Datasets:

---

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 24

[ "omít-ka", "omí-tka" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo omítka? Je možné dělit jako omít-ka, tak i jako omí-tka?", "role": "user" }, { "content": "Slovo omítka se na konci řádku správně dělí jako omít-ka. Není-li jasná hranice slabiky, resp. na slabiky je možné dělit dvěma způsoby (tak jako v tomto případě), dává se přednost dělení na morfematickém švu – odtud kvůli kořeni -mít- a příponě -k/a uvedené dělení omít-ka.", "role": "assistant" } ]

[ "tlou-štík" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo tlouštík? Je možné dělit tlou-štík?", "role": "user" }, { "content": "Slovo tlouštík lze na konci řádku dělit dvěma způsoby: tlouš-tík a tlou-štík. Dělení tlou-štík je tedy (také) správné.", "role": "assistant" } ]

[ "tém-že", "té-mže" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo témže?", "role": "user" }, { "content": "Správné dělení slova témže na konci řádku je tém-že.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jakým způsobem mám zaplatit vyhotovení písemné odpovědi na jazykový dotaz?", "role": "user" }, { "content": "Naše ekonomicko-technické oddělení vám zašle fakturu, kterou uhradíte, a následně obdržíte vypracované vyjádření (i s razítkem a podpisem) e-mailem a/nebo poštou.", "role": "assistant" } ]

[ "[kombuča]", "[kombucha]" ]

[ { "content": "Jak se má v češtině vyslovovat výraz kombucha: [kombuča], nebo [kombucha]?", "role": "user" }, { "content": "Pokud bereme v úvahu výhradně původ výrazu kombucha, byla by namístě pouze výslovnost [kombuča]. Je totiž pravděpodobné, že poslední slabika slova souvisí s japonským označením pro čaj (písmeno \"ch\" odráží přepis typický např. pro angličtinu). Jazykové zdroje navíc převážně uvádějí (buď jako jedinou, nebo jako hlavní) počeštěnou pravopisnou variantu kombuča. Např. Slovník spisovného jazyka českého nepočeštěnou formu kombucha označuje jen jako řídce užívanou. Z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978) pak plyne, že grafická podoba kombucha je zastaralá, ovšem i tu doporučují autoři vyslovit jako [kombuča]. Analýza současného pravopisného i výslovnostního úzu však ukazuje, že v tomto ohledu došlo k výrazné změně, tj. v současnosti převažuje psaní kombucha, respektive výslovnost [kombucha], a to i u profesionálních mluvčích v médiích, u odborníků na zdravou výživu, u kuchařů atp. Domníváme se, že zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní; musíme zde ovšem v každém případě počítat s kolísáním. O tom se zmiňuje např. i lingvista Josef Šimandl v článku Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), publikovaném v časopise Naše řeč v roce 2000, jakož i v hesle -ucha ve Slovníku afixů užívaných v češtině (2016). Fakt, že se postupným vývojem přejaté slovo pravopisně i zvukově proměňuje, je přirozený proces, stejně tak nelze označit a priori za chybu, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Daný vývoj reflektuje pravděpodobně tu mimojazykovou skutečnost, že byl v určité době u nás tento nápoj známý (jako kombuča) a po jisté přestávce se o něm začalo znovu více hovořit, avšak místo již počeštěné formy kombuča (pro mnohé zcela neznámé) se začalo upevňovat \"opětovně převzaté\" pojmenování kombucha. Daný název se tedy v současné češtině může vyslovit jako [kombuča] i jako [kombucha], k nedorozumění pravděpodobně ani v jednom případě nedojde.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "K čemu je vlastně grafické znázornění vět? Už rok se to učíme, a nevíme, k čemu je to dobré.", "role": "user" }, { "content": "Grafické znázornění vět slouží jako vizuální pomůcka pro pochopení vztahů ve větě a souvětí, k rozvíjení vizuálního myšlení. Pro podrobnější informace doporučujeme danou problematiku konzultovat s odborníkem na didaktiku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mohu hovořit s někým, kdo má na starosti správu vašich počítačových systémů?", "role": "user" }, { "content": "Tyto činnosti spadají pod naše ekonomicko-technické oddělení, veškeré kontakty na pověřené osoby najdete na stránkách Ústavu pro jazyk český (ujc.cas.cz).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak mám ve wordu vložit pomlčku?", "role": "user" }, { "content": "Pomlčku vložíte pomocí kláves Alt a 0150.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kdo v češtině vytváří zoologickou terminologii? Kdo jsou tvůrci? Lingvisté?", "role": "user" }, { "content": "Tvorba terminologie je záležitostí tzv. terminografie. V této oblasti působí vždy odborníci daného oboru, s ohledem na potřeby odborné praxe. Uvedení odborníci mohou v určitých případech při vytváření terminologie spolupracovat s lingvisty.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kdo je autorem Českého etymologického slovníku?", "role": "user" }, { "content": "Český etymologický slovník vytvořil Jiří Rejzek.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám název kapely uvádět v českém textu s určitým členem (např. \"the Beatles vystoupili\"¨? Hraje v takovém případě roli skutečnost, zda jde o všeobecně, nebo naopak o méně známou kapelu? Setkala jsem se totiž s názorem, že u méně známých kapel je třeba určitý člen v češtině uvádět.", "role": "user" }, { "content": "V češtině se běžně názvy tohoto typu uvádějí bez členu. Skutečnost, zda je daná kapitola známá, či ne, zde žádnou roli nehraje.", "role": "assistant" } ]

[ "[roňa]", "[ronja]" ]

[ { "content": "Jak by se mělo v češtině vyslovit jméno Ronja známé z díla Astrid Lindgrenové Ronja, dcera loupežníka? Má být [roňa], nebo [ronja]?", "role": "user" }, { "content": "Výslovnost tohoto jména, které vychází ze švédštiny, není pro češtinu nikde kodifikována. Podle našeho názoru připadají v úvahu obě zmíněné možnosti. Přímo na základě švédštiny, kde se hláska [ň] nevyskytuje, by tedy šlo o podobu [ronja], kombinaci hlásek [nj] je však možno počeštit, a vyslovovat tedy [roňa]. Ostatně v psané podobě existuje toto rodné jméno jak ve formě Ronja (či Ronia), tak i Roňa (podobně jako např. Soňa a Sonja/Sonia/Sonya; Táňa a Tanja/Tania/Tanya). Domníváme se, že rozdíl mezi oběma variantami není výrazný a pro mnohé posluchače nemusí být ani identifikovatelný. Přesto doporučujeme vybrat si (např. při čtení daného díla) jednu z nich a té se důsledně držet.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Pokud do češtiny překládáme názvy kapel, překládáme i určitý člen \"the\"? Nebo se s ním nakládá nějak jinak?", "role": "user" }, { "content": "V češtině se určitý (ani neurčitý) člen neužívá, z angličtiny jej proto obvykle nepřekládáme, nemáme k dispozici patřičný ekvivalent. Pokud je třeba v překladu vyjádřit (ne)určitost daného substantiva, využije překladatel jiné jazykové prostředky. Toto je však problematika spadající do translatologie, oblasti, která přesahuje náplň činností jazykové poradny.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Zajímalo by mě, jaká je správná vazba sloves \"manifestovat\" a \"demonstrovat\". Myslím si, že správně by se mělo užívat spojení \"manifestovat za něco\", ale \"demonstrovat proti něčemu\". Přijde mi, že to ale lidé často chybně zaměňují a říkají či píšou také \"manifestovat proti něčemu\" a \"demonstrovat za něco\". Můžete mi prosím na tuto otázku odpovědět?", "role": "user" }, { "content": "Pokud jde o sloveso \"manifestovat\", slovníky vazeb považují za jedinou náležitou předložkovou vazbu pouze vazbu \"manifestovat za něco\" (\"manifestovat za zrušení KSČ\"). Vedle toho lze toto sloveso užívat i ve spojení s bezpředložkovým 4. pádem, tedy \"manifestovat něco\" (\"manifestovat svou nespokojenost\"). U slovesa \"demonstrovat\" ve významu \"vyjadřovat nespokojenost\" se ovšem připouští jak spojení s předložkou \"proti\" (\"demonstrovat proti vládním opatřením\"), tak s předložkou \"za\" (\"demonstrovat za svobodu slova\"). V praxi se hojně užívají obě varianty, přestože vámi navrhovaná vazba (\"demonstrovat proti\") je mnohem frekventovanější – v korpusu SYN v11 se sloveso \"demonstrovat\" s předložkou \"proti\" vyskytuje 3718x, zatímco s předložkou \"za\" 1983x.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" v následující větě? \"Informace jsem získala pomocí rozhovorů osob, které se staly pěstouny a v této pozici se nacházejí v současné době(,) nebo jejich péče již skončila.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje vedlejší věty v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Babička, pěstounka dítěte(,) se musela vypořádat...\"?", "role": "user" }, { "content": "Volné přístavkové spojení, které označuje stejnou skutečnost jako člen jemu předcházející, je třeba oddělit z obou stran čárkami.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následující větě? \"Obědváte či večeříte-li venku, kočky se zničehonic se vynoří, způsobně se usadí vedle vás(,) a čekají.\"", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Syn má ve třetí třídě za úkol ke slovu stojný přidat předponu tak, aby vzniklo smysluplné přídavné jméno, a toto přídavné jméno doplnit vhodným podstatným jménem. Nevíme si s úkolem rady – kterou příponu je možné ke slovu stojný za těchto podmínek připojit?", "role": "user" }, { "content": "Smysluplné slovo vznikne, když k výrazu stojný přidáme předpony dů-: důstojný, ob-: obstojný, příp. před-: předstojný. Uvedená přídavná jména se dají doplnit např. podstatnými jmény pán (důstojný pán), angličtina (obstojná angličtina) a žláza (předstojné žlázy).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit s volbou přivlastňovacího zájmena v následující větě? \"Faktory mohou ovlivnit schopnost emitenta splácet své/jeho závazky.\"", "role": "user" }, { "content": "Formální pravidlo pro užití zvratného či nezvratného přivlastňovacího zájmena říká, že přivlastňuje-li se podmětu, je namístě zvolit zvratné zájmeno. Je zřejmé, že \"závazky\" v této větě náleží \"emitentovi\", nikoli podmětu \"faktory\". Podle uvedeného pravidla by tedy bylo namístě nezvratné přivlastňovací zájmeno: \"jeho závazky\". Z tohoto pravidla však existuje řada výjimek – jiné pojetí pracuje s tzv. zanořenou (skrytou) predikací. Jelikož je uvedená věta zhuštěna pomocí infinitivní konstrukce (splácet své/jeho závazky), obsahuje tuto zanořenou predikaci, neboť ji můžeme rozvést formou vedlejší věty: \"Faktory mohou ovlivnit schopnost emitenta, aby splácel své závazky\". Ve vedlejší větě pak jednoznačně volíme zájmeno \"svůj\", protože v ní je nevyjádřeným podmětem \"emitent\". Zvratné zájmeno je pak možno ve větě ponechat i po převedení do infinitivní konstrukce. V uvedené větě se tedy můžeme přiklonit k jednomu či druhému pojetí, v pořádku jsou obě varianty (\"jeho závazky\" i \"své závazky\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Jeho bratři za války(,) či na její následky zahynuli\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"či\" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nevím si rady, jaký tvar přídavného jména zvolit ve spojení \"práva a povinnosti založená/založené smlouvou\".", "role": "user" }, { "content": "Přívlastek shodný v uvedeném spojení stojí až za řídícími jmény, a jestliže se vztahuje k oběma těmto jménům, musí se také s oběma shodovat. Protože součástí řídícího několikanásobného větného členu není jméno rodu mužského životného a jeho složkami jsou jméno rodu středního (\"práva\") a jméno rodu ženského (\"povinnosti\"), je namístě užít tvar \"založené\". Je též možné, že by se přívlastek v tomto spojení vztahoval pouze k \"povinnostem\", ale i v takovém případě by náležitý tvar byl \"založené\". Nelze tedy připustit, aby se zde přídavné jméno shodovalo pouze s rodem středním (\"založená\"). Jedině tehdy, pokud by přívlastek v takovémto spojení předcházel oběma řídícím jménům, bylo by možné řídit shodu bližším jménem (\"práva\"), a tedy uplatnit tvar rodu středního, např. \"založená práva a povinnosti\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Ve škole jsme narazili na úkol vybrat ze slov předmět, předpona, přednáška a převýšení takové, které neobsahuje předponu. Je ale mezi uvedenými výrazy nějaké slovo bez předpony?", "role": "user" }, { "content": "Každé ze slov předmět, předpona, přednáška a převýšení obsahuje předponu. Ve slově předmět je předpona před- (srov. pod-mět, prů-mět), kořen -mět- souvisí se slovesem metat 'házet'. Ve slově předpona je kořen před- (srov. pří-pon-a, pře-pon-a), kořen -pon- souvisí se slovesem pnout (-pínat), přípona je dosl. 'něco připnutého'. Ve slově přednáška je přípona před- (srov. do-náš-k-a, vy-náš-k-a), kořen -náš- souvisí se slovesem nést – jde o kalk z německého der Vortrag, které je z vor-, dosl. před, a tragen, dosl. nést. Ve slově převýšení je předpona pře- (srov. na-výš-en-í, po-výš-en-í), kořen -výš- souvisí se slovem výška. Daná školní úloha je tak sestavena špatně, nemá správné řešení.", "role": "assistant" } ]

[ "sociálněpatologický", "sociálně patologický", "sociálně-patologický" ]

[ { "content": "Řešíme, zda psát sociálně patologické jevy zvlášť, se spojovníkem (sociálně-patologické), nebo dohromady (sociálněpatologické). Zjistili jsme od odborníků, že se to týká sociální patologie, že jde o patologické jevy, které se objevují v sociální oblasti.", "role": "user" }, { "content": "V praxi je zápis dvou samostatných slov (sociálně patologický) doložen v řadě textů, podle dokladů v ČNK je dokonce nejfrekventovanější. Zápis zvlášť odpovídá pojetí, kdy slovní spojení chápeme jako volné spojení příslovce (sociálně) a přídavného jména (patologický). Takovéto pojetí je ustáleno např. ve slovních spojeních jako průmyslově vyspělý, časově ohraničený. Ve spojení s příslovcem sociálně je obvyklé psát zvlášť např. výrazy sociálně přizpůsobivý, sociálně znevýhodněný, sociálně slabý, sociálně prospěšný.\n\nJak jste sama potvrdila, zmiňované jevy se týkají sociální patologie. Sociologický slovník definuje sociální patologii jako \"souhrnné označení pro nezdravé, abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankcionované formy deviantního chování, které není v souladu\ns morálními, sociálními či právními normami společnosti.\" \nJestliže odvozujeme složené přídavné jméno s první složkou zakončenou na -ně (nebo -sko, -cko, -ově) od ustáleného slovního spojení, které má strukturu podřadného spojení (v tomto případě je podstatné jméno patologie rozvíjeno přídavným jménem sociální), pak by se složené přídavné jméno mělo v souladu s platnými jazykovými doporučeními psát dohromady jako jedno slovo: sociálněpatologický. Obdobně jako např. trestní právo – trestněprávní, zahraniční politika – zahraničněpolitický apod. \n\nJako nejméně pravděpodobná se jeví možnost, která je v praxi doložena rovněž, a to psát složené přídavné jméno se spojovníkem (sociálně-patologický). Takový zápis totiž znamená, že přídavné jméno tvoří dvě rovnocenné souřadně spojené složky – sociální a patologický. \n\nPravopisná podoba zápisu vychází z věcné znalosti (kterou má autor textu) a měla by čtenáři signalizovat východisko, z něhož je určité pojmenování odvozeno. Psaní dvou samostatných slov (sociálně patologické jevy) nelze vyloučit, avšak jestliže jde o jev z oblasti sociální patologie, pak by měl zápis být sociálněpatologické jevy.", "role": "assistant" } ]

[ "budicí", "budící" ]

[ { "content": "Je správně budicí, nebo budící systém?", "role": "user" }, { "content": "Jelikož jde o systém určený k buzení, je namístě užití tzv. účelového přídavného jména budicí, správně je tedy budicí systém (s krátkým -i- po -d-).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nevím si rady, zda by měla být čárka za výrazem \"plány\" v následující větě. \"Vaše jistota, že jednání, schůzky s přáteli, zábavu a jiné plány(,) nebudete muset rušit.\"", "role": "user" }, { "content": "Konstrukce s platností předmětu je do větné struktury začleněna těsně. Proto ji čárkou neoddělujeme (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v následující větě? \"V případě nutnosti prokázat se certifikátem(,) předložte tento doklad.\"", "role": "user" }, { "content": "Příslovečné určení podmínky uvozené výrazem \"v případě\", ev. \"při\" a umístěné na začátku větného celku neoddělujeme od zbytku větného celku čárkou. Nadbytečné oddělování takovýchto konstrukcí je jednou z častých chyb v psaném projevu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je třeba napsat čárky v následující větě? \"Kuchyň vám dodáme kompletní(,) tedy včetně spotřebičů(,) a rádi vám poradíme s výběrem.\"", "role": "user" }, { "content": "Vysvětlující přístavek uvozený výrazy \"tj.\", \"totiž\", \"tedy\" apod. oddělujeme čárkami z obou stran.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v následujícím spojení? \"Zavřené(,) či otevřené?\"", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobných větných členů spojené souřadně v poměru vylučovacím oddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak mám prosím vyřešit interpunkci v následující větě? \"Nejen kombinace dvou materiálů(,) ale zejména řešení skříní a přímé napojení kuchyně na obývací část(,) činí z této studie naprosto originální atyp.\"", "role": "user" }, { "content": "Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před spojovacím výrazem u druhé složky čárka (viz \"konkrétní případ\"). Čárka se ale píše jen mezi jednotlivými složkami, za druhou (resp. poslední) složkou několikanásobného členu se čárka nepíše.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následujícím souvětí? \"Studie se zabývají výskytem nemoci, a to podle toho, jaká populace je nemocí ohrožena, kdy se nemoc vyskytuje(,) a proč se vyskytuje.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší věty souřadně spojené v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, píšeme mezi nimi čárku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazem \"a\" ve větě \"Studie se zabývají výskytem nemoci(,) a to podle toho...\"?", "role": "user" }, { "content": "Zpřesňující a vysvětlující konstrukce uvozené výrazy \"a to\" se oddělují z obou stran čárkami.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" v následující větě? \"Naopak za nevýhodu lze považovat to, že sledují pouze jednu nemoc(,) nebo že neumožní měření incidence.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje vedlejší věty v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Rychlost reguluje pouze hlasem(,) a pokud neposlechne...\"?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu je potřeba oddělit od řídící věty čárkou. Jestliže se vedle sebe setkají dva spojovací výrazy, z nichž každý náleží jiné větě, píšeme čárku (pouze) před prvním z nich. Mezi oběma spojovacími výrazy se čárka píše pouze v případě, že pisatel příslušnou vedlejší větu chápe jako vsuvku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve spojení \"Hezkou budku v krajině každé ptačí rodině\"?", "role": "user" }, { "content": "Výraz v platnosti předmětu je do větné struktury začleněn těsně. Proto jej čárkou neoddělujeme (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Připravujeme klíč k učebnici pro třetí třídu ZŠ a máme otázku: Jsou slova úvod, závod a návod příbuzná?", "role": "user" }, { "content": "Ano, slova úvod, závod a návod jsou příbuzná, mají stejný kořen -vod-, který je ve slovese vodit. Jde o variantu kořene -vés- ze slovesa vést (vedu, vedeš atp.), který je z původního praslovanského *ved-ti – -dt- se tu změnilo v -st-. Jako školní úloha je tato otázka ovšem velmi nevhodná. Kořen -vod- je sice ve všech třech slovech dobře patrný, každá z předpon ho však významově modifikuje do té míry, že je (zejména pro děti, navíc na prvním stupni ZŠ) obtížné identifikovat u něj v daných slovech stejný, invariantní význam.", "role": "assistant" } ]

[ "Ondráčkova", "Ondráčkových", "Ondráčkovi" ]

[ { "content": "Je správně rodina Ondráčkova, rodina Ondráčkových, nebo jen Ondráčkovi?", "role": "user" }, { "content": "Společné jméno rodiny utvořené od příjmení Ondráček má ve spisovné češtině dvě správné, rovnocenné podoby – rodina Ondráčkova a rodina Ondráčkových. Kromě toho lze samozřejmě použít i 1. p. mn. č. r. m. živ. přivlastňovacího přídavného jména – tedy (ti) Ondráčkovi.", "role": "assistant" } ]

[ "nepopiratelný", "nepopíratelný" ]

[ { "content": "Je správně nepopiratelný, nebo nepopíratelný?", "role": "user" }, { "content": "Podle slovníků jsou správné obě varianty. Odvozování příponou -teln/ý někdy doprovází krácení kmenové samohlásky základu (jako odraz staršího vývojového stadia češtiny; kromě nepopírat > nepopiratelný srov. např. nedosáhnout > nedosažitelný, nesnést > nesnesitelný), tento stav však bývá u některých (skupin) přídavných jmen narušován tendencí zachovávat neměnný základ u původního slovesa i u přídavného jména od něj odvozeného (tedy nepopírat > nepopíratelný). Výsledkem působení těchto dvou faktorů může být, jako v případě dvojice nepopiratelný a nepopíratelný, kolísání, resp. existence dvou správných variant. (Podle databáze Českého národního korpusu je však výrazně častější podoba nepopiratelný – databáze obsahuje 4294 tvarů přídavného jména nepopiratelný, zatímco jen 453 tvarů přídavného jména nepopíratelný.)", "role": "assistant" } ]

[ "rozmrazen", "rozmražen" ]

[ { "content": "Je správně rozmrazen, nebo rozmražen?", "role": "user" }, { "content": "Za správné, noremní se v současné době považují obě podoby – jak rozmrazen, tak rozmražen. Tištěné příručky a slovníky sice stále zachycují jen podoby se -z- (rozmrazen), podoby se -ž- (rozmražen) jsou však dnes natolik běžné, že lze s jistotou za správné, noremní považovat i je. (V databázi Českého národního korpusu syn v9 sice tvary tvořené od základu rozmraz- stále převládají, databáze však obsahuje i významný počet výskytů tvořených od základu rozmraž – poměr výskytů tu je 1866 : 838 (dotaz [(word=\"rozmraz.*|rozmraž.*\")], pak ručně spočítáno podle frekvenčního seznamu slovních tvarů).) Z toho důvodu byly zařazeny i do Internetové jazykové příručky (heslo rozmrazit). Správné, noremní je tedy jak rozmrazen, tak rozmražen.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je správně vazba \"osvědčení odborné způsobilosti\", nebo \"osvědčení o odborné způsobilosti\"?", "role": "user" }, { "content": "Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení uvádí u hesla \"osvědčení\" tři možné vazby: osvědčení o něčem (osvědčení o státním občanství), osvědčení k něčemu (osvědčení k distribuci léčiv) a osvědčení něčeho (mj. i osvědčení způsobilosti). Obě vazby, na které se ptáte, jsou tudíž přijatelné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Poradíte mi prosím, podle čeho řídit tvar přísudku v následujícím souvětí? \"Dvacet devět procent Evropanů se domnívá, že se bude/budou muset přestěhovat.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud je v první větě souvětí výraz označující počet (zde \"dvacet devět procent\"), je možné shodu v dalších větách souvětí (ať už hlavních, či vedlejších) řídit buď podle formy, tedy podle daného číselného výrazu (\"Dvacet devět procent Evropanů se domnívá, že se bude muset přestěhovat\"), nebo uplatnit shodu podle smyslu (\"Dvacet devět procent Evropanů se domnívá, že se budou muset přestěhovat\"). Obě řešení jsou tedy v pořádku. V rámci jednoho textu je dobré zachovat jednotnost a používat jen jednu z uvedených možností.", "role": "assistant" } ]

[ "křticí", "křtící" ]

[ { "content": "Je správně křticí plena? Liší se i v tomto spojení přídavná jména křticí s krátkým -i- a křtící s dlouhým -i- (po -t-)?", "role": "user" }, { "content": "Ano, ve spojení křticí plena je skutečně správné použít přídavné jméno křticí s krátkým -i- (po -t-). Výkladové slovníky (SSJČ, PSJČ) obsahují přídavné jméno křticí s významem 'týkající se křtu' a uvádějí příklady křticí voda, soupravička, dukáty (darované ke křtu) (SSJČ). Analogicky je proto namístě užít přídavné jméno křticí i ve spojení křticí plena (srov. zejm. křticí soupravička).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Při zvýšení(,) nebo snížení přínosu se údaj aktualizuje\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se před výrazem \"jak\" v následující větě čárka? \"Je zodpovězena základní výzkumná otázka(,) jak učitelé ZŠ reflektují vlastní proces adaptace.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu, uvozenou podřadicí spojkou nebo podřadicím spojovacím výrazem, je potřeba oddělit od řídící věty (popř. řídícího výrazu) čárkou (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Stejně jako v loňském roce(,) i letos využijeme...\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud konstrukce se \"stejně jako\", která je užita coby výrazový prostředek slučovacího poměru, stojí na začátku věty, za základní variantu považujeme psaní bez čárky (viz \"konkrétní případ\"). Pouze v případech, kdy je druhá složka několikanásobného větného členu připojena výrazy \"také\", \"tak i\", popř. \"také i\", připouští se vedle základního psaní též možnost s čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před \"včetně\" ve větě \"Bude fungovat finanční výpomoc prostřednictvím zapůjčené techniky(,) včetně obsluhy\"?", "role": "user" }, { "content": "Spojení s \"včetně\" kompromisně řadíme k výčtovému přístavku, k němuž má blízko tím, že postupuje od celku k částem. Můžeme u něj volit psaní s čárkou i bez čárky podle toho, jestli ho považujeme za významově spíše volnější, nebo naopak těsnou část věty (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"i\" ve větě \"Počítá se s příspěvky na projekty i příspěvky různým sportovním klubům\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu spojené souřadicí spojkou v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\"). Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Poradíte mi prosím s volbou přivlastňovacího zájmena v následující větě? \"Přehrada slavila 60 let od jejího/svého uvedení do provozu.\"", "role": "user" }, { "content": "Základní pravidlo pro užití zvratného zájmena říká, že přivlastňujeme-li podmětu, je namístě užít zájmeno zvratné. V uvedené větě je podmětem podstatné jméno \"přehrada\" a tomuto podmětu je \"uvedení do provozu\" přivlastňováno. Náležité znění věty je tedy \"Přehrada slavila 60 let od svého uvedení do provozu\". Nad rámec vašeho dotazu bychom ještě doplnili, že považujeme za stylisticky vhodnější v této větě zájmeno úplně vynechat, neboť v daném kontextu může na některé čtenáře působit nezvykle a věta je srozumitelná i bez něj: \"Přehrada slavila 60 let od uvedení do provozu\".", "role": "assistant" } ]

[ "jezdicí", "jezdící" ]

[ { "content": "Je správně jezdicí schody, nebo jezdící schody (jako označení pro eskalátor)?", "role": "user" }, { "content": "Ve spojení se slovem schody je namístě použít tzv. dějové přídavné jméno jezdící (s dlouhým -í- po -d-). Nejde totiž o schody, jejichž účelem je jezdit. To, že schody (po dobu svého provozu, zapnutí) jezdí, je jejich vlastnost. Správně je tedy jezdící schody.", "role": "assistant" } ]

[ "-ého", "-é- + -ho" ]

[ { "content": "Co je koncovka ve slově bezstarostného? Viděla jsem, že někde bylo jako koncovka určeno celé -ého, ale někde jsem také zahlédla, že jen -ho a -é- bylo samostatné. Jak to tedy je? Co by bylo ono samostatné -é-?", "role": "user" }, { "content": "K morfematickému členění \"konce tvarů\" přídavných jmen existují dva přístupy. První z nich považuje za pádovou koncovku vše, co následuje po kořeni, resp. po slovotvorných příponách, které ho modifikují. V případě slova bezstarostného by pak tedy koncovkou bylo celé -ého (viz např. Internetová jazyková příručka, kapitola Morfematika). Existuje však i přístup (uplatněný např. v Mluvnici češtiny 2 (s. 380–381)), který na \"konci tvarů\" přídavných jmen vidí formanty složené z kmenotvorné přípony realizované dlouhou samohláskou a z vlastních pádových koncovek, které jsou analogické s pádovými koncovkami zájmen. Podle tohoto přístupu by se tedy členilo bezstarostn-é-ho (a bezstarostn-ý-0, bezstarostn-á-0, s bezstarostn-ý-m, s bezstarostn-ou-0), přičemž -é- (-ý-, -á-, -ou-) by se v takovém přístupu hodnotilo jako kmenotvorná přípona a -ho (-0-, -m-) jako pádová koncovka. Jaký přístup se uplatňuje ve školní výuce (na různých stupních škol), nevíme; nepovažujeme za pravděpodobné, že by šlo o přístup členící \"konec tvarů\" přídavných jmen na kmenotvornou příponu a pádovou koncovku, ale s jistotou to říct nedokážeme. Doporučujeme se obrátit např. na Asociaci středoškolských češtinářů.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak by vypadalo spojení \"odlišné zvyklosti, tradice a specifika\", kdyby se přídavné jméno shodovalo se všemi řídícími jmény, nikoli jen se \"zvyklostmi\"? Ptám se proto, že spojení obsahuje jméno rodu středního (specifika).", "role": "user" }, { "content": "V obou případech bychom užili tvar \"odlišné\". Jestliže budeme shodu řídit všemi třemi jmény, uplatníme pravidlo, podle něhož mají jména rodu mužského neživotného a jména rodu ženského přednost před rodem středním. Pouze tehdy, pokud by na prvním místě hned za anteponovaným přívlastkem stálo jméno rodu středního, bylo by možné řídit shodu tímto (nejbližším) jménem, např. \"odlišná specifika, tradice a zvyklosti\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v přístavku ve větě \"Vidíte mapu benátského mnicha(,) otce Maura\"?", "role": "user" }, { "content": "Tento typ přístavku nemá pevná interpunkční pravidla, některé případy píšeme s čárkou, jiné nikoli (viz \"konkrétní případ\"). Pokud konkretizující spojení (označení funkce) předchází jménu/názvu, bývá obvyklejší psaní bez čárky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Euro se etablovalo jako druhá(,) po dolaru nejdůležitější měna\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky postupně rozvíjejícího přívlastku se čárkami neoddělují (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následujícím souvětí? \"Věřím, že produkce z vaší praxe najde své místo(,) a těším se na další setkání.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou mezi souřadně spojené věty oddělujeme čárkami z obou stran. Čárka se proto může dostat i před souřadicí spojovací výrazy spojující věty hlavní v poměru slučovacím (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve spojení \"velmi(,) velmi pěkné\"?", "role": "user" }, { "content": "V případě opakování určitého výrazu za účelem intenzifikace je možno dané spojení nahlížet dvojím (respektive trojím) způsobem. Buď oba výrazy považujeme za souřadně spojené, a tudíž mezi nimi napíšeme čárku, nebo lze takové spojení hodnotit jako tzv. větný člen postupně rozvíjející (případně je možno zde pociťovat i jistou míru ustálenosti spojení) a volit řešení bez čárky. V mluvené komunikaci se pak dvojí interpunkční řešení odráží v různosti intonační realizace.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Používám služby(,) nikoli produkty\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu spojené souřadně v poměru odporovacím oddělujeme čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Nebylo snadné žít s ním(,) ani bez něj\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu spojené souřadicí spojkou v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\"). Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v souvětí \"Noční typ, co nesnášel časné vstávání(,) a všude chodil pozdě\"?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší věty spojené souřadně v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou, jsou-li spojeny souřadicími spojovacími výrazy (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojky, píšeme mezi nimi čárku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Tato marináda dodá masu příjemnou(,) sladce pikantní chuť\"?", "role": "user" }, { "content": "U přívlastku lze připustit dvojí chápání a považovat jej za tzv. několikanásobný či postupně rozvíjející, tudíž lze volit buď řešení s čárkou, nebo bez čárky. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a na volbě pisatele (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Odděluje se čárkou přívlastková konstrukce ve větě \"Tato marináda(,) obsahující hořčici(,) dodá masu příjemnou chuť\"?", "role": "user" }, { "content": "U přívlastku lze připustit dvojí chápání a považovat jej za volný či těsný, tudíž jej lze buď oddělit čárkami, nebo ponechat bez čárek. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a také na volbě pisatele.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Jak květiny poznají(,) kdy kvést\"?", "role": "user" }, { "content": "Infinitivní konstrukce s platností vedlejší věty, jsou-li uvozeny podřadicími spojovacími výrazy, se oddělují čárkami (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Kniha by měla být součástí formace(,) a také by měla být šířena mezi laiky\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ "vojenskoekonomický", "vojensko-ekonomický" ]

[ { "content": "Ráda bych se poradila o psaní přídavného jména vojenskoekonomický, popř. vojensko-ekonomický (rovina, povaha). Myslím si, že jde o vojenskou ekonomiku, proto bych volila zápis dohromady vojenskoekonomický. Přídavné jméno jsem nikde nedohledala, ale vojenskou ekonomiku jsem našla.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že pokud by východiskem bylo slovní spojení vojenská ekonomika, tedy podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou, pak bychom měli psát složené přídavné jméno dohromady: vojenskoekonomický (vojenskoekonomická rovina, povaha). \nPři psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově vycházíme z věcné znalosti. Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku rozlišujeme různé významy. Bohužel bez znalosti širšího kontextu není v tomto případě možné rozhodnout jednoznačně. Teoreticky lze uvažovat také o souřadnosti složek, tedy takovém spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a (např. vojenský a ekonomický vliv). Pak by bylo namístě použít spojovník: vojensko-ekonomický vliv, vojensko-ekonomická rovina. Posouzení, zda je v textu namístě zápis dohromady, nebo se spojovníkem, přísluší autorovi textu – ten by měl vědět, co přesně složeným přídavným jménem pojmenovává.", "role": "assistant" } ]

[ "vojenskopolitický", "vojensko-politický" ]

[ { "content": "Ráda bych se poradila o psaní přídavného jména vojenskopolitický, popř. vojensko-politický (rovina, povaha). Myslím si, že jde o vojenskou politiku, proto bych volila zápis dohromady vojenskopolitický.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že pokud by východiskem bylo slovní spojení vojenská politika, tedy podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou, pak bychom měli psát složené přídavné jméno dohromady: vojenskopolitický. \nPři psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově vycházíme z věcné znalosti. Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku rozlišujeme různé významy. Bohužel bez znalosti širšího kontextu není v tomto případě možné rozhodnout jednoznačně. Teoreticky lze uvažovat také o souřadnosti složek, tedy takovém spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a (např. vojenský a politický zásah do suverenity nějaké země). Pak by bylo namístě použít spojovník: vojensko-politický. Posouzení, zda je v textu namístě zápis dohromady, nebo se spojovníkem, přísluší autorovi textu – ten by měl vědět, co přesně složeným přídavným jménem pojmenovává.", "role": "assistant" } ]

[ "panu doktoru Michalu Svobodovi", "panu doktorovi Michalu Svobodovi" ]

[ { "content": "Jaký tvar by měla mít jednotlivá slova ve spojení \"Ráda bych na tomto místě poděkovala panu doktoru/doktorovi Michalu/Michalovi Svobodovi\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud jde o kombinaci několika podstatných jmen, je možné dát delší koncovku -ovi až k poslednímu z nich: panu doktoru Michalu Svobodovi. Je však možné zvolit i jinou variantu - dát koncovku -ovi ob jedno jméno: panu doktorovi Michalu Svobodovi. Podstatné je, aby ze stylových důvodů nebyla koncovka -ovi dvakrát za sebou.", "role": "assistant" } ]

[ "jenž", "jež" ]

[ { "content": "Jaký bude tvar zájmena jenž ve spojení \"palác, jenž/jež prošel rekonstrukcí\"?", "role": "user" }, { "content": "Jde-li o mužský rod (životný i neživotný), v 1. p. j. č. má zájmeno základní tvar jenž: palác, jenž prošel rekonstrukcí. Tvar jež by byl použit, pokud by se zájmeno vztahovalo k podstatnému jménu rodu ženského, např. vila, jež prošla rekonstrukcí.", "role": "assistant" } ]

[ "Ilak", "Ilaku" ]

[ { "content": "Jak by se skloňovalo mužské jméno Ilak?", "role": "user" }, { "content": "Jméno Ilak (ať už by šlo o rodné jméno, nebo příjmení) by mělo mít v 5. p. koncovku -u: pane Ilaku.", "role": "assistant" } ]

[ "vaši", "vaší" ]

[ { "content": "Mělo by mít zájmeno vaše dlouhý, nebo krátký tvar ve větě \"dovoluji si obrátit vaši/vaší pozornost k...\"?", "role": "user" }, { "content": "Zájmeno je použito ve 4. p., proto by mělo mít krátkou koncovku: vaši (pozornost). Dlouhá varianta vaší by se použila ve 2., 3. nebo 6. p.: bez vaší pozornosti, k vaší pozornosti, o vaší pozornosti.", "role": "assistant" } ]

[ "Troji", "Troje" ]

[ { "content": "Jaký by měl být tvar jména Troja ve spojení \"podoba Troji/Troje\"?", "role": "user" }, { "content": "Jména, ve kterých předchází koncovému ‑a ve výslovnosti měkká souhláska, mají ve 2. p. tvary primárně podle vzoru \"růže\". V současné době se však u nich prosazuje výrazně vzor \"žena\" (u některých z nich dokonce v úzu převažuje) a ani tyto tvary nelze považovat za chybné: 2. p. Troji. Obě podoby jsou tudíž možné. Stejné pravidlo platí jak u pražské čtvrti, tak u antického města.", "role": "assistant" } ]

[ "Mika" ]

[ { "content": "Chci se zeptat na skloňování mužských jmen zakončených na -o, konkrétně Miko. Jak bude vypadat 2. a 4. p.?", "role": "user" }, { "content": "Osobní jména mužského rodu zakončená na -o se skloňují podle vzoru \"pán\", takže 2. a 4. pád budou mít koncovku -a: Mika.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se skloňuje ženské jméno Megha? Jde o překlad z angličtiny a děj knihy se odehrává v Americe.", "role": "user" }, { "content": "Při skloňování se vždy vychází z výslovnosti. Pokud není známý původ jména, podle kterého bychom mohli výslovnost zjistit, můžeme pouze spekulovat. Pokud budeme předpokládat, že se jméno čte [mega], pak by se mělo skloňovat pravidelně podle vzoru \"žena\", jen ve 3. a 6. pádě dochází k hláskové alternaci (jako u jména Olga): Meghy, Meze, Meghu, Megho, Meghou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám ve cvičení pro devátou třídu větu \"lesk vycházel především z bílých tašek\". Jaký slovní druh je především? Je to příslovce, nebo částice? Můžou to děti v deváté třídě vůbec poznat?", "role": "user" }, { "content": "Slovník spisovné češtiny uvádí, že výraz především lze hodnotit jako příslovce (ve významu \"zvláště, hlavně, zejména\": především jde o čas; \"nejprve, nejdříve, předně, napřed\": především chci zdůraznit, že ...), ale zároveň je možné ho chápat i jako částici zdůrazňovací (ve významu \"hlavně, zvláště\": myslí především na sebe). Rozdíl mezi oběma slovními druhy je zde velmi malý a významově se překrývají. Obě charakteristiky jsou tedy obhajitelné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám větu: \"Jde o to, že se obě strany budou zapřísahat jménem někoho jiného.\" Přijde mi zvláštní spojení budou a dokonavého slovesa. Nemělo by být, že se zapřísahají?", "role": "user" }, { "content": "Sloveso zapřísahat je nedokonavé, viz např. Slovník spisovné češtiny a Slovník spisovného jazyka českého. Budoucí čas se tedy skutečně tvoří kombinací pomocného slovesa být a infinitivu významového slovesa. Dokonavá varianta je zapřisáhnout. Tvar slovesa je tedy v pořádku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se skloňuje název Chmelištná, což je část obce Nepomyšl?", "role": "user" }, { "content": "Přestože název neobsahují kodifikační ani jiné jazykové příručky, skloňování názvu Chmelištná je neproblematické. Na základě zakončení patří k ženskému rodu a skloňuje se podle vzoru \"mladá\": do Chmelištné, na Chmelištnou atd.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se skloňuje a jaký je rod názvu místní části Dětaň? Je to část Nepomyšle. Tady se říká ta Dětaň.", "role": "user" }, { "content": "Příručky kodifikační ani standardizační Dětaň neuvádějí. Obvykle se totiž v příručkách objevují názvy obcí, ale jejich části spíše sporadicky. Vyjdeme-li ze zakončení, pak by název měl být spíše ženského rodu, protože jména obcí zakončená na -ň jsou rodu ženského: Toušeň, Lipeň, Plzeň apod. Což podporuje i to, že je Dětaň podle vás v místním úzu také rodu ženského. V tom případě se bude název skloňovat podle vzoru \"píseň\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Když máme spojení \"nade mnou\", tak nade je předložka?", "role": "user" }, { "content": "Ano, výraz nade je předložka. Častější je varianta nad. Nade je pouze vokalizovaná varianta s -e na konci, které se přidává kvůli pohodlnější výslovnosti.", "role": "assistant" } ]

[ "kořenicí", "kořenící" ]

[ { "content": "Je správně kořenicí, nebo kořenící směs?", "role": "user" }, { "content": "Jelikož jde o směs určenou ke kořenění (která mj. po většinu doby své existence nic aktuálně nekoření, ale čeká na své použití v sáčku či skleničce kdesi v kuchyni v šuplíku či na poličce), je namístě ve spojení se slovem směs použít tzv. účelové přídavné jméno kořenicí s krátkým -i- po -n-. Správně je tedy kořenicí směs.", "role": "assistant" } ]

[ "vrbátecký", "vrbatecký" ]

[ { "content": "Jakou podobu má přídavné jméno vytvořené ze zeměpisného jména Vrbátky (obec v okr. Prostějov s velkým cukrovarem)? Je vedle vrbátecký správná i podoba vrbatecký?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno vytvořené ze zeměpisného jména Vrbátky má správnou podobu vrbátecký (s dlouhým -á-). Tuto podobu uvádějí jazykové příručky (Internetová jazyková příručka, Alena Polívková: Naše místní jména a jak jich užívat) a jako jediná se také podle databáze Českého národního korpusu syn v9 vyskytuje v úzu (podoba vrbatecký s krátkým -a- nemá v korpusu syn v9 žádný výskyt).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Proč se ve slově výjimka píše v předponě dlouhé -ý- (když je vyjímat s -y- krátkým)?", "role": "user" }, { "content": "Slovo výjimka je utvořeno od slovesa vyjímat. U takto tvořených názvů od sloves s předponou vy- se v řadě případů po odvození předpona dlouží, srov. vymínit si > výminka, vyčítat > výčitka, vytknout > výtka, vyvěsit > vývěska, vyhýbat > výhybka, vyšívat > výšivka, vypustit > výpustka, a obdobně tedy i vyjímat > výjimka. (U některých slov však předpona i po odvození zůstává krátká, např. vyhlížet > vyhlídka, někdy jsou možné obě varianty, krátká i dlouhá, např. vyhrožovat > výhrůžka i vyhrůžka.)", "role": "assistant" } ]

[ "zasklený" ]

[ { "content": "Syn dostal v rámci distanční výuky za úkol vytvořit přídavné jméno od spojení za sklem. Jakou má takové přídavné jméno podobu? Může to být přídavné jméno zasklený?", "role": "user" }, { "content": "Jako řešení úlohy \"vytvořte přídavné jméno od spojení za sklem\" se sice velmi nabízí přídavné jméno zasklený, a je pravděpodobné, že paní učitelka, příp. klíč či metodická příručka toto přídavné jméno uvádějí jako řešení dané úlohy, toto řešení nicméně nelze považovat za správné. Slovo zasklený není vytvořeno od spojení za sklem, ale jde o zpřídavnělé příčestí trpné, viz sklít > zasklít > zasklen (např. okno bylo zaskleno) > zasklený (např. zasklené okno). Možná je sporné, zda tu předpona za- má čistě vidový (\"zdokonavující\") význam, Slovník afixů užívaných v češtině uvádí u předpony za-/zá- jediný takový příklad, sloveso zaplatit (pak by bylo sklít > zasklít jako platit > zaplatit); je však jisté, že předpona za- v přídavném jméně zasklený nevyjadřuje význam 'jsoucí na druhé straně (skla), na takovém místě, že mezi mnou a danou věcí je sklo'. Řešením této úlohy by mohla být jedna z uměle vtvořených variant *záskelný, *záskelní, *zaskelný, *zaskelní (možná též *zásklový či *zasklový), které jsou tvořeny na základě analogií a slovotvorných zásad češtiny, srov. následující přídavná jména, která jsou skutečně tvořena z dvouslovného předložkového výrazu, přičemž se původní předložka za přehodnocuje v předponu za-/zá-, pádový tvar jména je rozšířen o slovotvornou příponu (-n-) a pomocí adjektivní pádové koncovky (v 1. p. j. č. r. m. živ. i neživ.) -í/-ý celý změněn v přídavné jméno: zánártní (< za nártem), zahraniční (< za hranicí), zákulisní (< za kulisami), zákeřný (< za keřem) atp. Problém je, že ani jedna z uvedených variant – přestože by šlo uvažovat o jejich slovotvorné náležitosti – se reálně nepoužívá; v databázi Českého národního korpusu nelze dohledat žádný výskyt ani jedné z nich. To je také důvod, proč není jasná konkrétní podoba přídavného jména vytvořeného ze spojení za sklem. Jak je vidět z uvedených příkladů, v některých případech se předpona dlouží (zákulisní, zákeřný), v některých nikoliv (zahraniční), v některých případech má nově vzniklý tvar po příponě -n- (v 1. p. j. č. r. m. živ. i neživ.) koncovku -í (zánártní, zákulisní), v některých však -ý (zákeřný) – kromě toho v úvahu připadají i jiné slovotvorné přípony, např. -ov- (*zásklový, *zasklový). Správným řešením úlohy by tedy musela být některá z uvedených variant, nikoliv však přídavné jméno zasklený. Z celého rozboru je snad dobře patrné, že tento úkol je nedomyšlený, nešťastný, a pro školní praxi tedy zcela nevhodný.", "role": "assistant" } ]

[ "ta Bukovice", "ty Bukovice" ]

[ { "content": "Jaký rod a číslo je název Bukovice? Je to ta Bukovice, nebo ty Bukovice? Jedná se o část obce v Písařově.", "role": "user" }, { "content": "Bukovice v Písařově je název ženského rodu v jednotném čísle: ta Bukovice. Obcí i městských částí s názvem Bukovice je však víc a ne ve všech případech se musí gramatická charakteristika shodovat. U některých částí jiných obcí může být název i v množném čísle (ty Bukovice). Informace o rodě a čísle nelze bohužel vždy dohledat v příručkách nebo v jazykových korpusech. Z hlediska zakončení -ice se může jednat o obě varianty. Srov. ta Sušice v Čechách a ty Sušice na Moravě nebo kolísání ta/ty Hostivice. Vždy záleží na věcné znalosti. Zda jde o jednotné, nebo množné číslo u konkrétního názvu (ať už jde o obec, nebo jen část obce). Pokud jde o obce, gramatické údaje lze dohledat v různých příručkách, např. Internetová jazyková příručka, Naše místní jména (A. Polívková). Jde-li o části obce, jazykové příručky neobsahují všechny názvy a úzus často není průkazný, proto je někdy třeba je zjišťovat přímo u místních úřadů.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě: \"Výjimečně se vám může stát, že opomenete zajistit dostatek finančních prostředků na běžném účtu(,) a pak se splátka neprovede\"?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou mezi souřadně spojené věty oddělujeme čárkami z obou stran. V některých souvětích však není snadné určit, zda jde skutečně o vedlejší větu vloženou mezi dvě věty hlavní, nebo zda se v daném souvětí vyskytují dvě souřadně spojené věty vedlejší (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Nebyli jsme schopni odmítnout udělat(,) cokoli nám nařídili\"?", "role": "user" }, { "content": "Podřadně připojené vedlejší věty uvozené vztažnými zájmeny je třeba od řídících vět, popř. řídících výrazů, oddělit čárkami.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"anebo\" ve větě \"Sáčky je možné vložit do kruhové vazby(,) anebo do kapsy v zadní části šanonu\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu spojené souřadicí spojkou v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou. Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Myslím si správně, že -n- ve slově zákeřný je tvarotvorná nefinální přípona a že pochází z příčestí trpného?", "role": "user" }, { "content": "Segment -n- ve slově zákeř-n-ý nepochází z příčestí trpného, a nemůže tedy být nefinální tvarotvornou příponou; jde o slovotvornou příponu, neboť slovo zákeřný není odvozeno od slovesa, ale od spojení za keřem – znamenalo původně 'kdo číhá za keřem'.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nechápu, proč měly děti v diktátu slovo polyteistický, aniž jim bylo vysvětleno.", "role": "user" }, { "content": "Bohužel vám nemůžeme pomoci, nejsme didaktické pracoviště. Jazyková poradna dokáže posoudit konkrétní jazykový problém, nikoli však přiměřenost požadavků didaktického testu. Můžete se zkusit obrátit na Asociaci češtinářů (www.ascestinaru.cz).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Proč se nezjednoduší pravopis u slova \"měkký\"? Vždyť to děti nemohou pochopit.", "role": "user" }, { "content": "Úprava pravidla zápisu přídavného jména obsahujícího příponu -ký (-kk- na obou stranách morfematického švu, tj. na konci kořenu a na začátku přípony, kterou obsahují i výrazy měkkost či (na)měkko ap.), by byla žádoucí jedině v případě, kdy by došlo ke změně spisovné normy. K ní však nedošlo, a proto podobná úprava není namístě.", "role": "assistant" } ]

[ "do prdele", "doprdele" ]

[ { "content": "Potřebujeme v beletrii sjednotit psaní expresivního vyjádření doprdele / do prdele, které je v textu užíváno ve významu citoslovečného zvolání, např.: Co to doprdele / doprdele má znamenat? Co to do prdele / doprdele říkal? Autor to má oběma způsoby, myslíme, že je vhodné to sjednotit.", "role": "user" }, { "content": "Sjednocení je jistě vhodné, záleží na vás, které z variant dáte přednost. Psaní zvlášť zachycuje jak starší SSJČ (do prdele – výraz nevole nebo nesouhlasu), tak rovněž novější Slovník nespisovné češtiny (do prdele – zaklení, nadávka, odmítnutí). Doklady z ČNK ukazují, že psaní dohromady se ve významu odmítnutí, zaklení v praxi objevuje jak v beletrii, tak i publicistických textech (např. Doprdele, já si připadám starej; Kdy tady doprdele dostanem to pivo ?). Zápis zvlášť je zatím výrazně častější. Nejnovější příručka – ASSČ – uvádí obě varianty zápisu citoslovečného výrazu pro vyjádření zlosti, zděšení, zklamání, silného překvapení ap. jako rovnocenné.", "role": "assistant" } ]

[ "sex-epíl", "sexepíl" ]

[ { "content": "V beletrii jsou záměrně některá slova psána česky, protože je používá dítě. Autor chce zápisem zdůraznit jeho nepoučenost. Vím, že správně se má psát sex-appeal (se spojovníkem). Jak máme zapsat českou podobu? Se spojovníkem (sex-epíl), nebo dohromady jako jedno slovo (sexepíl)?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že toto slovo podle jazykových příruček v češtině zachovává původní pravopisnou podobu sex-appeal. Podle dokladů v ČNK tato podoba v textech jednoznačně převažuje; výrazně méně často se objevuje psaní zvlášť (sex appeal). Pokud chcete užít adaptovanou počeštěnou podobu odpovídající výslovnosti, doporučujeme psát slovo dohromady: sexepíl (doklady užití v češtině jsou však jen ojedinělé). Možná vás bude zajímat, že pravopisná podoba sexepíl se užívá ve slovenštině. Slovenské jazykové příručky ji uvádějí jako základní pravopisnou podobu užívanou namísto dřívějšího slovenského zápisu sexappeal.", "role": "assistant" } ]

[ "nade mnou", "nademnou" ]

[ { "content": "Potřebuji mít jistotu, že nade mnou se píše zvlášť.", "role": "user" }, { "content": "Ano, nejde o spřežku; předložku a zájmeno píšeme jedině zvlášť: nade mnou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Rozsah může(,) nebo nemusí být navýšen\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje věty v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"ale\" ve větě \"Rozsah může(,) ale nemusí být navýšen\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru odporovacím oddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám oddělit čárkou přívlastek ve větě \"Cílem je údržba lokalit(,) vhodných pro dudka chocholatého\"?", "role": "user" }, { "content": "Těsný přívlastek se čárkou (čárkami) neodděluje (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Zajímá nás, jaká témata čtete raději, jak se vám líbí nová rubrika nebo jaké reportáže vám chybějí\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje vedlejší věty v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Navštivte čtrnáct vrcholů Koruny nebo jen sedm libovolných míst Korunky\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím, nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Syn dostal v rámci distanční výuky za úkol vytvořit přídavné jméno od slovesa červenat se. Jakou má takové přídavné jméno podobu?", "role": "user" }, { "content": "Od slovesa červenat se lze vytvořit např. přídavné jméno červenající se.", "role": "assistant" } ]

[ "cvičicí" ]

[ { "content": "Píše se ve spojení cvičicí nářadí ve slově cvičicí po -č- krátké -i-?", "role": "user" }, { "content": "Ano, jelikož jde o nářadí určené ke cvičení (které jednak necvičí samo, vždy ho musí někdo použít, a jednak je v mnoha okamžicích své existence nevyužíváno, po skončení cvičení např. leží nevyužito v nářaďovně), je ve spojení cvičicí nářadí namístě užití tzv. účelového přídavného jména cvičicí s krátkým -i- po -č-. Správně je tedy cvičicí nářadí.", "role": "assistant" } ]

[ "[schoda]", "[zhoda]" ]

[ { "content": "Má herec, když načítá text k dokumentu, užívat výslovnost [schoda]? Domnívám se spolu s ním, že je v uměleckém světě běžnější než podoba [zhoda].", "role": "user" }, { "content": "Pokud jde o výslovnost skupiny zapisované jako \"sh\", na území Česka se lze setkat se dvěma variantami: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě: slova jako shoda, dále pak např. shnilý, shánět, shrbený, shromáždit se nebo na shledanou je náležité vyslovovat jako [schoda] i [zhoda], [schňilí] i [zhňilí], [scháňet] i [zháňet], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu \"sh\", nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas). Ústav pro jazyk český se mluvou v uměleckém prostředí, respektive např. jevištní řečí a jejími specifiky hlouběji nezabývá, avšak nedomníváme se, že by se zde asimilace znělosti typu [zhoda] obecně nepřipouštěla (zcela jiná otázka ovšem je, zda je vhodné užívat např. typicky moravský/slezský jazykový prostředek v mluvě postavy, která pochází evidentně z Čech). Jako spisovné a rovnocenné jsou obě možnosti explicitně popsány např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU. Výslovnost typu [schoda] bude v uměleckém prostředí převažovat mimo jiné proto, že z hlediska počtu jejích uživatelů celkově v české populaci převládá. Pokud jde o načítání textu k dokumentu, neplatí jistě pro tento typ projevů žádná speciální pravidla a je na každém jednotlivém mluvčím, kterou z obou spisovných podob zvolí.", "role": "assistant" } ]

[ "[schoda]", "[zhoda]" ]

[ { "content": "Jaká se v češtině vyslovuje slovo shoda?", "role": "user" }, { "content": "Na území Česka se lze setkat se dvěma variantami výslovnosti skupiny zapisované jako sh: [sch] a [zh]. Za spisovné jsou považovány obě dvě, slova jako shoda, shořet, shánět, shrbený, shromáždit se nebo na shledanou je ortoepické vyslovovat jako [schoda] i [zhoda], [schořet] i [zhořet], [scháňet] i [zháňet], [schrbený] i [zhrbený], [schromážďit se] i [zhromážďit se], [na schledanou] i [na zhledanou]. V této souhláskové skupině tedy může probíhat jak spodoba znělosti zpětná, tak postupná. Zjednodušeně řečeno výslovnost [sch] převládá v Čechách, [zh] pak na Moravě a ve Slezsku; toto rozdělení však nemusí platit absolutně, záleží rovněž na konkrétních výrazech obsahujících skupinu sh, nechovají se totiž vždy zcela jednotně (srov. např. Český jazykový atlas). Pokud mluvčí užívá podoby typu shody [schody], sházet [scházet], neliší se zvukově nijak od výrazů schody, scházet. Nebezpečí nedorozumění však ve větné souvislosti nehrozí.\nNe u všech slov, v nichž se píše skupina sh, se však dvojí výslovnostní podoba vyskytuje. Pouze [zh] je spisovné např. ve spřežkách shora, shůry, ve slovesech shladit, shluknout se, shoblovat a v podstatném jméně shluk. Připomeňme rovněž, že uvedená pravidla platí výhradně pro skupinu sh, nikoli např. zh. Zatímco sloveso shlédnout tak může mít dvě ortoepické výslovnostní podoby: [schlédnout] i [zhlédnout], sloveso zhlédnout pouze jednu: [zhlédnout].", "role": "assistant" } ]

[ "Teťana", "Tetjana" ]

[ { "content": "Jak se do češtiny přepisuje ženské rodné jméno Тетяна? Teťana, Tetjana, nebo ještě jinak?", "role": "user" }, { "content": "V češtině doporučujeme přepsat jméno Тетяна z ukrajinštiny jako Teťana (tato podoba je uvedena mj. rovněž v příručce M. Knappové Jak se bude vaše dítě jmenovat?). V transkripčních tabulkách v akademickém vydání Pravidel českého pravopisu ani v aktuálně platném nařízení vlády ze dne 25. dubna 2007, kterým se mění nařízení vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, bohužel není kombinace znaků тя v ukrajinské cyrilici explicitně zmíněna, nicméně z analogického příkladu přepisu jiného jména (Потебня = Potebňa), které je zde uvedeno, vyplývá, že v takových případech znak я neoznačuje \"ja\" (nevznikne tedy zápis Potebnja ani Tetjana), ale že dochází k měkčení předchozí souhlásky \"t\", \"d\" a \"n\" na \"ť\", \"ď\" a \"ň\" (Potebňa, Teťana).", "role": "assistant" } ]

[ "Oleh", "Oleg" ]

[ { "content": "Jak se do češtiny přepisuje jméno režiséra a občanského aktivisty Sencova: má to být Oleh, nebo Oleg?", "role": "user" }, { "content": "Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Jde totiž podle našich informací o ukrajinského režiséra, který má ovšem ruskou národnost. Záleží tedy na tom, z jakého jazyka budeme při přepisu jména zapisovaného cyrilskou abecedou jako Олег vycházet. Pokud z ukrajinštiny, pak je náležitá podoba Oleh (celé jméno: Олег Геннадійович Сенцов = Oleh Hennadijovyč Sencov), jestliže z ruštiny, tak Oleg (Олег Геннадьевич Сенцов = Oleg Gennaďjevič Sencov). Doplňme, že v ukrajinštině došlo podobně jako v češtině v historickém vývoji jazyka na rozdíl od ruštiny ke změně hlásky \"g\" na \"h\". Hláska/písmeno \"g\" se tedy v ukrajinské domácí slovní zásobě nevyskytuje, objevuje se pouze v přejímkách (kde se zapisuje jako ґ), avšak i v těch je často nahrazeno pomocí \"h\".", "role": "assistant" } ]