_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_915096_58 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Změna klimatu a také rostoucí koncentrace CO2 samy ovlivňují zemědělství a produkci potravin, přístup k potravinám a jejich obsah živin, což má důsledky pro lidské zdraví, v závislosti na regionu a emisním scénáři. Pozitivní účinky byly zatím pozorovány v některých vysokých zeměpisných šířkách, celkově negativní důsledky ale již od roku 2014 převažují. |
20231101.cs_915096_59 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo v roce 2002 nejméně 150 000 lidí na nepřímé účinky globálního oteplování, včetně nedostatku potravin, kardiovaskulárních onemocnění, průjmů, malárie a dalších infekcí. Většina obětí je z rozvojových zemích. |
20231101.cs_915096_60 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Zprávy IPCC pracují s celkem 75 studiemi, které využívají skoro 30 000 datových souborů, které vykazují podstatné změny ve fyzikálních i biologických systémech, v 89 % se jedná o změny k horšímu. Převážná část pozorovaných dat pochází z Evropy a popisuje biologické systémy, pro tato data se dá výsledek, ukazující na zhoršení označit jako velmi robustní. V jiných regionech a ve světě fyzických systémů je podstatně méně datových souborů, ale kongruence s údaji o oteplování je také velmi vysoká na úrovni (88 % až 100 %). |
20231101.cs_915096_61 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Silně zvýšené koncentrace CO2 a rychlé změny klimatu byly hlavními příčinami masového vymírání v historii Země. Je velmi pravděpodobné, že také současné globálním oteplování urychlují vymírání druhů. |
20231101.cs_915096_62 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V důsledku dalšího oteplování se předpokládá další vymírání flory a fauny - při nárůstu o 1,5 °C proti předindustriální době se předpokládá vymření 6 % druhů hmyzu, 8 % rostlin a 4 % obratlovců, pokud teplota do roku 2100 naroste o 2 °C, tak se předpokládá vyhynutí 18 % druhů hmyzu, 16 % druhů rostlin a 8 % obratlovců. V Jižní Americe se tento pokles odhaduje na 23 % v Austrálii na 14 %, pro Evropu to má být 6 %, pro Severní Ameriku 5 %. V případě Arktidy se dá, díky odledňování očekávat nárůst biodiverzity. |
20231101.cs_915096_63 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Dalším ohrožení pro ekosystémy budou častější lesní požáry, extrémní meteorologické jevy a rozšiřování invazivních druhů a rozšiřování nemocí. |
20231101.cs_915096_64 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V oceánech je uloženo asi 50krát více uhlíku než v atmosféře. Oceán se chová jako velký propad pro oxid uhličitý a pohlcuje asi jednu třetinu CO2 uvolňovaného lidskou činností. V horních vrstvách oceánů je uhlík částečně vázán fotosyntézou. Kdyby se oceány nepohltily část oxidu uhličitého, byla by jeho koncentrace v atmosféře v roce 2004 o 55 ppm vyšší, tedy místo naměřených 380 ppm by byla koncentrace minimálně 435 ppm. V měřítku staletí byly oceány schopny absorbovat až 90 % antropogenních emisí CO2. Se zvyšující se teplotou a zvyšujícím se obsahem CO2 v atmosféře se však snižuje schopnost oceánů pohlcovat uhlík. Jak dalece se tato schopnost snižuje, je zatím obtížné kvantifikovat. Ve scénáři s prudkým nárůstem emisí za 21. století (scénář pokračování současného chování) je podíl absorpce CO2 snižuje pouze na 22 %. Pouze pro emisní scénář s výraznou ochranou klimatu se zvýší absorbovaný podíl. |
20231101.cs_915096_65 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Podle toho, jakým způsobem bude stoupat hladina moří předpokládá se, že budou muset být přemístěny až stovky miliónů lidí, především v nízko položených oblastech Asie. V případě, že se nárůst teploty zastaví na 1,5 °C, budou hladiny oceánů stoupat pomaleji a více lidí se bude schopno adaptovat na nové podmínky a nebude třeba, aby migrovali. Je velmi pravděpodobné, že hladiny moří budou dále stoupat i po roce 2100 i v případě, že se podaří zastavit nárůst průměrné teploty. Je možné, že budou dále tát pevninské ledovce v Grónsku a v Antarktidě a způsobí nárůst hladiny moří v následujících stoletích až o několik metrů. Studie z některých míst, která jsou již dnes vzestupem hladiny postižena ukazují, že místní lidé dávají přednost místním opatřením před přesídlením. |
20231101.cs_915096_66 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V důsledku globálního oteplování roste hladina moře. Mezi lety 1901 a 2010 rostla o cca 1,7 cm za desetiletí, přičemž nárůst od roku 1993 se nárůst zvýšil na přibližně 3,2 cm za desetiletí. Podle různých scénářů IPCC se do roku 2100 očekává nárůst o 0,40 m v případě účinné ochrany klimatu a 0,67 m v případě dalšího zvyšování emisí (scénář pokračování současného chování) oproti 90. letům. Nárůst není jednotný, ale je regionálně odlišný v důsledku oceánských proudů a dalších faktorů, přičemž do těchto výpočtů není zahrnut potenciální kolaps částí antarktického ledovce – to by vedlo k dalšímu masivnímu zvýšení hladiny. |
20231101.cs_915096_67 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V zásadě jsou za zvyšování hladiny moře zodpovědné dva faktory: Za prvé, mořská voda má při vyšších teplotách vyšší roztažnost a za druhé při vyšších teplotách stále více tají ledovce (viz níže). Tepelná roztažnost bude do roku 2100 odpovědná za nárůst hladiny o 13–18 cm (při zvýšením teploty vzduchu o 1,1–1,5 °C) resp. o 19–30 cm (při nárůstu teploty o 2,2–3,5 °C). Kvůli dalším příspěvkům vody z tajících ledovců se tyto hodnoty pravděpodobně zdvojnásobí. Pokud se oteplení stabilizuje na 3 °C ve srovnání s předindustriální úrovní, do roku 2300 se předpokládá zvýšení hladiny moře o 2,5–5,1 m. Z toho bude připadat 0,4–0,9 m na tepelnou roztažnost, 0,2–0,4 m na tání horských ledovců, 0,9–1,8 m na tání ledovců Grónska a 1–2 m na tání ledovců západní Antarktidy. |
20231101.cs_915096_68 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Zejména některé malé státy v Tichém oceánu, jejichž území je jen nízko nad hladinou moře, se musí obávat, že se v příštích desetiletích ponoří do moře. Kromě ostrovních států jsou ohroženy zejména pobřežní regiony a města. Rizika zahrnují zvýšenou erozi pobřeží, nárůst bouří, změny hladin podzemních vod, poškození budov a přístavů nebo zhoršení podmínek v zemědělství a akvakultuře. Bez protiopatření by vzestup hladiny moří o 1 m trvale zaplavil 150 000 km² půdy po celém světě, včetně 62 000 km² pobřežních mokřadů. 180 milionů lidí by bylo postiženo a škody jsou odhadovány až na 1,1 bilionu dolarů. Komplexní ochrana pobřeží by stála více pro 180 z celkem 192 postižených zemí na celém světě do roku 2085 méně než 0,1 % jejich hrubého domácího produktu. |
20231101.cs_915096_69 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Vzestup hladiny moře, který se očekává, bude mít za následek velké finanční ztráty, které budou tím větší, čím bude větší oteplení. Například studie zveřejněná v roce 2018 zjistila, že vzestup hladiny moře na úrovni 1,5 stupně v roce 2100 ročně způsobí celosvětové náklady ve výši 10,2 bilionu dolarů ročně. Pokud by však byly splněny pouze méně ambiciózní dva stupně, náklady by byly o 1,5 bilionu dolarů vyšší. Pokud by se naopak ochrana klimatu neuskutečnila (scénář RCP-8.5), v závislosti na úrovni vzestupu mořské hladiny by za rok vznikly škody ve výši 14 až 27 bilionů. Přizpůsobení se stoupající hladině moře by tyto náklady mohlo výrazně snížit. Nicméně i se silným přizpůsobením a dodržením cíle 1,5 °C v roce 2100 by vzniknou dodatečné náklady 1,1 bilionu dolarů ročně. Bez zmírnění pouze s adaptačními opatřeními by to bylo 1,7 bilionu dolarů ročně s nárůstem hladiny moře o 86 cm a 3,2 bilionu dolarů s nárůstem hladiny moře o 1,80 m. Mnohá velká města již nyní realizují projekty na ochranu před stoupající mořskou hladinou. |
20231101.cs_915096_70 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V březnu 2019 oznámil starosta New Yorku plán na ochranu ostrova Manhattan před zvyšující hladinou moře v důsledku klimatické změny s náklady mnoha desítek milionů dolarů. Podle analýzy odolnosti města bylo v tomto roce 37 % dolního Manhattanu ohroženo stoupající vodou z oceánu v případě mořských bouří. Také obyvatelé Louisiany musí opouštět své domovy díky postupujícímu oceánu. |
20231101.cs_915096_71 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Oceány se časem zahřívají s rostoucími teplotami zemské atmosféry. To vede k tepelné expanzi vodní hmoty, což přispívá ke stoupající hladině moře (viz výše). |
20231101.cs_915096_72 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Vážnější pro ekosystém oceánu jsou však četné další účinky spojené se zvýšenou teplotou vody. Celkové se veškerá voda v oceánech zatím od roku 1955 se oteplila pouze o 0,04 °C. Tato nízká hodnota je dána tím, že se dosud oteplilo jen několik set metrů nejvyšších vrstev vody. Pro ohřívání povrchových vrstev se jedná o nárůst o 0,6 °C, což je již daleko průkaznější. Je však nižší než nárůst povrchových teplot na pevnině, protože pozemní plochy se obecně rychleji zahřívají. V letech 1993 až 2005 je celková rychlost ohřevu vodních vrstev do hloubky 750 m vypočtena na 0,33±0,23 W/m². |
20231101.cs_915096_73 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Ohřívání oceánů má důsledky pro jejich obyvatele, jako jsou ryby a mořští savci: podobně jako na pevnině, i mořští živočichové přesouvají svá stanoviště více k pólům. Například populace tresky obecné v Severním moři se zmenšují více, než lze vysvětlit pouze nadměrným rybolovem; v důsledku stoupajících teplot se její populace pohybuje na sever. Z této situace těží severní regiony: v případě Severního moře se očekává, že celkový rybolov zvýší výnosy a dojde ke změně ve složení úlovků, pokud se povede oteplování omezit na 1–2 °C. Pro vyšší nárůsty teploty neexistují v tuto chvíli žádné spolehlivé prognózy. |
20231101.cs_915096_74 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V teplejší vodě se rozpustí méně kyslíku, takže oteplování oceánů vede k rozšíření oblastí chudých na kyslík. Přirozeně je nízký obsah kyslíku v hloubkách větších, než 200 m, ale podle měření z jara 2018 se v Ománském zálivu neočekávaně již nyní nachází plocha větší než je velikost Skotska s nízkým obsahem kyslíku. |
20231101.cs_915096_75 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Při odhadech ekonomických následků nekontrolované změny klimatu existují velké nejistoty. Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) odhaduje, že do roku 2050 by mohly škody dosáhnout až 200 bilionů dolarů. Sternova zpráva, kterou zadala vláda Spojeného království, konstatuje, že celkové náklady a rizika spojená se změnou klimatu dnes a v dlouhodobém horizontu odpovídají ztrátě 5 % světového HDP, v určitých případech dokonce až 20%. – což zhruba odpovídá důsledkům celosvětové hospodářské krize 30. let. Kritici jako například ekonom Richard Tol, tvrdí, že tato čísla jsou přehnaná, protože Stern nevyváženě bere v úvahu ty studie, které předpovídají nejdramatičtější efekty. Kromě toho, Stern předpokládá stagnující ekonomický rozvoj, zatímco je mnohem pravděpodobnější, že zejména africké země se do roku 2100 budou výrazně ekonomicky rozvíjet. |
20231101.cs_915096_76 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Při průzkumu mezi odborníky uvedly téměř dvě třetiny zúčastněných ekonomů, že změna klimatu způsobí velké škody celosvětově, již v nejbližších letech a dalších 26 % předpokládá vznik těchto škod nejpozději do roku 2050, pouze 2 % oslovených odborníků věří, že po roce 2100 nevzniknou žádné škody. Více než tři čtvrtiny odpověděly kladně, že globální oteplování by dlouhodobě oslabilo hospodářský růst. Celkem 93 % zúčastněných ekonomů se vyslovilo pro opatření proti klimatickým změnám, přičemž většina vyzvala k drastickým akcím. |
20231101.cs_915096_77 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | DIW a Sternova zpráva počítají s „účinnou ochranou klimatu“ s ročními náklady kolem 1 % světového hrubého národního produktu. Někteří ekonomové se domnívají, že číslo je příliš nízké, zejména proto, že Stern také předpokládá, že existují pouze optimistické odhady, například že náklady na energii z obnovitelných zdrojů do roku 2050 klesnou na jednu šestinu dnešních nákladů. Kromě toho Stern ignoruje, že nákladné snižování emisí skleníkových plynů na jeho navržených 550 ppm (ekvivalent CO2) by jen zpozdilo globální oteplování, ale nezastavilo by ho. |
20231101.cs_915096_78 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Samotné ekonomické náklady vzniklé díky uvolňování metanu při rozmrazování permafrostu ve Východosibiřském moři v důsledku globálního oteplování stály v roce 2013 svět 60 miliard dolarů (60 miliard eur). |
20231101.cs_915096_79 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Od roku 1960 do roku 2000 narostla frekvence extrémních projevů počasí a narostly ekonomické ztráty v důsledku těchto událostí. Hlavními příčinami těchto škod však byly růst počtu obyvatel a zvýšení prosperity. Existují pouze omezené důkazy, že po korekci těchto dvou faktorů lze přičítat ekonomické škody i změnám klimatu. Ve většině případů je však jasný vztah se zatím nepovedlo ani vyloučit, ani potvrdit. |
20231101.cs_915096_80 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Vzhledem k rostoucím teplotám oceánů je pravděpodobné, že bude v oceánech vyskytovat více vodního květu. Zatím nepředstavují obrněnky hrozbu pro lidstvo a životní prostředí, ale při hromadném šíření toxických obrněnek může vznikat tolik jedů, že ryby i jiný mořský život budou vyhubeny. Také červená řasa Karenia brevis produkuje brevetoxiny a může způsobit masové vymírání ryb, ptáků a savců. Důležitý fakt je i to, že toxické obrněnky (např. Alexandrium catenella, Karlodinium veneficum) produkují více buněčného toxinu v kyselejší vodě. |
20231101.cs_915096_81 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Ohřívání mořské vody v oblastech korálových útesů může způsobit takzvané bělení korálů, které vede k smrti korálů při dlouhodobém stresu. Různé druhy korálů mají k bělení různou toleranci. Například druh Porites je daleko méně náchylný k bělení než druh Acropora. Jev bělení byl poprvé zaznamenán a popsán u korálových útesů Bird Key u Florida Keys již v roce 1911, v roce 1929 pak i na Velkém bariérovém útesu. Tehdy se ale jednalo o velmi vzácnou událost, na malých plochách a pro mořské biology to byla vzácní příležitost k nahlédnutí do fungování rovnovážné dynamiky pestrého ekosystému. V roce 1981 by Velký barierový útes zařazen do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. V tomto roce již bělení různou měrou zasáhlo 93 % z 3 000 jednotlivých podmořských útesů a bylo zaznamenáno nevratné zničení 22 % jejich stávající rozlohy. |
20231101.cs_915096_82 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Globální oteplování může mít také méně zjevné důsledky: Severoatlantský proud, který je součástí tzv. termohalinního výměníku je řízen, mimo jiné, ochlazováním vstupní vody přinesené Golfským proudem v Severním ledovém oceánu. Díky tomu se zvyšuje hustota povrchové vody a ta pak klesá do hlubších vrstev oceánu. Tento pokles vede k nasávání, které neustále způsobuje proudění nové povrchové vody, a tím je uváděna do pohybu nepřetržitou cirkulaci mořské vody, protože v hlubokém moři se může vyvíjet proud protékající opačným směrem. Tato interakce se také nazývá termohalinní výměník. |
20231101.cs_915096_83 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | V uplynulých 120 000 letech byl severoatlantický proud několikrát přerušen. To bylo způsobeno přílivem velkého množství sladké vody, která oslabila proces zvyšování hustoty a zabránila potopení povrchové vody. V jedné z těchto událostí se vyplavilo v Kanadě obrovské jezero tající vody, jezero Agassiz, které vzniklo ve fázi oteplování na konci doby ledové. Obrovské množství další sladké vody zabránilo potopení mořské vody a Severoatlantský proud se zastavil. Pro Evropu to znamenalo pokračování doby ledové, která právě skončila. |
20231101.cs_915096_84 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopady%20glob%C3%A1ln%C3%ADho%20oteplov%C3%A1n%C3%AD | Dopady globálního oteplování | Globální oteplování by teoreticky mohlo vést k dalšímu narušení mořských proudů v důsledku zvýšeného přísunu sladké vody z Grónského ledovce. Oslabování Golfského proudu by mělo za následek silné ochlazení v celé západní a severní Evropě. Pokud b docházelo k dalšímu oteplování, mohou se v průběhu času objevit podobné změny v jiných oceánských proudech s dalekosáhlými důsledky. Přerušení Severoatlantského proudu doposud vědci považovali za velmi nepravděpodobné, přinejmenším ve střednědobém horizontu. Do konce 21. století se očekává, dle klimatických modelů, mírné zpomalení v Severoatlantského proudu. Současné studie z roku 2018 ukazují, že účinky i toto malé oslabení může mít velké důsledky. |
20231101.cs_915098_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Paraphysothele%20novotnyi | Paraphysothele novotnyi | Paraphysothele novotnyi (doposud nemá české jméno) je malý druh lišejníku objevený roku 1897 německým lichenologem českého původu Wenzlem Novotnym. Vyskytuje se na území Švýcarska, ale Thomas Douglas Victor Swinscow, objevitel mnoha variant druhu Heterodermia , ve své publikaci Pyrenocarpous Lichens zaměřující se zejména na druhy jižní Afriky uvádí, že tento druh jeho kolega Novotny pozoroval v Krkonoších (Giant Mountains). V současné literatuře ale o tomto druhu není jediná zmínka. |
20231101.cs_915104_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Římskokatolická farnost Vražné, dříve též římskokatolická farnost Dolní Vražné, je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze. |
20231101.cs_915104_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Na dávnou existenci farnosti ve Vražném poukazuje patrocinium farního kostela, zmiňuje se však poprvé 10. března 1455, kdy byl na místo zemřelého faráře Jana jmenován Mikuláš ze Šumburka. |
20231101.cs_915104_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Kolem roku 1518 bylo Vražné filiální k farnosti Mankovice a obyvatelé se na vrchnosti dožadovali vlastního kněze. Poté o faře chybějí zprávy až do druhé poloviny 16. století, kdy zde působili luteránští pastoři: k roku 1556 Johann Hoffmann, k roku 1596 Jacobus Richter, kolem 1610–1616 Georg Blum, 1616–1620 Jonas Gerbirades, 1620–1623 Georg Lucas a naposledy se zmiňuje roku 1625 Peter Schulius. |
20231101.cs_915104_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Od roku 1629 působili Ve Vražném opět katoličtí kněží, farnost byla administrována z farnosti Odry (Johann Friedrich Hlasnig 1629–1634, Wenzel Bernhard Stecker 1634–1638) současně s farností Mankovice. Prvním sídelním farářem pro tyto farnosti Mankovice a Vražné byl od roku 1638 Maximilian Würth. On i jeho následovníci sídlili v Mankovicích a Vražné se tak stalo filiálkou mankovické farnosti. |
20231101.cs_915104_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | V roce 1784, v rámci josefinské politiky zahušťování far, bylo rozhodnuto o rozdělení farnosti. S ohledem na to, že z pěti přifařených vsí se čtyři nalézaly na pravém břehu Odry a že komunikace přes řeku byla při jejím rozvodnění obtížná, bylo sídlo dosavadní farnosti přeneseno do Vražného, kam přesídlil i dosavadní farář František Bílanský rytíř z Weißenfeldu (v Mankovicích/Vražném v letech 1762–1792). V Mankovicích pak náboženská matice zřídila lokální kuracii. Brzo poté náboženská matice ve Vražném postavila novou faru (1789) i kostel (1793). |
20231101.cs_915104_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Patronát farnosti patřil původně augustiniánskému klášteru ve Fulneku. V roce 1783 stanovila vyměřovací komise, že se pozemek kostela a fary nachází na území Horního Vražného, které patřilo k panství Odry (na rozdíl od Dolního Vražného, které patřilo k panství Německý Jeseník), a patronát tak měl převzít jeho majitel kníže Lichnovský z Voštic. Ten jej však odmítl, takže se patronátu obnovené fary roku 1784 ujala náboženská matice. Po postavení kostela se o patronát a kolaturu (podací) přihlásila majitelka panství Německý Jeseník Marie Walburga hraběnka Truchsess-Waldburg-Zeil; roku 1802 jí bylo vyhověno a od té doby se kostel a fara počítaly k Dolnímu Vražnému, což se odrazilo i v názvu farnosti. |
20231101.cs_915104_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Roku 1859 žilo ve farnosti Dolní Vražné 1727 obyvatel, vesměs římských katolíků. V roce 1930 žilo ve farnosti 1277 obyvatel, z čehož 1266 (99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání. |
20231101.cs_915104_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Obvod vraženské farnosti zahrnuje od počátku Dolní (Velké) Vražné, Horní (Malé) Vražné, Hynčice a Emauzy. Spolu s Mankovicemi patřilo Vražné v 17. století k děkanátu Lipník nad Bečvou, od roku 1731 do roku 1962 k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské. |
20231101.cs_915104_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Farním kostelem je kostel svatého Petra a Pavla; jde o pozdně barokní stavbu vystavěnou náboženskou maticí jako patronem roku 1799. V Hynčicích se nachází mariánská kaple, v Emauzích zvonice. |
20231101.cs_915104_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20Vra%C5%BEn%C3%A9 | Římskokatolická farnost Vražné | Po druhé světové válce a odsunu původních obyvatel byla farnost často spravována excurrendo. Tak je tomu i nyní (2013), kdy farnost od prázdnin roku 2011 spravuje farář v Jeseníku nad Odrou Ladislav Stanečka. |
20231101.cs_915115_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic (8. listopadu 1510 – 12. dubna 1570 Praha-Hradčany), od roku 1569 starší, také Jan IV. Popel z Lobkowicz byl český šlechtic, představitel mladší – popelovské linie rodu Lobkoviců, zakladatel jeho tachovské pošlosti, nejvyšší komorník a nejvyšší purkrabí Českého království. |
20231101.cs_915115_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Narodil se 8. listopadu 1510 jako třetí syn a třetí z devíti potomků Děpolta Popela z Lobkowicz, který zemřel 3. dubna 1527 v Bílině, kdy byl také pohřben. Jeho matkou byla Anna (Anežka) Mičanová z Klinštejna a Roztok († 1528). |
20231101.cs_915115_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic se aktivně účastnil české politiky 16. století. V letech 1544–1555 byl hejtmanem německých lén, roku 1549 prezidentem české komory, v letech 1549–1554 nejvyšším komorníkem. Vrchol jeho kariéry znamenalo jmenování do úřadu nejvyššího purkrabí roku 1554, kterýžto úřad zastával až do své smrti. |
20231101.cs_915115_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Roku 1539 získal Jan z Lobkovic po svém švagrovi Horšovský Týn s panstvím. Po požáru roku 1547 nechal v padesátých letech 16. století horšovskotýnecký hrad honosně upravit v renesanční zámecké sídlo, které si svoji podobu zachovalo dodnes. Podle odhadu majetku českých stavů z roku 1557 byl Jan mladší Popel z Lobkovic nejbohatším příslušníkem panského stavu v Plzeňském kraji. |
20231101.cs_915115_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Jan mladší z Lobkovic se těšil velké přízně u krále Ferdinanda I., jehož náklonnost si získal četnými půjčkami a také svou věrností, kterou prokázal při prvním stavovském odboji roku 1547. Král svou přízeň projevoval tím, že Janovi udílel prestižní zemské úřady. Ty jej však nutně připoutávaly k pražskému dvoru, a proto si nechal v letech 1543–1563 postavit na Hradčanském náměstí nový palác, zvaný jako Lobkovický, dnes známý jako Schwarzenberský palác, který si dodnes uchovává svou původní podobu, mu vtisknutou italským architektem Augustinem Gallim, zvaným Augustin Vlach. |
20231101.cs_915115_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic zemřel 12. dubna 1570 a byl pochován v horšovskotýnském farním kostele sv. Petra a Pavla. |
20231101.cs_915115_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Většinu statků vlastnil v západních Čechách. Vlastnil třetinu Bíliny, Horšovský Týn, Němčany, Netiklov, Čilkov, Pátek, Netluky, Lipenec, Mašťov, Kost, třetinu Trosek a od roku 1556 měl v zástavě Tachov. |
20231101.cs_915115_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | Jan IV. se oženil třikrát, nejdříve 3. listopadu 1535 s Annou z Bibrštejna († 16. září 1554, pohřbena v kostele sv. Anny v Horšovském Týně), dědičkou jedné třetiny Kosti a Trosek, dcerou Jáchyma I. z Biberštejna na Frýdlantě († 1521) a Jitky z Landštejna. Podruhé se oženil 19. ledna 1556 v Českém Krumlově s Bohunkou z Rožmberka (17. březen 1536 – 17. listopad 1557 Horšovský Týn, pochována v kostele sv. Apolináře v Horšovském Týně), dcerou Jošta III. z Rožmberka (30. červen 1488 – 15. říjen 1539) a jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu (kolem 1500 – 5. říjen 1562). Nakonec si 29. listopadu 1562 v Boru vzal Alžbětu z Rogendorfu (1519 – 2. květen 1587 Kestřany, pohřbena 10. května 1587 v Kestřanech), dceru Viléma II. z Rogendorfu a Anny z Hohenbergu. Narodily se mu tyto děti: |
20231101.cs_915115_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | 1. [z 1. manž.] Kryštof mladší nebo "Tlustý" (1549 – 24. 5. 1609, pohřben na Pražském hradě 6. 9. 1609), diplomat ve Španělsku |
20231101.cs_915115_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20mlad%C5%A1%C3%AD%20Popel%20z%20Lobkovic | Jan mladší Popel z Lobkovic | 2. ∞ (asi 19. 5. 1616 Kysybl) Linhart Colona z Felsu (1565 – 13. 4. 1620 po zranění v bitvě u Sitzendorfu) |
20231101.cs_915116_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | Francis Percival Wenman (6. května 1891, Croydon — 19. března 1972, Cardiff) byl šachista, skladatel šachových úloh a šachový publicista. V roce 1920 zvítězil v šampionátu Skotska. |
20231101.cs_915116_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | Wenman byl pilným autorem šachových knih, vydal řadu publikací na nejrůznější šachová témata: sbírky komentovaných partií, výběry koncovek a též několik sbírek šachových úloh. |
20231101.cs_915116_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | Mechanické pootočení pozice o 90° ochuzuje kvůli přítomnosti pěšce d4 autorské řešení o možnost 1. dxc5? Kd7. |
20231101.cs_915116_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | Velké množství dalších úloh, které nemohl kvůli přítomnosti pěšců transformovat, Wenman převzal přímo a vydával za originály. |
20231101.cs_915116_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | Přestože se Wenman pohyboval v šachovém světě od 20. let devatenáctého století a jeho bibliografie zahrnuje desítky publikací v mnoha vydáních, nenašel se autor, který by po jeho smrti v roce 1972 napsal nekrolog. Autoritativní Oxford Companion to Chess obsahující více než 2.500 hesel věnuje podstatnou část hesla Plagiarism'' právě Wenmanovi. |
20231101.cs_915116_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Francis%20Percival%20Wenman | Francis Percival Wenman | One Hundred And Seventy Five Chess Brilliancies 1947. Kniha je rozdělena do dvou částí, první obsahuje 95 komentovaných partií, druhá část obsahuje 80 koncovek a studií. |
20231101.cs_915117_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam%20poslanc%C5%AF%20%C4%8Cesk%C3%A9ho%20zemsk%C3%A9ho%20sn%C4%9Bmu%20%281895%E2%80%931901%29 | Seznam poslanců Českého zemského sněmu (1895–1901) | Toto je seznam poslanců Českého zemského sněmu ve volebním období 1895–1901. Zahrnuje všechny členy Českého zemského sněmu ve funkčním období od zemských voleb roku 1895 až do voleb roku 1901. |
20231101.cs_915118_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Stadion%20Teddy | Stadion Teddy | Stadion Teddy nebo stadion Teddyho Kolleka (hebrejsky: אצטדיון טדי, Itztadion Teddy) je fotbalový stadion v izraelském městě Jeruzalém pojmenovaný podle Theodora „Teddyho“ Kolleka. Je domovem klubů Bejtar Jeruzalém, Hapoel Jeruzalém a některé zápasy zde hraje izraelská fotbalová reprezentace. Otevřen byl v roce 1991. V současnosti pojme 31 733 diváků. Kapacita není konečná, v první fázi rekonstrukce se kvůli pořadatelství Mistrovství Evropy U21 zvýšila z 21 600 na nynějších 31 733 míst k sezení, v plánu je další zvýšení až na 50 000 míst. |
20231101.cs_915118_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Stadion%20Teddy | Stadion Teddy | V roce 2013 stadion hostil několik zápasů Mistrovství Evropy hráčů do 21 let poté, co bylo pořadatelství přiřknuto Izraeli. Byly to následující: |
20231101.cs_915121_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Jan II. Kastilský (6. března 1405, Toro – 22. července 1454, Valladolid) byl kastilský král v letech 1406–1454. |
20231101.cs_915121_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Narodil se jako jediný syn, poslední ze tří potomků kastilského krále Jindřicha III. a jeho manželky Kateřiny z Lancasteru. Na svět přišel v paláci královského kláštera sv. Ildefonsa v Toru v provincii Zamora. Byly mu pouhé dva roky, když jeho otec zemřel. Regenty malého infanta byli ustaveni jeho matka a strýc z otcovy strany, Fernando de Antequera, kteří rozdělili království na dvě části. |
20231101.cs_915121_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | V tomto období jeho nedospělosti byla znovuzahájena válka proti Granadskému emirátu (1410–1411) a došlo ke sblížení s Anglií (1410) a Portugalskem (1411). Po uzavření tzv. Kompromisu z Caspe (1412) opustil regent Ferdinand Kastilii, aby převzal trůn Aragonie jako Ferdinand I. Aragonský; svou funkci regenta předal na různá místa: biskupovi Juanu Gonzálezovi Grajalovi ze Sigüenzy, biskupovi Pablovi de Santa María z Cartageny, Enrique Manuelovi de Villena y Castañeda a Per Afánovi de Ribera staršímu, jenž byl adelantado mayor de Andalucía. Kateřina z Lancasteru zemřela 2. června roku 1418 a v březnu následujícího roku 1419 byl Jan ve věku 14 let kortesy v Madridu prohlášen za plnoletého. |
20231101.cs_915121_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Svou důvěru dal kastilskému šlechtici Álvaru de Lunovi. To ovšem vedlo ke střetu se zájmy aragonských infantů a té části kastilské šlechty, jež s nimi byla spojená. Podpora, kterou Alfons V. Aragonský poskytl svým bratřím, vedla k válce mezi Kastilií v Aragonií v letech (1429–1430). Skončila vítězstvím Álvara de Luny a vypovězením aragonských infantů. |
20231101.cs_915121_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Nedlouho poté uzavřel Jan manželství se svou sestřenicí Marií Aragonskou, dcerou strýce Ferdinanda I. Aragonského. Svatba se konala v Ávile 4. srpna roku 1420. |
20231101.cs_915121_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Královna Marie zemřela po dvaceti pěti letech manželství 18. února roku 1445. Porodila králi čtyři děti, tři dcery však zemřely v útlém věku. Král sice zůstal mužský dědic, syn Jindřich, ale v době královniny smrti infantovo manželství trvalo již sedm let a stále zůstávalo neplodné. Král se tedy na radu svého rádce a oblíbence Alvara z Luny 17. srpna roku 1447 oženil znovu, a to s téměř o čtvrt století mladší Isabelou Portugalskou, dcerou portugalského infanta Jana a Isabely, dcery vévody Alfonse z Braganzy. |
20231101.cs_915121_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Mladá královna po těžkém porodu dcery Isabely trpěla depresí a odmítala komunikovat s okolím kromě manžela. Hrabě z Luny se svůj velký vliv, který měl na krále, pokoušel uplatňovat i na Isabelu, ta se však nechtěla podvolit a pokoušela se přesvědčit manžela, aby se hraběte zbavil. To se jí posléze podařilo a společně najali Alfonse Peréze z Vivera na Lunovo odstranění. Hrabě z Luny spiknutí odhalil a svého potenciálního vraha sám zabil. Zato byl uvězněn, odsouzen a 3. června roku 1453 ve Valladolidu stětím popraven. |
20231101.cs_915121_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Král krátce poté onemocněl a 22. července roku 1454 ve Valladolidu zemřel, jen rok a měsíc po popravě Álvara de Luny. Pohřben byl v kostele sv. Pavla ve Valladolidu, odtud však byly jeho ostatky přeneseny do kláštera Miraflores, kde spočívají vedle ostatků jeho druhé manželky Isabely Portugalské a jejich syna infanta Alfonse. Hroby královského páru kryje náhrobek z alabastru z rukou sochaře Gila de Siloe. |
20231101.cs_915121_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Vlády se po Janově smrti ujal jeho prvorozený syn Jindřich, který královnu vdovu i s oběma dětmi poslal do vyhnanství na hrad v Arévalu. Zde se Isabelin psychický stav značně zhoršil. Trpěla halucinacemi a přestala poznávat své okolí, bloumala pomatená po chodbách hradu a volala mrtvého Álvara z Luny. Zemřela v srpnu 1496. Duševní chorobu po ní podědila vnučka Jana. |
20231101.cs_915121_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Protože legitimita jediné dcery Jindřicha IV. Kastilského Jany byla zpochybňována, po jeho smrti v roce 1474 kastilský trůn připadl Isabele, dceři Jana II. Kastilského z jeho manželství s Isabelou Portugalskou, neboť další Janův syn Alfons byl v té době již mrtev. |
20231101.cs_915121_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Jan II. Kastilský byl dvakrát ženat. Z prvního manželství s Marií Aragonskou se narodily čtyři děti, tři dívky a chlapec; všechny dcery však zemřely již v útlém věku: |
20231101.cs_915121_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Jindřich IV. Kastilský (5. ledna 1425 – 11. prosince 1474), kníže z Asturie, následník kastilského trůnu, pozdější kastilský král. ∞ 1. 1436 Blanka II. Navarrská, ∞ 2. 1455 Jana Portugalská. Pohřben po boku své matky v klášteře Santa María de Guadalupe. |
20231101.cs_915121_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Marie Kastilská (1428–1429), pohřbena v klášteře sv. Františka v Cuéllaru, kde její otec zřídil nadaci pro její duši. |
20231101.cs_915121_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Isabela Kastilská (22. dubna 1451 – 26. listopadu 1504), po smrti svého nevlastního bratra Jindřicha IV. Kastilského kastilská královna. ∞ Ferdinand II. Aragonský, pohřbena v Královské kapli v Granadě |
20231101.cs_915121_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Alfons Kastilský (17. listopadu 1453 – 5. července 1468). Kníže z Asturie a pretendent trůnu jako Alfons XII. Pohřben v klášteře Miraflores. |
20231101.cs_915121_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | V roce 2006 u příležitosti rekonstrukce kláštera Miraflores rozhodlo Generální ředitelství kulturních statků a dědictví vlády Kastilie a Leónu realizovat antropologický průzkum posmrtných ostatků Jana II. Kastilského a jeho druhé manželky, jež byly uloženy v kryptě pod královským náhrobkem a ostatků uložených pod náhrobkem infanta Alfonse Kastilského, situovaného po straně téhož kostela. Průzkum provedli Luis Caro Dobón a María Edén Fernández Suárez, výzkumní pracovníci katedry antropologie University v Leónu. Skelet krále Jana byl téměř kompletní, kdežto z kostry jeho manželky se dochovaly pouze některé kosti. |
20231101.cs_915121_16 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Alfonso Franco Silva, Las intrigas políticas de Juan Pacheco, del combate de Olmedo a la muerte de Juan II (1445–1454). Anuario de estudios medievales, ISSN 0066-5061, Nº 37, 2, 2007, s. 597–652. |
20231101.cs_915121_17 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Villarroel González, Óscar, Capilla y capellanes reales al servicio del rey en Castilla: la evolución en época de Juan II (1406–1454). En la España medieval, ISSN 0214-3038, Nº 31, 2008, s. 309–356 |
20231101.cs_915121_18 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Fernández Pirla, José María, Las ordenanzas contables de Juan II de Castilla. Madrid: Tribunal de Cuentas, Servicio de Publicaciones, D.L. 1985. |
20231101.cs_915121_19 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Cañas Gálvez, Francisco de Paula, La música en la Corte de Juan II de Castilla (1406–1454). Nuevas fuentes para su estudio. Revista de Musicología, ISSN 0210-1459, XXIII (2000), nº 2, s. 367–394 |
20231101.cs_915121_20 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Cañas Gálvez, Francisco de Paula, La itinerancia de la corte de Castilla durante la primera mitad del siglo XV: el eje Burgos-Toledo, escenario burocrático-administrativo y político de la Monarquía en tiempos de Juan II, en L'Itinérance des cours (fin XIIe. siècle milieu XVe. siècle): un modèle ibérique?, e-Spania: Revue électronique d'études hispaniques médiévales, ISSN 1951-6169, nº 8, 2009 (Ejemplar dedicado a la Itinérance des cours) |
20231101.cs_915121_21 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Cañas Gálvez, Francisco de Paula, La diplomacia castellana durante el reinado de Juan II: la participación de los letrados de la Cancillería Real en las embajadas regias. Anuario de Estudios Medievales, ISSN 0066-5061, 40/2, julio-diciembre de 2010, s. 691–722. |
20231101.cs_915121_22 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Cañas Gálvez, Francisco de Paula, La cámara de Juan II: vida privada, ceremonia y lujo en la corte de Castilla a mediados del siglo XV, en Evolución y estructura de la Casa Real de Castilla, Vol. 1, Madrid, Ediciones Polifemo, 2010, , s. 81–195. |
20231101.cs_915121_23 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20II.%20Kastilsk%C3%BD | Jan II. Kastilský | Cañas Gálvez, Francisco de Paula, El itinerario de la corte de Juan II de Castilla (1418–1454), Sílex Ediciones, Madrid, 2007, |
20231101.cs_915123_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Český kráter nebo též kráter Čechy či Bohemia představuje v současnosti pracovní hypotézu, která považuje Český masiv za přibližně 2 miliardy let starý impaktní kráter. To je v rozporu s představami hlavního geologického proudu, který vyděluje Český masiv do několika nezávislých jednotek, které vzájemně kolidovaly před více než 300 miliony lety v důsledku jejich pohybu. To vysvětluje dnes všeobecně akceptovaná teorie deskové tektoniky. |
20231101.cs_915123_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Patrně první, kdo si všiml možné spojitosti kruhové stavby Čech a impaktních kráterů, byl roku 1610 Galileo Galilei. Čechy přirovnal ke kráterům na Měsíci v díle Sidereus Nuncius. Druhá polovina 20. století se nesla ve znamení družicového snímkování Země a Čechy upoutaly pozornost astronomů z Bostonské univerzity Farouka El-Baze a Michaela D. Papagiannise. Ti informovali o pravděpodobném impaktním kráteru, který pokrývá většinu tehdejšího západního Československa. Michael D. Papagiannis o problému informoval také na 52. setkání Meteoritické společnosti ve Vídni v roce 1989. Té se účastnil vysokoškolský pedagog Vladimír Bouška a o problému v následujícím roce informoval v časopisu Vesmír. To zaregistroval geolog Petr Rajlich a v roce 1992 se vydal s novými podklady na Mezinárodní konferenci o velkých meteoritických impaktech a planetární evoluci do kanadského Ontaria. Informoval o kruhové struktuře Čech a objevu kráterové brekcie. V roce 1996 vydal kolektiv autorů Rajlich – Beneš – Cobbold experimentální práci, ve které se s Čechami pracuje jako s jednotnou kruhovou litosférickou inkluzí. Horstva, která dnes přibližně do kruhu obepínají Čechy, se měla této inkluzi přizpůsobovat v různých časově oddělených režimech vrásnění formou smyků a horizontálních posunů. Deskově-tektonický model pro Český masiv však získával dominantní postavení. Lze říci, že dlouhodobě nejvyšší podpory a zájmu se hypotéze Českého kráteru v průběhu let dostávalo od Rajlicha, který nashromážděné poznatky shrnul v knize Český kráter, kterou v roce 2007 vydalo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. V knize je pojednáváno například o existenci prohlubně v Moho ploše pod Českým masivem. Jsou diskutována absolutní stáří nerostů (zirkon, muskovit či monazit), která jsou pro Český masiv často asi 340 milionů let (variská orogeneze). Tato stáří mají v řadě případů indikovat stáří hornin, ve kterých dané nerosty nacházíme (např. písecké pegmatity). Na základě některých studií však tyto horniny prošly pouze variskou hydrotermální fází a stáří těchto pozdních nerostů nevypovídají o skutečném stáří celých hornin nebo minerálních asociací. |
20231101.cs_915123_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Pod Českým masivem byla na základě seismických dat nalezena v Moho diskontinuitě kónická deprese, jejíž poloha odpovídá středu předpokládaného kráteru. Její provázání s impaktem by znamenalo, že byla struktura svrchního zemského pláště v oblasti kráteru po velmi dlouhou dobu stabilní. Proměnná by byla především zemská kůra, kterou by postihovaly různorodé procesy vrásnění či hydrotermálních přeměn s růstem nových minerálních fází a přeměnou těch stávajících. |
20231101.cs_915123_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Nové světlo na Český kráter vrhly popisy pásem mikrokavit v křemenech a jiných nerostech (např. živcích). Rajlich přišel jako první s myšlenkou, že tato pásma představují pozůstatky po ultrazvukových vlnoplochách, které vznikaly v negativní amplitudě mechanického vlnění generovaného v prvních okamžicích impaktu (ultrazvuková kavitace). Nerosty jako křemen nebo beryl se tak na krátkou chvíli musely chovat jako kapalina. Opětovný přechod v pevnou fázi mohl znamenat mžikový růst krystalů, uvažuje se o jevech ultrazvukového svařování (vznik megabloků křemene). |
20231101.cs_915123_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Problém Rajlichovy hypotézy představuje dosud spolehlivě fyzikálně nepopsaný a experimentálně nepotvrzený přechod pevné látky v kapalinu za působení vysokofrekvenčního mechanického vlnění (ultrazvuku) tak, aby byla umožněna kavitace. České křemeny obsahují často hned několik systémů pásem, které se vzájemně prostupují. Fáze zředění je spatřována v jejich přítomnosti. Fáze zhuštění a imploze dutinek je spatřována v křemeni mezi pásmy, který je křišťálem a oproti běžnému křemeni často neobsahuje plynokapalné uzavřeniny. V takovém případě je uvažován jev ultrazvukového čištění. |
20231101.cs_915123_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Rajlich v roce 2014 vydal knihu podoby atlasu s řadou fotografií křemenů a jiných nerostů z Čech i jiných částí světa, ve kterých jsou spatřovány vzory vlnění. Z předpokladu, že podélné vlnění v materiálu je harmonickým rozložením tlaku a z toho plynoucí harmonické rozložení hustoty, navrhli Mestan – Polanco (2014) několik modelů a metod ke studiu křemenů s ohledem na Rajlichovu hypotézu. |
20231101.cs_915123_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Verifikace Českého kráteru by v oblasti otázek geologie kontinentální kůry pravděpodobně znamenala odklon od všeobecně uznávané deskové tektoniky. Impaktní proces by se pro Zemi stal ještě dominantnějším geologickým činitelem. Jedním z alternativních konceptů pro globální zemskou dynamiku je rozpínání Země (zvětšování zemského poloměru v průběhu geologického věku). Ačkoliv existují soudobé studie předpokládající, že se Země rozpíná, je toto téma hodné sporu a hlavním proudem není přijímáno. |
20231101.cs_915123_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Český kráter by se v případě jeho uznání stal se svým primárním průměrem jistě převyšujícím 500 km rázem největším impaktním kráterem či dopadovou pánví na světě. Největším uznaným impaktním kráterem na Zemi je v současnosti Vredefort v Jihoafrické republice s průměrem asi 300 km (uznán v 90. letech 20. století). Tělesa ve Sluneční soustavě nesou však stopy kráterů, jejichž průměr převyšuje i 1000 km, jako například v případě Caloris Planitia na Merkuru. Jejich rozpoznání usnadňuje fakt, že oproti Zemi nebyla tato tělesa příliš geologicky aktivní a základní morfologické rysy kráterů se mohly dobře uchovat. |
20231101.cs_915123_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Jedním z důvodů, proč zatím na Zemi nebyly větší krátery objeveny, může být skutečnost, že zatím nebyla potvrzena platnost Rajlichovy hypotézy. Hypotéza by mohla otevřít cestu k poznání chování hornin a minerálů právě během tvorby velkých impaktů. |
20231101.cs_915123_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Směrem ke knize Český kráter vyšlo několik kritik ve Zpravodaji České geologické společnosti. Vladimír Kusbach po přednášce Rajlicha argumentoval, že Mohelenský peridotit byl v zemském plášti ještě před 370 miliony lety a byl vynesen při deformaci mezi moldanubikem a brunií asi před 340 miliony lety. |
20231101.cs_915123_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Wrenching of a Continental Lithosphere Containing a Circular Resistant Inclusion: Physical Model Experiments, Jahrbuch der geologischen Bundesanstalt - 1996 |
20231101.cs_915123_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Photographs from geostationary satellites indicate the possible existence of a huge 300 KM impact crater in the Bohemian region of Czechoslovakia, Meteoritics - 1989 |
20231101.cs_915123_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD%20kr%C3%A1ter | Český kráter | Photographs from Geostationary Satellites Indicate the Possible Existence of a Huge 300 km Impact Crater in the Bohemian Region of Czechoslovakia - 1989 |
20231101.cs_915126_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Drsn%C3%BD%20chlap%C3%ADk | Drsný chlapík | Drsný chlapík (originální francouzský název Le Ruffian) je koprodukční francouzsko-kanadský dobrodružný film z roku 1983, který režíroval José Giovanni podle vlastního scénáře. Film se z větší části odehrává v divoké kanadské přírodě. Hlavní role ztvárnili Lino Ventura a Bernard Giraudeau. Role Lina Venturu, který zde hraje dobrodruha a zlatokopa, se vymyká z rolí úspěšných nebo vlivných mužů, které obyčejně hrával v pozdějších letech své kariéry. |
20231101.cs_915126_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Drsn%C3%BD%20chlap%C3%ADk | Drsný chlapík | Zlatokop Aldo Sévenac hledá zlato v Kanadě, není však úspěšný. Když jednoho dne přepadnou tábor zlatokopů bandité a všechny osadníky povraždí, Aldovi se je společně se dvěma Indiány podaří pobít. Následně si společně odvážejí obrovské množství zlata, které mělo být původně uloupeno. Dvojice Indiánů však chce Alda podvést a všechno zlato získat jenom pro sebe. Aldo je předbíhá a úskokem se jejich nebezpečné přítomnosti zbaví, když ale s nákladem uniká přes divokou řeku, proud ho začne unášet k velkému vodopádu. Jestli se chce sám zachránit, je nucen bedny se zlatem ponechat napospas vodopádu. Aby se sám zachránil, musí vyskočit z člunu a všechno zlato nechat napospas osudu. |
20231101.cs_915126_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Drsn%C3%BD%20chlap%C3%ADk | Drsný chlapík | Po příjezdu do města vyhledává svého přítele, tělesně postiženého Gérarda a „baronku“, svou dávnější bohatou známou, která teď ve městě provozuje bar. Aldovi se podaří zorganizovat náročnou akci na vyzvednutí pokladu a zabezpečit její financování. Všichni se tak společně vypraví k vodopádu a sám Aldo se spouští pod hladinu a vytahuje bedny se zlatem. I když je přímo na místě úspěch akce ohrožen místním zločincem, který se o skupině dozvěděl a přepadne je, nakonec se přátelům podaří bedny vytáhnout a získat tak obrovské bohatství. |
20231101.cs_915136_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue%20%28Somme%29 | Rue (Somme) | Rue je francouzská obec v departementu Somme v regionu Hauts-de-France. V roce 2010 zde žilo 3 145 obyvatel. Je centrem kantonu Rue. |
20231101.cs_915137_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Volby%20v%20Nizozemsku | Volby v Nizozemsku | Volby v Nizozemsku jsou svobodné. Volí se do parlamentu a Evropského parlamentu. Parlament je dvoukomorový, kde se do poslanecké sněmovny volí 150 členů na čtyřleté volební období. Do senátu volí členové Provinčních rad 75 členů taktéž na čtyřleté volební období. |
20231101.cs_915142_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Le%20Crotoy | Le Crotoy | Le Crotoy je francouzská obec v departementu Somme v regionu Hauts-de-France. V roce 2010 zde žilo 2 219 obyvatel. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.