen sloveso zplynovat. Dvojice zplynovat – zplyňovat se tedy liší videm, viz např. Uhlí se nejprve zplynuje a vyfiltruje a posléze přemění v elektřinu vs. Samotná štěpka se neskladuje, zplyňuje se v hermeticky uzavřených nádobách. Záleží proto na tom, zda autor chce vyjádřit dokončení děje, pak by měl použít podobu zplynovat, nebo proces časově neohraničený, pak je namístě podoba zplyňovat.",
"role": "assistant"
}
] |
Kořen
|
Učím se se synem z 5. třídy určovat kořeny slov. V učebnici jsou na jedné stránce slova kreslíř, kreslení, výkres, nakreslený, nedokreslit a jako kořen je u nich určeno kres-, ale hned na protější stránce jsou slova nakreslím, nakreslíš, nakreslíme, kreslíře, kreslířem, kreslíři a jako kořen je u nich určeno kresl-. Jak je to možné? Neměla by mít všechna tato evidentně příbuzná slova stejný kořen? A pokud ano, tak jaký?
|
kreslit, výkres
|
Ano, všechna uvedená slova jsou příbuzná, a proto musí mít jediný kořen, který se u nich ovšem vyskytuje ve dvou variantách kresl- (kreslit, kreslení, kreslíme, kreslíř atp.) a kres- (výkres, nákres atp., kresba). Z historického, etymologického hlediska je kořenem slova kreslit kresl-. Toto slovo bylo za národního obrození převzato z polského kreślić, jež pochází z polského kresa 'čára, črta', které je buď z německého Kreis 'kružnice, obvod' (tak Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku), nebo ze středodolnoněmeckého krisselen 'škrábat, škrtnout napsané' (tak Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny). Ve slově kresba a ve slovech nákres, výkres se ovšem tento kořen kresl- vyskytuje ve variantě kres-. V případě slova kresba je tato varianta důsledkem zjednodušené výslovnosti původního *kreslba – hláska l mezi souhláskami s a b zanikla. Podoby nákres a výkres jsou pak buď opakováním či využitím kořenové varianty kres- v nových slovech (Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého (s. 292) uvádí: "podle toho [= podle slova kresba] pak postv.[erbále] výkres, nákres"), anebo vznikly obdobným zjednodušením výslovnosti původních podob *výkresl a *nákresl (Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny (s. 300) píše: "podobne aj nákres, výkres (namiesto *-kresľ, od nakresliť, vykresliť)"). Z hlediska současné češtiny však lze – zejména ve školské praxi – jako kořen slova kreslit chápat také jen kres-, a to právě kvůli existenci výrazů kresba, výkres a nákres. Bez specializovaných znalostí nemůže být současným uživatelům češtiny zřejmé, že i slova kresba, výkres a nákres měla původně kořen kresl-. (Budeme-li jako kořen slova kreslit chápat jen kres-, zůstává ovšem z hlediska současné češtiny otázka, jak hodnotit segment -l-, musíme pak totiž předpokládat členění kres-l-i-t.) Jak je z uvedeného výkladu snad dobře zřejmé, je otázka po kořenu slova kreslit z hlediska školské praxe zcela nevhodná.
| 2018-11-19T00:00:00 |
[
"kres-",
"kresl-"
] | 1,532 |
[
{
"content": "Učím se se synem z 5. třídy určovat kořeny slov. V učebnici jsou na jedné stránce slova kreslíř, kreslení, výkres, nakreslený, nedokreslit a jako kořen je u nich určeno kres-, ale hned na protější stránce jsou slova nakreslím, nakreslíš, nakreslíme, kreslíře, kreslířem, kreslíři a jako kořen je u nich určeno kresl-. Jak je to možné? Neměla by mít všechna tato evidentně příbuzná slova stejný kořen? A pokud ano, tak jaký?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, všechna uvedená slova jsou příbuzná, a proto musí mít jediný kořen, který se u nich ovšem vyskytuje ve dvou variantách kresl- (kreslit, kreslení, kreslíme, kreslíř atp.) a kres- (výkres, nákres atp., kresba). Z historického, etymologického hlediska je kořenem slova kreslit kresl-. Toto slovo bylo za národního obrození převzato z polského kreślić, jež pochází z polského kresa 'čára, črta', které je buď z německého Kreis 'kružnice, obvod' (tak Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku), nebo ze středodolnoněmeckého krisselen 'škrábat, škrtnout napsané' (tak Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny). Ve slově kresba a ve slovech nákres, výkres se ovšem tento kořen kresl- vyskytuje ve variantě kres-. V případě slova kresba je tato varianta důsledkem zjednodušené výslovnosti původního *kreslba – hláska l mezi souhláskami s a b zanikla. Podoby nákres a výkres jsou pak buď opakováním či využitím kořenové varianty kres- v nových slovech (Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého (s. 292) uvádí: \"podle toho [= podle slova kresba] pak postv.[erbále] výkres, nákres\"), anebo vznikly obdobným zjednodušením výslovnosti původních podob *výkresl a *nákresl (Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny (s. 300) píše: \"podobne aj nákres, výkres (namiesto *-kresľ, od nakresliť, vykresliť)\"). Z hlediska současné češtiny však lze – zejména ve školské praxi – jako kořen slova kreslit chápat také jen kres-, a to právě kvůli existenci výrazů kresba, výkres a nákres. Bez specializovaných znalostí nemůže být současným uživatelům češtiny zřejmé, že i slova kresba, výkres a nákres měla původně kořen kresl-. (Budeme-li jako kořen slova kreslit chápat jen kres-, zůstává ovšem z hlediska současné češtiny otázka, jak hodnotit segment -l-, musíme pak totiž předpokládat členění kres-l-i-t.) Jak je z uvedeného výkladu snad dobře zřejmé, je otázka po kořenu slova kreslit z hlediska školské praxe zcela nevhodná.",
"role": "assistant"
}
] |
I, nebo y?
|
V textu o plavkách je napsáno bikini. Opravdu se tak slovo píše?
|
bikiny
|
V češtině se pro dvoudílné plavky užívá označení bikiny. Pravopisnou podobu je možné ověřit ve slovnících a rovněž v IJP a novém ASSČ. Zápis s -y na konci není žádnou novinkou, podoba bikiny je zachycena už v SSJČ z 60. let. Zápis bikini se někdy v českém textu objevuje jako citátový výraz z angličtiny. Jeho užití vzhledem k ustálenosti české podoby za vhodné nepovažujeme. Koncové měkké i je náležité u zeměpisného jména: tichomořský atol Bikini.
| 2021-09-15T00:00:00 |
[
"bikiny",
"bikini"
] | 1,533 |
[
{
"content": "V textu o plavkách je napsáno bikini. Opravdu se tak slovo píše?",
"role": "user"
},
{
"content": "V češtině se pro dvoudílné plavky užívá označení bikiny. Pravopisnou podobu je možné ověřit ve slovnících a rovněž v IJP a novém ASSČ. Zápis s -y na konci není žádnou novinkou, podoba bikiny je zachycena už v SSJČ z 60. let. Zápis bikini se někdy v českém textu objevuje jako citátový výraz z angličtiny. Jeho užití vzhledem k ustálenosti české podoby za vhodné nepovažujeme. Koncové měkké i je náležité u zeměpisného jména: tichomořský atol Bikini.",
"role": "assistant"
}
] |
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
|
Vnuk dostal ve škole za úkol vytvořit příslovce od slovesa čekat – jak takové příslovce vypadá?
|
čekat
|
Od slovesa čekat nelze utvořit příslovce. Příslovce se přímo od sloves tvoří zřídka (např. ležmo). V našem případě bychom tedy museli počítat s mezičlánkem a řadou sloveso čekat > od něj odvozené přídavné jméno > od něj odvozené příslovce. Od slovesa čekat lze utvořit přídavná jména čekací a čekající, ani z jednoho z nich ovšem nelze utvořit příslovce. Školní zadání tedy podle našeho názoru nemá uspokojivé řešení. (V případě negovaného slovesa nečekat by šlo uvažovat o řadě nečekat > nečekaný > nečekaně; sloveso nečekat však není v žádném smyslu tvarem či variantou slovesa čekat, nýbrž samostatným slovesem).
| 2022-01-12T00:00:00 | null | 1,534 |
[
{
"content": "Vnuk dostal ve škole za úkol vytvořit příslovce od slovesa čekat – jak takové příslovce vypadá?",
"role": "user"
},
{
"content": "Od slovesa čekat nelze utvořit příslovce. Příslovce se přímo od sloves tvoří zřídka (např. ležmo). V našem případě bychom tedy museli počítat s mezičlánkem a řadou sloveso čekat > od něj odvozené přídavné jméno > od něj odvozené příslovce. Od slovesa čekat lze utvořit přídavná jména čekací a čekající, ani z jednoho z nich ovšem nelze utvořit příslovce. Školní zadání tedy podle našeho názoru nemá uspokojivé řešení. (V případě negovaného slovesa nečekat by šlo uvažovat o řadě nečekat > nečekaný > nečekaně; sloveso nečekat však není v žádném smyslu tvarem či variantou slovesa čekat, nýbrž samostatným slovesem).",
"role": "assistant"
}
] |
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: příponou -an
|
Jakou podobu má obyvatelské jméno utvořené od zeměpisného jména Cornwall (anglické hrabství)?
|
Cornwallan
|
Podobu obyvatelského jména od anglického hrabství Cornwall se nám nepodařilo dohledat v žádné příručce a podle databáze Českého národního korpusu syn v9 se nepoužívá (v syn v9 lze nalézt jediný výskyt, a to podoby Corwallec). Pokud už je třeba příslušné obyvatelské jméno vytvořit, doporučovali bychom využít nejzákladnější slovotvorný postup a vytvořit podobu Cornwallan. Jelikož však dané obyvatelské jméno není ani kodifikováno, ani není uzuální, či dokonce noremní, mohla by podoba Cornwallan čtenáře/posluchače zarážet, či rušit. Doporučujeme proto zvážit užití opisu: obyvatel/ka / obyvatelé Cornwallu.
| 2022-02-03T00:00:00 |
[
"Cornwallan",
"Cornwallec",
"Korňan"
] | 1,535 |
[
{
"content": "Jakou podobu má obyvatelské jméno utvořené od zeměpisného jména Cornwall (anglické hrabství)?",
"role": "user"
},
{
"content": "Podobu obyvatelského jména od anglického hrabství Cornwall se nám nepodařilo dohledat v žádné příručce a podle databáze Českého národního korpusu syn v9 se nepoužívá (v syn v9 lze nalézt jediný výskyt, a to podoby Corwallec). Pokud už je třeba příslušné obyvatelské jméno vytvořit, doporučovali bychom využít nejzákladnější slovotvorný postup a vytvořit podobu Cornwallan. Jelikož však dané obyvatelské jméno není ani kodifikováno, ani není uzuální, či dokonce noremní, mohla by podoba Cornwallan čtenáře/posluchače zarážet, či rušit. Doporučujeme proto zvážit užití opisu: obyvatel/ka / obyvatelé Cornwallu.",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Píše se divadelní sezona, nebo sezóna?
|
sezona; sezóna
|
Máte možnost volby. Přestože SSČ i NASCS zachycují jen podobu sezona, je možné v souladu s Dodatkem k PČP psát slovo jak s krátkým o (sezona), tak dlouhým ó (sezóna). Pravopisnou podobu lze ověřit v IJP. Databáze ČNK ukazují výraznou převahu pravopisné podoby sezona.
| 2021-12-21T00:00:00 |
[
"sezona",
"sezóna"
] | 1,536 |
[
{
"content": "Píše se divadelní sezona, nebo sezóna?",
"role": "user"
},
{
"content": "Máte možnost volby. Přestože SSČ i NASCS zachycují jen podobu sezona, je možné v souladu s Dodatkem k PČP psát slovo jak s krátkým o (sezona), tak dlouhým ó (sezóna). Pravopisnou podobu lze ověřit v IJP. Databáze ČNK ukazují výraznou převahu pravopisné podoby sezona.",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Jen se chci ujistit, že téma se píše s é.
|
téma
|
Ano, podstatné jméno téma píšeme s é, krátké e je v odvozeném přídavném jméně tematický.
| 2021-10-06T00:00:00 |
[
"téma",
"tema"
] | 1,537 |
[
{
"content": "Jen se chci ujistit, že téma se píše s é.",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, podstatné jméno téma píšeme s é, krátké e je v odvozeném přídavném jméně tematický.",
"role": "assistant"
}
] |
Nemateriálový, nepraktický dotaz
|
Je slovo australský odvozené, nebo přejaté?
|
australský
|
Slovo australský je odvozené od slova Austrálie, které je ovšem přejaté.
| 2022-02-09T00:00:00 | null | 1,538 |
[
{
"content": "Je slovo australský odvozené, nebo přejaté?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovo australský je odvozené od slova Austrálie, které je ovšem přejaté.",
"role": "assistant"
}
] |
Nemateriálový, nepraktický dotaz
|
Vzniklo slovo neúčinný odvozováním, nebo skládáním?
|
neúčinný
|
Slovo neúčinný je slovo odvozené, vzniklo přidáním předpony ne- k základu -účinný.
| 2022-02-09T00:00:00 | null | 1,539 |
[
{
"content": "Vzniklo slovo neúčinný odvozováním, nebo skládáním?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovo neúčinný je slovo odvozené, vzniklo přidáním předpony ne- k základu -účinný.",
"role": "assistant"
}
] |
Nemateriálový, nepraktický dotaz
|
Je slovo pračlověk odvozené, nebo složené?
|
pračlověk
|
Slovo pračlověk je slovo odvozené, vzniklo přidáním předpony pra-, zde s významem 'prvotní, původní', k základu -člověk.
| 2022-02-09T00:00:00 | null | 1,540 |
[
{
"content": "Je slovo pračlověk odvozené, nebo složené?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovo pračlověk je slovo odvozené, vzniklo přidáním předpony pra-, zde s významem 'prvotní, původní', k základu -člověk.",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Jsem učitelka češtiny v důchodu. Když jsem učila, tak se podle SSČ z roku 1978 psal citrón s čárkou. V Pravidlech je ale citron krátce. Vím, že se jazyk vyvíjí, ale připadá mně samoúčelné, že se to jednu generaci píše tak a pak zase jinak. Proč se tedy nepovolí obojí, když třeba chemické názvy jako chrom/chróm, bor/bór můžu psát dvojím způsobem? Ptám se na to, protože vnuk v 8. třídě napsal citrón s čárkou a bylo to hodnoceno jako hrubka.
|
citron; citrón
|
Přestože platná PČP v části nazvané Pravopisný slovník uvádějí citron jen s -o-, můžete použít jak podobu citron, tak citrón, z jazykového hlediska jsou varianty rovnocenné.
Naprostá většina slov se zakončením -on se může psát oběma způsoby. Podle Dodatku k PČP ve slovech se zakončením -on, -onek (a rovněž ‑en, ‑in, ‑iv, ‑iva, ‑ivum, ‑ivní, ‑emie, ‑erie, ‑ona, ‑onka, ‑ped), kde PČP z roku 1993 uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou (např. balon, faraon) a předchozí PČP z roku 1957 jen se samohláskou dlouhou (balón, faraón), je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Obě možnosti zápisu platí i pro původní dublety, mezi něž patří mj. citron/citrón, vagón/vagon, kamión/kamion.
Způsob psaní lze ověřit v Internetové jazykové příručce – u hesla citron s tabulkou tvarů jednotlivých pádů je uvedeno "lze i citrón". Najdete tu rovněž odkaz do výkladové kapitoly Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov, v níž jsou informace z Dodatku vysvětleny. Obě možnosti zápisu (i s uvedením výslovnosti) najdete také v postupně doplňovaném novém Akademickém slovníku současné češtiny.
Nejsme didaktické pracoviště a nemáme zkušenosti se školním prostředím, ale zápis citrón by neměl být hodnocen jako chybný, přestože doklady užití v ČNK ukazují, že zápis citron je výrazně častější.
| 2022-01-06T00:00:00 |
[
"citron",
"citrón"
] | 1,541 |
[
{
"content": "Jsem učitelka češtiny v důchodu. Když jsem učila, tak se podle SSČ z roku 1978 psal citrón s čárkou. V Pravidlech je ale citron krátce. Vím, že se jazyk vyvíjí, ale připadá mně samoúčelné, že se to jednu generaci píše tak a pak zase jinak. Proč se tedy nepovolí obojí, když třeba chemické názvy jako chrom/chróm, bor/bór můžu psát dvojím způsobem? Ptám se na to, protože vnuk v 8. třídě napsal citrón s čárkou a bylo to hodnoceno jako hrubka.",
"role": "user"
},
{
"content": "Přestože platná PČP v části nazvané Pravopisný slovník uvádějí citron jen s -o-, můžete použít jak podobu citron, tak citrón, z jazykového hlediska jsou varianty rovnocenné. \n Naprostá většina slov se zakončením -on se může psát oběma způsoby. Podle Dodatku k PČP ve slovech se zakončením -on, -onek (a rovněž ‑en, ‑in, ‑iv, ‑iva, ‑ivum, ‑ivní, ‑emie, ‑erie, ‑ona, ‑onka, ‑ped), kde PČP z roku 1993 uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou (např. balon, faraon) a předchozí PČP z roku 1957 jen se samohláskou dlouhou (balón, faraón), je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Obě možnosti zápisu platí i pro původní dublety, mezi něž patří mj. citron/citrón, vagón/vagon, kamión/kamion.\nZpůsob psaní lze ověřit v Internetové jazykové příručce – u hesla citron s tabulkou tvarů jednotlivých pádů je uvedeno \"lze i citrón\". Najdete tu rovněž odkaz do výkladové kapitoly Psaní samohlásek v zakončení přejatých slov, v níž jsou informace z Dodatku vysvětleny. Obě možnosti zápisu (i s uvedením výslovnosti) najdete také v postupně doplňovaném novém Akademickém slovníku současné češtiny. \nNejsme didaktické pracoviště a nemáme zkušenosti se školním prostředím, ale zápis citrón by neměl být hodnocen jako chybný, přestože doklady užití v ČNK ukazují, že zápis citron je výrazně častější.",
"role": "assistant"
}
] |
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen ženských
|
Jakou podobu má přivlastňovací přídavné jméno utvořené od ženského jména Janie vyslovovaného jako [džejní]?
|
Janiin
|
U anglických jmen zakončených v psané podobě na -ie- vyslovované jako [í] je obvyklé koncové ‑e odsouvat: Debbiin, Anniin. Analogicky k tomu tedy doporučujeme podobu Janiin (vyslovovanou jako [džejníin]).
| 2020-07-21T00:00:00 |
[
"Janiin"
] | 1,542 |
[
{
"content": "Jakou podobu má přivlastňovací přídavné jméno utvořené od ženského jména Janie vyslovovaného jako [džejní]?",
"role": "user"
},
{
"content": "U anglických jmen zakončených v psané podobě na -ie- vyslovované jako [í] je obvyklé koncové ‑e odsouvat: Debbiin, Anniin. Analogicky k tomu tedy doporučujeme podobu Janiin (vyslovovanou jako [džejníin]).",
"role": "assistant"
}
] |
Jak mám používat danou příručku?
|
Jsou informace uvedené v České technické normě (ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory) nařízení, nebo doporučení?
|
závaznost příručky
|
České technické normy mají podobu doporučení. Na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) je v sekci často kladených dotazů uvedeno, že "[n]ovela zákona č.22/1997 Sb. (provedená zákonem č.71/2000 Sb.) výslovně uvádí, že česká technická norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování." (https://www.unmz.cz/caste-dotazy/casto-kladene-otazky-technicka-normalizace/)
| 2022-02-09T00:00:00 | null | 1,543 |
[
{
"content": "Jsou informace uvedené v České technické normě (ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory) nařízení, nebo doporučení?",
"role": "user"
},
{
"content": "České technické normy mají podobu doporučení. Na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) je v sekci často kladených dotazů uvedeno, že \"[n]ovela zákona č.22/1997 Sb. (provedená zákonem č.71/2000 Sb.) výslovně uvádí, že česká technická norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování.\"",
"role": "assistant"
}
] |
Najdu v dané příručce určitou informaci?
|
Obsahuje Česká technická norma (ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory) informace o nevhodných výrazech na konci řádků?
|
úprava
|
Ano, tyto informace jsou obsaženy v bodě 12.6 nazvaném Pevná spojení a výrazy, které nemají stát na konci řádků.
| 2022-02-09T00:00:00 | null | 1,544 |
[
{
"content": "Obsahuje Česká technická norma (ČSN 01 6910 – Úprava dokumentů zpracovaných textovými procesory) informace o nevhodných výrazech na konci řádků?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, tyto informace jsou obsaženy v bodě 12.6 nazvaném Pevná spojení a výrazy, které nemají stát na konci řádků.",
"role": "assistant"
}
] |
Nejasný rod, kolísání rodu
|
Je správně kasárna, nebo kasárny? Říkáme tedy "před dělostřeleckými kasárny", nebo "před dělostřeleckými kasárnami"?
|
kasárna
|
Spisovné jsou podoby kasárny i kasárna. Toto pomnožné podstatné jméno může být rodu středního (kasárna) nebo ženského (kasárny). Proto říkáme "před dělostřeleckými kasárny" i "před dělostřeleckými kasárnami".
| 2022-02-11T00:00:00 |
[
"kasárny",
"kasárna"
] | 1,545 |
[
{
"content": "Je správně kasárna, nebo kasárny? Říkáme tedy \"před dělostřeleckými kasárny\", nebo \"před dělostřeleckými kasárnami\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Spisovné jsou podoby kasárny i kasárna. Toto pomnožné podstatné jméno může být rodu středního (kasárna) nebo ženského (kasárny). Proto říkáme \"před dělostřeleckými kasárny\" i \"před dělostřeleckými kasárnami\".",
"role": "assistant"
}
] |
Slovesa: časování
|
Měla bych napsat v knize obléct, nebo obléci?
|
obléci
|
Oba tvary infinitivu - obléct i obléci - jsou spisovné. Infinitiv zakončený na ‑ct je novější, vznikl analogicky podle infinitivů ostatních sloves (péct, obléct jako např. nést) a nabyl postupně ve spisovném jazyce platnosti neutrální. Tvar na ‑ci je jím vytlačován do vrstvy prostředků knižních. Ve spisovném textu jsou však oba přijatelné.
| 2022-02-11T00:00:00 |
[
"obléct",
"obléci"
] | 1,546 |
[
{
"content": "Měla bych napsat v knize obléct, nebo obléci?",
"role": "user"
},
{
"content": "Oba tvary infinitivu - obléct i obléci - jsou spisovné. Infinitiv zakončený na ‑ct je novější, vznikl analogicky podle infinitivů ostatních sloves (péct, obléct jako např. nést) a nabyl postupně ve spisovném jazyce platnosti neutrální. Tvar na ‑ci je jím vytlačován do vrstvy prostředků knižních. Ve spisovném textu jsou však oba přijatelné.",
"role": "assistant"
}
] |
Ženský rod
|
Má být ve 2. p. mn. č. tvar fotovoltaiek, nebo fotovoltaik?
|
fotovoltaika
|
Jednotlivé pádové tvary závisí na výslovnosti. Vzhledem k tomu, že se podstatné jméno fotovoltaika čte [fotovoltajika], nepřidává se v 2. p. mn. č. vkladné -e-, ale pouze se odtrhává koncovka -a: 2. p. mn. č. fotovoltaik.
| 2021-09-10T00:00:00 |
[
"fotovoltaik",
"fotovoltaiek"
] | 1,547 |
[
{
"content": "Má být ve 2. p. mn. č. tvar fotovoltaiek, nebo fotovoltaik?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jednotlivé pádové tvary závisí na výslovnosti. Vzhledem k tomu, že se podstatné jméno fotovoltaika čte [fotovoltajika], nepřidává se v 2. p. mn. č. vkladné -e-, ale pouze se odtrhává koncovka -a: 2. p. mn. č. fotovoltaik.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Jak by se v češtině měl vyslovovat název lokality Tel Moca v Izraeli: [moca], nebo [moka]? Když to zkouším odvodit z původní hebrejské podoby, vůbec mi tento přepis neodpovídá.
|
Tel Moca
|
Tuto informaci žádná z nám dostupných příruček neobsahuje, avšak přepis z hebrejštiny do češtiny by měl být v podstatě fonetický, tj. náležitá výslovnost by byla ve shodě s písmem [tel moca]. Pokud jsme nalezli na internetu správnou výchozí podobu v hebrejštině, tj. מוצא, pak na příslušném místě je znak צ, jehož název je cade a vyslovuje se jako [c] (upozorňujeme, že hebrejština se čte zprava doleva, takže předposlední písmeno je nutno hledat na 2. místě zleva). Výslovnost [tel moca] jsme navíc zachytili i u profesionálních mluvčích v rozhlase a u vědce věnujícího se výzkumu v dané lokalitě. Vzhledem k tomu, že nejsme odborníky na tuto problematiku, doporučujeme s podobnými dotazy kontaktovat hebraisty.
| 2021-12-17T00:00:00 |
[
"[tel moca]",
"[tel moka]"
] | 1,548 |
[
{
"content": "Jak by se v češtině měl vyslovovat název lokality Tel Moca v Izraeli: [moca], nebo [moka]? Když to zkouším odvodit z původní hebrejské podoby, vůbec mi tento přepis neodpovídá.",
"role": "user"
},
{
"content": "Tuto informaci žádná z nám dostupných příruček neobsahuje, avšak přepis z hebrejštiny do češtiny by měl být v podstatě fonetický, tj. náležitá výslovnost by byla ve shodě s písmem [tel moca]. Pokud jsme nalezli na internetu správnou výchozí podobu v hebrejštině, tj. מוצא, pak na příslušném místě je znak צ, jehož název je cade a vyslovuje se jako [c] (upozorňujeme, že hebrejština se čte zprava doleva, takže předposlední písmeno je nutno hledat na 2. místě zleva). Výslovnost [tel moca] jsme navíc zachytili i u profesionálních mluvčích v rozhlase a u vědce věnujícího se výzkumu v dané lokalitě. Vzhledem k tomu, že nejsme odborníky na tuto problematiku, doporučujeme s podobnými dotazy kontaktovat hebraisty.",
"role": "assistant"
}
] |
Součástí několikanásobného podmětu není jméno r. muž. živ. (slovosled podmět – přísudek)
|
Bude mít přísudek ve větě "Mé dlouholeté zkušenosti a touha učit se novým věcem jsou/je tomu důkazem" tvar jednotného, nebo množného čísla?
|
shoda s několikanásobným podmětem
|
V uvedené větě se vyskytuje několikanásobný podmět, jehož složkami jsou "zkušenosti" a "touha". Protože přísudek následuje až za podmětem, je třeba řídit jeho tvar oběma jmény, sloveso "být" bude tedy ve tvaru množného čísla: "Mé dlouholeté zkušenosti a touha učit se novým věcem jsou tomu důkazem". Nad rámec vašeho dotazu bychom ještě chtěli upozornit na formulaci "jsou tomu důkazem". Namísto nepříliš vhodné vazby "být někomu/něčemu důkazem" bychom doporučili volit vazbu "být důkazem někoho/něčeho" či "být důkazem o někom/něčem".
| 2022-02-03T00:00:00 | null | 1,549 |
[
{
"content": "Bude mít přísudek ve větě \"Mé dlouholeté zkušenosti a touha učit se novým věcem jsou/je tomu důkazem\" tvar jednotného, nebo množného čísla?",
"role": "user"
},
{
"content": "V uvedené větě se vyskytuje několikanásobný podmět, jehož složkami jsou \"zkušenosti\" a \"touha\". Protože přísudek následuje až za podmětem, je třeba řídit jeho tvar oběma jmény, sloveso \"být\" bude tedy ve tvaru množného čísla: \"Mé dlouholeté zkušenosti a touha učit se novým věcem jsou tomu důkazem\". Nad rámec vašeho dotazu bychom ještě chtěli upozornit na formulaci \"jsou tomu důkazem\". Namísto nepříliš vhodné vazby \"být někomu/něčemu důkazem\" bychom doporučili volit vazbu \"být důkazem někoho/něčeho\" či \"být důkazem o někom/něčem\".",
"role": "assistant"
}
] |
Odděluje se daný výraz čárkou?
| null |
viď
|
Citoslovce se zpravidla stávají základem samostatné neslovesné věty (ve školské terminologii takové výpovědi nazýváme větné ekvivalenty) a tyto citoslovečné věty oddělujeme čárkou.
| 2022-02-16T00:00:00 | null | 1,550 |
[
{
"content": "Odděluje se daný výraz čárkou?",
"role": "user"
},
{
"content": "Citoslovce se zpravidla stávají základem samostatné neslovesné věty (ve školské terminologii takové výpovědi nazýváme větné ekvivalenty) a tyto citoslovečné věty oddělujeme čárkou.",
"role": "assistant"
}
] |
Existuje příručka daného typu?
|
Existuje vůbec nějaká příručka, kde je možné se dozvědět správnou výslovnost cizích vlastních jmen?
|
výslovnost cizích vlastních jmen
|
Ano, je jich dokonce větší množství. Základní obecná pravidla výslovnosti cizích vlastních jmen lze zjistit např. z kodifikační ortoepické příručky Výslovnost spisovné češtiny (ed. M. Romportl, 1978) a také z Klíče k výslovnosti cizích vlastních jmen (V. Strahl, 1999). Z výslovnostních slovníků doporučujeme zejména příručku Čteme je správně? (F. Honzák – M. Honzáková – M. Romportl, 2004). Dále existují výslovnostní slovníky specializované na jednotlivé jazykové oblasti, z nichž daná jména pocházejí, např. Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině (K. Sekvent – D. Šlosar, 2002), Antická jména: jak je číst a skloňovat (J. Hůrková, 2005) a celá série knih J. Zemana (v jednom případě s J. Kučerou) Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998–2006). Seznamy jmen včetně doporučené výslovnosti obsahuje též např. Slovník spisovné češtiny a mnoho informací v tomto ohledu lze nalézt rovněž v Internetové jazykové příručce.
| 2021-12-13T00:00:00 | null | 1,551 |
[
{
"content": "Existuje vůbec nějaká příručka, kde je možné se dozvědět správnou výslovnost cizích vlastních jmen?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, je jich dokonce větší množství. Základní obecná pravidla výslovnosti cizích vlastních jmen lze zjistit např. z kodifikační ortoepické příručky Výslovnost spisovné češtiny (ed. M. Romportl, 1978) a také z Klíče k výslovnosti cizích vlastních jmen (V. Strahl, 1999). Z výslovnostních slovníků doporučujeme zejména příručku Čteme je správně? (F. Honzák – M. Honzáková – M. Romportl, 2004). Dále existují výslovnostní slovníky specializované na jednotlivé jazykové oblasti, z nichž daná jména pocházejí, např. Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině (K. Sekvent – D. Šlosar, 2002), Antická jména: jak je číst a skloňovat (J. Hůrková, 2005) a celá série knih J. Zemana (v jednom případě s J. Kučerou) Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998–2006). Seznamy jmen včetně doporučené výslovnosti obsahuje též např. Slovník spisovné češtiny a mnoho informací v tomto ohledu lze nalézt rovněž v Internetové jazykové příručce.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Jak se správně v češtině vyslovuje výraz influencer: [influencer], nebo [influencr]?
|
influencer
|
Slovo influencer je v češtině poměrně nové a jeho výslovnost není ustálena. Ve shodě s Internetovou jazykovou příručkou považujeme za noremní dokonce podoby tři: [influencer], [influencr] a [influensr]. Frekvence jejich výskytu je závislá mj. na konkrétních tvarech daného výrazu, tj. jinak se chovají přímé a nepřímé pády, jednotné versus množné číslo atd. Domníváme se, že v tomto případě není jistá zvuková pestrost, kterou mnozí posluchači zřejmě ani nevnímají, komplikací v porozumění.
| 2021-11-12T00:00:00 |
[
"[influencer]",
"[influencr]",
"[influensr]"
] | 1,552 |
[
{
"content": "Jak se správně v češtině vyslovuje výraz influencer: [influencer], nebo [influencr]?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovo influencer je v češtině poměrně nové a jeho výslovnost není ustálena. Ve shodě s Internetovou jazykovou příručkou považujeme za noremní dokonce podoby tři: [influencer], [influencr] a [influensr]. Frekvence jejich výskytu je závislá mj. na konkrétních tvarech daného výrazu, tj. jinak se chovají přímé a nepřímé pády, jednotné versus množné číslo atd. Domníváme se, že v tomto případě není jistá zvuková pestrost, kterou mnozí posluchači zřejmě ani nevnímají, komplikací v porozumění.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Jak se správně česky vyslovuje druhý stupeň přídavného jména "tlustý"? Vyslovuje se snad stejně, jako se píše, tedy [tlustší]? Nebo se vyslovuje [tlustčí], případně [tlusčí]?
|
tlustší
|
Podle příručky Výslovnost spisovné češtiny I psané -tš- (a -dš-) na hraně základu slova a přípony (např. větší, hustší, tlustší) vyslovíme buď se souhláskou -č-, tj. [tlusčí], nebo – při zvlášť pečlivé výslovnosti – uchováme výslovnost nesplývavou, tj. [tlustší]. U skupiny -stš- při splývavé výslovnosti -tš- v -č- je podle ortoepické kodifikace třeba dbát správného vyslovování [tlusčí], nikoli *[tluščí].
| 2022-02-18T00:00:00 |
[
"[tlustší]",
"[tlusčí]",
"[tlustčí]"
] | 1,553 |
[
{
"content": "Jak se správně česky vyslovuje druhý stupeň přídavného jména \"tlustý\"? Vyslovuje se snad stejně, jako se píše, tedy [tlustší]? Nebo se vyslovuje [tlustčí], případně [tlusčí]?",
"role": "user"
},
{
"content": "Podle příručky Výslovnost spisovné češtiny I psané -tš- (a -dš-) na hraně základu slova a přípony (např. větší, hustší, tlustší) vyslovíme buď se souhláskou -č-, tj. [tlusčí], nebo – při zvlášť pečlivé výslovnosti – uchováme výslovnost nesplývavou, tj. [tlustší]. U skupiny -stš- při splývavé výslovnosti -tš- v -č- je podle ortoepické kodifikace třeba dbát správného vyslovování [tlusčí], nikoli *[tluščí].",
"role": "assistant"
}
] |
Osobní jména: mužský rod
|
Když oslovuju pána jménem Kubec, tak je správně tvar pane Kubče, nebo Kubec?
|
Kubec
|
Tvar 5. p. jména Kubec je pane Kubče, případně pane Kubci. Oba tvary jsou v pořádku. Oslovení pane Kubec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé, zvlášť pokud se jedná o formální komunikaci např. v e-mailu nebo v dopise.
| 2017-06-02T00:00:00 |
[
"Kubče",
"Kubci",
"Kubec"
] | 1,554 |
[
{
"content": "Když oslovuju pána jménem Kubec, tak je správně tvar pane Kubče, nebo Kubec?",
"role": "user"
},
{
"content": "Tvar 5. p. jména Kubec je pane Kubče, případně pane Kubci. Oba tvary jsou v pořádku. Oslovení pane Kubec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé, zvlášť pokud se jedná o formální komunikaci např. v e-mailu nebo v dopise.",
"role": "assistant"
}
] |
Osobní jména: mužský rod
|
Vždycky jsme si mysleli, že tvar 5. p. jména Pavelec je Pavelče, ale teď jsme si přečetli oslovení pane Pavelci. Je to správně?
|
Pavelec
|
Tvar 5. p. jména Pavelec je pane Pavelče, případně pane Pavelci. Oba tvary jsou v pořádku. Tvar Pavelče je původní a tvar Pavelci je novější, oba jsou však rovnocenné. Oslovení pane Pavelec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé.
| 2017-05-10T00:00:00 |
[
"Pavelče",
"Pavelci",
"Pavelec"
] | 1,555 |
[
{
"content": "Vždycky jsme si mysleli, že tvar 5. p. jména Pavelec je Pavelče, ale teď jsme si přečetli oslovení pane Pavelci. Je to správně?",
"role": "user"
},
{
"content": "Tvar 5. p. jména Pavelec je pane Pavelče, případně pane Pavelci. Oba tvary jsou v pořádku. Tvar Pavelče je původní a tvar Pavelci je novější, oba jsou však rovnocenné. Oslovení pane Pavelec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé.",
"role": "assistant"
}
] |
Slovní druh
|
Jaký slovní druh je jako ve větě "...který pracoval jako lékař na frontě"?
|
jako
|
Výraz jako je v této větě spojka podřadicí a má zde identifikační význam.
| 2018-11-20T00:00:00 | null | 1,556 |
[
{
"content": "Jaký slovní druh je jako ve větě \"...který pracoval jako lékař na frontě\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Výraz jako je v této větě spojka podřadicí a má zde identifikační význam.",
"role": "assistant"
}
] |
Osobní jména: mužský rod
|
Mám ve 3. p. jména Štěpán Koukal použít tvar Štěpánovi Koukalovi, nebo Štěpánu Koukalovi?
|
Štěpán Koukal
|
Doporučujeme použít druhou možnost: Štěpánu Koukalovi. Tvar Štěpánovi je z gramatického hlediska rovněž v pořádku, ale ze stylistického hlediska je vhodnější, aby nebyly bezprostředně za sebou dva tvary zakončené koncovkou -ovi. Proto se v případech, u nichž je to možné, doporučuje volit při kombinaci rodného jména a příjmení u rodného jména kratší tvar: Štěpánu.
| 2017-04-25T00:00:00 |
[
"Štěpánovi",
"Štěpánu"
] | 1,557 |
[
{
"content": "Mám ve 3. p. jména Štěpán Koukal použít tvar Štěpánovi Koukalovi, nebo Štěpánu Koukalovi?",
"role": "user"
},
{
"content": "Doporučujeme použít druhou možnost: Štěpánu Koukalovi. Tvar Štěpánovi je z gramatického hlediska rovněž v pořádku, ale ze stylistického hlediska je vhodnější, aby nebyly bezprostředně za sebou dva tvary zakončené koncovkou -ovi. Proto se v případech, u nichž je to možné, doporučuje volit při kombinaci rodného jména a příjmení u rodného jména kratší tvar: Štěpánu.",
"role": "assistant"
}
] |
Osobní jména: mužský rod
|
Jak mám oslovit pána se jménem Holec? Je chyba, pokud ho oslovím pane Holec?
|
Holec
|
Tvar 5. p. jména Holec je pane Holče, případně pane Holci. Oba tvary jsou v pořádku. Oslovení pane Holec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé, zvlášť pokud se jedná o formální komunikaci např. v e-mailu nebo v dopise.
| 2017-03-29T00:00:00 |
[
"Holec",
"Holče",
"Holci"
] | 1,558 |
[
{
"content": "Jak mám oslovit pána se jménem Holec? Je chyba, pokud ho oslovím pane Holec?",
"role": "user"
},
{
"content": "Tvar 5. p. jména Holec je pane Holče, případně pane Holci. Oba tvary jsou v pořádku. Oslovení pane Holec není spisovné a může být v komunikaci vnímáno jako nezdvořilé, zvlášť pokud se jedná o formální komunikaci např. v e-mailu nebo v dopise.",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se v daném spojení čárka?
|
Píše se čárka před spojkou "a" ve větě "Stovky jich nalezly smrt(,) a na to by se nemělo zapomenout"?
|
a
|
Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz "konkrétní případ"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.
| 2022-02-17T00:00:00 | null | 1,559 |
[
{
"content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Stovky jich nalezly smrt(,) a na to by se nemělo zapomenout\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se dané spojení s čárkou?
|
Měla bych napsat čárku ve větě "Když bílá(,) není bílá"?
|
podmět; přísudek
|
Podmětová a přísudková část jsou do věty včleněny těsně, čárkou se neoddělují.
| 2022-02-17T00:00:00 | null | 1,560 |
[
{
"content": "Měla bych napsat čárku ve větě \"Když bílá(,) není bílá\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Podmětová a přísudková část jsou do věty včleněny těsně, čárkou se neoddělují.",
"role": "assistant"
}
] |
Kde je možné získat/najít příručku daného typu?
|
Je na internetu dostupný nějaký etymologický slovník?
|
jazyková příručka
|
Co je nám známo, nikoli. Český etymologický slovník (2012, rozšířené vydání 2015) Jiřího Rejzka vyšel pouze v knižní podobě.
| 2022-01-24T00:00:00 | null | 1,561 |
[
{
"content": "Je na internetu dostupný nějaký etymologický slovník?",
"role": "user"
},
{
"content": "Co je nám známo, nikoli. Český etymologický slovník (2012, rozšířené vydání 2015) Jiřího Rejzka vyšel pouze v knižní podobě.",
"role": "assistant"
}
] |
Transkripce cizího jména do češtiny
|
Jak se do češtiny přepisuje oblast na Ukrajině nazvaná Вінницька область?
|
Vinnycka oblast
|
Podle transkripčních tabulek akademických Pravidel českého pravopisu by náležitý přepis do češtiny měl být Vinnycka oblast. Daný název bývá v praxi počešťován, tj. Vinnycká oblast (viz např. heslo Ukrajina v publikaci V. Liščáka Státy a území světa); vyskytují se však i podoby typu Vinnická oblast na základě ruštiny. Doporučujeme proto tuto problematiku konzultovat primárně s odborníky na ukrajinštinu.
| 2022-01-26T00:00:00 | null | 1,562 |
[
{
"content": "Jak se do češtiny přepisuje oblast na Ukrajině nazvaná Вінницька область?",
"role": "user"
},
{
"content": "Podle transkripčních tabulek akademických Pravidel českého pravopisu by náležitý přepis do češtiny měl být Vinnycka oblast. Daný název bývá v praxi počešťován, tj. Vinnycká oblast (viz např. heslo Ukrajina v publikaci V. Liščáka Státy a území světa); vyskytují se však i podoby typu Vinnická oblast na základě ruštiny. Doporučujeme proto tuto problematiku konzultovat primárně s odborníky na ukrajinštinu.",
"role": "assistant"
}
] |
Bibliografické údaje o příručkách
|
Kdo je autorem slovníku Čeština 2.0?
|
neologismus
|
Projekt Čeština 2.0 založil Martin Kavka, do samotného slovníku, respektive databáze neologismů však může přispět kdokoli. Výběr ze zveřejněných slov, který sestavili Martin Kavka a Michal Škrabal, vyšel v roce 2018 pod názvem Hacknutá čeština.
| 2022-02-08T00:00:00 | null | 1,563 |
[
{
"content": "Kdo je autorem slovníku Čeština 2.0?",
"role": "user"
},
{
"content": "Projekt Čeština 2.0 založil Martin Kavka, do samotného slovníku, respektive databáze neologismů však může přispět kdokoli. Výběr ze zveřejněných slov, který sestavili Martin Kavka a Michal Škrabal, vyšel v roce 2018 pod názvem Hacknutá čeština.",
"role": "assistant"
}
] |
Bibliografické údaje o příručkách
|
Jak se jmenuje slovník nových slov, který má svůj vlastní pořad?
|
neologismus
|
Máte patrně na mysli slovník Čeština 2.0, zveřejňovaný na adrese cestina20.cz, který má svůj pořad (nazvaný Hacknutá čeština) na internetové Televizi Seznam.
| 2022-02-08T00:00:00 | null | 1,564 |
[
{
"content": "Jak se jmenuje slovník nových slov, který má svůj vlastní pořad?",
"role": "user"
},
{
"content": "Máte patrně na mysli slovník Čeština 2.0, zveřejňovaný na adrese cestina20.cz, který má svůj pořad (nazvaný Hacknutá čeština) na internetové Televizi Seznam.",
"role": "assistant"
}
] |
Slovní hříčka
|
Lámeme si hlavu nad jednou větou: U jezu jsem viděl, jak nad vírem proletěl výr. Oba v_ry jsem vyfotil. Je jedno z i/y silnější? Má přednost?
|
vír, výr
|
Žádné i/y v tomto případě nemá přednost. Takováto slova totiž napsat nelze. Jde o starou slovní hříčku založenou na tom, že větu můžeme vyslovit, protože ve výslovnosti i a y v současné češtině nerozlišujeme, ale pravopisně ji obvyklým způsobem (tj. napsáním jednoho písmena) řešit nelze. Jsou v ní užity tzv. homofony – dvě různá slova se stejnou výslovností, ale se zcela odlišným významem a rozdílným pravopisem, která nelze shrnout pod jeden pojem. Nedoporučuje se ani zápis s lomítkem: oba víry/výry nebo oba ví/ýry. Řešením je jiná formulace, např. zachytil jsem na fotografii vír i výra; zachytil jsem obě entity; oba se mi podařilo zachytit na fotografii apod., tím se však ruší slovní hříčka.
Stručné vysvětlení a další dvě podobné hříčky najdete v IJP v kapitole Vyjmenovaná slova (bod 5 – Jazykové hříčky: bidlo a bydlo, vír a výr).
| 2021-01-28T00:00:00 |
[
"víry",
"výry"
] | 1,565 |
[
{
"content": "Lámeme si hlavu nad jednou větou: U jezu jsem viděl, jak nad vírem proletěl výr. Oba v_ry jsem vyfotil. Je jedno z i/y silnější? Má přednost?",
"role": "user"
},
{
"content": "Žádné i/y v tomto případě nemá přednost. Takováto slova totiž napsat nelze. Jde o starou slovní hříčku založenou na tom, že větu můžeme vyslovit, protože ve výslovnosti i a y v současné češtině nerozlišujeme, ale pravopisně ji obvyklým způsobem (tj. napsáním jednoho písmena) řešit nelze. Jsou v ní užity tzv. homofony – dvě různá slova se stejnou výslovností, ale se zcela odlišným významem a rozdílným pravopisem, která nelze shrnout pod jeden pojem. Nedoporučuje se ani zápis s lomítkem: oba víry/výry nebo oba ví/ýry. Řešením je jiná formulace, např. zachytil jsem na fotografii vír i výra; zachytil jsem obě entity; oba se mi podařilo zachytit na fotografii apod., tím se však ruší slovní hříčka.\nStručné vysvětlení a další dvě podobné hříčky najdete v IJP v kapitole Vyjmenovaná slova (bod 5 – Jazykové hříčky: bidlo a bydlo, vír a výr).",
"role": "assistant"
}
] |
Dotazy z literárněvědné oblasti
|
Pokud zadání školní úlohy zní: podtrhněte verš, máme také podtrhnout čárku na konci řádku, nebo ne?
|
verš
|
Řešení této otázky nespadá do kompetencí jazykové poradny, neboť se týká jednak literární teorie, jednak didaktiky literatury. Verš je obvykle definován jako "celistvá rytmická a významová jednotka básnického textu, oddělená od ostatních jednotek přesnými hranicemi" (viz např. heslo na Wikipedii), osobně bychom do této jednotky zahrnuli i užitou interpunkci (která se v poezii vždy nemusí řídit doporučením v Pravidlech českého pravopisu). Jak však již bylo uvedeno, daný problém nespadá do oblasti jazykovědy, proto jej doporučujeme konzultovat s didaktiky.
| 2022-02-08T00:00:00 | null | 1,566 |
[
{
"content": "Pokud zadání školní úlohy zní: podtrhněte verš, máme také podtrhnout čárku na konci řádku, nebo ne?",
"role": "user"
},
{
"content": "Řešení této otázky nespadá do kompetencí jazykové poradny, neboť se týká jednak literární teorie, jednak didaktiky literatury. Verš je obvykle definován jako \"celistvá rytmická a významová jednotka básnického textu, oddělená od ostatních jednotek přesnými hranicemi\" (viz např. heslo na Wikipedii), osobně bychom do této jednotky zahrnuli i užitou interpunkci (která se v poezii vždy nemusí řídit doporučením v Pravidlech českého pravopisu). Jak však již bylo uvedeno, daný problém nespadá do oblasti jazykovědy, proto jej doporučujeme konzultovat s didaktiky.",
"role": "assistant"
}
] |
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
|
Je správně pečující složka kosmetiky (s dlouhým -í- po -j-), nebo pečujicí složka kosmetiky (s krátkým -i- po -j-)?
|
pečující
|
Přídavné jméno pečující je nutně dějové, správně se proto píše s dlouhým -í- po -j-. Jeho účelový protějšek by měl podobu pečovací (nikoliv *pečujicí s krátkým -i- po -j-). Rozdíl mezi dějovými a účelovými přídavnými jmény se délkou -i-/-í- projevuje jen u sloves 4. třídy typu prosit. Sloveso pečovat do této třídy nepatří, daný rozdíl se proto u něj projevuje jinak: neexistuje dvojice pečující vs. *pečujicí, ale jedině dvojice pečující vs. pečovací. Správně je tedy pečující složka kosmetiky (s dlouhým -í- po -j-).
| 2022-02-15T00:00:00 |
[
"pečující",
"pečujicí"
] | 1,567 |
[
{
"content": "Je správně pečující složka kosmetiky (s dlouhým -í- po -j-), nebo pečujicí složka kosmetiky (s krátkým -i- po -j-)?",
"role": "user"
},
{
"content": "Přídavné jméno pečující je nutně dějové, správně se proto píše s dlouhým -í- po -j-. Jeho účelový protějšek by měl podobu pečovací (nikoliv *pečujicí s krátkým -i- po -j-). Rozdíl mezi dějovými a účelovými přídavnými jmény se délkou -i-/-í- projevuje jen u sloves 4. třídy typu prosit. Sloveso pečovat do této třídy nepatří, daný rozdíl se proto u něj projevuje jinak: neexistuje dvojice pečující vs. *pečujicí, ale jedině dvojice pečující vs. pečovací. Správně je tedy pečující složka kosmetiky (s dlouhým -í- po -j-).",
"role": "assistant"
}
] |
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
|
Jak se správně vytvoří přídavné jméno v 1. p. mn. č. r. m. živ. od obyvatelského jména Malgaš (obyvatel Madagaskaru)? Píše se správně malgaští s jedním -š-, nebo malgašští se dvěma -šš-?
|
malgašští
|
Přídavné jméno utvořené od obyvatelského jména Malgaš má v 1. p. j. č. r. m. (živ. i neživ.) podobu malgašský. V 1. p. mn. č. r. m. živ. má pak toto přídavné jméno podobu se dvěma -šš-: malgašští. První -š-, které je už v malgašský, zůstane a -s-, které po něm následuje, se změní v -š-, srov. např. Lotyš > lotyšský > lotyšští. Správně je tedy jedině malgašští.
| 2021-02-01T00:00:00 |
[
"malgaští",
"malgašští"
] | 1,568 |
[
{
"content": "Jak se správně vytvoří přídavné jméno v 1. p. mn. č. r. m. živ. od obyvatelského jména Malgaš (obyvatel Madagaskaru)? Píše se správně malgaští s jedním -š-, nebo malgašští se dvěma -šš-?",
"role": "user"
},
{
"content": "Přídavné jméno utvořené od obyvatelského jména Malgaš má v 1. p. j. č. r. m. (živ. i neživ.) podobu malgašský. V 1. p. mn. č. r. m. živ. má pak toto přídavné jméno podobu se dvěma -šš-: malgašští. První -š-, které je už v malgašský, zůstane a -s-, které po něm následuje, se změní v -š-, srov. např. Lotyš > lotyšský > lotyšští. Správně je tedy jedině malgašští.",
"role": "assistant"
}
] |
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
|
Jak se správně označí osoba, která poskytuje koni pobyt ve stáji? Je správná podoba ustajovatel, ustájovatel, nebo ustájitel?
|
ustajovatel, ustájovatel, ustajitel, ustájitel
|
U podstatných jmen, která jsou odvozena od sloves příponou -tel, dochází často ke krácení kořenové samohlásky. V minulosti bylo toto krácení pravidelné a u starých odvozenin je pevné, např. hlásat – hlasatel, tázat – tazatel, dobývat – dobyvatel, pořádat – pořadatel, páchat – pachatel. Postupně se však začala prosazovat tendence, aby odvozená slova měla kořenovou samohlásku stejnou jako základové slovo. Protože však jde pouze o tendenci, nikoli o pravidlo, můžeme se u novějších odvozenin setkat buď se zachovanou délkou samohlásky, např. dohlížet – dohlížitel, léčit – léčitel, vábit – vábitel, nebo s kolísáním: odesílat – odesílatel i odesilatel, vymáhat – vymáhatel i vymahatel. Všechny uvedené příkladové výrazy lze nalézt ve slovnících, odvozené podstatné jméno od slovesa ustájit ani ustájovat bohužel ne. Nepomohl nám ani Český národní korpus; v něm se též tyto výrazy nevyskytují. Pár dokladů jsme nalezli ve vyhledávači Google. Pokud jde o dvojici ustájitel – ustajitel, poměr je vyrovnaný, u dvojice ustajovatel – ustájovatel přesvědčivě vítězí podoba ustajovatel. Protože jde, zdá se, o novou odvozeninu, je v tuto chvíli nutné přijmout všechny podoby: ustajovatel, ustájovatel, které více signalizují pravidelnou, opakovanou činnost, i ustajitel, ustájitel, jež naznačují spíš činnost jednorázovou.
| 2022-01-11T00:00:00 |
[
"ustajovatel",
"ustájovatel",
"ustájitel"
] | 1,569 |
[
{
"content": "Jak se správně označí osoba, která poskytuje koni pobyt ve stáji? Je správná podoba ustajovatel, ustájovatel, nebo ustájitel?",
"role": "user"
},
{
"content": "U podstatných jmen, která jsou odvozena od sloves příponou -tel, dochází často ke krácení kořenové samohlásky. V minulosti bylo toto krácení pravidelné a u starých odvozenin je pevné, např. hlásat – hlasatel, tázat – tazatel, dobývat – dobyvatel, pořádat – pořadatel, páchat – pachatel. Postupně se však začala prosazovat tendence, aby odvozená slova měla kořenovou samohlásku stejnou jako základové slovo. Protože však jde pouze o tendenci, nikoli o pravidlo, můžeme se u novějších odvozenin setkat buď se zachovanou délkou samohlásky, např. dohlížet – dohlížitel, léčit – léčitel, vábit – vábitel, nebo s kolísáním: odesílat – odesílatel i odesilatel, vymáhat – vymáhatel i vymahatel. Všechny uvedené příkladové výrazy lze nalézt ve slovnících, odvozené podstatné jméno od slovesa ustájit ani ustájovat bohužel ne. Nepomohl nám ani Český národní korpus; v něm se též tyto výrazy nevyskytují. Pár dokladů jsme nalezli ve vyhledávači Google. Pokud jde o dvojici ustájitel – ustajitel, poměr je vyrovnaný, u dvojice ustajovatel – ustájovatel přesvědčivě vítězí podoba ustajovatel. Protože jde, zdá se, o novou odvozeninu, je v tuto chvíli nutné přijmout všechny podoby: ustajovatel, ustájovatel, které více signalizují pravidelnou, opakovanou činnost, i ustajitel, ustájitel, jež naznačují spíš činnost jednorázovou.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Je problém, když byl v rozhlasovém pořadu vysloven název státu Thajsko jako [tajsko]? (Nešlo o vysílání zaměřené na danou zemi, pouze se tam pojmenování Thajsko náhodně vyskytlo.)
|
Thajsko
|
Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko]. V českém úzu se však vyskytuje jak tato podoba, tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Domníváme se, že zejména ojedinělý výskyt zjednodušené varianty [tajsko] není problematický a neměl by být přehnaně kritizován. Na okraj dodejme, že existují jazyky, do nichž byl tento název adaptován, aniž by byla tzv. aspirace (přídech) v jazyce původu respektována (srov. např. polsky Tajlandia).
| 2021-10-08T00:00:00 |
[
"[tchajsko]",
"[tajsko]",
"[tʰajsko]"
] | 1,570 |
[
{
"content": "Je problém, když byl v rozhlasovém pořadu vysloven název státu Thajsko jako [tajsko]? (Nešlo o vysílání zaměřené na danou zemi, pouze se tam pojmenování Thajsko náhodně vyskytlo.)",
"role": "user"
},
{
"content": "Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko]. V českém úzu se však vyskytuje jak tato podoba, tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Domníváme se, že zejména ojedinělý výskyt zjednodušené varianty [tajsko] není problematický a neměl by být přehnaně kritizován. Na okraj dodejme, že existují jazyky, do nichž byl tento název adaptován, aniž by byla tzv. aspirace (přídech) v jazyce původu respektována (srov. např. polsky Tajlandia).",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Má se správně v češtině vyslovit název státu Thajsko jako [tʰajsko], nebo je možná i podoba [tajsko]?
|
Thajsko
|
U českého názvu tohoto státu uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Thajsko bez konkrétního výslovnostního doporučení. Pokud jsou správná naše zjištění (která by bylo možné ověřit u orientalistů), v originální výslovnosti se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [tʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [tch].
V českém úzu se vyskytuje jak podoba [tchajsko], tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko].
| 2021-10-08T00:00:00 |
[
"[tchajsko]",
"[tajsko]",
"[tʰajsko]"
] | 1,571 |
[
{
"content": "Má se správně v češtině vyslovit název státu Thajsko jako [tʰajsko], nebo je možná i podoba [tajsko]?",
"role": "user"
},
{
"content": "U českého názvu tohoto státu uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Thajsko bez konkrétního výslovnostního doporučení. Pokud jsou správná naše zjištění (která by bylo možné ověřit u orientalistů), v originální výslovnosti se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [tʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [tch].\nV českém úzu se vyskytuje jak podoba [tchajsko], tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko].",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Potřebuji si ověřit, že termín vidimace se vyslovuje jako [vidymace], a nikoli jako [viďimace].
|
vidimace
|
Ano, v souladu se všemi slovníky doporučujeme u tohoto výrazu pocházejícího z latiny výslovnost [vidymace]. Zaznamenali jsme, že v úzu se občas vyskytne i varianta [viďimace], avšak vzhledem k tomu, že jde o slovo cizího původu, a navíc o značně specializovaný termín, u něhož není tato z etymologického hlediska vyloženě nesprávná podoba nijak pevně vžitá a v populaci rozšířená, měli bychom se jí vyhnout.
| 2021-10-06T00:00:00 |
[
"[vidymace]",
"[viďimace]"
] | 1,572 |
[
{
"content": "Potřebuji si ověřit, že termín vidimace se vyslovuje jako [vidymace], a nikoli jako [viďimace].",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, v souladu se všemi slovníky doporučujeme u tohoto výrazu pocházejícího z latiny výslovnost [vidymace]. Zaznamenali jsme, že v úzu se občas vyskytne i varianta [viďimace], avšak vzhledem k tomu, že jde o slovo cizího původu, a navíc o značně specializovaný termín, u něhož není tato z etymologického hlediska vyloženě nesprávná podoba nijak pevně vžitá a v populaci rozšířená, měli bychom se jí vyhnout.",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se v daném spojení čárka?
|
Píše se čárka před spojkou "nebo" ve větě "Pokud navštívíte Vy nebo dítě lékaře..."?
|
nebo
|
Pokud spojka "nebo" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz "konkrétní případ").
| 2022-01-20T00:00:00 | null | 1,573 |
[
{
"content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Pokud navštívíte Vy nebo dítě lékaře...\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se dané spojení s čárkou?
|
Píše se před výrazem "jak" v následující větě čárka? "Exotické plodiny Vietnamu(,) jak je známe i neznáme."
|
jak
|
Vedlejší větu, uvozenou podřadicí spojkou nebo podřadicím spojovacím výrazem, je potřeba oddělit od řídící věty (popř. řídícího výrazu) čárkou (viz "konkrétní případ").
| 2022-01-28T00:00:00 | null | 1,574 |
[
{
"content": "Píše se před výrazem \"jak\" v následující větě čárka? \"Exotické plodiny Vietnamu(,) jak je známe i neznáme.\"",
"role": "user"
},
{
"content": "Vedlejší větu, uvozenou podřadicí spojkou nebo podřadicím spojovacím výrazem, je potřeba oddělit od řídící věty (popř. řídícího výrazu) čárkou (viz \"konkrétní případ\").",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Jak se má v češtině vyslovovat výraz fotovoltaika?
|
fotovoltaika
|
V souladu s Internetovou jazykovou příručkou i současným územ, který jsme prověřili, doporučujeme výslovnost [fotovoltajika].
| 2021-09-10T00:00:00 |
[
"[fotovoltajika]",
"[fotovoltajka]"
] | 1,575 |
[
{
"content": "Jak se má v češtině vyslovovat výraz fotovoltaika?",
"role": "user"
},
{
"content": "V souladu s Internetovou jazykovou příručkou i současným územ, který jsme prověřili, doporučujeme výslovnost [fotovoltajika].",
"role": "assistant"
}
] |
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
|
Potřebovala bych prosím poradit, jaký je správný tvar přídavného jména ve větě "Svaz zpracovává stanoviska k různým návrhům související/souvisejícím s předpisy".
|
související
|
Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného. Proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě máte dvě možnosti, záleží na tom, které podstatné jméno je přívlastkem rozvito. Pokud přívlastek rozvíjí "stanoviska", náležitý tvar je "související". Jestliže se ale toto přídavné jméno vztahuje k výrazu "návrhům", je namístě napsat "souvisejícím". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. "související stanoviska" či "k souvisejícím návrhům".
| 2022-02-01T00:00:00 | null | 1,576 |
[
{
"content": "Potřebovala bych prosím poradit, jaký je správný tvar přídavného jména ve větě \"Svaz zpracovává stanoviska k různým návrhům související/souvisejícím s předpisy\".",
"role": "user"
},
{
"content": "Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného. Proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě máte dvě možnosti, záleží na tom, které podstatné jméno je přívlastkem rozvito. Pokud přívlastek rozvíjí \"stanoviska\", náležitý tvar je \"související\". Jestliže se ale toto přídavné jméno vztahuje k výrazu \"návrhům\", je namístě napsat \"souvisejícím\". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. \"související stanoviska\" či \"k souvisejícím návrhům\".",
"role": "assistant"
}
] |
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
|
Objevila jsem větu "Soutěž je určena podnikatelům zabývajících se prodejem masa". Podle mého názoru by správný tvar přídavného jména měl být "zabývajícím". Je to tak?
|
zabývající se
|
Máte pravdu. Dané přídavné jméno zde plní funkci přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem, v tomto případě se slovem "podnikatelům". Protože je řídící jméno ve 3. pádě, náležitý tvar přívlastku je "zabývajícím (se)". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem: "zabývajícím se podnikatelům".
| 2022-02-01T00:00:00 | null | 1,577 |
[
{
"content": "Objevila jsem větu \"Soutěž je určena podnikatelům zabývajících se prodejem masa\". Podle mého názoru by správný tvar přídavného jména měl být \"zabývajícím\". Je to tak?",
"role": "user"
},
{
"content": "Máte pravdu. Dané přídavné jméno zde plní funkci přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem, v tomto případě se slovem \"podnikatelům\". Protože je řídící jméno ve 3. pádě, náležitý tvar přívlastku je \"zabývajícím (se)\". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem: \"zabývajícím se podnikatelům\".",
"role": "assistant"
}
] |
Valence sloves – bezpředložková spojení
|
Je správně spojení "plýtvat potravinami", nebo "plýtvat s potravinami"?
|
plýtvat
|
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení uvádí u slovesa "plýtvat" pouze vazbu bezpředložkového 7. pádu: "plýtvat něčím". V současném úzu pozorujeme u vazeb se 7. pádem tendenci užívat předložku "s", a to i ve spojeních, kde je náležitá pouze vazba bezpředložková ("kochat se s něčím, zametat s koštětem" apod.).
| 2022-01-31T00:00:00 |
[
"plýtvat potravinami",
"plýtvat s potravinami"
] | 1,578 |
[
{
"content": "Je správně spojení \"plýtvat potravinami\", nebo \"plýtvat s potravinami\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení uvádí u slovesa \"plýtvat\" pouze vazbu bezpředložkového 7. pádu: \"plýtvat něčím\". V současném úzu pozorujeme u vazeb se 7. pádem tendenci užívat předložku \"s\", a to i ve spojeních, kde je náležitá pouze vazba bezpředložková (\"kochat se s něčím, zametat s koštětem\" apod.).",
"role": "assistant"
}
] |
Přivlastňování podmětu
|
Nevím si rady s volbou přivlastňovacího zájmena ve větě "Je vysoká pravděpodobnost, že tento zámeček, venkovské sídlo svého/jejího otce, Sisi navštívila". Můžete mi poradit?
|
svůj
|
Ve vedlejší větě je podmětem jméno "Sisi" a tomuto podmětu je v přístavkové konstrukci přivlastňováno. Jestliže přivlastňujeme podmětu (resp. činiteli děje), je namístě užít zvratné zájmeno. Pokud bychom v daném případě užili zájmeno "její" ("jejího otce"), mohlo by to znamenat, že mluvíme o otci ještě nějaké jiné ženské osoby, než je "Sisi". Náležité znění věty je tedy "Je vysoká pravděpodobnost, že tento zámeček, venkovské sídlo svého otce, Sisi navštívila".
| 2022-02-11T00:00:00 | null | 1,579 |
[
{
"content": "Nevím si rady s volbou přivlastňovacího zájmena ve větě \"Je vysoká pravděpodobnost, že tento zámeček, venkovské sídlo svého/jejího otce, Sisi navštívila\". Můžete mi poradit?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ve vedlejší větě je podmětem jméno \"Sisi\" a tomuto podmětu je v přístavkové konstrukci přivlastňováno. Jestliže přivlastňujeme podmětu (resp. činiteli děje), je namístě užít zvratné zájmeno. Pokud bychom v daném případě užili zájmeno \"její\" (\"jejího otce\"), mohlo by to znamenat, že mluvíme o otci ještě nějaké jiné ženské osoby, než je \"Sisi\". Náležité znění věty je tedy \"Je vysoká pravděpodobnost, že tento zámeček, venkovské sídlo svého otce, Sisi navštívila\".",
"role": "assistant"
}
] |
Věta bezpodmětná
|
V učebnici češtiny jsou věty typu "Je mu nevolno" považovány za věty jednočlenné. Bylo by přesto chybou, kdyby žáci určili např. "nevolno" jako podmět?
|
jednočlenná věta
|
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. V mluvnicích jsou ale věty tohoto typu hodnoceny jako věty jednočlenné (některé mluvnice preferují označení "věta bezpodmětná"). Výraz "nevolno" v uvedené větě je totiž tzv. predikativum (stavové příslovce) a je součástí přísudku jmenného se sponou.
| 2022-02-08T00:00:00 | null | 1,580 |
[
{
"content": "V učebnici češtiny jsou věty typu \"Je mu nevolno\" považovány za věty jednočlenné. Bylo by přesto chybou, kdyby žáci určili např. \"nevolno\" jako podmět?",
"role": "user"
},
{
"content": "Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. V mluvnicích jsou ale věty tohoto typu hodnoceny jako věty jednočlenné (některé mluvnice preferují označení \"věta bezpodmětná\"). Výraz \"nevolno\" v uvedené větě je totiž tzv. predikativum (stavové příslovce) a je součástí přísudku jmenného se sponou.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Kterou z možných výslovnostních podob u příjmení Štefánik byste doporučili pro užití v rozhlase?
|
Štefánik
|
V tomto případě přicházejí v úvahu tři varianty: [šťefáňik] (spisovná podoba ve slovenštině, avšak i zde výslovnost značně kolísá; v českém prostředí jsme ji s výjimkou slovensky hovořících mluvčích v rámci provedeného výzkumu nezachytili), [štefáňik] a [štefányk] (ta v češtině, a to i u profesionálních mluvčích v médiích včetně rozhlasu naprosto převládá). Lze konstatovat, že případná určitá nejednotnost v celém rozhlasovém vysílání (nikoli však bezdůvodné střídání např. v rámci jednoho pořadu) zde posluchačům pravděpodobně příliš vadit nebude a srozumitelnost nijak neohrozí. Pokud by se chtěli rozhlasoví mluvčí sjednotit, je třeba vycházet ze zavedených interních postupů v daném médiu, tj. zda se obecně dává přednost těm variantám, které jsou v češtině frekventovanější, nebo se (i navzdory současnému úzu) preferují podoby vycházející z kodifikované výslovnosti v jazyce původu.
| 2021-08-26T00:00:00 |
[
"[šťefáňik]",
"[štefáňik]",
"[štefányk]"
] | 1,581 |
[
{
"content": "Kterou z možných výslovnostních podob u příjmení Štefánik byste doporučili pro užití v rozhlase?",
"role": "user"
},
{
"content": "V tomto případě přicházejí v úvahu tři varianty: [šťefáňik] (spisovná podoba ve slovenštině, avšak i zde výslovnost značně kolísá; v českém prostředí jsme ji s výjimkou slovensky hovořících mluvčích v rámci provedeného výzkumu nezachytili), [štefáňik] a [štefányk] (ta v češtině, a to i u profesionálních mluvčích v médiích včetně rozhlasu naprosto převládá). Lze konstatovat, že případná určitá nejednotnost v celém rozhlasovém vysílání (nikoli však bezdůvodné střídání např. v rámci jednoho pořadu) zde posluchačům pravděpodobně příliš vadit nebude a srozumitelnost nijak neohrozí. Pokud by se chtěli rozhlasoví mluvčí sjednotit, je třeba vycházet ze zavedených interních postupů v daném médiu, tj. zda se obecně dává přednost těm variantám, které jsou v češtině frekventovanější, nebo se (i navzdory současnému úzu) preferují podoby vycházející z kodifikované výslovnosti v jazyce původu.",
"role": "assistant"
}
] |
Valence podstatných jmen – předložková spojení
|
Je prosím možné v odborném kontextu (konkrétně jde o fyziku) použít vazbu "závislost od" (například "závislost od teploty"), nebo je jediným správným řešením vazba "závislost na"?
|
závislost
|
Vazba "záviset od" (potažmo "závislý od / závislost od") vznikla patrně zkřížením vazeb "záviset na" a "odviset od". Slovník spisovného jazyka českého hodnotí vazbu s předložkou "od" jako zastaralou a nevhodnou, proto ji pro běžný text nedoporučujeme. Avšak data Českého národního korpusu ukazují, že v některých odborných oblastech, jako je například ekonomie či právě fyzika, není vazba "záviset od" nikterak neobvyklá. Proto je možné ji v takových textech tolerovat, ačkoli je třeba počítat s tím, že na některé čtenáře může působit rušivě.
| 2022-02-14T00:00:00 |
[
"závislost od teploty",
"závislost na teplotě"
] | 1,582 |
[
{
"content": "Je prosím možné v odborném kontextu (konkrétně jde o fyziku) použít vazbu \"závislost od\" (například \"závislost od teploty\"), nebo je jediným správným řešením vazba \"závislost na\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Vazba \"záviset od\" (potažmo \"závislý od / závislost od\") vznikla patrně zkřížením vazeb \"záviset na\" a \"odviset od\". Slovník spisovného jazyka českého hodnotí vazbu s předložkou \"od\" jako zastaralou a nevhodnou, proto ji pro běžný text nedoporučujeme. Avšak data Českého národního korpusu ukazují, že v některých odborných oblastech, jako je například ekonomie či právě fyzika, není vazba \"záviset od\" nikterak neobvyklá. Proto je možné ji v takových textech tolerovat, ačkoli je třeba počítat s tím, že na některé čtenáře může působit rušivě.",
"role": "assistant"
}
] |
Píše se v daném spojení čárka?
|
Píše se čárka před spojkou "či" ve spojení "ať už jde o kulturu, sportovní klání(,) či společenské večery"?
|
ať – či
|
Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před druhou složkou dvojitého spojovacího výrazu čárka (viz "konkrétní případ").
| 2022-02-14T00:00:00 | null | 1,583 |
[
{
"content": "Píše se čárka před spojkou \"či\" ve spojení \"ať už jde o kulturu, sportovní klání(,) či společenské večery\"?",
"role": "user"
},
{
"content": "Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před druhou složkou dvojitého spojovacího výrazu čárka (viz \"konkrétní případ\").",
"role": "assistant"
}
] |
Význam morfému
|
Když se mému vnukovi narodil syn, začali nám gratulovat k narození pravnuka, což mě zarazilo, protože předpona pra- se přece používá k označení něčeho nebo někoho starého (pravěk, pračlověk, prales atp.), ale můj vnuk je malé dítě. Je tedy označení pravnuk vzhledem k těmto okolnostem v pořádku?
|
pravnuk
|
Ano, označovat vnukova syna slovem pravnuk je zcela v pořádku. Předpona pra- totiž (mj.) označuje nejen osoby o generaci starší než základové slovo (prarodič, pradědeček, prababička), ale i osoby o generaci mladší než základové slovo (pravnuk, pravnučka, pravnouče, praneteř, prasynovec).
| 2022-02-11T00:00:00 |
[
"pravnuk"
] | 1,584 |
[
{
"content": "Když se mému vnukovi narodil syn, začali nám gratulovat k narození pravnuka, což mě zarazilo, protože předpona pra- se přece používá k označení něčeho nebo někoho starého (pravěk, pračlověk, prales atp.), ale můj vnuk je malé dítě. Je tedy označení pravnuk vzhledem k těmto okolnostem v pořádku?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ano, označovat vnukova syna slovem pravnuk je zcela v pořádku. Předpona pra- totiž (mj.) označuje nejen osoby o generaci starší než základové slovo (prarodič, pradědeček, prababička), ale i osoby o generaci mladší než základové slovo (pravnuk, pravnučka, pravnouče, praneteř, prasynovec).",
"role": "assistant"
}
] |
Jaká je koncepce dané příručky?
|
Aktualizujete průběžně i slovníky, do nichž lze nahlížet prostřednictvím Internetové jazykové příručky?
|
jazyková příručka
|
Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny a Nový akademický slovník cizích slov jsou uzavřená díla, která existují primárně v tištěné podobě, až druhotně byl jejich obsah digitalizován a lze ho prohlížet v rámci jednotlivých hesel Internetové jazykové příručky. Tyto slovníky aktualizovat nelze. Průběžně vzniká Akademický slovník současné češtiny, který má elektronickou podobu a údaje v něm obsažené může autorský tým upravovat i rozšiřovat.
| 2021-11-04T00:00:00 | null | 1,585 |
[
{
"content": "Aktualizujete průběžně i slovníky, do nichž lze nahlížet prostřednictvím Internetové jazykové příručky?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny a Nový akademický slovník cizích slov jsou uzavřená díla, která existují primárně v tištěné podobě, až druhotně byl jejich obsah digitalizován a lze ho prohlížet v rámci jednotlivých hesel Internetové jazykové příručky. Tyto slovníky aktualizovat nelze. Průběžně vzniká Akademický slovník současné češtiny, který má elektronickou podobu a údaje v něm obsažené může autorský tým upravovat i rozšiřovat.",
"role": "assistant"
}
] |
Doporučujete užívání dané příručky?
|
Jsou informace ve Slovníku spisovného jazyka českého platné a v nich uváděné varianty slovesných vazeb kodifikované?
|
kodifikace
|
Slovník spisovného jazyka českého vycházel v letech 1960–71. Nelze tedy tvrdit, že všechny v něm uváděné informace odpovídají současné normě. Zároveň se daná příručka od současné kodifikace odchyluje z hlediska pravopisného – aktuálně platná Pravidla českého pravopisu vyšla v roce 1993. Doporučujeme vám proto souběžně nahlížet i do Slovníku spisovné češtiny, který byl vydán v roce 1994, popřípadě do Akademického slovníku současné češtiny, který je postupně zveřejňován od roku 2017.
| 2021-11-04T00:00:00 | null | 1,586 |
[
{
"content": "Jsou informace ve Slovníku spisovného jazyka českého platné a v nich uváděné varianty slovesných vazeb kodifikované?",
"role": "user"
},
{
"content": "Slovník spisovného jazyka českého vycházel v letech 1960–71. Nelze tedy tvrdit, že všechny v něm uváděné informace odpovídají současné normě. Zároveň se daná příručka od současné kodifikace odchyluje z hlediska pravopisného – aktuálně platná Pravidla českého pravopisu vyšla v roce 1993. Doporučujeme vám proto souběžně nahlížet i do Slovníku spisovné češtiny, který byl vydán v roce 1994, popřípadě do Akademického slovníku současné češtiny, který je postupně zveřejňován od roku 2017.",
"role": "assistant"
}
] |
Y = vlastní jméno – tvoření obyvatelských jmen: příponou -an
|
Jak se správně vytvoří název pro obyvatele Frenštátu pod Radhoštěm? Je to Frenštáčan nebo Frenštátčan?
|
obyvatel Frenštátu pod Radhoštěm
|
Správná, systémová a spisovná podoba obyvatelského jména od zeměpisného jména Frenštát (pod Radhoštěm) je Frenštáťan (srov. např. Lanžhot > Lanžhoťan, Lhota > Lhoťan). Podle dokladů v databázi Českého národního korpusu se však obyvatelské jméno od města Frenštátu pod Radhoštěm příliš nepoužívá. V korpusu syn v9 je k nalezení pouhý 1 výskyt správné podoby Frenštáťan (a k tomu 2 výskyty nesprávné podoby *Frenštáčan, a překvapivě i 55 výskytů nesprávné podoby *Frenštátčan). Z toho lze soudit, že přinejmenším v celonárodním úzu není užívání daného obyvatelského jména vžité. Z toho důvodu bychom doporučovali používat opis – v množném čísle lze užívat podoby Frenštátští, v jednotném čísle je nutno uchýlit se k podobám typu obyvatel/ka Frenštátu (pod Radhoštěm).
| 2022-02-09T00:00:00 |
[
"Frenštáčan",
"Frenštátčan"
] | 1,587 |
[
{
"content": "Jak se správně vytvoří název pro obyvatele Frenštátu pod Radhoštěm? Je to Frenštáčan nebo Frenštátčan?",
"role": "user"
},
{
"content": "Správná, systémová a spisovná podoba obyvatelského jména od zeměpisného jména Frenštát (pod Radhoštěm) je Frenštáťan (srov. např. Lanžhot > Lanžhoťan, Lhota > Lhoťan). Podle dokladů v databázi Českého národního korpusu se však obyvatelské jméno od města Frenštátu pod Radhoštěm příliš nepoužívá. V korpusu syn v9 je k nalezení pouhý 1 výskyt správné podoby Frenštáťan (a k tomu 2 výskyty nesprávné podoby *Frenštáčan, a překvapivě i 55 výskytů nesprávné podoby *Frenštátčan). Z toho lze soudit, že přinejmenším v celonárodním úzu není užívání daného obyvatelského jména vžité. Z toho důvodu bychom doporučovali používat opis – v množném čísle lze užívat podoby Frenštátští, v jednotném čísle je nutno uchýlit se k podobám typu obyvatel/ka Frenštátu (pod Radhoštěm).",
"role": "assistant"
}
] |
Vzdělávací a popularizační aktivity ÚJČ
|
Píší pracovníci Ústavu pro jazyk český jazykové koutky pro tisk? Vím jen o textech v Týdeníku Rozhlas.
|
jazykový koutek
|
Pracovníci Ústavu pro jazyk český publikují popularizační texty ještě například v příloze Orientace Lidových novin a v časopise Vesmír. Na vyžádání také poskytují různá vyjádření a rozhovory pro mnoho dalších tištěných i online periodik. Kromě popularizačních výstupů v televizním vysílání jsou pracovníci ÚJČ pravidelnými hosty Českého rozhlasu (pořad Káva o čtvrté).
| 2021-10-14T00:00:00 | null | 1,588 |
[
{
"content": "Píší pracovníci Ústavu pro jazyk český jazykové koutky pro tisk? Vím jen o textech v Týdeníku Rozhlas.",
"role": "user"
},
{
"content": "Pracovníci Ústavu pro jazyk český publikují popularizační texty ještě například v příloze Orientace Lidových novin a v časopise Vesmír. Na vyžádání také poskytují různá vyjádření a rozhovory pro mnoho dalších tištěných i online periodik. Kromě popularizačních výstupů v televizním vysílání jsou pracovníci ÚJČ pravidelnými hosty Českého rozhlasu (pořad Káva o čtvrté).",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Máme psát periferie, nebo periférie?
|
periferie; periférie
|
V souladu s IJP a dalšími jazykovými příručkami je možné psát periferie i periférie. Podoba periferie je v praxi výrazně frekventovanější.
| 2021-08-24T00:00:00 |
[
"periferie",
"periférie"
] | 1,589 |
[
{
"content": "Máme psát periferie, nebo periférie?",
"role": "user"
},
{
"content": "V souladu s IJP a dalšími jazykovými příručkami je možné psát periferie i periférie. Podoba periferie je v praxi výrazně frekventovanější.",
"role": "assistant"
}
] |
Dohromady, zvlášť, nebo se spojovníkem?
|
Zajímá mě, zda se bude slovo psát se spojovníkem, nebo s pomlčkou. Máme psát více-dimenzionalita, nebo více–dimenzionalita?
|
vícedimenzionalita
|
Ve slově nebude ani spojovník, ani pomlčka. Takový zápis nemá jazykové opodstatnění. Píšeme dohromady jako jedno slovo: vícedimenzionalita. Komponent více- tvoří první složku mnoha složených slov, převážně přídavných jmen, např. víceletý, vícečlenný, víceslovný, víceúčelový. Užívá se však také u podstatných jmen, např. víceboj, vícehlas, vícepráce, víceúčelovost. Také podstatné jméno vícedimenzionalita píšeme dohromady.
| 2021-08-24T00:00:00 |
[
"vícedimenzionalita",
"více-dimenzionalita",
"více–dimenzionalita"
] | 1,590 |
[
{
"content": "Zajímá mě, zda se bude slovo psát se spojovníkem, nebo s pomlčkou. Máme psát více-dimenzionalita, nebo více–dimenzionalita?",
"role": "user"
},
{
"content": "Ve slově nebude ani spojovník, ani pomlčka. Takový zápis nemá jazykové opodstatnění. Píšeme dohromady jako jedno slovo: vícedimenzionalita. Komponent více- tvoří první složku mnoha složených slov, převážně přídavných jmen, např. víceletý, vícečlenný, víceslovný, víceúčelový. Užívá se však také u podstatných jmen, např. víceboj, vícehlas, vícepráce, víceúčelovost. Také podstatné jméno vícedimenzionalita píšeme dohromady.",
"role": "assistant"
}
] |
Dohromady, nebo zvlášť?
|
Chtěla bych se Vás zeptat na správné psaní slova při tom/ přitom v následující větě: Jejich mozek spouští pořád dokola stresovou reakci. Mozková aktivita přitom zůstává pořád na vrcholu.
|
přitom; při tom
|
U dvojice "při tom" a "přitom" není vymezení rozdílu jednoznačné, proto tak často při jejich zápisu váháme. Chápání tohoto výrazu jako spojení předložky a ukazovacího zájmena se oslabuje a ve většině textů lze volbu odůvodnit jak významem 'zároveň' (spřežka přitom), tak vztáhnutím na děj předchozí věty, ke kterému zájmeno odkazuje (při tom). Lze říci, že v mnohých případech závisí volba podoby na preferenci pisatele. To platí i pro uvedenou větu – můžeme ji vyložit způsobem: mozková aktivita stále/zároveň zůstává na vrcholu i mozková aktivita při tom (spouštění stresové reakce) zůstává na vrcholu.
| 2021-07-27T00:00:00 |
[
"přitom",
"při tom"
] | 1,591 |
[
{
"content": "Chtěla bych se Vás zeptat na správné psaní slova při tom/ přitom v následující větě: Jejich mozek spouští pořád dokola stresovou reakci. Mozková aktivita přitom zůstává pořád na vrcholu.",
"role": "user"
},
{
"content": "U dvojice \"při tom\" a \"přitom\" není vymezení rozdílu jednoznačné, proto tak často při jejich zápisu váháme. Chápání tohoto výrazu jako spojení předložky a ukazovacího zájmena se oslabuje a ve většině textů lze volbu odůvodnit jak významem 'zároveň' (spřežka přitom), tak vztáhnutím na děj předchozí věty, ke kterému zájmeno odkazuje (při tom). Lze říci, že v mnohých případech závisí volba podoby na preferenci pisatele. To platí i pro uvedenou větu – můžeme ji vyložit způsobem: mozková aktivita stále/zároveň zůstává na vrcholu i mozková aktivita při tom (spouštění stresové reakce) zůstává na vrcholu.",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Jde mi o tvary slova váha. Jsou tvary sedmého pádu vahou a váhou opravdu rovnocenné? Pokud řeknu třeba "předmět s vahou 5 kilogramů", tak se mi to moc nezdá. Nebo je tam nějaký významový rozdíl? V jiných případech mi zkrácený tvar nevadí.
|
vahou; váhou
|
V současné češtině je běžnější, že je délka samohlásky při skloňování zachována. Proto formulace "s váhou 5 kg, mám problém se svou váhou" jednoznačně převažují, obdobně např. vážit na váhách, pracuje s digitálními váhami apod. Tvar vahou je v 7. pádě jednotného čísla rovněž náležitý, ale užívá se spíše v ustálených spojeních, např. přesvědčil jsem je vahou svých slov, být na vahách.
| 2021-07-27T00:00:00 |
[
"váhou",
"vahou"
] | 1,592 |
[
{
"content": "Jde mi o tvary slova váha. Jsou tvary sedmého pádu vahou a váhou opravdu rovnocenné? Pokud řeknu třeba \"předmět s vahou 5 kilogramů\", tak se mi to moc nezdá. Nebo je tam nějaký významový rozdíl? V jiných případech mi zkrácený tvar nevadí.",
"role": "user"
},
{
"content": "V současné češtině je běžnější, že je délka samohlásky při skloňování zachována. Proto formulace \"s váhou 5 kg, mám problém se svou váhou\" jednoznačně převažují, obdobně např. vážit na váhách, pracuje s digitálními váhami apod. Tvar vahou je v 7. pádě jednotného čísla rovněž náležitý, ale užívá se spíše v ustálených spojeních, např. přesvědčil jsem je vahou svých slov, být na vahách.",
"role": "assistant"
}
] |
Krátce, nebo dlouze?
|
Často vídám psáno himalájská solná lampa, ale myslím si, že by to měla být himálajská, protože správně je Himálaj. Je to ale tak rozšířené, že mě zajímá, zda se zápis himalájská dá považovat za tolerovatelnou variantu.
|
himálajský
|
Máte pravdu, že náležitá podoba je podle jazykových příruček i podle Indexu českých exonym Himálaj, himálajský. Zeměpisné jméno i odvozené přídavné jméno respektují etymologii názvu. V sanskrtu jde o složeninu výrazů hima (sníh) a álaja (obydlí). Varianta Himaláje, himalájský je v praxi skutečně značně rozšířená, ale správná není a podle dostupných jazykových příruček ani nikdy nebyla. V SSJČ je u hesla Himálaj uvedeno, že dřívější podoba je Himalaje (tedy krátce). Nedomníváme se, že by se zeměpisná standardizace přizpůsobovala omylu či zastaralému způsobu zápisu. Doporučujeme proto volit podobu himálajská solná lampa.
| 2021-07-29T00:00:00 |
[
"himálajský",
"himalájský"
] | 1,593 |
[
{
"content": "Často vídám psáno himalájská solná lampa, ale myslím si, že by to měla být himálajská, protože správně je Himálaj. Je to ale tak rozšířené, že mě zajímá, zda se zápis himalájská dá považovat za tolerovatelnou variantu.",
"role": "user"
},
{
"content": "Máte pravdu, že náležitá podoba je podle jazykových příruček i podle Indexu českých exonym Himálaj, himálajský. Zeměpisné jméno i odvozené přídavné jméno respektují etymologii názvu. V sanskrtu jde o složeninu výrazů hima (sníh) a álaja (obydlí). Varianta Himaláje, himalájský je v praxi skutečně značně rozšířená, ale správná není a podle dostupných jazykových příruček ani nikdy nebyla. V SSJČ je u hesla Himálaj uvedeno, že dřívější podoba je Himalaje (tedy krátce). Nedomníváme se, že by se zeměpisná standardizace přizpůsobovala omylu či zastaralému způsobu zápisu. Doporučujeme proto volit podobu himálajská solná lampa.",
"role": "assistant"
}
] |
Fonetická a fonologická teorie
|
Podle internetu existuje v hebrejštině ražená, respektive třená výslovnost a prý je něco takového i v češtině. Vůbec nevím, co si pod tím představit. Mohli byste mi pomoci?
|
ražená a třená výslovnost
|
Pravděpodobně se zde bude jednat o rozdíl ve způsobu tvoření (artikulaci) souhlásek. Zjednodušeně řečeno existují souhlásky závěrové (čili okluzivy, z jiného pohledu též explozivy neboli právě souhlásky ražené), které jsou charakteristické vytvořením úplné překážky pomocí artikulačních orgánů (jazyka nebo rtů), která je následně uvolněna, což je doprovázeno příslušným akustickým efektem. Mezi ně patří v češtině např. p, b, t, d, ť, ď, k, g. Naproti tomu souhlásky úžinové (čili konstriktivy, z jiného pohledu též frikativy neboli právě souhlásky třené) se tvoří přiblížením příslušných artikulačních orgánů k sobě, nedojde však k úplnému uzavření jako u hlásek závěrových, výdechový proud procházející vzniklou úžinou zde pak vytváří charakteristický třecí šum. Mezi takové se řadí např. f, v, s, z, š, ž, ch, h. Je známo, že v hebrejštině existují určitá písmena (např. ב, tj. bet), jimž podle pozice ve slově odpovídají různé hlásky (zmíněnému bet tedy souhláska b, nebo v). Jedním z artikulačních rozdílů mezi těmito hláskami je právě způsob jejich tvoření, tj. "raženost" versus "třenost". Neznáme však kontext, kde byla spojení ražená a třená výslovnost použita, a navíc nejsme odborníky na hebrejštinu, takže nelze vyloučit, že měl autor textu na mysli něco poněkud jiného.
| 2021-06-14T00:00:00 | null | 1,594 |
[
{
"content": "Podle internetu existuje v hebrejštině ražená, respektive třená výslovnost a prý je něco takového i v češtině. Vůbec nevím, co si pod tím představit. Mohli byste mi pomoci?",
"role": "user"
},
{
"content": "Pravděpodobně se zde bude jednat o rozdíl ve způsobu tvoření (artikulaci) souhlásek. Zjednodušeně řečeno existují souhlásky závěrové (čili okluzivy, z jiného pohledu též explozivy neboli právě souhlásky ražené), které jsou charakteristické vytvořením úplné překážky pomocí artikulačních orgánů (jazyka nebo rtů), která je následně uvolněna, což je doprovázeno příslušným akustickým efektem. Mezi ně patří v češtině např. p, b, t, d, ť, ď, k, g. Naproti tomu souhlásky úžinové (čili konstriktivy, z jiného pohledu též frikativy neboli právě souhlásky třené) se tvoří přiblížením příslušných artikulačních orgánů k sobě, nedojde však k úplnému uzavření jako u hlásek závěrových, výdechový proud procházející vzniklou úžinou zde pak vytváří charakteristický třecí šum. Mezi takové se řadí např. f, v, s, z, š, ž, ch, h. Je známo, že v hebrejštině existují určitá písmena (např. ב, tj. bet), jimž podle pozice ve slově odpovídají různé hlásky (zmíněnému bet tedy souhláska b, nebo v). Jedním z artikulačních rozdílů mezi těmito hláskami je právě způsob jejich tvoření, tj. \"raženost\" versus \"třenost\". Neznáme však kontext, kde byla spojení ražená a třená výslovnost použita, a navíc nejsme odborníky na hebrejštinu, takže nelze vyloučit, že měl autor textu na mysli něco poněkud jiného.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Je možné v češtině vyslovovat slovo svěřenecký jako [svjeřeckí]? Setkávám se s tím často v televizi např. ve spojení s fondy.
|
svěřenecký
|
Náležitá výslovnost výrazu svěřenecký je v češtině pouze [svjeřeneckí] bez jakéhokoli zjednodušování. Pokud se opravdu setkáváte s podobou [svjeřeckí], jde o velmi nedbalou výslovnost. Domníváme se však, že v tomto případě mluvčí nemají na mysli slovo svěřenecký, ale spíše svěřenský, které by ovšem mělo být rovněž vysloveno plně jako [svjeřenskí] (asimilovanou podobu [svjeřenckí] sice dosavadní ortoepické příručky jako přípustnou explicitně neuvádějí, v úzu však evidentně převažuje, a proto ji např. Internetová jazyková příručka neodmítá; další zjednodušení na [svjeřeckí] již doporučit v žádném případě nelze).
| 2021-06-14T00:00:00 | null | 1,595 |
[
{
"content": "Je možné v češtině vyslovovat slovo svěřenecký jako [svjeřeckí]? Setkávám se s tím často v televizi např. ve spojení s fondy.",
"role": "user"
},
{
"content": "Náležitá výslovnost výrazu svěřenecký je v češtině pouze [svjeřeneckí] bez jakéhokoli zjednodušování. Pokud se opravdu setkáváte s podobou [svjeřeckí], jde o velmi nedbalou výslovnost. Domníváme se však, že v tomto případě mluvčí nemají na mysli slovo svěřenecký, ale spíše svěřenský, které by ovšem mělo být rovněž vysloveno plně jako [svjeřenskí] (asimilovanou podobu [svjeřenckí] sice dosavadní ortoepické příručky jako přípustnou explicitně neuvádějí, v úzu však evidentně převažuje, a proto ji např. Internetová jazyková příručka neodmítá; další zjednodušení na [svjeřeckí] již doporučit v žádném případě nelze).",
"role": "assistant"
}
] |
"Existence" konkrétního jména, možnost zápisu konkrétního jména do matriky
|
Je možné zapsat do matriky v případě příjmení Franek jeho přechýlenou formu Franeková, nebo má být Franková?
|
Franek
|
U příjmení tohoto typu se v češtině při skloňování i přechylování pohybné -e- vysouvá, pokud nevznikne obtížně vyslovitelná skupina, tj. mělo by být Franková. Pokud je však rodinný úzus odlišný (což je časté např. ve slovenštině), lze připustit i podobu Franeková.
| 2020-06-30T00:00:00 |
[
"Franeková",
"Franková"
] | 1,596 |
[
{
"content": "Je možné zapsat do matriky v případě příjmení Franek jeho přechýlenou formu Franeková, nebo má být Franková?",
"role": "user"
},
{
"content": "U příjmení tohoto typu se v češtině při skloňování i přechylování pohybné -e- vysouvá, pokud nevznikne obtížně vyslovitelná skupina, tj. mělo by být Franková. Pokud je však rodinný úzus odlišný (což je časté např. ve slovenštině), lze připustit i podobu Franeková.",
"role": "assistant"
}
] |
"Existence" konkrétního jména, možnost zápisu konkrétního jména do matriky
|
Pokud získá cizí státní příslušnice s příjmením zakončeným na -sky české občanství, nebude si muset změnit příjmení tak, aby končilo na -ský?
|
příjmení zakončené na -sky
|
V tomto případě nejde o jazykový dotaz, ale spíše o právní problematiku, doporučujeme obrátit se na příslušnou matriku.
| 2018-04-03T00:00:00 | null | 1,597 |
[
{
"content": "Pokud získá cizí státní příslušnice s příjmením zakončeným na -sky české občanství, nebude si muset změnit příjmení tak, aby končilo na -ský?",
"role": "user"
},
{
"content": "V tomto případě nejde o jazykový dotaz, ale spíše o právní problematiku, doporučujeme obrátit se na příslušnou matriku.",
"role": "assistant"
}
] |
Výklad jména
|
Je příjmení Melo českého, nebo cizího původu?
|
Melo
|
Toto příjmení bohužel není v žádné z nám dostupných příruček obsaženo, takže jeho přesný původ jazyková poradna nemůže zjistit. Domníváme se, že pravděpodobně cizího původu je, ale doporučujeme obrátit se s tímto dotazem na specialisty, např. z oddělení onomastiky ÚJČ AV ČR.
| 2018-03-28T00:00:00 | null | 1,598 |
[
{
"content": "Je příjmení Melo českého, nebo cizího původu?",
"role": "user"
},
{
"content": "Toto příjmení bohužel není v žádné z nám dostupných příruček obsaženo, takže jeho přesný původ jazyková poradna nemůže zjistit. Domníváme se, že pravděpodobně cizího původu je, ale doporučujeme obrátit se s tímto dotazem na specialisty, např. z oddělení onomastiky ÚJČ AV ČR.",
"role": "assistant"
}
] |
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
|
Proč Češi vyslovují anglické jméno Robert jako [roubrt], a nikoli náležitě jako [robrt]?
|
Robert
|
Je pravda, že pokud u anglického jména Robert (angl. výslovnost [ˈɹɒbət]) uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela namístě zvuková podoba [robrt]. Tu také doporučuje např. ortoepická příručka Čteme je správně? (srov. např. heslo Charles Robert Darwin). V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují u některých mluvčích i různé další adaptační principy. Zde může mít na některé z nich vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmeno -o- čte jako [ou], tj. např. Rose, anglicky [ˈrəʊz] či [ˈroʊz], česky [rous], kombinovaný případně s pocitem, že podoba [roubrt] zní "lépe" a "správněji" anglicky, atp. J. Kučera s J. Zemanem v knize Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998, s. 16) uvádějí, že podoba [roubrt] se v češtině u jména Robert vycházejícího z anglofonního prostředí již ustálila (na její výskyt pak poukazuje např. i článek L. Jílkové: Výslovnost maďarských jmen u českých mluvčích: korespondence předchozí znalosti a realizované výslovnosti, Acta onomastica, 2016, s. 121–132). Podle našich zjištění je současná praxe v češtině v tomto ohledu značně rozkolísaná.
Jednoznačně však doporučujeme upřednostňovat zde náležitou výslovnost [robrt], a to mj. i z důvodu, že mnohým posluchačům varianta [roubrt] výrazně vadí (což je tematizováno např. v článku M. Havlíka a kol.: Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika v Českém rozhlase, Slovo a slovesnost, 2015, s. 107–128). Na závěr ještě dodejme, že další možností je užívat českou formu daného jména, tj. Robert [robert]. Např. v případě jména herce Roberta Redforda se toto řešení vyskytuje velice často.
| 2015-04-14T00:00:00 |
[
"[roubrt]",
"[robrt]"
] | 1,599 |
[
{
"content": "Proč Češi vyslovují anglické jméno Robert jako [roubrt], a nikoli náležitě jako [robrt]?",
"role": "user"
},
{
"content": "Je pravda, že pokud u anglického jména Robert (angl. výslovnost [ˈɹɒbət]) uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela namístě zvuková podoba [robrt]. Tu také doporučuje např. ortoepická příručka Čteme je správně? (srov. např. heslo Charles Robert Darwin). V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují u některých mluvčích i různé další adaptační principy. Zde může mít na některé z nich vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmeno -o- čte jako [ou], tj. např. Rose, anglicky [ˈrəʊz] či [ˈroʊz], česky [rous], kombinovaný případně s pocitem, že podoba [roubrt] zní \"lépe\" a \"správněji\" anglicky, atp. J. Kučera s J. Zemanem v knize Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998, s. 16) uvádějí, že podoba [roubrt] se v češtině u jména Robert vycházejícího z anglofonního prostředí již ustálila (na její výskyt pak poukazuje např. i článek L. Jílkové: Výslovnost maďarských jmen u českých mluvčích: korespondence předchozí znalosti a realizované výslovnosti, Acta onomastica, 2016, s. 121–132). Podle našich zjištění je současná praxe v češtině v tomto ohledu značně rozkolísaná.\n\n Jednoznačně však doporučujeme upřednostňovat zde náležitou výslovnost [robrt], a to mj. i z důvodu, že mnohým posluchačům varianta [roubrt] výrazně vadí (což je tematizováno např. v článku M. Havlíka a kol.: Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika v Českém rozhlase, Slovo a slovesnost, 2015, s. 107–128). Na závěr ještě dodejme, že další možností je užívat českou formu daného jména, tj. Robert [robert]. Např. v případě jména herce Roberta Redforda se toto řešení vyskytuje velice často.",
"role": "assistant"
}
] |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.