Datasets:

---

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 24

[ "krouž-kem", "krou-žkem" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo kroužkem? Dělí se správně krouž-kem, nebo krou-žkem?", "role": "user" }, { "content": "Slovo kroužkem se na konci řádku správně dělí takto: krouž-kem. Je‑li přítomen morfematický šev, dělíme na švu (kruh > *kruh-ek-0 > krouž-ek-0 > krouž-k-em).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo registrace?", "role": "user" }, { "content": "Slovo registrace se na konci řádku správně dělí takto: re-gi-s-t-ra-ce. Pokud není koncové -r- (ze skupiny -str-) ve slabikotvorné pozici, může se dělit před -s-, před -t- i před -r-.", "role": "assistant" } ]

[ "-zpěv-", "-pěv-" ]

[ { "content": "Je ve slově prozpěvovat -z- součástí kořene?", "role": "user" }, { "content": "Ne, segment -z- ve slově prozpěvovat je i z hlediska současné češtiny samostatná předpona z-. Ve slově prozpěvovat jsou dvě předpony pro- a z- a kořen -pěv- (existují slova o-pěv-ova-t, pěv-ec-0 aj.). V případě školní úlohy, zejm. v nižších třídách, je však nutno být tolerantní a jako správnou odpověď (s následným upřesňujícím výkladem) uznávat i to, že kořenem je celé -zpěv-. Děti se např. nemusely dosud setkat se slovem se dvěma předponami, slova opěvovat či pěvec nemusí dosud znát, protože patří do stylově vyšší slovní zásoby, příp. jde o termíny (pěvci = zpěvní ptáci) atp.", "role": "assistant" } ]

[ "prvo-uka", "prvou-ka" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo prvouka?", "role": "user" }, { "content": "Slovo prvouka se na konci řádku správně dělí takto: pr-vo-uka. Nacházejí‑li se vedle sebe dvě samohlásky, které jsou rozdělené morfematickým švem (a nejde přitom o příponu), pak dělíme na švu. Tvoří-li slabiku jediné samohláskové písmeno, neoddělujeme ho, ale připojujeme k následující slabice (odtud dělení prvo-uka, nikoliv *prvo-u-ka).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Naznačuje pořadí variant uvedených v Internetové jazykové příručce i jejich preferenci? Například u hesla \"nastálo\" je jako první uvedena podoba psaná dohromady. Je psaní zvlášť (\"na stálo\") méně doporučitelné?", "role": "user" }, { "content": "Přestože pořadí má v jazykových příručkách často určitou výpovědní hodnotu (na prvním místě jsou například v Akademickém slovníku současné češtiny uváděny frekventovanější podoby), v případě spřežek, které se mohou psát i zvlášť, pořadí preferovanou podobu nenaznačuje. Jako heslové slovo je uvedena podoba psaná dohromady, protože je tak možné ji následně lépe vyhledat.", "role": "assistant" } ]

[ "vygooglit", "vygůglit", "vygúglit" ]

[ { "content": "Mladí teď hodně používají slovo [gúgl, vygúglit]. Jak ho mám zapsat v nespisovném textu? Jde mi o to ů/ú – vygůglit, nebo vygúglit?", "role": "user" }, { "content": "Protože nejde o spisovný výraz, není jeho podoba stanovena závazně, máte jako pisatelka možnost volby. Doklady z ČNK (syn v 9) a internetu ukazují, že v praxi převažuje zápis se zachováním původní podoby základu, tj. vygooglit (328 dokladů). Přestože pravidlu o psaní dlouhé samohlásky uprostřed přejatého slova odpovídá zápis vygúglit, je tato možnost zastoupena nejméně (7x); zápis vygůglit je doložen 18x. Pro srovnání doplňujeme, že v internetovém slovníku Čeština 2.0 je zachyceno heslo strýček Gůgl také s kroužkovaným ů.", "role": "assistant" } ]

[ "konzultace", "konsultace" ]

[ { "content": "Autor píše předběžná konsultace. Není to špatně nebo poněkud zastaralé? Jak zdůvodním, že by se mělo psát konzultace?", "role": "user" }, { "content": "Podoba konsultace špatně není, ale máte pravdu, že v současném textu působí zastarale. Ve zdomácnělých slovech (převážně latinského a řeckého původu), v nichž se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], se považují za základní, stylově neutrální podoby se z. Lze je užít ve všech typech textů, proto doporučujeme volit zápis konzultace. Podoby se s jsou stylově příznakové, knižní.", "role": "assistant" } ]

[ "započíst", "započítat" ]

[ { "content": "Je správně sloveso \"započíst\", nebo by se mělo použít \"započítat\"?", "role": "user" }, { "content": "Výkladové slovníky češtiny uvádějí \"započíst\" a \"započítat\" jako varianty v rámci jednoho hesla bez jakéhokoli stylového či jiného rozlišení. Obě slovesa mají tentýž původ – stará čeština měla pro významy 'číst' i 'počítat' sloveso čísti, ve většině jiných slovanských jazyků je *čitati. Sloveso \"započítat\" je častěji užívané (zhruba v poměru 3 : 1), ale pro obě slovesa platí, že je jejich užívání rozloženo podobně – zhruba stejně se vyskytují v publicistice a oborové literatuře a znatelně méně v beletrii.\nZ toho vyplývá, že podoby \"započíst\" i \"započítat\" by měly být ve spisovném textu bezproblémově použitelné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký bude prosím správný tvar přísudku v následující větě? \"Pamětní listy a produkty si oblíbila/oblíbily česká města, státní instituce a komerční subjekty.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud přísudek předchází podmětu, máme zpravidla dvě možnosti. Buď můžeme shodu řídit všemi složkami několikanásobného podmětu, a tedy v tomto případě uplatnit pravidlo o nepřítomnosti jména rodu mužského životného – správný tvar \"oblíbily\". Druhou možností ale je shodovat přísudek s nejbližší složkou několikanásobného podmětu, zde s \"městy\" – pak bychom napsali v přísudku -a. Správně je tedy jak věta \"Pamětní listy a produkty si oblíbily česká města, státní instituce a komerční subjekty\", tak \"Pamětní listy a produkty si oblíbila česká města, státní instituce a komerční subjekty\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit s tvarem přísudku v následující větě? \"Pandemie a omezení cestování se podepsalo/podepsaly na přípravě finančního plánu.\"", "role": "user" }, { "content": "Protože přísudek v uvedené větě následuje až za několikanásobným podmětem, musí se shodovat s oběma složkami podmětu (nikoli pouze s bližší složkou), a bude mít tedy tvar množného čísla. Jelikož součástí daného několikanásobného podmětu není jméno rodu mužského životného, nýbrž jména rodu ženského (pandemie) a středního (omezení), je namístě tvar s tvrdým y, tedy \"podepsaly se\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Obsahuje následující věta výraz ve funkci přívlastku? \"Bál se, aby nebyl nikým spatřen.\"", "role": "user" }, { "content": "Nikoli. Uvedené souvětí se skládá ze dvou vět – jedné hlavní a jedné vedlejší. Ve větě hlavní je nevyjádřený podmět (on) a přísudek \"bál se\". Stejný nevyjádřený podmět je i ve vedlejší větě, v níž je přísudkem spojení \"nebyl by spatřen\" a výraz \"nikým\" je příslovečným určením původce děje, protože jde o pasivní (trpnou) konstrukci. Přívlastek se zde tedy nevyskytuje.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Díky(,) a s díky nakladatelství [jméno a příjmení] mohu být součástí týmu níže uvedené publikace\"?", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu spojené spojkou \"a\" v poměru slučovacím neoddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\"). Oddělíme je pouze v případě, že jsou spojeny beze spojky.", "role": "assistant" } ]

[ "hipík", "hippík" ]

[ { "content": "Vím, že se píše hippie se dvěma p, ale kdybych chtěla napsat [hipík], musím zachovávat dvě p, nebo mohu napsat hipík?", "role": "user" }, { "content": "Slova, která nejsou součástí spisovné slovní zásoby, nemají závazně stanovenou pravopisnou podobu. V praxi velice často dochází ke zjednodušení, proto doporučujeme volit zápis hipík – ten ostatně zachycuje i Slovník nespisovné češtiny. Jednoznačnou preferenci podoby hipík dokládá i ČNK (v syn v 9 je 1422x zachycen hipík a 280x hippík).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazem \"dostupnou\" v následující větě? \"Model je jedinou reálnou alternativou, plně odpovídající požadavkům ČR(,) dostupnou v potřebném čase s adekvátními náklady.\"", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobného větného členu (přívlastku) oddělujeme čárkou, jestliže jsou spojeny beze spojky (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "přese", "přeze" ]

[ { "content": "Je pořád ve spisovné češtině možné užít výraz přeze ve smyslu 'přes'?", "role": "user" }, { "content": "Nikdy se nepsalo přeze, náležitá psaná podoba je a vždy byla s písmenem s: přese, popř. přes.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazy \"plně odpovídající\" v následující větě? \"Model je jedinou reálnou alternativou(,) plně odpovídající požadavkům ČR, dostupnou v potřebném čase s adekvátními náklady.\"", "role": "user" }, { "content": "U daného přívlastku lze připustit dvojí chápání a považovat jej za volný či těsný, tudíž jej lze buď oddělit čárkou, nebo ponechat bez čárky. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a také na záměru pisatele.", "role": "assistant" } ]

[ "sebezbožštělá", "sebezbožžtělá" ]

[ { "content": "Ve slově sebezbožštělá chemie mám napsat žš, nebo žž?", "role": "user" }, { "content": "Náležitá podoba je sebezbožštělá; výraz souvisí s přídavným jménem božský (nikoli božzký).", "role": "assistant" } ]

[ "kvazistandardní", "kvazi standardní", "kvazi-standardní" ]

[ { "content": "Váháme, jestli se má psát kvazi standardní, nebo dohromady kvazistandardní. Se spojovníkem bychom to asi nepsali.", "role": "user" }, { "content": "Zápis obdobných slov bývá poměrně neustálený, vedle psaní dohromady a zvlášť se objevují i podoby se spojovníkem (kvazi-standarní), ty však za vhodné rozhodně nepovažujeme. Výraz kvazi může být užit jako příslovce a stát samostatně: vyjadřovat se kvazi učeně, provedli kvazi experiment, kvazi standardní odchylka. Za vhodnější však považujeme chápat komponent kvazi- jako první část složených slov (viz NASCS), analogicky ke slovům jako kvazičástice, kvazivěda apod. proto doporučujeme dát přednost psaní dohromady i výraz kvazistandardní.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následující větě? \"Světová(,) a tím i česká ekonomika byly zasaženy.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud jsou složky několikanásobného větného členu souřadně spojeny v poměru příčinném/důsledkovém, oddělujeme je čárkou (viz \"konkrétní případ\"). Čárky píšeme pouze mezi jednotlivými složkami větného členu, za druhou (poslední) složkou se čárka nepíše.", "role": "assistant" } ]

[ "resort obrany", "resort ministerstva obrany" ]

[ { "content": "Je správně \"resort obrany\", nebo \"resort ministerstva obrany\", nebo oboje?", "role": "user" }, { "content": "V pořádku jsou obě formulace. \"Resort\" je podle Slovníku spisovné češtiny jednak 'obor úřední činnosti' (např. \"patřit do resortu ministerstva školství\"), jednak i přímo 'úřad s jistou působností' (Slovník spisovného jazyka českého také píše, že \"vládní resorty\" jsou 'ministerstva'). Druhý uvedený význam je vlastně metonymický – instituce se označuje výrazem pojmenávajícím její činnost. Jednotlivé slovníky se drobně liší v tom, zda oba významy uvádějí jako samostatné, nebo ne. Pro běžnou úroveň spisovnosti, např. pro publicistiku, bychom oba významy považovali za neutrální.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám větu \"Společnost má zájem o spolupráci na produkci nejen určenou pro místní trh\". Neměl by správný tvar přídavného jména být \"určené\" (\"na produkci určené...\")?", "role": "user" }, { "content": "Pokud se přídavné jméno (\"určenou\") vztahuje k podstatnému jménu \"produkci\", je náležitý tvar \"určené\". Dané přídavné jméno plní funkci přívlastku shodného, tudíž se musí shodovat v pádě, čísle i rodě s řídícím jménem. Pokud je přívlastek postponovaný, tj. stojí až za řídícím jménem (jako v tomto případě), praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení tohoto přívlastku do pozice před řídícím jménem, tj. např. \"na určené produkci\". V rámci dané věty je též možné, že se vámi zmiňovaný přívlastek má vztahovat k řídícímu jménu \"spolupráci\" (tedy nikoli k \"produkci\"). V takovém případě by byl skutečně namístě uvedený tvar \"určenou\", ovšem pak bychom doporučovali tuto větu z důvodu přehlednosti přestylizovat (resp. u obou variant by ke srozumitelnosti věty přispěl zejména slovosledný přesun výrazu \"nejen\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka za výrazem \"vlastní\" v následující větě? \"Zkušenosti ukazují, že suverenita každé armády je nesmírně důležitá a začíná tím, že vybavení, které vlastní(,) zvládne nejen sama spravovat, ale i dále rozvíjet.\" V textu se čárka vyskytuje, ale já si myslím, že by tam být neměla. Můžete mi poradit?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou do řídící věty je třeba oddělit čárkami z obou stran (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "do-brovolník", "dob-rovolník" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo dobrovolník (jde mi o první slabiku)?", "role": "user" }, { "content": "Slovo dobrovolník se na konci řádku správně dělí takto: do-b-ro-vol-ník. Správné je tedy jak dělení do-brovolník, tak dob-rovolník. Předchází‑li -r- jakákoli souhláska a té předchází samohláska, kterou nezačíná slovo, dělíme buď před r/ř, nebo před předchozí souhláskou.", "role": "assistant" } ]

[ "event.", "ev.", "evnt." ]

[ { "content": "Jak by měla vypadat zkratka slov eventuální, eventuálně? Na internetu jsem dohledala podoby event. a evnt., v Internetové jazykové příručce se mi zkratku pro daná slova nalézt nepodařilo. Co je tedy správně?", "role": "user" }, { "content": "Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí pro výraz eventuálně pouze dvě podoby zkratek, a to event. a ev., doporučujeme proto použít jednu z těchto variant. Zkratka evnt. by mohla být pro čtenáře matoucí a neprůhledná, tu tedy nedoporučujeme užívat.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak by měla vypadat zkratka spojení \"obrázek číslo 1\"? Je možné ji zapsat s tečkami a mezerami jako \"obr. č. 1\"?", "role": "user" }, { "content": "Od spojení \"obrázek číslo 1\" je možné utvořit tzv. čistě grafickou zkratku, a to vypsáním prvního písmena slov daného spojení či charakteristické počáteční skupiny písmen. Zásadním kritériem je, aby byla utvořená zkratka pro čtenáře srozumitelná. Zkratka \"obr.\" pro slovo obrázek toto kritérium srozumitelnosti splňuje, proto je možné ji užít. Zkratku \"č.\" pro slovo \"číslo\" můžeme nalézt (spolu s alternativní podobou \"čís.\") v rejstříku zkratek ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Zároveň platí, že by se za zkráceným slovem u grafických zkratek měla psát tečka a za ní mezera, navrhovaná zkratka \"obr. č. 1\" je tedy utvořena zcela náležitě.", "role": "assistant" } ]

[ "kvaziexperiment", "kvazi experiment", "kvazi-experiment" ]

[ { "content": "Dohadujeme se, zda se má psát kvazi experiment, nebo kvaziexperiment.", "role": "user" }, { "content": "Zápis obdobných slov bývá poměrně neustálený, vedle psaní dohromady a zvlášť se objevují i podoby se spojovníkem (kvazi-experiment), ty však za vhodné rozhodně nepovažujeme. Výraz kvazi může být užit jako příslovce a stát samostatně: vyjadřovat se kvazi učeně, provedli kvazi experiment. Za vhodnější však považujeme chápat komponent kvazi- jako první část složených slov (viz NASCS), analogicky ke slovům jako kvazičástice, kvazivěda apod. proto doporučujeme psát dohromady i kvaziexperiment.", "role": "assistant" } ]

[ "kdovíkdo", "kdoví kdo", "kdo ví kdo" ]

[ { "content": "Jak se píše kdovíkoho? Dohromady, nebo zvlášť?", "role": "user" }, { "content": "Expresivní zájmenné výrazy, jejichž první část zdůrazňuje neurčitelnost, nadměrnost, můžeme psát několikerým způsobem. Vedle zápisu dohromady (kdovíkdo) je možné psát také kdoví kdo, kdo ví kdo, popř. i kdožvíkdo, kdožví kdo, kdož ví kdo (viz Internetová jazyková příručka).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kde najdu informace o shodě, pokud je podmětem zájmeno nikdo? (Například: Nikdo nejsme spokojení.)", "role": "user" }, { "content": "Případům shody, kdy je podmětem zájmeno, se věnuje Internetová jazyková příručka (Složitější případy shody přísudku s podmětem, typ Každý jsme nějak nešťastný). Analogické příklady na shodu tohoto typu najdete rovněž v Databázi jazykových dotazů.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jsou písmena G, Q, W a X souhlásky? Ve školní úloze pro druhou třídu máme rozdělit abecedu na samohlásky a souhlásky, a u těchto si nejsme jisti zařazením.", "role": "user" }, { "content": "Nejprve je třeba uvést, že je zásadní rozdíl mezi hláskou a písmenem, zjednodušeně řečeno mezi základní jednotkou zvukové realizace jazyka a jednotkou pro grafické ztvárnění jazyka. Ne vždy je mezi nimi v češtině přímočarý vztah, tj. že např. písmenu R odpovídá hláska [r]. \nZ uvedených příkladů je relativně neproblematické pouze písmeno G, které obvykle označuje souhlásku [g] (avšak v některých přejatých slovech tomu může být i jinak). Pokud jde o W, tak se jedná výhradně o písmeno, které se většinou čte jako souhláska [v]. Ostatní dvě písmena, tj. Q a X, pak označují dokonce více různých hlásek: [kv], respektive [ks] či [gz]. Vždy se sice jedná o souhlásky, avšak není možné při výuce nebrat ohled na základní rozlišování mezi písmeny a hláskami a matoucím způsobem danou problematiku nesprávně a příliš zjednodušovat. Na závěr bychom ještě chtěli doplnit, že přestože jazyková poradna není didaktické pracoviště, vnímáme mechanické rozdělování celé abecedy jako nevhodný a nepřiměřený úkol pro žáky nižšího stupně ZŠ.", "role": "assistant" } ]

[ "paraatletika", "para atletika" ]

[ { "content": "Nemám problém psát dohromady jako jedno slovo výrazy parasport, parahokej, ale platí to i ve spojení se slovem atletika? Psala bych jedině zvlášť: para atletika. Nejspíš proto, že se mi nelíbí ta dvě a.", "role": "user" }, { "content": "Komponent para-, odkazující v tomto případě k výrazům paraplegie, paraplegický, paraplegik, doporučujeme psát dohromady s příslušným základovým slovem. Dohromady se píše např. běžně užívané a vžité označení paralympiáda/paraolympiáda, paralympionik/paraolympionik, nověji přibývají výrazy jako parasport, paragolf, parahokej (parahokejista), paraflorbal (paraflorbalista). Nelze však zamlčovat, že pravopisná podoba obdobných výrazů není podle dokladů úplně ustálená, v některých případech stále převažuje psaní zvlášť, např. para lukostřelba, para plavání a rovněž para atletika, na niž jste se ptala.", "role": "assistant" } ]

[ "parasport", "para sprot" ]

[ { "content": "Potřebujeme zjistit, jestli máme psát para sport (zvlášť), nebo parasport (dohromady). Nebo jsou možné obě varianty?", "role": "user" }, { "content": "Doporučujeme psát dohromady parasport, stejně jako dohromady píšeme vžité označení paralympiáda/paraolympiáda. Komponent para- může mít ve složených slovech několik významů z různých oblastí, v tomto případě odkazuje k výrazům paraplegie, paraplegický, paraplegik.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Byla rubrika Slovo v Lidových novinách ukončena již natrvalo?", "role": "user" }, { "content": "Ano, od kolegů z oddělení současné lexikologie a lexikografie víme, že rubrika Slovo v Lidových novinách byla zrušena natrvalo. Na důvody tohoto rozhodnutí je třeba se dotázat přímo v redakci Lidových novin.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je vhodné uvádět titul FEAPCCT na volebním lístku?", "role": "user" }, { "content": "V tomto případě nejde o jazykovou problematiku, na danou otázku vám bohužel nedokážeme odpovědět. Kontexty, v nichž se daná iniciálová zkratka užívá, naznačují, že spíše než o vědecký titul, půjde o označení určité vedoucí funkce v zahraničním lékařském prostředí.", "role": "assistant" } ]

[ "čeština", "český jazyk" ]

[ { "content": "Může být v nějakém kontextu slovo \"čeština\" nespisovné? Děti ve škole měly ve větě \"Dnes jsme psali test z češtiny\" údajně nespisovné \"z češtiny\" opravit na \"z českého jazyka\". Rozuměla bych tomu, kdyby tam bylo \"z matiky\", ale takhle?", "role": "user" }, { "content": "Akademický slovník současné češtiny uvádí v hesle \"čeština\" význam 'vyučovací předmět nebo studijní obor český jazyk a literatura' bez jakéhokoli stylového příznaku, tj. považuje ho za plně spisovný, neutrální (stejně jako jiné, starší slovníky). \"Matika\" by byl jiný případ, to je skutečně slovo ze studentského slangu, tedy mimo spisovnou varietu češtiny. \"Matice\" by však byly analogické výrazy jako \"česák\", \"čeják\", \"čédina\" apod., nikoliv \"čeština\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kdo je \"košpeta\"? Slyšel jsem to užito o člověku – \"to je košpeta\".", "role": "user" }, { "content": "Výkladové slovníky češtiny heslo \"košpeta\" neobsahují, ale pár indicií k jeho významu se najít dá. Slovo je zachyceno na jednom excerpčním lístku v Novočeském lexikálním archivu v úryvku beletristického dialogu z roku 1935 \"Nemyslíte, mistře?\" – \"Nemyslím, stará košpeto, ...\". Z bezprostředně předcházející části textu románu Vladimíra Drnáka Španělská rapsodie je zřejmé, že výraz \"košpeta\" je užit jako pojmenování muže, jenž se nechává portrétovat, jeho ústa se mu na malbě zdají příliš velká a je charakterizován jako jeden z nadutců, oblečených \"v drahou maškarádu svátečních šatů\".\nČesko-německý slovník Františka Štěpána Kotta (1878–1893) uvádí u hesla \"košpeta\" jakožto podstatného jména mužského rodu význam 'ošklivec'. A Jarmila Skřivánková-Šimerková ve svém článku Odchylky a zvláštnosti řeči v Plzni a na Plzeňsku (Český lid, 1924) píše, že košpeta je \"neuctivý, ale ne zle míněný výraz pro koketu, zvláště pro méně hezkou, nebo dokonce starší\".\nVýznam slova tedy není zcela jasný, ale zdá se, že jde o výraz expresivní, negativně hodnotící a týkající se (snad) vzhledu označované osoby.", "role": "assistant" } ]

[ "pa-lla-dium", "pal-la-dium" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo Palladium? Mají být obě -ll- na stejném řádku, nebo se má slovo rozdělit mezi nimi?", "role": "user" }, { "content": "Slovo Palladium se na konci řádku správně dělí takto: pa-l-la-dium. Obě -ll- tedy můžou být jak na stejném řádku (pa-lla-dium), tak lze slovo rozdělit mezi nimi (pal-la-dium). Pokud v případě zdvojené souhlásky nejde o morfematický šev a zdvojená souhláska je v okolí samohlásek, můžeme dělit jak mezi souhláskami, tak před oběma souhláskami.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je správné použít spojku \"jakkoliv\" ve větě \"jakkoliv v životě dosáhla toho, čeho chtěla, zůstala citlivá k problémům chudých\"? Mně to moc nesedí, protože to vlastně nevyjadřuje způsob nebo míru.", "role": "user" }, { "content": "Slovo \"jakkoli(v)\" má podle výkladových slovníků češtiny kromě funkce příslovečné (v níž vyjadřuje libovolnost, namátkovost způsobu nebo míry zřetele) i funkci spojkovou, je to spojka podřadicí přípustková. Slovník spisovného jazyka českého ji vykládá synonymy ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, byť (i), i když. Novější Slovník spisovné češtiny ji v této funkci označuje za knižní. Užití v přípustkové větě je tedy zcela v pořádku, jen je vhodné zvážit stylovou rovinu textu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak by se dal vysvětlit rozdíl mezi \"korekturou\" a \"korekcí\"?", "role": "user" }, { "content": "Obě slova sdílejí původ v latinském corrēctiō 'oprava, napravení' od corrigere 'opravovat, rovnat' (podle Českého etymologického slovníku), významově se však liší. Význam podstatného jména \"korekce\" je širší, obecnější – např. Slovník spisovné češtiny ho vykládá jako 'opravu, úpravu', přičemž neshodným přívlastkem může být leccos od údajů přes dráhu družice až po oční vadu. Dalším, specifičtějším významem je 'zostřené vězení; cela se zhoršenými podmínkami'.\n\"Korektura\" je naproti tomu významově užší, konkrétnější – podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená 'opravování, opravu sazečských chyb; opravování, opravu chyb v psaném textu vůbec' nebo v druhém významu 'otisk sazby k opravě' a pojí se pouze s přívlastky jako autorská, jazyková, stránková; sazby, knihy apod. Pouze třetí význam (neuvedený však v novějším Slovníku spisovné češtiny) zachycuje 'jakýkoli opravný zásah; úpravu'.\nPokud vůbec významový překryv obou slov je reálný, pak je nejspíš okrajový. Zjednodušeně se dá říct, že \"korekce\" je jakákoli oprava či úprava a v textové a publikační sféře se pro ni používá významově specifičtější výraz \"korektura\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je správný tvar názvu města ve spojení \"doprava na území města Beroun(a)\"?", "role": "user" }, { "content": "V pořádku jsou obě varianty, tedy jak \"města Berouna\", tak \"města Beroun\". V druhém případě se jedná o tzv. nominativ jmenovací; to znamená, že skloňujeme pouze obecné jméno a vlastní jméno necháme v prvním pádě (nominativu). Nominativ jmenovací používáme zvláště tehdy, když jde o víceslovné, cizí či obtížněji skloňovatelné jméno – výhodou tohoto způsobu je, že je na první pohled patrná výchozí podoba vlastního jména. Použít ho však můžeme bez obav i v případě domácích jmen – jako ve vašem spojení. Jen doplníme, že ze stylových důvodů je vhodné v rámci téhož textu zvolit jednotný způsob.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V dolech a lomech se jako označení funkce nebo pracovního zařazení používá podstatné jméno \"závodní\". Dá se zjistit, jaké slovo za tím \"závodní\" jakoby časem vypadlo, z čeho se to zkrátilo?", "role": "user" }, { "content": "Slovníky češtiny vykládají podstatné jméno \"závodní\" významem 'vedoucí pracovník v důlních nebo průmyslových závodech', ale hypotetické původní víceslovné pojmenování, v němž snad mělo slovo \"závodní\" platnost přídavného jména, tyto zdroje neuvádějí. Je pravda, že leckterá zpodstatnělá přídavná jména lze interpretovat jako eliptická (např. třídní učitel/učitelka > třídní, vedoucí pracovník/pracovnice > vedoucí, cestující osoba > cestující), ale v některých případech je takovéto doplnění ze současného pohledu nejasné a jen potenciální (např. průvodčí).\nPokud se někdy jako předstupeň zpodstatnělého přídavného jména \"závodní\" užívalo hypoteticky původní víceslovné pojmenování, mohl to být snad \"závodní správce\". V jeho prospěch hovoří excerpční lístek Novočeského lexikálního archivu z roku 1927, který ze Slovníku veřejného práva československého cituje: \"Zákonem č. 12/1893 [...] zavedena pak instituce t. zv. závodních čili závodních správců (Betriebsleiter)\". Formulace uvedeného dokladu však nevylučuje, že slovo \"závodní\" bylo v uvedeném významu definováno a od počátku užíváno jako pojmenování jednoslovné. Doklady spojení závodní správce v našich zdrojích nenacházíme.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kterým větným členem je spojení \"šály a rukavice\" ve větě \"Je doporučováno nosit šály a rukavice\"?", "role": "user" }, { "content": "Spojení \"šály a rukavice\" v uvedené větě je několikanásobným předmětem. Předmět může záviset na slovesu nebo přídavném jménu. Ve vašem případě závisí na podmětu \"nosit\", tedy na podmětu vyjádřeném infinitivem slovesa. Na předmět \"šály a rukavice\" se ptáme: koho/co je doporučováno nosit?", "role": "assistant" } ]

[ "kožíš-ky", "koží-šky" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo kožíšky? Mělo by se dělit kožíš-ky, nebo koží-šky?", "role": "user" }, { "content": "Slovo kožíšky se na konci řádku správně dělí takto: ko-ží-š-ky. Spojení samohláska + š + souhláska + samohláska je možné dělit buď po š, nebo před š.", "role": "assistant" } ]

[ "jednost", "jednota" ]

[ { "content": "Existuje v českém jazyce slovo \"jednost\"? Viděl jsem to jako překlad anglického \"oneness\" a přišlo mi to velice podivné.", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno \"jednost\" je v dnešní čestině je zcela okrajové – v Českém národním korpusu je doloženo jen mizivě. Zachycují ho starší slovníky, ale i ty ho označují za řídké, málo užívané. Jeho význam zachycují (mimochodem velmi podobně jako u slova \"jedinost\") pomocí výkladu 'vlastnost toho, co je jedno, jediné; spojenost v jediný celek; jednota'. Právě slovo \"jednota\" je pravděpodobně jeho mnohem užívanějším konkurentem. \"Jednost\" tak může být funkční snad jen při snaze o ozvláštnění textu nebo ve specifických kontextech, např. při signalizaci analogičnosti k \"dvojnosti\", \"trojnosti\", opozice k \"mnohosti\" nebo odlišení od \"jedinosti\", jako to dělá Miloš Dokulil v článku O vyjadřování jedinosti a jedinečnosti v českém jazyce.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze použít slovo \"rozčesatelnost\", např. ve formulaci \"pro lepší rozčesatelnost vlasů\"? Nikde ve slovníku jsem to nenašla.", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno označující vlastnost zakončené na -ost lze potenciálně utvořit od prakticky jakéhokoliv přídavného jména a ve slovnících pochopitelně nebývají obsažena zdaleka všechna. Slovo \"rozčesatelnost\" je pravidelně utvořeno od přídavného jména \"rozčesatelný\", to zase od slovesa \"rozčesat\" (a to ještě od slovesa \"česat\"). Je tedy systémové, nepochybně srozumitelné, a tudíž potenciálně funkční. Jen patrně není příliš velká komunikační potřeba použít ho – v Českém národním korpusu (téměř šestimiliardovém korpusu SYN verze 10) má pouhých dvanáct výskytů. Pokud se však do nějakého textu hodí, není důvod se mu vyhýbat.", "role": "assistant" } ]

[ "kuchyň", "kuchyně" ]

[ { "content": "Jsou varianty \"kuchyň\" a \"kuchyně\" na stejné úrovni, nebo se některá z nich upřednostňuje?", "role": "user" }, { "content": "Významově jsou slova \"kuchyň\" a \"kuchyně\" do značné míry synonymní – obě nesou významy 'místnost vybavená pro přípravu jídel' a 'souprava nábytku do této místnosti', pouze u významu 'způsob úpravy pokrmů; pokrmy urč. způsobem upravené' se slovníky neshodují, zda se pro něj používá pouze \"kuchyně\", nebo i \"kuchyň\". Slovník spisovné češtiny takové rozlišení neuvádí, analýza úzu v Českém národním korpusu však ukázala, že pro způsob úpravy pokrmů se užívá jen podoba \"kuchyně\". Obě slova jsou velmi podobně často užívána, byť \"kuchyně\" je mírně obvyklejší. Pro označení místnosti nebo její nábytkové sestavy je tedy možné s úspěchem použít kterékoli z nich.", "role": "assistant" } ]

[ "po-jmů", "poj-mů" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo pojmů? Dělí se po-jmů, nebo poj-mů?", "role": "user" }, { "content": "Slovo pojmů se na konci řádku správně dělí takto: po-jmů. Je‑li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu.", "role": "assistant" } ]

[ "plískanice", "polízanice" ]

[ { "content": "Lze o počasí říct, že \"venku je polízanice\"? Patrně to má znamenat plískanice, ale to je přece něco úplně jiného.", "role": "user" }, { "content": "Tato dvě podstatná jména mají opravdu značně odlišný význam. \"Plískanice\" je podle Slovníku spisovné češtiny 'déšť se sněhem za chladného větrného počasí', kdežto \"polízanice\" (tu zachycuje jen starší Slovník spisovného jazyka českého) znamená 'zlý následek něčeho, něco velmi nepříjemného; malér'. To, že je venku plískanice, může snad pro někoho v důsledku způsobit i polízanici, ale synonymně se tato slova rozhodně užít nedají – alespoň ne s předpokladem, že jim jako synonymním bude kdokoli rozumět.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze zaměňovat buchtu a koláč jako jedno a to samé? Ve Slovníku spisovného jazyka českého jsem našel, že buchta je hranatá a koláč kulatý, ale v poslední době se to používá různě.", "role": "user" }, { "content": "Význam slov \"buchta\" a \"koláč\" se u mluvčích liší v závislosti na regionu nebo dokonce rodině. Na jedné straně je pravda, že podle výkladových slovníků češtiny se obě podstatná jména v primárním významu liší: \"koláč\" je podle Slovníku spisovné češtiny 'jemné bílé pečivo okrouhlého tvaru n. pečené na celé ploše plechu' a \"buchta\" znamená 'menší (sladké) pečivo, zprav. ve tvaru hranolu a s náplní'. Na druhé straně však právě vznikající Akademický slovník současné češtiny u slova \"buchta\" uvádí i druhý význam 'zprav. sladké pečivo, často s náplní, pečené na celé ploše plechu a pak krájené na díly', tedy synonymum jedné z podob koláče. Slovník nářečí jazyka českého navíc pro \"buchtu\" zaznamenává další významy jako 'knedlík, zpravidla z kynutého nebo bramborového těsta', 'pokrm z brambor' nebo 'hustá kaše vykrajovaná lžící'. U těchto výrazů je tedy nutné počítat s významovými překryvy a značnou variabilitou.", "role": "assistant" } ]

[ "macho", "machista" ]

[ { "content": "Lze vedle slova \"macho\" (mužský šovinista) užít taky slovo \"machista\" ve významu 'ten, který zastává postoje typické pro macha'?", "role": "user" }, { "content": "Výkladové slovníky češtiny v zodpovídání této otázky nepomohou, protože slova \"macho\" ani \"machista\" v těchto významech neobsahují. Slovník spisovného jazyka českého sice uvádí hesla machista a machismus, ale to je nikoliv [mačizmus], nýbrž [machizmus], filozofický směr charakterizovaný jako empiriokriticismus a pojmenovaný podle česko-německého fyzika a filozofa Ernsta Macha.\nDnes se však výraz \"machista\" používá ve vámi naznačeném významu. V Českém národním korpusu (SYN verze 10) má 150 výskytů, což v pětimiliardovém korpusu není mnoho a je to zhruba desetina počtu výskytů podstatného jména \"macho\", ale je zjevné, že v kontextu bývá užíváno jako neproblematicky srozumitelné. Proti jeho užívání tedy není třeba nic namítat.", "role": "assistant" } ]

[ "recenzní posudek", "recenze" ]

[ { "content": "Není sousloví \"recenzní posudek\" protimluv, když samo slovo \"recenze\" znamená 'posudek'? Vím, že se to používá, ale nevím, jestli je to správně.", "role": "user" }, { "content": "Víceslovné pojmenování \"recenzní posudek\" není protimluv, ale je to pleonasmus, tj. redundantní vyjádření. Slovo \"recenze\" totiž např. podle Slovníku spisovné češtiny má význam 'posudek, kritika (vědeckého nebo uměleckého díla)'. Recenzní posudek je pak vlastně posudkový či posuzující posudek. Přesto není třeba považovat takovéto pojmenování za chybné, a to přinejmenším ze dvou důvodů.\nZaprvé jsou pleonasmy běžnou součástí jazyka a mluvčí mnoho z nich používají, aniž by se nad jejich nepotřebnou významovou zmnožeností pozastavili – srov. např. citronová limonáda, hlavní protagonista, slavnostní vernisáž aj.\nZadruhé se pojmenování \"recenzní posudek\" užívá především ve vědeckém diskurzu, v prostředí vědeckých časopisů. V nich bývá potřeba rozlišovat, zda se mluví o recenzi/posudku coby žánru textu usilujícím o publikování, nebo o recenzi/posudku coby interním textu určeném redakci jako podklad pro rozhodnutí, zda posuzovaný text publikovat. Oba druhy textu jsou součástí recenzního řízení, ale jen pro druhý z nich platí, že vzniká výhradně pro recenzní řízení. Je tedy možné, že mimo jiné právě na to odkazuje přívlastek \"recenzní\". Snaha rozlišovat tyto dva druhy textu je pochopitelná právě proto, že slova posudek a recenze jsou do určité míry synonymní. Ostatně časopis Naše řeč standardně obsahuje rubriku, která se do roku 2017 jmenovala Posudky a zprávy a od roku 2018 se jmenuje Recenze a zprávy.", "role": "assistant" } ]

[ "komunis-tický", "komuni-stický" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo komunistický? Kde by mělo stát -s-? Na konci řádku, nebo na začátku řádku následujícího?", "role": "user" }, { "content": "Slovo komunistický se na konci řádku správně dělí takto: ko-mu-ni-s-tic-ký. Spojení samohláska + s/š + souhláska + samohláska je možné dělit buď po s/š, nebo před s/š.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo katolictví?", "role": "user" }, { "content": "Slovo katolictví se na konci řádku správně dělí takto: ka-to-lic-tví. V případě skupiny tří (případně i více) souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony respektujeme morfematický šev, a to i příponový, srov. např. analogické příklady ve výkladu v Internetové jazykové příručce (kapitola Dělení slov, 2.8 Skupiny tří souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony, bod a)): ptac-tvo, děl‑nic-tvo, za-hrad-nic-tví.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze použít slovo \"atyp\"? Má to označovat atypické řešení, v tomto případě kuchyně. Nenašla jsem ho v Internetové jazykové příručce, tak nevím, jestli se v češtině užívá.", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno \"atyp\" výkladové slovníky češtiny neobsahují. V Českém národním korpusu (SYN verze 10) najdeme 302 výskytů – řada z nich jsou názvy (klub, časopis, kapela, produkt, firma či společnost apod.), ale i tak je zřejmé, že se užívá přibližně ve vámi uvedeném významu, tj. pro něco atypického. Václav Lábus v článku Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace (Naše řeč, 4/2012) takovéto výrazy označuje za neologické univerbizáty, vykládá je tedy jako jednoslovná pojmenování vzniklá z víceslovných. Slovo \"atyp\" má navíc protějšek v podstatném jménu \"typ\".\nUniverbizáty se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny často uplatňují v běžné mluvě či v profesním a slangovém vyjadřování a bývají (byť ne nutně) nespisovné. I v případě tohoto výrazu doporučujeme obezřetnost – jeho užití ve spisovném textu není vyloučené, jeho význam bude v kontextu nejspíš zřejmý, ale pro leckterého čtenáře či posluchače může být s ohledem na svou nevelkou frekvenci a slovotvornou povahu příznakový.", "role": "assistant" } ]

[ "udělit pokutu", "uložit pokutu" ]

[ { "content": "Lze použít slovní spojení \"udělit pokutu\"? Napsal jsem to do článku, ale bylo mi namítnuto, že se prý uděluje vyznamenání, ale ukládá se trest.", "role": "user" }, { "content": "Je sice pravda, že definice významu slovesa \"udělit\" ve Slovníku spisovné češtiny '(ze své pravomoci ap.) dát jako právo, dar ap.' mírně nahrává pozitivnímu ladění, ale mezi příklady předmětových doplnění se vedle pochvaly, řádu nebo milosti uvádí i důtka. Ani udělení něčeho negativního tedy není kodifikací vyloučeno.\nŽe se pokuta mimo jiné uděluje, potvrzují i zjištění o užívání slovních spojení \"udělit/udělovat pokutu\" a \"uložit/ukládat pokutu\" v Českém národním korpusu (SYN verze 10). Podstatné jméno pokuta se (v rámci jedné věty bez ohledu na pořadí obou slov) spojuje se slovesy udělit a udělovat celkem v 38 998 případech a se slovesy uložit a ukládat v 40 762 případech. Jednoduše řečeno se konkurenční varianty užívají prakticky stejně často. Slovní spojení \"udělit pokutu\" je tedy zcela v pořádku – neodporuje významové definici v kodifikaci a je zjevně užíváno zcela běžně.", "role": "assistant" } ]

[ "chov ústřic", "pěstování ústřic" ]

[ { "content": "Má se v souvislosti s ústřicemi používat \"chov\", nebo \"pěstování\"? Mám dojem, že zvířata se chovají a rostliny se pěstují, ale u mušlí, ústřic nebo slávek se setkávám s oběma výrazy.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že někteří uživatelé češtiny striktně rozlišují pěstování (rostlinných druhů) a chov (živočišných druhů). České výkladové slovníky – Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) a Slovník spisovné češtiny (SSČ) – však výraz pěstovat vztahují jak k rostlinám, tak i ke zvířatům, přičemž novější SSČ označuje užívání slovesa pěstovat ve vztahu ke zvířatům jako řidší. Z tohoto hlediska je tedy užití výrazů pěstovat a pěstování ve spojení s ústřicemi v pořádku, navíc SSJČ význam slova ústřice vykládá jako 'mořský mlž sbíraný (nebo pěstovaný) jako lahůdka'. Abychom se zastavili ještě u druhé části vašeho dotazu, je nutné potvrdit, že v případě ústřic a slávek nelze s ohledem na věcnou znalost hovořit o chovu ve smyslu slovníkové definice, tedy o 'záměrné péči o zvířata', jelikož ústřice ani slávky příliš péče nevyžadují – rybáři pouze ponoří do vody lana, na něž se mlži přichytí a následně jsou na nich vytahováni z vody.\nInformace ze slovníků můžeme ještě porovnat s údaji o aktuálním užívání spojení slov \"chovat/chov/chování\" a \"pěstovat/pěstování\" se slovy \"ústřice\" a \"slávka\" z Českého národního korpusu SYN verze 10. Ve spojení s ústřicemi nacházíme (v rámci jedné věty bez ohledu na pořadí obou slov a jejich vzdálenost) 51× sloveso chovat, 2× podstatné jméno chování a 116× chov a oproti tomu 22× sloveso pěstovat a 24× podstatné jméno pěstování. V případě slávek je to 13× chovat a 16× chov (a žádný výskyt chování) a oproti tomu 10× pěstovat a 1× pěstování.\nZ toho vyplývá, že chování je oproti pěstování (bez ohledu na konkrétní způsob vyjádření) častěji užíváno jak pro ústřice (v poměru 3,7 : 1), tak pro slávky (2,6 : 1). Jelikož nejde o výraznou převahu jedné varianty nad druhou, považujeme obě za uzuální.", "role": "assistant" } ]

[ "na přesdržku", "napřesdržku", "na přes držku" ]

[ { "content": "Autorka chce v textu užít expresivní výraz, že něco je \"napřesdržku\". Chtěla by to psát jako jedno slovo, ale mně se to nezdá, psal bych to zvlášť. Ne jako tři slova (na přes držku), ale jako slova dvě (na přesdržku).", "role": "user" }, { "content": "U takovýchto expresivních nespisovných výrazů nebývá kodifikována žádná závazná podoba, proto se obvykle řídíme tím, jak se výraz užívá většinově. Lze tedy mluvit pouze o přijatelnější variantě. Souhlasíme s vámi, že rozdělení na tři slova vhodné není, protože není obvyklé, aby po sobě následovaly dvě předložky. Zápis dohromady (napřesdržku) se sice podle dokladů občas objevuje, avšak ani chápání obratu jako spřežky nepovažujeme za úplně šťastné. Za nejvhodnější považujeme zápis \"na přesdržku\", vytvořený analogicky podle srovnatelných syntaktických konstrukcí tvořených předložkou a podstatným jménem: je to na facku, je to na výpověď. V tomto případě by šlo o příležitostné zpodstatnělé jméno přesdržka. Tento způsob zápisu je podle dokladů nejhojnější (upozorňujeme, že výskyty všech variant jsou jen malé). Je také zaznamenán ve Slovníku nespisovné češtiny u hesla přesdržka, s významem bití, nářez, výprask. Obrat na přesdržku je vysvětlen slovy: zaslouží to potrestání.", "role": "assistant" } ]

[ "de-struu-jící", "de-stru-u-jící" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo destruující?", "role": "user" }, { "content": "Slovo destruující se na konci řádku dělí správně takto: de-struu-jí-cí. Nacházejí‑li se vedle sebe dvě samohlásky, které nejsou rozdělené morfematickým švem (nebo jde o příponu či koncovku), nedělíme je.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí německé jméno Lotta?", "role": "user" }, { "content": "Slovo Lotta lze na konci řádku rozdělit dvěma správnými způsoby – jako Lo-tta a jako Lot-ta. Pokud v případě zdvojené souhlásky nejde o morfematický šev a zdvojená souhláska je v okolí samohlásek, můžeme dělit mezi souhláskami nebo před oběma souhláskami.", "role": "assistant" } ]

[ "paralyzovaný", "paralizovaný" ]

[ { "content": "Jaké i/y se píše ve slově paral_zovaný?", "role": "user" }, { "content": "Náležitá podoba je paralyzovaný; základem je přejaté slovo paralýza, které se píše s ý, to se (po zkrácení) zachovává i v odvozených výrazech (paralyzovat, paralyzovaný). Obdobně např. analýza – analyzovat – analyzovaný.", "role": "assistant" } ]

[ "démoní", "démonský", "démonický" ]

[ { "content": "Jak by mělo znít přídavné jméno označující krev démonů? Napadlo mě slovo \"démoní\", ale v překládané knize jsou to lidé s určitou vlastností, takže by to působilo jako příliš zvířecí.", "role": "user" }, { "content": "Pomineme-li přivlastňovací přídavné jméno \"démonův\", které se pro tento účel nehodí, protože přisuzuje jedinci, nikoliv druhu či skupině, přicházejí v úvahu přídavná jména \"démoní\", \"démonický\" a \"démonský\".\nPrvní z nich slovotvorně spadá do skupiny přídavných jmen s významem přivlastnění druhu stejně jako např. \"psí\", \"kuřecí\", \"prasečí\", \"medvědí\" atp. Dojem jisté zvířeckosti je tedy u přídavného jména \"démoní\" pochopitelný. Je to však jen slovo potenciální – v korpusech ČNK řady SYN není doloženo. Vezmeme-li navíc v úvahu významově blízká slova jako např. \"ďábel\" nebo \"anděl\", shledáme, že i \"ďáblí\" a \"andělí\" jsou užívána velmi okrajově; starší výkladové slovníky je také označují za řídká.\nPřídavné jméno \"démonický\" je naproti tomu vcelku běžné, ale pochybnosti lze mít o jeho významové přiléhavosti. Podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená 'démonu vlastní; takový jako u démona; běsovský, ďábelský'. Význam 'démonu vlastní' by odpovídal popsané komunikační potřebě, ale příklady, které slovníky uvádějí, poukazují spíš na užívání ve významu 'takový jako u démona': démonická žena (tajemně svůdná), démonická tvář (ďábelsky vypadající). Z toho důvodu nelze přídavné jméno \"démonický\" pro tento případ zcela doporučit.\nKonečně přídavné jméno \"démonský\" je podle starších slovníků synonymní s posledně zmíněným, znamená 'náležící démonu, démonický' (nejnovější ho neuvádí). Slovník spisovného jazyka českého ho označuje jako řídké, analogicky tvořená přídavná jména \"ďábelský\" a \"andělský\" jsou však zcela běžná. Má-li jít o spojení s podstatným jménem \"krev\", můžeme své uvažování opřít i o přídavné jméno \"lidský\". V tomto ohledu se tedy \"démonský\" jeví jako očekávatelnější, a proto bychom ho doporučili jako nejvhodnější variantu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazem \"nebo\" v následující větě? \"Věděl jsem, že ať už Mikyho najdu(,) nebo ne, nic to nezmění.\"", "role": "user" }, { "content": "Jsou-li věty souřadně spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před spojovacím výrazem u druhé věty čárka (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Ale dnes jsem tady a vím, že jsem se nemýlila\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Je tam vlhko, ale čisto a asi dvacet lidí\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Šála mi při svlékání bundy sklouzne na zem a on ji zvedne\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ "předplatba", "před platba" ]

[ { "content": "Potřebuji se ujistit, že slovo předplatba se píše dohromady. Autor textu to opravuje na před platba.", "role": "user" }, { "content": "Slovníky výraz nezaznamenávají, protože jde o profesní výraz z administrativního prostředí. V praxi se slovo užívá poměrně běžně, rozhodně není důvod ho psát jako dvě samostatná slova. Předponu před- píšeme dohromady s příslušným slovním základem. Jako jedno slovo tedy píšeme i podstatné jméno předplatba (obdobně jako např. předpremiéra, předplatné, předtucha, předklon).", "role": "assistant" } ]

[ "farní", "farská" ]

[ { "content": "Je správně farní, nebo farská zahrada?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno farní má podle SSJČ dva významy: 1. 'souvisící s farou jako správní institucí; kolaturní', např. farní úřad, obvod, kostel (u něhož je fara), ves (v níž je fara), škola (zřízená při faře); 2. 'vztahující se nebo patřící k faře jako domu a hospodářství; farský', např. farní pole, dvůr, budova. Přídavné jméno farský má pak podle stejného slovníku tyto dva významy také, primární je tu však podle slovníku význam 'vztahující se nebo patřící k faře jako domu a hospodářství', např. farská zahrada, kuchařka, zatímco význam 'souvisící s farou jako institucí, farní' slovník označuje za řidší a uvádí k němu jediný příklad z díla Jana Nerudy – farský chrám. Tuto slovníkovou informaci lze číst tak, že slova farní a farský se používala sice záměnně, nicméně s tendencí (kterou se autoři slovníku možná snažili posílit, jistě ne ale ustavit) k vyrovnání farní = 'souvisící s farou jako správní institucí' – farský = 'vztahující se nebo patřící k faře jako domu a hospodářství'. Novější SSČ toto vyrovnání svým zpracováním hesla fara důsledně nepotvrzuje; přídavná jména farní a farský vztahuje k podstatnému jménu fara a uvádí příklady farní úřad, farní obvod, farní zahrada a farská kuchařka (doklad farní zahrada, jako jediný, jde proti výše popsanému vyrovnání). Ještě novější NASCS však oba významy explicitně odlišuje – přídavné jméno farní významově váže na faru jako instituci, zatímco přídavné farský na faru jako hospodářství. Letmá sonda do dokladů v databázi Českého národního korpusu syn v9 naznačuje, že k popsanému odlišení významu slov farní a farský sice důsledně nedošlo, ale že tendence k němu je značná. Slovo farní se obecně používá výrazně častěji (v poměru 39 502 : 4 487), nicméně obě slova mají tendenci vyskytovat se v jiných spojeních – jejich pravé kolokáty se příliš nekryjí. Mezi 15 nejčastějších pravých kolokátů přídavného jména farní skutečně patří spíš výrazy vztahující se k faře jako instituci (hvězdičkou označujeme zřejmé odchylky od této tendence), srov. charita, kostel, úřad, *zahrada, sbor, ples, *budova, kronika, *dvůr, škola, rada, sál (může sloužit faře jako instituci), vikář, společenství. Mezi 15 nejčastějších pravých kolokátů přídavného jména farský pak skutečně patří spíš výrazy vztahující k faře jako budově a hospodářství (hvězdička opět označuje zřejmé výjimky), srov. zahrada, humno, louka, náměstí, rybník, potok, les, stodola, dvůr, kopec, kuchařka, ulice, kyselka, *republika, hospodyně. Jak ale nejlépe dokládá (navíc k protipříkladům s hvězdičkami) právě spojení se slovem zahrada, není tato tendence důsledná – nad spojením farská zahrada převládá spojení farní zahrada (v poměru 2 053 : 1 449). Z daného rozboru obecně plyne to, že přídavné jméno farský lze užívat a užívá se v obou významech – lze ho vztáhnout k faře jako instituci i k faře jako budově a hospodářství, zatímco přídavné jméno farský se vztahuje k faře jako budově a hospodářství. Jako konkrétní závěr lze pak říct následující: Ve spojení se slovem zahrada lze použít jak přídavné jméno farní (není to v rozporu se slovníky ani s územ), tak přídavné jméno farský (je to v souladu s tendencí lišit přídavné jméno utvořené od fary jakožto instituce a od fary jakožto hospodářství). O něco vhodnější je snad kvůli popsané – výrazné, nicméně nedůsledné – tendenci tyto významy lišit a použít ve spojení se slovem zahrada přídavné jméno farský; nutné to však není, i spojení farní zahrada bude dokonale srozumitelné a nebude na sebe strhávat pozornost.", "role": "assistant" } ]

[ "na rovinu", "narovinu" ]

[ { "content": "Řekneme vám to na rovinu – píšeme narovinu dohromady, nebo zvlášť na rovinu? Našla jsem obě možnosti.", "role": "user" }, { "content": "Příručky (IJP, PČP, SSČ, SSJČ) výraz jako spřežku neuvádějí, doporučujeme psát jedině zvlášť: Řekneme vám to na rovinu. Přestože se s psaním dohromady v některých textech setkáváme, doklady z ČNK potvrzují, že psaní zvlášť stále výrazně převažuje.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Dcera dostala za úkol napsat zprávu. Napsala ji v budoucím čase, ovšem paní učitelka tvrdí, že zpráva musí být formulována v minulém čase, čas budoucí se prý používá pro oznámení. Opravdu je to tak?", "role": "user" }, { "content": "Současné vědecké příručky věnované stylistice explicitně neuvádějí u žánru zprávy, že nemůže být formulována v budoucím čase, ani to z výkladu nevyplývá, viz např. Současná stylistika (M. Čechová, M. Krčmová, E. Minářová, Praha 2008). Pouze následující výklad věnovaný oznámení, kde je uvedeno, že oznámení má \"obdobné charakteristické rysy jako zpráva, ale seznamuje s událostí, která teprve proběhne\" (s. 265), nepřímo naznačuje, že se zpráva týká události, která již proběhla či probíhá. I to je však spíše otázka interpretace a pojetí, protože nelze za součást definice zprávy považovat výklad věnovaný oznámení. Pokud by informace o kategorii času byla zcela zásadní, považovali bychom za pravděpodobnější, že by byla uvedena přímo v odstavci věnovaném zprávě. \nOba útvary se výrazně neliší, většinou jsou také uváděny vedle sebe jako zpravodajské útvary příbuzné, se stejnou či podobnou funkcí. Rozdíl mezi nimi je tedy podle našeho názoru minimální, a proto se v běžné jazykové praxi hranice mezi oběma útvary stírají a za zprávu se považují v běžné, např. publicistické, praxi i informace o události, která teprve proběhne, viz např. informace o plánovaných pracovních cestách ústavních činitelů apod. V souvislosti s tímto rozvolněním je třeba také upozornit na rozdíl mezi terminologickým a neterminologickým užitím slova zpráva (např. informace o plánovaných budoucích událostech jako jedna ze zpráv ve zpravodajském pořadu) a na tzv. tiskové zprávy, které právě pod označením zpráva přinášejí často i informace o událostech, které mají teprve proběhnout. \nPřestože jsme si vědomi, že ve školské praxi se rozlišování mezi oběma útvary dosud dodržuje, považujeme to spíše za formální záležitost danou lpěním na tradičním, formálním pojetí, které už však není příliš v souladu se současnou komunikační praxí. Vzhledem k minimálnímu rozdílu v obou útvarech bychom proto nepovažovali použití budoucího času za důvod, proč text nemůže být považován za zprávu.", "role": "assistant" } ]

[ "výpustných", "výpustních" ]

[ { "content": "Je správně výpustných, nebo výpustních potrubí?", "role": "user" }, { "content": "Podle výkladových slovníků (SSJČ, PSJČ) jsou slova výpustní a výpustný synonyma s významem 'vypouštěcí'; podoba výpustní je však podle obou slovníků řidší. SSJČ pak přímo uvádí souslovné technické termíny výpustné potrubí, výpustný kohout, ventil. Se slovníkovými údaji jsou ovšem v rozporu doklady z databáze Českého národního syn v9, a to obecně i konkrétně. Obecně v korpusu syn v9 lehce převažuje (v poměru 809 : 774) podoba výpustní, kterou slovníky označují za řidší. Ale i konkrétně je v témže korpusu ve spojení s podstatným jménem potrubí častější (v poměru 56 : 26) podoba výpustní, kterou – jak už uvedeno – slovníky označují za řidší. (V případě spojení s podstatným jménem kohout je tomu ale naopak, podoba výpustný tu převažuje nad podobou výpustní v poměru 41 : 13, a stejně je tomu i ve spojení s podstatným jménem ventil – podoba výpustný tu nad podobou výpustní převažuje v poměru 126 : 53). Vzhledem k uvedenému – užívání obou podob důsledně neodpovídá slovníkům, je rozkolísané a závislé na spojení s tím kterým podstatným jménem – je podle našeho názoru ve spojení s podstatným jménem potrubí možné použít obě přídavná jména – jak výpustný (na základě slovníku, zejm. SSJČ), tak výpustní (na základě úzu; doklady v korpusu syn v9). Správně je tedy jak výpustných potrubí, tak i výpustních potrubí – doporučujeme ovšem v jednom textu vždy používat jen jednu podobu.", "role": "assistant" } ]

[ "Ferniino" ]

[ { "content": "Jak se správně vytvoří přivlastňovací přídavné jméno od ženského rodného jména Fern? Je správně Ferniino svědectví?", "role": "user" }, { "content": "Individuálně přivlastňovací přídavné jméno od ženského rodného jména Fern má ve spisovné češtině (v 1. p. č. j. r. m. živ. i neživ.) správnou, pravidelnou podobu Fernin, správně je tedy (v 1. p. č. j. r. s.) Fernino svědectví.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Může být slovo \"líčení\" (jako make-up a jako soudní líčení) metonymie? Nebo homonymie?", "role": "user" }, { "content": "Oba významy, tedy 'úprava líčidlem' i 'soudní jednání, přelíčení' mají společný původ. Český etymologický slovník uvádí, že sloveso \"líčit\" (odvozené od podstatného jména \"líce\") znamená 'upravovat obličej; popisovat' a že už dávno ustálený přenesený význam lze vyložit jako 'dávat něčemu tvářnost'. S ohledem na významovou a genetickou souvislost je tedy slovo \"líčení\" nikoliv homonymní, nýbrž polysémní.\nZa metonymii bychom vztah obou významů neoznačili, neboť ta se vykládá (např. v Novém encyklopedickém slovníku češtiny) jako přenesení pojmenování na základě místní, časové nebo příčinné souvislosti – a nic z toho se zde nezdá být splněno.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je význam slova \"terno\"? Může to znamenat dosažení úspěchu nebo výhru obecně?", "role": "user" }, { "content": "Ano, dnešní význam podstatného jména \"terno\" je skutečně úspěch či zdar. Původně výraz označoval trojici čísel a sázku a výhru na ně v loterii, to už je však význam zastaralý.", "role": "assistant" } ]

[ "osmdesátka", "osmdesátiny" ]

[ { "content": "Je přípustné napsat \"na prahu mé osmdesátky\"? Korektoři mi to opravili na \"na prahu mých osmdesátin\".", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno \"osmdesátka\" můžeme považovat za spisovný výraz. Výkladové slovníky češtiny u něj uvádějí významy 'číslice 80' a 'co je jí označeno'. Starší Slovník spisovného jazyka českého ještě užití jako \"bydlí v osmdesátce\" (tj. v pokoji č. 80), \"jet osmdesátkou\" (tj. rychlostí 80 km/h) nebo právě \"dožívá se osmdesátky\" (tj. je mu/jí osmdesát let) označuje za zpravidla obecněčeská, ale novější Slovník spisovné češtiny pro ně už žádný takový příznak vydělující výraz ze spisovnosti neuvádí. Jako neutrální uvádí takovéto výrazy i nejnovější Akademický slovník současné češtiny (byť ten dosud obsahuje jen analogický výraz \"čtyřicítka\").\nNáhradou slovem \"osmdesátiny\" dochází k jistému významovému posunu – z období osmdesáti let věku se stává pouhý jeden den osmdesátých narozenin. Každopádně však můžeme říct, že pokud byla změna výrazu motivována spisovností, nebyla nutná – slovo \"osmdesátka\" je podle všeho ve spisovném textu dobře použitelné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je správně spojení \"nadšenec do historie\", nebo \"nadšenec pro historii\"?", "role": "user" }, { "content": "Slovníky vazeb podstatné jméno \"nadšenec\" neuvádějí. U slovesa \"nadchnout se\" je však uvedena vazba \"pro někoho, pro něco\", u podstatného jména \"nadšení\" vazba \"pro něco, z něčeho\". Spojení \"nadšenec pro historii\" je zcela jistě v pořádku. V praxi je však u podstatného jména \"nadšenec\" mnohem častěji užívána předložka do: \"nadšenec do někoho/něčeho\" – v Českém národním korpusu se tato vazba vyskytuje 2827x, zatímco spojení \"nadšenec pro někoho/něco\" pouze 1906x. Proto je namístě akceptovat obě varianty, tedy jak \"nadšenec pro historii\", tak \"nadšenec do historie\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit, jaký je správný tvar počítaného předmětu po desetinném čísle v následující větě? \"Průměrný věk narostl oproti roku předchozímu o 0,5 let/roku.\"", "role": "user" }, { "content": "Tvar počítaného předmětu po desetinných číslech se řídí podle desetin, setin atd., tvar počítaného předmětu je proto ve 2. p. j. č. Náležitá podoba dané věty je tedy \"Průměrný věk narostl oproti roku předchozímu o 0,5 roku\". V méně oficiálních textech (například pracovního charakteru) se počítaný předmět často objevuje ve tvaru 2. p. mn. č., případně se řídí číslovkou umístěnou za desetinnou čárkou, tedy \"Průměrný věk narostl oproti roku předchozímu o 0,5 let.\" Pro kultivovaný text je však vhodný pouze první uvedený způsob.", "role": "assistant" } ]

[ "novorozeně", "novorozenec" ]

[ { "content": "Je slovo \"novorozeně\" spisovné? Nemělo by se místo něj použít slovo \"novorozenec\"?", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno \"novorozeně\" je podle dostupných výkladových slovníků češtiny neutrální a zcela spisovné. Slovo \"novorozenec\" je s ním synonymní – např. Slovník spisovné češtiny jeho význam vykládá právě jako 'novorozeně'.\nSynonymie obou slov však není úplná, každé z nich je typické pro jiný druh textů. Český národní korpus (konkrétně nejnovější referenční SYN2020 složený rovnoměrně z publicistiky, beletrie a oborové literatury) ukazuje, že \"novorozeně\" je nejobvyklejší v publicistice (ve zmíněných druzích textu v uvedeném pořadí se vyskytuje přibližně v poměru 1,8 : 1,1 : 1), kdežto \"novorozenec\" je znatelně charakteristický především pro oborovou literaturu (vyskytuje se v poměru 1: 3,2 : 5,6). Vhodnost užití příslušného slova je tedy potenciálně ovlivněna druhem textu. Obecně však platí, že obě slova jsou spisovná.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je rozdíl mezi ústním a osobním projednáním? Může být ústní jednání telefonické? A hraje roli, jestli je z jednání pořízen zápis?", "role": "user" }, { "content": "Přídavná jména \"ústní\" a \"osobní\" pojmenovávají každé jiný aspekt skutečnosti. Ústní podle Slovníku spisovné češtiny v tomto kontextu znamená 'mluvením uskutečňovaný (× písemný)', zatímco osobní znamená 'vyžadující fyzickou přítomnost osoby, přímý'. Z toho vyplývá, že konkrétní projednání může i nemusí být zároveň ústní a osobní. (Lze si představit situaci projednání za osobní přítomnosti aktérů, kteří spolu komunikují výhradně písemně, tj. ne ústně, stejně tak se může odehrát ústní projednání, v němž aktéři nevystupují osobně, nýbrž např. prostřednictvím svých zástupců.) Významu přídavného jména \"ústní\" zajisté vyhovuje i projednání telefonické. Pořizování zápisu není z tohoto hlediska relevantní.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nemohu se rozhodnout, jaký tvar přísudku zvolit ve větě \"Při přípravě se delegace s náměstkem sešli/sešly v Bruselu\". Můžete mi prosím poradit? Ještě bych doplnila, že \"delegace\" je zde v čísle jednotném.", "role": "user" }, { "content": "Jestliže se ve větě vyskytuje několikanásobný podmět s předložkou s (se), nastává zvláštní situace, kdy jsou složky tohoto podmětu významově na stejné úrovni, ale formálně nikoli. V takových případech lze shodu řídit dvojím způsobem – buď podle obou jmen (a tedy zde uplatnit pravidlo o přednosti rodu mužského životného), tj. \"Při přípravě se delegace s náměstkem sešli v Bruselu\", nebo pouze podle jména v prvním pádě (zde \"delegace\"): \"Při přípravě se delegace s náměstkem sešla v Bruselu\". Obě varianty jsou rovnocenné, můžeme se rozhodnout pro kteroukoli z nich. Tvar přísudku s tvrdým y, tedy \"Při přípravě se delegace s náměstkem sešly v Bruselu\", by bylo možno volit v případě, že by jméno \"delegace\" bylo v čísle množném.", "role": "assistant" } ]

[ "jaký", "který" ]

[ { "content": "Měla by mít matematická úloha znění \"Jakou vlastnost splňuje funkce x?\", nebo \"Kterou vlastnost splňuje funkce x?\", když následuje výběr z možných odpovědí?", "role": "user" }, { "content": "V primárním významu se zájmena \"jaký\" a \"který\" liší: Tázací \"jaký\" podle Slovníku spisovné češtiny vyjadřuje otázku po vlastnosti, kvalitě, zatímco \"který\" otázku po výběru či vyčlenění něčeho z daného souboru. Pokud tedy po vaší otázce následuje výběr z možností, odpovídalo by mu lépe zájmeno \"který\".\nPodotýkáme však, že obě zájmena své funkce do určité míry sdílejí. Tentýž slovník uvádí ve druhém významu zájmena \"jaký\" příklad \"jaký máme měsíc?\" a jeho význam v tomto užití vykládá právě zájmenem \"který\", neboť očekávanou odpovědí nemá být cokoliv, nýbrž jeden z dvanácti měsíců roku. Rozlišování obou zájmen tedy v praxi nemusí být zcela ostré, a je-li z kontextu míněný význam zřejmý, takováto neprototypická užití nepovažujeme za chybná.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je ve větě \"Bývá poslední\" přísudkem celé spojení \"bývá poslední\"?", "role": "user" }, { "content": "Ano, v uvedené větě je přísudek jmenný se sponou, který se zde skládá z určitého tvaru sponového slovesa být (\"bývá\") a jmenné části v podobě přídavného jména (\"poslední\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je potřeba na zvonek vypisovat i rodná jména manželů?", "role": "user" }, { "content": "V tomto případě nejde o jazykový dotaz, je zcela na zvážení pisatele, zda chce na zvonku uvést plná jména obyvatel bytu/domu či jen jejich příjmení.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi poradit, co v oblasti umění znamená perská spojka? Může jít o koberec?", "role": "user" }, { "content": "Bohužel, ani v jazykových příručkách, ani v encyklopediích, které máme v jazykové poradně k dispozici, se nám nepovedlo dané spojení nalézt. Je možné, že se jedná o typ perského koberce, nemůžeme však tuto domněnku podložit žádnou konkrétní informací.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Doporučili byste mi odborníka pro starou češtinu?", "role": "user" }, { "content": "Bohužel vám nemůžeme doporučit konkrétní osobu, můžete však zkusit oslovit s prosbou o radu naše kolegy z oddělení vývoje jazyka. Veškeré kontaktní informace jsou zveřejněny na webových stránkách ÚJČ.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi pomoci s určováním slovesných tvarů aoristu a imperfekta v Dalimilově kronice?", "role": "user" }, { "content": "Bohužel, tato žádost přesahuje možnosti a zaměření jazykové poradny. Doporučujeme vám řešit danou úlohu například pomocí příručky Hany Marešové Základy historické mluvnice češtiny s texty k rozboru.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit s čárkami v následujícím souvětí? Karel(,) co už nemá aťas(,) paní(,) co nemůže na nohy, je v depresi a chlastá(,) a já.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu (vedlejší věty) vloženou (vložené) do řídící věty je třeba oddělit čárkami z obou stran (viz \"konkrétní případ\"). V tom případě se čárka může dostat i před souřadicí spojovací výrazy, které spojují věty či větné členy v poměru slučovacím.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v následující větě? \"Imitace kamene může mít strukturu na povrchu zvlněnou, ale neporézní(,) a působí velmi realisticky.\"", "role": "user" }, { "content": "Pisatelé mají někdy tendenci klást čárku za poslední složku několikanásobného větného členu. Výčet těchto složek často mylně považují za vsuvku nebo jinou volně vloženou konstrukci. V souřadných spojeních složek několikanásobných větných členů je však náležité oddělovat pouze jednotlivé složky mezi sebou, nejsou-li spojeny souřadicími spojkami v poměru slučovacím. Za druhou (poslední) složkou už se čárka nepíše (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v následující větě? \"Při práci s myší, ale i s klávesnicí(,) zabraňuje ohýbání zápěstí dozadu.\"", "role": "user" }, { "content": "Pisatelé mají někdy tendenci klást čárku za poslední složku několikanásobného větného členu. Výčet těchto složek často mylně považují za vsuvku nebo jinou volně vloženou konstrukci. V souřadných spojeních složek několikanásobných větných členů je však náležité oddělovat pouze jednotlivé složky mezi sebou, nejsou-li spojeny souřadicími spojkami v poměru slučovacím. Za druhou (poslední) složkou už se čárka nepíše (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následující souvětí? \"Definujeme, jak má vypadat úspěch a jak velké je riziko, které jsme připraveni podstoupit.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší věty souřadně spojené v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Pouze pokud jsou spojeny beze spojek, píšeme mezi nimi čárku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Podle čeho mám řídit tvar přísudku ve vedlejší větě následujícího souvětí? \"Poslední víkend se sjíždějí tisíce návštěvníků, aby si užily/užili atmosféry.\"", "role": "user" }, { "content": "Pokud je v první větě souvětí výraz označující počet (zde \"tisíce návštěvníků\"), je možné shodu v dalších větách souvětí (ať už hlavních, či vedlejších) řídit buď podle formy, tedy podle daného číselného výrazu (\"Poslední víkend se sjíždějí tisíce návštěvníků, aby si užily atmosféry\"), nebo uplatnit shodu podle smyslu (\"Poslední víkend se sjíždějí tisíce návštěvníků, aby si užili atmosféry\"). Obě řešení jsou tedy v pořádku. V rámci jednoho textu je dobré zachovat jednotnost a používat jen jednu z uvedených možností.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je možné použít v textu pro slovo případně zkratku příp.?", "role": "user" }, { "content": "Zkratka příp. je uvedena ve Slovníku zkratek, pro čtenáře by měla být dostatečně průhledná, proto ji v textu můžete použít.", "role": "assistant" } ]

[ "TJ", "T.J." ]

[ { "content": "Jak má vypadat správná podoba zkratky pro spojení tělovýchovná jednota? Na internetu jsem našla rejstřík sokolských žup, kde se zkratka uvádí s tečkami v podobě T.J., doposud jsem se ale setkávala s podobou bez teček, tedy TJ. Proběhla snad změna pravidel?", "role": "user" }, { "content": "Pokud zkracujeme spojení slov pomocí jejich počátečních písmen, tvoříme zpravidla tzv. iniciálovou zkratku, která se zapisuje velkými písmeny bez teček a mezer. Spojení tělovýchovná jednota by se tak mělo zkracovat jako TJ, tato zkratka je ostatně uvedena např. v rejstříku zkratek Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Psaní s tečkami by bylo přípustné jen za předpokladu, že by se jednalo o zkratku čistě grafickou. V takovém případě by z každého slova zkracovaného spojení byla uvedena část (v tomto případě jen první písmeno) a zbytek by byl nahrazen tečkou. Písmena uvedená v takovéto grafické zkratce by ale musela být malá (tedy t. j.), varianta s velkými písmeny a tečkami tedy neodpovídá pravidlům.", "role": "assistant" } ]

[ "GA ČR", "GAČR" ]

[ { "content": "Měla by se psát zkratka Grantové agentury České republiky s mezerou v podobě GA ČR, nebo bez mezery ve formě GAČR?", "role": "user" }, { "content": "Pro označení Grantové agentury České republiky můžeme využít tzv. iniciálovou zkratku, tvořenou počátečními písmeny slov obsažených ve zkracovaném spojení. V tomto případě půjde zároveň o zkratku složenou, jejíž součástí je běžná zkratka ČR, ale zároveň i zkratka GA pro spojení grantová agentura. Složené zkratky se pro přehlednost obvykle člení mezerami, proto doporučujeme volit podobu GA ČR.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak mám přepsat zápisky svých předků psané dialektem? Existuje na to nějaká norma? Jde o text bez diakritiky a velkých písmen. Nechci ho převádět do spisovného jazyka, jen aby byl čitelný.", "role": "user" }, { "content": "Existují příručky, které se věnují jednotlivým nářečím, ty se však zaměřují zejména na jeho lexikum. Pro daný text vám sice nemůžeme nabídnout konkrétní doporučení, inspiraci, jak pracovat s nářečním textem, však možná naleznete v elektronicky dostupném Českém jazykovém atlasu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Proč se nemohou zavést výrazy Pólsko a Protipólsko jako česká pojmenování Arktidy a Antarktidy?", "role": "user" }, { "content": "O úpravu kodifikační příručky, např. výkladového slovníku, nelze \"zažádat\", neboť příručky tohoto typu by v ideálním případě měly zachycovat široce sdílenou jazykovou normu, tedy jak jsou jednotlivé jazykové prostředky akceptovány v jazykovém společenství. Proto změnám kodifikace vždy předchází vědecký výzkum. Jazykové příručky v současné době výrazy Pólsko a Protipólsko neuvádějí, neboť tato (uměle vytvořená) slova nejsou v češtině v uvedených významech užívána.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Měli byste říct veřejným činitelům, aby nepoužívali spojku \"abysme\". Je to ostuda.", "role": "user" }, { "content": "Účelem Ústavu pro jazyk český je uskutečňovat vědecký výzkum v oblasti českého jazyka a jazykového vzdělávání, přispívat k využití výsledků výzkumu a zajišťovat infrastrukturu výzkumu včetně specializované výuky jazyků. ÚJČ proto rovněž vyvíjí aktivity k podpoře kultivovaného projevu, a to formou doporučení – ať už v podobě popularizačních textů, či vystoupení v médiích, prostřednictvím přednášek pro veřejnost, v neposlední řadě vydáváním jazykových příruček. Dozor nad \"čistotou\" či \"správností\" jazyka (a to nejen v případě veřejných činitelů, ale ani v médiích a jiných oblastech), však předmětem činnosti ÚJČ není.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Velice mě zlobí, když od moderátorů, novinářů, učitelů a kněží slýchám spojku \"abysme\". Lze proti tomu něco dělat?", "role": "user" }, { "content": "Proti danému problému nelze dělat nic jiného než se snažit působit ve prospěch kultivovaného projevu. Ústav pro jazyk český tak činí formou doporučení, ať už v podobě popularizačních textů, či vystoupení v médiích, prostřednictvím přednášek pro veřejnost, v neposlední řadě vydáváním jazykových příruček.\nČlenové oddělení stylistiky rovněž dlouhodobě spolupracují s veřejnoprávní televizí a vytvářejí pro ni pravidelné analýzy.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně vyslovuje název papežského vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (pro církev a papeže)?", "role": "user" }, { "content": "Bohužel, v příručkách, které má jazyková poradna k dispozici, jsme odpověď nenalezli, doporučujeme vám obrátit se na latiníky.", "role": "assistant" } ]

[]

[ { "content": "Má Ústav pro jazyk český kanonizovaný překlad pro spojení green deal? Jaký překlad z existujících vnímáte jako nejlepší?", "role": "user" }, { "content": "Ústav pro jazyk český se překlady nezabývá, jazyková poradna vám může pomoci například s porovnáním frekvence různých variant překladu v korpusových databázích, které reflektují současný úzus.", "role": "assistant" } ]

[ "pokladnice" ]

[ { "content": "Existuje slovo pokladnice ve smyslu paní pokladní?", "role": "user" }, { "content": "Ano, slovo pokladnice uvádějí výkladové slovníky, nikoliv však ve významu 'paní za pokladnou', ale jako ženský protějšek slova pokladník, tedy ve významu 'žena, která spravuje finance (přijímá a vydává peníze ap.)', např. pokladnice spolku. Přechýlená podoba pokladnice se kvůli homonymii se slovem pokladnice ve významu 'schránka pro ukládání cenností' užívá zřídka, obvykle se volí nepřechýlená podoba, popř. označení (ta) pokladní, její užití tím však rozhodně není vyloučeno.", "role": "assistant" } ]