_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
|---|---|---|---|
20231101.cs_915145_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Virginia%20Ruziciov%C3%A1 | Virginia Ruziciová | Virginia Ruziciová (* 31. leden 1955, Câmpia Turzii) je bývalá rumunská profesionální tenistka, antuková specialistka. Do dějin světového tenisu se zapsala především jako vítězka Roland Garros roku 1978, kdy ve finále porazila jugoslávskou tenistku Mimu Jaušovecovou. To, že se jí na grandslamových turnajích zdaleka nejvíce daří právě v Paříži, potvrdila i roku 1980, kdy se znovu probojovala do finále Roland Garros, avšak tentokrát podlehla Chris Evertové. Také ve čtyřhře dosahovala úspěchů především na pařížské antuce, v jejím hvězdném roce 1978 totiž v Paříži vyhrála i ženskou čtyřhru, spolu s Mimou Jaušovecovou. Ve smíšené čtyřhře v tom roce došla v Paříži do finále, s Francouzem Patricem Dominguezem, ale nestačili na český pár Renáta Tomanová-Pavel Složil. Ve dvojici s Jaušovecovou se toho roku probojovaly i do finále ženské dvouhry ve Wimbledonu, avšak tentokrát ztroskotaly na australské dvojici Kerry Melville Reidová-Wendy Turnbullová. Krom toho Ruziciová vyhrála 11 dalších turnajů WTA (South Orange 1975, Palm Harbor 1977, Kitzbühel 1978, Brighton 1978, Kitzbühel 1980, Salt Lake City 1980, Monte Carlo 1982, Kitzbühel 1982, Indianapolis 1982, Detroit 1983, Bregenz 1985). Tři z nich byly na tvrdém povrchu, 8 na antuce. |
20231101.cs_915148_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Patrik%20Dressler | Patrik Dressler | Patrik Dressler (* 30. října 1990 v Ostravě) je český fotbalový obránce, od ledna 2018 působící v FK Viktoria Žižkov. |
20231101.cs_915148_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Patrik%20Dressler | Patrik Dressler | Svoji fotbalovou kariéru začal v Baníku Ostrava, kde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V roce 2010 se propracoval do prvního týmu. V červenci 2012 přestoupil do Hlučína. Před jarní částí ročníku 2012/13 zamířil do Viktorie Žižkov. V létě 2015 na Žižkově skončil. Byl na testech v Baníku Ostava, ale nakonec přestoupil do Teplic. |
20231101.cs_915150_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Thérèse Schwartze (20. prosince 1851, Amsterdam – 23. prosince 1918, Amsterdam) byla nizozemská malířka a litografka. Převážnou část její tvorby tvoří portréty. |
20231101.cs_915150_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Narodila se do umělecké rodiny, její otec Johann Georg Schwartze byl malíř a byl prvním, kdo jí dával lekce malířství. Sestra Georgine byla sochařka a dcera její druhé sestry Clary Theresie, Lizzy Ansingh byla též malířka. |
20231101.cs_915150_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | V letech 1873 – 1875 navštěvovala uměleckou akademii Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu. Pak studovala rok u Gabriela Maxe a Franze von Lenbacha v Mnichově. V roce 1879 odjela do Paříže pokračovat ve studiích malířství u Jean-Jacques Hennera. |
20231101.cs_915150_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Jako jedna z mála žen, malířek, byla ceněna za přínos světové portrétní malbě a byla přizvána vystavovat svá díla v Galleria degli Uffizi ve Florencii.Byla nejen talentovanou malířkou, ale i zdatnou obchodnicí. Zobrazovala „beau monde“ 19. století a její představitele z královské rodiny, což jí zajišťovalo značný finanční příjem. Získala mezinárodní renomé řadou výstav v Evropě i v zámoří a stala se velmi úspěšnou ve svém oboru. To ale bylo zároveň předmětem kritiky v její vlastní zemi, ve společnosti s příslovečnou kalvinistickou zaujatostí. Ta přijímala s nelibostí její, na tehdejší dobu, moderní portréty, její aktivní roli ve veřejném životě i velké honoráře, které dostávala za své obrazy, zvláště, když „jejím zákazníkem byl král“. |
20231101.cs_915150_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Její portréty se vyznačovaly elegancí, vytříbenou malířskou technikou, při které používala široké a rázné tahy štětcem a také sytou barevností. Zároveň dokázala přesně vystihnout charakter zobrazovaných osob. Mezi těmi, které portrétovala byli ženy i muži z královského rodu, mladé dívky a ženy z vážených rodin, ale také dívky ze sirotčince, děti bohatých rodičů, uznávaní profesoři z Universiteit Leiden, ale i židovský obchodník se starožitnostmi. Na autoportrétech z různých časových období, dokázala věrně zachytit i vlastní proces stárnutí. |
20231101.cs_915150_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Portréty zpracovávala nejen technikou olejomalby na plátně, ale také jako pastely na papíru. Kromě malířské techniky se věnovala též leptu a litografii. |
20231101.cs_915150_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | 22. července 1918 zemřel její manžel Anton van Duyl. Malířka byla již tou dobou sama nemocná a také se velmi trápila jeho smrtí. Zemřela náhle 23. prosince téhož roku. Je pohřbena na hřbitově Nieuwe Ooster v Amsterdamu. |
20231101.cs_915150_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Významná díla Thérèse Schwartze jsou zastoupena ve třech velkých amsterdamských muzeích a na Universiteit Leiden. |
20231101.cs_915150_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Tekeningen: Jongenskop, Kop van een onbekend meisje, Oude heer met kalotje, Naakt jong meisje, Studie van een klein meisje (kresby a studie) |
20231101.cs_915150_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Stedelijk Museum, Amsterdam, 1919: retrospektiva díla při příležitosti úmrtí autorky 23. prosince 1918 |
20231101.cs_915150_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Th%C3%A9r%C3%A8se%20Schwartze | Thérèse Schwartze | Thérèse Schwartze se svoji tvorbou i životem stala vzorem pro následující generaci žen – malířek, především z amsterdamské skupiny, známé jako Joffers, kam patřila i její vlastí neteř, malířka, Lizzy Ansingh. |
20231101.cs_915152_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1.%20%C4%8Deskoslovensk%C3%BD%20beatov%C3%BD%20festival | 1. československý beatový festival | V době politického uvolňování už před nástupem pražského jara vznikalo v Československu mnoho beatových kapel. Ze zkušeben a různých sklepů je na pódia chěli vytáhnout popularizátoři rocku – ke kterým patřil i Jiří Chlíbec. Aby organizátoři získali příslušná povolení ke konání této „podezřelé“ akce, založili tito jedinci organizaci nazvanou „Pop federace“. Pod štítem federace pak ideologicky úřadníkům vysvětlili, že rocková hudba je obdobou lidové umělecké činnosti a proč je dobře, že je v zemi tolik kytarových kapel. Státní orgány lidovou hudbu podporovaly, a tak bylo konání festivalu povoleno. Celá akce byla pojata jako soutěž, kde porota odborníků posuzovala „umělecké výkony“ účinkujících udílením bodů od nuly do deseti. |
20231101.cs_915152_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1.%20%C4%8Deskoslovensk%C3%BD%20beatov%C3%BD%20festival | 1. československý beatový festival | Na festivalu zazářili Framus Five a Flamengo; vítězem se stala bratislavská skupina The Soulmen s talentovaným Dežo Ursinym. |
20231101.cs_915152_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/1.%20%C4%8Deskoslovensk%C3%BD%20beatov%C3%BD%20festival | 1. československý beatový festival | K dalším účinkujícím patřily např. kapely: Mickey & Rock’n’roll Stars, Olympic, Synkopy 61, Prúdy, Rebels, Juventus, The Spies a The Primitives Group. |
20231101.cs_915154_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Mima%20Jau%C5%A1ovecov%C3%A1 | Mima Jaušovecová | Mima Jaušovecová (* 20. červenec 1956, Maribor) je bývalá jugoslávská profesionální tenistka slovinské národnosti. Byla antukovou specialistkou. Do dějin světového tenisu se zapsala především jako vítězka Roland Garros roku 1977, kdy ve finále porazila rumunskou tenistku Florenţu Mihaiovou. To, že se jí na grandslamových turnajích zdaleka nejvíce daří právě v Paříži, potvrdila i v letech 1978 a 1983, kdy se dvakrát probojovala do finále Roland Garros, avšak tentokrát prohrála, poprvé s Rumunkou Virginiou Ruziciovou, podruhé s Američankou Chris Evertovou. Také ve čtyřhře dosahovala úspěchů především na pařížské antuce, když spolu s Ruziciovou roku 1978 pařížskou čtyřhru žen vyhrála. Toho roku tato dvojice došla i do finále ženské dvouhry ve Wimbledonu, avšak tentokrát ztroskotala na australské dvojici Kerry Melville Reidová-Wendy Turnbullová. Krom toho Ruziciová vyhrála 4 další turnaje WTA (Řím 1976, Toronto 1976, Hamburg 1978, Los Angeles 1982). Tři z nich byly na antuce, 1 na koberci. |
20231101.cs_915155_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1m%20Dia%20Olympsk%C3%A9ho%20%28Agrigento%29 | Chrám Dia Olympského (Agrigento) | Chrám Dia Olympského v Agrigentu na Sicílii byl největší postavený chrám antického dórského stylu. Nikdy nebyl dokončen, a nyní leží v troskách. Nachází se, spolu s dalšími významnými chrámy, na archeologické lokalitě Valle dei Templi. |
20231101.cs_915155_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1m%20Dia%20Olympsk%C3%A9ho%20%28Agrigento%29 | Chrám Dia Olympského (Agrigento) | Chrám byl pravděpodobně založen k připomenutí řeckého vítězství v bitvě u Himéry roku 480 př. n. l.. Podle Diodóra Sicilského byl postaven kartaginskými otroky, zřejmě zajatými vojáky, ale do pozdějšího ovládnutí města Kartaginci, kdy ještě chyběla střecha, nebyl dokončen. Torzo bylo postupně rozbořeno zemětřeseními a využíváním jako zdroj stavebního kamene. |
20231101.cs_915155_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1m%20Dia%20Olympsk%C3%A9ho%20%28Agrigento%29 | Chrám Dia Olympského (Agrigento) | Stylobat chrámu měřil 112,70 x 56,2 m, pětistupňová krepidóma byla vysoká asi 4,5 metrů a výška budovy dosahovala zhruba 20 m. Na rozdíl od většiny chrámů centrální cella nebyla obklopena samostatným peristylem, ale sloupy byly součástí zdi jako polosloupy, zatímco prostor mezi nimi byl vyzděn, aby struktura unesla velkou váhu kladí. Pro konstrukci zdiva bylo použito kvádříkové techniky. Výška polosloupů byla odhadnuta na 14,50 - 19,20 metrů. Čelní srana chrámu měla sedm polosloupů, boční strany potom čtrnáct. Ve výklencích v horní části prostoru mezi sloupy stáli zhruba 7,3 m vysocí atlanti. |
20231101.cs_915163_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Quend | Quend | Quend je francouzská obec v departementu Somme v regionu Hauts-de-France. V roce 2010 zde žilo 1 381 obyvatel. |
20231101.cs_915164_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Galerie%20U%20Betl%C3%A9msk%C3%A9%20kaple | Galerie U Betlémské kaple | Galerie U Betlémské kaple vznikla v roce 2005 na místě bývalé Galerie Jiřího a Běly Kolářových. Základem výstavního programu galerie je české poválečné umění – především Skupina 42, poválečný surrealismus, abstraktní umění 60. let, konstruktivismus a současné umění. |
20231101.cs_915164_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Galerie%20U%20Betl%C3%A9msk%C3%A9%20kaple | Galerie U Betlémské kaple | V Galerii U Betlémské kaple byly k vidění výstavy Josefa Váchala, Františka Hudečka,Václava Tikala, Emily Medkové, Františka Tichého, Michala Ranného, Miloslava Chlupáče, Jiřího Balcara, Václava Boštíka, Josefa Šímy a mnoha dalších. |
20231101.cs_915165_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atlantsk%C3%A1%20doba%20bronzov%C3%A1 | Atlantská doba bronzová | Atlantská doba bronzová je kulturní komplex doby bronzové období circa 1300–700 př. n. l. zahrnující kultury Portugalské, Andaluské, Galické, Armorické a kulturu Britských ostrovů. |
20231101.cs_915165_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atlantsk%C3%A1%20doba%20bronzov%C3%A1 | Atlantská doba bronzová | Tato doba je významná značnou mírou hospodářské i kulturní výměny, což vedlo k vysokému stupni podobnosti pobřežních národů. Zajímavým jevem je budování pobřežních hradů převážně za použití kamene. Obchodní trasy vedly od dnešního Dánska až ke Středozemnímu moři. Pozůstatky po tehdejších kulturách se nachází v četném počtu na místě původních rituálních míst. Hlavními archeologickými nálezy této doby jsou válečné zbraně, různé zdobené helmice a další vojenská výbava. |
20231101.cs_915165_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atlantsk%C3%A1%20doba%20bronzov%C3%A1 | Atlantská doba bronzová | Právě v tomto období se datuje vznik keltské kultury podle profesora Johny T. Kocha od roku 2008. Toto tvrzení je podporováno oxfordským profesorem Barry Cunliffem, který uvažoval o vývoji keltské tradice v Atlantském prostředí jako lingua franca, později rozšířené do střední Evropy. Toto tvrzení je ale v rozporu se všeobecným názorem, že Keltové pochází z halštatské kultury vyvíjející se na území dnešního Rakouska a Česka. |
20231101.cs_915165_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Atlantsk%C3%A1%20doba%20bronzov%C3%A1 | Atlantská doba bronzová | Kvůli nadbytku kovů (převážně mědi) se v této oblasti kolem devátého století před naším letopočtem vytvořilo tradiční prostředí (v angličtině nazývaný Carp's Tongue complex), ve kterém se vyvíjely nové typy bronzových zbraní i nástrojů, které byly tak důležité pro obchod v této oblasti. |
20231101.cs_915166_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Velkomoravsk%C3%BD%20k%C5%99%C3%AD%C5%BE%20z%20Mikul%C4%8Dic | Velkomoravský kříž z Mikulčic | Velkomoravský kříž z Mikulčic je stříbrný přívěsek ve tvaru kříže, zobrazuje reliéf s ukřižovaným Kristem v dlouhé bohatě zdobené tunice s třásněmi a kapucí. Křížek je pravděpodobně slovanského či orientálního(?) původu. Tunika mohla představovat tehdejší kněžské či mnišské roucho a Kristus tak mohl být zpodobněn jako kněz, ale vzhledem k jejímu zdobení je možno tuniku považovat i za drahý oděv urozeného velmože, ostatně Kristus někdy býval zpodobňován jako středověký panovník. Nad postavičkou je umístěn štítek s nerozluštěným nápisem CCXO(?), některé badatele dokonce vedl k domněnce, že se jedná o symboly slunce a měsíce oddělené písmenem X. Expresivní výraz tváře Krista na kříži byl dříve vykládán jako vliv iroskotského umění. Iroskotská misie působila patrně na Moravě před příchodem byzantských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Celkové výtvarné zpracování křížku i oděv Krista však nasvědčují spíše syrskému nebo koptskému původu vyobrazení a tedy i vlivu východní byzantské-pravoslavné misie na Velké Moravě. Křížek tak ani nemusel vzniknout na území Velké Moravy, na Moravu se mohl dostat prostřednictvím obchodu. Přesto Římskokatolická církev považuje křížek za dílo iroskotské misie a považuje ho za důkaz přítomnosti katolického křesťanství na Moravě. Křížek byl nalezen několik metrů od zaniklé mikulčické baziliky a pochází pravděpodobně z vykradeného hrobu velkomoravského velmože. Repliku tohoto křížku vlastní i papež Benedikt XVI., kterou dostal od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrle jako dar, druhou repliku si nechal biskup Cikrle zhotovit pro svůj pektorál. |
20231101.cs_915167_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sue%20Barkerov%C3%A1 | Sue Barkerová | Sue Barkerová (* 19. dubna 1956, Paignton, Spojené království) je bývalá britská profesionální tenistka a v současnosti sportovní komentátorka BBC. Do dějin světového tenisu se zapsala především jako vítězka Roland Garros roku 1976, kdy ve finále porazila československou tenistku Renátu Tomanovou. Roku 1977 se probojovala do finále Turnaje mistryň, ale podlehla Chris Evertové. Roku 1979 hrála finále Turnaje mistryň znovu, tentokrát však v ženské čtyřhře. Spolu s Američankou Ann Kiyomura podlehly francouzsko-nizozemskému páru Françoise Dürrová-Betty Stöveová. Krom toho Barkerová vyhrála 10 dalších turnajů WTA (Båstad 1974, Båstad 1975, Kitzbühel 1975, Adelaide 1975, Hamburg 1976, San Francisco 1977, Dallas 1977, Pittsburgh 1979, Sydney 1979, Brighton 1981). |
20231101.cs_915167_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Sue%20Barkerov%C3%A1 | Sue Barkerová | V roce 2011 po ženském finále Wimbledonu 2011 coby televizní reportérka podvakráte prováděla rozhovor s tehdejší vítězkou Petrou Kvitovou pro britskou televizi BBC. |
20231101.cs_915170_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Intense%20%28album%2C%20Armin%20van%20Buuren%29 | Intense (album, Armin van Buuren) | První představenou písní (21. leden 2013), a zároveň druhým singlem na albu je "Waiting for the Night" je též ústřední melodií nizozemského filmu Loving Ibiza () a vznikl při spolupráci se zpěvačkou Fiora. |
20231101.cs_915170_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Intense%20%28album%2C%20Armin%20van%20Buuren%29 | Intense (album, Armin van Buuren) | Druhou představenou písní na albu je "Forever is Ours", která vznikla ve spolupráci se zpěvačkou Emma Hewitt. |
20231101.cs_915170_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Intense%20%28album%2C%20Armin%20van%20Buuren%29 | Intense (album, Armin van Buuren) | Na třetí představené písni (17. březen 2013) a zároveň na prvním oficiálním singlu, kterým je "This Is What It Feels Like" spolupracoval kanadský zpěvák a skladatel Trevor Guthrie. V doprovodném hudebním videoklipu se též zahrál Ron Jeremy. |
20231101.cs_915170_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Intense%20%28album%2C%20Armin%20van%20Buuren%29 | Intense (album, Armin van Buuren) | Album bylo přednostně vydáno na Spotify dne 29. dubna 2013, oficiální vydání na digitálních a fyzických médiích následováno 3. květen 2013. |
20231101.cs_915171_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | Tripoli (řecky , do 19. století , , italsky Tripolizza) je město v Řecku, v Peloponéském kraji Arkádie, jejímž je i hlavním městem. Žije zde 25 520 obyvatel. |
20231101.cs_915171_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | Původ jména Tripolitsa je pravděpodobně slovanský, protože se město původně nazývalo Droboglitsa (Δρομπογλίτσα), což se mělo postupně Řeky komolit na Ντροπολιτσά (Dropolitsa) a konečně na Tripolitsa (Τριπολιτσά), tedy v překladu z řečtiny Tři městečka. Název pochází ze slovanského drobol (dub). Jméno však může být i řeckého původu; z řeckých slov Treis a poleis, tedy zmíněná Tři města, což potvrzují i archeologické nálezy, kde se zjistilo, že město vzniklo spojením několika osad. Město bylo někdy nazývané také jako Ydropolitsa (Υδροπολιτσά), tedy Vodní městečko. |
20231101.cs_915171_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | Tripoli vzniklo mezi 8.–10. stoletím, kdy zde vznikla malá slovanská osada. Peloponésští Slované, kteří zde žili od 6. století, byli totiž definitivně poraženi a byzantská vláda většinu z nich odsunula pryč a zbytek co zůstal se trvale usadil nebo uprchl do hor. Malá slovanská osada na území dnešního Tripoli se později spojila s několika početnějšími řeckými osadami a Slované s Řeky splynuli a zanikli. |
20231101.cs_915171_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | Později se osada, kvůli přelidnění, přesunula o pár kilometrů. Skutečné město tu však vzniklo asi v 15. století, tedy během vlády Benátčanů. Ital Stefano Magno popisuje město jako Drobolizza. Největší rozvoj však přišel až během turecké nadvlády, i když už tady Řekové netvořili většinu. V 17. století zde žilo přibližně 20 000 obyvatel, většinu však tvořili muslimové, tedy Turci (spousta z nich byli potomci islamizovaných Řeků) a muslimští Arvaniti, místní Řekové se vystěhovali na venkov. Tripolitsa byla sídlem tureckého místodržícího oblasti Peloponés. V 18. století, Řekové povstali, ale Turci jie porazili a tak obehnali Tripolis hradbami. Turci poté mnoho Řeků ve městě vyvraždili. V roce 1821, během Řecké války za nezávislost, řečtí povstalci pod vedením Theodora Kolokotronise dobyli město Tripolis a tím zároveň padla turecká správa nad Peloponésem. Řekové mnoho muslimů ve městě vyvraždili. Arvaniti a Turci, kteří přežili, utekli do Malé Asie. |
20231101.cs_915171_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | Po osvobození Řecka v roce 1830 mělo město Tripoli pouze 3 380 obyvatel, všichni byli Řekové. Do konce 19. století se ve městě usadili Řekové z nedalekých venkovských krajů a přišel sem velký počet Kréťanů. V roce 1831 zde vznikla první škola. |
20231101.cs_915171_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Tripolis%20%28%C5%98ecko%29 | Tripolis (Řecko) | https://web.archive.org/web/20110709031411/http://arcadia.ceid.upatras.gr/arkadia/places/trip/tripoli.htm |
20231101.cs_915172_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Zelená karta je mezinárodní osvědčení o platném pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které začalo být vydáváno v souladu s doporučením, jež bylo přijaté 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů. Bez zelené karty nesmíte s autem vyjet na veřejnou komunikaci, a už vůbec ne do zahraničí (tam i s duplikátem). Na zelené kartě je uveden seznam zemí, ve kterých pojištění odpovědnosti platí. Pokud je země přeškrtnutá, je nutné si před vjezdem tam koupit tzv. hraniční pojištění, popř. využít služby jiné pojišťovny, která nemá danou zemi ve výlukách. |
20231101.cs_915172_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | V návaznosti na doporučení přijaté 25. ledna 1949 Hospodářským výborem OSN pro Evropu byl postupně vyvinut systém zelených karet. Je to síť profesionálních orgánů uznaných členskými státy (národních pojišťovacích kanceláří), které jsou propojeny přes bilaterální dohody. Cílem tohoto systému je ochrana třetích stran, které jsou poškozené při dopravních nehodách, a usnadnění likvidace škod, které zahrnují odpovědnost zahraničního motoristy. |
20231101.cs_915172_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Tento systém byl postupně upravován v „První motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států, v „Druhé motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států a ve „Třetí motorové směrnici“, která vychází ze směrnice Rady č. 90/232/EHS ze 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států. |
20231101.cs_915172_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Tyto směrnice uložily řidičům všech zahrnutých zemí povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v automobilové dopravě, přičemž byl stanoven minimální limit pojištění. Dále byly členské státy vyzvány zřídit finanční fondy, které slouží k odškodňování (min. do výše povinného pojištění) obětí nehod způsobených nepojištěnými nebo neznámými automobily. A nakonec uložily směrnice státům povinnost přijmout taková opatření, aby toto pojištění odpovědnosti pokrývalo všechny členská státy a zaručovaly buď pojistnou ochranu ve znění daného členského státu, nebo domovského, dle toho, v jakém státě je pojistná ochrana vyšší. |
20231101.cs_915172_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Další oporou systému zelených karet jsou Interní Předpisy (Dohody o interních pravidlech), díky kterým může vstoupit vozidlo na cizí území členského státu bez předkládání zelené karty, ačkoliv ji stále musí vozit sebou. Existují však i státy, kde je stále nutné ukázat zelenou kartu při vjezdu na jejich území. |
20231101.cs_915172_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Na základě dohody států Evropského hospodářského prostoru od 1. července 2020 již na území těchto států nemusí být karta vytištěna na zeleném podkladu, ale je přípustný i podklad bílý. To přináší výhodu v tom, že si jí může řidič vytisknout sám, pokud mu ji pojišťovna zašle elektronicky. To je možné i opakovaně, například v případě ztráty nebo poškození karty. V právních předpisech však zůstává označení "zelená karta". |
20231101.cs_915172_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | V ČR se je mezinárodně uznávaný doklad o zřízení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tzv. povinné ručení vzniká na základě uzavřené pojistné smlouvy. Ihned po sjednání pojištění vystaví pojišťovna zelenou kartu která slouží k prokazování sjednaného povinného ručení v Česku i v zahraničí. Každý řidič je povinen mít kartu u sebe. Jestliže není tento doklad schopen na požádání předložit příslušníkům policie ČR, může být na místě finančně penalizován blokovou pokutou ve výši 1500–3000 Kč. Pokud pak se stane nehoda a někdo z jejích účastníků nemá zelenou kartu, je to automatický důvod k zavolání policie. Potvrzení o zaplacení povinného ručení není dokladem o povinném ručení, a proto jej řidič nemusí mít u sebe. Zelená karta obsahuje informace o stavu vozidla a registrační značce. Případné změny stavu vozidla musí být nahlášeny pojišťovně a následně musí být vystavená nová zelená karta. |
20231101.cs_915172_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Island, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělsko, Švédsko, Albánie, Andorra, Bosna a Hercegovina, Makedonie, Chorvatsko, Monako, San Marino, Srbsko, Černá Hora, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Vatikán, Bělorusko, Írán, Izrael, Moldavsko, Maroko, Rusko a Tunisko. |
20231101.cs_915172_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Zelen%C3%A1%20karta%20%28poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD%29 | Zelená karta (pojištění) | Od 1. ledna 2016 platí zelená karta také v Ázerbájdžánu s výjimkou Náhorního Karabachu. Na území Kypru a Srbska jsou území, kde zelená karta neplatí. Tam si musí řidič nakoupit hraniční pojištění (např. Kosovo, severní Kypr). |
20231101.cs_915174_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Nancy%20Richeyov%C3%A1 | Nancy Richeyová | Nancy Richeyová (* 23. srpna 1942, San Angelo) je bývalá americká profesionální tenistka. Do dějin světového tenisu se zapsala především jako vítězka Roland Garros roku 1968 a Australského mistrovství roku 1967 (ještě před open érou). Při svém vítězném tažení v Paříži ve finále porazila Britku Ann Haydonovou-Jonesovou, při triumfu v Austrálii porazila domácí Lesley Turnerovou Bowreyovou. Do finále Australského mistrovství se dostala i rok předtím, avšak vzdala. Ve stejném roce hrála neúspěšně i první finále na Roland Garros a probojovala se i do finále Amerického mistrovství. To si zahrála ještě v roce 1969 (již v open éře), ale i tentokrát nakonec na trofej nedosáhla, zastavila ji Margaret Courtová. |
20231101.cs_915176_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1%20hokejbalov%C3%A1%20reprezentace | Česká hokejbalová reprezentace | Česká hokejbalová reprezentace je výběrem nejlepších českých hráčů v hokejbale. Od roku 1996 se účastní mistrovství světa. Tým je řízen Českomoravským svazem hokejbalu, který je členem ISBHF. Největším úspěchem českého týmu jsou tři zlaté medaile z mistrovství světa 1998, 2009 a 2011. |
20231101.cs_915179_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Jan Hartvík z Nostic ( Johann Hartwig von Nostitz; 1610 Kunzendorf, Lehnické knížectví – 27. března 1683 Vídeň) byl český šlechtic a politik hornolužického původu, rytíř řádu zlatého rouna. |
20231101.cs_915179_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Jan Hartvík z Nostic byl nejmladším synem Jana Mikuláše z Nostic (1562 v Budyšíně – 29. července 1619) z rottenburské větve rodu a jeho druhé manželky Žofie z Nostic-Rottenburgu. Jeho starším bratrem byl Ota z Nostic (23. května 1608 – 14. listopadu 1664), později užívající přídomek z Nostic-Rokytnice, tajný rada, hejtman vratislavský, hejtman ve Svídnicku a Javorsku, zakladatel rokytnické pošlosti české větve nostického rodu, syn Jana Mikuláše z Nostic a jeho první manželky Heleny ze Schlichtingu. |
20231101.cs_915179_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Významnou událost v Janově životě představovalo zdědění majetku a panského titulu po jeho zemřelém strýci Otovi roku 1631 (český stav svobodných pánů, 29. ledna 1631). Aby se dědictví ujal, přestěhoval se do Čech, stal se obyvatelem Českého království a brzy se začal účastnit i jeho politického života. V letech 1638–1642 byl radou dvorského a komorního soudu, roku 1644 byl jmenován prezidentem rady nad apelacemi. Dne 6. srpna 1646 byl povýšen do hraběcího stavu Českého království. Dne 9. května 1651 obdržel říšský hraběcí stav, 16. května pak byl jmenován nejvyšším zemským komorníkem. Dne 5. února 1652 se stal nejvyšším kancléřem, v kterémžto úřadě působil až do své smrti. Kromě toho byl c. k. tajným radou a roku 1672 byl dokonce vyznamenán Řádem zlatého rouna. V roce 1658 byl přítomen zvolení a korunovaci Leopolda I. na římského císaře. |
20231101.cs_915179_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Zemřel 27. března 1683 ve Vídni a byl pohřben v rodové hrobce pod kaplí sv. Anny (Nostickou kaplí) v katedrále sv. Víta v Praze. |
20231101.cs_915179_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Jan Hartvík z Nostic zdědil Falknov (Sokolov), Jindřichovice, Řehlovice a Měšice. Spoustu statků pak sám také skoupil, a to roku 1651 Grabštein, 1652 Pakoměřice a Líbeznice, 1654 Bašt, 1662 Trmice, 1666 Kraslice, 1667 Žďár, též Žernoseky. |
20231101.cs_915179_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Od mohučského arcibiskupa obdržel roku 1673 část říšského hrabství Rieneck, čímž nabyl i práva účastnit se kollegia Franckého kraje, do něhož byl uveden roku 1674. Zděděné pražské domy na Malé Straně pak nechal přestavět v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století patrně Francescem Carattim (nebo Carlem Luragem) na honosný Nostický palác. |
20231101.cs_915179_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Byl donátorem 13. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690, v horním rohu výklenku bylo jméno stavebníka a jeho erb. |
20231101.cs_915179_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Založil Nostickou obrazárnu, z větší části dodnes dochovanou ve sbírkách Národní galerie v Praze. Soudobou nizozemskou malbu nakupoval ve vídeňské pobočce Forchhondtova antverpského obchodu a v českých ateliérech svých současníků, například Karla Škréty nebo Michaela Leopolda Willmanna. Obrazy stejně jako uměleckořemeslné předměty, zejména nádobí (stříbro, glyptiku, sklo) shromáždil ve svém zámku ve Falknově. |
20231101.cs_915179_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Jan Hartvík z Nostic byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil roku 1638 s říšskou hraběnkou Kateřinou Marií ze Žďáru (narozena asi 1622 či těsně poté, zemřela počátkem roku 1658, pohřbena zřejmě v rodové hrobce v katedrále svatého Víta v Praze). Kateřina Marie pocházela z vlivné a zámožné katolické rodiny hrabat ze Žďáru. Byla dcerou předního dvořana, českého dvorského maršálka a říšského hraběte Floriána Jetřicha ze Žďáru (1598–1653) a po matce Alžběte Koroně Bořitové z Martinic (asi 1603/1604–1649) byla vnučkou proslulého politika Jaroslava Bořity říšského hraběte z Martinic. Tyto rodové okolnosti přispěly v následujících letech (po sňatku) k Janově politickému a společenskému vzestupu. |
20231101.cs_915179_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Po smrti Kateřiny Marie na prahu jara roku 1658 se ještě téhož roku na podzim oženil podruhé s Eleonorou Marií říšskou hraběnkou (Popelovou) z Lobkovic, ovdovělou říšskou hraběnkou Hovorovou (v jejím případě nesprávně Berkovou!) z Dubé a Lipé, († 22. srpna 1681, pohřbena u kapucínů v Sokolově). |
20231101.cs_915179_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan%20Hartv%C3%ADk%20z%20Nostic | Jan Hartvík z Nostic | Jan Hartvík měl s první chotí vícero dětí (dle archivních podkladů asi 7, ale možná i 8), ale ty měly údajně zemřít všechny předčasně v dětství či před svou dospělostí. Se svou druhou manželkou měl jistě syna Václava Desideria (* asi 1669, jinde chybně i 1654!, † 1701?). Většinou se (možná nesprávně!) uvádí, že měl s druhou chotí i staršího syna Antonína Jana. U něho však není jisté datum narození. Většinou se udává rok 1656, ale i 1652 atp. Pokud by tomu tak bylo, byl by Antonín Jan ještě synem první Janovy choti - hraběnky ze Žďáru. Vyskytuje se ale i datum narození k roku 1659 (uvádí ho například historik Petr Maťa), které by dosvědčilo, že byl potomkem až druhé Janovy manželky, se kterou se Jan oženil roku 1658. Potomci Jana Hartvíka nesli přídomek "von Nostitz-Rieneck" (počeštěně z Nostic-Rieneck) a žijí dodnes. |
20231101.cs_915182_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moldauhafen | Moldauhafen | Moldauhafen (česky Vltavský přístav) je přístav na ostrově Kleiner Grasbrook v areálu námořního přístavu v Hamburku v Německu. Vystavěn byl v roce 1887, pozemek o rozloze 30 000 m² byl na základě Versailleské smlouvy jakožto součást svobodného přístavního pásma nevypověditelně pronajat v roce 1929 na 99 let Československu (od roku 1993 je spravuje Česko). Využívala jej Československá námořní plavba, resp. Česká námořní plavba. |
20231101.cs_915182_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Moldauhafen | Moldauhafen | Severní strana přístavu se nazývá Prager Ufer („Pražský břeh“), jižní strana nese název Melniker Ufer („Mělnický břeh“). Na Moldauhafen navazuje Saalehafen, který je rovněž součástí českého pronájmu. |
20231101.cs_915185_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%202%20%E2%80%93%20Vinohrady | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 2 – Vinohrady | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 2 – Vinohradech je sborem Českobratrské církve evangelické v Praze. Sbor spadá pod Pražský seniorát. |
20231101.cs_915185_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%202%20%E2%80%93%20Vinohrady | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 2 – Vinohrady | Sbor reformované církve v rozvíjejícím se městě Královské Vinohrady vznikl roku 1882. Sborový dům na Korunní ulici podle projektu Antonína Turka je sídlem sboru od roku 1908; po svém založení sbor sídlil v najatých prostorách a od roku 1900 krátce ve sborovém domě na Koperníkově ulici čp. 1071/7, postaveném podle návrhu Eduarda Sochora (dnes je v objektu mateřská škola). |
20231101.cs_915186_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%203%20%E2%80%93%20Jarov | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Jarov | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Jarov je sborem Českobratrské církve evangelické v Praze. Sbor spadá pod Pražský seniorát. |
20231101.cs_915186_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%203%20%E2%80%93%20Jarov | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Jarov | Michal Plzák (farář 1997–2003; od 1. 5. 1997 také redaktor nakladatelství Kalich na částečný úvazek) |
20231101.cs_915187_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%203%20%E2%80%93%20%C5%BDi%C5%BEkov%20II | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Žižkov II | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 - Žižkov II je sborem Českobratrské církve evangelické v Praze. Sbor spadá pod Pražský seniorát. |
20231101.cs_915190_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Bran%C3%ADk | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Braník | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Braník je sborem Českobratrské církve evangelické v Praze. Sbor spadá pod Pražský seniorát. |
20231101.cs_915190_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Bran%C3%ADk | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Braník | Věřící z obvodu sboru jezdili před válkou například do sboru v Nuslích nebo ke Klimentu, ale dobové zprávy přiznávají zhoršenou dopravní obslužnost věřících. Proto bylo přikročeno ke zřízení sboru. |
20231101.cs_915190_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Bran%C3%ADk | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Braník | Kostel vznikl původně jako provizorní stavba, vzhledem ke změně politické situace po roce 1948 však již nedošlo na stavbu jiné budovy sboru. V roce 2016 proběhly stavební projekty k rozšíření sborových prostor. Roku 2017 byla slavnostně otevřena přístavba zvaná EVEN, která však z různých důvodů nemohla být spojena s původní budovou kostela. |
20231101.cs_915190_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Bran%C3%ADk | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Braník | Sbor vydává vlastní časopis Brána. V týdnu probíhají mnohá setkání, která jsou vždy oznamována na webu sboru a také i ve facebookové skupině "Braník a spol.". |
20231101.cs_915192_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Mod%C5%99any | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Modřany | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 - Modřany je sborem Českobratrské církve evangelické v Praze. Sbor spadá pod Pražský seniorát. |
20231101.cs_915193_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | Marussia F1 Team, dříve závodící jako Marussia Virgin Racing (2011) a Virgin Racing (2010), byl anglo-ruský tým formule 1, který sídlil v Banbury a později Dinningtonu ve Velké Británii. Tým byl provozován společností Manor Motorsport (dříve Marussia Manor Racing), která byla původně dceřinou společností Marussia Motors, dnes již zaniklého výrobce sportovních vozů se sídlem v Moskvě. |
20231101.cs_915193_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | Tým původně začal závodit v roce 2010 pod názvem „Virgin Racing“; následující rok přijal Marussii jako hlavního sponzora a stal se „Marussia Virgin Racing“. Roku 2012 plně rebrandingován jako „Marussia F1 Team“. |
20231101.cs_915193_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | Od sezóny 2013 za něj závodili Francouz Jules Bianchi a Brit Max Chilton. Ti nahradili po sezóně 2012 jezdeckou dvojici Timo Glock a Charles Pic. Zamýšlenou náhradou byl nejprve Brazilec Luiz Razia, ale tým nedostal po testech v Jerezu adekvátní finanční podporu od jeho sponzorů, a tak byl vystřídán juniorem špičkového týmu Ferrari, mladým Francouzem Julesem Bianchim. Dne 24. 7. 2014 vstoupil do týmu nový záložní jezdec Alexander Rossi. |
20231101.cs_915193_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | Během své třetí sezóny po vážné havárii a zranění Julese Bianchiho utrpěné v Japonské Grand Prix 2014 tým závodil poprvé s jedním vozem během prvního Ruského Grand Prix. Tým se poté potýkal s finančními problémy, nezúčastnil se posledních třech závodů a ocitl se v insolvenci. Návrat stáje do světa F1 v sezóně 2015 byl po změně majitele a měsících jednání, spekulací a nejistoty potvrzen a s novými investory tým dále závodil jako Manor Marussia. |
20231101.cs_915193_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | První formulí navrženou Marussia F1 byla Marussia MR01 pro závody v roce 2012, následovaly modely MR02 a MR03. Na rozdíl od svých předchůdců (Virgin VR-01 a Virgin MVR-02), MR01 nebyla designovná výhradně technologií CFD (Computational fluid dynamics), ale kombinací testování v aerodynamickém tunelu a CFD modelování. |
20231101.cs_915193_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Marussia%20F1 | Marussia F1 | V sezóně 2012 se tým Marussia F1 umístil na 11. místě a další rok si o jednu příčku polepšil. Model MR02 byla první formule týmu používající technologii KERS (Kinetic energy recovery system). Formule MR03 od sezóny 2014 mění své motory od firmy Cosworth na motory od firmy Ferrari. |
20231101.cs_915197_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Nusle | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Nusle | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 - Nuslích je církevní sbor Českobratrské církve evangelické v Nuslích, městské části Praha 4. Sbor sídlí v budově evangelického kostela v ulici Žateckých 1169/11. |
20231101.cs_915197_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Nusle | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Nusle | Sbor spadá pod Pražský seniorát. Duchovním sboru je farář Dan Páleník, kurátorem sboru je Vladimír Kněžek. |
20231101.cs_915197_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Farn%C3%AD%20sbor%20%C4%8Ceskobratrsk%C3%A9%20c%C3%ADrkve%20evangelick%C3%A9%20v%20Praze%204%20%E2%80%93%20Nusle | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Nusle | Antonie Páleníková (vikářka, diakonka, učitelka náboženství 1953, 1954-1957 vikářka, 1957-1963 farářka) |
20231101.cs_915199_0 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Vesmírná loď SpaceShipTwo (SS2), s níž chce soukromá společnost Virgin Galactic pořádat komerční výlety mimo zemskou atmosféru, poprvé a úspěšně vyzkoušela za letu raketový motor. Stroj při dlouho odkládaném testu nakrátko překonal rychlost zvuku, kterou bude potřebovat k vystoupání do výšky nad 100 kilometrů. |
20231101.cs_915199_1 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Přes sto lidí zemřelo ve zříceném dole na zlato v súdánském Dárfúru. Mezi oběťmi je i devět záchranářů, kteří se snažili horníky vyprostit. |
20231101.cs_915199_2 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Částí provincie Modena na severu Itálie se prohnalo tornádo. Bylo zraněno minimálně 11 osob a řádění přírodního živlu si vyžádalo značné škody na majetku. |
20231101.cs_915199_3 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Letoun na solární energii Solar Impulse absolvoval první část přeletu území USA, když po 18,5 hodinách letu absolvoval trasu ze San Franciska v Kalifornii do arizonského Phoenixu. |
20231101.cs_915199_4 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Vláda USA ústy prezidenta Baracka Obamy poprvé otevřeně obvinila čínskou armádu a čínskou vládu z vedení stále častějších kybernetických útoků proti počítačovým systémům vládních úřadů a firem pracujících pro americkou vládu s cílem získat utajované údaje vojenského charakteru. |
20231101.cs_915199_5 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Sdružení provozovatelů solárních elektráren International PhotoVoltaic Investors Club (IPVIC) oficiálně oznámilo zahájení arbitráže proti Česku. Investoři požadují odškodné za finanční újmu, kterou jim údajně způsobilo zavedení odvodu ve výši 26 % z výnosů ze solárních elektráren. |
20231101.cs_915199_6 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Z trosek po zřícení osmipatrové budovy textilní továrny ve městě Savar v Bangladéši ještě po 17 dnech záchranáři vyprostili živou ženu. Největší průmyslová katastrofa v dějinách země si vyžádala přes tisíc mrtvých. Více než 2500 lidí se podařilo zachránit. |
20231101.cs_915199_7 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | V Ženevě bylo oznámeno, že se zástupci členských států Stockholmské úmluvy dohodli na zařazení hexabromcyklododekanu na seznam regulovaných látek určených k eliminaci. |
20231101.cs_915199_8 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | V Pákistánu probíhají parlamentní volby, poznamenané násilnostmi. Tálibán volby bojkotuje a plánuje je narušit sebevražednými útoky. |
20231101.cs_915199_9 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Bývalý guatemalský diktátor Efraín Ríos Montt byl odsouzen k 80 rokům vězení za genocidu a zločiny proti lidskosti spáchané během občanské války v roce 1982. |
20231101.cs_915199_10 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Česká hokejová reprezentace porazila na Mistrovství světa v ledním hokeji 2013 mužstvo Norska poměrem 7:0 a zajistila si tak postup do čtvrtfinále. |
20231101.cs_915199_11 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Fotbalista Petr Čech se po Vladimíru Šmicerovi stal druhý českým hráčem, jenž vyhrál obě evropské klubové soutěže – Ligu mistrů i Evropskou ligu. |
20231101.cs_915199_12 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Nigerijský prezident Goodluck Jonathan kvůli útokům sekty Boko Haram vyhlásil výjimečný stav ve státech Adamawa, Borno a Yobe. |
20231101.cs_915199_13 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Ve vězení zemřel bývalý argentinský diktátor Jorge Rafael Videla, který stál v čele vojenské junty vládnoucí během období tzv. špinavé války. |
20231101.cs_915199_14 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Švédská hokejová reprezentace porazila ve finále Mistrovství světa v ledním hokeji 2013 mužstvo Švýcarska poměrem 5:1 a získala tak zlatou medaili a celkově 9. titul mistrů světa. Třetí skončil výběr Spojených států amerických. |
20231101.cs_915199_15 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Kv%C4%9Bten%202013 | Květen 2013 | Americkým státem Oklahoma se přehnalo mimořádně silné, devastující tornádo. Vír dosahoval místy šířky 3 kilometrů a pohyboval se rychlostí až 320 kilometrů v hodině. Živel si vyžádal nejméně 24 mrtvých a 240 zraněných, z nichž je mnoho v kritickém stavu, včetně řady dětí. |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.