Datasets:

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 18

[ { "content": "Píšu dopis a nejsem si jistá, zda mám nejprve oslovit ženu (Evo a Adame), nebo muže (Adame a Evo). Můžete mi poradit?", "role": "user" }, { "content": "Z jazykového hlediska jsou obě varianty přijatelné, nicméně při oslovování bývají tradičně na prvním místě uváděny ženy (Vážené paní, vážení pánové; Vážené dámy, vážení pánové apod.), a proto bychom se přiklonili k variantě \"Evo a Adame\".", "role": "assistant" } ]

[ "Provence", "Provance" ]

[ { "content": "Do letáku potřebujeme napsat \"Ve stylu francouzské [prováns]\". Píše se Provance, nebo Provence?", "role": "user" }, { "content": "Přestože vyslovujeme [prováns], náležitý zápis pojmenování části jihovýchodní Francie je Provence.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Často používám oslovení \"madam\", ale některým ženám se nelíbí. Jaký na to máte názor?", "role": "user" }, { "content": "Oslovení výrazem \"madam\" není v češtině nijak rozšířené, a proto nebude pravděpodobně všeobecně považováno za neutrální a přijatelné. Jeho hodnocení může být subjektivní, někdo jej může považovat např. za uctivé, někdo jiný třeba za ironické. V češtině se běžně užívá oslovení \"paní\", případně \"mladá paní\" (nutno však dodat, že i forma s přívlastkem může být – podobně jako oslovení \"slečno\" – vnímána negativně).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Firma, která pro nás připravuje cedulky na dveře, navrhla následující zápis jména a vysokoškolského titulu: \"Jana Nováková, Mgr.\" Já jsem ale zvyklá, že se píše buď \"Mgr. Jana Nováková\" nebo \"Nováková Jana, Mgr.\" Co je správně?", "role": "user" }, { "content": "Na různých vizitkách, cedulkách apod. se akademické tituly běžně uvádějí před rodným jménem a příjmením, doporučujeme proto zvolit variantu \"Mgr. Jana Nováková\". Jiná řešení sice nelze považovat za nesprávná, ale jsou značně neobvyklá. S magisterským titulem umístěným až za rodným jménem a příjmením a po čárce se můžeme setkat např. v různých seznamech.", "role": "assistant" } ]

[ "Louk", "Luk" ]

[ { "content": "Jak zní 2. pád zeměpisného jména Louky, které nesou místní části obcí Karviná a Zlín? Jsou přípustné tvary Louk i Luk, nebo pouze některý z nich?", "role": "user" }, { "content": "Zeměpisné jméno Louky nesou nejen zmíněné místní části, ale jde rovněž o název zaniklé obce Louky nad Olší a přírodní rezervace Louky pod Kumstátem. Zatímco obecné jméno louka má ve 2. pádě dubletu, tzn. že jsou přípustné tvary louk i luk, v případě pomnožného zeměpisného jména Louky doporučujeme pouze tvar Louk. Jednak tento tvar v místním úzu zmíněných lokalit převažuje, jednak by konkurenční tvar Luk mohl být mylně chápán jako 2. pád pomnožného zeměpisného jména Luka.", "role": "assistant" } ]

[ "graffiti", "graffity" ]

[ { "content": "Dívala jsem se do IJP, takže nejspíš odpověď znám, ale chci se ujistit, zda není možné psát graffity (s -y).", "role": "user" }, { "content": "Doporučujeme ponechat původní podobu graffiti, kterou zachycuje jak IJP, tak nový elektronický ASSČ. Pokud by se v souladu s výslovností slovo psalo s -y, pak by se pravděpodobně také zjednodušilo psaní ff na f; podoba grafity by však pro mnohé uživatele byla neprůhledná, protože odpovídá množnému číslu slova grafit. Z těchto důvodů se u tohoto výrazu zachovává původní přejatá podoba.", "role": "assistant" } ]

[ "grandslam", "Grand Slam" ]

[ { "content": "Znejistěla jsem, jestli se [grentslem] v českém textu píše stejně jako v angličtině Grand Slam, nebo zda je to nějak počeštěné. A váhám, jak je to s velkými písmeny a se skloňováním.", "role": "user" }, { "content": "V češtině se už řadu let běžně užívá podoba grandslam – psáno dohromady, s malým počátečním písmenem. Slovo se podle zakončení skloňuje podle vzoru \"hrad\": 2. p. grandslamu. Pravopisnou podobu je možné ověřit např. v IJP nebo v ASSČ.", "role": "assistant" } ]

[ "syrob", "sirob" ]

[ { "content": "Vím, že se píše sirup s i, ale jak je to se slovem s_rob? Na šťávách vídám psáno syrob, nemaji to špatně?", "role": "user" }, { "content": "V obou slovech bychom měli v souladu se současnou kodifikací psát -i-: sirup, sirob. Ve starších zdrojích (PSJČ a rovněž v SSJČ) najdeme podobu syrob a syrup. Ale už v SSJČ je vedle této pravopisné podoby uvedena i varianta sirob, sirup (s poznámkou: dříve psáno sy-). Změnu přinesla PČP z roku 1957. Novější slovníky a IJP zachycují už pouze podoby s i: sirob, sirup. Vysvětlení je možné najít v IJP v kapitole Vyjmenovaná slova, bod 4.8.\nMáte pravdu, že s pravopisnou podobou syrob se dnes setkáváme na některých výrobcích. Je sice v rozporu se současnou kodifikací, ale žádným zákonem není dáno, že je výrobce povinen náležitou podobu užívat. Volbou dřívější (dnes nedoporučované) podoby chce pravděpodobně posílit dojem, že jde o tradiční recepturu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je význam frazému jednou za uherský rok? Je to 'nikdy', nebo 'skoro nikdy'?", "role": "user" }, { "content": "Výkladové slovníky češtiny (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny) vykládají tento frazém jako 'velmi zřídka'.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jsou výrazy rozmazlený a zhýčkaný synonymní se slovem zpovykaný?", "role": "user" }, { "content": "Slovník spisovného jazyka českého u slova zpovykaný uvádí, že je plně synonymní se slovem zhýčkaný. Jako částečné synonymum pro výraz zpovykaný zmiňuje i slovo rozmazlený, s omezením na první ze dvou popisovaných významů slova, tj. 'pokažený mazlením, zvláště při výchově'.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je významový rozdíl mezi slovy determinant a determinanta?", "role": "user" }, { "content": "Podle budovaného Akademického slovníku současné češtiny (ASSČ) sdílejí výrazy determinant a determinanta společný význam 'determinující, určující, rozhodující složka, činitel, faktor'. Slovo determinant má v ASSČ ještě druhý význam, užívaný v matematice, konkrétně v lineární algebře, který označuje 'číslo nebo funkci přiřazenou prvkům čtvercové matice'. Vydáním starší Akademický slovník cizích slov ještě u hesla determinant uvádí význam z oblasti psychologie: 'souhrn činitelů určujících a spoluvytvářejících psychický vývoj jedince v době jeho dospívání'; u hesla determinanta týž slovník zmiňuje další význam, a to z oblasti ekologie: 'organismus, který svým působením výrazně ovlivňuje okolní prostředí'.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je původ slova varhany?", "role": "user" }, { "content": "Podle Rejzkova Českého etymologického slovníku pochází slovo varhany ze středolatinského organa. Jedná se o tvar množného čísla slova organum, které nese význam '(hudební) nástroj, ústrojí' a má spojitost s řeckým výrazem órganon ('nástroj, dílo'). Ve staré češtině se pak používaly též varianty orhany či vorhany.", "role": "assistant" } ]

[ "8,5 milionů", "8,5 milionu" ]

[ { "content": "Je správně tvar \"8,5 milionů\", nebo \"8,5 milionu\"?", "role": "user" }, { "content": "Shoda počítaného předmětu po desetinných číslech se řídí podle desetin, setin atd., tvar počítaného předmětu je proto ve 2. p. j. č. Náležitá podoba je tedy \"8,5 milionu\". V méně oficiálních textech se počítaný předmět často objevuje právě ve tvaru 2. p. mn. č., případně se shoda řídí číslovkou umístěnou za desetinnou čárkou (\"8,5 milionů\"). Pro kultivovaný text však doporučujeme pouze první uvedený způsob.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Znamená slovo vposledku (psáno též jako dvě slova \"v posledku\") 'nakonec' nebo 'v poslední době'?", "role": "user" }, { "content": "Spojení podstatného jména posledek a předložky v uvádí v rámci heslového odstavce (posledek) Slovník spisovného jazyka českého. Vykládá je pomocí výrazů 'ke konci, na konec'. Tři záznamy pro spřežku vposledku pak zachycuje ještě Novočeský lexikální archiv (jde o výskyty z novin a díla V. Havla z let 1967, 1969 a 1989).\n\nVýskyty v korpusu KonText (řada syn, verze12) pak dokládají, že v současnosti se spřežka a dané slovní spojení užívají jak ve významu časovém, tj. stejně jako příslovce nakonec vyjadřuje výraz vposledku význam 'v závěrečné fázi' (např. připravit národ na zřejmě dlouhou a nákladnou operaci, která nemá jen vojensky svrhnout Saddáma, ale vposledku zrekonstruovat Irák jako stát i politický národ), tak ve funkci modální částice s významem 'konečně, celkem' (např. Veškerá askeze je vposledku láska k sobě).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je význam slova viabilita? Je to 'schopnost přežít' jako v angličtině?", "role": "user" }, { "content": "Současné výkladové slovníky heslo viabilita neobsahují. Patrně proto, že jde o úzce odborný výraz, který se užívá zejména v medicínských oborech, konkrétně v prenatální medicíně (častými spojeními jsou pak např. viabilita plodu nebo viabilita těhotenství), popřípadě v biologii (viabilita viru). V kontextech, které nalezneme v korpusu KonText (řada syn, verze12), se někdy uvádí jako význam slova 'životaschopnost'. Vhodnost takového českého ekvivalentu pro zmiňovaný původem cizí odborný termín potvrzuje Velký lékařský slovník online, který sice nezachycuje slovo viabilita, ale u přídavného jména viabilní uvádí výklad 'životný, schopný života'.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze v češtině užívat namísto slova vitalita výraz viabilita?", "role": "user" }, { "content": "Abychom na vaši otázku mohli odpovědět, je třeba zjistit, zda jde v případě slov viabilita a vitalita o synonyma. Současné výkladové slovníky heslo viabilita neobsahují. Patrně proto, že jde o úzce odborný výraz, který se užívá zejména v medicínských oborech, konkrétně v prenatální medicíně (častými spojeními jsou pak např. viabilita plodu nebo viabilita těhotenství), popřípadě v biologii (viabilita viru). V kontextech, které nalezneme v korpusu KonText (řada syn, verze12), se někdy uvádí jako význam slova 'životaschopnost'. Připojování výkladu významu tak svědčí o tom, že i v odborném prostředí bude slovo pravděpodobně hodnoceno jako méně známý výraz. \n\nVýznam slova vitalita české výkladové slovníky vykládají jako 'životní síla, životní schopnost, životaschopnost, životnost'. Přestože by se tak mohlo zdát, že jsou slova viabilita a vitalita synonymní, není tomu tak. Vzhledem k tomu, že je výraz viabilita užíván v úzce odborných kontextech a má charakter termínu, jeho nahrazování slovem vitalita nelze doporučit.", "role": "assistant" } ]

[ "smát se z plna hrdla", "smát se zplna hrdla" ]

[ { "content": "Máme psát \"smát se z plna hrdla\" (zvlášť), nebo \"smát se zplna hrdla\" (dohromady)? Na internetu jsou obě možnosti.", "role": "user" }, { "content": "Obojí způsob zápisu nacházíme i v Českém národním korpusu. Zápis zplna hrdla je v korpusu SYN v 12 doložen 332krát, z plna hrdla 1046krát.\nSpřežka zplna vyjadřuje podle SSČ, SSJČ i PSJČ význam 'vrcholnou, plnou, vyčerpávající měrou, naplno, úplně, zcela'. Nejnovější SSČ připojuje poznámku, že jde o knižní výraz. Spřežka zplna se uplatňuje ve vyjádřeních jako např. být zplna zaujatý prací, zplna se něčemu oddat, zplna se uzdravit. V současných textech běžněji: být zcela zaujatý, naplno se oddat, úplně se uzdravit.\nZamyslíme-li se nad uvedeným frazémem, vidíme, že spřežka významově úplně neodpovídá jeho obsahu. Jde sice v jistém smyslu o význam 'naplno', ale při užití spřežky by formulace musela být smát se zplna. Pro vyjádření významu 'z plného hrdla, celým hrdlem' je namístě volit předložkové spojení smát se (křičet, volat, zařvat, zpívat) z plna hrdla.\nTo, že se rozdílným zápisem vyjadřuje rozdílný význam, není v oblasti spřežek nic výjimečného. Rozdíly můžeme sledovat např. u dvojic na večer máme program (= na večerní čas) x přijdeme navečer (= v pozdním odpoledni), stůj na místě (= na určeném místě) x tvoje řeči nejsou namístě (= vhodné), nezapomeň na to (= na tu věc) x hned nato se odstěhovala (= vzápětí).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jakým způsobem mohu oddělit nadpis a podnadpis knihy? Jde mi jak o situaci na přebalu knihy, tak o situaci, kdy se o knize píše v textu.", "role": "user" }, { "content": "Pokud jsou nadpis a podnadpis na přebalu knihy, píšou se na samostatných řádcích. Podnadpis bývá obvykle odlišen jinou velikostí, příp. typem písma. Pokud o knize píšeme v textu, odděluje se podnadpis od nadpisu různými způsoby. Způsob oddělení není nikde popsán a praxe je různorodá. Často se objevuje oddělení podnadpisu dvojtečkou, příp. pomlčkou. Velikost počátečního písmene podnadpisu v těchto případech kolísá. Vedle toho se lze také setkat s oddělením podnadpisu tečkou, tento způsob zápisu se však objevuje typicky v citacích nebo v případech, kdy název knihy stojí na samostatném řádku a není začleněn do textu. V takovém případě je počáteční písmeno podnadpisu vždy velké. Doporučujeme se seznámit s interními normami redakce či vydavatelství.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Řeším grafickou/pravopisnou podobu legendy obrázků. V legendě uvádím pod čísly jednotlivé části obrázku (např. 1. čočka, 2. stativ atd.). Měl bych jednotlivé části legendy oddělovat čárkami, nebo postačí jejich grafické oddělení větší mezerou? Ukončuje se legenda tečkou?", "role": "user" }, { "content": "Tato problematika není nikde kodifikována (ani popsána), v úzu se objevují různá řešení. Podle našeho názoru postačí jedno z navržených řešení, tzn. buď oddělovat jednotlivé části legendy čárkami, nebo je oddělovat většími mezerami. Legendu tečkou obvykle neukončujeme.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Řeším pravopisnou podobu popisků obrázků. Uvádí se za popiskem obrázku tečka?", "role": "user" }, { "content": "Pokud stojí popisky na samostatném řádku nebo jsou‑li dostatečně grafickou úpravou odlišeny od ostatního textu, tečku nepíšeme. Tečky píšeme v popiscích, které obsahují více vět; poslední věta může být i bez tečky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Může být spojení \"zákon č. 1/2023 Sb.\" na konci řádku zalomeno s tím, že by zkratka Sb. stála na řádku následujícím?", "role": "user" }, { "content": "V uvedeném spojení zalomení řádku nedoporučujeme. Je to spojení ustálené, jehož rozdělením by mohla být narušena plynulost čtení.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Lze psát celý text dopisu verzálkami?", "role": "user" }, { "content": "Při psaní souvislého textu je za základní považováno psaní minuskami, tedy malými písmeny abecedy. Verzálky jsou obecně hůře čitelné, měly by se proto používat jen tam, kde mají svou funkci (velké počáteční písmeno, zkratka apod.), příp. při vyznačování v textu.", "role": "assistant" } ]

[ "à la", "a la", "á la" ]

[ { "content": "Potřebuju napsat [a la], třeba kuřecí prsa a la bažant. Jak se píše to a, je krátké, dlouhé?", "role": "user" }, { "content": "Náležitý zápis původní francouzské předložky vyjadřující přirovnání, podobnost, užívané často v oblasti kulinářství pro vyjádření významu 'na způsob', je à la.\nPísmeno à by mělo mít \"obrácenou čárku\". Píšeme tedy kuřecí prsa à la bažant.", "role": "assistant" } ]

[ "Erica", "Erika" ]

[ { "content": "Máme v knize anglické jméno Eric. Je možnost při skloňování měnit c na k (Erika, Erikem), nebo má být c zachováno ve všech pádech (Erica, Ericem)?", "role": "user" }, { "content": "U jmen tohoto typu máme možnost volby – podoby Erica, Ericem i Erika, Erikem jsou v pořádku. Při skloňování cizích vlastních jmen zakončených na -c, v nichž se c vyslovuje jako [k], např. Balzac [balzak], je možné (nikoli nutné) psát v nepřímých pádech v souladu s výslovností místo c písmeno k. Z jazykového hlediska jsou varianty rovnocenné, preferenci doporučujeme volit s ohledem na celkový charakter textu. Vzhledem k tendenci v současné češtině, aby ze všech pádových tvarů daného jména byla rozpoznatelná jeho základní podoba, se ponechání c dnes stále více prosazuje (zvláště u méně známých jmen).", "role": "assistant" } ]

[ "franšízing", "franchising", "franšízink" ]

[ { "content": "Potřebuju vědět, která z variant psané podoby slova [franšízink] je stylově neutrální.", "role": "user" }, { "content": "Nový elektronický ASSČ toto slovo bohužel nezachycuje, v souladu s IJP a NASCS lze doporučit zápis franšízing, ten je v textech nejfrekventovanější. Podoby franchising a franšízink jsou rovněž v pořádku, jejich frekvence je však nižší; nejméně je využívána varianta franšízink.", "role": "assistant" } ]

[ "dotaz", "dotas" ]

[ { "content": "Píše se dotaz, nebo dotas? Na internetu jsem našel obě možnosti.", "role": "user" }, { "content": "Náležitá podoba je jedině dotaz, pravopisnou podobu si můžete odvodit z příbuzných slov tázat, dotázat.", "role": "assistant" } ]

[ "na nic", "nanic" ]

[ { "content": "Neshodneme se s kolegou, zda máme výraz psát dohromady, nebo zvlášť. Kolega by psal \"život je nanic\" jako spřežku, já volím psaní zvlášť: \"život je na nic\", analogicky podle vyjádření jako \"je na houby\".", "role": "user" }, { "content": "Spřežka nanic vyjadřuje význam 'špatně, nevolno', např. dělá se jí nanic. V uvedeném obratu doporučujeme volit psaní zvlášť: život je na nic. Není však vyloučené, že se i v tomto významu spřežka prosadí, doklady v ČNK ukazují, že psaní dohromady je v tomto slovním spojení velice časté.", "role": "assistant" } ]

[ "bioregion", "bio region", "BIO region" ]

[ { "content": "Jde mi o slovo bioregion, resp. BIO region. Obvykle chápu bio- jako součást slov a píšu ho dohromady s příslušným slovem (např. bioregion). V publikaci, kterou upravuji, je psáno BIO region, protože autoři chtějí rozlišit význam. Bioregion chápu jako území s jistou biodiverzitou. V publikaci je užito psaní BIO region, protože se tím myslí území, kde je podporováno ekozemědělství.", "role": "user" }, { "content": "Zápis BIO region nemůžeme doporučit, protože je pro čtenáře matoucí. BIO není iniciálová zkratka, proto není důvod psát slovo velkými písmeny. Domněnku, že se neobvyklým zápisem vyjádří význam, nesdílíme, pro čtenáře zůstane slovo neprůhledné. \nBio může fungovat jako samostatné přídavné jméno, ale stále běžnější je to, že tvoří první komponent ve složenině. Některé výrazy lze proto zapsat oběma způsoby. Ve spojení s podstatným jménem doporučujeme chápat bio- jako komponent složeniny a psát dohromady s příslušným podstatným jménem. Zápis bioregion je vhodnější, ale nelze vyloučit ani možnost psát bio region. V ČNK (korpus SYN v12) je bioregion zachycen 124x, bio region jednou.", "role": "assistant" } ]

[ "subsaharský", "sub-saharský" ]

[ { "content": "Jak mám zapsat subsaharská Afrika? V angličtině je to s pomlčkou a písmena jsou velká (Sub-Saharan Africa), je to tak i v češtině?", "role": "user" }, { "content": "V češtině píšeme slovo subsaharský dohromady, komponent sub- tvoří první část mnohých složených slov, např. subtropický, subalpínský, subdodávka, subkontinentální. Nejde o vlastní jméno, doporučujeme proto psát subsaharská Afrika (obdobně např. jižní Evropa). \nDoplňujeme, že v anglickém slově Sub-Saharan nejde o pomlčku, ale o spojovník, tedy o kratší vodorovnou čárku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Pod jaké písmeno zařadit jméno Aniko von G. do abecedního seznamu?", "role": "user" }, { "content": "Řazení jmen, v nichž příjmení předchází předložka nebo člen (např. de, da, la, von), je problematické a není nikde normováno. V úzu se přitom vyskytují obě řešení. Pokud se k předložce nepřihlíží, je jméno Aniko von G. v abecedním seznamu řazeno pod písmeno G, lze však připustit také řazení podle předložky pod písmeno V. Pokud se jedná např. o rozsáhlejší rejstřík nebo encyklopedii, je výhodné uvádět jméno na obou místech abecedy – na jednom místě je plný záznam, na druhém pouze odkaz na podobu, u níž se čtenář dozví více informací.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Když chci napsat spojení šest- až sedmkrát náročnější číslicemi, zůstává spojovník za číslicí 6 zachován?", "role": "user" }, { "content": "Tento případ řešíme stejně jako jakékoliv jiné spojení, které má shodnou, u prvního slova vypuštěnou část. Tuto vypuštěnou část nahrazujeme i u číslice spojovníkem, zápis tedy bude mít podobu 6- až 7krát náročnější. (Pro úplnost doplňme, že by zde přicházel v úvahu též zápis 6–7krát náročnější, v němž je náležité psát mezi číslicemi 6 a 7 pomlčku.)", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se člení odstavce v textech, které vznikají ve školním prostředí, např. v žákovských slohových pracích?", "role": "user" }, { "content": "ČSN 01 6910, která se vztahuje primárně na oblast psaní obchodních a úředních dopisů, říká, že odstavce se člení mezerou mezi odstavci, popřípadě odstavcovou zarážkou; mezera a zarážka by se neměly pro vyznačení odstavce užívat současně. Pravidlo týkající se členění odstavců je podle našeho názoru nicméně dobře aplikovatelné i v jiných oblastech. O žádné normě, která by se týkala psaní školních prací, nevíme, jednotlivé školy však mohou mít svá interní pravidla pro psaní prací, která je vhodné respektovat.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kam se v odvolání umisťuje místo a datum odeslání?", "role": "user" }, { "content": "Místo a datum odeslání se umisťují na samostatný řádek mezi adresy a předmět odvolání. Mohou být umístěny jak vlevo, tak vpravo.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Pokud píšu odvolání na soud, kde bude umístěna adresa odesilatele a kde bude adresa soudu?", "role": "user" }, { "content": "V odvolání se stejně jako v ostatních dopisech občanů právnickým osobám umisťují obě adresy nahoru od levé svislice. Na prvním místě stojí adresa odesilatele, pod adresou odesilatele se uvádí adresa adresáta.", "role": "assistant" } ]

[ "k. ú.", "KÚ" ]

[ { "content": "Jaká je zkratka slovního spojení katastrální území? Lze ji zapsat např. ve formě KÚ?", "role": "user" }, { "content": "Přestože se nám nepodařilo zkratku tohoto spojení dohledat v dostupných slovnících, můžeme ji na základě pravidel zkracování v češtině jednoduše utvořit. Jednou z variant je využití tzv. grafické zkratky, kterou vytvoříme vypsáním prvních písmen slov daného spojení, za nimiž napíšeme tečku. Spojení katastrální území bychom tak mohli nahradit zkratkou v podobě k. ú., psanou s malými písmeny a tečkami. Druhou možností je vámi navrhovaný způsob, v takovém případě by se jednalo o iniciálovou zkratku KÚ, kterou bychom psali s velkými písmeny a bez teček. Obě tyto zkratky jsou utvořeny v souladu s pravidly zkracování v češtině, je možné si zvolit kteroukoli z nich, v rámci jednoho textu však doporučujeme postupovat jednotně a užívat vždy pouze jednu variantu. Jelikož tyto zkratky nejsou zachyceny ve slovnících, nemůžeme si být jisti tím, že budou pro všechny uživatele jazyka průhledné, proto doporučujeme při prvním užití zkratky v textu její význam vysvětlit (čtenáři by totiž mohli danou zkratku mylně spojovat např. se souslovím katastrální úřad).", "role": "assistant" } ]

[ "kulturněosvětový", "kulturně-osvětový" ]

[ { "content": "Dělám korekturu textu a váhám. Vím, že dobově se psalo zvlášť kulturně osvětový a že by se to dnes mělo psát jinak, ale nedokážu se rozhodnout jak, protože nevím, co to vlastně znamená.", "role": "user" }, { "content": "Je pravda, že před rokem 1993, kdy PČP přinesla změny v psaní složených přídavných jmen, se běžně psala podobná slovní spojení zvlášť a že se s takovým zápisem setkáváme někdy i dnes. Složená přídavná jména s první složkou zakončenou na -ně (a také na -sko, -cko, -ově) bychom měli psát buď se spojovníkem, nebo dohromady, rozhodující je věcná znalost.\nPravděpodobnější se nám jeví předpoklad, že jde o kulturní osvětu, resp. osvětu kulturou. Pak jde o podřadné spojení a složené přídavné jméno by se mělo psát dohromady: kulturněosvětový. Zcela vyloučit však nemůžeme ani možnost, že jde o dvě souřadně spojené složky: kulturní a osvětovou, pak by náležitý zápis byl se spojovníkem: kulturně-osvětový.\nBylo by vhodné se zeptat autora textu, zda ví, co výrazem pojmenovává.", "role": "assistant" } ]

[ "kulturněvýchovný", "kulturně-výchovný", "kulturně výchovný" ]

[ { "content": "Váhám při korektuře textu. Vím, že dobově se psalo zvlášť kulturně výchovný a že by se to dnes mělo psát jinak, ale nedokážu se rozhodnout jak, protože nevím, co to vlastně znamená.", "role": "user" }, { "content": "Je pravda, že před rokem 1993, kdy PČP přinesla změny v psaní složených přídavných jmen, se běžně psala podobná slovní spojení zvlášť a že se s takovým zápisem setkáváme někdy i dnes. Složená přídavná jména s první složkou zakončenou na -ně (a také na -sko, -cko, -ově) bychom měli psát buď se spojovníkem, nebo dohromady, rozhodující je věcná znalost.\nPravděpodobnější se nám jeví předpoklad, že jde o kulturní výchovu, resp. výchovu kulturou. Pak jde o podřadné spojení a složené přídavné jméno by se mělo psát dohromady: kulturněvýchovný. Zcela vyloučit však nemůžeme ani možnost, že jde o dvě souřadně spojené složky: kulturní a výchovnou, pak by náležitý zápis byl se spojovníkem: kulturně-výchovný.\nBylo by vhodné se zeptat autora textu, co výrazem pojmenovává.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před výrazem \"ať\" ve větě \"Všem patří dík(,) ať už byl jejich rodný jazyk český, nebo německý\"?", "role": "user" }, { "content": "Souřadné vedlejší věty spojené dvojitými spojovacími výrazy \"ať – nebo\" je třeba oddělit od řídící věty čárkou. Spojka \"ať\" zde totiž zároveň plní funkci podřadicí spojky připojující vedlejší větu. Čárka bude samozřejmě i před výrazem \"nebo\", neboť jde o druhou složku dvojitého spojovacího výrazu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Který výraz je podmětem ve větě \"Na skříni je uloženo několik krabic s hračkami\"?", "role": "user" }, { "content": "V případech typu \"pět jablek\", \"deset lidí\", \"několik aut\" apod. se při určování řídícího a závislého členu setkáváme s různými pojetími. Jaké z nich je preferováno ve školské praxi, však nevíme (pro tuto informaci lze kontaktovat Asociaci češtinářů). V úvahu připadají tři řešení. Prvním je určit spojení \"několik krabic\" jako tzv. komplexní podmět a dále ho nerozkládat. Druhým řešením je zohlednit formální hledisko; pak by bylo \"několik\" podmětem a \"krabic\" přívlastkem neshodným. Třetím řešením je naopak zohlednit hledisko sémantické; významově jsou podmětem \"krabice\" a podmět je dále determinován výrazem \"několik\". Všechna tato řešení lze z lingvistického hlediska obhájit.", "role": "assistant" } ]

[ "pomalurozpustný", "pomalu rozpustný" ]

[ { "content": "Jak máme napsat pomalurozpustné tablety? Píše se to dohromady, nebo zvlášť?", "role": "user" }, { "content": "Příručky výraz nezachycují, doklady z ČNK a internetu ukazují, že převažuje psaní zvlášť: pomalu rozpustný, popř. je možné volit obrácený slovosled: rozpustný pomalu. Analogicky podle frekventovaného výrazu rychleschnoucí lze zvolit i psaní dohromady: pomalurozpustný.", "role": "assistant" } ]

[ "sociálněterapeutický", "sociálně terapeutický", "sociálně-terapeutický" ]

[ { "content": "Jde mi o spojení sociálněterapeutická práce. Myslím si, že je to odvozeno od sociální terapie, proto bych psala slovo dohromady. Ale v různější literatuře vidím velice často psaní zvlášť (sociálně terapeutický) nebo se spojovníkem (sociálně-terapeutický). Kterou z možností mám zvolit?", "role": "user" }, { "content": "Složená přídavná jména bychom v souladu s platným doporučením měli psát buď se spojovníkem, nebo dohromady, psaní zvlášť se nedoporučuje. Přestože toto doporučení platí už od roku 1993 (kdy vyšla poslední verze PČP), s psaním zvlášť se bohužel setkáváme stále. Máte pravdu, že zápis sociálně terapeutický je podle dokladů v ČNK hojný, přesto ho nedoporučujeme volit.\n\nPři rozhodování, zda psát adjektivum s první složkou zakončenou na -ně (a rovněž na -sko, -cko, -ově) dohromady, nebo se spojovníkem, vycházíme z věcné znalosti. \nPsaní sociálně-terapeutický (se spojovníkem) signalizuje, že jde o dvě rovnocenné složky: sociální a terapeutickou. Tato možnost sice není úplně vyloučená, ale je méně pravděpodobná.\nJestliže potvrzujete, že složené přídavné jméno odkazuje k oblasti nazvané sociální terapie (tento termín je užívaný), pak je východiskem podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou (podstatné jméno terapie je rozvíjeno přívlastkem sociální). Taková složená přídavná jména píšeme dohromady: sociálněterapeutický. Vaše řešení je tedy správné – náležitý zápis je sociálněterapeutická práce.", "role": "assistant" } ]

[ "sociálnětržní", "sociálně tržní", "sociálně-tržní" ]

[ { "content": "Píše se spojení sociálně tržní hospodářství (nebo společnost) jako dvě slova? Nebo jinak?", "role": "user" }, { "content": "Složená přídavná jména bychom v souladu s platným doporučením měli psát buď se spojovníkem, nebo dohromady, psaní zvlášť se nedoporučuje. Přestože toto doporučení platí už od roku 1993, v některých textech se s psaním zvlášť setkáváme stále. Doklady z ČNK ukazují, že je tomu tak i v tomto případě.\n\nPři psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -ně (a rovněž na -sko, -cko, -ově) se neobejdeme bez věcné znalosti. Bohužel v tomto případě není jednoduché určit, k čemu se adjektivum vztahuje, to by měl vědět autor textu. \nPsaní se spojovníkem (sociálně-tržní) signalizuje, že jde o dvě rovnocenné složky: sociální a tržní. Tato možnost sice není vyloučená, ale zdá se nám méně pravděpodobná. \nPravděpodobněji se jeví možnost, že složené přídavné jméno odkazuje k pojmu sociální trh. V tom případě je východiskem podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou (podstatné jméno trh je rozvíjeno přívlastkem sociální). Taková složená přídavná jména píšeme dohromady: sociálnětržní.", "role": "assistant" } ]

[ "potom co", "po tom co" ]

[ { "content": "Mám psát \"po tom\" zvlášť, nebo dohromady \"potom\"? Jde o větu \"Oznamujete mi to hodinu potom / po tom, co jste odešla z domu.\" V tomto případě si umím zdůvodnit obě možnosti řešení, proto váhám, kterou použít.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že v této větě lze připustit obě možnosti zápisu, významový rozdíl je dosti jemný. Obrat v uvedené větě můžeme chápat jako spojení předložky \"po\" a ukazovacího zájmena \"tom\" odkazujícího k určitému úseku (po tom odchodu). Psaní dohromady (s časovým příslovcem potom), analogické k psaní blízkého spojovacího výrazu \"poté(,) co\", je v praxi poměrně obvyklé. \nZáleží tedy na Vás, zda zvolíte variantu Oznamujete mi to hodinu po tom, co jste odešla z domu, nebo Oznamujete mi to hodinu potom, co jste odešla z domu.", "role": "assistant" } ]

[ "finančněporadenský", "finančně-poradenský" ]

[ { "content": "Řešíme, jak napsat finančněporadenský. Zda dohromady, nebo zvlášť, popř. s pomlčkou.", "role": "user" }, { "content": "Složená přídavná jména nepíšeme zvlášť. Pokud je základem složeného přídavného jména s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou – v tomto případě jde nepochybně o slovní spojení finanční poradenství –, píšeme adjektivum dohromady. Zápis se spojovníkem (nikoli s pomlčkou) by odkazoval k souřadnému spojení dvou rovnocenných položek: finanční a poradenský, což však neodpovídá skutečnosti.", "role": "assistant" } ]

[ "turismus", "turizmus" ]

[ { "content": "Můžu psát turismus i turizmus? Nebo je podoba se \"z\" chybná?", "role": "user" }, { "content": "Můžete volit obě podoby. Je však třeba připomenout, že ve slovech s příponou vyslovovanou [-izmus] se za základní považují podoby se -s-. Základní, stylově neutrální je tedy zápis turismus, podoba turizmus je sice také možná, ale může být vnímána jako stylově příznaková.", "role": "assistant" } ]

[ "offsetový", "ofsetový" ]

[ { "content": "Nejsem si jistá pravopisem přejatého slova offsetový/ofsetový v technickém kontextu. Našla jsem pouze termín z oblasti tiskařství: ofsetový tisk (tedy s jedním f). V našem případě se nejedná o tisk, ale o pojmenování přejaté z angličtiny: offsetové antény. Ponechala bych dvě ff kvůli rozlišení významů.", "role": "user" }, { "content": "Polygrafické termíny ofset, ofsetový, s významem technika tisku z plochy, mají rovněž původ v angličtině, ale jejich pravopis v češtině (s jedním f) je již řadu desetiletí ustálený. Zachycuje je nejenom IJP a NASCS, ale už i SSJČ, a dokonce i PSJČ. \nNASCS zachycuje nadto i výrazy offset, offsetový, užívané v ekonomii pro popis formy průmyslové kooperace mezi výrobcem a odběratelem. Tento slovník vyšel v roce 2007, proto nemůže zaznamenat případné novější významy, tedy např. užití v technickém prostředí. V ČNK (korpus SYN v12) najdeme cca 1500 dokladů užití výrazu offsetový, a to převážně ve spojení se slovy program, hypotéka, projekt, což odpovídá významu uváděnému v NASCS. Spojení adjektiva ofsetový/offsetový se slovem antény v ČNK zachyceno není. Internetové doklady ukazují, že ve spojení se slovem anténa má jednoznačnou převahu zápis se dvěma f: offsetová anténa. S vaším řešením proto souhlasíme a doporučujeme podobu offsetová anténa.", "role": "assistant" } ]

[ "v jednom", "vjednom" ]

[ { "content": "U sprchového gelu na tělo i vlasy chceme uvést označení \"dva vjednom\", nebo to má být zvlášť \"dva v jednom\"?", "role": "user" }, { "content": "Nejde o spřežku, doporučujeme psát označení jako samostatná slova: dva v jednom. V podstatě jde o tzv. elipsu vyjádření dva (přípravky) v jednom (balení). Zápis dohromady (vjednom) vhodný není, v praxi se v obdobných souvislostech objevuje spíše výjimečně. Zastaralé a obecněčeské příslovce vjednom, zachycené ve starších výkladových slovnících (SSJČ a PSJČ), mělo význam stále, nepřetržitě (nedojel vjednom do města).", "role": "assistant" } ]

[ "zničehonic", "z ničeho nic" ]

[ { "content": "V textu jsou věty: \"z ničeho nic vyrazilo auto; zničeho nic se vrátil z Anglie\". Psala bych z ničeho nic vždy zvlášť. Nebo se to může psát i dohromady (zničehonic)? Ve Slovníku spisovné češtiny jsem to nenašla.", "role": "user" }, { "content": "Přestože SSČ spřežku zničehonic neuvádí, jsou obě možnosti zápisu v pořádku – zničehonic vyrazilo auto, zničehonic se vrátil i z ničeho nic vyrazilo auto, z ničeho nic se vrátil. Spřežku zničehonic zachycuje vedle IJP už i SSJČ, psaní zvlášť (z ničeho nic) je ve slovnících (SSČ a SSJČ) uvedeno rovněž (u hesla nic). V obou případech má výraz (či slovní spojení) význam 'znenadání, bez příčiny, náhle'. Podle dokladů v ČNK (SYN v12) se obě možnosti hojně užívají především v beletrii, psaní dohromady převažuje (17 557 : 11 732).", "role": "assistant" } ]

[ "spoluzákonodárce", "spolu zákonodárce" ]

[ { "content": "Píše se slovo spoluzákonodárce (ten, kdo vytváří např. evropskou legislativu) dohromady, nebo zvlášť (spolu zákonodárce)? Na googlu psaní zvlášť převažuje, ale spíše bych slovo psala dohromady.", "role": "user" }, { "content": "Slovo je poměrně nové a málo frekventované. Doporučujeme ho psát jako jedno slovo: spoluzákonodárce. Jde o ústrojně vytvořené kompozitum s první částí spolu- ve významu 'společně'. Stejně jsou tvořeny frekventovanější výrazy jako např. spolupracovník, spolupachatel, spolucestující, spolujezdec, spolumajitel.", "role": "assistant" } ]

[ "paraplavání", "para plavání" ]

[ { "content": "Máme psát paraplavání (dohromady), nebo para plavání (zvlášť)? Nacházím obě možnosti.", "role": "user" }, { "content": "Pravopis obdobných výrazů není v praxi úplně ustálený, proto nacházíte doklady obojího zápisu. Komponent para-, který v tomto případě odkazuje k výrazům paraplegie, paraplegický, paraplegik, se chová stejně jako části bio-, eko-, maxi- apod. Tyto komponenty píšeme obvykle dohromady s příslušným základovým slovem. Dohromady se píše např. vžité označení paralympiáda/paraolympiáda, paralympionik/paraolympionik a výrazy jako parasport, paragolf, parahokej (parahokejista), paraflorbal (paraflorbalista). Z jazykového hlediska proto doporučujeme psát slovo paraplavání dohromady.", "role": "assistant" } ]

[ "paraplavec", "para plavec" ]

[ { "content": "Máme psát paraplavec (dohromady), nebo para plavec (zvlášť)? Nacházím obě možnosti.", "role": "user" }, { "content": "Pravopis obdobných výrazů není v praxi úplně ustálený, proto nacházíte doklady obojího zápisu. Komponent para-, který v tomto případě odkazuje k výrazům paraplegie, paraplegický, paraplegik, se chová stejně jako části bio-, eko-, maxi- apod. Tyto komponenty píšeme obvykle dohromady s příslušným základovým slovem. Dohromady se píše např. vžité označení paralympiáda/paraolympiáda, paralympionik/paraolympionik a výrazy jako parasport, paragolf, parahokej (parahokejista), paraflorbal (paraflorbalista). Z jazykového hlediska proto doporučujeme psát slovo paraplavec (popř. paraplavkyně) dohromady.", "role": "assistant" } ]

[ "postkvantový", "post-kvantový", "post kvantový" ]

[ { "content": "Ve své práci mám několikrát slovo postkvantová kryptografie. Nevím, jestli to má být s pomlčkou, s mezerou, nebo dohromady.", "role": "user" }, { "content": "Psaní zvlášť nedoporučujeme. Pomlčka se pro zápis slov neužívá, v angličtině se v obdobných výrazech užívá spojovník (post-quantum cryptography). V češtině však komponent post- (značící následnost) tvoří první část složených slov, tzn. že ho píšeme dohromady s příslušným výrazem (a to jak s podstatným, tak s přídavným jménem). Stejně jako píšeme např. postmoderna, postpuberta, postimpresionismus; postmoderní, postpubertální, postgraduální, doporučujeme psát dohromady i adjektivum postkvantový (postkvantová kryptografie).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Pokud je jméno \"noha\" v 7. pádě množného čísla rozvito tvarem zájmena \"ten\", bude správný tvar \"těmi nohama\", nebo \"těma nohama\"? V Internetové jazykové příručce jsem tvar \"těma\" nikde nenašla.", "role": "user" }, { "content": "Pro podstatná jména \"ruce\", \"nohy\", \"oči\", \"uši\", označují-li části těla, platí, že jsou v 7. p. mn. č. zakončena na ‑a. Pokud jsou tato podstatná jména rozvita přídavnými jmény, zájmeny či číslovkami, budou také tyto výrazy zakončeny v 7. p. mn. č. na ‑a. Proto je náležité spojení \"těma nohama\", stejně jako by bylo např \"velkýma nohama\", \"čtyřma nohama\" apod.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi poradit, co je přísudkem ve větě \"Je to jeho živobytí\"?", "role": "user" }, { "content": "Ve větě \"Je to jeho živobytí\" je základní skladební dvojice \"to je živobytí\" a samotný přísudek pak \"je živobytí\". Jde o přísudek jmenný se sponou, který se skládá z určitého tvaru sponového slovesa \"být\" a podstatného jména.", "role": "assistant" } ]

[ "‚pořad‘", "‚díl pořadu‘" ]

[ { "content": "V práci jsem se v souvislosti s přípravou nového pořadu setkala s větou \"Chystáme novou sérii podcastů\". Myslím si, že by to měla být spíše \"série dílů jednoho podcastu\", případně že by autor měl jednoduše napsat \"Chystáme nový podcast\". Je podle vás přípustné, aby se výraz podcast v češtině užíval také pro označení jednoho dílu, nikoli celého pořadu?", "role": "user" }, { "content": "Z výkladových slovníků anglického jazyka, z něhož byl výraz podcast přejat, vyplývá, že v současné angličtině má toto slovo vcelku široký význam, v různých kontextech může nabývat různých významových odstínění. Vzhledem ke skutečnosti, že v rámci slovní zásoby českého jazyka se jedná o výraz relativně nově přejatý, jeho významové užívání ještě není plně ustáleno a ani slovníky současné češtiny toto heslo zatím neobsahují. Lze jej ale již nalézt v IJP. Zde se můžeme dozvědět, že podcast je pořadem, který se skládá z jednotlivých zpětně dostupných zvukových (popř. i obrazových) záznamů. Tím se v češtině pojem podcast odlišuje například od širšího pojmu audiozáznam (popř. videozáznam), označujícího jakýkoli záznam určený k poslechu (popř. i ke zhlédnutí). \n \nMnohé doklady korpusu SYN v11 svědčí o tom, že výraz podcast lze užít kromě významu celého pořadu i k označení jednoho dílu (např. Malé divadlo natočilo čtvrthodinový podcast Robot a drak; Rozesílal konzultatntům krátké podcasty obsahující rady; poslechnout si nejnovější podcast anebo se podívat na nový díl přírodopisného seriálu). Jde patrně o metonymické přenesení pojmenování celku na část, které v češtině není nikterak neobvyklé. Považujeme tedy za přípustné říci např. jak \"Pustila jsem si dnešní díl podcastu\", tak \"Pustila jsem si dnešní podcast\". \n \nVe vaší větě se však přikláníme k variantě \"Chystáme nový podcast\", protože formulace \"Chystáme novou sérii podcastů\" je významově nejednoznačná. Čtenář, který toto slovo užívá výhradně k označení celého pořadu, by ji totiž mohl pochopit tak, že se chystá série několika pořadů, nikoli série jednotlivých dílů.", "role": "assistant" } ]

[ "‚amputovat‘", "‚provést operaci‘" ]

[ { "content": "V práci se s kolegou přeme o význam slova odoperovat. On tvrdí, že odoperovat ruku znamená 'amputovat', já si myslím, že význam odoperovat je stejný jako u slova operovat. Kdo má pravdu?", "role": "user" }, { "content": "Podíváme-li se do výkladových slovníků, zjistíme, že Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i starší Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) uvádějí u slovesa odoperovat význam 'operativně oddělit, odstranit' a SSJČ jej doplňuje příkladem odoperovat prst. To potvrzuje mínění vašeho kolegy, že je sloveso odoperovat významově shodné se slovesem amputovat, které – dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (3. vyd. 2003) i podle PSJČ a SSJČ – znamená 'chirurgicky odejmout, odnímat část těla'.  \n\nKe slovníkovým výkladům je však užitečné doplnit příklady ze současného užívání daného slovesa, které najdeme v korpusu SYN v11. Ty totiž ukazují dva významy, v nichž se dané sloveso používá. Mezi vyhledanými výskyty najdeme nejen význam 1. 'amputovat' (např. Jakmile jimi ledvinu odoperuje, vloží ji do sáčku; V 60. letech minulého století musel sám a bez anestezie odoperovat slepé střevo v divokých podmínkách Antarktidy), ale i význam 2. 'provést operaci', přičemž sloveso odoperovat v takovém užití funguje jako vidový protějšek nedokonavého slovesa operovat ('provádět operaci'). Např.: odoperovat více než 3500 pacientů; Nebyl lékař, který by takový mnohahodinový zákrok zvládl odoperovat. Mezi významově jednoznačné doklady lze zařadit i tento: Před Vánocemi odoperoval poraněnou ruku tenistky Petry Kvitové, neboť lze ověřit, že sportovkyni skutečně nebyla ruka amputována.\n\nNež svou odpověď uzavřeme smířlivým zhodnocením, že ani vy se ve svém úsudku zásadně nemýlíte, musíme doplnit, že u druhého významu slovesa odoperovat (tj. 'provést operaci') je třeba ještě zvážit jeho stylovou platnost. Zkušební zjišťování, které jsme v Českém národním korpusu provedli, totiž naznačuje, že užívání daného významu proniká do širšího úzu z profesní mluvy, slangu, a proto je někteří uživatelé češtiny mohou vnímat jako stylově nižší a pro formální a psanou komunikaci jako nevhodné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V jedné knize byla popisována situace, kdy mladík vezl na koloběžce dívku a ona se mu \"tváří opírala o hrudník\". Trochu mě to zmátlo – dívka stála před mladíkem, nebo za ním? Pokud by stála vepředu, asi by se mu špatně řídilo. Ale pokud stála vzadu, neměla by se mu spíš opírat o záda?", "role": "user" }, { "content": "České výkladové slovníky definují hrudník následovně: starší Příruční slovník jazyka českého (PSJČ) jako 'horní část trupu', Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) specifikuje, že jde o 'hořejší část trupu tvořenou žebry; hrudní koš', Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) hovoří o 'části trupu mezi krkem a břichem'. Pro úplnost dodejme, že trup je zmíněnými slovníky shodně definován jako 'část těla mezi hlavou a končetinami'.  \n\nVe vztahu k umístění je tedy nejobecnější definice výrazu hrudník v PSJČ, která nezmiňuje, zda je daná část těla vepředu, či vzadu, pouze uvádí, že je v rámci stavby trupu \"nahoře\". SSJČ umístění hrudníku ohraničuje žebry. (Ta mají tvar oblouku a jsou umístěna jak v přední, tak v zadní části trupu.) SSČ umisťuje hrudník mezi krk a břicho (přičemž definice slova břicho v SSČ zní: 'přední a boční část těla mezi hrudníkem a pánví'), hrudník by se tedy v pojetí SSČ nacházel (nahoře nad břichem) ve přední a boční části trupu. Bedra, která jsou stejně jako hrudník a břicho součástí trupu, pak SSČ a nejnovější Akademický slovník současné češtiny (ASSČ) definují jako: 'úsek zad mezi pánví a hrudníkem'. Výklad významu výrazu bedra tak pracuje s umístěním hrudníku (také) na zadní části trupu. Potvrzení, že výraz hrudník ve slovníkové definici pokrývá přední i zadní část trupu, přináší výklad slova hruď, který v SSJČ a SSČ zní: 'přední část hrudníku; prsa'.  \n\nPodíváme-li se však do korpusu SYN, verze 8, jak výraz hrudník ve vztahu k jeho umístění chápou uživatelé češtiny, zjistíme, že jej až na výjimky situují do přední části trupu. To dokládají výskyty slova hrudník ve spojení s předložkami s místním významem, konkrétně např.: o hrudník (80×), na hrudník (1800×), před hrudník (36×). S ohledem na slovní okolí si u vyhledaných výskytů totiž jen stěží představíme, že by měli pisatelé korpusových textů na mysli i (z anatomického pohledu) zadní část trupu, např.: spojte ruce jako při modlitbě před hrudníkem; je tu málo místa pro nohy, volant se nepříjemně tyčí před hrudníkem; brada směřuje celou dobu na hrudník atd.\n \nŠirší prostorové vymezení hrudníku ve slovníkových definicích je pravděpodobně zapříčiněno vlivem anatomické terminologie, jelikož tvar hrudníku je v odborné literatuře popisován jako \"komolý kužel\", ohraničený kostrou hrudníku, jež je tvořena hrudními obratli, žebry a hrudní kostí. V odborné terminologii tak hrudník zasahuje i do oblasti, kterou laická veřejnost vnímá a nazývá jako záda. Výskyty slova v běžné komunikaci zároveň svědčí o jednoznačném umístění hrudníku pouze do přední části trupu. Ale vraťme se k otázce, zda dívka jela na koloběžce před mladíkem, nebo za ním. Z pohledu výkladových slovníků, tj. z terminologického hlediska mohla jet vepředu i vzadu, z hlediska běžné komunikace však stála před mladíkem, neboť za ním by se mu opírala nikoli o hrudník, ale o záda.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Proč se používá anglické slovo lockdown místo českého výrazu? Existuje nějaký český ekvivalent?", "role": "user" }, { "content": "Anglický výraz lockdown se začal v češtině objevovat v souvislosti s pandemií nemoci covid-19. Používá se pro označení situace, kdy jsou lidé nařízením vlády nuceni zůstat až na nezbytně nutné případy doma a je zakázán, respektive omezen volný pohyb osob, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. V češtině se tento výraz uplatňuje patrně proto, že je jednoslovný a je spjatý přímo s dnešní situací. České ekvivalenty typu uzamčení, uzavření nebo uzávěra se v této souvislosti obvykle neužívají samostatně, ale ve spojení s dalšími specifikujícími výrazy (hromadné, plošné uzamčení), protože mají samy o sobě příliš obecný význam. Mluví se také o hromadné/plošné/celostátní karanténě. Pokud pomineme fakt, že ani karanténa není slovo původem české, jde opět o víceslovné spojení. Nemluvě o doslovném opisu typu zákaz volného pohybu osob. Přejímání cizích slov není nijak ojedinělé a děje se soustavně. Především v situacích, kdy je třeba rychle najít pojmenování pro nově vzniklou skutečnost, je pro uživatele jednodušší sáhnout po už existujícím výrazu než vytvářet nový. Z hlediska morfologického je tento výraz neproblematický, protože jde o podstatné jméno rodu mužského neživotného, které se skloňuje pravidelně podle vzoru \"hrad\", což také napomáhá jeho šíření. Problém tedy není v tom, že jde o slovo cizího původu nebo že by měli mluvčí potíže s jeho zápisem nebo skloňováním. Problém může způsobit, pokud ho použijeme v komunikaci s uživatelem, který nezná jeho význam. Především zpočátku užívání podobných nových slov je tedy třeba se ujistit, že význam slova je posluchači nebo čtenáři jasný, a nepředpokládat automaticky, že slovo zná.", "role": "assistant" } ]

[ "hromosvod", "bleskosvod" ]

[ { "content": "Proč se říká hromosvod, a ne bleskosvod? Blesk je přece ten, který udeří, hrom je jen doprovodný zvuk.", "role": "user" }, { "content": "Podle Slovníku spisovné češtiny je hrom slovo víceznačné. Jako první význam je uveden 'silný dunivý zvuk doprovázející blesk', druhý význam je pak definován jako 'úder blesku'. Při tvorbě slova hromosvod se tedy uplatnil zřejmě druhý význam, neboť hromosvod chrání budovy (a tím i lidi v nich) před nebezpečným úderem blesku. Dále je třeba poznamenat, že v českém jazyce lze dané zařízení pojmenovat oběma výrazy – jako hromosvod i jako bleskosvod. Tato pojmenování jsou zcela synonymní, ovšem první z nich v úzu výrazně převažuje, jak dokládají data z korpusu SYN v11. V něm nalézáme 8427 dokladů užití slova hromosvod oproti 1517 dokladům slova bleskosvod.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V televizi i v rozhlase slýchám slovo kurzarbeit. Podle mě jde o germanismus, který v češtině nemá co dělat.", "role": "user" }, { "content": "Uvedené slovo skutečně pochází z němčiny. Die Kurzarbeit označuje zkrácenou pracovní dobu, kterou zavádí zaměstnavatel (spolu s odpovídajícím krácením mezd) kvůli nedostatku zakázek apod. Dosavadní tištěné příručky slovo kurzarbeit nezachycují, protože jde o výraz v češtině poměrně nový (nepracuje s ním ani dvoudílný slovník Nová slova v češtině, který se neologismům systematicky věnuje). V poslední době se však o této podobě pracovního poměru hodně mluví, a tak je přirozené, že vznikla i akutní potřeba najít pro tuto skutečnost přiléhavé označení. Vzhledem k tomu, že čeština žádný odpovídající ekvivalent nemá a skutečnost by tak musela opisovat několika slovy, jednoduše převzala výraz německý, což je také zcela přirozený jev. Zatímco dnes čeština přejímá nejvíce slov z angličtiny, dřív hrála v tomto ohledu hlavní úlohu právě němčina. Je však třeba zdůraznit, že čeština přejímkami nijak netrpí, ba naopak se jimi obohacuje a postupně si je přizpůsobuje po stránce pravopisné i výslovnostní. V mnoha případech už tak člověk ani nepozná, že jde o slovo přejaté, viz např. původně německá slova hřbitov, brýle nebo puška. \n\nPro výraz kurzarbeit se u nás vžil mužský rod, ačkoli v němčině je slovo Kurzarbeit rodu ženského; zřejmě z toho důvodu se můžeme vzácně setkat i s ženskou nesklonnou podobou. Doporučujeme však držet se mužského rodu a slovo skloňovat podle vzoru \"hrad\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V nedávné době jsem v médiích narazil na slovo suchovod. Co znamená? Vede snad sucho?", "role": "user" }, { "content": "Slovo suchovod pozornost jazykovědců už v minulosti upoutalo (psala o něm Hana Prokšová v Literárních novinách), žádný výkladový slovník češtiny ho však neobsahuje. Podle české wikipedie je to požární potrubí, které najdeme obvykle ve výškových budovách. Není trvale připojen na vodovodní síť, ale může nahradit velkou část délky hasičských hadic, které by jinak byly potřeba, a přivést vodu blízko k místu požáru.\n \nSlovo je zajímavé napětím mezi jeho významem a formální utvářeností. Úvaha, že suchovod vede sucho, je založena na analogii s podobnými, známějšími slovy. Téměř všechna ostatní nevlastní složená slova se spojovacím morfémem -o- a druhou částí složeniny -vod totiž skutečně mají význam 'potrubí / zařízení / část těla vedoucí něco', přičemž ono \"něco\" je právě to, co v podobě kořenu do slova vstupuje jako první část složeniny. Máme tedy ropovod, plynovod a jiné produktovody, dále vodovod, parovod nebo kouřovod, metaforicky založený penězovod, pod českobudějovickým Piaristickým náměstím vede dokonce pivovod. Také anatomické termíny žlučovod, vejcovod nebo chámovod uvedenému principu odpovídají. Jiná jsou jen pojmenování osob, jako jsou lodivod, veslovod nebo psovod. Pokud víme, z potrubí či obecněji zařízení se právě jen suchovod od ostatních odlišuje.\n \nJak nebo kdy přesně slovo vzniklo, nevíme, ale jisté opodstatnění pro něj nalézt přece jen lze. Zaprvé: Přestože je to potrubí určené k rozvodu vody, jeho význam je specifičtější, nelze tedy mluvit o vodovodu. Zadruhé: Sucho (které naštěstí bývá obsahem potrubí po většinu času jeho existence) najdeme i v obdobných pojmenováních v dalších jazycích. V angličtině je vedle jiných výrazů dry riser, ve francouzštině colonne sèche a třeba v rumunštině coloană uscată. Každopádně je suchovod zajímavým dokladem toho, že uplatňování požadavků logiky na jazyk někdy selhává.", "role": "assistant" } ]

[ "ta lokše", "ten lokeš", "ten lokš" ]

[ { "content": "Dnes jsem četla na jednom jídelním lístku, že nabízejí kachnu s lokši. Nějak mi to nesedí, není lokše rodu ženského? Že by mělo být s lokšemi?", "role": "user" }, { "content": "Říct, jaký je ve spisovné češtině rod podstatného jména, jehož 1. pád množného čísla zní lokše, není úplně jednoduché – toto slovo se totiž neužívá rodově vyhraněně a není zachyceno v kodifikačních zdrojích. Žádný z výkladových slovníků češtiny lokše neobsahuje. Najdeme je jen na třech excerpčních lístcích Novočeského lexikálního archivu (přístupných přes rozhraní Příručního slovníku jazyka českého) – všechny uvádějí podstatné jméno lokše v ženském rodě, jeden z nich však s otazníkem a odkazem na variantu lokeš s též nejistým mužským rodem. \n \nPodoby lokše (pro východomoravská nářečí) a lukše (pro středomoravská nářečí) zmiňuje Český jazykový atlas v hesle nudle. Jak se totiž dočteme např. v Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka, toto slovo v různých obměnách (u něj lokša, lukša, lokeš, lokýš) pojmenovává druh jídla buď z pečeného bramborového těsta, nebo z pokrájeného navlhčeného koláče. \n \nVodítko k základní podobě slova v 1. p. j. č. může poskytnout Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Nejnovější Slovník súčasného slovenského jazyka obsahuje heslo lokša s významem 'väčšia placka zo zemiakového cesta (pripravovaného z múky a varených zemiakov) pečená na platni nasucho, obyč. plnená al. podávaná ako príloha'. Jen o málo starší Krátky slovník slovenského jazyka vykládá význam téhož slova stručněji jako 'tenký (p)osúch zo zemiakového cesta'. \n \nOdkud se může brát rodová nevyhraněnost slova? Je nejspíš rozumné hledat interpretaci v tvarosloví. Pokud bychom pro spisovnou češtinu uvažovali o dvou konkurenčních rodových podobách, pak ta pro ženský rod by byla nejspíš lokše skloňovaná podle vzoru \"růže\", v mužském rodě by to byl lokeš (ale potenciálně i lokš; případné -e- by bylo pohybné, tj. ve většině tvarů vypouštěné) skloňovaný podle vzoru \"stroj\". Tato slova mají v polovině pádů stejné tvary. Zčásti si odpovídají přímo tvary téhož čísla a pádu (lokše = 2. p. j. č. a 1., 4. a potenciální 5. p. mn. č.; lokši = 3. a 6. p. j. č.; lokších = 6. p. mn. č.), některé tvary můžou navíc náležet jedné konfiguraci čísla a pádu v ženském rodě a jiné konfiguraci v rodě mužském (např. lokši = také 4. p. j. č. žen. r. a 7. p. mn. č. a potenciální 5. p. j. č. muž. r.). \n \nVzhledem k tomu, co slovo pojmenovává, se často užívá v množném čísle (např. \"Upečené lokše potřeme rozpuštěným máslem\"; \"čertíci v lokších\"), kde homonymní tvary nad distinktivními převažují. V takovýchto kontextech bez dalších vodítek nelze rozhodnout, v jakém (pokud vůbec nějakém určitém) rodě ho konkrétní uživatel užívá. \n \nZřetelně mužský rod není v praxi úplně neobvyklý. Např. tvar lokši (což může být 3., 4. nebo 6. p. j. č. žen. r., ale i 3., 5. nebo 6. p. j. č. nebo 7. p. mn. č. muž. r.) má v pětimiliardovém korpusu SYN v11 55 výskytů a 14 z nich (tedy asi jedna čtvrtina) je zřetelně užito v mužském rodě (konkrétně v 7. p. mn. č.; 5. p. j. č. se nepřekvapivě nevyskytuje, lokše nebývá třeba oslovovat), 9 (asi šestina) ve 4. p. j. č. ženského rodu a zbylých 32 v 6. p. j. č. – z nich jen jeden je zřetelně ženského rodu, zbylých 31 rodově nezřetelných. Přímé porovnání nabízí jen 3. p. mn. č., u nějž nacházíme tři výskyty tvaru lokším pro ženský rod a žádný výskyt tvaru lokšům pro rod mužský. Podobně málo informativní počty dokladů jsou i v 7. p. j. č., z nichž jsou dva případy tvaru lokšem mužského rodu a tři případy tvaru lokší rodu ženského (49 výskytů téhož tvaru bylo zjevně v 2. p. mn. č.). \n \nVzhledem k tomu, že lokše nejsou kodifikovány, a také s ohledem na zastoupení různých tvarů v dostupném (psaném) úzu považujeme za náležité obě potenciální rodové podoby, tedy lokše (žen.) i lokeš, případně lokš (muž.). Podoba lokša (žen.) kodifikovaná na Slovensku může být určitým vodítkem k rodovému chápání přinejmenším v sousedních moravských nářečích, proto lze uvažovat o mírném upřednostnění odpovídající podoby lokše (žen.) coby základní varianty.", "role": "assistant" } ]

[ "ten menses", "ta menses", "to menses", "ty menses" ]

[ { "content": "Jakého rodu je slovo menses? A má být pomnožné, nebo se může skloňovat menses bez mensesu?", "role": "user" }, { "content": "Podstatné jméno menses je příkladem slova, jemuž je nesnadné připsat jednoznačnou tvaroslovnou charakteristiku. Vliv na to mají přinejmenším tři faktory.\n\nPrvním z nich je skutečnost, že podobně zakončená přejatá slova v češtině nepatří k jedinému jmennému rodu. Mnoho obecných pojmenování zakončených na -es se řadí do skupiny jmen mužských neživotných (dres, expres, kongres, notes, progres, stres, šábes), najdeme však také slova rodu ženského (lues 'syfilis, příjice' nebo rabies 'vzteklina') i středního (dolmades 'plněné vinné listy' nebo litotes 'zmírnění výrazu použitím záporu'). Menses ostatně není jediné z takovýchto slov, které podle dostupných slovníků mezi rody kolísá – srov. zmíněné lues (ž. i muž. neživ.) nebo litotes (s. i muž. neživ.).\n\nDruhým faktorem mohou být různé zdroje, o něž konkrétní uživatel opírá své pojímání gramatické kategorie čísla tohoto slova. Povšimněme si, že některá z jmenovaných přejatých slov jsou v původním jazyce v množném čísle (např. notes 'poznámky' nebo zmíněné dolmades). Je možné, že část uživatelů zná původ slova menses v latinském mēnsis 'měsíc', přesněji tvaru množného čísla mēnsēs 'měsíce', a proto ho v češtině užívá v množném čísle; srov. i české měsíčky. Ve prospěch jednotného čísla zase může působit vliv mnohem častěji užívaného slova stejného významu menstruace.\n\nTřetím faktorem jdoucím proti morfologické určenosti slova menses je tvarová homonymie. Pakliže se pro mužský neživotný rod nabízí skloňování podle vzoru \"hrad\" a v ženském i středním rodě je toto slovo nesklonné, pak 30 z celkových 42 možných kombinací rodu, pádu a čísla má tvar menses. Užití v ženském a středním rodě od sebe často nelze odlišit ani na základě tvaru shodných větných členů – typicky přívlastků a přísudků. Výskyty jako např. \"po vysazení léku by se menses měla dostavit do čtyř dnů\" můžeme vyhodnotit stejně dobře jako tvar v ženském rodě a jednotném čísle i jako tvar ve středním rodě a množném čísle, naopak např. tvar ve větě \"zmizí zcela obvyklé potíže provázející samotné menses\" může odpovídat ženskému rodu a množnému číslu, ale i střednímu rodu a jednotnému číslu.\n\nDiskutované slovo se užívá ve dvou pravopisných podobách: Kromě téměř třikrát častějšího zápisu menses je v úzu běžná i počeštěná podoba menzes (v korpusu SYN v11 se vyskytují v poměru 390 : 143, tj. přibližně 3 : 1). Obě varianty se běžně užívají v publicistice, zápis menses je však relativně obvyklejší v oborové literatuře a okrajovější v beletrii. Bereme-li výskyty obou pravopisných variant jako celek, platí, že zhruba polovinu tvoří ty, u nichž nelze rozhodnout mezi ženským a středním rodem, další takřka čtyři desetiny jsou rodově zcela neurčitelné výskyty. Prokazatelně nesklonných případů (tedy ženského nebo středního rodu) je jistě víc než polovina (56 %), rodově určitelné doklady se počítají v pouhých jednotkách procent (rod mužský neživotný: 5 %, rod ženský: 4 %, rod střední: 2 %).\n\nSpojení žánrové a morfologické perspektivy naznačuje určitou tendenci: Na jedné straně k sobě v praxi mají blíž odbornější texty, konzervativnější pravopis a nesklonnost, na druhé straně pak publicistika, progresivnější pravopis a sklonnost, tj. užívání v mužském neživotném rodě. Většina úzu je však tvaroslovně neprůhledná. Proto Internetová jazyková příručka nově zachycuje slovo menses s pravopisnou variantou menzes ve třech rodech a s poznámkou, že všechny možnosti považujeme za přijatelné.", "role": "assistant" } ]

[ "memoáry", "memoár" ]

[ { "content": "V Pravidlech českého pravopisu jsem dohledal, že slovo memoáry může být jen pomnožné. Dá se toto slovo použít i v jednotném čísle?", "role": "user" }, { "content": "Pravidla českého pravopisu zachycují skutečně pouze výraz memoáry coby pomnožné podstatné jméno, stejně tak Slovník spisovného jazyka českého uvádí memoáry, tedy ,paměti, vzpomínky, zápisky (zprav. vynikajících jedinců)', pouze ve tvaru množného čísla. Nový akademický slovník cizích slov už ale rozlišuje pomnožné memoáry (s významem ,paměti, vzpomínky') a výraz memoár, který značí diplomatický spis, případně může označovat také spis pamětní (v takovém případě se však dle NASCS memoár užívá spíše v podobě aide-mémoire).\n\nZe slovníků tedy vyplývá, že ve významu ,paměti, vzpomínky' se užívá pomnožné podstatné jméno memoáry, výraz memoár je omezen především pro oblast diplomacie. Důvod, proč se memoáry ustálily ve tvaru množného čísla, je pravděpodobně etymologický – jak se lze dočíst v Českém etymologickém slovníku, memoáry pocházejí z francouzského mémoires, tedy ze slova, které má rovněž plurálovou podobu.\n\nPreference plurálové formy pro označení (literárních) pamětí je patrná i v úzu – korpus SYN verze 11 obsahuje celkem 7280 výskytů lemmatu memoáry v daném významu, naopak výraz memoár v jednotném čísle se v korpusu vyskytl pouze 172krát. Zajímavé však je, že singulárová forma se v korpusu nepoužívá v diplomatických kontextech, jak bychom mohli očekávat na základě informací ze slovníků, ale vyskytuje se ve stejných významech jako jeho pomnožná varianta (viz např. memoár Marie Holubové Vzpřímená chůze; Theroux napsal o jejich přátelství memoár; v memoáru vyhrabáváte vzpomínky sem a tam, jedna navazuje na druhou). Je tedy patrné, že i ve významu ,(literární) paměti, vzpomínky' se může singulárová forma objevit, vzhledem k převaze pomnožné podoby ale doporučujeme pro daný význam užívat spíše výraz memoáry.", "role": "assistant" } ]

[ "bú", "bů" ]

[ { "content": "Citoslovce vyjadřující bučení krávy píšeme s kroužkem, nebo s čárkou?", "role": "user" }, { "content": "Starší jazykové příručky (slovníky i PČP z roku 1993) doporučovaly psát v citoslovcích pouze ú (např. vrkú, bú, cukrú). Nověji se prosadila i varianta s ů – jsou tedy možné obě podoby: bú i bů. Doporučení lze ověřit v IJP, a to jak u hesla bú/bů, tak ve výkladové části v kapitole Psaní ú – ů, popř. v elektronickém ASSČ.", "role": "assistant" } ]

[ "vrkú", "vrků" ]

[ { "content": "V učebnici je psáno vrkú s čárkou. Ale v jedné pohádkové knížce je psáno vrků. Jak je to správně?", "role": "user" }, { "content": "PČP z roku 1993 a starší slovníky češtiny doporučovaly psát v citoslovcích pouze ú (např. vrkú, bú, cukrú). Nověji se prosadila i varianta s ů – jsou tedy možné obě podoby: vrkú i vrků. Doporučení lze ověřit v IJP, a to jak u hesla vrkú/vrků, tak ve výkladové části v kapitole Psaní ú – ů.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se zapisuje zkratka p. o. (příspěvková organizace) v textu psaném verzálkami? Zůstává tato zkratka psána malými písmeny, nebo je možné ji zapsat též verzálkami?", "role": "user" }, { "content": "Podle aktuální ČSN 01 6910 je v textu psaném verzálkami dovoleno psát velkými písmeny i zkratky. Tato formulace znamená, že přípustné jsou obě možnosti, doporučovali bychom přitom spíše zápis verzálkami.", "role": "assistant" } ]

[ "kardamom", "kardamon" ]

[ { "content": "Je správně kardamom, kardamon, nebo oboje?", "role": "user" }, { "content": "Až dosud české výkladové slovníky počítaly jen s podobou kardamom. Tímto výrazem se podle nich označuje jednak rostlina kardamovník obecný, jednak koření vyráběné z plodů této rostliny (že se kromě tzv. pravého či zeleného kardamomu užívá také černý kardamom získávaný z jiné rostliny, nechme stranou).\nPřestože kardamon nenajdeme ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost ani v jeho předchůdcích, v autentických česky psaných veřejných textech \"existuje\". V korpusu ČNK SYN v8 je poměr výskytů kardamonu proti kardamomu 1 : 4,3 (nebo jen 1 : 2,25 – pokud použijeme citlivější výpočet mírnící vliv několika málo textů s mnoha výskyty téže podoby). To je dost kardamonu na to, abychom ho brali jako spisovně užívanou podobu, jelikož se objevuje v korigovaných textech. Navíc nevíme, kolik bylo původně napsáno kardamonů a teprve pak korektorem opraveno na kardamom. Jinak řečeno, v textech, v nichž lze očekávat spisovnost, je kardamon výrazem užívaným nezřídka.\nNemusí být divu. V češtině je mnoho přejatých slov končících na -on (např. akordeon, balkon, balon, beton, biatlon, bonbon, demižon, dron, emotikon, faraon, fejeton, chameleon, karton, lampion, lexikon, milion, panteon, plankton, region, salon, šampon, šanon, teflon, telefon a jiné -fony, vagon, žeton), z nich některá i na -mon (např. démon, hormon, mamon, mormon), ale znatelně méně na -om (astronom, atom, autodrom, brom, diplom, fantom, chrom, chromozom, melanom) a téměř žádné na -mom (snad jen velmi exkluzivní ependymom, mezenchymom, tymom). Vliv analogie je tedy třeba brát přinejmenším v úvahu.\nProti odmítání kardamonu hovoří i pohled do jiných jazyků – variantu s koncovým -n uvádí např. pro angličtinu i Cambridge Dictionary nebo oxfordské Lexico.", "role": "assistant" } ]

[ "tbl.", "tbl" ]

[ { "content": "Píše se zkratka slova tableta s tečkou, nebo bez tečky?", "role": "user" }, { "content": "Výraz tableta je možné nahradit tzv. čistě grafickou zkratkou v podobě tbl., kterou můžeme nalézt například ve Slovníku zkratek. Tato zkratka zároveň spadá do skupiny grafických zkratek, jež jsou tvořeny vypsáním souhlásek a vynecháním samohlásek zkracovaného slova. Mezi takové zkratky patří třeba kpt., plk., mld., rtg., a jak je patrné i z uvedených příkladů, za těmito zkratkami píšeme tečku, proto i zkratku tbl. budeme psát s tečkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se má zapisovat zkratka výrazu postskriptum? A má za touto zkratkou následovat dvojtečka?", "role": "user" }, { "content": "Postskriptum můžeme zkrátit třemi různými způsoby, a to pomocí zkratky P. S. s tečkami a mezerami, dále zkratky P.S. s tečkami a bez mezer, ale je možné užít i iniciálovou zkratku PS. Dvojtečka po zkratce postskriptum následovat může, není to však nutné, lze rovněž uvést pouze zkratku a za ní rovnou příslušnou větu s poznámkou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka v následující větě? \"Ucítila jsem pod nohama pevnou zem. To(,) jak nás proud odnesl na mělčinu.\"", "role": "user" }, { "content": "Větu \"To(,) jak nás proud odnesl na mělčinu\" je možno napsat s čárkou i bez čárky, ovšem pokaždé půjde o jinou syntaktickou strukturu. Pokud zvolíme variantu s čárkou, je výraz \"to\" předmětem hlavní věty, v níž je elipsa: \"(Ucítila jsem) to, jak nás proud odnesl na mělčinu.\" Jestliže čárku nenapíšeme, bude výraz \"to\" částicí, a tudíž nemá větněčlenskou platnost, stejně jako ve větách typu: \"Slyšeli jsme šramot v předsíni. To (jak) se tatínek vrátil z práce.\" \"To prší.\" apod. Záleží tedy na tom, které interpretaci dá pisatel přednost.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Bude oddělen výraz \"prcek\" v následující větě? \"Protože břeh byl porostlý kopřivami, v nichž jsem já(,) prcek(,) nebyla vidět.\"", "role": "user" }, { "content": "Tento typ přístavku nemá pevná interpunkční pravidla, některé případy píšeme s čárkou, jiné nikoli (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je v pořádku formulace \"čerpání dovolené o státní svátek\"?", "role": "user" }, { "content": "Vazba \"o + 4. pád\" pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka \"o\" v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky \"o\" se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka \"o\" s akuzativem v časovém významu (\"o Vánoce\", \"o veselku\" nebo právě \"o přestávku\") je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom ve spisovném projevu doporučili buď užívat spisovnou vazbu předložky \"o\" se 6. pádem: \"čerpání dovolené o státním svátku\", nebo vazbu se 4. pádem s předložkou v (ve): \"čerpání dovolené ve státní svátek\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Na webu mateřské školy jsem našla následující větu: \"S dětmi jsme si povídaly o tradicích, mnohé jsme si vyzkoušely, ochutnaly cukroví a potom došlo na rozbalování dárků.\" Pisatel chtěl evidentně dát najevo, že podmětem jsou učitelky, tedy ženy. Přesto se chci zeptat, zda by nebylo vhodnější napsat v přísudku měkké i, tj. uvažovat o podmětu \"my všichni\".", "role": "user" }, { "content": "Pokud je z kontextu zřejmé, že nevyjádřeným podmětem jsou učitelky, tedy ženy, je náležité napsat v přísudku tvrdé y. Nic na tom nemění ani předpoklad, že by do podmětu byly zahrnuty i \"děti\", zejména ve druhé a třetí větě souvětí: \"děti\" v množném čísle jsou též rodu ženského.", "role": "assistant" } ]

[ "například", "např." ]

[ { "content": "Je lepší používat v textu celé slovo \"například\", nebo mám raději užívat zkratku např.?", "role": "user" }, { "content": "Slovo \"například\" se běžně zkracuje pomocí tzv. grafické zkratky např., která je tvořena charakteristickou počáteční skupinou písmen daného slova a je zakončena tečkou. Tuto zkratku můžeme nalézt ve Slovníku zkratek i v rejstříku zkratek a značek, který je součástí Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, jedná se tedy o zkratku ustálenou a uživatelům češtiny dobře známou, její použití v textu by proto nemělo být problematické. Stejně tak je ale možné slovo nezkracovat a užívat celé příslovce \"například\", případně spojení \"na příklad\", které je rovněž náležité. Záleží tedy pouze na vašem rozhodnutí, obě varianty (tj. jak ta zkrácená, tak i ta nezkrácená) jsou z jazykového hlediska v pořádku. Doporučujeme vám však v rámci jednoho textu postupovat jednotně.", "role": "assistant" } ]

[ "doc.", "Doc." ]

[ { "content": "Jak psát zkratku titulu docent, pokud je uvedena uprostřed věty (např. v rámci textu parte)? Bude se psát s velkým, nebo malým počátečním písmenem?", "role": "user" }, { "content": "Vědecko-pedagogický titul docent se zapisuje zkratkou doc., psanou s malým počátečním písmenem a ukončenou tečkou. S malým počátečním písmenem tak budeme tuto zkratku psát, i pokud je uvedena uprostřed věty. Velké počáteční písmeno bychom volili jen v případě, že by zkratka stála na začátku věty.", "role": "assistant" } ]

[ "přes to", "přesto" ]

[ { "content": "Máme větu \"Šance a pravděpodobnost představují odlišné pojmy, ale přesto lze ukázat, že je mezi nimi jednoznačný vztah.\" Píše se přes to zvlášť, nebo dohromady přesto?", "role": "user" }, { "content": "Doporučujeme užít spřežku přesto ...představují odlišné pojmy, ale přesto lze ukázat...", "role": "assistant" } ]

[ "česko-slovenský", "československý" ]

[ { "content": "Na světovém silničním kongresu, který se teď koná v Praze, jsou různé pavilony, mezi nimi i česko-slovenský pavilon. Vidím to pokaždé napsané jinak. Myslím si, že by to mělo být se spojovníkem (ale jistá si nejsem), a také váhám, jak je to s velkými písmeny.", "role": "user" }, { "content": "Při psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko (a také na -cko, -ně, -ově) se neobejdeme bez věcných znalostí. Na základě nich se rozhodujeme, zda adjektivum píšeme dohromady, nebo se spojovníkem. \nZápis dohromady (československý) odkazuje k názvu Československo, pak lze usuzovat, že v pavilonu budou představeny exponáty, které vznikly v době existence Československa, tedy do roku 1992. Protože jde o akci pořádanou v současnosti, lze zcela oprávněně předpokládat, že se v pavilonu prezentují jak české, tak slovenské výrobky/nápady/technika/zkušenosti. Z jazykového hlediska jde o souřadné spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni. U těchto složených přídavných jmen oddělujeme jednotlivé složky spojovníkem: česko-slovenský pavilon (obdobně slovensko-český slovník).\nVěcnou znalost potřebujeme i při rozhodování, s jakým počátečním písmenem pojmenování psát. Může jít o všeobecnou platnost, pak je namístě písmeno malé; velkým písmenem signalizujeme, že se jedná o název, pojmenování. Srov. česká krajina x Česká republika.", "role": "assistant" } ]

[ "hobby projekty", "hobbyprojekty" ]

[ { "content": "Máme psát hobby projekty, nebo hobbyprojekty?", "role": "user" }, { "content": "Slovníky bohužel tento výraz nezachycují. Psaní podobných označení nebývá jednotné, v praxi se obvykle objevuje a respektuje psaní zvlášť i dohromady. Jako příklad může posloužit heslo uvedené v IJP, a to hobbymarket (tento způsob zápisu v praxi převažuje) s variantní podobou hobby market. Doklady z korpusu SYN v11 nabízejí pouze malé množství dokladů zápisu výrazu, na který se ptáte. Výsledek je ale zcela jednoznačně ve prospěch psaní zvlášť: hobby projekt (24 dokladů), zápis dohromady není doložen vůbec. Doporučujeme zvolit podobu, která je v praxi doložena: hobby projekty.", "role": "assistant" } ]

[ "box set", "boxset" ]

[ { "content": "Jak doporučujete psát [boks´set]? Jako dvě slova (box set), nebo dohromady (boxset)? Se spojovníkem bych to nepsala.", "role": "user" }, { "content": "ASSČ toto pojmenování bohužel nezachycuje. Jde o přejatý výraz (podle internetových zdrojů má význam 'sbírka tří a více hudebních alb, knih, DVD či jiných nosičů, které pojí společný žánr nebo autor'), jehož podoba není zatím v češtině ustálená. Souhlasíme s vámi, že zápis se spojovníkem není vhodný. Doklady z ČNK (korpus SYN v11) ukazují, že se v českých textech objevuje obojí možnost zápisu, např.: hudební vydavatelství zveřejnilo informaci o novém sběratelském box setu, který zanedlouho vyjde; americká rocková legenda vydává v jednom exkluzivním boxsetu čtyři alba a na nich záznamy ze svých slavných koncertů. Dokladů je sice poměrně málo (desítky výskytů), ale je zřejmé, že psaní dvou samostatných slov je častější (pravděpodobně i kvůli naznačení nesplývavé výslovnosti -x-, -s- tj. hlásek [ks ] a [s] následujících po sobě). Obě možnosti zápisu lze považovat za vhodné.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaké písmeno se napíše u výrazu lovosičtí ve spojení Lovosičtí vyhráli.", "role": "user" }, { "content": "V uvedené větě jde o zpodstatnělé přídavné jméno, které plní funkci vlastního jména, a proto se píše s velkým písmenem.", "role": "assistant" } ]

[ "stabilní katastr", "Stabilní katastr" ]

[ { "content": "Zvolila jsem podobu stabilní katastr, korektorka toto spojení opravila na Stabilní katastr. Která z nich je správná?", "role": "user" }, { "content": "Názvy katastrů (z historického hlediska je asi nejznámější tereziánský katastr), se řadí k obecným pojmenováním a píšou se s malým písmenem, proto je náležitá podoba stabilní katastr. Tento způsob psaní jednoznačně převažuje, jak dokládá Český národní korpus, i v praxi.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "S jakým písmenem se píšou příznivci známých osobností, např. havlovci?", "role": "user" }, { "content": "Jména označující příznivce osob, stejně jako jména příznivců sportovních klubů, např. slávisté, baníkovci, jsou jména obecná, a proto je namístě psát je s malým písmenem.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se píše ulice Nad Malým mýtem?", "role": "user" }, { "content": "V trojslovných předložkových názvech ulic a dalších veřejných prostranství se předložka a první výraz po ní píšou s velkým písmenem, podstatné jméno podle toho, zda jde o vlastní jméno, nebo ne. V uvedeném spojení je výraz mýto obecné jméno, a proto je náležitá podoba Nad Malým mýtem.", "role": "assistant" } ]

[ "pražané", "Pražané" ]

[ { "content": "Předpokládám, že se ve větě \"Rok předtím se sešli umírnění kališníci a pražané\" výraz pražané píše s malým písmenem. V textu, který jsem si zkopírovala, je však velké.", "role": "user" }, { "content": "V uvedené větě je namístě podoba pražané. Nejde totiž o označení obyvatele Prahy, ale o příslušníka umírněného husitského směru. Jména příslušníků různých hnutí, směrů, členů organizací, názorových skupin, přívrženců atp. se v češtině nepovažují za vlastní jména, ale obecná a píšou se s malým písmenem.", "role": "assistant" } ]

[ "rokenrol", "rock-and-roll" ]

[ { "content": "V anglicko-české knížce potřebujeme napsat slovo [rokenrol]. V originálu nacházíme dvě podoby, jednou s mezerou kolem apostrofů (rock 'n' roll), podruhé bez mezer (rock'n'roll). Nevím, kterou z nich zvolit.", "role": "user" }, { "content": "V češtině je doporučováno psát buď počeštěně rokenrol, nebo volit variantu se spojovníky: rock-and-roll. Tyto možnosti najdete např. v IJP a výkladových slovnících češtiny. Pokud chcete v knize z určitých důvodů zachovat zápis s apostrofy, který jste našli v anglickém textu, považujeme za vhodné vycházet z anglické verze internetové Wikipedie. Zde je uvedena podoba s mezerami kolem apostrofů: rock 'n' roll.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak psát, pokud jde o velká písmena, spojení kavárna Na Cestě?", "role": "user" }, { "content": "Jméno označující druh podniku veřejného stravování se píše s malým písmenem, v předložkovém spojení se píšou obě písmena velká. Náležitá podoba je tedy kavárna Na Cestě.", "role": "assistant" } ]

[ "za to", "zato" ]

[ { "content": "Jde mi o psaní za to vs. zato. Píšeme \"Má se za to, že...\", nebo \"Má se zato, že...\"?", "role": "user" }, { "content": "V ustáleném obratu (mít za to) jde o předložku a ukazovací zájmeno, píšeme proto zvlášť: Má se za to, že... Příslovce zato psané dohromady užíváme ve významu 'náhradou za něco, místo něčeho', místo zato bychom mohli užít i spojku ale, např. Jí málo, zato často.", "role": "assistant" } ]

[ "videonahrávka", "video nahrávka" ]

[ { "content": "Můžu psát slovo videonahrávka dohromady, nebo se má psát zvlášť: video nahrávka?", "role": "user" }, { "content": "Psaní zvlášť nelze považovat za vysloveně chybné, přídavné jméno video může totiž stát i samostatně. Část video- je však běžnou součástí mnohých složených slov, např. videokazeta, videodokumentace, videoklub... Výraz videonahrávka proto doporučujeme psát dohromady jako jedno slovo. Doklady z korpusu SYN v11 ukazují, že je tento způsob běžně užívaný (5 793 dokladů).", "role": "assistant" } ]

[ "videozáznam", "video záznam" ]

[ { "content": "Můžu psát slovo videozáznam dohromady, nebo se má psát zvlášť: video záznam?", "role": "user" }, { "content": "Psaní zvlášť nelze považovat za vysloveně chybné, přídavné jméno video může totiž stát i samostatně. Část video- je však běžnou součástí mnohých složených slov, např. videokazeta, videodokumentace, videoklub... Výraz videozáznam proto doporučujeme psát dohromady jako jedno slovo.", "role": "assistant" } ]

[ "sociálněpsychologický", "sociálně psychologický", "sociálně-psychologický" ]

[ { "content": "Jde mi o spojení sociálně psychologický, které vychází z oboru sociální psychologie. V odborné literatuře to nacházím psané třemi způsoby: s mezerou mezi slovy (sociálně psychologický), s pomlčkou (sociálně-psychologický) i dohromady (sociálněpsychologický). Jak mám slovo psát?", "role": "user" }, { "content": "Psaní obdobných výrazů zvlášť (sociálně psychologický), které se někdy v praxi objevuje, neodpovídá současným zásadám pro psaní složených přídavných jmen, proto ho nedoporučujeme. Při psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově vycházíme z věcné znalosti. Píšeme je podle významu buď dohromady, nebo se spojovníkem – upřesňujeme, že pro jejich zápis se neužívá pomlčka (tedy delší vodorová čárka –), ale spojovník (-). Některá přídavná jména je teoreticky možné zapsat dvěma způsoby, psaním či nepsaním spojovníku rozlišujeme různé významy.\nOd ustáleného slovního spojení sociální psychologie odvozujeme přídavné jméno sociálněpsychologický. Obdobně např. politická ekonomie = politickoekonomický.\nSpojovník se užije, pokud jde o souřadné spojení, jehož složky jsou na stejné úrovni a mohly by být spojeny spojkou a. Pokud by východiskem bylo slovní spojení sociální a psychologický (např. výcvik), pak bychom psali sociálně-psychologický (to však neplatí v tomto případě, kdy je východiskem sociální psychologie). Obdobně politický a ekonomický (např. rozvoj) = politicko-ekonomický.", "role": "assistant" } ]

[ "když tak", "kdyžtak" ]

[ { "content": "Našla jsem, že by se mělo psát když tak pouze zvlášť. Ale zdá se mi, že v mnoha případech to vnímám jako spřežku s významem příležitostně, např. já se tě kdyžtak zeptám. Je možné psát kdyžtak dohromady?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že v praxi se spřežka objevuje relativně často, např. jako náhrada slova eventuálně: kdyžtak si přesednu, tak si jich kdyžtak nevšímej. Je velice pravděpodobné, že se zápis dohromady časem prosadí. Zatím však spřežka není zachycena v žádné příručce, doporučujeme proto psát jako dvě samostatná slova: když tak.", "role": "assistant" } ]

[ "bři", "bři." ]

[ { "content": "Je možné užít místo slova bratři zkratku bři? A psala by se za touto zkratkou tečka?", "role": "user" }, { "content": "Slovník spisovné češtiny zachycuje ve svém rejstříku zkratek a značek pro slovo bratr pouze zkratku v podobě br., jedná se o tzv. zkratku čistě grafickou, která se tvoří vypsáním prvního písmena či charakteristické počáteční skupiny písmen a jež je zakončena tečkou. Zkratka, na niž se ptáte, by se řadila mezi tzv. zkratky kontrakční (neboli stažené), které se tvoří z prvního a posledního písmena, výjimečně z poslední slabiky zkracovaného slova, a tečku po nich nepíšeme (stejně jako ji nepíšeme ani například po kontrakčních zkratkách fce, cca či pí). Přímo kontrakční zkratku bři se nám v dostupných příručkách dohledat nepodařilo, Internetová jazyková příručka zachycuje pouze kontrakční zkratku bří (od slova bratří), která je zavedená a tradiční. Na základě pravidel zkracování v češtině můžeme analogicky utvořit kontrakční zkratku bři i od tvaru bratři, při jejím užívání je ale potřeba mít na paměti, že se nejedná o zkratku příliš rozšířenou (korpus SYN verze 11 obsahuje pouze 16 výskytů zkratky bři, oproti tomu zkratka bří se v tomto korpusu vyskytla 1675x).", "role": "assistant" } ]

[ "ulice Bří Čapků", "ulice Bří. Čapků" ]

[ { "content": "Měla by se psát zkratka slova bratří v názvu ulice Bří Čapků s tečkou, nebo je správný zápis bez tečky?", "role": "user" }, { "content": "Slovo bratří je skutečně možné nahradit tzv. kontrakční zkratkou bří, takovéto zkratky se tvoří z prvního a posledního písmena (výjimečně z poslední slabiky zkracovaného slova) a tečku po nich nepíšeme. Jedná se o stejný typ zkratek, jakými jsou např. fce (od slova funkce), ca/cca (od cirka) či pí (od paní), za nimiž se tečky rovněž neuvádějí. Upozorňujeme však, že oficiální podoba názvu ulice se může v různých obcích lišit – dle Českého úřadu zeměměřického a katastrálního můžeme ulici Bří Čapků, tedy název se zkratkou, nalézt v Mostě či Neratovicích, ale třeba v Jihlavě, Praze, České Lípě či Prostějově nalezneme pouze ulici Bratří Čapků. Před užitím zkratky tedy doporučujeme se nejprve ujistit, jaká je oficiální podoba názvu ulice v dané obci.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se má správně psát zkratka spojení \"metr nad mořem\"? A je možné místo ní uvádět jen značku pro metr?", "role": "user" }, { "content": "Zkratka spojení \"metr nad mořem\" obsahuje značku \"m\" pro metr a dále tzv. grafické zkratky \"n.\" (od výrazu \"nad\") a \"m.\" (od slova \"mořem\"). Za mezinárodně kodifikovanými písmennými značkami označujícími matematické a další jednotky se nepíše tečka, naopak za grafickými zkratkami tečku píšeme. Značky matematických jednotek oddělujeme od číselné hodnoty i následujícího slova mezerami, stejně tak se dle pravopisných pravidel mají psát mezery po tečkách, které zakončují zkratky (výjimkou je jen situace, kdy za tečkou nenásleduje mezera, ale jiné interpunkční znaménko, pak píšeme za tečku rovnou příslušné znaménko bez mezery). Z výše uvedených pravidel tedy vyplývá, že náležitý zápis zkratky daného spojení je \"m n. m.\". Pro označení výškového rozdílu či převýšení doporučujeme užívat právě tuto zkratku, nikoli pouze značku m, která se užívá jako jednotka délky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Název zní U Tří bříz. Pokud zvolím spojení \"jdeme ke Třem břízám\", jak se to bude správně psát?", "role": "user" }, { "content": "Pokud toto spojení zapojíme do větné souvislosti, budeme psát předložku s malým písmenem: Jdeme ke Třem břízám.", "role": "assistant" } ]

[ "U Tří bříz", "U Tří Bříz" ]

[ { "content": "Máme výletní místo U Tří bříz. Je tato podoba správná? Nebo se má psát i velké písmeno u slova bříza?", "role": "user" }, { "content": "Správná podoba je U Tří bříz. Aby se i u podstatného jména psalo velké písmeno, muselo by jít o vlastní jméno a tím slovo bříza není.", "role": "assistant" } ]

[ "pardubicko", "Pardubicko" ]

[ { "content": "Píše se pardubicko, nebo Pardubicko?", "role": "user" }, { "content": "Jména území, která označují město a jeho okolí, se řadí k vlastním jménům a píšou se s velkým písmenem. Správná podoba je tedy Pardubicko.", "role": "assistant" } ]

[ "Dukelských hrdinů", "Dukelských Hrdinů" ]

[ { "content": "Přestěhovali jsme se do ulice Dukelských hrdinů a nejsme si jisti, zde se má psát Dukelských hrdinů, nebo Dukelských Hrdinů.", "role": "user" }, { "content": "Správná podoba je Dukelských hrdinů, protože výraz hrdina je obecné podstatné jméno. Aby se v uvedeném názvu psala obě písmena velká, muselo by po přídavném jménu následovat podstatné jméno vlastní.", "role": "assistant" } ]

[ "Štvanická lávka", "štvanická lávka" ]

[ { "content": "Má se psát Štvanická lávka, nebo štvanická lávka?", "role": "user" }, { "content": "Jde o novou pražskou lávku, která byla otevřená v červnu v r. 2023. Je to její oficiální název, a proto je namístě psát u přídavného jména velké písmeno.", "role": "assistant" } ]