law_id
stringlengths 19
56
| law_text
stringlengths 432
1.27M
|
|---|---|
Zákon č. 8/1918 Sb. | Zákon č. 8/1918 Sb.
Zákon, jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Vyhlášeno 4. 11. 1918, datum účinnosti 4. 11. 1918, částka 1/1918
* § 1. - Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
* § 2. - Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přik
* § 3. - Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Aktuální znění od 28. 11. 1919 (621/1919 Sb.)
Čís. 8.
Zákon ze dne 2. listopadu 1918,
jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Národní výbor československý nařizuje:
§ 1.
Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
§ 2.
Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přikázána byla správa jmění, nebo jiné opatření o jmění (opatrovnický, pozůstalostní, knihovní).
§ 3.
Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Dr. Frant. Soukup v. r.
Jiří Stříbrný v. r.
Ant. Švehla v. r.
Dr. Alois Rašín v. r.
Dr. Vavro Šrobár v. r. |
Zákon č. 11/1918 Sb. | Zákon č. 11/1918 Sb.
Zákon o zřízení samostatného státu československého.
Vyhlášeno 6. 11. 1918, datum účinnosti 28. 10. 1918, částka 2/1918
* čl. 1. - Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor;
* čl. 2. - veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti;
* čl. 3. - všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení;
* čl. 4. - zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem;
* čl. 5.
Aktuální znění od 28. 10. 1918
Čís. 11.
Zákon ze dne 28. října 1918
o zřízení samostatného státu československého.
(Veřejně vyhlášen dne 28. října 1918.)
Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:
čl. 1.
Státní formu československého státu určí národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor;
čl. 2.
veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti;
čl. 3.
všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení;
čl. 4.
zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem;
čl. 5.
Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
JUDr. Al. Rašín v. r.
JUDr. Fr. Soukup v. r.
Ant. Švehla v. r.
Jiří Stříbrný v. r.
Dr. Vavro Šrobár v. r. |
Zákon č. 61/1918 Sb. | Zákon č. 61/1918 Sb.
Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly.
Vyhlášeno 11. 12. 1918, datum účinnosti 11. 12. 1918, částka 11/1918
* § 1. - Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský,
* § 3. - Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se súčastněnými ministry zákon tento provedl.
* § 4. - Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 24. 10. 1936 (268/1936 Sb.)
Čís. 61.
Zákon ze dne 10. prosince 1918,
jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly.
§ 1.
Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují, rovněž tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá vyznamenání. V platnosti zůstávají takové tituly, na které lze splněním předepsaných podmínek nabýti právního nároku (titul doktorský, inženýrský atd.), pak tituly, jež vyjadřují skutečně zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání udělovaná vysokými školami (čestné doktoráty a pod.).
Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.
§ 3.
Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se súčastněnými ministry zákon tento provedl.
§ 4.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Dr. Karel Kramář v. r.
A. Švehla v. r. |
Zákon č. 76/1918 Sb. | Zákon č. 76/1918 Sb.
Zákon o zřízení československé státní „Vysoké školy zvěřolékařské v Brně“.
Vyhlášeno 20. 12. 1918, datum účinnosti 19. 1. 1919, částka 14/1918
* § 1. - V Brně se zřizuje československá státní „Vysoká škola zvěrolékařská“ s vyučovací řečí českou.
* § 2. - První a druhý ročník bude otevřen počátkem října 1919, třetí počátkem října 1920 a čtvrtý počátkem října 1921.
* § 3. - Provedením zákona pověřuje se vláda.
Aktuální znění od 19. 1. 1919
Čís. 76.
Zákon ze dne 12. prosince 1918
o zřízení československé státní „Vysoké školy zvěrolékařské v Brně“.
§ 1.
V Brně se zřizuje československá státní „Vysoká škola zvěrolékařská“ s vyučovací řečí českou.
§ 2.
První a druhý ročník bude otevřen počátkem října 1919, třetí počátkem října 1920 a čtvrtý počátkem října 1921.
§ 3.
Provedením zákona pověřuje se vláda.
Dr. Kramář v. r.
Švehla v. r.
Habermann v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Hruban v. r.
Dr. Rašín v. r.
Dr. Soukup v. r.
Dr. Zahradník v. r.
Dr. Winter v. r.
Stříbrný v. r. |
Zákon č. 50/1919 Sb. | Zákon č. 50/1919 Sb.
Zákon, kterým se zřizuje druhá česká universita.
Vyhlášeno 5. 2. 1919, datum účinnosti 5. 2. 1919, částka 11/1919
* § 1. - V Brně se zřizuje československá státní „Masarykova universita“ o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické.
* § 2. - Fakulta právnická prvním ročníkem, fakulta lékařská prvním a druhým ročníkem budiž zřízena počátkem studijního roku 1919/20, fakulta přírodovědecká a filosofická nejpozději počátkem studijního roku 1921/22.
* § 3. - Konečné umístění a výprava nové university, její všech ústavů a klinik ve vhodných budovách k účelu tomu vybudovaných staniž se nejdéle do roku 1930.
* § 4. - Ministerstvo školství a národní osvěty se zplnomocňuje, aby vyslechnuvši poradní sbor pro vysoké školy při něm zřízený, vydalo pro dobu počátečnou potřebná nařízení.
* § 5. - Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
* § 6. - Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Aktuální znění od 5. 2. 1919
Čís. 50.
Zákon ze dne 28. ledna 1919,
kterým se zřizuje druhá česká universita.
Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
V Brně se zřizuje československá státní „Masarykova universita“ o čtyřech fakultách: právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické.
§ 2.
Fakulta právnická prvním ročníkem, fakulta lékařská prvním a druhým ročníkem budiž zřízena počátkem studijního roku 1919/20, fakulta přírodovědecká a filosofická nejpozději počátkem studijního roku 1921/22.
§ 3.
Konečné umístění a výprava nové university, její všech ústavů a klinik ve vhodných budovách k účelu tomu vybudovaných staniž se nejdéle do roku 1930.
§ 4.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zplnomocňuje, aby vyslechnuvši poradní sbor pro vysoké školy při něm zřízený, vydalo pro dobu počátečnou potřebná nařízení.
§ 5.
Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zast. min. předsedy.
Dr. Stránský v. r.
Stříbrný v. r.
Dr. Vrbenský v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Rašín v. r.
Habermann v. r.
Staněk v. r.
Dr. Zahradník v. r.
Dr. Hruban v. r. |
Zákon č. 84/1919 Sb. | Zákon č. 84/1919 Sb.
Zákon, jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky.
Vyhlášeno 25. 2. 1919, datum účinnosti 25. 2. 1919, částka 18/1919
* § 1. - Bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území Československé republiky buďtež opatřeny kolkem rovnajícím se jednomu procentu jejich nominelní hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby tento kolkový poplatek vybrati dal, v uvážení hodných případech jej
* § 2. - Po skončení okolkování bankovek mají jen bankovky kolkované kolkem Československé republiky nucený oběh v území Československého státu. Ministr financí se zmocňuje, aby některým druhům nekolkovaných bankovek až na další ponechal nucený oběh.
* § 3. - Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal Rakousko-uherské bance další rozmnožování žírových účtů a aby zjištěné účty do státní správy převzal.
* § 4. - Veškeré v území Československé republiky se nalézající válečné půjčky rakouské a uherské, jakož i pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky buďtež sepsány a označeny a ministr financí se zmocňuje, aby vybíral u válečných půjček evidenční poplatek 40 halé
* § 5. - Veškeré peněžní vklady (na vkladní knížky, poukázky, běžné účty, bezúročná deposita, žírové účty a p.) u peněžních a jiných ústavů a bankovních domů, dále podíly členské a závodní u společenstev, družstev, spolků a p., neknihovní pohledávky buďtež přihláše
* § 6. - Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu (obligace, dluhopisy, akcie, priority a p.) mimo papíry v § 4 uvedené buďtež sepsány a označeny. U všech papírů může ministr financí vybírati evidenční poplatek půlprocentní z jmenovité hodnoty. Ministr fin
* § 7. - Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis zlata a stříbra, mincovaného i nezpracovaného, zlatých i stříbrných mincí domácích i cizích oběžných, obchodních i z oběhu vzatých, dále cizozemských papírových peněz. Ministr financí může naříditi, aby každý
* § 8. - Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil soupis veškerého dobytka, hospodářských strojů, s budovami nespojených strojů, různých vozidel, surovin, polotovarů a zásob zboží, přiznání veškerých obnosů, kteréž od 1. srpna 1914 až do 28. února 1919 včetně vydán
* § 9. - Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis pojistek životních na kapitál a důchod, nařídil okolkování všech pojistek a provedl soupis pojistek na zásoby zboží uloženého neb dopravovaného. Poplatek evidenční určuje se na 1 K za kus.
* § 10. - Všechny podniky k veřejnému účtování povinné a všechny osoby právnické mají povinnost sestaviti k 1. březnu 1919 likvidační bilanci dle pravidel, jež určí ministr financí zvláštním výnosem.
* § 11. - Okolkování bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanoveních předcházejících, provádějí se za účelem uložení dávky z majetku. Každý majitel takového majetku jest povinen podati přiznání dle vzorce, který bude vydán nařízením. Majetek příslušníků
* § 12. - Osoby, které v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně jeden rok se zdržují, jsou povinny přiznati všechen majetek, tedy i onen, který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby jsou povinny přiznati jen jmění, které mají na území Č
* § 13. - Kdo přiznání nepodá nebo učiní v něm falešná nebo neúplná udání, nebo kdo nesprávně udá osoby k podání přiznání povinné, trestá se vězením, od 1 dne do 6 měsíců. Stejnému trestu podléhá ten, kdo k zatajení nebo zavlečení jmění soupisu podrobeného napomáhá
* § 14. - Veškeré zjišťování jmění děje se dle stavu ze dne 1. března 1919. Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčelivosti, pokud zákonem uložena není, povinnosti zach
* § 15. - Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů a poskytl jim právo rekvisice potřebných p
* § 16. - Ministr financí se zmocňuje, aby nařízením ustanovil, za jakých podmínek může odpadnouti dodatečná daň nebo trestní stíhání ohledně dosavadních nesprávných neb neúplných udání při vyměřování všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmů, daně důcho
* § 17. - Národní shromáždění zvolí ze svého středu sedmičlennou komisi pro kontrolu opatření zákonem tímto učiněných.
* § 18. - Provedení tohoto zákona ukládá se ministru financí.
* § 19. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 25. 2. 1919
Čís. 84.
Zákon ze dne 25. února 1919,
jímž se ministr financí zmocňuje, aby provedl nařízením okolkování bankovek a soupis jmění za účelem uložení majetkové dávky.
Na základě usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
Bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území Československé republiky buďtež opatřeny kolkem rovnajícím se jednomu procentu jejich nominelní hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby tento kolkový poplatek vybrati dal, v uvážení hodných případech jej slevil, aby některé druhy bankovek z tohoto okolkování vyloučil, část bankovek předložených k okolkování, které pro oběh pravděpodobně nutny nejsou, nejvýše však 50%, z oběhu stáhl a tyto zpět nevydané bankovky prohlásil za státní zúročitelnou zápůjčku se strany věřitele nevypověditelnou, se strany státu kdykoli splatnou. Zápůjčky této nesmí býti použito k výdajům státním. Zápůjčka jest mezi živými nepřevoditelná, nezastavitelná a nezabavitelná a bude možno platiti jí budoucí dávku z majetku. Úrok stanoví se jedním procentem.
§ 2.
Po skončení okolkování bankovek mají jen bankovky kolkované kolkem Československé republiky nucený oběh v území Československého státu. Ministr financí se zmocňuje, aby některým druhům nekolkovaných bankovek až na další ponechal nucený oběh.
§ 3.
Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal Rakousko-uherské bance další rozmnožování žírových účtů a aby zjištěné účty do státní správy převzal.
§ 4.
Veškeré v území Československé republiky se nalézající válečné půjčky rakouské a uherské, jakož i pokladniční poukázky Rakousko-uherské banky buďtež sepsány a označeny a ministr financí se zmocňuje, aby vybíral u válečných půjček evidenční poplatek 40 haléřů za kus, u pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky půlprocentní poplatek z jmenovité hodnoty.
§ 5.
Veškeré peněžní vklady (na vkladní knížky, poukázky, běžné účty, bezúročná deposita, žírové účty a p.) u peněžních a jiných ústavů a bankovních domů, dále podíly členské a závodní u společenstev, družstev, spolků a p., neknihovní pohledávky buďtež přihlášeny a budiž vybírán ministrem financí z obnosu, na jaký vklad 1. března 1919 po připsání úroku do 31. prosince 1918 zněl, půlprocentní poplatek evidenční. Soupis tento budiž proveden pod sankcí, že vklady, podíly a pohledávky neknihovní, které nebudou do tří měsíců řádně a na pravého majitele přihlášeny, propadají ve prospěch státu. Vklady, podíly, neknihovní pohledávky nepřihlášené nesmějí býti vůbec vypláceny, výplata řádně přihlášených může býti obmezena ministrem financí až do výše 50%.
§ 6.
Cenné papíry cizozemské a domácí jakéhokoli druhu (obligace, dluhopisy, akcie, priority a p.) mimo papíry v § 4 uvedené buďtež sepsány a označeny. U všech papírů může ministr financí vybírati evidenční poplatek půlprocentní z jmenovité hodnoty. Ministr financí se zmocňuje, aby zakázal převod a zástavu cenných papírů neoznačených, dočasně zakázal výplatu kuponů, neb vázal ji na splnění podmínek a to jak u papírů domácích, tak cizozemských. Za cizozemské pokládají se všechny cenné papíry, jichž kapitál nebo úrok jest splatný mimo území Československé republiky.
§ 7.
Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis zlata a stříbra, mincovaného i nezpracovaného, zlatých i stříbrných mincí domácích i cizích oběžných, obchodních i z oběhu vzatých, dále cizozemských papírových peněz. Ministr financí může naříditi, aby každý přednosta domácnosti pod přísahou složenou za následků určených na křivou přísahu trestním zákonem podrobně přiznal tento druh jmění svého a příslušníků své domácnosti, nebo prohlásil, že jmění tohoto druhu vůbec nemá.
§ 8.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil soupis veškerého dobytka, hospodářských strojů, s budovami nespojených strojů, různých vozidel, surovin, polotovarů a zásob zboží, přiznání veškerých obnosů, kteréž od 1. srpna 1914 až do 28. února 1919 včetně vydány byly za účelem opatření si drahokamů, perel, skvostů, vzácných koberců a tkanin, hudebních nástrojů, uměleckých, ozdobných a jiných předmětů přepychových, jakož i sbírek (včetně jednotlivých předmětů z nich). Při soupisu může býti nařízeno, aby přiznávající přesně udal, kdy a od koho předměty koupil.
§ 9.
Ministr financí se zmocňuje, aby provedl soupis pojistek životních na kapitál a důchod, nařídil okolkování všech pojistek a provedl soupis pojistek na zásoby zboží uloženého neb dopravovaného. Poplatek evidenční určuje se na 1 K za kus.
§ 10.
Všechny podniky k veřejnému účtování povinné a všechny osoby právnické mají povinnost sestaviti k 1. březnu 1919 likvidační bilanci dle pravidel, jež určí ministr financí zvláštním výnosem.
§ 11.
Okolkování bankovek a soupisy majetku, jak uvedeny jsou v ustanoveních předcházejících, provádějí se za účelem uložení dávky z majetku. Každý majitel takového majetku jest povinen podati přiznání dle vzorce, který bude vydán nařízením. Majetek příslušníků domácnosti přizná přednosta domácnosti současně s majetkem vlastním.
§ 12.
Osoby, které v území republiky Československé bydlí, nebo nejméně jeden rok se zdržují, jsou povinny přiznati všechen majetek, tedy i onen, který leží mimo území Československé republiky. Ostatní osoby jsou povinny přiznati jen jmění, které mají na území Československého státu.
§ 13.
Kdo přiznání nepodá nebo učiní v něm falešná nebo neúplná udání, nebo kdo nesprávně udá osoby k podání přiznání povinné, trestá se vězením, od 1 dne do 6 měsíců. Stejnému trestu podléhá ten, kdo k zatajení nebo zavlečení jmění soupisu podrobeného napomáhá nebo svádí. O přiznání platí obdobná ustanovení § 5 cís. nařízení ze dne 16. března 1917, z. ř. č. 124.
Ministr financí se zmocňuje, aby uložil těm, kdož přiznání činí, aby je stvrdili přísahou pod následky trestního zákona. Nesložená nebo odepřená přísaha pokládá se za doznání nesprávnosti nebo neúplnosti přiznání.
Přiznání může býti vynuceno pokutou pořádkovou až do výše 5000 K, která může býti dle potřeby od úřadu daně vyměřujícího opětně uložena. O rekursu rozhoduje zemský finanční úřad s konečnou platností.
§ 14.
Veškeré zjišťování jmění děje se dle stavu ze dne 1. března 1919. Každý občan usedlý v Československé republice má při zjišťování jmění svědeckou a znaleckou povinnost a zbavuje se při svém svědectví mlčelivosti, pokud zákonem uložena není, povinnosti zachovati obchodní tajemství, a neplatí pro něho jako svědka ustanovení § 153 tr. ř., nemůže však ani sám ani osoby v § 152 tr. ř. uvedené býti stíhán trestně, disciplinárně nebo důchodkově, vyjde-li z jeho svědecké výpovědi, že buď on sám nebo osoby v § 152 tr. ř. jmenované dopustily se nějakého trestního činu.
§ 15.
Ministr financí se zmocňuje, aby za účelem urychleného provedení těchto opatření zavedl občanskou pracovní povinnost pro úřady veřejné a osoby i ústavy soukromé, nadal je právy a povinnostmi úředních osob a ústavů a poskytl jim právo rekvisice potřebných předmětů a nutných úkonů k dosažení těchto úkolů, aby provedl potřebná dočasná obmezení po stránce osobní i hospodářské, aby stanovil výjimky ze zákona o nedělním klidu a ze zákona o osmihodinné době pracovní, aby ku provedení jednotlivých svých nařízení stanovil tresty na penězích a svobodě, aby s těmito tresty mohla býti spojena ztráta živnostenského oprávnění a propadnutí předmětů řádně nepřihlášených ve prospěch Československého státu.
§ 16.
Ministr financí se zmocňuje, aby nařízením ustanovil, za jakých podmínek může odpadnouti dodatečná daň nebo trestní stíhání ohledně dosavadních nesprávných neb neúplných udání při vyměřování všeobecné nebo zvláštní daně výdělkové, daně z příjmů, daně důchodové a vojenské taxy.
§ 17.
Národní shromáždění zvolí ze svého středu sedmičlennou komisi pro kontrolu opatření zákonem tímto učiněných.
§ 18.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministru financí.
§ 19.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zast. min. předsedy.
Dr. Rašín v. r. |
Zákon č. 213/1919 Sb. | Zákon č. 213/1919 Sb.
Zákon o sloučení sousedních obcí s Brnem.
Vyhlášeno 23. 4. 1919, datum účinnosti 23. 4. 1919, částka 42/1919
* § 1. - Katastrální obce Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Medlánky, Řečkovice, Žabovřesky, Komín, Kamenný Mlýn, Jundrov, Kohoutovice, Bohonice, Lískovec, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Slatina, Dolní Heršpice, Přizrenice, Vejvan
* § 2. - Městské zastupitelstvo zemského hlavního města Brna má 90 členů.
* § 3. - Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
* § 4. - Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
* § 5. - Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
* § 6. - Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
* § 7. - Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví a správy města Brna. Za to jest město Brno povinno nahraditi silničnímu výboru okresu Brněnského část dluhu, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ku vzájemné dohodě, r
* § 8. - Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 se zemským hlavním městem Brnem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
* § 9. - Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, čís. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
* § 10. - Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené obce v § 1 jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu Brno-okolí.
* § 12. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 213.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o sloučení sousedních obcí s Brnem.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Katastrální obce Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Medlánky, Řečkovice, Žabovřesky, Komín, Kamenný Mlýn, Jundrov, Kohoutovice, Bohonice, Lískovec, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Slatina, Dolní Heršpice, Přizrenice, Vejvanovice a Tuřany s celým svým katastrálním obvodem slučují se se zemským hlavním městem Brnem, přestávají býti obcemi o sobě a tvoří jedinou obec, pro kterou platí obecní řád zemského hlavního města Brna.
§ 2.
Městské zastupitelstvo zemského hlavního města Brna má 90 členů.
§ 3.
Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
Funkcemi, které dle volebního řádu do obcí vykonává starosta nebo obecní úřad, pověřuje se vládní komisař města Brna, pokud se týče obecní úřad tohoto města, kteří mohou dožadovati se spolupůsobení obecních úřadů ostatních obcí v § 1 jmenovaných.
§ 4.
Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
§ 5.
Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
§ 6.
Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
Též přirážky obecní k daním státním mohou býti dle usnesení obecního zastupitelstva a za schválení příslušných vyšších úřadů vybírány v jednotlivých částech města, jež tvořily dosud samostatné obce, nadále v nestejné výši.
§ 7.
Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví a správy města Brna. Za to jest město Brno povinno nahraditi silničnímu výboru okresu Brněnského část dluhu, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ku vzájemné dohodě, rozhodne zemský výbor, vezme za základ délku okresních silnic.
§ 8.
Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 se zemským hlavním městem Brnem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
§ 9.
Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, čís. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, čís. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
§ 10.
Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené obce v § 1 jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu Brno-okolí.
§ 12.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr vnitra v dohodě s ministrem financí a s ostatními súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r., v zastoupení min. předsedy a jako ministr vnitra. |
Zákon č. 214/1919 Sb. | Zákon č. 214/1919 Sb.
Zákon o sloučení sousedních obcí s Olomoucem.
Vyhlášeno 23. 4. 1919, datum účinnosti 23. 4. 1919, částka 42/1919
* § 1. - Katastrální obce Bělidla, Hejčín, Hodolany-Rolsberk, Černovín s osadou Klášter-Hradisko, Chvalkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nový Svět, Novosady, Pavlovice, Povl a Řepčín s celým svým katastrálním obvodem slučují se s obcí hlavního města Olomouce, pře
* § 2. - Městské zastupitelstvo hlavního města Olomouce má 60 členů.
* § 3. - Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
* § 4. - Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
* § 5. - Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí, sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
* § 6. - Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
* § 7. - Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví správy města Olomouce. Za to jest město Olomouc povinno nahraditi silničnímu výboru okresu olomouckého část dluhů, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ke vzájemné doh
* § 8. - Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 s hlavním městem Olomoucem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
* § 9. - Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, č. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, č. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
* § 10. - Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené knihy v § 1. jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu v Olomouci.
* § 12. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 214.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o sloučení sousedních obcí s Olomoucem.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Katastrální obce Bělidla, Hejčín, Hodolany-Rolsberk, Černovín s osadou Klášter-Hradisko, Chvalkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nový Svět, Novosady, Pavlovice, Povl a Řepčín s celým svým katastrálním obvodem slučují se s obcí hlavního města Olomouce, přestávají býti obcemi o sobě a tvoří s městem Olomoucem jedinou obec, pro kterou platí obecní řád města Olomouce.
§ 2.
Městské zastupitelstvo hlavního města Olomouce má 60 členů.
§ 3.
Pro volby sčítá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1 jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné.
Funkcemi, které dle volebního řádu do obcí vykonává starosta nebo obecní úřad, pověřuje se vládní komisař města Olomouce, pokud se týče obecní úřad tohoto města, kteří mohou dožadovati se spolupůsobení obecních úřadů ostatních obcí v § 1 jmenovaných.
§ 4.
Dohlédacím úřadem pro konání voleb jest zemská správa politická.
§ 5.
Veškeré jmění a statek, ústavy a fondy, práva a povinnosti obcí, sloučených tímto zákonem, přecházejí na novou obec sloučením vzniklou.
§ 6.
Obecní dávky a poplatky budou se vybírati v obcích v § 1 zmíněných i po sloučení nadále dle dosavadní výměry tak dlouho, pokud na základě usnesení zastupitelstva nově zvoleného nebudou jinak upraveny.
Též přirážky obecní k daním státním mohou býti dle usnesení obecního zastupitelstva a za schválení příslušných vyšších úřadů vybírány v jednotlivých částech města, jež tvořily dosud samostatné obce, nadále v nestejné výši.
§ 7.
Okresní silnice v území obcí v § 1 jmenovaných přecházejí do vlastnictví správy města Olomouce. Za to jest město Olomouc povinno nahraditi silničnímu výboru okresu olomouckého část dluhů, o které se vzájemně dohodnou. Nedojde-li v této věci ke vzájemné dohodě, rozhodne zemský výbor, vezma za základ délku okresních silnic.
§ 8.
Daň domovní obcí, které se ve smyslu § 1 s hlavním městem Olomoucem sloučí, bude až do konce roku 1920 vyměřována dle dosavadních předpisů; dle jakých zásad bude v nich tato daň vyměřována rokem 1921 počínaje, bude upraveno zvláštním zákonem.
§ 9.
Platnost stavebního řádu ze dne 16. června 1894, č. 63 z. z., pokud se týče ze dne 16. června 1914, č. 39 z. z., rozšiřuje se na celý obvod všech obcí v § 1 jmenovaných.
§ 10.
Dokud nebude jinak nařízeno, pozemkové knihy pro připojené knihy v § 1. jmenované budou vedeny jako dosud u okresního soudu v Olomouci.
§ 12.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením jeho pověřuje se ministr vnitra v dohodě s ministrem financí a s ostatními súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.,
v zastoupení min. předsedy a jako ministr vnitra. |
Zákon č. 215/1919 Sb. | Zákon č. 215/1919 Sb.
Zákon o zabrání velkého majetku pozemkového.
Vyhlášeno 24. 4. 1919, datum účinnosti 24. 4. 1919, částka 43/1919
* § 1. - Aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se státem velký majetek pozemkový (§ 2), ležící v území Československé republiky, v to čítajíc velký majetek vázaný, a zřizuje se úřad pozemkový.
* § 2. - Velkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (ro
* § 3. - Ze záboru jsou vyloučeny:
* § 4. - Jestliže se po vyhlášení tohoto zákona soustředí (ve vlastnictví jediné osoby, týchž spoluvlastníků, nerozvedených manželů neb rodičů a dětí prvého stupně) ze svobodného majetku pozemkového soubor nemovitostí, který je podle §§ 2 a 3 předmětem záboru a pře
* § 5. - Záborem uvedeným v § 1 nabývá Československá republika práva, zabraný majetek přejímati a přidělovati (§§ 10 a 11).
* § 6. - Osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou napříště povinny na něm hospodařiti řádně.
* § 7. - (1) Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné.
* § 8. - Na zabraný majetek lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.
* § 9. - O náhradě za převzatý majetek bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Zvláštním zákonem provede se zásada, že bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívající
* § 10. - Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci českos
* § 11. - Osoby, jejichž majetek tímto zákonem se zabírá, po případě jejich dědicové, mají právo, aby jim byla z majetku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2, pokud možno dle jich volby. Osobám těmto lze propustiti ze záboru i větší v
* § 12. - Při převzetí zabraného majetku státem jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dotud sloužilo hospodaření na převzatém majetku, povinni prodati za plnou cenu poměrnou část tohoto zařízení státu.
* § 13. - Před skutečným převzetím musí býti dána výpověď osobám, které hospodaří té doby na půdě, o jejíž převzetí jde. Podrobnější ustanovení budou vydána zvláštním zákonem.
* § 14. - Je-li místní potřeba půdy naléhavá, a nestačí-li pozemky zabrané, anebo žádá-li toho obecné blaho, může pozemkový úřad vyvlastniti půdu i pod meze stanovené § 2.
* § 15. - Úkony tímto zákonem státu svěřené obstará úřad pozemkový. Úřad je podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenuje president republiky, správní výbor bude volen Národním shromážděním. Další ustanovení o tomto úřadě a jeho působnosti budou dána zvláštním zá
* § 16. - Zabraný majetek jest vyšetřiti a uvésti v patrnost knihovní poznámkou, že majetek jest zabrán. I pokud tato poznámka není v knihách, nemůže se nikdo dovolávati, že beze své viny nevěděl o záboru pozemkového majetku vysloveném § 1.
* § 17. - Pokud tento zákon jinak neustanovuje, trvají posavadní práva a závazky ohledně zabraného majetku beze změny.
* § 18. - Smlouvy o zcizení, pronájem a zavazení zabraného majetku uzavřené po 28. říjnu 1918 jsou proti státu bezúčinny, nebude-li prokázáno, že šlo o jednání, kterého si vyžádalo řádné hospodaření.
* § 19. - Zákon tento působí ode dne vyhlášení.
* § 20. - Provedení zákona ukládá se veškerému ministerstvu.
Aktuální znění od 19. 7. 2019 (387/1919 Sb.)
Čís. 215.
Zákon ze dne 16. dubna 1919
o zabrání velkého majetku pozemkového.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
§ 1.
Aby byla provedena úprava pozemkového vlastnictví, zabírá se státem velký majetek pozemkovývelký majetek pozemkový (§ 2), ležící v území Československé republiky, v to čítajíc velký majetek vázaný, a zřizuje se úřad pozemkový.
§ 2.
Velkým majetkem pozemkovýmVelkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec.
Manželé nerozvedení považují se za osobu jedinou.
§ 3.
Ze záboru jsou vyloučeny:
a)
objekty právně i hospodářsky samostatné, jež neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech;
b)
majetek zemský, okresní a obecní (jmění i statek), s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě.
O majetku urbariálních obcí a kuriálných komposesorátech bude rozhodnuto zvláštním zákonem.
§ 4.
Jestliže se po vyhlášení tohoto zákona soustředí (ve vlastnictví jediné osoby, týchž spoluvlastníků, nerozvedených manželů neb rodičů a dětí prvého stupně) ze svobodného majetku pozemkového soubor nemovitostí, který je podle §§ 2 a 3 předmětem záboru a přesahuje výměru uvedenou v § 2, stává se tento soubor majetkem zabraným.
§ 5.
Záborem uvedeným v § 1 nabývá Československá republika práva, zabraný majetek přejímati a přidělovati (§§ 10 a 11).
§ 6.
Osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou napříště povinny na něm hospodařiti řádně.
O následcích porušení této povinnosti jakož i o povinnostech a ochraně osob na zabraném majetku zaměstnaných budou dána zvláštní ustanovení.
§ 7.
(1)
Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné.
(2)
Pozemkový úřad uděluje svolení, může uložiti podmínky a učiniti výhrady.
§ 8.
Na zabraný majetek lze vésti exekuci jedině vnucenou správou.
§ 9.
O náhradě za převzatý majetek bude rozhodnuto zvláštním zákonem. Zvláštním zákonem provede se zásada, že bez náhrady bude převzat majetek příslušníků nepřátelských států, příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, majetek nadací spočívajících na právech ze šlechtictví zrušeného zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 Sb. z. a n.; majetek, jehož užívání zakládá se na výkonu funkcí, úřadů a důstojenství cizozemských, nebo který s takovou funkcí, úřadem nebo důstojenstvím jest spojen; majetek bezprávně nabytý; majetek osob, které se hrubě provinily proti československému národu ve světové válce; konečně majetek, který podle ustanovení zákonů finančních připadne státu jako splátka na dávku z majetku.
Při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva, jakož i osoby, které mají proti dosavadnímu vlastníku právo z poměru služebního, zaopatřovacího a pachtovního, nebyly zkráceny.
§ 10.
Pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné, přidělí jej úřad pozemkový postupně do určité výše do vlastnictví nebo pachtu malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, bezzemkům, a to zvláště příslušníkům ozbrojené moci československé a válečným invalidům, kteří by na půdě chtěli a mohli hospodařiti, pak družstvům složeným z uvedených osob, družstvům bytovým, spotřebním a zemědělským, obcím a jiným veřejným svazkům k účelům všeobecně prospěšným, vědeckým a humanitním ústavům. Půdy může býti užito také k jiným účelům všeobecně prospěšným.
O osobách a korporacích, kterým lze půdu přiděliti, o výměře přídělu a právech k němu a o omezeních práva vlastnického k přidělené půdě budou dána podrobnější ustanovení zvláštním zákonem.
§ 11.
Osoby, jejichž majetek tímto zákonem se zabírá, po případě jejich dědicové, mají právo, aby jim byla z majetku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2, pokud možno dle jich volby. Osobám těmto lze propustiti ze záboru i větší výměru, hledíc k tomu, jaká jest potřeba půdy na jednotlivých místech, hledíc k její jakosti a k tomu, čeho žádá účelné hospodaření, zřetel na zemědělský průmysl, zásobování měst i jinaké zřetele všeobecného blaha. Ze záboru nesmí býti propuštěno více než 500 ha půdy (§ 2).
§ 12.
Při převzetí zabraného majetku státem jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dotud sloužilo hospodaření na převzatém majetku, povinni prodati za plnou cenu poměrnou část tohoto zařízení státu.
§ 13.
Před skutečným převzetím musí býti dána výpověď osobám, které hospodaří té doby na půdě, o jejíž převzetí jde. Podrobnější ustanovení budou vydána zvláštním zákonem.
§ 14.
Je-li místní potřeba půdy naléhavá, a nestačí-li pozemky zabrané, anebo žádá-li toho obecné blaho, může pozemkový úřad vyvlastniti půdu i pod meze stanovené § 2.
§ 15.
Úkony tímto zákonem státu svěřené obstará úřad pozemkový. Úřad je podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenuje president republiky, správní výbor bude volen Národním shromážděním. Další ustanovení o tomto úřadě a jeho působnosti budou dána zvláštním zákonem. Finanční operace plynoucí z provádění tohoto zákona buďtež svěřeny veřejnoprávním ústavům úvěrním.
Pokud vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení nebude oznámeno, že pozemkový úřad zřízený podle § 15 vstoupil v činnost, vykonává úkoly pozemkového úřadu v naléhavých případech ministerstvo zemědělství.
§ 16.
Zabraný majetek jest vyšetřiti a uvésti v patrnost knihovní poznámkou, že majetek jest zabrán. I pokud tato poznámka není v knihách, nemůže se nikdo dovolávati, že beze své viny nevěděl o záboru pozemkového majetku vysloveném § 1.
Aby majetek zabraný byl řádně vyšetřen, mohou býti nařízením učiněna potřebná opatření a při tom zejména může též majitelům pozemků, nebo jejich zástupcům, být uložena povinnost ohlašovací.
§ 17.
Pokud tento zákon jinak neustanovuje, trvají posavadní práva a závazky ohledně zabraného majetku beze změny.
§ 18.
Smlouvy o zcizení, pronájem a zavazení zabraného majetku uzavřené po 28. říjnu 1918 jsou proti státu bezúčinny, nebude-li prokázáno, že šlo o jednání, kterého si vyžádalo řádné hospodaření.
Právní jednání schválená ministerstvem zemědělství ve smyslu zákona z 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, neb úřady, příslušnými podle § 4 zákona z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, jsou také naproti státu účinna i bez tohoto průkazu. Ale schválení vylouděné nepravdivými údaji není naproti státu účinno, uplatní-li pozemkový úřad do roka tuto okolnost.
Stalo-li se schválení podle odst. 2. s výhradou příští zákonné úpravy právních poměrů k půdě velkostatků, vyžaduje se schválení nové podle § 7 tohoto zákona.
§ 18 a).
(1)
Kdo smlouvu o zcizení nebo dělení zabraného majetku plní nebo plnění přijme dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí (§ 7), dopouští se přestupku a bude potrestán vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od jednoho tisíce do padesáti tisíc Kč.
(2)
Kdo rozprodává (parceluje), do rozprodeje dá nebo do rozprodeje přijme zabraný majetek zcela nebo z části dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od deseti tisíc do jednoho milionu Kč.
(3)
Kdo při jednání uvedeném v odstavci prvém a druhém spolupůsobí z důvodů zištných nebo výdělečných (§§ 5, 9 a 239 trestního zákona ze 27. května 1852, č. 117 ř. z., a hlava V. zák. čl. V. z roku 1878), dopouští se trestných činů tam uvedených a bude potrestán tresty tam stanovenými.
(4)
Pokus je i v oblasti trestního práva uherského trestný.
(5)
Náhradní trest za nedobytný trest peněžitý budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní; úhrn těchto trestů nesmí překročiti nejvyšší hranici sazby.
§ 18 b).
(1)
Dopustí-li se někdo trestných činů, uvedených v § 18 a), provozuje svou živnost, může býti v rozsudku vyřknuta také ztráta živnostenského oprávnění.
(2)
Na ztrátu živnostenského oprávnění podniku může uznati soud také tehdy, byl-li odsouzen zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán tohoto podniku.
(3)
Jde-li o obvinění zřízence, zmocněnce, zástupce nebo jiného orgánu podniku, buď užito obdobně ustanovení § 16 zákona o soudech lichevních ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n.
§ 18 c).
Jiné přestupky tohoto zákona i zákonův a nařízení provádějících trestají se politickým úřadem (administrativní vrchností policejní) pokutou do padesáti tisíc Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
§ 18 d).
Tresty peněžité a pokuty, uložené podle tohoto zákona nebo podle zákonův a nařízení provádějících, plynou do fondu zřízeného u pozemkového úřadu podle § 18 zákona z 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového).
§ 19.
Zákon tento působí ode dne vyhlášení.
§ 20.
Provedení zákona ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.,
v zastoupení ministerského předsedy a jako ministr vnitra.
Habrman v. r.,
jako ministr školství a národní osvěty a v zastoupení ministra financí a ministra obchodu.
Dr. Soukup v. r.,
jako ministr spravedlnosti a v zastoupení ministra veřejných prací a ministra Dra Hrubana.
Dr. Winter v. r.
Dr. Vrbenský v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Klofáč v. r.
Stříbrný v. r.,
jako ministr pošt a telegrafů a v zastoupení ministra zemědělství a ministra železnic. |
Zákon č. 387/1919 Sb. | Zákon č. 387/1919 Sb.
Zákon, jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. zák. a nař., o zabrání velkého majetku pozemkového.
Vyhlášeno 19. 7. 1919, datum účinnosti 19. 7. 1919, částka 82/1919
* Čl. 1. - Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplňuje se těmito ustanoveními:
* Čl. 2.
Aktuální znění od 9. 4. 1921 (108/1921 Sb.)
Čís. 387.
Zákon ze dne 11. července 1919,
jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. zák. a nař., o zabrání velkého majetku pozemkového.
Na základě usnesení Národního shromáždění nařizuje se:
Čl. 1.
Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplňuje se těmito ustanoveními:
1.
§ 7, odst. 2.: Aby zabezpečeno bylo právo státu pro případ pozdějšího převzetí pozemkového majetku bez náhrady podle § 5, odst. 2. věta 2., mohou k úřednímu souhlasu býti připojeny vhodné podmínky.
2.
§ 15, odst. 2.: Pokud vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení nebude oznámeno, že pozemkový úřad zřízený podle § 15 vstoupil v činnost, vykonává úkoly pozemkového úřadu v naléhavých případech ministerstvo zemědělství.
3.
§ 16. odst. 2.: Aby majetek zabraný byl řádně vyšetřen, mohou býti nařízením učiněna potřebná opatření a při tom zejména může též majitelům pozemků, nebo jejich zástupcům, být uložena povinnost ohlašovací.
4.
§ 18, odst. 2.: Právní jednání schválená ministerstvem zemědělství ve smyslu zákona z 9. listopadu 1918, č. 32 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, neb úřady, příslušnými podle § 4 zákona z 10. prosince 1918, č. 64 Sb. z. a n., o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, jsou také naproti státu účinna i bez tohoto průkazu. Ale schválení vylouděné nepravdivými údaji není naproti státu účinno, uplatní-li pozemkový úřad do roka tuto okolnost.
Stalo-li se schválení podle odst. 2. s výhradou příští zákonné úpravy právních poměrů k půdě velkostatků, vyžaduje se schválení nové podle § 7 tohoto zákona.
Čl. 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Habrman v. r.
Hampl v. r.
Houdek v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení ministra veř. zdravotnictví.
Stříbrný v. r.
Prášek v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Horáček v. r.
Dr. Veselý v. r.
Staněk v. r. |
Zákon č. 460/1919 Sb. | Zákon č. 460/1919 Sb.
Zákon, kterýmž se zřizuje samostatná československá státní „Vysoká škola zemědělská v Brně“.
Vyhlášeno 7. 8. 1919, datum účinnosti 7. 8. 1919, částka 93/1919
* § 1. - V Brně zřizuje se samostatná československá státní vysoká škola zemědělská o dvou odborech: hospodářském a lesnickém se čtyřletou dobou trvání studia a českou vyučovací řečí.
* § 2. - Hospodářský odbor československé vysoké školy zemědělské v Brně budiž zřízen počátkem školního roku 1919/20 ihned o 4 ročnících. Lesnické oddělení, jež prozatímně umístěno jest při zemědělském odboru české techniky v Praze, budiž počátkem školního roku 191
* § 3. - Úplná výprava vysoké školy zemědělské v Brně se všemi ústavy, zejména demonstračnim statkem, školním revírem a pokusnými poli, jakož i její konečné trvalé umístění ve vlastních účelných budovách staniž se nejdéle do konce roku 1930.
* § 4. - Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a financí, vyslechnuvši přípravný sbor pro tuto vysokou školu při něm zřízený, provedlo všechny potřebné práce přípravné a vydalo pro dobu počáteční potřebná naříz
* § 5. - Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
* § 6. - Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Aktuální znění od 7. 8. 1919
Čís. 460.
Zákon ze dne 24. července 1919,
kterýmž se zřizuje samostatná československá státní „Vysoká škola zemědělská v Brně“.
Dle usnesení Národního shromáždění se nařizuje:
§ 1.
V Brně zřizuje se samostatná československá státní vysoká škola zemědělská o dvou odborech: hospodářském a lesnickém se čtyřletou dobou trvání studia a českou vyučovací řečí.
§ 2.
Hospodářský odbor československé vysoké školy zemědělské v Brně budiž zřízen počátkem školního roku 1919/20 ihned o 4 ročnících. Lesnické oddělení, jež prozatímně umístěno jest při zemědělském odboru české techniky v Praze, budiž počátkem školního roku 1919/20 přičleněno k československé vysoké škole zemědělské v Brně s prvým, druhým a třetím ročníkem, k nimž budiž pak příštím rokem připojen ročník čtvrtý.
§ 3.
Úplná výprava vysoké školy zemědělské v Brně se všemi ústavy, zejména demonstračnim statkem, školním revírem a pokusnými poli, jakož i její konečné trvalé umístění ve vlastních účelných budovách staniž se nejdéle do konce roku 1930.
§ 4.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a financí, vyslechnuvši přípravný sbor pro tuto vysokou školu při něm zřízený, provedlo všechny potřebné práce přípravné a vydalo pro dobu počáteční potřebná nařízení.
§ 5.
Provedení tohoto zákona ukládá se vládě.
§ 6.
Zákon tento nabývá platnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Winter v. r.,
jako ministr sociální péče a v zastoupení ministrů pro zásobování lidu a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Prášek v. r.
Hampl v. r.
Habrman v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Staněk v. r.
Dr. Horáček v. r.
Dr. Veselý v. r.
Stříbrný v. r.
Dr. Heidler v. r. |
Zákon č. 621/1919 Sb. | Zákon č. 621/1919 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 8 Sb. z. a n., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Vyhlášeno 28. 11. 1919, datum účinnosti 28. 11. 1919, částka 131/1919
* Článek I. - Zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 8 Sb. z. a n., mění se a zní takto: (§ 1. — § 3.)
* Článek II.
Aktuální znění od 28. 11. 1919 (656/1919 Sb.), po opravě
Čís. 621.
Zákon ze dne 18. listopadu 1919,
kterým se mění zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 8 Sb. z. a n., jímž se zrušuje zabavení jmění pro činy velezrádné.
Článek I.
Zákon ze dne 2. listopadu 1918, č. 8 Sb. z. a n., mění se a zní takto:
§ 1.
Zrušuje se zabavení jmění, které bylo povoleno podle císařského nařízení ze dne 9. června 1915, č. 156 ř. z., a podle článku zák. XVIII z roku 1915, vyjímajíc případy, v nichž trestný čin podle zjištění pravoplatného rozsudku spáchán byl ze zištnosti.
§ 2.
Zrušení to proveďtež z úřední povinnosti soudy, které zabavení povolily. Povolí-li zabavení soud, ležící mimo obvod československého státu, příslušný jest provésti zrušení okresní soud, v jehož obvodu jest větší část zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přikázána byla správa jmění, nebo jiné opatření o jmění (opatrovnický, pozůstalostní, knihovní).
§ 3.
Zabavené jmění budiž vráceno jeho vlastníku po srážce správních nákladů, které by byl sám musil vynaložiti na řádnou správu tohoto jmění Ostatní náklady nese stát.
Článek II.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provésti jej ukládá se ministru spravedlnosti.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Veselý v. r. |
Zákon č. 76/1920 Sb. | Zákon č. 76/1920 Sb.
Zákon o inkorporaci kraje Hlučínského.
Vyhlášeno 13. 2. 1920, datum účinnosti 13. 2. 1920, částka 15/1920
* § 1. - Podle ustanovení čl. 83. mírové smlouvy, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a mezi říši Německou ve Versailles dne 28. června 1919 a nabyla mezinárodní platnosti dne 10. ledna 1920, rozšiřuje stát československý svou suverenitu na
* § 2. - Dosavadní zákony a nařízení, platné v inkorporovaném území, zůstávají v platnosti, pokud je to srovnatelno se změnou suverenity, a pokud nebudou zrušeny nebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé.
* § 3. - Zákony československé, které vyhlášeny budou ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého ode dne 1. května 1920, nabývají platnosti také pro inkorporované území, pokud neustanovují opaku. Zákony, které byly v republice Československé v platnosti ji
* § 4. - Vláda se zmocňuje, by, splní-li se podmínka, stanovená čl. 83. mírové smlouvy s Německem pro inkorporaci kraje Hlubčického, rozšířila na tento kraj suverenitu státu československého a uvedla v něm v platnost zákony Československé republiky podle obdoby ust
* § 5. - Vláda se zmocňuje, by provedla v územích inkorporovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví. O opatřeních podle tohoto zákona provedených podá vláda Národnímu shromáždění zprávu.
* § 6. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
* § 7. - Provedením zákona tohoto pověřují se všichni ministři.
Aktuální znění od 13. 2. 1920
Čís. 76.
Zákon ze dne 30. ledna 1920
o inkorporaci kraje Hlučínského.
§ 1.
Podle ustanovení čl. 83. mírové smlouvy, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a přidruženými a mezi říši Německou ve Versailles dne 28. června 1919 a nabyla mezinárodní platnosti dne 10. ledna 1920, rozšiřuje stát československý svou suverenitu na část Horního Slezska v mezích, které budou na základě uvedené mírové smlouvy a podle jejích ustanovení definitivně určeny mezinárodní komisí.
§ 2.
Dosavadní zákony a nařízení, platné v inkorporovaném území, zůstávají v platnosti, pokud je to srovnatelno se změnou suverenity, a pokud nebudou zrušeny nebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé.
§ 3.
Zákony československé, které vyhlášeny budou ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého ode dne 1. května 1920, nabývají platnosti také pro inkorporované území, pokud neustanovují opaku. Zákony, které byly v republice Československé v platnosti již před 1. květnem 1920, nebo které budou do té doby vyhlášeny ve Sbírce zákonův a nařízení státu československého, nabudou, pokud nemají ustanovení jinakého, v inkorporovaném území platnosti postupně od doby, kterouž určí v jednotlivých případech vláda republiky Československé nařízením, vyhlášených ve Sbírce zákonův a nařízení.
§ 4.
Vláda se zmocňuje, by, splní-li se podmínka, stanovená čl. 83. mírové smlouvy s Německem pro inkorporaci kraje Hlubčického, rozšířila na tento kraj suverenitu státu československého a uvedla v něm v platnost zákony Československé republiky podle obdoby ustanovení tohoto zákona.
§ 5.
Vláda se zmocňuje, by provedla v územích inkorporovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví. O opatřeních podle tohoto zákona provedených podá vláda Národnímu shromáždění zprávu.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 7.
Provedením zákona tohoto pověřují se všichni ministři.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Klofáč v. r.
Staněk v. r.
Habrman v. r.
Dr. Winter v. r.
Sonntág v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Veselý v. r.
Dr. Hodža v. r.
Hampl v. r.
Prášek v. r.
Houdek v. r.
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. |
Zákon č. 81/1920 Sb. | Zákon č. 81/1920 Sb.
Zákon, kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.)
Vyhlášeno 17. 2. 1920, datum účinnosti 17. 2. 1920, částka 16/1920
* Část I. - O přídělu. (§ 1. — § 29.)
* Část II. - O rolnických nedílech. (§ 30. — § 55.)
* Část III. - Ustanovení poplatková. (§ 56. — § 62.)
* Část IV. - Přechodná ustanovení. (§ 63. — § 63.)
* Část V. - Ustanovení závěrečná. (§ 64. — § 65.)
Aktuální znění od 17. 2. 1920
Čís. 81.
Zákon ze dne 30. ledna 1920,
kterým se vydávají po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.)
Část I.
O přídělu.
§ 1.
Zabranou a převzatou půdu, pokud jí stát sám nepodrží nebo nepoužije k účelům všeobecně prospěšným, přidělí pozemkový úřad:
1.
jednotlivcům a to malým zemědělcům, domkářům, drobným živnostníkům, zaměstnancům zemědělským i lesnickým a bezzemkům, a to zvláště legionářůmlegionářům a příslušníkům ozbrojené moci československé, jakož i pozůstalým po těch z nich, kteří padli ve válce za vlast nebo zemřeli následkem služby válečné, a válečným invalidům a pozůstalým po vojínech, kteří padli neb zemřeli následkem služby válečné;
2.
sdružením, která se skládají z osob uvedených pod číslem 1;
3.
osobám jmenovaným v §u 5 tohoto zákona;
4.
sdružením zemědělským a spotřebním (§§ 6 a 7);
5.
obcím a jiným veřejným svazům;
6.
jiným osobám právnickým, ústavům a zařízením k účelům vědeckým, lidumilným a obecně prospěšným.
§ 2.
(1)
Jednotlivcům jmenovaným v §u 1 pod č. 1. budiž půda přidělována ke zřízení samostatných podniků zemědělských, které stačí k obživě hospodáře a jeho rodiny, na kterých hospodář se svou rodinou může hospodařiti bez stálé cizí pomoci a jejichž provozování tvoří výhradné nebo aspoň hlavní povolání držitelovo a zároveň výhradný nebo aspoň hlavní pramen jeho obživy.
(2)
Ke zřízení takových usedlostí lze přiděliti půdu také tak, že svobodná půda uchazečova bude na míru usedlosti uvedenou v odstavci prvém přídělem doplněna.
(3)
Vedle toho lze zabranou půdu přiděliti jednotlivcům uvedeným v §u 1 pod číslem 1. ke stavbě vlastních rodinných obydlí, hospodářských budov, maloživnostenských provozoven, ke zřízení zahrádek při takových budovách, k nutnému rozšíření stavenišť, dvorkův a t. p., ke zřízení samostatných zahrádek a drobných podniků zemědělských, pokud půdu obdělává držitel sám, nebo s členy své rodiny a pokud výtěžek slouží k doplnění nebo zlepšení obživy jeho a jeho rodiny.
§ 3.
Půda nemůže býti přidělena uchazečům:
1.
kteří nemají státního občanství Československé republiky, leč za podmínky, že do 2 let nabudou tohoto státního občanství;
2.
kteří byli odsouzeni pro trestné činy, jejichž následkem jest ztráta volebního práva do obce, pokud tento následek trvá, pak oněm, kteří jsou mravně zvrhlí;
3.
kteří jsou tělesně nebo duševně neschopni věnovati se účelům, ke kterým se půda přiděluje, leda že by šlo o zaopatření válečných invalidův a rodina uchazečova je s to, aby nahradila nedostatek jeho způsobilosti.
§ 4.
(1)
Sdružením osob jmenovaným v §u 1 pod č. 2. lze přiděliti půdu, jestliže výhradným účelem sdružení je společné provozování zemědělství, a jestliže členové sdružení budou vesměs osobně, přímo a trvale činni při zemědělských, řemeslnických a udržovacích pracích na přidělené půdě, nebo při dozoru a správě společného podnikání a jestliže v podniku je vyloučeno rozdílení zisků z vloženého kapitálu mimo přiměřené zúročení podílů.
(2)
Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
(3)
Osoby, ze kterých se skládá takové sdružení, musí míti stejnou způsobilost, jaká se žádá na jednotlivých uchazečích v §u 3. Pozemkový úřad může ustanoviti jinak, pokud se týká osob, na které družstevní podíl přešel posloupností na případ smrti.
(4)
Osobám z družstva vystouplým může býti přidělena půda podle §§ 1 až 3.
§ 5.
(1)
K účelům bytovým lze mimo případy přídělu jednotlivcům podle §u 2, odst. 3., přiděliti půdu samosprávným svazkům veřejným, korporacím a ústavům, dále nevýdělečným sdružením (stavebním družstvům, stavebním společnostem, stavebním spolkům, nadacím a pod.), aby na ní zřídily malé byty, to jest rodinné byty o výměře nejvýše 80 m2, útulky pro svobodné, obývající nejvíce po 3 osobách v jedné oddělené místnosti, a noclehárny o společných ložnicích.
(2)
Za nevýdělečná platí jen sdružení, podle jejichž stanov dividenda členská nesmí činiti více nežli 5% splacených závodních podílův a při rozchodu členové nemohou obdržeti více nežli splacené podíly, kdežto zbytek společenského jmění určen jest pro účely obecně prospěšné.
(3)
Podmínkou jest, že malé byty mají zabírati nejméně ⅔ obyvatelné úhrnné plochy. Za úhrnnou obyvatelnou plochu platí u rodinných domků plocha používaná k účelům bytovým, při útulcích pro svobodné a společných noclehárnách plocha používaná pro účely těchto ústavů.
§ 6.
(1)
Sdružením, skádajícím se převážně z malých zemědělců, může býti půda přidělena (§ 15, odst. 2., č. 2.b) k společným zařízením pro zvelebení zemědělství a lesnictví, podporujícím jejich hospodaření, zejména pak k podpoře dobytkářství, jako na příklad k zařízení a vydržování společných chovných neb výkrmných podniků, výběhů, pastvin a t. p.
(2)
Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
§ 7.
(1)
Svépomocným sdružením spotřebitelů lze přiděliti půdu, je-li účelem sdružení vyráběti předměty obživy k vlastní spotřebě členů sdružení a jejich rodin.
(2)
Kapitál vložený členy nesmí poskytovati vyššího zisku než pravidelných úrokův a nesmí býti obchodováno s vyrobenými předměty.
(3)
Sdružení taková musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které určí pozemkový úřad.
§ 8.
Obcím a jiným veřejným svazům může býti i mimo případy § 12 přidělena zemědělská půda:
1.
aby byly jejich dosavadní zemědělské podniky doplněny na výměru, která umožňuje jejich řádné a výnosné provozování;
aby takové podniky byly zaokrouhleny nebo zajištěny;
aby byly zřízeny vlastní zemědělské podniky soužící k opatření místních potřeb, životních potřeb pro obecní ústavy a t. p.;
2.
k účelům obecně prospěšným, o které obcím nebo veřejným svazům náleží pečovati;
3.
ke společným zařízením, která slouží zemědělským a lesnickým podnikům příslušníkův obce;
4.
po případě i za tím účelem, aby jejich užívání dále propůjčovaly osobám jmenovaným v §u 1 pod č. 1.
§ 9.
(1)
Pastviny lze přidělovati obcím a sdružením zemědělským se závazkem, že přenechají jejich užívání za přiměřených podmínek v prvé řadě drobným zemědělcům. Při přídělu bude pozemkový úřad hleděti k tomu, aby z přidělených pastvin měl prospěch co největší počet osob, a může stanoviti řád pokud se týká úpravy a udržování pastvin.
(2)
Jednotlivcům lze pastviny přiděliti jen tehdy, když jejich převzetí obcemi nebo sdruženími zemědělců jest, hledíc k jejich poloze, nevhodné aneb když obec neb zemědělské sdružení přídělu se nedomáhají.
§ 10.
(1)
Půdu lesní lze podle prokázané místní potřeby a se zřetelem ke zvláštním poměrům místním přiděliti v první řadě obcím a jiným veřejným svazům. Při stanovení výměry budiž dbáno toho, aby celkový lesní majetek svou rozlohou a povahou zaručoval spořádané hospodářství ve smyslu lesních zákonů. Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu, může uložiti podmínky sledující zabezpečení spořádaného hospodaření.
(2)
Dosavadní souvislé hospodářské lesní jednotky (polesí, revíry) buďtež zpravidla zachovány, což nevylučuje, aby byly přiděleny více uchazečům jako hospodářský celek do společného vlastnictví a užívání.
(3)
Jednotlivcům lze přiděliti lesní pozemky výjimečně a v menší rozloze zejména k tomu cíli, aby byl zaokrouhlen nebo jinak doplněn a zajištěn jejich lesní i jinaký majetek, jestliže lesní půda, o kterou jde, hledíc k nepatrné její rozloze, se nehodí k hospodaření obecnímu nebo státnímu, nebo je-li ze všech nebo několika stran obklopena pozemky uchazečovými.
§ 11.
(1)
Rybníky lze přiděliti zpravidla obcím a jiným veřejným svazům a sdružením, zejména jestliže se již zabývají rybničným hospodářstvím nebo jestliže by přídělem rybničné plochy bylo zdokonaleno jejich rybničné neb zemědělské hospodářství, jakož i svépomocným sdružením zřízeným k pěstování rybničného hospodářství.
(2)
Taková sdružení musí podříditi stanovy a provozovací řád podmínkám, které jim určí pozemkový úřad.
(3)
Jednotlivcům lze přiděliti rybníky za podobných podmínek, za jakých jim lze přiděliti půdu lesní.
§ 12.
Půdu zemědělskou i jinou lze přiděliti obcím i jiným svazům veřejným, je-li půda méně hodnotná nebo vyžaduje-li její řádné využitkování takového nákladu, jaký by pravděpodobně nemohl na sebe vzíti hospodář jiný, tak na př., jde-li o pozemky ležící ladem a hodící se k zalesnění nebo ke zřízení ovocných sadů, prutníkův, o chudé pastviny, rašelinné pozemky vyžadující kultivace a t. p.
§ 13.
(1)
Průmyslové podniky, pokud nebudou přiděleny s půdou jako na př. při přídělu půdy sdružením jmenovaným v §u 1, č. 2, nebo při přídělu statků zbytkových (§ 24), přiděliti lze sdružením ku provozování zemědělského průmyslu zřízeným, zejména sdružením sloužícím k podpoře zemědělské výroby a sdružením skládajícím se z výrobců surovin, které mají býti v podniku zpracovány, nebo ze spotřebitelů. Žádá-li toho povaha věci a zejména není-li vhodných uchazečů právě jmenovaných, mohou průmyslové podniky býti přiděleny také podle obdoby ustanovení o statcích zbytkových (§ 25). Jednotlivcům lze přiděliti menší závody průmyslové (menší pily, mlýny, dílny a t. p.) zejména tehdy, nežádají-li za příděl sdružení výše uvedená, nebo nehodí-li se pro ně.
(2)
Vodní síly, neponechá-li si jejich využití stát, buďtež přiděleny zejména veřejnoprávním svazům ku provedení podnikův obecně prospěšných, sdružením zřízeným ku podporování a zvelebení výroby zemědělské, sdružením výrobců zřízeným ku zpracování surovin a jednotlivcům k provozování závodů, kterými ony síly již nyní se využitkují nebo ke zřízení závodů nových.
§ 14.
Pokud by se naskytla možnost přídělův, o jakých v hořejších ustanoveních není rozhodnuto, platí, že úřad pozemkový má postupovati tak, aby svými rozhodnutími se přiblížil co nejvíce cílům, kterých sleduje tento zákon a aby těmito rozhodnutími prospěl co nejvíce řádné výrobě a prospěchu obyvatelstva.
§ 15.
(1)
Půdu lze přiděliti do vlastnictví, do nájmu a pachtu, a může k ní býti zřízeno právo stavební podle zákona ze dne 26. dubna 1912, č. 86 ř. z.
(2)
O tom, zdali bude přidělena půda tím či oním způsobem, rozhodne úřad pozemkový podle povahy věci, přihlížeje jednak ku přání uchazečů, jednak k tomu, aby právní forma přídělu co nejlépe vyhověla účelu, o který jde. Při tom však řiď se úřad pozemkový těmito zásadami:
1.
Jednotlivcům ke zřízení soběstačných usedlostí (§ 2) budiž půda zpravidla přidělena jako rolnický nedíl. (§§ 30 a násl.)
2.
Do pachtu lze přiděliti půdu zejména:
a)
jednotlivcům, jestliže sami se domáhají pachtu se zřetelem ke svým zvláštním poměrům, běží-li o takové účely, kterým nejlépe vyhovuje pacht, jde-li o příděl půdy osobám, kterým hospodaření na půdě je jen vedlejším povoláním nebo doplňkem obživy, anebo které se pro své povolání nemohou na půdě trvale usídliti;
b)
přiděluje-li se půda sdružením ke společnému hospodaření (§ 1, č. 2), družstvům zemědělským a spotřebním (§ 1, č. 4).
3.
Do pachtu nebo nájmu budiž dána zpravidla půda v blízkosti měst a průmyslových míst, které pravděpodobně bude brzy potřebí k účelům stavebním. Nesmí býti přidělena do vlastnictví k jiným účelům než stavebním půda, která polohopisným plánem obecním jest určena k účelům stavebním.
§ 16.
Půdu přidělí úřad pozemkový co do místa, jakosti a množství tak, aby účelu přídělu bylo vyhověno co nejlépe, přihlížeje jednak k odůvodněným přáním uchazečů, jednak k tomu, aby nebyly zkráceny zájmy veřejné a oprávněné požadavky uchazečů jiných. Při tom řiď se pozemkový úřad zejména těmito zásadami:
1.
Ke zřízení rolnických nedílů přiděliti je tolik půdy, aby byly utvořeny soběstačné usedlosti, jak jsou popsány v § 2, odst. 1. Za soběstačné pokládej pozemkový úřad při rolnických usedlostech zpravidla usedlosti o 6 až 10, po případě 15 ha zemědělské půdy podle jakosti půdy a poměrů krajinných.
Úřad pozemkový přihlédne tu k půdě, která je ve vlastnictví uchazečově nebo členů jeho rodiny žijících s ním ve společné domácnosti, jakož i k půdě, na které uchazeč nebo tito členové rodiny hospodaří z jiného důvodu právního, a bude dbáti toho, aby v těchto případech přídělem nebyly tvořeny hospodářské jednotky, které neodpovídají pojmu soběstačné usedlosti.
Při tom platí, že členové rodiny uchazečovy žijící s ním ve společné domácnosti nemají samostatného nároku na příděl půdy, že však lze při přídělu slušně přihlédnouti k počtu členů rodiny žijících ve společné domácnosti a společně hospodařících, a že toto ustanovení nikterak nevylučuje, aby se ucházeli samostatně o příděl zletilí členové domácnosti, kteří si hodlají zříditi samostatnou domácnost.
2.
Sdružením uvedeným v § 1 pod č. 2 lze přiděliti nanejvýš tolik zemědělské půdy, aby na každého podílníka připadl takový podíl, jaký by podle zásad uvedených pod č. 1 naň byl připadl, kdyby se byl ucházel o půdu jako jednotlivec. Na svobodné podílníky počítati jest polovinu této výměry.
§ 17.
(1)
Vyskytne-li se více žádostí za příděl téže půdy a není-li tolik zabrané k přídělu se hodící půdy, aby bylo možno vyhověti všem žádostem, budiž při rozhodování postupováno tak, aby se dostalo nejprve na účely všeobecně prospěšné, pokud jich nelze uspokojiti snáze a beze škody přídělem půdy v obvodu jiném.
(2)
Jde-li o osoby jmenované v §u 1, budiž zvláště přihlíženo k osobám jmenovaným tamtéž pod č. 1, pokud domáhají se přídělu ke zřízení nebo rozšíření zemědělských podnikův a k osobám jmenovaným tamtéž pod č. 2.
(3)
Soutěží-li však v témže obvodu žádosti jednotlivců za příděl půdy ke zřízení nebo rozšíření zemědělských podniků se žádostmi sdružení ke společnému provozování zemědělství, budiž postupováno tak, aby přídělem půdy pro taková sdružení nebyl příliš zkracován příděl půdy pro způsobilé jednotlivce, hlavně pak ty, kteří se domáhají přídělu k rozšíření svých hospodářství na míru dostatečnou k obživě rodiny nebo převodu půdy spachtované do vlastnictví.
(4)
Soutěží-li spolu v témž obvodu žádosti jednotlivců, kterým pro nedostatek půdy nelze úplně vyhověti, budiž vzat zvláštní zřetel k přihláškám těchto uchazečů:
1.
legionářův a takových příslušníkův ozbrojené moci československé, kteří stáli jako takoví v boji s nepřítelem, zejména takových, kteří se osvědčili nebo kteří poraněním nebo útrapami válečnými utrpěli ztrátu na své výdělečné činnosti; pak pozůstalých po padlých legionáříchlegionářích a příslušnících ozbrojené moci československé. Padlým legionářůmlegionářům a padlým příslušníkům ozbrojené moci československé jsou postaveni na roveň takoví, kteří zahynuli útrapami válečnými nebo na kterých byl v zajetí vykonán rozsudek smrti pro jejich příslušenství k československým legiím.
Za legionářelegionáře se pokládají příslušníci zahraničních vojsk republiky Československé, kteří nastoupili vojenskou službu v zahraničních sborech vojenských před 28. říjnem 1918. Pozůstalými po legionáříchPozůstalými po legionářích a příslušnících ozbrojené moci československé vyrozumívají se nerozvedené manželky a manželští potomci jakož i členové rodiny, o jejichž zaopatření oni byli podle zákona povinni pečovati;
2.
válečných invalidův a pozůstalých po vojínech, kteří padli neb zemřeli následkem služby válečné;
3.
dosavadních drobných pachtýřů zabrané půdy;
4.
uchazečů, jejichž hospodářské budovy sousedí přímo s požadovaným pozemkem a to tak, že jediné požadovaným pozemkem lze uspokojiti naléhavou potřebu po rozšíření stavebního místa nebo po zřízení zahrádky, nebo že je požadovaného pozemku z jiného důvodu nutně zapotřebí, aby se usnadnilo užívání uchazečova pozemku nebo jeho budovy;
5.
vracejících se vystěhovalců, kteří jsou zemědělci.
(5)
Při tom budiž vzat zvláštní zřetel na uchazeče, kteří vykazují zvláštní způsobilost, odborné hospodářské vzdělání nebo odborný výcvik, pak k těm, kteří buď sami nebo jejichž předkové byli vlastníky požadovaného pozemku a vlastnictví beze své viny pozbyli; k těm, kteří v témž obvodu jsou usedlí nebo tamtéž hospodařili a k těm, kteří mají potřebné hospodářské zařízení. Přihlížeti jest také k zaopatření osob dosud zaměstnaných na zabrané půdě, jestliže příděl činí další jejich setrvání na půdě nemožným a jestliže o ně nebude postaráno jinak podle §u 9, odst. 2. zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař.
(6)
Soutěží-li spolu o půdu uchazeči, kteří půdu již mají, budiž za stejných jinak okolností přihlédnuto k těm, kteří mají půdu špatnější. Za stejných podmínek budiž zvláště přihlíženo k uchazečům ženatým, zejména těm, kteří mají na starosti děti, jestliže oba manželé hodlají na půdě hospodařiti společně. Ucházejí-li se o příděl osoby žijící v manželství, budiž zvláště přihlíženo k takovým, kteří se domáhají, aby byla půda přidělena oběma manželům společně.
(7)
Zásadami dosud uvedenými řiď se úřad pozemkový obdobně, soutěží-li spolu o příděl půdy sdružení uvedená v §u 1, pod č. 2.
§ 18.
(1)
Pozemkový úřad vyhotoví pro jednotlivé objekty, ze kterých se žadatelé domáhají přídělu, povšechný pracovní plán, maje na zřeteli nejen příděly té doby důvodně požadované, nýbrž i možnost přídělů v době pozdější.
(2)
Při sdělávání pracovního plánu jest hleděti k právu vlastníka zabrané půdy na propuštění části majetku ze záboru podle §u 11 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., jakož i k okolnostem, které podle téhož ustanovení činí důvodným propustiti vyšší výměru ze záboru a konečně k možnosti sáhnouti vyvlastněním na půdu nezabranou podle §u 14 téhož zákona.
§ 19.
(1)
Plán, uvedený v §u 18, budiž vybudován takovým způsobem, aby bylo zajištěno řádné hospodaření jak na půdě přidělené, tak na půdě ze záboru propuštěné a ponechané dosavadnímu vlastníku.
(2)
Aby bylo docíleno takového pořádku, bude péči úřadu pozemkového, aby učinil také potřebná opatření k ochraně trvajících práv vodních, aby, bude-li toho potřebí, nově upravil užívání vodních sil, zřídil služebnosti vodní i cestné a učinil vůbec vše, čeho vyžaduje řádné hospodaření v obvodu, o který jde.
§ 20.
Při sdělávání plánu přihlížej pozemkový úřad k tomu, aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný a aby nevzaly újmy památky přírodní, historické a umělecké. Pozemkový úřad může k tomu cíli svoliti, aby plochy, které jsou věnovány parkům, přírodním parkům, které slouží jinak k okrase krajiny, nebo jejichž účelem jest zachovati ukázku původního rázu krajinného, nebo zajistiti a ochrániti historické památky a jejich okolí s nimi úzce souvisící, vlastníku byly ponechány vedle výměry půdy, která podle §u 11 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., může býti propuštěna dosavadnímu vlastníku ze záboru, jestliže vlastník podrobí se podmínkám stanoveným pozemkovým úřadem v dohodě se zúčastněnými ministerstvy, pokud se týká přístupnosti oněch míst obecenstvu, pracovníkům vědeckým a uměleckým, nebo používání jejich k účelům lidumilným.
§ 21.
(1)
Půda budiž přidělována způsobem co nejúčelnějším a budiž pokud možno docíleno zcelení půdy v obcích, ve kterých leží zabraný majetek. Pozemkový úřad může zejména také příděl učiniti závislým na tom, že uchazeč o příděl podrobí i svůj svobodný majetek scelovacímu plánu, který úřad míní provésti.
(2)
Pokud zcelení nebude provedeno současně přídělem půdy, zavazují se ti, kterým půda se přidělí, že nebudou činiti námitek proti pozdějšímu scelení a scelovacímu plánu, a práva jim v té příčině náležející přecházejí na pozemkový úřad.
§ 22.
Podle povšechného pracovního plánu budiž vypracován podrobný rozvrh přídělů půdy, hledící k došlým přihláškám a možnosti přídělů dalších.
§ 23.
(1)
Přiděluje půdu, určí úřad pozemkový, zdali nějak a jak právo získané přídělem půdy jest omezeno a zdali nějaké a jaké povinnosti vzejdou osobě, které se půda přiděluje, a ustanoví také o právních následcích spojených s oním omezením a s nedodržením uložených povinností.
(2)
Při tom bude pozemkový úřad dbáti toho, aby zabezpečil, že přidělená půda nebude odcizena účelům, kterých příděl sleduje, a přiděluje půdu do vlastnictví bude se, pokud toho vyžaduje povaha věci, říditi obdobou ustanovení daných v druhé části o rolnických nedílech.
(3)
Jestliže omezení práva k přídělu vyslovené úřadem pozemkovým se hodí podle obecných ustanovení práva knihovního ke knihovnímu zápisu, budiž zapsáno do veřejných knih. Stane-li se tak, nemůže se nikdo dovolávati toho, že beze své viny o onom omezení nevěděl.
§ 24.
(1)
Aby byla získána půda pro příděly i tam, kde zabrané půdy je, hledíc k poptávce po ní, nedostatek, jakož aby byla upravena držba pozemková (zaokrouhlením a zajištěním hranic, rozšířením zemědělských budov hospodářských a obytných a jejich příslušenství), může pozemkový úřad za přiměřenou část půdy zabrané dohodou s účastníky směniti půdu nezabranou a podle okolnosti celé podniky zemědělské, nebude-li tím zkrácena půda, které je potřebí pro účely obecně prospěšné a pro uchazeče uvedené v §u 1, č. 1 a 2.
(2)
Ke směnám budiž užito v prvé řadě statků, které při přídělu vzniknou tím, že k řádnému využitkováni budov zřízených při dosavadních hospodářských jednotkách ponechá se při budovách takových přiměřená výměra zabraných pozemků, nebo že se k pozemkům odděleným od dosavadních hospodářských jednotek přikáží potřebné budovy (statky zbytkové).
(3)
Za podmínek výše uvedených lze vytvořiti ze zabrané půdy vhodné nové směnné podniky zemědělské.
§ 25.
Pokud zbytkové statky nebo jiné větší podniky zemědělské, jejichž dělení z důvodu hospodářské výroby není vhodno, nebudou směněny po rozumu §u 24 a pokud nebudou přiděleny osobám jmenovaným v §u 1, pod č. 2, 4 až 6, budiž hleděno k tomu, aby byly přiděleny k vytvoření odborných hospodářství uchazečům jednotlivcům, zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských.
§ 26.
(1)
Požaduje-li se příděl půdy k účelům obecně prospěšným, vyžádá si pozemkový úřad v pochybných případech dobré zdání příslušného ministerstva o tom, zdali účel, o který jde, lze pokládati za obecně prospěšný.
(2)
Požaduje-li se příděl téhož pozemku současně k různým účelům obecně prospěšným a nelze-li docíliti dohody mezi zúčastněnými ministerstvy, předloží pozemkový úřad věc vládě, aby o ní rozhodla.
§ 27.
Konečná rozhodnutí pozemkového úřadu a dohody, opatřené jeho schvalovací doložkou, rovnají se listinám vkladným.
§ 28.
(1)
Aby bylo pokud možno docíleno smírné dohody o žádostech za příděl půdy, které se týkají buď téhož zabraného objektu nebo zabrané půdy v některém místním obvodu, dále aby byla co do programu a postupu prací souvisících s přídělem půdy podporována dohoda s místními činiteli, pokud se jich ona práva dotýkají, zřídí úřad pozemkový podle okolností místní výbory jako sbory poradní.
(2)
Do těchto sborů buďtež povoláni zejména zástupci uchazečův o půdu neb sdružení zastupujících jejich zájmy, pak zástupci zúčastněných úřadů státních, místní samosprávy a odborných sdružení hospodářských.
§ 29.
(1)
Chystané provádění přídělu půdy jest uvésti vhodným způsobem v obecnou známost a budiž také náležitě vyhlášeno, kdy a kam je podávati žádosti za příděl půdy.
(2)
Bližší ustanovení o těchto věcech budou dána nařízeními.
Část II.
O rolnických nedílech.
§ 30.
(1)
Rolnické nedíly vznikají:
1.
přídělem celé usedlosti (§ 2, odst. 1.);
2.
sloučením svobodného majetku pozemkového s přídělem (§ 2, odst. 2.);
3.
tím, že svobodný majetek pozemkový bude podřízen řádu ustanovenému v této části.
(2)
Bude-li přidělena celá usedlost, nemůže býti přidělena jinak, než jako nedíl. Jde-li o příděl půdy, kterým má býti zvětšen majetek drobných zemědělců na výměru soběstačné usedlosti, rozhoduje o tom, zdali svobodný majetek má býti sloučen s přídělem v rolnický nedíl čili nic, úřad pozemkový, a bude jeho péčí, aby přípustnými prostředky tohoto sloučení dosáhl, takže podle okolností může příděl odepříti, nebude-li svobodný majetek uchazečů podroben řádu nedílovému. Svobodný rolnický majetek podřizuje řádu ustanovenému v této části úřad pozemkový po žádosti vlastníkově.
§ 31.
Že usedlost je rolnickým nedílem, budiž vyznačeno v knihách veřejných v nadpisu listu podstaty statkové. Stane-li se tak, nemůže se nikdo dovolávati toho, že beze své viny nevěděl o omezeních, kterým je podrobeno právo nedílů.
§ 32.
(1)
Na nedílech mohou mimo obyčejné služebnosti pozemkové a služebnost bytu váznouti jen dluhy rentové, počítajíc v to výměnek, a to renty dočasné, věcné i umořitelné. Jiné dluhy přípustny jsou se souhlasem pozemkového úřadu, jestliže se zřetelem na osobu věřitele nebo na podmínky úvěru značí pro dlužníka zřejmou výhodu oproti úvěru rentovému.
(2)
Jde-li o sloučení svobodného majetku s přídělem nebo o podřízení svobodného majetku řádu ustanovenému v této části, je potřebí, aby jinaké závady váznoucí na svobodném majetku než ony, které jsou uvedeny v prvém odstavci, byly přeměněny (konvertovány) na takovéto závady. O této přeměně platí ustanovení obecná, ale úřad pozemkový bude tuto přeměnu podporovati cílevědomou činností a nedá svolení ke zřízení nedílů podle §u 30, č. 2 a 3, jestliže hledíc k závadám váznoucím na svobodném majetku nebyl by vytvořen hospodářský celek života schopný.
§ 33.
(1)
Nebude-li náhrada za příděl zaplacena hotově, vázne v pořadí za veřejnými daněmi a dávkami, a to ve formě buď věčné neb umořitelné renty, na přidělené půdě a jde-li o případ uvedený v §u 30, pod č. 2, na celé usedlosti vzniklé sloučením svobodného majetku s přídělem. Renta věčná může býti kdykoliv přeměněna na rentu umořitelnou, žádá-li za to vlastník.
(2)
Rentový dluh náhradový jest zapsati do knih.
(3)
Bližší ustanovení o rentových dluzích po rozumu tohoto zákona budou dána v zákoně o převzetí zabrané půdy a náhradě za ní, po případě v zákoně zvláštním.
§ 34.
Subjektem rolnického nedílu může býti osoba jediná nebo manželé pospolu mimo případy společenství, které se podávají z §§ 48 a 49.
§ 35.
(1)
Zavazení nedílů, pokud vůbec je dopuštěno (§ 32), může se státi jen se svolením pozemkového úřadu. Rentový dluh, váznoucí na nedílu, může, pokud nejde o výměnek a případ, uvedený v § 32, odst. 1., býti zřízen jen pro veřejné ústavy úvěrní, které budou označeny vyhláškou vlády.
(2)
Bližší ustanovení o zřizování takových rentových dluhův a výjimky z odstavce 1. ustanoví pozemkový úřad.
(3)
Rentový dluh může býti zřízen jen za tím účelem, aby byly opatřeny prostředky:
1.
k zaplacení náhrady za příděl nebo ke konversi závad váznoucích na svobodném majetku, který má býti sloučen s přídělem, nebo který má býti podřízen řádu nedílovému (§ 33);
2.
ke zřízení nebo rozšíření budov hospodářských a obytných nebo k trvalému zlepšení usedlosti;
3.
k opatření nebo doplnění hospodářského inventáře;
4.
k výplatě dědických podílů nebo platův uložených posledním pořízením.
§ 36.
Na rolnické nedíly lze vésti exekuci jen vnucenou správou.
§ 37.
Rolnický nedíl nebo jeho část mohou býti zcizeny jen se svolením pozemkového úřadu a platí o tom tato ustanovení:
1.
(1) Nesvědčí-li proti tomu vážné důvody, přivolí úřad pozemkový vždycky ke zcizení celého nedílu, které má ráz anticipované posloupnosti, zejména postupuje-li se usedlost za výměnek.
(2)
Mimo tyto případy přivolí pozemkový úřad ke zcizení celého nedílu v prvých deseti letech po přídělu jen z důvodů naléhavých (choroba vlastníkova, která mu činí hospodaření nemožným a t. p.), a to jen tak, že docílená cena trhová, pokud přesahuje to, co bylo vloženo do nedílu vlastníkem, připadne státu. Při tom jest bráti slušný zřetel k vykonanému zlepšení a provedenému úmoru.
(3)
Jakmile uplyne 10 let od přídělu, může pozemkový úřad přivoliti ke zcizení z důvodu vhodnosti, ale ustanovení o vydání přebytku z trhové ceny platí i zde.
(4)
Nedíl lze zciziti jen osobě, která se zaváže, že bude sama na usedlosti hospodařiti, má k tomu potřebnou způsobilost (§ 3) a nehospodaří jako vlastník nebo z jiného důvodu na půdě větší než činí polovina nedílu v té krajině obvyklého.
2.
Úřad pozemkový svolí mimo důvody naléhavé ke zcizení podílu na rolnickém nedílu ve prospěch vlastníkova manžela (manželky).
3.
K výměně pozemků nedílových za jiné přivolí pozemkový úřad, jen zlepší-li se tím hospodaření na usedlosti, a je-li pozemek vyměněný, přihlížejíc k jeho jakosti a výměře, vhodnou náhradou za pozemek směněný.
4.
K rozdělení nedílů přivolí úřad pozemkový jen při nedílech uvedených v §u 30, pod č. 3, a jen tehdy, když nové celky s připočtením svobodného majetku osob, které se mají o nedíl poděliti, budou soběstačnými usedlostmi a budou podřízeny řádu nedílovému.
5.
Ke zcizení části nedílu přivolí úřad pozemkový z vážných důvodův a nebude-li tím ohrožena soběstačnost nedílu.
§ 38.
O propachtování nedílu a jeho částí platí obdobně § 37, avšak propachtování jednotlivých pozemků nepřesahujících úhrnem jedné pětiny celé výměry na dobu nikoliv delší šesti let, pak částečný pronájem obytných, hospodářských a jiných budov nevyžadují přivolení pozemkového úřadu. Pozemkový úřad může však smlouvy posléze uvedené zrušiti, nabude-li přesvědčení, že takovým pachtem nebo nájmem se poškozuje hospodaření na nedílu.
§ 39.
Rolnický nedíl může na případ smrti, a to jak posloupností zákonnou, tak posloupností podle posledního pořízení připadnouti jen osobě jediné (přejimateli) mimo případy, na které míří § 37, č. 4, §§ 48, 49.
§ 40.
Dojde-li na posloupnost zákonnou, ustanoví se přejimatel podle práva a pořadu zákonné posloupnosti dědické, jak jest upravena v občanském zákonníku. Z několika dědiců nastupujících v pozůstalost povoláni jsou jednotliví, pokud se schválením úřadu pozemkového se nedohodnou jinak, k převzetí nedílu takto:
1.
zpravidla náleží přednost mužským dědicům před ženskými a mezi dědici téhož pohlaví starším před mladším; při stejném stáří rozhoduje los. Příbuzní podle stupně bližší mají přednost před vzdálenějšími.
2.
Děti pokrevné mají vždy přednost před dětmi adoptovanými, manželské před nemanželskými. Děti legitimované jsou na roveň postaveny dětem manželským.
3.
Není-li tu potomků zůstavitelových, povolán buď za přejimatele statku pozůstalý manžel, pokud manželství nebylo soudně rozvedeno.
4.
(1) Z převzetí nedílu jest zpravidla vyloučena osoba:
a)
které bylo soudem odňato právo svobodné správy majetku,
b)
která pro duševní nebo tělesné vady není způsobilá na usedlosti svobodně hospodařiti,
c)
která je zjevně náchylna k marnotratnictví,
d)
které povolání nedovoluje na usedlosti samé osobně hospodařiti,
e)
která je alespoň po dvě léta nepřítomna a nedává o svém pobytu zprávy, jestliže její nepřítomnost jest spojena s takovými okolnostmi, které činí pochybným, zdali se nepřítomný v přiměřené době vrátí.
(2)
Nedostatečný věk není důvodem vylučujícím.
(3)
Rozhodnouti o tom, jsou-li tu důvody vylučující z převzetí nedílu podle lit. b) až e) čili nic, náleží úřadu pozemkovému.
5.
(1) Je-li tu více spoludědiců, ustupuje osoba určená podle čísla 1 až 3, která v době nápadu dědictví je výhradným vlastníkem rolnické usedlosti rovnající se hodnotou polovině nedílu, o který jde, nebo usedlosti ještě větší, a to nedílové nebo svobodné ostatním spoludědicům co do práva převzíti usedlost, a připadne tudíž nedíl osobě podle tohoto zákona nejbližší, leda že by se onen rozhodl odevzdati vlastní usedlost nejblíže povolanému za cenu, vyšetřenou podle zásad §u 43.
(2)
Nechce-li nikdo ze spoludědiců převzíti usedlost posléze uvedenou, pomíjí jejich právo požadovati, aby dědic povolaný ku převzetí podílu jim ustoupil.
(3)
Má-li osoba určená podle č. 1 až 3 k některé usedlosti jmenované v odst. 1. tohoto čísla jiné právo než výhradné právo vlastnické, rozhodne o jejím právu a právu ostatních spoludědiců na převzetí nedílu úřad pozemkový přihlížeje k tomu, aby zásada vyslovená v §u 16 byla porušena pokud možno nejméně.
6.
Jestliže mezi spoludědici nejsou než osoby takové, při kterých jest podle výše daných ustanovení důvod vylučující, může býti přes to jedna z nich ustanovena za přejimatele nedílu, jestliže by úřad pozemkový neuznal vhodnějším usedlost vykoupiti podle zásad vyslovených v §u 51 a nově ji přiděliti.
§ 41.
(1)
Vlastník nedílu může o něm poříditi na případ smrti, ale jen tak, že za dědice povolá mimo případy, na které míří § 37, č. 4, osobu jedinou, a to takovou, které nebrání některý z vylučujících důvodů § 40, č. 4. Rozhodnutí o tom, zdali jsou tu takové důvody vylučující, náleží úřadu pozemkovému.
(2)
Ustanovil-li zůstavitel několik dědiců, vyvolí z nich přejimatele úřad pozemkový, nedohodnou-li se sami o způsobilém přejimateli.
(3)
Ustanovil-li zůstavitel dědicem osobu nezpůsobilou, platí obdobně § 40, č. 6.
§ 42.
(1)
S nedílem připadne přejimateli příslušenství usedlosti. Co je pokládati za příslušenství, ustanovuje všeobecný zákon občanský. Náleží k němu zejména také hospodářský inventář, pokud je ho potřebí k řádnému vzdělávání usedlosti. Jestliže by zúčastnění dědici se nemohli o tom shodnouti, budiž rozsah potřebného hospodářského inventáře ustanoven soudem po výslechu znalců.
(2)
Scházelo-li by snad něco do potřebného hospodářského inventáře, nemůže proto býti vznesen nárok na náhradu ceny z ostatní pozůstalosti.
§ 43.
(1)
Při rozdělení pozůstalosti přidělí se usedlost s příslušenstvím přejimateli, jenž se stane až do výše nezadlužené hodnoty tohoto přídělu dlužníkem pozůstalosti.
(2)
Hodnotu usedlosti s příslušenstvím ustanoví úřad pozemkový podle nejlepšího uvážení tak, aby přejimatel na usedlosti mohl obstáti. Rozhoduje, může si úřad pozemkový vyžádati dobré zdání úřadů a činitelů, jací se mu zdají vhodnými a bude jeho úkolem, aby se dožádal soudu za výslech zúčastněných osob, nebo jejich zákonných zástupců.
§ 44.
Při rozdělení pozůstalého jmění budiž na místě usedlosti vzata za základ suma započtěná přejimateli podle §u 43 jako dluh. Rozdělení toto stane se mezi spoludědice, počítajíc k nim i přejimatele, podle ustanovení obecného zákoníka občanského a řízením ve věcech nesporných. Avšak rozdělení pozůstalosti budiž vždycky soudem buď vykonáno nebo mu předloženo ke schválení. V listině o rozdělení budiž vysloveno, že rozdělení pozůstalosti bylo předsevzato podle tohoto zákona.
§ 45.
Jestliže by spoludědicové mimo přejimatele nemohli býti vybyti z ostatní pozůstalosti a nemohl-li by jich přejimatel vybýti z prostředků vlastních, vyplatí jim jejich podíly rentový ústav jmenovaný v § 35, za to, že na usedlost bude vložena rentová pohledávka odpovídající vyplaceným podílům. Tyto rentové pohledávky budou rentami umořitelnými, při čemž výše umořovací kvoty bude určena nejméně tak, aby renty byly umořeny, až skončí podle počtu pravděpodobnosti přejimatelovo hospodaření na statku.
§ 46.
Jestliže bude nedíl zcizen (§ 37) do desíti let po vypořádání mezi spoludědici, musí přejimatel spoludědicům doplatiti, oč příznivým pro něho odhadem usedlosti podle §u 43 byli oni spoludědicové na svých podílech zkráceni.
§ 47.
Zásady §§ 43 a 45 platí obdobně, jestliže je posloupností dědickou povolán jediný dědic ze zákona nebo podle posledního pořízení, avšak byly mu v posledním pořízení uloženy platy vyjádřené podílem pozůstalosti nebo způsobem jinakým.
§ 48.
(1)
Jsou-li spoludědici sourozenci a jestliže povolaný přejimatel jakož i všichni nebo někteří spoludědici nebo jejich zákonní zástupci tak navrhují, může dědické vypořádání mezi nimi se svolením úřadu pozemkového býti odloženo. V tomto případě jest usedlost oněm sourozencům odevzdati do spoluvlastnictví s tím, že přejimatel může kdykoliv vykonati své právo na převzetí usedlosti.
(2)
Tím se odloží dělení pozůstalosti mezi společné přejimatele usedlosti na tak dlouho, až nápadník užije nápadnického práva.
(3)
Chce-li vystoupiti ze společenství některý jiný ze společníků nebo zemře-li jeden ze sourozenců za trvání společenství nezanechav potomstva, jsou ostatní společníci oprávněni převzíti uprázdněný podíl podle ustanovení § 43. Nepoužije-li tohoto oprávnění, nebo zanechal-li zemřelý společník potomky, dlužno přistoupiti ihned k odročenému dělení pozůstalosti.
(4)
Spoludědici, kteří nenáležejí do společenství uvedeného v prvém odstavci, buďtež vybyti ihned podle ustanovení § 45.
§ 49.
(1)
Zemře-li jeden z manželů, který je spoluvlastníkem nedílu, přikáže úřad pozemkový, pokud nepřipadne uprázdněný podíl pozůstalému manželu podle §§ 40 a 41, tento podíl přejimateli určenému podle obecných zásad jmenovaných paragrafů a dědická posloupnost v tento podíl řídí se týmiž paragrafy. Nejpozději však po smrti druhého manžela buďtež upravena práva k nedílu tak, aby se srovnávala s § 34, a může úřad pozemkový za tím účelem užíti práva vnuceného výkupu daného mu § 51.
(2)
Pozemkový úřad může pozůstalému manželu přiznati právo, aby vykoupil podíl zemřelého manžela od jeho dědiců a to i tehdy, když druhý manžel zanechal potomky, jestliže tato úprava jediné dává záruku úspěšného hospodaření na nedílu. Výkupní cena bude určena podle obdoby § 43.
§ 50.
(1)
Úřad pozemkový může ustanoviti zvláštní řád o hospodaření na nedílu, zvláště pak také co do členství v některých družstvech, ochrany památek přírodních a uměleckých, zachování krajinného rázu a krajinných zvláštností při stavbách, pojištění proti škodám a na život a t. p.
(2)
Na zachování tohoto řádu dozírá úřad pozemkový.
§ 51.
Pozemkový úřad může vykoupiti nedíly:
1.
když vlastník pozbyl vlastností, které jsou ustanoveny v § 3 za podmínky přídělu, leda že by manželka nebo jiní členové rodiny zaň na nedílu hospodařili;
2.
jestliže vlastník na nedílu trvale hospodaří špatně nebo vede nezřízený život a dává špatný příklad svému okolí;
3.
jestliže vlastník svévolně jedná proti řádu vloženému naň po rozumu § 50;
4.
jestliže vlastník na nedílu sám nehospodaří a na něm nebydlí, leda že by tu byly závažné důvody omluvné nebo přechodné závady a jestliže by o řádné hospodaření na nedílu bylo postaráno členy rodiny nebo jinak;
5.
jestliže mimo případy živelních nehod, nemocí nebo jiných mimořádných nezaviněných překážek dluhuje vlastník rentové splátky váznoucí na usedlosti za více než tři léta;
6.
jestliže vlastník soustředil ve svých rukách držbu pozemkovou tak, že půda, na které hospodaří, dosahuje aspoň dvojnásobného výměru nedílu v krajině obvyklého. V tomto případě sluší však uvážiti, zdali nejde o soustředění přechodné, které pomine vypravením potomků a t. p.;
7.
jestliže nastane toho potřeba podle ustanovení daných v §§ 40, č. 6., 41 a 49. o dědické posloupnosti v nedílech.
§ 52.
(1)
Bude-li nedíl takto vykoupen, bude dána vykoupenému náhrada a to penízem, který odpovídá tomu, co do nedílu bylo vloženo vlastníkem a jeho předchůdci. Jde-li o půdu přidělenou, rovná se tento peníz ceně, za kterou byl příděl poskytnut. Při vyměření náhrady sluší hleděti k nutným i užitečným nákladům na nedíl učiněným podle stavu v době převzetí pozemkovým úřadem, jakož s druhé strany ke zhoršení, za které vlastník odpovídá podle obecných ustanovení občanského práva.
(2)
Nebylo-li by možno docíliti dohody o ceně nákladu a výši srážek, rozhodne o tom okresní soud, v jehož obvodu nedíl leží, řízením nesporným.
§ 53.
(1)
O výkupu rozhoduje v případech § 51 č. 1. až 6. po návrhu pozemkového úřadu rozhodčí soud pozemkového úřadu. Rozhodčích soudů může býti podle potřeby zřízeno několik pro jednotlivé místní obvody. Rozhodčí soud skládá se z předsedy a jeho náměstka jmenovaných presidentem republiky z úředníků soudcovských, dále ze soudců, kteří rovněž musí náležeti stavu soudcovskému a které jmenuje ministr spravedlnosti, a z odborníků hospodářských jmenovaných pozemkovým úřadem. Soud rozhoduje v senátu, ve kterém vedle předsedy zasedá jeden člen ze stavu soudcovského a jeden odborník hospodářský.
(2)
Složení soudu a jeho jednací řád budou upraveny nařízením.
§ 54.
(1)
Proti rozhodnutím rozhodčího soudu není opravného prostředku a nález jest ihned vykonatelný.
(2)
Než dojde rozhodnutí soudu, může úřad pozemkový vymoci vnucenou správu jako prozatímní opatření.
§ 55.
(1)
K zastoupení zájmů vlastníků rolnických nedílů zřídí se při pozemkovém úřadě poradní sbor zvolený z vlastníků nedílů. Pozemkový úřad i zúčastněná ministerstva mohou do tohoto sboru vysílati zástupce z kruhů odborných.
(2)
Ustanovení o organisaci a působnosti tohoto sboru budou dána nařízením.
Část III.
Ustanovení poplatková.
§ 56.
Ustanovení o poplatcích z právních jednání, listin, spisů a úředních jednání platí, pokud tento zákon nestanoví jinak, i o právních aktech předsevzatých při přídělu zabrané půdy.
§ 57.
(1)
Příděl do vlastnictví považuje se za úplatný převod majetkový podle zákona poplatkového. Hodnota přídělu úřadem pozemkovým stanovená spolu s hodnotou převzatých plnění vedlejších jest základem pro vyměřování poplatků.
(2)
Hodnotu nedílů stanovených podle § 43 odst. 2. dlužno vzíti za základ při poplatcích z převodu nemovitostí a poplatcích dědických. Jde-li však o zcizení nedílů podle § 37, jest z doplatků spoludědicům podle §u 46 poskytnutých, zaplatiti dodatečně případný poplatek immobilární i dědický.
(3)
Propuštění podle § 11 záborového zákona nepokládá se za převod podle zákona poplatkového.
§ 58.
(1)
Od poplatku jsou osvobozeny:
1.
veškeré písemnosti (podání, přílohy, listiny, vysvědčení, protokoly a pod.), předkládané po rozumu tohoto zákona k dosažení přídělu osobami v § 1 uvedenými,
2.
směny, uvedené v §u 24, pokud hodnota směněných pozemků jest stejná.
(2)
Za příděly, jejichž hodnota (§ 57) nepřevyšuje 10.000 Kč, platí osoby v §u 1, č. 1, 2 a 3 uvedené čtvrtinu, nabyvatelé ostatní polovinu poplatku převodního z celé hodnoty přídělu. Za příděly, jejichž hodnota převyšuje 10.000 Kč, platí nabyvatelé poloviční převodní poplatek z celé hodnoty přídělu.
§ 59.
K přímému zapravování poplatků jsou povinni ti, jimž příděl se stal, více osob jest zavázáno rukou společnou a nerozdílnou.
§ 60.
Bližší ustanovení o zajištění veřejných dávek vydána budou zákonem náhradovým.
§ 61.
(1)
Při udělování souhlasu ke zcizení a dělení nemovitostí podle §u 7 záborového zákona vyměřuje a vybírá pozemkový úřad, pokud půda se propouští ze záboru, pro účely zlevnění půdy přídělové a podporování kolonisace od strany, jíž povolení bylo uděleno, 10% z hodnoty nemovitosti propuštěné. Hodnota tato stanoví se dohodou mezi pozemkovým úřadem a žadatelem. Sjednaná hodnota nemůže býti na újmu zásadám budoucího zákona o dávce z majetku. V případech zvláštního zřetele hodných může pozemkový úřad poskytnouti přiměřenou úlevu.
(2)
Při udělování souhlasu k pronájmu (propachtování) hospodářských celků a podniků hospodářského a lesnického průmyslu podle §u 7 záborového zákona vyměřuje a vybírá od strany, za schválení pronájmu žádající, pozemkový úřad k týmž účelům jednu čtvrtinu procenta z úhrnného pachtovného placeného v hotovosti.
§ 62.
Ustanovení v § 61 působí nazpět na všechna zcizení, dělení a pronájmy, ve kterých pozemkový úřad při udělování souhlasu si vyhradil právo ve jmenovaném §u uvedené.
Část IV.
Přechodná ustanovení.
§ 63.
(1)
Jestliže převzetí a příděl půdy v místech, kde jest po ní zvlášt naléhavá poptávka, vyžádá si delší doby, může pozemkový úřad, šetře ustanovení §u 11. záborového zákona, uložiti tomu, kdo na zabrané půdě hospodaří, aby přenechal osobám v § 1, č. 1. jmenovaným a sdružením těchto osob (§ 1, č. 2) do pachtu (podpachtu) přiměřenou výměru půdy za běžných pachtovních podmínek, jestliže osoby ty poskytují záruky řádného hospodaření (§§ 3 a 17 odst. 5).
(2)
Opatřením tímto nesmí býti ohroženy ani zájmy výroby na těch kterých hospodářských celcích ani osob na nich trvale zaměstnaných ani zájmy zásobování lidu.
(3)
Pachtovní doba budiž nejdéle šestiletá. Pozemkový úřad může přiděliti půdu jinak i dříve, než projde doba pachtu.
(4)
Nevyhoví-li se tomuto příkazu v stanovené lhůtě, pozemkový úřad určí podmínky pachtovní sám závazně pro obě strany. Při výběru osob vnucených pachtýřů a pozemků budiž slušně přihlíženo k zájmům obou stran.
(5)
Vnucený pachtýř jest povinen nahraditi propachtovateli užitečný náklad, který do dne převzetí byl vynaložen na pozemek k docílení nové úrody, ač-li nebude jako pachtovní podmínka dohodou stran stanoveno, že pachtýř má odevzdati pozemek při skončení pachtu ve stejném stavu, v jakém jej převzal. Nedohodnou-li se strany na náhradě takového nákladu, platí o stanovení jejím obdobně ustanovení §u 5. zák. z 30. října 1919, č. 593 Sb. zák. a nař., o ochraně drobných zemědělských pachtýřů.
(6)
Provádění těchto přechodných ustanovení může pozemkový úřad přenésti též na příslušný úřad politický. Za tím účelem mohou býti zřízeny ku podpoře politických úřadů nařízením zvláštní poradní orgány.
(7)
Pravomoc pozemkového úřadu podle těchto přechodných ustanovení trvá až do konce roku 1920 a lze ji nařízením vlády prodloužiti na další rok.
Část V.
Ustanovení závěrečná.
§ 64.
Tento zákon působí ode dne vyhlášení.
§ 65.
Provésti tento zákon ukládá se veškerému ministerstvu.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Beneš v. r.
Švehla v. r.
Sonntág v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Hodža v. r.
Habrman v. r.
Hampl v. r.
Klofáč v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Veselý v. r.
Dr. Franke v. r.
Staněk v. r.
Prášek v. r.
Houdek v. r.,
jako ministr pro zásobování lidu a v zastoupení nepřítomného ministra veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. |
Zákon č. 114/1920 Sb. | Zákon č. 114/1920 Sb.
Zákon, kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou.
Vyhlášeno 4. 3. 1920, datum účinnosti 1. 1. 1921, částka 23/1920
* § 1. - Obce Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja a Vysočany v samosprávném okresu karlínském, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice v samosprávné
* § 2. - Dnem sloučení podřizuje se celý obvod vytčený v § 1 všem zákonům a ustanovením, platným pro hlavní město Prahu, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno.
* § 3. - Veškeré jmění a statek obecní, ústavy a fondy jmenovaných obcí, pokud se týče osad, veškerá jejich práva i veškeré závazky přecházejí dnem sloučení na hlavní město Prahu, které přejímá do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence těcht
* § 4. - Sloučením obcí (osad), jmenovaných v § 1, s městem Prahou zanikají dosavadní samosprávné okresy král. vinohradský a žižkovský.
* § 5. - Též okresní silnice v obvodu ostatních připojených obcí (osad) stávají se dnem sloučení obecními silnicemi města Prahy, jež s nimi současně převezme za podmínek § 3 tohoto zákona do služeb svých i okresní cestáře, kteří pro převzaté silnice do té doby prav
* § 6. - Ostatní jmění, dluhy a závazky dosavadních samosprávných okresů karlínského a smíchovského rozdělí se mezi město Prahu a zbylé části těchto okresů podle stavu ze dne 31. prosince 1919 v tom poměru, v jakém jest předpis daňové základny pro přirážky v obcích
* § 7. - S ústavy a nemovitostmi přejímá město Praha také dosavadní pravoplatně jmenované úředníky a zřízence okresní, výhradně pro ně ustanovené, za podmínek uvedených v § 3.
* § 8. - Podle zásad, stanovených v §§ 5 až 7, upraven bude též poměr obce pražské k obcím Miličovu—Hájím, Velké Chuchli a Modřanům a k okresům, ke kterým přiděleny budou nepřipojené obce dosavadních okresů král. vinohradského a žižkovského, jakož i k okresu zbrasl
* § 9. - Zvláštní společenství obcí Prahy, Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova, založené zákonem ze dne 16. srpna 1899, č. 48 z. z. ke zřízení, vydržování a správě společné vodárny, se zrušuje; práva a závazky přecházejí na sjednocenou obec pražskou a sprá
* § 10. - Obecní dávky a poplatky budou se v obcích, jmenovaných v § 1, vybírati i po sloučení nadále podle dosavadní výměry potud, pokud na základě usnesení ústředního zastupitelstva nebudou jinak upraveny.
* § 11. - Ústřední zastupitelstvo usnese se na finančním plánu na dobu deseti let, kterým upraví se zejména postupné provádění nutných investic a postupný přechod od nynějšího nestejného zatížení poplatnictva v jednotlivých obcích (osadách) ke stejnému zatížení v bu
* § 12. - Úprava daně domovní, třídní i činžovní a potravní daně nadále zůstává prozatím beze změny.
* § 13. - Obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v § 1.
* § 14. - Organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.
* § 15. - Organisace a příslušnost soudův i zařízení knih pozemkových zůstávají až do příští zákonné úpravy beze změny.
* § 17. - Obce, které se budoucně usnesou o svém sloučení s obcí pražskou, nemohou ode dne tohoto usnesení bez jejího předchozího svolení vstupovati v žádné nové závazky, které mají jeviti účinek i po sloučení, aniž majetek obecní zcizovati nebo počet úřednictva a z
* § 18. - Zákon tento — vyjma § 13, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení zákona — nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921.
* § 19. - Provedení tohoto zákona ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí.
Aktuální znění od 27. 11. 1945 (121/1945 Sb.)
Čís. 114.
Zákon ze dne 6. února 1920,
kterým se sousední obce a osady slučují s Prahou.
§ 1.
Obce Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja a Vysočany v samosprávném okresu karlínském, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice v samosprávném okresu smíchovském, Braník, Hodkovičky, Hostivař — bez osad Miličova a Hájí —, Krč, Michle, Nusle, Podolí, Král. Vinohrady, Vršovice a Záběhlice v samosprávném okresu vinohradském, osada Malá Chuchle a část obce Modřan, zvaná Zátiší, jež se zároveň spojuje s obcí Hodkovičkami, v samosprávném okresu zbraslavském, Hrdlořezy, Malešice, Staré Strašnice a Žižkov v samosprávném okresu žižkovském vylučují se z těchto okresů a slučují se s hlavním městem Prahou v jednu obec pod společným jménem „Hlavní město Praha“.
Očíslování nových částí Prahy a úprava hranic mezi Prahou a obcemi Miličov-Háje, Velká Chuchle a Modřany provede se vládním nařízením.
§ 2.
Dnem sloučení podřizuje se celý obvod vytčený v § 1 všem zákonům a ustanovením, platným pro hlavní město Prahu, pokud v tomto zákoně není jinak stanoveno.
Zejména rozšiřuje se na celý ten obvod platnost obecního řádu ze dne 27. dubna 1850, čís. 85 z. z., stavebního řádu ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. z., a zákona ze dne 9. března 1889, č. 19 z. z., o povinném užívání jatek, se všemi pozdějšími změnami a dodatky.
Čelední řád ze dne 21. srpna 1857, č. 42 z. z., vyhlášený pro Prahu a její policejní obvod, zůstává však obmezen na dosavadní obvod.
§ 3.
Veškeré jmění a statek obecní, ústavy a fondy jmenovaných obcí, pokud se týče osad, veškerá jejich práva i veškeré závazky přecházejí dnem sloučení na hlavní město Prahu, které přejímá do svých služeb všechny pravoplatně jmenované úředníky a zřízence těchto obcí (osad) a jejich ústavův a podniků se všemi jejich nabytými právy a nároky, pokud nepřevyšují míry práv a nároků úředníkův a zřízenců stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří v den sloučení ve službách hlavního města Prahy budou ustanoveni.
Pokud však úředníkům a zřízencům obcí (osad) připojených byly do dne 30. června 1919 všeobecnou úpravou již pravoplatně přiznány požitky vyšší, budou míti na ně i nadále nárok do té doby, až bude provedena nová všeobecná celková úprava platův a požitkův úředníkův a zřízenců sjednocené obce pražské.
Tento nárok se neuznává tam, kde jde o úpravu platův a požitků jednotlivých zaměstnanců rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově.
Zaměstnancům obcí připojených, kteří mají menší požitky služební, než náležejí zaměstnancům obce pražské, budou ode dne sloučení poukazovány k výplatě tytéž požitky služební, na jaké podle způsobilosti, zaměstnání a služebních let mají nárok u obce pražské dosavadní její úředníci a zřízenci stejné neb rovnocenné kategorie.
Stejné zásady platí i pro převzetí a míru práv i nároků oněch osob, které v den sloučení požívají již od připojených obcí platů pensijních, vdovských neb jiných zaopatřovacích.
Právnickým a lékařským úředníkům připojených obcí, kteří mají potřebnou odbornou kvalifikaci a kteří dokonali aspoň 5 let v odborných službách obecních neb jiných veřejných, promíjí se průkaz o praktické zkoušce politické nebo fysikátní.
§ 4.
Sloučením obcí (osad), jmenovaných v § 1, s městem Prahou zanikají dosavadní samosprávné okresy král. vinohradský a žižkovský.
Jejich práva a povinnosti, jmění a statek — vyjma okresní silnice, ležící mimo obce (osady), jmenované v § 1 — přecházejí na město Prahu, které přejímá též jejich úředníky a zřízence za stejných podmínek, jaké stanoveny jsou pro úředníky a zřízence obecní v § 3.
Přidělení obcí (osad) dosavadních samosprávných okresů král.-vinohradského a žižkovského, které se neslučují s městem Prahou, i s okresními silnicemi, ležícími v jejich obvodu, k sousedním okresům a sídlo okresních zastupitelstev pro zbývající obce okresu karlínského a smíchovského určí se po slyšení dotčených okresních zastupitelstev a obcí vládním nařízením.
§ 5.
Též okresní silnice v obvodu ostatních připojených obcí (osad) stávají se dnem sloučení obecními silnicemi města Prahy, jež s nimi současně převezme za podmínek § 3 tohoto zákona do služeb svých i okresní cestáře, kteří pro převzaté silnice do té doby pravoplatně byli ustanoveni.
§ 6.
Ostatní jmění, dluhy a závazky dosavadních samosprávných okresů karlínského a smíchovského rozdělí se mezi město Prahu a zbylé části těchto okresů podle stavu ze dne 31. prosince 1919 v tom poměru, v jakém jest předpis daňové základny pro přirážky v obcích ku Praze připojených ku předpisu daňové základny v obcích, kteréž i nadále ve svazku oněch okresů zůstanou, podle průměru posledních tří let 1917 až 1919.
Do dne sloučení mohou okresy ty uzavírati půjčky a přejímati závazky jen za předchozího souhlasu obce pražské.
Při tom okresní ústavy a nemovitosti, ležící v připojených obcích, připadnou — nestane-li se jiná dohoda — se vším příslušenstvím výhradně obci pražské, která však za to nahradí zbytku okresu poměrnou část ceny jejich, připadající na ně podle klíče shora stanoveného, a naopak zbytku okresu zůstanou zcela nemovitosti a ústavy okresní, ležící v obcích nepřipojených, a okres ten za to nahradí poměrnou část ceny jejich, připadající na Prahu podle pravidla výše řečeného.
Cena jednotlivých předmětův ustanoví se dohodou.
Neshodnou-li se obě strany o náhradě, rozhodne zvláštní smíšená komise, jejíž předsedu jmenuje ministr vnitra, a do níž vyšlou po jednom přísedícím obec pražská a zúčastněný výbor okresní. Neshodnou-li se zástupci stran, rozhoduje o výši náhrady předseda v mezích obapolných návrhů, v jiných otázkách rozhoduje hlas, ke kterému se připojí předseda. Rozhodnutí se musí státi podle skutečného stavu z 31. prosince 1919 a podle inventární ceny z r. 1914, pokud se týče se zřetelem k nákladům, investovaným po tomto roce, po odečtení příslušné kvoty umořovací.
Podrobnosti řízení komise budou upraveny jednacím řádem, který vydá a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásí ministr vnitra.
§ 7.
S ústavy a nemovitostmi přejímá město Praha také dosavadní pravoplatně jmenované úředníky a zřízence okresní, výhradně pro ně ustanovené, za podmínek uvedených v § 3.
Z ostatních pravoplatně jmenovaných úředníkův a zřízenců těchto okresů povinna jest Praha podle dohody s dotčeným okresem převzíti za podmínek § 3 ty úředníky a zřízence, kterých okres následkem zmenšení nebude již potřebovati.
Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo vnitra.
§ 8.
Podle zásad, stanovených v §§ 5 až 7, upraven bude též poměr obce pražské k obcím Miličovu—Hájím, Velké Chuchli a Modřanům a k okresům, ke kterým přiděleny budou nepřipojené obce dosavadních okresů král. vinohradského a žižkovského, jakož i k okresu zbraslavskému.
§ 9.
Zvláštní společenství obcí Prahy, Karlína, Smíchova, Král. Vinohradů a Žižkova, založené zákonem ze dne 16. srpna 1899, č. 48 z. z. ke zřízení, vydržování a správě společné vodárny, se zrušuje; práva a závazky přecházejí na sjednocenou obec pražskou a správa na její zastupitelstvo a radu.
§ 10.
Obecní dávky a poplatky budou se v obcích, jmenovaných v § 1, vybírati i po sloučení nadále podle dosavadní výměry potud, pokud na základě usnesení ústředního zastupitelstva nebudou jinak upraveny.
Též obecní přirážky k daním státním mohou podle usnesení ústředního zastupitelstva se schválením ministerstva financí býti vybírány v jednotlivých částech města, které tvořily dosud samostatné obce, i nadále nestejnou výší.
Pokud se ústřední zastupitelstvo obecní se schválením ministerstva financí jinak neusnese, budou přirážky obecní a okresní, vybírané v obcích nově připojených poslední rok před sloučením, vybírány dosavadní výší nadále na účet sjednocené obce pražské.
§ 11.
Ústřední zastupitelstvo usnese se na finančním plánu na dobu deseti let, kterým upraví se zejména postupné provádění nutných investic a postupný přechod od nynějšího nestejného zatížení poplatnictva v jednotlivých obcích (osadách) ke stejnému zatížení v budoucnosti.
Plán tento, po případě jeho pozdější změny nebo doplňky, vyžadují schválení ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem vnitra a jsou závazny pro každoroční rozpočet obce pražské.
Ministerstvo financí vykonávati bude dohled na provádění tohoto plánu.
§ 12.
Úprava daně domovní, třídní i činžovní a potravní daně nadále zůstává prozatím beze změny.
§ 13.
Obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v § 1.
Kdy v jednotlivých částech obce, nepojatých dosud do policejního obvodu, bude zahájena působnost policejního ředitelství, vyhlásí ministr vnitra ve Sbírce zákonův a nařízení.
Ministr vnitra může policejní obvod rozšířiti i na další sousední obce, souhlasí-li dotčená obec s tímto rozšířením.
Proti vůli obce, jíž se týče, může býti policejní obvod rozšířen vládním nařízením.
§ 14.
Organisace a příslušnost úřadů politických, školských, finančních a berních zůstává zatím beze změny.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením učinila opatření, nutná k zabezpečení jednotnosti veřejné správy v celé obci.
§ 15.
Organisace a příslušnost soudův i zařízení knih pozemkových zůstávají až do příští zákonné úpravy beze změny.
§ 17.
Obce, které se budoucně usnesou o svém sloučení s obcí pražskou, nemohou ode dne tohoto usnesení bez jejího předchozího svolení vstupovati v žádné nové závazky, které mají jeviti účinek i po sloučení, aniž majetek obecní zcizovati nebo počet úřednictva a zřízenectva a jeho požitky zvyšovati.
Usnesení tomu odporující jsou neplatná.
§ 18.
Zákon tento — vyjma § 13, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení zákona — nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921.
§ 19.
Provedení tohoto zákona ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r. |
Zákon č. 123/1920 Sb. | Zákon č. 123/1920 Sb.
Zákon, kterým vydává se řád volení do poslanecké sněmovny.
Vyhlášeno 6. 3. 1920, datum účinnosti 6. 3. 1920, částka 27/1920
* Článek I. - Území Československé republiky rozděluje se pro volby do poslanecké sněmovny v tyto volební kraje:
* Článek II. - Prvé volby poslanecké sněmovny budou se konati s vyloučením volebních krajů dvacátého druhého a dvacátého třetího, jakož i s vyloučením okresu hlučínského ve volebním kraji čtrnáctém, Vitorazska ve volebním kraji devátém, území Valčic ve volebním kraji tři
* Článek III.
* HLAVA PRVNÍ. - O právu volebním a volitelnosti. (§ 1. — § 6.)
* HLAVA DRUHÁ. - Volební komise. (§ 7. — § 14.)
* HLAVA TŘETÍ. - O přípravném řízení volebním. (§ 15. — § 30.)
* HLAVA ČTVRTÁ. - Volba. (§ 31. — § 42.)
* HLAVA PÁTÁ. - O zjištění a prohlášení výsledku volby (§ 43. — § 57.)
* HLAVA ŠESTÁ. - Ustanovení trestní. (§ 58. — § 58.)
* HLAVA SEDMÁ. - Ustanovení všeobecná. (§ 59. — § 64.)
Aktuální znění od 6. 3. 1920 (244/1920 Sb.), po opravě
Čís. 123.
Zákon ze dne 29. února 1920,
kterým vydává se řád volení do poslanecké sněmovny.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Území Československé republiky rozděluje se pro volby do poslanecké sněmovny v tyto volební kraje:
Volební kraj prvý
se sídlem krajské volební komise v Praze; volební kraj tvoří hlavní město Praha a soudní okresy:
Bechyně, Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem, Brod Český, Brod Německý, Čáslav, Dobříš, Habry, Hora Kutná, Hořovice, Humpolec, Chotěboř, Janovice Uhlířské, Jílové, Kamenice nad Lipou, Karlín, Kolín, Kostelec nad Černými Lesy, Kouřim, Kralovice Dolní, Ledeč, Milévsko, Mirovice, Neveklov, Nusle, Pacov, Pelhřimov, Počátky, Polná, Příbram, Přibyslav, Říčany, Sedlčany, Sedlec, Smíchov, Soběslav, Štoky, Tábor, Vinohrady Královské, Vlašim, Votice, Vožice Mladá, Vršovice, Zbraslav, Žižkov.
Prvý volební kraj volí poslanců| 45
---|---
Volební kraj druhý
se sídlem krajské volební komise v Pardubicích; volební kraj tvoří soudní okresy:
Hlinsko, Holice, Chrudim, Kostelec nad Orlicí, Králíky, Landškroun, Litomyšl, Mýto Vysoké, Nasavrky, Pardubice, Polička, Přelouč, Skuteč, Ústí nad Orlicí, Žamberk.
Druhý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj třetí
se sídlem krajské volební komise v Hradci Králové; volební kraj tvoří soudní okresy:
Broumov, Bydžov Nový, Dvůr Králové, Hořice, Hostinné, Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Jaroměř, Maršov, Náchod, Nechanice, Nové Město nad Metují, Opočno, Police, Rokytnice, Rychnov nad Kněžnou, Skalice Česká, Teplice, Trutnov, Úpice, Žacléř.
Třetí volební kraj volí poslanců| 12
---|---
Volební kraj čtvrtý
se sídlem krajské volební komise v Mladé Boleslavi; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bělá pod Bezdězem, Benátky Nové, Boleslav Mladá, Brod Železný, Dub Český, Fridland, Hradiště Mnichovo, Jablonec, Jičín, Jilemnice, Libáň, Liberec, Lomnice nad Popelkou, Mělník, Městec Králové, Nové Město pod Smrky, Nymburk, Paka Nová, Poděbrady, Roketnice, Semily, Sobotka, Tanvald, Turnov, Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou.
Čtvrtý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj pátý
se sídlem krajské volební komise v České Lípě; volební kraj tvoří okresy:
Benešov, Bor, Cvikov, Děčín, Dubá, Haňšpach, Chabařovice, Chrastava, Jablonné Německé, Kamenice Česká, Lípa Česká, Litoměřice, Mimoň, Ouštěk, Rumburk, Štětí, Šluknov, Ústí nad Labem, Warnsdorf.
Pátý volební kraj volí poslanců| 13
---|---
Volební kraj šestý
se sídlem krajské volební komise v Lounech; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bastiánperk, Bílina, Duchcov, Hora Sv. Kateřiny, Chomůtov, Jirkov, Kralupy, Kladno, Křivoklát, Libochovice, Litvínov Horní, Louny, Lovosice, Most, Postoloprty, Rakovník, Roudnice, Slaný, Strašecí Nové, Teplice, Unhošť, Velvary, Žatec.
Šestý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj sedmý
se sídlem krajské volební komise v Karlových Varech; volební kraj tvoří soudní okresy:
Aš, Bečov, Blatno, Bochov, Cheb, Doupov, Falknov, Jáchymov, Jesenice, Kadaň, Karlovy Vary, Kynžvart, Kraslice, Loket, Neydek, Podbořany, Přísečnice, Vejprty, Vildštejn, Žlutice.
Sedmý volební kraj volí poslanců| 12
---|---
Volební kraj osmý
se sídlem krajské volební komise v Plzni; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bezdružice, Blatná, Blovice, Březnice, Dobřany, Domažlice, Hartmanice, Hory Kašperské, Horšův Týn, Hostouň, Kdýně Nová, Klatovy, Kralovice, Manětín, Marianské Lázně, Nepomuky, Nýrsko, Planá, Plánice, Plzeň, Přeštice, Přimda, Rokycany, Ronšperk, Stodo, Stříbro, Sušice, Tachov, Teplá, Touškov, Zbiroh.
Osmý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj devátý
se sídlem krajské volební komise v Čes. Budějovicích; volební kraj tvoří soudní okresy:
Brod Vyšší, Budějovice České, Bystřice Nová, Hluboká, Horažďovice, Hradec Jindřichův, Hrady Nové, Chvalšiny, Kaplice, Krumlov, Lišov, Lomnice nad Lužnicí, Netolice, Písek, Planá Horní, Prachatice, Strakonice, Sviny Trhové, Třeboň, Týn nad Vltavou, Veselí nad Lužnicí, Vimperk, Vodňany, Volary, Volyně, Vitorazsko.
Devátý volební kraj volí poslanců| 13
---|---
Volební kraj desátý
se sídlem krajské volební komise v Jihlavě; volební kraj tvoří soudní okresy:
Budějovice Moravské, Byteš Velká, Dačice, Hrotovice, Jaroslavice, Jemnice, Jihlava, Krumlov Moravský, Meziříčí Velké, Mikulov, Náměšť, Slavonice, Telč, Třebíč, Třešť, Vranov, Znojmo.
Desátý volební kraj volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj jedenáctý
se sídlem krajské volební komise v Brně; volební kraj tvoří soudní okresy:
Blansko, Boskovice, Brno město, Brno okres, Bučovice, Bystřice nad Pernštýnem, Hustopeč, Ivančice, Jevíčko, Klobouky u Brna, Kunštát, Mor. Třebová, Nové Město, Pohořelice, Slavkov, Svitavy, Tišnov, Vyškov, Žďár, Židlochovice.
Jedenáctý volební kraj volí poslanců| 16
---|---
Volební kraj dvanáctý
se sídlem krajské volební komise v Olomouci; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bruntál, Bystřice pod Hostýnem, Dvorec, Frývaldov, Javorník, Jindřichov, Holešov, Kojetín, Konice, Kroměříž, Libava Město, Lipník, Litovel, Mohelnice, Olomouc, Plumlov, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Staré Město, Šilperk, Šternberk, Šumperk, Unčov, Vidnava, Visenberk, Zdounky, Zábřeh.
Dvanáctý volební kraj volí poslanců| 17
---|---
Volební kraj třináctý
se sídlem krajské volební komise v Uherském Hradišti; volební kraj tvoří soudní okresy:
Bojkovice, Brod Uherský, Břeclava s územím Valčic, Hodonín, Hradiště Uherské, Kyjov, Klobuky Valašské, Napajedla, Ostroh Uherský, Strážnice, Vizovice, Ždánice.
Třináctý volební kraj volí poslanců| 8
---|---
Volební kraj čtrnáctý
se sídlem krajské volební komise v Moravské Ostravě; volební kraj tvoří soudní okresy:
Albrechtice, Benešov, Bilovec, Cukmantl, Frenštát, Fulnek, Hlučín, Hranice, Nový Jičín, Krnov, Klimkovice, Meziříčí Valašské, Místek, Odry, Ostrava Moravská, Opava, Osoblaha, Příbor, Rožnov, Vítkov, Vrbno, Vsetín.
Čtrnáctý volební kraj volí poslanců| 14
---|---
Volební kraj patnáctý
se sídlem krajské volební komise v Trnavě; volební kraj tvoří:
ze župy bratislavské:
okres trnavský,
okres bratislavský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje;
okres senecký mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje;
z okresu galantského obce: Barakon, Gáň, Hody, Nebojsa, Pustý Fedýmeš a Streda nad Váhem;
města Modra, Pezinok, Svatý Jur a Trnava;
ze župy nitranské:
okres hlohovský,
okres myjavský,
okres nitranský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres novozámecký mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres pišťanský,
okres povážsko-novoměstský,
okres senický,
okres skalický,
okres šalanský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
okres topolčianský,
město Skalica.
Patnáctý volební kraj volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj šestnáctý
se sídlem krajské volební komise v Nových Zámcích tvoří:
ze župy bratislavské:
z okresu bratislavského obce: Hochštettno, Zohor, Stupava, Pajštún, Mást, Bystrica, Devínská Nová Ves, Lamač, Mariatál, Dubravka, Karldorf, Petržalka, Devín, Oberufer, Ivanka a Farna, Švajnsbach, Vajnory, Slovenský Hrob a Horvatský Hrob,
okres dunajsko-stredanský,
okres galantský mimo obce, které patří do patnáctého volebního kraje,
okres malacký,
z okresu seneckého obce: Německý Hrob, Réta, Boldogfa, Senec, Německý Biel, Maďarský Biel, Toroň, Zonc, Dunajská Nová Ves, Šáp, Eďházfa, Péntekšúr, Heďšúr, Borša, Jánošháza,
okres šamorínský,
město Bratislava,
ze župy nitranské:
z okresu nitranského obce: Velký Cytín, Čahynce, Velké Hyndice, Babindol, Velká Ves, Bránč, Pogranice, Gest, Hrnčiarovce, Čitáry, Koleňany, Žírany, Gímeš, Badice, Mehenice, Výčapy-Opátovce, Lajošová, Jágerség;
z okresu novozámeckého obce: Tardošked, Andod, Velký Kýr a Dyčka;
z okresu šalanského obce: Kiraľfa, Dlhá, Veča, Králová, Šaly, Tornok, Šok, Selovce, Farkašd, Neďed.
města Nitra a Nové Zámky.
Všechny obce bývalé župy rábské.
Z komárňanské župy:
okres žitnoostrovský,
okres udvardský mimo obce, které patří do osmnáctého volebního kraje.
Z tekovské župy:
z okresu vrábelského obce: Aha, Mochovce, Čifáre, Tildince, Töhöl, Lüle, Iňa, Beša, Pozba, Horný Pial, Baráčka, Fajkürt, Bešeňov,
okres levický mimo obce náležející do osmnáctého volebního kraje,
z okresu zlatomoravského obec Ledec,
město Levice,
ze župy ostřihomské okres parkaňský.
Ze župy honťanské:
k republice náležející část okresu sobského,
k republice náležející část okresu mikolského,
z okresu bátovského obce: Malý Kiar, Varšany, Bor.
z okresu šahianského obce: Sazdovce, Vyška, Pereslany, Dolné Semerovce, Horné Semerovce, Hokovce, Hrkovce, Slatina, Horváty, Tompa, Malý Tur, Stredný Tur, Horný Tur, Pláštovce, Šahy, Tešmag,
okres nekíjský mimo obce: Dolné Príbelce, Horné Príbelce, Dolné Plachtince, Prostredné Plachtince, Horné Plachtince, Opava, Príklek, Čelovce, Záhorie, Hrušov.
Šestnáctý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj sedmnáctý
se sídlem krajské volební komise v Turčanském Svatém Martině tvoří:
Ze župy nitranské:
okres prievidzský,
okres žabokrecký,
župa trenčianská,
„ turčianská,
„ oravská.
Sedmnáctý volební kraj volí poslanců| 11
---|---
Volební kraj osmnáctý
se sídlem krajské volební komise v Báňské Bystřici tvoří:
Honťanská župa mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
ze župy komárňanské obce: Baromlak, Cahovce, Jásová a Semer,
města Báňská Štiavnice a Belá,
ze župy tekovské:
okres zlatomoravský mimo obec Ledec,
„ oslanský,
„ svatokřížský,
„ vrábelský mimo obce, které patří do šestnáctého volebního kraje,
z okresu levického obce: Rybník, Tlmoč, Velké Kosmálovce, Starý Tekov, Klačany, Čajkov, Šalmoš, Opátovce, Hronská Nová Ves, Kosihy, Podlužany,
města Kremnica a Nová Baňa,
župa zvolenská.
Osmnáctý volební kraj volí poslanců| 7
---|---
Volební kraj devatenáctý
se sídlem krajské volební komise v Liptovském Svatém Mikuláši tvoří:
župa liptovská,
župa spišská mimo obce, které patří do dvacátého volebního kraje,
župa gemerská mimo obce, které patří do dvacátého volebního kraje.
Devatenáctý volební kraj volí poslanců| 6
---|---
Volební kraj dvacátý
se sídlem krajské volební komise v Košicích tvoří:
župa novohradská;
ze župy gemerské:
z okresu rimavsko-sobotského obce: Ožďany, Hedmeg, Tomášovce, Záhorie, Dolná Pokoradz,
okres siačský vyjímaje obce: Budikovany, Drienčany, Hostišovce, Melegheď,
z okresu revúcského obce: Mikolčany, Hucince, Licince,
okres tornalský,
obce bývalého okresu pútnického,
z okresu rožňavského obce: Barka, Lúčka, Kováčvágáš, Drnava, Lipovník, Krásna Horka-Podhradie, Jóles, Čučma, Nadabula, Rudník, Kerešovce, Brzotýn, Štítník, Kunová Teplica, Paškovce, Solovce, Vigtelka, Silice, Plešivec, Borzova, Krásna Horka, Dlhá Lúka,
města Dobšina, Rimavská Sobota a Rožňava,
ze župy abanovohradské:
okres turňanský,
okres moldavský mimo obce Novočany, Rudno, Paňovce,
z okresu košického obce: Keňhec, Miglec, Sina, Velká Ida,
město Košice.
Ze župy zemplinské:
z okresu novomeského obce: Malá Torona, Syrnek, Čerhanov, Zemplín, Velká Bara, Malá Bara, Ladmovce, Seleška, Bodrogseg, Bodrocká Streda, Imreg,
z okresu sečovského obec Hardiča,
okres helmecký,
z okresu michalovského obce: Drahňov, Hedi, Malá Raška, Velká Raška, Oborín,
ze župy spišské:
z okresu starolubovenského obce: Podolínec, Lomnička, Hopgart,
okres kežmarský mimo obce: Javorina, Křížová Ves, Malý Slavkov, Krig, Landok, Jurské, Slovenská Ves a Ždiar,
z okresu levočského: Ruskinovce,
z okresu spišsko-sobotského: Nová Lesná, Milbach, Velký Slavkov, Matejovce, Spišská Sobota, Stráža, Velká,
z okresu novoveského obec Vondrišel,
z okresu gelnického obce: Švedliar, Mníšek, Smolnická Huť, Smolník, Krompachy, Dol. Slovinky,
města: Gelnica, Kežmarok, Levoča, Ľubica, Poprad, Nová Ves, Spišská Belá, Spišské Vlachy a Spišské Podhradie,
ze župy užhorodské:
okres kapušanský mimo obce: Vysoká, Pavlovce, Tegeňa, Malá Seretva, Velká Seretva, Palín, Kraška, Senná, Rebrín,
z okresu užhorodského obce: Tarnovce, Bodfalu, Šišlovce, Koncház, Minaj, Ketergín.
Dvacátý volební kraj volí poslanců| 7
---|---
Volební kraj dvacátý prvý
se sídlem krajské volební komise v Prešově tvoří:
župa šarišská,
župa abanovohradská, zemplinská a užhorodská mimo obce, které náležejí do volebního kraje dvacátého, až po hranici autonomního území Podkarpatské Rusi.
Volební kraj dvacátý prvý volí poslanců| 10
---|---
Volební kraj dvacátý druhý
se sídlem krajské volební komise v Těšíně tvoří soudní okresy:
Bílsko, Bohumín, Frýdek, Frýštát, Jablunkov, Ostrava Slezská, Skočov, Strumeň, Těšín.
Volební kraj dvacátý druhý volí poslanců| 9
---|---
Volební kraj dvacátý třetí
se sídlem krajské volební komise v Užhorodě tvoří území Podkarpatské Rusi a volí tento volební kraj poslanců| 9
---|---
Článek II.
Prvé volby poslanecké sněmovny budou se konati s vyloučením volebních krajů dvacátého druhého a dvacátého třetího, jakož i s vyloučením okresu hlučínského ve volebním kraji čtrnáctém, Vitorazska ve volebním kraji devátém, území Valčic ve volebním kraji třináctém a s vyloučením území plebiscitu ve Spiši a Oravě.
Druhé a třetí skrutinium provede se při těchto prvých volbách bez ohledu na volby v těchto územích.
Při prvých volbách bude voliti volební kraj čtrnáctý poslanců toliko 13.
Území z prvých voleb vyloučená zvolí dodatečně na první volební období poslance způsobem, který upraví se cestou nařizovací.
Vláda učiní opatření pro volbu legionářů a přikáže pravoplatně případné přebytečné mandáty některému z volebních krajů.
Článek III.
Předseda reklamační komise je povinen z moci úřední škrtnouti ze stálých voličských seznamů osoby, které nejsou státními občany československými. Tato pravomoc pomíjí 31. prosincem 1920.
HLAVA PRVNÍ.
O právu volebním a volitelnosti.
I.
O právu volebním.
§ 1.
Právo voliti poslance přísluší všem státním občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří v den vyložení seznamů voličských překročili 21. rok věku svého, mají bydliště v některé obci Československé republiky aspoň tři měsíce, počítajíc zpět ode dne vyložení voličských seznamů, a kteří nejsou tímto zákonem výslovně vyloučeni z práva voliti.
Doba ztrávená ve vojenské službě, při válečných úkonech nebo v zajetí nepřetrhuje bydlení.
Pro vojíny podmínka tříměsíčního bydliště neplatí (§ 4).
§ 2.
Z práva voliti jsou vyloučeni, kdož jsou vyloučeni ze zápisu do stálých seznamů voličských (§ 3 zák. z 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n.).
§ 3.
Předloží-li se obvodní volební komisi úřední doklad o tom, že volič, zapsaný do voličských seznamů, v den volby není státním občanem, anebo jest vyloučen z práva voliti podle ustanovení § 3, č. 1, 3 a 4 zákona o stálých seznamech voličských, aneb rozhodnutí volebního soudu, že občan neprávem do voličských seznamů byl zapsán, nesmí býti připuštěn k hlasování (§ 39).
§ 4.
Každý občan má volební právo jen v jediné obci a vykonává je osobně.
Vojíni mají právo volební v obci, ve které jsou službou přikázáni v den vyložení voličských seznamů.
II.
O volitelnosti.
§ 5.
Za poslance mohou býti voleni státní občané Československé republiky, bez rozdílu pohlaví, kteří v den volby dokonali 30 roků věku svého, jsou aspoň tři léta státními občany Československé republiky, a kteří nejsou podle § 2 vyloučeni z práva voliti.
Pro volby, které se vykonají do 31. prosince 1924, neplatí podmínka o tříletém státním občanství.
III.
Povinnost voliti.
§ 6.
Každý volič jest povinen volby se zúčastniti. Od této povinnosti jsou osvobozeny osoby, které:
a)
jsou starší než 70 let, nebo
b)
pro nemoc nebo vadu tělesnou nemohou se dostaviti do místnosti volební,
c)
pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou včas přijíti k volbě,
d)
jsou v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km,
e)
jsou zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.
Zaměstnavatel jest povinen upraviti v den volby službu tak, aby se zaměstnanci mohli volby zúčastniti.
Rovněž vojenská služba budiž v den volby upravena takovým způsobem, aby, pokud služební poměry to dovolují, i vojínové, kteří mimo místo služební mají právo volební, mohli toto právo vykonati.
HLAVA DRUHÁ.
Volební komise.
§ 7.
Ku provedení voleb jsou povolány:
1.
Místní komise (§ 8).
2.
Obvodní volební komise (§ 9).
3.
Krajská volební komise (§ 10).
4.
Ústřední volební komise (§ 11).
§ 8.
Místní komise.
Místní komise, která podle zákona o stálých voličských seznamech ze dne 19. prosince 1919, čís. 663 Sb. z. a n., sestavuje voličské seznamy, dohlíží vůbec k tomu, aby obecní úřad šetřil ustanovení daných pro řízení volební.
§ 9.
Obvodní volební komise.
Obvodní volební komise řídí volbu v obcích.
Pro každou volební místnost zřídí se obvodní volební komise.
Členy jejími jsou zástupcové volebních stran, a to za každou stranu po jednom zástupci a jednom náhradníku; jsou-li jen dvě nebo tři volební strany, po dvou členech a dvou náhradnících.
Zmocněnec volební strany (§ 22, čís. 3) jmenuje zástupce své strany a jeho náhradníka, které ohlásí aspoň čtrnáct dnů přede dnem volby u politického úřadu, jemuž přísluší přímý dozor v obci.
Nejmenuje-li některá strana včas svých zástupců, může jmenovati politický úřad sám členy a náhradníky za tuto stranu.
V obcích, kde práce konceptní obstarává zvláštní úředník, jest tento úředník dalším členem komise s hlasem poradním a zapisovatelem. Je-li potřebí dalších pomocných sil, dodá je obec; nestane-li se tak, učiní vhodné opatření předseda volební komise na vrub obce.
Komise volí za předsednictví svého nejstaršího člena před zahájením volby ze sebe předsedu a místopředsedu většinou hlasů; nebylo-li dosaženo většiny, rozhoduje los.
Předseda a místopředseda nesmějí náležeti téže straně, leč by byli jmenováni toliko zástupcové jedné strany.
§ 10.
Krajská volební komise.
Krajská volební komise jest povolána, aby upravila kandidátní listiny (§ 25) a provedla prvé skrutinium (§ 46).
Předsedu a jeho zástupce jmenuje ministr vnitra. Členy jsou zmocněnci volebních stran (§ 22, čís. 3). Je-li volebních stran více nežli 10, jmenuje ministr vnitra 10 až 12 členů a tolikéž náhradníků ze zmocněnců volebních stran a jejich náhradníků. Zmocněnci stran, kteří nebyli jmenováni členy, mají právo účastniti se schůzí komise s hlasem poradním a buďtež do schůzí zváni.
§ 11.
Ústřední volební komise.
Ku provedení druhého a třetího skrutinia jest určena 12členná ústřední volební komise při ministerstvu vnitra.
Předsedou její jest úředník, ministrem vnitra určený.
Každá strana, která ohlásila platnou kandidátní listinu, navrhne ministerstvu vnitra jednoho člena a jednoho náhradníka aspoň čtrnácte dnů přede dnem volby. Z navržených jmenuje ministr vnitra členy komise. Ostatní mohou jako důvěrníci býti přítomni, nemají však práva do jednání komise zasahovati. Za každou stranu smí býti přítomna jen jedna osoba, buď jako člen nebo jako důvěrník.
§ 12.
Kdo může býti členem komise.
Členem komisí, v §§ 9 až 11 uvedených, může býti občan, který má podmínky práva volebního a není z práva voliti vyloučen, byť i neměl bydliště v obci, v níž komise jest zřízena.
Kandidáti nemohou býti členy těchto komisí.
Týž občan může býti členem dvou nebo několika komisí.
§ 13.
Jak se komise usnášejí.
Komise v §§ 9 až 11 jmenované mohou se platně usnášeti za přítomnosti jakéhokoli počtu členů.
Rozhodují nadpoloviční většinou hlasů; předseda hlasuje toliko, je-li počet hlasů stejný.
§ 14.
Společné komise pro volby do poslanecké sněmovny a senátu.
Konají-li se volby do poslanecké sněmovny nejpozději do 4 neděl po dni, kdy se konaly volby do senátu, jsou obvodní volební komise a ústřední volební komise, které prováděly volby do senátu, také povolány prováděti volby do poslanecké sněmovny. Členy těchto komisí nesmějí však býti zástupcové stran, které neohlásily platných kandidátních listin pro volby do poslanecké sněmovny, naopak buďtež komise ty doplněny zástupci stran, které nekandidovaly do senátu, avšak ohlásily platné kandidátní listiny pro volby do poslanecké sněmovny; při tom sluší užíti předpisů §§ 9 a 11.
Vyjma případ prvého odstavce nutno ustaviti nově obvodní volební komise i ústřední volební komisi.
HLAVA TŘETÍ.
O přípravném řízení volebním.
§ 15.
Rozepsání voleb. Vyhláška.
Ministerstvo vnitra rozepíše volbu tak, aby přípravy k volbě včas mohly býti skončeny.
Volba se vyhlásí v úředních listech, dále v každé obci vyhláškami na veřejných místech po dobu 14 dnů, jakož i jinakým způsobem v místě obvyklým. Tvoří-li obec několik osad, budiž volba vyhlášena také ve všech osadách.
Vyhláška v úředním listě musí obsahovati den, v který se volba koná, den, kdy voličské seznamy ve všech obcích musí býti vyloženy, jakož i vyzvání, aby strany do zákonných lhůt navrhly zástupce do komisí.
Vyhláška v obci musí obsahovati den volby a počet poslanců, kteří mají v příslušném volebním kraji býti voleni, vyzvání, aby strany do lhůt zákonných navrhly své zástupce do komisí (§§ 9 až 11), jakož i počet těchto komisí, dobu a místo, kdy a kde jest možno nahlížeti do voličských seznamů, lhůtu a místo ku předložení kandidátních listin s udáním kalendářního dne, a ustanovení o formě a obsahu kandidátních listin.
§ 16.
Stálé seznamy voličské.
Volby vykonají se podle stálých seznamů voličských (§ 14 zák. o stál. vol. sezn.).
§ 17.
Vyložení seznamů voličských.
Zároveň s volební vyhláškou vyloženy buďtež po čtrnácte dnů stálé seznamy voličské. Spadá-li první den vyložení voličských seznamů do doby mezi 1. únorem a 31. červencem, vyloženy buďtež seznamy, upravené řízením, které podle § 8 zákona o stálých seznamech voličských má býti zahájeno 15. prosincem roku předcházejícího; spadá-li den vyložení voličských seznamů do doby mezi 1. srpnem a 31. lednem následujícího roku, buďtež vyloženy seznamy, upravené řízením, které podle §u 8 zákona o stálých seznamech voličských má býti zahájeno 15. červnem. Pro volby, které se rozepíší do 31. července 1920, vyloženy buďtež seznamy z 15. ledna 1920.
Voličské seznamy buďtež k nahlédnutí přístupny nejméně po tři hodiny denně, v obcích přes 5000 obyvatelů nejméně po osm hodin denně, avšak ve všech obcích po dvě soboty i v hodinách poledních, v neděli vždy od 8. do 12. hodiny polední.
Do seznamů má každý právo nahlížeti a činiti si opisy a výpisy, pokud tím nevylučuje jiných osob z výkonu téhož práva.
Ke správnému dodržování těchto ustanovení dohlížejí členové místní komise.
§ 18.
Které voličské seznamy jsou podkladem pro hlasování.
Voličské seznamy upravené řízením, které podle § 8 zákona o stálých voličských seznamech má býti zahájeno 15. prosince, budou podkladem pro hlasování, které se provede v době ode dne 1. února do 31. července následujícího roku, a seznamy upravené řízením, které má býti zahájeno 15. červnem, pro hlasování, které se provede v době ode dne 1. srpna téhož roku do konce ledna roku následujícího.
Voličské seznamy, upravené řízením, které bylo zahájeno 15. ledna 1920, budou podkladem pro volby, při nichž se hlasy odevzdají v době od 1. března do 31. července 1920 (§ 14 zák. o stál. sezn. vol.).
§ 19.
Změny v seznamech voličských.
Změny v seznamech voličských mohou býti provedeny toliko, pokud je připouští zákon o stálých seznamech voličských.
V posledních osmi dnech přede dnem volby nesmí býti v seznamech voličských nic měněno.
§ 20.
Dodatečné vyložení seznamů voličských.
Voličské seznamy, které podle § 18 budou podkladem pro hlasování, vyloženy buďtež po osm dnů až do dne volby k veřejnému nahlédnutí.
O právu nahlížeti, činiti si opisy a výpisy, a o hodinách, po které seznamy mají býti vyloženy, platí obdobně ustanovení § 17.
§ 21.
Kandidátní listiny.
Nejpozději dvacátý prvý den přede dnem volby do 12. hodiny polední předloží strany předsedovi krajské volební komise kandidátní listiny ve dvojím stejnopise. Předseda jest povinen podateli potvrditi den a hodinu podání. Žadatel může předložiti další opis kandidátní listiny, jehož souhlas s předloženou kandidátní listinou předseda krajské volební komise potvrdí.
Aby kandidátní listina byla platna, budiž opatřena úředně ověřenými podpisy nejméně sto voličů, zapsaných do voličských seznamů v obcích volebního kraje, o nějž jde. Jsou-li podkladem pro odevzdání hlasů (§ 18) jiné voličské seznamy, než které byly vyloženy zároveň s volební vyhláškou (§ 17), stačí zápis v jednom neb druhém voličském seznamu.
U podpisu voličova budiž uvedena obec, v níž jest volič v seznamech zapsán. Podpisy ověřuje notář, soud, nebo politický úřad.
Úmrtí, odvolání podpisu nebo ztráta volebního práva podpisovatelova nepůsobí na platnost kandidátní listiny.
Až do 1. ledna 1935 platí pro volební kraje patnáctý až dvacátý prvý tyto úchylky:
1.
vyžaduje se podpisů nejméně jednoho tisíce voličů;
2.
podpisy buďtež ověřeny přednostou politického úřadu druhé stolice (županem) oné župy, na jejímž území leží sídlo krajské volební komise, aneb osobou jím k tomu pověřenou.
§ 22.
Obsah kandidátní listiny.
Kandidátní listina musí dále obsahovati:
1.
označení strany;
2.
jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště kandidátů.
Pořadí každého kandidáta budiž označeno arabskými číslicemi;
3.
označení zmocněnce strany a jeho náhradníků s udáním přesné adresy. Nejsou-li označeni, považuje se první podepsaný za zmocněnce a voličové na druhém a dalším místě podepsaní za jeho náhradníky. Kandidáti nemohou býti označeni za zmocněnce strany ani za jejich náhradníky.
Strana může kandidovati nejvýše o třetinu osob více, než má býti ve volebním kraji voleno poslanců. Při výpočtu třetiny urovná se zlomek na nejblíže vyšší celé číslo.
Župan a okresní náčelník nemohou býti kandidováni.
§ 23.
Prohlášení kandidátů.
Ke kandidátní listině budiž připojeno písemné, vlastnoručně podepsané prohlášení všech kandidátů, že kandidaturu přijímají a že se svým souhlasem na jiné kandidátní listině, ani v jiném volebním kraji navrženi nejsou.
Dlí-li kandidát mimo území Československé republiky, není třeba tohoto prohlášení.
§ 24.
Příprava pro řízení u krajské volební komise.
Předseda krajské volební komise opatří kandidátní listiny řadovým číslem arabským podle pořadí, jak došly, a vykoná přípravy pro rozhodování krajské volební komise. Zejména učiní tato opatření:
Má-li kandidátní listina formální vady, na př. nedostatečný počet podpisů, nebo větší počet kandidátů než jest přípustno, nebo není-li označení strany uvedeno, nebo pořadí kandidátů vyznačeno, nebo není-li opatřen souhlas kandidátův a pod., vyzve zmocněnce, aby do tří dnů vadu tu odstranil.
Je-li několik kandidátních listin označeno stejným anebo nesnadno rozeznatelným označením strany, vyzve zmocněnce těchto kandidátních listin, aby do tří dnů kandidátní listiny opravili.
Je-li kandidát na několika listinách, dotáže se ho písemně se lhůtou třídenní, kterou kandidaturu přijímá.
§ 25.
Řízení u krajské volební komise.
Předseda svolá zároveň do pěti dnů krajskou volební komisi, aby zmocněnci stran do kandidátních listin nahlédli a přednesli své námitky, a aby komise o úpravě kandidátních listin rozhodla.
Komise zejména rozhoduje, neshodly-li se strany, jejichž kandidátní listiny jsou označeny stejným anebo nesnadno rozeznatelným označením strany.
Neodpoví-li kandidát, uvedený na několika listinách, do lhůty, dané mu předsedou komise, škrtne ho komise na listině, k níž nebyl připojen vlastnoručně stvrzený souhlas s kandidaturou; jinak škrtne ho na listině později došlé.
Nepředloží-li zmocněnec do lhůty, dané mu předsedou komise, prohlášení kandidátovo, pokud ho podle § 23 jest třeba, škrtne komise kandidáta z kandidátní listiny.
Nezmenší-li zmocněnec kandidátní listinu na přípustný počet kandidátů (§ 22), škrtne komise poslední nadpočetné kandidáty.
Kandidátní listinu, která ani po tomto řízení nemá potřebného počtu podpisů, anebo označení strany, prohlásí komise za neplatnou. Usnesení o tom vyhlásí v úředních listech s udáním důvodů.
Je-li kandidován župan nebo okresní náčelník (§ 22 poslední odst.), škrtne ho komise z kandidátní listiny.
Krajská volební komise rozhoduje s platností konečnou.
§ 26.
Řízení u ministerstva vnitra.
Předseda krajské volební komise zašle jeden stejnopis kandidátních listin ministerstvu vnitra.
Ministerstvo vnitra provede ihned řízení, aby žádný z kandidátů nebyl kandidován v několika volebních krajích. Řízení toto se děje za účasti stran. Nebylo-li docíleno dohody zmocněnců za jediný den, škrtne ministerstvo z vlastní pravomoci kandidáta tak, aby zbyla kandidatura jen v jediném kraji.
Jsou-li kandidátní listiny, vydané pravděpodobně touže stranou, v různých volebních krajích označeny odchylně, vyzve ministerstvo vnitra zmocněnce této strany, aby se vyjádřili, anebo se shodli na jednotném označení kandidátních listin. Neučiní-li tak ve lhůtě ministerstvem jim dané, považují se kandidátní listiny, jejichž označení je různé, za kandidátní listiny různých stran.
Výsledek řízení oznámí ministerstvo vnitra zúčastněným krajským volebním komisím a stranám.
§ 27.
Odvolání kandidatury.
Když se kandidát kandidatury vzdá a předloží o tom předsedovi krajské volební komise ověřeně podepsané prohlášení, což se však může státi nejdéle pátý den před volbou, vyhlásí předseda krajské volební komise odvolání kandidatury tak, aby vešlo co nejvíce ve veřejnou známost.
Byla-li kandidatura odvolána po čtrnáctém dnu před volbou, zůstává jméno kandidátovo na kandidátní listině, avšak při skrutiniu se k němu nepřihlíží.
§ 28.
Vyhlášení kandidátních listin.
Nejméně čtrnáctý den přede dnem volby vyhlásí předseda krajské volební komise v úředních listech dotčeného volebního kraje všechny platné kandidátní listiny s označením stran, řadovým číslem, a s plným a přesným uvedením všech kandidátů. Není dovoleno uveřejniti s kandidátními listinami podpisy voličů § 21 nařízené.
§ 29.
Rozmnožení kandidátních listin.
Předseda krajské volební komise dá rozmnožiti tiskem platné kandidátní listiny, na nichž budiž uvedeno číslo řadové, označení strany a všichni kandidáti (§ 22, č. 2.) i jejich pořadí.
Každá kandidátní listina budiž rozmnožena zvláště ve formě hlasovacího lístku, a to všechny listiny písmem téhož druhu a stejné velikosti, na papíru téže barvy i jakosti a týchž rozměrů, a buďtež opatřeny na témže místě pečetí krajské volební komise.
Předseda krajské volební komise zašle je starostům obcí s vyzváním, aby je dodali všem voličům nejdéle třetí den před volbou.
Náklady tisku kandidátních listin uhradí do 31. prosince 1924 dvěma třetinami stát a jednou třetinou strany, po 31. prosinci 1924 z polovice stát a z polovice strany.
Strana může, předkládajíc kandidátní listinu (§ 21), svým zmocněncem prohlásiti, že nežádá, aby její kandidátní listina byla úředně dodána voličům buď v určitých politických okresích nebo v celém volebním kraji, a může si zároveň pro tyto politické okresy nebo pro celý volební kraj objednati určitý počet úředních výtisků své kandidátní listiny, jichž dodání voličům si sama obstará. Hradí pak jen výlohy tisku objednaných výtisků podle poměru, uvedeného v odstavci předcházejícím.
K úhradě výloh, spojených s rozmnožením kandidátních listin, složí strany předsedovi krajské volební komise nejdéle třetího dne po vyzvání přiměřené zálohy, rovnající se oné části skutečných výloh tiskových, kterou dotčená strana má hraditi. Neučiní-li strana ve lhůtě této zadost své povinnosti, považuje se její kandidátní listina za odvolanou.
Kandidátní listiny, které mají podle předcházejících odstavců úředně býti dodány, buďtež rozmnoženy v takovém počtu, aby počet voličů v politických okresích, ve kterých dotčená kandidátní listina úředně má býti dodána, nejméně o třetinu přesahoval.
§ 30.
Povinnost pracovní při rozmnožení kandidátních listin.
Osoby, provozující živnost grafickou, nebo v ní činné, jsou povinny vyhověti příkazům předsedy krajské volební komise, směřujícím k tomu, aby kandidátní listiny byly včas rozmnoženy.
Bližší ustanovení bude určeno nařízením.
HLAVA ČTVRTÁ.
Volba.
§ 31.
Den a místnost volby.
Každá obec jest místem volebním. Na Slovensku mohou býti obce s méně než 250 obyvateli přikázány k nejbližší větší obci jako k místu volebnímu.
Volba koná se v neděli od osmé hodiny ranní. Hodinu konečnou určí politický úřad, kterému přísluší přímý dozor v obci.
Místnosti volební, jakož i všechny potřeby pro ně opatří podle poukazu místní komise obecní úřad.
Je-li zapsáno do seznamu voličského jednoho volebního obvodu více než tisíc voličů, budiž volba konána v několika místnostech, a to tak, aby do jedné místnosti nebylo přikázáno více než tisíc voličů.
§ 32.
Zákaz podávati alkoholické nápoje.
V den před volbou a v den volby jest zakázáno prodávati, čepovati nebo podávati nápoje, obsahující alkohol.
§ 33.
Volební vyhláška.
Nejméně osmý den přede dnem volby vyhlásí politický úřad prvé stolice (magistrát) veřejnou vyhláškou a způsobem v místě obvyklým den, počáteční a konečnou hodinu, i místnost volby.
Ve vyhlášce, která musí býti vyvěšena až do dne volby, buďtež voliči vyzváni, aby si osobně na určeném místě vyzvedli legitimační lístek a kandidátní listiny, pokud podle § 29 úředně mají býti dodány, nestalo-li se to včas pro jakoukoliv překážku, a při tom aby podle potřeby předložili průkaz listinný, osvědčující jejich totožnost (na př. list domovský, křestní, rodný, pracovní vysvědčení a pod.). Kromě toho budiž ve vyhlášce uvedeno, které strany kandidují a které kandidátní listiny podle § 29 nebudou úředně dodány.
§ 34.
Průkaz voličův.
Starosta obce dá nejdéle třetí den přede dnem volby dodati každému voliči do bytu kandidátní listiny předsedou krajské volební komise mu zaslané, a v obcích nad tisíc obyvatelů též lístek legitimační. Na Slovensku dodá se legitimační lístek i voličům těch obcí, které jsou přikázány k nejbližší větší obci (§ 31).
V legitimačním lístku, jejž vydávají úřady obecní, buďtež uvedeny: pořadové číslo seznamu voličského, jméno a příjmení voličovo, den, hodiny a místnost volební a podstatná ustanovení o volební povinnosti, o způsobu hlasování a o trestech. Legitimace budiž opatřena obecní pečetí.
Za ztracený nebo poškozený lístek legitimační vydán bude voliči na průkaz (§ 33) legitimační lístek jiný, zřetelně označený jako duplikát.
Nedodané legitimační lístky odevzdá starosta obce pod vlastní odpovědností příslušné obvodní volební komisi, u které může volič v den volby žádati vydání legitimačního lístku, předloživ podle potřeby průkazní listinu (§ 33).
V obcích, ve kterých netřeba dodávati legitimačních lístků, vykáží se voličové, vzejdou-li pochybnosti o jejich totožnosti, průkazem listinným, osvědčujícím jejich totožnost (na př. listem domovským, křestním, rodným, pracovním vysvědčením), aneb svědectvím dvou voličů, nemá-li volič takových dokladů po ruce.
§ 35.
Zástupce dohlédacího úřadu.
Politický úřad má právo vyslati k volbě svého zástupce, aby dohlédal k správnému provádění volby.
§ 36.
Důvěrníci.
Obvodní volební komise musí k návrhu stran připustiti z každé strany dva voliče za důvěrníky, kteří mají právo býti přítomni celému volebnímu aktu až do prohlášení výsledku sčítání hlasů. Návrh musí býti učiněn předsedovi komise ústně nebo písemně před zahájením volby.
Důvěrníci stran mohou vznášeti námitky co do totožnosti voličovy nebo proto, že volič v den volby není k volbě oprávněn (§ 3); jinak nemají práva zasahovati do řízení volebního.
§ 37.
Přístup do volební místnosti.
Do volební místnosti mají přístup mimo členy volební komise, síly pomocné (§ 9), důvěrníky a zástupce dohlédacího úřadu, pouze voličové, kteří jsou zapsáni ve voličských seznamech dotčeného volebního obvodu. Odevzdav hlasovací lístek, má volič místnost volební ihned opustiti.
Agitovati nebo zříditi agitační kancelář v budově, v níž jest volební místnost, není dovoleno.
§ 38.
Hlasování.
Obvodní volební komise, ustavivši se (§ 9), prohlédne před početím volby osudí.
Potom se přikročí k odevzdávání hlasů. Voličové dostavte se se všemi kandidátními listinami, které jim byly dodány.
Volební komise vezme od voliče legitimační lístek a zjistí, má-li volič všechny kandidátní listiny, které podle § 29 v obci mají býti úředně dodány, neškrtané a neoznačené. Za chybějící, škrtané, nebo jinak označené dodá mu jiné, tak, aby volič měl všechny kandidátní listiny, pokud podle § 29 mají býti úředně dodány.
Dále mu vydá úřední obálku. Všechny obálky buďtež stejné velikosti, jakosti a barvy a nesmějí míti žádného odlišného znamení. Dodá je obec na svůj vrub.
Volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do volebního osudí, a musí odložiti kandidátní listiny, které mu zbyly, do zvláštní schránky.
Tímto způsobem odevzdají své hlasy nejprve členové volební komise a pak ostatní voličové v pořádku, jak se do volební místnosti dostavili.
Volební komise dohlíží ke správnému odevzdávání hlasovacích lístků a bdí nad udržováním pořádku ve volební místnosti. Členům komise není dovoleno opravovati nebo doplňovati hlasovací lístky, byť i o to voličem byli požádáni.
Odevzdání hlasovacího lístku budiž členy komise vyznačeno ve dvou stejnopisech voličských seznamů.
§ 39.
Námitky proti voličům.
Obvodní volební komise rozhoduje o tom, zdali volič má býti připuštěn, aby odevzdal hlasovací lístek, jen tehdy, když:
1.
jest pochybnost o jeho totožnosti, nebo
2.
když se namítá, že podle § 3 nesmí při volbě hlasovati.
Námitky tyto mohou býti podány členy volební komise, nebo důvěrníky stran (§ 36) potud, pokud hlasovací lístek občana, jehož právo se popírá, nebyl ještě vložen do osudí. Rozhodnutí volební komise staniž se zpravidla dříve, než se připustí další volič, aby odevzdal hlasovací lístek. Žádá-li volič, aby mohl předložiti doklady o svém oprávnění k volbě, může tak učiniti nejdéle před zakončením hlasování.
§ 40.
Obsah hlasovacích lístků.
Volič smí odevzdati kandidátní listinu kterékoliv strany.
Škrty, výhrady a jiné změny nemají účinku.
§ 41.
Přerušení volby.
Nastanou-li okolnosti, jež znemožňují zahájiti volební jednání, pokračovati v něm, nebo je ukončiti, může obvodní volební komise prodloužiti dobu volební nebo provedení voleb odročiti na pozdější hodinu. Opatření takové budiž ihned vyhlášeno veřejně způsobem v místě obvyklým. Jde-li o přerušení volby již zahájené, buďtež volební spisy i volební osudí s odevzdanými již hlasovacími lístky volební komisí zapečetěny a neporušenost pečetí protokolárně zjištěna při nově zahájené volbě.
§ 42.
Konec hlasování.
Když doba volební uplyne, uzavře se volební místnost, avšak odvolí ještě všichni voličové, kteří jsou ve volební místnosti nebo v čekárně, volební komisí pro voliče určené, nebo přímo před volební místností, načež prohlásí předseda volební komise hlasování za skončené.
HLAVA PÁTÁ.
O zjištění a prohlášení výsledku volby
I.
První skrutinium.
§ 43.
Sčítání hlasů.
Když bylo hlasování skončeno, zůstanou ve volební místnosti, mimo členy komise, zástupce dohlédacího úřadu a síly pomocné, jen důvěrníci volebních stran. Volební komise vyjme obálky s hlasovacími lístky z osudí, spočte je a srovná počet obálek se záznamy ve voličských seznamech. Potom vyloučí lístky neplatné, rozdělí hlasovací lístky podle volebních stran a zjistí volební výsledek dvojím písemným zaznamenáním. Při tom každý člen komise má právo nahlížeti do hlasovacích lístků.
Ve prospěch kandidátní listiny strany počítají se i takové hlasovací lístky, na nichž jména kandidátů jsou škrtána nebo měněna.
Neplatné jsou hlasovací lístky, nejsou-li na tiskopise, vydaném krajskou volební komisí.
Je-li v obálce několik kandidátních listin, jsou neplatny všechny.
§ 44.
Zápis o volbě.
O výsledku volby sepíše se zápis ve dvojím stejnopise. Do něho se zaznamenají jména členů volební komise, zástupce úřadu a důvěrníků, počátek a konec, přerušení volby, veškerá usnesení volební komise se stručným odůvodněním, jakož i důležitější okolnosti průběhu voleb se týkající, pak výsledek volby s udáním součtu hlasů, odevzdaných jednotlivým stranám. V součtu buďtež uvedeny hlasy volební komisí za platné uznané; součet hlasů neplatných budiž uveden zvláště.
V zápise budiž výslovně uvedeno, kolik voličů bylo k volbě oprávněno, kolik se volby skutečně zúčastnilo a kolik z nich bylo mužů a žen.
Zápis vede úředník obecní, k volbě přibraný (§ 9), anebo jiná pomocná síla, nebo člen volební komise, předsedou komise určený.
Zápis ten, jakož i seznamy voličské a seznamy hlasovací buďtež všemi členy komise podepsány.
§ 45.
Oznámení výsledku volby.
Obvodní volební komise odešle bez průtahu jeden zápis přímo předsedovi krajské volební komise, druhý politickému úřadu prvé stolice (magistrátu), jemuž mimo to oznámí výsledek hlasování telegraficky nebo telefonicky.
V obcích, ve kterých jest několik volebních místností, odevzdají obvodní volební komise zápisy oné komisi, v jejímž obvodu jest obecní úřad. Tato komise sestaví na základě volebních výsledků, zjištěných obvodními volebními komisemi, volební výsledek z celé obce, a oznámí jej předsedovi krajské volební komise s jedním stejnopisem všech zápisů a politickému úřadu prvé stolice s druhým stejnopisem.
Výsledek voleb v obvodu politického úřadu prvé stolice (magistrátu) oznámí přednosta tohoto úřadu ihned ministerstvu vnitra.
Legitimační a hlasovací lístky, obálky a seznamy hlasovací, jakož i doklady (§§ 3, 39) buďtež obvodní volební komisí v obalech zapečetěny a u obecního úřadu uloženy.
§ 46.
Přikazování mandátů krajskou volební komisí.
Volební číslo.
Krajská volební komise sejde se ve svém sídle ku pozvání předsedy druhý den (v úterý) po volbě o druhé hodině odpolední.
Komise zjistí podle zápisů, došlých od volebních komisí v obcích, a podle úředních zpráv politických úřadů prvé stolice součet všech platných hlasů, odevzdaných jednotlivým stranám, a vypočte volební číslo.
Součet všech platných hlasů, všem stranám odevzdaných, rozdělí se počtem mandátů, které se v dotčeném volebním kraji mají obsaditi; celé číslo dělením vyšlé beze zlomků jest číslem volebním.
Volebním číslem dělí se součet hlasů odevzdaných pro každou kandidátní listinu, načež volební komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu hlasů pro stranu tu odevzdaných.
§ 47.
Kteří z kandidátů jsou zvoleni.
Z jednotlivých volebních stran obdrží mandáty straně přikázané kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině. Odchyluje-li se kandidátní listina tištěná od kandidátní listiny u krajské volební komise podané, platí obsah i pořadí kandidátní listiny této.
Nejmenovala-li některá strana tolik kandidátů, kolik mandátů jí podle výsledku prvého skrutinia přísluší, obdrží jen tolik mandátů, kolik osob kandidovala.
§ 48.
Zápis krajské volební komise.
O jednání krajské volební komise sepíše se zápis ve dvou stejnopisech, které všichni přítomní podepíší.
V zápise budiž uveden výpočet volebního čísla, postup při přikazování mandátů, jakož i zbytky, vyšlé dělením součtu hlasů číslem volebním, a počet mandátů stranám přikázaných.
Předseda krajské volební komise zašle ihned jeden stejnopis zápisu přímo ministerstvu vnitra, jemuž obsah jeho zároveň telegraficky oznámí.
II.
Druhé a třetí skrutinium.
§ 49.
Ohlášení kandidátních listin.
Mandáty, jež postupem v § 46 uvedeným zůstaly neobsazeny, obsadí osmý den po volbách, provedených v celé republice, ústřední volební komise, zřízená při ministerstvu vnitra (§ 11).
Nejdéle před zahájením druhého skrutinia odevzdají členové ústřední volební komise, pokud se týče důvěrníci (§ 11, odst. 3.), předsedovi komise kandidátní listiny svých stran, jež obsahovati mohou v libovolném počtu jména kandidátů, avšak jen těch, kteří těmito stranami byli v některém volebním kraji kandidováni a nebyli při prvém skrutiniu zvoleni. Jména kandidátů buďtež přesně seřaděna a označena arabskými číslicemi.
Po odevzdání kandidátních listin nesmějí tyto ani jejich pořad býti měněny, mimo případ 1. odstavce § 50.
§ 50.
Řízení před ústřední volební komisí.
Předseda ústřední volební komise podá zprávu o tom, zda při prvém skrutiniu bylo správně postupováno a zda není třeba výsledek prvého skrutinia opraviti proto, že se stal omyl ve výpočtech. V případě tomto opraví ústřední volební komise přímo výsledek prvého skrutinia.
Podle zápisů, došlých od krajských volebních komisí, zjistí ústřední volební komise počet mandátů, které při prvém skrutiniu zůstaly neobsazeny.
§ 51.
Ke kterým kandidátním listinám se nepřihlíží.
Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko k hlasům stran, které alespoň v jednom volebním kraji dosáhly nejméně 20.000 hlasů nebo volebního čísla (§ 46), je-li nižší než 20.000, a ohlásily k druhému skrutiniu kandidátní listinu.
Nejmenovala-li strana v některém volebním kraji tolik kandidátů, kolik mandátů by jí podle výsledku prvého skrutinia příslušelo, nepřihlíží se ke zbytku jejích hlasů z tohoto volebního kraje (§ 47, odst. 2.).
§ 52.
Volební číslo. Přikazování mandátů.
Komise sečte zbytky hlasů, pokud se k nim podle § 51 přihlíží, a to každé straně ze všech volebních krajů celé republiky dohromady, a zjistí volební číslo.
Volebním číslem jest celé číslo beze zlomků, vyšlé dělením součtu těchto zbytků počtem neobsazených ještě mandátů, zvětšeným o jednu.
Komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu zbytků hlasů pro stranu tu ze všech volebních krajů vykázaných.
Bylo-li obsazeno o jeden mandát více, než se mělo obsaditi, odečte se přebývající mandát té straně, která vykázala nejmenší zbytek dělení při druhém skrutiniu, a při stejném zbytku menší počet hlasů v celé republice; je-li i počet hlasů stejný, rozhodne los.
Neohlásila-li strana tolik kandidátů, kolik mandátů na ni podle výsledku druhého skrutinia připadá, přikáží se nadbytečné mandáty stranám dalším podle zásad v § 53 uvedených.
§ 53.
Třetí skrutinium.
Nebyly-li způsobem, v § 52 uvedeným, obsazeny všechny mandáty, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm stranám, které při dělení podle § 52 vykázaly největší zbytek dělení.
Jsou-li zbytky dělení u několika stran sobě rovny, přidělí se mandát straně té, která dosáhla celkem většího počtu hlasů v celé republice; je-li počet stejný, rozhodne los.
Strana, která nedosáhla ani při prvém ani při druhém skrutiniu volebního čísla, nemá nároku na mandát.
Strana, která při prvém skrutiniu dosáhla volebního čísla, může obdržeti mandát, i když při druhém skrutiniu volebního čísla nedosáhla.
§ 54.
Kteří z kandidátů jsou zvoleni.
Z jednotlivých stran zvoleni jsou za poslance podle počtu mandátů na stranu připadlých kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině.
Kandidáti, kteří při prvém, druhém i třetím skrutiniu vyšli na prázdno, jsou náhradníky (§ 56).
§ 55.
Zápis a vyhláška volební.
O jednání ústřední volební komise sepíše se zápis, který všichni členové podepíší. V něm budiž uvedeno, kteří kandidáti při skrutiniu byli prohlášeni za zvolené poslance a kteří jsou náhradníky.
Výsledek skrutinia se ihned vyhlásí.
Ministerstvo vnitra vydá zvoleným poslancům osvědčení, které zvoleného opravňuje vstoupiti do poslanecké sněmovny a účastniti se jejího jednání. Toto oprávnění pomíjí, byla-li jeho volba volebním soudem prohlášena za neplatnou.
§ 56.
Jak nastupují náhradníci.
Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině téhož volebního kraje, v kterém byl kandidován poslanec, jehož mandát se uprázdnil. Není-li takového, nastupuje náhradník téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině pro druhé skrutinium.
Není-li náhradníka téže strany, zůstane mandát uprázdněn až do konce volebního období.
Náhradníka povolá ministerstvo vnitra, které vydá povolanému osvědčení, opravňující ke vstupu do poslanecké sněmovny (§ 55, posl. odst.).
§ 57.
Stížnost proti volbám.
Stížnost proti volbám upravuje zákon o volebním soudě.
HLAVA ŠESTÁ.
Ustanovení trestní.
§ 58.
Nejde-li o trestný čin přísněji stíhaný, tresce se:
I.
Jako přečin tuhým vězením od jednoho do šesti měsíců:
1.
odepře-li předseda krajské volební komise nebo jiná osoba k tomu určená přijmouti kandidátní listinu a vyhověti i jinak povinnostem v § 21 uvedeným;
2.
dá-li předseda krajské volební komise, nebo jiný úředník, obecní starosta nebo obecní zřízenec zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti vyhlásiti, rozmnožiti nebo dodati nesprávné kandidátní listiny;
3.
odnímá-li kdo voliči bez jeho výslovného souhlasu kandidátní listiny nebo škrtá-li mu v těchto listinách;
4.
mění-li kdo proti ustanovení zákonů voličské seznamy veřejně již vyložené; když kdo
5.
vydá volební komisi nestejné hlasovací obálky;
6.
neodvede volební komisi nedoručených legitimačních lístků;
7.
nešetří zákazu o výčepu, prodeji a podávání nápojů obsahujících alkohol.
Pokus jest trestný.
II.
Jako přestupek soudem stíhaný trestem na penězích od 50 Kč do 5000 Kč, nebo vězením od týdne do tří měsíců, když kdo
1.
proti ustanovení § 4 se snaží vykonati právo volební ve více než jedné obci;
2.
odepře ověřiti podpis voličův na kandidátní listině (§ 21);
3.
odepře oprávněné osobě vydati legitimační nebo hlasovací lístek;
4.
žádá za rozmnožení kandidátních listin (hlasovacích lístků) ceny nepřiměřeně vysoké;
5.
nedá svým zaměstnancům nebo podřízeným prázdno k výkonu volebního práva;
6.
proti ustanovení zákonů zabraňuje nebo znemožňuje nahlížeti do voličských seznamů a činiti si opisy nebo výpisy;
7.
nezachová zúmyslně lhůt, jejichž zachování je tímto zákonem nařízeno;
8.
když osoba k tomu povinná nevyloží včas voličských seznamů.
III.
Jako přestupek politickými úřady stíhaný pokutou od 20 Kč do 5000 Kč, nebo vězením od 24 hodin do jednoho měsíce, když kdo
1.
agituje v budově, v níž jest místnost volební, aneb v budově té zřídí volební kancelář;
2.
volby bez omluvného důvodu se nezúčastní;
3.
neoprávněně podpíše kandidáta na prohlášení připojeném ke kandidátní listině;
4.
kandiduje vědomě na několika kandidátních listinách;
5.
nesplní povinnosti v § 30 stanovené.
S druhým odsouzením pro tento čin může býti spojena ztráta živnosti;
6.
podal ve velkém počtu svévolně zcela neodůvodněné reklamace.
HLAVA SEDMÁ.
Ustanovení všeobecná.
§ 59.
Dohlédací úřad.
Dohlédací úřad politický bdí nad řádným a včasným prováděním všech úředních úkonů volebním řádem obci nařízených. Shledá-li nedbalost nebo nesprávnost, může, zachovávaje pravomoc komisí v tomto volebním řádě ustanovených, úkon zcela nebo z části dáti provésti vlastními orgány nákladem obce. Obec má pak právo postihu na povolaných orgánech obecních.
§ 60.
Počet obyvatelstva.
Kde se v tomto zákoně mluví o počtu obyvatelstva, je rozhodný stav podle výsledků posledního všeobecného úředního sčítání lidu.
§ 61.
Formuláře.
Formuláře vyhlášek, protokolů volebních komisí, seznamů hlasovacích a legitimačních lístků dodá správa státní zdarma.
§ 62.
Osvobození od kolků a poplatků.
Veškerá podání, protokoly, námitky, stížnosti ve věci voleb a přílohy k nim, jakož i ověření podpisů voličů na kandidátních listinách (§ 21) a kandidátů (§ 27) jsou prosty kolků a, pokud nejde o ověření podpisů před notářem, i poplatků.
§ 63.
Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s ústavní listinou.
§ 64.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Staněk v. r.,
v zastoupení nepřítomného ministra vnitra. |
Zákon č. 135/1920 Sb. | Zákon č. 135/1920 Sb.
Zákon o poměru pražských universit.
Vyhlášeno 12. 3. 1920, datum účinnosti 12. 3. 1920, částka 30/1920
* § 1. - Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova.
* § 2. - Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.
* § 3. - Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud
* § 4. - Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1 vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní os
* § 5. - Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlo
* § 6. - Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením z
* § 7. - Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.
* § 8. - Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plniti účel, jemuž je statek tento věnován.
* § 9. - Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.
* § 10. - Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., se zrušují.
* § 11. - Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.
Aktuální znění od 12. 3. 1920 (244/1920 Sb.), po opravě
Čís. 135.
Zákon ze dne 19. února 1920
o poměru pražských universit.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova.
Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: „Česká universita Karlo-Ferdinandova“ a „Německá universita Karlo-Ferdinandova“ se zrušují. České universitě vrací se jméno „Universita Karlova“. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem.
§ 2.
Společenství jmění a práv obou universit a jejich fakult budiž rozvázáno.
Ministerstvo školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnouc zúčastněné činitele, přidělilo jmění a práva, která byla dosud společná, té či oné universitě nebo fakultě, anebo je mezi ně rozdělilo oceňujíc spravedlivě všechny okolnosti.
Újma, která by snad byla způsobena jedné z obou universit novými opatřeními na základě tohoto zákona v oboru práv majetkových, budiž vyrovnána novými stavbami, jichž se oběma universitám dostati má.
§ 3.
Karolinum zapsané ve vložce č. 159 desk zemských, přiznává se universitě Karlově do výlučného vlastnictví. Německé universitě vyhrazuje se právo užívati části Karolina v dosavadním rozsahu tak dlouho, dokud nebude vybudována pro ni nová stavba, nebo pokud jí nebudou přikázány dostačující místnosti náhradní.
§ 4.
Universitní archiv a registratura až po rok 1882 jsou důsledkem ustanovení § 1 vlastnictvím university Karlovy. Této náleží také jejich správa. Užívání jejich se strany německé university bude upraveno statutem, jejž vydá ministerstvo školství a národní osvěty vyslechnouc obě university.
§ 5.
Z téhož důvodu jsou starobylé insignie, pečetidla, knihy, obrazy a jiné památky, jež patřily universitě pražské před platností zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., vlastnictvím university Karlovy. O způsobu odevzdání těchto předmětův universitě Karlově rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty a ustanoví, pokud za ně dostane německá universita věci náhradní.
§ 6.
Vědecké ústavy obou universit, jejich předměty a zařízení se jim ponechávají. Universitě Karlově však buďtež z nich odevzdány věci památné nebo pro historický vývoj pražské university cenné, kterých se dostalo různým ústavům university německé provedením zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.
V pochybnostech o tom, mají-li tyto věci vlastnosti právě uvedené, rozhoduje ministerstvo školství a národní osvěty, jemuž náleží také rozhodnouti o způsobu odevzdání těchto věcí universitě Karlově.
§ 7.
Pražská hvězdárna s dosavadním inventářem jest samostatný státní ústav, jenž s universitami nesouvisí.
§ 8.
Deskový statek Michle, Malešice a Štěrboholy, zapsaný ve vložce č. 910 desk zemských pro fond universitní, prohlašuje se za vlastnictví státu Československého, jenž přejímá povinnost plniti účel, jemuž je statek tento věnován.
§ 9.
Ministerstvo školství a národní osvěty upraví nově příděl nemocných klinikám a těl anatomickým ústavům.
§ 10.
Také veškerá ostatní ustanovení zákona ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z., se zrušují.
§ 11.
Tento zákon nabývá působnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr školství a národní osvěty v dohodě s ostatními nejvyššími úřady správními.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Habrman v. r. |
Ústavní zákon č. 236/1920 Sb. | Ústavní zákon č. 236/1920 Sb.
Ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé.
Vyhlášeno 21. 4. 1920, datum účinnosti 10. 1. 1920, částka 46/1920
* § 1. - Státními občany československými jsou:
* § 4. - Jiné státní občanství, než jim podle ustanovení odst. I. tohoto zákona přísluší, mohou si zvoliti (optovati):
* § 5. - Právo opce (§ 4) vykonávají samostatně osoby starší 18 let. Na ženu provdanou, jejíž manželství nebylo soudně ani rozloučeno, ani prohlášeno za neplatné, vztahuje se opce manželova.
* § 6. - Dnem řádně vykonané opce nastává změna ve státním občanství dotčených osob.
* § 7. - Osoby, které po opci pro Československou republiku přenesou na její území v propadné lhůtě 12 měsíců ode dne opce své řádné bydliště, nebudou podrobeny žádné dovozní dávce ze svého movitého jmění, jež ve lhůtě té na zmíněné území přivezou.
* § 8. - Osoby, jež optovaly pro cizí státní občanství, jsou povinny převésti v propadné lhůtě 12 měsícův ode dne opce své bydliště do státu, jejž volily. Jest jim však volno podržeti vlastnictví zdejších svých nemovitostí podle ustanovení platných pro občany česko
* § 9. - Osobám, které nabyly domovského práva, uvedeného v § 1, odst. 1., teprve po prvním lednu 1910, a příslušely před tím právem domovským do některé obce, ležící v území bývalé říše Rakousko-Uherské, mimo území nynější republiky Československé, určí vláda naří
* § 10. - Osoby, které teprve po prvním lednu 1910 nabyly domovského práva na onom území bývalé říše Rakousko-Uherské, jež náleží nyní státu Srbsko-Hrvatsko-Slovinskému, a které přímo před tím měly domovské právo v některé obci, ležící na území, uvedeném v § 1, odst
* § 11. - Osoby, které
* § 12. - Státní občané českoslovenští, kteří
* Právo domovské.
* § 13. - Dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání práva domovského, pokud tímto zákonem se nemění, zůstávají v platnosti.
* § 14. - Pokud osoba, která podle ustanovení tohoto zákona stala nebo stane se státním občanem československým, nemá na území Československé republiky obce domovské, nabývá domovského práva v té obci, která byla naposledy její obcí domovskou, nebo domovskou obcí je
* § 15. - Osoby, uvedené v § 1, odst. 4., mají právo domovské v obci, ve které jest jim vykázáno trvalé sídlo úřední či služební. Je-li toto sídlo mimo území republiky Československé, nabývá osoba dotčená domovského práva v Praze.
* Ustanovení obecná.
* § 16. - Manželky sledují své muže a děti do 18 let své rodiče, podle § 5 tohoto zákona ve všech případech, na které se tento zákon vztahuje. Toto ustanovení nevztahuje se však na případy § 1, č. 4., a § 15.
* § 17. - Členové rodu Habsbursko-Lotrinského nemohou nabývati státního občanství a práva domovského v území Československé republiky.
* § 18. - Vláda se zmocňuje, by pro území, které podle mírové smlouvy s Německem připadlo k Československé republice, upravila nařízením poměry státního občanství a domovského práva pro dobu, nežli dojde ke všeobecné nové úpravě zákonem.
* § 19. - Vláda se zmocňuje, aby ku provedení tohoto zákona dohodla se o podrobnostech s vládami států, jichž se týče.
* § 20. - Zákon tento nabude účinnosti, pokud jde o poměr ke státům, utvořeným z území bývalé říše Rakousko-Uherské, dnem, kdy vstoupí v platnost mírová smlouva, uzavřená s Rakouskem dne 10. září 1919 v St. Germainu en Laye, pokud pak jde o poměr k říši Německé, dne
* § 21. - Provésti tento zákon ukládá se ministru vnitra.
Aktuální znění od 1. 10. 1949 (194/1949 Sb.)
Čís. 236.
Ústavní zákon ze dne 9. dubna 1920,
kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Státní občanství.
I.
Kdo jsou státními občany československými.
§ 1.
Státními občany československýmiStátními občany československými jsou:
1.
Ode dne 28. října 1918 osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají domovské právo v území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, jež náleží nyní Československé republice.
2.
Bývalí státní občané říše Německé, kteří mají své řádné bydliště na územích, která náležela dříve k říši Německé a která od ní připadnou k republice Československé.
3.
Bývalí státní občané němečtí, rakouští a uherští, kteří se narodili na území Československé republiky jako děti státních občanů německých, majících na tomto území řádné bydliště, nebo státních občanů rakouských nebo uherských, majících tam právo domovské, i když osoby, o něž jde, samy nemají v době, kdy tento zákon vejde v platnost, bydliště nebo domovského práva v republice Československé.
4.
Ode dne 28. října 1918 ti, kdož před tímto dnem měli právo domovské v některé obci bývalého mocnářství Rakousko-Uherského mimo území republiky Československé a stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci Československého státu, nebo některého československého státního ústavu nebo podniku.
II.
Nabývání a pozbývání československého státního občanství.
§ 4.
Jiné státní občanství, než jim podle ustanovení odst. I. tohoto zákona přísluší, mohou si zvoliti (optovati):
1.
Státní občané, uvedení v § 1, odst. 1., pokud měli přímo před tím, než stali se příslušníky některé obce v území, uvedeném v § 1, odst. 1., domovské právo v jiné části někdejšího mocnářství Rakousko-Uherského, ležící mimo obvod Československé republiky.
2.
Cizozemci, kteří měli domovské právo na území, uvedeném v § 1, odst. 1., a nabyvše pak bezprostředně domovského práva v jiné obci bývalého mocnářství Rakousko-Uherského, ležící mimo obvod Československé republiky a nynějšího státu Rakouského a Uherského, stali se státními občany státu, v jehož hranicích leží nynější obec domovská.
Optovati možno v propadné lhůtě jednoho roku, a to v případě 1. ve prospěch státu, na jehož území leží bývalá obec domovská, a v případě 2. ve prospěch Československé republiky.
3.
Státní občané, kteří nejsou jazykem a raçou Čechoslováky.
4.
Cizozemci, kteří jsou jazykem a raçou Čechoslováky a nabyli jen proto, že příslušeli domovským právem do některé obce někdejšího mocnářství Rakousko-Uherského, ležící mimo území Československé republiky, státního občanství v Italii, Polsku, Rakousku, Rumunsku, státu Srbsko-Hrvatsko-Slovinském nebo v Uhersku.
Optovati možno v propadné lhůtě 6 měsícův, a to v případě čís. 3. ve prospěch Italie, Polska, Rakouska, Rumunska, státu Srbsko-Hrvatsko-Slovinského neb Uherska, jestliže v dotčeném státě většina obyvatelstva mluví jazykem optujícího, nebo náleží jeho raçe, v případě 4. ve prospěch Československé republiky.
Pro příslušníky obcí, ve kterých se bude konati plebiscit, počíná lhůta teprve dnem, kdy o státní příslušnosti jejich obce bude rozhodnuto.
5.
Státní občané, vyjmenovaní v § 1, odstavec 2.
6.
Němečtí státní občané československé národnosti, kteří mají své řádné bydliště v Německu; mají-li své řádné bydliště mimo říši Německou a mimo Československou republiku, přísluší jim právo opce jen tehdy, jestliže neodporuje to zákonům státu, v němž žijí, a jestliže v něm nenabyli dosud státního občanství.
Optovati možno v propadné lhůtě 2 let a to v případě 5. pro státní občanství německé, v případě 6. ve prospěch Československé republiky.
7.
Státní občané uvedení v § 1, odst. 3.
Osoby tyto mohou v propadné lhůtě 2 let prohlásiti před příslušnými úřady československými svého bydliště, že se vzdávají svého státního občanství ve prospěch toho státu, jehož státními občany byli přímo před tím, nebo který vykonává svrchovanost nad územím, v němž dotčená obec leží.
§ 5.
Právo opce (§ 4) vykonávají samostatně osoby starší 18 let. Na ženu provdanou, jejíž manželství nebylo soudně ani rozloučeno, ani prohlášeno za neplatné, vztahuje se opce manželova.
Na manželské děti do 18 let vztahuje se opce otcova, nebo, není-li otce, matčina.
Na nemanželské dítě do 18 let vztahuje se opce neprovdané matky. Není-li rodičů, nebo je-li nemanželská matka provdána za muže, jenž není otcem dítěte, optuje jménem dítěte zákonný zástupce.
Pro posouzení náležitosti opce, uvedených v odstavcích předcházejících, je rozhodný den, kdy se opce koná. Opci vykonanou ať samostatně, ať rodiči, manželem či zákonným zástupcem, nelze odvolati.
Podrobnější ustanovení o výkonu opce vydá vláda nařízením.
§ 6.
Dnem řádně vykonané opce nastává změna ve státním občanství dotčených osob.
§ 7.
Osoby, které po opci pro Československou republiku přenesou na její území v propadné lhůtě 12 měsíců ode dne opce své řádné bydliště, nebudou podrobeny žádné dovozní dávce ze svého movitého jmění, jež ve lhůtě té na zmíněné území přivezou.
§ 8.
Osoby, jež optovaly pro cizí státní občanství, jsou povinny převésti v propadné lhůtě 12 měsícův ode dne opce své bydliště do státu, jejž volily. Jest jim však volno podržeti vlastnictví zdejších svých nemovitostí podle ustanovení platných pro občany československé a odvézti s sebou v uvedené propadné lhůtě své jmění movité bez jakékoli dávky vývozní.
§ 9.
Osobám, které nabyly domovského práva, uvedeného v § 1, odst. 1., teprve po prvním lednu 1910, a příslušely před tím právem domovským do některé obce, ležící v území bývalé říše Rakousko-Uherské, mimo území nynější republiky Československé, určí vláda nařízením propadnou lhůtu, do níž mohou podati žádost za přiznání československého státního občanství. Až do rozhodnutí o ní, pokud se týče do uplynutí lhůty hledí se k nim jako ke státním občanům republiky Československé.
§ 10.
Osoby, které teprve po prvním lednu 1910 nabyly domovského práva na onom území bývalé říše Rakousko-Uherské, jež náleží nyní státu Srbsko-Hrvatsko-Slovinskému, a které přímo před tím měly domovské právo v některé obci, ležící na území, uvedeném v § 1, odst. 1., nabudou státního občanství československého, jestliže se nebudou ucházeti o státní občanství Srbsko-Hrvatsko-Slovinské ve lhůtě, stanovené vládou Srbsko-Hrvatsko-Slovinskou, nebo jestliže, žádané státní občanství Srbsko-Hrvatsko-Slovinské bude jim odepřeno. Státního občanství československého řečené osoby nabudou dne, kdy uplyne lhůta uvedená v odstavci předcházejícím, nebo dne, kdy jim bylo dodáno zamítavé vyřízení jejich žádosti.
§ 11.
Osoby, které
a)
příslušejí právem domovským do některé obce, ležící v území bývalé říše Rakousko-Uherské, jež mírovou smlouvou bylo odstoupeno Italii, avšak nenarodily se tam; anebo
b)
které v některé obci uvedené pod písmenou a) nabyly práva domovského pouze na základě svého úředního postavení anebo až po 24. květnu 1915,
stanou se bez dalšího státními občany republiky Československé, jestliže náležely právem domovským do některé obce, ležící v území Československé republiky, přímo před tím, než nabyly práva domovského v území uvedeném pod písmenou a), nepodají-li v propadné lhůtě jednoho roku u příslušných italských úřadů žádost za přiznání státního občanství italského, nebo podají-li sice žádost včas, ale bude-li žádost zamítnuta.
§ 12.
Státní občané českoslovenštíStátní občané českoslovenští, kteří
a)
příslušeli právem domovským dříve do některé obce, uvedené v § 11, pís. a), nebo jejichž otec, nebo, není-li otec znám, jejichž matka do některé obce tam příslušeli, nebo kteří
b)
sloužili za nynější války v armádě italské, nebo jejich potomci,
přestanou býti státními občany československýmistátními občany československými, podají-li do jednoho roku u příslušných italských úřadů žádost za přiznání státního občanství italského, a bude-li žádosti jejich vyhověno.
Právo domovské.
§ 13.
Dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání práva domovského, pokud tímto zákonem se nemění, zůstávají v platnosti.
Pro povinnost obce přijímati do svazku obecního platí však na bývalém území uherském ustanovení zákona ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z.
§ 14.
Pokud osoba, která podle ustanovení tohoto zákona stala nebo stane se státním občanem československýmstátním občanem československým, nemá na území Československé republiky obce domovské, nabývá domovského práva v té obci, která byla naposledy její obcí domovskou, nebo domovskou obcí jejího manželského otce, nebo nemanželské matky; není-li takové obce, tedy v oné obci, kde měla ona, nebo její právě uvedení předkové, naposledy své řádné bydliště; není-li ani takové obce, tedy v oné obci řečeného území, kde se ona sama nebo její právě uvedení předkové narodili.
Nelze-li ani tak určiti její obec domovskou, přísluší jí právo domovské v obci, kde se po prvé po svém návratu z ciziny, jako v řádném bydlišti usadí.
§ 15.
Osoby, uvedené v § 1, odst. 4., mají právo domovské v obci, ve které jest jim vykázáno trvalé sídlo úřední či služební. Je-li toto sídlo mimo území republiky Československé, nabývá osoba dotčená domovského práva v Praze.
Ustanovení obecná.
§ 16.
Manželky sledují své muže a děti do 18 let své rodiče, podle § 5 tohoto zákona ve všech případech, na které se tento zákon vztahuje. Toto ustanovení nevztahuje se však na případy § 1, č. 4., a § 15.
§ 17.
Členové rodu Habsbursko-Lotrinského nemohou nabývati státního občanství a práva domovského v území Československé republiky.
Dřívější jejich státní občanství a právo domovské v této republice zaniká.
§ 18.
Vláda se zmocňuje, by pro území, které podle mírové smlouvy s Německem připadlo k Československé republice, upravila nařízením poměry státního občanství a domovského práva pro dobu, nežli dojde ke všeobecné nové úpravě zákonem.
§ 19.
Vláda se zmocňuje, aby ku provedení tohoto zákona dohodla se o podrobnostech s vládami států, jichž se týče.
§ 20.
Zákon tento nabude účinnosti, pokud jde o poměr ke státům, utvořeným z území bývalé říše Rakousko-Uherské, dnem, kdy vstoupí v platnost mírová smlouva, uzavřená s Rakouskem dne 10. září 1919 v St. Germainu en Laye, pokud pak jde o poměr k říši Německé, dnem, kdy vstoupí v platnost mírová smlouva, uzavřená se říší Německou ve Versaillích dne 28. června 1919.
Oněmi dny počnou se zejména lhůty, pro které zákon tento nestanoví jiného počátečního dne.
Dny právě uvedené budou oznámeny vládní vyhláškou, uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 21.
Provésti tento zákon ukládá se ministru vnitra.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r. |
Zákon č. 243/1920 Sb. | Zákon č. 243/1920 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádův a titulů.
Vyhlášeno 21. 4. 1920, datum účinnosti 21. 4. 1920, částka 46/1920
* § 1. - Zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., nevztahuje se na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu československého.
* § 2. - Ustanovení § 1 tohoto zákona platí, pokud základem k udělení některého z uvedených čestných odznaků občanům Československé republiky jsou vynikající válečné výkony a zásluhy z doby před 31. červencem 1919 a pokud jsou dány jiné podmínky a předpoklady stano
* § 3. - Rovněž vyňaty jsou z ustanovení zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., čestné odznaky, kterých dobyli si na poli válečném příslušníci československých vojsk jako uznání od vlád spojeneckých.
* § 7. - Zákonem tímto zrušuje se § 334 zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., a § 598 cís. patentu z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 45 čl. XL. z r. 1879.
* § 8. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru národní obrany a ministru pro věci zahraniční.
Aktuální znění od 24. 10. 1936 (268/1936 Sb.)
Čís. 243.
Zákon ze dne 10. dubna 1920,
kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádův a titulů
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., nevztahuje se na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu československého.
Odznaky tyto jsou:
a)
Československý válečný kříž, zřízený dekretem prozatímní vlády zemí československých v Paříži dne 7. listopadu 1918.
b)
Československá revoluční medaille, zřízená dekretem podepsaným za presidenta republiky Československé ministrem pro věci zahraniční v Paříži dne 1. prosince 1918.
c)
Čestné odznaky, pokud byly zřízeny pro československou revoluční armádu v Rusku (na Sibiři) odbočkou Československé Národní Rady pro Rusko aneb ministerstvem války prozatímní vlády zemí československých, resp. první vlády Československé republiky.
d)
Medaille vítězství (La medaille de la victoire) pro spojenecké a přidružené mocnosti, podle zásadního rozhodnutí mírové konference v Paříži ze dne 24. ledna 1919.
§ 2.
Ustanovení § 1 tohoto zákona platí, pokud základem k udělení některého z uvedených čestných odznaků občanům Československé republiky jsou vynikající válečné výkony a zásluhy z doby před 31. červencem 1919 a pokud jsou dány jiné podmínky a předpoklady stanovené pro dosažení uvedených čestných odznaků v dekretech a nařízeních, jimiž byly tyto odznaky zřízeny.
Pokud jde o příslušníky armád mocností spojeneckých a přidružených, jest udělování čestného odznaku uvedeného v odst. a) § 1 přípustno také za výkony a zásluhy z doby po 31. červenci 1919.
§ 3.
Rovněž vyňaty jsou z ustanovení zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., čestné odznaky, kterých dobyli si na poli válečném příslušníci československých vojsk jako uznání od vlád spojeneckých.
§ 7.
Zákonem tímto zrušuje se § 334 zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., a § 598 cís. patentu z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., a § 45 čl. XL. z r. 1879.
§ 8.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej přísluší ministru národní obrany a ministru pro věci zahraniční.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Beneš v. r.
Klofáč v. r. |
Zákon č. 318/1920 Sb. | Zákon č. 318/1920 Sb.
Zákon o o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky.
Vyhlášeno 8. 5. 1920, datum účinnosti 8. 5. 1920, částka 58/1920
* § 1. - Vládě se ukládá, aby prvnímu presidentovi Československé republiky věnovala čestný dar a určila jeho způsob.
* § 2. - Zákon tento počne účinkovati dnem svého vyhlášení a provede jej vláda.
Aktuální znění od 8. 5. 1920
Čís. 318.
Zákon ze dne 15. dubna 1920
o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky.
Národní shromáždění republiky Československé, chtíc na sklonku své činnosti jako revoluční sbor projeviti vděčnost zakladateli a prvnímu presidentovi republiky Československé, usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vládě se ukládá, aby prvnímu presidentovi Československé republiky věnovala čestný dar a určila jeho způsob.
§ 2.
Zákon tento počne účinkovati dnem svého vyhlášení a provede jej vláda.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Dr. Beneš v. r.
Klofáč v. r.
Hampl v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Veselý v. r.
Staněk v. r.
Habrman v. r.
Dr. Heidler v. r.
Dr. Franke v. r.
Prášek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Hodža v. r.
Sonntág v. r.,
jako ministr financí a správce ministerstva pro zásobování lidu. |
Zákon č. 329/1920 Sb. | Zákon č. 329/1920 Sb.
Zákon o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový).
Vyhlášeno 12. 5. 1920, datum účinnosti 12. 5. 1920, částka 63/1920
* ČÁST I. - a) O přípravných pracích. (§ 1. — § 25.)
* ČÁST II. - O převzetí. (§ 26. — § 34.)
* ČÁST III a. - O převzetí bez náhrady. (§ 35. — § 36.)
* ČÁST III b. - O převzetí za náhradu. (§ 37. — § 52.)
* ČÁST III c. - O převzetí živého a mrtvého zařízení. (§ 53. — § 58.)
* ČÁST IV. - Jak se platí náhrada (přejímací cena). (§ 59. — § 71.)
* ČÁST V. - Zabezpečení zaměstnanců na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku. (§ 72. — § 75.)
* ČÁST VI. - Přechodná ustanovení. (§ 76. — § 76.)
* ČÁST VII. - O ceně přídělové a pachtovném. (§ 77. — § 78.)
* ČÁST VIII. - Finanční prostředky. (§ 79. — § 81.)
* § 82. - Veškerá právní jednání potřebná na základě zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., a tohoto zákona k ocenění a převodu věcí, na něž se tento zákon vztahuje, jsou osvobozena od veškerých poplatků státních a veškerých dávek ostatních veřejných svazk
* § 83. - Kromě toho jsou od kolků a poplatků osvobozeny:
* § 84. - Zákon tento působí ode dne vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem ministrům.
Aktuální znění od 19. 8. 1922 (220/1922 Sb.)
Čís. 329.
Zákon ze dne 8. dubna 1920
o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Aby provedeny byly §§ 5, 9, 11, 12 a 13 zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., (zákona záborového), vydávají se tato ustanovení:
ČÁST I.
a)
O přípravných pracích.
§ 1.
Pozemkový úřad má právo vykonati na zabraném pozemkovém majetku všechny přípravné práce, které mají slouž ti k tomu, aby byl vypracován plán pro přejímání a přidělování zabraného majetku.
Osoby hospodařící na zabraném majetku jsou povinny úředním osobám provádějícím přípravné práce poskytnouti za přiměřenou náhradu potřebné místnosti a povozy.
b)
O vyrozumění vlastníka a poznámce převzetí.
§ 2.
Vykonávaje právo určené v § 5 záborového zákona, oznámí pozemkový úřad vlastníku zabraného majetku pozemkového, které jeho nemovitosti rozhodl se právě převzíti podle svého pracovního plánu.
Oznámení to podá pozemkový úřad u soudu, v jehož knihách nemovitosti přejímané jsou zapsány.
Jsou-li přejímané nemovitosti zapsány v knihách u několika soudů, podá pozemkový úřad oznámení toliko u jednoho z nich a připojí pro ostatní soudy potřebné stejnopisy.
§ 2a.
Nejsou-li přejímané nemovitosti zapsány v knihách veřejných vedených na území republiky Československé, podá pozemkový úřad oznámení u okresního soudu, v jehož obvodu jsou přejímané nemovitosti. Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika okresních soudů, podá pozemkový úřad oznámení toliko u jednoho z nich a připojí pro ostatní soudy potřebné stejnopisy.
§ 3.
Soud, u něhož bylo podáno oznámení podle § 2, nařídí poznámku zamýšleného převzetí ve svých knihách a doručí vlastníku nemovitostí podle předpisů o doručování žalob oznámení s vyzváním, aby se u téhož soudu do 30 dnů ode dne doručení písemně vyjádřil, zda uplatňuje u nemovitostí ku převzetí určených své právo podle § 11 záborového zákona, jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím.
Je-li více soudů knihovních, dodá soud, jemuž oznámení bylo učiněno, po jednom stejnopisu příslušným soudům, aby vykonali poznámku zamýšleného převzetí ve svých knihách a vyrozuměli o tom strany.
Vyjádření vlastníkovo dodá soud bez usnesení pozemkovému úřadu.
Proti usnesení povolujícímu poznámku a vyzývajícímu vlastníka k vyjádření není opravného prostředku.
§ 3a.
Soud, u něhož bylo podáno oznámení podle § 2a, vyhlásí zamýšlené převzetí na soudní desce a doručí oznámení vlastníku stejným způsobem jako v případu § 3, odst. 1.
Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika soudů okresních, dodá soud, jemuž oznámení bylo učiněno, po jednom stejnopise také těmto soudům podle návrhu pozemkového úřadu, aby vyhlásily na svých soudních deskách zamýšlené převzetí a vyrozuměly strany o výkonu vyhlášky.
Proti usnesení nařizujícímu vyhlášení a vyzývajícímu vlastníka k vyjádření není opravného prostředku.
§ 4.
Zdržuje-li se vlastník nebo jeho zákonný zástupce v cizině, aniž oznámili pozemkovému úřadu nebo soudu plnomocníka majícího stálé bydliště v tuzemsku, nebo není-li pozemkovému úřadu pobyt jejich znám, budiž jim zřízen soudem k návrhu pozemkového úřadu nebo z moci úřední na jich vrub opatrovník (opatrovník nepřítomného).
Ustanovení opatrovníka vyhlásí soud vývěskem na úřední desce a uveřejní jednou v úředním listě.
Doručením oznámení opatrovníkovi jest vlastník platně vyrozuměn o zamýšleném převzetí.
Lhůta k vyjádření (§ 3, odst. 1.) počíná tu dnem, kdy oznámení bylo doručeno soudem opatrovníku.
§ 5.
Pozemkový úřad, rozhoduje o žádosti vlastníkově podle předpisů §u 11 záborového zákona, přihlíží v mezích tohoto předpisu nejen k návrhům vlastníkovým, nýbrž i k účelu, pro nějž rozhodl se nemovitosti převzíti, k případné další místní potřebě a k tomu, aby hospodaření na ostatním zabraném majetku vlastníkově nebylo nad potřebu ztíženo.
Pozemkový úřad může bez dalšího zamítnouti žádost opozděně podanou. Rovněž může bez dalšího zamítnouti žádost, stala-li se o převzetí písemná dohoda s vlastníkem.
Uplatní-li ve lhůtě nárok podle prvé věty § 11 záborového zákona jen někteří ze spoluvlastníků, manželů nerozvedených, rodičů a dětí prvního stupně — §§ 2 a 4 záborového zákona —, má se za to, že ostatní souhlasí s návrhy včas podanými. Nevyjádří-li se tyto osoby souhlasně, rozhoduje pozemkový úřad podle volného uvážení jako o alternativním návrhu.
Do výměry, již vlastníku jest přiděliti do svobodného vlastnictví, počítají se i nemovitosti vlastníku dříve ze záboru propuštěné výslovně na vrub jeho nároku podle prvé věty § 11 záborového zákona nebo jichž zcizení bylo mu dovoleno výslovně na vrub nároku toho.
§ 6.
Spoluvlastníci přejímaných nemovitostí jsou povinni nejpozději ve svém vyjádření jmenovati pozemkovému úřadu zmocněnce pro doručení dalších vyřízení, bydlícího v Československé republice, jinak doručí pozemkový úřad další vyřízení pro ně platně jednomu z nich v tuzemsku bydlícímu.
§ 7.
Vyhoví-li pozemkový úřad vlastníkově žádosti ve příčině všech nebo některých nemovitostí, jež hodlal převzíti, vyrozumí kromě vlastníka také soud, v jehož knihách tyto nemovitosti jsou zapsány (§ 3), nebo v jehož obvodu nemovitosti ty jsou (§ 3a), s návrhem, aby v případě §§ 2 a 3 poznámku zamýšleného převzetí nemovitostí vlastníku ponechaných, a pokud nemovitosti ty přiděleny byly vlastníku do svobodného vlastnictví (§ 11 záborového zákona), poznámku záboru vymazal, v případě pak §§ 2a a 3a novou vyhláškou zamýšlené převzetí již vyhlášené zrušil nebo omezil.
§ 8.
Jestliže nemají býti převzaty všechny nemovitosti, tvořící knihovní těleso, dlužno v poznámce vyjmenovati nemovitosti přejímané, leč že by šlo o všechny pozemky knihovního tělesa, ležící v jedné a téže katastrální obci. V tomto případě postačí, jestliže poznámka obsahuje označení katastrální obce a okolnost, že všechny pozemky mají býti převzaty.
§ 9.
Poznámka zamýšleného převzetí působí jako poznámka zamýšleného odepsání nemovitostí, pokud nezahrnuje všech nemovitostí ve vložce zapsaných, a spolu jako poznámka vyvlastnění.
Totéž platí obdobně o vyhlášce zamýšleného převzetí dle §u 3a.
§ 10.
K návrhu pozemkového úřadu vyslechne soud, u něhož bylo podáno oznámení dle § 2 nebo § 2a, osoby jemu označené o jejich nárocích vůči vlastníku nemovitostí přejímaných z poměru služebního neb zaopatřovacího a vlastníka nemovitostí a sdělí výsledek pozemkovému úřadu.
§ 11.
Přejímá-li pozemkový úřad jen jednotlivé nemovitosti knihovního tělesa nebo části jejich, vyzve na jeho návrh knihovní soud knihovní věřitele a věcně oprávněné usnesením, jež doručí se dle předpisů o doručování žalob, aby se do 14 dnů vyjádřili, požadují-li, aby jejich nároky byly uspokojeny z přejímací ceny. Totéž může pozemkový úřad navrhnouti, jde-li o věřitele, pro něž na knihovním tělese váznou simultánní práva zástavní nebo zástavní práva pro pohledávky podmíněné.
Vyjádření oznámí soud pozemkovému úřadu a není-li sám soudem, který jest povolán rozvrhnouti přejímací cenu, sdělí také tomuto soudu výsledek vyzvání.
K pohledávkám věřitelů a věcně oprávněných, kteří ve lhůtě nežádali uspokojení z přejímací ceny nebo se nevyjádřili, nepřihlíží se při rozvrhu přejímací ceny za tyto nemovitosti; bylo-li žádáno uspokojení jen částečné z přejímací ceny, přihlíží se při rozvrhu jen k požadované části.
c)
O výpovědi.
§ 12.
Pokud tento zákon neustanovuje jinak, budiž před skutečným převzetím zabraného majetku dána pozemkovým úřadem osobám na něm hospodařícím výpověď alespoň šestiměsíční, počítaje ode dne doručení nebo vyhlášení výpovědi.
Zpravidla budiž dána výpověď tak, aby osoba na přejímaném majetku hospodařící mohla skončiti práce sklizňové. Byla-li dána výpověď až do skončení sklizňových prací, jest posledním dnem výpovědní lhůty 30. září téhož roku.
§ 13.
Z moci úřední může pozemkový úřad zkrátiti dobu výpovědní (§ 12), jestliže na nemovitostech, jež mají býti převzaty, bylo úředně zjištěno, že se špatně hospodaří (zákon ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n.).
§ 14.
Výpovědi není zapotřebí:
1.
jde-li o majetek, na němž hospodaří stát;
2.
dohodne-li se pozemkový úřad s vlastníkem a osobami, oprávněnými hospodařiti, o převzetí bez výpovědi;
3.
jde-li o vlastníky, pachtýře neb jiné osoby hospodařící neb užívající majetku zabraného a jsou-li právní jednání zakládající držbu jejich práv k zabranému majetku proti státu bez právních následků (bezúčinna) nebo neplatna dle §§ 7 a 18 záborového zákona;
4.
rozhodl-li se pozemkový úřad převzíti spolu s určitými nemovitostmi také závazky a práva ze smluv pachtovních. Avšak i v tomto případě zachovává se pozemkovému úřadu právo kdykoliv později výpovědí zrušiti poměr pachtovní podle předpisů tohoto zákona bez ohledu na smlouvu pachtovní.
§ 15.
Bez výpovědi nastane skutečné převzetí zabraného majetku, jestliže na nemovitostech k převzetí určených hospodaří již osoby, jimž mají se dostati přídělem.
Postačí, bude-li vyrozuměn vlastník pozemkovým úřadem o tom, které nemovitosti se přejímají a který den platí za den převzetí.
§ 16.
Výpovědí danou dle předchozích ustanovení není dotčeno provádění zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., o hospodaření na zabraném pozemkovém majetku, a zůstávají v platnosti všechna opatření pozemkového úřadu učiněná před výpovědí.
§ 17.
Výpověď dává pozemkový úřad anebo příslušná obvodová úřadovna.
O stížnosti proti výpovědi platí předpis § 20.
§ 18.
Výpověď osobě hospodařící doručuje se okresním soudem, v jehož obvodu leží vypovězené nemovitosti. Jsou-li nemovitosti vypovědí postižené v obvodu několika okresních soudů, jest příslušný ten okresní soud, v jehož obvodu má osoba hospodařící své řádné bydliště, jinak okresní soud, v jehož obvodu jest podstatná část nemovitostí (dvůr a pod.).
Soud doručí ihned výpověď osobě hospodařící dle předpisů o doručování žalob, a je-li tato rozdílná od vlastníka, také jemu, pak pozemkovému úřadu s označením dne doručení osobě hospodařící.
O doručení výpovědi opatrovníku platí obdobně ustanovení § 4.
§ 18 a.
Pokud nejde o nájemce a pachtýře hospodářských jednotek jako statků, dvorů a pod., postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen pachtýřů a nájemců a vyhlášená na desce soudní okresního soudu, v jehož obvodu přejímané nemovitosti leží. Opis vyhlášky zašle soud obecním úřadům obcí, v jichž obvodu jsou přejímané nemovitosti. Výpovědní lhůta běží ode dne vyhlášky na desce soudní. Den vyhlášky oznámí soud pozemkovému úřadu.
Proti usnesení nařizujícímu výpověď všeobecnou vyhláškou na desce soudní není opravného prostředku.
§ 19.
Hospodaří-li vlastník na přejímané nemovitosti, může pozemkový úřad sloučiti vyrozumění vlastníka o zamýšleném převzetí spolu s výpovědí.
§ 20.
Proti výpovědi přísluší osobě hospodařící do 14 dnů ode dne doručení (§ 18) nebo vyhlášení (§ 18a) výpovědi stížnost k nadřízenému soudu jen z důvodu, že nebylo šetřeno ustanovení části I. c, tohoto zákona. Soud rozhodne v řízení nesporném. Stížnost nezastavuje běh lhůty výpovědní.
Stížnost (odst. 1.) podává se u soudu, jenž doručil nebo vyhlásil výpověď.
Když výpověď nabyla právní moci a uplynula doba výpovědní, v případech pak § 14, č. 2 a 3, jakmile bylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo nabyvatele (§§ 26 a 28), provede okresní soud místně příslušný k návrhu pozemkového úřadu vyklizení a odevzdání vypověděných nemovitostí a předání jich do držby pozemkovému úřadu nebo osobě tímto úřadem označené podle předpisů exekučního řádu. Návrh tento lze učiniti kdykoliv, a to i tehdy, byla-li pozemkovým úřadem osobě hospodařící prodloužena lhůta k vyklizení.
§ 21.
Jakmile bude podáno oznámení u soudu podle § 2 nebo § 2a, oprávněn jest pozemkový úřad vypověděti také osoby, jež mají právo k nemovitosti přejímané z důvodu poměru nájemního nebo služebnosti bytu, bez rozdílu, zda jmenovaná práva zapsána jsou v knize veřejné čili nic.
Všeobecné a zvláštní předpisy, vydané o výpovědních lhůtách k zrušení nájemního poměru, platí pro výpovědi dle odst. 1.
§ 22.
Je-li vedena na nemovitosti výpovědí postižené exekuce vnucenou správou, budiž vyrozuměn o výpovědi také vnucený správce a exekuční soud. Exekuční vnucená správa skončí uplynutím lhůty výpovědní také tehdy, jestliže uvalena byla na dotčené nemovitosti po doručení výpovědi osobě hospodařící.
§ 23.
Pokud nebylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo pro osobu, které byla nemovitost přidělena nebo směnou zcizena, může býti dána výpověď, jen když návrh na poznámku záboru nebo oznámení dle §u 2 neb 2a byly u soudu již podány nebo aspoň se podávají současně s výpovědí.
§ 24.
Každou výpověď, vyjímajíc výpovědi dle § 21, vyhlásí soud na desce soudní a na návrh pozemkového úřadu uveřejní v úředním listě.
Vyhláška musí obsahovati:
1.
Označení, že jde o výpověď danou státem podle části I., lit. c) tohoto zákona,
2.
označení nemovitostí výpovědí postižených podle vlastníka a obce, ve které leží,
3.
označení konce doby výpovědní.
§ 25.
Úřady vyměřující a ukládající osobní a věcné daně přímé jsou povinny sděliti pozemkovému úřadu všechna daňová data týkající se nemovitosti přejímaných a vypověděné osoby hospodařící.
ČÁST II.
O převzetí.
§ 26.
Kde bylo podle tohoto zákona poznamenáno nebo vyhlášeno zamýšlené převzetí zabraného majetku státem, nebo sjednána byla mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem dohoda o převzetí, provedou na návrh pozemkového úřadu soudy vklad práva vlastnického pro stát republiky Československé s odvoláním na § 1 záborového zákona a na toto zákonné ustanovení. V případě §u 2a zřídí soud k návrhu pozemkového úřadu pro převzaté nemovitosti prozatímní zvláštní vložku a provede v ní zápisy shora jmenované. Bližší předpisy vydány budou nařízením.
Právo nakládati tímto majetkem jménem státu náleží pozemkovému úřadu v mezích záborového zákona.
Zároveň s vkladem práva vlastnického vymaže soud z moci úřední všechna knihovní břemena a dluhy, pokud pozemkový úřad neučiní jiného návrhu, zejména se zřetelem na pozemkové služebnosti a na ustanovení § 70.
§ 27.
Není-li předmětem převzetí celé knihovní těleso, odepíší soudy přejímané nemovitosti spolu s právy a zapíší je bez přenesení dluhů a břemen knihovních do nových knihovních vložek zřízených u soudu podle místní příslušnosti povolaného za současného vkladu práva vlastnického pro Československou republiku dle odst. 1. §u 26, pokud pozemkový úřad neučinil jiného návrhu, hledíc k ustanovení odst. 3. §u 26.
§ 28.
Rozhodl-li pozemkový úřad již dříve o přídělu, směně neb zcizení převzatých nemovitostí do vlastnictví osob jiných, není potřebí provésti dříve příslušný vklad práva vlastnického pro stát, a soudy převedou na návrh pozemkového úřadu právo vlastnické přímo na nabyvatele pozemkovým úřadem jim označené.
Ustanovení § 26 o výmazu knihovních břemen a dluhů a závadprostém odepsání platí stejně i pro tyto případy.
§ 29.
Užitky a povinnosti veřejnoprávní i soukromoprávní spojené s držbou převzatých nemovitostí přecházejí na stát dnem, který následuje poslednímu dni lhůty výpovědi dané vlastníku jako osobě hospodařící, nebylo-li dohodou jinak ustanoveno. Od téhož dne počíná povinnost pozemkového úřadu úrokovati pohledávky vlastníka a věřitelů zapsané ať současně neb později v náhradové knize jako dluh státu.
§ 30.
Ustanovení §§ 26 až 28 platí též o majetku dosud vázaném, bez ohledu na platná dosud omezení nakládati takovým majetkem.
§ 31.
Po uplynutí 30 dnů od výkonu poznámky nebo vyhlášení zamýšleného převzetí nelze se domáhati uznání práva vlastnického nebo jiných práv věcných k nemovitostem převzatým ani vůči státu ani vůči osobám, jimž se dostalo nemovitostí těch přídělem. Nerozhoduje při tom, zda proveden byl ihned po uplynutí této lhůty vklad práva vlastnického čili nic.
V případech, ve kterých došlo k dohodě mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem o převzetí (§ 26), počíná lhůta 30denní dnem vkladu práva vlastnického pro stát nebo nabyvatele.
§ 32.
V případech, kde na nemovitosti výpovědí postižené zavedena byla exekuční vnucená správa, zruší soud exekuční z moci úřední tuto vnucenou správu dnem, kdy vloženo bylo právo vlastnické pro stát Československé republiky, nebo pro nabyvatele dle § 28, nebo bylo-li vloženo později, než byly nemovitosti skutečně převzaty, dnem tohoto převzetí.
§ 33.
Převezme-li pozemkový úřad celé statky, ať po částech nebo najednou, převezme zároveň jako podstatnou část statku bez zvláštní úplaty archivy a registratury patrimoniální a hospodářské správy.
Písemnosti rodinné zůstanou v držení dosavadních vlastníků, podrobí-li se podmínkám stanoveným pozemkovým úřadem v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty, pokud jde o umožnění studia jednotlivých listin nebo knih majících význam všeobecně historický.
§ 34.
Pozemkový úřad není povinen převzíti stavby nadbytečné neb s převzatými zemědělskými neb lesními podniky nesouvislé, má však právo v dohodě s vlastníkem nebo správním opatřením, dle potřeby v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty a s ministerstvem financí, pokud bude zapotřebí podpory ze státních prostředků, zaříditi vše, čeho je potřebí k zachování neb udržení takových budov.
ČÁST III a.
O převzetí bez náhrady.
§ 35.
Předpisy o poskytování náhrady vlastníku převzatých nemovitostí dle tohoto zákona neplatí, hledíc k § 9 záborového zákona, pro majetek příslušníků nepřátelských států a majetek příslušníků bývalé panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské, pokud tomu neodporují mírové smlouvy uzavřené mocnostmi spojenými a přidruženými ve světové válce.
Zvláštním zákonem bude rozhodnuto o selské půdě bezprávně svedené a případech podobných.
§ 36.
Bez náhrady přejímá stát Československé republiky do svého vlastnictví majetek nadací, spočívajících na právech ze šlechtictví zrušeného zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., bylo-li příslušným k tomu ministerstvem jako nadačním úřadem vysloveno, že určitá nadace se zrušuje.
ČÁST III b.
O převzetí za náhradu.
1.
Majetek státu.
§ 37.
Souhlasu vlády jest zapotřebí, aby pozemkový úřad převzal státní majetek pozemkový, počítajíc k němu i majetek státu bez náhrady připadlý, k účelům zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. (zákona přídělového).
§ 38.
Zvláštního finančního zákona jest zapotřebí, převyšuje-li přejímací cena státního majetku v jednom kalendářním roce pozemkovým úřadem převzatého o částku 5 milionů Kč nabývací cenu převzatého zabraného majetku, jejž si stát trvale pro sebe podrží podle § 10 záborového zákona a § 1 přídělového zákona.
K ceně majetku připadlého státu na dávku z majetku a z přírůstku na majetku se nepřihlíží při posuzování potřeby zvláštního finančního zákona dle předchozího ustanovení.
§ 39.
Zákonná mez ročních 5 milionů Kč (§ 38) v období 1920 až 1924 v některém roce pozemkovým úřadem nevyužitá zvyšuje se o částky v předcházejících letech nevyčerpané.
§ 40.
Přejímací cenu majetku připadlého státu na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku tvoří úhrn přejímací ceny určené pozemkovým úřadem podle předpisů tohoto zákona a přirážky k této ceně dle předpisů § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n. Přejímací cenu jiného státního majetku stanoví vláda. Peníz přejímacích cen plyne do státní pokladny. Pokud jde o přejímací cenu dle věty prvé, platí ustanovení § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.
O placení této přejímací ceny dle odst. 1 platí předpisy částky IV. tohoto zákona.
Přejímací cenu převzatého zabraného majetku, jejž si stát pro sebe trvale podrží, vyúčtuje pozemkový úřad spolu se všemi výlohami k získání jeho vynaloženými jako cenu nabývací, avšak tak, že polovina srážek z přejímací ceny (§§ 42 a 42a) jde při vyúčtování přejímací ceny jako ceny nabývací (§ 38) k dobru státu a neplyne do fondu dle § 42b.
§ 41.
Náhradou (přejímací cenou) za převzatý nemovitý majetek jest cena jeho vyplývající z průměru cen docilovaných v letech 1913 až 1915 za nemovitosti toho druhu při prodeji hospodářských celků v rozloze přes 100 ha z volné ruky.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala předpisy závazné pro určování a vypočítávání přejímací ceny dle zásady odst. 1.
Pokud nebudou tyto předpisy vydány, stanoví pozemkový úřad přejímací cenu podle odhadu převzatých nemovitostí svými přísežnými znalci na místě samém dle zásady odst. 1., hledíc k ustanovením §§ 42 až 43.
Znalce jmenuje pozemkový úřad, a nebyli-li znalci již dříve vzati soudem do přísahy jako znalci soudní, vezme je do přísahy na požádání pozemkového úřadu okresní soud jejich bydliště.
Se zřetelem na zákon ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. počítá se ve všech případech jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.
§ 42.
Při souborech zabraného majetku (§ 2 záborového zákona) přes 1000 ha celkové výměry budiž přejímací cena (§ 41) snížena, a to z výměry přesahující 1000 ha srážkou 1/10% za každých 100 ha z celkové výměry souboru, nejvýše však 30%.
Ke zlomkům jednoho sta hektarů se nepřihlíží. Pro použití těchto předpisů rozhodnou jest výměra souboru v den, kdy majetek zabrán byl státem podle zákona záborového. Při souborech, jejichž výměra po záboru se zvětšila (na př. sloučením souborů zabraného majetku nebo sloučením zabraného majetku s majetkem nezabraným), jest rozhodnou větší výměra v době, kdy dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí (§§ 2 až 3a).
§ 42a.
Počínajíc rokem 1923 zvyšuje se srážka (§ 42) každým rokem o jednu dvacetinu (1/20).
Pro použití tohoto předpisu rozhodným jest rok, ve kterém dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí. Rok ten započítává se do zvýšení srážky.
Zvyšování srážky zastavuje nabídka vlastníka velkého majetku pozemkového učiněná písemně pozemkovému úřadu, aby úřad ten převzal jeho majetek pozemkový podle předpisů tohoto zákona, a to ohledně toho majetku, jejž ku převzetí nabídne.
Úhrnná srážka nesmí činiti více než 40% přejímací ceny.
§ 42b.
Peníz srážek (§§ 42 a 42a) plyne do fondu pro podporu vnitřní kolonisace zřízeného dle §u 18 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n.
§ 43.
Ocenění převzatých nemovitostí podle předpisů tohoto zákona provede pozemkový úřad přihlédaje k osobitým vlastnostem převzatých nemovitostí a stavu, v jakém byly převzaty.
Zejména budiž vzat zřetel při oceňování jednak na investice provedené po 1. srpnu 1914, jednak na meliorace, nejpozději v řízení oceňovacím vlastníkem pozemkovému úřadu hlášené a osvědčené, jestliže užitek jejich v době převzetí ještě trvá nebo pravděpodobně se dostaví, a jestliže investice ty neb meliorace jedině sledovaly, aby docíleno bylo větší výnosnosti nebo udržen byl dobrý stav majetku při intensivním způsobu hospodaření. Investice takové a meliorace buďtež oceněny dle nákladů stavebních neb pořizovacích s odpočtením příslušného úmoru dle počtu let a druhu zařízení.
Řádné udržovací náklady nepovažují se za investice podle odst. 2.
Skutečnost, že při převzetí jednotlivých pozemků bez budov vznikne vlastníku škoda nevyužitkováním nákladů na stavby zejména hospodářských budov, budiž při oceňování považována za okolnost, jež cenu majetku měrou podstatnou zvyšuje.
§ 43a.
Tvrdí-li osoba, jež v době převzetí hospodařila na převzatých nemovitostech z důvodu poměru pachtovního nebo užívala převzatých nemovitostí z důvodu smlouvy nájemní, že investice oceňované zvláště podle předpisu § 43, odst. 2. byly pořízeny na její náklad a že má vůči vlastníku nárok na náhradu investic podle předpisů občanského práva, budiž o tom učiněn záznam v protokolu sepisovaném o oceňování převzatých nemovitostí a budiž vyžádáno vyjádření vlastníkovo o tvrzení pachtýře (nájemce) buď současně k protokolu nebo ve krátké lhůtě.
Vyjádří-li se vlastník, že ty které investice, o něž bude zvýšena podle §u 43 přejímací cena, provedl pachtýř (nájemce) svým nákladem, aniž byl k tomu povinen podle pachtovní (nájemní) smlouvy, neb jsa k nim sice povinen, avšak se zřetelem na celou smluvní dobu pachtovní (nájemní), a projeví-li vlastník ve svém vyjádření výslovně souhlas, aby určitá a jak velká nebo poměrná část náhrady za investice dle § 43 přiznána byla jako pohledávka pachtýřova (nájemcova) vůči vlastníku, určí pozemkový úřad ve svém rozhodnutí o přejímací ceně zvláště peníz pohledávky pachtýřovy (nájemcovy) z přejímací ceny, určené dle §§ 41, 42, 42a, v mezích zvýšení její dle §u 43, odst. 2, a učiní soudu rozvrhujícímu přejímací cenu návrh, aby pohledávku pachtýřovu (nájemcovu) zařadil v rozvrhu přejímací ceny za pohledávky knihovních věřitelů, věcně oprávněných a za nároky podle §u 50.
Tvrdí-li osoba, jež v době převzetí hospodařila na převzatých nemovitostech z důvodu poměru pachtovního, že ty které převzaté pozemky řádně a účelně vyhnojila také strojenými hnojivy, aniž by pro předčasné zrušení poměru pachtovního převzetím zabraných nemovitostí mohla náklady takového vyhnojení využíti, jest povinna nejdéle při sepisování protokolu tvrzení své osvědčiti, zejména také prokázati účty a jinými věrohodnými doklady množství a cenu strojených hnojiv na pozemky vynaložených.
Tvrzení pachtýřovo budiž zaznamenáno v protokolu sepisovaném o oceňování převzatých nemovitostí a odborně vyšetřeno. Pozemkový úřad podle výsledků šetření přizná náhradu za hnojiva pachtýřovi, jež jest splatna hotově do tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo moci práva. O stížnosti do rozhodnutí pozemkového úřadu o náhradě pachtýři za vynaložené a nevyužité náklady vyhnojení pozemků strojenými hnojivy platí obdobně předpisy §u 46.
Zvýšil-li pachtýř cenu přejímaného majetku podstatně řádným hnojením hnojivem animálním, a rozhodl-li pozemkový úřad, aby z důvodu toho přejímací cena byla zvýšena, přiznána budiž pozemkovým úřadem pachtýři náhrada ze zvýšené přejímací ceny. O přiznané náhradě učiní pozemkový úřad soudu rozvrhujícímu přejímací cenu návrh dle odst. 2. O stížnosti do rozhodnutí pozemkového úřadu platí obdobně předpisy § 46.
§ 44.
Pozemkový úřad vyrozumí o určené náhradě (přejímací ceně) vlastníka převzatých nemovitostí a knihovní věřitele a oprávněnce prostřednictvím soudu, jenž jest povolán rozvrhnouti přejímací cenu a to dle předpisů o doručování žalob.
Jestliže náhrada (§§ 41 až 43) byla sjednána dohodou mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem, jest dohoda závazna pro stát teprve okamžikem, kdy podepíše smlouvu o dohodě předseda pozemkového úřadu. Pozemkový úřad určí část náhrady, která má připadnouti fondu dle §u 42b.
§ 45.
Jsou-li převzaté nemovitosti zapsány ve dvou nebo několika knihovních vložkách téhož neb různých soudů, stanoví pozemkový úřad přejímací cenu nemovitostí zvláště podle jednotlivých vložek i tehdy, jestliže došlo k přejímací ceně dohodou s vlastníkem.
Předpis tento však neplatí, jestliže jde o nemovitosti knihovními pohledávkami nezatížené, nebo jestliže knihovní věřitelé budou uspokojeni z přejímací ceny podle předpisů tohoto zákona a tato okolnost bude jim pozemkovým úřadem sdělena.
§ 46.
Do rozhodnutí pozemkového úřadu o přejímací ceně lze si stěžovati vlastníku a oprávněným z knihovních práv do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Stížnost budiž podána k zemskému soudu v Praze pro obvod vrchního zemského soudu v Praze, k zemskému soudu v Brně pro obvod vrchního zemského soudu v Brně, k sedriálnímu soudu v Bratislavě pro Slovensko a k sedriálnímu soudu v Užhorodě pro Podkarpatskou Rus. Příslušnost řídí se dle toho, kde jest větší část převzatého majetku. Pozemkový úřad označí ve svém rozhodnutí soud, který jest příslušný k podání stížnosti. Stížnost podati jest ve dvou stejnopisech. Může se opírati, pokud ocenění stalo se podle zvláštních předpisů vydaných pro určování a vypočítávání přejímací ceny (§ 41, odst. 2), jedině o to, že nebylo šetřeno těchto předpisů, nebo že nebylo přihlíženo k předpisům §§ 42 až 45.
Soud dodá stížnost pozemkovému úřadu, aby se do 14 dnů vyjádřil.
Pozdě podanou stížnost odmítne soud z moci úřední, jinak rozhodne o stížnosti v nesporném řízení v senátě.
I proti potvrzujícímu rozhodnutí II. stolice jest přípustna stížnost k nejvyššímu soudu.
§ 47.
Soud, v jehož knihách jest nemovitost zapsána, a jsou-li v knihách několika soudů zapsány nemovitosti témuž vlastníku patřící a jedním rozhodnutím nebo dohodou převzaté, soud, v jehož knihách jest zapsána podstatná část nemovitostí (dvůr, převážná část pozemku a pod.), rozvrhne k návrhu pozemkového úřadu přejímací cenu za převzaté nemovitosti v nesporném řízení podle zásad o rozvrhu nejvyššího podání za nemovitosti v dražbě prodané, pokud zákon tento nestanoví odchylek.
Rozvrh provede soud označený v odst. 1. podle stavu v den skutečného převzetí (§ 29).
O nařízeném roku vyrozumí soud kromě pozemkového úřadu a vlastníka úřady povolané vymáhati veřejné dávky a daně a všechny osoby, pro něž podle knihovního stavu v den poznámky převzetí zapsána jsou práva na nemovitostech a vyhlásí jej na soudní desce s vyzváním, aby ohlásily své nároky na jistině a příslušenství také osoby, které je činí ze smluv služebních (§ 49), zaopatřovacích (§ 50) a pachtovních nebo nájemních (§§ 43, a 43a a 50a).
§ 47a.
V případě § 2a bude přejímací cena zapsána do náhradové knihy (§ 59) pro rozvrhovou podstatu převzatých nemovitostí.
Rozvrh podle §u 47 proveden bude teprve tehdy, až pozemková kniha bude buď nově zřízena nebo původní pozemková kniha na území republiky Československé přenesena.
§ 48.
Náhradu za knihovně zajištěné služebnosti, pokud nebudou převzaty, za výměnek a jiná věcná břemena, určí soud, přibera jednoho nebo dva znalce, a to dle průměrné hodnoty oprávnění nebo plnění v letech 1913 až 1915.
§ 49.
Za posledního půl roku ode dne převzetí zadržené služební platy a mzdy osob výhradně neb převážně zaměstnaných na převzatých nemovitostech, přikáží se v přednostním pořadí za daněmi a veřejnými dávkami k hotovému placení.
§ 50.
Nároky ze smluv služebních a zaopatřovacích, počítajíc k tomu pravidelně poskytované pense a dary z milosti, buďtež při třech ze sta kapitalisovány a úroky z uhražovacího kapitálu přikázány v pořadí knihovního zápisu anebo, nejsou-li knihovně zajištěny, v pořadí, které by jim příslušelo podle data smlouvy nebo písemného sdělení o poskytnutém prvním platu, neb, není-li listiny, podle dne prvního platu, vždy však za věřiteli jmenovanými v § 70.
Vláda jest zmocněna nařízením zvýšiti míru úrokovou pro kapitalisování nároků dle odst. 1. až na čtyři ze sta.
§ 50a.
Pachtýři (nájemci) nepřísluší nárok na náhradu škody a ušlého zisku ani vůči poslednímu vlastníku zabraných a státem převzatých nemovitostí ani vůči státu z důvodu, že výpovědí pozemkového úřadu podle předpisů tohoto zákona rozvázán byl předčasně poměr pachtovní (nájemní).
Pozemkový úřad, přiděluje půdu (zbytkové statky a větší zemědělské podniky) dle předpisů §§ 1, 3, 15, 16 a 25 zákona přídělového, jest povinen bráti slušný zřetel k pachtýřům zemědělských podniků, kteří přestali býti pachtýři na velkém majetku pozemkovém před uplynutím doby pachtovní z důvodu v odst. 1. uvedeného.
Pozemkovému úřadu náleží také péče o to, aby pachtýřům v odst. 1. jmenovaným zprostředkován byl pacht na velkém majetku pozemkovém, jenž nebyl dosud státem převzat. Vykonávaje tuto péči, může pozemkový úřad uložiti vlastníkům velkého majetku pozemkového, aby v první řadě zadávali půdu (zemědělské podniky) do pachtu osobám, jež jim označí pozemkový úřad (odst. 4).
Vláda se zmocňuje, aby provedla nařízením předpisy odst. 2. a 3.
K nárokům osob ze smluv pachtovních nebo nájemních přihlíží soud provádějící rozvrh, jde-li o prokázané přeplatky na pachtovném nebo vedlejších dávkách, nebo o nároky z důvodu investic přihlášené k protokolu o oceňování převzatých nemovitostí po rozumu předpisů § 43a. Nároky, jichž vlastník neuznal, buďtež odkázány k projednání pořadem práva soukromého. Pořadí nároků uznaných nesmí býti na újmu předpisu § 50.
§ 51.
Nevyčerpaná část přejímací ceny přikáže se na starší daně a dávky, jež nemají přednostního práva a nebyly v knihovním pořadí přikázány, a na osobní přímé daně a dávky veřejné vlastníkem dluhované.
§ 52.
Proti soudnímu usnesení o rozvrhu přejímací ceny přísluší pozemkovému úřadu, vlastníku a knihovním věřitelům právo stížnosti do 14 dnů ode dne doručení usnesení.
ČÁST III c.
O převzetí živého a mrtvého zařízení.
§ 53.
Právo státu dle §u 12 záborového zákona požadovati od vlastníka živého a mrtvého zařízení, sloužícího k hospodaření na převzatém majetku, poměrnou jeho část vykonává pozemkový úřad.
Toto právo musí vykonati pozemkový úřad nejpozději dva měsíce před skutečným převzetím majetku.
§ 54.
Poměrnou částí nerozumí se jen zařízení zbytečné neb přebytečné.
§ 55.
Ode dne doručení výpovědi osobě hospodařící jest zcizení živého a mrtvého zařízení potřebného k hospodaření na zabraném majetku bez souhlasu pozemkového úřadu vůči státu bezúčinno.
Souhlasu toho není zapotřebí, jestliže prošla lhůta, do které měl pozemkový úřad právo státu dle § 53 uplatniti.
§ 56.
Jestliže osoba hospodařící na majetku výpovědí postiženém nemůže se dohodnouti s pozemkovým úřadem o množství neb počtu živého a mrtvého zařízení požadovaného pozemkovým úřadem, rozhodne k návrhu jedné strany místně příslušný okresní soud, přibera znalce v řízení nesporném. Do rozhodnutí okresního soudu přípustna jest stížnost, o níž rozhodne sborový soud I. stolice.
§ 57
Za převzaté živé a mrtvé zařízení povinen jest pozemkový úřad zaplatiti vlastníku jeho obecnou cenu v době převzetí hotovými, pokud nepoužije svého oprávnění dle § 74, odst. 3. Tato obecná cena, nenastane-li dohoda, určí se soudním odhadem. Útraty soudního odhadu hradí obě strany polovicí. Soudní odhad budiž proveden za přítomnosti úředníka nebo odborníka vyslaného pozemkovým úřadem. Proti soudnímu odhadu provedenému podle posudku aspoň dvou přísežných znalců není dalších opravných prostředků.
§ 58.
Výkonu práva dle §u 53 není na závadu, že pozemkový úřad požaduje přenechání mrtvého a živého zařízení pro ty, jimž půdu podle přídělového zákona ihned nebo později přidělí.
ČÁST IV.
Jak se platí náhrada (přejímací cena).
§ 59.
Náhrada za převzatý majetek, jakmile jest pravoplatně určena, tvoří, pokud není vyčerpána při rozvrhu soudním pohledávkami ze zákonného zástavního práva, knihovních věřitelů a oprávněnců a pohledávkami ze zaopatřovacího poměru, pohledávku bývalého vlastníka vůči státu. Stát jest povinen ji zúrokovati třemi ze sta ročně a buď zaplatiti hotově nebo zapsati do náhradové knihy podle předpisů tohoto zákona a umořovati aspoň půl procentem ročně. Úroky platí se pololetně pozadu.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením zvýšila míru úrokovou až na čtyři ze sta. Změna v míře úrokové musí se týkati také úrokování pohledávek vlastníků vůči státu již před změnou míry úrokové vzniklých.
§ 60.
Jakmile rozvrhové usnesení (§ 47) nabylo moci práva, povinen jest pozemkový úřad v rozvrhovém usnesení k placení přikázané pohledávky veřejnoprávní, pak pohledávky z poměru služebního (§ 49), zadrželé úroky a umořovací splátky s příslušenstvím ze soukromoprávních pohledávek, zadrželé renty, výživné a zaopatřovací požitky hotově vyplatiti a opatřiti, aby jistiny k převzetí přikázaných pohledávek zapsány byly jako dluh státu do náhradové knihynáhradové knihy.
Útraty úřední správy dle zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n., požívají při rozvrhu přejímací ceny stejného pořadí jako útraty exekuční vnucené správy, a buďtež stejně hotově zaplaceny.
§ 61.
Peníz z náhrady na vlastníka vypadající může pozemkový úřad vyplatiti vlastníku hotově anebo dáti jej zapsati jako pohledávku do náhradové knihy. Pohledávka ta jest vůči státu nevypověditelna, stát může ji však čtvrtletně vypověděti a zaplatiti buď hotově nebo umořitelnými dílčími dluhopisy ve stejné jmenovité hodnotě a se stejnou mírou úrokovou.
§ 64.
Náhradové knihy vedou a účetní a pokladní službu při placení náhradových pohledávek vykonávají náhradové banky (ústavy), jež — nejsou-li ústavy oprávněnými vydávati zástavní listy nebo ústavy (úřady) státními — musí býti veřejnoprávními ústavy uvěrními po rozumu §u 15 záborového zákona.
V případech, ve kterých náhradové banky vykonávají jménem státu též účetní a pokladní službu a správu pohledávek z úvěrů poskytnutých uchazečům o úvěr dle §u 4, odst. 3 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového), jsou výpisy z účtů náhradových bank stvrzené pozemkovým úřadem exekučním titulem pro řízení před soudy exekučními a náhradové banky mohou dobývati pohledávek státu exekucí dle §u 12 cit. zákona, aniž by dříve žádaly za vydání platebního rozkazu nebo domáhaly se žalobou rozsudku dle §u 11 cit. zákona.
§ 65.
Správní výlohy náhradových bank uhradí se správním příspěvkem, který platí osoby, jimž při přídělu půdy poskytne stát držebnostní úvěr uvěřením části přídělové ceny. Vedle toho může pozemkový úřad jako odměnu a náhradu správních výloh poskytnouti náhradovým bankám nejvýše jedno procento z pohledávek vlastníků (§ 61) vůči státu, zapsaných v náhradových knihách. Výše správního příspěvku podléhá schválení pozemkového úřadu.
§ 66.
Podíly spoluvlastníků a spoluoprávněnců se vypočtou a zapíší do náhradové knihynáhradové knihy pro každého spoluvlastníka zvláště. Předpisy, jimiž dřívější spoluvlastníci byli navzájem vázáni při nakládání svými podíly, trvají dále a poznamenají se v náhradové knizenáhradové knize. U pohledávek majetku vázaného poznamená se vázanost pohledávky a vyznačí se osoba oprávněná bráti důchod z pohledávky.
§ 67.
Úplné nebo částečné uvolnění uhražovacích kapitálů zapsaných v náhradové knizenáhradové knize může se státi pouze se souhlasem pozemkového úřadu, jestliže oprávněné osoby zemrou neb nároků svých se vzdají nebo jich pravoplatně pozbudou.
§ 68.
Jistiny dočasných závazků, jako zaopatřovacích, alimentačních a pod., mohou k návrhu pozemkového úřadu býti vypočteny soudním znalcem dle zásad pojistné matematiky a vyplaceny za souhlasu všech účastníků určité pojišťovně, aby převzala nezkrácené plnění těch závazků. Tak může se již státi v rozvrhovém usnesení.
§ 69.
Pohledávky bývalých knihovních věřitelů a oprávněnců, vyjímajíc pohledávky jmenované v §u 70, mohou po dobu pěti let od zápisu do náhradové knihy býti vypovězeny čtvrtletně pouze státem, po uplynutí pěti let půlletně také věřitelem neb oprávněncem, jemuž náhradová banka vyplatí vypovězenou pohledávku dle své volby buď hotově neb dílčími dluhopisy v kursu v den výplaty.
§ 70.
Při pohledávkách ústavů a fondů, jež dle zákona smějí poskytovati hypoteční úvěr pouze na sirotčí jistotu (hypoteční banky, regulativní spořitelny, sirotčí pokladny, pojišťovny a pod.), zůstává zachováno smluvené právo výpovědi a ostatní smluvní oprávnění, a buďtež na žádost takového ústavu zajištěny vedle zápisu v náhradové knizenáhradové knize zástavním právem, pokud se pozemkový úřad nedohodne s věřitelem na jiném způsobu knihovního zajištění, poměrným dílem na nemovitostech zapsaných v jednotlivých knihovních vložkách, jež utvořeny budou z nemovitostí převzatých, na nichž dosud byly pojištěny, a to v dosavadním pořadí.
§ 71.
Zevrubnější předpisy k §§ 61, 64, 69 a 70 budou vydány nařízením vládním, jež může obor působnosti státního ústavu (úřadu) rozšířiti o službu náhradové banky.
ČÁST V.
Zabezpečení zaměstnanců na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku.
§ 72.
Pozemkový úřad provede ke dni 4. března 1920 soupis všech zaměstnanců na zabraném velkém pozemkovém majetku, pokud náležejí do kategorie osob podléhajících pensijní povinnosti podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., a byly v služebním poměru na takovém majetku před 1. srpnem 1914, a dále soupis osob, kterým vlastníci velkého pozemkového majetku neb všeobecný pensijní ústav neb náhradní pojištění jiné dne 4. března 1920 poskytovali zaopatřovací požitky, ať již jako pensi nebo dar z milosti z důvodu služební činnosti na tomto majetku.
Soupis obsahujž u všech těchto osob úhrnnou dobu služební na velkých pozemkových majetcích v území Československé republiky ztrávenou, jakož i údaje o služebních požitcích, zaopatřovacích nárocích a čákách jejich.
Do služební doby započítá se příslušníkům Československé republiky doba ztrávená ve službě na zemědělských podnicích v cizině, pokud jich zaměstnavatelé v té době měli velký pozemkový majetek v území Československé republiky.
Ku dni zápisu poznámky o převzetí do knihy veřejné provede pozemkový úřad soupis všech ostatních trvalých zaměstnanců, jichž se ustanovení odstavce 1. tohoto paragrafu netýká, a jichž služba a námezdní poměr anebo práce souvisí bezprostředně se zemědělskou neb lesní výrobou nebo průmyslovými podniky zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., zabranými, pokud dotyčné podniky jsou předmětem převzetí, a jestliže zaměstnanci splňují tyto podmínky:
1.
Jsou státními příslušníky republiky Československé a mají řádné bydliště v tuzemsku,
2.
jsou v den vyhlášení přídělového zřízení starší 18 roků,
3.
jsou před zápisem poznámky o převzetí nejméně 2 roky na zabrané půdě trvale zaměstnáni.
Soupis obsahujž u všech těchto osob úhrnnou dobu služební neb pracovní na velkém majetku pozemkovém v území Československé republiky ztrávenou, stáří, jakož i údaje o služebních požitcích, zaopatřovacích nárocích, čákách jejich a počtu příslušníků rodiny zaměstnance, pokud výživou svou na výdělku a příjmu zaměstnance závisejí.
Soupis týkejž se též všeho dělnictva, které nejméně 150 dní v posledním roce na zabrané půdě pracovalo.
§ 73.
Ku zabezpečení starobních a invalidních požitků osob sepsaných dle § 72 zřizuje se fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.
Fond ten jest právnickou osobou. Není výdělečným podnikem a neprovozuje zaměstnání, jež by směřovalo k zisku.
Sídlem fondu jest Praha. Vláda může přenésti správu fondu na Všeobecný pensijní ústav v Praze nebo na státní úřad se sídlem v Praze.
Správu fondu řídí pěti až sedmičlenné kuratorium. Členy kuratoria jmenuje pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem sociální péče. Členství kuratoria jest čestné.
Kuratorium rozhoduje o nárocích oproti fondu. Z rozhodnutí kuratoria přípustna jest do 14 dnů ode dne doručení stížnost k rozhodčí komisi, zřízené dle § 75, odst. 5. Rozhodnutí rozhodčí komise jest konečné.
Fond jest osvobozen ode všech daní a daňových přirážek. Veškerá právní jednání, která se týkají provádění úkolů fondu přímo státem nebo fondem, jakož i listiny o těchto právních jednáních, dále veškerá podání na kuratorium fondu a stížnosti do rozhodnutí kuratoria osvobozeny jsou ode všech kolků a poplatků.
K likvidaci fondu dojde, jakmile budou splněny úkoly jemu přikázané. Zbytek jmění fondu jest majetkem státním, a vláda určí, ke kterým účelům pozemkové reformy má ho býti použito.
Stát přispěje k fondu jednou pro vždy částkou 5 mil. Kč, zařaděnou do rozpočtu státního na rok 1921.
Vlastníci zabraného, avšak dosud nepřevzatého velkého majetku pozemkového povinni jsou přispívati k fondu ročním příspěvkem předem splatným 3 Kč z každého hektaru půdy. Nařízením vlády může býti tento příspěvek zvýšen nebo snížen až o 2 Kč ročně z hektaru. Část majetku do 250 ha osvobozena jest od tohoto příspěvku. Vlastníci zabraného majetku jsou oprávněni přesunouti příspěvek ten na své pachtýře po dobu trvání pachtovního poměru. Příspěvek splatný je předem každého roku vždy dnem 1. ledna. Zadrželé příspěvky vymáhá Všeobecný pensijní ústav nebo státní úřad, k němuž správa fondu byla přenesena, politickou nebo soudní exekucí. Vlastníci zabraného majetku jsou povinni úrokovati zadrželé příspěvky pěti ze sta ročně. Vláda se zmocňuje, zvýšiti úroky z prodlení až na deset ze sta ročně.
Pozemkový úřad může se souhlasem ministerstva financí přikazovati fondu části případných přebytků fondu náhradového (§§ 79 a 80). Není-li přebytků nebo dostatečných přebytků, uhrazuje pozemkový úřad případné schodky z fondu kolonisačního (§ 75, odst. 4.).
Nárok na starobní neb invalidní požitky z fondu přísluší osobám, které podléhají soupisu dle § 72, odst. 1., mají trvalé bydliště na území Československé republiky a jsou státními příslušníky Československé republiky, jestliže u nich toliko z důvodu provádění pozemkové reformy (převzetím toho kterého souboru nebo části souboru zabraného majetku podle předpisů tohoto zákona) přestala nebo nezačala výplata zaopatřovacích požitků, aniž podle §§ 50, 68 a 74 mohla býti opatřena dostatečná úhrada zaopatřovacích požitků z přejímací ceny za převzatý majetek nebo z ceny za živý a mrtvý fundus instructus.
Dokud nebude upraveno zákonem a nevstoupí v činnost starobní a invalidní pojištění dělnictva, budou také ostatním trvalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém, jejich rodinám a pozůstalým, než kteří jsou uvedeni v předchozím odstavci, vypláceny z fondu starobní neb invalidní renty.
Osobám v předchozích odstavcích uvedeným přísluší nárok na požitky podle předpisů zákona o pensijním pojištění se zřetelem na celkovou jich služební dobu ztrávenou na velkém majetku pozemkovém a dle třídy služného odpovídající započitatelným posledním požitkům, nikdy však nárok na vyšší požitky, než stanoveny jsou zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n. Pokud tento nárok není zabezpečen u některého nositele pensijního pojištění podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., buďtež požitky vypláceny nebo doplňovány z fondu (odst. 1.).
Výplata požitků (odst. 13.) osobám jmenovaným v odstavci 11. a 12. počíná po dosažení 65 roků věku u osob, které dosud zaopatřovacích požitků (darů z milosti) nepožívají; u osob, jež dosáhly věku 60 roků a podaly průkaz invalidity, prvním dnem měsíce následujícího po průkazu invalidity. Předpisy tyto neplatí však u osob, jež v době převzetí zabraného majetku požívaly již zaopatřovacích požitků podle zákona o pensijním pojištění nebo podle zákona z 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n.
Osobě, která požívala v době převzetí zabraného majetku zaopatřovacích požitků v úpravě provedené zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., od vlastníka zabraného majetku, přísluší — jsou-li tu náležitosti odst. 11. — oproti fondu nárok na zaopatřovací požitky nebo doplnění těchto do výše požitků stanovených v odst. 13. Stejný nárok může uplatniti až do dne vyhlášky dle § 47 odst. 3. u fondu osoba, která v době převzetí zabraného majetku požívala zaopatřovacích požitků neupravených podle cit. zákona, není-li již výdělečně činna na velkém majetku pozemkovém, přísluší-li jí podle cit. zákona nárok na úpravu zaopatřovacích požitků a postoupí-li svůj nárok ze zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., fondu.
Kuratorium fondu může se souhlasem ministerstva sociální péče usnésti se na tom, aby pro ten který správní rok vypláceny byly přídavky k zaopatřovacím požitkům z fondu (odst. 13.).
Se souhlasem ministerstva sociální péče může se usnésti kuratorium fondu na tom, aby poskytnuty byly výpomoci z fondu ročně až do celkové výše 500.000 Kč osobám, požívajícím požitky z fondu.
Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízením podrobné předpisy k předchozím ustanovením.
§ 74.
Pense a dary z milosti dle stavu ze dne 6. května 1921 jsou povinni vlastníci (uživatelé) zabraného majetku pozemkového, poskytující pense nebo dary z milosti, na svůj náklad zajistiti ve prospěch osob požívajících pensí nebo darů z milosti.
Při převzetí pozemkového majetku státem platí o úhradě těchto nároků ustanovení §§ 50 a 57.
Kromě toho jest oprávněn pozemkový úřad uhraditi nároky ze smluv služebních neb zaopatřovacích, počítajíc k tomu pravidelně poskytované pense a dary z milosti, z ceny placené za živý a mrtvý fundus instructus, jestliže majitel jeho převzal nebo plnil tyto závazky.
§ 75.
Pozbudou-li trvalí zaměstnanci na velkém majetku pozemkovém dosavadního zaměstnání na majetku tom tím, že zabrané nemovitosti převezme stát k účelům pozemkové reformy, bude o ně postaráno jedním z těchto způsobů:
1.
přídělem nemovitostí,
2.
zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání,
3.
odškodněním na penězích,
4.
zaopatřením starobním a invalidním (§ 73).
Osoby, hospodařící na zabraném majetku, jsou povinny přijímati do svých služeb na uprázdněná nebo nově zřízená místa zaměstnance z osob, jež jim označí pozemkový úřad nebo ústav zprostředkující služby a práce zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu neb propuštění nemovitostí dle § 11 záborového zákona, může uložiti vlastníkům zabraného majetku, aby převzali zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze přidělovaného nebo propuštěného majetku.
Povinnosti a platy, vznikající státu zaopatřováním zaměstnanců podle odst. 1. č. 1 až 3, uhrazuje pozemkový úřad z fondu kolonisačního, do něhož plynou srážky dle § 42 b) a přirážky dle § 77.
Z opatření (rozhodnutí) pozemkového úřadu dle odst. 1. přípustna jest do 14 dnů stížnost k 9členné rozhodčí komisi. Předsedu komise jmenuje ministr spravedlnosti ze řad soudců, ostatní členy předseda pozemkového úřadu po dohodě s ministrem sociální péče. Rozhodčí komise mohou býti zřízeny také pro jednotlivá území státní.
Bližší předpisy o těchto věcech vydány budou nařízením.
ČÁST VI.
Přechodná ustanovení.
§ 76.
Převezme-li pozemkový úřad zabraný majetek do 30. září 1921, může zkrátiti lhůtu výpovědi osobám hospodařícím i pod šest měsíců, jest však povinen náhradou škody z důvodu předčasného převzetí, jestliže zkrácení lhůty výpovědní odůvodněno jest jedině potřebou půdy.
Nedohodnou-li se strany o náhradě, rozhodne místně příslušný okresní soud, přibera po případě znalce v řízení nesporném.
Proti usnesení okresního soudu přípustna jest stížnost k nadřízenému sborovému soudu I. stolice, jenž rozhoduje konečně.
ČÁST VII.
O ceně přídělové a pachtovném.
§ 77.
Ceny přídělové za nemovitosti přidělené osobám jmenovaným v §u 1 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., stanoví pozemkový úřad a to tak, aby cenami těmi uhrazena byla jednak cena přejímací a srážky dle §§ 42 a 42a, jakož i interkalární úroky a výlohy spojené s výkupem a přídělem, čítajíc k nim také nutné a užitečné náklady na nemovitosti vynaložené, jednak přirážka patnácti ze sta ve prospěch fondu pro podporu vnitřní kolonisace (§ 75, odst. 4.) vypočtená z úhrnu všech výloh a nákladů prve jmenovaných.
Převzatou půdou nerozumí se určitá nemovitost nebo její část, jež má býti přidělena a její přídělová cena stanovena, nýbrž úhrn nemovitostí získaných k účelu provádění zákona přídělového.
Pozemkový úřad odstupňuje ceny přídělové se zřetelem k velikosti, jakosti, druhu a poloze přidělených nemovitostí, jakož i k účelu přídělu.
Byla-li získána nemovitost bezplatně, budiž hodnota její a cena přídělová určena stejným způsobem, leč by byla získána pod tou podmínkou, že bude přidělena bezplatně neb za cenu nižší.
§ 78.
Pokud pozemkový úřad převzaté nemovitosti nepřidělí do vlastnictví, nýbrž propachtuje neb pronajme, rozhoduje pozemkový úřad od případu k případu o výši pachtovného (nájemného), přihlížeje k ustanovení § 77.
ČÁST VIII.
Finanční prostředky.
§ 79.
K provedení úkolů vytčených zákonem záborovým a zákony k jeho provedení vydanými, povoluje se zálohou peníz 150 milionů Kč, jenž bude zařaděn do státního rozpočtu ve splátkách ročních po 50 milionech Kč a to nejpozději do konce roku 1924.
Peníz ten vrátí pozemkový úřad do deseti let z přebytků fondu.
§ 80.
Peníz tento tvoří zvláštní fond, jejž spravuje pozemkový úřad účetnicky i pokladničně odděleně od ostatních peněz státních. Slouží především k tomu, aby závazky na převzatých nemovitostech váznoucí a hotově splatné byly uhražovány, dále aby byl z něho placen fundus instructus, pokud se hotově platí nebo doplňuje, jakož aby z něho byly hraženy všechny investice, jichž je třeba k úpravě převzaté nemovitosti za účelem přídělu.
§ 81.
K doplňování a po případě zvětšování tohoto fondu budiž použito oné části z peněz, jež pozemkový úřad trží za nemovitosti přidělované za hotové, jíž není třeba k udržení rovnováhy bank náhradových.
ČÁST IX.
Ustanovení poplatková.
§ 82.
Veškerá právní jednání potřebná na základě zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., a tohoto zákona k ocenění a převodu věcí, na něž se tento zákon vztahuje, jsou osvobozena od veškerých poplatků státních a veškerých dávek ostatních veřejných svazků. Listiny k témuž účelu vyhotovené jsou osvobozeny od veškerých kolků a poplatků, pokud se jich k jinému účelu nepoužije.
§ 83.
Kromě toho jsou od kolků a poplatků osvobozeny:
1.
Všechna podání, protokoly a jiná úřední vyhotovení v řízení podle tohoto zákona,
2.
knihovní zápisy k zajištění pohledávek a břemen dle § 26, odst. 3., a § 70, podání, listiny a právní jednání k tomu potřebná, a to listiny, pokud se jich nepoužije k jinému účelu.
Ustanovení závěrečná.
§ 84.
Zákon tento působí ode dne vyhlášení. Provésti jej ukládá se všem ministrům.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Švehla v. r.
Dr. Beneš v. r.
Prášek v. r.
Sonntág v. r.,
jako ministr financí a správce ministerstva pro zásobování lidu.
Dr. Hodža v. r.,
jako ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy v Československé republice a v zastoupení nepřítomného ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Klofáč v. r.
Dr. Veselý v. r.,
jako ministr spravedlnosti a v zastoupení nepřítomného ministra železnic.
Habrman v. r.
Hampl v. r.
Staněk v. r.
Dr. Winter v. r.
Dr. Heidler v. r. |
Zákon č. 445/1920 Sb. | Zákon č. 445/1920 Sb.
Zákon, kterým se mění lhůta, stanovená v § 18 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 Sb. z. a n., o sloučení sousedních obcí a osad s Prahou.
Vyhlášeno 29. 7. 1920, datum účinnosti 29. 7. 1920, částka 91/1920
* Článek I. - § 18 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 Sb. z. a n., bude zníti:
* Článek II.
Aktuální znění od 29. 7. 1920
Čís. 445.
Zákon ze dne 15. července 1920,
kterým se mění lhůta, stanovená v § 18 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 Sb. z. a n., o sloučení sousedních obcí a osad s Prahou.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 18 zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 Sb. z. a n., bude zníti:
Zákon tento — vyjma § 13, který nabyl účinnosti dnem vyhlášení zákona — nabude účinnosti dnem 1. ledna 1921.
Článek II.
Provedení zákona, který se stává dnem svého vyhlášení účinným, ukládá se ministru vnitra v dohodě s ministrem financí a ostatními zúčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.,
jako náměstek nepřítomného ministerského předsedy a jako ministr vnitra. |
Zákon č. 108/1921 Sb. | Zákon č. 108/1921 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplněný zákonem z 11. července 1919, č. 387 Sb. z. a n. (zákon záborový).
Vyhlášeno 26. 3. 1921, datum účinnosti 9. 4. 1921, částka 27/1921
* Článek I. - Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového, doplněný zákonem z 11. července 1919, č. 387 Sb. z. a n. (zákon záborový), mění se a doplňuje takto:
* Článek II.
Aktuální znění od 9. 4. 1921
108.
Zákon ze dne 11. března 1921,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., doplněný zákonem z 11. července 1919, č. 387 Sb. z. a n. (zákon záborový).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Zákon ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového, doplněný zákonem z 11. července 1919, č. 387 Sb. z. a n. (zákon záborový), mění se a doplňuje takto:
1.
§ 7 zní takto:
(1)
Zcizení, dělení, zavazení, pacht a nájem zabraného majetku vyžaduje svolení pozemkového úřadu a jest bez něho neplatné.
(2)
Pozemkový úřad uděluje svolení, může uložiti podmínky a učiniti výhrady.
2.
Za § 18 vkládají se tato ustanovení:
§ 18 a).
(1)
Kdo smlouvu o zcizení nebo dělení zabraného majetku plní nebo plnění přijme dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí (§ 7), dopouští se přestupku a bude potrestán vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od jednoho tisíce do padesáti tisíc Kč.
(2)
Kdo rozprodává (parceluje), do rozprodeje dá nebo do rozprodeje přijme zabraný majetek zcela nebo z části dříve, než pozemkový úřad k tomu svolí, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku. S trestem tím může býti spojen trest na penězích od deseti tisíc do jednoho milionu Kč.
(3)
Kdo při jednání uvedeném v odstavci prvém a druhém spolupůsobí z důvodů zištných nebo výdělečných (§§ 5, 9 a 239 trestního zákona ze 27. května 1852, č. 117 ř. z., a hlava V. zák. čl. V. z roku 1878), dopouští se trestných činů tam uvedených a bude potrestán tresty tam stanovenými.
(4)
Pokus je i v oblasti trestního práva uherského trestný.
(5)
Náhradní trest za nedobytný trest peněžitý budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní; úhrn těchto trestů nesmí překročiti nejvyšší hranici sazby.
§ 18 b).
(1)
Dopustí-li se někdo trestných činů, uvedených v § 18 a), provozuje svou živnost, může býti v rozsudku vyřknuta také ztráta živnostenského oprávnění.
(2)
Na ztrátu živnostenského oprávnění podniku může uznati soud také tehdy, byl-li odsouzen zřízenec, zmocněnec, zástupce nebo jiný orgán tohoto podniku.
(3)
Jde-li o obvinění zřízence, zmocněnce, zástupce nebo jiného orgánu podniku, buď užito obdobně ustanovení § 16 zákona o soudech lichevních ze dne 17. října 1919, č. 567 Sb. z. a n.
§ 18 c).
Jiné přestupky tohoto zákona i zákonův a nařízení provádějících trestají se politickým úřadem (administrativní vrchností policejní) pokutou do padesáti tisíc Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
§ 18 d).
Tresty peněžité a pokuty, uložené podle tohoto zákona nebo podle zákonův a nařízení provádějících, plynou do fondu zřízeného u pozemkového úřadu podle § 18 zákona z 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového).
3.
Čl. I., bod 5., zákona z 11. července 1919, č. 387 Sb. z. a n., se zrušuje.
Článek II.
Tento zákon nabývá účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení a výkon jeho ukládá se všem ministrům.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Fajnor v. r.,
jako ministr pro sjednocení zákonodárství a organisace správy a v zastoupení nepřítomného ministra s plnou mocí pro správu Slovenska.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Burger v. r.
Husák v. r.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
jako ministr průmyslu, obchodu a živností, zároveň správce úřadu pro zahraniční obchod a v zastoupení nepřítomného ministra financí. |
Zákon č. 354/1921 Sb. | Zákon č. 354/1921 Sb.
Zákon o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu.
Vyhlášeno 27. 9. 1921, datum účinnosti 27. 9. 1921, částka 81/1921
* § 1. - Československý stát nabývá všech statků a všeho majetku:
* § 2. - Statky a majetkem podle § 1 rozumějí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky.
* § 3. - Statky a majetkem bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské rozumějí se zejména statky a majetek:
* § 4. - O tom, které osoby spadají pod ustanovení § 1, čís. 3., a § 3, čís. 2., rozhodne ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem věcí zahraničních, poskytnouc osobám, o jejichž statky a majetek jde, nebo jejich oprávněným zástupcům v tomto státě bydlícím, mo
* § 5. - Pokud v odst. 2. není jinak ustanoveno, provedou na nemovitosti, uvedené v § 1, soudy, u nichž se pro ně vedou veřejné knihy, vklad vlastnického práva pro československý stát z úřední moci, dovolávajíce se tohoto zákona; knihovní pohledávky a jiná práva, z
* § 6. - Správa obchodních, průmyslových, živnostenských nebo horních podniků, kterých podle předchozích ustanovení nabývá stát československý a které jsou zapsány v obchodním rejstříku nebo jiném veřejném rejstříku nebo seznamu, zažádá bez odkladu — pokud jde o os
* § 7. - Rozhodnou dobou pro nabytí majetku jest pro přičleněnou část Vitorazska a Valčicka den 31. července 1920, pro Hlučínsko den 13. února 1920, pro ostatní území den 28. října 1918.
* § 8. - Byly-li věci, pohledávky a práva, uvedené v § 1, zcizeny po dnu rozhodném pro nabytí vlastnictví (§ 7) jinou osobou, než příslušným československým úřadem, aneb bez jeho svolení, může jich stát požadovati na nabyvatelích zpět, pokud se nestali jako poctiví
* § 9. - Knihovní zápisy na statky a majetek v § 1 uvedené mohou býti povoleny podle listiny vydané po 28. říjnu 1918, anebo i, pokud jde o území později přivtělená, po dnu přivtělení, jedině tehdy, je-li vydána nebo schválena příslušným československým úřadem.
* § 10. - Bude-li ještě území, na kterém by se nacházely statky a majetek v § 1 tohoto zákona uvedené přivtěleno československému státu, platí pro ně ustanovení tohoto zákona s tím, že rozhodnou dobou pro nabytí vlastnictví bude den inkorporace tohoto nového území.
* § 11. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej náleží vládě.
Aktuální znění od 27. 9. 1921
354.
Zákon ze dne 12. srpna 1921
o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Československý stát nabývá všech statků a všeho majetku:
1.
které na území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, patřícím Československé republice, náležely bývalému císařství Rakouskému, bývalému království Uherskému, nebo jako společný majetek bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, jakož i koruně rakouské a uherské a bývalé panovnické rodině rakousko-uherské dne 28. října 1918 a, pokud jde o území po 28. říjnu 1918 přivtělená, v den inkorporace těchto území;
2.
které na Valčicku a Vitorazsku náležely zemi Dolnorakouské v den inkorporace tohoto území;
3.
které na území přivtěleném od říše německé náležely koruně a říši německé a státům německým, jakož i bývalému císaři německému a jiným osobám panovnických rodin německých v den inkorporace tohoto území.
§ 2.
Statky a majetkemStatky a majetkem podle § 1 rozumějí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky.
§ 3.
Statky a majetkem bývalé panovnické rodiny rakouskoStatky a majetkem bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské rozumějí se zejména statky a majetekstatky a majetek:
1.
posledního panovníka Karla a jeho manželky Zity;
2.
jiných osob bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské, zejména též bývalého následníka trůnu Františka Ferdinanda Este a jeho potomků;
3.
c. a k. rodinného fondu;
4.
statky a majetekstatky a majetek stižené svěřenským svazkem korunního svěřenství císaře a krále Františka Josefa I. pro arciknížecí rod Habsbursko-Lotrinský.
§ 4.
O tom, které osoby spadají pod ustanovení § 1, čís. 3., a § 3, čís. 2., rozhodne ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem věcí zahraničních, poskytnouc osobám, o jejichž statky a majetekstatky a majetek jde, nebo jejich oprávněným zástupcům v tomto státě bydlícím, možnost, se v přiměřené, aspoň čtrnáctidenní lhůtě vyjádřiti. Kdyby osoby ty v československém státě nebydlely, ani zde neměly oprávněného zástupce nebo plnomocníka, ministerstvu vnitra známého, zřídí jim k hájení jich práv — na návrh tohoto ministerstva — zemský soud civilní v Praze opatrovníka.
Rozhodnutí ministerstva vnitra, proti němuž jest stížnost jen k Nejvyššímu správnímu soudu, budiž po právní moci vyhlášeno v úředním listě.
Pravoplatné rozhodnutí dovolávající se tohoto zákona (§§ 3 a 5) bude vkladní listinou po rozumu knihovních zákonů.
Až do rozhodnutí povede příslušné ministerstvo nebo jemu podřízený úřad správu statků a majetkustatků a majetku těchto osob na účet vlastníkův, pokud nejsou již státem spravovány podle jiných předpisů.
§ 5.
Pokud v odst. 2. není jinak ustanoveno, provedou na nemovitosti, uvedené v § 1, soudy, u nichž se pro ně vedou veřejné knihy, vklad vlastnického práva pro československý stát z úřední moci, dovolávajíce se tohoto zákona; knihovní pohledávky a jiná práva, zahrnutá §em 1, budou převedeny na pouhý návrh příslušného úřadu s odvoláním na tento zákon.
Na nemovitosti, knihovní pohledávky a jiná práva osob uvedených v § 1, čís. 3., a v § 3, čís. 2., provedou se zápisy podle předchozích ustanovení až po vyhlášce (§ 4, odst. 2.).
Pro postup předepsaný v předchozích odstavcích jest nerozhodno, zda jako dosavadní oprávněný zapsán jest c. k. erár, c. a k. erár, c. a k. dvorní erár, král. uh. erár, stát, nebo jednotlivá odvětví státní správy nebo státní ústavy, nebo osoby v § 1 jmenované.
§ 6.
Správa obchodních, průmyslových, živnostenských nebo horních podniků, kterých podle předchozích ustanovení nabývá stát československý a které jsou zapsány v obchodním rejstříku nebo jiném veřejném rejstříku nebo seznamu, zažádá bez odkladu — pokud jde o osoby uvedené v § 1, čís. 3., a § 3, čís. 2., po vyhlášce — za změnu zápisu, je-li odůvodněna a nutna změnou vlastnictví.
Při podnicích, jež státní správa prozatím spravuje (§ 4, odst. 4.), budou správa a správcovo jméno poznamenány v obchodním nebo jiném příslušném rejstříku na oznámení příslušného úřadu a vyhlášeny. Vyhlášení má právní účinky stanovené obchodním zákonem. Správce podepíše při podnicích zapsaných v obchodním rejstříku své jméno osobně před obchodním soudem nebo předloží ověřený podpis.
§ 7.
Rozhodnou dobou pro nabytí majetku jest pro přičleněnou část Vitorazska a Valčicka den 31. července 1920, pro Hlučínsko den 13. února 1920, pro ostatní území den 28. října 1918.
§ 8.
Byly-li věci, pohledávky a práva, uvedené v § 1, zcizeny po dnu rozhodném pro nabytí vlastnictví (§ 7) jinou osobou, než příslušným československým úřadem, aneb bez jeho svolení, může jich stát požadovati na nabyvatelích zpět, pokud se nestali jako poctiví držitelé podle platných předpisů vlastníky. Nelze-li zcizené věci vrátiti, nebo jsou-li podstatně znehodnoceny, ručí zcizitelé solidárně za náhradu jejich obecné hodnoty v době, kdy se stát domáhá vrácení ať soudně nebo mimosoudně.
Byl-li výtěžek za takové věci uložen, připadne rovněž státu.
§ 9.
Knihovní zápisy na statky a majetekstatky a majetek v § 1 uvedené mohou býti povoleny podle listiny vydané po 28. říjnu 1918, anebo i, pokud jde o území později přivtělená, po dnu přivtělení, jedině tehdy, je-li vydána nebo schválena příslušným československým úřadem.
§ 10.
Bude-li ještě území, na kterém by se nacházely statky a majetekstatky a majetek v § 1 tohoto zákona uvedené přivtěleno československému státu, platí pro ně ustanovení tohoto zákona s tím, že rozhodnou dobou pro nabytí vlastnictví bude den inkorporace tohoto nového území.
§ 11.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provésti jej náleží vládě.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.
Dr. Popelka v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Šusta v. r.
Dr. Gruber v. r.
Dr. Burger v. r.
Dr. Kovařík v. r.
Dr. Procházka v. r.
Dr. Fatka v. r.
Dr. Hotowetz v. r.,
též za ministra Hanačíka.
Dr. Brdlík v. r.
Dr. Mičura v. r.
Dr. Fajnor v. r.
Husák v. r. |
Zákon č. 504/1921 Sb. | Zákon č. 504/1921 Sb.
Zákon, kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.
Vyhlášeno 31. 12. 1921, datum účinnosti 31. 12. 1921, částka 131/1921
* § 1. - Držitelé věcí movitých, které stát československý jest povinen (— na základě jím uzavřených mírových smluv, ukončujících světovou válku, a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v souvislosti s nimi —) vrátiti nebo vydati jinému st
* § 2. - (1) Za věci vydané poskytnouti jest zpravidla náhradu.
* § 3. - Vláda se zmocňuje, aby pro věci podle § 1 požadované stanovila nařízením povinnost jejich držitelů přihlásiti je k soupisu ve stanovené lhůtě a aby vydala zákaz jejich vývozu.
* § 4. - Držitelé věcí, o kterých lze z okolností známých příslušným úřadům míti za to, že spadají pod ustanovení § 3, jsou povinni dovoliti úředním orgánům přístup do místností nebo na pozemky, kde tyto věci jsou, dovoliti prohlídku a zjištění jejich totožnosti a
* § 5. - (1) O povinnosti k vydání věci rozhodne s konečnou platností politický úřad II. stolice po vyšetření, k němuž může zmocniti politický úřad I. stolice. Výkon nálezu o vydání věci náleží politickému úřadu I. stolice.
* § 6. - Porušení povinností uložených v tomto zákoně a v nařízeních vydaných na jeho základě trestají úřady politické I. stolice pokutou do 20.000 Kč a v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce bez újmy následků uvedených v § 2, odst. 4.
* § 7. - Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o řízení podle tohoto zákona a o vyměření náhrady podle obdoby zákonů o vyvlastnění.
* § 8. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřují ministři věcí zahraničních, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 31. 12. 1921
504.
Zákon ze dne 20. prosince 1921,
kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Držitelé věcí movitých, které stát československý jest povinen (— na základě jím uzavřených mírových smluv, ukončujících světovou válku, a mezinárodních smluv, které směřují k jejich provedení nebo jsou v souvislosti s nimi —) vrátiti nebo vydati jinému státu, jsou povinni vydati ony věci státu československému podle ustanovení tohoto zákona, bude-li oprávněný stát žádati jich vrácení nebo vydání.
§ 2.
(1)
Za věci vydané poskytnouti jest zpravidla náhradu.
(2)
Nabyl-li kdo věci bezprávně anebo mohl-li při náležité opatrnosti věděti, že věci bylo nabyto bezprávně, nemá nároku na náhradu.
(3)
Jde-li o věci, jichž jest k dalšímu provozování živnosti nebo podniku nezbytně třeba, budiž dbáno toho, aby provoz podniku vydáním věci netrpěl.
(4)
Nevyhověl-li držitel povinnosti přihlašovací podle § 3 tohoto zákona, budiž mu náhrada — má-li na ni nárok — vyměřena částkou o třetinu nižší. Mimo to bude povinen nahraditi veškeré útraty celého řízení, vzešlé opomenutím přihlášky.
(5)
Náhrada za odvedené výrobní prostředky bude vyplacena pouze na opatření náhradních prostředků výrobních.
§ 3.
Vláda se zmocňuje, aby pro věci podle § 1 požadované stanovila nařízením povinnost jejich držitelů přihlásiti je k soupisu ve stanovené lhůtě a aby vydala zákaz jejich vývozu.
§ 4.
Držitelé věcí, o kterých lze z okolností známých příslušným úřadům míti za to, že spadají pod ustanovení § 3, jsou povinni dovoliti úředním orgánům přístup do místností nebo na pozemky, kde tyto věci jsou, dovoliti prohlídku a zjištění jejich totožnosti a předložiti doklady o jejich nabytí. K této prohlídce možno přibrati bývalé držitele nebo jejich nástupce neb zástupce.
§ 5.
(1)
O povinnosti k vydání věci rozhodne s konečnou platností politický úřad II. stolice po vyšetření, k němuž může zmocniti politický úřad I. stolice. Výkon nálezu o vydání věci náleží politickému úřadu I. stolice.
(2)
O výši náhrady rozhodne okresní soud, v jehož obvodu věc leží, v řízení nesporném, vyslechna znalce.
§ 6.
Porušení povinností uložených v tomto zákoně a v nařízeních vydaných na jeho základě trestají úřady politické I. stolice pokutou do 20.000 Kč a v případě nedobytnosti vězením do 1 měsíce bez újmy následků uvedených v § 2, odst. 4.
§ 7.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala podrobnější předpisy o řízení podle tohoto zákona a o vyměření náhrady podle obdoby zákonů o vyvlastnění.
§ 8.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřují ministři věcí zahraničních, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.
Černý v. r.
Dr. Dolanský v. r.
A. Novák v. r. |
Zákon č. 220/1922 Sb. | Zákon č. 220/1922 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový.
Vyhlášeno 19. 8. 1922, datum účinnosti 19. 8. 1922, částka 78/1922
* Článek I. - Zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový mění a doplňuje se takto:
* Článek II.
Aktuální znění od 19. 8. 1922
220.
Zákon ze dne 13. července 1922,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový mění a doplňuje se takto:
Do §u 1. vsunuje se jako odstavec druhý toto ustanovení:
Osoby hospodařící na zabraném majetku jsou povinny úředním osobám provádějícím přípravné práce poskytnouti za přiměřenou náhradu potřebné místnosti a povozy.
Za § 2. vsunuje se toto ustanovení:
§ 2a.
Nejsou-li přejímané nemovitosti zapsány v knihách veřejných vedených na území republiky Československé, podá pozemkový úřad oznámení u okresního soudu, v jehož obvodu jsou přejímané nemovitosti. Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika okresních soudů, podá pozemkový úřad oznámení toliko u jednoho z nich a připojí pro ostatní soudy potřebné stejnopisy.
Za § 3. vsunuje se toto ustanovení:
§ 3a.
Soud, u něhož bylo podáno oznámení podle § 2a, vyhlásí zamýšlené převzetí na soudní desce a doručí oznámení vlastníku stejným způsobem jako v případu § 3, odst. 1.
Jsou-li přejímané nemovitosti v obvodu několika soudů okresních, dodá soud, jemuž oznámení bylo učiněno, po jednom stejnopise také těmto soudům podle návrhu pozemkového úřadu, aby vyhlásily na svých soudních deskách zamýšlené převzetí a vyrozuměly strany o výkonu vyhlášky.
Proti usnesení nařizujícímu vyhlášení a vyzývajícímu vlastníka k vyjádření není opravného prostředku.
§ 4., odst. 1. zní nyní takto:
Zdržuje-li se vlastník nebo jeho zákonný zástupce v cizině, aniž oznámili pozemkovému úřadu nebo soudu plnomocníka majícího stálé bydliště v tuzemsku, nebo není-li pozemkovému úřadu pobyt jejich znám, budiž jim zřízen soudem k návrhu pozemkového úřadu nebo z moci úřední na jich vrub opatrovník (opatrovník nepřítomného).
§ 5. zní nyní takto:
Pozemkový úřad, rozhoduje o žádosti vlastníkově podle předpisů §u 11 záborového zákona, přihlíží v mezích tohoto předpisu nejen k návrhům vlastníkovým, nýbrž i k účelu, pro nějž rozhodl se nemovitosti převzíti, k případné další místní potřebě a k tomu, aby hospodaření na ostatním zabraném majetku vlastníkově nebylo nad potřebu ztíženo.
Pozemkový úřad může bez dalšího zamítnouti žádost opozděně podanou. Rovněž může bez dalšího zamítnouti žádost, stala-li se o převzetí písemná dohoda s vlastníkem.
Uplatní-li ve lhůtě nárok podle prvé věty § 11 záborového zákona jen někteří ze spoluvlastníků, manželů nerozvedených, rodičů a dětí prvního stupně — §§ 2 a 4 záborového zákona —, má se za to, že ostatní souhlasí s návrhy včas podanými. Nevyjádří-li se tyto osoby souhlasně, rozhoduje pozemkový úřad podle volného uvážení jako o alternativním návrhu.
Do výměry, již vlastníku jest přiděliti do svobodného vlastnictví, počítají se i nemovitosti vlastníku dříve ze záboru propuštěné výslovně na vrub jeho nároku podle prvé věty § 11 záborového zákona nebo jichž zcizení bylo mu dovoleno výslovně na vrub nároku toho.
§ 7. zní nyní takto:
Vyhoví-li pozemkový úřad vlastníkově žádosti ve příčině všech nebo některých nemovitostí, jež hodlal převzíti, vyrozumí kromě vlastníka také soud, v jehož knihách tyto nemovitosti jsou zapsány (§ 3), nebo v jehož obvodu nemovitosti ty jsou (§ 3a), s návrhem, aby v případě §§ 2 a 3 poznámku zamýšleného převzetí nemovitostí vlastníku ponechaných, a pokud nemovitosti ty přiděleny byly vlastníku do svobodného vlastnictví (§ 11 záborového zákona), poznámku záboru vymazal, v případě pak §§ 2a a 3a novou vyhláškou zamýšlené převzetí již vyhlášené zrušil nebo omezil.
§ 9. budiž doplněn druhým odstavcem:
Totéž platí obdobně o vyhlášce zamýšleného převzetí dle §u 3a.
V §u 10. buďtež vložena za slova „oznámení dle §u 2“ slova „nebo § 2a“.
§ 11. zní nyní takto:
Přejímá-li pozemkový úřad jen jednotlivé nemovitosti knihovního tělesa nebo části jejich, vyzve na jeho návrh knihovní soud knihovní věřitele a věcně oprávněné usnesením, jež doručí se dle předpisů o doručování žalob, aby se do 14 dnů vyjádřili, požadují-li, aby jejich nároky byly uspokojeny z přejímací ceny. Totéž může pozemkový úřad navrhnouti, jde-li o věřitele, pro něž na knihovním tělese váznou simultánní práva zástavní nebo zástavní práva pro pohledávky podmíněné.
Vyjádření oznámí soud pozemkovému úřadu a není-li sám soudem, který jest povolán rozvrhnouti přejímací cenu, sdělí také tomuto soudu výsledek vyzvání.
K pohledávkám věřitelů a věcně oprávněných, kteří ve lhůtě nežádali uspokojení z přejímací ceny nebo se nevyjádřili, nepřihlíží se při rozvrhu přejímací ceny za tyto nemovitosti; bylo-li žádáno uspokojení jen částečné z přejímací ceny, přihlíží se při rozvrhu jen k požadované části.
§ 12., odst. 1. zní nyní takto:
Pokud tento zákon neustanovuje jinak, budiž před skutečným převzetím zabraného majetku dána pozemkovým úřadem osobám na něm hospodařícím výpověď alespoň šestiměsíční, počítaje ode dne doručení nebo vyhlášení výpovědi.
§ 13. zní nyní takto:
Z moci úřední může pozemkový úřad zkrátiti dobu výpovědní (§ 12), jestliže na nemovitostech, jež mají býti převzaty, bylo úředně zjištěno, že se špatně hospodaří (zákon ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n.).
§ 14., č. 3. zní nyní takto:
3.
jde-li o vlastníky, pachtýře neb jiné osoby hospodařící neb užívající majetku zabraného a jsou-li právní jednání zakládající držbu jejich práv k zabranému majetku proti státu bez právních následků (bezúčinna) nebo neplatna dle §§ 7 a 18 záborového zákona;
§ 17., odst. 2. zní nyní takto:
O stížnosti proti výpovědi platí předpis § 20.
V § 18, odst. 2. nahražují se slova „do vlastních rukou“ slovy „dle předpisů o doručování žalob“, a odstavec třetí budiž vypuštěn.
Za § 18. budiž vloženo toto ustanovení:
§ 18 a.
Pokud nejde o nájemce a pachtýře hospodářských jednotek jako statků, dvorů a pod., postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen pachtýřů a nájemců a vyhlášená na desce soudní okresního soudu, v jehož obvodu přejímané nemovitosti leží. Opis vyhlášky zašle soud obecním úřadům obcí, v jichž obvodu jsou přejímané nemovitosti. Výpovědní lhůta běží ode dne vyhlášky na desce soudní. Den vyhlášky oznámí soud pozemkovému úřadu.
Proti usnesení nařizujícímu výpověď všeobecnou vyhláškou na desce soudní není opravného prostředku.
§ 20. zní nyní takto:
Proti výpovědi přísluší osobě hospodařící do 14 dnů ode dne doručení (§ 18) nebo vyhlášení (§ 18a) výpovědi stížnost k nadřízenému soudu jen z důvodu, že nebylo šetřeno ustanovení části I. c, tohoto zákona. Soud rozhodne v řízení nesporném. Stížnost nezastavuje běh lhůty výpovědní.
Stížnost (odst. 1.) podává se u soudu, jenž doručil nebo vyhlásil výpověď.
Když výpověď nabyla právní moci a uplynula doba výpovědní, v případech pak § 14, č. 2 a 3, jakmile bylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo nabyvatele (§§ 26 a 28), provede okresní soud místně příslušný k návrhu pozemkového úřadu vyklizení a odevzdání vypověděných nemovitostí a předání jich do držby pozemkovému úřadu nebo osobě tímto úřadem označené podle předpisů exekučního řádu. Návrh tento lze učiniti kdykoliv, a to i tehdy, byla-li pozemkovým úřadem osobě hospodařící prodloužena lhůta k vyklizení.
§ 21., odst. 1. zní nyní takto:
Jakmile bude podáno oznámení u soudu podle § 2 nebo § 2a, oprávněn jest pozemkový úřad vypověděti také osoby, jež mají právo k nemovitosti přejímané z důvodu poměru nájemního nebo služebnosti bytu, bez rozdílu, zda jmenovaná práva zapsána jsou v knize veřejné čili nic.
§ 23. zní nyní takto:
Pokud nebylo vloženo právo vlastnické pro stát nebo pro osobu, které byla nemovitost přidělena nebo směnou zcizena, může býti dána výpověď, jen když návrh na poznámku záboru nebo oznámení dle §u 2 neb 2a byly u soudu již podány nebo aspoň se podávají současně s výpovědí.
§ 24., odst. 2. zní nyní takto:
Vyhláška musí obsahovati:
1.
Označení, že jde o výpověď danou státem podle části I., lit. c) tohoto zákona,
2.
označení nemovitostí výpovědí postižených podle vlastníka a obce, ve které leží,
3.
označení konce doby výpovědní.
V § 25. budiž vypuštěn druhý odstavec.
§ 26., odst. 1. zní nyní takto:
Kde bylo podle tohoto zákona poznamenáno nebo vyhlášeno zamýšlené převzetí zabraného majetku státem, nebo sjednána byla mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem dohoda o převzetí, provedou na návrh pozemkového úřadu soudy vklad práva vlastnického pro stát republiky Československé s odvoláním na § 1 záborového zákona a na toto zákonné ustanovení. V případě §u 2a zřídí soud k návrhu pozemkového úřadu pro převzaté nemovitosti prozatímní zvláštní vložku a provede v ní zápisy shora jmenované. Bližší předpisy vydány budou nařízením.
§ 29. věta první zní nyní takto:
Užitky a povinnosti veřejnoprávní i soukromoprávní spojené s držbou převzatých nemovitostí přecházejí na stát dnem, který následuje poslednímu dni lhůty výpovědi dané vlastníku jako osobě hospodařící, nebylo-li dohodou jinak ustanoveno.
§ 31. zní nyní takto:
Po uplynutí 30 dnů od výkonu poznámky nebo vyhlášení zamýšleného převzetí nelze se domáhati uznání práva vlastnického nebo jiných práv věcných k nemovitostem převzatým ani vůči státu ani vůči osobám, jimž se dostalo nemovitostí těch přídělem. Nerozhoduje při tom, zda proveden byl ihned po uplynutí této lhůty vklad práva vlastnického čili nic.
V případech, ve kterých došlo k dohodě mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem o převzetí (§ 26), počíná lhůta 30denní dnem vkladu práva vlastnického pro stát nebo nabyvatele.
Do § 38. vkládá se jako druhý odstavec toto ustanovení:
K ceně majetku připadlého státu na dávku z majetku a z přírůstku na majetku se nepřihlíží při posuzování potřeby zvláštního finančního zákona dle předchozího ustanovení.
§ 40. zní nyní takto:
Přejímací cenu majetku připadlého státu na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku tvoří úhrn přejímací ceny určené pozemkovým úřadem podle předpisů tohoto zákona a přirážky k této ceně dle předpisů § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n. Přejímací cenu jiného státního majetku stanoví vláda. Peníz přejímacích cen plyne do státní pokladny. Pokud jde o přejímací cenu dle věty prvé, platí ustanovení § 1 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.
O placení této přejímací ceny dle odst. 1 platí předpisy částky IV. tohoto zákona.
Přejímací cenu převzatého zabraného majetku, jejž si stát pro sebe trvale podrží, vyúčtuje pozemkový úřad spolu se všemi výlohami k získání jeho vynaloženými jako cenu nabývací, avšak tak, že polovina srážek z přejímací ceny (§§ 42 a 42a) jde při vyúčtování přejímací ceny jako ceny nabývací (§ 38) k dobru státu a neplyne do fondu dle § 42b.
§ 41. zní nyní takto:
§ 41.
Náhradou (přejímací cenou) za převzatý nemovitý majetek jest cena jeho vyplývající z průměru cen docilovaných v letech 1913 až 1915 za nemovitosti toho druhu při prodeji hospodářských celků v rozloze přes 100 ha z volné ruky.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením vydala předpisy závazné pro určování a vypočítávání přejímací ceny dle zásady odst. 1.
Pokud nebudou tyto předpisy vydány, stanoví pozemkový úřad přejímací cenu podle odhadu převzatých nemovitostí svými přísežnými znalci na místě samém dle zásady odst. 1., hledíc k ustanovením §§ 42 až 43.
Znalce jmenuje pozemkový úřad, a nebyli-li znalci již dříve vzati soudem do přísahy jako znalci soudní, vezme je do přísahy na požádání pozemkového úřadu okresní soud jejich bydliště.
Se zřetelem na zákon ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. počítá se ve všech případech jedna koruna měny rakousko-uherské za jednu korunu československou.
§ 42. zní nyní takto:
§ 42.
Při souborech zabraného majetku (§ 2 záborového zákona) přes 1000 ha celkové výměry budiž přejímací cena (§ 41) snížena, a to z výměry přesahující 1000 ha srážkou 1/10% za každých 100 ha z celkové výměry souboru, nejvýše však 30%.
Ke zlomkům jednoho sta hektarů se nepřihlíží. Pro použití těchto předpisů rozhodnou jest výměra souboru v den, kdy majetek zabrán byl státem podle zákona záborového. Při souborech, jejichž výměra po záboru se zvětšila (na př. sloučením souborů zabraného majetku nebo sloučením zabraného majetku s majetkem nezabraným), jest rozhodnou větší výměra v době, kdy dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí (§§ 2 až 3a).
Za § 42. vkládají se jako další §§ 42a a 42b tato ustanovení:
§ 42a.
Počínajíc rokem 1923 zvyšuje se srážka (§ 42) každým rokem o jednu dvacetinu (1/20).
Pro použití tohoto předpisu rozhodným jest rok, ve kterém dojde k soudu oznámení pozemkového úřadu o zamýšleném převzetí. Rok ten započítává se do zvýšení srážky.
Zvyšování srážky zastavuje nabídka vlastníka velkého majetku pozemkového učiněná písemně pozemkovému úřadu, aby úřad ten převzal jeho majetek pozemkový podle předpisů tohoto zákona, a to ohledně toho majetku, jejž ku převzetí nabídne.
Úhrnná srážka nesmí činiti více než 40% přejímací ceny.
§ 42b.
Peníz srážek (§§ 42 a 42a) plyne do fondu pro podporu vnitřní kolonisace zřízeného dle §u 18 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n.
§ 43. zní nyní takto:
Ocenění převzatých nemovitostí podle předpisů tohoto zákona provede pozemkový úřad přihlédaje k osobitým vlastnostem převzatých nemovitostí a stavu, v jakém byly převzaty.
Zejména budiž vzat zřetel při oceňování jednak na investice provedené po 1. srpnu 1914, jednak na meliorace, nejpozději v řízení oceňovacím vlastníkem pozemkovému úřadu hlášené a osvědčené, jestliže užitek jejich v době převzetí ještě trvá nebo pravděpodobně se dostaví, a jestliže investice ty neb meliorace jedině sledovaly, aby docíleno bylo větší výnosnosti nebo udržen byl dobrý stav majetku při intensivním způsobu hospodaření. Investice takové a meliorace buďtež oceněny dle nákladů stavebních neb pořizovacích s odpočtením příslušného úmoru dle počtu let a druhu zařízení.
Řádné udržovací náklady nepovažují se za investice podle odst. 2.
Skutečnost, že při převzetí jednotlivých pozemků bez budov vznikne vlastníku škoda nevyužitkováním nákladů na stavby zejména hospodářských budov, budiž při oceňování považována za okolnost, jež cenu majetku měrou podstatnou zvyšuje.
Za § 43. budiž vloženo toto ustanovení:
§ 43a.
Tvrdí-li osoba, jež v době převzetí hospodařila na převzatých nemovitostech z důvodu poměru pachtovního nebo užívala převzatých nemovitostí z důvodu smlouvy nájemní, že investice oceňované zvláště podle předpisu § 43, odst. 2. byly pořízeny na její náklad a že má vůči vlastníku nárok na náhradu investic podle předpisů občanského práva, budiž o tom učiněn záznam v protokolu sepisovaném o oceňování převzatých nemovitostí a budiž vyžádáno vyjádření vlastníkovo o tvrzení pachtýře (nájemce) buď současně k protokolu nebo ve krátké lhůtě.
Vyjádří-li se vlastník, že ty které investice, o něž bude zvýšena podle §u 43 přejímací cena, provedl pachtýř (nájemce) svým nákladem, aniž byl k tomu povinen podle pachtovní (nájemní) smlouvy, neb jsa k nim sice povinen, avšak se zřetelem na celou smluvní dobu pachtovní (nájemní), a projeví-li vlastník ve svém vyjádření výslovně souhlas, aby určitá a jak velká nebo poměrná část náhrady za investice dle § 43 přiznána byla jako pohledávka pachtýřova (nájemcova) vůči vlastníku, určí pozemkový úřad ve svém rozhodnutí o přejímací ceně zvláště peníz pohledávky pachtýřovy (nájemcovy) z přejímací ceny, určené dle §§ 41, 42, 42a, v mezích zvýšení její dle §u 43, odst. 2, a učiní soudu rozvrhujícímu přejímací cenu návrh, aby pohledávku pachtýřovu (nájemcovu) zařadil v rozvrhu přejímací ceny za pohledávky knihovních věřitelů, věcně oprávněných a za nároky podle §u 50.
Tvrdí-li osoba, jež v době převzetí hospodařila na převzatých nemovitostech z důvodu poměru pachtovního, že ty které převzaté pozemky řádně a účelně vyhnojila také strojenými hnojivy, aniž by pro předčasné zrušení poměru pachtovního převzetím zabraných nemovitostí mohla náklady takového vyhnojení využíti, jest povinna nejdéle při sepisování protokolu tvrzení své osvědčiti, zejména také prokázati účty a jinými věrohodnými doklady množství a cenu strojených hnojiv na pozemky vynaložených.
Tvrzení pachtýřovo budiž zaznamenáno v protokolu sepisovaném o oceňování převzatých nemovitostí a odborně vyšetřeno. Pozemkový úřad podle výsledků šetření přizná náhradu za hnojiva pachtýřovi, jež jest splatna hotově do tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo moci práva. O stížnosti do rozhodnutí pozemkového úřadu o náhradě pachtýři za vynaložené a nevyužité náklady vyhnojení pozemků strojenými hnojivy platí obdobně předpisy §u 46.
Zvýšil-li pachtýř cenu přejímaného majetku podstatně řádným hnojením hnojivem animálním, a rozhodl-li pozemkový úřad, aby z důvodu toho přejímací cena byla zvýšena, přiznána budiž pozemkovým úřadem pachtýři náhrada ze zvýšené přejímací ceny. O přiznané náhradě učiní pozemkový úřad soudu rozvrhujícímu přejímací cenu návrh dle odst. 2. O stížnosti do rozhodnutí pozemkového úřadu platí obdobně předpisy § 46.
§ 44., odst. 2. zní nyní takto:
Jestliže náhrada (§§ 41 až 43) byla sjednána dohodou mezi pozemkovým úřadem a vlastníkem, jest dohoda závazna pro stát teprve okamžikem, kdy podepíše smlouvu o dohodě předseda pozemkového úřadu. Pozemkový úřad určí část náhrady, která má připadnouti fondu dle §u 42b.
§ 45. doplňuje se takto:
Předpis tento však neplatí, jestliže jde o nemovitosti knihovními pohledávkami nezatížené, nebo jestliže knihovní věřitelé budou uspokojeni z přejímací ceny podle předpisů tohoto zákona a tato okolnost bude jim pozemkovým úřadem sdělena.
§ 46. zní nyní takto:
Do rozhodnutí pozemkového úřadu o přejímací ceně lze si stěžovati vlastníku a oprávněným z knihovních práv do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Stížnost budiž podána k zemskému soudu v Praze pro obvod vrchního zemského soudu v Praze, k zemskému soudu v Brně pro obvod vrchního zemského soudu v Brně, k sedriálnímu soudu v Bratislavě pro Slovensko a k sedriálnímu soudu v Užhorodě pro Podkarpatskou Rus. Příslušnost řídí se dle toho, kde jest větší část převzatého majetku. Pozemkový úřad označí ve svém rozhodnutí soud, který jest příslušný k podání stížnosti. Stížnost podati jest ve dvou stejnopisech. Může se opírati, pokud ocenění stalo se podle zvláštních předpisů vydaných pro určování a vypočítávání přejímací ceny (§ 41, odst. 2), jedině o to, že nebylo šetřeno těchto předpisů, nebo že nebylo přihlíženo k předpisům §§ 42 až 45.
Soud dodá stížnost pozemkovému úřadu, aby se do 14 dnů vyjádřil.
Pozdě podanou stížnost odmítne soud z moci úřední, jinak rozhodne o stížnosti v nesporném řízení v senátě.
I proti potvrzujícímu rozhodnutí II. stolice jest přípustna stížnost k nejvyššímu soudu.
§ 47., odst. 2. a 3. zní nyní takto:
Rozvrh provede soud označený v odst. 1. podle stavu v den skutečného převzetí (§ 29).
O nařízeném roku vyrozumí soud kromě pozemkového úřadu a vlastníka úřady povolané vymáhati veřejné dávky a daně a všechny osoby, pro něž podle knihovního stavu v den poznámky převzetí zapsána jsou práva na nemovitostech a vyhlásí jej na soudní desce s vyzváním, aby ohlásily své nároky na jistině a příslušenství také osoby, které je činí ze smluv služebních (§ 49), zaopatřovacích (§ 50) a pachtovních nebo nájemních (§§ 43, a 43a a 50a).
Za § 47. vsunuje se toto ustanovení:
§ 47a.
V případě § 2a bude přejímací cena zapsána do náhradové knihy (§ 59) pro rozvrhovou podstatu převzatých nemovitostí.
Rozvrh podle §u 47 proveden bude teprve tehdy, až pozemková kniha bude buď nově zřízena nebo původní pozemková kniha na území republiky Československé přenesena.
§ 48. zní nyní takto:
Náhradu za knihovně zajištěné služebnosti, pokud nebudou převzaty, za výměnek a jiná věcná břemena, určí soud, přibera jednoho nebo dva znalce, a to dle průměrné hodnoty oprávnění nebo plnění v letech 1913 až 1915.
Do §u 50. vkládá se jako 2. odstavec toto ustanovení:
Vláda jest zmocněna nařízením zvýšiti míru úrokovou pro kapitalisování nároků dle odst. 1. až na čtyři ze sta.
Za § 50. budiž vloženo toto ustanovení:
§ 50a.
Pachtýři (nájemci) nepřísluší nárok na náhradu škody a ušlého zisku ani vůči poslednímu vlastníku zabraných a státem převzatých nemovitostí ani vůči státu z důvodu, že výpovědí pozemkového úřadu podle předpisů tohoto zákona rozvázán byl předčasně poměr pachtovní (nájemní).
Pozemkový úřad, přiděluje půdu (zbytkové statky a větší zemědělské podniky) dle předpisů §§ 1, 3, 15, 16 a 25 zákona přídělového, jest povinen bráti slušný zřetel k pachtýřům zemědělských podniků, kteří přestali býti pachtýři na velkém majetku pozemkovém před uplynutím doby pachtovní z důvodu v odst. 1. uvedeného.
Pozemkovému úřadu náleží také péče o to, aby pachtýřům v odst. 1. jmenovaným zprostředkován byl pacht na velkém majetku pozemkovém, jenž nebyl dosud státem převzat. Vykonávaje tuto péči, může pozemkový úřad uložiti vlastníkům velkého majetku pozemkového, aby v první řadě zadávali půdu (zemědělské podniky) do pachtu osobám, jež jim označí pozemkový úřad (odst. 4).
Vláda se zmocňuje, aby provedla nařízením předpisy odst. 2. a 3.
K nárokům osob ze smluv pachtovních nebo nájemních přihlíží soud provádějící rozvrh, jde-li o prokázané přeplatky na pachtovném nebo vedlejších dávkách, nebo o nároky z důvodu investic přihlášené k protokolu o oceňování převzatých nemovitostí po rozumu předpisů § 43a. Nároky, jichž vlastník neuznal, buďtež odkázány k projednání pořadem práva soukromého. Pořadí nároků uznaných nesmí býti na újmu předpisu § 50.
§ 53., odst. 2. zní nyní takto:
Toto právo musí vykonati pozemkový úřad nejpozději dva měsíce před skutečným převzetím majetku.
V § 56. buďtež vypuštěna na konci druhé věty slova:
....... „s konečnou platností.“
§ 59. zní nyní takto:
Náhrada za převzatý majetek, jakmile jest pravoplatně určena, tvoří, pokud není vyčerpána při rozvrhu soudním pohledávkami ze zákonného zástavního práva, knihovních věřitelů a oprávněnců a pohledávkami ze zaopatřovacího poměru, pohledávku bývalého vlastníka vůči státu. Stát jest povinen ji zúrokovati třemi ze sta ročně a buď zaplatiti hotově nebo zapsati do náhradové knihy podle předpisů tohoto zákona a umořovati aspoň půl procentem ročně. Úroky platí se pololetně pozadu.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením zvýšila míru úrokovou až na čtyři ze sta. Změna v míře úrokové musí se týkati také úrokování pohledávek vlastníků vůči státu již před změnou míry úrokové vzniklých.
§ 61. zní nyní takto:
Peníz z náhrady na vlastníka vypadající může pozemkový úřad vyplatiti vlastníku hotově anebo dáti jej zapsati jako pohledávku do náhradové knihy. Pohledávka ta jest vůči státu nevypověditelna, stát může ji však čtvrtletně vypověděti a zaplatiti buď hotově nebo umořitelnými dílčími dluhopisy ve stejné jmenovité hodnotě a se stejnou mírou úrokovou.
Předpisy §§ 62. a 63. se zrušují.
§ 64. zní nyní takto:
Náhradové knihy vedou a účetní a pokladní službu při placení náhradových pohledávek vykonávají náhradové banky (ústavy), jež — nejsou-li ústavy oprávněnými vydávati zástavní listy nebo ústavy (úřady) státními — musí býti veřejnoprávními ústavy uvěrními po rozumu §u 15 záborového zákona.
V případech, ve kterých náhradové banky vykonávají jménem státu též účetní a pokladní službu a správu pohledávek z úvěrů poskytnutých uchazečům o úvěr dle §u 4, odst. 3 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n. (zákona úvěrového), jsou výpisy z účtů náhradových bank stvrzené pozemkovým úřadem exekučním titulem pro řízení před soudy exekučními a náhradové banky mohou dobývati pohledávek státu exekucí dle §u 12 cit. zákona, aniž by dříve žádaly za vydání platebního rozkazu nebo domáhaly se žalobou rozsudku dle §u 11 cit. zákona.
§ 65. zní nyní takto:
Správní výlohy náhradových bank uhradí se správním příspěvkem, který platí osoby, jimž při přídělu půdy poskytne stát držebnostní úvěr uvěřením části přídělové ceny. Vedle toho může pozemkový úřad jako odměnu a náhradu správních výloh poskytnouti náhradovým bankám nejvýše jedno procento z pohledávek vlastníků (§ 61) vůči státu, zapsaných v náhradových knihách. Výše správního příspěvku podléhá schválení pozemkového úřadu.
§ 69. zní nyní takto:
Pohledávky bývalých knihovních věřitelů a oprávněnců, vyjímajíc pohledávky jmenované v §u 70, mohou po dobu pěti let od zápisu do náhradové knihy býti vypovězeny čtvrtletně pouze státem, po uplynutí pěti let půlletně také věřitelem neb oprávněncem, jemuž náhradová banka vyplatí vypovězenou pohledávku dle své volby buď hotově neb dílčími dluhopisy v kursu v den výplaty.
§ 71. zní nyní takto:
Zevrubnější předpisy k §§ 61, 64, 69 a 70 budou vydány nařízením vládním, jež může obor působnosti státního ústavu (úřadu) rozšířiti o službu náhradové banky.
V § 72. za odst. 3. vložena buďtež tato ustanovení:
Ku dni zápisu poznámky o převzetí do knihy veřejné provede pozemkový úřad soupis všech ostatních trvalých zaměstnanců, jichž se ustanovení odstavce 1. tohoto paragrafu netýká, a jichž služba a námezdní poměr anebo práce souvisí bezprostředně se zemědělskou neb lesní výrobou nebo průmyslovými podniky zákonem ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., zabranými, pokud dotyčné podniky jsou předmětem převzetí, a jestliže zaměstnanci splňují tyto podmínky:
1.
Jsou státními příslušníky republiky Československé a mají řádné bydliště v tuzemsku,
2.
jsou v den vyhlášení přídělového zřízení starší 18 roků,
3.
jsou před zápisem poznámky o převzetí nejméně 2 roky na zabrané půdě trvale zaměstnáni.
Soupis obsahujž u všech těchto osob úhrnnou dobu služební neb pracovní na velkém majetku pozemkovém v území Československé republiky ztrávenou, stáří, jakož i údaje o služebních požitcích, zaopatřovacích nárocích, čákách jejich a počtu příslušníků rodiny zaměstnance, pokud výživou svou na výdělku a příjmu zaměstnance závisejí.
Soupis týkejž se též všeho dělnictva, které nejméně 150 dní v posledním roce na zabrané půdě pracovalo.
§ 73. zní nyní takto:
Ku zabezpečení starobních a invalidních požitků osob sepsaných dle § 72 zřizuje se fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.
Fond ten jest právnickou osobou. Není výdělečným podnikem a neprovozuje zaměstnání, jež by směřovalo k zisku.
Sídlem fondu jest Praha. Vláda může přenésti správu fondu na Všeobecný pensijní ústav v Praze nebo na státní úřad se sídlem v Praze.
Správu fondu řídí pěti až sedmičlenné kuratorium. Členy kuratoria jmenuje pozemkový úřad v dohodě s ministerstvem sociální péče. Členství kuratoria jest čestné.
Kuratorium rozhoduje o nárocích oproti fondu. Z rozhodnutí kuratoria přípustna jest do 14 dnů ode dne doručení stížnost k rozhodčí komisi, zřízené dle § 75, odst. 5. Rozhodnutí rozhodčí komise jest konečné.
Fond jest osvobozen ode všech daní a daňových přirážek. Veškerá právní jednání, která se týkají provádění úkolů fondu přímo státem nebo fondem, jakož i listiny o těchto právních jednáních, dále veškerá podání na kuratorium fondu a stížnosti do rozhodnutí kuratoria osvobozeny jsou ode všech kolků a poplatků.
K likvidaci fondu dojde, jakmile budou splněny úkoly jemu přikázané. Zbytek jmění fondu jest majetkem státním, a vláda určí, ke kterým účelům pozemkové reformy má ho býti použito.
Stát přispěje k fondu jednou pro vždy částkou 5 mil. Kč, zařaděnou do rozpočtu státního na rok 1921.
Vlastníci zabraného, avšak dosud nepřevzatého velkého majetku pozemkového povinni jsou přispívati k fondu ročním příspěvkem předem splatným 3 Kč z každého hektaru půdy. Nařízením vlády může býti tento příspěvek zvýšen nebo snížen až o 2 Kč ročně z hektaru. Část majetku do 250 ha osvobozena jest od tohoto příspěvku. Vlastníci zabraného majetku jsou oprávněni přesunouti příspěvek ten na své pachtýře po dobu trvání pachtovního poměru. Příspěvek splatný je předem každého roku vždy dnem 1. ledna. Zadrželé příspěvky vymáhá Všeobecný pensijní ústav nebo státní úřad, k němuž správa fondu byla přenesena, politickou nebo soudní exekucí. Vlastníci zabraného majetku jsou povinni úrokovati zadrželé příspěvky pěti ze sta ročně. Vláda se zmocňuje, zvýšiti úroky z prodlení až na deset ze sta ročně.
Pozemkový úřad může se souhlasem ministerstva financí přikazovati fondu části případných přebytků fondu náhradového (§§ 79 a 80). Není-li přebytků nebo dostatečných přebytků, uhrazuje pozemkový úřad případné schodky z fondu kolonisačního (§ 75, odst. 4.).
Nárok na starobní neb invalidní požitky z fondu přísluší osobám, které podléhají soupisu dle § 72, odst. 1., mají trvalé bydliště na území Československé republiky a jsou státními příslušníky Československé republiky, jestliže u nich toliko z důvodu provádění pozemkové reformy (převzetím toho kterého souboru nebo části souboru zabraného majetku podle předpisů tohoto zákona) přestala nebo nezačala výplata zaopatřovacích požitků, aniž podle §§ 50, 68 a 74 mohla býti opatřena dostatečná úhrada zaopatřovacích požitků z přejímací ceny za převzatý majetek nebo z ceny za živý a mrtvý fundus instructus.
Dokud nebude upraveno zákonem a nevstoupí v činnost starobní a invalidní pojištění dělnictva, budou také ostatním trvalým zaměstnancům na velkém majetku pozemkovém, jejich rodinám a pozůstalým, než kteří jsou uvedeni v předchozím odstavci, vypláceny z fondu starobní neb invalidní renty.
Osobám v předchozích odstavcích uvedeným přísluší nárok na požitky podle předpisů zákona o pensijním pojištění se zřetelem na celkovou jich služební dobu ztrávenou na velkém majetku pozemkovém a dle třídy služného odpovídající započitatelným posledním požitkům, nikdy však nárok na vyšší požitky, než stanoveny jsou zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n. Pokud tento nárok není zabezpečen u některého nositele pensijního pojištění podle zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., buďtež požitky vypláceny nebo doplňovány z fondu (odst. 1.).
Výplata požitků (odst. 13.) osobám jmenovaným v odstavci 11. a 12. počíná po dosažení 65 roků věku u osob, které dosud zaopatřovacích požitků (darů z milosti) nepožívají; u osob, jež dosáhly věku 60 roků a podaly průkaz invalidity, prvním dnem měsíce následujícího po průkazu invalidity. Předpisy tyto neplatí však u osob, jež v době převzetí zabraného majetku požívaly již zaopatřovacích požitků podle zákona o pensijním pojištění nebo podle zákona z 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n.
Osobě, která požívala v době převzetí zabraného majetku zaopatřovacích požitků v úpravě provedené zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., od vlastníka zabraného majetku, přísluší — jsou-li tu náležitosti odst. 11. — oproti fondu nárok na zaopatřovací požitky nebo doplnění těchto do výše požitků stanovených v odst. 13. Stejný nárok může uplatniti až do dne vyhlášky dle § 47 odst. 3. u fondu osoba, která v době převzetí zabraného majetku požívala zaopatřovacích požitků neupravených podle cit. zákona, není-li již výdělečně činna na velkém majetku pozemkovém, přísluší-li jí podle cit. zákona nárok na úpravu zaopatřovacích požitků a postoupí-li svůj nárok ze zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., fondu.
Kuratorium fondu může se souhlasem ministerstva sociální péče usnésti se na tom, aby pro ten který správní rok vypláceny byly přídavky k zaopatřovacím požitkům z fondu (odst. 13.).
Se souhlasem ministerstva sociální péče může se usnésti kuratorium fondu na tom, aby poskytnuty byly výpomoci z fondu ročně až do celkové výše 500.000 Kč osobám, požívajícím požitky z fondu.
Vláda se zmocňuje, aby vydala nařízením podrobné předpisy k předchozím ustanovením.
§ 74., odst. 1. zní nyní takto:
Pense a dary z milosti dle stavu ze dne 6. května 1921 jsou povinni vlastníci (uživatelé) zabraného majetku pozemkového, poskytující pense nebo dary z milosti, na svůj náklad zajistiti ve prospěch osob požívajících pensí nebo darů z milosti.
§ 75. zní nyní takto:
Pozbudou-li trvalí zaměstnanci na velkém majetku pozemkovém dosavadního zaměstnání na majetku tom tím, že zabrané nemovitosti převezme stát k účelům pozemkové reformy, bude o ně postaráno jedním z těchto způsobů:
1.
přídělem nemovitostí,
2.
zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání,
3.
odškodněním na penězích,
4.
zaopatřením starobním a invalidním (§ 73).
Osoby, hospodařící na zabraném majetku, jsou povinny přijímati do svých služeb na uprázdněná nebo nově zřízená místa zaměstnance z osob, jež jim označí pozemkový úřad nebo ústav zprostředkující služby a práce zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.
Pozemkový úřad, rozhoduje o přídělu neb propuštění nemovitostí dle § 11 záborového zákona, může uložiti vlastníkům zabraného majetku, aby převzali zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze přidělovaného nebo propuštěného majetku.
Povinnosti a platy, vznikající státu zaopatřováním zaměstnanců podle odst. 1. č. 1 až 3, uhrazuje pozemkový úřad z fondu kolonisačního, do něhož plynou srážky dle § 42 b) a přirážky dle § 77.
Z opatření (rozhodnutí) pozemkového úřadu dle odst. 1. přípustna jest do 14 dnů stížnost k 9členné rozhodčí komisi. Předsedu komise jmenuje ministr spravedlnosti ze řad soudců, ostatní členy předseda pozemkového úřadu po dohodě s ministrem sociální péče. Rozhodčí komise mohou býti zřízeny také pro jednotlivá území státní.
Bližší předpisy o těchto věcech vydány budou nařízením.
§ 77., odst. 1. zní nyní takto:
Ceny přídělové za nemovitosti přidělené osobám jmenovaným v §u 1 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., stanoví pozemkový úřad a to tak, aby cenami těmi uhrazena byla jednak cena přejímací a srážky dle §§ 42 a 42a, jakož i interkalární úroky a výlohy spojené s výkupem a přídělem, čítajíc k nim také nutné a užitečné náklady na nemovitosti vynaložené, jednak přirážka patnácti ze sta ve prospěch fondu pro podporu vnitřní kolonisace (§ 75, odst. 4.) vypočtená z úhrnu všech výloh a nákladů prve jmenovaných.
§ 77., odst. 3. zní nyní takto:
Pozemkový úřad odstupňuje ceny přídělové se zřetelem k velikosti, jakosti, druhu a poloze přidělených nemovitostí, jakož i k účelu přídělu.
§ 79. zní nyní takto:
K provedení úkolů vytčených zákonem záborovým a zákony k jeho provedení vydanými, povoluje se zálohou peníz 150 milionů Kč, jenž bude zařaděn do státního rozpočtu ve splátkách ročních po 50 milionech Kč a to nejpozději do konce roku 1924.
Peníz ten vrátí pozemkový úřad do deseti let z přebytků fondu.
§ 80. věta první zní nyní takto:
Peníz tento tvoří zvláštní fond, jejž spravuje pozemkový úřad účetnicky i pokladničně odděleně od ostatních peněz státních.
§ 82. zní nyní takto:
Veškerá právní jednání potřebná na základě zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., a tohoto zákona k ocenění a převodu věcí, na něž se tento zákon vztahuje, jsou osvobozena od veškerých poplatků státních a veškerých dávek ostatních veřejných svazků. Listiny k témuž účelu vyhotovené jsou osvobozeny od veškerých kolků a poplatků, pokud se jich k jinému účelu nepoužije.
§ 83., č. 1. zní nyní takto:
1.
Všechna podání, protokoly a jiná úřední vyhotovení v řízení podle tohoto zákona,
Článek II.
Zákon tento nabude působnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Provésti jej náleží veškerým ministrům.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.
Šrámek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Černý v. r.
A. Novák v. r.,
též za ministra L. Nováka.
Staněk v. r.,
též za ministra Udržala.
Dr. Šrobár v. r.,
též za ministra Dra Mičuru.
Tučný v. r.,
též za ministra Dra Vrbenského.
Dr. Dérer v. r.,
též za ministry Habrmana a Srbu. |
Zákon č. 168/1924 Sb. | Zákon č. 168/1924 Sb.
Zákon o výkupu místní dráhy Holič—Hodonín.
Vyhlášeno 26. 7. 1924, datum účinnosti 26. 7. 1924, částka 84/1924
* § 1. - Stát československý vykupuje podle koncesní listiny ze dne 19. dubna 1890, vydané podle uh. zák. čl. XV z r. 1890 místní dráhu Holič—Hodonín, a to s účinkem od 1. ledna 1924.
* § 2. - (1) Cena výkupní určena jest ročním důchodem vypočteným podle § 2, lit. c), uh. zák. čl. IV z r. 1888 o modifikaci a doplnění uh. zák. čl. XXXI z r. 1880 o drahách místních.
* § 3. - Cena výkupní, pokud bude placena ročním důchodem podle odst. 1. §u 2, bude hrazena z rozpočtu ministerstva železnic.
* § 4. - Výkupem místní dráhy a dnem tohoto výkupu nabude stát za cenu výkupní uvedenou v § 2 a bez jakékoli další náhrady hypotekárními pohledávkami nezatíženého vlastnictví a užívání železničního podniku se všemi k němu příslušejícími věcmi movitými i nemovitými,
* § 5. - Vklad práva vlastnického pro stát československý a jiných práv vkladních, která na stát přecházejí, do knih, bude proveden podle tohoto zákona. Jestliže společnost ve lhůtě, uložené jí státní správou železniční, nevydá této správě listin, potřebných k prov
* § 6. - (1) Společnost jest povinna podati státní správě účty a bilance a vykázati výsledky příslušných provozních let do lhůty, jež jí bude ministerstvem železnic určena.
* § 7. - Státní správa může učiniti výplatu výkupní ceny závislou na podmínce, že společnost vydá státní správě veškeré doklady, spisy a pomůcky, týkající se správy a provozu vykoupeného železničního podniku, nebo že jí poskytne možnost nahlédnouti do oněch spisů,
* § 8. - Veškeré, s výkupem této železnice související právní úkony, majetkové převody, podání, zápisy a jiné listiny jsou osvobozeny od kolků a poplatků.
* § 9. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři železnic a financí.
Aktuální znění od 26. 7. 1924
168.
Zákon ze dne 3. července 1924
o výkupu místní dráhy Holič—Hodonín.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Stát československý vykupuje podle koncesní listiny ze dne 19. dubna 1890, vydané podle uh. zák. čl. XV z r. 1890 místní dráhu Holič—Hodonín, a to s účinkem od 1. ledna 1924.
§ 2.
(1)
Cena výkupní určena jest ročním důchodem vypočteným podle § 2, lit. c), uh. zák. čl. IV z r. 1888 o modifikaci a doplnění uh. zák. čl. XXXI z r. 1880 o drahách místních.
(2)
Státní správa má právo kdykoli vyplatiti společnosti na místě ještě nedospělých výkupních platů důchodových jistinu vypočtenou tím způsobem, že tyto výkupní důchody budou diskontovány ročními 5%ními úroky.
§ 3.
Cena výkupní, pokud bude placena ročním důchodem podle odst. 1. §u 2, bude hrazena z rozpočtu ministerstva železnic.
§ 4.
Výkupem místní dráhy a dnem tohoto výkupu nabude stát za cenu výkupní uvedenou v § 2 a bez jakékoli další náhrady hypotekárními pohledávkami nezatíženého vlastnictví a užívání železničního podniku se všemi k němu příslušejícími věcmi movitými i nemovitými, jakož i s veškerými právy, s výjimkou oněch předmětů, jež podle ustanovení koncesní listiny zůstávají vlastnictvím společnosti.
§ 5.
Vklad práva vlastnického pro stát československý a jiných práv vkladních, která na stát přecházejí, do knih, bude proveden podle tohoto zákona. Jestliže společnost ve lhůtě, uložené jí státní správou železniční, nevydá této správě listin, potřebných k provedení výkupu, nebo listin těchto, státní správou železniční sepsaných, neopatří svým podpisem, nahrazuje tyto listiny prohlášení ministra železnic.
§ 6.
(1)
Společnost jest povinna podati státní správě účty a bilance a vykázati výsledky příslušných provozních let do lhůty, jež jí bude ministerstvem železnic určena.
(2)
Státní správa má právo zkoumati správnost dokladů těch na základě knih a jiných záznamů a spisů společenských.
(3)
Nevyhoví-li společnost ve lhůtě, uložené jí státní správou, povinnosti, stanovené v odst. 1. tohoto paragrafu, vykoná státní správa železniční příslušná šetření na účet a nebezpečí společnosti a zjistí podle těchto šetření výkupní cenu.
§ 7.
Státní správa může učiniti výplatu výkupní ceny závislou na podmínce, že společnost vydá státní správě veškeré doklady, spisy a pomůcky, týkající se správy a provozu vykoupeného železničního podniku, nebo že jí poskytne možnost nahlédnouti do oněch spisů, jež týkají se pouze správy společenské, a že státní správě, požádá-li o to, vydá opisy těchto spisů.
§ 8.
Veškeré, s výkupem této železnice související právní úkony, majetkové převody, podání, zápisy a jiné listiny jsou osvobozeny od kolků a poplatků.
§ 9.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministři železnic a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Stříbrný v. r.
Novák v. r.
za ministra Bečku. |
Zákon č. 68/1925 Sb. | Zákon č. 68/1925 Sb.
Zákon, kterým se ku všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze-II. a zřizuje Masarykova vojenská nemocnice v Praze.
Vyhlášeno 17. 4. 1925, datum účinnosti 17. 4. 1925, částka 31/1925
* § 1. - Ku všeobecné nemocnici v Praze připojuje se dosavadní vojenská nemocnice v Praze-II., Karlovo náměstí, jako její nerozlučná součást.
* § 2. - Právní poměry podmíněné tímto připojením budou upraveny zvláštním zákonem.
* § 3. - Pro účely vojenské vybudována bude v Praze nová nemocnice s názvem „Masarykova vojenská nemocnice v Praze“.
* § 4. - Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr školství a národní osvěty a ministr národní obrany v dohodě se súčastněnými ministry.
Aktuální znění od 17. 4. 1925
68.
Zákon ze dne 26. března 1925,
kterým se ku všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze-II. a zřizuje Masarykova vojenská nemocnice v Praze.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Ku všeobecné nemocnici v Praze připojuje se dosavadní vojenská nemocnice v Praze-II., Karlovo náměstí, jako její nerozlučná součást.
§ 2.
Právní poměry podmíněné tímto připojením budou upraveny zvláštním zákonem.
§ 3.
Pro účely vojenské vybudována bude v Praze nová nemocnice s názvem „Masarykova vojenská nemocnice v Praze“.
§ 4.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministr školství a národní osvěty a ministr národní obrany v dohodě se súčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Stříbrný v. r.
Šrámek v. r.
Dr. Markovič v. r.
Udržal v. r. |
Ústavní zákon č. 152/1926 Sb. | Ústavní zákon č. 152/1926 Sb.
Ústavný zákon o udelení štátneho občianstva československého niektorým osobám.
Vyhlášeno 7. 8. 1926, datum účinnosti 22. 8. 1926, částka 70/1926
* § 1. - (1) Štátni občania bývalého Uhorska, ktorí pred dňom 1. januára 1910 aspoň štyry roky nepretržite mali bydlište v niektorej obci Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi a obec táto za túto dobu nečinila proti nim námietky podľa §u 9 zák. čl. XXII/1886, majú nár
* § 2. - (1) Vydané ženy, manželstvo ktorých nebolo súdne ani rozlúčené, ani vyhlásené za neplatné, nasledujú v štátnom občianstve nabytom podľa tohoto zákona svojho manžela, nezletilé deti manželské a legitimované svojho otca, není-li ho, svoju matku, nemanželské
* § 3. - Osobám, ktoré nabyly československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, určí ministerstvo vnútra, súčasne s udelením štátneho občianstva alebo s vystavením vysvedčenia podľa 5. odstavca §u 4, v zvláštnom výnosu, domovské právo podľa zásad §u 14 záko
* § 4. - (1) Žiadosti o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona podať treba u politického úradu II. stolice (županského úradu), v obvode ktorého má žiadatel bydlište.
* § 5. - Udeleniu československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona neprekáža, že žiadatelovi bolo uznanie alebo udelenie československého štátneho občianstva právoplatne odopreté pred dňom, keď zákon tento nadobudne účinnosti.
* § 6. - S osobami, ktorým bude podľa tohoto zákona udelené československé štátne občianstvo, budiž od dňa udelenia štátneho občianstva tak nakládané, ako keby boli bývali štátnymi občanmi od dňa 28. októbra 1918.
* § 7. - Použije-li strana vedome nepravých a nesprávnych dokladov a udajov v žiadosti pri uplatnení nároku v tomto zákone určenom, môže ministerstvo vnútra udelenie československého štátneho občianstva uplatneného podľa tohoto zákona vyhlásiť za neplatné.
* § 8. - Zákon tento nadobudne účinnosti 15. dňa po vyhlásení. Prevedením zákona poveruje sa minister vnútra v dohode so súčastnenými ministrami.
Aktuální znění od 22. 8. 1926
152.
Ústavný zákon zo dňa 1. júla 1926
o udelení štátneho občianstva československého niektorým osobám.
Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto ústavnom zákone:
§ 1.
(1)
Štátni občania bývalého Uhorska, ktorí pred dňom 1. januára 1910 aspoň štyry roky nepretržite mali bydlište v niektorej obci Slovenska alebo Podkarpatskej Rusi a obec táto za túto dobu nečinila proti nim námietky podľa §u 9 zák. čl. XXII/1886, majú nárok na udelenie československého štátneho občianstva, keď majú od uplynutia spomenutých štyroch rokov nepretržite do podanej žiadosti bydlište na území náležajúcom dnes Československej republike a nie je dokázané, že si v tejto dobe nadobudli domovského práva v niektorej obci ležiacej mimo tohoto územia alebo štátneho občianstva mimo republiky Československej, jestliže do päť rokov od dňa účinnosti tohoto zákona podajú u príslušného úradu (§ 4) žiadosť za udelenie československého štátneho občianstva.
(2)
Nepretržitosť bydlišťa podľa predošlého odstavca neruší doba, ktorú tá ktorá osoba strávila
a)
do 1. júna 1919 v službe vojenskej, pokiaľ táto nebola službou z povolania, alebo plniac povinnosť uloženú jej podľa zákona o válečných úkonoch,
b)
za svetovej vojny alebo po svetovej vojne buď v zajatí, v rukojemstve alebo v internovaní,
c)
v službe československej brannej moci,
d)
prechodne za zárobkom.
(3)
Z nároku sú vylúčeni, ktorí
a)
sa dopustili trestného činu proti bezpečnosti Československej republiky, alebo
b)
dobrovolne opustili územie Československej republiky a prejavili nepriateľské smýšlanie vôči nej,
c)
boli právoplatne vykázaní z územia Československej republiky,
d)
po 28. októbri 1918 vykonávali mimo územia Československej republiky funkcie v záujme cudzieho štátu,
e)
odopreli složenie sľubu poslušnosti podľa §u 2 zákona zo dňa 10. decembra 1918, čís. 64 Sb. z. a n., a neboli preto na svojích služobných miestach ponechaní a ani pozdejšie prijatí.
§ 2.
(1)
Vydané ženy, manželstvo ktorých nebolo súdne ani rozlúčené, ani vyhlásené za neplatné, nasledujú v štátnom občianstve nabytom podľa tohoto zákona svojho manžela, nezletilé deti manželské a legitimované svojho otca, není-li ho, svoju matku, nemanželské svoju matku.
(2)
Bývanie umrelého manžela pred 1. januárom 1910 a od tejto doby (§ 1) započíta sa do bývania vdovy, keď si táto podá podľa tohoto zákona žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva.
(3)
Bývanie umrelého otca, alebo umrelej matky-vdovy, alebo umrelej nemanželskej matky pred 1. januárom 1910 a od tejto doby (§ 1) započíta sa do bývania detí (manželských, nemanželských alebo legitimovaných), podajú-li tieto podľa tohoto zákona žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva. Keď sú tieto deti nezletilé, podá žiadosť zákonitý zástupca.
(4)
Podajú-li v predošlom odstavci spomenuté deti alebo ich zákonitý zástupca žiadosť o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, započíta sa do ích bývania (§ 1) doba bývania rodičova (§ 1) aj vtedy, keď dotyčný rodič ešte žije a pre svoju osobu udelenie štátneho občianstva nežiada.
§ 3.
Osobám, ktoré nabyly československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona, určí ministerstvo vnútra, súčasne s udelením štátneho občianstva alebo s vystavením vysvedčenia podľa 5. odstavca §u 4, v zvláštnom výnosu, domovské právo podľa zásad §u 14 zákona z 9. apríla 1920, čís. 236 Sb. z. a n.
§ 4.
(1)
Žiadosti o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona podať treba u politického úradu II. stolice (županského úradu), v obvode ktorého má žiadatel bydlište.
(2)
Žiadosť obsahovať musí označenie:
a)
mena, priezviska, zamestnania, bydliska žiadateľa,
b)
miesta a dňa narodenia žiadateľa,
c)
mena a osobných pomerov manželky a detí žiadateľa,
d)
pobytu žiadateľa od 1. januára 1906 počnúc, prípadne osôb, pobyt ktorých sa mu vpočíta,
e)
pobytu podľa 2. odstavca §u 1,
f)
vlastnoručným podpisom opatrené prehlásenie žiadateľovo, že po 1. januári 1906 nestal sa ani štátnym občanom ani domovským právom príslušným mimo republiky Československej,
g)
prehlásenie žiadateľovo, že žiada o udelenie československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona,
h)
nie sú-li tieto udaje doložené verejnými listinami, nech sú v žiadosti označené dokazovacie prostriedky, ktoré strana chce mať použité.
(3)
Politický úrad II. stolice (županský úrad) ihneď predloží žiadosť, zodpovedajúcu predpisom predošlého odstavca, ministerstvu vnútra. Nezodpovie-li žiadosť predpisom predošlého odstavca, vráti politický úrad II. stolice žiadosť strane cieľom doplnenia alebo opravy. Neučiní-li tak strana v primeranej lehote úradom určenej, považuje sa žiadosť za odvolanú. Odvolanú žiadosť možno znovu opakovať.
(4)
Keď udaje žiadosti nie sú doložené hodnovernými listinami, úrad vyšetrí a zistí podmienky udelenia československého štátneho občianstva, pri čom môže dať prísažne vypočuť svedkov, stránky a použiť všetkých dokazovacích prostriedkov podľa zásad civilného procesného poriadku. Je-li nepretržitosť bydlišťa (§§ 1 a 2) zistená alebo aspoň pravdepodobná, žiadosť zamietnuť možno len vtedy, keď niet ostatných podmienok udelenia štátneho občianstva určených v tomto zákone.
(5)
Nebola-li žiadosť odvolaná a nevynesie-li ministerstvo vnútra konečné rozhodnutie behom dvoch rokov od dňa podania žiadosti u politického úradu II. stolice (županského úradu), považuje sa československé štátne občianstvo za žiadateľovi udelené podľa tohoto zákona. O tomto spomenuté úrady povinné sú na žiadosť stránky ihneď vydať úradné vysvedčenie.
§ 5.
Udeleniu československého štátneho občianstva podľa tohoto zákona neprekáža, že žiadatelovi bolo uznanie alebo udelenie československého štátneho občianstva právoplatne odopreté pred dňom, keď zákon tento nadobudne účinnosti.
§ 6.
S osobami, ktorým bude podľa tohoto zákona udelené československé štátne občianstvo, budiž od dňa udelenia štátneho občianstva tak nakládané, ako keby boli bývali štátnymi občanmi od dňa 28. októbra 1918.
§ 7.
Použije-li strana vedome nepravých a nesprávnych dokladov a udajov v žiadosti pri uplatnení nároku v tomto zákone určenom, môže ministerstvo vnútra udelenie československého štátneho občianstva uplatneného podľa tohoto zákona vyhlásiť za neplatné.
§ 8.
Zákon tento nadobudne účinnosti 15. dňa po vyhlásení. Prevedením zákona poveruje sa minister vnútra v dohode so súčastnenými ministrami.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r. |
Zákon č. 156/1926 Sb. | Zákon č. 156/1926 Sb.
Zákon o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům.
Vyhlášeno 14. 8. 1926, datum účinnosti 14. 8. 1926, částka 72/1926
* § 1. - (1) Československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství Rakousko-uherského nebo jejich orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně, jako jsou
* § 2. - Náklady sporů o pohledávky uvedené v § 1 zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud vzešly až do tohoto dne, nese každá strana ze svého.
* § 3. - (1) Zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., jímž se nařizuje příročí o přerušení sporů pro pohledávky za bývalým c. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, se zrušuje.
* § 4. - Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války; rovněž nejsou jím dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe
* § 5. - (1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 14. 8. 1926
156.
Zákon ze dne 23. června 1926
o pohledávkách ze závazků vzniklých bývalému Rakousku, bývalému Uhersku, bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, říši Německé a německým státům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Československý stát není ničím povinován ze závazků vzniklých úmluvami vlád bývalého Rakouska, bývalého Uherska a bývalého mocnářství Rakousko-uherského nebo jejich orgánů, pokud nejde o závazky, o kterých se mírové smlouvy zmiňují výslovně, jako jsou závazky z papírů rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek.
(2)
Rovněž není československý stát ničím povinován ze závazků vzniklých státům jmenovaným v 1. odstavci z jiných skutečností.
(3)
Ustanovení 1. a 2. odstavce platí obdobně o závazcích vzniklých říši Německé a německým státům.
§ 2.
Náklady sporů o pohledávky uvedené v § 1 zahájených přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud vzešly až do tohoto dne, nese každá strana ze svého.
§ 3.
(1)
Zákon ze dne 23. července 1919, č. 440 Sb. z. a n., jímž se nařizuje příročí o přerušení sporů pro pohledávky za bývalým c. k. erárem, c. a k. erárem a král. uherským erárem, se zrušuje.
(2)
Exekuční tituly, podle nichž, hledíc k ustanovení § 2, odst. 4. zákona uvedeného v 1. odstavci, nemůže býti vedena exekuce, pozbývají účinnosti, pokud jsou namířeny proti československému státu; k bezúčinnosti budiž hleděno z úřední povinnosti.
§ 4.
Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 9. října 1924, č. 236 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války; rovněž nejsou jím dotčeny zákony a akty, kterými československý stát vzal výslovně na sebe splnění závazků uvedených v § 1 tohoto zákona.
§ 5.
(1)
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
(2)
Provedení jeho ukládá se všem členům vlády.
T. G. Masaryk v. r.
Černý v. r.
Syrový v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Schieszl v. r.,
též za ministra Dra Haussmanna.
Dr. Peroutka v. r.,
též za ministra Dra Engliše.
Dr. Slávik v. r.,
též za ministry Dra Kállaye a Roubíka.
Dr. Fatka v. r.,
též za ministra Dra Říhu.
Dr. Krčmář v. r. |
Zákon č. 77/1927 Sb. | Zákon č. 77/1927 Sb.
Zákon o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.
Vyhlášeno 1. 7. 1927, datum účinnosti 1. 1. 1928, částka 37/1927
* Přirážky k daním přímým.
* § 1. - (1) Přirážky svazků územní samosprávy (zemí, okresů a obcí) mohou býti vybírány k těmto daním přímým:
* § 2. - (1) Z plateb na zemské (župní) přirážky vyhrazuje se ve prospěch státu 30% k částečné úhradě osobních nákladů na školství národní, pokud je opatřuje stát. Jinak zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o vydržování národních škol.
* § 3. - (1) Dosavadní předpisy o schvalování rozpočtů a povolování přirážek zůstávají v platnosti s těmito odchylkami:
* § 4. - (1) Příspěvek obce na úhradu schodku školního rozpočtu budiž vřaděn do rozpočtu obecního, v jehož mezích se uhradí stejně jako ostatní potřeby obecní. Vybírati zvláštní obecní přirážky školní se nedovoluje.
* § 5. - (1) Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové děje se obcemi, kterým se od státní finanční správy dostane potřebných údajů; jiné přirážky ke státním daním (§ 1) se vypočtou, předepíší a vyberou činiteli, kteří jsou pověřeni vybíráním p
* § 6. - (1) Vláda, pokud se týče úřady povolující přirážky jsou povinny sdělovati činitelům, vybírajícím přirážky, sazby povolených přirážek. Svazky územní samosprávy (§ 1, odst. 1.) jsou povinny činitelům, kteří pro ně vybírají přirážky k přímým daním, oznámiti v
* § 7. - (1) Činitelé, vybírající přirážky, budou z výtěžku plateb na přirážky obecní poukazovati obcím měsíčně nejvýše jednu dvanáctinu oznámených rozpočtových úhrad z přirážek. Jen výjimečně, prokáže-li obec, že na úhradu rozpočtových vydání nestačí v některém mě
* § 8. - (1) Starosta obce (úřadující náměstek), který do lhůty stanovené okresním výborem neprovede bez omluvných důvodů příkazů podle § 3, odst. 8., může býti okresním úřadem potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč. Ustanovení obecních zřízení o sesazení s úřadu
* § 9. - (1) Obcím, které v roce předcházejícím rok berní vybíraly více než 150% obecních přirážek, přikazuje se celá splatná daň domovní v té které obci na berní rok předepsaná.
* § 10. - (1) Zemské výbory budou spravovati zvláštní fond, jemuž připadnou:
* § 11. - (1) Pokud rozpočtová potřeba země České, Moravsko-slezské, Slovenské a Podkarpatoruské nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek podle § 1 bylo plně využito, může vláda při schvalování zemských rozpočtů na návrh ministerstva vnitra rozděliti
* § 12. - (1) Příděly podle §§ 9 až 11 budou finančními úřady poukazovány, pokud se týče k dobru súčtovány v čtvrtletních pozadu splatných lhůtách.
* § 13. - Podíl na celkové roční částce 7,000.000 Kč podle ustanovení čl. I., § 2, zákona č. 334/1921 Sb. z. a n. bude v dosavadní výměře přikazován zemským fondům českému a moravskoslezskému, nemocničnímu fondu pražskému a brněnskému.
* § 14. - Zvláštní přirážku k dani z lihu, zavedenou ve prospěch zemí, pokud se týče žup, článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, rozdělí mezi dotčené samosprávné svazky počína
* Ustanovení závěrečná.
* § 15. - § 25 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. se doplní takto:
* § 16. - § 26, odst. 3. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. bude zníti:
* § 17. - § 27 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. pozbývá platnosti na léta 1928 a další.
* § 18. - Pokud se týče drah, o nichž jednají zákony ze dne 31. října 1906, č. 212 ř. z., ze dne 2. srpna 1908, č. 169 ř. z. a ze dne 27. března 1909, č. 46 ř. z. o nabytí některých drah státem, jest státní železniční správa povinna, počínajíc rokem 1927, platiti po
* § 19. - O všech příjmech a vydáních každého samosprávného svazku jest sestaviti každoročně jednotný rozpočet.
* § 20. - Obce a okresy, jichž roční potřeba na úrok a splátky ze zápůjček vyžaduje kromě výtěžků kmenového jmění k tomuto účelu použitých více než 50% přirážkové základny v průměru tří let, jež předcházejí rok, v němž se dotyčný svazek o zápůjčce usnáší, smí nové z
* § 21. - Na ošetřovací útraty ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné, pokud jich nelze vymoci na ošetřovaném anebo na jiných fysických nebo právnických osobách (korporacích, spolcích, nemocenských pojišťovnách a pod.), jež jsou podle zákon
* § 22. - (1) Veškeré náklady stálého ubytování četnictva v celém území republiky hradí pro rok 1928 a další stát, na nějž přechází vlastnictví veškerého movitého zařízení, sloužícího ubytování četnictva.
* § 23. - Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil, zda, do jaké míry a za jakých podmínek lze po dobu tří let od účinnosti tohoto zákona zákonné přirážky k daním výnosovým, které platí poplatníci na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na náklady církevních škol, započ
* § 24. - (1) Při každém obecním zastupitelstvu v obcích majících podle posledního úředního sčítání lidu nejméně 10.000 obyvatel, budiž ustanoven úředník pro obor služby konceptní; v obcích menších přísluší obecnímu zastupitelstvu usnášeti se podle ustanovení § 212
* § 25. - Svazky územní samosprávy jsou povinny předkládati ministerstvu financí výkazy o výši a druhu svých příjmů a vydání a o stavu jmění a dluhů. Podrobnosti určí vládní nařízení.
* § 26. - Pokud okresní, pokud se týče zemské výbory nebudou v některém území ještě ustaveny a zvláštním zákonem nebude jinak stanoveno, vykonávají působnost, která podle tohoto zákona přísluší okresním výborům — bezprostřední, působnost, která přísluší zemským výbo
* § 27. - Pokud nenabude účinnosti zákon o organisaci politické správy, pokud se týče nedojde k sloučení Moravy se Slezskem, dostane se fondům, jež se zřídí při vyšších dohlédacích úřadech, z přídělů, označených v § 10, odst. 1., č. 1. až 3., částek připadajících na
* § 28. - Ustanovení §§ 3, 4, 8, 17, 19 a 20 mají na území Podkarpatské Rusi platnost, dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.
* § 29. - (1) Ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1928 s tou úchylkou, že opatření, jež zákon ku včasnému provedení předpokládá již v roce předchozím, budou již ode dne vyhlášení učiněna podle předpisu zákona tohoto.
* § 30. - Provedením tohoto zákona pověřují se ministři vnitra a financí.
Aktuální znění od 1. 1. 1928
77.
Zákon ze dne 15. června 1927
o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Přirážky k daním přímým.
§ 1.
(1)
Přirážky svazků územní samosprávy (zemí, okresů a obcí) mohou býti vybírány k těmto daním přímým:
dani pozemkové bez 1·5% zvláštního příspěvku (§ 105, odst. 2. zákona o přímých daních),
dani domovní,
všeobecné dani výdělkové,
zvláštní dani výdělkové bez přirážky rentabilitní a likvidační,
dani rentové, pokud se vybírá přímo,
dani z vyššího služného,
a to pro léta 1928 a další s výjimkami dále uvedenými do těchto nejvýše přípustných sazeb:
přirážky zemské | 160%
---|---
přirážky okresní | 110%
přirážky obecní | 200%.
(2)
Přirážky k dani činžovní nesmí přesahovati polovici těchto sazeb, pokud se týče, byly-li v roce předcházejícím účinnosti tohoto zákona vybírány sazbou vyšší, tuto sazbu, pokud nepřevyšuje sazby u ostatních daní nejvýše přípustné (odst. 1.). Obecní přirážky jsou však až do sazby podle odst. 1. přípustny vždy, jestliže se pro dotyčný rok nevybírají v obci dávky z používaných místností na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo na jiném, nájemné (nájemní hodnotu) nahrazujícím podkladě.
(3)
Ustanovení odst. 2. má platnost pro léta 1932 a další. Pro léta 1928 až 1931 mohou přirážky k dani činžovní býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek, nastalý snížením přirážkové základny, vyplývající ze snížení sazeb činžovní daně podle § 156 zákona o přímých daních, nejvýše však do sazby, uvedené v odst. 1.
(4)
Příspěvky podle §§ 25 a 26 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, pokud se vybírají ve formě přirážek, nezapočítávají se do výměry podle předchozích odstavců.
(5)
Nestačí-li úhrada, rozpočtená z obecních, pokud se týče okresních přirážek podle sazeb, uvedených v odst. 1. a 2., pokud se týče 3., ani k úplné úhradě úroků a splátek ze zápůjček, platně uzavřených obcí nebo okresem do dne platnosti tohoto zákona, buďtež vybírány přirážky nad sazby, stanovené v odst. 1. v takové výši, aby potřeba tato byla kryta, avšak nejvýše přirážky obecní do sazby 300%, přirážky okresní do sazby 150%. Při tom se nepřihlíží k potřebě na úrok a splátky ze zápůjček na stavby, podniky a jiná zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo přebytek; jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a zařízení. Na přirážky k dani činžovní se ustanovení tohoto odstavce o přípustnosti zvýšení přirážkové sazby nevztahují.
(6)
Pro města s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) platí součet procent přirážek okresních a obecních podle odst. 1. jako nejvyšší přípustná výměra přirážek obecních. Ustanovení odst. 2. a 3. platí obdobně.
(7)
Nehledíc k ustanovení odst. 2., 3. a 4. jest odstupňování přirážek k různým druhům přímých daní přípustno pouze u obcí pro jednotlivé osady, tvořící samostatné katastrální území, jestliže podržely vlastnictví a správu svého majetku. Odstupňování přirážek uvnitř jednoho druhu daně je nepřípustno vůbec.
§ 2.
(1)
Z plateb na zemské (župní) přirážky vyhrazuje se ve prospěch státu 30% k částečné úhradě osobních nákladů na školství národní, pokud je opatřuje stát. Jinak zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o vydržování národních škol.
(2)
Obce jsou povinny přispívati do fondů, zřízených podle § 108 zákona o přímých daních, částkou ve výši 10% pozemkové daně, předepsané v obci z veškeré půdy kromě lesů. Pokud částka ta může býti uhrazena z výnosu obecních přirážek, vybíraných státními úřady, zadrží se jimi a odvede do označeného fondu.
(3)
Bližší provedení určí vládní nařízení.
§ 3.
(1)
Dosavadní předpisy o schvalování rozpočtů a povolování přirážek zůstávají v platnosti s těmito odchylkami:
Usnesení o vybírání nejvýše 100%ní přirážky obecní, 50%ní přirážky okresní a zemské nepotřebuje vyššího schválení.
Vyšší přirážky až do sazeb, stanovených v § 1, povoluje a rozpočty schvaluje obcím, i když vyšší přirážky byly usneseny jen pro některou část obce, okresní výbor,
okresům a městům s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) zemský výbor, zemím vláda.
O podaném odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu rozhoduje okresní výbor, o odvolání proti usnesení o rozpočtu měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) a o rozpočtu okresním výbor zemský. Odvolání proti rozpočtu zemskému je nepřípustno.
(2)
Příslušnost k povolování přirážek řídí se při diferencovaných přirážkách (§ 1, odst. 7.) výměrou nejvyšší přirážky.
(3)
Právo vlády, pokud se týče úřadů, v odst. 1. uvedených, povoliti přirážky ve výměře usnesené zahrnuje v sobě též právo stanoviti přirážky výměrou nižší nebo vyšší až do meze podle § 1 přípustné.
(4)
Vláda, pokud se týče úřady, povolané rozhodovati o žádostech za povolení přirážek, jsou povinny rozhodnouti nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy žádost náležitě doložená k nim došla. Žádosti obcí a okresů o povolení přirážek buďtež doloženy kromě dokladů o splnění formálních náležitostí též posledním účtem, žádosti obcí mimo to též výkazem o poplatcích, přirážkách ke státním daním spotřebním a samostatných dávkách v obci již zavedených, s uvedením sazeb.
(5)
Pro obec hlavního města Prahy je bezprostředním i vyšším úřadem dohlédacím zemský výbor.
(6)
Nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky podle § 1 dovolené k úplné úhradě rozpočtové potřeby, nařídí úřad přirážku povolující při povolování obecních přirážek obci podle potřeby vybírání vhodných obecních dávek a poplatků, pro něž vydána vládou pravidla, nebo zvýšení sazeb zavedených již takovýchto dávek a poplatků do nejvyšší pro ně přípustné míry. Rovněž může úřad ten, připoje osnovu příslušných pravidel, navrhnouti vládě povolení takových dávek a poplatků, pro něž nejsou vydána vládou pravidla, jež však se zřetelem k pravděpodobnému čistému výtěžku mohou míti pro finanční hospodářství obce značnější význam.
(7)
Vláda, pokud se týče úřady, uvedené v odst. 1., jsou při povolování přirážek povinny přihlížeti k tomu, aby rozpočtový schodek byl zpravidla uhrazen v rámci přípustné výše přirážek; musí proto nejen zkoumati, zda rozpočty vyhovují všem ustanovením zákonným, jmenovitě jsou-li v nich zařazena veškerá plnění, obci (okresu, zemi) po zákonu příslušející, nebo platy peněžní, zakládající se na právním titulu, pokud jsou takové závazky úřadu přirážky povolujícímu známy, nýbrž jsou povinny, nestačí-li celková úhrada ani s výnosem nejvyšší přirážky podle § 1 dovolené k úplné úhradě rozpočtové potřeby, zkoumati jednotlivé položky rozpočtů také po stránce účelnosti a prováděti v potřebě a úhradě změny jak co do zařazení, tak co do výše. Rovněž jsou úřady ty povinny dbáti toho, aby u obcí byla zachovávána ustanovení §§ 21 a 22 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n., a naříditi provedení k tomu směřujících opatření. Zamýšlené zavedení nebo zvýšení dávek a poplatků (odst. 6.) a zamýšlené změny v rozpočtech buďtež dotčeným samosprávným svazkům sděleny, aby se o nich do 14 dnů vyjádřily.
(8)
Opatření (odst. 6., věta 1. a odst. 7.) vlády, pokud se týče úřadů přirážky povolujících nahrazují usnesení zastupitelských sborů a v příčině dávek a poplatků i povolovací řízení. Svazky územní samosprávy jsou povinny vyhověti nařízením, vydaným na podkladě ustanovení odst. 6. a 7.
§ 4.
(1)
Příspěvek obce na úhradu schodku školního rozpočtu budiž vřaděn do rozpočtu obecního, v jehož mezích se uhradí stejně jako ostatní potřeby obecní. Vybírati zvláštní obecní přirážky školní se nedovoluje.
(2)
Místní školní rady jsou povinny, aby nejdéle do konce září každého roku zaslaly podrobný rozpočet školní obce na příští rok kalendářní s potřebnými výkazy a vysvětlivkami starostovi obce. Jde-li o školní obec, složenou z několika obcí místních nebo jejich částí, připojí se k rozpočtu též rozvrh rozpočtového schodku mezi přiškolené obce a rozešle se starostům všech přiškolených obcí. Tutéž povinnost mají na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obecní školské stolice stran rozpočtu na potřeby veřejných škol národních, vydržovaných zcela nebo z části obcemi.
(3)
Starostové obcí jsou povinni školní rozpočet s rozvrhem schodku ihned po dobu 14 dnů veřejně vyložiti, a když byl prve s finanční komisí sdělen, aby se o něm vyjádřila, nejdéle do 30 dnů od dne, kdy jim byl dodán, předložiti obecním zastupitelstvům, aby se usnesla, má-li se proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku podati odvolání. Usnesené odvolání jest podati do 14 dnů ode dne usnesení.
(4)
Proti školnímu rozpočtu nebo rozvrhu jeho schodku má kromě obecního zastupitelstva (odst. 3.) právo ve lhůtě vyložení podati odvolání také každý volič nebo poplatník v obci. O odvolání rozhoduje s konečnou platností okresní výbor, pokud se týče, přísluší-li přiškolené obce do dvou nebo více okresů nebo jde-li o samostatné školní okresy, zemský výbor. Úřady rozhodující o odvolání jsou povinny slyšeti příslušné, v dotyčném území zřízené okresní (městské) školní výbory.
(5)
Ustanovení § 3, odst. 7. vztahuje se i na rozpočet školní.
(6)
Ustanovení předchozích odstavců platí též o školních rozpočtech samostatných městských školních okresů. Povinnost uvedená v odst. 2. týče se orgánů, kterým podle platných předpisů přísluší sestavovati rozpočet městského školního okresu.
§ 5.
(1)
Výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové děje se obcemi, kterým se od státní finanční správy dostane potřebných údajů; jiné přirážky ke státním daním (§ 1) se vypočtou, předepíší a vyberou činiteli, kteří jsou pověřeni vybíráním příslušných daní státních.
(2)
Podkladem pro výpočet a předpis přirážek je příslušná daň státní; jakákoliv změna platební povinnosti co do daně státní má za následek i příslušnou změnu platební povinnosti co do přirážek, pokud zvláštními zákony není stanoveno jinak.
(3)
Přirážky jsou splatny zároveň s příslušnou daní státní; o jich vymáhání a promlčení platí stejné předpisy jako pro státní daň, k níž se přirážka vybírá. O úrocích z prodlení a náhradních platí ustanovení zákona o přímých daních.
(4)
Proti výměře přirážek lze se do 30 dnů po příslušném oznámení odvolati u předpisujícího činitele. Odvolání nemá účinku odkládacího; rozhoduje o něm s konečnou platností, pokud jde o přirážky k dani pozemkové, vybírané obcemi, bezprostřední úřad dohlédací, pokud jde o přirážky k ostatním státním daním (§ 1), finanční úřad I. stolice, který jest povinen vyžádati si dobré zdání příslušného samosprávného svazku, popírá-li se odvoláním platební povinnost.
(5)
Obecní zastupitelstvo může se nejméně dvoutřetinovou většinou všech členů usnésti, aby od počátku správního roku, který následuje po pravoplatnosti usnesení, byly výpočet, předpis a vybírání obecních přirážek k dani pozemkové přeneseny na činitele státní. Pravoplatné usnesení nelze později již měniti novým usnesením obecního zastupitelstva.
§ 6.
(1)
Vláda, pokud se týče úřady povolující přirážky jsou povinny sdělovati činitelům, vybírajícím přirážky, sazby povolených přirážek. Svazky územní samosprávy (§ 1, odst. 1.) jsou povinny činitelům, kteří pro ně vybírají přirážky k přímým daním, oznámiti vždy nejdéle do konce března výši rozpočtové úhrady z těchto přirážek. Nebyly-li přirážky na běžný správní rok do té doby ještě povoleny nebo jde-li o přirážky, k jichž vybírání není třeba povolení, dlužno předložiti doklad, že o povolení přirážek a v jaké výši bylo zažádáno, pokud se týče oznámiti usnesené sazby přirážek.
(2)
Nebude-li ustanovení odst. 1. vyhověno, zastaví jmenovaní činitelé odvod přirážek za měsíc březen a další až do doby, kdy ustanovení tomuto bude vyhověno. Výjimky může ze závažných důvodů povoliti finanční úřad II. stolice.
(3)
Pokud nedošlo oznámení úřadu přirážky povolujícího o přirážkách na běžný správní rok povolených nebo oznámení toho kterého svazku o usnesených sazbách přirážek, k jichž vybírání není třeba povolení, dlužno přirážky bez újmy ustanovení odst. 2. odváděti podle sazby předešlého roku, nejvýše však v sazbách podle § 1, odst. 1. až 3. a 6. přípustných. Došlo-li oznámení o sazbách přirážek vyžadujících povolení, avšak usnesených sazbou nižší než v roce předešlém, dlužno přirážky na běžný rok až do rozhodnutí o jejich povolení odváděti touto sazbou nižší.
(4)
Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na obecní přirážky k dani pozemkové, vybírané obcemi.
§ 7.
(1)
Činitelé, vybírající přirážky, budou z výtěžku plateb na přirážky obecní poukazovati obcím měsíčně nejvýše jednu dvanáctinu oznámených rozpočtových úhrad z přirážek. Jen výjimečně, prokáže-li obec, že na úhradu rozpočtových vydání nestačí v některém měsíci dvanáctina rozpočtové úhrady z přirážek, může finanční úřad II. stolice nebo úřad jím zmocněný na dotčený měsíc povoliti v mezích plateb a nezbytně nutné potřeby poukaz přirážek nad jednu dvanáctinu.
(2)
Částky, o které by výtěžek plateb na přirážky v tom kterém roce převyšoval míru, stanovenou v odst. 1., budou obcím po vyrovnání případných přeplatků a nedoplatků z dřívější doby poukázány k výplatě dodatečně s přirážkovým přídělem za měsíc listopad a musí jich býti použito především k zaplacení dluhů, jinak k úhradě řádných rozpočtových schodků a k snížení přirážek roku následujícího, případně i let příštích; v poslednějším případě musí býti v mezidobí uloženy na úrok. O zmíněném dodatečném poukazu budiž zpraven bezprostřední dohlédací úřad.
§ 8.
(1)
Starosta obce (úřadující náměstek), který do lhůty stanovené okresním výborem neprovede bez omluvných důvodů příkazů podle § 3, odst. 8., může býti okresním úřadem potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč. Ustanovení obecních zřízení o sesazení s úřadu zůstávají nedotčena. Na okolnosti tyto musí při stanovení lhůty býti upozorněno.
(2)
Pořádkové pokuty, uložené podle předchozího odstavce, připadají pokladně okresního výboru.
Příděly.
§ 9.
(1)
Obcím, které v roce předcházejícím rok berní vybíraly více než 150% obecních přirážek, přikazuje se celá splatná daň domovní v té které obci na berní rok předepsaná.
(2)
Při přirážkách odstupňovaných (§ 1, odst. 7.) rozhoduje výměra přirážky nejnižší. K výši přirážky k dani činžovní se nehledí.
(3)
Skládá-li se obec z několika osad anebo byla-li utvořena sloučením několika obcí, a jestliže tyto územní části podržely vlastnictví a správu svého majetku, takže v důsledku toho se v nich vybírá přirážka v různé výši, má nárok na příděly podle odst. 1. jen ta územní část, ve které se vybírá přirážka ve výši v odstavci tom označené a jen z daně, v územní části té předepsané.
(4)
Městům, v nichž je sídlo zemské politické správy, přísluší příděl podle odst. 1. nehledíc na výši obecních přirážek.
§ 10.
(1)
Zemské výbory budou spravovati zvláštní fond, jemuž připadnou:
1.
Splatná daň domovní, předepsaná na léta 1928 a další v obvodu té které země v obcích neb osadách, které podle ustanovení § 9 nemají nároku na příděl z daně té;
2.
1·5% zvláštní příspěvek podle § 105, odst. 2. zákona o přímých daních, předepsaný na léta 1928 a další v obvodu té které země, po srážce částky, přidělené fondu, označenému v § 108 zákona o přímých daních;
3.
část obecních přirážek ku všeobecné a zvláštní dani výdělkové (§§ 58, odst. 6. a 85, odst. 6. zákona o přímých daních);
4.
tyto roční příděly z daně z obratu a přepychové:
fondu při zemském výboru
v Čechách| 103,374.800| Kč
---|---|---
na Moravě se Slezskem| 40,650.500| „
na Slovensku| 14,564.000| „
v Podkarpatské Rusi| 1,410.700| „ .
Příděly fondů sníží se o částky, vypadající na služební, odpočivné a zaopatřovací platy zaměstnanců okresů a jejich pozůstalých, jichž placení při organisaci politické správy převezme stát.
(2)
Zemské výbory budou z fondu, označeného v odst. 1., poskytovati příspěvky oněm obcím a okresům svého obvodu, jichž upravená rozpočtová potřeba nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek podle § 1 bylo plně využito a v obcích byly též zavedeny vhodné dávky i poplatky. Ustanovení tohoto odstavce nevztahuje se na hlavní město Prahu.
(3)
Obce žádající za příděl z fondu jsou povinny předložiti svoje rozpočty okresnímu úřadu v nepřekročitelné lhůtě do 30. listopadu roku předcházejícího rok rozpočtový. Okresní úřad předloží tyto rozpočty, podle § 3, odst. 6. a 7. upravené, s celkovým přehledem rozpočtů a s případnými vyjádřeními (§ 3, odst. 7.) zemskému úřadu nejdéle do konce ledna. Do téhož dne předloží své rozpočty okresy. Bezdůvodné nedodržení lhůty má za následek ztrátu nároku na příděl z fondu.
(4)
Z příspěvku podle odst. 2. jsou vyloučeny okresy, jejichž výbory jakožto bezprostřední dohlédací úřady nevykonaly řádně povinnosti, uložené jim v § 3, odst. 6. a 7., a obce i okresy, které neprovedly ustanovení § 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495, a § 19 zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n., pokud se týče § 212 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona), jakož i obce a okresy, které bez závažných důvodů nepoužily možnosti, dané jim v § 28 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě.
(5)
Při poskytování příspěvku podle odst. 2. příslušejí zemským výborům co do úpravy rozpočtů stejná práva a povinnosti, jako výborům okresním (§ 3, odst. 6., 7. a 8.), jejichž opatření mohou k cíli dalšího snížení rozpočtového schodku měniti. Při rozdělování příspěvku dlužno po zjištění celkového nároku na fond dbáti toho, aby v mezích pohotových prostředků fondu byly především uhrazeny náklady, k nimž jsou obce (okresy) po zákonu povinny anebo jež spočívají na jiném právním titulu; teprve ze zbývajících prostředků lze povoliti příspěvky na ostatní náklady se zřetelem na jejich účelnost a se zřetelem na obce a okresy finančně slabé, zejména s nízkou přirážkovou základnou.
(6)
O použití a stavu fondu jsou zemské výbory povinny předložiti do konce ledna každého roku ministerstvu financí zprávu, jejíž podrobnosti určí vládní nařízení.
§ 11.
(1)
Pokud rozpočtová potřeba země České, Moravsko-slezské, Slovenské a Podkarpatoruské nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek podle § 1 bylo plně využito, může vláda při schvalování zemských rozpočtů na návrh ministerstva vnitra rozděliti mezi jmenované svazky podle potřeby příděl z daně z obratu a přepychové do nejvyšší roční částky 140,000.000·— Kč. Příděl tento sníží se o částky, vypadající na služební, odpočivné a zaopatřovací platy zemských zaměstnanců, jichž placení při organisaci politické správy převezme stát.
(2)
Pokud rozpočtová potřeba hl. města Prahy nemohla býti zcela uhrazena přes to, že výměry přirážek (§ 1) bylo plně využito a že byly též zavedeny vhodné dávky a poplatky, může po úpravě rozpočtu ministr financí povoliti jmenovanému městu příděl z daně z obratu a přepychové až do nejvyšší roční částky 10,000.000·— Kč.
§ 12.
(1)
Příděly podle §§ 9 až 11 budou finančními úřady poukazovány, pokud se týče k dobru súčtovány v čtvrtletních pozadu splatných lhůtách.
(2)
Konečné súčtování podle čl. I., § 6, odst. 2. zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 334 Sb. z. a n., kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní a mění se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku sazba domovní daně třídní, budiž provedeno co do plateb konaných na předpisy příslušných daní na léta 1921 až 1927 včetně.
§ 13.
Podíl na celkové roční částce 7,000.000 Kč podle ustanovení čl. I., § 2, zákona č. 334/1921 Sb. z. a n. bude v dosavadní výměře přikazován zemským fondům českému a moravskoslezskému, nemocničnímu fondu pražskému a brněnskému.
§ 14.
Zvláštní přirážku k dani z lihu, zavedenou ve prospěch zemí, pokud se týče žup, článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., jímž se ruší nebo mění některá ustanovení zákona o dani z lihu, rozdělí mezi dotčené samosprávné svazky počínajíc rokem 1928 ministr financí, a to z polovice v poměru běžné rozpočtové potřeby z roku 1926, z polovice v poměru výtěžku daně z lihu vždy za předešlý rok v tom kterém území.
Ustanovení závěrečná.
§ 15.
§ 25 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. se doplní takto:
Vyjádří-li se o zamýšleném opatření záporně zájemníci, kteří by dohromady platili více než polovinu potřebného nákladu, jest provedení opatření vázáno schválením okresního výboru, a jde-li o města s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem) zemského výboru.
§ 16.
§ 26, odst. 3. zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. bude zníti:
(3)
Výše, rozvrh a způsob placení buďtež sjednány dohodou se zájemníky. Za dohodu se pokládá souhlas zájemníků, na něž by připadly alespoň dvě třetiny těchto příspěvků. Nedojde-li k dohodě, jest k stanovení výše, rozvrhu a způsobu placení třeba schválení zemského výboru.
§ 17.
§ 27 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n. pozbývá platnosti na léta 1928 a další.
§ 18.
Pokud se týče drah, o nichž jednají zákony ze dne 31. října 1906, č. 212 ř. z., ze dne 2. srpna 1908, č. 169 ř. z. a ze dne 27. března 1909, č. 46 ř. z. o nabytí některých drah státem, jest státní železniční správa povinna, počínajíc rokem 1927, platiti po 10 let na základě předpisu výdělkové daně na rok 1907 obecní přirážky oněm obcím, jež na tomto předpisu byly zúčastněny. Tato přirážková základna snižuje se počínajíc rokem 1928 každoročně o ⅒ předpisu na r. 1907.
§ 19.
O všech příjmech a vydáních každého samosprávného svazku jest sestaviti každoročně jednotný rozpočet.
§ 20.
Obce a okresy, jichž roční potřeba na úrok a splátky ze zápůjček vyžaduje kromě výtěžků kmenového jmění k tomuto účelu použitých více než 50% přirážkové základny v průměru tří let, jež předcházejí rok, v němž se dotyčný svazek o zápůjčce usnáší, smí nové zápůjčky uzavírati jen tehdy, jde-li o opatření úhrady na nutná vydání, způsobená vyšší mocí, nebo nařízením nadřízených úřadů, podle zákona, nebo o vydání na zařízení, o němž bude náležitě prokázáno, že jeho výnosem bude úrokování a splácení zápůjčky zaručeno. K potřebě na úrok a splátky ze zápůjček obecních a okresních staveb, podniků a jiných zařízení, jež mají rozpočtovou rovnováhu nebo přebytek, se při stanovení meze 50% nehledí. Jinak se k potřebě této přihlíží, nejvýše však do částky rozpočtového schodku jednotlivých staveb, podniků a jiných zařízení.
§ 21.
Na ošetřovací útraty ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné, pokud jich nelze vymoci na ošetřovaném anebo na jiných fysických nebo právnických osobách (korporacích, spolcích, nemocenských pojišťovnách a pod.), jež jsou podle zákona nebo z jiného právního titulu povinny je nésti, jsou obce povinny přispívati dvaceti procenty ošetřovacích útrat, vzešlých za jejich příslušníky pro rok 1928 a další. Tento příspěvek nepovažuje se za chudinské opatření osoby ošetřované. Tato povinnost obcí odpadá, jde-li o ošetřovací útraty za léčení chorob nakažlivých ve veřejných nemocnicích.
§ 22.
(1)
Veškeré náklady stálého ubytování četnictva v celém území republiky hradí pro rok 1928 a další stát, na nějž přechází vlastnictví veškerého movitého zařízení, sloužícího ubytování četnictva.
(2)
Podrobnější předpisy určí se vládním nařízením.
(3)
Všechna práva v příčině nájmu místností četnictva, jež příslušejí zemím z dosavadních nájemních smluv, pokud se týče z dosavadního nájemního poměru, přecházejí dnem 1. ledna 1928 na stát.
(4)
O částku vypadající ročně na zemské fondy pro stálé ubytování četnictva sníží se příděly státní zemím (§ 11, odst. 1.).
§ 23.
Ministr financí se zmocňuje, aby stanovil, zda, do jaké míry a za jakých podmínek lze po dobu tří let od účinnosti tohoto zákona zákonné přirážky k daním výnosovým, které platí poplatníci na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na náklady církevních škol, započítati do výměry přirážek, rozhodných pro přípustnost příspěvku z fondu podle § 10.
§ 24.
(1)
Při každém obecním zastupitelstvu v obcích majících podle posledního úředního sčítání lidu nejméně 10.000 obyvatel, budiž ustanoven úředník pro obor služby konceptní; v obcích menších přísluší obecnímu zastupitelstvu usnášeti se podle ustanovení § 212 platového zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. o tom, mají-li býti zřízena místa úřednická vůbec a jaká, vydati bližší pravidla o ustanovení úředníků a o jejich služebních požitcích a právních nárocích.
(2)
Úředníkem pro obor služby konceptní může býti ustanoven pouze ten, kdo prokáže se kvalifikací získanou na některé československé fakultě věd právních a státních a před 28. říjnem 1918 i na některé fakultě věd právních a státních v bývalém mocnářství rakoussko-uherském nabytím hodnosti doktorské nebo úspěšným složením teoretických státních zkoušek požadovaných pro způsobilost k veřejné službě.
(3)
Práva nabytá úředníků již ustanovených, odpovídající předpisům dosud platným, nejsou tím dotčena.
§ 25.
Svazky územní samosprávy jsou povinny předkládati ministerstvu financí výkazy o výši a druhu svých příjmů a vydání a o stavu jmění a dluhů. Podrobnosti určí vládní nařízení.
§ 26.
Pokud okresní, pokud se týče zemské výbory nebudou v některém území ještě ustaveny a zvláštním zákonem nebude jinak stanoveno, vykonávají působnost, která podle tohoto zákona přísluší okresním výborům — bezprostřední, působnost, která přísluší zemským výborům — vyšší úřady dohlédací (§§ 48 a 58 zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.). Až do účinnosti zákona o organisaci politické správy vztahují se ustanovení zákona o přirážkách zemských obdobně na přirážky župní a ustanovení o přirážkách okresních na okresní přirážky silniční.
§ 27.
Pokud nenabude účinnosti zákon o organisaci politické správy, pokud se týče nedojde k sloučení Moravy se Slezskem, dostane se fondům, jež se zřídí při vyšších dohlédacích úřadech, z přídělů, označených v § 10, odst. 1., č. 1. až 3., částek připadajících na jejich obvod, a z přídělu, uvedeného v § 10, odst. 1., č. 4., pro Moravu, částka 6,266.700.— Kč zemi Slezské, z přídělu pak, uvedeného pro Slovensko, částka
3,354.700| Kč | pro | župu| XV.
---|---|---|---|---
3,735.700 | „| „| „| XVI.
1,564.800 | „| „| „| XVII.
1,744.800| „| „| „| XVIII.
1,655.400| „| „| „| XIX. a
2,508.600| „| „| „| XX.
§ 28.
Ustanovení §§ 3, 4, 8, 17, 19 a 20 mají na území Podkarpatské Rusi platnost, dokud zákon jejího sněmu v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.
§ 29.
(1)
Ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1928 s tou úchylkou, že opatření, jež zákon ku včasnému provedení předpokládá již v roce předchozím, budou již ode dne vyhlášení učiněna podle předpisu zákona tohoto.
(2)
S výhradou použití na dřívější případy pozbývají zároveň platnosti všechna ustanovení zákonů a nařízení, jež se týkají předmětů, upravených tímto zákonem, zejména:
a)
ze zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.:
§ 27,
§ 30, odst. 2. a 3.,
§ 31,
§ 42, pokud se týká přirážek k daním přímým,
§ 49,
§ 57, odst. 3.;
b)
ze zákona č. 334/1921 Sb. z. a n.:
čl. I. §§ 1 a 3 až 6;
c)
§ 16 zákona ze dne 6. února 1920, č. 116 Sb. z. a n., o organisaci a působnosti ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy a místních výborů;
d)
§ 30 zákona ze dne 13. července 1922, č. 243 Sb. z. a n., o prozatímní úpravě zřízení obcí na Slovensku a § 1, č. 5. zákona ze dne 31. března 1925, č. 62 Sb. z. a n., jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi;
mění, pokud se týče doplňují se zejména:
a)
ze zákona č. 329/1921 Sb. z. a n.:
§ 7, odst. 2., 3. a 6.,
§ 23, odst. 1., č. 2. a 4. a odst. 2.,
§ 25,
§ 26, odst. 3.;
b)
§ 39 zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, pak §§ 40 a 80 téhož zákona, pokud jednají o odvolání proti přirážkám;
c)
§ 40 obecního zřízení českého ze dne 16. dubna 1864, č. 7. čes. z. z., § 38 obecního zřízení moravského ze dne 15. března 1864, č. 4. mor. z. z., § 38 obecního zřízení slezského ze dne 15. listopadu 1863, č. 17. slezs. z. z.,
§ 12 zákona ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení dosavadních obecních zřízení a městských statutů v Československé republice, a těmto odpovídající ustanovení obecních řádů měst s vlastním statutem (se zřízeným magistrátem), pokud jde o odvolání proti výměře obecních přirážek,
§ 10, odst. 2. a 3. zákona ze dne 6. února 1920, č. 114 Sb. z. a n. kterým se sousední obce slučují s Prahou;
d)
§§ 77 zákona ze dne 25. července 1864, č. 27 čes. z. z. o zastupitelstvu okresním, čl. XXIV. zákona ze dne 5. března 1862, č. 18 ř z., jímž se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní (pokud jde o odvolání proti usnesení okresního zastupitelstva ve věci obecních přirážek);
e)
§§ 12 až 14 zákona ze dne 24. února 1873, č. 16 čes. z. z., kterým se upravuje zřizování, vydržování a navštěvování veřejných škol obecných a § 11 téhož zákona ve znění zákona ze dne 11. září 1880, č. 85 čes. z. z.;
f)
§ 42 zákona ze dne 24. ledna 1870, č. 17 mor. z. z., kterým se pořádá zakládání, vydržování a návštěva veřejných škol obecných, ve znění zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 mor. z. z. z r. 1906;
g)
§§ 37 a 38 zákona ze dne 6. listopadu 1901, č. 41 slezs. z. z. o zřizování, navštěvování a vydržování veřejných škol obecných;
h)
zák. čl. XXXVIII/1868 o vyučování v národních školách;
i)
čl. I, odst. 2., věta 2. zákona ze dne 26. června 1926, č. 99 Sb. z. a n. o zvýšení daně z lihu;
k)
zák. čl. XV/1883, XXI/1886 o komitátech a I/1890 o veřejných silnicích a mýtech, ve znění zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 302 Sb. z. a n.;
l)
§ 5 zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 čes. z. z., kterým se upravují veřejně-právní poměry všeobecných veřejných nemocnic v Čechách, zákon ze dne 20. května 1914, č. 19 mor. z. z. o příspěvku domovských obcí k nákladům ošetřovacím a zák. čl. XXI/1898;
m)
§§ 3, 6 a 42 zákona ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb. z. a n., jímž se upravují služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
(3)
Zákon ze dne 26. března 1919, č. 170 Sb. z. a n., pozbývá co do ustanovení § 1, odst. 4., věta 2. platnosti od 1. ledna 1932.
§ 30.
Provedením tohoto zákona pověřují se ministři vnitra a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Černý v. r.
Dr. Engliš v. r. |
Zákon č. 129/1928 Sb. | Zákon č. 129/1928 Sb.
Zákon o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem.
Vyhlášeno 4. 8. 1928, datum účinnosti 4. 8. 1928, částka 44/1928
* § 1. - Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Votice-Sedlčany se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1928 této místní drá
* § 2. - Ministr železnic se zmocňuje, aby uhradil provozní výdaje této místní dráhy za rok 1928, nekryté jejími provozními příjmy a výdaje na zúročení a úmorovou splátku hypoteční zápůjčky v rámci rozpočtu státního podniku „Československé státní dráhy“ skupina II.
* § 3. - Ministr financí se zmocňuje, aby schodky místní dráhy za léta 1921—1923 vzniklé v částce 467.460˙94 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil podle čl. XIX, odst. 3. finančního zákona pro rok 1928.
* § 4. - Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva, jakož i jiné listiny jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
* § 5. - Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí..
Aktuální znění od 4. 8. 1928
129.
Zákon ze dne 14. července 1928
o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Votice-Sedlčany se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1928 této místní dráhy, se schvaluje.
§ 2.
Ministr železnic se zmocňuje, aby uhradil provozní výdaje této místní dráhy za rok 1928, nekryté jejími provozními příjmy a výdaje na zúročení a úmorovou splátku hypoteční zápůjčky v rámci rozpočtu státního podniku „Československé státní dráhy“ skupina II., oddíl III., § 5 státního rozpočtu pro rok 1928.
§ 3.
Ministr financí se zmocňuje, aby schodky místní dráhy za léta 1921—1923 vzniklé v částce 467.460˙94 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil podle čl. XIX, odst. 3. finančního zákona pro rok 1928.
§ 4.
Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva, jakož i jiné listiny jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
§ 5.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Najman v. r.
Novák v. r.
za ministra Dr. Engliše.
Příloha.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Votice — Sedlčany (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Votice—Sedlčany státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1928 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) anebo není, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti z Votic do Sedlčan, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 16. května 1893, č. 95 ř. z., s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát k vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypotekární zápůjčky, uzavřené u Zemské banky království Českého, nyní u Zemské banky (dříve Zemské banky království Českého) v Praze v jmenovité hodnotě 1,096.000.— Kč, t. j. slovy jedenmiliondevadesátšesttisíc Kč.
Veškeré akcie postupuje společnost státu bez zvláštní úplaty. Tyto akcie společností vydané společnost opatří a státu odevzdá do 31. ledna 1928.
Článek III.
Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
Článek IV.
Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1927.
Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa.
Článek V.
Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek.
Článek VI.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek VII.
Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek VIII.
Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek IX.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis.
V Praze, dne 23. listopadu 1927.
Ministr železnic:
J. Najman v. r.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
Místní dráha Votice-Sedlčany:
Josef Poustka v. r.
Emanuel Francán v. r. |
Zákon č. 22/1930 Sb. | Zákon č. 22/1930 Sb.
Zákon o zásluhách T. G. Masaryka.
Vyhlášeno 6. 3. 1930, datum účinnosti 6. 3. 1930, částka 9/1930
* § 1. - (1) T. G. Masaryk zasloužil se o stát.
* § 2. - Zákon tento provede vláda.
Aktuální znění od 6. 3. 1930
22.
Zákon ze dne 26. února 1930
o zásluhách T. G. Masaryka.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
T. G. Masaryk zasloužil se o stát.
(2)
Výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění.
§ 2.
Zákon tento provede vláda.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Slávik v. r.
Dr. Engliš v. r.
Dr. Dérer v. r.
Dr. Meissner v. r.
Dr. Matoušek v. r.
Mlčoch v. r.
Dostálek v. r.
Bradáč v. r.
Dr. Viškovský v. r.
Dr. Czech v. r.
Dr. Spina v. r.
Bechyně v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Šrámek v. r. |
Zákon č. 78/1930 Sb. | Zákon č. 78/1930 Sb.
Zákon o nabytí místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov státem.
Vyhlášeno 26. 6. 1930, datum účinnosti 26. 6. 1930, částka 36/1930
* § 1. - Připojené úmluvy, sjednané mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín a společností moravských místních drah se strany druhé, podle kterých
* § 2. - Ministr financí se zmocňuje, aby schodky těchto místních drah za léta 1921—1923, jež činí u místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín 10,027.423·78 Kč a u místní dráhy Mutěnice—Kyjov 626.815·84 Kč, celkem tedy 10,654.239·62 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z
* § 3. - Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojené úmluvy a jiné listiny, podání, zápisy, jakož i provedení výmazu zástavního práva pro prioritní obligační půjčky společnosti moravských místních drah z roku 1901 a 1904 v žel
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
* Článek I. - Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) či nikoli, s veškerými pr
* Článek II. - Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 ku vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypoteční zápůjčky, ujednané u Zemědělské banky markrabství moravského, nyní Hypoteční a Zemědě
* Článek III. - Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
* Článek IV. - Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1928.
* Článek V. - Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přejde fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
* Článek VI. - Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
* Článek VII. - Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
* Článek VIII. - Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
* Článek IX. - Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
* Článek I. - Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky místní dráhy Mutěnice—Kyjov, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 14. července 1899, čís. 136 ř. z., se všemi nemovitostmi, ať jsou zapsány v knize železniční neb ve v
* Článek II. - Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti, pokud jí vzešly z provozování místní dráhy Mutěnice—Kyjov.
* Článek III. - Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
* Článek IV. - Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. VIII.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
* Článek V. - Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
* Článek VI. - Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
* Článek VII. - Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
* Článek VIII. - Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Aktuální znění od 26. 6. 1930
78.
Zákon ze dne 28. května 1930
o nabytí místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov státem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Připojené úmluvy, sjednané mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín a společností moravských místních drah se strany druhé, podle kterých nabývá stát dnem 1. ledna 1929 místních drah Zaječí—Čejč—Hodonín a Mutěnice—Kyjov, se schvalují.
§ 2.
Ministr financí se zmocňuje, aby schodky těchto místních drah za léta 1921—1923, jež činí u místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín 10,027.423·78 Kč a u místní dráhy Mutěnice—Kyjov 626.815·84 Kč, celkem tedy 10,654.239·62 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladní hotovosti, uhradil z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1928 spotřebovány, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.
§ 3.
Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojené úmluvy a jiné listiny, podání, zápisy, jakož i provedení výmazu zástavního práva pro prioritní obligační půjčky společnosti moravských místních drah z roku 1901 a 1904 v železniční vložce č. 21 místní dráhy Mutěnice—Kyjov a veškeré úkony s tím související jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Mlčoch v. r.
Dr. Engliš v. r.
Příloha I.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Zaječí—Čejč—Hodonín státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo železniční knize) či nikoli, s veškerými právy a závazky jejími, zejména železniční trati společnosti ze Zaječí přes Čejč a Mutěnice do Hodonína, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 21. srpna 1896, č. 165 ř. z., a železniční trati z Čejče do Ždánic, koncesované vyhláškou ministerstva železnic ze dne 24. července 1908, č. 64 ř. z., se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti se všemi aktivy i pasivy, i s reservním fondem, pokud nebyl podle svého určení se schválením státní správy spotřebován.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 ku vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu zbytek dosud neumořené části hypoteční zápůjčky, ujednané u Zemědělské banky markrabství moravského, nyní Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně, v nom. hodnotě 1,300.000 Kč, t. j. slovy jeden milion třistatisíc korun československých.
Za každou předloženou, dosud neslosovanou prioritní akcii společnosti zaplatí stát náhradu, rovnající se ceně, kterou převážně platila společnost při volném nákupu prioritních akcií, prováděném na podkladě jejího usnesení, nejvýše však 65% nominální hodnoty prioritních akcií.
Veškeré kmenové akcie společností vydané společnost podle možnosti opatří a odevzdá státu bezúplatně do jednoho měsíce ode dne právní platnosti této úmluvy (čl. IX.).
Článek III.
Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
Článek IV.
Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti a jakmile řádná valná hromada schválí výroční účty za rok 1928.
Likvidaci společnosti provede na základě jejího usnesení státní správa.
Článek V.
Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX.), přejde fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající a že provede sama knihovní pořádek.
Článek VI.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek VII.
Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek VIII.
Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek IX.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis.
V Brně dne 16. května 1929.
Místní dráha Zaječí—Čejč—Hodonín:
DROBNÝ v. r.
KAREL STEFAN v. r.
V Praze dne 4. července 1929.
Ministr železnic:
J. V. NAJMAN v. r.
Ministr financí:
Dr. VLASÁK v. r.
Příloha II.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a společností moravských místních drah (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Mutěnice—Kyjov státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1929 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky místní dráhy Mutěnice—Kyjov, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 14. července 1899, čís. 136 ř. z., se všemi nemovitostmi, ať jsou zapsány v knize železniční neb ve všeobecných knihách pozemkových, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění a všech práv železničního podniku místní dráhy, i s obnovovacím fondem, utvořeným pro místní dráhu ve výši 20.000 Kč.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1929 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti, pokud jí vzešly z provozování místní dráhy Mutěnice—Kyjov.
Zejména přejímá stát ku vlastnímu placení podle platného, státní správou schváleného umořovacího plánu veškeré obíhající a do 1. ledna 1929 ještě neumořené obligace 4% prioritní půjčky společnosti, jež byla vydána v původní jmenovité hodnotě 1,660.000 Kč, t. j. slovy jedenmilionšestsetšedesáttisíc korun československých (emise z roku 1900).
Dále přejímá stát ku vlastnímu placení ze 4% prioritní obligační půjčky společnosti, jež byla vydána v původní jmenovité hodnotě 350.000 Kč, t. j. slovy třistapadesáttisíc korun československých (emise z roku 1904), část ve jmenovité hodnotě 138.000 Kč, které bylo použito k výstavbě místní dráhy Mutěnice—Kyjov, a to zbytkem do 1. ledna 1929 dosud neumořeným.
Článek III.
Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
Článek IV.
Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. VIII.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
Společnost se zavazuje, že vydá státu veškeré spisy, listiny, plány, účty, knihy atd. místní dráhy se týkající.
Článek V.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek VI.
Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek VII.
Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek VIII.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise; společnost obdrží její opis.
V Moravské Ostravě, dne 17. června 1929.
Společnost moravských místních drah:
Inž. EGGER v. r.
JAN PROKEŠ v. r.
V Praze dne 4. července 1929.
Ministr železnic:
J. V. NAJMAN v. r.
Ministr financí:
Dr. VLASÁK v. r. |
Ústavní zákon č. 102/1930 Sb. | Ústavní zákon č. 102/1930 Sb.
Ústavní zákon o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem.
Vyhlášeno 16. 7. 1930, datum účinnosti 16. 7. 1930, částka 43/1930
* § 1. - Národní shromáždění souhlasí:
* § 2. - Změny hranic a povahy hranic sjednané smlouvami zmíněnými v §u 1, dále změny státních hranic a jejich povahy, nastalé v důsledku dohod sjednaných podle těchto smluv, jakož i změny státního území s uvedenými úpravami hranic spojené nabývají s mezinárodní úč
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zahraničních věcí a ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 16. 7. 1930
102.
Ústavní zákon ze dne 11. června 1930
o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Národní shromáždění souhlasí:
1)
se smlouvou mezi republikou Československou a Německou Říší o úpravě pohraničních poměrů na státní hranici, popsané v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919, podepsanou dne 3. února 1927,
2)
se smlouvou mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice, podepsanou dne 31. ledna 1930,
3)
s hraničním statutem československo-rakouským, podepsaným dne 12. prosince 1928 a
4)
s hraničním statutem československo-maďarským, podepsaným dne 14. listopadu 1928.
§ 2.
Změny hranic a povahy hranic sjednané smlouvami zmíněnými v §u 1, dále změny státních hranic a jejich povahy, nastalé v důsledku dohod sjednaných podle těchto smluv, jakož i změny státního území s uvedenými úpravami hranic spojené nabývají s mezinárodní účinností i účinnosti vnitrostátní.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zahraničních věcí a ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dostálek v. r. |
Zákon č. 93/1931 Sb. | Zákon č. 93/1931 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o právním poměru k přidělené půdě (Malý zákon přídělový).
Vyhlášeno 12. 6. 1931, datum účinnosti 12. 6. 1931, částka 44/1931
* Čl. I. - Zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., kterým byla vydána po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upraven byl právní poměr k přidělené půdě (zákon přídělový), se mění a doplňuje takto: (§ 1. — § 11.)
* Čl. II.
Aktuální znění od 12. 6. 1931
93.
Zákon ze dne 27. května 1931,
kterým se mění a doplňují předpisy o právním poměru k přidělené půdě (Malý zákon přídělový).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., kterým byla vydána po rozumu §u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upraven byl právní poměr k přidělené půdě (zákon přídělový), se mění a doplňuje takto:
§ 1.
(1)
O opatření podle § 19 přídělového zákona za účelem ochrany trvajících práv vodních, nové úpravy užívání vodních sil, zřízení služebností vodních i cestných a vůbec všeho, čeho vyžaduje řádné hospodaření, může rozhodnouti státní pozemkový úřad nejpozději do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona, a to výjimečně, je-li takové opatření nezbytno pro půdu, která se dodatečně přiděluje. Není-li v těchto případech přídělová cena nemovitostí opatřením zatěžovaných ještě stanovena, bude k tomu při jejím stanovení přiměřeně přihlédnuto, jinak odpočte nebo poskytne státní pozemkový úřad vlastníku zatěžovaných nemovitostí náhradu přiměřenou uloženým závadám.
(2)
Právo státního pozemkového úřadu učiniti opatření podle odst. 1. může býti vymazáno z pozemkových knih na pouhý návrh vlastníkův, jakmile uplynula lhůta tam vytčená.
§ 2.
(1)
Půdu, která nebyla přidělena jako rolnický nedíl, je dovoleno propachtovati, zciziti mezi živými a zatížiti jen se svolením státního pozemkového úřadu, a to při výměře až do pěti hektarů veškeré této půdy do čtyř let, v ostatních případech do deseti let, počítaných od knihovního vkladu vlastnického práva původním nabyvatelům, stal-li se však vklad vlastnického práva před účinností tohoto zákona, počítaných ode dne jeho účinnosti.
(2)
I po lhůtách v odst. 1. uvedených potřebují vlastníci svolení státního pozemkového úřadu ke zcizení a zatížení, dokud bude váznouti na nabytých nemovitostech pohledávka státu, státních fondů nebo náhradové banky z poskytnutého úvěru.
(3)
Právní jednání beze svolení státního pozemkového úřadu podle odst. 1. a 2. jest neplatné. Svolení musí býti vykázáno listinou v návrhu na převod vlastnického práva nebo na zápis závady.
(4)
Svolení není třeba, jde-li
a)
o zcizení nebo pacht mezi manžely nebo s rodičů na potomky a jejich manžely,
b)
o pronájem obytných místností neb obytných budov nesloužících hospodaření na nabyté půdě,
c)
o pacht, zcizení nebo zatížení půdy nabyté ke zřízení zahrádek při budovách, k nutnému rozšíření stavenišť, dvorků a zahrádek, jestliže půda k těmto účelům nabytá nepřesahuje výměry deseti arů, pak ke stavbě hospodářských budov, bylo-li vyhověno vytčenému účelu a půda se propachtuje, zcizuje nebo zatěžuje jako celek, pokud se týče s kmenovou nemovitostí, a nevázne-li úvěrová pohledávka podle odst. 2.
(5)
Noví nabyvatelé ať právním jednáním mezi živými, ať na případ smrti jsou omezeni stejně do téže celkové doby, jako byli původní nabyvatelé. Zcizením rozumí se tu i dělení nemovitostí třebas jen s částečným převodem vlastnického práva.
§ 3.
Svolení státního pozemkového úřadu ke zcizení, propachtování a zatížení není třeba a práva na výkup není, jde-li
a)
o půdu nabytou ke stavbě vlastních rodinných obydlí a maloživnostenských provozoven, jestliže byla stavba provedena, půda nabytá nepřesahuje výměru dvaceti arů a není součástí nedílu,
b)
o půdu, nabytou podle § 5 přídělového zákona, byly-li splněny podmínky tam stanovené a nebyla-li půda přidělena družstvu nabyvatelů nedílů,
v obou případech jen, nevázne-li na nabyté nemovitosti úvěrová pohledávka podle § 2, odst. 2.
§ 4.
(1)
Nastanou-li okolnosti uvedené v § 51 přídělového zákona může státní pozemkový úřad vykoupiti přidělenou půdu, i když nejde o rolnické nedíly, v době počítané podle § 2, odst. 1., je-li však zavazena pro úvěr podle § 2, odst. 2., tohoto zákona, i po této době, dokud není zástavní právo pro tento úvěr z veřejných knih vymazáno.
(2)
O výkupu platí ustanovení §§ 52 až 54 přídělového zákona.
§ 5.
(1)
Pokud v konečných rozhodnutích a dohodách podle § 27 přídělového zákona a v rozhodnutích o svolení podle § 7 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového ve znění zákona ze dne 11. března 1921, č. 108 Sb. z. a n. uložena byla nebo ještě budou nabyvatelům půdy, která není rolnickým nedílem, omezení vlastnického práva ve příčině pachtu, zcizení a zavazení časem neomezená nebo dáno bylo nebo bude na neomezenou dobu státnímu pozemkovému úřadu právo na výkup anebo bylo nebo bude pro dědickou posloupnost uloženo obdobné užití §§ 39 až 49 přídělového zákona, nemají tato ustanovení platnosti a na jejich místo nastupují předpisy tohoto zákona.
(2)
Ustanovení o patronátních právech a břemenech při výměře nabyté půdy do 30 ha, pak o závazku podrobiti svůj svobodný majetek scelovacímu řízení a státi se s ním členem melioračního družstva, pozbývají platnosti, a jsou-li knihovně zajištěna, mohou na návrh vlastníka býti vymazána a to patronátní práva a břemena, vykáže-li potvrzením státního pozemkového úřadu, že výměra veškeré nabyté půdy nepřesahuje 30 ha.
(3)
Závazek, aby přídělce řádně hospodařil sám osobně se svou rodinou na nabytých nemovitostech, svůj podnik neztenčený zachoval a budovy pojistil, zaniká uplynutím doby stanovené v § 2, odst. 1. a 2. a v § 3 a může býti po uplynutí této doby na návrh vlastníka z veřejných knih vymazán.
(4)
Zákonem tímto nic se nemění na konečných rozhodnutích, dohodách a rozhodnutích o svolení, pokud jimi nebyly nabyvatelům uloženy závazky nebo omezení ve příčině pachtu, zcizení a zavazení, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 6.
(1)
Nejde-li o rolnický nedíl, mohou býti vymazána omezení vlastnického práva zákazem propachtování, zcizení a zatížení, zapsaná ve veřejných knihách, která byla tímto zákonem upravena a co do času omezena, jakož i právo na výkup vyhrazené státnímu pozemkovému úřadu na neomezenou dobu, vůbec na pouhý vlastníkův návrh, jakmile uplyne lhůta podle § 2, odst. 1., leda že jde o případ § 2, odst. 2.
(2)
Bude-li za výmaz žádáno do deseti let počítaných podle § 2, odst. 1., jest kromě případu § 2, odst. 4. c) a § 3 v návrhu prokázati potvrzením státního pozemkového úřadu, že celková výměra půdy nabyté přídělem nebo se svolením státního pozemkového úřadu nepřesahuje 5 ha.
(3)
Výmaz omezení a práva na výkup uvedených v odst. 1. může býti na vlastníkův návrh povolen i do čtyř let kdykoliv, bude-li prokázáno potvrzením státního pozemkového úřadu v případě § 3 a), že půda nepřesahuje výměru 20 arů a není částí nedílu, a v případě § 3 b), že byly splněny podmínky stanovené v § 5 přídělového zákona a půda nebyla přidělena družstvu nabyvatelů nedílů.
(4)
Je-li však na nemovitosti vloženo zástavní právo pro pohledávku státu, státních fondů nebo náhradové banky z poskytnutého úvěru (§ 2, odst. 2.), lze ve všech případech vymazati omezení vlastnického práva ve příčině zcizení a zavazení (zatížení) a právem na výkup teprve, když byl vložen anebo se zároveň vkládá výmaz zástavního práva pro tento úvěr.
(5)
Knihovní převod a zápis pachtovního práva může býti povolen v případě § 2, odst. 4. a), bude-li v návrhu vykázán rodinný poměr tam vytčený matričními výpisy, v případě pak § 2, odst. 4. c), knihovní převod a zápis pachtovního práva a závad, bude-li prokázáno potvrzením státního pozemkového úřadu, že bylo vyhověno účelu a podmínce tam vytčeným a že půda nabytá ke zřízení zahrádek a k rozšíření jich, stavenišť a dvorků, nepřesahuje 10 arů.
§ 7.
Ustanovení §§ 1 až 6 tohoto zákona netýkají se nabyvatelů lesů ze zabrané půdy ve výměře nad 100 ha.
§ 8.
Státní pozemkový úřad může uložiti platebními příkazy povinným osobám zaplacení nedoplatků přídělových cen a náhrad nákladů s vyhotovením plánů a provedením knihovních zápisů a peněžitých plnění konaných za ně podle konečných rozhodnutí zejména daní, dávek veřejných i pojistných premií do třiceti dnů ode dne doručení platebního příkazu. Byl-li v této lhůtě podán písemný rozklad státnímu pozemkovému úřadu do platebního příkazu, nemohou býti předepsané částky vymáhány. Nebyl-li podán ve stanovené lhůtě rozklad a nebo byl-li zamítnut, jsou platební příkazy exekučními tituly pro soudní exekuci a nepotřebují potvrzení vykonatelnosti.
§ 9.
Vkládá-li se s vlastnickým právem nabyvateli současně zástavní právo pro několik pohledávek, k jichž zápůjčce státní pozemkový úřad svolil a jichž pořadí při tomto svolení určil, řídí se pořadí zápisů tímto určením a výměna pořadí bude v pozemkové knize zapsána podle svolení státního pozemkového úřadu a návrhu o tom učiněného; přivolení ustupujícího věřitele a vlastníka nemovitosti se v tomto případě nevyžaduje pro knihovní zápis.
§ 10.
(1)
Státní pozemkový úřad může, pokud tohoto svolení je třeba podle § 2, svoliti k zatížení nabyté půdy zápůjčkami peněžních ústavů, fondů a svépomocných družstev, poskytujících podle stanov úvěr k účelům vyjmenovaným v § 35, odst. 2., přídělového zákona i nad meze zadlužitelnosti stanovené v § 2 zákona ze dne 11. března 1920, č. 166 Sb. z. a n., o úvěrové pomoci nabyvatelům půdy (zákona úvěrového), stačí-li výnos zadlužované půdy uhraditi sjednaný úrok a splátky.
(2)
Výpisy z hlavních knih Hypoteční banky České (filiálky v Bratislavě) o úvěru poskytnutém na přidělenou půdu jsou i v zemi slovenské a podkarpatoruské exekučními tituly pro soudní exekuci.
§ 11.
(1)
Dokud nepominulo omezení vlastnického práva zákazem zcizení a zatížení, může dražební řízení o nabyté půdě zahájeno býti jen se souhlasem státního pozemkového úřadu, které se vykáže v návrhu na jeho zahájení. Veškerá usnesení, vydaná za řízení, jest doručiti také státnímu pozemkovému úřadu, i když není sám vymáhajícím věřitelem.
(2)
Nebylo-li při dražbě učiněno někým jiným ani nejmenší podání, může státní pozemkový úřad při dražebním roku anebo, nezúčastní-li se ho svým zástupcem, do 14 dnů po tom, kdy byl zpraven o výsledku dražby, písemným prohlášením u exekučního soudu převzíti nemovitost danou do dražby za nejmenší podání. V takovém případě udělí soud příklep státu, jinak zruší dražební řízení.
(3)
Bylo-li učiněno při dražbě nemovitosti stížené ještě zákazem zcizení a zatížení nejvyšší podání někým jiným, může státní pozemkový úřad prohlášením učiněným při roku svým zástupcem anebo, nezúčastnil-li se roku, písemným prohlášením učiněným u exekučního soudu do 14 dnů po tom, kdy byl zpraven o výsledku dražby, převzíti nemovitost za totéž nejvyšší podání. Nezúčastnil-li se státní pozemkový úřad dražebního roku, odročí soud rozhodnutí o příklepu, až uplyne určená 14-denní lhůta. Učiní-li státní pozemkový úřad při roku anebo, nezúčastnil-li se ho, ve lhůtě prohlášení, že přejímá nemovitost za nejvyšší podání některým dražitelem učiněné, udělí soud příklep státu, jinak nejvyššímu podateli.
(4)
V dražební vyhlášce jest upozorniti na právo státního pozemkového úřadu převzíti draženou nemovitost za nejmenší podání, nebylo-li jiným učiněno, nebo za nejvyšší podání učiněné jiným dražitelem.
(5)
Za nejmenší nebo nejvyšší podání převzatou nemovitost přidělí státní pozemkový úřad podle ustanovení přídělového zákona.
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Slávik v. r.
Dr. Trapl v. r.
Dr. Dérer v. r.
Dr. Meissner v. r.
Dr. Matoušek v. r.
Mlčoch v. r.
Dostálek v. r.
Bradáč v. r.
Dr. Viškovský v. r.
Dr. Czech v. r.
Dr. Spina v. r.
Bechyně v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Šrámek v. r. |
Zákon č. 96/1931 Sb. | Zákon č. 96/1931 Sb.
Zákon o nabytí místní dráhy Litovel—Senice státem.
Vyhlášeno 25. 6. 1931, datum účinnosti 25. 6. 1931, částka 46/1931
* § 1. - Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Litovel—Senice se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1930 této místní drá
* § 2. - Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva, jakož i jiné listiny jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
* § 3. - Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
* Článek I. - Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1930 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v železniční knize anebo ve všeobecných knihách pozemkových, zejména železničních t
* Článek II. - Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1930 závazky a břemena společnosti kromě závazků ze služebních smluv, které společnost sjednala se svými zaměstnanci.
* Článek III. - Veškerá práva a povinnosti společnosti ze služebních smluv, které společnost sjednala se svými definitivními zaměstnanci nejpozději do 31. prosince 1929, přejdou na státní správu železniční dnem, kterého tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.). Pr
* Článek IV. - Ježto nabývací cena jest ustanovením článku II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
* Článek V. - Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti. Státní správa, resp. osoby od ní ustanovené provedou likvidaci. Náklady likvidace jdou na vrub státu.
* Článek VI. - Ode dne schválení této úmluvy valnou hromadou společnosti nezcizí, ani nezastaví, ani jinak nezatíží společnost bez předchozího svolení státní správy majetkových předmětů, které přejdou podle článku I. do vlastnictví státu, a také vyžádá si souhlas státní
* Článek VII. - Majetkové předměty v článku I. dotčené budou odevzdány státu a převzaty do fysické držby státní správy železniční, až tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.), v den, který určí ministerstvo železnic; téhož dne převezme státní správa železniční pro
* Článek VIII. - Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát (železniční správu) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
* Článek IX. - Obě smluvní strany vzdávají se práva naříkati tuto úmluvu pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
* Článek X. - Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
* Článek XI. - Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Aktuální znění od 25. 6. 1931
96.
Zákon ze dne 11. června 1931
o nabytí místní dráhy Litovel—Senice státem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Litovel—Senice se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1930 této místní dráhy, se schvaluje.
§ 2.
Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva, jakož i jiné listiny jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
§ 3.
Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Mlčoch v. r.
Dr. Trapl v. r.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“), se strany jedné a akciovou společností místní dráhy Litovel—Senice (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Litovel—Senice státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1930 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v železniční knize anebo ve všeobecných knihách pozemkových, zejména železničních tratí společnosti od stanice Litovel st. dr. přes Cholinu ke stanici Senice na Hané s odbočkou ke kamenným lomům v Mladči, tvořících předmět koncesní listiny ze dne 31. prosince 1913, č. 2 ř. z. z roku 1914, se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění a všech práv společnosti, kromě práv ze služebních smluv, které společnost sjednala se svými zaměstnanci.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1930 závazky a břemena společnosti kromě závazků ze služebních smluv, které společnost sjednala se svými zaměstnanci.
Zejména přejímá stát k vlastnímu placení podle platných, státní správou schválených umořovacích plánů zbytek dosud neumořené části hypotečních zápůjček společnosti, sjednaných u Zemědělské banky markrabství moravského, nyní u Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně, v původní jmenovité hodnotě 1,090.000— Kč, t. j. jedenmiliondevadesáttisíc korun československých a 310.000— Kč, t. j. třistadesettisíc korun československých.
Za 376 akcií společnosti ve jmenovité hodnotě 188.000 Kč, t. j. jednostoosmdesátosmtisíc korun československých, jež jsou dosud v soukromých rukou, pokud nebyly podle slosovacího plánu až za rok 1929 umořeny, zaplatí stát po nabytí právní platnosti této úmluvy (článek XI.) 65% jmenovité hodnoty.
Článek III.
Veškerá práva a povinnosti společnosti ze služebních smluv, které společnost sjednala se svými definitivními zaměstnanci nejpozději do 31. prosince 1929, přejdou na státní správu železniční dnem, kterého tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.). Práva a povinnosti ze smluv později sjednaných přecházejí téhož dne jenom tehdy, uzná-li je státní správa železniční.
Rozšíření platnosti služebních a platových předpisů státních drah na tyto zaměstnance jest zůstaveno ministerstvu železnic.
Článek IV.
Ježto nabývací cena jest ustanovením článku II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
Článek V.
Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti. Státní správa, resp. osoby od ní ustanovené provedou likvidaci. Náklady likvidace jdou na vrub státu.
Článek VI.
Ode dne schválení této úmluvy valnou hromadou společnosti nezcizí, ani nezastaví, ani jinak nezatíží společnost bez předchozího svolení státní správy majetkových předmětů, které přejdou podle článku I. do vlastnictví státu, a také vyžádá si souhlas státní správy ku převzetí závazků jakéhokoliv druhu.
Článek VII.
Majetkové předměty v článku I. dotčené budou odevzdány státu a převzaty do fysické držby státní správy železniční, až tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.), v den, který určí ministerstvo železnic; téhož dne převezme státní správa železniční provoz na tratích společnosti.
Současně s tímto odevzdáním dráhy a jiných majetkových předmětů vydá společnost státu všechny správní pomůcky, jako listiny, plány, knihy, účty, smlouvy atd., jež jsou v držení společnosti, a celý svůj archiv.
Článek VIII.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát (železniční správu) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek IX.
Obě smluvní strany vzdávají se práva naříkati tuto úmluvu pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek X.
Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek XI.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise, který zůstane uložen u ministerstva železnic; společnost obdrží její úředně ověřený opis.
V Litovli dne 3. července 1930.
Místní dráha Litovel—Senice:
E. POŠTULKA v. r.
JAN STAROŠTÍK v. r.
V Praze dne 11. prosince 1930.
Ministr železnic:
R. MLČOCH v. r.
Ministr financí:
Dr. ENGLIŠ v. r. |
Zákon č. 98/1931 Sb. | Zákon č. 98/1931 Sb.
Zákon o nabytí místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald státem.
Vyhlášeno 25. 6. 1931, datum účinnosti 25. 6. 1931, částka 46/1931
* § 1. - Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a společností místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1930 místní dráhy L
* § 2. - Ministr financí se zmocňuje, aby schodky této místní dráhy za léta 1921—1923, jež činí 12,213.265˙42 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1929 spotře
* § 3. - Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojená úmluva a jiné listiny, podání a zápisy jsou osvobozeny ode všech daní, dávek, kolků a poplatků.
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
* Článek I. - Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1930 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v železniční knize anebo ve všeobecných knihách pozemkových, zejména železničních t
* Článek II. - Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1930 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti.
* Článek III. - Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
* Článek IV. - Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti. Státní správa, resp. osoby od ní ustanovené, provedou likvidaci. Náklady likvidace jdou na vrub státu.
* Článek V. - Ode dne schválení této úmluvy valnou hromadou společnosti nezcizí, ani nezastaví, ani jinak nezatíží společnost bez předchozího svolení státní správy majetkové předměty, které přejdou podle čl. I. do vlastnictví státu a také si vyžádá napřed souhlas státní
* Článek VI. - Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
* Článek VII. - Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
* Článek VIII. - Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti, zanikají koncese, v čl. I. vyjmenované, které byly společnosti propůjčeny anebo na ni převedeny.
* Článek IX. - Obě smluvní strany vzdávají se práva naříkati tuto úmluvu pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
* Článek X. - Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
* Článek XI. - Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Aktuální znění od 25. 6. 1931
98.
Zákon ze dne 11. června 1931
o nabytí místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald státem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a společností místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1930 místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald, se schvaluje.
§ 2.
Ministr financí se zmocňuje, aby schodky této místní dráhy za léta 1921—1923, jež činí 12,213.265˙42 Kč, které byly zatímně hrazeny zálohou z pokladních hotovostí, uhradil z výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1929 spotřebovány, vyjímajíc výtěžek losové půjčky podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.
§ 3.
Veškeré úkony s provedením tohoto zákona související, majetkové převody, připojená úmluva a jiné listiny, podání a zápisy jsou osvobozeny ode všech daní, dávek, kolků a poplatků.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři železnic a financí.
T. G. Masaryk v. r.
Udržal v. r.
Mlčoch v. r.
Dr. Trapl v. r.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“) se strany jedné a akciovou společností dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí místní dráhy Liberec—Jablonec—Tanvald státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1930 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v železniční knize anebo ve všeobecných knihách pozemkových, zejména železničních tratí společnosti z Liberce přes Jablonec n. N. do Tanvaldu a Polubného s odbočkou ze Smržovky do Josefodolu, tvořících předmět koncesních listin ze dne 3. července 1886, č. 130 ř. z., ze dne 25. března 1893, č. 69 ř. z., a ze dne 15. prosince 1899, č. 2 ř. z. z r. 1900, se všemi vlečnými drahami, pokud jsou majetkem společnosti, s veškerým movitým i nemovitým příslušenstvím, se všemi vozidly a veškerými zásobami, jakož i všech práv společnosti.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1930 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti.
Zejména přejímá stát ku vlastnímu placení podle platných, státní správou schválených umořovacích plánů veškeré obíhající a do 1. ledna 1930 ještě neumořené obligace 4% prioritních půjček společnosti, které byly vydány v jmenovité hodnotě 5,818.000 Kč (I. emise), 3,600.000 Kč (II. emise) a 1,200.000 Kč (III. emise), úhrnem 10,618.000 Kč, t. j. slovy desetmilionůšestsetosmnácttisíc korun československých.
Dále zavazuje se stát zaplatiti za každou do 1. ledna 1930 ještě neumořenou prioritní akcii ve jmenovité hodnotě 400 Kč s kuponem za rok 1930 částku 135 Kč, tudíž celkem za 8.869 prioritních akcií ve jmenovité hodnotě 3,547.600 Kč částku 1,197.315 Kč, t. j. jedenmilionjednostodevadesátsedmtisíctřistapatnáct korun československých.
Za požitkové listy, které byly vydány za 21 umořených prioritních akcií, jakož i za kmenové akcie společnosti lit. A a B nezaplatí stát žádné náhrady.
Článek III.
Ježto nabývací cena jest ustanovením čl. II. vypořádána, prohlašuje společnost, že nemá vůči nabývajícímu státu žádných dalších pohledávek.
Článek IV.
Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti. Státní správa, resp. osoby od ní ustanovené, provedou likvidaci. Náklady likvidace jdou na vrub státu.
Článek V.
Ode dne schválení této úmluvy valnou hromadou společnosti nezcizí, ani nezastaví, ani jinak nezatíží společnost bez předchozího svolení státní správy majetkové předměty, které přejdou podle čl. I. do vlastnictví státu a také si vyžádá napřed souhlas státní správy k převzetí závazku jakéhokoli druhu.
Článek VI.
Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (článek XI.), přechází fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I. uvedených na stát.
Společnost se zavazuje, že vydá státu všechny správní pomůcky jako listiny, plány, knihy, účty, smlouvy atd., jež jsou v držení společnosti, a celý svůj archiv.
Článek VII.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku převodu knihovního vlastnictví na stát, do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek VIII.
Dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti, zanikají koncese, v čl. I. vyjmenované, které byly společnosti propůjčeny anebo na ni převedeny.
Článek IX.
Obě smluvní strany vzdávají se práva naříkati tuto úmluvu pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek X.
Pro jakékoli právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v I. stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek XI.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise, který zůstane uložen u ministerstva železnic; společnost obdrží její úředně ověřený opis.
V LIBERCI, dne 1. července 1930.
Dráha Liberec—Jablonec—Tanvald:
Dr. OSKAR ENGLÄNDER v. r.
WILLY GINZKEY v. r.
V PRAZE, dne 1. listopadu 1930.
Ministr železnic:
R. MLČOCH v. r.
Ministr financí:
Dr. ENGLIŠ v. r. |
Zákon č. 232/1935 Sb. | Zákon č. 232/1935 Sb.
Zákon o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi.
Vyhlášeno 23. 12. 1935, datum účinnosti 23. 12. 1935, částka 69/1935
* § 1. - Prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi náleží dík za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.
* § 2. - Prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi ponechávají se na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech.
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 23. 12. 1935
232.
Zákon ze dne 21. prosince 1935
o státní poctě prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi náleží dík za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.
§ 2.
Prvnímu presidentu Československé republiky T. G. Masarykovi ponechávají se na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Černý v. r.
Dr. Trapl v. r.
Dr. Krčmář v. r.
Dr. Dérer v. r.
Najman v. r.
Bechyně v. r.
Dostálek v. r.
Dr. Zadina v. r.
Machník v. r.
Nečas v. r.
Dr. Czech v. r.
Dr. Franke v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Dr. Spina v. r. |
Zákon č. 73/1936 Sb. | Zákon č. 73/1936 Sb.
Zákon o nabytí Ostravsko-Frýdlantské dráhy státem.
Vyhlášeno 1. 4. 1936, datum účinnosti 1. 4. 1936, částka 19/1936
* § 1. - Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností Ostravsko-Frýdlantské dráhy se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1936 této dráhy, se
* § 2. - Veškeré úkony s provedením tohoto zákona souvisící, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva a jiné listiny, jakož i provádění likvidace společnosti jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři železnic a financí. k zákonu č. 73/1936 Sb. z. a n.
Aktuální znění od 1. 4. 1936
73.
Zákon ze dne 27. března 1936
o nabytí Ostravsko-Frýdlantské dráhy státem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Připojená úmluva, sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou jménem vlády ministry železnic a financí, se strany jedné a akciovou společností Ostravsko-Frýdlantské dráhy se strany druhé, podle které nabývá stát dnem 1. ledna 1936 této dráhy, se schvaluje.
§ 2.
Veškeré úkony s provedením tohoto zákona souvisící, majetkové převody, podání, zápisy, připojená úmluva a jiné listiny, jakož i provádění likvidace společnosti jsou osvobozeny ode všech veřejných daní, dávek, kolků a poplatků.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři železnic a financí.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Hodža v. r.
Bechyně v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Příloha k zákonu č. 73/1936 Sb. z. a n.
Úmluva
sjednaná mezi republikou Československou, zastoupenou ministry železnic a financí jménem vlády (v následujícím krátce „stát“), se strany jedné a akciovou společností Ostravsko-Frýdlantské dráhy (v následujícím krátce „společnost“) se strany druhé o nabytí Ostravsko-Frýdlantské dráhy státem.
Článek I.
Společnost postupuje státu dnem 1. ledna 1936 do vlastnictví a stát nabývá vlastnicky veškerého movitého i nemovitého jmění společnosti, ať toto nemovité jmění jest zapsáno v knihách pozemkových (všeobecných nebo v železniční knize) či nikoli, zejména železničních tratí společnosti, a to z Moravské Ostravy do Frýdlantu, tvořící předmět koncesní listiny ze dne 2. ledna 1869, č. 30 ř. z., a z Kunčic n/O. do Prostřední Suché — Českého Těšína spolu s neprovozovanou a ve stavbě jsoucí spojkou z Kunčic do Polanky, které jsou předmětem koncesní listiny ze dne 28. srpna 1909, č. 130 ř. z., se všemi budovami a zařízeními, s vlečkou na jámu Pokrok, s veškerým příslušenstvím a veškerými zásobami, jakož i veškerého ostatního jmění společnosti, zejména fondů jakéhokoliv druhu, pokud podle svého určení nebyly se souhlasem státní správy spotřebovány, pokladních hotovostí, jakýchkoli cenných papírů, pohledávek u bank a u jiných dlužníků atd.
Článek II.
Naproti tomu přejímá stát rovněž od 1. ledna 1936 veškeré dluhy, závazky a břemena společnosti a zavazuje se:
1.
že sám vyplatí zbytek dosud obíhajících a neproplacených obligací společnosti, vydaných v roce 1870 v původní nominální hodnotě 2,899.800˙— Kč a v roce 1929 slosovaných,
2.
že převezme k vlastnímu placení podle platného státní správou schváleného umořovacího plánu nesplacený dosud zbytek prioritní obligační půjčky společnosti z roku 1916, vydané do konce roku 1935 ve jmenovité hodnotě 12,635.600˙— Kč,
3.
že zaplatí za každou odevzdanou akcii společnosti s kuponem za rok 1935 a s příslušným talonem částku 1.100˙— Kč.
Článek III.
Částka uvedená ve článku II v odstavci 3 bude vyplácena u oné tuzemské pokladny, kterou státní správa včas oznámí a řádně vyhlásí. Vyzvání, aby byly akcie s kupony a s talony předloženy k výplatě, vyhlásí státní správa ve třech po sobě jdoucích číslech Úředního listu republiky Československé.
Článek IV.
Společnost vstoupí do likvidace, jakmile tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX).
Likvidaci společnosti provede šest likvidátorů, navržených státní správou a zvolených valnou hromadou společnosti.
Článek V.
Fysická držba veškerých majetkových předmětů v čl. I dotčených přechází na stát dnem, kdy tato úmluva nabude právní platnosti (čl. IX).
Společnost vydá státu veškeré právní pomůcky, listiny, plány, účty, smlouvy, obchodní knihy atd., které jsou v jejím držení, a celý svůj archiv.
Článek VI.
Společnost svoluje, aby podle této úmluvy bylo vloženo vlastnické právo Československého státu (železniční správa) na všechny nemovitosti společnosti náležející.
Společnost jest povinna řádně podepsati právní listiny, potřebné ku knihovnímu převodu vlastnictví na stát do čtyř neděl po té, jakmile jí budou státní správou k podpisu předloženy.
Článek VII.
Obě smluvní strany vzdávají se práva odporovati této úmluvě pro zkrácení nad polovici obecné ceny.
Článek VIII.
Pro jakékoliv právní rozepře, které by snad z této úmluvy vznikly, budou příslušny v prvé stolici věcně příslušné soudy v sídle české finanční prokuratury v Praze.
Článek IX.
Tato úmluva váže společnost schválením valnou hromadou akcionářů a nabude právní platnosti ústavním schválením.
Úmluva tato byla sepsána v jednom prvopise, který bude uložen v archivu ministerstva železnic; společnost obdrží její opis.
V Moravské Ostravě dne 9. listopadu 1935.
V Praze dne 30. listopadu 1935.
Ministr železnic:
RUD. BECHYNĚ v. r.
Ministr financí:
Dr. TRAPL v. r.
Ostravsko-Frýdlantská dráha:
Ing. POLÍVKA v. r.
JOSEF KAFKA v. r. |
Zákon č. 98/1937 Sb. | Zákon č. 98/1937 Sb.
Zákon o platnosti sňatků uzavřených v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem.
Vyhlášeno 18. 6. 1937, datum účinnosti 18. 6. 1937, částka 32/1937
* § 1. - Sňatky uzavřené v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem uznané nebo recipované církve nebo náboženské společnosti mezi snoubenci, kterým nebránila žádná neprominutelná překážka m
* § 2. - Jestliže manželé, jejichž manželství stalo se platným podle předchozího paragrafu, přerušili před účinností tohoto zákona trvale manželské spolužití, počínají běžeti lhůty, stanovené v § 57 a v § 83, odst. 1 zák. čl. XXXI/1894 teprve dnem účinnosti tohoto
* § 3. - Ustanovení § 1 neplatí, uzavřel-li před účinností tohoto zákona některý z obou snoubenců za života druhého snoubence sňatek.
* § 4. - (1) Pokud sňatky, prohlášené v § 1 za platné, nebyly již zapsány do příslušné státní matriky, stane se tak dodatečně z moci úřední podle ustanovení zák. čl. XXXIII/1894. Duchovní správci, před nimiž nebo před jejichž předchůdci byly uzavřeny takové sňatky,
* § 5. - Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají soudních rozhodnutí, vydaných o platnosti manželství, zmíněných v § 1 aneb o právních poměrech, závislých na platnosti takových manželství.
* § 6. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.
Aktuální znění od 18. 6. 1937
98.
Zákon ze dne 8. června 1937
o platnosti sňatků uzavřených v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Sňatky uzavřené v době od 28. října 1918 do 13. července 1919 na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi pouze před duchovním správcem uznané nebo recipované církve nebo náboženské společnosti mezi snoubenci, kterým nebránila žádná neprominutelná překážka manželství, prohlašují se za platně uzavřené od počátku, byly-li oddavky vykonány podle předpisů příslušné církve nebo náboženské společnosti.
§ 2.
Jestliže manželé, jejichž manželství stalo se platným podle předchozího paragrafu, přerušili před účinností tohoto zákona trvale manželské spolužití, počínají běžeti lhůty, stanovené v § 57 a v § 83, odst. 1 zák. čl. XXXI/1894 teprve dnem účinnosti tohoto zákona; po dobu jednoho roku od uvedeného dne nebrání ustanovení § 83, odst. 3 téhož zákonného článku podání žaloby na rozluku manželství.
§ 3.
Ustanovení § 1 neplatí, uzavřel-li před účinností tohoto zákona některý z obou snoubenců za života druhého snoubence sňatek.
§ 4.
(1)
Pokud sňatky, prohlášené v § 1 za platné, nebyly již zapsány do příslušné státní matriky, stane se tak dodatečně z moci úřední podle ustanovení zák. čl. XXXIII/1894. Duchovní správci, před nimiž nebo před jejichž předchůdci byly uzavřeny takové sňatky, jsou povinni oznámiti je nejpozději do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona příslušnému okresnímu úřadu způsobem předepsaným pro oznamování sňatků církevních.
(2)
Nevyhoví-li duchovní správce povinnosti uvedené v předchozím odstavci, bude potrestán okresním úřadem pořádkovou pokutou do 500 Kč, jež se přemění v případě nedobytnosti na náhradní trest uzamčení podle míry zavinění a to až do 48 hodin. Pokuta může býti uložena opětovně, nebude-li ve lhůtě stanovené okresním úřadem oznámení dodatečně učiněno.
(3)
Byl-li u dětí, které vzešly ze svazků, prohlášených v § 1 za platná manželství, zapsán v matrice původ nemanželský, jest provésti opravu původu z moci úřední nebo k návrhu strany, vyjma případy, kdy byl základem zápisu nemanželského původu pravoplatný soudní rozsudek, vyslovující v rozsudečném výroku výslovně nemanželský původ dítěte nebo právní neexistenci manželství rodičů.
§ 5.
Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají soudních rozhodnutí, vydaných o platnosti manželství, zmíněných v § 1 aneb o právních poměrech, závislých na platnosti takových manželství.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Černý v. r.
Dr. Dérer v. r. |
Ústavní zákon č. 2/1946 Sb. | Ústavní zákon č. 2/1946 Sb.
Ústavný zákon o Zakarpatskej Ukrajine a úprave štátnych hraníc so Sväzom sovietskych socialistických republik
Vyhlášeno 21. 1. 1946, datum účinnosti 21. 1. 1946, částka 2/1946
* § 1. - Dočasné Národné shromaždenie súhlasí:
* § 2. - Zmena štátneho územia, sjednaná smluvou a protokolom, uvedenými v § 1, a zmeny štátnych hraníc nastalé v dôsledku tejto smluvy a protokolu k nej, nabývajú s medzinárodnou účinnosťou aj účinnosť vnútroštátnu.
* § 3. - Tento zákon nabýva účinnosti dňom vyhlásenia; prevedú ho minister vnútra a minister zahraničných vecí v dohode so súčastnenými ministry.
Aktuální znění od 21. 1. 1946
2.
Ústavný zákon
zo dňa 22. novembra 1945
o Zakarpatskej Ukrajine a úprave štátnych hraníc so Svazom sovietskych socialistických republík.
Dočasné Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto zákone:
§ 1.
Dočasné Národné shromaždenie súhlasí:
1.
so smluvou medzi Československou republikou a Sväzom sovietskych socialistických republík o Zakarpatskej Ukrajine zo dňa 29. júna 1945,
2.
s protokolom ku smluve medzi Československou republikou a Sväzom sovietskych socialistických republík o Zakarpatskej Ukrajine zo dňa 29. júna 1945.
§ 2.
Zmena štátneho územia, sjednaná smluvou a protokolom, uvedenými v § 1, a zmeny štátnych hraníc nastalé v dôsledku tejto smluvy a protokolu k nej, nabývajú s medzinárodnou účinnosťou aj účinnosť vnútroštátnu.
§ 3.
Tento zákon nabýva účinnosti dňom vyhlásenia; prevedú ho minister vnútra a minister zahraničných vecí v dohode so súčastnenými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Masaryk v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 12/1946 Sb. | Zákon č. 12/1946 Sb.
Zákon, jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku
Vyhlášeno 13. 2. 1946, datum účinnosti 13. 2. 1946, částka 6/1946
* Článek I. - Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.), o obnovení právního pořádku, se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedeným
* Článek II. - Ustanovení čl. 6, odst. 1, písm. a) a b) citovaného ústavního dekretu se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.
* Článek III. - Z důvodu uvedeného v čl. 6, odst. 1, písm. b) ústavního dekretu lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu.
* Článek IV. - Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle čl. 6, odst. 1, písm. c) ústavního dekretu zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto
* Článek V. - (1) Ustanovení čl. 9, odst. 2 ústavního dekretu platí, pokud jde o trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, kt
* Článek VI. k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946, jimž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Aktuální znění od 13. 2. 1946 (74/1947 Sb.), po opravě
12.
Zákon
ze dne 19. prosince 1945,
jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.), o obnovení právního pořádku, se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
Článek II.
Ustanovení čl. 6, odst. 1, písm. a) a b) citovaného ústavního dekretu se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.
Článek III.
Z důvodu uvedeného v čl. 6, odst. 1, písm. b) ústavního dekretu lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu.
Článek IV.
Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle čl. 6, odst. 1, písm. c) ústavního dekretu zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse,
a)
protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohrozeno a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo
b)
protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo
c)
protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.
Článek V.
(1)
Ustanovení čl. 9, odst. 2 ústavního dekretu platí, pokud jde o trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž osoby blízké byly persekvovány z důvodů národních, rasových nebo politických nebo kterým taková persekuce hrozila.
(2)
Ustanovení čl. 9, odst. 3 téhož dekretu neplatí pro trestní nálezy správní.
Článek VI.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí zatím jen v zemích České a Moravskoslezské. Týmž dnem nabývají v plném rozsahu účinnosti i čl. 6 a čl. 9, odst. 2 a 3 ústavního dekretu, a to v úpravě vyplývající z tohoto zákona.
(2)
Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením, že ustanovení tohoto zákona včetně ustanovení citovaného dekretu platí také na Slovensku.
(3)
V příloze se uveřejňuje úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.
(4)
Tento zákon provedou všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.,
též za ministra Dr. Ripku a za státního tajemníka Lichnera
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Nosek v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.,
tiež za ministra Dr. Šoltésza
Dr. Pietor v. r.,
tiež za ministra Dr. Šrobára
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.,
též za ministra Dr. Procházku
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.,
tiež za ministra Masaryka
gen. Dr. Ferjenčík v. r.,
tiež za ministra gen. Svobodu
Příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946, jimž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Ústavní dekret presidenta republiky
ze dne 3. srpna 1944,
č. 11 Úř. věst.čsl.,
o obnovení právního pořádku,
ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946, jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.), o obnovení právního pořádku, se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
Článek II.
HLAVA I.
O obecných právních normách.
První oddíl.
O předpisech domácích.
Článek 1.
(1)
Ústavní a jiné právní předpisy československého státu, vydané do 29. září 1938 včetně, pocházejí ze svobodné vůle československého lidu a jsou československý právní řád.
(2)
Předpisy vydané v oblasti tohoto řádu v době, kdy československý lid byl zbaven své svobody (doba nesvobody), nejsou součástí československého právního řádu. Doba nesvobody jest doba ode dne 30. září 1938 až do dne, který bude určen vládním nařízením.
Článek 2.
(1)
Z vůle československé zákonodárné moci jest na zcela přechodnou dobu i nadále používati z předpisů, uvedených v odstavci 2 článku 1, těch které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (ústavní listiny, jejích součástek a zákonů ji měnících a doplňujících, vydaných do 29. září 1938). Naprosto jsou však z používání vyloučeny předpisy z doby nesvobody z oborů soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného.
(2)
Zákonem bude stanoveno, kdy končí přechodná doba podle odst. 1.
Článek 3.
Soud nebo správní úřad, řeše určitou právní věc, rozhoduje, zda předpis z doby nesvobody vyhovuje ustanovení článku 2, odstavec 1; při tom musí uvésti důvody svého rozhodnutí o této předběžné otázce.
Článek 4.
Vláda se zmocňuje, aby, dokud se nesejde Národní shromáždění, svými nařízeními použivatelnost předpisů z doby nesvobody územně rozšířila nebo ji zrušila.
Druhý oddíl.
O předpisech státního zřízení zahraničního.
Článek 5.
(1)
Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 21. července 1940 o ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení Československé republiky (číslo 1 Úředního věstníku československého, vydávaného v Londýně, ze dne 4. prosince 1940) a ústavní dekret presidenta republiky ze dne 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci zákonodárné (číslo 2 Úředního věstníku československého), jakož i všechny ostatní dekrety presidenta republiky, vydané podle paragrafu 2 dekretu číslo 2/1940, nejsou dotčeny předpisem článku 1, odstavec 2 tohoto ústavního dekretu, avšak podléhají spolu s nařízeními podle článku 4 dodatečnému schválení příslušnými ústavními činiteli (ratihabici).
(2)
Dekrety presidenta republiky, vydané podle paragrafu 2 ústavního dekretu číslo 2/1940, pokud podle svého obsahu neplatí na dobu kratší, pozbývají další platnosti šest měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění, nebudou-li již dříve zrušeny nebo změněny, nebo jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny.
(3)
Též dekrety presidenta republiky, označené za ústavní včetně tohoto ústavního dekretu, mohou býti zrušeny nebo změněny pouhým zákonem. Tímto předpisem však není nikterak dotčeno ustanovení článku I. zákona, kterým se uvozuje ústavní listina, číslo 121/1920, pokud jde o ústavní zákony, vydané do 29. září 1938.
(4)
Nařízení, vydaná v zahraničí presidentem republiky podle paragrafu 64, odstavce 1 č. 10 ústavní listiny a vládou podle paragrafu 55 ústavní listiny, nejsou předpisem článku 1, odstavce 2 dotčena.
HLAVA II.
O rozhodnutích soudů a úřadů správních.
První oddíl.
Všeobecné předpisy o rozhodnutích soudů a úřadů správních.
Článek 6.
(1)
Veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů a veřejné správy, která byla vydána v době nesvobody, jest i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto případech:
a)
byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (čl. 2, odst. 1),
b)
směřují-li k cíli československým právem zakázanému. Z důvodu zde uvedeného lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu,
c)
bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak na osoby v řízení zúčastněné.
(2)
Ustanovení odstavce 1, písm. a) a b) se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.
(3)
Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle odstavce 1, písm. c) zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse,
a)
protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohrozeno a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo
b)
protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo
c)
protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.
(4)
Byla-li taková rozhodnutí (odstavec 1) vydána správními úřady, lze je zrušiti nebo změniti i z moci úřední.
(5)
Strana může navrhnouti zrušení nebo změnu rozhodnutí podle odstavce 1 lit. a, b, c nejpozději do dvou let ode dne, kdy končí doba nesvobody (článek 1, odstavec 2). V téže lhůtě musí správní úřad oznámiti stranám, že zavedl řízení, aby se změnilo nebo zrušilo rozhodnutí z moci úřední podle odstavce 4 tohoto článku.
Článek 7.
(1)
Článek 6 neplatí o úředních rozhodnutích orgánů státního zřízení zahraničního a o rozsudcích polních soudů, zřízených podle dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1940 o československých polních soudech, č. 5 Úředního věstníku československého.
(2)
Lhůta k podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu na rozhodnutí správních úřadů státního zřízení zahraničního (paragraf 14 zákona o nejvyšším správním soudě ve znění přílohy k zákonu č. 164/1937), lhůta k dovolání se nápravy ve výroku těchto úřadů o soukromoprávních nárocích (paragraf 2 zákona, jímž se provádí paragraf 105 ústavní listiny č. 217/1925) a lhůta k žádosti, aby byl podán návrh na mimořádnou obnovu polního trestního řízení (paragraf 483 vojenského trestního řádu ve znění zákona o vojenském polním trestním řízení č. 115/1937), počne jeden rok po dni, kdy končí doba nesvobody.
Článek 8.
(1)
Vládním nařízením mohou býti zjednodušeny platné předpisy o řízení správních úřadů, pokud jich jest používati při řízení o zrušení nebo změně rozhodnutí veřejné správy podle článku 6.
(2)
Obdobné předpisy pro obor řízení soudního budou vydány zákonem. Zákonem bude zejména ustanoveno, ve kterých případech soud může žalobci (navrhovateli) svěřiti držbu věci movité neb uvésti ho v držbu věci nemovité před rozhodnutím ve věci samé i tehdy, když nejsou splněny všeobecné předpoklady pro povolení exekuce nebo prozatímního opatření.
Druhý oddíl.
Zvláštní předpisy o trestních rozsudcích a nálezech.
Článek 9.
(1)
O trestních rozsudcích a nálezech platí, mimo předpisy v předcházejícím oddílu obsažené, ještě předpisy tohoto oddílu.
(2)
Od počátku nicotné jsou trestní rozsudky soudní a trestní nálezy správní, které byly vydány v době nesvobody, jimiž byl někdo uznán vinným a odsouzen pro skutek, který není trestný podle československého práva. Soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově řízení, vyslovuje nicotnost usnesením. Ustanovení tohoto odstavce platí, pokud jde o trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž osoby blízké byly persekvovány z důvodů národních, rasových nebo politických nebo kterým taková persekuce hrozila.
(3)
Byl-li někdo v téže době uznán vinným skutkem, který jest trestný podle československého práva, byl-li však odsouzen k přísnějšímu trestu, než ukládá československé právo, jest výrok o trestu z moci úřední nebo k návrhu změniti tak, aby odpovídal československému právu. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro trestní nálezy správní.
(4)
Spáchal-li okupant nebo osoba s ním spolupracující v téže době čin, který jest trestný podle československého práva, a byl-li zproštěn obžaloby pro tento skutek, nebo byl-li mu uložen trest nižší než ukládá československé právo, jest rozsudek k návrhu veřejného žalobce zrušiti a provésti nové trestní řízení.
Článek 10.
(1)
Byl-li v době nesvobody někdo odsouzen trestním soudem anebo správním úřadem pro skutek, trestný podle československého práva, jest odsuzující rozsudek (nález) k návrhu zrušiti, byl-li čin spáchán s úmyslem, aby pachatel přispěl k osvobození Československé republiky.
(2)
O návrhu rozhoduje soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově řízení.
Článek 11.
(1)
Jsou-li osvědčeny okolnosti, které odůvodňují návrh, aby byla vyslovena nicotnost odsuzujícího rozsudku (nálezu) podle článku 9, odstavec 2, anebo návrh na zrušení rozsudku (nálezu) podle článku 10, jest odsouzeného ihned propustiti z vazby.
(2)
Totéž platí v případech článku 9 odstavec 3, je-li osvědčeno, že dosavadním výkonem trestu je odpykán trest, který ukládá československé právo.
(3)
Veřejný žalobce, doví-li se o okolnosti, jež může návrh ve prospěch odsouzeného odůvodniti, jest povinen ihned podati příslušné návrhy sám.
HLAVA III.
Výhrada zvláštních předpisů.
Článek 12.
Zákon zvlášť stanoví, jak budou odčiněny škody vzniklé důsledkem mimořádných poměrů doby nesvobody a jak budou upraveny případy, ve kterých není možno, nebo v zájmu hospodářské a sociální obnovy není účelno, vrátiti se k původnímu stavu.
HLAVA IV.
O soudech a úřadech zřízených v době nesvobody.
Článek 13.
(1)
Vláda stanoví nařízením, které ze soudů a správních úřadů, zřízených v době nesvobody, a v jakém rozsahu, dočasně úřadují.
(2)
Spisy soudů a správních úřadů, zřízených v době nesvobody k výkonu soudnictví a veřejné správy na území Československé republiky, o nichž nebylo učiněno rozhodnutí podle předchozího odstavce, jest bez prodlení odevzdati československému soudu neb úřadu pro věc místně a věcně příslušnému.
Článek III.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí zatím jen v zemích České a Moravskoslezské.
(2)
Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením, že ustanovení tohoto zákona včetně ustanovení citovaného dekretu platí také na Slovensku.
(3)
Tento zákon provedou všichni členové vlády. |
Zákon č. 22/1946 Sb. | Zákon č. 22/1946 Sb.
Zákon, jímž se schvalují, mění a doplňují předpisy o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech
Vyhlášeno 19. 2. 1946, datum účinnosti 19. 2. 1946, částka 9/1946
* Článek I. - Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech se změnami a doplňky v tomto zák
* Článek II. - § 26, odst. 2 a 3 budou zníti:
* Článek III. - Ministru vnitra se ukládá, aby jako přílohu tohoto zákona uveřejnil úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.
* Článek IV.
Aktuální znění od 19. 2. 1946
22.
Zákon
ze dne 24. ledna 1946,
jímž se schvalují, mění a doplňují předpisy o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
Článek II.
§ 26, odst. 2 a 3 budou zníti:
„(2)
Celé trestní řízení se koná zpravidla od počátku do konce před mimořádným lidovým soudem ve způsobu hlavního přelíčení, pokud možno bez přerušení a musí býti skončeno do tří dnů od okamžiku, kdy byl obžalovaný před něj postaven. Nedospěl-li mimořádný lidový soud v této lhůtě k rozsudku, postoupí věc příslušnému soudu řádnému (§ 25, odst. 2). I po uplynutí této lhůty budiž však pokračováno v řízení před mimořádným lidovým soudem, navrhne-li to veřejný žalobce.
(3)
V přípravném vyhledávání nebo v přípravném vyšetřování, které by předcházelo řízení před mimořádným lidovým soudem, má veřejný žalobce práva a povinnosti státního zástupce.“
§ 31, odst. 2 a 3 budou zníti:
„(2)
Trest smrti se vykoná do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou žádost odsouzeného může býti lhůta prodloužena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obžalovaného, vykoná se trest smrti do 24 hodin po dopadení odsouzeného. Výkon trestu smrti buď však na přiměřenou dobu odložen, žádá-li to veřejný žalobce z důležitého veřejného zájmu.
(3)
Uzná-li mimořádný lidový soud na trest smrti proti několika osobám, určí zároveň v rozsudku, v jakém pořadí mají býti odsouzení popraveni. Může také rozhodnouti, že trest smrti se vykoná veřejně. Učiní tak zejména, když surový způsob, jímž byl zločin spáchán, nebo zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů nebo jeho postavení mluví pro veřejný výkon trestu. V tomto případě může soud, aby se zajistila veřejnost výkonu trestu, lhůtu dvou hodin (odst. 2) prodloužiti, ne však nad 24 hodiny.“
Článek III.
Ministru vnitra se ukládá, aby jako přílohu tohoto zákona uveřejnil úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.
Článek IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Pietor v. r.
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.
Dr. Šoltész v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.,
tiež za ministra Masaryka
gen. Dr. Ferjenčík v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 32/1946 Sb. | Zákon č. 32/1946 Sb.
Zákon o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů
Vyhlášeno 1. 3. 1946, datum účinnosti 16. 3. 1946, částka 15/1946
* Oddíl první. - PŘEDPISY PRO CELÝ STÁT. (§ 1. — § 15.)
* Oddíl druhý. - PŘEDPISY PLATNÉ JEN PRO ZEMĚ ČESKOU A MORAVSKOSLEZSKOU. (§ 17. — § 22.)
* Oddíl třetí. - PŘEDPISY PLATNÉ JEN NA SLOVENSKU. (§ 24. — § 24.)
* Oddíl čtvrtý. - § 25. (§ 25. — § 25.) k zákonu č. 32/1946 Sb.
Aktuální znění od 1. 5. 1952 (105/1951 Sb.)
32.
Zákon
ze dne 19. února 1946
o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl první.
PŘEDPISY PRO CELÝ STÁT.
§ 1.
Pro poplatky, daň z obohacení, daň z obchodu cennými papíry, daň dopravní, dávku z telefonních poplatků, dávku z jízdného za osobní dopravu na drahách a pro dávky za úřední úkony ve věcech správních platí výlučně právní předpisy československého státu vydané do 29. září 1938 včetně a v době od 5. května 1945 s výjimkami a změnami uvedenými v dalších ustanoveních tohoto zákona (§§ 2 až 25).
§ 2.
Pevné poplatky.
(1)
Sazby pevných kolkových poplatků platné v den 29. září 1938 se zvyšují:
z 50 h a z 1 Kčs na 2 Kčs, z 3 Kčs na 8 Kčs, z 5 Kčs na 12 Kčs, z 8 Kčs na 20 Kčs, z 10 Kčs na 25 Kčs, z 15 Kčs na 40 Kčs, z 20 Kčs na 50 Kčs, z 30 Kčs na 75 Kčs a z 50 Kčs na 125 Kčs.
(2)
Poplatky podle § 6 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty), se zvyšují na 1.500 Kčs.
(3)
Poplatek z poštovních průvodek a z lístků o přepravě zavazadel a spěšnin na železnicích všeho druhu činí 1 Kčs.
(4)
Zvýšení podle odstavce 1 se nevztahuje na poplatky ze směnek a listin jim podle § 13 zákona ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., o směnečném poplatku, na roveň postavených, na poplatky z legitimací na sníženou a volnou jízdu na drahách, na poplatky soudní, na poplatky v řízení před nejvyšším správním soudem, na Slovensku mimo to na poplatky z dobytčích pasů a rybářských lístků. Ustanovení odstavce 1 nelze také užíti na poplatky upravené následujícími paragrafy tohoto zákona.
(5)
Zpoplatnění přepravy balíků, zavazadel a zboží jinými dopravními prostředky než poštou a železnicí bez ohledu na listinné osvědčení, ve stejné výši a podle stejných zásad jako v přepravě poštovní a železniční upraví vláda nařízením, kterým se stanoví též způsob dozoru a forma pomůcek potřebných k jeho provádění (listin, záznamů a pod.).
(6)
Ministr financí se zmocňuje, aby vydal vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení předpisy o způsobu zapravení kolkových poplatků; pokud jde o poplatky z listin o železniční a poštovní přepravě nákladů (nákladních listů, přepravních lístků atp.) a stvrzenek o převzetí k dopravě nebo o přijetí zásilky přepravené (zavazadlových lístků, návěští a odběrných listů atp.), budou tyto předpisy vydány v dohodě s ministrem dopravy a ministrem pošt. Tytéž předpisy pro Slovensko budou vydány také v dohodě s pověřencem financí, po případě s pověřenci dopravy a veřejných prací a pošt a telegrafů vyhláškou v Úředním Věstníku.
§ 3.
Svědecké zápisy.
(Pamětní protokoly.)
(1)
Uzavřely-li smluvní strany před jedním nebo několika svědky ústně smlouvu (právní jednání – v dalším jen smlouva) o předmětu, jehož hodnota převyšuje 5.000 Kčs, nebo prohlásily-li před nimi, že uzavřely ústně takovou smlouvu již dříve, pokládá se zápis o obsahu smlouvy podepsaný svědkem nebo svědky za listinu o smlouvě, a to bez rozdílu, zdali zápis je v rukou jedné ze smluvních stran či osoby třetí.
(2)
Obsahuje-li takový zápis osvědčení o splnění smlouvy, užije se ustanovení odstavce 1 jen, pokud svědecký zápis nebo listina o uzavření téže smlouvy nebyly již podrobeny poplatku stupnicovému nebo procentnímu; byly-li mu podrobeny, podléhá zápis pevnému poplatku 12 Kčs z každého archu.
(3)
Zapraviti poplatek podle tohoto paragrafu jsou povinny osoby, které smlouvu uzavřely jménem vlastním nebo prostřednictvím zmocněnce (zástupce). Za poplatek ručí ten, kdo uzavřel smlouvu jménem druhého, kdo z ní nabyl prospěchu a posléze ten, kdo zápisu užil před úřadem nebo soudem. Jinak platí ustanovení poplatkového zákona, po případě poplatkových pravidel; nedotčena zůstávají zejména ustanovení saz. pol. 20/102, písm. r) popl. zák. a saz. pol. 13/79, písm. r) popl. prav.
(4)
O svědeckých zápisech, sepsaných v zemích České a Moravskoslezské před účinností tohoto zákona a na Slovensku před 15. únorem 1942, a dále o svědeckých zápisech sepsaných o předmětu, jehož hodnota nepřevyšuje 5.000 Kčs, platí i nadále ustanovení § 19 zákona č. 54/1925 Sb.
§ 4.
Srážkové poplatky smluvní a kvitanční.
Ustanovení §§ 13 až 17 zákona č. 54/1925 Sb. se zrušují.
§ 5.
Poplatky ze stvrzenek a z výmazných prohlášení.
(1)
Ustanovení saz. pol. 30/47, písm. a), saz. pol. 96/83, písm. B, č. 2, odst. 2 a saz. pol. 19/101 I, písm. A n) poplatkového zákona a saz. pol. 25/101, písm. a), saz. pol. 84/84, písm. B, č. 2, písm. c) a saz. pol. 12/78 I, písm. A n) poplatkových pravidel lze užíti na stvrzenky jen tehdy, týkají-li se splnění závazků knihovně zajištěných, ať tato okolnost z listiny vyplývá či nic.
(2)
Osvobození z důvodu obchodní korespondence se nevztahuje na stvrzenky poplatné podle předchozího odstavce a na výmazná prohlášení (svolení k výmazu, žádosti o výmaz).
§ 6.
Poplatky ze šeků.
Pro šeky, které v den 29. září 1938 podléhaly podle tehdy platných právních předpisů poplatku 4 h, stanoví se poplatek částkou 10 h, pro šeky podléhající v týž den poplatku 10 h stanoví se poplatek částkou 50 h.
§ 7.
Poplatky z účtů.
(1)
Sazba poplatků z účtů obchodníků a živnostníků, stanovená v § 11, odst. 1 cís. nařízení ze dne 28. srpna 1916, č. 281 ř. z., o změně některých předpisů o kolkových a přímých poplatcích, a v § 4, odst. 1 zákona ze dne 30. června 1921, č. 244 Sb., kterým se mění na Slovensku a Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích, nahrazuje se sazbou
50 h při pohledávce do | 500 Kčs,
---|---
1 Kčs při pohledávce do | 1.000 Kčs,
2 Kčs při pohledávce do | 5.000 Kčs,
3 Kčs při pohledávce do | 10.000 Kčs,
a 3 Kčs za každých dalších, i započatých 10.000 Kčs, bez ohledu na počet archů.
(2)
Od poplatků jsou osvobozeny stejnopisy nebo opisy účtů, které vydávají obchodníci nebo živnostníci výhradně pro účely daňové nebo jiné úřední kontroly vedle původních účtů.
(3)
Poplatníci mohou požádati finanční úřad prvé stolice, aby jim povolil na místo povinnosti kolkování účtů platiti roční paušál ve výši 0,3 ‰ (tři desetiny promile) z docílené tržby podniku v běžném roce. Toto povolení paušálu jest vyznačiti na účtech. Ministr financí vydá vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení předpisy o ohlašování poplatného základu a jeho přezkoušení a stanoví lhůty k placení paušálu.
Poplatek z obchodních a živnostenských knih.
§ 8.
(1)
Obchodní a živnostenské knihyObchodní a živnostenské knihy podléhají kolkovému poplatku 1 Kčs za každý arch.
(2)
Obchodními a živnostenskými knihamiObchodními a živnostenskými knihami se rozumějí všechny obchodní zápisy, jež se vedou o provozu obchodu nebo živnosti, o jeho jednotlivých částech nebo o pomocných zařízeních k účelu takového provozu, při čemž je nerozhodné, zda tyto zápisy jsou svázány nebo sešity nebo zda se činí na jednotlivých arších nebo listech a vyznačují jednotlivé obchody samé nebo jejich přehledy; na poplatkovou povinnost také nemá vlivu okolnost, zda se vedou knihy v několika stejnopisech nebo zda se vyplňují po jedné či po obou stranách listů.
(3)
Poplatku podle odstavce 1 nepodléhají:
a)
knihy, jež se vedou pouze o manipulaci nebo o vnitřním obchodním provozu, zejména indexy, knihy lhůt a poznámkové knížky, jež obchodníci a živnostníci obvykle nosí u sebe;
b)
zápisní knížky, jež vydávají zaměstnavatelé zaměstnancům o odevzdaných předmětech nebo vykonaných pracích, pokud se jich nepoužije před soudem;
c)
záznamy, které se vedou vedle obvyklých obchodních a živnostenských knihobchodních a živnostenských knih výhradně pro účely daňové nebo jiné úřední kontroly, pokud obsahují pouze zápisy, uložené k tomu účelu zvláštními předpisy;
d)
knížky o zadávání a odvádění domáckých prací (dodávkové knížky), obsahující zápisy, stanovené předpisy o domácké práci.
(4)
Počet poplatných archů se u vázaných obchodních a živnostenských knihobchodních a živnostenských knih zjistí tak, že se celková plošná míra všech listů dělí jednotkovou mírou normálního archu, jež činí 1.750 cm2.
(5)
Finanční správa může dovoliti, aby poplatek z obchodních a živnostenských knihobchodních a živnostenských knih, vedených na volných listech, byl zapraven přímo paušální částkou, při čemž se použije ustanovení odstavce 4.
(6)
Výpisy z obchodních a živnostenských knihobchodních a živnostenských knih (bilance, bilancovaná konta, kontokorentní výpisy), osvědčující vzájemné pohledávky a závazky obchodníků nebo živnostníků mezi sebou, podléhají pevnému poplatku 5 Kčs z každého archu bez rozdílu, jsou-li podepsány jen vystavitelem nebo příjemcem aneb oběma.
(7)
Nebyl-li poplatek z obchodních a živnostenských knihobchodních a živnostenských knih nebo z výpisů zaplacen vůbec, správnou částkou, včas nebo předepsaným způsobem, může finanční správa bez zavedení trestního řízení vyměřiti zvýšený poplatek ve výši desetinásobku poplatku, který nebyl zapraven nebo nebyl zapraven včas nebo předepsaným způsobem.
(8)
Bližší předpisy o způsobu zapravování poplatku vydá ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, pro Slovensko v dohodě s pověřencem financí vyhláškou v Úředním Věstníku.
Kolek z hracích karet.
§ 9.
(1)
Kolek z hracích karet činí bez ohledu na počet listů hry:
1.
Při kartách zhotovených z papíru, jde-li o
a) karty, jejichž jednotlivé listy sestávají z méně než tří vrstev a činí-li okraj karty až k orámování kresby na obou protilehlých stranách dohromady méně než 8 mm, | 25 Kčs;
---|---
b) karty, jejichž jednotlivé listy sestávají ze tří nebo více vrstev | 50 Kčs;
c) karty uvedené pod písm. a) se širším okrajem nebo bez orámování kresby, | 50 Kčs;
2\\. při kartách zhotovených z jiných látek než z papíru, jako z celuloidu a jeho náhražek, cellonu, cellofanu, bakelitu, polopasu a pod., po případě ještě vyztužených vložkou z vláken všeho druhu nebo přídavkem těchto vláken | 75 Kčs.
---|---
(2)
Nastane-li změna ve způsobu výroby karet tak, že při ní bude použito vedle papíru ještě i jiné látky, stanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, pod kterou sazbu se mají karty zařaditi.
(3)
Ustanovení o závěrné známce na hrací karty se zrušují.
§ 10.
Pokud není jinak stanoveno, platí o kolku z hracích karet, zejména o úrocích z prodlení a o vymáhání kolku z hracích karet, úroků z prodlení, zvýšení a pokut všeobecná ustanovení poplatková.
§ 11.
(1)
Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona smějí býti v republice Československé dány do oběhu pouze hrací karty, které budou opatřeny kolkem stanoveným v § 9.
(2)
Výrobci hracích karet jsou povinni ohlásiti a předložiti podáním kolku prostým Ústřední státní pokladně republiky Československé v Praze, zemské finanční pokladně v Brně nebo Státní pokladně pro Slovensko v Bratislavě k okolkování všechny karetní hry, které nebyly dosud vyklizeny z výrobní místnosti.
(3)
Prodavači hracích karet jsou povinni ohlásiti a předložiti podáním kolku prostým Ústřední státní pokladně republiky Československé v Praze, zemské finanční pokladně v Brně nebo Státní pokladně pro Slovensko v Bratislavě buď přímo nebo prostřednictvím berního úřadu k okolkování všechny karetní hry, které mají na skladě v den počátku účinnosti tohoto zákona. Zaplacený poplatek, po případě daň z hracích karet, se započte na kolkový poplatek, jenž má býti podle předcházejících ustanovení zaplacen.
(4)
Výrobci a prodavači jsou povinni ohlásiti a předložiti všechny zásoby karetních her k okolkování podle odstavců 2 a 3 nejpozději do 30 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona; zároveň jsou povinni zapraviti příslušný poplatek.
(5)
Hracích karet, které jsou v oběhu a nejsou kolkovány, smí býti používáno ke hře po uplynutí 90 dnů od účinnosti tohoto zákona jen tehdy, byly-li v této lhůtě předloženy k bezplatnému evidenčnímu označení. Ustanovení odst. 3 o úřadech, jimž jest karty předložiti k okolkování, platí obdobně.
(6)
Porušení ustanovení tohoto paragrafu se trestá padesátinásobkem zkráceného kolku a propadnutím hracích karet.
§ 12.
Ministr financí stanoví vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení obrazec a barvu karetního kolku a vydá podrobnější předpisy o způsobu a podmínkách okolkování hracích karet a o zaplacení, po případě doplacení kolkového poplatku; pro Slovensko vydá tuto vyhlášku v dohodě s pověřencem financí v Úředním Věstníku.
§ 13.
Poplatky ze sázek totalisátorských a bookmakerských.
(1)
Poplatek ze sázek uzavřených bookmakery se zvyšuje o 100 %, poplatek z výher při sázkách totalisátorských a bookmakerských v nejnižších třech stupních sazby o 50 %, v dalších stupních o 100 %; nejvyšší stupeň sazby poplatku z těchto výher se nahražuje sazbou 35 % z výhry po odečtení sázkového vkladu (§§ 3 a 9, odstavec 1, písm. a) a § 7 cís. nařízení ze dne 29. srpna 1916, č. 282 ř. z., o poplatcích ze sázek totalisátorských a bookmakerských, jakož i o opatřeních k potlačení pokoutních sázek, ve znění § 5, písm. c) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích).
(2)
Na Slovensku se vybírají poplatky ze sázek totalisátorských a bookmakerských podle zásad platných v zemích České a Moravskoslezské.
(3)
Platné znění předpisů o poplatcích ze sázek totalisátorských a bookmakerských je obsaženo v příloze, která tvoří součást tohoto zákona.
§ 14.
Daně dopravní.
(1)
§ 1 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb., o dopravních daních, se doplňuje novým odstavcem tohoto znění:
„Při přepravě osob na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic, platí se daň ve výši pouze 6%.“
(2)
§ 6 téhož zákona zní:
„Ministr financí v dohodě s ministrem dopravy, pro Slovensko také v dohodě s pověřencem financí, může povoliti dočasné osvobození nebo snížení daňové sazby pro nově vybudované dráhy.“
(3)
§ 9 téhož zákona doplňuje se dalším odstavcem:
„Od daně ze zavazadel jest osvobozena přeprava zavazadel na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic.“
(4)
§ 14, odst. 2 téhož zákona zní:
„Ministr financí v dohodě s ministrem dopravy, pro Slovensko také v dohodě s pověřencem financí, může povoliti osvobození od přepravní daně pro přepravu zboží na neveřejných drahách.“
§ 15.
Přepočítávání cizozemských hodnot.
(1)
Pro výpočet a vyměření poplatků, daně z obohacení a daní dopravních jest přepočítávati cizozemské hodnoty na koruny bez újmy odstavce 2 podle kursu, stanoveného ministrem financí jako průměrný kurs vždy pro kalendářní měsíc, v němž poplatková (daňová) povinnost vznikla. Přepočítací kursy budou uveřejňovány vyhláškou ministra financí v Úředním listě, pro Slovensko v dohodě s pověřencem financí též vyhláškou v Úředním Věstníku.
(2)
Pro poplatky (daně), které se mají zapravovati kolky nebo užitím úředních kolkovaných blanketů, jest rozhodným poslední uveřejněný přepočítací kurs.
Oddíl druhý.
PŘEDPISY PLATNÉ JEN PRO ZEMĚ ČESKOU A MORAVSKOSLEZSKOU.
Poplatky ze smluv společenských.
§ 17.
(1)
Poplatek ze společenské smlouvy podle saz. pol. 91/55, písm. A poplatkového zákona ve znění § 1 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., se zvyšuje na 100 Kčs; u spolků, které podle stanov mají právo zřizovati odbočky, činí tento poplatek 200 Kčs.
(2)
Poplatek podle téže sazební položky pod písm. B, č. 1 se zvyšuje na 300 Kčs, pod písm. B, č. 2 c) se stanoví podle stupnice III., nejméně však částkou 300 Kčs.
(3)
Nesplní-li strany, povinné ohlásiti obchodní smlouvu společenskou (disoluční) nebo poplatnou změnu takové smlouvy, tuto povinnost včas a řádně, může finanční úřad bez zavedení trestního řízení uložiti jim zvýšení v částce rovnající se řádnému poplatku, jež jsou povinny zaplatiti nerozdílnou rukou.
(4)
Nejmenší poplatek podle § 6, písm. c) zákona č. 31/1920 Sb. se stanoví částkou 100 Kčs za kuks.
(5)
Ustanovení §§ 118–119 zákona ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z., o společnostech s ručením omezeným, se zrušují.
§ 18.
(1)
Z nabytí akcií (nakolkovaných nebo nových nebo obojích) dosavadními akcionáři při zvýšení akciového kapitálu společností akciových nebo komanditních na akcie z vlastního kapitálu reservního, včetně z převodu zisku, kromě zvýšení z reservního fondu stabilisačního (§§ 4 a 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb., o stabilisačních bilancích), platí se zvláštní poplatek. Poplatek tento činí 30 % z hodnoty podrobené poplatku z akcií, odůvodněnému zvýšením akciového kapitálu, pokud dosavadní akcionáři nabývají nároku na ně bezplatně (použitím kapitálu společnosti). Poplatková povinnost nastává vznikem nároku dosavadních akcionářů na tyto akcie. Zaplatiti tento poplatek jsou povinni dosavadní akcionáři, od nichž jej společnost vybere a odvede přímo způsobem stanoveným pro poplatek z akcií. Společnost ručí za zapravení poplatku. Pokud není stanoveno jinak, platí o tomto poplatku zákonná ustanovení o poplatcích z akcií.
(2)
Tentýž poplatek platí se ze zvýšení podílů dosavadních společníků na společnostech s ručením omezeným a na těžířstvech, dojde-li ke zvýšení z prostředků shora uvedených a za týchž podmínek. Zaplatiti poplatek jsou povinni společníci, jejichž podíly se zvýšily; společnost (těžířstvo) za něj ručí. Jinak platí o něm ustanovení o poplatku ze smlouvy společenské.
§ 19.
Poplatky ze společenstevních smluv.
§ 4, odst. 1 zákona ze dne 21. května 1873, č. 87 ř. z., o výhodách výdělkových a hospodářských společenstev co do kolků a přímých poplatků, zní: „Poplatky podle § 3 platí se podle stupnice II.“
§ 20.
Poplatek z výmazných prohlášení.
Nebyla-li listina o záplatném splnění knihovně zajištěného závazku podrobena poplatku stupnicovému, podléhá výmazné prohlášení (svolení k výmazu, žádost o výmaz) poplatku podle stupnice II. z úplaty - bez újmy ustanovení saz. pol. 105/71, písm. b) popl. zák. Trvá-li závazek dále bez knihovního zajištění, nebo svoluje-li se k výmazu zástavního práva za úvěrní pohledávku, podléhá výmazné prohlášení témuž stupnicovému poplatku z hodnoty zajištěného závazku nebo zástavního práva.
§ 21.
Zvýšený poplatek z účtů.
Nebyl-li poplatek z účtů obchodníků a živnostníků zaplacen vůbec, správnou částkou, včas nebo předepsaným způsobem, vyměří se bez zavedení trestního řízení zvýšený poplatek ve výši desetinásobku poplatku, který nebyl zapraven nebo nebyl zapraven včas nebo předepsaným způsobem.
§ 22.
Ustanovení přechodná.
(1)
Odchylkou od § 1 jest nadále používati
1.
ustanovení § 3 vládního nařízení ze dne 25. ledna 1939, č. 11 Sb. I, kterým se upravuje výše některých poplatků stanovených v haléřových částkách;
2.
vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 112 Sb. z r. 1941, kterým se mění zákon o směnečném poplatku;
3.
vládního nařízení ze dne 3. ledna 1942, č. 31 Sb., o dani z požární ochrany, a vládního nařízení ze dne 12. září 1942, č. 337 Sb., kterým se doplňují předpisy o dani z požární ochrany;
4.
ustanovení o osvobození od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních, obsažených v předpisech vydaných po 29. září 1938 z oboru jiného než výhradně veřejných dávek se týkajícího, a to až do doby, kdy skončí použivatelnost těchto předpisů.
(2)
Úřady a důchodkové soudy, rozhodující o přestupcích předpisů o poplatcích, poplatkovém ekvivalentu, dani z obohacení, dani z obchodu cennými papíry, daních dopravních a dávkách za úřední úkony ve věcech správních hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.
Oddíl třetí.
PŘEDPISY PLATNÉ JEN NA SLOVENSKU.
§ 24.
Ustanovení přechodná.
Odchylkou od § 1 jest nadále používati
1.
§§ 3 a 4 vl. nařízení č. 11/1939 Sb. I;
2.
§ 3 (kromě sazby účtového poplatku), § 8, §§ 11 až 18, §§ 20 až 25, §§ 27 až 32, § 35, § 36, č. 1 až 8 a č. 10 zákona č. 14/1942 Sl. z.; při tom se však mění tato ustanovení:
V § 13, odst. 7 uvedená sazba 15 % se zvyšuje na 30 %;
§ 14, odst. 3, písm. b) zní: „při jiných družstvech 2 % až 6 % podle sazby § 13, odst. 4, nejméně však
1.
ze založení družstva 200 Kčs,
2.
po založení družstva 2 Kčs z přístupu každého nového člena aneb z upsání každého dalšího podílu.“
§ 18, odst. 2, písm. a), věta první zní: „pro dluhopisy o půjčkách poskytnutých do úhrnné částky nejvýše 70.000 Kčs, aneb pro úvěr zabezpečující listiny o půjčkách, poskytnutých do úhrnné částky nejvýše 40.000 Kčs pro jednoho člena a jeho rodinu, jakož i pro rukojemské závazky v nich obsažené.“
3.
§ 2 zákona ze dne 4. prosince 1942, č. 233 Sl. z., o poplatkovém osvobození Slovenské národní banky a komunálních půjček;
4.
čl. III a V zákona ze dne 28. října 1943, č. 138 Sl. z., o změně některých právních předpisů o poplatcích;
5.
§ 77 zákona ze dne 6. července 1944, č. 85 Sl. z., o zástavním listu na zboží;
6.
nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 30. března 1945, č. 22 Sb. nař., o úpravě právního pořádku a revisi právních aktů na území Slovenska, které bylo dočasně okupováno maďarským státem.
Oddíl čtvrtý.
§ 25.
Předpisy závěrečné.
(1)
Všechna ustanovení tomuto zákonu odporující se zrušují. Jsou to zejména:
Pro celé státní území vládní nařízení ze dne 21. března 1929, č. 35 Sb., o zapravování poplatků ze železničních a nákladních listů, přepravních lístků, jakož i návěští a odběrných listů;
pro země Českou a Moravskoslezskou § 30, věta 5, saz. pol. 1/28 a 32/59 poplatkového zákona, § 2, odst. 2 a 3 připomínek k sazebníku z roku 1862 a § 11 zákona ze dne 29. února 1864, č. 20 ř. z.;
pro Slovensko §§ 2 a 3 zák. čl. XIII/1913, o změně zák. čl. XXIX/1894, o živnostenských nebo veřejných sázkách při koňských dostizích a o zprostředkování vzájemných sázek.
(2)
Tento zákon nabývá účinnosti 15. dnem po vyhlášení; tímto dnem končí použivatelnost všech předpisů o poplatcích, dani z obohacení, dani z obchodu cennými papíry, dani z přepravy kolejovými drahami, dávce z telefonních poplatků, dani dopravní, dávce z jízdného za osobní dopravu na drahách, dani směnečné, dani z požární ochrany a dávkách za úřední úkony ve věcech správních, vydaných v době od 30. září 1938 do 4. května 1945, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak.
(3)
Tento zákon provede ministr financí.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Příloha k zákonu č. 32/1946 Sb.
Předpisy o poplatcích ze sázek totalisátorských a bookmakerských.
A.
Totalisátorské sázky.
§ 1.
Výhra, které se dosáhne při sázce zprostředkované totalisátorem při sportovním podniku, podléhá poplatku (výhernímu poplatku) podle níže uvedené sazby, převyšuje-li částka (kvota), jež se má vyplatiti výherci na tuto sázku, trojnásobek sázkového vkladu, počítajíc v to i sázkový vklad.
Poměr kvoty, jež má býti vyplacena
(výhra s připočtením sázkového vkladu),
k sázkovému vkladu: | Částka výherního poplatku
z každé koruny vkladu
Kčs
---|---
více než 3násobek až do 4násobku | 0.30
více než 4násobek až do 5násobku | 0.60
více než 5násobek až do 7násobku | 1.20
více než 7násobek až do 9násobku | 2.40
více než 9násobek až do 11násobku | 3.20
více než 11násobek až do 13násobku | 4.–
více než 13násobek až do 15násobku | 4.80
více než 15násobek až do 17násobku | 5.60
více než 17násobek až do 19násobku | 6.40
více než 19násobek až do 21násobku | 7.20
více než 21násobek až do 23násobku | 8.–
více než 23násobek až do 25násobku | 8.80
Převyšuje-li výhra 25násobek sázkového vkladu, činí poplatek 35 % z výhry po odečtení sázkového vkladu.
Poznámky: 1. Výherní poplatek se vypočte tak, že částka poplatku, připadající podle sazby na každou jednotlivou sázku, se násobí částkou sázkového vkladu. Při tom se počítají sázkové vklady menší než 1 Kčs za celou korunu; to platí i o zlomcích sázkového vkladu, nedosahujících 1 Kčs.
2.
Výherní poplatek vypočtený podle poznámky 1 se zaokrouhlí na celé koruny dolů; nedosahuje-li 1 Kčs, nevybere se vůbec.
3.
Výherní poplatek se vypočte tak, že z kvoty, náležející pod vyšší stupeň sazby, nesmí zbýti po srážce výherního poplatku méně, než z nejvyšší kvoty náležející pod nejblíže nižší stupeň sazby, po srážce výherního poplatku odpovídajícího této kvotě.
§ 2.
Totalisátor jest povinen odvésti výherní poplatek přímo státní pokladně a může si jej odečísti z výhry při její výplatě výherci.
§ 3.
Ze sázek, zprostředkovaných totalisátorem při sportovních podnicích, jest tento povinen zapravovati přímo poplatek ve výši 10 % z úhrnné částky sázkových vkladů.
§ 4.
(1)
Finanční správa je zmocněna
a)
uložiti k zajištění státní pokladny všem totalisátorům, aby vedli deník shodující se přesně s jejich zápisy a obsahující údaje nutné k posouzení správnosti základu poplatků, jakož i dáti prozkoumati svými úředníky správnost a úplnost tohoto deníku srovnáním s jejich obchodními zápisy;
b)
uzavříti s totalisátory dohodu o částce odbytného na místo poplatků, pokud lze vyšetřiti okolnosti potřebné pro posouzení rozsahu jejich činnosti.
(2)
Totalisátoři ručí nerozdílnou rukou s osobami, které obstarávají správu jejich věcí a jsou povinny splniti poplatkovou povinnost při této správě, za správnost a úplnost zápisů, za částku poplatků, jež přísluší státní pokladně, a za škodlivé následky i tresty uložené za přestupky, jež spáchají zmíněné osoby proti těmto předpisům.
(3)
Ministr financí může vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení učiniti též jiná opatření o dozoru na zapravování poplatků podle těchto předpisů nebo o zajištění jejich zaplacení.
B.
Bookmakerské sázky.
§ 5.
(1)
Sázky uzavřené bookmakery při sportovních podnicích podléhají poplatku podle výše vkladu osob sázejících proti bookmakerovi. Tento poplatek činí:
při vkladu až do 50 Kčs | 80 h,
---|---
při vkladu přes 50 Kčs do 150 Kčs | 4 Kčs,
při vkladu přes 150 Kčs do 300 Kčs | 8 Kčs,
při vkladu přes 300 Kčs do 500 Kčs | 16 Kčs,
při vkladu přes 500 Kčs do 1.000 Kčs | 40 Kčs,
při vkladu přes 1.000 Kčs | 80 Kčs.
(2)
Ze sázek, při jejichž uzavření se nezaplatí vklad v hotovosti (knihovní sázky), buď zapraven poplatek toliko podle skutečně zaplaceného sázkového vkladu. Při dodatečných platech na účet vkladu původně plně nezaplaceného buď poplatek vždy doplněn na částku, jež odpovídá úhrnné částce vkladu na příslušnou sázku skutečně zaplacené. Sázkové částky připsané ve prospěch je nutno klásti na roveň částkám skutečně zaplaceným.
(3)
Zapraviti poplatek jest povinen v prvé řadě bookmaker. Druhý smluvník ručí za poplatek rukou společnou a nerozdílnou s bookmakerem.
(4)
Byla-li sázka zrušena před konáním sportovního podniku, lze žádati o vrácení zaplaceného poplatku.
(5)
Sázky, které uzavírá bookmaker, jsou podrobeny poplatku bez rozdílu, vztahuje-li se sázka na sportovní podnik konaný v tuzemsku nebo v cizozemsku.
§ 6.
Ministerstvo financí může pro všechny sázky bookmakery uzavřené nebo pro jednotlivé druhy těchto sázek
a)
naříditi, že bookmaker jest povinen vydati druhému smluvníku listinu o sázce, u knihovních sázek (§ 5, odst. 2) potvrzení o zaplacení sázkového vkladu nebo účet,
b)
předepsati, v jaké formě se má vydati listina o sázce, potvrzení o zaplacení sázkového vkladu nebo účet, nebo
c)
naříditi, že sázky se mají uzavříti v určité jiné formě.
§ 7.
Výhry, jichž se docílí při sázkách uvedených v § 5, jsou podrobeny těmto poplatkům:
a)
Výhra osoby, sázející proti bookmakerovi, podléhá poplatku (výhernímu poplatku) z každé jednotlivé sázky podle sazby uvedené v § 1, převyšuje-li částka (kvota), připadající výherci z této částky, trojnásobek sázkového vkladu, počítajíc v to i sázkový vklad. Tento poplatek budiž odveden bookmakerem přímo státní pokladně a může býti odečten z výhry při její výplatě nebo připsání v prospěch.
b)
Bookmaker jest povinen zapraviti na místo poplatku z výher, které mu plynou z jednotlivých sázek, roční paušální poplatek ve výši 30 % úhrnného zisku, připadajícího na něho v příslušném kalendářním roce. Tento paušální poplatek se vypočte podle ustanovení § 8 a bookmaker jej odvede přímo státní pokladně.
§ 8.
(1)
Úhrnný zisk, z něhož má býti zapraven paušální poplatek podle § 7, písm. b), se vypočte tímto způsobem: Především nutno zjistiti úhrnnou částku sázkových vkladů, které byly na sázky podle § 5 v příslušném kalendářním roce skutečně zaplaceny nebo připsány bookmakerovi ve prospěch. Od této úhrnné částky se pak odečtou sázkové výhry, které bookmaker v tomtéž kalendářním roce druhým sázkovým smluvníkům skutečně vyplatil nebo připsal ve prospěch, dále pak náhrada, kterou zaplatil podle smlouvy bookmaker podnikateli sportovního podniku za povolení pořádati sázkový podnik ve sportovním prostoru, pokud připadá na příslušný kalendářní rok (stánkovné). Sázkové vklady a sázkové výhry buďte vždy pojaty do výpočtu paušálního poplatku pro ten kalendářní rok, v němž byly zaplaceny nebo připsány ve prospěch beze zření k tomu, v kterém kalendářním roce byla uzavřena sázka, jíž se tyto vklady a výhry týkají.
(2)
Byla-li sázka zrušena před konáním sportovního podniku, budiž sázkový vklad této sázky se týkající vyloučen ze základu paušálního poplatku.
(3)
Podle odstavce 1 lze odečísti toliko ony sázkové výhry, které podle ustanovení § 7, písm. a) buď nepodléhají výhernímu poplatku tam uvedenému nebo z nichž byl tento poplatek prokazatelně zapraven.
(4)
Úhrnný zisk zjištěný podle předchozích odstavců zaokrouhlí se na částku dělitelnou 40, při čemž zbytek 2 Kčs nebo více se zaokrouhlí na 40 Kčs, kdežto ke zbytku pod 2 Kčs se nepřihlíží.
(5)
Pozbude-li bookmaker oprávnění provozovati svoji živnostenskou činnost v republice Československé před koncem kalendářního roku nebo zastaví-li zde svoji činnost před koncem kalendářního roku, buď paušální poplatek vypočten podle ustanovení odstavců 1 až 4 a zapraven za onu část kalendářního roku, která uplynula do ztráty oprávnění vykonávati uvedenou živnostenskou činnost nebo až do zastavení této činnosti.
§ 9.
(1)
Ustanovení § 4 se vztahují přiměřeně na bookmakery, pokud jde o poplatky podle těchto předpisů.
(2)
Finanční úřad může kdykoliv vykonati u bookmakerů prohlídky (revise) za účelem dozoru na provádění těchto předpisů.
(3)
Bookmakeři jsou povinni předložiti kdykoliv finančnímu úřadu a jeho orgánům na požádání své obchodní zápisy a dovoliti mu do nich neomezeně nahlížeti. Dále jsou povinni poskytnouti finančnímu úřadu všechna vysvětlení jím požadovaná o okolnostech souvisejících s jejich sázkovým podnikem.
(4)
Podrobnější předpisy o provedení odstavců 1 až 3 vydá ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Zejména může naříditi, aby se vedla úředně ověřená kniha o sázkách (sázkový rejstřík) a stanoviti její vnitřní zařízení.
§ 10.
(1)
Bookmakeři, kteří hodlají uzavírati sázky při některém sportovním podniku, jsou povinni to oznámiti finančnímu úřadu I. stolice nejpozději 48 hodin před začátkem.
(2)
Podnikatelé sportovních podniků smějí dovoliti přístup do sportovního prostoru jen takovým bookmakerům, kteří prokáží, že vyhověli této oznamovací povinnosti.
§ 11.
(1)
Nebudou-li poplatky uvedené v §§ 5 a 7, písm. a) a b) zapraveny vůbec nebo včas nebo předepsaným způsobem, budiž vybrán od bookmakera bez zavedení trestního řízení zvýšený poplatek, který činí, počítajíc v to řádný poplatek,
a)
jde-li o přestupek u poplatku podle § 5, padesátinásobek,
b)
jde-li o přestupek u poplatku podle § 7, písm. a), trojnásobek,
c)
jde-li o přestupek u paušálního poplatku podle § 7, písm. b), dvojnásobek poplatku, který nebyl zapraven vůbec nebo včas nebo předepsaným způsobem.
(2)
Za zvýšení poplatku vybírané podle odstavce 1, písm. a) ručí u sázek, pro něž jest předepsáno vydání listiny o sázce nebo potvrzení o zaplaceném sázkovém vkladu nebo účtu, též druhý smluvník rukou společnou a nerozdílnou s bookmakerem.
§ 12.
Uzavírají-li sázky při sportovních podnicích po živnostensku osoby, nemající k tomu povolení politického úřadu, nebo překročí-li se při uzavření takových sázek úřední povolení, vztahují se na tyto sázky přiměřeně ustanovení §§ 5 až 11.
C.
Ustanovení společná.
§ 13.
Povinnost zapraviti poplatky podle těchto předpisů nezávisí na sepsání listiny. Bližší prováděcí předpisy, zejména o době a způsobu zapravení těchto poplatků, vydá ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 14.
Orgány vyslané finančním úřadem k dozoru na totalisátora a bookmakera mají volný vstup do sportovního prostoru.
§ 15.
Každý přestupek předpisů §§ 1 až 10, 12 nebo 14 nebo předpisů a úředních příkazů, vydaných k provedení těchto ustanovení, může býti potrestán finančním úřadem pořádkovými pokutami až do 5000 Kčs za každý opakující se případ a při trvalém nešetření může býti uložena za každé marné napomenutí další pořádková pokuta v uvedené nejvyšší částce.
§ 16.
Není-li v těchto předpisech stanoveno jinak, platí o poplatcích v nich uvedených všeobecná ustanovení poplatková. |
Zákon č. 34/1946 Sb. | Zákon č. 34/1946 Sb.
Zákon, jímž se vymezuje pojem "československého partyzána"
Vyhlášeno 4. 3. 1946, datum účinnosti 4. 3. 1946, částka 16/1946
* § 1. - (1) Československým partyzánem je státně spolehlivý československý státní občan, který před 10. květnem 1945
* § 2. - (1) Za státně spolehlivé se nepovažují zejména osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti nebo demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé rep
* § 3. - Podmínka československého státního občanství (§ 1) je splněna, je-li dotčená osoba československým státním občanem aspoň v době podání žádosti podle § 5, odst. 1.
* § 4. - (1) Služba v partyzánské jednotce počíná dnem přijetí (vtělení, zařadění) do této jednotky, a jde-li o osoby, které připravovaly partyzánské hnutí, prvým dnem měsíce, ve kterém přípravné práce započaly.
* § 5. - (1) Potvrzení o tom, kdo je československým partyzánem, vydá ministerstvo národní obrany osobě, která o to požádá a prokáže, že vyhovuje podmínkám § 1, a to po slyšení Sdružení českých partyzánů ve Svazu národní revoluce v zemích České a Moravskoslezské a
* § 6. - (1) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za československého partyzána, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem za přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo trestem vězení do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty.
* § 7. - Soudy, veřejné úřady a orgány jsou povinny vyhovět dožádáním ministerstva národní obrany ve věcech týkajících se vydání (vrácení) potvrzení podle § 5, odst. 1.
* § 8. - Podání potřebná k provedení tohoto zákona, potvrzení podle § 5, odst. 1 a příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony.
* § 9. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se všemi členy vlády.
Aktuální znění od 4. 3. 1946
34.
Zákon
ze dne 14. února 1946,
jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Československým partyzánem je státně spolehlivý československý státní občan, který před 10. květnem 1945
1.
přináležeje aspoň po dva měsíce nebo za zvlášť nebezpečných okolností nejméně jeden měsíc k jednotce vyvíjející v týlu nepřítele bojovou nebo záškodnickou činnost proti nacistickým nebo fašistickým okupantům nebo jejich pomahačům (t. j. k partyzánské jednotce) zúčastnil se proti nim aspoň jedné akce se zbraní nebo s destrukčními prostředky nebo
2.
nehledě k době uvedené pod čís. 1 jako příslušník partyzánské jednotky
a)
v souvislosti s činností tam uvedenou přišel o život, byl těžce raněn nebo životu nebezpečně onemocněl, ačli si smrt, těžké zranění nebo životu nebezpečné onemocnění nezavinil hrubým porušením povinností příslušníka partyzánské jednotky nebo
b)
vykonal hrdinský čin nebo se zasloužil o jednotku vynikajícím způsobem.
(2)
Československým partyzánem není, kdo sice vyhovuje podmínkám odstavce 1, dopustil se však v době, kdy přináležel k partyzánské jednotce trestného nebo jiného zavržení hodného činu z pohnutek nízkých nebo nečestných nebo z těchto pohnutek svou jednotku opustil.
§ 2.
(1)
Za státně spolehlivé se nepovažují zejména osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti nebo demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné hleděly svésti nebo záměrně podporovaly jakýmkoli způsobem německé nebo maďarské okupanty, na příklad členové Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáři Spolku pro spolupráci s Němci, České ligy proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české mládeže, Hlinkovy slovenské ľudové strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy, pokud nebyly do těchto organisací nebo útvarů vyslány činiteli domácího nebo zahraničního odboje.
(2)
Státní spolehlivost vojenských osob z povolání činně sloužících, vojenských osob ve výslužbě činně sloužících, jakož i osob vykonávajících presenční službu a další činnou službu posuzuje ministerstvo národní obrany samostatně. Pokud jde o ostatní osoby, rozhodne ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 3.
Podmínka československého státního občanství (§ 1) je splněna, je-li dotčená osoba československým státním občanem aspoň v době podání žádosti podle § 5, odst. 1.
§ 4.
(1)
Služba v partyzánské jednotce počíná dnem přijetí (vtělení, zařadění) do této jednotky, a jde-li o osoby, které připravovaly partyzánské hnutí, prvým dnem měsíce, ve kterém přípravné práce započaly.
(2)
Po nastoupení služby v partyzánské jednotce se do doby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1 včítá
a)
doba nezbytného odloučení od jednotky následkem bojové situace, z rozkazu velitele jednotky nebo z jiných závažných příčin,
b)
doba, po kterou trvala neschopnost k službě způsobená zraněním nebo nemocí, ačli si dotčená osoba zranění nebo nemoc nezavinila hrubým porušením povinností příslušníka partyzánské jednotky,
c)
doba zajetí, k němuž došlo z krajní nutnosti.
(3)
Doba ztrávená v různých partyzánských jednotkách se sečte, ledaže se přestup z jedné jednotky do druhé stal bez závažných příčin.
§ 5.
(1)
Potvrzení o tom, kdo je československým partyzánem, vydá ministerstvo národní obrany osobě, která o to požádá a prokáže, že vyhovuje podmínkám § 1, a to po slyšení Sdružení českých partyzánů ve Svazu národní revoluce v zemích České a Moravskoslezské a Sväzu slovenských partizánov na Slovensku. Není-li již takto oprávněná osoba na živu, vydá se potvrzení tomu, kdo o ně požádá a prokáže, že na jeho vydání má právní nebo mravní zájem a že je státně spolehlivý.
(2)
V žádosti podle předchozího odstavce nutno zevrubně uvést osobní data osoby, o které má být vydáno potvrzení tamtéž uvedené, jakož i okolnosti, z nichž by bylo zjevné, že jsou tu podmínky tohoto zákona pro uznání československým partyzánem a pro vydání potvrzení (odstavec 1).
(3)
Rozhodujíc podle odstavce 1 je ministerstvo národní obrany vázáno jen pravoplatným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Je-li oprávněn názor, že rozhodnutí o vydání potvrzení podle odstavce 1 závisí na výsledku trestního řízení, třeba vyčkat jeho výsledku. Není-li v takových případech trestní řízení ještě zavedeno, dá k němu ministerstvo národní obrany podnět.
(4)
Vyjde-li dodatečně najevo, že potvrzení podle odstavce 1 nemělo být vydáno, prohlásí je ministerstvo národní obrany za neplatné a vyžádá si jeho vrácení.
§ 6.
(1)
Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za československého partyzána, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem za přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo trestem vězení do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty.
(2)
Stejně se potrestá, kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) a zápisech týkajících se potvrzení podle § 5, odst. 1 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti, nebo na vyzvání ministerstva národní obrany do 14 dnů nevrátí potvrzení, které bylo prohlášeno za neplatné (§ 5, odst. 4), ačkoli mohl tak učinit.
(3)
Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň pro případ nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem přesahovat nejvyšší mez sazby trestu na svobodě.
(4)
Pokuty připadají státu.
(5)
Pokud někomu z vydávání se za československého partyzána vznikly před účinností tohoto zákona jakékoli výhody, budou mu odňaty.
§ 7.
Soudy, veřejné úřady a orgány jsou povinny vyhovět dožádáním ministerstva národní obrany ve věcech týkajících se vydání (vrácení) potvrzení podle § 5, odst. 1.
§ 8.
Podání potřebná k provedení tohoto zákona, potvrzení podle § 5, odst. 1 a příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony.
§ 9.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se všemi členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
gen. Svoboda v. r. |
Zákon č. 35/1946 Sb. | Zákon č. 35/1946 Sb.
Zákon o obnovení university v Olomouci
Vyhlášeno 4. 3. 1946, datum účinnosti 4. 3. 1946, částka 16/1946
* § 1. - Starobylá universita olomoucká se obnovuje v plném rozsahu jako československá státní universita v Olomouci s fakultami bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filosofickou a bude se nadále nazývati „Universita Palackého“.
* § 2. - (1) Fakultě bohoslovecké se ponechává pojmenování „Cyrilo-metodějská fakulta bohoslovecká“.
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty.
Aktuální znění od 4. 3. 1946
35.
Zákon
ze dne 21. února 1946
o obnovení university v Olomouci.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé, chtějíc odčiniti nepřátelské akty rakouských vlád proti starobylé universitě olomoucké, usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Starobylá universita olomoucká se obnovuje v plném rozsahu jako československá státní universita v Olomouci s fakultami bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filosofickou a bude se nadále nazývati „Universita Palackého“.
§ 2.
(1)
Fakultě bohoslovecké se ponechává pojmenování „Cyrilo-metodějská fakulta bohoslovecká“.
(2)
Dobu, kdy zahájí činnost fakulty právnická, lékařská a filosofická, stanoví ministr školství a osvěty.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Nejedlý v. r. |
Zákon č. 53/1946 Sb. | Zákon č. 53/1946 Sb.
Zákon o zřízení "Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze"
Vyhlášeno 26. 3. 1946, datum účinnosti 26. 3. 1946, částka 25/1946
* § 1. - Dosavadní umělecko-průmyslová škola v Praze se přeměňuje na vysokou školu s názvem „Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze“.
* § 2. - Organisační statut této vysoké školy vydá ministr školství a osvěty v dohodě s ministrem průmyslu.
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě s ministrem průmyslu.
Aktuální znění od 26. 3. 1946
53.
Zákon
ze dne 5. března 1946
o zřízení „Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze“.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Dosavadní umělecko-průmyslová škola v Praze se přeměňuje na vysokou školu s názvem „Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze“.
§ 2.
Organisační statut této vysoké školy vydá ministr školství a osvěty v dohodě s ministrem průmyslu.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě s ministrem průmyslu.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Nejedlý v. r. |
Zákon č. 54/1946 Sb. | Zákon č. 54/1946 Sb.
Zákon o letním čase
Vyhlášeno 26. 3. 1946, datum účinnosti 26. 3. 1946, částka 25/1946
* § 1. - Vláda se zmocňuje, aby nařízením zaváděla odchylkou od středoevropského času letní čas a určovala jeho počátek a konec.
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 26. 3. 1946
54.
Zákon
ze dne 8. března 1946
o letním čase.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením zaváděla odchylkou od středoevropského času letní čas a určovala jeho počátek a konec.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Nosek v. r. |
Ústavní zákon č. 57/1946 Sb. | Ústavní zákon č. 57/1946 Sb.
Ústavní zákon, kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky
Vyhlášeno 3. 4. 1946, datum účinnosti 3. 4. 1946, částka 28/1946
* Článek I. - (1) Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a prohlašuje za zákon ústavní dekrety a dekrety presidenta republiky, vydané na základě § 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 15. října 1940, č. 2 Úř. věst. čsl. (č. 20/1945 Sb.), o prozatímním výkon
* Článek II. - Tím se provádí a mění čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946, jímž se schvalují, doplňují a mění pře
* Článek III.
Aktuální znění od 3. 4. 1946
57.
Ústavní zákon
ze dne 28. března 1946,
kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Článek I.
(1)
Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a prohlašuje za zákon ústavní dekrety a dekrety presidenta republiky, vydané na základě § 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 15. října 1940, č. 2 Úř. věst. čsl. (č. 20/1945 Sb.), o prozatímním výkonu moci zákonodárné, a to včetně právě uvedeného ústavního dekretu, pokud se tak již nestalo.
(2)
Veškeré dekrety presidenta republiky jest považovati od jich počátku za zákon; ústavní dekrety buďtež považovány za zákon ústavní.
(3)
Územní a časová platnost předpisů v předcházejících odstavcích uvedených zůstává beze změny.
Článek II.
Tím se provádí a mění čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, ve znění zákona ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946, jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Článek III.
(1)
Ústavní dekrety a dekrety presidenta republiky, uvedené v článku I, budou uveřejněny do 18 měsíců jako příloha Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, pokud nebyly v této sbírce již otištěny.
(2)
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Masaryk v. r.
gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Pietor v. r.
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.
Dr. Šoltész v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.
gen. Dr. Ferjenčík v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 60/1946 Sb. | Zákon č. 60/1946 Sb.
Zákon, jímž se schvalují, mění a doplňují předpisy o některých opatřeních ve věcech knihovních
Vyhlášeno 8. 4. 1946, datum účinnosti 8. 4. 1946, částka 30/1946
* Článek I. - Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 124 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních, se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
* Článek II. - Ustanovení § 2, č. 2 bude zníti:
* Článek III. - Ministru vnitra se ukládá, aby jako přílohu tohoto zákona uveřejnil úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.
* Článek IV.
Aktuální znění od 8. 4. 1946
60.
Zákon
ze dne 28. února 1946
jímž se schvalují, mění a doplňují předpisy o některých opatřeních ve věcech knihovních.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 124 Sb., o některých opatřeních ve věcech knihovních, se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
Článek II.
Ustanovení § 2, č. 2 bude zníti:
„2.
poznámky zavedení vnucené správy podle vládního nařízení ze dne 21. března 1939, č. 87 Sb., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi, jakož i zápisy zákazu zcizení, zatížení a propachtování, provedené v době nesvobody k návrhu ministerstva zemědělství (bývalého ministerstva zemědělství a lesnictví) nebo pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu;“
Článek III.
Ministru vnitra se ukládá, aby jako přílohu tohoto zákona uveřejnil úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.
Článek IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Drtina v. r. |
Ústavní zákon č. 74/1946 Sb. | Ústavní zákon č. 74/1946 Sb.
Ústavní zákon o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti
Vyhlášeno 29. 4. 1946, datum účinnosti 29. 4. 1946, částka 37/1946
* § 1. - (1) Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně
* § 2. - (1) Čechům, Slovákům a příslušníkům jiných slovanských národů, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci, kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace a u nichž jsou jinak sp
* § 3. - Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 1. 1. 1950 (25/1950 Sb.)
74.
Ústavní zákon
ze dne 12. dubna 1946
o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
§ 1.
(1)
Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně do 31. prosince 1950 a nebudou-li tomu brániti důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele hodné. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.
(2)
Nerozvedené manželky a nezletilé děti nabývají státního občanství spolu s manželem, otcem, nemanželskou nebo ovdovělou matkou, jsou-li do žádosti jejich pojaty a ministerstvo vnitra je z nabytí nevyloučí z důvodu uvedeného v odstavci 1. Ustanovení odstavce 1 poslední věty se vztahuje i na ně.
(3)
O výkonu slibu věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.
(4)
Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.
(5)
Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle tohoto zákona na jiné orgány veřejné správy.
§ 2.
(1)
Čechům, Slovákům a příslušníkům jiných slovanských národů, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci, kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace a u nichž jsou jinak splněny předpoklady § 1, může býti uděleno československé státní občanství, požádají-li o ně do 31. prosince 1950 a osvědčí-li, že nebyli nikdy trestáni pro těžký delikt, spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných, neprohřešili se proti zájmům republiky Československé a jejím vůdčím zásadám a nepřipadnou na obtíž veřejné dobročinnosti. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra podle volné úvahy. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.
(2)
Ustanovení § 1, odst. 2 až 5 platí obdobně i tu.
§ 3.
Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 76/1946 Sb. | Zákon č. 76/1946 Sb.
Zákon o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody
Vyhlášeno 29. 4. 1946, datum účinnosti 29. 4. 1946, částka 37/1946
* § 1. - Vymezení soudních rozhodnutí, na která se vztahuje tento zákon.
* § 2. - Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.
* § 3. - Příslušnost.
* Řízení o odporu.
* § 10. - b) V jiných občanských věcech právních.
* § 11. - Účinnost a provedení.
Aktuální znění od 29. 4. 1946
76.
Zákon
ze dne 9. dubna 1946
o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vymezení soudních rozhodnutí, na která se vztahuje tento zákon.
(1)
Soudními rozhodnutímiSoudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádnými, jakož i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla právní věc zcela nebo zčásti vyřízena.
(2)
O rozhodnutích soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi České nebo Moravskoslezské.
§ 2.
Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.
Soudním rozhodnutímSoudním rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v článku II, čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první zákona o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946).
§ 3.
Příslušnost.
(1)
Rozhodnouti o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic, je výlučně příslušný soud mezi nimi nejvyšší.
(2)
Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo ve vyšší stolici příslušný, kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici rozhodl.
(3)
Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc, o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.
Řízení o odporu.
a)
V občanských věcech sporných.
§ 4.
(1)
V občanských věcech sporných uplatňuje se odpor žalobou; žaloba musí zejména obsahovati:
1.
označení rozhodnutí, kterému se odporuje,
2.
označení důvodu odporu (článek II, čl. 6, odst. 1, písm. a) až c) a odst. 3 zákona o obnovení právního pořádku) a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,
3.
okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu,
4.
prohlášení, zda se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor, a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi.
(2)
Žalobu může podati strana původního sporu, její dědicové a ve veřejném zájmu také státní zástupce. Žalovanou stranouŽalovanou stranou je strana původního sporu nebo její dědicové; není-li jich, ustanoví soud, u kterého je žaloba podána, opatrovníka k provedení řízení podle tohoto zákona.
§ 5.
(1)
O zrušení rozhodnutí může soud rozhodnouti bez ústního jednání. Zrušením vstupuje spor do stavu, v jakém byl před vydáním zrušeného rozhodnutí.
(2)
Soud může bez ústního jednání rozhodnouti také o změně rozhodnutí, jde-li jen o otázky právní anebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami přiloženými k žalobě v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak po skutkové stránce náležitě probrána.
(3)
Soud může rozhodnutí zrušiti také tehdy, když se navrhuje jeho změna, ale věc není po skutkové stránce náležitě probrána.
§ 6.
Pokud není v předcházejících paragrafech ustanoveno jinak, platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního o žalobě o obnovu.
§ 7.
Až do rozhodnutí o odporu může soud, u kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložit exekuční a zajišťovací úkony, povolené podle rozhodnutí, kterému se odporuje, lze-li podle okolností případu míti za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutísoudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci změnit.
§ 8.
(1)
Byla-li na základě soudního rozhodnutísoudního rozhodnutí, kterému se odporuje, převedena držba věci movité nebo nemovité na odpůrce odporovatelova, může soud na návrh odporovatelův svěřit mu držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité ještě před rozhodnutím ve věci hlavní, má-li podle okolností případu za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutísoudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno, a je-li převedení držby v zájmu odporovatelově; soud může převod držby vázati na složení přiměřené jistoty.
(2)
Proti takovému rozhodnutí není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z moci úřední změnit.
§ 9.
Řízení o odporu je prosto kolků a poplatků.
§ 10.
b)
V jiných občanských věcech právních.
(1)
V jiných občanských věcech právních uplatňuje se odpor návrhem; o návrhu se jedná a rozhoduje v řízení předepsaném pro rozhodnutí, kterému se odporuje.
(2)
Jinak platí přiměřeně ustanovení §§ 4 až 9 o odporu proti rozhodnutím v občanských věcech sporných.
§ 11.
Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr spravedlnosti.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Drtina v. r. |
Zákon č. 83/1946 Sb. | Zákon č. 83/1946 Sb.
Zákon o pracovních (učebních) poměrech Němců, Maďarů, zrádců a jejich pomahačů
Vyhlášeno 3. 5. 1946, datum účinnosti 3. 5. 1946, částka 40/1946
* § 1. - (1) Pracovní (učební) poměry osob, které pozbyly československého státního občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, zanikají dne
* § 2. - Osoby, jejichž pracovní (učební) poměry zanikly podle ustanovení § 1, jsou povinny pokračovati v práci v dosavadním působišti, je-li toho třeba ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených pro osoby přidělené k práci podle dekretu presidenta republiky ze dne
* § 3. - Pokud pracovní (učební) poměry osob uvedených v § 1 byly fakticky skončeny jakýmkoliv způsobem před účinností tohoto zákona, považují se za zrušené i po právu dnem, kdy se tak stalo.
* § 4. - (1) Pracovní (učební) poměry osob, uznaných vinnými trestným činem podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, zanikají dnem jejich pra
* § 5. - Zaměstnanec, jehož pracovní (učební) poměr zanikl podle předchozích ustanovení, nemá nárok na plnění, které by mu jinak příslušelo podle zákona nebo smlouvy pro případ předčasného skončení pracovního (učebního) poměru.
* § 6. - Tento zákon se vztahuje na pracovní (učební) poměry založené soukromoprávní smlouvou. Neplatí pro pracovní poměry veřejných zaměstnanců bez rozdílu povahy jejich služebního poměru.
* § 7. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 3. 5. 1946
83.
Zákon
ze dne 11. dubna 1946
o pracovních (učebních) poměrech Němců, Maďarů, zrádců a jejich pomahačů.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Pracovní (učební) poměry osob, které pozbyly československého státního občanství podle ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, zanikají dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, pokud v něm není stanoveno jinak.
(2)
Uplynutím tří měsíců po dni, kdy tento zákon nabývá účinnosti, zanikají, pokud podle § 3 nebo § 4 nezanikly již dříve, pracovní (učební) poměry
a)
osob, uvedených v § 1, odst. 3 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., nepředloží-li do tohoto dne místně příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce osvědčení o československém státním občanství, vydané za účinnosti ústavního dekretu nebo neprokáží-li, že podaly žádost o vydání tohoto osvědčení a že žádost dosud bez jejich zavinění nebyla pravoplatně vyřízena,
b)
osob, uvedených v § 1, odst. 4 téhož ústavního dekretu, nepředloží-li do tohoto dne místně příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce osvědčení o národní spolehlivosti, vydané okresním národním výborem (okresní správní komisí) a schválené ministerstvem vnitra nebo neprokáží-li, že podaly žádost o vydání tohoto osvědčení a že žádost dosud bez jejich zavinění nebyla pravoplatně vyřízena,
c)
osob, uvedených v § 2, odst. 1 téhož ústavního dekretu, nepředloží-li do tohoto dne místně příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce osvědčení příslušného okresního národního výboru (okresní správní komise nebo zastupitelského úřadu) a
d)
osob, jichž se týká § 4, odst. 2 téhož ústavního dekretu, neprokáží-li do tohoto dne místně příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce, že podaly žádost o vrácení československého státního občanství a že o ní nebylo dosud pravoplatně rozhodnuto bez jejich zavinění.
(3)
Pracovní (učební) poměry osob, uvedených v odstavci 2, písm. c) a d), jakož i těch, jichž se týká § 2, odst. 3 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., zanikají dnem, kdy bude pravoplatně rozhodnuto, že se jim československé státní občanství nezachovává nebo nevrací.
(4)
Dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, zanikají, pokud nezanikly již dříve, též pracovní (učební) poměry německých a maďarských státních příslušníků národnosti německé a maďarské, na něž se nevztahuje ústavní dekret č. 33/1945 Sb.
§ 2.
Osoby, jejichž pracovní (učební) poměry zanikly podle ustanovení § 1, jsou povinny pokračovati v práci v dosavadním působišti, je-li toho třeba ve veřejném zájmu, za podmínek stanovených pro osoby přidělené k práci podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. září 1945, č. 71 Sb., o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství. O tom, zda pokračování v práci jest ve veřejném zájmu, rozhodne okresní úřad ochrany práce, v jehož obvodě jest závod, po slyšení zaměstnavatele, závodního zastupitelstva dotčeného závodu, příslušné zájmové organisace a příslušného orgánu jednotného odborového hnutí.
§ 3.
Pokud pracovní (učební) poměry osob uvedených v § 1 byly fakticky skončeny jakýmkoliv způsobem před účinností tohoto zákona, považují se za zrušené i po právu dnem, kdy se tak stalo.
§ 4.
(1)
Pracovní (učební) poměry osob, uznaných vinnými trestným činem podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, zanikají dnem jejich pravoplatného odsouzení, a byly-li již před tím zajištěny nebo vzaty do vyšetřovací vazby, tímto dnem. Toto ustanovení se však nevztahuje na osoby, u nichž soud upustil od potrestání podle § 16, odst. 2 dekretu č. 16/1945 Sb.
(2)
Byly-li pracovní (učební) poměry osob uvedených v odst. 1, větě první, již dříve fakticky skončeny jakýmkoliv způsobem, považují se za zrušené i po právu dnem, kdy se tak stalo.
§ 5.
Zaměstnanec, jehož pracovní (učební) poměr zanikl podle předchozích ustanovení, nemá nárok na plnění, které by mu jinak příslušelo podle zákona nebo smlouvy pro případ předčasného skončení pracovního (učebního) poměru.
§ 6.
Tento zákon se vztahuje na pracovní (učební) poměry založené soukromoprávní smlouvou. Neplatí pro pracovní poměry veřejných zaměstnanců bez rozdílu povahy jejich služebního poměru.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Šoltész v. r. |
Zákon č. 112/1946 Sb. | Zákon č. 112/1946 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb., o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné
Vyhlášeno 3. 6. 1946, datum účinnosti 1. 1. 1946, částka 50/1946
* Čl. I. - Zákon č. 304/1921 Sb. se mění takto:
* Čl. II. - Ministr dopravy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 304/1921 Sb., jak vyplývá ze změn, provedených tímto zákonem.
* Čl. III.
Aktuální znění od 1. 1. 1946
112.
Zákon
ze dne 7. května 1946,
kterým se mění zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb., o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 304/1921 Sb. se mění takto:
1.
§ 1, odst. 1 zní:
(1)
Zemský národní výbor, na Slovensku orgán určený Sborem povereníků, (v dalším zabírací úřad) může, pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy nebo místnosti pro účely veřejné a, pokud to žádá veřejný zájem, i pro účely obytné, a dále pro přesídlení uživatelů budov nebo místností zabraných pro takové účely.
2.
§ 1, odst. 3 zní:
(3)
Ze zabírání jsou vyloučeny:
1.
malobytové nájemní domy,
2.
jediný trvalý byt vlastníka v rozměru přípustném podle zákona,
3.
budovy a místnosti sloužící takovým zařízením, která z důvodů mimořádné léčebné péče nebo ze zvláštních důvodů hospodářských nelze přesídliti.
3.
V § 2, odst. 3 se vypouštějí slova v závorce „(§ 1, odst. 3, bod 1.)“.
4.
V § 3, odst. 7 se nahrazují slova „k ministerstvu veřejných prací“ slovy „k ministerstvu dopravy, – na Slovensku k povereníctvu dopravy a verejných prác, pokud toto povereníctvo není samo zabíracím úřadem, –“ v § 4, odst. 1 slova „ministerstva veřejných prací“ slovy „ministerstva dopravy, na Slovensku povereníctva dopravy a verejných prác“ a v § 12 slova „ministr veřejných prací“ slovy „ministr dopravy“.
5.
V § 4, odst. 9 se nahrazují slova „vrchní zemský soud (súdna tabule)“ slovy „zemský soud (hlavný súd)“.
6.
V § 4, odst. 11 se vypouštějí slova „a v Podkarpatské Rusi“.
7.
V § 11 se slova „politickým úřadem I. stolice (administrativní policejní vrchností) a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem“ nahrazují slovy „okresním národním výborem“.
Čl. II.
Ministr dopravy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 304/1921 Sb., jak vyplývá ze změn, provedených tímto zákonem.
Čl. III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946; provede jej ministr dopravy.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Stránský v. r.
gen. Hasal v. r. |
Zákon č. 115/1946 Sb. | Zákon č. 115/1946 Sb.
Zákon o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků
Vyhlášeno 4. 6. 1946, datum účinnosti 4. 6. 1946, částka 51/1946
* § 1. - Jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li
* § 2. - (1) Byl-li někdo pro takový trestný čin již odsouzen, budiž postupováno podle předpisů o obnově trestního řízení.
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.
Aktuální znění od 4. 6. 1946
115.
Zákon
ze dne 8. května 1946
o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné.
§ 2.
(1)
Byl-li někdo pro takový trestný čin již odsouzen, budiž postupováno podle předpisů o obnově trestního řízení.
(2)
Příslušný je soud, u něhož se konalo řízení v první stolici nebo není-li ho, soud, který by byl nyní v první stolici příslušný, kdyby bezprávnost činu nebyla podle § 1 vyloučena.
(3)
Sbíhá-li se s činem uvedeným v § 1 trestný čin, pro nějž byl obžalovaný týmž rozsudkem odsouzen, vysloví soud za tento jiný čin nový trest rozsudkem, přihlížeje k výroku o vině již učiněnému.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Drtina v. r.
gen. Svoboda v. r. |
Zákon č. 123/1946 Sb. | Zákon č. 123/1946 Sb.
Zákon, kterým se doplňují ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti
Vyhlášeno 12. 6. 1946, datum účinnosti 26. 5. 1946, částka 53/1946
* Čl. I. - V § 3 dekretu č. 138/1945 Sb. se připojují na konci tyto věty:
* Čl. II.
Aktuální znění od 26. 5. 1946
123.
Zákon
ze dne 16. května 1946,
kterým se doplňují ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
V § 3 dekretu č. 138/1945 Sb. se připojují na konci tyto věty:
„U činů, o nichž okresní národní výbor nabude vědomosti ze spisů, jež jsou v den 26. května 1946 u soudu (mimořádného lidového soudu), veřejného žalobce, správního úřadu (orgánu) a budou mu odstoupeny teprve po tomto dnu, počíná se promlčecí lhůta dnem, kdy tyto spisy dojdou příslušnému okresnímu národnímu výboru. Trestní řízení musí však býti zahájeno před skončením účinnosti zákona ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb.; skončí-li tato účinnost před 31. prosincem 1946, nejdéle do tohoto dne.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 26. května 1946 a platí jen v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr vnitra.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 128/1946 Sb. | Zákon č. 128/1946 Sb.
Zákon o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících
Vyhlášeno 17. 6. 1946, datum účinnosti 17. 6. 1946, částka 55/1946
* § 1. - Neplatnost majetkových převodů a jiných majetkově-právních jednání z doby nesvobody.
* § 2. - Právní následky některých jiných zásahů do majetku.
* Vymezení nároků a jejich obsahu.
* § 3. - Pokud se dále ustanovuje o nárocích, rozumějí se tím nároky, které vzcházejí podle §§ 1 a 2 tohoto zákona.
* § 4. - (1) Nárok přísluší tomu, kdo neplatným převodem pozbyl věci (práva) nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jen
* § 5. - (1) Osobami státně nespolehlivými se v tomto zákoně rozumějí:
* § 6. - (1) Nárok jde na vrácení věci (práva) nebo na jiné navrácení k předešlému stavu, a není-li to dobře možno anebo nemá-li ten, komu nárok přísluší, zájem na vrácení věci (práva) nebo na jiném navrácení k předešlému stavu, na peněžitou náhradu ve výši obecné
* § 7. - (1) Kdo nárok uplatňuje, je povinen vrátit všechno, co z neplatného majetkového převodu nebo z jiného neplatného majetkově-právního jednání obdržel, a nemůže-li to dobře vrátit, dát za to přiměřenou náhradu; při tom se, pokud jde o vrácení určité věci, pos
* § 8. - Promlčení nároku.
* § 9. - Uplatnění nároku proti národní správě.
* Způsob uplatnění nároku.
* § 10. - (1) Pro rozhodnutí o nároku je příslušný okresní soud, u kterého má osoba, proti níž nárok směřuje, svůj obecný soud, anebo podle volby oprávněného okresní soud, v jehož obvodu je věc, o jejíž vrácení jde.
* § 11. - (1) Soud má s účastníky jednat zpravidla ústně a působit při tom k tomu, aby se dohodli po dobrém. K účinnosti soudní i mimosoudní dohody je třeba souhlasu příslušného Fondu národní obnovy.
* § 12. - Na žádost toho, kdo nárok uplatňuje, nařídí soud, aby návrh byl poznamenán v knihovních vložkách, v kterých je třeba zápisu, aby byl nárok proveden. Rozhodnutí o nároku vydané má účinek i proti osobám, které po poznámce nabyly knihovních práv na věci nebo
* § 13. - Poměr k zahájenému sporu.
* § 14. - Osvobození od poplatků.
* Ustanovení závěrečná.
* § 15. - (1) Neplatnými právními předpisy se v § 2 rozumějí předpisy, které v rozporu s československou ústavou a zákony ji měnícími a doplňujícími provedly anebo umožnily zásahy do majetku Československé republiky a osob vydaných národní, rasové nebo politické per
* § 16. - (1) O majetku, který podle § 2, odst. 3 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. nepodléhá konfiskaci, platí s výhradou práv plynoucích z tohoto zákona přiměřeně ustanovení uvedeného dekretu, vyjma část III. Právní poměry tohoto majetku, nedojde-li k j
* § 17. - Tímto zákonem je provedeno ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb.
* § 18. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 28. 4. 1948 (79/1948 Sb.)
128.
Zákon
ze dne 16. května 1946
o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Neplatnost majetkových převodů a jiných majetkově-právních jednání z doby nesvobody.
Jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatné, pokud k nim došlo po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kdo uzavřel jiné majetkově-právní jednání, je osoba státně spolehlivá a bude prokázáno, že k majetkovému převodu nebo k jinému majetkově-právnímu jednání došlo za přiměřenou úplatu buď z podnětu původního vlastníka (oprávněného) nebo v převážném jeho zájmu.
§ 2.
Právní následky některých jiných zásahů do majetku.
Stejné nároky jako z majetkových převodů neplatných podle § 1 vzcházejí z majetkových přechodů provedených po 29. září 1938 právním předpisem neplatným (§ 15) nebo jakýmkoli způsobem, zejména úředním výrokem, na základě takového předpisu anebo jinak výrokem soudním nebo úředním, který bude jako výrok z doby nesvobody zrušen nebo změněn. To platí přiměřeně o jiných zásazích do majetku, provedených takovými neplatnými předpisy nebo na jejich základě anebo takovými soudními nebo úředními výroky.
Vymezení nároků a jejich obsahu.
§ 3.
Pokud se dále ustanovuje o nárocích, rozumějí se tím nároky, které vzcházejí podle §§ 1 a 2 tohoto zákona.
§ 4.
(1)
Nárok přísluší tomu, kdo neplatným převodem pozbyl věci (práva) nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jenom tehdy, je-li znám pobyt aspoň jednoho dědice. Byla-li by však oprávněna osoba státně nespolehlivá, přísluší nárok státu jako majetek konfiskovaný podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Pokud nárok uplatňuje národní správa zavedená do podniků (závodů) a jiných majetkových podstat podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě, hledí se na ni jako na osobu státně spolehlivou.
(2)
Nárok směřuje proti tomu, kdo věci (práva) neplatným převodem nabyl nebo kdo měl z jiného neplatného majetkově-právního jednání prospěch, anebo proti jejich právním nástupcům, ačli právní nástupce, který není osobou státně nespolehlivou, neprokáže, že nevěděl ani nemusil věděti, že k majetkovému převodu anebo k jinému majetkově-právnímu jednání, z něhož se nárok odvozuje, došlo pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. Směřuje-li nárok zároveň proti několika osobám, zejména zároveň proti osobám podle předchozí věty na prvním místě zavázaným a proti jejich právním nástupcům, odpovídají všichni rukou společnou a nerozdílnou.
§ 5.
(1)
Osobami státně nespolehlivými se v tomto zákoně rozumějí:
1.
Německá říše, Království maďarské, osoby veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německá strana nacistická, fašistické strany maďarské a jiné útvary, organisace, podniky, zařízení, osobní sdružení, fondy a účelová jmění těchto režimů nebo s nimi souvisící, jakož i jiné německé nebo maďarské osoby právnické;
2.
osoby fysické národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem;
3.
osoby fysické, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoli způsobem německé nebo maďarské okupanty, nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i osoby, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik.
(2)
Ustanovení odstavce 1, č. 3 platí i pro osoby právnické, pokud lze fysickým osobám, které jsou jejich členy nebo podílníky na majetku nebo podniku (kapitálovým účastníkům), přičítati vinu na postupu orgánu zastupujícího právnickou osobu nebo pokud tyto osoby zanedbaly přiměřenou opatrnost při jeho volbě a dozoru naň.
(3)
O tom, spadá-li fysická nebo právnická osoba pod ustanovení předchozích odstavců, rozhoduje v pochybnostech orgán příslušný podle § 1, odst. 4 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.
§ 6.
(1)
Nárok jde na vrácení věci (práva) nebo na jiné navrácení k předešlému stavu, a není-li to dobře možno anebo nemá-li ten, komu nárok přísluší, zájem na vrácení věci (práva) nebo na jiném navrácení k předešlému stavu, na peněžitou náhradu ve výši obecné ceny. Vrácení věci (práva) nebo jiné navrácení k předešlému stavu je považovati za nikoliv dobře možné i tehdy, když by tím byly ohroženy důležité zájmy veřejné. Prohlásí-li ministerstvo spravedlnosti v dohodě s věcně příslušným ministerstvem, na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenectvy, že důležité zájmy veřejné by byly ohroženy, jsou tím strany i soud vázány.
(2)
V případech zvláštního zřetele hodných může se poskytnouti peněžitá náhrada také tehdy, měly-li by se vrátit věci, kterých ten, proti komu nárok směřuje, nezbytně potřebuje pro sebe, svou rodinu a svou domácnost a bez kterých se ten, komu nárok přísluší, může slušně obejít.
(3)
To platí zejména, jde-li o vrácení zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, § 2 nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa), pokud by pak tomu, proti komu nárok směřuje, zbylo celkem méně než 15 ha zemědělské půdy, a
1.
ten, proti komu nárok směřuje, předloží osvědčení o státní spolehlivosti - na Slovensku osvědčení místního národního výboru, potvrzené okresním národním výborem, o tom, že se neexponoval za nacismus nebo fašismus, ani nebyl funkcionářem nacistických nebo fašistických organisací, ani horlivě nepůsobil v takových organisacích anebo v organisacích, které nacistickému nebo fašistickému režimu přisluhovaly, a že se ani jinak neprovinil proti zájmům Československé republiky a českého a slovenského národa -, dále potvrzení místního národního výboru o tom, že sám jako výkonný zemědělec na půdě hospodaří, jsa existenčně na zemědělství převážně odkázán, jakož i o tom, že celková výměra jeho zemědělské půdy je menší než 15 ha, anebo o tom, při vrácení jaké výměry požadovaného majetku by mu zůstalo zachováno celkem 15 ha zemědělské půdy, a
2.
ten, kdo nárok uplatňuje, není výkonným zemědělcem, který by na vrácené půdě hospodařil.
(4)
Co se týká toho, co nemůže býti vráceno, dále plodů těžených a zanedbaných a přírůstku, jakož i nákladů na věc učiněných a náhrady škody vzešlé znehodnocením věci (práva), platí o osobě, proti které nárok směřuje, ustanovení občanského práva o nepoctivém držiteli. Byla-li však tato osoba sama tlakem okupace donucena k účasti na neplatném majetkovém převodu nebo jiném majetkově-právním jednání, anebo lze-li jí přičísti k zásluze, že věc (právo) zachránila před propadnutím, zkázou nebo před podstatným znehodnocením, neodpovídá za užitky a posuzuje se co do náhrady škody a co do nákladů na věc učiněných jako držitel poctivý.
(5)
Placení peněžitých náhrad, kterými je podle předchozích odstavců povinen ten, proti komu nárok směřuje, může býti se zřetelem k sociálním a majetkovým poměrům stran na přiměřenou dobu odloženo nebo může býti povoleno plnění na splátky, zejména poskytne-li ten, kdo je náhradou povinen, přiměřenou jistotu.
§ 7.
(1)
Kdo nárok uplatňuje, je povinen vrátit všechno, co z neplatného majetkového převodu nebo z jiného neplatného majetkově-právního jednání obdržel, a nemůže-li to dobře vrátit, dát za to přiměřenou náhradu; při tom se, pokud jde o vrácení určité věci, posuzuje jako poctivý držitel. Při vrácení lze si srazit nároky plynoucí z § 6.
(2)
Pro plnění toho, co by mělo býti podle odstavce 1 vráceno, platí přiměřeně ustanovení § 6, odst. 4.
(3)
Vyvinula-li osoba, proti které nárok směřuje, sama nátlak, aby k majetkovému převodu nebo k jinému majetkově-právnímu jednání došlo, nebo působila-li spolu jakkoliv při takovém nátlaku, anebo pokoušela-li se nárok zmařit, připadá to, co by mělo býti podle odstavce 1 vráceno, státu podle obdoby dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.
§ 8.
Promlčení nároku.
Nárok se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, jde-li však o nárok vzcházející ze zrušení nebo ze změny soudního nebo úředního výroku (§ 2), ve třech letech od právní moci rozhodnutí, které onen soudní nebo úřední výrok zrušilo nebo změnilo.
§ 9.
Uplatnění nároku proti národní správě.
Nárok na vrácení majetku, který by měl býti vrácen podle § 24 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., lze proti národní správě zavedené na takový majetek uplatnit na soudu, teprve když orgán, jenž národní správu zavedl, žádost o vrácení majetku zcela nebo zčásti zamítne nebo když rozhodnutí o takové žádosti nedoručí žadateli do tří měsíců ode dne, kdy byla žádost podána.
Způsob uplatnění nároku.
§ 10.
(1)
Pro rozhodnutí o nároku je příslušný okresní soud, u kterého má osoba, proti níž nárok směřuje, svůj obecný soud, anebo podle volby oprávněného okresní soud, v jehož obvodu je věc, o jejíž vrácení jde.
(2)
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ustanovení soudního řízení nesporného.
§ 11.
(1)
Soud má s účastníky jednat zpravidla ústně a působit při tom k tomu, aby se dohodli po dobrém. K účinnosti soudní i mimosoudní dohody je třeba souhlasu příslušného Fondu národní obnovy.
(2)
Soud může za řízení nařídit prozatímní opatření, která považuje se zřetelem na uplatněný nárok za nutná nebo za vhodná; může zejména tomu, kdo nárok uplatňuje, svěřit držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité, o jichž vrácení v řízení jde. Proti rozhodnutí o prozatímním opatření není samostatný opravný prostředek; soud je však může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci zrušit.
(3)
O útratách platí zásady řízení sporného.
§ 12.
Na žádost toho, kdo nárok uplatňuje, nařídí soud, aby návrh byl poznamenán v knihovních vložkách, v kterých je třeba zápisu, aby byl nárok proveden. Rozhodnutí o nároku vydané má účinek i proti osobám, které po poznámce nabyly knihovních práv na věci nebo na právu, které jsou předmětem nároku.
§ 13.
Poměr k zahájenému sporu.
Byl-li nárok uplatněn před účinností tohoto zákona pořadem práva a řízení v první stolici nebylo dosud skončeno, převede soud z úřední moci věc do řízení nesporného, a není-li sám příslušný, odevzdá ji, vyslechna podle potřeby žalobce, soudu příslušnému podle § 10. Náklady provedeného řízení sporného jsou pak součástí dalšího řízení nesporného.
§ 14.
Osvobození od poplatků.
Právní jednání, listiny, jakož i knihovní podání a zápisy, kterými se podle tohoto zákona upravují právní poměry mezi účastníky, jsou osvobozeny od poplatků, i když k nim došlo přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Byla-li však věc vrácena nebo náhrada poskytnuta právnímu nástupci původního vlastníka nebo poškozeného, vyměří se poplatek, případně daň z obohacení, jako by věc nebo náhrada přešla s původního vlastníka (poškozeného) přímo na jeho právního nástupce právním jednáním mezi živými nebo pro případ smrti.
Ustanovení závěrečná.
§ 15.
(1)
Neplatnými právními předpisy se v § 2 rozumějí předpisy, které v rozporu s československou ústavou a zákony ji měnícími a doplňujícími provedly anebo umožnily zásahy do majetku Československé republiky a osob vydaných národní, rasové nebo politické persekuci.
(2)
Seznam předpisů, kterých se odstavec 1 zejména týká, vyhlásí ministerstvo spravedlnosti v Úředním listě a v dohodě s pověřenectvem pro soudnictví v Úradnom vestníku.
§ 16.
(1)
O majetku, který podle § 2, odst. 3 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. nepodléhá konfiskaci, platí s výhradou práv plynoucích z tohoto zákona přiměřeně ustanovení uvedeného dekretu, vyjma část III. Právní poměry tohoto majetku, nedojde-li k jeho vrácení osobám oprávněným podle § 4, odst. 1 tohoto zákona, upraví zvláštní zákon.
(2)
Vláda může nařízením stanoviti podrobnosti stran správy majetku uvedeného v odstavci 1 a tuto správu přenést na jiný úřad nebo orgán.
§ 17.
Tímto zákonem je provedeno ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb.
§ 18.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Masaryk v. r.
gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.,
též za ministra Dr. Šoltésze
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Pietor v. r.
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.
gen. Dr. Ferjenčík v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 130/1946 Sb. | Zákon č. 130/1946 Sb.
Zákon o doplnění a změně dekretu presidenta republiky ze dne 4. října 1945, č. 105 Sb., o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců
Vyhlášeno 17. 6. 1946, datum účinnosti 17. 6. 1946, částka 55/1946
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky č. 105/1945 Sb. se doplňuje a mění takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 17. 6. 1946
130.
Zákon
ze dne 16. května 1946
o doplnění a změně dekretu presidenta republiky ze dne 4. října 1945, č. 105 Sb., o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky č. 105/1945 Sb. se doplňuje a mění takto:
1.
§ 1, odst. 2 se doplňuje další větou tohoto znění:
„Tam, kde se v tomto dekretu mluví o veřejných odpočivných nebo zaopatřovacích platech nebo o odpočivných (zaopatřovacích) platech, rozumějí se tím zejména též veškeré zaopatřovací požitky (náležitosti) poskytované podle vojenských zaopatřovacích zákonů.“
2.
§ 1, odst. 4 zní:
„(4)
Ustanovení tohoto dekretu se nevztahuje na vojenské gážisty z povolání.“
3.
§ 3 se doplňuje dalším (pátým) odstavcem tohoto znění:
„(5)
Bude-li uznáno na některý z trestů uvedených v odstavci 1, písm. A), č. 3 až 6, nebo písm. B), a), č. 2 až 4, nebo písm. b), může být vojenským osobám odňata vojenská hodnost správním opatřením ministra národní obrany. U majorů a podplukovníků lze provést odnětí vojenské hodnosti jen se souhlasem vlády, u plukovníků a generálů jen se souhlasem presidenta republiky. Poddůstojníkům odejme vojenskou hodnost z příkazu ministra národní obrany příslušný představený.“
4.
V § 4, odst. 7 se vypouštějí slova „právní služby“.
5.
V § 5 se vsunuje za odstavec 2 nový odstavec 3 tohoto znění:
„(3)
Je-li obviněný příjemcem vojenských zaopatřovacích požitků, budiž nejméně jeden člen očistné a vrchní očistné komise vzat ze zástupců vojenské správy.“
Dosavadní odstavec 3 se stává odstavcem 4.
6.
V § 7, odst. 3 se vsunuje za slova „na návrh“ slova „kárného zástupce (§ 10) nebo na návrh“.
7.
§ 17 se doplňuje dalším (šestým) odstavcem tohoto znění:
„Do usnesení dle odst. 2b může kárný zástupce podati stížnost do 15 dnů od doručení usnesení přímo u očistné komise k příslušné vrchní očistné komisi.“
8.
§ 28, odst. 2 zní:
„Proti usnesení očistné komise možno podati stížnost do 15 dnů po doručení usnesení přímo u očistné komise k příslušné vrchní očistné komisi. Podání stížnosti nemá odkladného účinku.“
9.
§ 30, odst. 2, písm. c) zní:
„c)
ministerstvu národní obrany, je-li obviněný vojenským gážistou ve výslužbě, vojenským gážistou v záloze, vojenskou osobou z řad mužstva nebo příjemcem vojenských požitků zaopatřovacích jakéhokoliv druhu a zaopatřovacích náležitostí déle sloužících a jejich pozůstalých (§ 15, odst. 2).“
10.
V § 32 se v první větě nahrazují slova „31. března 1946“ slovy „31. prosince 1946“ a za prvou větu se vkládá další věta tohoto znění: „Kárná oznámení podle § 15 musejí býti podána nejpozději do 30. června 1946.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.
Široký v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Masaryk v. r.
gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Šrobár v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Dr. Pietor v. r.
gen. Hasal v. r.
Hála v. r.
Dr. Šoltész v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Clementis v. r.
gen. Dr. Ferjenčík v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 149/1946 Sb. | Zákon č. 149/1946 Sb.
Zákon o prodloužení účinnosti dekretů presidenta republiky i mimořádném lidovém soudnictví
Vyhlášeno 9. 7. 1946, datum účinnosti 9. 7. 1946, částka 62/1946
* § 1. - Účinnost dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., jímž se schvalují, mění a doplňují pře
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 9. července 1946; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 9. 7. 1946
149.
Zákon
ze dne 8. července 1946
o prodloužení účinnosti dekretů presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Účinnost dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., jímž se schvalují, mění a doplňují předpisy o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, a dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, se prodlužuje do 8. ledna 1947.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 9. července 1946; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Vošahlík v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Ústavní zákon č. 153/1946 Sb. | Ústavní zákon č. 153/1946 Sb.
Ústavní zákon, jímž se mění ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. dubna 1945, č. 1 Sb., o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné
Vyhlášeno 17. 7. 1946, datum účinnosti 17. 7. 1946, částka 64/1946
* Čl. I. - (1) V § 2 ústavního dekretu č. 1/1945 Sb. ve výpočtu ministerstev se provádějí tyto změny:
* Čl. II.
Aktuální znění od 17. 7. 1946
153.
Ústavní zákon
ze dne 10. července 1946,
jímž se mění ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. dubna 1945, č. 1 Sb., o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Čl. I.
(1)
V § 2 ústavního dekretu č. 1/1945 Sb. ve výpočtu ministerstev se provádějí tyto změny:
1.
za ministerstvo dopravy zařazuje se ministerstvo techniky,
2.
ministerstvo ochrany práce a sociální péče označuje se jako ministerstvo sociální péče,
3.
na konci výpočtu připojuje se ministerstvo pro sjednocení zákonů.
(2)
V § 3 téhož ústavního dekretu připojuje se na konci tato věta: „Místo státního tajemníka může zůstati neobsazeno“.
Čl. II.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Vošahlík v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 167/1946 Sb. | Zákon č. 167/1946 Sb.
Zákon, ktorým sa rozširuje na územie Slovenska platnosť dekrétu prezidenta Republiky zo dňa 27. októbra 1945, č. 116 Sb., o zmene zákona zo dňa 25. júna 1926, č. 122 Sb. a vládného nariadenia zo dňa 17. júla 1928, č. 124 Sb., o úprave platov duchovenstva cirkví a náboženských spoločností štátom uznaných prípadne recipovaných, a o platovom prídavku k najnižšiemu ročnému príjmu duchovenstva
Vyhlášeno 20. 8. 1946, datum účinnosti 1. 1. 1946, částka 70/1946
* § 1. - Platnosť dekrétu č. 116/1945 Sb. sa s výnimkou ustanovenia čl. IV. rozširuje na územie Slovenska.
* § 2. - (1) Duchovní kongruálnych cirkví a náboženských spoločností môžu uplatniť nárok na platy podľa tohto zákona podaním priznávky príjmov a výdavkov, spojených s ich služobným miestom, do lehoty dvoch mesiacov, počínajúcej prvým dňom mesiaca, nasledujúceho po
* § 3. - Všetky v iných predpisoch sa nachádzajúce ustanovenia o predmetoch, upravených týmto zákonom, strácajú účinnosť. Hlavne strácajú účinnosť predpisy o drahotných prídavkoch a o jednorázovej vianočnej výpomoci pre duchovných.
* § 4. - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom 1. januára 1946; prevedie ho minister školstva a osvety v dohode s ministrom financií.
Aktuální znění od 1. 1. 1946
167.
Zákon
zo dňa 18. júla 1946,
ktorým sa rozširuje na územie Slovenska platnosť dekrétu prezidenta Republiky zo dňa 27. októbra 1945, č. 116 Sb., o zmene zákona zo dňa 25. júna 1926, č. 122 Sb. a vládneho nariadenia zo dňa 17. júla 1928, č. 124 Sb., o úprave platov duchovenstva cirkví a náboženských spoločností štátom uznaných prípadne recipovaných, a o platovom prídavku k najnižšiemu ročnému príjmu duchovenstva.
Ústavodarné Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto zákone:
§ 1.
Platnosť dekrétu č. 116/1945 Sb. sa s výnimkou ustanovenia čl. IV. rozširuje na územie Slovenska.
§ 2.
(1)
Duchovní kongruálnych cirkví a náboženských spoločností môžu uplatniť nárok na platy podľa tohto zákona podaním priznávky príjmov a výdavkov, spojených s ich služobným miestom, do lehoty dvoch mesiacov, počínajúcej prvým dňom mesiaca, nasledujúceho po vyhlásení tohto zákona.
(2)
Výchovné duchovným ustaľuje sa podľa noriem pre štátnych úradníkov.
§ 3.
Všetky v iných predpisoch sa nachádzajúce ustanovenia o predmetoch, upravených týmto zákonom, strácajú účinnosť. Hlavne strácajú účinnosť predpisy o drahotných prídavkoch a o jednorázovej vianočnej výpomoci pre duchovných.
§ 4.
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom 1. januára 1946; prevedie ho minister školstva a osvety v dohode s ministrom financií.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Drtina v. r.
za ministra Dr. Stránského. |
Ústavní zákon č. 179/1946 Sb. | Ústavní zákon č. 179/1946 Sb.
Ústavní zákon o udělení státního občanství krajanům z Maďarska
Vyhlášeno 4. 10. 1946, datum účinnosti 4. 10. 1946, částka 77/1946
* § 1. - (1) Osoby národnosti slovenské nebo české, bydlící na území Maďarské republiky, které jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a které se přistěhují (přistěhovaly) na území Československé republiky podle dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně oby
* § 2. - (1) Výrok o tom, že krajan z Maďarska nabyl československého státního občanství, přísluší okresnímu národnímu výboru (okresní správní komisi), do jehož (jejíhož) obvodu přistěhování nastalo.
* § 3. - Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 4. 10. 1946
179.
Ústavní zákon
ze dne 13. září 1946
o udělení státního občanství krajanům z Maďarska.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
§ 1.
(1)
Osoby národnosti slovenské nebo české, bydlící na území Maďarské republiky, které jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a které se přistěhují (přistěhovaly) na území Československé republiky podle dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb., nabývají dnem přestěhování československého státního občanství.
(2)
Nerozvedené manželky nabývají státního občanství spolu s manželem a děti až do 18 let věku spolu s otcem, po případě s nemanželskou nebo ovdovělou matkou, byly-li do prohlášení o zamýšleném přestěhování na území Československé republiky pojaty a přistěhují-li se na toto území. Jinak činí prohlášení o zamýšleném přestěhování za osoby pod poručenstvím až do 18 let věku jejich poručník, za osoby pod opatrovnictvím jejich opatrovník.
§ 2.
(1)
Výrok o tom, že krajan z Maďarska nabyl československého státního občanství, přísluší okresnímu národnímu výboru (okresní správní komisi), do jehož (jejíhož) obvodu přistěhování nastalo.
(2)
O výkonu slibu (přísahy) věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.
(3)
Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci Československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.
§ 3.
Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 195/1946 Sb. | Zákon č. 195/1946 Sb.
Zákon o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody
Vyhlášeno 31. 10. 1946, datum účinnosti 15. 11. 1946, částka 86/1946
* ODDÍL I. - Zrušení použivatelnosti předpisů z doby nesvobody. (§ 1. — § 3.)
* ODDÍL II. - Územní rozšíření použivatelnosti předpisů z doby nesvobody. (§ 4. — § 4.)
* ODDÍL III. - Schválení ustanovení o územním rozšíření použivatelnosti cenových předpisů. (§ 5. — § 5.)
* ODDÍL IV. - Ustanovení všeobecná a závěrečná. (§ 6. — § 10.) k § 2, odst. 1 zák. č. 195/1946 Sb.
Aktuální znění od 15. 11. 1946
195.
Zákon
ze dne 2. října 1946
o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ODDÍL I.
Zrušení použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.
§ 1.
Zrušuje se použivatelnost všech předpisů, které byly v době nesvobody vydány pro pohraniční území zemí českýchpohraniční území zemí českých.
§ 2.
(1)
Z předpisů, které byly v době nesvobody vydány pro vnitřní oblast zemí českých, se zrušuje použivatelnost předpisů uvedených v příloze k tomuto zákonu.
(2)
Vládním nařízením může býti zrušena použivatelnost dalších předpisů s mocí zákona, které byly v době nesvobody vydány pro vnitřní oblast zemí českých. Vláda je povinna takové nařízení předložiti do 14 dnů ode dne jeho vyhlášení Národnímu shromáždění. Odepře-li je Národní shromáždění hlasováním podle § 48, odst. 1 ústavní listiny schváliti, pozbývá nařízení platnosti ode dne tohoto usnesení a zrušená použivatelnost předpisu se obnovuje; vláda vyhlásí pak bez odkladu ve Sbírce zákonů a nařízení, že a od kdy nařízení pozbylo platnosti.
§ 3.
Zrušením použivatelnosti předpisů podle §§ 1 nebo 2 se obnovuje dřívější právní stav, a to v úpravě vyplývající z předpisů platných nebo použivatelných v den, kdy zrušení použivatelnosti nabývá účinnosti.
ODDÍL II.
Územní rozšíření použivatelnosti předpisů z doby nesvobody.
§ 4.
Na pohraniční území zemí českých se rozšiřuje - pokud se tak již nestalo dříve - použivatelnost předpisů, které byly v době nesvobody vydány pro vnitřní oblast těchto zemí nebo jedné z nich, a to ve znění vyplývajícím z nynějšího právního stavu.
ODDÍL III.
Schválení ustanovení o územním rozšíření použivatelnosti cenových předpisů.
§ 5.
Ustanovení § 1 vládního nařízení ze dne 8. října 1945, č. 87 Sb., o územním rozšíření použivatelnosti vládního nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení ze dne 8. května 1940, č. 189 Sb., a o dalším dočasném úřadování nejvyššího úřadu cenového, se schvaluje podle čl. 5, odst. 1 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946).
ODDÍL IV.
Ustanovení všeobecná a závěrečná.
§ 6.
Nařízením, rozhodnutím, opatřením a jiným úředním úkonům, které byly vydány nebo provedeny po dni 4. května 1945 do dne počátku účinnosti tohoto zákona, není na závadu, že byly vydány nebo provedeny pro pohraniční území zemí českýchpohraniční území zemí českých nebo na tomto území
a)
podle předpisu vnitřní oblasti zemí českých před tím, než jeho použivatelnost na pohraniční území byla rozšířena nebo se tímto zákonem rozšiřuje, nebo
b)
podle předpisu vnitřní oblasti zemí českých před tím, než jeho použivatelnost byla zrušena nebo se tímto zákonem zrušuje, nebo
c)
podle předpisu, vydaného do dne 29. září 1938 včetně, před tím, než tento předpis na pohraničním území opět nabyl nebo podle tohoto zákona nabývá účinnosti.
§ 7.
Vláda může nařízením vydati předpisy, jejichž potřeba se ukáže nutnou k usnadnění přechodu do nových právních poměrů, vytvořených ústavním dekretem o obnovení právního pořádku nebo tímto zákonem.
§ 8.
(1)
Pohraničním územím zemí českýchPohraničním územím zemí českých se rozumějí územní části zemí České a Moravskoslezské, které byly v roce 1938 obsazeny cizí mocí.
(2)
Vnitřní oblastí zemí českých se rozumí ostatní území zemí České a Moravskoslezské.
(3)
Doba nesvobody je doba ode dne 30. září 1938 do dne 4. května 1945.
§ 9.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti - pokud v něm nebo v jeho příloze není jinak stanoveno - patnáctého dne po svém vyhlášení.
(2)
Ustanovení § 1, pokud se jím zrušuje použivatelnost místních předpisů, nabývá účinnosti 3 měsíce po vyhlášení tohoto zákona. Místními předpisy se tu rozumějí předpisy vydané jen pro určitý správní obvod pohraničního území zemí českých.
(3)
Jestliže se předpisu, jehož použivatelnost se podle § 2 zrušuje, přestalo používati na celém území, pro které byl vydán, před počátkem účinnosti tohoto zákona, nabývá zrušení použivatelnosti účinnosti dnem, kdy se předpisu přestalo používati; tento den vyhlásí příslušný ministr v dohodě se zúčastněnými ministry ve Sbírce zákonů a nařízení.
§ 10.
Tento zákon provedou všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.,
tiež za ministra Masaryka
Lichner v. r.
Příloha k § 2, odst. 1 zák. č. 195/1946 Sb.
Předpisy, vydané v době nesvobody pro vnitřní oblast zemí českých, jejichž použivatelnost se zrušuje.
A.
Předpisy z těchto oborů právních:
I.
Všechny předpisy
o svátcích a památných dnech (avšak s výjimkou vládního nařízení ze dne 9. března 1939, č. 63 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech).
II.
Předpisy okupačního státu, vydané v oboru
1.
zbrojní policie (zbraně, střelivo a třaskaviny),
2.
cizinecké policie,
3.
práva o osobních průkazech,
4.
leteckého práva,
5.
práva o poštovních a ostatních holubech,
6.
filmového práva,
7.
rozhlasového práva,
8.
práva o technické nouzové pomoci,
9.
práva o t. zv. nouzové službě,
10.
práva o protiletecké ochraně,
11.
práva o válečných škodách věcných a osobních,
12.
práva o omamných prostředcích,
13.
práva o sociálním pojištění.
B.
Tyto další jednotlivé předpisy:
I.
Z předpisů vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení:
1.
Vládní nařízení ze dne 11. října 1938, č. 223 Sb., o pracovních útvarech.
2.
Vládní nařízení ze dne 19. listopadu 1938, č. 298 Sb., kterým se upravují okresy revírních báňských úřadů.
3.
Vládní nařízení ze dne 17. prosince 1938, č. 349 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 4. května 1934, č. 89 Sb. z. a n., o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele.
4.
Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1938, č. 355 Sb., o politických stranách, ve znění vládního nařízení ze dne 13. ledna 1939, č. 4 Sb. I.
5.
Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1938, č. 373 Sb., o pojmenování české vysoké školy technické v Brně.
6.
Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1938, č. 381 Sb., kterým se v důsledku územních změn přechodně odkládá plnění dluhové služby pomocnými fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí, avšak s výjimkou ustanovení § 2, odst. 2.
7.
Vládní nařízení ze dne 10. ledna 1939, č. 9 Sb. II, o bydlišti učitelstva národních škol.
8.
Vládní nařízení ze dne 3. února 1939, č. 21 Sb. I, o povinnosti vydati státu některý spisový materiál.
9.
Vládní nařízení ze dne 3. února 1939, č. 17 Sb. II, o obecních (obvodních) tajemnících.
10.
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 32 Sb. II, o mimořádných opatřeních personálních na vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.
11.
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 53 Sb. I, kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 13. července 1934, č. 161 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 4. května 1934, č. 89 Sb. z. a n., o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele.
12.
Vládní nařízení ze dne 2. března 1939, č. 72 Sb., o kárných pracovních táborech, ve znění vládního nařízení ze dne 28. dubna 1939, č. 188 Sb.
13.
Vládní nařízení ze dne 21. března 1939, č. 87 Sb., o správě hospodářských podniků a o dozoru nad nimi.
14.
Vládní nařízení ze dne 31. března 1939, č. 107 Sb., o některých přechodných správních opatřeních v oboru stavovského zastoupení lékařů.
15.
Vládní nařízení ze dne 12. května 1939, č. 151 Sb., kterým se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.
16.
Vládní nařízení ze dne 13. července 1939, č. 178 Sb., o Protektorátních drahách Čech a Moravy a o Protektorátní poště Čech a Moravy.
17.
Vládní nařízení ze dne 5. října 1939, č. 260 Sb., o vyučování němčině na českých měšťanských školách.
18.
Vládní nařízení ze dne 23. června 1939, č. 316 Sb., o převodu některých oborů působnosti ministerstva národní obrany na ministerstvo sociální a zdravotní správy.
19.
Vládní nařízení ze dne 27. září 1939, č. 321 Sb., kterým se mění zákon ze dne 4. května 1934, č. 89 Sb. z. a n., o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele, ve znění vládního nařízení ze dne 17. prosince 1938, č. 349 Sb. z. a n.
20.
Vládní nařízení ze dne 27. září 1939, č. 322 Sb., kterým se znovu mění a doplňuje prováděcí nařízení k zákonu o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele.
21.
Vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 69 Sb. z roku 1940, o převzetí pensijního zaopatření nepřevzatého Německou říší podle nařízení ze dne 19. října 1939 (Říš. zák. I, str. 2059) a o skončení služebního poměru zaměstnanců převzatých Německou říší podle téhož nařízení.
22.
Vládní nařízení ze dne 14. března 1940, č. 120 Sb., o nové úpravě statistických známek.
23.
Ustanovení čl. II vládního nařízení ze dne 28. března 1940, č. 186 Sb., jímž se doplňuje a mění zákon ze dne 28. ledna 1919, č. 49 Sb., o organisaci statistické služby.
24.
Vládní nařízení ze dne 8. května 1940, č. 188 Sb., o pojmenování české university v Praze.
25.
Vládní nařízení ze dne 4. července 1940, č. 267 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů některých zaměstnanců bývalé československé vojenské správy a déle sloužících.
26.
Vládní nařízení ze dne 18. července 1940, č. 273 Sb., o úpravě přechodně odloženého plnění dluhové služby pomocnými fondy pro úpravu dluhů okresů a obcí.
27.
Vládní nařízení ze dne 4. července 1940, č. 279 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o hornických soudech rozhodčích.
28.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 26. září 1940, č. 319 Sb., o úpravě cen v důsledku změny daně z obratu a zrušení celní hranice.
29.
Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1940, č. 367 Sb., o umisťování bývalých vojenských gážistů z povolání a déle sloužících v soukromých službách, ve znění pozdějších předpisů.
30.
Ustanovení čl. I vládního nařízení ze dne 26. září 1940, č. 394 Sb., jímž se nově upravují povinné učebné předměty na školách obecných a měšťanských.
31.
Vládní nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 41 Sb. z roku 1941, kterým se doplňuje zákon ze dne 10. června 1937, č. 112 Sb., o povinném úředním cejchování lékařských teploměrů.
32.
Vládní nařízení ze dne 23. ledna 1941, č. 67 Sb., kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 7. října 1938, č. 216 Sb., o železničních tarifech a tarifních slevách.
33.
Vyhláška ministra zemědělství ze dne 4. března 1941, č. 92 Sb., kterou se mění a doplňuje zákon ze dne 4. května 1934, č. 89 Sb., o povinném známkování chmele a úpravě rozsahu pěstování chmele, ve znění vládního nařízení ze dne 17. prosince 1938, č. 349 Sb., a vládního nařízení ze dne 27. září 1939, č. 321 Sb.
34.
Ustanovení § 24, odst. 7 vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření).
35.
Vládní nařízení ze dne 8. srpna 1940, č. 115 Sb. z roku 1941, o složení místních (újezdních) školních rad.
36.
Vládní nařízení ze dne 6. února 1941, č. 140 Sb., o povinném očkování proti neštovicím.
37.
Vládní nařízení ze dne 6. února 1941, č. 141 Sb., kterým se provádí vládní nařízení ze dne 6. února 1941, č. 140 Sb., o povinném očkování proti neštovicím.
38.
Vládní nařízení ze dne 23. ledna 1941, č. 143 Sb., o převodu zbývajících oborů působnosti ministerstva zahraničních věcí na jiná ministerstva.
39.
Vládní nařízení ze dne 6. března 1941, č. 154 Sb., o vydání, použití a ochraně některého historického a jiného spisového materiálu.
40.
Ustanovení § 3, odst. 3 vyhlášky ministra zemědělství ze dne 27. května 1941, č. 203 Sb., kterou se upravuje pěstování tabáku na území Protektorátu Čechy a Morava, pokud se uvedené ustanovení dovolává předpisů okupačního státu.
41.
Vládní nařízení ze dne 29. dubna 1941, č. 219 Sb., o pracovní době veřejných zaměstnanců.
42.
Vládní nařízení ze dne 14. srpna 1941, č. 300 Sb., o nové úpravě obecných a měšťanských škol s českým vyučovacím jazykem.
43.
Vládní nařízení ze dne 24. července 1941, č. 334 Sb., o povinném známkování chmele a o úpravě rozsahu pěstování chmele.
44.
Vyhláška ministra zemědělství ze dne 24. července 1941, č. 335 Sb., kterou se provádí vládní nařízení ze dne 24. července 1941, č. 334 Sb., o povinném známkování chmele a o úpravě rozsahu pěstování chmele.
45.
Vládní nařízení ze dne 18. září 1941, č. 354 Sb., kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 18. července 1940, č. 350 Sb., o uchování a vypěstění dědičně hodnotného dorostu stromového v lese.
46.
Předpisy vládního nařízení ze dne 18. září 1941, č. 361 Sb., o plemenitbě hospodářských zvířat, pokud se týkají plemenitby koní.
47.
Vládní nařízení ze dne 15. října 1941, č. 396 Sb., o úpravě některých služebních a platových poměrů bývalých sněmovních zaměstnanců a jejich pozůstalých.
48.
Vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 405 Sb., o vyloučení odsouzených lékárníků z výkonu farmaceutické činnosti v lékárnách.
49.
Vládní nařízení ze dne 26. listopadu 1941, č. 414 Sb., o odevzdání zvonů.
50.
Vládní nařízení ze dne 4. prosince 1941, č. 416 Sb., o přechodném používání říšskoněmeckých přenosných parních kotlů na území Protektorátu Čechy a Morava, ve znění vládního nařízení ze dne 22. ledna 1945, č. 10 Sb.
51.
Vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 420 Sb., o některých přechodných opatřeních z důvodů války v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.
52.
Vládní nařízení ze dne 4. prosince 1941, č. 428 Sb., o úpravě některých personálních poměrů zaměstnanců bývalého ministerstva zahraničních věcí.
53.
Ustanovení čl. II vládního nařízení ze dne 18. prosince 1941, č. 443 Sb., kterým se opětovně prodlužují a částečně mění některá opatření o zcizení, propachtování a nabývání nemovitostí.
54.
Vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1941, č. 461 Sb., kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 89 Sb. z roku 1941, o kontrole prostředků na ochranu rostlin a rostlinných produktů proti škodlivým činitelům a o obchodu s nimi.
55.
Vládní nařízení ze dne 18. prosince 1941, č. 82 Sb. z roku 1942, o vlivu soudního trestního řízení na služební poměr veřejných zaměstnanců a na veřejnoprávní pensijní zaopatření.
56.
Vládní nařízení ze dne 7. března 1942, č. 83 Sb., o tanečních zábavách ve válce.
57.
Vládní nařízení ze dne 25. března 1942, č. 133 Sb., o přizpůsobení průmyslu, obchodu a živností válečným poměrům.
58.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 30. dubna 1942, č. 162 Sb., o omezení chovu hus a kachen.
59.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 22. května 1942, č. 183 Sb., o osazování rybníků neosazených rybami.
60.
Vládní nařízení ze dne 28. května 1942, č. 187 Sb., o povinné službě mládeže, a předpisy vydané k jeho provedení.
61.
Vládní nařízení ze dne 6. května 1942, č. 190 Sb., o zcizení některých protektorátních nemovitostí v Týnci nad Sázavou a Peceradech.
62.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. června 1942, č. 192 Sb., o jednotných a skupinových cenách.
63.
Vládní nařízení ze dne 6. června 1942, č. 229 Sb., o zřízení lesních dohlédacích úřadů, a předpisy je provádějící.
64.
Nařízení ministrů vnitra a financí ze dne 14. července 1942, č. 259 Sb., o zrušení zvláštního dozoru na vyměřování a vybírání obecní dávky ze zábav.
65.
Vládní nařízení ze dne 21. července 1942, č. 263 Sb., o některých opatřeních v oboru lékárnictví.
66.
Vládní nařízení ze dne 13. července 1942, č. 298 Sb., o soustředění věcí zeměměřičských a hraničních v oboru působnosti ministerstva vnitra a o zřízení zeměměřičského úřadu Čechy a Morava, ve znění vládního nařízení ze dne 30. listopadu 1944, č. 272 Sb.
Zrušení použivatelnosti nabývá účinnosti, pokud tímto nařízením byla odňata působnost Vojenskému zeměpisnému ústavu nebo jiným složkám vojenské správy, jakož i pokud jde o jeho ustanovení § 3, dnem 5. května 1945, jinak dnem počátku účinnosti nového zákona o úpravě působnosti veřejného vyměřování a mapování.
67.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 22. srpna 1942, č. 301 Sb., o cenách v obchodním styku s ostatním říšským územím.
68.
Vládní nařízení ze dne 13. srpna 1942, č. 308 Sb., o změnách organisace školské správy.
69.
Vládní nařízení ze dne 26. června 1942, č. 328 Sb., o úpravě veřejné veterinární služby, ve znění vládního nařízení ze dne 30. října 1944, č. 255 Sb.
70.
Ustanovení oddílu I vládního nařízení ze dne 17. září 1942, č. 342 Sb., o vynětí z pojistné povinnosti a o poměru veřejnoprávního nemocenského pojištění k soukromému.
71.
Vládní nařízení ze dne 3. října 1942, č. 343 Sb., o zajištění dodávky energie.
72.
Vládní nařízení ze dne 11. července 1942, č. 358 Sb., o oprávněních, která jsou spojena s úspěšným vychozením čtvrté třídy hlavní školy.
73.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 13. října 1942, č. 364 Sb., o tvorbě cen při dodávkách do obsazených nizozemských území.
74.
Nařízení ministra školství ze dne 22. října 1942, č. 366 Sb., o zrušení zemských školních rad.
75.
Vládní nařízení ze dne 11. listopadu 1942, č. 396 Sb., o sejmutí a odevzdání částí budov z mědi a slitin mědi.
76.
Nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 29. prosince 1942, č. 26 Sb. z roku 1943, o služebním trestním řízení nad poživateli vojenských zaopatřovacích platů, kteří byli v bývalé česko-slovenské armádě vojenskými osobami z povolání.
77.
Vládní nařízení ze dne 15. ledna 1943, č. 36 Sb., o zrušení některých domácích lékařských lékáren.
78.
Vládní nařízení ze dne 11. února 1943, č. 44 Sb., o uvolnění pracovních sil k válečně důležitým úkonům.
79.
Vládní nařízení ze dne 16. března 1943, č. 90 Sb., o odevzdání pomníků z mědi a bronzu.
80.
Nařízení ministra spravedlnosti ze dne 16. března 1943, č. 92 Sb., o dočasném zastavení revise výdělkových a hospodářských společenstev, ve znění nařízení ministra spravedlnosti ze dne 26. května 1944, č. 129 Sb.
81.
Vládní nařízení ze dne 15. března 1943, č. 94 Sb., o připuštění přístrojů k výrobě acetylenu, uznaných v Říši, v Protektorátě Čechy a Morava.
82.
Nařízení ministra školství ze dne 6. dubna 1943, č. 97 Sb., o školských úřadovnách.
83.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 3. dubna 1943, č. 109 Sb., o odbytu chovného a užitkového dobytka do ostatního území Říše.
84.
Vládní nařízení ze dne 10. dubna 1943, č. 111 Sb., o zřízení protektorátních zaopatřovacích úřadů, ve znění vládního nařízení ze dne 10. května 1944, č. 117 Sb.
85.
Vládní nařízení ze dne 5. května 1943, č. 120 Sb., o zkrácení uschovacích lhůt obchodněprávních a daňověprávních.
86.
Ustanovení čl. II nařízení ministra vnitra ze dne 18. května 1943, č. 128 Sb., o dávce ze zábav.
87.
Ustanovení čl. I, č. 1 vládního nařízení ze dne 21. června 1943, č. 183 Sb., kterým se mění vládní nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb., o zadávání státních dodávek a prací (zadávací řád).
88.
Vládní nařízení ze dne 3. července 1943, č. 202 Sb., o zjednodušení finančního hospodářství obcí a okresů, avšak s výjimkou ustanovení § 5.
89.
Ustanovení čl. I vládního nařízení ze dne 3. července 1943, č. 203 Sb., o změně zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí.
90.
Vládní nařízení ze dne 14. července 1943, č. 211 Sb., o zcizení některých protektorátních nemovitostí v katastrálním území Praha-Staré Město.
91.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 21. července 1943, č. 212 Sb., o cenách při dodávkách do Generálního Gouvernementu.
92.
Vládní nařízení ze dne 22. července 1943, č. 217 Sb., o dalších opatřeních v sociálním pojištění Protektorátu z důvodu války.
93.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 18. srpna 1943, č. 236 Sb., kterou se upravuje praktický výcvik pro některé vedoucí činnosti v zemědělství (Řád praktického výcviku).
94.
Vládní nařízení ze dne 16. srpna 1943, č. 245 Sb., jímž se upravuje řízení o náhradě schodků na veřejném jmění (náhradové nařízení - N. N.), avšak jen pro obor vojenské správy a pro obor vládního vojska v likvidaci.
95.
Vládní nařízení ze dne 4. září 1943, č. 246 Sb., o ochranné službě.
96.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 7. září 1943, č. 248 Sb., o úpravě chovu koz.
97.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 3. listopadu 1943, č. 286 Sb., o úpravě chovu králíků, ve znění pozdějších předpisů.
98.
Vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1943, č. 297 Sb., o postavení dobrovolně zastavených podniků.
99.
Vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1943, č. 300 Sb., o zabavení, povinném hlášení a odevzdání kotlů z mědi a slitin mědi.
100.
Nařízení ministra školství ze dne 16. listopadu 1943, č. 302 Sb., o místní školské správě.
101.
Ustanovení příl. A, pol. 12, 23 až 27, 30 až 35, 51, 66, 69 a 70, příl. D, pol. 1, 6 až 12, 15, 17, 19, 23, 29, 30 a 53, příl. E, pol. 1, příl. F, příl. H, pol. 2, příl. J, pol. 23, příl. K, pol. 1 až 7, 10 a 11, a příl. L, pol. 7, k vládnímu nařízení ze dne 9. prosince 1943, č. 314 Sb., o zjednodušení veřejné správy.
102.
Vládní nařízení ze dne 27. prosince 1943, č. 317 Sb., o omezení obchodněprávních vyhlášek po dobu války.
103.
Vládní nařízení ze dne 31. prosince 1943, č. 328 Sb., o době ubytování v hotelích.
104.
Nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 28. prosince 1943, č. 329 Sb., o cenách při dodávkách do obsazených východních území.
105.
Vyhláška vedoucího pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu ze dne 29. prosince 1943, č. 330 Sb., o zrušení a převodu Fondu československých legionářů pro pozemkovou reformu na kolonisační fond.
106.
Vládní nařízení ze dne 25. ledna 1944, č. 31 Sb., kterým se mění zákon ze dne 28. ledna 1919, Sb. č. 49, o organisaci statistické služby, jakož i vládní nařízení ze dne 28. listopadu 1919, Sb. č. 634, o složení, kompetenci a způsobu jednání Statistické rady, a vládní nařízení ze dne 28. listopadu 1919, Sb. č. 635, o složení a způsobu jednání Ústředního statistického úřadu.
107.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 28. ledna 1944, č. 32 Sb., o povinné dodávce angorské vlny.
108.
Ustanovení čl. II nařízení ministra spravedlnosti ze dne 3. března 1944, č. 72 Sb., o svolávání a omezení valných hromad a členských shromáždění výdělkových a hospodářských společenstev.
109.
Vládní nařízení ze dne 3. dubna 1944, č. 89 Sb., kterým se mění vládní nařízení ze dne 18. srpna 1943, Sb. č. 232, o ochraně užitkových rostlin.
110.
Vládní nařízení ze dne 8. dubna 1944, č. 91 Sb., o podpoře nouzových staveb.
111.
Ustanovení II. oddílu vládního nařízení ze dne 20. dubna 1944, č. 100 Sb., o zjednodušení v oboru samosprávy.
112.
Vládní nařízení ze dne 10. května 1944, č. 109 Sb., o protektorátní technické nouzové pomoci.
113.
Vládní nařízení ze dne 17. května 1944, č. 145 Sb., o věcech nalezených v obvodu drah.
114.
Vládní nařízení ze dne 8. července 1944, č. 148 Sb., o oprávnění nejvyššího mysliveckého úřadu zrušovati smlouvy o propachtování honitby.
115.
Vládní nařízení ze dne 3. srpna 1944, č. 169 Sb., o podpoře staveb nouzových obydlí.
116.
Nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 25. srpna 1944, č. 186 Sb., o zastavení cejchovní a puncovní služby, pokud neslouží zbrojněhospodářským účelům.
117.
Nařízení vedoucího pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu ze dne 29. srpna 1944, č. 189 Sb., kterým se za účelem provedení totálního válečného nasazení zastavuje v oboru působnosti pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu schvalování obchodu s pozemky.
118.
Vládní nařízení ze dne 11. září 1944, č. 200 Sb., o zabavení a odevzdání varhanních píšťal a vzduchovodů.
119.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 8. září 1944, č. 201 Sb., o uznávání některých plemeníků.
120.
Nařízení ministra vnitra ze dne 11. září 1944, č. 210 Sb., o zjednodušení správního řízení.
121.
Nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 14. září 1944, č. 212 Sb., o zastavení technického dozoru.
122.
Nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 19. září 1944, č. 213 Sb., o některých opatřeních v oboru cejchovnictví a puncovnictví.
123.
Ustanovení čl. III, § 1 a § 2, odst. 1 nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 22. září 1944, č. 216 Sb., o zjednodušení ve veřejnoprávním nemocenském pojištění.
124.
Ustanovení příl. A, pol. 1, příl. B, pol. 14 a 17, příl. D, pol. 2, příl. H, pol. 2 a 3, k nařízení ministra vnitra ze dne 19. září 1944, č. 219 Sb., o dalším zjednodušení veřejné správy.
125.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 20. září 1944, č. 220 Sb., o dočasném zastavení trhů na dobytek a koně.
126.
Vládní nařízení ze dne 27. září 1944, č. 221 Sb., o změně a doplnění vládního nařízení ze dne 27. března 1941, Sb. č. 224, o těžbě dřeva, ve znění vládního nařízení ze dne 1. června 1942, Sb. č. 216.
127.
Nařízení ministra vnitra ze dne 5. října 1944, č. 233 Sb., o omezení schvalování obchodů s pozemky v oboru ministerstva vnitra.
128.
Ustanovení čl. I, č. 1 nařízení ministra dopravy a techniky ze dne 14. října 1944, č. 240 Sb., jímž se mění zákon ze dne 23. září 1930, Sb. č. 143, o poštovní spořitelně.
129.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 27. října 1944, č. 251 Sb., o přemísťování koní a hříbat.
130.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 16. listopadu 1944, č. 263 Sb., o zjednodušení propachtování honebních okrsků během války.
131.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 9. listopadu 1944, č. 264 Sb., o omezení prací při zařízení lesů.
132.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 28. listopadu 1944, č. 267 Sb., o zákazu držeti drobné zvířectvo a o zákazu domácích porážek pro nesplnění nejmenší dodávky pro trh ve stanovené lhůtě.
133.
Vládní nařízení ze dne 29. listopadu 1944, č. 269 Sb., o právu majitelů obchodních živností přijímati zakázky na opravu obuvi a šatstva.
134.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 13. prosince 1944, č. 277 Sb., o zjednodušení výběru plemeníků.
135.
Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1944, č. 281 Sb., o zrušení finanční prokuratury v Brně.
136.
Ustanovení čl. II a IV nařízení ministra spravedlnosti ze dne 22. prosince 1944, č. 291 Sb., o některých dalších opatřeních v oboru společenstevního práva (První nařízení k provedení totálního válečného nasazení v oboru společenstevního práva v Protektorátu Čechy a Morava).
137.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 9. ledna 1945, č. 3 Sb., o zjednodušení povinné kontroly mléčné užitkovosti skotu.
138.
Nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 22. února 1945, č. 21 Sb., o provádění lesních prací po dobu války.
139.
Nařízení ministra vnitra ze dne 13. března 1945, č. 27 Sb., o dalším zjednodušení v oboru územní samosprávy, avšak s výjimkou ustanovení §§ 8 až 10.
140.
Vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 28. března 1945, č. 40 Sb., kterou se provádí zjednodušení výběru plemeníků.
141.
Vládní nařízení ze dne 5. dubna 1945, č. 42 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o lékařských komorách.
II.
Z předpisů vyhlášených v Úředním listě:
1.
Vyhláška č. 4 předsedy Trhového sdružení lesního a dřevařského hospodářství ze dne 22. října 1941, běž. č. 885 Úř. l. č. 250/1941, o lesních sazenicích a vánočních stromcích, které mají býti použity mimo území Protektorátu Čechy a Morava.
2.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 19. února 1942, č. j. 28.093 VII A/1942, běž. č. 166 Úř. l. č. 45/1942, kterou se vydává jednací řád Svazu lesních společenstev.
3.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 19. února 1942, č. 5009/VI C/1942, běž. č. 181 Úř. l. č. 48/1942, kterou se vydává a vyhlašuje jednací řád Výboru pro uznávání lesního osiva v Protektorátu Čechy a Morava.
4.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 27. ledna 1942, běž. č. 257 Úř. l. č. 63/1942, k provádění chovu koní.
5.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 22. května 1942, č. j. VII A/1942, běž. č. 466 Úř. l. č. 120/1942, o vyhlášení návodu k úpravě rybníků, k vysazení a zacházení s taženým kapřím plůdkem.
6.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 14. července 1942, č. 95.020/VII A/1942, běž. č. 637 Úř. l. č. 164/1942, kterou se vydávají prováděcí předpisy k vyhlášce ministra zemědělství a lesnictví ze dne 30. dubna 1942, č. 162 Sb., o omezení chovu hus a kachen.
7.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 15. července 1942, běž. č. 759 Úř. l. č. 193/1942, o povinném kleštění hřebečků.
8.
Vyhláška č. 336 (Met. 40) ministra hospodářství a práce ze dne 20. října 1942, č. j. W-I/3a-125.257/42, běž. č. 999 Úř. l. č. 251/1942, o zabavení a odevzdání výčepních zařízení.
9.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 6. října 1942, č. j. 128.332/42, běž. č. 1000 Úř. l. č. 251/1942, o povinném kleštění nevybraných hřebců narozených v letech 1937 až 1940.
10.
První vyhláška nejvyššího úřadu cenového ze dne 17. února 1943, č. j. 531-pres./2-1943, běž. č. 112 Úř. l. č. 41/1943, k provedení nařízení předsedy nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. června 1942, č. 192 Sb., o jednotných a skupinových cenách.
11.
Vyhláška ministra hospodářství a práce ze dne 3. března 1943, č. j. W-VI/1-68.350-43, běž. č. 152 Úř.l. č. 54/1943, o omezení obchodu s holandskými akciemi.
12.
Opatření č. 16 Ústředny pro lesní a dřevařské hospodářství ze dne 12. března 1943, běž. č. 169 Úř. l. č. 60/1943, o úpravě těžby smrkové škrabané pryskyřice.
13.
Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 17. března 1944, běž. č. 169 Úř. l. č. 70/1944, o prozatímní úpravě sdělování triangulačních výsledků.
14.
Vyhláška ministra hospodářství a práce ze dne 19. srpna 1944, běž. č. 502 Úř. l. č. 199/1944, o osvobození akcií společnosti Berghütte Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft od přihlašovací povinnosti.
15.
Vyhláška č. 14 předsedy Trhového sdružení lesního a dřevařského hospodářství ze dne 3. ledna 1945, běž. č. 16 Úř. l. č. 4/1945, ohledně postupu při dodávkách surového dříví a řeziva.
16.
Opatření č. 22 Ústředny pro lesní a dřevařské hospodářství ze dne 10. února 1945, běž. č. 75 Úř. l. č. 37/1945, o úpravě těžby dřeva v lesním hospodářském roce 1945/46.
17.
Vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví ze dne 13. března 1945, běž. č. 124 Úř. l. č. 63/1945, kterou se vydávají prováděcí předpisy k nařízení ministra zemědělství a lesnictví ze dne 22. února 1945, Sb. č. 21, o provádění lesních prací po dobu války.
III.
Z předpisů vyhlášených ve sbírkách okupačního státu:
1.
Nařízení ze dne 10. ledna 1940, Říš. zák. I str. 43 a Věstn. ř. prot. str. 6, o zavedení práva nucených kartelů v Protektorátu Čechy a Morava.
2.
Nařízení ze dne 6. února 1940, Říš. zák. I str. 294 a Věstn. ř. prot. str. 59, o uveřejňování kartografických znázornění, a předpisy je doplňující, měnící a provádějící.
3.
Nařízení ze dne 21. března 1940, Říš. zák. I str. 569 a Věstn.ř.prot. str. 215, o tvoření cen v obchodu zbožím s Protektorátem Čechy a Morava.
4.
Nařízení ze dne 2. dubna 1940, Říš. zák. I str. 823 a Věstn. ř.. prot. str. 239, o zpravodajském styku, a předpisy je doplňující, měnící a provádějící.
5.
Nařízení ze dne 11. září 1940, Říš. zák. I str. 1235 a Věstn. ř. prot. str. 506, o obchodu a zprostředkování příkazů při veřejných objednávkách.
6.
Nařízení ze dne 21. ledna 1941, Říš. zák. I str. 44 a Věstn. ř. prot. z roku 1942 str. 285, o tvoření cen zboží dovezeného z obsazených nizozemských území.
7.
Nařízení ze dne 17. února 1941, Říš. zák. I str. 100 a Věstn. ř. prot. z roku 1942 str. 286, o tvoření cen zboží dovezeného z obsazených belgických a francouzských území.
8.
Nařízení ze dne 31. května 1941, Říš. zák. I str. 301 a Věstn. ř. prot. str. 349, zavádějící předpisy o mezinárodní dopravě motorovými vozidly v Protektorátu Čechy a Morava.
9.
Nařízení ze dne 31. července 1941, Věstn. ř. prot. str. 444, ku překonávání nesnází v dopravě, a předpisy je doplňující, měnící a provádějící.
10.
Nařízení ze dne 24. listopadu 1941, Věstn. ř. prot. str. 667, zavádějící ustanovení vydaná na základě §§ 2, 6 a 7 nařízení o mezinárodní dopravě motorovými vozidly ze dne 12. listopadu 1934 (Říšský zák. I str. 1137) v Protektorátu Čechy a Morava.
11.
Policejní nařízení ze dne 29. března 1942, Říš. zák. I str. 155 a Věstn. ř. prot. str. 95, o fotografování a jiném zobrazování dopravně důležitých zařízení.
12.
Nařízení ze dne 4. května 1942, Říš. zák. I str. 275 a Věstn. ř. prot. str. 133, o právu dědičného dvora u usedlostí v pohraničním území Protektorátu Čechy a Morava.
13.
Nařízení ze dne 19. července 1942, Říš. zák. I str. 473 a Věstn. ř. prot. str. 220, k zavedení nařízení o zákazu dovozu včel v Protektorátu Čechy a Morava.
14.
Výnos ze dne 28. července 1942, Říš. zák. I str. 481 a Věstn. ř. prot. str. 227, o omezení obchodu se zemědělskými pozemky ve válce.
15.
Nařízení ze dne 29. září 1942 Věstn.ř.prot. str. 283, o stanovách vyšetřovacích a výzkumných ústavů v Brně.
16.
Vyhláška ze dne 9. října 1942, Věstn.ř.prot. str. 285, o tvoření cen zboží dovezeného z obsazených nizozemských, belgických a francouzských území.
17.
Nařízení ze dne 28. dubna 1943, Věstn.ř.prot. str. 53, o zajištění a řízení potřeby místností v budovách.
18.
Nařízení ze dne 20. července 1943, Věstn.ř.prot. str. 99, o sběru bobulových plodů, hub a divoce rostoucí zeleniny v lese.
19.
Nařízení ze dne 5. srpna 1943, Věstn. ř. prot. str. 105, o zrušení a přechodu „Pražského nemocničního fondu“ na zemi Českou.
20.
Zákon ze dne 7. prosince 1943, Říš. zák. I str. 675 a Věstn. něm. stát. min. z roku 1944 str. 19, o rozšířeném připuštění nároků na náhradu škody při služebních a pracovních úrazech. |
Zákon č. 196/1946 Sb. | Zákon č. 196/1946 Sb.
Zákon, jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům.
Vyhlášeno 31. 10. 1946, datum účinnosti 31. 10. 1946, částka 86/1946
* Čl. I. - Zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, se doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 31. 10. 1946
196.
Zákon
ze dne 3. října 1946,
jímž se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, se doplňuje takto:
V § 2 se vkládá mezi odstavce 4 a 5 nový odstavec tohoto znění:
„Spojeneckým a spřáteleným armádám uvedeným v předchozích dvou odstavcích se klade na roveň Rudá armáda Svazu sovětských socialistických republik.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
arm. gen. Svoboda v. r. |
Zákon č. 212/1946 Sb. | Zákon č. 212/1946 Sb.
Zákon o zimním čase
Vyhlášeno 27. 11. 1946, datum účinnosti 27. 11. 1946, částka 92/1946
* § 1. - Vláda se zmocňuje, aby nařízením zaváděla odchylkou od středoevropského času zimní čas a určovala jeho počátek a konec.
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 27. 11. 1946
212.
Zákon
ze dne 21. listopadu 1946
o zimním čase.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením zaváděla odchylkou od středoevropského času zimní čas a určovala jeho počátek a konec.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 228/1946 Sb. | Zákon č. 228/1946 Sb.
Zákon o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků
Vyhlášeno 19. 12. 1946, datum účinnosti 19. 12. 1946, částka 100/1946
* § 1. - (1) Rozhodčí soudy povolané podle
* § 2. - (1) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a z přísedících.
* § 3. - Přísedícím může býti jen československý státní občan, který dosáhl 30. roku věku, má potřebné znalosti a zkušenosti, je mravně bezúhonný a státně a národně spolehlivý a má bydliště pokud možno v obvodu příslušného krajského soudu.
* § 4. - (1) Předseda rozhodčího soudu stanoví, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících, počet přísedících pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání a požádá jednotnou odborovou organisaci a příslušné ústřední hospodářské organisace, které určí ministr s
* § 5. - (1) Přísedící může odepříti přijetí funkce nebo vzdáti se jí jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží předsedovi rozhodčího soudu.
* § 6. - Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim býti poskytnut volný čas potřebný k výkonu funkce přísedícího a nesmí je stihnouti žádná újma proto, že vykonávají funkci přísedícího nebo že jejím výkonem zameškají práci ve svém zaměstnání.
* § 7. - (1) Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy rozhodčího soudu, že budou vykonávati svou funkci svědomitě a nestranně, že zachovají mlčenlivost o věcech, o nichž se při řízení dovědí, a neprozradí úřední tajemství porad a hlas
* § 8. - (1) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát.
* § 9. - (1) Odměny předsedy rozhodčího soudu, jeho náměstka a soudců z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, financí a zdravotnictví a po slyšení nejvyššího úřadu cenového.
* § 10. - Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům zemských soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministru spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.
* § 11. - Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.
* § 12. - (1) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jmenuje každá strana po jednom ze seznamu (§ 4, odst. 3) z oboru, ke kterému patří, a není-li takového přísedícího, z oboru příbuzného.
* § 13. - (1) O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.
* § 14. - (1) Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro rozhodování ve věcech uvedených v § 1, odst. 1.
* § 15. - (1) Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.
* § 16. - (1) Řízení před rozhodčím soudem se zahajuje podáním žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku národního podniku.
* § 17. - (1) Když žalovaný jmenoval přísedícího nebo když marně uplynula lhůta mu k tomu daná, nařídí předseda senátu rok k ústnímu jednání, ke kterému obešle obě strany.
* § 18. - Posuzuje hospodářskou neodůvodněnost závazku, přihlédne rozhodčí soud také k poměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, k významu smluveného plnění pro národní podnik, a co se týká závazků ze služebních smluv, i k obsahu služebních smluv o
* § 19. - (1) Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinno
* § 20. - (1) Jde-li o nárok ze závazku, který se proti národnímu podniku uplatňuje před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem (§ 16, odst. 3), přeruší soud nebo takový jiný orgán řízení o tomto nároku v každém období řízení, namítne-li národní podnik, uznávaj
* § 21. - Národními podniky rozumějí se v tomto zákoně i pojišťovací spolky a ústavy, které byly vládou vyňaty z opatření podle § 10, odst. 1 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.
* § 22. - Kde je v tomto zákoně řeč o zemském soudu, o presidentu zemského soudu a o presidentu krajského soudu, rozumí se tím na Slovensku hlavní soud, předseda hlavního soudu a předseda krajského soudu.
* § 23. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, zdravotnictví, financí a sociální péče.
Aktuální znění od 31. 8. 1948 (272/1948 Sb.)
228.
Zákon
ze dne 21. listopadu 1946
o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Rozhodčí soudy povolané podle
§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků,
§ 5, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského,
§ 30, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, a
§ 14, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,
rozhodovati o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků národních podniků zřizují se u krajských soudů vykonávajících pravomoc ve věcech civilních (dále jen krajské soudy) v sídlech zemských soudů. Působnost rozhodčího soudu se vztahuje na celý obvod zemského soudu, v jehož sídle je zřízen.
(2)
Den, kdy rozhodčí soud zahájí činnost, vyhlásí president zemského soudu v Úředním listě, na Slovensku v Úradnom vestníku.
§ 2.
(1)
Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstka, potřebného počtu soudců z povolání a z přísedících.
(2)
Předsedu rozhodčího soudu, jeho náměstka a ostatní soudce z povolání ustanoví president zemského soudu, v jehož sídle je rozhodčí soud, ze soudců z povolání činných v sídle zemského soudu. Ustanovení tohoto zákona o předsedovi rozhodčího soudu platí i o jeho náměstkovi.
(3)
Přísedícími rozhodčího soudu jsou osoby ustanovené předsedou rozhodčího soudu a zapsané do seznamu, který se vede u rozhodčího soudu podle ustanovení tohoto zákona.
§ 3.
Přísedícím může býti jen československý státní občan, který dosáhl 30. roku věku, má potřebné znalosti a zkušenosti, je mravně bezúhonný a státně a národně spolehlivý a má bydliště pokud možno v obvodu příslušného krajského soudu.
§ 4.
(1)
Předseda rozhodčího soudu stanoví, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících, počet přísedících pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání a požádá jednotnou odborovou organisaci a příslušné ústřední hospodářské organisace, které určí ministr spravedlnosti v dohodě s příslušnými ministry, aby mu v přiměřené lhůtě navrhly podle pravděpodobné potřeby dostatečný počet vhodných osob. Pokud jde o hospodářské organisace na Slovensku, vyžádají si ministři vyjádření příslušného pověřence. Nedojdou-li návrhy včas, vyžádá si předseda rozhodčího soudu návrh od zemského národního výboru, na Slovensku od sboru pověřenců.
(2)
Z navržených osob ustanoví předseda rozhodčího soudu potřebný počet přísedících, odděleně pro jednotlivá odvětví znárodněného podnikání.
(3)
Osoby, které byly ustanoveny přísedícími, buďtež o tom předsedou rozhodčího soudu zpraveny. Zároveň buďtež osoby ty zapsány do seznamu přísedících rozhodčího soudu, a to podle oborů.
§ 5.
(1)
Přísedící může odepříti přijetí funkce nebo vzdáti se jí jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží předsedovi rozhodčího soudu.
(2)
Předseda rozhodčího soudu zbaví s předchozím souhlasem presidenta zemského soudu přísedícího funkce, objeví-li se, že nevyhovuje některé z podmínek § 3, nebo zanedbává-li trvale své povinnosti.
§ 6.
Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim býti poskytnut volný čas potřebný k výkonu funkce přísedícího a nesmí je stihnouti žádná újma proto, že vykonávají funkci přísedícího nebo že jejím výkonem zameškají práci ve svém zaměstnání.
§ 7.
(1)
Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy rozhodčího soudu, že budou vykonávati svou funkci svědomitě a nestranně, že zachovají mlčenlivost o věcech, o nichž se při řízení dovědí, a neprozradí úřední tajemství porad a hlasování.
(2)
Přísedícího, který se nedostaví k jednání bez řádné omluvy vůbec nebo ve stanovenou hodinu, který opustí předčasně jednání nebo který jinak zanedbává své povinnosti, potrestá předseda rozhodčího soudu pořádkovou pokutou do 5.000 Kčs a uloží mu náhradu nákladů řízení zmařeného jeho vinou. Předseda rozhodčího soudu může pořádkovou pokutu a výrok o náhradě nákladů odvolati, jestliže se přísedící dodatečně omluví a předseda uzná jeho omluvu za dostatečnou. Pořádkové pokuty plynou do státní pokladny.
§ 8.
(1)
Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát.
(2)
Kancelářské místnosti a kancelářský personál pro rozhodčí soud obstará president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.
§ 9.
(1)
Odměny předsedy rozhodčího soudu, jeho náměstka a soudců z povolání určí směrnice, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, financí a zdravotnictví a po slyšení nejvyššího úřadu cenového.
(2)
Funkce přísedících rozhodčího soudu je čestná. Přísedící mají však nárok na náhradu hotových vydání a přísedící z řad zaměstnanců a drobných podnikatelů též na náhradu ztráty výdělku; náhradu určí v obou případech předseda senátu podle směrnic, které vydá ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, zdravotnictví, financí a sociální péče po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Nárok na náhradu jest uplatniti do 15 dnů po skončení jednání rozhodčího soudu.
§ 10.
Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům zemských soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministru spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.
§ 11.
Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.
§ 12.
(1)
Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou přísedících, z nichž jmenuje každá strana po jednom ze seznamu (§ 4, odst. 3) z oboru, ke kterému patří, a není-li takového přísedícího, z oboru příbuzného.
(2)
Žalobce je povinen jmenovati přísedícího již v žalobě (§ 16), žalovaná strana do 8 dnů poté, kdy jí byla doručena žaloba s vyzváním, aby jmenovala přísedícího. Předseda senátu vyzve stranu, aby jmenovala do 8 dnů přísedícího, také tehdy, když přísedící, který byl stranou jmenován, zemřel, byl funkce zbaven nebo se jí vzdal anebo byl platně odmítnut.
(3)
Nejmenují-li strany nebo některá z nich přísedícího, povolá je předseda senátu z osob zapsaných do seznamu sám podle zásady uvedené v odstavci 1.
§ 13.
(1)
O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.
(2)
O odmítnutí přísedícího rozhodne předseda senátu. O odmítnutí předsedy senátu rozhodne předseda rozhodčího soudu, je-li však odmítán předseda rozhodčího soudu, rozhodne o odmítnutí president zemského soudu.
§ 14.
(1)
Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro rozhodování ve věcech uvedených v § 1, odst. 1.
(2)
Místně příslušný je rozhodčí soud, v jehož obvodu je sídlo národního podniku. Má-li národní podnik zvláštní závod mimo obvod příslušného rozhodčího soudu, je ve věcech, které se týkají tohoto závodu, podle volby žalobce příslušný i rozhodčí soud, v jehož obvodu je tento závod.
§ 15.
(1)
Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.
(2)
Veřejnost budiž však vyloučena vždy, když by při projednávání měly přijíti na přetřes věci, jichž prozrazením by mohly býti jakýmkoliv způsobem ohroženy zájmy nebo obrana státu.
§ 16.
(1)
Řízení před rozhodčím soudem se zahajuje podáním žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku národního podniku.
(2)
Žaloba může býti podána jen do roka ode dne, kdy rozhodčí soud zahájil činnost (§ 1, odst. 2). Převzal-li národní podnik majetek mu připadající teprve později, počíná lhůta jednoho roku dnem převzetí, u pojišťoven dnem uveřejnění vyhlášky podle § 12 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.
(3)
Ustanovení odstavce 2 neplatí, jde-li o nárok ze závazku, který je nebo bude proti národnímu podniku uplatňován před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem.
§ 17.
(1)
Když žalovaný jmenoval přísedícího nebo když marně uplynula lhůta mu k tomu daná, nařídí předseda senátu rok k ústnímu jednání, ke kterému obešle obě strany.
(2)
Před rozhodčím soudem mohou strany jednati samy nebo skrze zástupce. Zástupcem může býti každá svéprávná osoba, která není pokoutníkem.
(3)
Nedostaví-li se k jednání strana řádně obeslaná (její zástupce), provede se řízení v její nepřítomnosti, nedostaví-li se však strany obě, nastane klid řízení; na to buď v obsílce upozorněno.
(4)
Nepodaří-li se věc vyříditi smírem, provede rozhodčí soud řízení, šetře, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, obdobně ustanovení daných pro občanské rozepře právní v řízení před soudy okresními, vyjímajíc řízení ve věcech nepatrných. Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany nebo jim dáti příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti a svoje přednesy učiniti. Může vyslýchati strany, svědky a znalce a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před řádným soudem. O nákladech na řízení platí zásady platné pro občanské rozepře právní. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž právní účinky jako smír soudní.
(5)
Rozhodčí soud se usnáší většinou hlasů. Porada se koná v nepřítomnosti stran.
(6)
Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.
(7)
O jednání rozhodčího soudu se sepíše protokol; zapisovatele ustanoví president krajského soudu, u něhož je rozhodčí soud zřízen.
(8)
O kolcích a poplatcích v řízení před rozhodčím soudem platí poplatková ustanovení pro soudní řízení sporné.
§ 18.
Posuzuje hospodářskou neodůvodněnost závazku, přihlédne rozhodčí soud také k poměru mezi vzájemnými právy a povinnostmi smluvních stran, k významu smluveného plnění pro národní podnik, a co se týká závazků ze služebních smluv, i k obsahu služebních smluv obdobného druhu v jiných podnicích téhož nebo příbuzného odvětví. Rozhodčí soud není vázán návrhem a může zejména, i když se navrhuje zrušení závazku, odpovídá-li to zásadám slušnosti a účelnosti, závazek snížiti na obvyklou míru nebo jej jinak přiměřeně upraviti. Zruší-li závazek, může rozhodčí soud uložiti národnímu podniku, aby zaplatil žalované straně přiměřenou náhradu. Podle okolností může rozhodčí soud přiznat žalované straně přiměřenou náhradu také tehdy, upravuje-li vzájemná práva a povinnosti odchylně od původní smlouvy.
§ 19.
(1)
Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilních řádů soudních o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích.
(2)
Pro žalobu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů a počítá se podle předpisů civilních řádů soudních o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost výroků rozhodčích.
(3)
Krajský soud jedná o žalobě bez zřetele na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před ním platných.
§ 20.
(1)
Jde-li o nárok ze závazku, který se proti národnímu podniku uplatňuje před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem (§ 16, odst. 3), přeruší soud nebo takový jiný orgán řízení o tomto nároku v každém období řízení, namítne-li národní podnik, uznávaje závazek, že jde o závazek hospodářsky neodůvodněný. Podá-li národní podnik do tří měsíců ode dne přerušení žalobu na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu závazku, buď přerušené řízení zastaveno a náklady navzájem zrušeny; rozhodčí soud může ve svém výroku míti zřetel i k těmto nákladům. Nepodal-li národní podnik v uvedené lhůtě žalobu, vzal-li podanou žalobu zpět nebo byla-li žaloba odmítnuta nebo zamítnuta, lze v přerušeném nebo zastaveném řízení pokračovat.
(2)
Jde-li v řízení před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem o nárok ze závazku, který je, nehledě k otázce hospodářské neodůvodněnosti, i jinak sporný, omezí se soud nebo takový jiný orgán, namítne-li národní podnik i hospodářskou neodůvodněnost závazku, na rozhodnutí o ostatních sporných otázkách a ve svém rozhodnutí jen určí, zda nárok ze závazků je či není po právu. Není-li tím věc vyřízena, je pravomocným rozhodnutím, že nárok ze závazků je po právu, řízení přerušeno. Ustanovení odstavce 1, věty druhé a třetí platí i tu s odchylkou, že výrok o nákladech řízení zůstává nedotčen.
§ 21.
Národními podniky rozumějí se v tomto zákoně i pojišťovací spolky a ústavy, které byly vládou vyňaty z opatření podle § 10, odst. 1 dekretu o znárodnění soukromých pojišťoven č. 103/1945 Sb.
§ 22.
Kde je v tomto zákoně řeč o zemském soudu, o presidentu zemského soudu a o presidentu krajského soudu, rozumí se tím na Slovensku hlavní soud, předseda hlavního soudu a předseda krajského soudu.
§ 23.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry průmyslu, výživy, vnitra, zdravotnictví, financí a sociální péče.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Drtina v. r. |
Zákon č. 235/1946 Sb. | Zákon č. 235/1946 Sb.
Zákon, kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova
Vyhlášeno 28. 12. 1946, datum účinnosti 28. 12. 1946, částka 105/1946
* Čl. I. - Ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb., o finanční podpoře elektrisace venkova, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 28. 12. 1946
235.
Zákon
ze dne 18. prosince 1946,
kterým se mění některá ustanovení zákona o finanční podpoře elektrisace venkova.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Ustanovení zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb., o finanční podpoře elektrisace venkova, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, se mění a doplňuje takto:
1.
Ustanovení § 1 zní:
„Na podporu soustavné elektrisace venkova, pokud takto podporované stavby jsou v souladu se zásadami celostátního plánování, povolují se na rok 1946 částka 16,000.000 Kčs, na rok 1947 částka 80,000.000 Kčs a na rok 1948 částka 100,000.000 Kčs. Tyto částky buďtež až do vydání zákona o úpravě působnosti jednotlivých ministerstev zařazovány do rozpočtu ministerstva průmyslu.“
2.
V § 2, odstavec 1, první věta zní:
„Povolené roční částky se použije:“
3.
Ustanovení § 2, odst. 3 zní:
„Při udělování příspěvků a podpor budiž v první řadě přihlíženo k územím, poškozeným okupací nebo válkou, k hospodářsky slabým oblastem a místům a ke krajům, které se osidlují nebo v nichž by se elektrisací dosáhlo zvýšení zaměstnanosti anebo zvýšení výroby zemědělské nebo živnostenské.“
4.
V § 3 se připojuje nový odstavec tohoto znění:
„(3)
Na stavby elektrovodných zařízení v územích poškozených okupací nebo válkou může býti poskytnut stavební příspěvek až do výše 75 % stavebního nákladu.“
5.
§ 5 se zrušuje.
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr průmyslu v dohodě s ministry financí a zemědělství.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Laušman v. r. |
Zákon č. 245/1946 Sb. | Zákon č. 245/1946 Sb.
Zákon, jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost
Vyhlášeno 30. 12. 1946, datum účinnosti 9. 1. 1947, částka 106/1946
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - § 1. (§ 1. — § 1.)
* Čl. IV. - Ministru spravedlnosti se ukládá, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil v nepřetržitém sledu paragrafů plné znění dekretu č. 16/1945 Sb., ve znění zákona č. 22/1946 Sb., a plné znění dekretu č. 17/1945 Sb., jak vyplývají ze změn provedených t
* Čl. V.
Aktuální znění od 2. 4. 1948 (33/1948 Sb.)
245.
Zákon
ze dne 18. prosince 1946,
jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 22 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 22 se vkládá § 22 a) tohoto znění:
㤠22 a).
(1)
Přijmouti a zastávati úřad soudce z lidu je občanskou povinností. Poruší-li soudce z lidu bez závažných důvodů tuto povinnost zejména tím, že se bez dostatečné omluvy nedostaví k hlavnímu přelíčení, ač byl řádně obeslán, nebo že se bez souhlasu předsedy senátu před skončením hlavního přelíčení vzdálí, uloží mu předseda jako pořádkový trest pokutu do 10.000 Kčs nebo vězení do osmi dnů a podle okolností též náhradu útrat zmařeného hlavního přelíčení. Proti tomuto nálezu může postižený podati do osmi dnů námitky, o nichž rozhodne s konečnou platností přednosta mimořádného lidového soudu.
(2)
Pokuta připadá státní pokladně.“
2.
K § 29, odst. 1 se připojuje tato věta:
„K usnesení, jímž se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo jímž se upouští od potrestání (§ 16, odst. 2) je však potřebí čtyř hlasů.“
3.
K § 29, odst. 2 se připojuje tato věta:
„Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí i zde.“
4.
§ 31, odst. 1, věta první bude zníti:
„Proti rozsudku mimořádných lidových soudů není řádných opravných prostředků.“
5.
§ 31, odst. 3 bude zníti:
„(3)
Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustná.“
6.
K § 31 se připojuje tento odstavec 4:
„(4)
O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje sborový soud první stolice, v jehož sídle je zřízen mimořádný lidový soud, který ve věci rozhodl. Přitom se řídí ustanoveními trestního řádu o obnově trestního řízení. Nové hlavní přelíčení se však za podmínek uvedených v § 21 koná před mimořádným lidovým soudem.“
7.
K § 32 se připojuje tento odstavec 3:
„(3)
Má-li se o činech trestných podle tohoto dekretu konati řízení před řádným soudem a jde-li o čin, o němž by jinak náleželo souditi porotnímu soudu, koná se celé řízení před sborovým soudem první stolice podle předpisů o řízení o činech přikázaných tomuto soudu.“
Čl. II.
Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 17 Sb., o Národním soudu, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 12, odst. 1, věta první bude zníti:
„Hlavní přelíčení před Národním soudem se zahajuje po vyvolání věci a zjištění generálií čtením obžalovacího spisu nebo obvinění (§ 8, odst. 4) a buď zpravidla skončeno do 14 dnů od zahájení.“
2.
K § 13, odst. 1 se připojuje tato věta:
„K usnesení, jímž se snižuje trest pod dolní hranici sazby nebo zaměňuje jeho způsob za mírnější nebo jímž se upouští od potrestání (§ 16, odst. 2 retribučního dekretu), je však potřebí pěti hlasů.“
3.
K § 13, odst. 3 se připojuje tato věta:
„Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí i zde.“
4.
§ 15 bude zníti:
㤠15.
(1)
Proti rozsudku Národního soudu není řádných opravných prostředků.
(2)
Zmateční stížnost k zachování zákona je přípustná. O návrhu na obnovu trestního řízení rozhoduje Národní soud.“
5.
§ 16, odst. 3 se zrušuje.
Čl. III.
§ 1.
Účinnost dekretu č. 16/1945 Sb., ve znění zákona č. 22/1946 Sb., a dekretu č. 17/1945 Sb., prodloužená zákonem ze dne 8. července 1946, č. 149 Sb., o prodloužení účinnosti dekretů presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví, se prodlužuje dále do 4. května 1947.
Čl. IV.
Ministru spravedlnosti se ukládá, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil v nepřetržitém sledu paragrafů plné znění dekretu č. 16/1945 Sb., ve znění zákona č. 22/1946 Sb., a plné znění dekretu č. 17/1945 Sb., jak vyplývají ze změn provedených tímto zákonem.
Čl. V.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 9. ledna 1947; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.,
též za ministra Masaryka a státního tajemníka Dr. Clementise
Široký v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 246/1946 Sb. | Zákon č. 246/1946 Sb.
Zákon, kterým se mění ustanovení dekretu presidenta republiky o trestání některých provinění proti národní cti
Vyhlášeno 30. 12. 1946, datum účinnosti 30. 12. 1946, částka 106/1946
* Čl. I. - Ustanovení § 3, poslední věty dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, ve znění zákona ze dne 16. května 1946, č. 123 Sb., se mění a zní takto:
* Čl. II. - Přijmouti a zastávati funkci člena komise okresního národního výboru, vykonávající trestní pravomoc (trestní komise nalézací), je občanskou povinností. Poruší-li člen trestní komise nalézací bez závažných důvodů tuto povinnost, zejména tím, že se bez dosta
* Čl. III. - (1) V trestním řízení, zahájeném okresním národním výborem pro čin trestný podle § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. a v den 4. května 1947 v první stolici neskončeném, pokračuje k návrhu veřejného žalobce okresní soud, vykonávající soudní moc ve věcech trestních,
* Čl. IV.
Aktuální znění od 30. 12. 1946
246.
Zákon
ze dne 19. prosince 1946,
kterým se mění ustanovení dekretu presidenta republiky o trestání některých provinění proti národní cti.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Ustanovení § 3, poslední věty dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, ve znění zákona ze dne 16. května 1946, č. 123 Sb., se mění a zní takto:
„Trestní řízení musí však býti zahájeno před skončením účinnosti dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění zákonů jej doplňujících a pozměňujících.“
Čl. II.
Přijmouti a zastávati funkci člena komise okresního národního výboru, vykonávající trestní pravomoc (trestní komise nalézací), je občanskou povinností. Poruší-li člen trestní komise nalézací bez závažných důvodů tuto povinnost, zejména tím, že se bez dostatečné omluvy nedostaví k řízení, ač byl řádně obeslán, anebo se bez souhlasu předsedy komise před skončením řízení vzdálí, uloží mu předseda okresního národního výboru jako pořádkový trest pokutu do 5.000 Kčs nebo vězení do pěti dnů a podle okolnosti též náhradu útrat zmařeného řízení. Proti tomuto nálezu může se postižený do 15 dnů odvolati k zemskému národnímu výboru.
Čl. III.
(1)
V trestním řízení, zahájeném okresním národním výborem pro čin trestný podle § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. a v den 4. května 1947 v první stolici neskončeném, pokračuje k návrhu veřejného žalobce okresní soud, vykonávající soudní moc ve věcech trestních, podle předpisů hlavy XXVI trestního řádu a předpisů ustanovení této hlavy doplňujících. Při tom užije hmotně-právních ustanovení dekretu č. 138/1945 Sb.
(2)
Řízení se považuje za zahájené doručením obsílky obviněnému; je-li jeho pobyt neznám, možno ji doručiti ediktem.
(3)
Odsouzení pro tyto správní přestupky se nezapisuje do rejstříku trestů.
(4)
Trest veřejného pokárání se vykonává tím, že pravoplatný rozsudek, kterým byl trest uložen, se veřejně vyvěsí v obci bydliště odsouzeného, po případě v obci, kde byl čin spáchán.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Zákon platí jen v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministr vnitra a ministr spravedlnosti.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r.
Dr. Drtina v. r. |
Zákon č. 247/1946 Sb. | Zákon č. 247/1946 Sb.
Zákon, jímž se mění a doplňují předpisy o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců
Vyhlášeno 30. 12. 1946, datum účinnosti 30. 12. 1946, částka 106/1946
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky ze dne 4. října 1945, č. 105 Sb., o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, ve znění zákona ze dne 16. května 1946, č. 130 Sb., (dále jen „dekret“) se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Konečná lhůta pro podání kárných oznámení.
* Čl. III. - Projednání případů neskončených očistnými komisemi.
* Čl. IV.
Aktuální znění od 30. 12. 1946
247.
Zákon
ze dne 19. prosince 1946,
jímž se mění a doplňují předpisy o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky ze dne 4. října 1945, č. 105 Sb., o očistných komisích pro přezkoumání činnosti veřejných zaměstnanců, ve znění zákona ze dne 16. května 1946, č. 130 Sb., (dále jen „dekret“) se mění a doplňuje takto:
1.
V § 5, odst. 1 se vkládají v prvé větě za slova „Očistné komise“ slova „a vrchní očistné komise“. Odstavec 2 téhož paragrafu se ruší, odstavec 3 se přečísluje na odstavec 2 a odstavec 4 na odstavec 3.
2.
Ustanovení § 18, odst. 3, věty druhé zní:
„Předseda senátu, po případě jím pověřený člen senátu (zpravodaj), podá zprávu o případu“.
3.
Ustanovení § 32 zní:
„Působnost očistných komisí končí dnem 4. května 1947. Vrchní očistné komise pokračují ve své činnosti i po tomto dni.“
Čl. II.
Konečná lhůta pro podání kárných oznámení.
(1)
Kárná oznámení lze projednati podle dekretu, byla-li podána u příslušné očistné komise nejpozději do 30 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona v těch případech, kdy skutková podstata provinění bude úřadu (orgánu) příslušnému k podání kárného oznámení na podkladě jeho vlastního řízení známa nejpozději do dne počátku účinnosti tohoto zákona.
(2)
Kárná oznámení podaná po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 odmítne předseda očistné komise jako nepřípustná. Proti tomuto rozhodnutí může kárný zástupce podati stížnost do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí u očistné komise k příslušné vrchní očistné komisi.
(3)
Okolnost, že nebylo možné podati kárné oznámení pro činnost stihatelnou podle § 2 dekretu ani ve lhůtě stanovené v odstavci 1, není na překážku provedení normálního disciplinárního (kárného) řízení, zakládá-li tato činnost skutkovou podstatu služebního přečinu podle § 87, po případě § 153 služební pragmatiky nebo předpisů obdobných. V těchto případech neplatí ustanovení § 12, odst. 3 dekretu.
Čl. III.
Projednání případů neskončených očistnými komisemi.
(1)
Dnem 5. května 1947 přechází příslušnost očistných komisí k projednání neskončených případů na příslušné disciplinární komise (jiné příslušné kárné orgány). Jde-li o zaměstnance, pro něhož v disciplinárním řízení je příslušná jako jediná stolice vrchní disciplinární komise, rozhoduje tato s konečnou platností v jediné stolici.
(2)
Není-li komise (orgánu) příslušné (příslušného) podle předchozího odstavce, přechází působnost očistných komisí na disciplinární komise pro pragmatikální úředníky a zřízence při zemských národních výborech (na Slovensku při okresních národních výborech) a vrchní očistné komise na vrchní disciplinární komisi při ministerstvu vnitra (na Slovensku při pověřenectvu vnitra).
(3)
Komise (orgány) pokračují v řízení podle předpisů pro ně platných s tou změnou, že o vymezení osobního rozsahu a stihatelné činnosti, o trestech a o doplacení zadrženého platu po dobu suspense a započitatelnosti této doby platí ustanovení §§ 1 až 3 a 29 dekretu.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.,
též za ministra Masaryka a státního tajemníka Dr. Clementise
Široký v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 251/1946 Sb. | Zákon č. 251/1946 Sb.
Zákon o vyvlastnění Pražského sanatoria v Praze-Podolí
Vyhlášeno 30. 12. 1946, datum účinnosti 30. 12. 1946, částka 106/1946
* § 1. - (1) Vlastnické právo k nemovitostem Pražského sanatoria v Praze-Podolí, zapsaným v knihovních vložkách čís. 1, 2, 3, 4, 73 a 82 pozemkové knihy katastrální obce Podolí č. kat. 12 stavební parcela s obytným domem čp. 1, č. kat. 15 zahrada, č. kat. 241 stave
* § 2. - (1) Československý stát poskytne Pražskému sanatoriu, akciové společnosti se sídlem v Praze-Podolí k úplnému uspokojení jejího nároku na vrácení těchto nemovitostí s veškerým příslušenstvím a zařízením podle § 6 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o
* § 3. - Veškeré písemnosti, jednání a úkony potřebné ku provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od všech daní, dávek a poplatků.
* § 4. - Zaměstnance, kteří působí v tomto sanatoriu v den účinnosti tohoto zákona a kteří nepřekročili 60 let věku, převezme stát. Práva a nároky takto převzatých zaměstnanců z jejich služebních a platových poměrů, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 zákona
* § 5. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty, ministr techniky, ministr financí, ministr zdravotnictví v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 30. 12. 1946
251.
Zákon
ze dne 20. prosince 1946
o vyvlastnění Pražského sanatoria v Praze-Podolí.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Vlastnické právo k nemovitostem Pražského sanatoria v Praze-Podolí, zapsaným v knihovních vložkách čís. 1, 2, 3, 4, 73 a 82 pozemkové knihy katastrální obce Podolí č. kat. 12 stavební parcela s obytným domem čp. 1, č. kat. 15 zahrada, č. kat. 241 stavební parcela s domem čp. 159, č. kat. 16 zahrada, č. kat. 6 stavební parcela a č. kat. 7 stavební parcela s obytným stavením čp. 3, č. kat. 12/1 zahrada, č. kat. 1/1 stavební parcela se stavením čp. 5, č. kat. 1/2 stavební parcela a stavení čp. 5, se skleníkem a domem čp. 157, č. kat. 1/4 stavební parcela a obytné stavení čp. 4, č. kat. 2 zahrada, č. kat. 3 zahrada, č. kat. 6 zahrada, č. kat. 144/36 role, č. kat. 4/2 vinice, č. kat. 635 stavební parcela s domem čp. 394, č. kat. 634 stavební parcela se skleníkem, č. kat. 635 stavební parcela, č. kat. 636 čerpací stanice, č. kat. 10 stavební parcela s domem čp. 73, č. kat. 17 zahrada a č. kat. 9/1 stavební parcela s nouzovou stavbou č. 26, přechází na stát s veškerým příslušenstvím a zařízením podle stavu ke dni 9. května 1945.
(2)
Způsob využití těchto nemovitostí a jejich příslušenství včetně zařízení určí vláda.
(3)
Podle tohoto zákona se vloží do veřejných knih vlastnické právo k nemovitostem uvedeným v odstavci 1 pro republiku Československou.
§ 2.
(1)
Československý stát poskytne Pražskému sanatoriu, akciové společnosti se sídlem v Praze-Podolí k úplnému uspokojení jejího nároku na vrácení těchto nemovitostí s veškerým příslušenstvím a zařízením podle § 6 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících náhradu ve výši obecné ceny nemovitostí, jejich příslušenství a zařízení jak je uvedeno v § 1, pokud byly ke dni 16. července 1942 v jejím vlastnictví.
(2)
Tuto obecnou cenu nejvýše na trojnásobek upsaného akciového kapitálu určí nejvyšší úřad cenový v dohodě se zúčastněnými ministry.
(3)
Z této ceny budou zaplaceny všechny knihovní pohledávky a závazky na uvedených nemovitostech váznoucí.
§ 3.
Veškeré písemnosti, jednání a úkony potřebné ku provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od všech daní, dávek a poplatků.
§ 4.
Zaměstnance, kteří působí v tomto sanatoriu v den účinnosti tohoto zákona a kteří nepřekročili 60 let věku, převezme stát. Práva a nároky takto převzatých zaměstnanců z jejich služebních a platových poměrů, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., zůstávají nedotčena. Služební a platové zařazení těchto zaměstnanců provedou příslušní ministři v dohodě s předsedou nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
§ 5.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty, ministr techniky, ministr financí, ministr zdravotnictví v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Procházka v. r. |
Zákon č. 255/1946 Sb. | Zákon č. 255/1946 Sb.
Zákon o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození
Vyhlášeno 31. 12. 1946, datum účinnosti 18. 6. 1946, částka 107/1946
* § 1. - (1) Účastníkem národního boje za osvobození je
* § 2. - (1) Podle tohoto zákona je
* § 3. - (1) Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují jednou polovinou místa ve službě
* § 4. - Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo
* § 5. - Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního boje za osvobození mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýš
* § 6. - (1) Práva účastníka národního boje za osvobození, jenž padl, zemřel nebo zemře, uvedená v §§ 3 a 4, přecházejí
* § 7. - (1) Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit některé z práv podle §§ 3 a 4 pro svou invaliditu, která je alespoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí v národním boji za osvobození, platí ustanovení předchozího paragrafu obd
* § 8. - (1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.
* § 9. - (1) Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa uvedená v §§ 3 a 4, písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení
* § 10. - (1) Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 4, písm. c), d) a e) se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti nebo pro podání průk
* § 11. - (1) Služební místa uvedená v § 3 se vyhrazují a přednostní právo podle § 4 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.
* § 12. - Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona porušena oprávnění podle §§ 3 a 4, zruší příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří měsíců ode dne pravoplatnosti takového opatření.
* § 13. - (1) Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo propůjčeno místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen nastoupit je do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího (přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě
* § 14. - Subjekty uvedené v §§ 3 a 4 nejsou výjimečně zavázány propůjčit místa podle ustanovení tohoto zákona,
* § 15. - Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození
* § 16. - (1) Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození se započítává veřejným zaměstnancům (§ 20) jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby
* § 18. - (1) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d) a č. 2 platí tato ustanovení:
* § 19. - (1) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou z osob, uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), e) až g), č. 2 nebo v odst. 2 téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní přestu
* § 20. - Veřejnými zaměstnanci podle § 16 jsou
* § 21. - Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, slouží-li výhradně k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony ve v
* § 22. - (1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců d
* § 23. - Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví o československé armádě v zahraničí, o zahraniční armádě, nebo o zahraničním vojsku z druhé světové války, jakož i o příslušnících těchto vojenských útvarů, rozumí se tím československé vojenské jednotk
* § 24. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 1. 7. 1964 (101/1964 Sb.)
255.
Zákon
ze dne 19. prosince 1946,
o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Účastníkem národního boje za osvobození je
1.
kdo v letech 1939 až 1945
a)
byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal vojenskou službu za podmínek uvedených v § 2, odst. 1, č. 2,
b)
konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,
c)
byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,
d)
byl československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“),
e)
zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky Československé, nebo Slovenského národního povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,
f)
zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,
g)
byl československým politickým vězněm,
2.
kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až 1939.
(2)
Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se posuzují příslušníci stráže obrany státu zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1938, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, kteří v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní činnosti v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.
(3)
Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt, i když splňuje podmínky těchto odstavců,
a)
kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944; v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany povolit výjimku z tohoto ustanovení,
b)
kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Svazu zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany, nevyužíval-li tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo kdo byl dobrovolně členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organisací podobné povahy, jejichž účelem bylo šířit nacistickou ideologii a udržovat mocenské postavení Němců a Maďarů,
c)
kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách, leč že využíval tohoto místa k činnosti zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo šlo o funkce zastávané v armádě t. zv. Slovenského státu do 29. srpna 1944,
d)
kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou nebo maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody,
e)
kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organisace uvedené pod písm. b), vyvinul jakoukoli činnost proti slovenskému národnímu povstání, nebo o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů, nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá,
f)
kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy neprovinil proti národu českému a slovenskému nebo proti samostatnosti republiky Československé a zúčastnil se dobrovolně národního boje za osvobození, způsobem uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a), d), e) a g).
(4)
Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2 a odstavce 2 vztahuje se pouze na československé státní občany.
§ 2.
(1)
Podle tohoto zákona je
1.
příslušníkem československé armády v zahraničí, t. j. československých vojenských jednotek zřízených v letech 1939 až 1945 mimo území republiky Československé: kdo dobrovolně vstoupil do této armády nejpozději dne 6. října 1944,
a)
učinil-li tak při první příležitosti vyjímajíc případy, kdy ke vstupu došlo do 31. prosince 1941 nebo zúčastnil se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn, a
b)
neopustil-li službu v této armádě, leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním řízení nebo podle rozhodnutí orgánů československého zřízení v zahraničí uvolněním pro některý jiný jeho obor, avšak byl-li takto uvolněn jen tehdy, konal-li činnou službu alespoň šest měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,
2.
osobou, která konala vojenskou službu v československé armádě v zahraničí podle tohoto ustanovení: kdo vstoupil do této armády po 6. říjnu 1944, učinil-li tak při první příležitosti a mimo to zúčastnil-li se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce raněn a neopustil službu v této armádě, leč následkem demobilisace nebo po superarbitračním řízení,
3.
osobou, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě: kdo vstoupil do této armády před 5. květnem 1945 dobrovolně, nemohl-li sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů na jeho vůli nezávislých nebo projevily-li příslušné československé orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké armády a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené pod č. 1, písm. a) a b),
4.
příslušníkem první československé armády na Slovensku: kdo v ní nastoupil činnou službu nejpozději dne 28. října 1944 a setrval v boji nebo v činném odporu proti okupantům až do osvobození, leč že
a)
v souvislosti s výkonem služby přišel o život nebo pro zranění nemohl pokračovat v boji, nebo
b)
upadl v boji do zajetí, nebo
c)
nastoupil činnou službu v prvním československém armádním sboru z SSSR při první příležitosti a zúčastnil se bojů v polním útvaru,
5.
československým politickým vězněm: kdo byl v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro protifašistickou bojovou nebo politickou činnost směřující přímo proti nacistickým nebo fašistickým okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa českého nebo slovenského nebo z důvodů persekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody,
6.
československým dobrovolníkem ve Španělsku: kdo se v době mezi 19. červencem 1936 a 28. březnem 1939 ve Španělsku zúčastnil války proti fašismu jako dobrovolník španělské republikánské lidové armády (mezinárodních brigád).
(2)
Za vstup do útvarů uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), do partyzánské jednotky, jakož i do španělské republikánské lidové armády (mezinárodních brigád) se považují jednání podle § 15, č. 1, písm. a) až d) a h).
§ 3.
(1)
Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují jednou polovinou místa ve službě
a)
státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,
b)
ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) nebo jsou jimi spravovány,
c)
národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle § 8 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, a národních podniků vzniklých podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,
d)
podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod písm. a) převážnou měrou podílníkem nebo které jsou jimi zaručeny nebo které jsou převážně závislé na podporách z veřejných prostředků (subvencích, výhodách).
(2)
Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti tohoto zákona je místo vyhrazené.
(3)
Výhrada služebních míst se nevztahuje na místa,
a)
která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců nižších kategorií,
b)
která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního služného nebo ze skupiny míst bez funkčního služného).
(4)
Ustanovením předchozích odstavců se nemění opatření o Němcích a Maďarech ve veřejných službách.
§ 4.
Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo
a)
na umístění v organisacích řízeného hospodářství, v soukromých podnicích sloužících veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených převážně státními nebo jinými veřejnými dodávkami,
b)
na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník národního boje za osvobození zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním boji za osvobození,
c)
na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na povolení výdělečných podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonům svobodných povolání před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči,
d)
v přídělovém řízení na přidělení v den účinnosti tohoto zákona volného nebo později uvolněného zemědělského majetku, živnostenských podniků, jakož i jiného nemovitého i movitého nepřátelského majetku konfiskovaného podle příslušných zákonných předpisů o konfiskaci nepřátelského majetku, jakož i na nájem (pacht) takového majetku,
e)
na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d),
f)
na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno, před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči (uchazeči stejného pořadí),
g)
při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace nebo fondu.
§ 5.
Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního boje za osvobození mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýše však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo znemožněno dosažení učebního cíle.
§ 6.
(1)
Práva účastníka národního boje za osvobození, jenž padl, zemřel nebo zemře, uvedená v §§ 3 a 4, přecházejí
a)
na manžela nebo manželku, děti manželské i nemanželské a osvojence, druha nebo družku,
b)
na rodiče,
c)
na sourozence.
(2)
Podmínkou je, aby osoba, na kterou práva přecházejí, byla státně a národně spolehlivá a ze zákonného nebo mravního nároku svou výživou převážně odkázána na účastníka národního boje za osvobození. Výjimku, pokud jde o národní spolehlivost, může povoliti ze závažných důvodů ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(3)
Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou vyjmenovány za písm. a) až c) a uvnitř tohoto pořadí mezi dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v pořadí od nejstaršího.
§ 7.
(1)
Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit některé z práv podle §§ 3 a 4 pro svou invaliditu, která je alespoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí v národním boji za osvobození, platí ustanovení předchozího paragrafu obdobně pro osoby tam uvedené.
(2)
Tytéž osoby mohou za nezvěstné účastníky národního boje za osvobození prozatím uplatnit práva, příslušející takovým účastníkům podle §§ 3 a 4.
§ 8.
(1)
Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.
(2)
Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její účasti na národním boji za osvobození a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení oprávněné osobě na její žádost ministerstvo národní obrany; u účastníků zahraničního boje za osvobození stane se tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, a u účastníků domácího boje za osvobození v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 9.
(1)
Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa uvedená v §§ 3 a 4, písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení služebního místa příslušné kategorie, nebo vůbec místa podle ustanovení §§ 3 a 4, písm. a) a b) tohoto zákona, s výjimkou úlev, plynoucích z jeho ustanovení.
(2)
Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným vyšším předběžným vzděláním, než podává obecná škola, stačí i přijímací zkouška ze znalosti čtení, psaní a počtů v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.
(3)
Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za osvobození v československé armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém služebním poměru. Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěná osoba po předepsané praxi zkoušce doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany.
(4)
Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí pro účastníky národního boje za osvobození.
§ 10.
(1)
Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 4, písm. c), d) a e) se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti nebo pro podání průkazu věcných znalostí k nastoupení živnosti zkracuje, a to
a)
při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými předpisy, na dobu rovnající se alespoň polovině doby předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti,
b)
při živnostech, u nichž je zákonnými předpisy doba výcviku stanovena v určitých časových mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině nejnižší časové hranice výcviku,
c)
při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu odpovídající polovině doby výcviku obvykle požadované.
(2)
Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i praxe ve vojenských dílnách a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů vůbec, pokládají se za rovnocenné výcviku v příslušné živnosti.
(3)
Nepodá-li uchazeč o živnostenské oprávnění průkaz alespoň o dvouletém učení, může příslušný živnostenský úřad požadovat kromě dokladů o výcviku (zaměstnání, činnosti) předložení průkazu o úspěšném absolvování kursů nebo o úspěšném složení zvláštní zkoušky. Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem národní obrany vyhláškou v Úředním listě.
(4)
Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují:
1.
pro koncesované živnosti stavební,
2.
pro živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,
3.
pro živnost elektrotechnickou,
4.
pro živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů,
5.
pro živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxydem a chlorpikrinem,
6.
pro živnost zubotechnickou.
(5)
V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo vnitřního obchodu prominout účastníkům národního boje za osvobození, kteří nevyhovují podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.
§ 11.
(1)
Služební místa uvedená v § 3 se vyhrazují a přednostní právo podle § 4 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.
(2)
Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti o umístění a jiné zaopatření podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených v §§ 3 a 4 a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.
(3)
Ministerstvo národní obrany vede evidenci žádostí, a je-li třeba, za součinnosti ministerstva sociální péče projedná s propůjčovatelem místa (s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení místa.
(4)
Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné žádosti na místa, která se teprve uvolní.
(5)
Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 3 a 4, kterým nedojdou žádosti vhodných uchazečů - účastníků národního boje za osvobození -, oznámí vždy ministerstvu národní obrany jednotlivé druhy a počet uvolněných míst, po případě jde-li o subjekty příslušné k propůjčení míst podle § 4, písm. a) a d), též možnosti a místa nových takových povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle tohoto odstavce postoupí ministerstvu národní obrany došlé žádosti nevyhovujících uchazečů o umístění.
(6)
Propůjčí-li příslušný orgán uvolněné místo žádajícímu účastníku národního boje za osvobození, oznámí to ministerstvu národní obrany.
(7)
Orgány příslušné k propůjčení míst jsou účastníkům národního boje za osvobození povinny oznámit písemně důvody, pro které nebylo jejich žádosti o propůjčení místa vyhověno.
(8)
Orgány uvedené v předchozím odstavci oznámí ministerstvu národní obrany vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných míst a způsob jejich propůjčení.
(9)
Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra podle průběhu umísťování konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o umístění uplatňovat práva z tohoto zákona.
(10)
Výhrada služebních míst podle § 3 má přednostní pořadí před výhradou služebních míst podle § 2 zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků.
§ 12.
Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona porušena oprávnění podle §§ 3 a 4, zruší příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří měsíců ode dne pravoplatnosti takového opatření.
§ 13.
(1)
Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo propůjčeno místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen nastoupit je do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího (přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších třiceti dnů důležitými důvody ospravedlněno.
(2)
Příslušný orgán může zrušit udělení živnostenského oprávnění, přidělení živnostenského podniku nebo zemědělského majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto umístěný účastník národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoli však kratší jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou provozovnu, neučiní přípravy k zahájení živnosti, neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme přidělenou půdu.
(3)
Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil na služební místo, nepřevzal živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle ustanovení tohoto zákona bez závažných věcných důvodů, pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.
(4)
Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební místo vyhrazené podle § 3 anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního práva podle § 4.
(5)
Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavců 3 a 4, vysloví ministerstvo národní obrany po slyšení činitele příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí tento zánik a jeho důvod na osvědčení podle § 8, jakož i v příslušné evidenci. Ministerstvo národní obrany může výjimečně v případech zvláštního zřetele hodných upustit od vyslovení takového zániku práv a nároků.
§ 14.
Subjekty uvedené v §§ 3 a 4 nejsou výjimečně zavázány propůjčit místa podle ustanovení tohoto zákona,
a)
nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 11, odst. 5, návrh ministerstva národní obrany na umístění se žádostí vhodného účastníka národního boje za osvobození nebo
b)
nenastoupí-li umístěný včas podle § 13, odst. 1, a je-li v obou případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto služební místo ihned obsadit.
§ 15.
Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození
1.
počíná
a)
v československé armádě v zahraničí:
aa)
u osob, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organisace uvedené armády, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organisačních pracích započala,
bb)
u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní proti nacistickým (fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům, prvním dnem měsíce, v němž překročily hranice republiky Československé, nastoupily-li pak vojenskou službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,
cc)
byla-li podána přihláška do uvedené armády, dnem přihlášky, nastoupily-li pak osoby, o které jde, službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,
dd)
jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,
b)
ve spojenecké armádě, obdobně podle zásad pod písm. a),
c)
v první československé armádě na Slovensku, jde-li o osoby, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organisace Slovenského národního povstání, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organisačních pracích započala; jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,
d)
v partyzánské jednotce: podle § 4, odst. 1, zák. č. 34/1946 Sb.,
e)
v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e): dnem, kdy činnost tam uvedená započala,
f)
v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. f): podle zásad ustanovení pod písm. e),
g)
u československých politických vězňů: dnem omezení osobní svobody,
h)
ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách) obdobně podle zásad pod písm. a), bb) a dd),
ch)
u příslušníků stráže obrany státu: dnem nastoupení služby u jednotek stráže obrany státu,
v případech uvedených pod písm. a), b), d), e) však nejdříve dnem 15. března 1939; v případech uvedených pod písm. c) nejdříve dnem 1. ledna 1944; v případech uvedených pod písm. h) nejdříve dnem 19. července 1936;
2.
končí
v případech uvedených pod písm. a) až e) a g) dnem faktického ukončení činné služby, pokud se týče dnem osvobození (propuštění na svobodu), vždy však nejpozději dnem 5. května 1945; v případech uvedených pod písm. f) dnem ukončení činnosti, nejpozději však dnem 9. května 1945; v případech uvedených pod písm. h) a ch) dnem ukončení činné služby; do doby takto určené se včítá i doba prokázaně nutného léčení následkem nezaviněného zranění (onemocnění), k němuž došlo při výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti s omezením osobní svobody, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, jakož i doba zajetí, které nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., po případě, které by takovou skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o osoby, na něž by bylo lze užít těchto ustanovení.
§ 16.
(1)
Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození se započítává veřejným zaměstnancům (§ 20) jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné a jeho výměru, a to
a)
v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e) a f) a v odst. 2 jednoduše,
b)
v ostatních případech dvojnásobně, po případě, jde-li o dobu strávenou ve vlastnosti výkonného letce čs. armády v zahraničí nebo spojenecké armády nebo ve vlastnosti parašutisty shozeného nebo vysazeného v týlu nepřítele, trojnásobně.
(2)
Pro československé politické vězně platí ustanovení za b) předchozího odstavce jen tehdy, trvalo-li omezení osobní svobody déle jednoho roku nebo bylo kratší, ale mělo za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti nebo byla s ním spojena ztráta života.
(3)
Kryje-li se doba účasti v národním boji za osvobození se započitatelnou služební dobou strávenou v poměru veřejného zaměstnance (§ 20), odečte se od doby započitatelné podle odstavců 1, písm. b) a 2, služební doba v poměru veřejného zaměstnance, která se takto kryje.
(4)
Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se v případech podle odst. 1, písm. b) započte mimo to ještě jeden rok za každý kalendářní rok, v němž dotčená osoba
a)
konala aspoň tři měsíce činnou službu v útvarech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), v partyzánské jednotce, jakož i ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách), nebo
b)
utrpěla v souvislosti s činnou službou v útvarech uvedených pod písm. a) poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem nebo se stala nezpůsobilou k službě následkem válečných útrap, zejména i epidemických nemocí, nebo
c)
byla alespoň tři měsíce omezena na osobní svobodě, jako politický vězeň nebo utrpěla z tohoto důvodu poruchu (poškození) zdraví nebo těla, mající za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti.
Ze skutečností, které se sběhly v témž kalendářním roce, lze podle uvedených ustanovení započíst vždy jen jeden rok.
(5)
Započtení podle odst. 1 až 3 se provede v té platové stupnici, nebo v tom platovém stupni, kterých dosáhla dotčená osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem doby vymezené v § 15, č. 1. U těch osob, které nebyly před touto dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly, avšak v poměru, v němž započtení podle předchozí věty není možné, provede se započtení v nejnižší platové stupnici nebo v nejnižším platovém stupni, které jsou stanoveny pro služební kategorii, v níž se staly nebo stanou veřejnými zaměstnanci.
(6)
U zaměstnanců v individuálním smluvním poměru se postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2, jde-li o stanovení platového zařazení, nároku na plat (mzdu) v době nemoci, výměry dovolené a výpovědní lhůty. Doba stanovená v odstavci 1, písm. b) a v odstavci 2 se započte veřejným zaměstnancům v soukromoprávním služebním poměru podléhajícím veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění podle zásad zákona ze dne 5. května 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, jako doba povinného pojištění.
(7)
Započtení podle ustanovení tohoto paragrafu včetně změn z toho plynoucích provede na přihlášku doloženou osvědčením podle § 8 příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci ve výslužbě podají přihlášku u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce), a není-li tohoto úřadu, u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje nebo zařizoval výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad vyplácející).
(8)
Doplatky vyplývající z ustanovení tohoto paragrafu se za dobu před vyhlášením tohoto zákona neposkytují.
§ 18.
(1)
Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d) a č. 2 platí tato ustanovení:
1.
příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned a přeloží se do zálohy dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.
2.
Příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň tři měsíce. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne délky šesti měsíců, a pak se přeloží do zálohy.
3.
Příslušníci ročníků narození 1923 a mladší, kteří nesplnili svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li službu v poli aspoň šest měsíců. Do zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby (demobilisace) nebo ze služby u partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne délky zákonité presenční služby, a pak se přeloží do zálohy.
(2)
Přesahuje-li doba vymezená v § 15 u osob uvedených v odst. 1 délku zákonité presenční služby, započítá se do služební povinnosti v záloze, a to tak, že se za prvých a druhých šest měsíců přesahujících délku zákonité presenční služby promine po jednom cvičení v záloze. Podle tohoto ustanovení nelze však prominout mimořádná a výjimečná cvičení nařízená podle § 22, odst. 4 branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 103 Sb., ve znění pozdějších zákonů (§§ 179 a 180 branných předpisů vydaných vlád. nař. ze dne 16. září 1927, č. 141 Sb., jímž se vydávají nové branné předpisy).
(3)
Osobám uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou povinny v činné službě pokračovat, může být podle obdoby ustanovení o odkladu presenční služby na žádost odloženo pokračování v činné službě, chtějí-li dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu povolání nebo pro jiné důvody zvláštního zřetele hodné; takovým osobám se udělí nezbytně nutná trvalá dovolená.
(4)
Na osoby uvedené v odst. 1 se nevztahují ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 30. září 1946, č. 84 Sb., o přechodné úpravě délky presenční služby.
(5)
O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do československé armády v zahraničí, platí ustanovení § 73 branných předpisů.
§ 19.
(1)
Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou z osob, uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), e) až g), č. 2 nebo v odst. 2 téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty.
(2)
Stejně se potrestá
a)
kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení o vydání osvědčení podle § 8 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti,
b)
zaměstnavatel (orgán subjektů) uvedený v § 3, písm. c) a d) a v § 4, písm. a) a b), nevyhoví-li povinnostem uloženým v § 11 nebo propůjčí-li místo proti předpisům tohoto zákona.
(3)
Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň v případě její nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.
(4)
Pokuty připadají státu.
(5)
Správní přestupek podle odstavců 1 a 2 se promlčuje ve lhůtě dvou let.
§ 20.
Veřejnými zaměstnanci podle § 16 jsou
a)
zaměstnanci státu,
b)
zaměstnanci svazku územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných veřejnoprávních korporací a nadací,
c)
zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány, jejichž služební a platové poměry jsou upraveny platovými zákony nebo předpisy vydanými podle § 210, odst. 1 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon),
d)
zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelů obecných a občanských škol (učitelský zákon),
e)
poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného, kteří jsou v pensijním zaopatření některého ze subjektů uvedených pod písm. a) až c).
§ 21.
Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a poplatků, slouží-li výhradně k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 22.
(1)
Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců do práce, vydané podle příslušných zákonných ustanovení v oboru působnosti ministerstva sociální péče.
(2)
Ustanovení §§ 3 a 4 pozbývají platnosti dnem 18. června 1949. To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří dokončili studia; ti mohou uplatnit práva podle uvedených paragrafů do šesti měsíců po skončení studia nebo presenční služby vojenské i po uvedeném datu.
(3)
Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, zrušuje se zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození.
(4)
Kde se jiné předpisy odvolávají na zákon č. 136/1946 Sb., rozumí se tím tento zákon.
(5)
Veškerá práva, nároky a oprávnění vzniklá podle zákona č. 136/1946 Sb., zůstávají zachována.
§ 23.
Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví o československé armádě v zahraničí, o zahraniční armádě, nebo o zahraničním vojsku z druhé světové války, jakož i o příslušnících těchto vojenských útvarů, rozumí se tím československé vojenské jednotky uvedené v § 2, odst. 1, č. 1 a osoby uvedené pod č. 1 téhož ustanovení.
§ 24.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
arm. gen. Svoboda v. r. |
Zákon č. 31/1947 Sb. | Zákon č. 31/1947 Sb.
Zákon o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy
Vyhlášeno 17. 3. 1947, datum účinnosti 17. 3. 1947, částka 16/1947
* ODDÍL I. - Všeobecné zásady při rozdělování konfiskovaného majetku. (§ 1. — § 2.)
* ODDÍL II. - Zkrácené přídělové řízení. (§ 3. — § 4.)
* ODDÍL III. - Příděl drobných živnostenských podniků a rodinných domků v pohraničním území. (§ 5. — § 8.)
* ODDÍL IV. - Ustanovení všeobecná a závěrečná. (§ 9. — § 16.)
Aktuální znění od 17. 3. 1947
31.
Zákon
ze dne 14. února 1947
o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ODDÍL I.
Všeobecné zásady při rozdělování konfiskovaného majetku.
§ 1.
Majetkové podstaty konfiskované podle dekretu č. 108/1945 Sb. (dále konfiskační dekret) nebo jejich součásti může osidlovací úřad a Fond národní obnovy slučovati nebo rozdělovati z důvodu hospodářské účelnosti.
§ 2.
(1)
Peněžité závazky, náležející ke konfiskovanému majetku a vzniklé před 10. květnem 1945, přejímá Fond národní obnovy (dále fond), který je vypořádá způsobem a v rozsahu podle zákonných předpisů, jež o tom budou vydány. V případech zvláštního zřetele hodných může fond takové závazky převzíti k vypořádání, i když vznikly po 9. květnu 1945, pokud nevznikly vinou přídělce.
(2)
Jiné závazky náležející ke konfiskovanému majetku může fond převzíti k vypořádání (odstavec 1), dopouští-li to povaha závazku a usnadní-li to provedení přídělového řízení.
(3)
Převzetí závazku podle odstavce 1 nebo 2 se nedotýká práva věřitelova na uspokojení vůči dlužníku ani osobního nebo věcného ručení třetích osob za převzatý závazek.
(4)
Ručení konfiskovaného majetku za závazky převzaté podle odstavce 1 nebo 2 zaniká, a pokud je zapsáno ve veřejných knihách, vymaže knihovní soud takové zápisy na návrh fondu s odvoláním na tento zákon.
ODDÍL II.
Zkrácené přídělové řízení.
§ 3.
Malé a střední majetkové podstaty (§ 6, odst. 2 konfiskačního dekretu) se přidělují za úhradu do vlastnictví oprávněným uchazečům zkráceným přídělovým řízením, pokud nebyly nebo nebudou převedeny způsobem upraveným rámcovými plány.
§ 4.
(1)
Pro zkrácené přídělové řízení platí tyto zásady:
a)
Odpadá zřízení přídělových komisí (§ 9 konfiskačního dekretu) a vypracování přídělových a úhradových plánů (§§ 10 a 11 konfiskačního dekretu).
b)
O přídělu rozhoduje osidlovací úřad, a to u malých majetkových podstat na návrh místního národního výboru, u středních majetkových podstat na návrh okresního národního výboru.
c)
Návrh na příděl se vyloží u příslušného národního výboru k veřejnému nahlédnutí po dobu 15 dnů. Národní výbor zároveň upozorní na toto vyložení způsobem v místě obvyklým s poučením, že k návrhu může podati v uvedené lhůtě připomínky každý československý státní občan neb osoba, která je za něho považována podle § 1 nebo § 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, starší 18 let.
d)
Nepředloží-li příslušný národní výbor návrh na příděl ve lhůtě, stanovené přídělovým nařízením, učiní návrh na místo něho nadřízený národní výbor; nepodá-li ani tento v další lhůtě stanovené přídělovým nařízením příslušný návrh, rozhodne osidlovací úřad bez návrhu.
e)
Osidlovací úřad podle zásadních usnesení rady (§ 3, odst. 3 konfiskačního dekretu) může, přihlédna k podaným připomínkám, po vyjádření zemského národního výboru, na Slovensku příslušného pověřenectva, se odchýliti od návrhu příslušného národního výboru, nejsou-li splněny předpoklady stanovené v tomto zákoně, v příslušném rámcovém plánu nebo v přídělovém nařízení, anebo mluví-li pro to závažné důvody osidlovací politiky.
f)
Osidlovací úřad může prováděti přídělové řízení postupně podle oblastí, druhů majetkových podstat a podle jednotlivých druhů uchazečů.
g)
Rozhodnutí o přídělu vydá přídělci osidlovací úřad. Odevzdání provede (§ 5, odst. 1, č. 4 konfiskačního dekretu) fond.
(2)
Další zásady zkráceného přídělového řízení, jakož i podrobnosti mohou upraviti přídělová nařízení, jichž návrh připraví osidlovací úřady a která vydá vláda (§ 6, odst. 2 konfiskačního dekretu).
ODDÍL III.
Příděl drobných živnostenských podniků a rodinných domků v pohraničním území.
§ 5.
(1)
Pokud se dále neustanovuje jinak, přidělí se drobné živnostenské podniky, konfiskované podle konfiskačního dekretu v pohraničním území nebo v jiných územních oblastech, stanovených příslušným přídělovým nařízením (§ 9) - vyjma ty, které označí příslušný rámcový plán - za úhradu jejich dosavadnímu národnímu správci, rodinné domky za týchž předpokladů jejich dosavadnímu uživateli, požádají-li o to ve lhůtě stanovené osidlovacím úřadem vyhláškou ve věstníku osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy a prokáží-li, že vedle ostatních podmínek, stanovených v příslušném přídělovém nařízení, splňují tyto podmínky:
1.
že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle § 1 nebo § 2 ústavního zák. č. 74/1946 Sb.,
2.
že jsou české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, soudně bezúhonní, národně i státně spolehliví a že i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou soudně bezúhonní a státně spolehliví a nejsou národnosti německé nebo maďarské; výjimky, pokud jde o rodinné příslušníky, může povoliti ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem národní obrany, nejde-li o otázku státní spolehlivosti. Až do rozhodnutí o takové výjimce zůstává dosavadní národní správa beze změny, jestliže k jejímu odvolání nejsou jiné závažné důvody. Ustanovení o národnosti neplatí u osob, jmenovaných v §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské,
3.
jde-li o drobný živnostenský podnik,
a)
že jej osobně a řádně spravují a splňují podmínky předepsané pro jeho provozování; předpisy o úlevách k získání zvláštního úředního oprávnění nebo povolení zůstávají nedotčeny,
b)
že jej spravují nejpozději ode dne 1. května 1946; tato podmínka neplatí za předpokladu, že uchazeč je v den podání žádosti alespoň tři měsíce národním správcem drobného živnostenského podniku, o jehož příděl žádá,
aa)
pro osoby jmenované v §§ 1 a 6 zák. č. 255/1946 Sb. a v § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb.,
bb)
pro Čechy a Slováky a příslušníky jiných slovanských národů, kteří se přistěhovali (navrátili) na území Československé republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace nebo se na ně přistěhují, buď na základě československé úřední přesidlovací akce nebo bez souvislosti s ní, když ministerstvo sociální péče vysloví ze závažných důvodů, že mají býti postaveni na roveň osobám, které se přistěhovaly (navrátily), anebo se přistěhují (navrátí) na podkladě úřední přesidlovací akce,
c)
že nejpozději ode dne počátku účinnosti tohoto zákona mají bydliště v místě, kde je jimi spravovaný drobný živnostenský podnik, anebo v jeho nejbližším okolí, a nemají jinde vlastního bytu nebo se ho vzdají pro případ přidělení drobného živnostenského podniku; podmínku bydliště v místě lze prominouti tomu, kdo ji nemohl bez vlastní viny splniti,
4.
jde-li o uživatele rodinných domků, že
a)
nejsou svobodni,
b)
nejpozději ode dne počátku účinnosti tohoto zákona mají společně se svou rodinou bydliště v rodinném domku,
c)
nemají jinde vlastního bytu nebo se ho vzdají pro případ přidělení rodinného domku,
d)
mají v místě, kde je rodinný domek, nebo v okolí stálé řádné zaměstnání,
e)
si při správě (užívání) rodinného domku vedou s péčí řádného hospodáře.
(2)
Provozuje-li národní správce drobného živnostenského podniku ještě jiný výdělečný podnik, je povinen vzdáti se jeho provozování pro případ, že mu spravovaný drobný živnostenský podnik bude přidělen; je-li výdělečný podnik podnikem živnostenským, je zároveň povinen bezpodmínečně se vzdáti svého dosavadního živnostenského oprávnění. Vlastní-li uživatel rodinného domku obytný dům (stavební parcelu), jest povinen nabídnouti jej osidlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy pro případ, že mu rodinný domek bude přidělen, ačli jej ve lhůtě stanovené přídělovým nařízením nepřevede do vlastnictví svého zletilého dítěte. Výjimky s ohledem na sociální důvody v případě rodin s více dětmi, byť nezletilými, stanoví přídělové nařízení. Osidlovací úřad a Fond národní obnovy může nabídnutou nemovitost převzíti na úhradu přejímací ceny. Ocenění převzaté nemovitosti se řídí týmiž zásadami jako ocenění majetku přidělovaného. S takto převzatým nemovitým majetkem se naloží podle ustanovení části II a III konfiskačního dekretu a podle tohoto zákona.
(3)
Rodinný domek může býti přidělen též do spoluvlastnictví několika uchazečů vyhovujících podmínkám odstavce 1 nebo do spoluvlastnictví takových uchazečů a jejich rodinných příslušníků, žijících s nimi ve společné domácnosti, požádají-li o to v žádosti o příděl a nejsou-li národnosti německé nebo maďarské.
§ 6.
(1)
Osoby uvedené v §§ 1 a 6 zák. č. 255/1946 Sb., které nejsou umístěny, nebo osoby uvedené v § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb., které nejsou existenčně zabezpečeny (dále jen přednostní uchazeči), podávají žádosti o příděl drobných živnostenských podniků do vlastnictví na úředním tiskopise u osidlovacího úřadu ve lhůtě stanovené vyhláškou tohoto úřadu, jež bude vydána v dohodě s ministerstvem národní obrany a ministerstvem sociální péče a uveřejněna v Úředním listě. Osidlovací úřad však přidělí drobný živnostenský podnik přednostnímu uchazeči do vlastnictví jen podle ustanovení § 7, odst. 7.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na přednostní uchazeče, kteří jsou v den podání žádosti alespoň tři měsíce národními správci drobného živnostenského podniku, o jehož příděl do vlastnictví žádají [§ 5, odst. 1, č. 3, písm. b), bod aa)].
§ 7.
(1)
Národní výbory jsou povinny hlásiti bezodkladně osidlovacímu úřadu národní správy drobných živnostenských podniků uvolněné podle § 13. Ohlašovací povinnost podle § 11 zák. č. 255/1946 Sb. zůstává nedotčena.
(2)
Národními správci drobných živnostenských podniků, uvolněných podle § 13, mohou býti ustanoveni toliko přednostní uchazeči, kteří podali žádost podle § 6, odst. 1, věty první a vyhovují také podmínkám § 5, odst. 1, č. 1 a 2, a to jen se souhlasem osidlovacího úřadu. Jinaké ustanovení národních správců jest neúčinné.
(3)
Nebudou-li způsobem zmíněným v odstavci 2, větě první uspokojeni všichni žadatelé z řad přednostních uchazečů, vydá osidlovací úřad pokyny, podle kterých příslušný národní výbor odvolá dosavadní národní správce drobných živnostenských podniků ustanovené po 1. květnu 1946 a ustanoví na jejich místo neuspokojené žadatele.
(4)
Přednostní uchazeče, kteří nebudou umístěni při řízení podle odstavce 2 nebo 3, ustanoví příslušný národní výbor podle pokynu osidlovacího úřadu - vydaného v dohodě s ministerstvem národní obrany, pokud se týče s ministerstvem sociální péče, a po slyšení zemského národního výboru - národními správci drobných živnostenských podniků (po případě i mimo pohraniční území), a to podle možnosti toho druhu, o který přednostní uchazeč žádal.
(5)
Není-li neuspokojených žadatelů z řad přednostních uchazečů, mohou býti na místo národních správců odvolaných podle § 13 ustanoveni se souhlasem osidlovacího úřadu národními správci drobných živnostenských podniků žadatelé z řad ostatních uchazečů, vyhovujících i podmínkám § 5, odst. 1, č. 1 a 2, a to především z osob jmenovaných v § 1 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska (dále jen navrátilci), a teprve po těchto z řad jiných uchazečů s přihlédnutím k ustanovení § 7, odst. 3 konfiskačního dekretu.
(6)
Nepřevezme-li přednostní uchazeč nebo navrátilec bez závažných důvodů národní správu drobného živnostenského podniku, na níž byl podle odstavců 2 až 5 ustanoven, pozbývá nároku na ustanovení národním správcem takového podniku v pohraničním území. Výrok o tom vydá ministerstvo národní obrany - u navrátilců ministerstvo sociální péče - v dohodě s osidlovacím úřadem.
(7)
Národnímu správci ustanovenému podle odstavců 2 až 5 přidělí za podmínek § 5, odst. 1, č. 1 až 3 osidlovací úřad drobný živnostenský podnik do vlastnictví na přihlášku, kterou lze podati po uplynutí tří měsíců od ustanovení národním správcem. O drobných živnostenských podnicích, které nelze takto přiděliti do vlastnictví, platí ustanovení § 13.
§ 8.
(1)
Požádá-li o příděl rodinného domku ve lhůtě stanovené podle § 5, odst. 1 vedle dosavadního uživatele také přednostní uchazeč, který není uživatelem tohoto domku, předloží příslušný národní výbor podané žádosti osidlovacímu úřadu s návrhem na příděl rodinného domku a s návrhem na náhradní příděl (odstavec 3).
(2)
Osidlovací úřad přidělí rodinný domek
a)
přednostnímu uchazeči, který splňuje podmínky § 5, odst. 1, č. 1, 2 a 4, písm. a), c), d) a jehož zaměstnání je s hlediska hospodářské výstavby státu a v zájmu osidlovací politiky důležitější než u dosavadního uživatele,
b)
jinak dosavadnímu uživateli.
(3)
Přednostnímu uchazeči nebo dosavadnímu uživateli, jemuž nebude přidělen rodinný domek podle odstavce 2, přidělí osidlovací úřad po jeho slyšení náhradní příděl, a to podle možnosti jiný rodinný domek, než o který žádal, jiný obytný nemovitý majetek nebo jeho ideální část nebo podíl na společnosti s ručením obmezeným, které bude takový majetek přidělen, nebo stavební pozemek, vhodný pro stavbu rodinného domku.
(4)
Ustanovení § 7, odst. 6 platí tu přiměřeně.
ODDÍL IV.
Ustanovení všeobecná a závěrečná.
§ 9.
Přídělové nařízení stanoví, které územní oblasti jsou pohraničním územím ve smyslu tohoto zákona. Může také stanoviti, že ustanovení oddílu III se vztahují i na jiné územní oblasti.
§ 10.
(1)
Podle tohoto zákona lze drobné živnostenské podniky a rodinné domky přidělovati též právnickým osobám.
(2)
Přídělové nařízení stanoví podmínky, za nichž může býti v případech, kde národním správcem drobného živnostenského podniku (uživatelem rodinného domku) byla ustanovena osoba fysická z pověření osoby právnické, dána ze závažných důvodů přednost této právnické osobě před uchazeči uvedenými v § 5 nebo v § 8, odst. 2, písm. a).
§ 11.
(1)
Témuž uchazeči lze přiděliti toliko jeden drobný živnostenský podnik nebo jeden rodinný domek; výjimky mohou býti stanoveny příslušným přídělovým nařízením.
(2)
Uchází-li se o příděl drobného živnostenského podniku (rodinného domku) více jeho národních správců (uživatelů), kteří vyhovují stanoveným podmínkám, a nejde-li o případ uvedený v § 5, odst. 3, jest při přídělu přihlížeti především k osobám uvedeným v § 7, odst. 3 konfiskačního dekretu. Mezi stejně oprávněnými uchazeči se rozhodne podle volné úvahy, při čemž se přihlédne zejména k sociálním a rodinným poměrům a k lepší odborné kvalifikaci.
§ 12.
Byl-li přidělen podnik, k jehož provozování je podle platných (použivatelných) předpisů třeba živnostenského oprávnění nebo povolení, je příslušný úřad (orgán) povinen současně uděliti přídělci příslušné oprávnění (živnostenský list, koncesní dekret, licenci a pod.) nebo povolení.
§ 13.
(1)
Národní výbory jsou povinny odvolati podle pokynů osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy bezodkladně národní správce konfiskovaných drobných živnostenských podniků, po případě konfiskovaných rodinných domků, kteří nesplňují podmínky uvedené v § 5, odst. 1, č. 1, 2 a 3, písm. a) a c), po případě v § 5, odst. 1, č. 1, 2 a 4. Nevyhoví-li tomuto pokynu příslušný národní výbor ani nadřízený národní výbor ve lhůtě stanovené osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, odvolá národního správce osidlovací úřad a Fond národní obnovy.
(2)
Výjimky z ustanovení odstavce 1, pokud jde o rodinné domky, nutné v zájmu opatření v oboru bytové péče a v zájmu opatření kulturních, zdravotních, sociálních nebo z důvodů obrany státu, může povoliti osidlovací úřad podle přídělového nařízení.
(3)
Národní výbory jsou povinny oznámiti osidlovacímu úřadu a Fondu národní obnovy bezodkladně všechny případy, kdy byl národní správce konfiskovaného drobného živnostenského podniku ustanoven po 1. květnu 1946.
§ 14.
(1)
Živnostenská oprávnění nebo povolení, získaná po 5. květnu 1945 ku provozování výdělečného podniku, zruší příslušné ministerstvo nebo jím pověřený úřad na návrh nebo po slyšení osidlovacího úřadu a příslušného živnostenského úřadu, jestliže byla získána obejitím přídělového řízení anebo živnost (podnik) jest provozována pomocí konfiskované majetkové podstaty.
(2)
Příslušné ministerstvo nebo jím pověřený úřad přezkoumá udělení živnostenských oprávnění nebo povolení získaných po 5. květnu 1945 ku provozování výdělečného podniku v pohraničním území (§ 9) a může tato oprávnění (povolení) po slyšení příslušného živnostenského úřadu, hospodářských organisací a osidlovacího úřadu zrušiti, byla-li získána beze zřetele na hospodářskou potřebu nebo v rozporu se zásadami a potřebami osidlovací politiky.
(3)
Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na živnostenská oprávnění nebo povolení ku provozování výdělečných podniků, získaná přednostními uchazeči a těmi osobami, které pozbyly svých dřívějších živnostenských oprávnění nebo povolení v důsledku politické, národní nebo rasové persekuce.
§ 15.
(1)
Pokud z tohoto zákona nebo z předpisů vydaných k jeho provedení neplyne jinak, zůstávají ustanovení konfiskačního dekretu nedotčena a užije se jich při provádění tohoto zákona.
(2)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na majetek uvedený v § 18 konfiskačního dekretu.
§ 16.
Tento zákon provedou všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 58/1947 Sb. | Zákon č. 58/1947 Sb.
Zákon, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci
Vyhlášeno 24. 4. 1947, datum účinnosti 1. 1. 1947, částka 31/1947
* Čl. I. - Zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 1. 1. 1947
58.
Zákon
ze dne 2. dubna 1947,
jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 13. prosince 1945, č. 154 Sb., o rodinných přídavcích některých osob pojištěných pro případ nemoci, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se za slova „o nezaopatřené děti (§ 2)“ vkládají slova „na území Československé republiky“.
2.
Za § 1 se vkládá § 1 a) tohoto znění:
§ 1 a).
(1)
Za zaměstnance, který má nárok na rodinný přídavek podle tohoto zákona, se považuje, kdo v kalendářním čtvrtletí, za které se přídavek poskytuje, byl alespoň po dobu 45 dní povinně pojištěn pro případ nemoci podle předpisů uvedených v § 1, nebo byl v tomto a v předcházejícím kalendářním čtvrtletí dohromady takto povinně pojištěn aspoň 90 dní. Do této doby nelze však zásadně započítati dobu povinného nemocenského pojištění, po kterou zaměstnanec neměl nároku na mzdu.
(2)
Době povinného pojištění podle odstavce 1 se klade na roveň
a)
doba presenční nebo jí rovnocenné vojenské služby (cvičení ve zbrani) a
b)
doba studia na řádném učilišti, pokud zaměstnanec byl v posledních 12 měsících před nástupem vojenské služby nebo před vstupem na řádné učiliště aspoň 182 dny povinně pojištěn podle předpisů uvedených v § 1,
c)
doba, po kterou zaměstnanec měl nárok na nemocenské nebo na podporu v šestinedělí podle předpisů o nemocenském pojištění uvedených v § 1.
3.
§ 2 zní:
§ 2.
(1)
Za nezaopatřené se považují manželské, nemanželské, nevlastní a osvojené děti do 18 let.
(2)
Za nezaopatřené se považují i děti (odstavec 1) starší 18 let,
a)
pokud dítě se připravuje vědecky nebo odborně pro své budoucí povolání (jako studující na řádném učilišti, učeň, praktikant nebo pod.), v tomto případě nejdéle do 24. roku věku,
b)
pokud dítě pro duševní nebo tělesnou vadu je nezpůsobilé k výdělku,
a vlastní příjem dítěte nepřevyšuje částku 1800 Kčs v kalendářním čtvrtletí.
(3)
Za nezaopatřené děti lze v případech hodných zřetele považovati též děti starší 18 let, u nichž nejsou splněny podmínky odstavce 2, jakož i vnuky, sourozence a schovance. Bližší určí směrnice, které vydá představenstvo Fondu (§ 12). Směrnice schvaluje ministr sociální péče.
(4)
Jsou-li u více osob splněny podmínky pro přiznání přídavku na totéž dítě, přísluší přídavek jen jednou, a to té z nich, která má dítě v přímém zaopatření.
(5)
Pokud dítě nežije se zaměstnancem trvale ve společné domácnosti a pokud zaměstnanec přispívá na jeho výživu částkou menší než 1800 Kčs v kalendářním čtvrtletí, vyplácí se rodinný přídavek přímo osobě, která má dítě v přímém zaopatření.
4.
§ 3 zní:
§ 3.
(1)
Rodinné přídavky činí:
na 1 dítě | 150 Kčs měsíčně,
---|---
na 2 děti | 350 Kčs měsíčně,
na 3 děti | 600 Kčs měsíčně,
na 4 děti| 900 Kčs měsíčně,
na 5 dětí| 1250 Kčs měsíčně,
na 6 dětí | 1650 Kčs měsíčně,
na 7 dětí | 2100 Kčs měsíčně,
na 8 dětí| 2600 Kčs měsíčně,
na 9 dětí | 3100 Kčs měsíčně,
na 10 dětí | 3600 Kčs měsíčně.
Tato částka se zvyšuje na každé další nezaopatřené dítě o 500 Kčs měsíčně.
(2)
Rodinný přídavek přísluší za každý kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec [§ 1a)] pečuje o nezaopatřené dítě (§ 2).
5.
§ 4 zní:
§ 4.
(1)
Rodinný přídavek lze přiznati na nezaopatřené dítě zaměstnance [§ 1a)] i tehdy, nepečuje-li o dítě; v tomto případě vyplatí se přídavek osobě, která se o dítě stará. Bližší určí směrnice, které vydá představenstvo Fondu. Směrnice schvaluje ministr sociální péče.
(2)
Rodinný přídavek nepřísluší na dítě,
a)
na které se poskytuje výchovné podle předpisů platných pro státní zaměstnance,
b)
na které se poskytuje výchovné podle předpisů o důchodovém sociálním pojištění (zaopatření) v částce rovné alespoň rodinnému přídavku podle tohoto zákona.
(3)
Osobám, kterým přísluší rodinný přídavek podle tohoto zákona, nelze poskytnouti zvláštní přídavek podle vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1941, č. 441 Sb., o zvláštních přídavcích početným rodinám.
6.
§ 5 zní:
§ 5.
(1)
Rodinný přídavek je splatný čtvrtletně pozadu.
(2)
Ministr sociální péče se zmocňuje, aby po slyšení Ústřední rady odborů vyhláškou v Úředním listě stanovil termíny výplaty. Může při tom stanoviti, že rodinné přídavky se vyplácejí v jiných obdobích.
7.
§ 6 zní:
§ 6.
Nárok na rodinný přídavek za jednotlivé měsíce (§ 3, odst. 2) se promlčuje, nebyl-li návrh na jeho přiznání podán do 12 měsíců od posledního dne v měsíci.
8.
§ 7 zní:
§ 7.
(1)
Manželka zaměstnance, opatrovník jeho dětí, nositel hromadného poručenství nebo obec bydliště zaměstnancova, může navrhnouti okresnímu soudu zaměstnancova bydliště, aby určil osobu, korporaci nebo úřad, kterým mají býti přídavky vypláceny na místo zaměstnanci, je-li zřejmo, že vyplácením přídavku zaměstnanci by se nedosáhlo účelu, kterému přídavek slouží, nebo že by byly poškozeny zájmy nezaopatřených dětí. Soud rozhodne usnesením po provedeném nesporném řízení podle předpisů o ustanovení opatrovníka. Vyhoví-li soud návrhu, jest ten, komu se přídavek vyplácí, povinen vynaložiti jej toliko ve prospěch nezaopatřených dětí. Přídavky jemu vyplacené jsou majetkem zaměstnance jemu svěřeným.
(2)
Postoupení, zastavení nebo zabavení nároků podle tohoto zákona je jen potud přípustné a právně účinné, stane-li se ve prospěch osoby, která pečuje o nezaopatřené děti zaměstnance.
(3)
Pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci přídavek na dítě (výchovné, vychovávací přídavek a pod.), jest oprávněn až do výše uvedené v § 3, odst. 1 započítati si na toto plnění rodinný přídavek podle tohoto zákona.
9.
§ 8 se mění takto:
a)
Dosavadní ustanovení se stává odstavcem 1, při čemž se v první větě slova „uvedených v předchozích ustanoveních“ nahrazují slovy „uložených tímto zákonem (§ 9, odst. 3)“.
b)
Připojuje se nový odstavec 2 tohoto znění:
(2)
Přeplatky podle odstavce 1 mohou býti sraženy při příští výplatě rodinných přídavků témuž příjemci.
10.
§ 9 zní:
§ 9.
(1)
Návrh na přiznání rodinného přídavku jest podati u příslušného nositele nemocenského pojištění. Podrobnosti o podávání návrhu určí ministr sociální péče vyhláškou v Úředním listě.
(2)
Oprávněný je povinen prokázati předpoklady nároku na rodinný přídavek.
(3)
Oprávněný je povinen oznámiti nositeli pojištění, který mu přídavek vyplácí, do 15 dnů změnu bydliště, jakož i změny v poměrech rozhodných pro přiznání přídavku nebo pro jeho vyplácení.
11.
Dosavadní § 9 se stává § 9 a). V odstavci 1 tohoto paragrafu se připojuje druhá věta tohoto znění:
„Toho není třeba, jestliže rodinný přídavek přiznává.“
12.
§ 12 zní:
§ 12.
(1)
Nositelem práv a závazků podle tohoto zákona je Fond rodinných přídavků, který se zřizuje při ministerstvu sociální péče.
(2)
Orgánem Fondu je představenstvo, jehož členy jmenuje a odvolává ministr sociální péče, pokud jde o členy ze Slovenska, na návrh pověřence sociální péče.
(3)
Představenstvo se skládá z předsedy, 2 místopředsedů a dalších 9 členů. Předsedou je zástupce ministerstva sociální péče, prvním místopředsedou je zástupce pověřenectva sociální péče a druhým zástupce zaměstnanců, jmenovaný na návrh jednotné odborové organisace. Z dalších 9 členů představenstva je jeden zástupce ministerstva financí, jeden zástupce ministerstva zdravotnictví, dva zástupci nositelů sociálního pojištění - z posledních 2 jeden je ze Slovenska - a 5 zástupců zaměstnanců. Zástupci nositelů pojištění a zástupci zaměstnanců jsou jmenováni na návrh jednotné odborové organisace. Za každého z těchto členů se jmenuje náhradník.
(4)
Podrobnosti o správě, hospodaření a účtování Fondu určí stanovy, které vydá představenstvo. Stanovy schvaluje ministr sociální péče.
(5)
Nositelé nemocenského pojištění vyplácejí rodinné přídavky na účet Fondu.
(6)
Nositelé nemocenského pojištění odvádějí způsobem, který blíže určí představenstvo Fondu, přebytky příspěvků Fondu.
13.
§ 13 zní:
§ 13.
(1)
Úřady, orgány veřejné správy, soudy a veřejnoprávní korporace jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.
(2)
Majetek, právní jednání a listiny Fondu jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.
(3)
Podání a listiny týkající se rodinných přídavků jsou osvobozeny od dávek a poplatků.
14.
§ 14 zní:
§ 14.
Za náklady, které vzniknou nositelům pojištění při provádění tohoto zákona, poskytne Fond přiměřenou náhradu. Její výši stanoví ministr sociální péče po slyšení představenstva Fondu a nositelů pojištění.
15.
Ustanovení § 15, odst. 2 se zrušuje a dosavadní ustanovení § 15, odst. 1 se stává jediným ustanovením tohoto paragrafu.
16.
§ 18 zní:
§ 18.
(1)
Mimo úkoly v tomto zákoně stanovené může Fond rodinných přídavků použíti části přebytků svého hospodaření k podporování zdravé populace ve všech vrstvách obyvatelstva, zejména
a)
poskytováním jednorázových podpor budoucím matkám,
b)
zřizováním a podporováním zařízení pro děti,
c)
poskytováním individuálních podpor v případech zvlášť sociálně a populačně odůvodněných,
d)
podporováním vědeckého bádání v otázkách populačních a péče o děti.
Podrobnosti určí směrnice, které vydá představenstvo Fondu. Směrnice schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem zdravotnictví.
(2)
Výši částky věnované z přebytků hospodaření Fondu k účelům uvedeným v odstavci 1 určí každoročně představenstvo Fondu. Usnesení představenstva schvaluje ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.
Čl. II.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947 s výjimkou ustanovení § 13, odst. 2 zákona č. 154/1945 Sb. ve znění tohoto zákona, které nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1945.
(2)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na rodinné přídavky za dobu do 31. prosince 1946.
(3)
Tento zákon provede ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Nejedlý v. r. |
Ústavní zákon č. 72/1947 Sb. | Ústavní zákon č. 72/1947 Sb.
Ústavní zákon, kterým se mění předpisy o obnovení právního pořádku
Vyhlášeno 17. 5. 1947, datum účinnosti 4. 5. 1947, částka 37/1947
* Čl. I. - Lhůta, stanovená v čl. 6, odst. 5 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku, se prodlužuje do 17. června 1949.
* Čl. II.
Aktuální znění od 4. 5. 1947
72.
Ústavní zákon
ze dne 7. května 1947,
kterým se mění předpisy o obnovení právního pořádku.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Čl. I.
Lhůta, stanovená v čl. 6, odst. 5 ústavního dekretu o obnovení právního pořádku, se prodlužuje do 17. června 1949.
Čl. II.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 4. května 1947; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 90/1947 Sb. | Zákon č. 90/1947 Sb.
Zákon o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek
Vyhlášeno 10. 6. 1947, datum účinnosti 10. 6. 1947, částka 43/1947
* ČÁST PRVÁ. - Úvodní ustanovení. (§ 1. — § 2.)
* ČÁST DRUHÁ. - Provádění knihovního pořádku. (§ 3. — § 21.)
* ČÁST TŘETÍ. - Zřízení předběžných vložek pro přidělený majetek. (§ 22. — § 22.)
* ČÁST ČTVRTÁ. - Úprava některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek. (§ 23. — § 29.)
* ČÁST PÁTÁ. - Různá ustanovení. (§ 30. — § 35.)
* ČÁST ŠESTÁ. - Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 36. — § 38.)
Aktuální znění od 10. 6. 1947
90.
Zákon
ze dne 8. května 1947
o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ.
Úvodní ustanovení.
Rozsah zákona.
§ 1.
(1)
Tento zákon se vztahuje na provedení knihovního pořádku stran majetku konfiskovaného podle
1.
dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa,
2.
nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a
3.
dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(2)
Majetkem konfiskovaným se rozumí v tomto zákoně i majetek, na který se vztahuje nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR podle svého § 25.
(3)
Pokud není ustanoveno něco jiného, platí ustanovení tohoto zákona o konfiskovaném majetku také o zemědělském majetku, který drobný zemědělec odevzdal podle § 2, odst. 1, písm. b) dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, na Slovensku podle § 7, odst. 2 nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, jakož i o jiném nemovitém majetku, který dosavadní vlastník poskytl pro účely vnitřního osídlení nebo pozemkových úprav souvisících s osídlením.
§ 2.
(1)
Přiděleným majetkem se v tomto zákoně rozumí zemědělský majetek přidělený podle dekretu č. 12/1945 Sb. nebo podle dekretu č. 28/1945 Sb. anebo podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR, dále nemovitý majetek přidělený podle dekretu č. 108/1945 Sb. nebo podle zákona ze dne 14. února 1947, č. 31 Sb., o některých zásadách při rozdělování nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(2)
Pokud není ustanoveno něco jiného, platí ustanovení tohoto zákona o přiděleném majetku také o nemovitém majetku konfiskovaném, který si ponechá nebo převezme stát, anebo který jinak než přídělem (odstavec 1) přejde na nového nabyvatele.
ČÁST DRUHÁ.
Provádění knihovního pořádku.
Příslušnost.
§ 3.
(1)
Navrhovati provedení knihovního pořádku přísluší:
1.
u zemědělského majetku konfiskovaného podle dekretu č. 12/1945 Sb. Národnímu pozemkovému fondu při ministerstvu zemědělství v Praze;
2.
u zemědělského majetku konfiskovaného podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR, pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy;
3.
u majetku uvedeného v § 18 dekretu č. 108/1945 Sb. ministerstvu zdravotnictví;
4.
u ostatního konfiskovaného majetku osidlovacím úřadům a Fondům národní obnovy v Praze a v Bratislavě, každému v jeho obvodu.
(2)
Pokud se dále ustanovuje o fondu, rozumějí se tím, není-li stanoveno něco jiného, orgány příslušné podle odstavce 1.
§ 4.
(1)
V jednoduchých případech, zejména nemění-li se držebnostní hranice, může býti ponecháno nabyvateli přiděleného majetku, aby si o provedení knihovního pořádku zažádal sám.
(2)
Podobně přenechá se obstarání knihovního pořádku
1.
ředitelstvím státních drah, jde-li o majetek, který má býti zapsán do vložky železniční knihy;
2.
národním podnikům, jde-li o majetek, který jim připadne. Národní podniky mohou pak užíti ustanovení § 17 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo § 14 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského.
Vyznačení konfiskovaného majetku.
§ 5.
(1)
Propadlo-li konfiskaci podle ustanovení uvedených v § 1, odst. 1 a 2 celé knihovní těleso (všechna knihovní tělesa zapsaná v téže vložce) nebo spoluvlastnický podíl na knihovním tělese (§ 32), vyznačí soud na návrh fondu v příslušné vložce, podle kterého předpisu (§ 1, odst. 1) nastala konfiskace. Navrhovatel ani jiní účastníci se o tom nezpravují.
(2)
Parcely zapsané ve vložce, v které byla podle odstavce 1 vyznačena konfiskace knihovního tělesa, mohou býti zapsány do jiné vložky, aniž se odpíší z vložky dosavadní.
(3)
Jakmile budou parcely ve vložce dosud zapsané všechny zapsány do vložek jiných, vložka se zruší, jsou-li na listu břemen všechny závady už vymazány; jinak se uzavře jen list statkové podstaty a list vlastnictví.
(4)
Fond může kdykoliv navrhnouti, aby vyznačení podle odstavce 1 bylo zase odstraněno.
(5)
Nesprávné vyznačení konfiskace není na újmu osobám oprávněným podle knihovních zápisů.
§ 6.
(1)
Ustanovení § 5 platí přiměřeně o vložkách týkajících se nemovitostí, které byly všechny odevzdány pro účely uvedené v § 1, odst. 3.
(2)
Knihovní stav před vyznačením podle odstavce 1 je rozhodný pro vypořádání závazků váznoucích na nemovitostech zapsaných v příslušné vložce podle § 30.
§ 7.
Zápis konfiskovaného majetku do jiných vložek.
(1)
Parcely majetku konfiskovaného podle ustanovení uvedených v § 1, odst. 1 a 2 zapisují se do jiných vložek bez závad, které na nich dosud váznou, ačli fond nenavrhne jinak.
(2)
Parcely majetku odevzdaného pro účely uvedené v § 1, odst. 3 mohou býti zapsány do jiných vložek bez závad, bylo-li zahájeno řízení k vypořádání závazků váznoucích na tomto majetku podle § 30, anebo za podmínek dotčených v § 31.
§ 8.
Tvoření knihovních těles a zřizování nových vložek.
(1)
Nejsou-li proti tomu zvláštní důvody, utvoří se z majetku přiděleného v katastrálním území téže osobě jediné knihovní těleso a zřídí se pro ně nová vložka.
(2)
Železniční pozemky se zapíší vždy do dosavadní vložky železniční knihy.
§ 9.
Zápis přídělů do dosavadních vložek.
Zapisuje-li se vlastnické právo k přidělenému majetku v dosavadní vložce, v které váznou závady, jež přídělce nepřejímá, vyznačí se, že tyto závady nepostihují přidělený majetek.
§ 10.
Knihovní žádosti.
O provedení knihovního pořádku ve vložkách téhož katastrálního území lze žádati jedinou žádostí, i když nejsou podmínky pro hromadění knihovních žádostí.
§ 11.
Vkladné listiny.
(1)
Vkladnými listinami jsou vedle rozhodnutí o přídělu (přídělových listin), vydaných fondem nebo i, pokud jde o majetek konfiskovaný podle dekretu č. 108/1945 Sb., jiným příslušným úřadem, také jiná rozhodnutí nebo prohlášení fondu anebo jiného příslušného úřadu o přechodu konfiskovaného majetku na jiného nabyvatele.
(2)
Co se týká majetku uvedeného v § 1, odst. 3, je vkladnou listinou také protokol sepsaný u fondu a podepsaný vlastníkem nebo jeho řádně zmocněným zástupcem.
(3)
Ustanovení § 16 dekretu č. 108/1945 Sb. zůstává tímto zákonem nedotčeno.
Zeměměřické podklady pro provedení knihovního pořádku.
§ 12.
(1)
Při provádění knihovního pořádku u konfiskovaného majetku zemědělského mohou býti parcely prozatímně děleny a jejich hranice měněny (opraveny) na podkladě polohopisných nástinů, vyhotovených podle grafických přídělových plánů a schválených ministerstvem zemědělství, na Slovensku skrze pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy. Použivatelnost této výhody končí dnem, který určí všeobecně nebo pro jednotlivé soudní okresy ministr spravedlnosti v dohodě s ministry vnitra, financí a zemědělství, na Slovensku po vyjádření příslušných pověřenců, vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení.
(2)
Polohopisné nástiny se vyhotoví zpravidla pro celá katastrální území na otiscích nebo snímcích katastrální mapy nebo její zmenšeniny v měřítku 1:5.000, pokud lze v nich změny zřetelně vyznačiti. V katastrálních územích, v nichž je předmětů měření málo a na různých místech spolu nesouvisících, mohou býti polohopisné nástiny vyhotoveny jen pro tyto změny.
(3)
Prozatímní očíslování změněných nebo nově vzniklých parcel nebo nové očíslování parcel, navržené tím, kdo polohopisný nástin vyhotovil, přezkouší katastrální měřický úřad a opatří nástin stvrzovací doložkou (§ 80 katastrálního zákona).
(4)
K žádosti za provedení knihovního pořádku předloží fond dvojmo srovnávací sestavení, v němž se uvedou potřebné údaje o konfiskovaném a přiděleném majetku podle dosavadního a nového stavu, a jde-li při tom o rozdělení parcel nebo změnu (opravu) dosavadních hranic, též polohopisný nástin dvojmo, a to pro soud a pro katastrální měřický úřad.
(5)
Na Slovensku v katastrálních územích, které dosud nemají nové pozemkové knihy, mají polohopisné nástiny a srovnávací sestavení vykazovat kromě stavu pozemkového katastru i stav podle staré pozemkové knihy.
(6)
Podrobnosti pro vyhotovení srovnávacího sestavení a polohopisného nástinu stanoví ministerstvo spravedlnosti výnosem, vydaným v dohodě s ministerstvy financí a zemědělství.
§ 13.
(1)
Polohopisné nástiny a srovnávací sestavení (§ 12, odst. 4 a 5) se projednávají jako geometrické (polohopisné) plány s tím rozdílem, že znázornění hranic a výměra změněných nebo nově vzniklých parcel ve veřejných knihách a v pozemkovém katastru jsou prozatímní.
(2)
V katastrální mapě a v mapě veřejných knih se změny vyznačí tužkou, v příruční katastrální mapě pak předepsaným způsobem.
(3)
V nových knihovních vložkách se při zápisu změny na listu statkové podstaty (v zemích České a Moravskoslezské v prvním oddělení tohoto listu) vyznačí tato prozatímnost tím, že se příslušné parcelní číslo uvede v závorkách. Tato poznámka se vymaže na návrh katastrálního měřického úřadu po zápisu změny v operátech pozemkového katastru (§ 14).
(4)
V písemném operátu pozemkového katastru se tyto změny pro značný jejich rozsah zaznamenávají místo „Záznamem změn“ (§ 87 katastrálního zákona) způsobem obdobným jako zápis změn, s tím rozdílem, že se u parcel dělených nebo ve svých hranicích změněných (opravených) vyznačí tato prozatímnost v příslušných pozemnostních arších a v parcelním protokole u každé takové parcely v poznámkovém sloupci značkou „proz.“ (razítkem červené barvy). Tato poznámka se vymaže po zápisu změny v operátech pozemkového katastru (§ 14).
§ 14.
(1)
V katastrálních územích, v nichž byly přidělené majetky utvořeny zpravidla slučováním pozemků v rámci původních nezměněných držebnostních hranic, vyšetří řádně změny, po případě zaměří dělené nebo v svých hranicích změněné (opravené) parcely (§ 13, odst. 4) místně příslušný katastrální měřický úřad v rámci rozvrhů polních prací pro vedení pozemkového katastru a zařídí provedení změn v pozemkovém katastru zápisem; nato oznámí knihovnímu soudu změny a označení změněných nebo nově vzniklých parcel definitivními čísly (na Slovensku i výměry parcel). Měřické výdaje za zaměření změn držebnostních hranic vzniklých přídělem hradí fond.
(2)
Pro řádné zaknihování změn v katastrálních územích, v nichž při tvoření přidělených majetků bylo slučování pozemků spojováno s úpravou držebnostních hranic a dělením pozemků v rámci dosavadních držebnostních hranic, předloží fond v době stanovené ministrem spravedlnosti, na Slovensku po vyjádření pověřence spravedlnosti, knihovnímu soudu řádné geometrické (polohopisné) plány vyhotovené v mezích vlastního oprávnění nebo na jeho náklad úředně oprávněnými civilními geometry a vyhovující ustanovením katastrálního zákona a předpisům podle něho vydaným. Soud dohlíží z úřední povinnosti, aby stanovená doba byla dodržena. Nedodrží-li fond stanovenou lhůtu, může katastrální měřický úřad na dožádání soudu provésti zaměření nastalých změn za úhradu hotových výdajů spojených s prováděním polních měřických prací včetně výpočtů souřadnic bodů, potřebných pro zobrazovací práce.
(3)
V obvodech, v nichž při tvoření přidělených majetků byla provedena úprava pozemků podle zásad scelovacích, provede po ukončení těchto prací katastrální měřický úřad, do jehož obvodu působnosti příslušné katastrální území náleží, obnovení (na Slovensku také založení a reambulaci) pozemkového katastru; k úhradě peněžního nákladu přispěje fond přiměřenou částkou. Knihovní pořádek v těchto katastrálních územích se provede po vyhotovení katastrálního operátu a vyhlášení jeho platnosti (§ 29, odst. 3 katastrálního zákona).
(4)
Na Slovensku vykoná šetření, po případě zaměření změn podle odstavce 2 místně příslušný katastrální měřický úřad vlastními zaměstnanci nebo zadá provedení měřických prací civilním inženýrům zeměměřickým. Pořadí prací určí knihovní soud po dohodě s katastrálním měřickým úřadem. Pro úhradu výdajů finanční správě fondem platí ustanovení odstavců 1 až 3 obdobně.
(5)
Podrobnosti stanoví ministerstvo financí výnosem, vydaným v dohodě s ministerstvy spravedlnosti a zemědělství.
§ 15.
Ustanovení §§ 12 až 14 platí přiměřeně, jde-li o provedení knihovního pořádku na konfiskovaném majetku nezemědělském.
Úlevy v řízení u knihovního soudu.
§ 16.
(1)
Má-li knihovní žádost vady, pro které jí nelze vyhověti, vrátí ji soud - mimo případy § 4 - k opravě nebo k doplnění. Usnesení o tom se v knize nepoznamená.
(2)
Usnesení, kterým se návrhu vyhovuje, lze sepsati a vyhotoviti v zkrácené formě.
(3)
O vyřízení žádosti, která se nedotýká majetku uvedeného v § 1, odst. 3, zpraví se jen navrhovatel, nový vlastník, katastrální měřický úřad a berní úřad, v případech § 4 také fond. Zpravení ostatních účastníků může být nahrazeno vyvěšením usnesení na soudní desce po dobu třiceti dnů; dnem doručení těmto účastníkům je po zákonu poslední den této doby.
§ 17.
Týká-li se knihovní žádost nemovitostí dosud zapsaných v zemských deskách, lze jí vyhověti, jen potvrdí-li příslušný krajský soud, že s hlediska zemských desk nejsou proti tomu námitky. Není-li žádost takovým potvrzením opatřena, zašle ji soud knihovní, nemá-li jiné vady (§ 16, odst. 1), soudu desk zemských a ten, má-li námitky, vrátí ji navrhovateli a vyrozumí soud knihovní.
§ 18.
Převádějí-li se do nových vložek zápisy provedené v dosavadních vložkách v jiném než českém nebo slovenském jazyku, přepíší se jen česky nebo slovensky.
§ 19.
(1)
Musí-li se při provádění knihovního pořádku založit nové vložky pro převážnou část nemovitostí katastrálního území, mohou býti vložky, které zůstanou nedotčeny, přepsány do nových svazků pozemkové knihy. Ustanovení § 18 platí i tu.
(2)
Je-li toho třeba pro přehlednost a snazší použitelnost pozemkové knihy, mohou býti dosavadní vložky, které zůstanou prováděním knihovního pořádku nedotčeny, jakož i nové vložky přečíslovány.
Úlevy pro doplnění pozemkové knihy v zemích České a Moravskoslezské.
§ 20.
Má-li se při provádění knihovního pořádku pozemková kniha doplnit zápisem nemovitosti, která jako veřejný statek dosud nebyla zapsána v žádné pozemkové knize, platí pro řízení tyto úlevy:
1.
Šetření o držebnostních a jinakých poměrech se nekoná.
2.
Návrh nové knihovní vložky nebo jinakých knihovních zápisů vyloží se u soudu s výzvou, aby námitky proti správnosti a úplnosti připravených zápisů byly ohlášeny v stanovené lhůtě u soudu; lhůta tato nesmí být kratší než čtrnáct dní. Výzva se vyhlásí také v obci, v které leží nemovitost, a podle uvážení soudu také v obcích sousedních.
3.
Byly-li podány námitky zřejmě bezdůvodné, odmítne je soud. Proti tomu není opravný prostředek, ale právo, o které se námitky opíraly, lze uplatnit žalobou do tří měsíců od účinnosti knihovních zápisů (č. 4). K projednání jiných námitek se určí rok, a nepodaří-li se odklidit námitky dohodou, rozhodne soud, která ze stran má nastoupit pořad práva a v jaké lhůtě.
4.
Zemský soud může den, od kterého mají mít připravené zápisy účinky zápisů knihovních, určiti také tehdy, když ještě nebyly všechny námitky pravomocně vyřízeny.
5.
Upravovací řízení se nekoná. S námitkami pravomocně nevyřízenými se však nakládá jako s odpory v tomto řízení opověděnými (§§ 15 a násl. zákona ze dne 25. července 1871, č. 96 ř. z., o řízení, které se má zahájiti pro upravení pozemkových nebo horních knih, jestliže se zakládají, doplňují, obnovují nebo mění).
§ 21.
(1)
Nemovitosti veřejného statku, hraničící jen na majetek konfiskovaný, lze připsati do vložky pozemkové nebo železniční knihy bez předchozího řízení k doplnění pozemkové knihy, potvrdí-li dosavadní vlastník veřejného statku se schválením nadřízeného úřadu nebo orgánu, a nelze-li zjistit, v čím vlastnictví veřejný statek byl, místní národní výbor se schválením okresního národního výboru, že proti zápisu veřejného statku do pozemkové knihy nejsou námitky. Toto potvrzení (schválení) může býti vyznačeno přímo na polohopisném nástinu (§ 12).
(2)
Osobám, které by v řízení k doplnění pozemkové knihy byly bývaly mohly s úspěchem proti navrhovaným zápisům podati námitky, zůstává nárok na přiměřenou náhradu škody vůči subjektu, jehož orgán vydal potvrzení podle odstavce 1. Nárok je uplatniti nejpozději do roka po provedení knihovního pořádku. O náhradě rozhodne okresní soud, příslušný podle polohy nemovitosti, v nesporném řízení.
ČÁST TŘETÍ.
Zřízení předběžných vložek pro přidělený majetek.
§ 22.
(1)
Je-li v katastrálním území převážná část nemovitostí přidělena většímu počtu přídělců, pro které se musí zřizovat nové vložky, a je-li obava, že měřické práce (§ 12) potřebné pro provedení knihovního pořádku nebudou provedeny v dohledné době, může fond na základě přídělové listiny, vytýkající stručně předmět přídělu, žádati, aby bylo vloženo vlastnické právo k přidělenému majetku ve vložce, která se za tím účelem předběžně zřídí.
(2)
Jinak se v předběžné vložce zapíše na list statkové podstaty jen označení přídělu v nadpisu listu A (v zemích České a Moravskoslezské v nadpisu jeho prvního oddělení), a to zpravidla popisným číslem přidělené usedlosti, obytného stavení nebo podobně, na listu břemen (C) jen obmezení vlastnického práva, plynoucí ze zákona (§§ 23, 24).
(3)
Ostatní zápisy se provedou, až když fond navrhne, aby vložka byla na listu A a po případě i C vyplněna podle konečného rozhodnutí o přiděleném majetku. Provedením zápisů na listu A je zřízení vložky dovršeno a vložka pozbývá své předběžné povahy.
ČÁST ČTVRTÁ.
Úprava některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.
Obmezení vlastnického práva k přidělenému majetku.
§ 23.
(1)
Přidělený majetek, pokud není ve vlastnictví státu, zemí, okresů, obcí nebo národních podniků, nebo pokud nebyl poskytnut za majetek přenechaný pro pozemkové úpravy souvisící s osídlením nebo pro jiné veřejné účely, lze zciziti mezi živými, reálně děliti, zatížiti, propachtovati nebo pronajmouti jen se souhlasem fondu; právní jednání, ke kterým nebyl dán potřebný souhlas, jsou neplatná. Toto obmezení postihuje i právní nástupce nabyvatele přiděleného majetku.
(2)
Obmezení podle odstavce 1 neplatí:
1.
jde-li o převod vlastnického práva mezi manžely anebo s rodičů na děti a jejich manžely a nabývá-li vlastnického práva jedna osoba anebo nerozvedení manželé;
2.
jde-li o zřízení výměnku manželem pro druhého manžela anebo dítětem a jeho manželem pro rodiče;
3.
jde-li o pronájem, ledaže se pronajímá celá přidělená budova.
(3)
Zcizí-li se přidělený majetek podle odstavce 1 do deseti let ode dne, kdy bylo do veřejné knihy pro nabyvatele vloženo vlastnické právo, je zcizitel povinen odvésti fondu pro účely, kterým má sloužit výtěžek konfiskace, rozdíl mezi cenou zcizovací a nabývací, snížený o částku, na kterou fond ocení dosud trvající zlepšení majetku.
(4)
Vláda může nařízením stanoviti další výjimky z obmezení podle odstavce 1 a může i mimo případy upravené přídělovými nařízeními podle § 6, odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb. určiti dobu, po které obmezení vlastnického práva k přidělenému majetku pomíjejí.
(5)
Ustanovení předchozích odstavců nastupují na místo ustanovení § 8 dekretu č. 12/1945 Sb., § 5, odst. 2, věty 3 a 4 dekretu č. 28/1945 Sb., § 22 nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR a § 13 dekretu č. 108/1945 Sb.
§ 24.
(1)
Nabyvatel přiděleného majetku je povinen podle rozhodnutí fondu přenechati majetek státu, zemi, okresu nebo obci pro veřejné účely, pro které by mohl být majetek vyvlastněn, a to za náhradu stanovenou na základě přídělové (přejímací) ceny se zřetelem na stav majetku v době přenechání; stejně se určí náhrada za přidělený majetek, dojde-li jinak k jeho vyvlastnění.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce nelze užít, uplynula-li ode dne, kdy bylo pro nabyvatele vloženo do veřejné knihy vlastnické právo, doba delší než pět let.
§ 25.
V rozhodnutích o přechodu přiděleného majetku na nového nabyvatele (§ 11, odst. 1 a 2) mohou být uloženy nabyvateli další podmínky, kterých je zapotřebí, aby bylo zajištěno, že přiděleného majetku bude užíváno k účelu, ke kterému byl přidělen.
§ 26.
Obmezení podle §§ 23 až 25 vloží se do pozemkové knihy zároveň s vkladem vlastnického práva k přidělenému majetku nebo dodatečně podle konečného rozhodnutí o přechodu majetku na nového nabyvatele (§ 11, odst. 1 a 2).
§ 27.
Vklad zástavních práv k přidělenému majetku.
Vkládají-li se s vlastnickým právem pro nabyvatele zároveň zástavní práva pro několik pohledávek, k jichž zřízení fond dal souhlas a jejichž pořad zároveň určil, řídí se pořad zápisů tímto určením a výměna pořadu se zapíše podle rozhodnutí fondu a návrhu o tom učiněného; přivolení ustupujícího věřitele a vlastníka nemovitosti se v tom případě nevyžaduje pro knihovní zápis.
§ 28.
Ručení přiděleného majetku.
(1)
Nedoplatky úhrady (přídělové nebo přejímací ceny) zatěžují i bez knihovního zápisu nemovitosti přiděleného majetku zákonným zástavním právem v pořadu za zákonným zástavním právem příslušejícím nedoplatkům na dani výdělkové (všeobecné nebo zvláštní), pozemkové nebo domovní, ale přede všemi jinými zákonnými zástavními právy, která mají jinak stejný pořad jako nedoplatky těchto daní. Stejné přednostní právo přísluší až do 20 % celkové úhrady (přídělové nebo přejímací ceny) vedlejším příslušnostem, zejména úrokům a úrokům z prodlení, i když jsou starší než tři roky, útratám spojeným s vymáháním, jakož i platům učiněným za nabyvatele přiděleného majetku.
(2)
Fond může uložiti platebními příkazy povinným osobám zaplacení úhrady (přídělové nebo přejímací ceny) a ostatních platů uvedených v odstavci 1, jakož i platů podle § 23, odst. 3, a to do 30 dnů ode dne doručení platebního příkazu. Byl-li v této lhůtě fondu podán písemný rozklad do platebního příkazu, nemohou býti předepsané částky vymáhány. Nebyl-li podán ve stanovené lhůtě rozklad anebo byl-li zamítnut, jsou platební příkazy, opatřené doložkou vykonatelnosti, exekučními tituly pro soudní nebo správní exekuci.
§ 29.
Dražební řízení o přiděleném majetku.
(1)
Dokud nepominulo obmezení vlastnického práva zákazem zcizení a zatížení (§ 23), může dražební řízení o přiděleném majetku býti zahájeno jen se souhlasem fondu; souhlas se vykáže v návrhu na zahájení dražebního řízení. Veškerá usnesení, vydaná za řízení, je doručiti fondu, i když není sám vymáhajícím věřitelem.
(2)
Nebylo-li při dražbě učiněno někým jiným ani nejmenší podání, může fond při dražebním roku anebo, nezúčastní-li se ho svým zástupcem, do 14 dnů po tom, kdy byl zpraven o výsledku dražby, písemným prohlášením u exekučního soudu převzíti nemovitost danou do dražby za nejmenší podání. V takovém případě udělí soud příklep státu, jinak zruší dražební řízení.
(3)
Bylo-li učiněno při dražbě nemovitosti ztížené ještě zákazem zcizení a zatížení nejvyšší podání někým jiným, může fond prohlášením učiněným při roku anebo, nezúčastní-li se roku, písemným prohlášením učiněným u exekučního soudu do 14 dnů po tom, kdy byl zpraven o výsledku dražby, převzíti nemovitost za totéž nejvyšší podání. Nezúčastní-li se fond dražebního roku, odročí soud rozhodnutí o příklepu, až uplyne určená čtrnáctidenní lhůta. Učiní-li fond při roku anebo, nezúčastní-li se ho, ve lhůtě prohlášení, že přejímá nemovitost za nejvyšší podání některým dražitelem učiněné, udělí soud příklep státu, jinak nejvyššímu podateli.
(4)
V dražební vyhlášce je upozorniti na právo fondu převzíti draženou nemovitost za nejmenší podání, nebylo-li jiným učiněno, nebo za nejvyšší podání učiněné jiným dražitelem.
(5)
O nakládání s nemovitostí převzatou za nejmenší nebo nejvyšší podání platí přiměřeně ustanovení o přidělování majetku.
ČÁST PÁTÁ.
Různá ustanovení.
Odklizení závad váznoucích na majetku převzatém pro účely vnitřního osídlení.
§ 30.
(1)
Převezme-li fond pro účely uvedené v § 1, odst. 3 celé knihovní těleso (všecka knihovní tělesa v téže vložce zapsaná), stanoví okresní soud, v jehož obvodu je tento majetek nebo převážná jeho část, na návrh fondu obecnou cenu tohoto majetku v rámci platných cenových předpisů podle odhadního řádu, vydaného vládním nařízením ze dne 23. června 1933, č. 100 Sb., a rozvrhne její sumu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu (zákona).
(2)
Částky připadající podle rozvrhového usnesení jednotlivým oprávněným osobám vyplatí jim fond, nedojde-li k jiné dohodě, v hotovosti do 3 měsíců ode dne doručení rozvrhového usnesení.
§ 31.
(1)
Převezme-li fond pro účely uvedené v § 1, odst. 3 jen některé nemovitosti nebo jejich části, není k odepsání těchto nemovitostí (částí) z dosavadní vložky bez závad potřebí souhlasu osob, pro které jsou ve vložce zapsána knihovní práva, navrhne-li fond, aby závady váznoucí v dosavadní vložce byly jako společné převedeny do vložky, do které bude zapsán přidělený majetek, a potvrdí-li, že přidělený majetek má alespoň stejnou hodnotu jako nemovitosti (části) odepsané.
(2)
Jinak platí o odepsání bez závad v těchto případech obecné předpisy.
(3)
Ustanovení odstavce 1 lze užít přiměřeně k odklizení závad, váznoucích na knihovním tělese, které bylo celé převzato pro účely uvedené v § 1, odst. 3, neužije-li fond způsobu upraveného v § 30; závady váznoucí v dosavadní vložce se v tomto případě převedou do vložky, do které bude zapsán majetek přidělený.
§ 32.
Reální dělení majetku postiženého konfiskací jen zčásti.
(1)
Týká-li se konfiskace jen spoluvlastnického podílu a nedojde-li k dohodě o rozdělení nemovitosti, rozdělí ji na návrh fondu nebo kteréhokoliv ze spoluvlastníků v nesporném řízení okresní soud, v jehož obvodu je nemovitost nebo její převážná část.
(2)
Není-li možno nemovitost rozdělit vůbec nebo je-li to možno jen se značným znehodnocením, může fond, nelze-li konfiskovaný spoluvlastnický podíl přiděliti vlastníkům podílů nekonfiskovaných, navrhnouti, aby mu soud za náhradu rovnající se obecné ceně ostatních spoluvlastnických podílů přiřkl nemovitost celou. Nedají-li se z nemovitosti utvořiti dílce přesně odpovídající podílům spoluvlastníků, může soud utvořiti dílce odpovídající podílům spoluvlastníků toliko přibližně a rozdíly v hodnotě vyrovnati penězi, ale to jen tehdy, když peníz, který jednotlivý spoluvlastník má dostat, nepřevýší deset ze sta hodnoty jeho dílce.
(3)
Převezme-li fond celé knihovní těleso, platí o vypořádání závazků na něm váznoucích přiměřeně ustanovení § 30.
(4)
Při reálném dělení sníží soud závazky váznoucí dosud na celé nemovitosti se zřetelem na poměr hodnoty dílce připadajícího fondu k hodnotě celé nemovitosti a převede je, nedojde-li k jiné dohodě, na dílce utvořené pro ostatní spoluvlastníky jako společné závady. Při této úpravě může nároky, které by se nedaly dobře dělit (výměnky atp.), přeměnit na pohledávky peněžité.
(5)
Fond může v těchto případech navrhnouti provedení knihovního pořádku i stran dílců připadajících ostatním spoluvlastníkům.
(6)
Proti rozhodnutí soudu druhé stolice není opravný prostředek.
§ 33.
Změna hranic obcí a katastrálních území.
(1)
Obsahuje-li polohopisný nástin (§ 12) též návrh na změnu hranic obcí nebo na změnu hranic katastrálních území, provede se taková změna v pozemkové knize zároveň s ostatními změnami z úřední povinnosti. Řízení katastrálního měřického úřadu a předepsané náležitosti nahrazuje osidlovací řízení podle dekretu č. 28/1945 Sb., na Slovensku podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR. Okresní národní výbor (po slyšení dotčených místních národních výborů), katastrální měřický úřad a knihovní soud potvrdí na tomto nástinu nebo na příloze k němu souhlas s navrženou změnou hranic obcí a katastrálních území.
(2)
Zemský národní výbor povolí s konečnou platností změny hranic obcí, maje na zřeteli zabezpečení způsobilosti obcí k řádnému plnění jejich zákonných úkolů, po poradě se zmocněnými zástupci finančního úřadu II. stolice a sborového soudu II. stolice.
(3)
Finanční úřad II. stolice povolí s konečnou platností změny hranic katastrálních území po poradě se zmocněnými zástupci sborového soudu II. stolice.
(4)
Úřad, který povolil změnu hranic (odstavec 2 a 3), vyznačí to na polohopisném nástinu nebo na příloze k němu dovětkem: „Změna hranic obcí a katastrálních území se povoluje“.
(5)
Na Slovensku povoluje změny hranic (odstavec 2 a 3) pověřenectvo vnitra po poradě se zástupci pověřenectev financí a spravedlnosti.
§ 34.
Podklad pro pozemkovou daň.
Katastrálních operátů doplněných nebo obnovených podle polohopisných nástinů a srovnávacího sestavení (§ 12) lze užíti jako podkladu pro předpis pozemkové daně anebo jiné daně, která pozemkovou daň nahradí.
§ 35.
Finanční výhody.
Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení dekretů č. 12 a 28/1945 Sb. a nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR, jakož i k provedení tohoto zákona, pokud se týkají zemědělského majetku, jsou osvobozeny od poplatků, případně daně z obohacení a dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
ČÁST ŠESTÁ.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 36.
Nedotčeno zůstává nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. září 1946, č. 104 Sb. n. SNR, o vydávání výměrů o vlastnictví půdy přidělené podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR.
§ 37.
Ministr spravedlnosti může se ve výnosu, kterým vydá podrobné předpisy k provádění knihovního pořádku podle tohoto zákona a zejména upraví vzorce, tiskopisy a vzory knihovních usnesení a zápisů, odchýlit od ustanovení návodu k provedení obecného knihovního zákona a jednacích řádů pro soudy. Pro Slovensko budou tyto podrobné předpisy vydány po vyjádření pověřence spravedlnosti.
§ 38.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.,
též za min. dr. Drtinu
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.,
též za nám. předs. vlády dr. Šrámka
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 104/1947 Sb. | Zákon č. 104/1947 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 18. prosince 1936, č. 320 Sb., o změně správní působnosti vojenských útvarů
Vyhlášeno 24. 6. 1947, datum účinnosti 24. 6. 1947, částka 48/1947
* § 1. - (1) Působnost, kterou podle zákona ze dne 18. prosince 1936, č. 320 Sb., o změně správní působnosti vojenských útvarů, vykonávala velitelství sborů, přechází na velitelství oblastí.
* § 2. - (1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 24. 6. 1947
104.
Zákon
ze dne 29. května 1947,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 18. prosince 1936, č. 320 Sb., o změně správní působnosti vojenských útvarů.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Působnost, kterou podle zákona ze dne 18. prosince 1936, č. 320 Sb., o změně správní působnosti vojenských útvarů, vykonávala velitelství sborů, přechází na velitelství oblastí.
(2)
Kde právní předpisy jednají o správní působnosti velitelství sborů, jest tím rozuměti správní působnost velitelství oblastí.
§ 2.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
(2)
Na opatření a rozhodnutí, jež byla učiněna před účinností tohoto zákona velitelstvími oblastí, se hledí, jakoby byla učiněna podle ustanovení tohoto zákona. Zákon provede ministr národní obrany.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
arm. gen. Svoboda v. r. |
Zákon č. 142/1947 Sb. | Zákon č. 142/1947 Sb.
Zákon o revisi první pozemkové reformy
Vyhlášeno 12. 8. 1947, datum účinnosti 12. 8. 1947, částka 65/1947
* § 1. - Předmět revise.
* § 2. - Provádění revise.
* § 3. - Soupis pozemkového majetku.
* § 4. - Revise rozhodnutí podle § 3, písm. a) a § 11, věty druhé záborového zákona a § 20 přídělového zákona.
* § 5. - Revise dohod o převzetí zabrané půdy.
* § 6. - Převzetí zbytkových statků.
* § 7. - Náhrady za převzatý (vyvlastněný) pozemkový majetek a zbytkové statky.
* § 8. - Příděl.
* § 9. - Zabezpečení zaměstnanců.
* § 10. - Finanční prostředky.
* § 11. - Majetkové dávky ze zabraného majetku.
* Správa fondů pozemkové reformy.
* § 12. - (1) Správa fondů první pozemkové reformy přísluší ministerstvu zemědělství, které ji na Slovensku vykonává zásadně prostřednictvím pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, při němž zřídí pro Slovensko též zvláštní účty. Podle účetní uzávěrky ke dni 31
* § 13. - Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem, na Slovensku též po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy a pověřenectva financí, provede likvidaci náhradového fondu, státního fondu kolonisa
* § 14. - Příslušnost a provádění knihovního pořádku.
* § 15. - Nakládání s majetkem podrobeným revisi.
* § 16. - Výjimky z revise.
* § 17. - Řízení.
* § 18. - Užití zákona č. 90/1947 Sb.
* § 19. - Poplatková ustanovení.
* § 20. - Závěrečné ustanovení.
Aktuální znění od 14. 4. 1948 (44/1948 Sb.)
142.
Zákon
ze dne 11. července 1947
o revisi první pozemkové reformy.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Předmět revise.
(1)
Úprava pozemkového vlastnictví, provedená podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (v dalším „zákon záborový“), a podle předpisů jej provádějících (první pozemková reforma), se podrobuje revisi, pokud jde o
a)
pozemkový majetek, který byl ze záboru vyloučen podle § 3, písm. a) nebo propuštěn podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo ponechán vlastníku podle § 20 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., kterým se vydávají po rozumu § 10 záborového zákona ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr k přidělené půdě (zákon přídělový), je-li dosud ve vlastnictví osob, u nichž byl ze záboru vyloučen nebo propuštěn (ponechán), nebo jejich dědiců,
b)
zabraný pozemkový majetek, o němž dosud nebylo rozhodnuto ani propuštěním ze záboru, ani ponecháním podle § 20 přídělového zákona, a u něhož dosud nebylo provedeno přídělové řízení (revise dohod o převzetí zabrané půdy),
c)
majetkové soubory, u nichž bylo rozhodnuto, že nebude použito ustanovení § 4 záborového zákona, nebo které byly ze záboru propuštěny,
d)
zemědělské a lesní podniky nebo jiné samostatné hospodářské jednotky, vytvořené ze zabraného majetku pozemkového jednak přídělem nebo směnou podle přídělového zákona nebo koupí půdy zabrané podle § 7 záborového zákona, jednak koupí půdy ze záboru vyloučené podle § 3, písm. a) nebo propuštěné podle § 11 záborového zákona, po případě půdy ponechané podle § 20 přídělového zákona, přesahuje-li jejich výměra 50 ha veškeré půdy (v dalším „zbytkové statky“). Pokud podle dalších ustanovení bude vlastníkům zbytkových statků ponechána půda do výměry 50 ha, mají právo, aby jim byly ponechány pozemky zemědělské nebo lesní pokud možno podle jejich volby co do druhu. Do této výměry se nezapočítává pozemkový majetek, který nebyl získán z půdy původně zabrané nebo ze záboru propuštěné (ponechané).
(2)
Směnil-li vlastník pozemkový majetek nezabraný (svobodný) za pozemkový majetek zabraný (§ 24 přídělového zákona), podléhá revisi zabraný pozemkový majetek, získaný směnou, jen u tohoto vlastníka, po případě jeho dědiců, a to jen pokud jde o výměru, která, přihlížejíc k jeho bonitě a technicko-výrobním potřebám podniku, přesahuje hodnotu majetku směnou za něj odevzdaného.
(3)
Nemovitosti propuštěné ze záboru podle § 11, věty první záborového zákona mohou býti vyvlastněny i pod meze § 2 záborového zákona, je-li místní potřeba půdy naléhavá a nestačí-li pozemky zabrané, nebo žádá-li toho obecné blaho, při čemž se však vlastníku ponechá 50 ha pozemkového majetku. O tomto nároku vlastníkově platí přiměřeně ustanovení § 11, věty první záborového zákona.
§ 2.
Provádění revise.
(1)
Revisi podléhají rozhodnutí a opatření (včetně rozhodnutí o přídělu a po případě též přídělových listin), vydaná bývalým státním pozemkovým úřadem (zákon ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb., o pozemkovém úřadě) nebo ministerstvem zemědělství [vládní nařízení ze dne 25. ledna 1935, č. 22 Sb., kterým se ruší Pozemkový úřad (Státní pozemkový úřad) a jeho působnost se přikazuje ministerstvu zemědělství], bývalým pozemkovým úřadem pro Čechy a Moravu (vládní nařízení ze dne 24. dubna 1942, č. 241 Sb., o pozemkovém úřadě pro Čechy a Moravu), na Slovensku též bývalým státním pozemkovým úřadem (zákon ze dne 22. února 1940, č. 45 Sl. z., o státním pozemkovém úřadě) – dále jen „pozemkový úřad“ –, pokud se vztahují na nemovitosti uvedené v § 1.
(2)
Provésti revisi pozemkové reformy a vydati rozhodnutí o jejím výsledku přísluší ministerstvu zemědělství, na Slovensku zásadně prostřednictvím pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy; ministerstvo zemědělství rozhoduje podle usnesení revisní komise (odstavec 3). Revisní komisi přísluší usnášeti se o návrzích ministerstva zemědělství na revisi podle ustanovení § 1, odst. 3 a §§ 4 až 6. Není-li usnesení revisní komise v souladu s předpisy tohoto zákona, nebo nedošlo-li k jejímu usnesení ve lhůtě stanovené jednacím řádem, předloží ministr zemědělství věc vládě a vydá rozhodnutí podle jejího usnesení.
(3)
Revisní komise má 6 členů a 6 náhradníků, které jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zemědělství. Jednací řád této komise vydá vláda nařízením na návrh ministra zemědělství.
§ 3.
Soupis pozemkového majetku.
(1)
Vlastníci nebo spoluvlastníci pozemkového majetku, uvedeného v § 1,jsou povinni sepsati a ohlásiti svůj majetek. Soupisové povinnosti podléhají osoby fysické bez rozdílu státního občanství a tuzemské i cizozemské osoby právnické. Jsou-li osoby soupisem povinné nezvěstné, zdržují-li se v cizině, nebo je-li jejich majetek pod národní nebo jinou úřední správou, je za ně soupisem povinen uživatel nebo národní (úřední) správce pozemkového majetku, na který se soupis vztahuje.
(2)
Soupisem se zjistí jednak stav pozemkového majetku, který jest předmětem revise podle § 1, v den, kdy bylo rozhodnuto o jeho vyloučení, propuštění, ponechání, přídělu nebo odprodeji, jednak jeho stav ke dni soupisu. Na návrh ministerstva zemědělství, na Slovensku pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, se vyznačí ve veřejných knihách, že jde o majetek, který jest předmětem revise.
(3)
Bližší předpisy o soupisu a o vyznačení revise ve veřejných knihách (odstavec 2) vydá vláda nařízením.
§ 4.
Revise rozhodnutí podle § 3, písm. a) a § 11, věty druhé záborového zákona a § 20 přídělového zákona.
(1)
Ministerstvo zemědělství zruší (§ 2, odst. 2) rozhodnutí podle ustanovení § 3, písm. a) záborového zákona, kterým byly vyloučeny zabrané objekty ze záboru, shledá-li při revisi, že u vyloučeného objektu nebyly v počáteční den účinnosti záborového zákona splněny předpoklady podle tohoto ustanovení. V opačném případě vyloučení potvrdí.
(2)
Ministerstvo zemědělství zruší (§ 2, odst. 2) rozhodnutí o propuštění půdy ze záboru podle § 11, věty druhé záborového zákona a o ponechání zabrané půdy podle § 20 přídělového zákona, pokud na ně dopadá ustanovení § 1, odst. 1, písm. a), shledá-li při revisi, že nebyly splněny zákonné podmínky pro propuštění nebo ponechání půdy. Z těchže důvodů zruší rozhodnutí o majetkových souborech uvedených v § 1, odst. 1, písm. c), pokud jejich výměra přesahuje výměru podle § 2 záborového zákona. V opačném případě propuštění nebo ponechání potvrdí.
(3)
Zrušením rozhodnutí uvedených v odstavcích 1 a 2 stávají se nemovitosti ze záboru vyloučené nebo propuštěné (ponechané) opět zabranými a předmětem rozhodování podle tohoto zákona, ačli v případech uvedených v odstavci 2 nebude vydáno nové rozhodnutí o propuštění podle § 11, věty druhé záborového zákona nebo o ponechání podle § 20 přídělového zákona. Vlastník zabraného majetku nemá právní nárok, aby mu byl ponechán pozemkový majetek chráněný podle § 20 přídělového zákona.
§ 5.
Revise dohod o převzetí zabrané půdy.
Zrušením nebo změnou rozhodnutí podle § 4, odst. 1 a 2 ruší nebo mění se zároveň příslušná ustanovení dohod, které sjednal pozemkový úřad s vlastníky zabraného majetku pozemkového o jeho převzetí [§ 26 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb., t. zv. generální dohody o provedení pozemkové reformy]. Rovněž tak se ruší nebo mění ustanovení těchto dohod, podle kterých se odkládá u části zabraného majetku provedení pozemkové reformy na budoucí, v dohodách blíže určenou dobu; tento majetek se stává předmětem řízení podle záborového zákona. Ministerstvo zemědělství může i jiná ustanovení těchto dohod rušiti nebo měniti, jsou-li v rozporu s ustanovením tohoto zákona, bez ohledu na to, zda došlo ke zrušení nebo změně rozhodnutí podle § 4, odst. 1 a 2.
§ 6.
Převzetí zbytkových statků.
(1)
Ministerstvo zemědělství převezme zbytkové statky [§ 1, odst. 1, písm. d)], jsou-li dány předpoklady dále uvedené. Převzetím přecházejí tyto nemovitosti do vlastnictví státu. Pro převzetí platí přiměřeně ustanovení náhradového zákona.
(2)
Zbytkové statky budou převzaty, zjistí-li ministerstvo zemědělství, že
a)
1\\. původní nabyvatel směnil nezabrané nemovitosti za nemovitosti nepřiměřeně hodnotnější, aniž byl oprávněným uchazečem podle § 1 přídělového zákona, po případě podle § 50a, odst. 2 náhradového zákona (§ 1, odst. 2), nebo že
2.
původní nabyvatel nabyl nemovitostí jakýmkoliv jednáním svým nebo svého zástupce nebo osob třetích, zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu nebo porušení úřední povinnosti, bez zřetele k tomu, možno-li ještě pachatele stíhati; nebyl-li pachatel ani trestně ani kárně uznán vinným, jest zjištění, zda jednání zakládá skutkovou podstatu trestného činu nebo porušení úřední povinnosti, vyhrazeno čtyřčlenné komisi jmenované vládou k návrhu ministerstva spravedlnosti ze soudců z povolání, nebo že
3.
přídělová cena neodpovídala ustanovení § 77 náhradového zákona, po případě nabývací cena, za kterou byl získán zbytkový statek ze zabraného nebo propuštěného (ponechaného) pozemkového majetku, byla nižší, než by byla bývala přídělová cena podle § 77 náhradového zákona, a že zbytkový statek je dosud ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, nebo že
4.
půda lesní nesloužila k účelům uvedeným v § 10, odst. 3 přídělového zákona a nevykazovala náležitosti tam uvedené, nebo
b)
ke dni 8. července 1946 vlastník (nabyvatel)
1.
na zbytkovém statku trvale osobně nehospodařil nebo neměl v sídle podniku své stálé bydliště nebo nebyl zemědělec (hospodaření nebylo jediným zdrojem jeho obživy), pokud nejde o případy, kdy vlastníku okolnostmi na jeho vůli nezávislými (stáří, nemoc, vdova po hospodařícím zemědělci, nezletilost a pod.) nebo z důvodu výkonu veřejné funkce bylo zabráněno na zbytkovém statku trvale osobně hospodařiti, nebo že
2.
neměl osobní náležitosti, které se vyžadují podle § 1 přídělového zákona nebo § 50a, odst. 2 náhradového zákona od uchazečů o příděl zabrané půdy, nebo že
3.
nesplnil řádně podmínky, na které jest vázán příděl půdy podle přídělového zákona, po případě podle zákona ze dne 27. května 1931, č. 93 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o právním poměru k přidělené půdě (malý přídělový zákon), ve znění předpisů jej doplňujících a měnících, nebo jiné podmínky uložené mu původními rozhodnutími o přídělu (přídělovými listinami) nebo rozhodnutími o schválení trhových smluv podle § 7 záborového zákona, po případě rozhodnutími o schválení převodu pozemkového majetku na nynější vlastníky (nabyvatele).
Osobní náležitosti, uvedené pod č. 1 až 3, u osob, které pozbyly pozemkového majetku (§ 1) pod tlakem okupace nebo v důsledku národní, rasové nebo politické persekuce (zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících), se posuzují při revisi podle doby, kdy nastala událost, která jest důvodem pro navrácení v předešlý stav. U účastníků národního boje za osvobození (§§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) povolí ministr zemědělství v případech zvláštního zřetele hodných na návrh ministra národní obrany výjimky z ustanovení předchozí věty.
(3)
Je-li místní potřeba půdy naléhavá k uspokojení uchazečů oprávněných podle § 8, odst. 1, nebo žádá-li to veřejný zájem, lze na návrh rolnické komise převzíti celý zbytkový statek nebo jeho část.
(4)
Ze zbytkových statků, které nejsou již ve vlastnictví původního nabyvatele nebo jeho dědiců, se ponechá vlastníku na jeho žádost půda ve výměře 50 ha, nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. a), č. 2 a nebyl-li nynější vlastník spoluvinen nebo účasten na některém z jednání uvedených v tomto ustanovení, nebo nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, písm. b) nebo v odstavci 3. O tomto vlastníkově nároku platí rovněž přiměřeně ustanovení § 11, věty první záborového zákona.
(5)
Při převzetí zbytkových statků do vlastnictví státu jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dosud sloužilo hospodaření na nich, povinni prodati státu za úřední cenu poměrnou část tohoto zařízení; není-li stanovena úřední cena, platí cena obecná. Bližší předpisy k provádění tohoto ustanovení stanoví ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě, která se na Slovensku uveřejní též v Úředním věstníku.
§ 7.
Náhrady za převzatý (vyvlastněný) pozemkový majetek a zbytkové statky.
(1)
Za pozemkový majetek, který se stane zrušením rozhodnutí podle § 3, písm. a) nebo § 11, věty druhé záborového zákona nebo podle § 20 přídělového zákona, po případě zrušením příslušných ustanovení dohody o převzetí zabrané půdy, opět zabraným, přísluší, pokud bude převzat na podkladě rozhodnutí o revisi (§ 2, odst. 2), náhrada (přejímací cena), která se stanoví podle ustanovení §§ 41 a následujících náhradového zákona.
(2)
Za půdu, která bude vyvlastněna podle § 1, odst. 3, se poskytuje náhrada ve výši průměrné obecné ceny za posledních 10 let před vyvlastněním nebo ve výši obecné ceny v době vyvlastnění, je-li tato nižší, vždy však se srážkou 20%.
(3)
O náhradě za převzaté zbytkové statky platí přiměřeně ustanovení § 52 přídělového zákona, při čemž náhrada nesmí převyšovati cenu podle odstavce 2.
(4)
Pro způsob placení náhrad podle odstavců 2 a 3 platí přiměřeně ustanovení o náhradových knihách a náhradových bankách podle zákona náhradového a předpisů jej doplňujících. Na žádost vlastníka se vyplatí v případech hodných zvláštního zřetele, zejména je-li toho třeba k uhájení existence, náhrada zcela nebo zčásti v hotovosti.
(5)
Knihovním věřitelům a oprávněncům, jejichž práva budou provedením revise pozemkové reformy podle tohoto zákona dotčena, přísluší úhrada do výše náhrady za převzatý majetek. Jinak platí pro vyrovnání těchto závazků přiměřeně příslušná ustanovení náhradového zákona.
§ 8.
Příděl.
(1)
Pozemkový majetek získaný pro účely přídělu podle tohoto zákona jest určen spolu s ostatním zabraným majetkem, pokud nebyl nebo nebude podržen státem pro účely všeobecně prospěšné (§ 10 záborového zákona), ani dosud nebyl přidělen, pro příděl
a)
malozemědělcům k doplnění jejich zemědělské nesoběstačné usedlosti,
b)
zemědělským zaměstnancům, malozemědělcům a rolnickým synům a dcerám, zejména pokud jsou krajany vracejícími se do vlasti (ústavní zákon ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti), k vytvoření zemědělských usedlostí,
c)
malým a středním zemědělcům, jimž byla půda vyvlastněna na stavby cest, železnic a jiných objektů veřejného zájmu po 1. lednu 1938,
d)
veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné,
e)
zemědělským výrobním družstvům k účelům společného hospodaření a jiným zemědělským družstvům pro potřeby jejich provozu,
f)
dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,5 ha pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo na rozšíření provozních zařízení.
(2)
Lesní půda se přidělí státu, svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům, a ve výjimečných případech jednotlivcům.
(3)
Uchazeči o příděl uvedení v odstavci 1 musí mimo to prokázati,
a)
že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle § 1 nebo § 2 ústavního zák. č. 74/1946 Sb.,
b)
že jsou české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, že pravoplatným výrokem trestního soudu pro zločin neztratili volební právo, že jsou národně i státně spolehliví a že i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti jsou státně spolehliví, nejsou národnosti německé nebo maďarské a neztratili pravoplatným výrokem trestního soudu pro zločin volební právo. Ustanovení o národnosti neplatí u osob, jmenovaných v §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské.
(4)
Přednostní právo na příděl půdy mají oprávnění uchazeči (odstavec 1), kteří se vyznamenali a zasloužili v národně-osvobozovacím boji, zejména vojáci a partyzáni, bývalí političtí vězňové a deportovaní a jejich rodinní příslušníci i zákonní dědicové, jakož i pachtýři a rolníci poškození válkou.
(5)
Vyžaduje-li toho potřeba přídělu, může býti pozemkový majetek, získaný podle tohoto zákona, směněn za půdu jinou.
(6)
Přídělové řízení provede ministerstvo zemědělství (na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství) v součinnosti se zástupci uchazečů (rolnickými komisemi). Rolnické komise jsou místní a okresní. Místní rolnickou komisi, skládající se z 5 až 10 členů, zvolí si oprávnění uchazeči (odstavce 1 a 3) při místním národním výboru, v jehož obvodu se nachází půda tvořící předmět revise nebo získaná pro účely přídělu, a v sousedních zájmových obcích. Zástupci místních rolnických komisí zvolí na schůzi okresní rolnickou komisi při okresním národním výboru, která může míti nejvýše 10 členů.
(7)
Pro stanovení přídělových cen platí ustanovení § 77 náhradového zákona, při čemž se srážek a přirážek uvedených v tomto ustanovení použije místo k účelům v něm zmíněným ke zlevnění přídělové ceny.
(8)
Pro úpravu právních poměrů vztahujících se na přidělenou půdu platí přiměřeně ustanovení části čtvrté zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.
(9)
Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců 1 až 8, zejména o nejvyšší přípustné výměře přídělu, směně půdy, jakož i o složení, ustavení a působnosti rolnických komisí, vydá vláda nařízením.
§ 9.
Zabezpečení zaměstnanců.
(1)
O zabezpečení zaměstnanců na pozemkovém majetku, který byl zabrán nebo se stane zabraným podle tohoto zákona, bude převzat podle § 6 nebo bude vyvlastněn podle § 1, odst. 3, platí místo ustanovení části V náhradového zákona a předpisů ji doplňujících zákon ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, jehož platnost a účinnost ve věci upravené ustanovením tohoto paragrafu se rozšiřuje i na Slovensko, s těmito odchylkami:
1.
Kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o zkonfiskovaném zemědělském majetku, po případě o jeho konfiskaci podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, rozumí se tím v tomto zákonu majetek převzatý nebo vyvlastněný, po případě převzetí nebo vyvlastnění podle tohoto zákona;
2.
kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o Národním pozemkovém fondu při ministerstvu zemědělství, rozumí se tím ministerstvo zemědělství;
3.
ustanovení § 5, odst. 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. platí i o zaměstnancích, u nichž jsou dány podmínky uvedené v § 2, odst. 1, písm. a) a b) téhož zákona, s nimiž však byl pracovní (služební) poměr rozvázán bez jejich viny v důsledku provádění revise první pozemkové reformy;
4.
v §§ 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. uvedený den 23. června 1945 se nahrazuje dnem, kterým bude majetek podle tohoto zákona převzat nebo vyvlastněn;
5.
zaměstnanci uvedení v § 4 zák. č. 16/1947 Sb. mohou žádati o příděl, při čemž mají přednostní právo jako skupiny osob uvedené v § 8, odst. 4;
6.
podle § 5 zák. č. 16/1947 Sb. přiznají nositelé veřejnoprávního pojištění starobní nebo invalidní důchod počínajíc dnem, kterým se v důsledku provádění revise skončil pracovní poměr zaměstnance na majetku převzatém nebo vyvlastněném;
7.
místo dne 23. června 1945 a počátečního dne účinnosti zákona č. 16/1947 Sb., o nichž se mluví v § 6 zák. č. 16/1947 Sb., nastupuje počáteční den účinnosti tohoto zákona;
8.
žádosti podle § 8 zák. č. 16/1947 Sb. jest podati do 60 dnů ode dne, kterým bude majetek převzat nebo vyvlastněn;
9.
ustanovení § 8, odst. 2 zák. č. 16/1947 Sb., pokud se vztahuje na nároky z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, tu neplatí;
10.
pro Slovensko platí, pokud jde o §§ 9 a 11 zák. č. 16/1947 Sb., místo ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, obdobná ustanovení nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR.
(2)
Ministr zemědělství se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil v nepřetržitém sledu paragrafů znění zákona č. 16/1947 Sb. pro účely tohoto zákona, jak vyplývá z úpravy provedené v odstavci 1.
§ 10.
Finanční prostředky.
(1)
Finanční náklady spojené s prováděním tohoto zákona se uhradí z náhradového fondu, po případě ze státního kolonisačního fondu, podle ustanovení náhradového zákona.
(2)
Zálohu 150 milionů Kčs podle § 79 náhradového zákona vrátí ministerstvo zemědělství z přebytků fondu pozemkové reformy (§ 13) po provedení úkolů stanovených tímto zákonem. Zároveň budou splatné i ostatní povinnosti vzešlé vůči finanční státní správě z provádění pozemkové reformy podle záborového zákona a pohledávky fondu za finanční správou a státními podniky, pokud nebudou již dříve započteny na povinnosti státu vůči fondu pozemkové reformy z důvodů § 40 náhradového zákona.
(3)
Finanční správa uvolní postupně podle potřeby pro náhradový fond, po případě pro fond pozemkové reformy, zálohu 150 milionů Kčs, při čemž 100 milionů Kčs jest určeno pro země Českou a Moravskoslezskou, 50 milionů Kčs pro Slovensko na přebytek, který vyplyne tomuto fondu z vyúčtování podle odstavce 2.
§ 11.
Majetkové dávky ze zabraného majetku.
Ustanovení §§ 1 až 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, platí obdobně též pro majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, s těmito odchylkami:
1.
Bude-li zabraný majetek úplně nebo částečně převzat do 10 let od počátečního dne účinnosti tohoto zákona, odepíše se poměrná část dávky z majetku a dávky z majetkového přírůstku, kterými jest dosavadní vlastník povinen, za těchto předpokladů:
a)
dávka z majetku tehdy, je-li hodnota zabraného majetku, zjištěná pro účely této dávky, vyšší než náhrada podle ustanovení tohoto zákona;
b)
dávka z majetkového přírůstku tehdy, je-li částka, kterou byly oceněny jednotlivé majetkové předměty a práva, patřící k zabranému majetku, jako majetkové přírůstky, snížená o hodnotu majetkových úbytků, k nimž došlo u týchž předmětů a práv, vyšší než náhrada připadající na ně podle ustanovení tohoto zákona. Nelze-li takto zjistiti nárok na odpis dávky, sníží se částka, uvedená v předchozí větě, v témž poměru, v jakém jest hodnota zabraného majetku, vypočtená pro dávku z majetku, k náhradě, po případě v jakém poměru by tato hodnota - bez jakýchkoliv přirážek nebo srážek - byla k náhradě, kdyby dosavadní vlastník byl dávkou z majetku povinen.
2.
Zhoršil-li se stav převzatého majetku ode dne 15. listopadu 1945 do dne převzetí tak, že zhoršení mělo vliv na stanovení náhrady, připočte se tento úbytek, má-li se zjistiti nárok na odpis dávky, podle č. 1 k náhradě. Naproti tomu se od náhrady odečte hodnota, jakou byly při stanovení náhrady oceněny investice, k nimž došlo po 15. listopadu 1945.
Správa fondů pozemkové reformy.
§ 12.
(1)
Správa fondů první pozemkové reformy přísluší ministerstvu zemědělství, které ji na Slovensku vykonává zásadně prostřednictvím pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, při němž zřídí pro Slovensko též zvláštní účty. Podle účetní uzávěrky ke dni 31. prosince 1938 se zjistí všechny výsledkové účty týkající se nesporně území Slovenska. Podle poměru těchto nesporných položek území Slovenska k celku stejných nesporných položek se přenesou na slovenské účty účiny, které nelze podle předcházející věty místně určiti.
(2)
Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků utvoří pro Slovensko účet, na který převede běžně uhrazovací kapitál podle poměru nároků důchodců ze Slovenska k nárokům důchodců z ostatního státního území proti fondu.
(3)
Působnost kuratoria Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, jakož i právo státního dozoru podle § 22, odst. 1 vládního nařízení ze dne 8. února 1923, č. 29 Sb., o zřízení fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků, přecházejí na ministerstvo zemědělství.
(4)
Úprava poměrů poštovní spořitelny jako náhradové banky pro pozemkovou reformu (§ 39 zákona ze dne 23. září 1930, č. 143 Sb., o poštovní spořitelně) a fondu československých legionářů pro pozemkovou reformu se provede vládním nařízením.
§ 13.
Ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem, na Slovensku též po vyjádření pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy a pověřenectva financí, provede likvidaci náhradového fondu, státního fondu kolonisačního, po případě i náhradové banky pro pozemkovou reformu, kompensací vzájemných pohledávek těchto fondů se státní správou a státními podniky, a převede jejich práva a závazky na fond pozemkové reformy, který zřídí. Den, kterým se sloučení provede, vyhlásí ministr zemědělství v Úředním listě a v Úředním věstníku (Úradnom vestníku).
§ 14.
Příslušnost a provádění knihovního pořádku.
(1)
Obstarání knihovního pořádku na půdě přidělené podle tohoto zákona a dozor na hospodaření na této půdě přísluší v zemích České a Moravskoslezské Národnímu pozemkovému fondu při ministerstvu zemědělství, na Slovensku pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy.
(2)
Ministerstvo zemědělství může přenésti vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení na Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, na Slovensku na pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy
a)
obstarání knihovního pořádku na veškeré půdě, na kterou se vztahují předpisy zákonů o první pozemkové reformě,
b)
péči o hospodaření na půdě přidělené podle předpisů zákonů o první pozemkové reformě,
c)
provádění předpisů o právních poměrech vztahujících se na půdu přidělenou podle přídělového a malého přídělového zákona, jakož i podle tohoto zákona.
(3)
Při provádění knihovního pořádku na veškeré půdě zabrané a přidělené lze užíti přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2 a 3, § 6, § 10, § 11, odst. 1 a 2, §§ 12 až 14, § 16, odst. 1 a 2, §§ 17 až 21, § 30, § 31, § 33 a § 34 zák. č. 90/1947 Sb.; ustanovení § 5, odst. 2 a 3 a § 6 lze však užít jen u těch parcel převzatého majetku [§ 18, písm. a)], stran kterých je ve veřejné knize zapsána poznámka zamýšleného převzetí podle § 9 náhradového zákona.
§ 15.
Nakládání s majetkem podrobeným revisi.
(1)
Každé zcizení mezi živými, reálné rozdělení spoluvlastnictví, propachtování nebo zatížení pozemkového majetku uvedeného v § 1 jest ode dne 11. července 1947 po dobu revise bez souhlasu ministerstva zemědělství neplatné; na Slovensku uděluje souhlas pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství. Stejně je bez souhlasu ministerstva zemědělství (pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy) nepřípustné exekuční zatížení tohoto majetku, ačli nejde o zajištění nebo vymáhání daní, poplatků a jiných veřejných dávek, jakož i zahájení dražebního řízení na tento majetek.
(2)
Pro dražební řízení o majetku uvedeném v § 1 platí i jinak ustanovení § 29 zák. č. 90/1947 Sb.
§ 16.
Výjimky z revise.
(1)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na
a)
pozemkový majetek uvedený v § 1, odst. 1, pokud jest ve vlastnictví státu, svazků územní samosprávy nebo výdělkových a hospodářských společenstev (družstev), s výjimkou těch společenstev (družstev), jejichž členské podíly jsou převážně v rukou manželů, osob příbuzných v řadě přímé nebo pobočné až do čtvrtého stupně, anebo osob s nimi ve stejném stupni sešvagřených, a na půdě nehospodařících, na Slovensku též urbariálních obcí, komposesorátů a pastvinářských společenstev,
b)
půdu konfiskovanou podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, nebo podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR, ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR,
c)
majetek, který byl znárodněn podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ani na majetek, který podle ustanovení § 1, odst. 3, písm. b) dekretu č. 101/1945 Sb. jako rolnický akciový cukrovar nebo rafinerie cukru má býti přeměněn na podnik družstevní, pokud průmyslové podniky mají v nich surovinovou základnu své výroby a pokud jsou nutné k řádnému provozu a rozvoji podniku,
d)
šlechtitelské podniky, které do počátečního dne účinnosti tohoto zákona obdržely povolení ke šlechtění osiva a sadby podle příslušných předpisů, pokud tuto činnost skutečně provozují a pokud ji ministerstvo zemědělství (pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy) na návrh příslušného Jednotného svazu zemědělců uzná za nezbytnou.
(2)
Ministr zemědělství vyloučí na návrh ministra průmyslu, a pokud jde o průmysl potravinářský, na návrh ministra výživy, na Slovensku též po vyjádření příslušných pověřenců, z dosahu tohoto zákona i pozemky jiných průmyslových podniků, než které jsou uvedeny v odstavci 1, písm. c), pokud jsou nutné k řádnému provozu a rozvoji podniku.
§ 17.
Řízení.
Pro řízení podle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle § 1, odst. 3, platí - s výhradou ustanovení § 8 - přiměřeně příslušné předpisy záborového zákona a zákonů jej doplňujících. Vláda může nařízením upraviti správní lhůty a podle potřeby i jiná ustanovení těchto zákonů o řízení.
§ 18.
Užití zákona č. 90/1947 Sb.
Pokud se v tomto zákoně odkazuje na ustanovení zákona č. 90/1947 Sb., rozumí se
a)
majetkem konfiskovaným pozemkový majetek, který byl převzat v první pozemkové reformě nebo podle tohoto zákona, počítajíc v to i nemovitý majetek, který dosavadní vlastník poskytl nebo poskytne pro účely pozemkové reformy anebo pozemkových úprav souvisících s pozemkovou reformou (převzatý majetek),
b)
fondem, pokud není ustanoveno jinak v § 14, odst. 1 nebo nebude ustanoveno jinak podle § 14, odst. 2, ministerstvo zemědělství, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy, jednající podle směrnic ministerstva zemědělství.
§ 19.
Poplatková ustanovení.
O poplatcích platí ustanovení §§ 56 až 59 přídělového zákona a §§ 82 a 83 náhradového zákona.
§ 20.
Závěrečné ustanovení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 143/1947 Sb. | Zákon č. 143/1947 Sb.
Zákon o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou
Vyhlášeno 13. 8. 1947, datum účinnosti 13. 8. 1947, částka 66/1947
* § 1. - (1) Vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergů, větve t. zv. primogenitury na Hluboké n. Vlt., pokud se tento nachází v Československé republice, přechází v rozsahu stanoveném v odstavci 2 ze zákona na zemi Českou.
* § 2. - (1) Majetek v § 1 uvedený bude spravován jako celek podle směrnic zemského národního výboru v Praze.
* § 3. - (1) Zaměstnancům na majetku v § 1 jmenovaném zůstávají zachovány jejich služební a pracovní smlouvy se všemi nároky nabytými podle dosavadních, pro ně platných služebních předpisů.
* § 4. - Vklad vlastnického práva, jakož i veškerých jiných práv podle ustanovení § 1 ve prospěch země České provedou soudy nebo úřady, u nichž se vedou veřejné zápisy o nemovitém majetku nebo jiných právech na žádost zemského národního výboru v Praze.
* § 5. - (1) Majetek přechází do vlastnictví země České bez náhrady dosavadním vlastníkům.
* § 6. - (1) Majetek tvoří samostatnou jednotku po stránce právní, hospodářské a účetní, spravovanou představenstvem.
* § 7. - Veškerá jednání a úkony k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků. Převedené vlastnictví se zprošťuje daně z vystěhování.
* § 8. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 13. 8. 1947
143.
Zákon
ze dne 10. července 1947
o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergů, větve t. zv. primogenitury na Hluboké n. Vlt., pokud se tento nachází v Československé republice, přechází v rozsahu stanoveném v odstavci 2 ze zákona na zemi Českou.
(2)
Majetkem podle odstavce 1 rozumí se nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský, zapsaný knihovně na Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů, Jana knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga, v to počítaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy a závazky, dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál.
(3)
Pro posouzení, které majetkové části přecházejí podle odstavců 1 a 2 na zemi Českou, jest rozhodným stav ke dni 9. května 1945. Předmětem převodu nejsou nemovitosti nabyté osobami třetími podle zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, a předpisů jej měnících nebo doplňujících. Zábor podle tohoto zákona k předmětům v odstavcích 1 a 2 uvedeným, pokud nebyly dosud převedeny na osoby třetí, se ruší.
(4)
Změny, provedené v majetku nebo jeho částech po 9. květnu 1945 jsou neplatné, byly-li zemským národním výborem v Praze proti nim nejpozději do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona vzneseny námitky.
§ 2.
(1)
Majetek v § 1 uvedený bude spravován jako celek podle směrnic zemského národního výboru v Praze.
(2)
Ve lhůtě 3 měsíců ode dne počátku účinnosti tohoto zákona určí ministerstvo zemědělství a zemský národní výbor v Praze dohodou, které části zemědělské půdy, jichž není k hospodářskému celku zapotřebí, a v jaké výměře budou přiděleny oprávněným uchazečům podle zásad dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Podle zásady těchto dekretů bude naloženo s lesní plochou, pokud tvoří osamělé lesní celky menší než 100 ha. Ve sporných případech rozhoduje vláda.
(3)
Země Česká jest povinna pečovati o historické památky, jichž vlastnictví nabyla na základě tohoto zákona.
§ 3.
(1)
Zaměstnancům na majetku v § 1 jmenovaném zůstávají zachovány jejich služební a pracovní smlouvy se všemi nároky nabytými podle dosavadních, pro ně platných služebních předpisů.
(2)
Veškerá zařízení ve prospěch zaměstnanců, jako nadace, fondy a pod., přebírá země Česká a spravuje a dotuje je dosavadním způsobem z dosavadních zdrojů ve prospěch převzatých zaměstnanců, jakož i osob, požívajících starobní, nemocenské, sirotčí nebo jiné důchody.
(3)
Povinnost poskytovati z prostředků, plynoucích z hospodaření na majetku v § 1 jmenovaném, starobní, nemocenské, vdovské, sirotčí a jiné důchody, přechází dnem účinnosti tohoto zákona na zemi Českou.
(4)
Reálné patronáty, jak jsou spojeny s nemovitostmi, jakož i dobrovolná plnění, zůstávají ve svém obsahu a rozsahu nedotčeny.
§ 4.
Vklad vlastnického práva, jakož i veškerých jiných práv podle ustanovení § 1 ve prospěch země České provedou soudy nebo úřady, u nichž se vedou veřejné zápisy o nemovitém majetku nebo jiných právech na žádost zemského národního výboru v Praze.
§ 5.
(1)
Majetek přechází do vlastnictví země České bez náhrady dosavadním vlastníkům.
(2)
Dosavadním vlastníkům jmenovaným v § 1, odst. 2 poskytne země Česká zaopatřovací důchod ve výši, kterou určí vláda.
§ 6.
(1)
Majetek tvoří samostatnou jednotku po stránce právní, hospodářské a účetní, spravovanou představenstvem.
(2)
Představenstvo se skládá ze 16 členů, z nichž jmenují jednu čtvrtinu ministři vnitra, zemědělství a průmyslu, dvě čtvrtiny zemský národní výbor v Praze, a to čtyři z jihočeské oblasti; jednu čtvrtinu volí zaměstnanci na převedených statcích a podnicích. Za každého člena je jmenován nebo volen náhradník. Funkční období je tříleté.
(3)
V čele představenstva je zemědělský referent zemského národního výboru v Praze. Představenstvo volí ze svého středu dva náměstky na funkční období tří let. Jeden z náměstků je vždy z řad zaměstnanců. Představenstvo je způsobilé se usnášeti za přítomnosti aspoň poloviny svých členů a usnáší se prostou většinou hlasů.
(4)
Směrnice o pravomoci a odpovědnosti jednotlivých orgánů vydá zemský národní výbor v Praze.
§ 7.
Veškerá jednání a úkony k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků. Převedené vlastnictví se zprošťuje daně z vystěhování.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.,
též za nám. předsedy vlády Msgr. dr. Šrámka
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 148/1947 Sb. | Zákon č. 148/1947 Sb.
Zákon o opatřeních k provedení československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva
Vyhlášeno 20. 8. 1947, datum účinnosti 20. 8. 1947, částka 69/1947
* § 1. - Vláda učiní, pokud se tak již nestalo, – a to, bude-li toho třeba, nařízením – všechna opatření nutná k vnitrostátnímu provedení dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb. (dále jen „dohoda“), ujednání s
* § 2. - (1) O tom, jsou-li podle konfiskačních předpisů splněny podmínky pro konfiskaci (přechod na stát) majetku, na nějž se vztahují ustanovení čl. VII dohody, rozhoduje, – pokud se tak již nestalo –, s konečnou platností osidlovací úřad, a to, jde-li o majetek
* § 3. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 20. 8. 1947
148.
Zákon
ze dne 11. července 1947
o opatřeních k provedení československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda učiní, pokud se tak již nestalo, – a to, bude-li toho třeba, nařízením – všechna opatření nutná k vnitrostátnímu provedení dohody mezi Československem a Maďarskem o výměně obyvatelstva ze dne 27. února 1946, č. 145 Sb. (dále jen „dohoda“), ujednání souvisících s touto dohodou, jakož i rozhodnutí smíšené komise, zřízené podle čl. X dohody, a to zejména pokud jde o nakládání movitým majetkem ve smyslu čl. VI dohody a o poskytnutí náhrady za nemovitý majetek ve smyslu čl. VII dohody.
§ 2.
(1)
O tom, jsou-li podle konfiskačních předpisůkonfiskačních předpisů splněny podmínky pro konfiskaci (přechod na stát) majetku, na nějž se vztahují ustanovení čl. VII dohody, rozhoduje, – pokud se tak již nestalo –, s konečnou platností osidlovací úřad, a to, jde-li o majetek zemědělský, v dohodě s pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy. Tyto podmínky se považují za splněné, byla-li osoba, které tento majetek náležel, přestěhována do Maďarska (odstavec 3). Tento majetek spravuje Fond národní obnovy, a to odděleně od ostatního majetku jím spravovaného. Naloží s ním podle zásad, které stanoví vládní nařízení, osidlovací úřad, a to, jde-li o zemědělský majetek, v dohodě s ministerstvem zemědělství, pokud jde o Slovensko v dohodě s pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy. Při tom se především přizná Čechům a Slovákům, kteří se podle dohody přistěhují na území Československé republiky z Maďarska, náhrada podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 75 Sb., o přiznávání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska. Ustanovení vět třetí až páté se nevztahují na majetek uvedený v § 18 dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(2)
Konfiskačními předpisyKonfiskačními předpisy se rozumějí předpisy o konfiskaci nepřátelského majetku, vydané po 5. květnu 1945, na Slovensku po 29. srpnu 1944.
(3)
Osobami přestěhovanými do MaďarskaOsobami přestěhovanými do Maďarska se rozumějí osoby, které byly podle dohody přestěhovány nebo se podle dohody nebo ujednání s ní souvisících za takové považují, s výjimkou osob, na něž se vztahují ustanovení čl. VIII, věty první dohody.
§ 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Masaryk v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
též za náměstka předsedy vlády Dr. Šrámka
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
Lichner v. r. |
Zákon č. 168/1947 Sb. | Zákon č. 168/1947 Sb.
Zákon o zřízení vysoké školy Janáčkovy akademie musických umění v Brně
Vyhlášeno 13. 10. 1947, datum účinnosti 13. 10. 1947, částka 82/1947
* § 1. - (1) Počátkem studijního roku 1947/48 zřizuje se v Brně vysoká škola Janáčkova akademie musických umění.
* § 2. - Organisační statut vydá ministr školství a osvěty.
* § 3. - V zákoně ze dne 22. března 1920, č. 183 Sb., kterým se zřizuje státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, zrušuje se ustanovení § 3.
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 13. 10. 1947
168.
Zákon
ze dne 12. září 1947
o zřízení vysoké školy Janáčkovy akademie musických umění v Brně.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Počátkem studijního roku 1947/48 zřizuje se v Brně vysoká škola Janáčkova akademie musických umění.
(2)
Tato vysoká škola má odbory hudební a dramatický.
(3)
Dobu otevření dramatického odboru stanoví ministr školství a osvěty.
§ 2.
Organisační statut vydá ministr školství a osvěty.
§ 3.
V zákoně ze dne 22. března 1920, č. 183 Sb., kterým se zřizuje státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, zrušuje se ustanovení § 3.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství a osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Stránský v. r. |
Ústavní zákon č. 171/1947 Sb. | Ústavní zákon č. 171/1947 Sb.
Ústavný zákon o mierovej smluve medzi Mocnosťami spojenými a sdruženými a Maďarskom
Vyhlášeno 14. 10. 1947, datum účinnosti 14. 10. 1947, částka 83/1947
* § 1. - Ústavodarné Národné shromaždenie súhlasí s mierovou smluvou medzi Mocnosťami spojenými a sdruženými na strane jednej a Maďarskom na strane druhej, podpísanou v Paríži dňa 10. februára 1947.
* § 2. - Zmena štátneho územia a štátnych hraníc, nastalá podľa tejto smluvy, nadobúda s medzinárodnou účinnosťou tiež účinnosť vnútroštátnu.
* § 3. - Tento ústavný zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia; vykonajú ho ministri zahraničných vecí a vnútra v dohode so zúčastnenými ministrami.
Aktuální znění od 14. 10. 1947
171.
Ústavný zákon
zo dňa 14. októbra 1947,
o mierovej smluve medzi Mocnosťami spojenými a sdruženými a Maďarskom.
Ústavodarné Národné shromaždenie republiky Československej usnieslo sa na tomto ústavnom zákone:
§ 1.
Ústavodarné Národné shromaždenie súhlasí s mierovou smluvou medzi Mocnosťami spojenými a sdruženými na strane jednej a Maďarskom na strane druhej, podpísanou v Paríži dňa 10. februára 1947.
§ 2.
Zmena štátneho územia a štátnych hraníc, nastalá podľa tejto smluvy, nadobúda s medzinárodnou účinnosťou tiež účinnosť vnútroštátnu.
§ 3.
Tento ústavný zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia; vykonajú ho ministri zahraničných vecí a vnútra v dohode so zúčastnenými ministrami.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Za ministra Masaryka:
Dr. Clementis v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 172/1947 Sb. | Zákon č. 172/1947 Sb.
Zákon o opatřeních k provedení mírových smluv s Bulharskem, Finskem, Italií, Maďarskem a Rumunskem
Vyhlášeno 14. 10. 1947, datum účinnosti 15. 10. 1947, částka 83/1947
* § 1. - Území, které připadá republice Československé podle čl. 1, č. 4 mírové smlouvy mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé, podepsané v Paříži dne 10. února 1947 (získané území), se připojuje k správnímu okresu Bratisl
* § 2. - Na získané území se rozšiřuje účinnost právních předpisů, platných v oblasti, ke které se toto území podle § 1 připojuje. Působnost soudů, úřadů a orgánů veřejné správy, vztahující se na uvedenou oblast, se zároveň rozšiřuje na získané území.
* § 3. - (1) Republika Československá nabývá veškerého majetku maďarského státu v získaném území.
* § 4. - Vláda může učiniti nařízením všechna opatření, nutná k provedení mírových smluv mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými a Bulharskem, Finskem, Italií, Maďarskem a Rumunskem. Zejména může naříditi soupis majetku, práv a zájmů, na něž se vztahují tyto smlouvy,
* § 5. - Kdo v přihlášce k soupisu, nařízenému podle § 4, nebo v řízení o přihlášce učiní nesprávné údaje nebo jakkoli působí na jiného, aby nesprávnými údaji nebo jiným jednáním porušil správnost šetření, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním n
* § 6. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. října 1947; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 15. 10. 1947
172.
Zákon
ze dne 14. října 1947
o opatřeních k provedení mírových smluv s Bulharskem, Finskem, Italií, Maďarskem a Rumunskem.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Území, které připadá republice Československé podle čl. 1, č. 4 mírové smlouvy mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé, podepsané v Paříži dne 10. února 1947 (získané území), se připojuje k správnímu okresu Bratislava-okolí.
§ 2.
Na získané území se rozšiřuje účinnost právních předpisů, platných v oblasti, ke které se toto území podle § 1 připojuje. Působnost soudů, úřadů a orgánů veřejné správy, vztahující se na uvedenou oblast, se zároveň rozšiřuje na získané území.
§ 3.
(1)
Republika Československá nabývá veškerého majetku maďarského státu v získaném území.
(2)
Knihovní soud provede z úřední moci zápis vkladu vlastnického práva a jiných věcných práv k nemovitostem pro Československou republiku s odvoláním na tento zákon.
§ 4.
Vláda může učiniti nařízením všechna opatření, nutná k provedení mírových smluv mezi Mocnostmi spojenými a sdruženými a Bulharskem, Finskem, Italií, Maďarskem a Rumunskem. Zejména může naříditi soupis majetku, práv a zájmů, na něž se vztahují tyto smlouvy, a stanoviti pro přihlášky k tomuto soupisu lhůty.
§ 5.
Kdo v přihlášce k soupisu, nařízenému podle § 4, nebo v řízení o přihlášce učiní nesprávné údaje nebo jakkoli působí na jiného, aby nesprávnými údaji nebo jiným jednáním porušil správnost šetření, bude potrestán - nejde-li o čin trestný soudně - okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců, po případě oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty uložen trest na svobodě, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem vězení (uzamčení) přesahovati 6 měsíců.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. října 1947; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Zenkl v. r.
Dr. Šrámek v. r.
Ursíny v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ripka v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Stránský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Kopecký v. r.
Laušman v. r.
Ďuriš v. r.
Zmrhal v. r.
Dr. Pietor v. r.
Ing. Kopecký v. r.
Hála v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Procházka v. r.
Majer v. r.
Dr. Franek v. r.
Dr. Clementis v. r.
též za ministra Masaryka
Lichner v. r. |
Zákon č. 21/1948 Sb. | Zákon č. 21/1948 Sb.
Zákon o právním postavení snoubenek a nemanželských dětí, pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození
Vyhlášeno 5. 3. 1948, datum účinnosti 19. 3. 1948, částka 10/1948
* Část první. - Ustanovení hmotněprávní. (§ 1. — § 9.)
* Část druhá. - Řízení. (§ 10. — § 15.)
* Část třetí. - Ustanovení poplatková. (§ 16. — § 18.)
* Část čtvrtá. - Ustanovení závěrečná. (§ 19. — § 21.)
Aktuální znění od 19. 3. 1948
21.
Zákon
ze dne 3. února 1948
o právním postavení snoubenek a nemanželských dětí, pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část první.
Ustanovení hmotněprávní.
§ 1.
Rozsah zákona.
(1)
Tento zákon se vztahuje na snoubenky a nemanželské děti, pozůstalé po účastnících národního boje za osvobození.
(2)
Účastníky národního boje za osvobození se v tomto zákoně rozumějí osoby uvedené v §§ 1 a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, z osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) však jen ty, které byly v době své smrti československými státními občany.
Snoubenky a jejich právní postavení.
§ 2.
Ustanovení tohoto zákona o snoubenkách platí pro ženu, které účastník národního boje za osvobození dal svůj úmysl, uzavřít s ní manželství, najevo takovým způsobem a za takových okolností, že nemůže být pochybnosti o vážnosti a rozhodnosti úmyslu slibujícího, jestliže žena
1.
je státní občanka československá, státně spolehlivá,
2.
slib přijala a zamýšlené manželství bylo po právu možné aspoň v době smrti muže, avšak k sňatku nedošlo jen z toho důvodu, že muž padl nebo zemřel,
3.
neuzavřela manželství s jiným mužem ani se nechovala způsobem znevažujícím zasnoubení.
§ 3.
Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 2, příslušejí snoubence:
1.
rodinné jméno (příjmení) snoubencovo,
2.
právo na to, aby byla v úředním styku označována jako paní.
§ 4.
(1)
Utrpěla-li snoubenka tím, že nedošlo k jejímu sňatku s účastníkem národního boje za osvobození, majetkovou újmu a je-li zvláštního zřetele hodna, zejména má-li nemanželské dítě se svým snoubencem nebo žila-li s ním ve společné domácnosti a je-li nyní její výživa ohrožena, přísluší jí nárok na přiměřené odškodnění z majetku zanechaného účastníkem národního boje za osvobození, a to proti pozůstalosti, na Slovensku, a byla-li už pozůstalost odevzdána, proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu.
(2)
Přiměřenost majetkového odškodnění se posuzuje se zřetelem na majetkové a výdělkové poměry snoubenky a dědiců; snoubence však nesmí být přiznáno více, než kolik by podle okolností případu obdržela podle platných zákonných předpisů pozůstalá vdova. Při stanovení výše odškodnění lze však vzít za základ jen to, co dědicům zbude po odečtení nákladů, které vynaložili nebo budou musit vynaložiti proto, že dědictví nabyli nebo nabudou.
(3)
Nedojde-li mezi účastníky k jiné dohodě, na př. k dohodě o vydání jednotlivých kusů dědictví nebo k dohodě o poskytování zaopatření, stanoví se přiměřené odškodnění v penězích.
(4)
V pozůstalostním řízení posuzuje se snoubenka se svým nárokem jako věřitelka.
§ 5.
Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 4, odst. 1, mohou být snoubence od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti, zcela nebo zčásti přiznány:
1.
veřejné zaopatřovací platy, důchody podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nebo důchody podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, které by jí příslušely, kdyby byla vdovou po účastníku národního boje za osvobození a kdyby byly u ní splněny i ostatní podmínky nároku na takové platy nebo důchody;
2.
zaopatřovací důchody, které by jí příslušely podle smlouvy mezi soukromým zaměstnavatelem a účastníkem národního boje za osvobození, kdyby byla vdovou po tomto účastníku.
Nemanželské děti a jejich právní postavení.
§ 6.
(1)
Ustanovení tohoto zákona o nemanželských dětech platí pro nemanželské dítě účastníka národního boje za osvobození, jestliže:
1.
dítě je státním občanem československým, a pokud už může být činěno odpovědným za své činy, nejsou proti němu námitky s hlediska státní spolehlivosti,
2.
nemanželské otcovství bylo uznáno na soudě nebo před matrikářem,
3.
k legitimaci dítěte nedošlo jen z toho důvodu, že nemanželský otec padl nebo zemřel.
(2)
Uznání nemanželského otcovství (odstavec 1, č. 2) může být nahrazeno soudním zjištěním, že nemůže být pochybnosti, že dítě bylo skutečně zplozeno účastníkem národního boje za osvobození. Ani tohoto zjištění není třeba, bylo-li už dítě prohlášeno za manželské (legitimováno) rozhodnutím vlády.
§ 7.
(1)
Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 6, pokládá se dítě za manželské dítě svého otce s tím, že mu příslušejí:
1.
rodinné jméno (příjmení) otcovo;
2.
veřejné zaopatřovací platy, které by mu příslušely, kdyby bylo manželským dítětem účastníka národního boje za osvobození a kdyby manželství mezi rodiči dítěte bylo bývalo po právu možné aspoň v době smrti otce, avšak k sňatku nedošlo jen z toho důvodu, že otec padl nebo zemřel;
3.
zaopatřovací důchody, které by mu příslušely podle smlouvy mezi soukromým zaměstnavatelem a účastníkem národního boje za osvobození, kdyby bylo manželským dítětem tohoto účastníka;
4.
zákonné dědické právo po otci, jako by bylo v den jeho smrti jeho dítětem manželským (§ 8).
(2)
Platy (důchody) uvedené v odstavci 1, č. 2 a 3 příslušejí dítěti od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy tento zákon nabude účinnosti.
§ 8.
(1)
Bylo-li projednání pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození už skončeno, přísluší dítěti, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 6, proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu, nárok na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu. Nedojde-li mezi účastníky k jiné dohodě, jako na př. k dohodě o vydání jednotlivých kusů dědictví nebo k dohodě o poskytování zaopatření a výživy, přísluší dítěti nárok na odškodnění v penězích.
(2)
Není-li projednání pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození ještě skončeno v době, kdy se má rozhodnout o tom, zda jsou u dítěte splněny podmínky stanovené v § 6, vyčká pozůstalostní soud s odevzdáním pozůstalosti až do pravomocného skončení tohoto řízení.
§ 9.
Uplatní-li dítě nárok na dědictví nebo na odškodnění podle § 8, nemůže vedle toho uplatňovat ještě nárok na výživu a zaopatření proti dědicům otcovým.
Část druhá.
Řízení.
Příslušnost.
§ 10.
O tom, zda jsou dány podmínky podle § 2 nebo § 6, rozhoduje okresní soud, u něhož měl snoubenec nebo nemanželský otec v době smrti svůj obecný soud, a není-li obecný soud v tuzemsku, okresní soud, u něhož se projednávala nebo projednává pozůstalost, a není-li ani tohoto soudu, okresní soud, v jehož obvodě má své bydliště navrhovatel. Návrh musí být podán nejpozději do dvou let ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.
§ 11.
Soud příslušný podle § 10 rozhoduje také o nárocích snoubenčiných podle § 4 a § 5, č. 2 a o nárocích dítěte podle § 7, odst. 1, č. 3 a 4 (§ 8). Návrh musí být podán nejpozději do roka ode dne, kdy rozhodnutí o návrhu podle § 10 nabylo právní moci.
§ 12.
(1)
O povolení zaopatřovacích platů nebo důchodů podle § 5, č. 1 rozhoduje v oboru státní správy příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, jinak úřad (orgán), který by byl příslušný k přiznání zaopatřovacích platů nebo důchodů, kdyby snoubenka byla vdovou po účastníku národního boje za osvobození. Žádost musí být podána do roka ode dne, kdy rozhodnutí o návrhu podle § 10 nabylo právní moci.
(2)
O uplatnění nároků podle § 7, odst. 1, č. 2 platí obecné předpisy.
Soudní řízení.
§ 13.
(1)
O návrzích podle §§ 10 a 11 rozhoduje soud v řízení nesporném.
(2)
Byly-li návrhy podle §§ 10 a 11 podány zároveň, může soud, je-li to vhodné a účelné, rozhodnout nejprve o návrhu podle § 10, a teprve až toto rozhodnutí nabude právní moci, pokračovat v řízení o návrhu podle § 11.
(3)
Dědicové účastníka národního boje za osvobození, o jehož snoubenku nebo dítě jde, a jeho pozůstalá manželka jsou účastníky řízení, i když jde jen o návrh podle § 10.
§ 14.
V řízení o žalobě na zjištění nemanželského otcovství a plnění výživného, které v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, není ještě v první stolici skončeno, může žalobce navrhnout, aby žaloba byla považována za návrh podle § 10, a není-li procesní soud příslušný o takovém návrhu jednat, aby věc byla postoupena soudu podle § 10 příslušnému. Dojde-li na převedení věci do nesporného řízení, jsou náklady provedeného řízení sporného součástí nákladů dalšího řízení nesporného.
§ 15.
(1)
Rozhodl-li soud, že jsou splněny podmínky stanovené v § 2 nebo § 6, na základě usnesení, kterým byl účastník národního boje za osvobození prohlášen za mrtvého, a bylo-li toto usnesení dodatečně zrušeno (§§ 12 a 13 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 117 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého), může účastník národního boje za osvobození do roka od tohoto zrušení žádati u soudu příslušného podle § 10, aby usnesení vydané podle § 10 bylo zrušeno; tím ztrácí snoubenka výhody podle § 3 a dítě postavení manželského dítěte podle § 6 a výhody podle § 7, odst. 1, č. 1 a lze požadovati na nich i vrácení toho, čeho nabyly podle § 4 nebo podle § 7, odst. 1, č. 4.
(2)
Osoby, které plní snoubence nebo dítěti platy uvedené v § 5 nebo v § 7, odst. 1, č. 2 a 3, mohou za podmínek předchozího odstavce další plnění odepřít, i když účastník národního boje za osvobození o zrušení usnesení vydaného podle § 10 nezakročí.
(3)
O příslušnosti a řízení platí přiměřeně ustanovení §§ 11 až 13.
Část třetí.
Ustanovení poplatková.
§ 16.
(1)
Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 2, příslušejí snoubence, která měla s účastníkem národního boje za osvobození dítě, pro nabytí následkem úmrtí nebo pro případ smrti z pozůstalosti po tomto účastníku, nepřesahuje-li hodnota nabytí 200.000 Kčs a nebyly-li daň z obohacení nebo též s ní souvisící poplatek nemovitostní (dále jen dědické dávky) zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944,
a)
sazba třídy II. daně z obohacení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 337 Sb., o dani z obohacení,
b)
sazba nemovitostního poplatku podle § 2, písm. a) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích,
c)
jsou-li pro to i ostatní podmínky, úlevy podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 13 Sb., o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování.
(2)
Snoubence, která neměla s účastníkem národního boje za osvobození dítě, přísluší pro nabytí uvedená v odstavci 1 za podmínek tam určených sazba třídy III. daně z obohacení citovaného zákona o této dani a úlevy podle předchozího odstavce, písm. c).
(3)
Úlevy uvedené v odstavcích 1 a 2 příslušejí snoubence také tehdy, jestliže dědické dávky byly už předepsány, byť i pravoplatně. V takových případech lze úlevy uplatniti podáním u finančního úřadu prvé stolice nejdéle do šesti měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.
§ 17.
Přiměřené odškodnění poskytnuté snoubence podle § 4 nelze odečítati od základu vyměření dědických dávek z pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození.
§ 18.
(1)
Byl-li nemanželskému dítěti přiznán nárok na odškodnění ve výši zákonného dědického podílu podle § 8, odst. 1, je i pravoplatný předpis dědických dávek z pozůstalosti po účastníku národního boje za osvobození na návrh dědice, jehož dědický podíl se zmenšil, upraviti. Návrh na úpravu lze podati u finančního úřadu prvé stolice do šesti měsíců od uzavření dohody (§ 8, odst. 1) nebo ode dne, kdy soudní rozhodnutí (§ 11) nabylo právní moci.
(2)
Ustanovení odstavce 1 nelze použít tehdy, byly-li dědické dávky zaplaceny v zemích České a Moravskoslezské před 5. květnem 1945, na Slovensku před 1. zářím 1944.
Část čtvrtá.
Ustanovení závěrečná.
§ 19.
Zápis změny příjmení snoubenky nebo dítěte, nastalé podle § 3, č. 1 nebo podle § 7, odst. 1, č. 1, v rodné (křestní) matrice zařídí na žádost soudu zemský národní výbor, na Slovensku pověřenectvo vnitra.
§ 20.
Tímto zákonem nejsou dotčena práva příslušející snoubenkám a nemanželským dětem, pozůstalým po účastnících národního boje za osvobození, podle jiných právních předpisů.
§ 21.
Tento zákon nabývá účinnosti 14. dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra, financí a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Drtina v. r.
Dr. Nejedlý v. r. |
Zákon č. 33/1948 Sb. | Zákon č. 33/1948 Sb.
Zákon, jímž se obnovuje účinnost retribučního dekretu a nařízení o lidovém soudnictví a mění některá jejich ustanovení
Vyhlášeno 2. 4. 1948, datum účinnosti 2. 4. 1948, částka 15/1948
* Čl. I. - § 1. (§ 1. — § 2.)
* Čl. II. - § 1. (§ 1. — § 3.)
* Čl. III. - § 1. (§ 1. — § 2.)
* Čl. IV.
Aktuální znění od 2. 4. 1948
33.
Zákon
ze dne 25. března 1948,
jímž se obnovuje účinnost retribučního dekretu a nařízení o lidovém soudnictví a mění některá jejich ustanovení.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
§ 1.
Účinnost dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen retribuční dekret), se obnovuje, při čemž se ustanovení hlavy II. retribučního dekretu mění a doplňují takto:
a)
Konati hlavní přelíčení o činech trestných podle retribučního dekretu a rozhodovati o návrzích na obnovu řízení o takových činech přísluší výlučně mimořádnému lidovému soudu.
b)
Mimořádný lidový soud soudí ve tříčlenných senátech, složených z předsedy, jímž je soudce z povolání, a ze dvou soudců z lidu; skončilo-li však předchozí řízení (čl. I., § 2) rozsudkem, soudí mimořádný lidový soud v senátech pětičlenných, složených z předsedy, jímž je soudce z povolání, a ze čtyř soudců z lidu. K usnesením, pro něž se podle § 29 retribučního dekretu vyžaduje při pětičlenných senátech alespoň 4 hlasů, jest při tříčlenných senátech třeba jednomyslnosti.
c)
Přednosty mimořádných lidových soudů, jejich náměstky a soudce z povolání ustanovuje ministr spravedlnosti ze soudců v činné službě. Soudce z lidu jmenuje ministr spravedlnosti ze seznamů sestavených okresními národními výbory.
d)
Veřejné žalobce mimořádných lidových soudů jmenuje ministr spravedlnosti ze státních zástupců, ze soudců v činné službě nebo z osob zapsaných v seznamu obhájců.
e)
O delegaci platí obdobně ustanovení § 62 tr. ř.; rozhodnutí zemského soudu o delegaci je konečné.
§ 2.
Řízení pro činy trestné podle retribučního dekretu, pravomocně skončené před nabytím účinnosti tohoto zákona, lze na návrh veřejného žalobce zahájit nebo v něm pokračovat i bez podmínek a formálností obnovy.
Čl. II.
§ 1.
Na Slovensku obnovuje sa účinnosť nariadenia Slovenskej národnej rady zo dňa 15. mája 1945, č. 33 Sb. n. SNR vo znení predpisov ho meňacich a doplňujúcich, o potrestání fašistických zločincov, okupantov, zradcov a kolaborantov a o zriadení ľudového súdnictva (ďalej nariadenie o ľudovom súdnictve) s týmito zmenami a doplňkami:
a)
Konať hlavné pojednavanie o činoch trestných podľa nariadenia o ľudovom súdnictve a rozhodovať o návrhoch na obnovu trestného konania prisluchá výlučne ľudovému súdu.
b)
Ľudový súd súdí v trojčlenných senátoch, složených z predsedu, ktorý je sudca z povolania, a zo dvoch súdcov z ľudu.
c)
Ak skončilo predcházajúce rozhodnutie rozsudkom, súdia v senátoch pätčlenných, složených z predsedu, ktorý je sudca z povolania, a zo čtyroch súdcov z ľudu.
d)
Ľudové súdy sa zriaduju v sidlach krajských súdov; ich prednostov, námestníkov a súdcov z povolania ustanovuje na návrh povereníka spravodlivosti minister spravodlivosti zo súdcov v činnej službe. Súdcov z ľudu menuje povereník spravodlivosti zo soznamov, sostavených okresnými národnými výbormi (správnými komisiami).
e)
Verejných obžalobcov ľudových súdov menuje minister spravodlivosti na návrh povereníka spravodlivosti zo štátných zástupcov, zo súdcov v činnej službe alebo z osob zapísaných v sozname advokátov.
f)
O trestnom konaní platia ustanovenia Trestného poriadku (zák. č. XXXIII/1896) s tou odchýlkou, že sa proti rozhodnutia ľudových súdov nepripúšťa riadný opravný prostriedok.
§ 2.
Konanie pre činy trestné podľa nariadenia o ľudovom súdnictve, ktoré bolo pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona právoplatne ukončené, možno na návrh verejného obžalobcu zaviesť alebo v ňom pokračovať aj bez podmienok a formálností obnovy.
§ 3.
Trest smrti uložený ľudovým súdom vykoná sa do dvoch hodín po vyhlášeni rozsudku. Na výslovnú žiadosť odsúdeného može byť lehota predlžená o ďalšiu hodinu. Ak sa konalo konanie v neprítomnosti obžalovaného, vykoná sa trest smrti do 24 hodín po dopadnutí odsúdeného. Výkon trestu treba však na primeraný čas odložiť, ak to žiada verejný obžalobca z doležitého verejného záujmu.
Čl. III.
§ 1.
Účinnost retribučního dekretu a nařízení o lidovém soudnictví se končí dnem 31. prosince 1948.
§ 2.
(1)
Zrušují se:
a)
ustanovení čl. III, § 2 zákona ze dne 18. prosince 1946, č. 245 Sb., jímž se mění a doplňují dekrety presidenta republiky o mimořádném lidovém soudnictví a prodlužuje jejich účinnost,
b)
ustanovení §§ 1, 5, 6, odst. 1 a 3 nařízení Slovenské národní rady ze dne 19. prosince 1947, č. 88 Sb. n. SNR, kterým se upravuje trestní řízení pro trestné činy podle nařízení č. 33/1945 ve znění vyhlášky č. 58/1946 Sb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, neskončené za jeho platnosti.
(2)
Ustanovení §§ 2, 3, 4, 6, odst. 2 a § 7 nařízení uvedeného v odstavci 1, písm. b) platí však obdobně v řízení upraveném v čl. II.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, vnitra a národní obrany.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Nosek v. r.
Dr. Čepička v. r. |
Zákon č. 34/1948 Sb. | Zákon č. 34/1948 Sb.
Zákon o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti
Vyhlášeno 2. 4. 1948, datum účinnosti 2. 4. 1948, částka 16/1948
* § 1. - (1) Okresní národní výbory mohou v případech, kde trestní řízení pro čin trestný podle § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, bylo přede dnem účinnosti tohoto zákona pravomocně
* § 2. - V trestním řízení prováděném podle čl. III, odst. 1 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 246 Sb., kterým se mění ustanovení dekretu presidenta republiky o trestání některých provinění proti národní cti, soudem, jež před účinností tohoto zákona nebylo pravom
* § 3. - Okresní národní výbory mohou zahájiti a provésti trestní řízení o přestupcích podle § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. i tehdy, jestliže toto řízení nebylo dosud zahájeno, byly-li příslušné spisy u soudu, veřejného žalobce nebo u správního úřadu (orgánu) dne 31.
* § 4. - Promlčení přestupku nepřekáží tomu, aby bylo provedeno řízení podle § 1 až § 3. Toto řízení nelze zahájiti po 31. červenci 1948.
* § 5. - Řízení před národními výbory podle tohoto zákona upraví ministr vnitra směrnicemi, které vyhlásí v Úředním listě republiky Československé. Tyto směrnice jsou pro národní výbory závazné.
* § 6. - Trestní nálezy, na nichž se okresní národní výbory usnesly ve věcech uvedených v § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. nejpozději dne 4. května 1947, které však byly doručeny teprve po tomto dni, považují se za včas doručené.
* § 7. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.
Aktuální znění od 2. 4. 1948
34.
Zákon
ze dne 25. března 1948
o revisi trestního řízení v některých případech provinění proti národní cti.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Okresní národní výbory mohou v případech, kde trestní řízení pro čin trestný podle § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 138 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, bylo přede dnem účinnosti tohoto zákona pravomocně skončeno, provésti revisi tohoto řízení. Zahájení revise má účinky zahájení trestního řízení podle dekretu č. 138/1945 Sb.
(2)
Proti zahájení revise řízení podle odstavce 1 není přípustný samostatný opravný prostředek.
§ 2.
V trestním řízení prováděném podle čl. III, odst. 1 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 246 Sb., kterým se mění ustanovení dekretu presidenta republiky o trestání některých provinění proti národní cti, soudem, jež před účinností tohoto zákona nebylo pravomocně skončeno, pokračuje příslušný okresní národní výbor. Tento okresní národní výbor může učiniti opatření podle § 1, odst. 1 také v případech, kdy soudní trestní řízení prováděné podle věty první skončilo rozsudkem osvobozujícím nebo bylo zastaveno.
§ 3.
Okresní národní výbory mohou zahájiti a provésti trestní řízení o přestupcích podle § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. i tehdy, jestliže toto řízení nebylo dosud zahájeno, byly-li příslušné spisy u soudu, veřejného žalobce nebo u správního úřadu (orgánu) dne 31. prosince 1947, u přestupků spáchaných v cizině pak nejpozději dne 30. června 1948.
§ 4.
Promlčení přestupku nepřekáží tomu, aby bylo provedeno řízení podle § 1 až § 3. Toto řízení nelze zahájiti po 31. červenci 1948.
§ 5.
Řízení před národními výbory podle tohoto zákona upraví ministr vnitra směrnicemi, které vyhlásí v Úředním listě republiky Československé. Tyto směrnice jsou pro národní výbory závazné.
§ 6.
Trestní nálezy, na nichž se okresní národní výbory usnesly ve věcech uvedených v § 1 dekretu č. 138/1945 Sb. nejpozději dne 4. května 1947, které však byly doručeny teprve po tomto dni, považují se za včas doručené.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r.
Dr. Čepička v. r. |
Zákon č. 42/1948 Sb. | Zákon č. 42/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují některá ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách
Vyhlášeno 10. 4. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 19/1948
* Čl. I. - Dekret č. 104/1945 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Ustanovení § 9, odst. 1 dekretu č. 104/1945 Sb. ve znění tohoto zákona platí i pro závodní rady zvolené před účinností tohoto zákona podle čl. II vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1946, č. 216 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení dekretu preside
* Čl. III.
Aktuální znění od 1. 1. 1948
42.
Zákon
ze dne 20. března 1948,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret č. 104/1945 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1, odst. 1 zní:
„Zájmovým zastupitelstvem zaměstnanců v závodě (dále jen „závodní zastupitelstvo“) jsou závodní rada, závodní důvěrník, podniková rada a náhradní orgán závodního zastupitelstva. Závodní zastupitelstvo je prvotním a výkonným orgánem jednotné odborové organisace.“
2.
§ 9, odst. 1 zní:
„Závodní rada se volí na dobu dvou roků“.
3.
§ 10, odst. 2, písm. c) zní:
„c)
rozpuštěním závodní rady příslušným orgánem jednotné odborové organisace, nebo“
4.
§ 13 zní:
„(1)
Pracovní (služební) poměr člena závodní rady může býti zaměstnavatelem zrušen a člen závodní rady může býti přeložen jednostranným opatřením správy závodu do jiného závodu jen po předchozím souhlasu závodní rady.
(2)
Odepřela-li závodní rada souhlas, může zaměstnavatel navrhnouti u příslušného orgánu jednotné odborové organisace, aby na místě závodní rady udělil souhlas ke zrušení pracovního (služebního) poměru nebo k přeložení.
(3)
Souhlasu závodní rady podle odstavců 1 a 2 se vyžaduje také ke zrušení pracovního (služebního) poměru bývalého člena závodní rady v době dvou roků od zániku jeho funkce. V této době není však třeba souhlasu, byl-li bývalý člen závodní rady pravoplatně soudem odsouzen
a)
pro zločin nebo pro přečin nebo přestupek, spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných nebo pro trestný čin proti veřejné mravopočestnosti,
b)
pro přečin nebo přestupek podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.“
5.
§ 15 zní:
„Členství v závodní radě zaniká:
a)
zánikem závodní rady nebo skončením její činnosti,
b)
ztrátou volitelnosti,
c)
rozvázáním pracovního (služebního) poměru se závodem,
d)
vzdáním se, bylo-li příslušným orgánem jednotné odborové organisace schváleno, nebo
e)
zbavením funkce člena závodní rady příslušným orgánem jednotné odborové organisace.“
Čl. II.
Ustanovení § 9, odst. 1 dekretu č. 104/1945 Sb. ve znění tohoto zákona platí i pro závodní rady zvolené před účinností tohoto zákona podle čl. II vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1946, č. 216 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, pokud jejich činnost neskončila.
Čl. III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Zápotocký v. r.
Erban v. r. |
Zákon č. 44/1948 Sb. | Zákon č. 44/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o revisi první pozemkové reformy
Vyhlášeno 14. 4. 1948, datum účinnosti 14. 4. 1948, částka 21/1948
* Čl. I. - Zákon ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Úroková míra pro úrokování náhrady podle § 59 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb., činí 1%, a to s účinností ode dne 1. ledna 194
* Čl. III. - (1) Výpověď z hospodaření na přejímaných nemovitostech může býti doručena nejen okresním soudem (§ 18 náhradového zákona), nýbrž i přímo ministerstvem zemědělství, na Slovensku pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy, po případě jejich orgány. Výpově
* Čl. IV. - Ustanovení čl. I platí od 12. srpna 1947, s výjimkou ustanovení č. 8.
* Čl. V. - Ministr zemědělství se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění zákona č. 142/1947 Sb., které vyplývá z úprav provedených tímto zákonem.
* Čl. VI.
Aktuální znění od 14. 4. 1948
44.
Zákon
ze dne 21. března 1948,
kterým se mění a doplňuje zákon o revisi první pozemkové reformy
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 6, odst. 2, písm. b) se na konci doplňuje tímto ustanovením:
„Osobní náležitosti, uvedené pod č. 1 až 3, u osob, které pozbyly pozemkového majetku (§ 1) pod tlakem okupace nebo v důsledku národní, rasové nebo politické persekuce (zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících), se posuzují při revisi podle doby, kdy nastala událost, která jest důvodem pro navrácení v předešlý stav. U účastníků národního boje za osvobození (§§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) povolí ministr zemědělství v případech zvláštního zřetele hodných na návrh ministra národní obrany výjimky z ustanovení předchozí věty.“
2.
§ 6, odst. 3 zní:
„(3)
Je-li místní potřeba půdy naléhavá k uspokojení uchazečů oprávněných podle § 8, odst. 1, nebo žádá-li to veřejný zájem, lze na návrh rolnické komise převzíti celý zbytkový statek nebo jeho část.“
3.
V § 6, odst. 4, první větě se vsunují na konci slova: „nebo v odstavci 3.“
4.
V § 6, odst. 5 se připojuje na konci tato věta:
„Bližší předpisy k provádění tohoto ustanovení stanoví ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě, která se na Slovensku uveřejní též v Úředním věstníku.“
5.
§ 7, odst. 2 zní:
„(2)
Za půdu, která bude vyvlastněna podle § 1, odst. 3, se poskytuje náhrada ve výši průměrné obecné ceny za posledních 10 let před vyvlastněním nebo ve výši obecné ceny v době vyvlastnění, je-li tato nižší, vždy však se srážkou 20%.“
6.
V § 7, odst. 3 se nahrazují slova „obecnou cenu“ slovy „cenu podle odstavce 2“.
7.
V § 7, odst. 5, první větě se nahrazují slova „do výše obecné ceny převzatého majetku“ slovy „do výše náhrady za převzatý majetek“.
8.
§ 8, odst. 6 zní:
„(6)
Přídělové řízení provede ministerstvo zemědělství (na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství) v součinnosti se zástupci uchazečů (rolnickými komisemi). Rolnické komise jsou místní a okresní. Místní rolnickou komisi, skládající se z 5 až 10 členů, zvolí si oprávnění uchazeči (odstavce 1 a 3) při místním národním výboru, v jehož obvodu se nachází půda tvořící předmět revise nebo získaná pro účely přídělu, a v sousedních zájmových obcích. Zástupci místních rolnických komisí zvolí na schůzi okresní rolnickou komisi při okresním národním výboru, která může míti nejvýše 10 členů.“
9.
§ 8, odst. 9 zní:
„(9)
Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců 1 až 8, zejména o nejvyšší přípustné výměře přídělu, směně půdy, jakož i o složení, ustavení a působnosti rolnických komisí, vydá vláda nařízením.“
10.
§ 9, odst. 1, č. 3 zní:
„3.
ustanovení § 5, odst. 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. platí i o zaměstnancích, u nichž jsou dány podmínky uvedené v § 2, odst. 1, písm. a) a b) téhož zákona, s nimiž však byl pracovní (služební) poměr rozvázán bez jejich viny v důsledku provádění revise první pozemkové reformy;“
11.
V § 9, odst. 1 se za ustanovení č. 8 vkládá nové ustanovení č. 9 tohoto znění:
„9.
ustanovení § 8, odst. 2 zák. č. 16/1947 Sb., pokud se vztahuje na nároky z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, tu neplatí;“
12.
V § 9, odst. 1 se ustanovení č. 9 přečísluje na č. 10.
13.
V § 15, odst. 1 první věta zní:
„Každé zcizení mezi živými, reálné rozdělení spoluvlastnictví, propachtování nebo zatížení pozemkového majetku uvedeného v § 1 jest ode dne 11. července 1947 po dobu revise bez souhlasu ministerstva zemědělství neplatné; na Slovensku uděluje souhlas pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství.“
14.
§ 15, odst. 2 zní:
„(2)
Pro dražební řízení o majetku uvedeném v § 1 platí i jinak ustanovení § 29 zák. č. 90/1947 Sb.“
Čl. II.
Úroková míra pro úrokování náhrady podle § 59 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb., činí 1%, a to s účinností ode dne 1. ledna 1948.
Čl. III.
(1)
Výpověď z hospodaření na přejímaných nemovitostech může býti doručena nejen okresním soudem (§ 18 náhradového zákona), nýbrž i přímo ministerstvem zemědělství, na Slovensku pověřenectvem zemědělství a pozemkové reformy, po případě jejich orgány. Výpověď daná správním úřadem může se státi také veřejnou vyhláškou, která se vyvěsí na úřední obecní tabuli v obci (obcích), v jejímž (jejichž) obvodu leží pozemkový majetek. Při výpovědi veřejnou vyhláškou postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen osob hospodařících. Výpověď se pokládá za doručenou dnem vyvěšení.
(2)
Proti výpovědi dané podle odstavce 1 není opravného prostředku a je vykonatelná podle ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
Čl. IV.
Ustanovení čl. I platí od 12. srpna 1947, s výjimkou ustanovení č. 8.
Čl. V.
Ministr zemědělství se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění zákona č. 142/1947 Sb., které vyplývá z úprav provedených tímto zákonem.
Čl. VI.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Zápotocký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 46/1948 Sb. | Zákon č. 46/1948 Sb.
Zákon o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě)
Vyhlášeno 14. 4. 1948, datum účinnosti 14. 4. 1948, částka 21/1948
* Díl I. - Úprava vlastnictví. (§ 1. — § 6.)
* Díl II. - Soupis majetku. (§ 7. — § 8.)
* Díl III. - Finanční ustanovení. (§ 9. — § 9.)
* Dil IV. - Výkup půdy. (§ 10. — § 13.)
* Díl V. - § 14. (§ 14. — § 14.)
* Díl VI. - Rolnická komise. (§ 15. — § 15.)
* Díl VII. - Příděl půdy. (§ 16. — § 19.)
* Díl VIII. - § 20. (§ 20. — § 20.)
* Díl IX. - Závěrečná ustanovení. (§ 21. — § 26.)
Aktuální znění od 14. 4. 1948
46.
Zákon
ze dne 21. března 1948,
o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Díl I.
Úprava vlastnictví.
§ 1.
(1)
Vlastnické poměry k půděpůdě (odstavec 7) se upravují tak, aby půdapůda, sloužící zemědělské výrobě, náležela, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak, výkonným zemědělcům podle zásady, že půdapůda patří těm, kdož na ní pracují.
(2)
Ustanovení tohoto zákona se vztahují na pozemkové vlastnictví výkonného zemědělce, pokud výměra jeho půdypůdy, označené v odstavci 7, včetně půdypůdy jeho rodinných příslušníků (§ 4), přesahuje 50 ha. PůduPůdu (odstavec 7) přesahující tuto výměru, jakož i zastavěné plochy, nádvoří a soukromé cesty, pokud slouží zemědělské výrobě a nejsou nutné k řádnému hospodaření v dosavadním podniku, vykoupí stát za náhradu (§ 9, odst. 1) a přidělí je oprávněným uchazečům za podmínek uvedených v § 16.
(3)
Stát vykoupí (§ 9, odst. 1) pro tentýž účel bez zřetele na výměru (odstavec 2) půdupůdu (odstavec 7), na které vlastníci trvale sami nepracují nebo která je ve vlastnictví právnických osob vyjma ty, jež jsou uvedeny v § 2. Vlastníku se ponechá na jeho žádost půdapůda (odstavec 7) ve výměře 1 ha; požádá-li o ponechání zastavěné plochy, započítává se její výměra do uvedené výměry 1 ha. PůdaPůda ponechaná vlastníku bude vykoupena, jestliže vlastník nebo jeho právní nástupce do 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona, nebo nabude-li jí později, do 10 let po jejím nabytí, na ní nebude hospodařiti nebo ji nezastaví. Jde-li o půdupůdu spekulační, provede se výkup veškeré půdypůdy. Spekulační půdoupůdou podle předchozí věty se rozumí půdapůda přesahující výměru 1 ha, které vlastník - nezemědělec - nabyl koupí a od nabytí na ní nepracuje. Se souhlasem místních rolnických komisí lze ponechati půdupůdu, jejíž výnos slouží k vydržování duchovních státem uznaných církví a náboženských společností, spravujících nižší církevní úřady (jmění obroční, místních sborů, místních náboženských obcí a pod.), a to nejvýše do výměry 30 ha.
(4)
Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na
a)
půdupůdu, na níž vlastníci - zemědělci - pro okolnosti nezávislé na jejich vůli sami nemohou pracovati (na př. pro stáří, nezletilost, nemoc, vdovství, invaliditu nebo vykonávání veřejné funkce),
b)
půdupůdu těch, kdož se odborně připravují pro zemědělské povolání,
c)
půdupůdu osob, které jí nabyly od rodičů nebo předků druhého stupně - zemědělců - a které sice na ní nepracují, ale vrátí se k práci na ní do jednoho roku od vyhlášení tohoto zákona, a pokud jsou nezletilé, v této jednoroční lhůtě nebo nejpozději dosažením zletilosti; v této lhůtě jest vlastník oprávněn dáti šestiměsíční výpověď osobě na této půděpůdě hospodařící,
d)
půdupůdu, na níž rodiče nebo předkové druhého stupně - dřívější vlastníci - sami dále pracují; jakmile tento stav pomine, může se vlastník vrátiti k práci na této půděpůdě do jednoho roku,
e)
půdupůdu výkonných zemědělců, kteří se dočasně vystěhovali do zahraničí, lze-li podle daných okolností předpokládati, že se vrátí a budou opět na této půděpůdě pracovati,
f)
půdupůdu do výměry 2 ha, která je ve vlastnictví dělníků, živnostníků, veřejných a soukromých zaměstnanců, pokud tyto kategorie vlastníků podléhají jen dani ze mzdy nebo dani živnostenské.
Výjimky uvedené pod písm. c) až e) neplatí však v případech, kdy půdapůda jest nepřetržitě propachtována po dobu nejméně 18 let. V těchto případech se provede výkup veškeré půdypůdy. Pokud v případech uvedených pod písm. a) až e) přesahuje výměra půdypůdy 50 ha, platí o půděpůdě přesahující tuto výměru přiměřeně ustanovení odstavce 2.
(5)
Ustanovení odstavce 3 se dále nevztahuje na půdupůdu, jejíž výnos vlastníci prokazatelně potřebují k doplnění svých příjmů, které nestačí k jejich existenci. Při tom platí zásada, že se vlastníkovi ponechává tolik půdypůdy, kolik mu postačí k tomu, aby jeho celkový důchod včetně důchodu jeho rodinných příslušníků (§ 4), dosáhl dvojnásobku daněprostého minima podle předpisů platných o zdanění pracovního důchodu, nejméně však dvojnásobku daněprostého minima čtyřčlenné rodiny. Výměra ponechané půdypůdy nesmí přesáhnouti 4 ha.
(6)
Z půdypůdy patřící spoluvlastníkům se vykupují ideální podíly, po případě jim odpovídající reálné díly, poměrně podle jejich vlastnických podílů, po případě podle výměry ostatních jejich pozemků. V případech uvedených v odstavci 2 se vykoupí z půdypůdy rodinného příslušníka (§ 4) taková část, aby poměr výměry jeho půdypůdy k výměře půdypůdy osoby, o jejíhož příslušníka jde, zůstal nezměněn i po výkupu.
(7)
Do výměry uvedené v odstavci 2 se započítává veškerá půdapůda sloužící zemědělské výrobě.
(8)
PůdouPůdou (odstavec 7) se rozumějí veškeré nemovitosti i s právy, která jsou spojena s jejich vlastnictvím.
(9)
Kde se v tomto zákoně mluví o vlastníku, rozumí se tím u půdypůdy, která je v držbě toho, na koho vlastnicky byla převedena, tento držitel, třebas převod vlastnictví není ještě knihovním zápisem dovršen, u neodevzdaných pozůstalostí v zemích České a Moravskoslezské dědic nebo odkazovník, kterému má půdapůda připadnouti.
§ 2.
(1)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na půdupůdu
a)
státu, státních podniků a fondů, svazků územní samosprávy a Jednotných svazů zemědělců,
b)
zemědělských výrobních družstev, skládajících se z výkonných zemědělců, bez újmy ustanovení § 3,
c)
která slouží účelům obecně prospěšných nadací nebo zařízení sociální nebo zdravotní péče, anebo hospodářsky souvisí s plněním jejich úkolů, potvrdí-li příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvem zemědělství obecnou prospěšnost nadací nebo zařízení,
d)
jiných zemědělských družstev než výrobních, potvrdí-li ministr zemědělství, že ji potřebují k řádnému provozu a rozvoji podniku,
e)
národních podniků, zřízených podle zákonů o znárodnění a předpisů je provádějících a doplňujících, potvrdí-li příslušný ministr po dohodě s ministrem zemědělství, že dotčený průmyslový podnik má v půděpůdě surovinovou základnu své výroby a že je nutna k řádnému provozu a rozvoji podniku,
f)
šlechtitelských podniků, které před účinností tohoto zákona obdržely povolení ke šlechtění osiva a sadby podle příslušných předpisů, provozují-li tuto činnost skutečně a uzná-li ji ministerstvo zemědělství na návrh příslušného Jednotného svazu zemědělců za nezbytnou.
(2)
Ministr zemědělství vyloučí na návrh ministra průmyslu, a pokud jde o průmysl potravinářský, na návrh ministra výživy, po slyšení Ústřední rady zemědělců z dosahu tohoto zákona i pozemky jiných průmyslových podniků, než které jsou uvedeny v odstavci 1, písm. e), pokud jsou nutné k řádnému provozu a rozvoji podniku.
(3)
Úprava majetku urbariálních obcí (společenského majetku bývalých urbarialistů), komposesorátů, singularistů a podobných právních útvarů a majetku pastvinářských společenstev a pastvinářských družstev bude provedena zvláštním zákonem, vyjímajíc ustanovení § 3, odst. 4.
§ 3.
(1)
Podle § 1 se posuzuje člen zemědělského výrobního družstva a jeho podílnictví na družstvu tak, jako kdyby vlastnil tu část družstevní půdypůdy, která by odpovídala výši (počtu) jeho družstevního podílu v případě reálného rozdělení družstevních pozemků.
(2)
Připadá-li na člena družstva a jeho rodinné příslušníky (§ 4) podle jejich podílů více půdypůdy, než činí výměra stanovená v § 1, odst. 2, vykoupí stát tu část podílu, která odpovídá výměře přesahující výměru stanovenou v § 1, odst. 2. Pro členy družstva platí dále obdobně ustanovení § 1, odst. 3 až 5.
(3)
Při zjišťování výměry podle § 1, odst. 2 se sčítá půdapůda odpovídající družstevnímu podílu s vlastní půdoupůdou člena a jeho rodinných příslušníků (§ 4).
(4)
Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně též o majetkových podílech v právních útvarech uvedených v § 2, odst. 3.
§ 4.
Rodinnými příslušníky vlastníka půdy podléhající výkupuRodinnými příslušníky vlastníka půdy podléhající výkupu se rozumějí podle tohoto zákona příbuzní v řadě vzestupné (též osvojitelé), příbuzní v řadě sestupné (též osvojenci), sourozenci, manžel (druh, družka) a jeho sourozenci, zeť, snacha, tchán a tchýně, pokud s vlastníkem trvale žijí ve společné domácnosti.
§ 5.
Splní-li se po vyhlášení tohoto zákona podmínky uvedené v § 1, odst. 2 nebo 3, vykoupí stát půdupůdu podle tohoto zákona.
§ 6.
(1)
Vlastník půdypůdy podléhající výkupu podle § 1, odst. 2 jest oprávněn vybrati si do přípustné výměry půdupůdu podle své volby buď zemědělskou, nebo lesní, nebo obojí, vždy průměrné hodnoty (bonity) příslušného druhu půdypůdy. Při zjišťování průměrné hodnoty jsou přípustné odchylky do výše 10 %. V případech uvedených v § 1, odst. 3 a 5 má vlastník volnost výběru. Vždy však jest dbáti toho, aby vlastníku byl ponechán podle možnosti souvislý hospodářský celek a aby nebyl ohrožen veřejný zájem (na př. scelování pozemků) a účelné použití vykoupené půdypůdy (§ 16).
(2)
Bližší předpisy o výběru půdypůdy a o zjišťování průměrné hodnoty (bonity) vydá vláda nařízením.
Díl II.
Soupis majetku.
§ 7.
(1)
Vlastník půdypůdy, která přesahuje přípustnou výměru (§ 1, odst. 2 a odst. 4, poslední věta), je povinen předložiti do 45 dnů ode dne uveřejnění vyhlášky podle § 8, odst. 2 příslušnému místnímu národnímu výboru dvojmo, na Slovensku trojmo, soupis své půdypůdy s uvedením práv, která jsou spojena s jejím vlastnictvím. Leží-li půdapůda v obvodu různých obcí, podá vlastník soupis v obci svého bydliště.
(2)
Splněním soupisové povinnosti se nevzdává osoba, která soupis předložila, námitky, že v jejím případě nejsou splněny podmínky pro výkup. Odůvodněné námitky nutno podati současně se soupisem.
(3)
Místní národní výbor zjistí za součinnosti místní rolnické komise a místního sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců vlastníky půdypůdy, na kterou se vztahují ustanovení § 1, odst. 3 až 5, a vyzve je po uveřejnění vyhlášky podle § 8, odst. 2, aby do 30 dnů od doručení výzvy předložili dvojmo, na Slovensku trojmo, soupis půdypůdy. Proti výzvě k soupisu není opravného prostředku. Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně.
(4)
V případech uvedených v § 5 je vlastník povinen předložiti bez vyzvání soupis do 45 dnů ode dne, kdy nastaly okolnosti rozhodné podle § 1, odst. 2 nebo 3. Jinak platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.
(5)
Místní národní výbor zašle jeden výtisk soupisu ministerstvu zemědělství nebo orgánu jím určenému, na Slovensku též pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy, a zpraví o soupisu ihned místní rolnickou komisi, aby zahájila řízení podle § 10.
(6)
Ministerstvo zemědělství může naříditi zahájení řízení, aby bylo zjištěno, zda jsou dány předpoklady pro výkup, a činiti potřebná opatření.
§ 8.
(1)
Soupisem jsou povinny osoby fysické bez rozdílu národnosti a státního občanství a právnické osoby, tuzemské i cizozemské, pokud jsou vlastníky (§ 1, odst. 9) půdypůdy podléhající výkupu. Jsou-li osoby soupisem povinné nezvěstné, zdržují-li se v cizině, nebo je-li jejich majetek pod národní nebo jinou úřední správou, jest soupisem povinen uživatel nebo národní (úřední) správce pozemkového majetku, na který se soupis vztahuje. Nepodá-li soupis osoba k tomu povinná ve stanovené lhůtě, nebo jde-li o půdupůdu opuštěnou, podá soupis místní národní výbor.
(2)
Bližší předpisy o soupisu stanoví ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.
Díl III.
Finanční ustanovení.
§ 9.
(1)
Za vykoupenou půdupůdu poskytuje stát náhradu ve výši průměrné obecné ceny za posledních 10 let před výkupem nebo ve výši obecné ceny v době výkupu, je-li tato nižší, vždy však se srážkou 20 %. Dělníkům, živnostníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům se poskytuje tato náhrada bez srážky, pokud jde o výměru do 10 ha vykoupené půdypůdy a nejde-li o půdupůdu spekulační (§ 1, odst. 3, předposlední věta).
(2)
Náhrada podle odstavce 1, jakož i úhrada při vypořádání dluhů a břemen (§ 11) se poskytuje v cenných papírech, v jiných hodnotách nebo v hotovosti, v případech uvedených v § 1, odst. 5 zásadně v hotovosti; podrobné předpisy o náhradě za vykoupenou půdupůdu vydá vláda nařízením.
(3)
Výkupem získaná půdapůda se přiděluje oprávněným uchazečům za cenu rovnající se ceně výkupní beze srážky, vypočtené podle odstavce 1, první věty, snížené o 10 %. V případech hodných zvláštního zřetele může býti povoleno spláceti přídělovou cenu nejdéle do 15 let.
(4)
Výplatu náhrad (odstavec 2) provádí a přídělové ceny (odstavec 3) přijímá jménem státu Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství (dále jen „Fond“), který také obstarává službu účetní a pokladní. Veškeré účiny, náklady a těžby, vyplývající z provádění tohoto zákona, účtuje Fond odděleně od ostatních prostředků jím spravovaných, při čemž uhradí případný schodek vzniklý prováděním tohoto zákona v zemích České a Moravskoslezské.
(5)
K provedení úkolů vytčených tímto zákonem uvolní státní správa postupně podle potřeby Fondu zálohu až do výše 150 milionů Kčs. S výhradou ustanovení odstavce 6 vrátí Fond finanční správě tuto zálohu, jakmile to jeho finanční poměry dovolí, nejpozději však do 10 let od jejího uvolnění, pokud nebude již dříve podle dohody ministerstva financí s Fondem, učiněné po slyšení nejvyššího účetního kontrolního úřadu, započtena a vyúčtována na povinnosti státu vůči Fondu.
(6)
Působnost Fondu při plnění úkolů mu uložených v předcházejících odstavcích se vztahuje i na Slovensko; u pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy (slovenského pozemkového fondu) se zřídí pro tento účel zvláštní účet. Na tento účet převede Fond ze zálohy 150 milionů Kčs poměrný díl podle potřeby, rozsahu výkupu a přídělu půdypůdy podle tohoto zákona. Takto převedený díl zálohy vrátí pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy (slovenský pozemkový fond) finanční správě. Pověřenectvo uhradí také případný schodek vzniklý prováděním tohoto zákona na Slovensku.
Dil IV.
Výkup půdy.
§ 10.
(1)
Místní rolnická komise v součinnosti s místním sdružením příslušného Jednotného svazu zemědělců se pokusí v každém jednotlivém případě o dohodu s vlastníkem (§ 1, odst. 2 až 6) o tom, zda a které z jeho pozemků se vykoupí. Dohoda o tom sjednaná podléhá schválení místního národního výboru, který ji předloží okresnímu národnímu výboru k vydání výměru o výkupu a k provedení řízení podle odstavce 2. Nedojde-li k dohodě nebo neschválí-li ji místní národní výbor, předloží místní národní výbor spisy okresnímu národnímu výboru k rozhodnutí o výkupu a po případě k provedení řízení podle odstavce 2. Okresní národní výbor předloží v obou případech opis pravoplatného rozhodnutí o výkupu ministerstvu zemědělství nebo orgánu jím pověřenému.
(2)
Okresní národní výbor požádá knihovní žádostí knihovní soud, aby poznamenal provedení výkupu podle tohoto zákona v pozemkové knize, a zavede řízení o náhradě, které provede za součinnosti místní rolnické komise a místního sdružení příslušného Jednotného svazu zemědělců.
(3)
Poznámka provedení výkupu (odstavec 2) v pozemkové knize má účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půděpůdě na československý stát. Není-li půdapůda zapsána v pozemkových knihách na území republiky Československé, nebo není-li soulad mezi skutečným a knihovním stavem, vyhlásí se výkup vyhláškou okresního národního výboru na jeho úřední desce, která má účinek přechodu vlastnictví k vykoupené půděpůdě podle předchozí věty. Vyhláška se vyvěsí také na úřední desce v příslušné obci. Československý stát se zaznamenává v pozemkovém katastru jako držitel vykoupené půdypůdy s účinností ode dne poznámky provedení výkupu v pozemkové knize, po případě ode dne vyhlášení vyhlášky na úřední desce okresního národního výboru.
(4)
Ministerstvo zemědělství může samo zahájiti řízení podle odstavce 1, nebude-li zahájeno do 30 dnů ode dne, kdy byla místní rolnická komise zpravena o podání soupisu (§ 7, odst. 5), a může vydati rozhodnutí o výkupu, nevydá-li je okresní národní výbor do 60 dnů ode dne předložení spisů místním národním výborem.
(5)
Bližší předpisy o výkupu vydá ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.
§ 11.
(1)
Pro vypořádání práv a závazků váznoucích na vykoupené půděpůdě nebo vyplývajících z jejího převzetí platí přiměřeně ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový), ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb., při čemž knihovním věřitelům a jiným oprávněncům, jejichž práva budou výkupem dotčena, jakož i věřitelům, kteří poskytli zápůjčky se státní zárukou, přísluší úhrada do výše výkupní ceny (§ 9, odst. 1). Knihovní závazky váznoucí na nevykoupené půděpůdě se sníží v poměru hodnoty této půdypůdy k celkové hodnotě veškeré půdypůdy před výkupem.
(2)
Výměnek nebo vdovské právo požívání, váznoucí na půděpůdě, která podléhá výkupu podle § 1, odst. 2, zůstanou zajištěny na zbylém nevykoupeném majetku, ledaže by došlo k jiné úpravě se souhlasem oprávněných. Při výkupu podle § 1, odst. 3 lze v případech hodných zvláštního zřetele upustiti od výkupu, pokud tato práva trvají. Podle ustanovení předchozí věty lze obdobně postupovati i v jiných sociálních případech zvláštního zřetele hodných.
§ 12.
Výpověď z hospodaření na vykoupené půděpůdě dá ministerstvo zemědělství nebo orgán jím pověřený aspoň tříměsíční, a to tak, aby převzetí půdypůdy se mohlo uskutečniti po sklizni; jinak platí přiměřeně ustanovení §§ 12 až 25 náhradového zákona. Výpověď může býti doručena nejen okresním soudem (§ 18 náhradového zákona), nýbrž i přímo ministerstvem zemědělství, po případě jeho orgány. Výpověď daná správním úřadem může se státi také veřejnou vyhláškou, která se vyvěsí na úřední obecní tabuli v obci (obcích), v jejímž (jejichž) obvodu leží vykoupená půdapůda. Při výpovědi veřejnou vyhláškou postačí výpověď všeobecně daná bez udání jmen osob hospodařících. Výpověď se pokládá za doručenou dnem vyvěšení. Proti výpovědi není opravného prostředku a je vykonatelná podle ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
§ 13.
(1)
Převod vlastnického práva mezi živými, reálné rozdělení spoluvlastnictví, propachtování a smluvní a exekuční zatížení půdypůdy, která je předmětem výkupního řízení, jsou až do konečného provedení výkupu a převzetí vykoupené půdypůdy přípustné jen se souhlasem ministerstva zemědělství; jinak jsou neplatné. Zákaz zatížení půdypůdy se však nevztahuje na daně, poplatky a jiné veřejné dávky.
(2)
Právní jednání uvedená v odstavci 1, uzavřená po 4. dubnu 1947 před účinností tohoto zákona, jsou bez dodatečného schválení ministerstva zemědělství neplatná.
Díl V.
§ 14.
Hospodaření na půdě podléhající výkupu a nakládání se zařízením.
(1)
Pro hospodaření na půděpůdě podléhající výkupu platí ustanovení zákona ze dne 1. dubna 1947, č. 55 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, bez časového omezení. V případě potřeby lze na půdupůdu podléhající výkupu zavésti národní správu, a to i na Slovensku, podle § 3 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů.
(2)
Při převzetí vykoupené půdypůdy jsou vlastníci živého a mrtvého zařízení, jež až dosud sloužilo hospodaření na ní, povinni prodati státu za úřední cenu poměrnou část tohoto zařízení; není-li stanovena úřední cena, platí cena obecná. Bližší předpisy k provádění tohoto ustanovení vydá ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.
Díl VI.
Rolnická komise.
§ 15.
(1)
Rolnické komise jsou místní a okresní. Místní rolnickou komisi, skládající se z 5 až 10 členů, zvolí si oprávnění uchazeči při místním národním výboru, v jehož obvodu se nachází půdapůda podléhající výkupu, a v sousedních zájmových obcích. Zástupci místních rolnických komisí zvolí na schůzi 10 člennou okresní rolnickou komisiokresní rolnickou komisi při okresním národním výboru. Okresní rolnická komiseOkresní rolnická komise je koordinačním orgánem místních rolnických komisí při okresním národním výboru.
(2)
Přesahuje-li půdapůda podléhající výkupu obvod jedné obce, mohou rolnické komise zúčastněných obcí konati společné schůze za účelem jednotného postupu a pověřiti své zástupce vyřizováním společných věcí.
(3)
Rolnické komise zejména zjišťují půdupůdu podléhající výkupu a okolnosti rozhodující podle § 1, odst. 4, sjednávají dohody, pokud jde o výběr půdypůdy vlastníku ponechané, spolupůsobí v přídělovém řízení podle § 16, jakož i při stanovení náhrad a přídělových cen, dále podávají odvolání podle § 21 a vypracovávají posudky na žádost ministerstva zemědělství nebo jeho orgánů.
(4)
Ministerstvo zemědělství může vyslati k rolnickým komisím odborné orgány ke zdolání úkolů spojených s prováděním tohoto zákona.
(5)
Bližší předpisy o složení, ustavení a působnosti rolnických komisí vydá ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.
Díl VII.
Příděl půdy.
§ 16.
(1)
Pokud si vykoupenou půdupůdu neponechá stát za náhradu pro účely veřejné nebo pro budoucí příděl, přidělí ji ministerstvo zemědělství do vlastnictví:
a)
malozemědělcům k doplnění jejich nesoběstačných usedlostí,
b)
drobným pachtýřům, zejména pokud jde o příděl půdypůdy jimi dosud obdělávané, neuchází-li se o tuto půdupůdu pachtýř, který pozbyl pachtu po vyhlášení zákona ze dne 3. července 1947, č. 139 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdypůdy, při čemž souhrn vlastní a přidělené půdy nesmí převyšovati výměru stanovenou pro příděl v odstavci 2, bez újmy ustanovení odstavce 5, předposlední věty,
c)
zemědělským zaměstnancům, malozemědělcům a jiným osobám k vytvoření zemědělských soběstačných usedlostí,
d)
malým a středním zemědělcům, jimž byla po 1. lednu 1930 půdapůda vyvlastněna na stavby cest, železnic nebo jiných objektů veřejného zájmu,
e)
obcím a okresům, jakož i jiným veřejnoprávním korporacím pro účely veřejné, zejména pro plánovité provádění bytové péče, a obecně prospěšným stavebním a bytovým družstvům,
f)
zemědělským výrobním družstvům k účelům společného hospodaření a jiným zemědělským družstvům pro potřeby jejich provozu,
g)
dělníkům, veřejným a soukromým zaměstnancům a maloživnostníkům do výměry nejvýše 0,5 ha pro stavbu vlastního domu nebo na zřízení zahrádky nebo rozšíření provozních zařízení,
h)
na návrh příslušného ministra průmyslovým podnikům, pokud ji nutně potřebují ke svému řádnému provozu a rozvoji.
(2)
Při provádění přídělu jest postupovati tak, aby bez újmy přednostního práva (odstavec 5) bylo uspokojeno co nejvíce uchazečů z řad držitelů nesoběstačných usedlostí a aby tyto usedlosti byly doplněny nejvýše na míru soběstačnosti. Za soběstačné usedlosti se považují usedlosti s nejmenší výměrou půdypůdy 5 ha v oblasti řepařské, 8 ha v oblasti obilnářské, 10 ha v oblasti bramborářské a 15 ha v oblasti pastvinářské. Neodpovídá-li bonita půdypůdy průměrné bonitě výrobní oblasti, může býti nejmenší výměra posuzována podle oblasti, které svojí bonitou odpovídá. Je-li dostatek půdypůdy, lze po uspokojení oprávněných uchazečů přiděliti půdupůdu k doplnění usedlostí až do dvojnásobku nejmenší výměry soběstačné usedlosti. Pro určení jednotlivých výrobních oblastí platí vládní nařízení ze dne 21. října 1947, č. 183 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti.
(3)
Uchazeči o příděl uvedení v odstavci 1 musí dále prokázati:
a)
že jsou československými státními občany nebo že jsou za ně považováni podle § 1 nebo § 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti,
b)
že jak oni, tak i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou české, slovenské neb jiné slovanské národnosti, že pravoplatným výrokem trestního soudu pro zločin neztratili volební právo a že jsou národně a státně spolehliví. Ustanovení o národnosti neplatí u osob jmenovaných v §§ 1 a 6 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození. Pokud jde o osoby uvedené v § 84, odst. 1 zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, neplatí ustanovení o národnosti, ačli nejde o příslušníky národnosti německé nebo maďarské.
(4)
Oprávnění uchazeči (odstavec 1), kteří nemají trvalé bydliště v obci, v jejímž obvodě leží přidělovaná půdapůda, mají nárok na příděl půdypůdy v této obci pouze tehdy, nemohou-li dostati příděl půdypůdy podle dekretů presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a ze dne 20. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a ze dne 19. prosince 1947, č. 89 Sb. n. SNR.
(5)
Přednostní právo na příděl půdypůdy mají oprávnění uchazeči (odstavec 1), a to
a)
drobní pachtýři, uvedení v odstavci 1, písm. b),
b)
malozemědělci a drobní pachtýři poškození válkou,
c)
uchazeči uvedení v odstavci 1, písm. d),
d)
výkonní zemědělci, kteří po 1. lednu 1930 pozbyli svého majetku bez svého zavinění exekučním prodejem, pokud jde o tento majetek nebo jeho část,
e)
krajané vracející se do vlasti, uvedení v zákonu ze dne 1. července 1947, č. 138 Sb., o péči o přistěhovalce, jakož i o některých jejich přednostních právech,
f)
osoby uvedené v § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb.,
g)
ustupující spoludědicové podle § 10 zák. č. 139/1947 Sb.
Mezi osobami jednotlivých skupin, uvedených pod písm. a) až g), mají v prvé řadě přednostní právo na příděl půdypůdy osoby jmenované v §§ 1 a 6 zák. č. 255/1946 Sb. Jde-li o osoby uvedené pod písm. a), poskytne se jim příděl půdypůdy až do dvojnásobku soběstačných usedlostí bez ohledu na předposlední větu odstavce 2, nejméně však 15 ha. Při tom se do této výměry započítává výměra vlastní půdypůdy těchto pachtýřů.
(6)
Lesní celky, pokud se nepřidělí státu, se přidělují svazkům územní samosprávy nebo lesním družstvům, nepřesahují-li zpravidla výměru 100 ha, ve zvlášť výjimečných případech lesním družstvům až do výměry 250 ha, při čemž budiž přihlíženo k potřebám arondace hospodářských lesních celků. Za lesní družstva se považují družstva utvořená ze svazků územní samosprávy nebo z jednotlivců, pokud jsou oprávněnými uchazeči podle tohoto zákona. Jednotlivým výkonným zemědělcům lze přiděliti menší lesní půdupůdu ve výměře kolem 2 ha, uzavřenou nebo vklíněnou do jejich zemědělského majetku nebo přídělu.
(7)
Vyžaduje-li toho potřeba přídělu nebo veřejný zájem, může býti sjednána směna půdypůdy vykoupené podle tohoto zákona.
(8)
Přídělové řízení provádí ministerstvo zemědělství v součinnosti se zástupci uchazečů (rolnickými komisemi).
(9)
Pro úpravu právních poměrů vztahujících se na přidělenou půdupůdu platí přiměřeně ustanovení části IV zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.
(10)
Bližší předpisy k provedení ustanovení odstavců 1 až 9 vydá ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě.
§ 17.
Přidělená půdapůda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce. Přídělce je povinen na přidělené půděpůdě osobně pracovati s péčí řádného hospodáře.
§ 18.
(1)
Ministerstvo zemědělství může vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení přenésti obstarání knihovního pořádku na půděpůdě přidělené podle tohoto zákona v zemích České a Moravskoslezské na Fond; na Slovensku obstarává provedení knihovního pořádku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy podle směrnic ministerstva zemědělství.
(2)
Pro provádění knihovního pořádku platí přiměřeně ustanovení zákona č. 90/1947 Sb., při čemž vlastnické právo k přiděleným nemovitostem může býti přímo převedeno z dosavadních vlastníků na přídělce.
§ 19.
Provádějí-li se v obci úpravy podle scelovacího nebo vodního zákona, je přídělce povinen podrobiti svůj pozemkový majetek těmto úpravám.
Díl VIII.
§ 20.
Zabezpečení zaměstnanců.
(1)
O zabezpečení zaměstnanců na vykoupené půděpůdě, kteří výkupem ztratí své dosavadní zaměstnání, platí, a to i na Slovensku, přiměřeně zákon ze dne 30. ledna 1947, č. 16 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, s těmito odchylkami:
1.
kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o zkonfiskovaném zemědělském majetku, po případě o jeho konfiskaci podle dekretu č. 12/1945 Sb., rozumí se podle tohoto zákona půdapůda vykoupená, po případě výkup;
2.
kde se v zákonu č. 16/1947 Sb. mluví o Národním pozemkovém fondu při ministerstvu zemědělství, rozumí se tím na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy;
3.
ustanovení § 5, odst. 3, jakož i § 8, odst. 2 zák. č. 16/1947 Sb., pokud se týká nároků z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, neplatí pro účely tohoto zákona;
4.
v §§ 1 a 2 zák. č. 16/1947 Sb. uvedený den 23. června 1945 se nahrazuje dnem, kterým bude půdapůda podle tohoto zákona vykoupena;
5.
na Slovensku mohou zaměstnanci, uvedení v § 4 zák. č. 16/1947 Sb., žádati o příděl podle nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR a č. 89/1947 Sb. n. SNR s přednostním právem jako osoby jmenované v § 12 uvedeného nařízení;
6.
podle § 5 zák. č. 16/1947 Sb. přiznají nositelé veřejnoprávního pojištění starobní nebo invalidní důchod počínajíc dnem, kterým se v důsledku provádění výkupu skončil pracovní poměr zaměstnance na vykoupené půděpůdě;
7.
místo dne 23. června 1945 a počátečního dne účinnosti zákona č. 16/1947 Sb., o nichž se mluví v § 6 téhož zákona, nastupuje počáteční den účinnosti tohoto zákona;
8.
žádosti podle § 8 zák. č. 16/1947 Sb. jest podati do 60 dnů ode dne, kterým bude půdapůda podle tohoto zákona vykoupena;
9.
pro Slovensko platí, pokud jde o ustanovení § 9 zák. č. 16/1947 Sb., místo ustanovení dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 28/1945 Sb. obdobné ustanovení nařízení č. 104/1945 Sb. n. SNR ve znění nařízení č. 64/1946 Sb. n. SNR a č. 89/1947 Sb. n. SNR;
10.
ustanovení § 11 zák. č. 16/1947 Sb. tu neplatí.
(2)
Ministr zemědělství se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil v nepřetržitém sledu paragrafů znění zákona č. 16/1947 Sb. pro účely tohoto zákona, jak vyplývá z úpravy uvedené v odstavci 1.
Díl IX.
Závěrečná ustanovení.
§ 21.
Z rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati k zemskému národnímu výboru, na Slovensku k pověřenectvu zemědělství a pozemkové reformy. Proti souhlasným rozhodnutím není opravného prostředku. Proti pozměňujícímu rozhodnutí zemského národního výboru, na Slovensku pověřenectva zemědělství a pozemkové reformy, lze se odvolati k ministerstvu zemědělství.
§ 22.
(1)
Pokud ministr (ministerstvo) všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření příslušného pověřence (pověřenectva), který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy).
(2)
Ministři (ministerstva) a Fond vykonávají svoji působnost podle tohoto zákona na Slovensku prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se při tom řídí směrnicemi vydanými příslušným ministrem (ministerstvem), po případě Fondem.
(3)
Vyhlášky uveřejněné v Úředním listě, vydané podle tohoto zákona, uveřejní příslušný pověřenec též v Úředním věstníku.
§ 23.
Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, kterých je třeba k provedení tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků, daní a dávek, včetně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.
§ 24.
Majetkové dávky z vykoupené půdy.
(1)
Ustanovení §§ 1 až 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, platí obdobně též pro majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, s těmito odchylkami:
1.
Bude-li půdapůda úplně nebo částečně vykoupena do 10 let od počátečního dne účinnosti tohoto zákona, odepíše se poměrná část dávky z majetku, dávky z majetkového přírůstku, mimořádné jednorázové dávky podle § 3, odst. 1, písm. b) zák. č. 185/1947 Sb. a mimořádné dávky z nadměrných přírůstků na majetku, kterými jest dosavadní vlastník povinen, za těchto předpokladů:
a)
dávka z majetku, mimořádná jednorázová dávka podle § 3, odst. 1, písm. b) zák. č. 185/1947 Sb. a mimořádná dávka z nadměrných přírůstků na majetku tehdy, je-li hodnota vykoupené půdypůdy, zjištěná pro účely těchto dávek, vyšší než náhrada podle ustanovení tohoto zákona;
b)
dávka z majetkového přírůstku tehdy, je-li částka, kterou byly oceněny jednotlivé majetkové předměty a práva, patřící k vykoupené půděpůdě, jako majetkové přírůstky, snížená o hodnotu majetkových úbytků, k nimž došlo u týchž předmětů a práv, vyšší než náhrada připadající na ně podle ustanovení tohoto zákona. Nelze-li takto zjistiti nárok na odpis dávky, sníží se částka uvedená v předchozí větě v témž poměru, v jakém jest hodnota vykoupené půdypůdy, vypočtená pro dávku z majetku, k náhradě, po případě, v jakém poměru by tato hodnota - bez jakýchkoliv přirážek nebo srážek - byla k náhradě, kdyby dosavadní vlastník byl dávkou z majetku povinen.
2.
Zhoršil-li se stav vykoupené půdypůdy od rozhodného dne konečného (t.j. 15. listopadu 1945 nebo 31. prosince 1947) do dne výkupu tak, že zhoršení mělo vliv na stanovení náhrady, připočte se tento úbytek, má-li se zjistiti nárok na odpis dávky podle č. 1, k náhradě. Naproti tomu se od náhrady odečte hodnota, jakou byly při stanovení náhrady oceněny investice, k nimž došlo po rozhodném dni konečném.
(2)
Poplatníkům, kterým byla půdapůda podle tohoto zákona vykoupena, poskytne vyměřovací úřad na žádost bezúročný odklad placení mimořádné jednorázové dávky a mimořádné dávky z nadměrných přírůstků na majetku podle zákona č. 185/1947 Sb., které připadají poměrně na vykoupenou půdupůdu a nebyly dosud zaplaceny, do té doby, dokud nebude rozhodnuto o výši pohledávky vyplývající z nároku na náhradu za vykoupenou půdupůdu. Posečkaná část dávek uhradí se odpočtem z přiznané náhrady.
§ 25.
(1)
Kdo nepředloží včas soupis (§§ 7 a 8), nebo kdo v něm učiní úmyslně nepravdivé údaje, dále, kdo uvede nepravdivé údaje, aby získal výhody podle § 1, odst. 4 a 5, § 16 nebo § 20, bude potrestán – nejde-li o čin jinak trestný – okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením do 6 měsíců, po případě oběma těmito tresty. Ukládá-li se pokuta, budiž zároveň pro případ nedobytnosti vyměřen náhradní trest vězení v mezích sazby trestu na svobodě.
(2)
Trestnost přestupků uvedených v odstavci 1 se promlčuje v době jednoho roku ode dne, kdy byly spáchány.
§ 26.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Zápotocký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 53/1948 Sb. | Zákon č. 53/1948 Sb.
Zákon, kterým se vyvlastňují nemovitosti zapsané ve vložce č. 2423 pozemkové knihy pro katastrální území Královské Vinohrady
Vyhlášeno 15. 4. 1948, datum účinnosti 15. 4. 1948, částka 23/1948
* § 1. - Vlastnické právo k nemovitostem, zapsaným ve vložce č. 2423 pozemkové knihy pro katastrální území Královské Vinohrady, přechází na československý stát.
* § 2. - (1) Pokud není v odstavci 2 ustanoveno jinak, nabývá československý stát vlastnictví k nemovitostem uvedeným v § 1 bez náhrady.
* § 3. - Knihovní soud provede vklad vlastnického práva k nemovitostem uvedeným v § 1 pro československý stát z úřední povinnosti s odvoláním na tento zákon.
* § 4. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři techniky, financí a spravedlnosti.
Aktuální znění od 15. 4. 1948
53.
Zákon
ze dne 17. března 1948,
kterým se vyvlastňují nemovitosti zapsané ve vložce č. 2423 pozemkové knihy pro katastrální území Královské Vinohrady.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vlastnické právo k nemovitostem, zapsaným ve vložce č. 2423 pozemkové knihy pro katastrální území Královské Vinohrady, přechází na československý stát.
§ 2.
(1)
Pokud není v odstavci 2 ustanoveno jinak, nabývá československý stát vlastnictví k nemovitostem uvedeným v § 1 bez náhrady.
(2)
Bylo-li by přechodem vlastnického práva k nemovitostem uvedeným v § 1 ohroženo splnění závazků dosavadního vlastníka těchto nemovitostí, poskytne mu československý stát příspěvek potřebný pro splnění těchto závazků.
(3)
Služebnosti zapsané ve vložce č. 2423 pozemkové knihy pro katastrální území Královské Vinohrady pod pol. C 1 zůstávají přechodem vlastnického práva nedotčeny.
§ 3.
Knihovní soud provede vklad vlastnického práva k nemovitostem uvedeným v § 1 pro československý stát z úřední povinnosti s odvoláním na tento zákon.
§ 4.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři techniky, financí a spravedlnosti.
Dr. Beneš v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Čepička v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 79/1948 Sb. | Zákon č. 79/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících
Vyhlášeno 28. 4. 1948, datum účinnosti 28. 4. 1948, částka 32/1948
* Čl. I. - Zákon č. 128/1946 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - (1) Nebude-li nárok na vrácení podniků průmyslových a živnostenských, které jsou ve správě Fondu národní obnovy anebo do nichž byla zavedena národní správa podléhající dozoru tohoto fondu, jakož i zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky č. 1
* Čl. III. - (1) Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti osobě, která věci (práva) nabyla podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, a nejde-li o případy upravené v čl. IV tohoto zákona, přísluší tomu, kd
* Čl. IV. - (1) Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti tomu, kdo věci (práva) nabyl podle předpisů o znárodnění (o jeho rozsahu, zřizování národních podniků a začleňování do nich, zejména podle předpisů o rozdě
* Čl. V. - (1) V případech zvláštního zřetele hodných může stát zcela nebo zčásti nahradit na vázaný vklad (dekret presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny) toho, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje, nabývací
* Čl. VI. - K ustanovením tohoto zákona přihlédne soud i v řízení opravném, a to i z moci úřední.
* Čl. VII. - Zásady o poskytování náhrady ve státních dluhopisech nebo v hotovosti a ustanovení o vydání, úročení a umoření těchto dluhopisů a o jejich převoditelnosti, jakož i o vzájemném vypořádání nároků vzniklých prováděním tohoto zákona mezi Fondem národní obnovy,
* Čl. VIII. - Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 128/1946 Sb., jak vyplývá ze změn provedených tímto zákonem.
* Čl. IX.
Aktuální znění od 28. 4. 1948
79.
Zákon
ze dne 7. dubna 1948,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 128/1946 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 4, odst. 1 zní:
„(1)
Nárok přísluší tomu, kdo neplatným převodem pozbyl věci (práva) nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jenom tehdy, je-li znám pobyt aspoň jednoho dědice. Byla-li by však oprávněna osoba státně nespolehlivá, přísluší nárok státu jako majetek konfiskovaný podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Pokud nárok uplatňuje národní správa zavedená do podniků (závodů) a jiných majetkových podstat podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě, hledí se na ni jako na osobu státně spolehlivou.“
2.
V § 6, odst. 1, větě třetí se za slovem „vázány“ nahrazuje středník tečkou a věta „na veřejné zájmy se nelze odvolávat, nedojde-li prohlášení ministerstva spravedlnosti do tří měsíců ode dne, kdy žádost o uznání veřejných zájmů došla ministerstvu spravedlnosti (pověřenectvu pro soudnictví).“ se vypouští.
3.
V § 6 se za odstavec 2 vkládá jako odstavec 3 toto ustanovení:
„(3)
To platí zejména, jde-li o vrácení zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, § 2 nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa), pokud by pak tomu, proti komu nárok směřuje, zbylo celkem méně než 15 ha zemědělské půdy, a
1.
ten, proti komu nárok směřuje, předloží osvědčení o státní spolehlivosti - na Slovensku osvědčení místního národního výboru, potvrzené okresním národním výborem, o tom, že se neexponoval za nacismus nebo fašismus, ani nebyl funkcionářem nacistických nebo fašistických organisací, ani horlivě nepůsobil v takových organisacích anebo v organisacích, které nacistickému nebo fašistickému režimu přisluhovaly, a že se ani jinak neprovinil proti zájmům Československé republiky a českého a slovenského národa -, dále potvrzení místního národního výboru o tom, že sám jako výkonný zemědělec na půdě hospodaří, jsa existenčně na zemědělství převážně odkázán, jakož i o tom, že celková výměra jeho zemědělské půdy je menší než 15 ha, anebo o tom, při vrácení jaké výměry požadovaného majetku by mu zůstalo zachováno celkem 15 ha zemědělské půdy, a
2.
ten, kdo nárok uplatňuje, není výkonným zemědělcem, který by na vrácené půdě hospodařil.“
4.
Ustanovení § 6, odst. 3 bude odstavcem 4 a ustanovení § 6, odst. 4 bude odstavcem 5.
5.
V § 11, odst. 1 se vkládá tato další věta:
„K účinnosti soudní i mimosoudní dohody je třeba souhlasu příslušného Fondu národní obnovy.“
Čl. II.
(1)
Nebude-li nárok na vrácení podniků průmyslových a živnostenských, které jsou ve správě Fondu národní obnovy anebo do nichž byla zavedena národní správa podléhající dozoru tohoto fondu, jakož i zemědělského majetku (§ 4 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., § 2 nařízení Slovenské národní rady č. 104/1945 Sb. n. SNR), který spravuje Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství (na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy), uplatněn do tří měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, lze žádati jedině náhradu podle čl. III.
(2)
Po uplynutí lhůty dané v odstavci 1 lze na podniky a zemědělský majetek, uvedené v odstavci 1, použíti obdobně předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku.
Čl. III.
(1)
Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti osobě, která věci (práva) nabyla podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, a nejde-li o případy upravené v čl. IV tohoto zákona, přísluší tomu, kdo je oprávněn podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb., nárok místo proti řečené osobě proti příslušnému Fondu národní obnovy, a to jedině nárok na náhradu (§ 6 zák. č. 128/1946 Sb.).
(2)
Náhrada za nevrácenou věc (právo) přísluší ve výši obecné ceny. Jde-li však o majetek zemědělský, který by v případě vrácení podléhal zákonným předpisům o uspořádání soukromého vlastnictví k půdě, sloužící zemědělské výrobě, přísluší náhrada za nevrácený majetek ve výši stanovené těmito předpisy. O tom, zdali jde o takový majetek a jaká náhrada by zaň příslušela, rozhoduje ministerstvo zemědělství.
(3)
Náhrada se poskytne zpravidla v státních dluhopisech, které si Fond národní obnovy opatří u ministerstva financí. Osoba oprávněná (§ 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb.) je povinna dluhopisy přijmout místo plnění v hotovosti.
(4)
Poskytne-li příslušný Fond národní obnovy náhradu podle odstavce 3, může od osoby, která věci (práva) nabyla podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku, požadovati rozdíl mezi obecnou cenou věci (práva) a cenou nabývací, nebrání-li tomu sociální, osidlovací nebo jiné závažné důvody anebo důvody hospodářské výstavby státu.
Čl. IV.
(1)
Jestliže by nárok na vrácení věci (práva) směřoval podle § 4, odst. 2 zák. č. 128/1946 Sb. proti tomu, kdo věci (práva) nabyl podle předpisů o znárodnění (o jeho rozsahu, zřizování národních podniků a začleňování do nich, zejména podle předpisů o rozdělování konfiskovaného majetku) nebo proti tomu, kdo věci (práva) takto nabude do pravomocného rozhodnutí o nároku, může osoba oprávněná podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. žádati (§ 10 zák. č. 128/1946 Sb.) jen o určení, že pozbyla věci (práva) neplatným majetkově-právním jednáním nebo neplatným zásahem do majetku z doby nesvobody. O náhradě a její výši jest pak rozhodnouti v řízení podle předpisů o náhradě za znárodněný majetek.
(2)
Jestliže však nárok na vrácení věci (práva) směřuje podle odstavce 1 proti osobě, která věci (práva) nabyla nebo do pravomocného rozhodnutí o nároku nabude podle předpisů o zřizování národních podniků z jiných než znárodněných majetkových podstat nebo podle předpisů o začleňování takovýchto podstat, ačli nejde o věc (právo), jež by byla jinak znárodněna podle předpisů o znárodnění a jeho rozsahu, může osoba oprávněná podle § 4, odst. 1 zák. č. 128/1946 Sb. žádati jen náhradu podle § 6 zák. č. 128/1946 Sb. Povinnost k zaplacení této náhrady však stíhá jen Fond znárodněného hospodářství. Tento fond poskytne náhradu v cenných papírech nebo v hotovosti obdobně podle předpisů vydaných k provedení ustanovení § 9 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Tato náhrada je splatna do šesti měsíců ode dne doručení soudního rozhodnutí řečenému fondu.
(3)
O tom, jde-li o věc (právo) uvedenou v odstavci 1 nebo 2, rozhoduje příslušné ministerstvo.
Čl. V.
(1)
V případech zvláštního zřetele hodných může stát zcela nebo zčásti nahradit na vázaný vklad (dekret presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny) toho, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje, nabývací cenu vrácené věci (práva), zaplacenou t. zv. slovenskému státu. O přiznání náhrady rozhoduje věcně příslušné pověřenectvo v dohodě s pověřenectvem financí podle směrnic ministerstva financí. Z přiznané náhrady uhradí se dlužné daně a jiné veřejné dávky toho, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje, pokud je lze platiti převodem z vázaných vkladů.
(2)
Je-li nabývací cena vrácené věci (práva) v soudním depositu, poukáže ji soud na vázaný vklad složitele, nepodléhá-li depositum konfiskaci a nenabyla-li třetí osoba na toto depositum práva.
(3)
Poskytne-li se tomu, komu nárok na vrácení věci (práva) přísluší, peněžitá náhrada místo vrácení věci (práva), nahradí mu stát částku, kterou ten, proti komu nárok směřuje, zaplatil jako nabývací cenu t. zv. slovenskému státu, po odpočítání daní a jiných veřejných dávek. Náhradu tuto poskytne stát zpravidla v dluhopisech,které na základě tohoto zákonného ustanovení vydá, a ten, komu nárok na vrácení věci (práva) přísluší, je povinen dluhopisy místo plnění v hotovosti přijmouti. Případný rozdíl mezi uvedenou nabývací cenou a obecnou cenou doplatí ten, proti komu nárok na vrácení věci (práva) směřuje.
Čl. VI.
K ustanovením tohoto zákona přihlédne soud i v řízení opravném, a to i z moci úřední.
Čl. VII.
Zásady o poskytování náhrady ve státních dluhopisech nebo v hotovosti a ustanovení o vydání, úročení a umoření těchto dluhopisů a o jejich převoditelnosti, jakož i o vzájemném vypořádání nároků vzniklých prováděním tohoto zákona mezi Fondem národní obnovy, Národním pozemkovým fondem a československým státem, zastoupeným ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství, stanoví vláda nařízením.
Čl. VIII.
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 128/1946 Sb., jak vyplývá ze změn provedených tímto zákonem.
Čl. IX.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Široký v. r.
Laušman v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Clementis v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
Dr. Ševčík v. r.
Dr. Gregor v. r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Čepička v. r.
Kopecký v. r.
Fierlinger v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Petr v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r.
Dr. Neuman v. r.
Erban v. r.
Plojhar v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Dr. Šrobár v. r. |
Ústavní zákon č. 107/1948 Sb. | Ústavní zákon č. 107/1948 Sb.
Ústavní zákon, kterým se prodlužuje lhůta k podání žádostí o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti
Vyhlášeno 29. 5. 1948, datum účinnosti 29. 4. 1948, částka 43/1948
* § 1. - Lhůta k podání žádostí o udělení československého státního občanství podle §§ 1 a 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, se prodlužuje do 31. prosince 1949. Další prodloužení této
* § 2. - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 29. dubna 1948; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 29. 4. 1948
107.
Ústavní zákon
ze dne 28. dubna 1948,
kterým se prodlužuje lhůta k podání žádostí o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
§ 1.
Lhůta k podání žádostí o udělení československého státního občanství podle §§ 1 a 2 ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, se prodlužuje do 31. prosince 1949. Další prodloužení této lhůty lze provésti zákonem.
§ 2.
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 29. dubna 1948; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 114/1948 Sb. | Zákon č. 114/1948 Sb.
Zákon o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků
Vyhlášeno 2. 6. 1948, datum účinnosti 2. 6. 1948, částka 45/1948
* Čl. I. - Znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů. (§ 1. — § 8.)
* Čl. II. - Změny a doplnění dekretu č. 100/1945 Sb.
* Čl. III. - Ustanovení § 4, odst. 6 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění čl. II lze obdobně užíti i na majetek, na který se vztahuje ustanovení čl. IV zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti
* Čl. IV. - § 1. (§ 1. — § 2.)
Aktuální znění od 1. 1. 1992 (455/1991 Sb.)
114.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním:
1.
podniky pro těžení nebo zpracování rašeliny;
2.
podniky pro těžení křemence, křemeliny, mastku, těživce, sádrovce, anhydritu, sklářského písku, formovacího písku, jakož i ložiska těchto hmot;
3.
podniky pro zpracování nebo opracování kamene, pokud mají alespoň deset brousicích strojů nebo dvě pily na kámen;
4.
strojní štěrkovny s kapacitou nejméně deset tisíc tun ročně;
5.
podniky pro výrobu chemicko-farmaceutickou nebo farmaceutickou, výrobu léčiv nebo ser, s výjimkou laboratoří nebo úpraven léčebných a ošetřovacích ústavů, zdravotních institucí nebo zdravotních ústavů lidové správy, jakož i přípravy léků na lékařský předpis, pokud nejde o výrobu hromadnou;
6.
podniky pro výrobu lékařských nebo léčebných přístrojů, nástrojů nebo zařízení užívaných převážně pro léčebné a ošetřovací ústavy, lékařské ordinace;
7.
podniky pro výrobu ampulek;
8.
podniky pro výrobu obvazového zboží nebo lékařské vaty;
9.
podniky pro výrobu mýdla;
10.
podniky, které druhem, způsobem výroby nebo svým rozsahem jsou významné v oboru výroby kosmetických přípravků nebo výrobků;
11.
affinerie drahých kovů;
12.
podniky pro výrobu radioelektrických zařízení podle zákona ze dne 26. června 1947, č. 128 Sb., jímž se upravují živnosti radiotechnická, radiomechanická a obchod s radioelektrickými zařízeními;
13.
podniky pro broušení křemenných krystalů;
14.
podniky pro výrobu šroubů, nýtů, matic nebo kolejnicových upevňovadel;
15.
podniky pro tovární výrobu drátěných lan;
16.
podniky pro tovární výrobu montovaných a polomontovaných staveb, jejich konstrukcí nebo dílců;
17.
pily se zařízením o denní výkonnosti pořezu alespoň deseti plm kulatiny při osmihodinovém provozu;
18.
cihelny s technickým zařízením na roční výrobu alespoň dvou milionů kusů cihlářských výrobků;
19.
podniky pro výrobu technického porculánu;
20.
podniky pro výrobu nebo úpravu technických plynů;
21.
podniky pro výrobu fotografického materiálu;
22.
koželužny, jirchárny a podniky kožedělné nebo gumárenské, které se zabývají též výrobou koželužskou nebo jirchářskou;
23.
podniky pro výrobu dřevoviny nebo lepenky;
24.
podniky sklářské se zařízením pro automatickou výrobu nebo nejméně s deseti strojovými jednotkami na zpracování nebo zušlechťování skla, při čemž se za strojovou jednotku pokládají i pece všeho druhu;
25.
všechny ostatní podniky, pokud se na ně nevztahují jiné předpisy o znárodnění nebo o vyloučení ze znárodnění a pokud počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 padesáti osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob, v podniku zaměstnaných nebo činných bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly, zejména též domáckých pracovníků.
(2)
U podniků uvedených v odstavci 1, č. 1 až 24 rozhoduje stav ke dni 1. ledna 1948.
(3)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na majetek státu ani na:
a)
podniky a závody, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr průmyslu v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev,
b)
podniky a závody, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví svazků lidové správy a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda na návrh ministra průmyslu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,
c)
podniky a závody, které ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, vyloučí ze znárodnění, při čemž jejich vlastníkům (provozovatelům) nařídí, aby je trvale zastavili, protože se vláda usnesla, že jejich další provozování není ve veřejném zájmu.
(4)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle čl. I, rozhoduje ministr průmyslu.
§ 2.
(1)
Osoby, které jsou povinny prozatím vésti správu znárodněného podniku nebo majetku (§ 8), podají ministerstvu průmyslu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr průmyslu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem průmyslu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného podniku nebo majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle § 1 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
§ 5.
(1)
Národní podnik může odporovati právním jednáním, která vykonal vlastník majetku znárodněného podle čl. I po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovati lze podle předpisů platného odpůrčího práva do dvou let ode dne opatření, kterým se znárodněný majetek začleňuje, nebo kterým se majetek svěřuje do správy.
(3)
Právní jednání o převodu podniků, na které by se vztahovala ustanovení čl. I nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle čl. I, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo průmyslu.
§ 6.
(1)
Za majetek znárodněný podle čl. I tohoto zákona přísluší náhrada; platí o ní ustanovení §§ 7 až 11 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle čl. I, který ke dni znárodnění náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou právoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění
a)
po 5. květnu 1945 podle zákona č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, nebo
b)
podle § 43 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo
c)
podle zákona č. 15/1947 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo
d)
podle zákona č. 27/1947 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo
e)
podle zákona č. 165/1946 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.
(3)
V případech, ve kterých se podle odstavce 2 náhrada za znárodněný majetek neposkytuje, připadá částka jí odpovídající Fondu.
§ 7
Pokud v oboru působnosti ministra průmyslu se majetku znárodněného podle čl. I nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr průmyslu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 6 jej přenechati jiným právnickým osobám.
§ 8.
Pro znárodnění podle předcházejících ustanovení a pro důsledky a opatření z něho vyplývající platí ustanovení §§ 4, 5, 5a, 37, 38, 40, 41 a 43 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
Čl. II.
Změny a doplnění dekretu č. 100/1945 Sb.
Dekret č. 100/1945 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1, odst. 1, č. 1 zní:
„1.
Podniky provozované podle obecného horního zákona, podniky a práva na vyhledávání a dobývání živic, báňská oprávnění podle § 5 obecného horního zákona a práva majitelů pozemků podle § 1, záhlaví I, částka VII dočasných soudních pravidel z roku 1861, platných na Slovensku;“.
2.
§ 1, odst. 1, č. 7 zní:
„7.
podniky zbrojního průmyslu, které svým výzkumným nebo výrobním zaměřením jsou nositeli vývoje vojenské výzbroje, podniky výroby výbušin a jiné podniky zbrojního průmyslu, které označí ministr průmyslu v dohodě s ministrem národní obrany;“.
3.
§ 1, odst. 1, č. 9 zní:
„9.
podniky pro těžení magnesitu, asbestu, kaolinu, slídy, živce, žáruvzdorných jílů nebo vysokohodnotných keramických hlin, ložiska těchto nerostů, jakož i podniky pro výrobu cementu nebo cementových pojiv;“.
4.
§ 1, odst. 1, č. 13 zní:
„13.
podniky, jejichž základním výrobním oborem jest výroba stavební, technické keramiky, kachlového zboží, porculánu, vápna a těžba vápence s více než 150 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. července let 1938 až 1940;“.
5.
§ 1, odst. 1, č. 14 zní:
„14.
podniky, jejichž základním výrobním oborem jest výroba cihlářského zboží s více než 200 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. července let 1938 až 1940;“.
6.
§ 1, odst. 1, č. 17 zní:
„17.
podniky pilařské s více než 150 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1. ledna let 1938 až 1940;“.
7.
V § 1 se vsunuje za odstavec 1 nový odstavec 2 tohoto znění:
„(2)
Do rozhodného počtu zaměstnanců se započítávají všechny osoby v podniku podléhajícím znárodnění zaměstnané nebo činné, bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly. U podniku o více stupních se k počtu zaměstnanců v stupni, který udává převládající ráz výrobního zaměření, připočítávají osoby činné ve všech ostatních stupních podniku.“
8.
V § 1 se dosavadní odstavce 2, 3 a 4 označují jako odstavce 3, 4 a 5.
9.
Ustanovení nynějšího § 1, odst. 3, věty druhé se zrušuje.
10.
Nynější § 1, odst. 4, písm. b) a c) zní:
„b)
který vláda ve zvlášť odůvodněných případech na návrh ministra průmyslu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, vyjme ze znárodnění. Toto ustanovení se nevztahuje na podniky a práva odvětví znárodněných podle § 1, odst. 1, č. 1,
c)
který ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, vyloučí ze znárodnění, při čemž vlastníku (provozovateli) nařídí, aby jej trvale zastavil, protože se vláda usnesla, že jeho další provozování není ve veřejném zájmu.“
11.
Nynější § 1, odst. 5 zní:
„(5)
Ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, které podniky byly tímto dekretem znárodněny.“
12.
§ 2 zní:
„Splní-li se podmínky pro znárodnění majetku podle § 1, odst. 1 po dni 27. října 1945, znárodňuje se takový majetek dnem, který určí ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, a vyhlásí podle § 1, odst. 5.“
13.
§ 3 zní:
„Právo zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1, odst. 1, č. 1 až 3, 5, 7, 8, 9, 11, 15, 19 a 27 je vyhrazeno státu. Na návrh ministra průmyslu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, může vláda toto právo přenésti na kteroukoliv právnickou osobu.“
14.
§ 4 zní:
„(1)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2)
Znárodnění se týká
a)
nemovitostí, budov, zařízení, ložisek a naležišť surovin,
b)
příslušenství podniku počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, vodní práva a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv, než které jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob, zejména surovin, pomocných a provozovacích hmot, polotovarů, rozpracovaných a hotových výrobků, se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré výrobní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným nebo těžařstvu, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(6)
Ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch národního podniku služebnost nebo užívací právo.
(7)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).“
15.
§ 5, odst. 1 zní:
„(1)
Národní podnik (§§ 12 a násl.), do kterého se začleňuje majetková podstata znárodněného podniku, vstupuje v den jejího převzetí v závazky znárodněného podniku. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení znárodněného podniku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto dekretu na třetí osobu, nevstupuje národní podnik, do kterého byla tato podstata nebo zařízení začleněno. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a majetková podstata znárodněného podniku ani národní podnik, do něhož bude začleněna, za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Začlení-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, zároveň s opatřením podle § 12, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik. Ministr průmyslu dále určí v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, do kterých závazků patřících k jiným než znárodněným majetkovým podstatám, začleněným podle § 12, národní podnik vstupuje; za závazky patřící k podniku nebo závodu, který náleží státu, se nepokládají povinnosti, které vyplývají z poskytnutí prostředků státem, pokud přesahují bilanční hodnotu jiného než investičního majetku.“
16.
Ustanovení § 5, odst. 3 se zrušuje.
17.
§ 5, odst. 4 se označuje jako odstavec 3 a zní:
„(3)
Za závazky znárodněného podniku nebo jiných začleněných majetkových podstat (§ 12) stát neručí, ani když dojde k úpravě závazků podle § 5a.“
18.
Za § 5 se vsunuje nový § 5a tohoto znění:
„(1)
Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná začleněná majetková podstata ke dni převzetí předluženy, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto podniku nebo k této podstatě a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti národnímu podniku zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z podstaty znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti národnímu podniku. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti národnímu podniku.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na práva na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.“
19.
§ 7, odst. 1, písm. c) zní:
„c)
osobám fysickým a právnickým, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fysickým nebo právnickým osobám, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik.“
20.
§ 7, odst. 2 zní:
„(2)
Jde-li o majetek znárodněný podle § 2, neposkytuje se náhrada také za podmínek uvedených v čl. I, § 6, odst. 2 zákona č. 114/1948 Sb.“
21.
§ 7, odst. 3 a 4 zní:
„(3)
Nedostane-li se za majetek náhrady osobě právnické, přísluší poměrná část náhrady osobám na ní kapitálově zúčastněným, pokud se na ně nevztahuje ustanovení odstavce 1 nebo 2, zejména pokud jim nelze přičítati činnost a chování dotyčné právnické osoby nebo zanedbání přiměřené opatrnosti při ustanovení její správy nebo při dozoru na ni a pokud nejednají přímo nebo nepřímo v zájmu osob, na něž se vztahují ustanovení odstavce 1 nebo 2; přitom se hledí na účasti, které jsou pod národní správou, jako by náležely osobám státně spolehlivým.
(4)
Náhrada se neposkytuje za znárodněný majetek ani za účasti na něm, které náležely v době po 29. září 1938 osobám spadajícím pod ustanovení odstavců 1 nebo 2 nebo 3 a již jim nenáležejí, leč by neposkytnutí náhrady neodpovídalo zásadám slušnosti.“
22.
§ 7, odst. 5 a 6 zní:
„(5)
Vláda může stanoviti, že se určité osobě nebo určitému okruhu osob, na něž se vztahují ustanovení odstavců 1 až 4, poskytuje zčásti nebo zcela náhrada.
(6)
O tom, zda fysická nebo právnická osoba spadá pod ustanovení odstavců 1 nebo 2 nebo 3, rozhoduje ministr průmyslu v dohodě s věcně příslušným ministrem, na Slovensku též po slyšení věcně příslušných pověřenců.“
23.
§ 8, odst. 1 zní:
„(1)
Pokud není stanoveno jinak, ani nejde o předlužení ve smyslu § 5a, odst. 1, přísluší za znárodněný majetek náhrada.“
24.
§ 8, odst. 2 zní:
„(2)
Pro určení náhrady je rozhodný stav znárodněného majetku v den převzetí národním podnikem a závazků k němu v tento den náležejících. Náhrada se rovná obecné ceně majetku, vypočtené podle úředních cen ke dni znárodnění, a není-li těchto cen, zjištěné úředním odhadem, po odečtení závazků. Ministr průmyslu může vydati v dohodě s ministrem financí směrnice pro stanovení obecné ceny a ocenění závazků pro výpočet náhrady podle tohoto ustanovení.“
25.
V § 8 se vsunuje za odstavec 3 nový odstavec 4 tohoto znění:
„(4)
V případech zvláštního zřetele hodných může ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí poskytnouti z prostředků Fondu znárodněného hospodářství osobám, které mají nárok na náhradu, výživné na vrub náhrady.“
26.
§ 9, odst. 4 zní:
„(4)
O použití cenných papírů odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v § 7, platí ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.“
27.
§ 10, odst. 1 zní:
„(1)
O náhradě a způsobu placení rozhodne ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí.“
28.
§ 11, odst. 1 zní:
„(1)
Svazkům lidové správy nebo zájmové samosprávy, ústavům a korporacím, sloužícím výhradně veřejným účelům, jakož i ústavům lidového peněžnictví, které utrpí vážnou ztrátu při vypořádání svých majetkových zájmů nebo účastí na znárodněných podnicích, může vláda na návrh ministra průmyslu učiněný v dohodě s věcně příslušnými ministry, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, mimo náhradu poskytnouti přiměřený příspěvek z prostředků Fondu znárodněného hospodářství (§ 9). Na poskytnutí příspěvku není právní nárok.“
29.
§ 12 zní:
„(1)
Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu, z jiného majetku státního, jakož i z prostředků Fondu znárodněného hospodářství zřídí ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, národní podniky nebo je začlení do národního podniku.
(2)
Ministru průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přísluší zříditi odštěpný (vedlejší) závod národního podniku.
(3)
Zřízení národního podniku nebo odštěpného (vedlejšího) závodu se vyhlásí v Úředním listě.
(4)
Ministr průmyslu může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně ke svému provozu, a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.
(5)
Opatření podle odstavce 1 se činí, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.
(6)
Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 5, určí ministerstvo průmyslu v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení pověřenectva průmyslu a obchodu, přiměřeně podle předpisů o přídělu konfiskovaného majetku.“
30.
§ 13 zní:
„(1)
Národní podniky jsou majetkem státu ve smyslu dalších ustanovení. Jsou samostatnými právnickými osobami. Platí pro ně ustanovení o obchodnících plného práva, s hlediska daňového předpisy o podnicích veřejně účtujících a podléhají poplatkové povinnosti podle poplatkového zákona s jeho změnami a doplňky. Od svého zřízení podléhají poplatkovému ekvivalentu podle § 1, odst. 2, písm. a) zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, při čemž se však na ně nevztahují ustanovení § 8 a § 17, odst. 1 téhož zákona.
(2)
Majetek, který stát na národní podnik převede, a závazky, do kterých národní podnik vstoupí, při jeho zřízení nebo později, se v národním podniku ocení podle čl. 29 a 31 obchodního zákona, na Slovensku podle §§ 26 a 28 zák. čl. XXXVII/1875. Čistá hodnota majetkové podstaty, kterou stát na národní podnik převede při jeho zřízení, tvoří jeho počáteční kmenové jmění.
(3)
Den, ke kterému národní podnik převezme majetek mu připadající, se vyhlásí podle § 12, odst. 3.“
31.
§ 14 zní:
„Podniky a závody, které podléhají znárodnění podle § 4, odst. 5, jednotlivě však nespadají pod ustanovení § 1, odst. 1 nebo § 4, odst. 4 a nehodí se k začlenění do některého národního podniku, může vláda na návrh ministra průmyslu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přenechati svazkům lidové správy nebo společenstvům výdělkovým a hospodářským (družstvům) nebo jiným osobám právnickým za náhradu připadající na takový majetek podle § 8.“
32.
§ 15, odst. 2 zní:
„(2)
Jiné než národní podniky nesmějí užívati označení „národní podnik“.“
33.
§ 17 zní:
„(1)
Na návrh národního podniku zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty na navrhovatele s odvoláním na tento dekret.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty na národní podnik v jiných úředních rejstřících a seznamech (vodní kniha, rejstřík letecký, patentní a pod.).
(3)
Národní podnik nepotřebuje oprávnění, která by jinak byla nutná k provozování činnosti podle jeho předmětu podnikání [§ 16, odst. 2, písm. c)] podle ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo jiných živnostensko-právních předpisů. Národní podnik oznámí předmět svého podnikání úřadu (§ 145 ž. ř. a § 242 ž. z.), který jej vyznačí ve zvláštním oddílu živnostenského rejstříku. Podrobné předpisy, jakož i v jakém rozsahu platí pro národní podniky ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, stanoví vláda nařízením.“
34.
§ 18, odst. 2 zní:
„(2)
Národní podniky odvádějí přebytky svých výtěžků Fondu znárodněného hospodářství.“
35.
§ 19 zní:
„K jednotnému řízení národních podniků a podnikatelskému obstarávání jejich společných záležitostí zřídí vláda na návrh ministra průmyslu podle potřeby celostátní ústřední orgány. Na Slovensku zřídí vláda na návrh ministra průmyslu, učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, podle potřeby také oblastní orgány. O těchto orgánech platí přiměřeně ustanovení §§ 12 až 18 a 20.“
36.
§ 20, odst. 1 zní:
„(1)
Správa národního podniku přísluší představenstvu a řediteli, který mu předsedá. Působnost představenstva upraví vláda nařízením (§ 33).“
37.
§ 20, odst. 2, věta prvá zní:
„Ředitel vede záležitosti běžného provozu národního podniku.“
38.
§ 20, odst. 5 zní:
„(5)
Není-li ředitele nebo je-li zaneprázdněn, vykonává jeho působnost pod osobní odpovědností náměstek.“
39.
§ 21 zní:
„(1)
Členy představenstva (náhradníky) národního podniku jsou zástupci (zástupce) zaměstnanců, zvolení z jejich středu, a osoby jmenované ústředním orgánem, na Slovensku oblastním orgánem, vyslechnuvším svazky lidové správy a zájmové samosprávy. Volbu a jmenování členů představenstva potvrzuje ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu; potvrzení může býti kdykoliv odvoláno.
(2)
Členy představenstva (náhradníky) ústředního a oblastního orgánu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu, učiněný v dohodě se zúčastněnými ministry po slyšení Ústřední rady odborů a příslušných zájmových organisací průmyslu, pokud jde o členy představenstva (náhradníky) oblastního orgánu, též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.
(3)
Členem představenstva (náhradníkem) národního podniku a ústředního a oblastního orgánu může býti toliko československý státní občan, pokud vláda nepovolí výjimku. Člen představenstva musí míti odborné vědomosti a zkušenosti a musí býti mravně, státně a národně spolehlivý a zachovalý.
(4)
Člen představenstva (náhradník) národního podniku a ústředního (oblastního) orgánu nesmí provozovati výdělečný podnik, jehož podnikání jest v rozporu se zájmy národního podniku nebo jeho ústředního (oblastního) orgánu. Rovněž nesmí vykonávati jinou funkci nebo činnost, které jsou v rozporu s těmito zájmy.
(5)
Členové představenstva (náhradníci) národního podniku slíbí ústřednímu řediteli, na Slovensku oblastnímu řediteli, že budou svědomitě plniti svoje povinnosti v souladu se zájmy státu. Členové představenstva (náhradníci) ústředního (oblastního) orgánu slíbí totéž ministru průmyslu.“
40.
§ 22 zní:
„(1)
Ředitele (náměstky) národního podniku jmenuje a odvolává se schválením ministra průmyslu představenstvo ústředního orgánu po slyšení Ústřední rady odborů a příslušných zájmových organisací průmyslu. Na Slovensku jmenuje a odvolává ředitele národního podniku (náměstky) se schválením ministra průmyslu, který vyslechne pověřence průmyslu a obchodu, představenstvo oblastního orgánu, po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace a příslušné zájmové organisace průmyslu. Prohlášení, kterým se ředitel (náměstek) národního podniku vzdává své funkce, bere na vědomí ústřední (oblastní) ředitel, čímž se zánik funkce stává účinným. Jsou-li v národním podniku alespoň tři náměstkové, musí býti jeden z nich ustanoven z řad jeho zaměstnanců.
(2)
Oblastní ředitele (náměstky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu, učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, ústředního ředitele a příslušného orgánu jednotné odborové organisace. Prohlášení, kterým se oblastní ředitel (náměstek) vzdává své funkce, bere na vědomí ministr průmyslu po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, čímž se zánik funkce stává účinným.
(3)
Ústřední ředitele (náměstky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu, učiněný po slyšení Ústřední rady odborů a příslušné zájmové organisace průmyslu. Prohlášení, kterým se ústřední ředitel (náměstek) vzdává své funkce, bere na vědomí ministr průmyslu, čímž se zánik funkce stává účinným.
(4)
Ředitelem (náměstkem) může býti toliko československý státní občan, který musí míti odborné vědomosti a zkušenosti a býti mravně, státně a národně spolehlivý a zachovalý.
(5)
Ředitel (náměstek) nesmí vykonávati zaměstnání, funkci nebo jinou činnost, která jest v rozporu se zájmy národního podniku, ani nesmí provozovati jakýkoliv výdělečný podnik, ani se na něm účastniti.
(6)
Ředitel (náměstek) ústředního (oblastního) orgánu, jakož i ředitel (náměstek) národního podniku slíbí ministru průmyslu, že bude svědomitě plniti své povinnosti v souladu se zájmy státu. Na Slovensku slíbí ředitel (náměstek) národního podniku totéž pověřenci průmyslu a obchodu.
(7)
Dnem slibu se ujímá ředitel (náměstek) své funkce a stává se zaměstnancem ústředního (oblastního) orgánu nebo národního podniku; jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by bylo jinak lze pracovní poměr zrušiti předčasně, příslušejí řediteli (náměstku) požitky nejméně po dobu, po kterou by náležely, kdyby byl pracovní poměr rozvázán výpovědí.
(8)
Na jmenování a odvolání ředitele (náměstka) se nevztahují předpisy o spolurozhodování závodního zastupitelstva zaměstnanců při zařazování zaměstnanců na pracovní místa, a o předchozím souhlasu okresního úřadu ochrany práce při sjednání a rozvázání pracovního poměru.
(9)
Vláda může nařízením upraviti služební, platové a pracovní poměry ústředních a oblastních ředitelů a jejich náměstků a ředitelů národních podniků a jejich náměstků.
(10)
Národní podnik ohlásí svého ředitele (náměstka) k zápisu do obchodního (firemního) rejstříku. Ředitel (náměstek) má učiniti svůj podpis před obchodním soudem nebo poslati svůj podpis v ověřené formě. Za podnik se podpisuje tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému znění firmy podniku připojí ředitel (náměstek) svůj podpis.“
41.
Za § 22 se vsunují nové §§ 23 až 32 tohoto znění:
㤠23.
(1)
Ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, může z majetkových podstat národních podniků nebo z jejich částí zříditi nové národní podniky, nebo začleniti majetkovou podstatu národního podniku nebo její část do jiného národního podniku.
(2)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetková podstata jiného národního podniku, vstupuje ke dni převzetí v jeho závazky. Začleňuje-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik, po případě stanoví, v jakém poměru závazky na něj přecházejí.
(3)
Ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, stanoví, které závazky přecházejí na národní podnik s částí majetkové podstaty národního podniku do něho začleněnou.
(4)
Národní podnik, jehož majetková podstata byla začleněna do jednoho nebo několika národních podniků, se zruší dnem, který ministr průmyslu vyhlásí v Úředním listě.
(5)
Ustanovení předcházejících odstavců platí i pro ústřední a oblastní orgány.
§ 24.
(1)
Ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, může zříditi národní podnik z majetkové podstaty podniků, které patří právnickým osobám, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky nebo osoby, které jednají z příkazu národních podniků; takové majetkové podstaty mohou také býti začleněny do národních podniků nebo ústředních nebo oblastních orgánů.
(2)
Národní podnik (ústřední nebo oblastní orgán), do kterého se začleňuje majetková podstata podniků uvedených v odstavci 1, vstupuje ke dni převzetí v jejich závazky. Začleňuje-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik (ústřední nebo oblastní orgán), po případě stanoví, v jakém poměru závazky na něj přecházejí.
(3)
Ustanovení příslušných předpisů o likvidaci neplatí, začleňuje-li se majetková podstata podniků podle předcházejících odstavců do národních podniků; právnické osoby, kterým patřily tyto podniky, zruší ministr průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu vyhláškou v Úředním listě.
§ 25.
Zrušení národního podniku (§ 23) nebo právnické osoby, které patřil podnik uvedený v § 24, zapíše soud do obchodního (firemního) rejstříku na návrh ministerstva průmyslu.
§ 26.
(1)
Mimo případy uvedené v § 23 zrušuje národní podnik ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, jde-li o ústřední orgán, vláda na návrh ministra průmyslu, jde-li o oblastní orgán, vláda na návrh ministra průmyslu, učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu. Zrušení vyhlásí ministr průmyslu v Úředním listě.
(2)
Zrušení podle odstavce 1 zapíše soud do obchodního (firemního) rejstříku na návrh ministerstva průmyslu.
§ 27.
(1)
Dojde-li ke zrušení národního podniku, jmenuje ústřední představenstvo se schválením ministra průmyslu uděleným v dohodě s ministrem financí likvidátora; zrušuje-li se ústřední orgán, jmenuje likvidátora ministr průmyslu, zrušuje-li se oblastní orgán, ministr průmyslu po slyšení pověřence průmyslu a obchodu. Likvidátora odvolává ústřední představenstvo se schválením ministra průmyslu, likvidátora ústředního orgánu ministr průmyslu a likvidátora oblastního orgánu ministr průmyslu po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.
(2)
Ministerstvo průmyslu ohlásí jmenování i odvolání likvidátora k zápisu do obchodního (firemního) rejstříku.
§ 28.
(1)
Likvidátor zastupuje podstatu likvidujícího národního podniku. Obmezení jeho pravomoci nemá vůči třetím osobám právního účinku.
(2)
Likvidátor má učiniti svůj podpis před obchodním soudem nebo podati jej v ověřené formě.
(3)
Likvidátor znamená firmu tak, že ke znění dosavadní firmy, kýmkoliv napsanému nebo natištěnému, připojí svůj podpis s dodatkem „likvidátor“.
§ 29.
(1)
Likvidátor vede záležitosti likvidujícího národního podniku s péčí řádného hospodáře; pokud není stanoveno jinak, má práva a povinnosti správy národního podniku.
(2)
Likvidátor osobně odpovídá za plnění svých povinností.
§ 30.
(1)
Likvidátor ukončí běžné obchody národního podniku, splní jeho závazky, vybere jeho pohledávky a zpeněží jeho ostatní majetek, pokud o něm jinak neustanoví ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí. K ukončení nevyřízených obchodů může likvidátor uzavříti také nové obchody.
(2)
Likvidátor vyzve věřitele vyhláškou v Úředním listě, aby do 6 měsíců přihlásili své pohledávky. Částky nepřihlášených, sporných nebo dosud nedospělých pohledávek složí likvidátor k obchodnímu soudu.
(3)
Likvidační přebytek zrušeného národního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.
(4)
Po skončení likvidace se odevzdají knihy a spisy zrušeného národního podniku ústřednímu, na Slovensku oblastnímu orgánu, jde-li o ústřední nebo oblastní orgán, ministerstvu průmyslu.
(5)
Knihy a spisy zrušeného národního podniku buďtež uloženy na bezpečném místě a uschovány po deset let od skončení likvidace.
§ 31.
Vláda může podříditi ústřednímu (oblastnímu) orgánu i podniky zřízené podle jiných právních předpisů. Pokud vláda neupraví nařízením odchylně poměry takových podniků, platí o nich přiměřeně předpisy, podle kterých byly tyto podniky zřízeny.
§ 32.
Ministr průmyslu může vyjmouti národní podnik z jeho organisace podle tohoto oddílu a v dohodě s příslušným ministrem odevzdati k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší prováděti. Pokud vláda neupraví nařízením odchylně poměry takového národního podniku, platí o něm přiměřeně ustanovení tohoto oddílu.“
42.
§ 23 se označuje jako § 33 a zní:
„Vláda vydá nařízením podrobné předpisy o národních podnicích a ústředních a oblastních orgánech, zejména o jejich správě, hospodaření, financování, o použití jejich zisků, o vztahu zaměstnanců k podniku, o kontrole, o odpovědnosti ředitele a členů představenstva, o výzkumnictví národních podniků a o působnosti ministerstva průmyslu v poměru k národním podnikům (statut národních podniků).“
43.
§ 24 se označuje jako § 34.
44.
§ 25 se označuje jako § 35 a jeho odstavce 2 a 3 zní:
„(2)
Pokud tento dekret nestanoví jinak, nesmějí býti zásadně zhoršeny platové a zaopatřovací podmínky zaměstnanců a poživatelů zaopatřovacích platů znárodněných podniků, kteří byli v nich zaměstnáni nebo požívali zaopatřovací platy v den převzetí podniku (§ 13, odst. 3).
(3)
Vláda upraví nařízením pracovní a platové poměry, jakož i další pensijní zabezpečení zaměstnanců, kteří do dne převzetí podniku (§ 13, odst. 3) v něm konali službu v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru.“
45.
§ 26 se označuje jako § 36.
46.
§ 27 se označuje jako § 37 a jeho odstavce 1 a 3 zní:
„(1)
Dokud nebyl zřízen národní podnik (§ 12), jest ten, komu náležel znárodněný podnik nebo majetek, u právnických osob a jiných sdružení nebo souborů osob orgán, který jest povolán je zastupovati, povinen pod osobní odpovědností vésti jeho správu a záležitosti přiměřeně podle ustanovení tohoto dekretu s péčí řádného hospodáře. Totéž platí o národním správci ustanoveném podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě.
(3)
Osoby, které jsou podle odstavce 1 povinny vésti prozatímní správu a záležitosti znárodněného podniku, mají nárok na přiměřenou odměnu z prostředků podniku, jejíž výši stanoví ministerstvo průmyslu, na Slovensku po slyšení pověřenectva průmyslu a obchodu.“
47.
§§ 28 a 29 se označují jako §§ 38 a 39.
48.
§ 30 se označuje jako § 40 a zní:
„Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto dekretu, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti, o převodech majetku nebo majetkových práv z národních podniků na osoby jiné než národní podniky a o běžných obchodech ukončovaných likvidátorem podle § 30.“
49.
Za § 40 se vsunuje nový § 41 tohoto znění:
„(1)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného podniku až do dne převzetí (§ 13, odst. 3) jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného podniku před jeho znárodněním.
(2)
Znárodněný podnik má v oboru daně z obratu a cenových vyrovnávacích částek postavení poplatníka daně z obratu až do dne, kdy o jeho převzetí bude uveřejněna podle § 12 vyhláška v Úředním listě.“
50.
Za § 41 se vsunuje nový § 42 tohoto znění:
„(1)
Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou rovnající se úhradě za konfiskované majetkové podstaty v rozsahu jejich použití podle § 12, která se určí přiměřeně podle ustanovení § 8, odst. 2.
(2)
Ministr průmyslu může v dohodě s ministrem financí naříditi, aby národní podniky převedly na Fond znárodněného hospodářství své vázané vklady.
(3)
Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi Fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.“
51.
§§ 31 až 36 se označují jako §§ 43 až 48.
Čl. III.
Ustanovení § 4, odst. 6 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění čl. II lze obdobně užíti i na majetek, na který se vztahuje ustanovení čl. IV zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Jde-li přitom o majetek znárodněný nebo o takový jiný majetek, k jehož znárodnění nedošlo jen v důsledku neplatného majetkově-právního jednání nebo neplatného zásahu z doby nesvobody, hledí se v řízení o náhradě na osoby, které dosáhly pravomocného výroku podle čl. IV, odst. 1 zákona č. 79/1948 Sb., jako by jim tento majetek byl znárodněn.
Čl. IV.
§ 1.
Ministr průmyslu se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění dekretu č. 100/1945 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků provedených ustanoveními čl. II tohoto zákona.
§ 2.
(1)
Ustanovení čl. I a čl. II, č. 13, 31, 32, 38 a 39, č. 40, pokud se jím mění ustanovení § 22, odst. 1 až 6 a 8 až 10 dekretu č. 100/1945 Sb., č. 41 až 43 a 45 až 47 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1948, ustanovení čl. II, č. 1 až 12, 14 až 30 a 33 až 37, č. 40, pokud se jím mění ustanovení § 22, odst. 7 dekretu č. 100/1945 Sb., č. 44 a 48, č. 49, pokud jde o ustanovení § 41, odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb., č. 50 a 51 dnem 27. října 1945 a ustanovení čl. II, č. 49, pokud jde o ustanovení § 41, odst. 2 dekretu č. 100/1945 Sb., a ustanovení čl. III a IV dnem vyhlášení.
(2)
Tento zákon provede ministr průmyslu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Fierlinger v. r. |
Zákon č. 115/1948 Sb. | Zákon č. 115/1948 Sb.
Zákon o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru
Vyhlášeno 2. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 45/1948
* Čl. I. - § 1. (§ 1. — § 6.)
* Čl. II. - Dekret č. 101/1945 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - Ustanovení § 4, odst. 6 dekretu č. 101/1945 Sb. ve znění čl. II lze obdobně užíti i na majetek, na který se vztahuje ustanovení čl. IV zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti
* Čl. IV. - Všechny podniky, o nichž ministr výživy do 22. února 1948 vyhlásil podle § 1, odst. 4 dekretu č. 101/1945 Sb., že byly tímto dekretem znárodněny, byly znárodněny dnem 27. října 1945. O tomto znárodnění platí jinak ustanovení dekretu č. 101/1945 Sb. ve zněn
* Čl. V. - Zákon ze dne 11. července 1947, č. 146 Sb., o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském, se zrušuje s účinností ode dne 14. srpna 1947.
* Čl. VI. - U podniků, jež byly znárodněny v důsledku změny § 1, odst. 3 dekretu č. 101/1945 Sb. ustanovením čl. II, č. 1, posuzují se právní jednání učiněná v době od 27. října 1945 do 1. ledna 1948 dosavadními vlastníky, u obchodních společností a společenstev výděl
* Čl. VII. - Ministr výživy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění dekretu č. 101/1945 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků provedených ustanoveními čl. II tohoto zákona.
* Čl. VIII.
Aktuální znění od 1. 5. 1990 (105/1990 Sb.)
115.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním:
1.
podniky a závody v oboru výroby lihovin s výjimkou těch, v nichž se jen pro pěstitele ovoce nebo vína zpracovává výhradně ovoce jejich vlastní tuzemské sklizně nebo vinné matoliny a kvasnice odpadající při výrobě vína z jejich vlastních tuzemských plodin, při čemž se lihovinami rozumějí nápoje získané
a)
destilací lihově zkvašených rostlinných cukernatých nebo škrobnatých látek, po případě s přídavkem vody nebo cukru,
b)
míšením těchto destilátů s dovolenými přísadami, nebo
c)
míšením lihu (ethylalkoholu) s dovolenými přísadami,
2.
rafinerie lihu,
3.
pivovary,
4.
sladovny,
5.
mlékárny, jimiž se rozumějí po živnostensku provozované podniky, v nichž se provádí mlékárenské ošetření mléka nebo v nichž se pomocí technického zařízení mléko zpracovává na mléčné výrobky,
6.
podniky a závody v oboru výroby umělých jedlých tuků, lisování a extrakce olejů a tuků rostlinného a živočišného původu,
7.
podniky a závody v oboru výroby kvasného octa,
8.
podniky a závody v oboru výroby škrobu a derivátů škrobu,
9.
podniky a závody v oboru výroby a úpravy hroznového vína, pokud nejde převážně o zpracování hroznů vypěstovaných v zemědělském podniku téhož vlastníka,
10.
podniky a závody v oboru výroby a úpravy vín ovocných, sladových a umělých, pokud nejde převážně o zpracování plodin zemědělského nebo lesního podniku téhož vlastníka,
11.
podniky a závody v oboru výroby silic (éterických olejů) a trestí, provozované po živnostensku,
12.
podniky, které po živnostensku provádějí rychlé zmrazování potravin pomocí strojního zařízení,
13.
chladírny a mrazírny provozované jako podniky na skladování potravin, vybavené strojním chladicím zařízením, pokud nejde o pomocné zařízení podniku s jiným předmětem podnikání, sloužící převážně provozu tohoto podniku,
14.
mlýny, které mají podle skutečného stavu nebo podle údajů uvedených ke dni 1. ledna 1948 v zápisech mlynářského rejstříku u Svazu pro hospodaření obilím v Praze, na Slovensku v rejstříku Mlynářského ústředí při Slovenském mlynářském družstvu v Bratislavě, zařízení pro zpracování a opracování obilí k lidské výživě o úhrnné mlecí délce alespoň 7000 mm nebo ke dni 1. ledna 1948 přidělovací číslo pro obchodní mletí (na Slovensku kontingent obchodního mletí) nejméně 1.000 tun; do mlecí délky započítává se též průměr mlecích kamenů, a to násobitelem 0,75, průměr rexů a podobných vymílacích strojů násobitelem 1,5, mlecí šířka sodrů násobitelem 2 a mlecí délka fanalů a fenom násobitelem 1,5,
15.
těstárny vybavené jedním nebo více automatickými nebo poloautomatickými lisy jakéhokoli druhu konstruovanými na celkový výkon alespoň 200 kg těstovin za 1 hodinu,
16.
podniky a závody na výrobu vloček z obilí vybavené strojním zařízením, konstruovaným na zpracování alespoň 5 tun obilí za 24 hod.,
17.
pekárny, které mají alespoň 40 m2 veškeré pečné plochy včetně plochy přepékací,
18.
podniky a závody, v nichž se po živnostensku maso zpracovává na masné výrobky, pokud jsou provozovány pomocí zařízení umožňujícího zpracování alespoň 25 tun masa za měsíc při 25 pracovních dnech a 8hodinové pracovní době, při čemž se masem rozumějí veškeré části poraženého skotu, vepřového a skopového bravu, koz, koní, oslů a mulů, pokud jsou způsobilé k lidskému požívání,
19.
mlýny na papriku,
20.
všechny ostatní průmyslové a jiné výrobní podniky v oboru potravinářském, pokud počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 padesáti osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob, v podniku zaměstnaných nebo činných, bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na majetek státu ani na:
a)
podniky a závody, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev, zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, uvedených v odstavci 1 č. 1 a 2, a podniků a závodů, které určí ministr výživy v dohodě s Ústřední radou odborů, Ústřední radou zemědělců republiky Československé a Ústřední radou družstev;
b)
podniky a závody, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví svazků lidové správy a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů uvedených v odstavci 1, č. 1 a 2 a podniků a závodů, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda na návrh ministra výživy, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence výživy,
c)
podniky a závody, které ministr výživy v dohodě s ministry financí a zemědělství, na Slovensku též po slyšení pověřenců výživy, financí a zemědělství a pozemkové reformy, vyloučí ze znárodnění, při čemž jejich vlastníkům (provozovatelům) zároveň nařídí, aby je trvale zastavili, protože se vláda usnesla, že jejich další provozování není ve veřejném zájmu,
d)
podniky a závody na těžbu kuchyňské soli a její další zpracování a úpravu pro odbyt v chemicky nezměněném stavu.
(3)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle čl. I, rozhoduje ministr výživy.
§ 2.
(1)
Osoby, které jsou povinny prozatím vésti správu znárodněného podniku nebo majetku (§ 6), podají ministerstvu výživy hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr výživy v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem výživy. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného podniku nebo majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle § 1 i jiné osoby jsou povinni spolupůsobiti při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzváni příslušným ústředním orgánem.
§ 4.
Zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1 odst. 1 č. 1 až 4, 6 až 8, 11, 12 a 19 je vyhrazeno státu. Na návrh ministra výživy může vláda toto právo propůjčiti.
§ 5.
Pokud v oboru působnosti ministra výživy se majetku znárodněného podle čl. I nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr výživy takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 6 jej přenechati jiným právnickým osobám.
§ 6.
Pro znárodnění podle předcházejících ustanovení a pro důsledky a opatření z něho vyplývající platí ustanovení §§ 4, 5 a 5a dekretu č. 101/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících. Dále platí přiměřeně ustanovení §§ 37, 38, 40, 41 a 43 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, jakož i ustanovení čl. I §§ 5 a 6 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, ve znění čl. II zákona č. 106/1950 Sb., při čemž tam, kde podle uvedených ustanovení je dána působnost ministra průmyslu, přísluší tato působnost ministru výživy.
Čl. II.
Dekret č. 101/1945 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1, odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení tohoto dekretu se nevztahují:
a)
na podniky, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev, zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr výživy v dohodě s Ústřední radou odborů, Ústřední radou zemědělců republiky Československé a Ústřední radou družstev, na Slovensku též po slyšení pověřence výživy;
b)
na podniky, které ministr výživy v dohodě s ministry financí a zemědělství, na Slovensku též po slyšení pověřenců výživy, financí a zemědělství a pozemkové reformy, vyloučí ze znárodnění, při čemž jejich vlastníkům (provozovatelům) zároveň nařídí, aby je trvale zastavili, protože se vláda usnesla, že jejich další provozování není ve veřejném zájmu.“
2.
§ 1, odst. 4 zní:
„(4)
Ministr výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, které podniky byly tímto dekretem znárodněny.“
3.
§ 2 se zrušuje.
4.
§ 3 zní:
„Právo zakládati nové podniky a je provozovati v odvětvích znárodněných podle § 1, odst. 1, č. 1 a 2 je vyhrazeno státu. Na návrh ministra výživy, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence výživy, může vláda toto právo přenésti na kterýkoliv národní podnik.“
5.
§ 4 zní:
„(1)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2)
Znárodnění se týká:
a)
nemovitostí, budov, zařízení, ložisek a nalezišť surovin,
b)
příslušenství podniků počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, vodní práva a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv, než které jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob, zejména surovin, pomocných a provozovacích hmot, polotovarů, rozpracovaných a hotových výrobků, se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré výrobní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku, pokud ministr výživy v dohodě s věcně příslušným ministrem nestanoví jinak v jednotlivých případech,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti nebo společnosti s ručením obmezeným, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(6)
Ministr výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy, může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch národního podniku služebnost nebo užívací právo.
(7)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).“
6.
§ 5, odst. 1 zní:
„(1)
Národní podnik (§§ 8 a násl.), do kterého se začleňuje majetková podstata znárodněného podniku, vstupuje v den jejího převzetí v závazky znárodněného podniku. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení znárodněného podniku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto dekretu na třetí osobu, nevstupuje národní podnik, do kterého byla tato podstata nebo zařízení začleněno. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a majetková podstata znárodněného podniku ani národní podnik, do něhož bude začleněna, za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Začlení-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy, zároveň s opatřením učiněným podle § 8, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik. Ministr výživy dále určí v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců výživy a financí, do kterých závazků patřících k jiným než znárodněným majetkovým podstatám, začleněným podle § 8, národní podnik vstupuje; za závazky patřící k podniku nebo závodu, který náleží státu, se nepokládají povinnosti, které vyplývají z poskytnutí prostředků státem, pokud přesahují bilanční hodnotu jiného než investičního majetku.“
7.
Ustanovení § 5, odst. 3 se zrušuje.
8.
§ 5, odst. 4 se označuje jako odstavec 3 a zní:
„(3)
Za závazky znárodněného podniku nebo jiných začleněných majetkových podstat (§ 8) stát neručí, ani když dojde k úpravě závazků podle § 5a.“
9.
Za § 5 se vsunuje nový § 5a tohoto znění:
„(1)
Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná začleněná majetková podstata ke dni převzetí předluženy, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto podniku nebo k této podstatě a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti národnímu podniku zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z podstaty znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti národnímu podniku. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti národnímu podniku.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na práva na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.“
10.
§ 7 zní:
„O náhradě platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, při čemž tam, kde podle těchto předpisů je dána působnost ministra průmyslu, po případě pověřence průmyslu a obchodu, přísluší tato působnost ministru výživy, po případě pověřenci výživy.“
11.
§ 8 zní:
„(1)
Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu, z jiného majetku státního, jakož i z prostředků Fondu znárodněného hospodářství zřídí ministr výživy v dohodě s ministry zemědělství a financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců zemědělství a pozemkové reformy, výživy a financí, národní podniky nebo je začlení do národních podniků.
(2)
Ministru výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy, přísluší zříditi odštěpný (vedlejší) závod národního podniku.
(3)
Zřízení národního podniku nebo odštěpného (vedlejšího) závodu se vyhlásí v Úředním listě.
(4)
Ministr výživy může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřenců výživy a financí, vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně ke svému provozu, a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.
(5)
Opatření podle odstavce 1 se činí, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.
(6)
Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 5, určí ministerstvo výživy v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení pověřenectva výživy, přiměřeně podle předpisů o přídělu konfiskovaného majetku.“
12.
§ 9 zní:
„(1)
Zemědělcům, kteří dodávají národnímu podniku ke zpracování řepu, t. j. pěstitelům řepy, hospodařícím na zemědělských podnicích, jež leží v řepní dodávkové oblasti národního podniku, se přiznává právo zemědělských účastníků s právem účasti na správě národního podniku.
(2)
Národní podnik jest za šetření zásad řádného hospodáře provozovati tak, aby jeho provoz nebyl v rozporu s požadavky řádného hospodaření na zemědělských podnicích zemědělských účastníků. Zemědělští účastníci šetří při provozu svých zemědělských podniků zájmů národního podniku, jak to odpovídá jejich postavení zemědělských účastníků. Poměr zemědělského účastníka k národnímu podniku se řídí jeho zájmovým podílem, vypočteným na podkladě dodávky řepy.
(3)
Další předpisy o postavení zemědělských účastníků vydá vláda nařízením (§ 20).“
13.
§ 10 zní:
„(1)
Národní podniky jsou majetkem státu ve smyslu dalších ustanovení. Jsou samostatnými právnickými osobami. Platí pro ně ustanovení o obchodnících plného práva, s hlediska daňového předpisy o podnicích veřejně účtujících a podléhají poplatkové povinnosti podle poplatkového zákona s jeho změnami a doplňky. Od svého zřízení podléhají poplatkovému ekvivalentu podle § 1, odst. 2, písm. a) zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, při čemž se však na ně nevztahují ustanovení § 8 a § 17, odst. 1 téhož zákona.
(2)
Majetek, který stát na národní podnik převede, a závazky, do kterých národní podnik vstoupí při jeho zřízení nebo později, se v národním podniku ocení podle čl. 29 a 31 obchodního zákona, na Slovensku podle §§ 26 a 28 zák. čl. XXXVII/1875. Čistá hodnota majetkové podstaty, kterou stát na národní podnik převede při jeho zřízení, tvoří jeho počáteční kmenové jmění.
(3)
Den, ke kterému národní podnik převezme majetek mu připadající, se vyhlásí podle § 8, odst. 3.“
14.
§ 11 zní:
„Podniky a závody, které podléhají znárodnění podle § 4, odst. 5, jednotlivě však nespadají pod ustanovení § 1, odst. 1 nebo § 4, odst. 4 a nehodí se k začlenění do některého národního podniku, může vláda na návrh ministra výživy, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence výživy, přenechati svazkům lidové správy nebo společenstvům výdělkovým a hospodářským (družstvům) nebo jiným osobám právnickým za náhradu připadající na takový majetek podle § 7.“
15.
§ 12, odst. 2 zní:
„(2)
Jiné než národní podniky nesmějí užívati označení „národní podnik“.“
16.
§ 14 zní:
„(1)
Na návrh národního podniku zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty na navrhovatele s odvoláním na tento dekret.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty na národní podnik v jiných úředních rejstřících a seznamech (vodní kniha, rejstřík letecký, mlynářský, patentní a pod.).
(3)
Národní podnik nepotřebuje oprávnění, která by jinak byla nutná k provozování činnosti podle jeho předmětu podnikání [§ 13, odst. 2, písm. c)] podle ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo jiných živnostenskoprávních předpisů. Národní podnik oznámí předmět svého podnikání úřadu (§ 145 ž. ř. a § 242 ž. z.), který jej vyznačí ve zvláštním oddílu živnostenského rejstříku. Podrobné předpisy, jakož i v jakém rozsahu platí pro národní podniky ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, stanoví vláda nařízením (§ 20).“
17.
§ 15, odst. 2 zní:
„(2)
Národní podniky odvádějí přebytky svých výtěžků Fondu znárodněného hospodářství.“
18.
§ 16 zní:
„K jednotnému řízení národních podniků a podnikatelskému obstarávání jejich společných záležitostí zřídí vláda na návrh ministra výživy podle potřeby celostátní ústřední orgány. Na Slovensku zřídí vláda na návrh ministra výživy, učiněný po slyšení pověřence výživy, podle potřeby také oblastní orgány. O těchto orgánech platí přiměřeně ustanovení §§ 8, 10 až 15 a 17.“
19.
§ 17, odst. 1 zní:
„(1)
Správa národního podniku přísluší představenstvu a řediteli, který mu předsedá. Působnost představenstva upraví vláda nařízením (§ 20).“
20.
§ 17, odst. 2, věta prvá zní:
„Ředitel vede záležitosti běžného provozu národního podniku.“
21.
§ 17, odst. 5 zní:
„(5)
Není-li ředitele nebo je-li zaneprázdněn, vykonává jeho působnost pod osobní odpovědností náměstek.“
22.
§ 18, odst. 1 až 4 zní:
„(1)
Členy představenstva národního podniku cukrovarského zpracujícího řepu jsou vedle ředitele čtyři zástupci zemědělských účastníků (§ 9), dva zástupci stálých zaměstnanců a jeden zástupce státu. Zemědělští účastníci volí své zástupce ze svého středu. Stejně volí své zástupce stálí zaměstnanci podniku.
(2)
Členy představenstva ostatních národních podniků jsou vedle ředitele zástupci (zástupce) zaměstnanců zvolení jimi z jejich středu a osoby jmenované ústředním orgánem, na Slovensku oblastním orgánem, po slyšení svazků lidové správy a zájmové samosprávy.
(3)
Složení představenstva národního podniku podle odstavce 1 není na překážku tomu, aby několik podniků nebo závodů různých odvětví bylo sloučeno v jeden národní podnik. Složení představenstva se pak řídí ustanoveními vydanými pro odvětví, které určí ministerstvo výživy.
(4)
Ministr výživy, na Slovensku po slyšení pověřence výživy, jednak potvrzuje volbu a jmenování členů představenstva, jednak, pokud jde o národní podniky uvedené v odstavci 1, jmenuje zástupce státu do jejich představenstev. Potvrzení nebo jmenování může býti kdykoliv odvoláno.“
23.
§ 18, odst. 6 až 8 zní:
„(6)
Členy představenstva (náhradníky) ústředního a oblastního orgánu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra výživy učiněný v dohodě s ministrem zemědělství a zúčastněnými ministry po slyšení Ústřední rady odborů, Ústřední rady zemědělců republiky Československé a příslušných zájmových organisací průmyslu, pokud jde o členy představenstva (náhradníky) oblastního orgánu, též po slyšení pověřence výživy.
(7)
Členem představenstva (náhradníkem) národního podniku a ústředního a oblastního orgánu může býti toliko československý státní občan, pokud vláda nepovolí výjimku. Člen představenstva musí míti odborné vědomosti a zkušenosti a musí býti mravně, státně a národně spolehlivý a zachovalý.
(8)
Člen představenstva (náhradník) národního podniku a ústředního (oblastního) orgánu nesmí provozovati výdělečný podnik, jehož podnikání jest v rozporu se zájmy národního podniku nebo jeho ústředního (oblastního) orgánu. Rovněž nesmí vykonávati jinou funkci nebo činnost, které jsou v rozporu s těmito zájmy.“
24.
§ 19 zní:
„(1)
Ředitele (náměstka) národního podniku jmenuje a odvolává se schválením ministra výživy představenstvo ústředního orgánu po slyšení Ústřední rady odborů, Jednotného svazu českých zemědělců a příslušných zájmových organisací průmyslu. Na Slovensku jmenuje a odvolává ředitele národního podniku (náměstka) se schválením ministra výživy, který vyslechne pověřence výživy, představenstvo oblastního orgánu, po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace, Jednotného svazu slovenských rolníků a příslušné zájmové organisace průmyslu. Prohlášení, kterým se ředitel (náměstek) národního podniku vzdává své funkce, bere na vědomí ústřední (oblastní) ředitel, čímž se zánik funkce stává účinným.
(2)
Oblastní ředitele (náměstky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra výživy, učiněný po slyšení pověřence výživy, ústředního ředitele, příslušného orgánu jednotné odborové organisace a Jednotného svazu slovenských rolníků. Prohlášení, kterým se oblastní ředitel (náměstek) vzdává své funkce, bere na vědomí ministr výživy po slyšení pověřence výživy, čímž se zánik funkce stává účinným.
(3)
Ústřední ředitele (náměstky) jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra výživy, učiněný v dohodě s ministrem zemědělství po slyšení Ústřední rady odborů, Ústřední rady zemědělců republiky Československé a příslušné zájmové organisace průmyslu. Prohlášení, kterým se ústřední ředitel (náměstek) vzdává své funkce, bere na vědomí ministr výživy, čímž se zánik funkce stává účinným.
(4)
Ředitelem (náměstkem) může býti toliko československý státní občan, který musí míti odborné vědomosti a zkušenosti a býti mravně, státně a národně spolehlivý a zachovalý.
(5)
Ředitel (náměstek) nesmí vykonávati zaměstnání, funkci nebo jinou činnost, která jest v rozporu se zájmy národního podniku, ani nesmí provozovati jakýkoliv výdělečný podnik, ani se na něm účastniti.
(6)
Ředitel (náměstek) ústředního (oblastního) orgánu, jakož i ředitel (náměstek) národního podniku slíbí ministru výživy, že bude svědomitě plniti své povinnosti v souladu se zájmy státu. Na Slovensku slíbí ředitel (náměstek) národního podniku totéž pověřenci výživy.
(7)
Dnem slibu se ujímá ředitel (náměstek) své funkce a stává se zaměstnancem ústředního (oblastního) orgánu nebo národního podniku; jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by bylo jinak lze pracovní poměr zrušiti předčasně, příslušejí řediteli (náměstku) požitky nejméně po dobu, po kterou by náležely, kdyby byl pracovní poměr rozvázán výpovědí.
(8)
Na jmenování a odvolání ředitele (náměstka) se nevztahují předpisy o spolurozhodování závodního zastupitelstva zaměstnanců při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a o předchozím souhlasu okresního úřadu ochrany práce při sjednání a rozvázání pracovního poměru.
(9)
Vláda může nařízením upraviti služební, platové a pracovní poměry ústředních a oblastních ředitelů a jejich náměstků a ředitelů národních podniků a jejich náměstků.
(10)
Národní podnik ohlásí svého ředitele (náměstka) k zápisu do obchodního (firemního) rejstříku. Ředitel (náměstek) má učiniti svůj podpis před obchodním soudem nebo poslati svůj podpis v ověřené formě. Za podniky se podpisuje tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému znění firmy podniku připojí ředitel (náměstek) svůj podpis.“
25.
§ 20 zní:
„Vláda vydá nařízením podrobné předpisy o národních podnicích a ústředních a oblastních orgánech, zejména o jejich správě, hospodaření, financování, o použití jejich zisků, o vztahu zaměstnanců k podniku, o kontrole, o odpovědnosti ředitele a členů představenstva, o postavení zemědělských účastníků, o výzkumnictví národních podniků, o organisaci sociálních, vzdělávacích a podobných fondů při národních podnicích a o působnosti ministerstva výživy v poměru k národním podnikům (statut národních podniků potravinářských).“
26.
V § 21 se škrtá závorka „(§ 23)“; §§ 22 a 23 se zrušují.
27.
Oddíl IV zní:
„IV.
§ 22.
Ustanovení §§ 23 až 32 a 35 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zákona č. 114/1948 Sb. platí přiměřeně i pro věci upravené tímto dekretem, při čemž tam, kde podle právě uvedených ustanovení jest dána působnost ministra průmyslu, po případě pověřence obchodu a průmyslu, přísluší tato působnost ministru výživy, po případě pověřenci výživy.
§ 23.
U znárodněných podniků cukrovarských a lihovarských se sečtou výtěžky (důchody) posledního nedokončeného lomeného obchodního období před převzetím národním podnikem s výtěžky (důchody) předcházejícího lomeného období a příslušná přímá daň se vyměří na jediný berní rok. Daň vyměřená podle předchozí věty nesmí činiti méně než dvojnásobek daně minimální.“
28.
V oddílu V se dosavadní § 25 označí jako § 24.
Čl. III.
Ustanovení § 4, odst. 6 dekretu č. 101/1945 Sb. ve znění čl. II lze obdobně užíti i na majetek, na který se vztahuje ustanovení čl. IV zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Jde-li při tom o majetek znárodněný nebo o takový jiný majetek, k jehož znárodnění nedošlo jen v důsledku neplatného majetkově-právního jednání nebo neplatného zásahu z doby nesvobody, hledí se v řízení o náhradě na osoby, které dosáhly pravomocného výroku podle čl. IV, odst. 1 zák. č. 79/1948 Sb., jakoby jim tento majetek byl znárodněn.
Čl. IV.
Všechny podniky, o nichž ministr výživy do 22. února 1948 vyhlásil podle § 1, odst. 4 dekretu č. 101/1945 Sb., že byly tímto dekretem znárodněny, byly znárodněny dnem 27. října 1945. O tomto znárodnění platí jinak ustanovení dekretu č. 101/1945 Sb. ve znění tohoto zákona.
Čl. V.
Zákon ze dne 11. července 1947, č. 146 Sb., o úpravě některých poměrů v průmyslu cukrovarském, se zrušuje s účinností ode dne 14. srpna 1947.
Čl. VI.
U podniků, jež byly znárodněny v důsledku změny § 1, odst. 3 dekretu č. 101/1945 Sb. ustanovením čl. II, č. 1, posuzují se právní jednání učiněná v době od 27. října 1945 do 1. ledna 1948 dosavadními vlastníky, u obchodních společností a společenstev výdělkových a hospodářských (družstev) jejich orgány zastupujícími je navenek, jako právní jednání orgánů prozatímní správy znárodněného podniku nevyžadující dalších schválení, s výjimkou převodu podniku, převodu kapitálových účastí a rozdílení zisku, jež jsou platny jen, budou-li dodatečně schváleny ministerstvem výživy; právo odporovati právním jednáním podle ustanovení § 6 dekretu č. 101/1945 Sb. zůstává nedotčeno; při tom jim lze odporovati do dvou let ode dne uveřejnění vyhlášky o začlenění znárodněného podniku do národního podniku.
Čl. VII.
Ministr výživy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění dekretu č. 101/1945 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků provedených ustanoveními čl. II tohoto zákona.
Čl. VIII.
(1)
Ustanovení čl. II, č. 1, 2, 5 až 11, 13, 16 až 20, č. 24, pokud jde o § 19, odst. 7, dále č. 27, pokud stanoví, že přiměřeně platí ustanovení §§ 35 a 40 a § 41, odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zákona č. 114/1948 Sb. a pokud dává nové znění § 23 dekretu č. 101/1945 Sb., nabývají účinnosti dnem 27. října 1945. Ustanovení čl. II, č. 27, pokud stanoví, že přiměřeně platí ustanovení § 41, odst. 2 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zákona č. 114/1948 Sb., ustanovení čl. III, V a čl. VII nabývají účinnosti dnem vyhlášení, ostatní ustanovení, pokud z jejich obsahu nic jiného neplyne, dnem 1. ledna 1948.
(2)
Tento zákon provede ministr výživy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Ing. Jankovcová v. r. |
Zákon č. 118/1948 Sb. | Zákon č. 118/1948 Sb.
Zákon o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 3. 6. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Organisace velkoobchodní činnosti. (§ 2. — § 4.)
* Oddíl II. - Rozsah znárodnění. (§ 5. — § 12.)
* Oddíl III. - Náhrada. (§ 13. — § 13.)
* Oddíl V. - Přechodná ustanovení. (§ 17. — § 26.)
* Oddíl VII. - Účinnost a provedení. (§ 27. — § 27.)
Aktuální znění od 1. 11. 1990 (403/1990 Sb.)
118.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Organisace velkoobchodní činnosti.
§ 2.
(1)
Velkoobchodní činnostíVelkoobchodní činností podle tohoto zákona se rozumí po živnostensku v tuzemsku prováděný nákup zboží vlastním nebo cizím jménem na vlastní nebo cizí účet a jeho další zcizování (v téže podstatě nebo po změnách, jimiž se zboží přizpůsobuje ve smyslu § 38 a) živnostenského řádu nebo podle § 54 živnostenského zákona potřebám kupujícího, aby byl umožněn jeho odbyt) fysickým nebo právnickým osobám, které je dále prodávají, ve svém podniku zpracují nebo spotřebují, a spotřebitelůmspotřebitelům ve velkém. Činnost komisionáře a jednatele je vždy činností velkoobchodní.
(2)
Za velkoobchodní činnostvelkoobchodní činnost podle tohoto zákona se pokládá činnost uvedená v odstavci 1 u společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech, na Slovensku u družstev, zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, i když není provozována po živnostensku.
(3)
Ministr vnitřního obchodu určí vyhláškou v Úředním listě, kdo se v jednotlivých oborech velkoobchodní činnostivelkoobchodní činnosti považuje za podnikového zpracovatele, spotřebitelespotřebitele a spotřebitelespotřebitele ve velkém.
(4)
Ministr vnitřního obchodu může stanoviti, ve kterých obchodních oborech nebo u kterých podniků velkoobchodní činnostvelkoobchodní činnost nepodléhá tomuto zákonu. Opatření všeobecné povahy vyhlásí v Úředním listě.
§ 3.
Ministr vnitřního obchodu stanoví vyhláškou v Úředním listě, ve kterých oborech a v jakém rozsahu mohou výrobci nebo dovozci přímo dodávati suroviny, polotovary, hotové výrobky a pomocné látky všech druhů výrobním podnikům.
§ 4.
(1)
Velkoobchodní činnostíVelkoobchodní činností pověří ministr vnitřního obchodu národní podniky obchodní a výjimečně může pověřiti také jiné podniky nebo orgány, při čemž zároveň určí rozsah této činnosti.
(2)
Podniky pověřené podle odstavce 1, věty druhé jsou povinny provozovati velkoobchodní činnostvelkoobchodní činnost odděleně od své ostatní činnosti. Ministr vnitřního obchodu dozírá na tuto velkoobchodní činnostvelkoobchodní činnost a může ji kdykoliv svými nebo jím pověřenými orgány přezkoumávati a udíleti pro ni závazné pokyny.
Oddíl II.
Rozsah znárodnění.
§ 5.
Za velkoobchodní podniky se pokládají, pokud se neprokáže opak, všechny podniky, které provozují činnost uvedenou v § 2, odst. 1 a 2, zejména všechny podniky, které byly dne 25. února 1948 členy Hospodářské skupiny velkoobchodu a zahraničního obchodu.
§ 6.
(2)
U podniků provozujících zároveň velkoobchodní činnost podle tohoto zákona a zahraniční obchod podle zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, dohodnou se ministři vnitřního obchodu a zahraničního obchodu, přihlížejíce k tomu, zda převažuje význam podniku ve vnitřním nebo v zahraničním obchodě, podle kterého z obou zákonů se bude postupovat.
§ 7.
Velkoobchodní podniky (§ 5), které nebudou znárodněny podle § 6, odst. 1 ani pověřeny podle § 4, zastaví svou činnost dnem, který určí ministr vnitřního obchodu vyhláškou v Úředním listě. Tímto dnem zanikají jejich oprávnění k provozování velkoobchodní činnosti.
§ 8.
(1)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2)
Znárodnění se týká
a)
nemovitostí, budov a zařízení,
b)
příslušenství podniku počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv, než která jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen k provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré obchodní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(6)
Ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, může vyjmouti též ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch národního podniku služebnost nebo užívací právo.
(7)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení).
§ 8a.
Pokud v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu se majetku znárodněného podle tohoto zákona nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru jeho působnosti, může ministr vnitřního obchodu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může svěřiti do správy komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 13 jej přenechati jiným právnickým osobám.
§ 9.
Ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, může uložiti vlastníku velkoobchodního podniku, jehož činnost byla zastavena podle § 7, aby převedl části majetkových podstat, zejména zásoby zboží, zastaveného velkoobchodního podniku za náhradu podle § 13 do vlastnictví národního podniku, který zároveň určí.
§ 10.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr vnitřního obchodu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Svěří-li ministr vnitřního obchodu znárodněný majetek do správy orgánům v oboru své působnosti, určí zároveň v dohodě s ministrem financí, které závazky s tímto majetkem přecházejí, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který patřil někomu jinému než vlastníku podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek stanovených o tom v předpisech provádějících dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „dekret“). Tytéž předpisy platí také pro úpravu přechodu takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu nebo podle § 8a převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(4)
Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem financí učiniti opatření o přechodu závazků patřících ke znárodněnému majetku, který byl podle § 8a převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(5)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo který byl přenechán podle § 8a, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
(6)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručující zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona č. 228/1946 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, ve znění zákona č. 272/1948 Sb. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánům podle odstavce 2 nebo které přecházejí podle odstavce 4.
(7)
Pokud z opatření, kterým se znárodněný majetek svěřuje do správy orgánům v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu nebo jiného ministra, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 11.
§ 11.
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jimž byl majetek znárodněného podniku svěřen do správy nebo přenechán podle § 8a.
§ 12.
(1)
Národní podnik může odporovati právním jednáním, která vykonal vlastník majetku znárodněného podle oddílu II po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovati lze do 3 let od převzetí podniku. Jinak platí ustanovení §§ 46 až 52 občanského zákoníka č. 141/1950 Sb.
(3)
Právní jednání o převodu velkoobchodních podniků (§ 5) nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle oddílu II, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo vnitřního obchodu.
Oddíl III.
Náhrada.
§ 13.
(1)
Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona a za majetkové podstaty (jejich části), převedené do vlastnictví národního podniku podle § 9, náhrada; platí o ní přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu.
(2)
Náhrada se neposkytuje osobám, které byly nebo budou odsouzeny pro takový trestný čin nebo potrestány pro takový přestupek, jimiž projevily nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě.
Oddíl V.
Přechodná ustanovení.
§ 17.
Ode dne vyhlášení tohoto zákona platí pro vlastníka velkoobchodu nebo jiného provozovatele, u osob právnických pro orgán povolaný zastupovati je navenek, po případě pro národního správce, ustanovení §§ 37 a 38 dekretu, při čemž k platnosti právních jednání přesahujících běžnou správu jest třeba předchozího souhlasu ministerstva vnitřního obchodu, které jej na Slovensku udělí po slyšení pověřenectva průmyslu a obchodu.
§ 18.
(1)
Do doby, než bude dokončena organisace velkoobchodní činnostivelkoobchodní činnosti podle tohoto zákona, může ministr vnitřního obchodu na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, do každého velkoobchodního podniku ustanoviti svého zmocněnce.
(2)
Zmocněnec spravuje zatímně podnik obdobně podle ustanovení § 37 dekretu. Ustanovením zmocněnce se zrušuje národní správa zavedená podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, po případě podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě.
(3)
Pro ustanovení zmocněnce a jeho odvolání platí obdobně ustanovení §§ 14 až 16, 18 a 19 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě §§ 13 až 15, 17 a 18 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR.
(4)
Právní jednání vlastníků, držitelů a správců, která se týkají majetkové podstaty podniku, pro nějž byl ustanoven zmocněnec, jsou, pokud k nim došlo po jeho ustanovení, neplatná.
(5)
Při výkonu své funkce podléhá zmocněnec dozoru ministra vnitřního obchodu; ustanovení §§ 22 a 23 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě ustanovení § 20, odst. 1, věty druhé a §§ 21 a 22 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR platí obdobně.
§ 19.
(1)
Dosavadní vlastníci, držitelé nebo národní správci velkoobchodních podniků podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Osoby, uvedené v odstavci 1 jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
§ 20.
Podniky pověřené velkoobchodní činnostívelkoobchodní činností podle § 4 umístí ve svých službách podle možnosti především zaměstnance podniků dotčených tímto zákonem.
§ 21.
Právní úkony a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Toto osvobození neplatí však při obchodní činnosti znárodněného podniku a při opatřeních učiněných likvidátorem při likvidaci právnické osoby nebo společnosti.
§ 22.
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného podniku až do dne převzetí jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného podniku před jeho znárodněním.
§ 23.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 22 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou mít význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 24.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 22, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 22, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 25.
Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 26.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve 3 letech.
Oddíl VII.
Účinnost a provedení.
§ 27.
(1)
Ustanovení §§ 5, 6, 8, 10, 11, 14 a 16 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1948; ostatní ustanovení dnem vyhlášení.
(2)
Tento zákon provede ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Krajčír v. r. |
Zákon č. 119/1948 Sb. | Zákon č. 119/1948 Sb.
Zákon o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Zásady organisace.
* Oddíl II. - Rozsah a účinky znárodnění. (§ 5. — § 6.)
* Oddíl III. - Právní poměry podniků pro provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství. (§ 7. — § 14.)
* Oddíl IV. - Ustanovení přechodná. (§ 16. — § 17.)
* Oddíl V. - Ustanovení společná, trestní a závěrečná. (§ 22. — § 29.)
Aktuální znění od 1. 7. 1980 (42/1980 Sb.)
119.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Zásady organisace.
Oddíl II.
Rozsah a účinky znárodnění.
§ 5.
(1)
Ministr zahraničního obchodu může určiti vyhláškou v Úředním listě s účinky doručení, které z podniků, jež kdykoliv v období ode dne 1. ledna 1946 do dne určeného podle § 2, odst. 2 provozovaly po živnostensku zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství, se znárodňují zestátněním, jakož i, kterým dnem se tak děje. Obdobně tak ministr zahraničního obchodu může učiniti samostatným výměrem stran částí jednotlivých majetkových podstat nebo jednotlivých majetkových kusů uvedených podniků.
(2)
U podniků provozujících po živnostensku zároveň zahraniční obchod podle tohoto zákona i velkoobchodní činnost podle zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 118 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, dohodnou se ministři zahraničního obchodu a vnitřního obchodu, přihlížejíce k tomu, zda převažuje význam podniku pro zahraniční nebo pro vnitřní obchod, podle kterého z obou zákonů se bude postupovati.
(3)
Provozování zasilatelství omezeného na tuzemsko není tímto zákonem dotčeno.
§ 6.
(1)
Znárodněním nabude stát vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2)
Znárodnění se týká
a)
nemovitostí, budov, zařízení,
b)
příslušenství podniku počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, vodní práva a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv než která jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob zboží se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti, společnosti s ručením obmezeným nebo těžařstvu, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(6)
Ministr zahraničního obchodu může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu podniku zřízeného nebo určeného podle § 2, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch takového podniku služebnost nebo užívací právo.
(7)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje v pochybnostech ministr zahraničního obchodu.
Oddíl III.
Právní poměry podniků pro provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství.
§ 7.
(1)
Podniky a majetkové podstaty, po případě části majetkových podstat nebo jiné majetkové kusy znárodněné podle ustanovení § 5, začlení ministr zahraničního obchodu do majetkové podstaty podniků určených nebo zřízených podle § 2.
(2)
Části majetkových podstat
a)
národních podniků vytvořených podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, po případě podle zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, nebo podle zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru,
b)
nabytých československým státem konfiskací nebo jiným způsobem,
které slouží k provozování zahraničního obchodu nebo mezinárodního zasilatelství, může příslušný ministr na návrh ministra zahraničního obchodu a v dohodě s ním a s ministrem financí vyjmouti z majetkové podstaty těchto podniků, aby je ministr zahraničního obchodu převedl do majetkové podstaty podniků určených nebo zřízených podle § 2.
(3)
Opatření podle odstavců 1 a 2 se činí, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.
(4)
Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 3, určí ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy přiměřeně podle předpisů pro příděl konfiskovaného majetku.
§ 11.
(1)
Na návrh podniku určeného nebo zřízeného podle § 2 zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty na navrhovatele s odvoláním na tento zákon.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu práv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, včetně majetkových podstat nabytých československým státem konfiskací nebo jiným způsobem, na podnik určený nebo zřízený podle § 2 v jiných úředních rejstřících a seznamech (vodní kniha, rejstřík letecký, patentní a pod.).
(3)
Podnik určený nebo zřízený podle § 2 nepotřebuje oprávnění, kterého by jinak bylo potřebí k provozování činnosti podle jeho předmětu podnikání [§ 10, odst. 2, písm. c)] podle ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) nebo jiných živnostenskoprávních předpisů. Podnik určený nebo zřízený podle § 2 oznámí předmět svého podnikání úřadu (§ 145 ž. ř. a § 242 ž. z.), který jej vyznačí ve zvláštním oddílu živnostenského rejstříku. Podrobnosti, jakož i v jakém rozsahu platí pro podniky podle § 2 ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, stanoví vláda nařízením.
§ 12.
(1)
Podniky určené nebo zřízené podle § 2, do nichž se začleňují znárodněné podniky nebo znárodněné majetkové podstaty, vstupují v práva i závazky znárodněných podniků, jakož i v práva a závazky váznoucí na znárodněných majetkových podstatách v den převzetí. Začlení-li ministr zahraničního obchodu do podniku části znárodněných majetkových podstat nebo jednotlivé majetkové kusy, stanoví, která práva a závazky a v jaké výši přecházejí na podnik; učiní-li tak stran částí majetkových podstat národních podniků (§ 7, odst. 2), postupuje v dohodě s příslušným ministrem.
(2)
V den převzetí vstupuje podnik určený nebo zřízený podle § 2 do nesplněných smluv, jež uzavřel dosavadní podnik provozující po živnostensku zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství v oboru svého podnikání.
(3)
Právní jednání o převodu podniků, na které se tento zákon vztahuje, po případě o převodu kapitálových účastí na společnostech, na jejichž podniky se tento zákon vztahuje, pokud byla uzavřena po 28. říjnu 1947 až do dne vyhlášení tohoto zákona, jsou platna jen, budou-li schválena ministerstvem zahraničního obchodu.
(4)
Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka a majetková podstata znárodněného podniku ani podnik, do něhož bude začleněna, za ně neručí. Osobními daněmi a dávkamiOsobními daněmi a dávkami se rozumí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vyměřovaná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávekosobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Začlení-li se majetková podstata do několika podniků určených nebo zřízených podle § 2, určí ministr zahraničního obchodu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé podniky určené nebo zřízené podle § 2.
(5)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se podnik určený nebo zřízený podle § 2 domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne o žádosti oprávněného rozhodčí soud, zřízený podle ustanovení zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 13.
(1)
Za majetek znárodněný podle tohoto zákona přísluší náhrada.
(2)
O náhradě za majetek znárodněný podle tohoto zákona platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb., pokud se dále nestanoví jinak.
(3)
Náhrada se neposkytuje za znárodněný majetek, který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, které byly nebo budou pravoplatně odsouzeny soudy za zločiny nebo přečiny spáchané do dne znárodnění:
a)
po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo
b)
podle § 41 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb., nebo
c)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo
d)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo
e)
podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.
(4)
Fond národní obnovy zatíží podnik uvedený v § 2, odst. 1, k němuž byla přičleněna konfiskovaná majetková podstata, částkou rovnající se náhradě za zkonfiskované majetkové podstaty vypočtené podle odstavce 2.
(5)
O použití cenných papírů odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 3, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.
§ 14.
(1)
Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná začleněná majetková podstata ke dni převzetí předluženy, může podnik určený nebo zřízený podle § 2 požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto podniku nebo podstatě, a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem podniku podle § 2.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu veřejnou vyhláškou ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti podniku podle § 2 zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věci z podstaty znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)], nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným,
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti podniku určenému nebo zřízenému podle § 2. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti takovému podniku.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení a návrhu podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení, na práva na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
Oddíl IV.
Ustanovení přechodná.
§ 16.
(1)
Dosavadní vlastníci (provozovatelé) nebo jejich zákonní zástupci, odpovědní za vedení podniků, po případě národní správci všech podniků, které provozují zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství, jsou povinni vésti správu a záležitosti podniku a provozovati zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství s péčí řádného hospodáře do dne stanoveného podle § 2, odst. 2. K platnosti právních jednání, přesahujících běžnou správu, je třeba předchozího souhlasu ministra zahraničního obchodu.
(2)
Ministr zahraničního obchodu může do podniku, provozujícího po živnostensku zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství, ustanoviti zmocněnce, který bdí nad řádným chodem podniku. Povinnosti a práva zmocněnce stanoví ministr zahraničního obchodu vyhláškou v Úředním listě.
(3)
Vlastníci (provozovatelé) a správci, jakož i národní správci podniku, pro nějž byl ustanoven zmocněnec, jsou povinni zdržeti se jednání, proti němuž zmocněnec vznese námitky. Nedojde-li k dohodě o těchto námitkách, rozhodne ministerstvo zahraničního obchodu.
§ 17.
Ministr zahraničního obchodu může uložiti osobám odpovědným za vedení podniků (§ 16, odst. 1), které provozují zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství, povinnost podávati zprávy a hlášení o stavu a činnosti podniku.
Oddíl V.
Ustanovení společná, trestní a závěrečná.
§ 22.
(1)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného majetku (§ 5, odst. 1) až do dne, ke kterému ministr zahraničního obchodu vyhláškou v Úředním listě určí nebo zřídí podniky podle § 2, jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného majetku před jeho znárodněním.
(2)
Znárodněný podnik (§ 5, odst. 1) má v oboru daně z obratu a cenových vyrovnávacích částek postavení poplatníka daně z obratu až do dne, kdy bude uveřejněna v Úředním listě vyhláška o jeho začlenění do podniku určeného nebo zřízeného podle § 2.
§ 28.
(1)
Zrušují se předpisy odporující tomuto zákonu. Zejména se zrušují: ustanovení § 4 dekretu č. 113/1945 Sb. a vládní nařízení ze dne 17. září 1947, č. 170 Sb., o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení plnění úkolů stanovených dvouletým hospodářským plánem.
(2)
Ostatní ustanovení dekretu č. 113/1945 Sb. se zruší dnem, který určí ministr zahraničního obchodu vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.
(3)
Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu a předpisů jej provádějících zůstávají nedotčena.
§ 29.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Gregor v. r. |
Zákon č. 120/1948 Sb. | Zákon č. 120/1948 Sb.
Zákon o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Rozsah znárodnění. (§ 1. — § 4.)
* Oddíl III. - Národní podniky a jejich organisace.
* Oddíl IV. - Přechodná ustanovení.
* Oddíl V. - Ustanovení trestní. (§ 15. — § 19.)
* Oddíl VI. - Účinnost a provedení. (§ 20. — § 20.)
Aktuální znění od 1. 5. 1990 (105/1990 Sb.)
120.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Rozsah znárodnění.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním podniky, které převážně obchodují se zbožím, pokud počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 počtu 50 osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob v podniku zaměstnaných nebo činných bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na podniky státu, ani na
a)
podniky, pro něž platí zákon ze dne 28. dubna 1948, č. 118 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, nebo zákon ze dne 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství,
b)
podniky ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr vnitřního obchodu v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,
c)
podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví svazků lidové správy a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda na návrh ministra vnitřního obchodu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.
(3)
Ministr vnitřního obchodu určí, které podniky byly podle odstavce 1 znárodněny.
§ 2.
(1)
Osoby, které jsou povinny zatím vésti správu znárodněného majetku (§ 12), podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle § 1 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
§ 4.
Ustanovení §§ 8, 8a, §§ 10 až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.
Oddíl III.
Národní podniky a jejich organisace.
Oddíl IV.
Přechodná ustanovení.
Oddíl V.
Ustanovení trestní.
§ 15.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhajících znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let a trestem na penězích do deseti mil. Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 16.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 15 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručením uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 17.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 15, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 15, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 18.
Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do 15ti dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 19.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
Oddíl VI.
Účinnost a provedení.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Krajčír v. r. |
Zákon č. 121/1948 Sb. | Zákon č. 121/1948 Sb.
Zákon o znárodnění ve stavebnictví
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Rozsah znárodnění. (§ 1. — § 7.)
* Oddíl II. - Náhrada. (§ 8. — § 9.)
* Oddíl III. - Československé stavební závody, národní podnik, a jejich organisace. (§ 12. — § 12.)
* Oddíl IV. - Závěrečná ustanovení. (§ 19. — § 28.)
Aktuální znění od 1. 5. 1990 (105/1990 Sb.)
121.
Zákon
ze dne 28. dubna 1948
o znárodnění ve stavebnictví.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Rozsah znárodnění.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním podniky, které na podkladě oprávnění živnostenského nebo oprávnění uděleného podle předpisů o civilních technicích (civilních inženýrech a civilních geometrech) provádějí stavební práce jakéhokoli druhu a u nichž počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 padesáti osob.
(3)
Je-li spojeno nebo spojí-li se dva nebo více stavebních podniků za účelem společného provedení jedné nebo více staveb jakéhokoli druhu, podléhají dotčené podniky znárodnění, zvýší-li se tím počet osob v těchto spojených podnicích zaměstnaných nebo činných na padesát.
(4)
Při zjišťování počtu osob v podniku zaměstnaných nebo činných podle odstavců 1 až 3 rozhoduje součet všech těchto osob bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.
(5)
Ministr techniky určí v dohodě se zúčastněnými ministry po slyšení Ústřední rady odborů, na Slovensku též po slyšení pověřence techniky, který se dohodne se zúčastněnými pověřenci, vyhláškou v Úředním listě druhy podniků, které se pokládají za podniky podle odstavců 1 a 3.
(6)
Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na podniky:
a)
společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, jsou-li tyto podniky společenstvy nebo družstvy přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určil ministr techniky v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev,
b)
které ministr stavebního průmyslu v dohodě s ministrem financí vyloučí ze znárodnění, při čemž jejich vlastníkům (provozovatelům) nařídí, aby je trvale zastavili, protože se vláda usnesla, že jejich další provozování není v obecném zájmu.
(7)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle tohoto zákona, rozhoduje ministr stavebního průmyslu.
§ 2.
(1)
Dosavadní vlastníci, držitelé, orgány národní správy a zmocněnci k zatímní správě (§ 19) podniků, podléhajících znárodnění podle § 1, podají ministerstvu techniky hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr techniky v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. Nastanou-li okolnosti rozhodné pro znárodnění teprve po tomto dni, počíná lhůta ke hlášení dnem, kdy tyto okolnosti nastaly. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem techniky. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Osoby jmenované v odstavci 1 jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
§ 3.
Pokud v oboru působnosti ministra stavebního průmyslu se majetku znárodněného podle tohoto zákona nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku anebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru jeho působnosti, může ministr stavebního průmyslu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převést do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil takové opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může svěřit do správy komunálním podnikům nebo jej může přenechat jiným právnickým osobám za náhradu, určenou podle § 8 dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „dekret“).
§ 4.
(1)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví k znárodněnému majetku.
(2)
Znárodnění se týká
a)
nemovitostí, budov, zařízení, ložisek a nalezišť surovin,
b)
příslušenství podniku počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, vodní práva a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv, než která jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob, zejména surovin, pomocných a provozovacích hmot, polotovarů, rozpracovaných a hotových výrobků, se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré výrobní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti nebo společnosti s ručením obmezeným, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(6)
Ministr techniky, na Slovensku po slyšení pověřence techniky, může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch národního podniku služebnost nebo užívací právo.
(7)
Ustanovení předchozího odstavce lze obdobně užíti i na majetek, na který se vztahuje ustanovení čl. IV zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 79 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Jde-li při tom o majetek znárodněný nebo o takový jiný majetek, k jehož znárodnění nedošlo jen v důsledku neplatného majetkově-právního jednání nebo neplatného zásahu z doby nesvobody, hledí se v řízení o náhradě na osoby, které dosáhly pravomocného výroku podle čl. IV, odst. 1 zákona č. 79/1948 Sb. jako by jim tento majetek byl znárodněn.
(8)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr stavebního průmyslu. Ministr stavebního průmyslu může toto rozhodování, jakož i rozhodování podle odstavce 6, přenést na krajské národní výbory. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (o správním řízení).
§ 5.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku, vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr stavebního průmyslu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Ministr stavebního průmyslu určí v dohodě s ministrem financí, které závazky znárodněného podniku přecházejí se svěřením majetku znárodněného podniku do správy orgánů v oboru jeho působnosti, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Ministr stavebního průmyslu v dohodě s ministrem financí a s věcně příslušným ministrem může učinit opatření o přechodu závazků patřících k znárodněnému majetku, který byl podle § 3 převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(4)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejít po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo který byl svěřen do správy nebo přenechán podle § 3, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
(5)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhat zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud podle předpisů o tom vydaných. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánů zmíněných v odstavci 2, nebo které přecházejí podle odstavce 3.
(6)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 4 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který náležel někomu jinému, než vlastníku znárodněného podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek, které upraví vláda nařízením. V tomto nařízení bude také upraven přechod takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra stavebního průmyslu nebo podle § 3 převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálním podnikům nebo přenechán jiným právnickým osobám.
(7)
Pokud z rozhodnutí, kterým se činí opatření o znárodněném majetku, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 6.
§ 6.
(1)
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádat soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o orgánu, o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jimž byl majetek znárodněného podniku podle § 3 svěřen do správy nebo přenechán.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti národnímu podniku zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z převzatého majetku, pokud takové nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Úprava závazků podle tohoto paragrafu působí pouze proti navrhovateli. Proti němu nepůsobí závazky, které podle pořadí jim náležejícího nebudou uspokojeny.
§ 7.
(1)
Národní podnik, do něhož byl majetek znárodněného podniku začleněn, po případě i jiný podnik, orgán nebo právnická osoba, jimž byl majetek znárodněného podniku podle § 3 svěřen do správy nebo přenechán, může odporovat právním jednáním, která vykonal vlastník znárodněného majetku po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškodit nebo ztížit znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovat lze do pěti let ode dne rozhodnutí, kterým se činí opatření o znárodněném majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení §§ 46 až 52 občanského zákoníka.
(3)
Právní jednání o převodu podniků, na které by se vztahoval tento zákon, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo techniky.
Oddíl II.
Náhrada.
§ 8.
Pokud není stanoveno jinak ani nejde o předlužení podle § 6 odst. 1, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona náhrada, o které platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu.
§ 9.
(1)
Při určení náhrady se nepřihlíží k hodnotě
a)
staveb, prací a dodávek, provedených, rozestavěných a nedokončených, jež nejsou zahrnuty do jednotného hospodářského plánu, platného v den znárodnění, pokud při nich byly porušeny platné předpisy,
b)
surovin, výrobních hmot, polotovarů a tovarů, získaných v rozporu s předpisy o obhospodařování a přídělu surovin, hmot a výrobků, platnými v den znárodnění,
c)
pohledávek za stavby, práce a hmoty, polotovary a výrobky, provedené nebo dodané v rozporu s předpisy uvedenými v písm. b),
d)
nevytěženého nerostného bohatství,
e)
majetku určeného pro sociální, vzdělávací, tělovýchovné a podobné účely.
(2)
Náhrada se neposkytuje osobám, které byly nebo budou odsouzeny pro takový trestný čin nebo potrestány pro takový přestupek, jimiž projevily nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě.
Oddíl III.
Československé stavební závody, národní podnik, a jejich organisace.
§ 12.
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a který je svěřován do správy národního podniku v oboru ministerstva stavebního průmyslu, určí toto ministerstvo v dohodě s ministerstvem financí.
Oddíl IV.
Závěrečná ustanovení.
§ 19.
Dokud nebyla majetková podstata, znárodněná podle tohoto zákona, převzata národním podnikem, platí o zatímní správě předpisy § 37 dekretu s tou odchylkou, že ministr techniky může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po slyšení pověřenců techniky a financí, pověřit zatímní správou znárodněných podniků zmocněnce jemu odpovědné a stanovit rozsah jejich zmocnění.
§ 20.
Oprávnění k provádění staveb jakéhokoliv druhu může příslušný úřad udělit jen se souhlasem ministerstva stavebního průmyslu. Souhlasu je třeba též při zakládání nových podniků těchto odvětví podle oprávnění již dříve udělených.
§ 21.
Právní úkony a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Toto osvobození neplatí pro obchodní činnost znárodněného podniku ani pro opatření učiněná likvidátorem při likvidaci právnické osoby nebo společnosti.
§ 22.
(1)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného podniku až do dne převzetí jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného podniku před jeho znárodněním.
§ 23.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhajících znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některá ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do 5,000.000 Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 24.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 23 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou mít význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 25.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 23, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 23, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají být uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 26.
Z odsuzujícího trestního nálezu se lze do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 27.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
§ 28.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr techniky v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 122/1948 Sb. | Zákon č. 122/1948 Sb.
Zákon o organisaci a znárodnění cestovních kanceláří
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Znárodnění. (§ 1. — § 4.)
* Oddíl III. - Národní podniky a jejich organisace. (§ 10. — § 12.)
* Oddíl IV. - Přechodná ustanovení. (§ 15. — § 15.)
* Oddíl V. - Ustanovení trestní. (§ 17. — § 21.)
* Oddíl VI. - Účinnost a provedení. (§ 22. — § 22.)
Aktuální znění od 30. 7. 1951 (64/1951 Sb.)
122.
Zákon
ze dne 5. května 1948
o organisaci a znárodnění cestovních kanceláří.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Znárodnění.
§ 1.
(1)
Provozování činnosti cestovních kanceláří podle § 2 ministerského nařízení ze dne 23. listopadu 1895, č. 181 ř. z. nebo § 22, č. 28 živnostenského zákona se vyhrazuje národním podnikům, které zřídí ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí. Tím není dotčeno ustanovení § 17, odst. 1, č. 4 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona).
(2)
Vyžaduje-li toho důležitý zájem veřejný, zejména zájem hospodářský, může ministr vnitřního obchodu povoliti výjimky z ustanovení odstavce 1.
§ 2.
Ministr vnitřního obchodu může znárodnit zestátněním s účinností od 1. ledna 1948 nebo ode dne pozdějšího podniky provozující v plném nebo omezeném rozsahu cestovní kanceláře.
§ 3.
Podniky, které nebudou znárodněny podle § 2, zastaví svou činnost dnem, který určí ministr vnitřního obchodu vyhláškou v Úředním listě. Tímto dnem zanikají jejich oprávnění k provozování cestovních kanceláří.
§ 4.
Ustanovení §§ 8, 8a až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.
Oddíl III.
Národní podniky a jejich organisace.
§ 10.
(1)
Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu a z jiného majetku státního zřídí ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, národní podniky, nebo je začlení do národních podniků.
(2)
Ministru vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu, přísluší zříditi odštěpný (vedlejší) závod národního podniku.
(3)
Zřízení národního podniku nebo odštěpného (vedlejšího) závodu se vyhlásí v Úředním listě.
(4)
Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku také po slyšení pověřenců průmyslu a obchodu a financí, vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebuje-li jich národní podnik nezbytně ke svému provozu a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem, k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.
(5)
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a s nímž se činí opatření podle odstavce 1, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s ministerstvem financí.
§ 12.
O právním postavení a organisaci národních podniků, o vyrovnání některých daňových závazků, o úhradě za konfiskované majetkové podstaty, o berní povinnosti a o osvobození od daní, poplatků a dávek platí přiměřeně ustanovení §§ 13, 15 až 17, § 18, odst. 1, §§ 19 až 36, 40 až 42 dekretu. Pravomoc ústředního (oblastního) orgánu podle §§ 21, 22 a 27 dekretu a § 13, odst. 2 tohoto zákona vykonává ministr vnitřního obchodu, na Slovensku po slyšení pověřence průmyslu a obchodu.
Oddíl IV.
Přechodná ustanovení.
§ 15.
(1)
Dosavadní vlastníci, držitelé nebo národní správci cestovních kanceláří podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Osoby, uvedené v odstavci 1 jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
Oddíl V.
Ustanovení trestní.
§ 17.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhajících znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 18.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 17 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 19.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 17, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 17, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs, uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 20.
Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do patnácti dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 21.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
Oddíl VI.
Účinnost a provedení.
§ 22.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948, s výjimkou ustanovení § 1, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Krajčír v. r. |
Subsets and Splits