Datasets:

---

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 24

[ "newyorkský", "newyorský" ]

[ { "content": "Je správně newyorkský, nebo newyorský?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno vytvořené od zeměpisného jména New York má správnou podobu newyorský (bez -k-). U jmen tohoto typu se koncové ‑k odsouvá.", "role": "assistant" } ]

[ "vitamin", "vitamín" ]

[ { "content": "Nemůžeme se dohodnout, zda máme psát, že výrobek obsahuje komplex vitaminů, nebo vitamínů.", "role": "user" }, { "content": "Obě varianty jsou v pořádku. V souladu s Dodatkem k PČP je možné psát jak krátce vitamin, tak dlouze vitamín.", "role": "assistant" } ]

[ "a. s.", "a.s.", "s. r. o.", "s.r.o." ]

[ { "content": "Mají se psát zkratky slovních spojení \"akciová společnost\" a \"společnost s ručením omezeným\" s mezerami, nebo bez mezer?", "role": "user" }, { "content": "Zkratky slovních spojení \"akciová společnost\" a \"společnost s ručením omezeným\" se tvoří tak, že se ponechávají začátky zkracovaných slov a to, co se vynechává, se nahrazuje tečkami. Jelikož se podle pravidel českého pravopisu po interpunkčním znaménku píše mezera (nebo jiné interpunkční znaménko), \"akciová společnost\" se zkracuje jako \"a. s.\" a \"společnost s ručením omezeným\" jako \"s. r. o.\" nebo \"spol. s r. o.\". Zákon č. 90/2012 S., o obchodních korporacích, bohužel v rozporu s pravopisnými pravidly češtiny uvádí pro \"akciovou společnost\" v § 243 mj. zkratku \"a.s.\" (bez mezery po tečce) a pro \"společnost s ručením omezeným\" v § 132 mj. zkratku \"s.r.o.\". V textech, které nemají právní charakter, přesto doporučujeme psát tyto zkratky v souladu s českým pravopisem, tj. s mezerami po tečkách, a to i v případech, kdy jsou konkrétní společnosti v obchodním rejstříku zapsány jinak.", "role": "assistant" } ]

[ "stržený", "ztržený" ]

[ { "content": "Sepisuji rozhovor se sportovkyní a mám v něm následující souvětí: \"Takový malý úraz, jako byl třeba stržený mozol na ruce, se přehlížel.\" Měla bych napsat \"stržený\", anebo \"ztržený\"?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno stržený je odvozeno od slovesa strhnout (respektive od jeho trpného příčestí stržen), které má dle Slovníku spisovného jazyka českého i Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost význam 'trhnutím odstranit, prudce sundat'. Uplatňuje se tu tedy obecný význam 'shora dolů' nebo 'z povrchu pryč', který je signalizací psaní předpony s(e)-. SSJČ sice uvádí i přídavné jméno ztržený, to je ale odvozeno od slovesa ztrhnout, které má význam 'poškodit, zničit přílišným namáháním, přepětím', z kontextu uvedeného souvětí je však patrné, že o tento význam v daném případě nejde. Náležitý je proto zápis \"stržený mozol\" s předponou s-.", "role": "assistant" } ]

[ "skousnout", "zkousnout" ]

[ { "content": "Sepisuji rozhovor se sportovkyní a mám v něm následující větu: \"Během svých aktivních let jsem musela mnohokrát skousnout zuby.\" Mám napsat \"skousnout\", anebo \"zkousnout\"?", "role": "user" }, { "content": "Slovesa (a slova od nich odvozená) s významem 'směřování dohromady' či 'zmenšení objemu, až zániku' se píší s předponou s(e). Protože uvedené sloveso v sobě zahrnuje právě onen první význam (při skousnutí se čelisti přibližují směrem k sobě), náležitý je zápis s předponou s(e), tedy \"skousnout\".", "role": "assistant" } ]

[ "z Kozlíkova rodu", "s Kozlíkova rodu" ]

[ { "content": "Ve filmu Markéta Lazarová jsem zahlédl titulek se spojením \"o tom, jak dva bratři s Kozlíkova rodu lovili na říšské silnici\". Zarazilo mne, že v něm byla užita předložka s. Nemělo by se to psát spíše \"bratři z Kozlíkova rodu\"?", "role": "user" }, { "content": "S druhým pádem se pojí standardně a bezpříznakově předložka z(e). Jen v případech, kdy pisatel cítí potřebu zdůraznit význam 'z povrchu pryč' nebo 'po povrchu dolů', lze užít také předložku s(e), která je však vnímána jako zastaralá. Uvedené spojení ale ani jeden z těchto významů nevyjadřuje, proto je náležité psaní s předložkou z(e), tj. \"bratři z Kozlíkova rodu\". Je tedy možné, že se do filmu dostala chyba, případně že bylo užití předložky s(e) uměleckým záměrem.", "role": "assistant" } ]

[ "ze-jména" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo zejména? Je správné dělení ze-jména? A lze případně slovo dělit i jinak?", "role": "user" }, { "content": "Slovo zejména se na konci řádku správně dělí takto: ze-jmé-na. Je-li ve spojení samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu. Odtud tedy dělení ze-jmé-na (ze- je předpona, hlásky/písmena -jmé jsou začátkem kořene).", "role": "assistant" } ]

[ "kotovaný", "kótovaný" ]

[ { "content": "Má se v burzovním kontextu psát o \"kotované\", nebo \"kótované\" společnosti?", "role": "user" }, { "content": "Jazykové zdroje jsou v otázce pravopisného rozlišování významů slov \"kotovaný\" a \"kótovaný\" nejednotné. Kromě zmíněného ekonomického významu 'opatřený cenou, kurzem' je ve hře ještě geografický či geodetický význam 'opatřený kótami' (tedy čísly udávajícími svislou vzdálenost bodu od základní plochy/roviny srovnávací). Dosud nejnovější kompletní Slovník spisovné češtiny obsahuje jen sloveso \"kótovat\", a to pouze v ekonomickém významu. Jeho předchůdce, Slovník spisovného jazyka českého, obsahuje totéž sloveso a také odvozené přídavné jméno \"kótovaný\" naopak jen ve významu geografickém/geodetickém. Ještě starší Příruční slovník jazyka českého zase uvádí pro oba významy jen sloveso \"kotovati\". Oba významy zaznamenává ještě Nový akademický slovník cizích slov, avšak u hesla \"kótovat\" (a v obou významech zaznamenává i přídavné jméno \"kótovaný\").\nJediné dva zdroje, které oba významy pravopisně odlišují, jsou školní Pravidla českého pravopisu a v návaznosti na ně Internetová jazyková příručka. S oporou o ně doporučujeme odlišovat slovo \"kotovaný\" v ekonomickém významu od slova \"kótovaný\" ve významu geografickém/geodetickém. Ani při opačném užití však v reálném kontextu nedorozumění patrně nehrozí.", "role": "assistant" } ]

[ "mimka" ]

[ { "content": "Existuje přechýlená podoba mimka (k mim)? Lze ji používat?", "role": "user" }, { "content": "Ano, přechýlená podoba slova mim je mimka. Jde o jedinou možnost, jak v souladu se slovotvornými zásadami češtiny vytvořit přechýlenou podobu slova mim. Výkladové slovníky podobu mimka sice neuvádějí, je však zachycena v Internetové jazykové příručce a doklady v databázi Českého národního korpusu syn v8 svědčí o tom, že se reálně používá (podoba mimka je zde doložena 78×). Slovo mimka je tedy zcela v pořádku a je možné ho v případě potřeby kdykoliv bezpečně používat.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám větu \"Sestra Helena se podívala\". Je podmětem celé spojení \"sestra Helena\", nebo pouze \"sestra\"?", "role": "user" }, { "content": "Naprosto jednoznačné řešení vám bohužel nemůžeme poskytnout, protože české mluvnice se na něm neshodnou, a také nevíme, jak postupuje školská praxe. Spojení, v němž je jedna skutečnost (osoba) označena několika slovy s toutéž syntaktickou platností, se ale obvykle analyzují jako jeden, takzvaný komplexní větný člen. V některých mluvnicích bývají tato spojení chápána jako určitý typ přístavku, jiné je označují jako specifický případ tzv. determinační souřadnosti. Základní mluvnice českého jazyka (Styblík, Čechová, Hauser, Hošnová, 2005, SPN), která shrnuje učivo v rozsahu základního a středního vzdělávání, doporučuje určovat zmíněné spojení jako jeden větný člen. Přikláněli bychom se tedy k řešení určit celé spojení \"sestra Helena\" jako podmět.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Nařídil mu, aby mě přivedl živého nebo mrtvého\"?", "role": "user" }, { "content": "Pokud spojka \"nebo\" souřadně spojuje složky několikanásobného větného členu v poměru slučovacím (resp. tzv. eventualitním), nepíšeme před ní čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" ve větě \"Využijte náš výprodej(,) a pořiďte si nový šatník\"?", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru slučovacím čárkou neoddělujeme, jsou-li spojeny souřadicími spojkami (viz \"konkrétní případ\"). Jestliže jsou spojeny beze spojek, oddělují se čárkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Letní slevy(,) které vás posadí na zadek\"?", "role": "user" }, { "content": "Podřadně připojené vedlejší věty uvozené vztažnými zájmeny je třeba od řídících vět, popř. řídících výrazů, oddělit čárkami (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo počátcích?", "role": "user" }, { "content": "Slovo počátcích se na konci řádku správně dělí takto: po-čát-cích. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu. Po- je předpona, -čát- je kořen a -c- ve zbylé slabice -cích je slovotvorná přípona, odtud tedy dělení po-čát-cích.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak je možné prokázat, že nějaké slovo existuje? Je v takovém případě rozhodující jeho zařazení do slovníku?", "role": "user" }, { "content": "Zjednodušeně lze říci, že existence slova je úzce spjatá s jeho užíváním. Výkladové slovníky češtiny jsou vždy limitované svým rozsahem (který je jedním z koncepčních hledisek při vytváření slovníku) a nikdy nemohou obsáhnout celou slovní zásobu. Obvykle jsou do slovníku zařazována slova s vysokou frekvencí, současně je však slovníkový heslář doplňován i o výrazy řidší, avšak důležité z hlediska představení slovní zásoby v její pestrosti a šíři. (Jde např. o termíny, expresivní výrazy či slova vázaná na určité časové období.) Určitou představu o užívání konkrétního výrazu nám může podat i databáze Českého národního korpusu, ani ten však nezahrnuje úplně všechna česká slova, mimo jiné proto, že jsou tvořena stále nová (ne všechna se však v úzu udrží).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Synovi byl v hodnoceném testu stržen jednak bod za chybnou odpověď, jednak za chybějící správnou odpověď.", "role": "user" }, { "content": "Bohužel vám nemůžeme pomoci, způsob vyhodnocování didaktických testů je v kompetenci organizací, které je vytvářejí a zpracovávají.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kdy vznikla členicí znaménka, například tečka a čárka?", "role": "user" }, { "content": "Jana Pleskalová a Pavel Kosek v Novém encyklopedickém slovníku češtiny (heslo Spřežkový pravopis) uvádějí, že počátky interpunkce lze v evropské kultuře klást již do antiky, interpunkční systém se však ustálil až během středověku a zejména v raném novověku. Podrobnější informace o vývoji interpunkčních znamének naleznete tamtéž, dílčím způsobem se mu věnoval i Miloslav Sedláček ve svých článcích pro časopis Naše řeč Miloslav Sedláček ve svých článcích pro časopis Naše řeč (K vývoji českého pravopisu, část 1, NŘ 76, 1993, č. 2, s. 57–71, K vývoji českého pravopisu, část 2, NŘ 76, 1993, č. 3, s. 126–138.)", "role": "assistant" } ]

[ "zábavní", "zábavný" ]

[ { "content": "Ve spojení účinkoval v zábavn*ch pořadech je správně zábavních, nebo zábavných (nebo obojí)?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno zábavní znamená 'určený, sloužící k zábavě', zatímco přídavné jméno zábavný má význam 'poskytující zábavu'. Přídavné jméno zábavní tedy vyjadřuje účel či záměr (pořad má být zábavný, má bavit), zatímco přídavné jméno zábavný vyjadřuje hodnocení (pořad někoho baví, je ve svém cíli či záměru úspěšný). Ve spojení s podstatným jménem pořad a ve větě účinkoval v zábavn*ch pořadech je tedy se vší pravděpodobností správné použít přídavné jméno zábavní (nevíme, jestli všechny pořady byly opravdu zábavné, ale můžeme soudit, že jejich cílem či záměrem bylo bavit).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Poradíte mi prosím, jaký tvar by měl mít přísudek v následující větě? \"Bankomaty a George se spojily/spojili.\" Mám považovat \"George\" za jméno rodu mužského životného, a tudíž volit měkké i, nebo spíše brát v potaz, že jde o aplikaci, a rozhodnout se tedy pro tvar s tvrdým y?", "role": "user" }, { "content": "Jestliže je součástí několikanásobného podmětu jméno rodu mužského, které má funkci názvu firmy, značky apod., je těžké rozhodnout, zda s tímto jménem zacházet jako se jménem osoby, nebo firmy/značky. V nejednoznačných případech nelze vyloučit dvojí možnost řešení shody. V uvedené větě bychom se spíše přikláněli k \"neživotnosti\" tohoto jména, protože jde o název aplikace, nikoli firmy či značky, která by podle smyslu zahrnovala mnoho \"životných\" osob. Věta by tedy zněla \"Bankomaty a George se spojily\". Ovšem ani řešení s měkkým i bychom nehodnotili nutně jako chybné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazem \"nebo\" ve spojení \"Ať chcete(,) nebo ne, ...\"?", "role": "user" }, { "content": "Jsou-li věty souřadně spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před spojovacím výrazem u druhé věty čárka (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"či\" ve spojení \"ať tak(,) či onak\"?", "role": "user" }, { "content": "Jsou-li složky několikanásobného větného členu spojeny dvojitými spojovacími výrazy, píše se před druhou složkou dvojitého spojovacího výrazu čárka (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo Pontský (Pilát Pontský)?", "role": "user" }, { "content": "Slovo Pontský se na konci řádku správně dělí takto: Pont-ský. V případě skupiny tří (případně i více) souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony respektujeme morfematický šev (a to i příponový), odtud tedy dělení Pont-ský (Pont- je kořen a -sk/ý přípona).", "role": "assistant" } ]

[ "sel-hání", "se-lhání" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo selhání? Mělo by se dělit sel-hání, nebo se-lhání?", "role": "user" }, { "content": "Slovo selhání se na konci řádku správně dělí takto: se-lhá-ní. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu – odtud tedy dělení se-lhání (se- je předpona a -lh- je kořen).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je prosím rozdíl mezi přívlastkem těsným a volným? A jak se to promítá do interpunkčního řešení?", "role": "user" }, { "content": "Přívlastek volný je tzv. významově nerestriktivní, to znamená, že tento přívlastek nezužuje významový rozsah řídícího podstatného jména. V psaném textu se odděluje čárkou, případně čárkami z obou stran, je-li vložen, např.: \"Tato kniha, napsaná na konci 60. let, patří k nevýznamnějším autorovým počinům. Lidové noviny jsou nejstarší český deník, založený roku 1893\". Těsný přívlastek (tzv. významově restriktivní) přináší podstatnou informaci, která je v dané situaci a kontextu nezbytná pro jednoznačné porozumění větě, nelze ji vynechat, např.: \"Práce odvedená našimi zaměstnanci se setkala s uznáním a oceněním (= tj. nikoli jakákoli/kterákoli práce, ale pouze ta, kterou odvedli naši zaměstnanci). Uchazeči uvedení na seznamu předloží občanský průkaz (= tj. pouze ti uchazeči, kteří jsou uvedení na seznamu, nikoli všichni)\". Odlišení přívlastku volného od těsného je někdy věcně důležité, proto je v některých větách teoreticky možná obojí interpunkce, ale významové vyznění je různé, např.: \"Potraviny, koupené v obchodním domě, jsem uložil do ledničky (= všechny potraviny jsem nakoupil v obchodním domě a uložil do ledničky) × Potraviny koupené v obchodním domě jsem uložil do ledničky (= ty potraviny, které jsem koupil v obchodním domě, jsem uložil do ledničky)\". Záleží tedy na kontextu a zamýšleném obsahu sdělení.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit s čárkami v následující větě? \"Expozice spojuje historické prostory(,) ve kterých světoznámý vědec odborně pracoval(,) se špičkově vybavenou laboratoří.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou do řídící věty je třeba oddělit čárkami z obou stran (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "greenwashing", "greenwashink" ]

[ { "content": "Pokud mám v českém textu výraz greenwashing, budu při skloňování psát v koncovce -k- greenwashinkem? Učili jsme se kdysi, že se koncovka -ing mění na -ink. Platí to i zde?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že některá slova přejatá z angličtiny s původním zakončením -ing se pravopisně počeštila a mají dnes zakončení -ink (např. mítink, trénink, kempink). Některá slova zachovávají obě zakončení (pudink/puding, smokink/smoking), jiná nemají ustálenou podobu a je možné je zapsat několika způsoby (brífink/briefing, klírink/klíring/clearing, koučink/koučing/coaching).\nVýraz greenwashing zachovává v českých textech původní anglický pravopis i v první části slova (green), doporučujeme proto zachovat i koncové -g (a to jak v 1. pádě, tak při skloňování: 2. p. greenwashingu). Není vyloučené, že slovo v průběhu času v češtině zdomácní natolik, že se přizpůsobí i jeho pravopis. Zatím tomu však doklady užití nenasvědčují.", "role": "assistant" } ]

[ "ze skříně", "se skříně" ]

[ { "content": "Jaká předložka se píše ve spojení \"setřít ze/se skříně\"? Ve škole jsme se kdysi učili, že ve spojeních jako \"setřít něco ze/se stolu\" se má psát předložka s(e). Bude to tak i v tomto případě?", "role": "user" }, { "content": "Pro psaní předložek s(e) a z(e) není rozhodující význam, ale pád. S druhým pádem se pojí standardně a bezpříznakově předložka z(e), jen v případech, kdy pisatel cítí potřebu zdůraznit význam 'z povrchu pryč' nebo 'po povrchu dolů', lze užít také předložku s(e), která je však vnímána jako zastaralá. Proto doporučujeme v obou spojeních (setřít ze stolu, setřít ze skříně) psát předložku z(e).", "role": "assistant" } ]

[ "svléknout se z kůže", "svléknout se s kůže" ]

[ { "content": "Jaká předložka se píše ve spojení \"svléknout se z/s kůže\"? Může se zde psát jen předložka z, nebo je možné napsat i předložku s?", "role": "user" }, { "content": "S druhým pádem se pojí standardně a bezpříznakově předložka z(e). Jen v případech, kdy pisatel cítí potřebu zdůraznit význam 'z povrchu pryč' nebo 'po povrchu dolů', lze užít také předložku s(e), která je však vnímána jako zastaralá. Protože uvedené spojení obsahuje právě vazbu s druhým pádem a zároveň není důvod u tohoto spojení zdůrazňovat význam 'z povrchu pryč', doporučujeme zápis s předložkou z.", "role": "assistant" } ]

[ "palmovojádrový", "palmovo-jádrový" ]

[ { "content": "Je v pořádku psát palmovojádrový tuk jako jedno slovo?", "role": "user" }, { "content": "Pokud je zakončení první části složeného přídavného jména -(ov)o, pak bychom slovo měli psát dohromady – palmovojádrový tuk. První část složeného výrazu může být někdy tvořena jak zkráceným, tak celým kmenem přídavného jména. Např. vedle zápisu malinovocitronový, ořechovotvarohový je možné užít i podobu malinocitronový, ořechotvarohový. Rovněž v tomto případě se objevují obě možnosti: palmovojádrový i palmojádrový (tuk, olej). Podle dokladů z ČNK a internetu je varianta palmojádrový dokonce výrazně frekventovanější.", "role": "assistant" } ]

[ "transmastný", "trans-mastný" ]

[ { "content": "Jak mám psát transmastné kyseliny? Je to se spojovníkem (trans-mastné), nebo je to jedno slovo?", "role": "user" }, { "content": "Vzhledem k tomu, že část trans- funguje jako první část mnohých složených slov (transamináza, transferáza, transgrese, transkrystalický, transplutoniový), doporučujeme psát jako jedno slovo i výraz transmastný (transmastné kyseliny). Tato podoba je hojně doložena v ČNK a je uvedena i v IJP, výkladové slovníky češtiny výraz neuvádějí.", "role": "assistant" } ]

[ "přitom", "při tom" ]

[ { "content": "Píšeme zvlášť při tom, nebo dohromady přitom? Jde o větu Není moc lidí, kteří by skutečně četli etikety, a přitom (při tom) z nich můžeme vyčíst, co je dobré pro naše tělo.", "role": "user" }, { "content": "U dvojice \"při tom\" a \"přitom\" není vymezení rozdílu jednoznačné, proto volba podoby často závisí na preferenci pisatele. Chápání tohoto výrazu jako spojení předložky a ukazovacího zájmena se oslabuje a ve většině textů lze volbu odůvodnit jak významem 'zároveň, současně' (spřežka přitom), tak vztáhnutím k ději předchozí věty, ke kterému zájmeno odkazuje (při tom). \nV citované větě považujeme za vhodnější psaní dohromady: Není moc lidí, kteří by skutečně četli etikety, a přitom z nich můžeme vyčíst, co je dobré pro naše tělo.", "role": "assistant" } ]

[ "cizinec-pedagogický pracovník", "cizinec pedagogický pracovník" ]

[ { "content": "V textech se často setkávám se spojením dítě-cizinec (se spojovníkem). Teď potřebuji zapsat cizinec pedagogický pracovník a nevím, jak to vlastně psát. Je podoba cizinec-pedagoický pracovník v pořádku?", "role": "user" }, { "content": "Zápis se spojovníkem nedoporučujeme. Spojovník se užívá v těsném spojení dvou podstatných jmen označujících např. dvě povolání, obory, postavení apod., např. překladatel-tlumočník, kuchař-číšník (spojovník de facto nahrazuje spojku a). Máte pravdu, že psaní dítě-cizinec se v praxi objevuje, ale není vhodné ho považovat za modelový příklad zápisu. V obou případech, které uvádíte, druhá složka pojmenování blíže specifikuje složku první. Je-li druhý člen členem určujícím, pak spojovník neděláme a píšeme dvě samostatná slova. Stejně jako píšeme např. chemik analytik, učitel angličtinář, hřib satan, doporučujeme psát jako dvě samostatná slova i označení dítě cizinec a rovněž cizinec pedagogický pracovník (popř. v obráceném pořadí pedagogický pracovník cizinec).", "role": "assistant" } ]

[ "dítě-cizinec", "dítě cizinec" ]

[ { "content": "Užíváme v textech slovní spojení dítě-cizinec (se spojovníkem). Je to tak v pořádku?", "role": "user" }, { "content": "Pokud užíváte pro zápis spojovník a píšete dítě-cizinec, pak signalizujete, že jde o těsné spojení dvou podstatných jmen označujících např. postavení, povolání, obor apod. (podobně jako např. překladatel-tlumočník, kuchař-číšník). Toto řešení je sice v praxi poměrně rozšířené, ale patrně neodpovídá popisované okolnosti. V uvedeném případě druhá složka (cizinec) blíže specifikuje první (dítě). Je-li druhý člen členem určujícím, pak spojovník neděláme a píšeme dvě samostatná slova. Analogicky podle zápisů jako učitel matematik, chemik analytik, borovice vejmutovka doporučujeme psát jako dvě samostatná slova i označení dítě cizinec.", "role": "assistant" } ]

[ "zplodina", "splodina" ]

[ { "content": "Jakou předponu (s, nebo z) napíšeme ve slově \"z/splodina\" ve spojení \"ostatní části prostoru jsou silně zasažené z/splodinami z kahanu a svíček\"?", "role": "user" }, { "content": "U slov odvozených od sloves, která tvoří dokonavý protějšek k nedokonavým slovesům a která nemají význam 'směřování dohromady', 'zmenšení objemu, až zániku' či 'shora dolů' nebo 'z povrchu pryč', se píše předpona z(e)-. Protože slovo \"zplodina\" je odvozeno od slovesa \"zplodit\", které je dokonavým protějškem slovesa \"plodit\", píše se \"zplodina\" vždy s předponou z-.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je nutné psát zkratku akademického titulu doktor všeobecného lékařství pouze v podobě \"MUDr.\", nebo jsou možné i jiné zápisy?", "role": "user" }, { "content": "Podobu zkratek akademických titulů upravuje v České republice zákon o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb. v platném znění). Zkratka akademického titulu doktor všeobecného lékařství (z latinského medicinae universae doctor) má dle tohoto zákona závaznou podobu \"MUDr.\", píšeme ji tedy s velkými písmeny (kromě malého r, které je součástí zkratky Dr.), s tečkou a uvádíme ji před jménem. Žádná jiná podoba pro tento akademický titul přípustná není.", "role": "assistant" } ]

[ "ochran-né" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo ochranné? Je správné dělit: ochran-né?", "role": "user" }, { "content": "Slovo ochranné se na konci řádku správně dělí takto: ochran-né. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu, odtud tedy dělení ochran-né (-chran- je kořen, -n/é je přípona).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je správný tvar vztažného zájmena v následující větě? \"Jako předloha je zvolena obrázková knížka, jejímž odborným garantem je...\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší věta je uvozena přivlastňovacím vztažným zájmenem \"jejíž\", které odkazuje k podstatnému jménu \"knížka\" (tedy ke jménu rodu ženského) a je zde v 7. pádě, protože je závislé na tvaru podstatného jména \"garant\" (zde 7. p. – garantem). Náležitý tvar zájmena je tedy skutečně \"jejímž\".", "role": "assistant" } ]

[ "subjekt", "objekt" ]

[ { "content": "Je ve spojení vět \"Fotíte rádi? Pak je váš pes ideálním subjektem\" slovo \"subjekt\" užito dobře?", "role": "user" }, { "content": "Z citovaného úseku je zřejmé, že onen pes má být ten, kdo je fotografován, nikoliv kdo fotografuje. To znamená, že není 'nositel činnosti' (což je část výkladu významu slova \"subjekt\" v Novém akademickém slovníku cizích slov), nýbrž 'předmět činnosti, zájmu' (což je část výkladu významu slova \"objekt\" tamtéž). Zřejmému komunikačnímu záměru by tedy odpovídal \"objekt\", ne užitý \"subjekt\".\nJe možné, že formulace je ovlivněna angličtinou, v níž je význam podstatného jména \"subject\" bohatší. Do češtiny se překládá mimo jiné jako téma, námět, předmět nebo jako motiv fotografie (i zmiňovaný Nový akademický slovník cizích slov uvádí pro \"subjekt\" jako hudební termín význam 'hlavní téma v polyfonní skladbě').", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaká je geneze slova \"spravedlnost\"?", "role": "user" }, { "content": "\"Spravedlnost\" je podle etymologických slovníků zjednodušeně řečeno něco, co je \"s pravdou\" – z tohoto slovního spojení vzniklo ve staré češtině přídavné jméno \"spravedlný\" (původně \"spravedný\") a od něj je pak příponově odvozeno podstatné jméno \"spravedlnost\".", "role": "assistant" } ]

[ "Budd-ha", "Bu-ddha", "Bud-dha" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo Buddhova? Musí dvě -dd- zůstat pohromadě, a pokud ano, pak mají stát na konci řádku, nebo na začátku řádku následujícího? Nebo se musí od sebe oddělit?", "role": "user" }, { "content": "Slovo Buddhova se na konci řádku správně dělí takto: Budd-ho-va. Pokud po zdvojených souhláskách následuje další souhláska (zde -dd- + -h-), dělíme až po zdvojené souhlásce – odtud tedy dělení Budd-ho-va.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je slovo vláda ve frázi \"za vlády Lucemburků\" abstraktum? Mně přijde, že když jsou tam přímo zmíněni Lucemburkové, tak je to konkrétní.", "role": "user" }, { "content": "Slovo vláda má podle Slovníku spisovné češtiny několik významů, ale pro tuto otázku jsou podstatné první dva: 1. 'nejvyšší výkonný orgán státní moci, sbor ministrů s předsedou' (s příklady jako \"předseda vlády\"; \"sestavit, jmenovat vládu\"; \"jednalo se o tom ve vládě\") a 2. 'řízení státu, země, moc' (\"vzít vládu do svých rukou\"; \"za vlády Karla IV.\").\nV prvním významu lze vládu chápat jako konkrétum, protože obvykle označuje skupinu reálně existujících osob. To však není případ formulace \"za vlády Lucemburků\". Tu bychom mohli parafrázovat jako \"v období, kdy byli u moci Lucemburkové\" – jde tu tedy o druhý uvedený význam. V něm slovo vláda neoznačuje skupinu osob, je zřetelně abstraktum.", "role": "assistant" } ]

[ "roztek-lo", "rozte-klo" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo rozteklo? Dělí se správně roztek-lo, nebo rozte-klo?", "role": "user" }, { "content": "Slovo rozteklo se na konci řádku správně dělí takto: roz-tek-lo. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu. Jelikož -tek- je kořen a -l- přípona příčestí činného, dělíme správně roztek-lo.", "role": "assistant" } ]

[ "cm", "cm.", "m", "m." ]

[ { "content": "Píše se tečka za značkami měrných jednotek? Budeme např. za jednotkami cm, m psát tečku?", "role": "user" }, { "content": "Za značkami, které označují matematické, fyzikální, astronomické a další jednotky, se tečka nepíše, náležité je tedy psaní cm pro centimetr a m pro metr.", "role": "assistant" } ]

[ "se-tkání", "set-kání" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo setkání? Dělili jsme se-tkání, ale klient požaduje opravu na set-kání. Co je správně?", "role": "user" }, { "content": "Slovo setkání se na konci řádku dělí správně takto: se-tká-ní. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu. Ve slově setkání je předpona se- a kořen -tk-, odtud tedy uvedené dělení se-tkání.", "role": "assistant" } ]

[ "cír-kví", "círk-ví" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo církví? Dělí se správně cír-kví, nebo círk-ví?", "role": "user" }, { "content": "Slovo církví se na konci řádku správně dělí takto: cír-kví i círk-ví. V případě skupiny tří souhlásek (zde -rkv-) v blízkosti přípony nebo předpony respektujeme morfematický šev (a to i příponový). Pokud ovšem morfematický šev není zřetelný, tak jako v tomto případě, je možné dělit více způsoby, odtud tedy uvedené dělení cír-kví i círk-ví.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo bouchne?", "role": "user" }, { "content": "Slovo bouchne se na konci řádku správně dělí takto: bouch-ne. Je-li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu. Ve tvaru bouchne je bouch- kořen a -ne- kmenotvorná přípona, odtud tedy uvedené dělení bouch-ne.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo vždycky?", "role": "user" }, { "content": "Slovo vždycky se na konci řádku správně dělí takto: vždyc-ky. Není‑li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo šev mezi dvěma složkami složeniny), pak dělíme pouze mezi dvěma souhláskami. Odtud tedy uvedené dělení: vždyc-ky.", "role": "assistant" } ]

[ "bou-chat", "bouch-at" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo bouchat? Dělí se správně bou-chat, nebo bouch-at?", "role": "user" }, { "content": "Slovo bouchat se na konci řádku správně dělí takto: bou-chat. Uplatní se zde dělení podle evidentní a jednoznačné slabičné hranice: bou-chat.", "role": "assistant" } ]

[ "nejnav-štěvovanější", "nejna-vštěvovanější" ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo nejnavštěvovanější? Dělí se správně nejnav-štěvovanější, nebo nejna-vštěvovanější?", "role": "user" }, { "content": "Slovo nejnavštěvovanější se na konci řádku správně dělí takto: nej-na-vště-vo-va-něj-ší. Na prvním řádku tedy bude nejna- a na druhém -vštěvovanější. Je‑li přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu: -na- je předpona, -vštěv- kořen.", "role": "assistant" } ]

[ "ote-vřenou", "otev-řenou" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo otevřenou? Dělí se správně ote-vřenou, nebo otev-řenou?", "role": "user" }, { "content": "Slovo otevřenou se na konci řádku správně dělí takto: ote-vře-nou. Na prvním řádku tedy bude ote- a na druhém -vřenou. Je‑li přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu: ote- je předpona (vokalizovaná podoba předpony ot-, která je, historicky motivovanou, variantou předpony od-) a -vř- je kořen.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V současnosti se velká písmena dávají podle angličtiny i tam, kdy je čeština nemá. Je to pro mě jako rána mezi oči.", "role": "user" }, { "content": "Je pravda, že vliv angličtiny se promítá i do oblasti psaní velkých písmen, kdy někteří uživatelé přejímají cizí výrazy i se způsobem zápisu, jenž nemusí být v souladu s českými pravidly. Jelikož se pravidla angličtiny a češtiny v tomto směru liší, je třeba se v českých textech řídit pravidly českými.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Doufám, že se nedožiju toho, že se zruší měkké i a ypsilon. Studentům to dělá čím dál větší potíže.", "role": "user" }, { "content": "Rozlišování i/y je tradiční součástí českého jazyka a k jeho zrušení v dohledné době určitě nedojde. V každém jazyce existují pravidla, která se děti musejí naučit.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi doplňování zakončení -ová k ukrajinským jménům zakončeným na -ov.", "role": "user" }, { "content": "Ženská příjmení se v češtině přechylují. V běžné komunikaci není přechylování příjmení povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Pro jazykový systém češtiny jako flektivního jazyka je však zcela přirozené, vychází z jeho strukturních vlastností – z toho, že různé gramatické významy slov vyjadřujeme pomocí koncovek. U jmen zakončených na -ov se přechylovací přípona -ov/á připojuje za plnou podobu příjmení, čímž vznikne podoba zakončená na -ovová.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Proč se cizí jména przní přechylováním? Je na to nějaký zákon?", "role": "user" }, { "content": "Ženská příjmení se v češtině přechylují. V běžné komunikaci není přechylování příjmení povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Pro jazykový systém češtiny jako flektivního jazyka je však zcela přirozené, vychází z jeho strukturních vlastností – z toho, že různé gramatické významy slov vyjadřujeme pomocí koncovek.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi, že se nepřechýlená příjmení typu Jana Novák nemají skloňovat.", "role": "user" }, { "content": "Pokud si Češka zvolí příjmení v nepřechýlené podobě, které je zároveň zakončeno na souhlásku, např. Jana Novák, její příjmení by skutečně nemělo být skloňováno, tj. Šel jsem tam s Janou Novák. Je však nutno doplnit, že tato podoba není dosud ustálená, noremní a že na mnoho uživatelů češtiny působí rušivě.", "role": "assistant" } ]

[]

[ { "content": "Kde v Internetové jazykové příručce najdu výklad ke slovu průvodce?", "role": "user" }, { "content": "Přes Internetovou jazykovou příručku lze vstupovat do výkladových slovníků, jako jsou Slovník spisovné češtiny a Slovník spisovného jazyka českého, ty obsahují výklad významu daného slova i související doklady.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je slovník vazeb dostupný online?", "role": "user" }, { "content": "Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení existuje pouze v tištěné podobě.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kde najdu, s jakou předložkou se pojí slovo průvodce?", "role": "user" }, { "content": "Z tištěných publikací vám dále můžeme doporučit Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. Doklady k užití slova průvodce (i patřičné vazby) uvádějí i výkladové slovníky, konkrétně Slovník spisovného jazyka českého a Slovník spisovné češtiny.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Myslím si, že dříve si lidé češtiny více vážili, v současnosti její úroveň upadá.", "role": "user" }, { "content": "Proti prohřeškům vůči kultuře jazyka nelze dělat nic jiného než se snažit působit ve prospěch kultivovaného projevu. Ústav pro jazyk český tak činí formou doporučení, ať už v podobě popularizačních textů, či vystoupení v médiích, prostřednictvím přednášek pro veřejnost, v neposlední řadě vydáváním jazykových příruček.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Hrozně mi vadí slovo datumovka.", "role": "user" }, { "content": "Výraz datumovka uvádí např. Nový akademický slovník cizích slov (NASCS) a označuje je příznakem hovorovosti. Nejde tedy o slovo neutrální, někteří uživatelé je mohou chápat jako stylově nižší, jako chybné bychom je však nehodnotili. Můžeme ještě doplnit, že NASCS uvádí jako častější také (rovněž hovorovou) variantu datumka.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi výraz Česko, nezahrnuje Moravu a Slezsko.", "role": "user" }, { "content": "Pojmenování naší vlasti je rovněž věnována publikace Jak se jmenuje naše vlast, jejíž autorkou je Libuše Čižmárová. Kniha vyšla v edici Věda kolem nás a její PDF je přístupné on-line na stránkách knihkupectví Academia.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V zadání přijímacího testu na střední školy byla úloha, zda je slovo dokonce příslovečná spřežka. Jaké je správné řešení?", "role": "user" }, { "content": "U daného výrazu záleží na slovnědruhovém pojetí. Ještě Slovník spisovného jazyka českého hodnotí dokonce jako příslovce. Novější Slovník spisovné češtiny výraz označuje jako částici. Nehodnotili bychom tedy výraz dokonce jako příslovečnou spřežku. Jakým způsobem chápou slovnědruhově výraz dokonce školní učebnice, nemůžeme říci, protože nejsme didaktické pracoviště, ale současné slovníky ho hodnotí jako částici. Můžete se ještě s dotazem obrátit na Asociaci češtinářů.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Existuje česko-anglický frekvenční slovník?", "role": "user" }, { "content": "Jazyková poradna se zaměřuje na češtinu, proto nemá k dispozici komplexní přehled současných překladových slovníků. Je pravda, že jedním z aspektů při jejich tvorbě je i frekvence jednotlivých slov, nelze však tvrdit (pokud nejde o frekvenční překladový slovník), že lexikon o rozsahu 5000 slov obsahuje 5000 nejužívanějších výrazů, neboť hledisek při sestavování slovníkového hesláře je mnohem více.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Existuje slovník pro cizince obsahující 5000 nejpoužívanějších slov?", "role": "user" }, { "content": "Slova, která se v úzu vyskytují nejčastěji, obsahují frekvenční slovníky. Nejnovější je Frekvenční slovník češtiny od Nakladatelství Lidové noviny z roku 2004.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Slyšel jsem, že čeština má 250 tisíc slov a z toho 5 až 10 tisíc se používá v konverzaci. Je to pravda?", "role": "user" }, { "content": "Slovní zásoba českého jazyka obsahuje minimálně 250 tisíc slov. Alespoň tolik slov je zaneseno v Příručním slovníku jazyka českého, největším českém výkladovém slovníku. Čeština je však živý jazyk, který prochází neustálým vývojem. Proto je tento odhad pouze přibližný. Podle Nového encyklopedického slovníku češtiny aktivní slovní zásoba jedince zahrnuje 5 000 až 10 000 slov (v závislosti na věku, mentálních schopnostech, vzdělání, sociálním zařazení apod.).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je určování kořene ve slově prozpěvovat přiměřeným zadáním pro 4. třídu ZŠ?", "role": "user" }, { "content": "Jazyková poradna ÚJČ není didaktické pracoviště, proto vám na tuto otázku, bohužel, nedokážeme odpovědět.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Co je to nominativ jmenovací?", "role": "user" }, { "content": "Nominativ jmenovací je druh neshodného přívlastku (příkladem může být \"Mělník\" ve spojení \"ve městě Mělník\"), který se klade za tzv. opěrné jméno (\"město\"). Více se dočtete v Internetové jazykové příručce, v kapitole Spojení typu \"ve městě Olomouc\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Funguje telefonická jazyková poradna každý den?", "role": "user" }, { "content": "Telefonická linka jazykové poradny je vám k dispozici každý všední den od 10 do 12 hodin. V době letních prázdnin bývá její činnost omezena na tři dny v týdnu (úterý–čtvrtek).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mohu zažádat o korekturu soutěžního textu?", "role": "user" }, { "content": "Ne, jazyková poradna tuto službu neposkytuje. Doporučujeme obrátit se na jazykové korektory.", "role": "assistant" } ]

[ "ekv.", "ekviv." ]

[ { "content": "Ve své závěrečné práci potřebuji zkrátit slovo ekvivalent a s vedoucím se nemůžeme dohodnout na podobě zkratky. Měla by se užívat zkratka ekv., jak navrhuji já, nebo ekviv., jak navrhuje můj vedoucí?", "role": "user" }, { "content": "Slovník zkratek ani malý rejstřík zkratek ve Slovníku spisovné češtiny zkratku pro slovo ekvivalent sice neuvádějí, platí však, že tzv. grafické zkratky, jimiž jsou právě i uvedené příklady, lze utvořit od většiny slov. Takové zkratky se tvoří vypsáním prvního písmene či charakteristické počáteční skupiny písmen daného slova a jsou vždy zakončené tečkou. Obě uvedené varianty zkratky slova ekvivalent jsou tedy utvořeny náležitě. Při užívání grafických zkratek je však důležité, aby zkratka byla pro čtenáře v daném kontextu srozumitelná. Proto doporučujeme v nedostatečných či problematických kontextech použít spíše delší variantu ekviv., naopak tam, kde bude čtenářům zřejmé, že se jedná o zkratku slova ekvivalent, lze napsat i ekv., tedy kratší variantu. V rámci závěrečné práce je zároveň vhodné postupovat jednotně a zvolit si jednu z variant, která bude současně uvedena a vysvětlena v seznamu zkratek.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak je to se psaním znaménka (+) a mezer? Vím, že pokud je toto znaménko součástí matematické rovnice, je z obou stran odděleno mezerou. Psaly by se ale mezery i ve spojeních jako \"meruňka + banán\", \"vitamin C + zinek\", \"+20 % zdarma\" apod.?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, pokud jsou matematické znaky součástí rovnice, jsou vždy z obou stran odděleny mezerou. Vzhledem k tomu, že první dva uvedené příklady (meruňka + banán, vitamin C + zinek) naznačují sčítání, můžeme je považovat v podstatě za rovnici, proto je náležitý zápis s mezerami, tedy \"meruňka + banán\", \"vitamin C + zinek\". Mezera se naopak nepíše po znacích plus/minus, vyjadřují-li kladnou či zápornou hodnotu čísla. U třetího příkladu bychom se přikláněli k chápání znaménka plus právě jako vyjádření kladné hodnoty čísla, a proto bychom doporučovali uvedené spojení psát bez mezery, tj. \"+20 % zdarma\".", "role": "assistant" } ]

[ "apod.", "a pod.", "aj.", "a j." ]

[ { "content": "Jak se správně píší zkratky slovních spojení \"a podobně\" a \"a jiné\"? Mají se psát dohromady, tedy \"apod.\", \"aj.\", nebo odděleně ve formě \"a pod.\", \"a j.\"?", "role": "user" }, { "content": "Slovní spojení \"a podobně\" i \"a jiné\" můžeme zapsat pomocí tzv. sloučených zkratek, které se píší dohromady a za nimiž se uvádí tečka. Běžný je tedy zápis ve formě \"apod.\", \"aj.\"", "role": "assistant" } ]

[ "charisma", "charizma" ]

[ { "content": "Máme psát v článku charisma, nebo charizma?", "role": "user" }, { "content": "Podle tzv. Dodatku v Pravidlům českého pravopisu se ve slovech s příponou vyslovovanou [‑izmus] a ve slovech ve výslovnosti zakončených na [‑zmus], [‑zma] za základní považují podoby se s. Stylově neutrální podoba je tedy charisma, proto ji IJP uvádí jako základní. Podoba charizma není chybná, ale je stylově příznaková.", "role": "assistant" } ]

[ "exspirace", "expirace" ]

[ { "content": "V IJP je u slova exspirace uvedena i varianta expirace. Ve škole jsem se kdysi učil, že zápis bez -s- je špatně. Když je správná podoba inspirace (nikoli inpirace), proč je tolerovaná varianta bez s u slova ex(s)pirace?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že starší slovníky zachycují výraz pouze v podobě exspirace. Slovo je tvořeno latinskou předponou ex- a slovesem spīrō. Původní význam je 'vydechování, výdech, vyčpění', nověji se používá především na farmaceutických přípravcích ve významu 'doba účinnosti'. Důvodem zjednodušení zápisu je nejpravděpodobněji obtížnější výslovnost skupiny -xsp-. V publikaci Na co se nás často ptáte (z roku 2002) se píše: \"...kam se podělo to -s-? Ono je vlastně obsaženo v písmenu x, proto už v antické době se vedle přísně etymologického psaní exspecto, exsul objevovaly i zjednodušené podoby expecto, exul. Volba není věcí správnosti, ale spíš vhodnosti a zvyku: smiřme se s tím, že zkratka se píše zpravidla bez s, v plné podobě má přednost podoba exspirace.\" \nPodle databáze ČNK syn v9 je v současnosti (v roce 2022) zápis expirace dokonce převažující.", "role": "assistant" } ]

[ "snědení", "snězení" ]

[ { "content": "Je správně snědení, nebo snězení?", "role": "user" }, { "content": "V souladu s jazykovými příručkami je pouze podoba snědení. Podstatné jméno slovesné se tvoří od příčestí trpného, které má v případě slovesa sníst v jednotném čísle rodu mužského tvar sněden (nikoli snězen). V praxi se však s nesprávnou podobou snězení setkáváme relativně často. Může jít o vliv rozkazovacího způsobu sněz, popř. mohou být uživatelé ovlivněni výrazy, u nichž existují obě možnosti, např. sedění i sezení (výrazně frekventovanější varianta je sezení).", "role": "assistant" } ]

[ "cestováníchtivý", "cestování chtivý" ]

[ { "content": "Použil jsem v textu slovo cestováníchtivý občan a korektor ve Windows mě opravil, že to nemá být dohromady. Jak slovo psát?", "role": "user" }, { "content": "Automatický korektor slovo označil, protože ho nezná (ale zná samostatná slova cestování a chtivý). Slovo cestováníchtivý žádný slovník nezachycuje. Doporučujeme psát dohromady cestováníchtivý, analogicky ke slovům jako bojechtivý, koupěchtivý, vdavekchtivý, senzacechtivý. Výraz patří mezi tzv. spřažená přídavná jména, která píšeme v obráceném slovosledu dohromady: cestováníchtivý – chtivý cestování, sluncechtivý – chtivý slunce, bojechtivý – chtivý boje, práceschopný – schopný práce apod. Doklady užití (i když jen poměrně řídké) najdeme v ČNK.", "role": "assistant" } ]

[ "nízkopotenciální", "nízko potenciální", "nízko-potenciální" ]

[ { "content": "V literatuře nacházím tři způsoby psaní stejného výrazu – nízko potenciální, nízkopotenciální i nízko-potenciální teplo. Který mám užívat?", "role": "user" }, { "content": "Doporučujeme psát dohromady nízkopotenciální. Jedná se o tzv. podřadné složené přídavné jméno přívlastkového typu (nízká potence – nízkopotenciální, srov. vysokoškolský od vysoká škola). Komponent nízko- v podstatě funguje i jako první část složených slov, což dokládají termíny jako nízkofrekvenční, nízkonapěťový, nízkoteplotní, nízkopodlažní, nízkotlaký.", "role": "assistant" } ]

[ "potažmo", "po tažmo" ]

[ { "content": "Píše se potažmo dohromady, nebo zvlášť (po tažmo)?", "role": "user" }, { "content": "Příslovce potažmo se píše dohromady; psaní zvlášť neuvádí žádná jazyková příručka, doložen je pouze starší zápis potahmo (rovněž dohromady).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se na konci řádku správně dělí slovo areálu?", "role": "user" }, { "content": "Slovo areálu se na konci řádku správně dělí takto: areá-lu. Slabiky, které jsou v písmu tvořeny jediným samohláskovým písmenem, neoddělujeme. Odtud tedy dělení areá-lu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo počtu?", "role": "user" }, { "content": "Slovo počtu se na konci řádku správně dělí takto: po-čtu. Slova se primárně dělí podle slabičných hranic. U řady slov však nejsme schopni slabičnou hranici s jistotou identifikovat, což je i případ tvaru počtu. V takovém případě dáváme přednost dělení na morfematickém švu. Odtud tedy dělení po-čtu (po- je předpona, -čt- je kořen).", "role": "assistant" } ]

[ "prv-kům" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo prvkům? Lze dělit prv-kům?", "role": "user" }, { "content": "Slovo prvkům se na konci řádku dělí správně takto: prv-kům. Pokud je souhláska -r- v slabikotvorném postavení, pracujeme s ní při dělení stejně, jako by šlo o samohlásku. Pak se slova primárně dělí podle slabičných hranic. U řady slov však nejsme schopni slabičnou hranici s jistotou identifikovat, což je i případ tvaru prvkům. V takovém případě dáváme (je-li to možné) přednost dělení na morfematickém švu – odtud tedy dělení prv-kům (-v- patří ke kořeni -prv-).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je správně pouze \"dvě stě mužů šlo\" a \"dvě stě žen šlo\", nebo mohu říci/napsat také \"dvě stě mužů šli\" a \"dvě stě žen šly\"?", "role": "user" }, { "content": "Shodu přísudku v uvedené větě řídíme číslovkou \"dvě stě\", která má funkci podmětu, počítaný předmět po číslovce o tvaru přísudku nerozhoduje. Proto je jediným správným řešením varianta \"dvě stě mužů (žen) šlo\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit, zda bude mít přísudek v následující větě tvar jednotného, nebo množného čísla? \"Dohoda o náhradě škody nebo rozhodnutí o náhradě škody je vyhotoveno / jsou vyhotoveny ve dvou výtiscích.\"", "role": "user" }, { "content": "Protože přísudek v uvedené větě následuje až za několikanásobným podmětem, musí se shodovat s oběma složkami podmětu (nikoli pouze s bližší složkou), a bude mít tedy tvar množného čísla. Jelikož součástí daného několikanásobného podmětu není jméno rodu mužského životného, nýbrž jména rodu ženského (dohoda) a středního (rozhodnutí), je namístě tvar příčestí s tvrdým y, tedy \"jsou vyhotoveny\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Poradíte mi prosím, jaké zájmeno mám volit v následující větě? \"Nestěžuj si na nedostatek světlých bodů ve svém/tvém životě.\"", "role": "user" }, { "content": "Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V uvedené větě je nevyjádřený podmět \"ty\" a tomuto podmětu je \"život\" přivlastňován. Proto je namístě zvolit zvratné zájmeno: \"Nestěžuj si na nedostatek světlých bodů ve svém životě\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je dovoleno začínat projev slovem tak? Naše učitelka nás za takový začátek tvrdě postihovala.", "role": "user" }, { "content": "Začátky veřejných mluvených projevů nejsou v České republice regulovány žádným nařízením či zákonem, záleží jen na tom, zda se konkrétní mluvčí sám snaží o kultivovaný jazykový projev. Je pravda, že nadužívání podobných výplňkových slov může na nejednoho posluchače působit rušivě, za užívání takových výplňkových slov však nelze mluvčí nijak postihovat.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V jakém pořadí se určují jmenné kategorie u substantiv? Podle didaktiky by měl být jako první pád, učebnice však jako první uvádějí číslo.", "role": "user" }, { "content": "Řazení jmenných kategorií je určitá konvence, neboť jména dané kategorie vyjadřují současně. Je možné, že didaktická metodika vyžaduje určité pořadí, avšak vzhledem k tomu, že jazyková poradna není didaktické pracoviště, nemáme k této problematice bližší informace. Doporučujeme vám obrátit se s dotazem přímo na odborníky v didaktice.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je v pořádku užívat v právním textu pojem 'rozhodnutí' v jednoduchých uvozovkách?", "role": "user" }, { "content": "Přestože jsou jednoduché uvozovky obvykle užívány k jiným účelům (např. pro vyznačení citátu v přímé řeči nebo pro výklad významu určitého výrazu), nemůžeme možnost využití uvozovek v uvedeném případě zcela odmítnout. Nejde totiž o problém čistě jazykový, ale spíše o záležitost typografickou, na niž budou mít jistě vliv i zvyklosti daného oboru.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Do regionu přinese stovky nových(,) vysoce kvalifikovaných pracovních míst\"?", "role": "user" }, { "content": "U přívlastku lze připustit dvojí chápání a považovat jej buď za tzv. několikanásobný, nebo postupně rozvíjející, tudíž lze volit buď řešení s čárkou, nebo bez čárky. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a na záměru pisatele (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" ve větě \"Rozhodli se, zda do toho jít(,) nebo ne\"?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší věty spojené souřadně spojkou \"nebo\" v poměru vylučovacím oddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "Ing.", "ing.", "Ing. arch.", "ing. arch." ]

[ { "content": "Jak se mají správně psát zkratky akademických titulů Ing. a Ing. arch.? Je nutné psát na začátku vždy velké počáteční písmeno, nebo je možné v méně oficiálních kontextech (např. v novinovém článku) psát i ing. a ing. arch.?", "role": "user" }, { "content": "Podobu zkratek akademických titulů upravuje zákon o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb. v platném znění). Ten uvádí zkratku titulu inženýr v podobě s velkým písmenem, tedy Ing., stejně tak zde nalezneme podobu titulu Ing. arch. s velkým počátečním písmenem v první části zkratky. Obě tyto zkratky se v minulosti však mohly psát i s malým počátečním písmenem (ing., ing. arch.). Přestože např. u titulu Dr. se můžeme setkat s tendencí zapisovat zkratku s malým počátečním písmenem v neoficiálních kontextech, tento princip se pro psaní titulů Ing. a Ing. arch. neužívá. Proto doporučujeme i v méně oficiálních kontextech zapisovat zkratku Ing. s velkým počátečním písmenem a tečkou, zkratku Ing. arch. pak rovněž s velkým počátečním písmenem v první části, s malým počátečním písmenem ve druhé části zkratky, s tečkami a mezerou.", "role": "assistant" } ]

[ "hod.", "hod" ]

[ { "content": "Píšu bakalářskou práci a nejsem si jistá, jak mám psát zkratku pro hodinu ve spojení \"hod./den\". Má se za touto zkratkou psát tečka, nebo ne?", "role": "user" }, { "content": "Pro označení hodiny lze použít značku h, kterou zapisujeme bez tečky, nebo zkratky hod., h., jež se uvádějí s tečkami. Vyjádření časových jednotek má být v celém dokumentu jednotné.", "role": "assistant" } ]

[ "Mgr.", "Mgr" ]

[ { "content": "Je chybou, pokud napíšeme zkratku akademického titulu magistr bez tečky, tedy v podobě Mgr? A je vlastně zápis Mgr. hodnocen jako zkratka?", "role": "user" }, { "content": "Ano, takovýto zápis titulu je hodnocen jako zkratka. Podobu akademických titulů a jejich zkratek upravuje v České republice zákon o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb. v platném znění). Ten stanovuje jako závaznou podobu zkratky titulu magistr Mgr., náležité je tedy psaní s tečkou a velkým počátečním písmenem.", "role": "assistant" } ]

[ "tišší", "tiší" ]

[ { "content": "Vím, že 2. stupeň přídavného jména tichý je tišší se dvěma š. Ale když napíšu, že na hrázi rybníka seděli tiší rybáři, tak je tam jen jedno š?", "role": "user" }, { "content": "Ano, druhý stupeň přídavného jména tichý se píše se dvěma š: tišší. Pokud u rybníka seděli tiší rybáři, pak jde o tvar množného čísla přídavného jména skloňovaného podle tvrdého vzoru \"mladý\": mladý tichý rybář – mladí tiší rybáři. Stejný tvar by mohlo mít i souhrnné označení rodiny nositelů jména Tichý a Tichá – manželé Tiší.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Na smutečním oznámení je umělecký text, v němž jsem objevila spojení \"zelení hájové bývali\". Nemělo by být v přísudku tvrdé y (bývaly), když je \"háj\" neživotný?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že \"háj\" je jméno rodu mužského neživotného. Ovšem v uměleckém a knižním kontextu se někdy mohou mužská neživotná jména vyskytovat v životném tvaru (např. \"dnové uplynuli\" vedle \"dny/dni uplynuly\"). Protože \"-ové\" je koncovka rodu mužského životného, je třeba podle životného tvaru \"hájové\" řídit i tvar přísudku. Správně je tedy skutečně shoda \"zelení hájové bývali\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaké i/y mám volit v přísudku ve větě \"Když byly/byli (muži) ještě děti\"? Je namístě řídit shodu podle \"mužů\", nebo podle \"dětí\"?", "role": "user" }, { "content": "Podmětem uvedené věty je výraz \"muži\", tedy jméno rodu mužského životného. Proto je náležitý tvar přísudku s měkkým i, tj. \"byli\". Výraz \"děti\" je jmennou částí přísudku – o tom se lze snadno přesvědčit tím, že tento výraz můžeme převést do 7. pádu: \"Když byli muži ještě dětmi\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi poradit, jaký bude správný tvar vztažného zájmena v následující větě? \"Ať je následující rok plný úspěchů a správných rozhodnutí, které/která vás naplní.\"", "role": "user" }, { "content": "Jestliže se vztažné zájmeno ve vedlejší větě vztahuje k oběma složkám několikanásobného větného členu, tj. k \"úspěchům\" i \"rozhodnutím\", mělo by se také s oběma shodovat. Protože součástí tohoto několikanásobného členu jsou jméno rodu mužského neživotného (úspěchů) a jméno rodu středního (rozhodnutí), je náležitý tvar \"které\": \"Ať je následující rok plný úspěchů a správných rozhodnutí, které vás naplní.\" Pouze v případě, že by vedlejší věta rozvíjela jen výraz \"rozhodnutí\", by bylo namístě napsat \"rozhodnutí, která\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze použít slovní spojení \"divá zvěř\"?", "role": "user" }, { "content": "Ano, toto slovní spojení je zcela v pořádku, užívá se. Přídavné jméno \"divý\" je jen exkluzivnějším částečným synonymem pro slovo \"divoký\" (slovníky u něj jako příklad na prvním místě uvádějí právě spojení \"divá zvěř\"), zvěř má podle Slovníku spisovné češtiny význam 'volně žijící savci a ptáci, zprav. lovní'.\nZvěř bývá sice ne nejtypičtěji, ale relativně často divá – \"divý\" je v korpusu ČNK SYN v10 jedenácté nejčastější přídavné jméno těsně předcházející slovu zvěř (častější jsou \"lesní\", \"černý\", \"srnčí\", \"spárkatý\", ale i \"divoký\"). A z druhé strany je ustálenost slovního spojení ještě zřetelnější – hned po slově \"divý\" následuje nejčastěji právě podstatné jméno \"zvěř\" (pomineme-li jméno Bára z povídky Boženy Němcové a od ní odvozených užití).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Užívá se tvar typu \"sousedovic\", třeba \"sousedovic děti\"?", "role": "user" }, { "content": "Taková přivlastňovací přídavná jména se jistě užívají, ale patrně obvykle ne v textech, v nichž se předpokládá spisovnost. Příruční mluvnice češtiny říká, že \"substandardní jsou nesklonná posesiva typu Novákovic […] vyjadřující přináležitost k plurálovému subjektu Novákovi\". Ve vašem případě se sice nepřivlastňuje jménu vlastnímu, nýbrž obecnému, ale to nic nemění na oprávněném předpokladu, že pro velkou část uživatelů češtiny je přivlastňovací přídavné jméno zakončené na -ovic použitelné spíš mimo spisovnou češtinu, a pokud ve spisovném textu, tak příznakově.", "role": "assistant" } ]

[ "rodiš-tě", "rodi-ště" ]

[ { "content": "Jak se správně na konci řádku dělí slovo rodiště? Dělí se správně rodiš-tě, nebo rodi-ště?", "role": "user" }, { "content": "Slovo rodiště se na konci řádku dělí správně takto: ro-di-š-tě. Spojení samohláska + -š- + souhláska + samohláska je možné dělit buď po -š-, nebo před -š-.", "role": "assistant" } ]