English
stringlengths
1
1.63k
Other Language
stringlengths
1
1.83k
I get all my clothing and hardware from the Internet.
Všechno své oblečení i svůj hardware pořizuji na internetu.
It is very convenient and cheap, which is really great.
Je to velmi pohodlné a levné, což je opravdu skvělé.
Yet the adverse effects are: 1.
Nepříznivé dopady jsou ovšem: 1.
A large number of shops — fashion shops, hardware shops, electronics shops — will be forced to close.
Velký počet obchodů – obchody s módou, hardwarem, elektronikou – bude nucen zavřít.
Even if they manage to survive, business is difficult and they hardly make enough profit to carry on.
I kdyby se jim podařilo přežít, je podnikání komplikované a jen stěží se jim podaří vydělat dost na to, aby mohly pokračovat.
From what has been reported online, Beijing's Zhongguancun, Shenzhen's Huaqiang North district and others are in a great depression.
Podle zpráv z internetu jsou pekingský Čung-kuan-cchun, šen-čenský severní komerční okruh Chua-čchiang i další obchody ve velké depresi.
2.
2.
Many owners of small retail shops are forced to shutter.
Mnoho vlastníků maloobchodů je donuceno ukončit prodej.
Their sales workers lose their jobs.
Jejich zaměstnanci přijdou o práci.
The situation affects the landlord of shop floors as they can't rent out their place.
Situace postihne majitele obchodních prostorů, protože je nebudou moci pronajmout.
These people are directly affected by Taobao.
Tito lidé jsou přímo ovlivněni službou Taobao.
The original idea of Taobao is to reduce the transaction costs so that the consumers can get more benefit.
Původní myšlena Taobao je snížit náklady transakcí ku prospěchu spotřebitelů.
This is a good intention.
Jde o dobrý záměr.
But now the platform has evolved into something that the founder could not foresee.
Ale nyní se tato platforma vyvinula v něco, co její zakladatel nemohl předvídat.
It will eventually eliminate all the middlemen and the manufacturers will have to compete with each other in a vigorous manner.
Nakonec zlikviduje všechny překupníky a výrobci se budou muset agresivně utkávat mezi sebou.
Jack Ma once said, in the future there would be no more trading except from e-commerce Now 50 percent of the retail business in China is traded through Taobao.
Jack Ma jednou řekl, že v budoucnu nebude existovat žádný jiný způsob obchodování než elektronický obchod. Nyní je 50 procent čínského maloobchodu na Taobao.
The price is so low that there is very little profit margin.
Cena je tak nízká, že ziskové rozpětí zůstává velmi malé.
The pricing has affected the prices in real shops.
Cenotvorba ovlivňuje ceny v kamenných obchodech.
Please imagine the future of China's economy.
Představte si prosím budoucnost čínské ekonomiky.
Without making enough profits, how can people support their families?
Jak mohou lidé uživit své rodiny bez toho, aby dosahovali zisku?
Kuwait Sentences 1,000 Bidoon Children to Illiteracy · Global Voices
Kuvajt odsuzuje 1000 bidúnských dětí k analfabetismu
More than 1,000 stateless children in Kuwait are not allowed to go to school. "Your silence on preventing Bidoon children access to education is a crime," reads the placard on the left.
Kuvajtské úřady odepřely více než 1000 dětí bez státní příslušnosti právo navštěvovat školu. „Vaše mlčení ohledně faktu, že je bidúnským dětem bráněno v přístupu k vzdělání, je zločin,“ říká transparent nalevo.
The other one reads: "I have a dream.
Na druhém stojí: „Mám sen.
But I am Bidoon." Photograph shared on Twitter by @nawaf_alhendal
Ale jsem Bidún.“ Fotografie sdílena na Twitteru z účtu @nawaf_alhendal.
While international NGOs are actively trying to save Syrian refugee children from falling behind in school, there is another Arab country that is systematically denying an education to a group of children.
Zatímco se mezinárodní nevládní organizace aktivně snaží pomoci dětem syrských uprchlíků, aby nezaostávaly ve škole, existuje jiná arabská země, která systematicky upírá jedné skupině dětí vzdělání.
As schools opened across Kuwait in September, over 1,000 children from the Arab nation's “stateless” Bidoon community (“bidoon” is Arabic for “without nationality”) stood outside school gates crying, because they were not allowed to enter the premises with the rest of their classmates.
Když se v září po celém Kuvajtu otevřely školy, stálo přes 1000 dětí z arabské komunity lidí bez státního občanství, Bidúnů („bidún“ znamená arabsky „bez národnosti“), před jejich branami a plakalo, protože jim nebylo umožněno vstoupit společně se svými spolužáky na školní pozemky.
The reason: lack of birth certificates.
Důvodem byly chybějící rodné listy.
The Kuwaiti state refuses to issue birth certificates to stateless children, denying their very existence from the moment of their birth.
Stát Kuvajt odmítá vydávat rodné listy dětem bez státního občanství a popírá tak jejich samotnou existenci již od chvíle narození.
The Bidoon issue is a long-standing one in Kuwait, but the government is now using different tactics to isolate and ostracize members of this group.
Problematika Bidúnů má v zemi dlouhou historii, vláda nyní ovšem používá odlišnou taktiku k izolaci a ostrakizaci členů této skupiny.
Ironically, the barring of Bidoon children from entering elementary schools is happening in a school year following one in which some of the top high school graduates were Bidoon girls.
Paradoxně je těmto dětem zabráněno navštěvovat základní školy poté, co v předchozím školním roce byly jedním z nejúspěšnějších absolventů gymnázií bidúnské dívky.
These students, however, despite having exceptionally high grades, were still not allowed to pursue undergraduate degrees at Kuwait University.
Těmto studentkám nebylo ovšem i přes jejich mimořádné známky dovoleno navštěvovat Kuvajtskou univerzitu.
Bidoon adults are often stereotyped as criminals.
Dospělí Bidúnové jsou často stereotypně vnímáni jako zločinci.
In every instance of a highly publicized crime involving stateless individuals, the concluding rationale is that this is typical and expected behavior from the “uncivilized Bidoon”, which justifies labeling them as unworthy of fair treatment.
Pokaždé, když dojde ke zločinu, který spáchali lidé bez státního občanství a kterému je věnována velká mediální pozornost, je z něho vyvozováno ponaučení, že jde o typické a očekávané chování „necivilizovaných Bidúnů“.
However, it is important to acknowledge the vicious circle that governs Bidoon life in Kuwait.
To poté ospravedlňuje označit je za občany, kteří si nezaslouží férové zacházení.
Barred from attending public schools, and usually unable to afford private education, the only employment easily accessible to the Bidoon are minimum wage jobs.
Je jim znemožňováno navštěvovat veřejné školy a většinou si nemohou dovolit soukromé vzdělání – jediné povolání, které mohou sehnat, je práce za minimální plat.
This leaves opportunities for a bright future painfully restricted, though so many of them have ambitious, dreams and talents similar to that of any Kuwaiti citizen.
To bolestně omezuje možnosti dosáhnout lepší budoucnosti, ačkoli mnozí z nich se svými ambicemi, sny a nadáním neliší od jakéhokoli kuvajtského občana.
By depriving Bidoon children of the right to attend school, Kuwait is perpetuating a damaging stereotype and intentionally sentencing an entire generation of innocent children to a lifetime of illiteracy, paving the way to unemployment, drug dealing, crime, and resentment.
Tím, že upřel bidúnským dětem právo navštěvovat školu, podporuje Kuvajt škodlivý stereotyp a záměrně odsuzuje celou generaci nevinných dětí k celoživotní negramotnosti, připravuje jim cestu k nezaměstnanosti, prodeji drog, zločinu a pocitům frustrace.
Too often, I see Bidoon boys no older than eight or nine years old selling watermelons on the street during Kuwait’s smoldering summer, or peddling cheap light-up toys at stoplights in the evenings.
Příliš často vidím bidúnské chlapce – ne starší než osm nebo devět let –, jak prodávají na ulicích melouny během kuvajtského dusného léta nebo jak večer u semaforů nabízejí svítící hračky.
These children are absolutely conscious of how drastically different their daily routines are from those of other kids.
Tyto děti si jsou plně vědomy, jak drasticky se jejich běžný den liší od toho, který prožívají jejich vrstevníci.
When Bidoon children were denied entrance to their schools during the first week of school this year, only a handful of cases were initially mentioned on social media.
Když byl bidúnským dětem během letošního prvního školního týdne upřen vstup do škol, bylo tomu zprvu na stránkách sociálních médií věnováno jen málo pozornosti.
Some Kuwaitis volunteered to cover their tuition and buy them the new uniforms required for them to attend school — before discovering the true source of the problem was the lack of birth certificates.
Někteří Kuvajťané se nabídli, že zaplatí jejich školné a koupí jim nové uniformy, které jsou potřeba k účasti na vyučování – předtím, než zjistili, že skutečným zdrojem problému jsou chybějící rodné listy.
It is striking that the only real effort to rescue these children from a lifetime of limited possibilities came from Kuwait’s civil society.
Je pozoruhodné, že jediná skutečná snaha zachránit tyto děti před životem s drasticky omezenými možnostmi přišla ze strany kuvajtské občanské společnosti.
The Teachers’ Society of Kuwait launched an initiative called “Katateeb Al Bidoon”, and called on educators to volunteer to teach Bidoon children at The Teachers’ Society’s residence.
Kuvajtské sdružení učitelů spustilo iniciativu „bidúnských škol“ a vyzvalo pedagogy, aby dobrovolně učili bidúnské děti v sídle této instituce.
Several did, and Bidoon children did indeed show up in uniform, lunchboxes in hand, eager to learn anywhere and at any time.
Přihlásilo se několik učitelů a bidúnské děti opravdu přišly v uniformách, s krabicemi na svačinu v rukou a s touhou se učit kdekoli a kdykoli.
But as selfless and noble as this initiative may be, it cannot be denied that these children are receiving an improvised form of education in a place that isolates them from their peers.
Ať už je ale tato iniciativa jakkoli nesobecká a ušlechtilá, není možné popřít, že je těmto dětem poskytována improvizovaná výuka na místě, kde jsou izolovány od svých vrstevníků.
In the month of October, various groups protested in front of Kuwait’s Ministry of Education demanding that Bidoon children be allowed to return to school.
V říjnu protestovaly různé skupiny před budovou kuvajtského ministerstva školství a požadovaly, aby bylo bidúnským dětem umožněno vrátit se do školy.
The most heart-wrenching aspect of the protests was that they took place at 10am, with Bidoon children showing up in their school uniforms, carrying posters, at a time when they should have been sitting in their classrooms, not protesting being denied their universal right to education.
Nejemotivnější část protestů se odehrála v 10 hodin ráno, kdy se objevily děti ve svých školních uniformách a s plakáty – v době, kdy by měly sedět ve svých třídách a ne protestovat kvůli tomu, že je jim odpíráno všeobecné právo na vzdělání.
Imagine the psychological trauma and confusion this is going to inflict.
Je možné jen odhadovat, jaké psychologické trauma a jaký zmatek toto v dětech vyvolává.
Here are some photographs from the protests by Kuwaiti activist Nawaf El Hendal (used with permission):
Následuje několik fotografií z protestů, které pořídil aktivista Nawaf El Hendal (jsou publikovány s jeho svolením):
In my public elementary school, I learned to read and write in both Arabic and English, to count, play the piano and paint, and I learned many of the basic social skills I've needed to get by in my current adult life.
Na své veřejné základní škole jsem se učil číst a psát jak arabsky, tak anglicky, dále počítat, hrát na piano a malovat. Naučil jsem se také mnoha základním společenským dovednostem, které potřebuji pro svůj každodenní život dospělého člověka.
These are things that many of us may have taken for granted as children, but as adults, we absolutely cannot underestimate how important they are in shaping individuals into responsible and active citizens.
Jde o věci, které jsme mnozí z nás tehdy považovali za samozřejmé, ale jako dospělí nedokážeme docenit, jak důležitou roli hrají během výchovy dětí v zodpovědné a aktivní občany.
Moreover, we cannot underestimate the inevitable, long-term consequences of over 1,000 children not having access to that essential experience.
Proto nemůžeme ignorovat nevyhnutelné dlouhodobé dopady na 1000 dětí, kterým bude upřena tato důležitá zkušenost.
Not knowing how to write a sentence is in itself a prison sentence.
Neumět psát je samo o sobě vstupenkou do vězení.
It is time to stop punishing innocent children and making them pay the price of dirty politics.
Je čas přestat trestat nevinné děti a nutit je platit cenu za špinavou politiku.
Schools are meant to be places that help children flourish, feel secure, grow more aware of their unique qualities and endless capabilities.
Školy mají být místa, která dětem pomáhají růst, cítit se bezpečně, uvědomit si své jedinečné vlastnosti a nekonečné schopnosti.
But this year in Kuwait, schools have become places that turn Bidoon children away.
Ale letos se školy v Kuvajtu staly místy, která odmítla děti Bidúnů.
It’s time to rectify this transgenerational mistake by legislating inclusive policies, not new means of segregation.
Je čas napravit tuto chybu přijetím inkluzivní politiky, nikoli pomocí další segregace.
Marlon James Writes the Great Jamaican Novel - and the World is Raving About It · Global Voices
Jamajský spisovatel Marlon James publikoval román, který celý svět opěvuje
Jamaican author Marlon James' new novel, A Brief History of Seven Killings, has been released to such fanfare that even hard-hitting literary critics cannot use enough superlatives in their reviews.
Nový román jamajského spisovatele Marlona Jamese s názvem A Brief History of Seven Killings (Stručné vyprávění o sedmi vraždách) byl uveden s takovými fanfárami, že ani nejpřísnější kritikové nešetří chválou na jeho adresu.
Michiko Kakutani, Pulitzer Prize-winning critic for The New York Times, described James as a "prodigious talent", calling the novel "epic sweeping, mythic, over-the-top, colossal and dizzyingly complex."
Michiko Kakutani, literární kritička New York Times a nositelka Pulitzerovy ceny, označila Jamese za „výrazný talent“ a jeho román popsala jako „epický... s širokým dosahem, mytický, překračující očekávání, kolosální a závratně všeobsažný“.
Jamaica-based blogger Annie Paul apparently beat international mainstream media to the punch, however.
I přesto jamajská blogerka Annie Paul zjevně předstihla mezinárodní média.
In this post, Paul reveals that she kindly took down an initial interview with James so as not to " the national embargo on information on Brief History and its author".
Ve svém příspěvku Paul přiznává, že odložila vydání rozhovoru s Jamesem, aby tak „neporušila národní informační embargo uvalené Spojenými státy na román Brief History a jeho autora“.
The plot of “Seven Killings” uses the real-life assassination attempt on reggae icon Bob Marley a few days before he was to perform at the free One Love Peace Concert in Kingston in December 1976, as a jumping off point from which to discuss issues of race and class in Jamaica, as well as the entangled political relationship between the United States and the Caribbean region.
Příběh románu „Seven Killings“ se zakládá na skutečné události, jíž byl pokus o vraždu ikony reggae Boba Marleyho jen několik dní před jeho vystoupením na koncertu za mír One Love Peace v Kingstonu v prosinci 1976. Autor atentát využil jako odrazový můstek pro diskusi týkající se otázek rasy a třídní příslušnosti na Jamajce, stejně tak i spletitých politických vztahů Karibské oblasti se Spojenými státy.
In her "exclusive interview" with the author, Paul talks to James about his process, admires his seemingly effortless use of Jamaican patois "in a way that outsiders can grasp" and wonders if there might be a sequel.
V „exkluzivním rozhovoru“ s autorem mluví blogerka o procesu Jamesovy tvorby, skládá poklonu jeho plynulému jamajskému patois (místní slang), který ovládá „takovým způsobem, že mu rozumějí i cizinci“, a uvažuje nad možným pokračováním románu.
Read the whole interview here.
Celý rozhovor si můžete přečíst tady.
At Home and Around the World, Supporters Demand Justice for Vietnamese Blogger Dang Xuan Dieu · Global Voices
Lidé ve Vietnamu i po celém světě žádají, aby byl bloger Dang Xuan Dieu propuštěn na svobodu
“Free prisoner of conscience Dang Xuan Dieu” (Thanh Hoa prison camp).
„Osvoboďte vězně svědomí Danga Xuana Dieua“ (vězeňský tábor v Thanh Hoa).
Photo from Facebook support page.
Fotografie ze stránky stoupenců blogera na Facebooku.
A grassroots campaign is underway in support of Dang Xuan Dieu, a blogger and community organizer held virtually incommunicado since 2011.
Kampaň prostých občanů na podporu vietnamského blogera je v plném proudu. Dang Xuan Dieu, aktivista a významná osobnost místní komunity, je držen prakticky v izolaci již od roku 2011.
Little was known about Dieu’s condition until a fellow inmate was released in early October.
Až do propuštění jeho spoluvězně na začátku října bylo o podmínkách, za kterých je držen, známo jen málo.
Speaking with Radio Free Asia, Truong Minh Tam recounted Dieu's experience in solitary confinement, where he endured beatings, starvation, and other deprivations.
Truong Minh Tam vylíčil ve vysílání Rádia Svobodná Asie Dieuovy zážitky ze samotky, kde musí snášet bití, hladovění a další strádání.
Shortly after Tam’s testimony, supporters of Dieu organized a visit to his prison in Thanh Hoa province, 170km from Hanoi.
Krátce po odvysílání Tamova svědectví uspořádali Dieuovi stoupenci návštěvu do jeho věznice v provincii Thanh Hoa, 170 kilometrů od Hanoje.
Despite obstacles thrown up by authorities along the way, several carloads of supporters arrived at the prison and held a peaceful vigil calling for his release.
Navzdory překážkám, které do cesty nastavily úřady, dorazilo několik aut plných příznivců k věznici a byla uspořádána pokojná vigilie za jeho propuštění.
Prison officials denied the group a visit with Dieu but yielded to allow family members to view the detained blogger from about ten meters away.
Zástupci věznice odepřeli skupině možnost Dieua navštívit, ale uvolili se umožnit členům rodiny vidět zadrženého blogera z přibližně deseti metrů.
On the ground in Vietnam.
Hnutí občanů ve Vietnamu.
Photo from Facebook support page.
Fotografie ze stránky stoupenců blogera na Facebooku.
His friends also initiated a postcard campaign to raise awareness.
Přátelé tohoto aktivisty zahájili také pohlednicovou kampaň, aby přitáhli k případu více pozornosti.
Addressed to Dieu, the cards carry personalized messages of support and informed the jailers of Thanh Hoa prison that the world is watching.
Pohlednice jsou adresovány přímo vězněnému blogerovi, jsou na nich osobní vyjádření podpory a informují dozorce věznice v Thanh Hoa, že svět se na ně dívá.
Printed on the backside of each card is the ruling by the UN Working Group on Arbitrary Detention which determined that the Vietnamese government’s imprisonment of Dang Xuan Dieu and 16 other activists is a violation of their human rights and international law.
Na zadní straně každé pohlednice je usnesení pracovní skupiny OSN pro svévolné zadržování, která prohlásila, že uvěznění tohoto blogera a 16 dalších aktivistů vietnamskou vládou je porušením lidských práv i mezinárodních zákonů.
Over the last several weeks, supporters have organized public meetups in Vietnam to collect signatures for postcards.
Za posledních několik týdnů zorganizovali příznivci tohoto blogera ve Vietnamu veřejná setkání, aby sbírali podpisy na pohlednice.
A number of Catholic congregations have also held prayer vigils for Dieu.
Několik katolických shromáždění také uspořádalo za Dieua modlitební vigilie.
Prior to his arrest, Dieu was a contributor to the Vietnam Redemptorists News and known for his advocacy on behalf of children living in poverty and people with disabilities.
Před svým zatčením byl Dieu přispěvatelem serveru Vietnam Redemptorists News (Vietnamské redemptoristické zprávy) a byl znám pro svou podporu dětí žijících v chudobě a lidí s postižením.
In Vietnam, actions like these represent a form of civil disobedience.
Ve Vietnamu představují projevy podpory pro vězněné druh občanské neposlušnosti.
The campaign for Dang Xuan Dieu follows a growing trend of activists gathering outside political trials, visiting detention centers, and supporting families of political prisoners despite official harassment.
Kampaň za Dieua je dalším příkladem nastupujícího trendu – aktivisté se sdružují při politických procesech, navštěvují záchytná střediska a podporují rodiny politických vězňů, navzdory obtěžování ze strany úřadů.
Catholic diocese of Vinh (Vietnam).
Katolická diecéze ve městě Vinh.
Photo from Facebook support page.
Fotografie ze stránky stoupenců blogera na Facebooku.
Vietnamese communities worldwide have also joined in the postcard campaign.
Vietnamské komunity po celém světě se také přidaly ke kampani posílání pohlednic.
Many of the photos have been re-posted on a "Friends of Dang Xuan Dieu" Facebook page.
Mnoho fotografií bylo přeposláno na facebookovou stránku Friends of Dang Xuan Dieu (Přátelé Danga Xuana Dieua).
Don Le, president of the Federal Vietnamese Students Association in Australia, wrote on his Facebook page:
Don Le, předseda Federální asociace vietnamských studentů v Austrálii, napsal na své stránce na Facebooku:
Sending postcards may be a simple task but they are one of many creative acts by Vietnamese youth around the world to show global support, remind jailers of the constant attention on Dieu's case and the determination to press for his release.
Posílání pohlednic může představovat prostou aktivitu, ale je to jeden z mnoha kreativních činů vietnamské mládeže po celém světě – jde o vyjádření globální podpory, připomenutí věznitelům, že je na tento případ upřena ustavičná pozornost, a projev odhodlání prosazovat Dieuovo propuštění.
Swiss officials at the Vietnamese embassy in Geneva.
Zástupci Švýcarska u vietnamské ambasády v Ženevě.
Photo from Viet Tan, used with permission.
Fotografie od organizace Viet Tan, použita se svolením.
In Geneva, Swiss political figures expressed their concern directly to the Vietnamese diplomatic mission.
V Ženevě vyjádřily švýcarské politické osobnosti své znepokojení přímo před vietnamskou ambasádou.
They delivered a petition requesting the Vietnamese authorities to permit a Swiss delegation to visit Dang Xuan Dieu.
Doručily petici, která od vietnamských úřadů požaduje, aby dovolily švýcarské delegaci Danga Xuana Dieua navštívit.
In the Australian Parliament, MP Luke Simpkins remarked:
V australském parlamentě poznamenal poslanec Luke Simpkins:
Dieu was arrested as part of a larger crackdown on human rights fighters, and is serving one of the longest sentences of any political prisoner in Vietnam.
Dieu byl zatčen v rámci zákroku proti bojovníkům za lidská práva a odpykává si jeden z nejdelších trestů mezi vietnamskými politickými vězni.
Reports of Dieu’s severe mistreatment in prison prompted his lawyer, Allen Weiner of Stanford Law School, to call on the UN Working Group on Arbitrary Detention to take urgent action on the case, including a prison visit with Dieu.
Zprávy o krutém týrání ve vězení přiměly Dieuova právníka, Allena Weinera z právnické fakulty Stanfordovy univerzity, aby vyzval pracovní skupinu OSN pro svévolné zadržování k urychlenému podniknutí příslušných kroků, včetně návštěvy Dieua ve vězení.
According to Weiner:
Weiner k tomu říká:
The mistreatment of Dieu is a clear violation of Article 19(1) of the International Covenant on Civil and Political Rights flatly inconsistent with the representations made by the Vietnamese government upon its signing on November 7, 2013, of the United Nations Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment.
Týrání Dieua je jasným porušením článku 19(1) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech je naprosto nekonzistentní se závazky vietnamské vlády po podepsání Úmluvy OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ze 7. listopadu 2013.
In a joint letter issued on Oct. 28, seven rights groups-ACAT France, Access, the Electronic Frontier Foundation, English PEN, Media Legal Defence Initiative, PEN International, and Viet Tan-urged foreign embassies in Hanoi to visit Dang Xuan Dieu in prison and monitor his health.
Ve společném dopise z 28. října žádá sedm skupin pro lidská práva (ACAT France, Access, Electronic Frontier Foundation, English PEN, Media Legal Defence Initiative, PEN International a Viet Tan) zahraniční ambasády v Hanoji, aby navštívily Danga Xuana Dieua ve vězení a zkontrolovaly jeho zdravotní stav.