_id
stringlengths 16
23
| url
stringlengths 31
341
| title
stringlengths 1
182
| text
stringlengths 100
16.6k
|
---|---|---|---|
20231101.cs_916037_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miloslav%20Koll%C3%A1r
|
Miloslav Kollár
|
BODYOVÁ, V. (réžia). Road to Crimea. (dokumentárny film). Dostupné online: http://vimeo.com/11659767
|
20231101.cs_916041_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/James%20Duff%20Brown
|
James Duff Brown
|
James Duff Brown (1862–1914) byl významným britským knihovníkem přelomu 19. a 20. stol. Jeho předmětová klasifikace byla na svou dobu jedinečná a netypická a stala se počátkem moderních bibliografických klasifikačních systémů. Jako jeden z prvních si uvědomoval nutnost interdisciplinárního přístupu a stejně jako Dewey a později Ranganathan zastával názor, že nejlepší metodou pro vyhledávání materiálů v knihovně je klasifikovaný katalog.
|
20231101.cs_916041_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/James%20Duff%20Brown
|
James Duff Brown
|
James Duff Brown se narodil v Edinburghu, formální vzdělání zakončil ve 12 letech a dalšího vzdělání dosáhl samostudiem. Začal pracovat pro různé nakladatele a knihkupce, poté byl zaměstnán jako junior assistant v Mitchell Library v Glasgow. V r. 1888 přešel do Public Library v Clerkenwellu v Londýně, kde zastával významnou pozici, díky níž získal značný vliv a prestiž ve světě britských knihovníků konce 19. stol. Brown byl velmi činorodý a energický, kromě mnoha děl o knihovnictví nebo muzikologii se zabýval i architekturou knihoven, napsal několik příruček pro knihovníky, navrhl např. plán prvního patra clerkenwellské knihovny, dále připravoval zkoušky pro začínající knihovníky pro Library Association nebo založil časopis Library World: A Medium of Intercommunication for Librarians. Až do své smrti byl aktivní v profesních knihovnických organizacích, zejména v Library Association.
|
20231101.cs_916042_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sportovn%C3%AD%20dopln%C4%9Bk%20stravy
|
Sportovní doplněk stravy
|
Sportovní doplňky stravy slouží k doplnění toho, co sportovcům ve stravě chybí vzhledem k jejich specifickým nutričním potřebám, nebo to, co na ně může pozitivně působit, obzvláště v různých obdobích a fázích tréninku. Důležité je, najít látku, která účinně zlepšuje výkonnost, ale není zakázaná a nemá škodlivé nežádoucí účinky. Doplňky stravy jsou velmi podstatnou kategorií sportovní výživy. Podle jejich bezpečnosti a účinnosti se dělí do čtyř skupin.
|
20231101.cs_916048_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Salon vín – národní soutěž vín ČR je finální soutěží systému Národní soutěže vín. V rámci soutěže je každý rok vybráno nejlepší víno s titulem "Šampion", dále "Vítězové kategorií" a "Nejlepší kolekce". Sto nejlepších vín soutěže je oceněno prestižním titulem "Salon vín ČR". Na vlastní soutěž navazuje celoročně otevřená veřejná degustační expozice nejlepších sta vín, umístěná ve sklepních prostorách státního zámku ve Valticích.
|
20231101.cs_916048_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Vína přihlášená do Salonu vín musí nejprve projít systémem nominačních oblastních soutěží systému Národní soutěže vín, garantovaných Svazem vinařů ČR. Teprve na základně dominace může přihlásit vinař své víno k hodnocení ve finální soutěži – Salonu vín – národní soutěži vín ČR. Zařazena mohou být jen vína vyrobená z hroznů vypěstovaných v České republice, přihlašovaná partie musí v dané kategorii splňovat minimální množstevní kriteria daná statutem Salonu vín. Takto získané vzorky jsou hodnoceny komisí degustátorů, která maximálně 100 vínům udělí právo označovat láhve známkou "Salon vín", chráněnou Úřadem průmyslového vlastnictví ČR a zároveň je udělen titul "Šampion", "Vítězové kategorií" a "Nejlepší kolekce". Soutěž „Salon vín České republiky“ je také samozřejmě uznanou soutěží podle kriterií Ministerstva zemědělství a hodnocení probíhá pod kontrolou MZe.
|
20231101.cs_916048_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Hodnocení je prováděno 100 bodovým systémem podle platných regulí O.I.V. (mezinárodní organizace pro vinařství a vinohradnictví). K tomu, aby hodnocení vín proběhlo na vysoké profesionální úrovni, jsou vybíráni degustátoři podle svých znalostí, zkušeností a schopnosti dokonale senzoricky hodnotit a rozlišovat víno. Nominovaní degustátoři museli projít mezinárodním degustačním kursem, který vedli enologové Vyšší odborné školy a Spolkového úřadu pro vinařství a ovocnářství v rakouském Klosteneuburgu a museli složit zkoušku podle norem DIN, ISO a ÖNORM.
|
20231101.cs_916048_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Důležitým a zcela zásadním atributem je požadavek na předchozí naláhvování celé přihlašované partie vína a odběr a zapečetění vzorků přímo u výrobce vína organizátorem Salonu, který má právo na výběr libovolných 6 láhví z přihlašované partie. Hodnocení Salonu vín se uskutečňuje každoročně v lednu v profesionálním degustačním pracovišti v Národním vinařském centru ve Valticích, nejlepším svého druhu u nás a srovnatelným s podobnými pracovišti v Evropě.
|
20231101.cs_916048_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Po vybrání kolekce Salonu vín jsou tato vína nakoupena v množství uvedeném ve statutu a uložena ve sklepních prostorách Národního vinařského centra. Zde jsou k dispozici veřejnosti, která má možnost ochutnat kterékoliv ze zde uložených vín.
|
20231101.cs_916048_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Vína uložená v Salonu vín jsou určena výhradně ke vzdělávání návštěvníků o víně a propagaci a podpoře našeho vinařství tím, že široká veřejnost, včetně zahraničních návštěvníků, má možnost naše nejlepší vína ochutnat na jednom místě a v důstojných podmínkách a zároveň se dozvědět všechny podstatné informace o každém víně i výrobcích, jejichž vína budou v Salonu vín České republiky zastoupena.
|
20231101.cs_916048_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Takto uložená vína je možno i zakoupit, ovšem pouze po jednotlivých láhvích a tento nákup není určen obchodníkům vínem za účelem dalšího obchodování. Součástí sklepních prostor Salonu vín je také naučná expozice o našem vinařství a vinařských oblastech a také prodejna dárkového balení na láhve, vinařské literatury, degustátorských skleniček, sommelierských potřeb atd.
|
20231101.cs_916048_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salon%20v%C3%ADn
|
Salon vín
|
Šampionem Salonu vín – národní soutěže vín pro rok 2013 se stal Chardonnay 2011 pozdní sběr ze Zámeckého vinařství Bzenec.
|
20231101.cs_916050_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Společnost John Lewis Partnership je společnost družstevního typu, vzniklá v roce 1864 a vlastněná britskými zaměstnanci. Provozuje obchodní domy John Lewis, samoobslužné supermarkety Waitrose a několik dalších služeb.
|
20231101.cs_916050_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Společnost vlastní holdingem zastupujícím všechny jejich zaměstnance, označované za partnery, kteří mají vliv na způsob obchodování a také podíl na ročním zisku, který je obvykle znatelným přilepšením k jejich platu. Skupina je třetí největší soukromá společnost ve Spojeném království.
|
20231101.cs_916050_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
John Lewis vyniká také tím, že v roce 2010 porazila jako nejlepší britský internetový prodejce v roce 2010, kdy porazila Marks & Spencer. Řetězec je tradičně zaměřený na vysokou kvalitu zboží a služeb a oslovoval výhradně střední a vyšší třídu nakupujících. V současnosti rozšířil záběr marketingové strategie na všechny typy zákazníků a uvedl na trh sortiment Value v prodejnách John Lewis a Essential ve Waitrose a zvětšila svůj obrat.
|
20231101.cs_916050_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Toto Partnerství také obsluhuje webový supermarket Ocado vlastními značkami potravin Waitrose a vlastními značkami spotřebního zboží John Lewis.
|
20231101.cs_916050_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Každý zaměstnanec je partnerem v Partnerství (The John Lewis Partnership), a má možnost ovlivnit podnik prostřednictvím odvětvových fór, kde probíhá diskuze o místních záležitostech každého obchodu, a také prostřednictvím divizních rad. Vrcholným orgánem je Rada Partnerství, do níž partneři volí nejméně 80 procent z 82 zástupců. Ostatní členy rady jmenuje předseda společnosti. Rady mají pravomoc jednat o jakýchkoli záležitostech a odpovídají za nekomerční for stránky podnikání: rozvoj společenských aktivit Partnerství a jeho charitativní činnost.
|
20231101.cs_916050_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Rada partnerství dále volí pět ředitelů do správní rady (Partnership Board), která odpovídá za obchodní činnosti, a do které předseda jmenuje dalších pět členů. Zbývající dva členy správní rady jsou předseda a jeho zástupce.
|
20231101.cs_916050_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Každý řadový partner má také otevřený kanál pro vyjádření svých názorů vůči nadřízeným a předsedovi.
|
20231101.cs_916050_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Partnerství vydává vnitropodnikový časopis Noviny (The Gazette). Je to nejstarší vnitropodnikový zpravodaj ze všech dosud vycházejících v Británii. Partneři mohou psát anonymně dopisy oběma verzím časopisů na účet managementu holdingu.
|
20231101.cs_916050_8
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Partnerství Johna Lewise má velice široký program sociálních aktivit pro své partnery včetně dvou velkých venkovských usedlostí s parkem, hřišti a tenisovými kurty, golfového klubu, jachtařského klubu s pěti jachtami a třemi venkovskými hotely poskytující ubytování partnerům na dovolenou. Partneři jsou také zapojeni do velmi žádaného penzijního programu, platí jim zaměstnanecké životní pojištění a mají štědrou dovolenou. Navíc po 25 letech služby ve společnosti partneři dostávají placenou šestiměsíční dovolenou, známou jako Long Leave (Dlouhé volno).
|
20231101.cs_916050_9
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
A nakonec, každý partner dostává výroční výkonnostní odměnu (bonus) – podíl na zisku. Počítá se jako procentně stejný podíl z platu pro každého od vrcholného vedení až po prodavače a skladníky. Bonus závisí na ziskovosti Partnerství za každý rok a od roku 2000 se pohybuje mezi 9 a 20 procenty ročního platu partnera.
|
20231101.cs_916050_10
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
V roce 1999 v reakci na propad zisku volali někteří partneři po uvolnění společného výpočtu bonusů a jejich převod na akcie na trhu. Kdyby se to prosadilo, každý partner by obdržel náhlou nadílku v průměru 100 tisíc liber (asi 3 miliony korun). Nakonec s touto myšlenkou nesouhlasila žádná z rad Partnerství a pouze jediný partner se vyslovil pro referendum o této záležitosti.
|
20231101.cs_916050_11
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/John%20Lewis%20Partnership
|
John Lewis Partnership
|
Dlouhé roky platilo starosvětské pravidlo, že jen předseda smí psát zeleným inkoustem. Údajně tato regule přišla z armády, kde směl zeleně psát výhradně nejvyšší velitel, aby byli podřízení schopní ve své korespondenci snadno zachytit tu jeho a přečíst ji ponejprv.
|
20231101.cs_916060_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře () je slovenská veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Nitře. Jde o vrcholnou vzdělávací, vědeckou a uměleckou univerzitu v historicky nejstarším hlavním městě slovenského národa, Nitrianského knížectví. Univerzita nese jméno osobnosti historie Nitry i Slovenska – svatého Cyrila (827–869). Jejím cílem je rozvíjet cyrilometodějskou tradici, šíření vzdělanosti, humanismu, demokracie a tolerance.
|
20231101.cs_916060_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Předchůdcem univerzity byl Pedagogický inštitút založený v Nitře v roce 1959 zákonem z roku 1946, o zřízení pedagogických fakult v Československu. V roce 1964 byt institut zrušen a nahradila ho Pedagogická fakulta, která byla po určitou dobu společného státu Čechů a Slováků detašovaným pracovištěm Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1992 byla sloučením Pedagogické fakulty a Vysoké školy poľnohospodářské v Nitře zřízená Nitrianska univerzita, která byla však ještě v témže roce rozdělena na Vysokou školu poľnohospodářskou a Vysokou školu pedagogickou. Současný název má univerzita od roku 1996, kdy byla Vysoká škola pedagogická v Nitře zákonem č. 324/1996 Z.z. přejmenována na Univerzitu Konštantína Filozofa v Nitre.
|
20231101.cs_916060_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Na univerzitě je možné studovat v učitelských i neučitelských akreditovaných programech, a to v humanitních (filozofických, filologických, historických, kulturních, translatologických, etických aj.), přírodovědných (fyzikálních, chemických, biologických, matematických, výpočetně-technických aj.), zdravotnických (psychologických, klinických, záchranářských a medicínsky aplikovaných či tělovýchovných aj.) a uměleckých oborech (výtvarných, hudebních, esteticko-teoretických). Učitelská studia jsou akreditována pro celou soustavu školní docházky SR (potažmo i ČR, neboť vzdělání je v obou zemích automaticky uznáváno za rovnocenné) od mateřské, přes základní a střední vzdělávání včetně uměleckých a odborných škol a učilišť.
|
20231101.cs_916060_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Univerzita disponuje Pedagogickou fakultou, Filozofickou fakultou, Fakultou přírodních věd, Fakultou sociálních věd a zdravotnictví a Fakultou středoevropských studií.
|
20231101.cs_916060_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Má akreditovány všechny tři stupně vysokoškolských studií – bakalářské (Bc.), magisterské (Mgr.) i doktorské (PhD.), a to včetně rigorózních řízení doktorátu filozofie (PhDr.), doktorátu pedagogiky (PaedDr.) i doktorátu přírodních věd (RNDr.). Univerzita koná rovněž habilitační řízení (doc.) a profesorská řízení (prof.) a uděluje také čestný doktorát (dr.h.c.).
|
20231101.cs_916060_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Univerzita disponuje moderním velkým ubytovacím zázemím pro posluchače vysokoškolskými kolejemi "Nitra" a "Zobor", několika menzami a tělovýchovným zázemím včetně plaveckého bazénu. Zahraniční posluchači a lektoři jsou ubytováni v "Učebno-výcvikovom domove sv. Benadika".
|
20231101.cs_916060_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Univerzita%20Konstantina%20Filozofa%20v%20Nit%C5%99e
|
Univerzita Konstantina Filozofa v Nitře
|
Historicky významným pracovištěm v oblasti obecné estetiky a teorie umění a umělecké výchovy pro českou a zejména slovenskou estetiku je Ústav literárnej a umeleckej komunikácie s obory estetika a estetická výchova. Blízké zahraniční vztahy s vedlejším Maďarskem má vybudována především Fakulta stredoeurópských štúdií, kde probíhá výuka v maďarském jazyce. Jihoslovenské úrodné zázemí, existenci výzkumných ústavů (např. Výzkumný ústav živočišné výroby v Nitře-Lužanky) a spolupráce s největší zemědělskou vysokou školou v SR - Slovenskou poľnohospodárskou univerzitou využívají moderně vybavené přírodovědné katedry v oborech genetiky na Fakultě prírodných vied. V některých oblastech pedagogických věd udržuje univerzita spolupráci s Univerzitou Karlovou v Praze, a to např. i v konání habilitačním či profesorském.
|
20231101.cs_916076_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/The%20Aerosol%20Grey%20Machine
|
The Aerosol Grey Machine
|
The Aerosol Grey Machine je první studiové album britské progresivní rockové skupiny Van der Graaf Generator. Jeho nahrávání probíhalo v lednu a znovu od července do srpna roku 1969 v londýnském studiu Trident Studios. Producentem alba byl John Anthony a vyšlo v září 1969 u vydavatelství Mercury Records.
|
20231101.cs_916082_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81ron%20Bulharsk%C3%BD
|
Áron Bulharský
|
Áron Bulharský (, zemřel 14. června 976) byl bulharský šlechtic v desátém století našeho letopočtu, jeden z komitopulů, čtyř bratrů, kteří společně vládli Bulharské říši a bojovali s Byzantskou říší.
|
20231101.cs_916082_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81ron%20Bulharsk%C3%BD
|
Áron Bulharský
|
Byl třetím synem Nikoly, významného šlechtice z dvora bulharského cara Petra I. a správce západní část země. Měl tři bratry Davida, Mojžíše a Samuela. Když v roce 969 car Petr I. zemřel a jeho synové Boris a Roman byli tou dobou v zajetí u byzantského císaře Jana Tzimiska v Cařihradě, rozdělili si tito čtyři bratři správu nad svobodným zbytkem Bulharska a jako společní vládci jsou známi pod jménem komitopulové.
|
20231101.cs_916082_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81ron%20Bulharsk%C3%BD
|
Áron Bulharský
|
David a Mojžíš ovšem postupně v bojích zahynuli a Áron začal vyjednávat s byzantským císařem Basileem o oboustranně výhodném míru a spojenectví, díky kterému by se mohl zmocnit vlády nad celým Bulharskem. Samuel se o této zradě dozvěděl a nechal Árona i s jeho rodinou dne 14. června 976 zabít poblíž dnešní Dupnice. Přežil pouze jeho syn Ivan Vladislav, který se později stal bulharským carem.
|
20231101.cs_916086_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
František Kristián Ezechiel Nosecký (později přijal řádové jméno Siard, známý jako malíř Siard (Siardus) Nosecký, 12. dubna 1693, Praha-Staré Město – 18. ledna 1753, Velká Chyška (Pelhřimov), byl český římskokatolický duchovní, strahovský premonstrát a barokní malíř.
|
20231101.cs_916086_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
Narodil se jako František Kristián Ezechiel Nosecký v rodině malíře Václava Jindřicha Noseckého na Starém Městě pražském. První malířské vzdělání získal od svého otce.
|
20231101.cs_916086_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
Později v mládí studoval na jihlavském gymnáziu a poté v tamním jezuitském semináři. S otcem spolupracoval na výzdobě kaple Bolestné Panny Marie v jihlavském kostele sv. Jakuba Většího.
|
20231101.cs_916086_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
V roce 1714 vstoupil do kanonie premonstrátů na pražském Strahově, a zde přijal řeholní jméno Siard. V roce 1721 přijal kněžské svěcení a byl poslán jako duchovní správce na premonstrátskou faru při kostele svatého Jana Křtitele ve Velké Chyšce u Pelhřimova. Později se vrátil na Strahov jako provizor (hospodářský správce kláštera).
|
20231101.cs_916086_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
Vedle své duchovenské a správní činnosti se věnoval malířství a proslul jako malíř fresek i olejových oltářních obrazů, například v kostele svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, v Želivi, ve Velké Chyšce, v Bohušovicích, v Havlíčkově Brodě nebo obraz na děkanství v Žatci, jež jsou inspirovány Karlem Škrétou.
|
20231101.cs_916086_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
1726 13 lunet cyklu ze života sv. Jana Nepomuckého, kaple sv. Jana Nepomuckého v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Žatci
|
20231101.cs_916086_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
1727 fresky opatské jídelny Strahovského kláštera, klenby kapitulní síně a letního refektáře, freska pod kruchtou klášterního kostela
|
20231101.cs_916086_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
1746 fresková výzdoba kaple Panny Marie Pasovské , Kostel Nanebevzetí Panny Marie Strahovského kláštera
|
20231101.cs_916086_8
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Siard%20Noseck%C3%BD
|
Siard Nosecký
|
Pražské baroko, Umění v Čechách XVII – XVIII století 1600 – 1800, Kalista Z., Poche E., Štech V. V., Stefan O., katalog 131 s., Výtvarný odbor Umělecké besedy, Praha, 1938
|
20231101.cs_916092_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) či Útvar pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (ÚOOZ SKPV), známý též jako protimafiánský útvar, byl útvar Policie České republiky s celorepublikovou působností, který se zabýval vyhledáváním, dokumentováním a vyšetřováním organizované trestné činnosti, tedy bojem proti organizovanému zločinu v České republice.
|
20231101.cs_916092_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
ÚOOZ sídlil v Praze, kde se také nacházely specializované odbory, které se zabývaly konkrétními druhy organizovaného zločinu.
|
20231101.cs_916092_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
Útvar měl také po republice rozmístěna detašovaná (odloučená) pracoviště, kterým příslušela vyšetřování organizované trestné činnosti v jejich místních obvodech. Tyto expozitury ÚOOZ se nacházely v Českých Budějovicích, Plzni, Teplicích, Hradci Králové, Brně, Ostravě a od roku 2014 také v Holešově. ÚOOZ byl rozpuštěn 1. srpna 2016 sloučením s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) do Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ).
|
20231101.cs_916092_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu byl zřízen k 1. lednu 1995 sloučením výkonných odborů Ústředny kriminální policie, které se zabývaly organizovaným zločinem. Byl součástí Služby kriminální policie, v rámci samotného ÚOOZ působila i Národní protidrogová centrála, která se osamostatnila k 15. lednu 2001. Souběžně s ÚOOZ působil od roku 1995 specializovaný odbor Úřadu vyšetřování pro ČR, jehož činností bylo vyšetřování organizovaných trestních činností. Po zrušení Úřadu vyšetřování pro ČR byla působnost tohoto odboru přenesena na ÚOOZ, který se v té době, od 1. ledna 2002, stal pracovištěm Služby kriminální policie a vyšetřování.
|
20231101.cs_916092_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
V roce 2016 byl ÚOOZ (o 474 zaměstnancích) sloučen s ÚOKFK (o 412 zaměstnancích) v jeden celek (NCOZ s více než 900 zaměstnanci). Dosavadní šéf ÚOOZ Robert Šlachta po oznámení této zamýšlené reorganizace v červnu 2016 rezignoval a z Policie České republiky odešel. Dočasný ředitel Milan Komárek se od 1. srpna 2016 stal náměstkem nového útvaru NCOZ.
|
20231101.cs_916092_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Atvar%20pro%20odhalov%C3%A1n%C3%AD%20organizovan%C3%A9ho%20zlo%C4%8Dinu
|
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
|
Reorganizací PČR se zabývala i sněmovní vyšetřovací komise. Podle jejích závěrů se však neprokázalo, že by cílem reorganizace bylo odstranit ředitele ÚOOZ Roberta Šlachtu nebo zabránit vyšetřování některých kauz.
|
20231101.cs_916099_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
BBC Two je britská televizní stanice veřejnoprávní BBC. Vysílá od roku 1964. Jako první v Evropě také vysílala v barvě.
|
20231101.cs_916099_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
V době zahájení vysílání BBC 2 existovaly v Británii dvě stanice, BBCtv a ITV. V roce 1962 bylo rozhodnuto o vybudování třetího televizního programu. Protože na ITV chyběly jakékoli známky publicistiky, kultury a dalších souvisejících žánrů, bylo rozhodnuto, že třetí televizní program připadne BBC.
|
20231101.cs_916099_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
Oficiální zahájení bylo plánováno na 20. dubna 1964 v 19.20, bohužel okolo 18.45 byl velký výpadek Battersea Power Station a tak velká část západního Londýna ztratila signál. Kolem 22.00 byl výpadek ukončen, ale přesto byl zahajovací program odložen a odvysílat o dva dny poté, 21. dubna 1964 v 11.00 dopoledne. První program byl Play Schools, který také v prvních letech vysílání jediný pravidelně vysílaný pořad.
|
20231101.cs_916099_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
1. července 1967 bylo zahájeno pravidelné vysílání BBC 2 v barvě, díky 625řádkovému UHF systému vysílání byl také přechod na barevnou technologii PAL snazší než u BBC One a ITV, které vysílaly v 425řádkovém VHF, simultánní vysílání v tomto formátu pokračovalo do roku 1985.
|
20231101.cs_916099_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
V prvních letech vysílání byly na BBC 2 často vysílány krátké filmy testující funkčnost barevných televizních přijímačů a techniky, tyto filmy byly vytvářeny externě například společnostmi BP nebo Shell.
|
20231101.cs_916099_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
BBC Two je domovem dokumentů, kulturních pořadů, dramat, magazínů a komedie. Nejsledovanějším pořadem je Top Gear. Na BBC Two byl vysílán například Červený trpaslík. Byl zde vysílán např. vzdělávací blok Open University, ranní a dopolední vysílání pro děti CBBC a CBeebies. V noci se vysílá BBC Learning Zone, blok školního vysílání. Vysílání pro školy bylo také nedílnou součástí dopoledního schématu BBC Two od roku 1983 do roku 2010, kdy bylo do Learning Zone kompletně přesunuto.
|
20231101.cs_916099_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
Od 26. března 2013 má BBC Two také svůj HD simulcast, BBC Two HD. Ten nahradil BBC HD, který kromě pořadů z BBC Two také přenášel pořady z BBC Three, BBC Four, CBBC a CBeebies. Funguje na stejném principu jako BBC One HD.
|
20231101.cs_916099_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/BBC%20Two
|
BBC Two
|
BBC Two má také své regionální variace pro Skotsko (BBC Two Scotland), Wales (BBC Two Wales) a Severní Irsko (BBC Two Northern Ireland). Varianty pro Wales a Severní Irsko jsou většinou programově stejné jako národní verze. Skotská verze ale obsahuje, stejně jako BBC One Scotland velké množství vlastních pořadů a také vysílá i pořady ve skotské gaelštině pod názvem BBC Two Alba. BBC Wales také od listopadu 2001 do ledna 2009 vysílal místo digitální verze BBC Two Wales program BBC 2W s jinými znělkami a větším vysílacím časem než klasické digitální verze BBC Two.
|
20231101.cs_916104_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Scott%20Adkins
|
Scott Adkins
|
Idolem se pro něj stal Bruce Lee a Jean-Claude van Damme, kvůli kterým se dal na cestu bojových umění. Během pár let se stal špičkovým zápasníkem a díky tomu ho oslovili filmaři. Jeho první hlavní role byla v Neporazitelný 2: Poslední zůstává, na který navazuje o 4 roky pozdější Neporazitelný: Vykoupení.
|
20231101.cs_916106_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Charles Duchaussois (27. ledna 1940 – 27. února 1991) byl francouzský spisovatel. Nejvíce se proslavil svým autobiografickým románem Flash ou le Grand Voyage.
|
20231101.cs_916106_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Narodil se 27. ledna 1940 a ve věku čtyř měsíců a osmi dnů byl během ranního bombardování zasažen šrapnelem do oka. Od té doby byl na toto oko slepý, což často zmiňoval ve svém románu.
|
20231101.cs_916106_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Když mu bylo okolo dvaceti let, rozhodl se odejít na jih Francie. Po sérii drobných krádeží, podvodů a několika pobytech ve vězení odjel za přítelem do Libanonu. Zde také začíná jeho kniha Flash ou le Grand Voyage.
|
20231101.cs_916106_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
V roce 1969 cestoval Duchaussois z Marseille do Bejrútu, z Istanbulu do Bagdádu a dlouhé období strávil také v Indii. Postupně se blížil k městu Káthmándú, oblíbenému místu hippies a uživatelů drog. V Káthmándú mimo jiné poznal Jocelyne, která se stala jeho přítelkyní. 10. ledna 1970, po půlroce cestování, se ze zdravotních důvodů vrátil do vlasti. Na úplném konci své cesty neměl daleko k šílenství. Po svém návratu, v prosinci roku 1970, poslal svůj příběh na osmnácti magnetofonových páskách nakladatelství Fayard.
|
20231101.cs_916106_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Po knize Flash, až do konce listopadu 1970 neúspěšně bojoval s drogovou závislostí. Charlesovi a Jocelyne se z tohoto stylu života nepodařilo uniknout a dále užívali drogy, vykrádali pařížské lékárny a zažívali záchvaty choromyslnosti a období detoxikace. V roce 1971 se usadili v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. 3. listopadu 1971 se jim narodil syn Krishna-Romain, pojmenovaný jednak po Charlesově sluhovi z Káthmándú, jednak po Charlesově příteli, který se usadil v Kuvajtu. Na počátku roku 1972 se Charles s Jocelyne rozešel, neboť chtěl znovu cestovat, zatímco Jocelyne se chtěla usadit a vychovávat syna.
|
20231101.cs_916106_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Charles se vrátil do Paříže. V roce 1974 se podruhé oženil – s Christiane – a narodilo se mu druhé dítě. O tři roky později se manželé rozešli. Na konci roku 1978 byl Charles uvězněn za vraždu. Roku 1983 se s Christiane rozvedl. Ještě tentýž rok se nedaleko Paříže oženil s Fernandou. V roce 1986 se rozvedli.
|
20231101.cs_916106_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles%20Duchaussois
|
Charles Duchaussois
|
Charles Duchaussois zemřel 27. února 1991 v nemocnici Saint-Michel de Paris na rakovinu plic. Pan S., ředitel pohřebního ústavu, ho poznal a dovolil, aby byl pohřben na Valentonském hřbitově.
|
20231101.cs_916110_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%85r%C3%B8%20%28ostrov%29
|
Årø (ostrov)
|
Årø (také Aarø, ) je dánský ostrov v Malém Beltu v Baltském moři. Má délku zhruba čtyři kilometry, šířku až tři kilometry, plochu necelých šest kilometrů čtverečních a v roce 2013 měl 157 obyvatel. Leží východně od Haderslevu a od dánské pevniny a na ní ležící nejbližší vesnice Årøsund je oddělený zhruba 750 metrů širokým průlivem.
|
20231101.cs_916115_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kata-guruma
|
Kata-guruma
|
Kata-guruma (肩車, v překladu: otočka přes rameno) je judistická technika spadající do kategorie technik paží (te-waza). Technika je známa pro své nenapodobitelné provedení a byla svého času velmi populární mezi judisty. Především pro své minimální nároky na uči-komi. Zvládl jí prakticky každý fyzicky dobře připravený zápasník.
|
20231101.cs_916115_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kata-guruma
|
Kata-guruma
|
Zakladatel Kodokanu Judo mistr Džigoró Kanó byl znám svojí křehkou konstitucí těla. Vážil něco kolem 50 kg (polomuší váha). V jeho třídě byl šikovný žák jménem Kenkiči Fukušima (věkem dospělý muž), který vážil přes 80 kg (střední váha). Kano si s ním při randori nevěděl rady a moc si přál ho porazit. Studiem jiných bojových stylů od suma po box vytvořil novou techniku, kterou při zápase Fukušimu zaskočil a vyhrál nad ním. Tato technika dnes nese název kata-guruma.
|
20231101.cs_916115_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kata-guruma
|
Kata-guruma
|
Od roku 2010 je užití kata-gurumy v rozporu s pravidly, protože technika začíná přímým útokem na nohy soupeře. Stále ale existuje možnost jak techniku s novými pravidly aplikovat. Například při kontrachvatu nebo při kombinaci. Ve finálovém zápase na Kano Cupu v roce 2012 předvedl Naohisa Takato provedení kata-gurumy v kombinaci s technikou seoi-nage.
|
20231101.cs_916116_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Lajos Hevesi, německy Ludwig Hevesi, vlastním jménem Lajos Lőwy (20. prosince 1843, Heves – 17. února 1910, Vídeň) byl maďarský a rakouský novinář a spisovatel židovského původu.
|
20231101.cs_916116_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Studoval medicínu a klasickou filologii v Budapešti a ve Vídni, ale studia nedokončil, protože se začal aktivně věnovat novinařině a psaní knih, od roku 1872 pod pseudonymem Hevesi podle svého rodiště. Svá díla psal maďarsky i německy.
|
20231101.cs_916116_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Od roku 1866 redigoval budapešťský německý deník Pester Lloyd a přispíval humoristickými fejetony do Breslauer Zeitung. V letech 1871–1874 vydával časopis pro mládež Kleine Leute. Roku 1875 se usadil ve Vídni, pracoval jako zástupce šéfredaktora deníku Fremden-Blatt, věnoval se hlavně divadelním recenzím a další umělecké kritice a stal se jedním z nejvýznamnějších uměleckých kritiků v posledních desetiletích existence Rakouska-Uherska. Roku 1910 spáchal ve svém vídeňském bytě sebevraždu.
|
20231101.cs_916116_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Je autorem cestopisů, monografií, esejů, povídek a jednoho románu. Ve spolupráci s několika přáteli založil maďarský humoristický list Borsszem Janko, který se brzy stal velice populární.
|
20231101.cs_916116_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Jelky András bajai fiú rendkívüli kalandjai ötödfél világrészben (1872, Dobrodružství Andráse Jelkyho), historický dobrodružný román o životních osudech maďarského dobrodruha a cestovatele. Roku 1875 vydal autor definitivní verzi románu německy pod názvem Des Schneidergesellen Andreas Jelky Abenteuer in vier Welttheilen.
|
20231101.cs_916116_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Zerline Gabillon: Ein Künstlerleben (1894), kniha o životě rakouské herečky Zerline Gabillon (1834–1892).
|
20231101.cs_916116_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Wilhelm Junker: Lebensbild eines Afrikaforschers (1896), kniha o rusko-německém cestovateli po Africe Wilhelmovi Junkerovi (1840–1892).
|
20231101.cs_916116_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Victor Tilgners ausgewählte Werke (1897), kniha o rakouském sochaři a malíři Victorovi Tilgnerovi (1844–1896).
|
20231101.cs_916116_8
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Ewige Stadt, ewiges Land: Frohe Fahrt in Italien (1903, Věčné město, věčná země), cestopis z Itálie.
|
20231101.cs_916116_9
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Ludwig Speidel: Eine literarisch-biographische Würdigung (1910), kniha o životě předního německého hudebního a literárního kritika Ludwiga Speidela (1830–1906).
|
20231101.cs_916116_10
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Rudolf von Alt: Sein Leben und sein Werk (1911), posmrtně vydaní kniha o životě rakouského malíře Rudolfa von Alta (1812–1905).
|
20231101.cs_916116_11
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lajos%20Hevesi
|
Lajos Hevesi
|
Dobrodružství Andráse Jelkyho, Albatros, Praha 1985, z maďarského originálu převyprávěného Jánosem Cziborem přeložil Jan Lichtenstein.
|
20231101.cs_916118_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
Pyometra (z řec. pyon, hnis, a metra, děloha) je zánět dělohy, při kterém dojde k naplnění děložní dutiny hnisavým výpotkem. U většiny savců včetně člověka vzniká pyometra rozvojem zánětu děložní sliznice, neboli endometritidy. Výjimkou je fena, kde hnisavý zánět dělohy vzniká na podkladě hormonálně podmíněných změn v děloze nekastrovaných a nenakrytých fen po proběhlé říji.
|
20231101.cs_916118_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
U ženy se může pyometra rozvinout při endometritidě, zánětu děložní sliznice. Endometrium zduřelé v důsledku zánětu může uzavřít kanál děložního hrdla a tak se v děložní dutině může hromadit hnis.
|
20231101.cs_916118_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
Nejčastěji se pyometra vyskytuje u nekastrovaných fen, kde vzniká na podkladě nenormálního rozvoje děložní výstelky po proběhnuté říji. Onemocnění začíná jako cystická glandulární hyperplazie endometria, v děloze se hromadí sekret - rozvíjí se mukometra nebo hydrometra. Dojde-li v tomto okamžiku v průniku bakterií z pochvy do dělohy, nejčastěji se jedná o E.coli, sekret děložních žláz se stane živnou půdou pro tyto bakterie a hnisavý zánět dělohy je výsledek. U feny je to život ohrožující stav, protože toxiny produkované bakteriemi pronikají do celého těla, při nadměrné náplni dělohy může dojít též k jejímu prasknutí a vzniku hnisavé peritonitidy a celkové sepse. Mezi příznaky pyometry u feny patří především apatie, nechutenství, nadměrná žízeň a močení, neochota k pohybu a u otevřené pyometry hnisavý výtok z vulvy. Vzhledem k návaznosti pyometry na říjový cyklus se objevuje po proběhlém hárání. Onemocnění je zvláště u starších fen poměrně časté.
|
20231101.cs_916118_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
U koček je pyometra vzácným onemocněním. Může vzniknout na podkladě hormonální nerovnováhy po proběhlé říji, kdy sice došlo k ovulaci a vzniku žlutého tělíska, ale ne k zabřeznutí. Progesteron produkovaný žlutým tělískem stimuluje děložní žlázky k produkci sekretu a to vede k podobnému stavu jako byl popsán u feny. Častější bývá vznik pyometry po použití hormonálních preparátů na bázi progestinů na potlačení říjového cyklu nekastrovaných koček.
|
20231101.cs_916118_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
U krav vzniká pyometra z akutní nebo chronické endometritidy po porodu nebo po odumření plodu. Projevuje se vymizením říje a hnisavým zapáchajícím výtokem z pochvy. Jinak ale krávy nemají žádné příznaky ani u nich nedojde k poklesu užitkovosti. Až po delší době se objeví hubnutí, okoly kloubů, vypadávání srsti či tvorba hnisavých ložisek i jinde v těle.
|
20231101.cs_916118_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyometra
|
Pyometra
|
Pyometra může postihnout i králíky, křečky, fretky, potkany a morčata či jakéhokoliv jiného placentárního savce.
|
20231101.cs_916119_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Římskokatolická farnost Véska je farnost Římskokatolické církve v děkanátu Bílovec ostravsko-opavské diecéze.
|
20231101.cs_916119_1
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Vesnice Véska patřila od středověku k farnost Odry. Zřejmě za Jeronýma z Lideřova (panství Odry vlastnil v letech 1470–1515) byl ve Vésce postaven dřevěný filiální kostel (Navštívení) Panny Marie (tato stavba byla stržena roku 1803). Z oderské farnosti byla filiálka Véska spravována v době i na přelomu 16. a 17. století, kdy ji drželi luteránští kněží. Gregor Wolný uvádí, že se zde r. 1564 zmiňuje farář Georg. Jiné doklady církevní nezávislosti na oderské farnosti nejsou.
|
20231101.cs_916119_2
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Již roku 1781 žádaly obce Véska, Heřmanice, Heřmánky a Kamenka oderskou vrchnost, knížete Lichnovského, o zřízení stálého kaplanského místa pro tyto obce. Kníže chtěl v prospěch tohoto záměru konvertovat nadaci na oderského městského kaplana z roku 1697, narazil však na odpor oderského děkana von Beera a na zřízení zcela nového kaplanského místa prostředky nabízené zmíněnými obcemi nestačily. Ale v roce 1784 byla v rámci josefinských reforem zrušena řada klášterů a z jejich prostředků vytvořena náboženská matice, jejímž úkolem bylo mimo jiné zahustit farní síť. To se dotklo i severní části oderského panství, odkud měli věřící do města a farního kostela příliš daleko. Původně bylo zamýšleno zřídit pod patronátem náboženské matice vedle nové farnosti ve Vésce také lokálie v Heřmánkách a Slezských Vlkovicích, nakonec se realizoval jen první záměr.
|
20231101.cs_916119_3
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Prvním farářem ve Vésce se 1. července 1785 stal dosavadní oderský kaplan Karl Scholz. Již roku 1786 byla dostavěna nová fara a v letech 1788–1792 vystavěn nový kamenný kostel; starý dřevěný byl prodán v dražbě.
|
20231101.cs_916119_4
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Obvod farnosti tvořily od založení vesnice Heřmanice u Oder, Heřmánky, Kamenka, Véska a Slezské Vlkovice. Heřmánky sice několikrát usilovaly o zřízení vlastní duchovní správy, např. v 50. letech 19. století o zřízení lokálie pro Heřmánky, Jakubčovice (farnost Odry) a Klokočůvek (farnost Klokočov), záměr však ztroskotal na odporu farářů z Oder a Klokočova. V 60. letech 20. století byly od farnosti odloučeny Slezské Vlkovice a staly se střediskem samostatné farnosti; zbývající čtyři sídla tvoří obvod farnosti doposud.
|
20231101.cs_916119_5
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
V roce 1836 žilo ve farnosti 1676 obyvatel, vesměs římských katolíků. V roce 1859 žilo ve farnosti 1851 římských katolíků (vedle tří židů). V roce 1930 žilo ve farnosti 1604 obyvatel, z čehož 1597 (přes 99 %) se přihlásilo k římskokatolickému vyznání.
|
20231101.cs_916119_6
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Farnost Véska od svého zřízení roku 1784 do roku 1962 patřila k děkanátu Odry, od reorganizace církevní správy k 1. lednu 1963 patří k děkanátu Bílovec. Do roku 1996 byla součástí arcidiecéze olomoucké, od uvedeného roku pak nově vytvořené diecéze ostravsko-opavské.
|
20231101.cs_916119_7
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Farním kostelem je kostel Navštívení Panny Marie. Jedná se o pozdně barokní stavbu z konce 18. století (1788–1792). Bohoslužby se příležitostně konají i v drobné klasicistní kapli svatého Huberta z počátku 19. století.
|
20231101.cs_916119_8
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Heřmanice u Oder, kaple svatého Jana Nepomuckého postavená roku 1790 a přestavěná (zvětšená) roku 1858,
|
20231101.cs_916119_9
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1%20farnost%20V%C3%A9ska
|
Římskokatolická farnost Véska
|
Kamenka, filiální kostel (původně kaple) Nejsvětější Trojice, postavený roku 1828 na místě staré dřevěné kaple z roku 1668.
|
20231101.cs_916123_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD%20park%20Noel%20Kempff%20Mercado
|
Národní park Noel Kempff Mercado
|
Národní park Noel Kempff Mercado je rozlehlé chráněné území na východě Bolívie v departementu Santa Cruz na hranicích s Brazílií. Byl založen roku 1979 a od roku 2000 je zapsán na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Svůj název nese na počest významného bolivijského přírodovědce Noela Mercado. Rozkládá se na ploše 15 230 km² (pro srovnání: cca 1/5 rozlohy České republiky) a patří mezi nejvíce nedotčené a panenské regiony Amazonie. Rozprostírá se v nadmořské výšce od 200 m n. m. až do 1 000 m n. m. a zasahuje do několika rozdílných druhů přírodního biomu (např. Cerrado, Gran Chaco či amazonské deštné lesy). Park je na západě ohraničen řekou Paraguá, na východě pak Este.
|
20231101.cs_916125_0
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dirceu
|
Dirceu
|
Dirceu José Guimarães (15. června 1952 – 15. září 1995) byl brazilský fotbalista. Hrával na pozici záložníka. S brazilskou reprezentací získal bronzovou medaili na mistrovství světa v Argentině roku 1978. Na tomto turnaji se dostal i do all-stars a federací FIFA byl vyhlášen třetím nejlepším hráčem šampionátu. Hrál i na dalších dvou mundialech – v Německu 1974 (4. místo) a ve Španělsku 1982. Celkem za národní tým odehrál 44 utkání a vstřelil 7 branek. Byl známý svým častým střídáním klubů, v žádném nestrávil více než tři sezóny, nejdéle hrál za Botafogo (1973–1976) a Atlético Madrid (1979–1982). Zemřel při automobilové havárii.
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.