law_id
stringlengths 19
56
| law_text
stringlengths 432
1.27M
|
|---|---|
Zákon č. 123/1948 Sb. | Zákon č. 123/1948 Sb.
Zákon o znárodnění polygrafických podniků
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Rozsah znárodnění. (§ 1. — § 8.)
* Oddíl II. - § 9. (§ 9. — § 9.)
* Oddíl III. - Organisace znárodněného podnikání. (§ 10. — § 12.)
* Oddíl IV. - Trestní ustanovení. (§ 13. — § 17.)
* Oddíl V. - § 18. (§ 18. — § 18.)
Aktuální znění od 1. 5. 1990 (105/1990 Sb.)
123.
Zákon
ze dne 5. května 1948
o znárodnění polygrafických podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Rozsah znárodnění.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním podniky a závody, které způsobem mechanickým nebo chemickým vyrábějí nebo rozmnožují tiskoviny a tiskopisy, jakož i písmolijny, a to se všemi závody pomocnými a příbuznými. Znárodňují se zejména:
1.
tiskárny a grafické závody vybavené rotačním strojem jakéhokoliv druhu;
2.
tiskárny a grafické závody vybavené nejméně třemi stroji sázecími a licími (monotypy);
3.
grafické podniky (závody) vybavené nejméně dvěma offsetovými nebo hlubotiskovými stroji;
4.
všechny písmolijny;
5.
všechny ostatní polygrafické podniky, pokud již nejsou znárodněny podle jiných právních předpisů o znárodnění nebo podle takových předpisů ze znárodnění vyňaty, jestliže počet zaměstnanců a osob v podniku činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 50 osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob, činných nebo zaměstnaných v podniku, bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly, zejména též domáckých pracovníků.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na majetek státu a národních podniků ani na podniky (závody), které ministr informací v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, vyloučí ze znárodnění a jejich vlastníkům (provozovatelům) nařídí, aby byly trvale zastaveny, protože se vláda usnesla, že jejich provozování není ve veřejném zájmu.
(3)
Ministr informací, na Slovensku po slyšení příslušného pověřence, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, které podniky (závody) byly znárodněny podle tohoto zákona.
§ 2.
(1)
Osoby, které jsou povinny prozatím vésti správu znárodněného majetku (§ 11), podají ministerstvu informací hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr informací v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem informací. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k hlášení své vyjádření.
(2)
Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle § 1 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních závěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány.
§ 4.
Právo zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětví znárodněném podle § 1, odst. 1 je vyhrazeno státu.
§ 5.
(1)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví znárodněného majetku.
(2)
Znárodnění se týká
a)
nemovitostí, budov, zařízení,
b)
příslušenství podniku (závodu) počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
c)
jiných movitostí a práv, než která jsou příslušenstvím podniku.
(3)
Majetku uvedeného v odstavci 2 se znárodnění týká, slouží-li nebo je-li určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Patentů a zásob, zejména surovin, pomocných a provozovacích hmot, polotovarů, rozpracovaných a hotových výrobků se znárodnění týká jen, patří-li vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku.
(4)
Spolu s podnikem se znárodňují v rozsahu plynoucím z ustanovení odstavců 2 a 3:
a)
veškeré výrobní podniky a závody náležející vlastníku nebo provozovateli znárodněného podniku,
b)
veškeré podniky a závody, které tvoří s podnikem znárodněným hospodářský celek, i když náleží někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku.
(5)
Ustanovení odstavců 1 až 4 nevztahují se na vydavatelské, nakladatelské a knihkupecké podniky politických stran zastoupených v Národním shromáždění, jednotné odborové organisace a celostátních zájmových organisací
(6)
Náleží-li znárodněný podnik komanditní společnosti na akcie, akciové společnosti nebo společnosti s ručením obmezeným, znárodňuje se veškerý jejich majetek, jakož i ve stejném rozsahu podniky koncernové, u kterých jim náleží více než polovina základního kapitálu nebo na které mají rozhodující vliv.
(7)
Ministr informací, na Slovensku po slyšení příslušného pověřence, může vyjmouti ze znárodnění jednotlivé majetkové kusy, majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu znárodněného nebo národního podniku, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, kterému může zároveň uložiti podmínky, zejména aby do lhůty současně mu stanovené zřídil ve prospěch znárodněného nebo národního podniku služebnost nebo užívací právo.
(8)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 4 a 6 rozhoduje ministr informací, na Slovensku po slyšení příslušného pověřence. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
§ 6.
(1)
Národní podnik (§§ 10 a 11), do kterého se začleňuje majetková podstata znárodněného podniku, vstupuje v den jejího převzetí v závazky znárodněného podniku. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení znárodněného podniku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, nevstupuje národní podnik, do kterého byla tato podstata nebo zařízení začleněno. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka a majetková podstata znárodněného podniku ani národní podnik, do něhož bude začleněna, za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Začlení-li se majetková podstata do několika národních podniků, určí ministr informací, na Slovensku po slyšení příslušného pověřence, zároveň s opatřením podle § 10, do kterých závazků vstoupí jednotlivý národní podnik. Ministr informací dále určí v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, do kterých závazků patřících k jiným než znárodněným majetkovým podstatám, začleněným podle § 10, národní podnik vstupuje; za závazky patřící k podniku nebo závodu, který náleží státu, se nepokládají povinnosti, které vyplývají z poskytnutí prostředků státem, pokud přesahují bilanční hodnotu jiného než investičního majetku.
(2)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a podobně, může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud, zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
(3)
Za závazky znárodněného podniku ani jiných začleněných majetkových podstat (§ 10) stát neručí, ani když dojde k úpravě závazků podle § 7.
§ 7.
(1)
Jsou-li znárodněný podnik nebo jiná začleněná majetková podstata ke dni převzetí předluženy, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého podniku nebo předlužené podstaty ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto podniku nebo k této podstatě, a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě stanovené soudem přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti národnímu podniku zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z podstaty znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku nebo jiné začleněné majetkové podstaty a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), které nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti národnímu podniku. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti národnímu podniku.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na právo na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
§ 8.
(1)
Národní podnik může odporovati právním jednáním, která vykonal vlastník majetku znárodněného podle tohoto zákona po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovati lze do dvou let ode dne uveřejnění vyhlášky, kterou se o znárodněném majetku činí opatření podle § 10. Jinak platí přiměřeně ustanovení zákona ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí.
(3)
Právní jednání o převodu podniků, na které by se vztahovala ustanovení tohoto zákona, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo informací.
Oddíl II.
§ 9.
Náhrada.
(1)
Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona náhrada; platí o ní ustanovení § 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků (dále jen „dekret“) a článku III zák. č. 114/1948 Sb.
(2)
Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle oddílu I, který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou právoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění:
a)
po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo
b)
podle § 43 dekretu, nebo
c)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo
d)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo
e)
podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.
(3)
O použití cenných papírů, odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.
Oddíl III.
Organisace znárodněného podnikání.
§ 10.
(1)
Z majetkových podstat znárodněných podniků, z majetkových podstat nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, z podniků a závodů, které náleží státu, z jiného majetku státního, jakož i z prostředků Fondu znárodněného hospodářství zřídí ministr informací v dohodě s ministrem financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, národní podniky, nebo je začlení do národního podniku.
(2)
Ministr informací může v dohodě s ministrem financí, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců vyjmouti z národních podniků jednotlivé majetkové kusy a práva, nepotřebují-li jich národní podniky nezbytně ke svému provozu, a přenechati je v dohodě s věcně příslušným ministrem k začlenění do podniků, ústavů nebo zařízení, které tomuto ministru přísluší zřizovati.
(3)
Opatření podle odstavce 1 lze učiniti, jde-li o majetkovou podstatu konfiskovanou podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i pokud jde o majetkové podstaty, spravované podle § 16 zákona ze dne 16. května 1946, č. 128 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, po slyšení předsedy osidlovacího úřadu.
(4)
Rozsah majetkových podstat, jichž se týkají opatření uvedená v odstavci 3, určí ministerstvo informací v dohodě s osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy, na Slovensku též po slyšení příslušného pověřence, přiměřeně podle předpisů platných pro příděl konfiskovaného majetku.
(5)
Zřízení národního podniku se vyhlásí v Úředním listě.
§ 11.
(1)
O prozatímní správě a vedení záležitostí znárodněných podniků, jakož i o právním postavení a organisaci národních podniků, o osvobození od daní a dávek, o úhradě za konfiskované majetkové podstaty, platí obdobně ustanovení §§ 13, 15 až 38, 40 až 42 dekretu s tím, že tam, kde podle jmenovaného dekretu vyvíjí působnost ministr průmyslu, po případě pověřenec pro průmysl a obchod, přísluší tato působnost v oboru působnosti podle tohoto zákona ministru informací, po případě věcně příslušným pověřencům.
(2)
Pro národní podniky, zřízené podle tohoto zákona, platí přiměřeně ustanovení zákona č. 51/1948 Sb., pokud vláda nestanoví nařízením odchylky pro zvláštní povahu polygrafických podniků; věcně příslušným ministrem podle tohoto ustanovení jest ministr informací.
(3)
Vláda může nařízením upraviti organisaci národních podniků polygrafických odchylně od právních předpisů uvedených v odstavci 1.
§ 12.
Vláda může v zájmu nerušené vydavatelské a nakladatelské činnosti politických stran, zastoupených v Národním shromáždění, jednotné odborové organisace nebo celostátních zájmových organisací upraviti organisaci podniků a závodů znárodněných podle tohoto zákona, jakož i podstat, nabytých státem konfiskací nebo jiným způsobem, jiného majetku státního nebo majetku opatřeného z prostředků Fondu znárodněného hospodářství, i v jiné formě než je stanoveno v §§ 10 a 11, pokud tím nebude dotčeno vlastnické právo státu k znárodněnému majetku. Podrobnosti může vláda upraviti nařízením.
Oddíl IV.
Trestní ustanovení.
§ 13.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniku podléhajícího znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs, v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 14.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 13 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 15.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 13, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 13, odst. 2 k trestu na svobodě nebo k trestu na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 16.
Z odsuzujícího trestního nálezu se lze do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 17.
Přestupky podle tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
Oddíl V.
§ 18.
Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr informací v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Kopecký v. r. |
Zákon č. 124/1948 Sb. | Zákon č. 124/1948 Sb.
Zákon o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Oddíl I. - Rozsah znárodnění. (§ 1. — § 7.)
* Oddíl V. - Ustanovení trestní. (§ 18. — § 22.)
* Oddíl VI. - Účinnost a provedení. (§ 23. — § 23.)
Aktuální znění od 1. 5. 1990 (105/1990 Sb.)
124.
Zákon
ze dne 5. května 1948
o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Rozsah znárodnění.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním hostinské a výčepnické podniky, pokud počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 padesáti osob. Při zjišťování tohoto počtu rozhoduje součet všech osob v podniku zaměstnaných nebo činných bez ohledu na to, kde pracují nebo pracovaly.
(2)
V případě, že se v budovách, v nichž je provozován hotelový podnik, provozují mimo to též jiné podniky podle § 16 živnostenského řádu, na Slovensku podle § 23 živnostenského zákona, znárodňují se týmž dnem všechny podniky včetně hotelového podniku i tehdy, když náležejí různým majitelům nebo provozovatelům, pokud součet všech osob v těchto podnicích zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. ledna 1946 padesáti osob. Ustanovení odstavce 1, věty druhé platí obdobně.
§ 2.
V lázeňských místech se znárodňují týmž dnem bez ohledu na počet zaměstnanců hotelové podniky zařazené podle vládního nařízení ze dne 13. července 1939, č. 194 Sb., o třídění podniků hostinských živností s oprávněním k ubytování cizinců, nebo vládního nařízení ze dne 8. května 1939, č. 96 Sl. z., o třídění podniků hostinských a výčepnických živností s právem ubytovati cizince, do skupin A a B, a jiná ubytovací zařízení s náležitostmi těchto skupin, i když nemají živnostenského oprávnění podle § 16, odst. 1, písm. a) ž. ř. nebo podle § 23, odst. 1, písm. a) ž.z.
§ 3.
Ministr vnitřního obchodu určí, které podniky byly tímto zákonem znárodněny.
§ 4.
(1)
Ustanovení §§ 1 a 2 se nevztahují na podniky státu, ani na
a)
podniky, ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských zřízených podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr vnitřního obchodu v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev, na Slovensku též po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,
b)
podniky, které dne 1. ledna 1948 byly ve vlastnictví svazků lidové správy a byly jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí vláda na návrh ministra vnitřního obchodu, na Slovensku učiněný po slyšení pověřence průmyslu a obchodu,
c)
podniky, které jsou nebo budou ve vlastnictví jednotné odborové organisace a jsou určeny k zotavení pracujících,
d)
podniky, které jsou nebo budou ve vlastnictví nositelů sociálního pojištění.
(2)
Vyžaduje-li toho důležitý zájem veřejný, zejména zájem hospodářský, může ministr vnitřního obchodu povoliti výjimku z ustanovení §§ 1 nebo 2.
§ 5.
(1)
Osoby, které jsou povinny zatím vésti správu znárodněného majetku (§ 15), podají ministerstvu vnitřního obchodu hlášení, jehož vzor vyhlásí ministr vnitřního obchodu v Úředním listě. Toto hlášení jest podati do 15 dnů ode dne vyhlášení vzoru. V řízení musí spolupůsobiti též osoby, které k tomu budou vyzvány ministerstvem vnitřního obchodu. Hlášení má býti podepsáno i závodní radou nebo závodním důvěrníkem; pokud hlášení nepodává dosavadní vlastník nebo držitel znárodněného majetku, je povinen připojiti k němu své vyjádření.
(2)
Dosavadní vlastníci nebo držitelé podniků znárodněných podle §§ 1 a 2 i jiné osoby jsou povinny spolupůsobiti při sestavování účetních uzávěrek za dobu do znárodnění, pokud k tomu budou vyzvány příslušným ústředním orgánem.
§ 7.
Ustanovení §§ 8, 8a až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.
Oddíl V.
Ustanovení trestní.
§ 18.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniků podléhajících znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 19.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 18 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou míti význam pro posouzení věci a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 20.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 18, odst. 1 nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 18, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs, uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo v několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 21.
Z odsuzujícího trestního nálezu lze se do patnácti dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 22.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
Oddíl VI.
Účinnost a provedení.
§ 23.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Krajčír v. r. |
Zákon č. 125/1948 Sb. | Zákon č. 125/1948 Sb.
Zákon o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1948, částka 47/1948
* Část I. - Rozsah znárodnění. (§ 1. — § 6.)
* Část II. - Náhrada. (§ 7. — § 7.)
* Část III. - Konfiskovaný nepřátelský lázeňský majetek. (§ 8. — § 9.)
* Část IV. - Začlenění a správa znárodněného a konfiskovaného lázeňského majetku. (§ 10. — § 11.)
* Část V. - Ustanovení přechodná, společná a závěrečná. (§ 12. — § 23.)
Aktuální znění od 1. 1. 1948
125.
Zákon
ze dne 6. května 1948
o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Rozsah znárodnění.
§ 1.
(1)
Dnem 1. ledna 1948 se znárodňují zestátněním:
1.
přírodní léčivé zdroje [§ 2, odst. 3, písm. a)],
2.
lázeňský majetek [§ 2, odst. 3, písm. b)],
3.
jiný majetek souvisící s přírodními léčivými zdroji [§ 2, odst. 3, písm. c)].
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na majetek státu a na lázeňský majetek (odstavec 1, č. 2), který v den vyhlášení tohoto zákona je ve vlastnictví nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.
(3)
Ministr zdravotnictví, na Slovensku po slyšení pověřence zdravotnictví, vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě seznamy přírodních léčivých zdrojů a majetku, které byly tímto zákonem znárodněny, po případě i jejich doplňky.
§ 2.
(1)
Znárodněním přírodních léčivých zdrojů (§ 1, odst. 1, č. 1) nabývá stát výhradního práva s nimi nakládati.
(2)
Znárodněním lázeňského a jiného majetku (§ 1, odst. 1, č. 2 a 3) nabývá stát vlastnictví k němu.
(3)
Znárodnění se týká
a)
léčivých a minerálních vod a přírodních léčivých plynů a emanací, které jsou pod zemí, jakož i oněch, které se dostávají na povrch zemský v pramenech, vývěrech, studnách, šachtách, štolách, podzemních dílech nebo vrtech, jakož i ložisek léčivé rašeliny, bahna, slatin nebo jiných léčivých zemin,
b)
pozemků s přírodními léčivými zdroji a nemovitostí, podniků a zařízení, které slouží k jejich využití nebo jsou pro ně určeny, léčebných zařízení lázeňských, ubytovacích podniků lázeňských, které jsou součástí léčebných zařízení lázeňských, pokud nejsou znárodněny podle zákona ze dne 5. května 1948, č. 124 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, jakož i pomocných zařízení uvedených podniků a zařízení,
c)
pozemků s přírodními léčivými zdroji a podniků a zařízení sloužících k jejich využití nebo pro ně určených, jež nemají povahy léčivých lázní,
d)
příslušenství majetku uvedeného pod písm. b) a c), počítajíc v to všechny movitosti a práva (licence, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, vodní práva a pod.), směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky,
e)
jiných movitostí a práv, než které jsou příslušenstvím znárodněného majetku.
(4)
Ustanovení § 4, odst. 3 až 7 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb. (dále jen „dekret“), platí přiměřeně, při čemž tam, kde podle uvedených ustanovení je dána působnost ministra průmyslu, po případě pověřence obchodu a průmyslu, přísluší tato působnost ministru zdravotnictví, po případě pověřenci zdravotnictví.
§ 3.
(1)
Používati označení „lázně“ v souvislosti označující, že jde o přírodní léčivé lázně, smí pouze stát nebo nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění pro majetek, jehož jsou vlastníky (§ 1, odst. 2), nebo pro majetek, který byl znárodněn podle § 1, odst. 1, č. 2, nebo pro majetek, který byl určen ministrem zdravotnictví jako lázeňský podle § 18, odst. 2 dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
(2)
Právo zakládati nové přírodní léčivé lázně a je provozovati je vyhrazeno státu. Ministr zdravotnictví může v dohodě s ministrem sociální péče, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců, přenésti toto právo v jednotlivých případech na Ústřední národní pojišťovnu.
§ 4.
(1)
Stát, po případě Ústřední národní pojišťovna (v dalším jen „přejimatel“), vstupují v den převzetí znárodněného majetku v závazky k němu náležející. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení znárodněného majetku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, přejimatelé nevstupují. Za závazky náležející k znárodněnému majetku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a podstata znárodněného majetku ani přejimatelé za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě. Připadnou-li části znárodněného majetku různým přejimatelům, určí ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem sociální péče, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců, do kterých závazků který z přejimatelů vstoupí.
(2)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se přejimatel domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 5.
(1)
Je-li znárodněný majetek ke dni převzetí předlužen, může přejimatel požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku ke dni převzetí upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto majetku, a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem přejimatele.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhláškou v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti přejimateli zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z podstaty znárodněného majetku, pokud takovéto nároky nezanikly znárodněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného majetku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti přejimateli. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti přejimateli.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na práva na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
§ 6.
(1)
Přejimatel může odporovati právním jednáním, která vykonal po 27. říjnu 1945 vlastník znárodněného majetku v úmyslu poškoditi nebo ztížiti znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovati lze do dvou let od převzetí znárodněného majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí.
(3)
Právní jednání o převodu znárodněného majetku, na který by se vztahoval tento zákon, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž podniky se znárodňují podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena v době dvou měsíců přede dnem znárodnění, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo zdravotnictví.
Část II.
Náhrada.
§ 7.
(1)
Za znárodněné přírodní léčivé zdroje (§ 1, odst. 1, č. 1) se náhrada neposkytuje.
(2)
Za znárodněný lázeňský a jiný majetek (§ 1, odst. 1, č. 2 a 3) přísluší náhrada. O náhradě platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu.
(3)
Podniky znárodněné podle tohoto zákona jsou v rámci podniku „Československé státní lázně a zřídla“ vedeny jako samostatná bilanční jednotka, která podle plánu, na němž se dohodnou ministři zdravotnictví a financí, uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s úrokováním a umořováním náhradových dluhopisů za podstaty znárodněné podle tohoto zákona, po případě náklady spojené s jiným způsobem poskytnutí náhrady.
Část III.
Konfiskovaný nepřátelský lázeňský majetek.
§ 8.
Každý, kdo uschovává, spravuje nebo drží konfiskovaný nepřátelský lázeňský majetek, který byl jako takový určen nebo bude jako takový určen ministrem zdravotnictví v dohodě s ministry financí a vnitra, a pokud jde o ubytovací podniky v lázeňských místech a jejich pomocné podniky a příslušenství, též v dohodě s ministrem vnitřního obchodu, podle § 18, odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb., je povinen jej přihlásiti do 30 dnů od vyhlášení tohoto zákona, po případě od vydání příslušné vyhlášky, ministerstvu zdravotnictví, a pokud jde o majetek na Slovensku, zároveň též pověřenectvu zdravotnictví k soupisu, a je povinen řádně o něj pečovati, pokud ministerstvo zdravotnictví nebo orgán jím pověřený neučiní jiné opatření.
§ 9.
(1)
Fondům národní obnovy přísluší sepsati a vypořádati závazky náležející ke konfiskovanému lázeňskému majetku, při čemž postupují obdobně podle ustanovení § 5, odst. 1, č. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. a předpisů je provádějících, pozměňujících a doplňujících. Za závazky, které při tom vypořádání nebudou uspokojeny, stát neodpovídá.
(2)
Fond národní obnovy vyúčtuje ministerstvu zdravotnictví hodnotu konfiskovaného lázeňského majetku, který byl nebo bude určen jako lázeňský.
Část IV.
Začlenění a správa znárodněného a konfiskovaného lázeňského majetku.
§ 10.
(1)
Vláda může podle potřeby nařízením upraviti podrobnosti o tom, jak se vykonává právo státu nakládati s přírodními léčivými zdroji (§ 2, odst. 1).
(2)
Vyžaduje-li toho veřejný zájem, může ministr zdravotnictví propůjčiti výkon práva uvedeného v § 2, odst. 1 nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění za podmínek, které zároveň stanoví.
§ 11.
(1)
Znárodněný lázeňský nebo jiný majetek (§ 1, odst. 1, č. 2 a 3) nebo majetek konfiskovaný (§ 8) převezme a spravuje podnik „Československé státní lázně a zřídla“.
(2)
Ministr vnitřního obchodu se dohodne s ministry zdravotnictví a financí, na Slovensku též po slyšení příslušných pověřenců, které z ubytovacích podniků v lázeňských místech převede podle § 12, odst. 7 zákona č. 124/1948 Sb. do působnosti ministra zdravotnictví, aby je začlenil do podniku „Československé státní lázně a zřídla“. Ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem vnitřního obchodu vyhlásí seznam těchto podniků v Úředním listě.
(3)
Ministr zdravotnictví může v dohodě s ministry financí a sociální péče na návrh Ústřední národní pojišťovny převésti majetek znárodněný podle § 1, odst. 1, č. 2 do vlastnictví Ústřední národní pojišťovny, při čemž zároveň stanoví podmínky převzetí, zejména určí přejímací cenu.
(4)
Ministr zdravotnictví může v dohodě s ministry sociální péče, financí a vnitra převésti některý konfiskovaný lázeňský majetek (§ 8) do vlastnictví Ústřední národní pojišťovny, při čemž zároveň stanoví podmínky převzetí, zejména určí přejímací cenu. Přijaté úplaty použijí Fondy národní obnovy k zaplacení závazků náležejících k převzatému majetku, pokud při vypořádání budou uznány (§ 9) a nebudou převzaty Ústřední národní pojišťovnou, dále k obnově konfiskovaného lázeňského majetku, spravovaného podnikem „Československé státní lázně a zřídla“, a zbytek odvedou státní pokladně k vázaným účelům.
(5)
Přechod nemovitostí a knihovních práv na stát podle § 1, odst. 1, č. 2 a 3 nebo podle § 11, odst. 2 zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh ministerstva zdravotnictví s odvoláním na tento zákon. Přechod nemovitostí a knihovních práv, které budou převedeny podle odstavců 3 a 4 na Ústřední národní pojišťovnu, zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh Ústřední národní pojišťovny s odvoláním na tento zákon.
Část V.
Ustanovení přechodná, společná a závěrečná.
§ 12.
Ode dne vyhlášení tohoto zákona platí pro vlastníka nebo jiného provozovatele (uživatele) znárodněného majetku, u osob právnických pro orgán povolaný zastupovati je navenek, po případě pro národního správce, přiměřeně ustanovení §§ 37 a 38 dekretu, při čemž k platnosti právních jednání přesahujících běžnou správu je třeba předchozího souhlasu ministerstva zdravotnictví, uděleného na Slovensku po slyšení pověřenectva zdravotnictví, v případě § 11, odst. 3 Ústřední národní pojišťovny.
§ 13.
(1)
Dokud nebude znárodněný lázeňský a jiný majetek (§ 1, odst. 1, č. 2 a 3) převzat, může ministr zdravotnictví, na Slovensku po slyšení pověřence zdravotnictví, ustanoviti do znárodněného majetku svého zmocněnce. Zmocněnec spravuje zatímně majetek obdobně podle ustanovení § 37 dekretu. Ustanovením zmocněnce se zrušuje národní správa zavedená podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, po případě podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě.
(2)
Pro ustanovení zmocněnce a jeho odvolání platí obdobně ustanovení §§ 14, 16, 18 a 19 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě §§ 13 až 15, 17 a 18 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR.
(3)
Právní jednání vlastníků, držitelů a správců, která se týkají podstaty majetku, pro nějž byl ustanoven zmocněnec, jsou, pokud k nim došlo po jeho ustanovení, neplatná.
(4)
Při výkonu své funkce podléhá zmocněnec dozoru ministerstva zdravotnictví; ustanovení §§ 22 a 23 dekretu č. 5/1945 Sb., po případě § 20, odst. 1, věty druhé a §§ 21 a 22 nařízení č. 50/1945 Sb. n. SNR platí obdobně.
§ 14.
Osoby, kterým bylo podle §§ 12 a 13 uloženo vésti zatímní správu a záležitosti znárodněného majetku, jsou povinny sestaviti řádný a podrobný soupis majetkových součástí znárodněného majetku a jeho závazků ke dni 30. června 1948 a předložiti jej do 30. září 1948 ministerstvu zdravotnictví, na Slovensku též pověřenectvu zdravotnictví, a v případě § 11, odst. 3 Ústřední národní pojišťovně.
§ 15.
(1)
Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění majetku podléhajícího znárodnění zestátněním zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do deseti milionů Kčs; v oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv.
(2)
Kdo poruší některé ustanovení tohoto zákona nebo nařízení podle něho vydaných, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek trestem na penězích (pokutou) do pěti milionů Kčs a trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců, nebo některým z těchto trestů; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců.
(3)
Tresty na penězích připadají státu.
§ 16.
(1)
Ukládá-li soud nebo okresní národní výbor trest na penězích zaměstnanci, zmocněnci, zástupci nebo jinému orgánu fysické nebo právnické osoby, při jejímž zastoupení byl čin trestný podle § 15 spáchán, může vysloviti, že tato osoba ručí za uložený trest na penězích rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Tato osoba musí býti, je-li soudu (okresnímu národnímu výboru) známa, obeslána k jednání v první stolici a je oprávněna přednésti skutkové okolnosti, jež mohou mít význam pro posouzení věci, a činiti návrhy.
(3)
Výrok o ručení třeba pojmouti do rozsudku (trestního nálezu) a osoba tímto výrokem postižená má právo bráti jej v odpor odvoláním. V řízení pro soudně trestný čin může se veřejný žalobce odvolati také tehdy, když takový výrok nebyl učiněn. O odvolání proti takovému výroku platí totéž, co o odvolání proti výroku o trestu.
(4)
Tresty na penězích se dobývají na osobě, jíž bylo ručení uloženo, podle všeobecných ustanovení platných o trestech na penězích.
§ 17.
(1)
Při odsouzení pro zločin podle § 15, odst. 1, nebo při odsouzení pro správní přestupek podle § 15, odst. 2 k trestu na svobodě nebo na penězích přesahujícímu jeden milion Kčs, uveřejní se rozsudek (trestní nález) v jednom nebo několika denních listech určených rozsudkem (trestním nálezem) na útraty odsouzeného.
(2)
Soud (okresní národní výbor) stanoví, zda mají býti uveřejněny i důvody rozsudku (trestního nálezu) nebo jejich podstatný obsah ve znění, které sám určí.
§ 18.
Z odsuzujícího trestního nálezu se lze do 15 dnů od jeho doručení odvolati k zemskému národnímu výboru, který rozhodne s konečnou platností. Odvolání jest podati u okresního národního výboru, který nález vydal. Odvolání má odkladný účinek.
§ 19.
Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.
§ 20.
(1)
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, potřebné k provedení tohoto zákona, vyjímajíc ustanovení § 10, jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků. Toto osvobození se nevztahuje na provozní činnost podniku uvedeného v § 11, odst. 1.
(2)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného majetku až do dne převzetí (§ 11, odst. 1 až 3) jsou součástí základu pro vyměřování daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného majetku před znárodněním.
(3)
Lázeňský nebo jiný majetek znárodněný (§ 1, odst. 1, č. 2 a 3) nebo konfiskovaný (§ 8) má v oboru daně z obratu a cenových vyrovnávacích částek postavení poplatníka daně z obratu až do jeho převzetí (§ 11, odst. 1 až 4).
§ 21.
Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení dekretu.
§ 22.
Pokud se v tomto zákoně mluví o nositelích veřejnoprávního sociálního pojištění, po případě o Ústřední národní pojišťovně, rozumí se tím do dne 30. června 1948 nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle dosavadních předpisů.
§ 23.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1948; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Plojhar v. r. |
Zákon č. 126/1948 Sb. | Zákon č. 126/1948 Sb.
Zákon o znárodnění některých šlechtitelských podniků
Vyhlášeno 3. 6. 1948, datum účinnosti 3. 6. 1948, částka 47/1948
* Rozsah znárodnění.
* § 1. - Dnem vyhlášení tohoto zákona se znárodňují zestátněním v rozsahu stanoveném v § 2 podniky pro šlechtění osiva a sadby:
* § 2. - (1) Znárodnění podle § 1 se vztahuje na majetek subjektů v něm vyjmenovaných, pokud se ho v den vyhlášení tohoto zákona používá k provádění šlechtění osiva a sadby nebo k uvádění osiva a sadby uznaných odrůd do oběhu, a dále ve stejném rozsahu i na podniky
* § 3. - (1) Majetkové podstaty, jichž československý stát nabývá znárodněním podle §§ 1 a 2, začlení ministr zemědělství do podniku „Státní lesy a statky“, který bude dále prováděti šlechtění a spravovati znárodněný majetek podle předpisů o úpravě hospodaření ve s
* § 4. - (1) Československý stát (správa státních lesů a statků) vstupuje dnem znárodnění v závazky, které náleží k majetkovým podstatám uvedeným v §§ 1 a 2; nedá-li se zjistiti, které závazky náležejí k znárodněné majetkové podstatě, vstupuje československý stát (
* § 5. - Náhrada.
* Ustanovení závěrečná.
* § 6. - Začlenění znárodněného majetku (§§ 1 a 2) do podniku „Státní lesy a statky“ vyhlásí ministr zemědělství v Úředním listě.
* § 7. - (1) Na návrh ministerstva zemědělství zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv náležejících k znárodněné majetkové podstatě na československý stát s odvoláním se na tento zákon.
* § 8. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 3. 6. 1948
126.
Zákon
ze dne 6. května 1948
o znárodnění některých šlechtitelských podniků.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozsah znárodnění.
§ 1.
Dnem vyhlášení tohoto zákona se znárodňují zestátněním v rozsahu stanoveném v § 2 podniky pro šlechtění osiva a sadby:
1.
Selecty, společnosti pro pěstování osiva a sádí, společnosti s r. o., Praha II, Dlážděná ul. 6;
2.
Sativy, hospodářského a výrobního družstva pěstitelů zemáků v Havlíčkově Brodě, zapsaného společenstva s ručením obmezeným;
3.
Elity, družstva pro ušlechtilá osiva a sádě, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Brno, Rooseveltova 7;
4.
Družstva hospodářských lihovarů, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Praha II, Na Poříčí 28;
5.
Centrozeliny, nákupního a prodejního svazu družstev zelinářských, bramborářských, zahradnických a ovocnářských, zapsaného společenstva s ručením obmezeným, Praha II, V Jámě č. 1;
6.
země České (bývalá schwarzenberská vrchní hospodářská správa, Postoloprty);
7.
země Moravskoslezské (zemský ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově a zemský výzkumný ústav travinářský, Rožnov pod Radhoštěm);
8.
biskupských statků Nitra-hrad (šlechtitelská stanice Radošiná);
9.
správy některých římsko-katolických statků Aňala při Nových Zámcích;
10.
ing. E. Řeháka v Dětenicích (šlechtitelská stanice Dětenice u Jičína);
11.
Juliany Sonnenfeldové a Margit Andríkové, Pudmerice, okres Modra (hospodářství „Terrasol“).
§ 2.
(1)
Znárodnění podle § 1 se vztahuje na majetek subjektů v něm vyjmenovaných, pokud se ho v den vyhlášení tohoto zákona používá k provádění šlechtění osiva a sadby nebo k uvádění osiva a sadby uznaných odrůd do oběhu, a dále ve stejném rozsahu i na podniky jiných osob, pokud u nich subjektům vyjmenovaným v § 1 náleží více než polovina základního kapitálu, nebo pokud na ně mají rozhodující vliv.
(2)
Majetkem podle odstavce 1 jest rozuměti i oprávnění vyplývající z uznání za šlechtitelský podnik (§ 1, odst. 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 165 Sb., o ochraně výroby rostlinné, v zemích České a Moravskoslezské ve znění vládního nařízení ze dne 6. dubna 1939, č. 113 Sb.), zejména právo označovati odrůdu osiva a sadby jménem, nebo označovati ji jako „původní“, „uznané osivo“, „uznaná sáď“ nebo „do rejstříku zapsaná odrůda“, jakož i právo uváděti do oběhu osivo a sadbu uznaných odrůd (§ 3, odst. 2 vládního nařízení ze dne 10. října 1940, č. 69 Sb. z roku 1941, o osivu a sadbě, a §§ 1 a 4 zákona ze dne 17. března 1921, č. 128 Sb., o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin), dále veškeré zásoby vyšlechtěného nebo dosud šlechtěného osiva a sadby, práva ze smluv o množení uznaných odrůd osiva a sadby, uzavřených s provozovateli množitelských podniků, a jiná dosud neuvedená práva, sloužící výhradně nebo převážně k provádění šlechtění, jakož i věci a práva získané na podkladě oprávnění vyplývajících z uznání za šlechtitelský podnik nebo jeho provozem, jako jsou např. hotovosti stržené z prodeje povoleného nebo uznaného osiva a sadby, vkladní knížky, pohledávky, směnky, cenné papíry, práva z pachtovních nebo nájemních smluv, živnostenská oprávnění, známky, vzorky, licence a pod., a to i když tyto věci nebo tato práva náleží někomu jinému než provozovateli šlechtitelského podniku.
(3)
Ministr zemědělství, na Slovensku po slyšení pověřence zemědělství a pozemkové reformy, určí pro každý případ zvlášť, která práva podle odstavců 1 a 2 a které závazky (§ 4) přecházejí na stát; pro řízení o zjištění tohoto rozsahu práv a závazků neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
§ 3.
(1)
Majetkové podstaty, jichž československý stát nabývá znárodněním podle §§ 1 a 2, začlení ministr zemědělství do podniku „Státní lesy a statky“, který bude dále prováděti šlechtění a spravovati znárodněný majetek podle předpisů o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní.
(2)
Části majetkových podstat národních podniků vytvořených podle jiných předpisů, které slouží převážně šlechtění osiva a sadby, vyjme příslušný ministr v dohodě s ministry zemědělství a financí z majetkové podstaty těchto podniků a ministr zemědělství je začlení do podniku „Státní lesy a statky“. Totéž platí přiměřeně o majetku zkonfiskovaném podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 64 Sb. n. SNR, a ze dne 19. prosince 1947, č. 89 Sb. n. SNR, jakož i o majetku převzatém podle zákona ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, ve znění zákona ze dne 21. března 1948, č. 44 Sb., a o majetku vykoupeném podle zákona ze dne 21. března 1948, č. 46 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).
§ 4.
(1)
Československý stát (správa státních lesů a statků) vstupuje dnem znárodnění v závazky, které náleží k majetkovým podstatám uvedeným v §§ 1 a 2; nedá-li se zjistiti, které závazky náležejí k znárodněné majetkové podstatě, vstupuje československý stát (správa státních lesů a statků) v závazky v poměru obecných cen znárodněného majetku k majetku neznárodněnému s přihlédnutím k ustanovením § 5. Totéž platí, pokud jde o majetkové podstaty převedené z národního podniku podle § 3, odst. 2, věty prvé. Směrnice pro rozvržení a ocenění závazků vydá ministr zemědělství v dohodě se zúčastněným ministrem a s ministrem financí, a pokud jde o majetkové podstaty převedené z národního podniku podle § 3, odst. 2, věty prvé, příslušný ministr v dohodě s ministry zemědělství a financí.
(2)
Za závazky podle odstavce 1 se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky dřívějšího provozovatele, a znárodněná majetková podstata ani československý stát (správa státních lesů a statků) za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1947, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních dávek stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě.
(3)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se československý stát (správa státních lesů a statků) domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne k žádosti jedné ze stran rozhodčí soud podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 5.
Náhrada.
(1)
O náhradě za znárodněný majetek platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb. Pokud při znárodnění podle §§ 1 a 2 jde o majetek, který by jinak, kdyby nešlo o šlechtitelský podnik, podléhal řízení o převzetí podle zákona č. 142/1947 Sb. ve znění zákona č. 44/1948 Sb., po případě výkupu podle zákona č. 46/1948 Sb., stanoví se výše náhrady za takový majetek podle těchto zákonů.
(2)
Podniky znárodněné podle tohoto zákona jsou v rámci podniku „Státní lesy a statky“ vedeny jako samostatná bilanční jednotka, která podle plánu, na němž se dohodnou ministři zemědělství a financí, uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s úrokováním a umořováním náhradových dluhopisů za majetkové podstaty znárodněné podle tohoto zákona, po případě náklady spojené s jiným způsobem poskytnutí náhrady.
Ustanovení závěrečná.
§ 6.
Začlenění znárodněného majetku (§§ 1 a 2) do podniku „Státní lesy a statky“ vyhlásí ministr zemědělství v Úředním listě.
§ 7.
(1)
Na návrh ministerstva zemědělství zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv náležejících k znárodněné majetkové podstatě na československý stát s odvoláním se na tento zákon.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu práv znárodněného šlechtitelského podniku (§§ 1 a 2) na československý stát v úředních rejstřících a seznamech (vodní kniha, živnostenský rejstřík a pod.).
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 127/1948 Sb. | Zákon č. 127/1948 Sb.
Zákon, kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké vlastnického práva k některým nemovitostem a movitostem
Vyhlášeno 4. 6. 1948, datum účinnosti 4. 6. 1948, částka 48/1948
* § 1. - (1) Československý stát nabývá, pokud se tak již nestalo, vlastnictví k nemovitostem zapsaným:
* § 2. - (1) Vlastnictví nabyté československým státem k nemovitostem uvedeným v § 1, odst. 1, písm. A a B a k příslušenství, zařízení a věcem v těchto nemovitostech přechází s obmezením uvedeným v odstavcích 2 a 3 na Svaz sovětských socialistických republik jako č
* § 3. - Ministr financí se zmocňuje, aby nemovitosti uvedené v § 1, odst. 1, písm. C s příslušenstvím, zařízením a věcmi v těchto nemovitostech, pokud nebudou dohodou zúčastněných vlád ze zcizení vyloučeny, zcizil Spojeným státům americkým. Přejímací hodnota a způ
* § 4. - (1) Zápis přechodu vlastnického práva podle § 1, odst. 1, písm. C na československý stát a podle § 2, odst. 1 na Svaz sovětských socialistických republik, jakož i výmaz závad váznoucích na nemovitostech provede knihovní soud z moci úřední s odvoláním na te
* § 5. - (1) Za majetek uvedený v § 1, odst. 1 a 2, pokud nejde o majetek konfiskovaný, poskytne československý stát náhradu ve výši obecné ceny. Výměr o náhradě vydá ministerstvo techniky po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Náhrada je splatná do 60 dnů po vydání
* § 6. - Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.
* § 7. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři financí, techniky, dopravy a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 31. 12. 1949 (282/1949 Sb.)
127.
Zákon
ze dne 5. května 1948,
kterým československý stát nabývá pro Svaz sovětských socialistických republik a Spojené státy americké vlastnického práva k některým nemovitostem a movitostem.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Československý stát nabývá, pokud se tak již nestalo, vlastnictví k nemovitostem zapsaným:
A.
1\\. ve vložkách č. 1296, 1647, 1697, 1705 a 1771 pozemkové knihy katastrálního území Karlovy Vary;
2.
v těchto vložkách pozemkové knihy katastrálního území Karlovy Vary: ve vložce č. 200 k stavebním parcelám č. 753, 754/1, 1106, 1107, 1392, 1486 a k pozemkovým parcelám č. 1146/3, 1147/2, 1167/1, 1873/2 a ve vložce č. 567 k stavební parcele č. 751 a k pozemkovým parcelám č. 1042/1, 1193/2, 1193/4, 1203/1, 1204 a 1215/1, ve vložce č. 1060 k pozemkové parcele č. 1043/2, ve vložce č. 1075 k stavební parcele č. 1598, ve vložce č. 1077 k stavebním parcelám č. 1224 a 1225 a k pozemkové parcele č. 1177/1, ve vložce č. 1634 k pozemkové parcele č. 1038/2, ve vložce č. 1704 k stavebním parcelám č. 386, 757/1, 757/2, 757/3, 757/4, 1376, 1377 a k pozemkovým parcelám č. 180/2, 1097/1, 1104, ve vložce 1149 k pozemkové parcele č. 163/1, ve vložce č. 1816 k stavebním parcelám č. 1484/2, 1485 a k pozemkové parcele č. 1137/3, ve vložce č. 2010 k stavební parcele č. 1620 a k pozemkové parcele č. 1148/5;
3.
ve vložkách č. 99 a 364 pozemkové knihy katastrálního území Drahovice (okres Karlovy Vary);
4.
ve vložce č. 543 zemských desk českých k stavebním parcelám č. 11, 12, 15, 16/1, 99 a k pozemkovým parcelám č. 29, 43/1, 43/2, 44, 45, 491/2, 759/2 a 762/1;
5.
ve vložce č. 5 k stavebním parcelám č. 3, 5, 21 a k pozemkovým parcelám č. 16/1, 17/1, 19, 20, 21, 26, 85/1, 85/2, 85/3, 86/1, 88/1, 88/2, 89, 102/1 a 125, ve vložce č. 31 a ve vložce č. 32 k pozemkové parcele č. 126/1 vesměs pozemkové knihy katastrálního území Cihelny (okres Loket);
6.
ve vložkách č. 31, 144, ve vložce č. 114 k stavební parcele č. 79 a k pozemkovým parcelám č. 1/2, 2/2, 56/6, 57/2, 57/3, 273/4, 273/5, 276/2, 306/2, ve vložce č. 285 k stavební parcele č. 121 a k pozemkové parcele č. 56/2 vesměs pozemkové knihy katastrálního území Dalovice.
B.
1\\. ve vložkách č. 390, 588, 591, 594, 997, 1004, 1029 a 1117 pozemkové knihy katastrálního území Bubeneč;
2.
ve vložce č. 677 pozemkové knihy katastrálního území Střešovice;
3.
ve vložkách č. 1740 a 1741 pozemkové knihy katastrálního území Nusle;
C.
1\\. ve vložkách č. 132 a 379 pozemkové knihy katastrálního území Bubeneč;
2.
ve vložce č. 2629 pozemkové knihy katastrálního území Bratislava.
(2)
Spolu s nemovitostmi uvedenými v odstavci 1 nabývá československý stát, pokud se tak již nestalo, i příslušenství a zařízení těchto nemovitostí a podniků v nich provozovaných, jakož i věcí, které tam byly vneseny, ačli nenáležejí uživatelům těchto nemovitostí a podniků.
(3)
Vlastnické právo k věcem uvedeným v předchozích odstavcích přechází podle tohoto zákona na československý stát bez závad, které na uvedených nemovitostech váznou. Reversální závazek váznoucí na nemovitosti uvedené v odstavci 1, písm. C, č. 2 zaniká bez náhrady. Služebnosti, pokud váznou na nemovitostech, o které jde, zůstávají však nedotčeny.
§ 2.
(1)
Vlastnictví nabyté československým státem k nemovitostem uvedeným v § 1, odst. 1, písm. A a B a k příslušenství, zařízení a věcem v těchto nemovitostech přechází s obmezením uvedeným v odstavcích 2 a 3 na Svaz sovětských socialistických republik jako částečná protihodnota za kořistné statky ponechané republice Československé.
(2)
Právo nakládati s přírodními léčivými zdroji, objeví-li se na nemovitostech, které v Karlových Varech přecházejí do vlastnictví Svazu sovětských socialistických republik podle odstavce 1., přísluší výhradně československému státu. Vlastník se zdrží všeho, co by mohlo být na újmu využití karlovarských přírodních léčivých zdrojů, a podrobí se předpisům platným pro jejich ochranu.
(3)
Lanové dráhy v Karlových Varech, koncesované vyhláškou ministerstva železnic ze dne 16. listopadu 1906, č. 227 ř. z., přecházejí do vlastnictví Svazu sovětských socialistických republik bez újmy ustanovení zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona), zejména co do výkonu státní výsosti. Koncesní listina se zároveň přenáší na nového nabyvatele. Její nově upravené znění vyhlásí ministr dopravy ve Sbírce zákonů a nařízení. Dráhy budou vlastníkem provozovány tak, aby plnily své určení s hlediska veřejného zájmu a neomezené potřeby veřejnosti, zejména pokud jde o bezpečnost, pravidelnost a nerušenost provozu. Vlastník je vázán služebností průchodu k jednotlivým stanicím těchto drah. Sazby jízdného upraví vlastník v dohodě s místním národním výborem. Tyto sazby podléhají schválení ministerstva dopravy a Nejvyššího úřadu cenového.
§ 3.
Ministr financí se zmocňuje, aby nemovitosti uvedené v § 1, odst. 1, písm. C s příslušenstvím, zařízením a věcmi v těchto nemovitostech, pokud nebudou dohodou zúčastněných vlád ze zcizení vyloučeny, zcizil Spojeným státům americkým. Přejímací hodnota a způsob její úhrady se určí dohodou zúčastněných vlád.
§ 4.
(1)
Zápis přechodu vlastnického práva podle § 1, odst. 1, písm. C na československý stát a podle § 2, odst. 1 na Svaz sovětských socialistických republik, jakož i výmaz závad váznoucích na nemovitostech provede knihovní soud z moci úřední s odvoláním na tento zákon.
(2)
Jakmile dojde k zcizení podle § 3, může ministr financí navrhnout, aby knihovní soud s odvoláním na tento zákon provedl vklad vlastnického práva pro Spojené státy americké k nemovitostem jim zcizeným.
(3)
Zároveň s vkladem vlastnického práva podle § 2, odst. 1 k nemovitostem uvedeným v § 2, odst. 2 a 3 se vloží do pozemkové knihy obmezení vlastnického práva podle tohoto ustanovení.
§ 5.
(1)
Za majetek uvedený v § 1, odst. 1 a 2, pokud nejde o majetek konfiskovaný, poskytne československý stát náhradu ve výši obecné ceny. Výměr o náhradě vydá ministerstvo techniky po slyšení nejvyššího úřadu cenového. Náhrada je splatná do 60 dnů po vydání výměru o náhradě.
(2)
Nepodá-li vlastník nemovitosti průkaz o tom, že osoby, kterým plynou práva k vyvlastňované věci z knihovních zápisů, souhlasí, aby náhrada poskytnutá v penězích byla vyplacena přímo jemu, složí se tato náhrada u knihovního soudu, který ji pak rozvrhne v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu.
(3)
Průkaz uvedený v předcházejícím odstavci třeba podati listinou, na níž je podpis oprávněné osoby ověřen soudem nebo notářem (veřejným notářem) nebo veřejnou listinou.
(4)
Nároky ze závazků náležejících k majetku uvedenému v § 1, odst. 1 a 2, pokud je konfiskován podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, se vypořádají podle ustanovení, která budou vydána k provedení § 5, odst. 3 dekretu č. 12/1945 Sb. a § 5, odst. 1, č. 3 dekretu č. 108/1945 Sb.
§ 6.
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od daní, dávek a poplatků.
§ 7.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři financí, techniky, dopravy a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Čepička v. r.
Petr v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 131/1948 Sb. | Zákon č. 131/1948 Sb.
Zákon o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
Vyhlášeno 4. 6. 1948, datum účinnosti 4. 6. 1948, částka 48/1948
* § 1. - Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen „církev“) zanikla dnem 4. května 1945.
* § 2. - Matriky církve spravují okresní národní výbory.
* § 3. - (1) Veškerý majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva, který byl ke dni 4. května 1945 ve vlastnictví církevních obcí (farních nebo krajských obcí nebo obce povšechné) církve nebo jejích ústavů, nadací a fondů, přechází do vlastnictví českoslove
* § 4. - O majetku uvedeném v § 3 platí obdobně ustanovení částí II až IV dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního
* § 5. - (1) Tímto zákonem není dotčena platnost úkonů, provedených při vedení církevních matrik, a platnost manželství, uzavřených před duchovními správci církve do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
* § 6. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři školství a osvěty a vnitra.
Aktuální znění od 4. 6. 1948
131.
Zákon
ze dne 6. května 1948
o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen „církev“) zanikla dnem 4. května 1945.
§ 2.
Matriky církve spravují okresní národní výbory.
§ 3.
(1)
Veškerý majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva, který byl ke dni 4. května 1945 ve vlastnictví církevních obcí (farních nebo krajských obcí nebo obce povšechné) církve nebo jejích ústavů, nadací a fondů, přechází do vlastnictví československého státu.
(2)
Ministerstvo školství a osvěty určí v dohodě s ministerstvem vnitra, který majetek přešel podle odstavce 1 do vlastnictví československého státu.
§ 4.
O majetku uvedeném v § 3 platí obdobně ustanovení částí II až IV dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, a zákona ze dne 8. května 1947, č. 90 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, při čemž ministerstvo školství a osvěty v dohodě s ministerstvem vnitra určí, které majetkové podstaty mají sloužiti kultovým, církevně administrativním nebo podobným účelům a které církvi, náboženské společnosti nebo jiné organisaci podobného druhu se přidělí.
§ 5.
(1)
Tímto zákonem není dotčena platnost úkonů, provedených při vedení církevních matrik, a platnost manželství, uzavřených před duchovními správci církve do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2)
Dotčena nejsou ani opatření o majetku uvedeném v § 3, která byla učiněna před účinností zákona podle předpisů o konfiskaci a rozdělení konfiskovaného majetku.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři školství a osvěty a vnitra.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Nosek v. r.
Dr. Nejedlý v. r. |
Zákon č. 132/1948 Sb. | Zákon č. 132/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 55 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu
Vyhlášeno 4. 6. 1948, datum účinnosti 4. 6. 1948, částka 48/1948
* Čl. I. - Zákon č. 55/1947 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 4. 6. 1948
132.
Zákon
ze dne 6. května 1948,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 55 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 55/1947 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
Dosavadní znění § 9 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se k němu nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Nelze-li zařízení potřebná k provedení nutných zemědělských prací opatřiti v obci, v jejímž obvodu mají býti tyto práce vykonány, určí příslušný okresní národní výbor, z které obce jeho obvodu mají býti zařízení opatřena; tato obec je povinna potřebná zařízení opatřiti podle odstavce 1.“
2.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který zní:
㤠11a.
(1)
Okresní národní výbory (státní agronomové) mohou do 31. prosince 1950 v okresech na Slovensku, které se souhlasem ministerstva zemědělství určí pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy vyhláškou v Úředním věstníku, činiti opatření a vydávati rozhodnutí podle §§ 3 až 5, 7, 8, 10 a 11, neučinil-li místní národní výbor (místní správní komise, komisař) potřebná opatření, nebo nevydal-li nutné rozhodnutí, včas, nebo je-li nebezpečí, že pro místní poměry v obci taková opatření a rozhodnutí včas učiněna a vydána nebudou a že zemědělská půda zůstane neobdělána. Přitom může okresní národní výbor (státní agronom) zrušiti nebo změniti dřívější rozhodnutí místního národního výboru (místní správní komise, komisaře), má-li za to, že by jejich provádění nebylo způsobilé zabezpečiti obdělání veškeré zemědělské půdy v obci. Dobu povinného pachtu lze v těchto případech stanoviti i na dobu kratší tří let.
(2)
V okresech určených podle odstavce 1 může okresní národní výbor (státní agronom) uložiti vlastníkům, pachtýřům, poživatelům nebo jiným uživatelům zemědělské půdy pracovní povinnost, pokud jde o práce potřebné k řádnému hospodaření na pozemcích, na kterých hospodaří, při čemž může stanoviti podrobný postup těchto prací a dobu jejich provedení.
(3)
Na provedení opatření podle odstavců 1 a 2 dohlíží okresní národní výbor (státní agronom) podle potřeby zvláště jím ustanovenými zmocněnci (místními, po případě oblastními důvěrníky); jejich ustanovení vyhlásí v dotčených obcích způsobem v místě obvyklým. Dekret o ustanovení zmocněncem je zároveň průkazem pro výkon jeho funkce.
(4)
Pokud nejsou zmocněnci, uvedení v odstavci 3, veřejnými zaměstnanci, vykonají do rukou předsedy okresního národního výboru slib, že budou úkoly jim svěřené plniti s péčí řádného hospodáře podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vykonání slibu se poznamená na dekretu o ustanovení. Při vykonávání svého úřadu jsou zmocněnci, pokud jde o trestně právní ochranu, postaveni na roveň veřejným orgánům.
(5)
Zmocněncům (odstavec 3) přísluší odměna, jejíž výši stanoví pověřenec zemědělství a pozemkové reformy v dohodě se zúčastněnými pověřenci. Náklady spojené s činností zmocněnců jsou povinni uhraditi vlastníci, pachtýři, poživatelé nebo jiní uživatelé zemědělské půdy, na niž se působnost zmocněnců vztahuje podle odstavce 3; výši úhrady připadající na jednotlivé osoby stanoví podle plošné výměry obhospodařované zemědělské půdy okresní národní výbor podle směrnic, které vydá a v Úředním věstníku vyhlásí pověřenec zemědělství a pozemkové reformy v dohodě se zúčastněnými pověřenci.“
3.
V § 17 se vypouštějí slova: „a platí do 31. prosince 1948.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 174/1948 Sb. | Zákon č. 174/1948 Sb.
Zákon o zrušení domovského práva
Vyhlášeno 20. 7. 1948, datum účinnosti 1. 1. 1949, částka 62/1948
* § 1. - (1) Domovské právo se zrušuje.
* § 2. - (1) Pokud podle platných předpisů je pro československé státní občanství rozhodné domovské právo, zjišťuje se toto právo dosavadním způsobem.
* § 3. - Předpisy o přípravných odvodních pracích, o evidenci pro účely vojenské a o příslušnosti úřadů a orgánů ve věcech vojenských zůstávají nedotčeny. Domovským právem podle těchto předpisů se rozumí poslední domovské právo před účinností tohoto zákona.
* § 4. - (1) Vypovídací právo obcí podle obecních zřízení zaniká.
* § 5. - Zrušují se všechny předpisy, které tomuto zákonu odporují. Zejména se zrušují:
* § 6. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 1. 1. 1949
174.
Zákon
ze dne 30. června 1948
o zrušení domovského práva.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Domovské právo se zrušuje.
(2)
Místní národní výbory uzavřou ke dni 31. prosince 1948 seznamy osob, které měly v tento den v obci domovské právo, a bezpečně je uschovají.
(3)
Do nové úpravy předpisů, které navazují na domovské právo, jest zatím postupovati podle ustanovení dále uvedených.
§ 2.
(1)
Pokud podle platných předpisů je pro československé státní občanství rozhodné domovské právo, zjišťuje se toto právo dosavadním způsobem.
(2)
Poslední domovská obec je povinna podle příslušných předpisů, pokud nebyly dotčeny předpisy o národním pojištění, i nadále poskytovati sociální zaopatření tomu, kdo má v den 31. prosince 1948 na ně nárok. Vznikne-li nárok na sociální zaopatření až po tomto dni, je povinna opatřovati chudého obec bydliště, a není-li takové obce, obec pobytu. Sociální zaopatření československých státních občanů bydlících v cizině přejímá stát, a to v rozsahu a způsobem, které určí nařízením ministr sociální péče v dohodě s ministry financí a zahraničních věcí.
(3)
Je-li podle ustanovení nadační listiny domovské právo v určité obci podmínkou pro propůjčení nadace, nastupuje na místo této podmínky podmínka československého státního občanství a bydlení v oné obci, dokud změnou nadační listiny nebude jinak stanoveno. Nároky na nadační požitky přiznané podle ustanovení nadační listiny na podkladě domovského práva zůstávají však nedotčeny; osobám, jimž na podkladě tohoto práva byly nadační požitky přiznány na omezenou dobu, lze tyto požitky v odůvodněných sociálních případech přiznati i po uplynutí stanovené doby, jsou-li u nich splněny ostatní podmínky podle nadační listiny.
(4)
Ve všech ostatních případech se podmínka domovského práva, kterou podle některého předpisu je vázáno určité oprávnění, nahrazuje podmínkou československého státního občanství.
§ 3.
Předpisy o přípravných odvodních pracích, o evidenci pro účely vojenské a o příslušnosti úřadů a orgánů ve věcech vojenských zůstávají nedotčeny. Domovským právem podle těchto předpisů se rozumí poslední domovské právo před účinností tohoto zákona.
§ 4.
(1)
Vypovídací právo obcí podle obecních zřízení zaniká.
(2)
Rovněž zaniká právo vyhoštění a odstrčení do domovské obce podle hnaneckých předpisů.
§ 5.
Zrušují se všechny předpisy, které tomuto zákonu odporují. Zejména se zrušují:
a)
čl. II a III zákona ze dne 5. března 1862, č. 18 ř. z., jímž se vyměřují základní pravidla, podle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní;
b)
zákon ze dne 3. prosince 1863, č. 105 ř. z., jímž se pořádají záležitosti domovské;
c)
zákon ze dne 5. prosince 1896, č. 222 ř. z., jímž se mění některá ustanovení zákona ze dne 3. prosince 1863, č. 105 ř. z., kterým byly uspořádány záležitosti domovské;
d)
§ 11 českého, § 11 moravského a § 10 slezského obecního zřízení;
e)
§§ 5 až 18 zák. čl. XXII/1886 (obecního zřízení);
f)
§ 17 zákona ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb., o podomním obchodu, avšak jen, pokud jde o přiznání úlev pro nastoupení a provozování podomního obchodu osobám, které měly nebo mají v některé obci chudých krajů odvozeně nabyté domovské právo a v ní trvale bydlí.
§ 6.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.
Erban v. r. |
Zákon č. 175/1948 Sb. | Zákon č. 175/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění dekret presidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti
Vyhlášeno 29. 7. 1948, datum účinnosti 29. 7. 1948, částka 63/1948
* Čl. I. - Ustanovení § 4 dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, se mění a zní:
* Čl. II.
Aktuální znění od 29. 7. 1948
175.
Zákon
ze dne 21. července 1948,
kterým se mění dekret presidenta republiky o všeobecné pracovní povinnosti.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Ustanovení § 4 dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, se mění a zní:
„Přiděliti k práci lze nejdéle na dobu jednoho roku; tato doba může se prodloužiti jen z naléhavých důvodů, a to nejvýše dvakrát, vždy na dobu ne delší jednoho roku.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kliment v. r.
za ministra Erbana. |
Zákon č. 184/1948 Sb. | Zákon č. 184/1948 Sb.
Zákon, jímž se mění a doplňuje zákon o vázaném devisovém hospodářství
Vyhlášeno 3. 8. 1948, datum účinnosti 3. 8. 1948, částka 66/1948
* Čl. I. - Zákon ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství (devisový zákon), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Podle ustanovení čl. I, č. 5 se postupuje také u trestných činů, jež byly spáchány před účinností tohoto zákona, pokud řízení o nich nebylo dosud pravoplatně skončeno, leč by dosavadní předpisy byly pro pachatele příznivější.
* Čl. III. - Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem zahraničního obchodu a s Národní bankou Československou vyhláškou ministerstva financí ve Sbírce zákonů a nařízení přizpůsobil názvosloví devisového zákona změnám vyplývajícím z nové organisace zahranič
* Čl. IV.
Aktuální znění od 3. 8. 1948
184.
Zákon
ze dne 19. července 1948,
jímž se mění a doplňuje zákon o vázaném devisovém hospodářství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství (devisový zákon), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 13 se vsunuje za odstavec 2 nový odstavec 3 tohoto znění:
„(3)
Vývozci zboží jsou povinni sjednati splatnost pohledávek, které jim vzniknou vývozem zboží, tak, aby odpovídala platebním podmínkám stanoveným ve vývozním povolení uděleném podle odstavce 1.“
2.
V § 29, odst. 1, v první větě se nahrazují slova „obchodních knih, hospodářských, živnostenských“ slovy „účetních knih“ a slova „vyžádati si potřebné doklady“ slovy „vyžádati si účetní knihy, účetní a jiné doklady a písemnosti a při nebezpečí ztráty nebo zavlečení vzíti je do úschovy nebo jiným vhodným způsobem zabezpečiti, pokud by mohly býti důkazním prostředkem,“.
3.
V § 29, odst. 4 se citace „§ 33, odst. 4.“ nahrazuje citací „§ 33, odst. 6.“.
4.
V § 30 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Úřady a orgány veřejné správy jsou dále povinny oznamovati ministerstvu financí jednání a opomenutí příčící se ustanovením tohoto zákona, která zjistí při výkonu dohlédací nebo jiné úřední činnosti ve svém oboru působnosti, pokud nebyly pověřeny výkonem dohledu ve věcech devisových podle § 29 tohoto zákona nebo pokud jim podle tohoto zákona nenáleží stíhání trestných činů devisových.“
5.
§ 33 zní:
„Trestné činy.
(1)
Kdo úmyslně nebo vědomě:
a)
nesplní povinnosti uložené v § 7, odst. 1,
b)
koná nebo přijímá platy v rozporu s ustanoveními §§ 7, 10 nebo 11,
c)
nesplní odvodovou povinnost podle § 8 nebo 9 nebo příkaz vydaný podle § 9, odst. 5 a 7,
d)
nesplní včas ohlašovací povinnost podle § 9, odst. 1, písm. a) až d), leč by ji splnil nebo hodnoty odvedl ještě před zahájením dohlédacího úkonu nebo trestního řízení podle tohoto zákona,
e)
vyváží do ciziny nebo dováží z ciziny platidla, cenné papíry a drahé kovy v rozporu s ustanovením § 12,
f)
vyváží do ciziny zboží bez vývozního povolení ministerstva zahraničního obchodu nebo ve vyšší hodnotě než smí vyvézti podle podmínek stanovených ve vývozním povolení (§ 13) a neohlásí vůbec nebo ohlásí podle § 9 jeho hodnotu nesprávně nebo dováží zboží z ciziny v nižší hodnotě než ve které je má dovézti podle dovozního povolení ministerstva zahraničního obchodu a kterou je oprávněn zaplatiti podle platebního povolení Národní banky a tuto skutečnost Národní bance neohlásí, nebo nesplní povinnost stanovenou v § 13, odst. 3,
g)
vyváží dary, svršky nebo cenné předměty v rozporu s ustanovením § 14 bez povolení nebo vyváží je ve větší míře nebo ve vyšší hodnotě než mu bylo povoleno nebo jinak hrubě poruší ustanovení § 14 nebo předpisy podle něho vydané,
h)
nabývá nebo zcizuje cizozemská platidla, drahé kovy nebo cenné papíry, anebo jinak s nimi nakládá v rozporu s ustanoveními §§ 15 a 16, po případě § 17,
i)
nakládá s pohledávkami v rozporu s ustanovením § 18,
j)
přijímá nebo poskytuje úvěry, záruky nebo jiné jistoty v rozporu s ustanovením § 20,
k)
nakládá právními jednáními s nemovitostmi, podniky nebo účastmi, nebo jich nabývá v rozporu s ustanovením § 21,
l)
uvádí nesprávné nebo neúplné údaje o skutkových okolnostech, nebo jich používá, aby vylákal pro sebe nebo pro někoho jiného povolení nebo doklad, jichž jest třeba podle tohoto zákona nebo podle předpisů vydaných na jeho podkladě, nebo aby se vyhnul povinnosti tímto zákonem stanovené,
m)
jakýmkoliv způsobem svádí k jednáním trestným podle ustanovení písm. a) až l),
bude potrestán, není-li čin přísněji trestný podle ustanovení trestního zákona, za těžký přestupek důchodkový pokutou ve výši jednoduché až desetinásobné hodnoty předmětu trestného činu, při čemž se může zároveň uložiti i trest vězení od jednoho dne do jednoho roku. Toto potrestání nevylučuje stíhání a potrestání činu podle jiných právních předpisů.
(2)
Spáchal-li obviněný čin trestný podle odstavce 1 za přitěžujících okolností, a to
a)
použil-li podvržených, padělaných nebo porušených listin, předstíraných jmen nebo zápisů v účetních knihách, anebo jiných prostředků zvláště způsobilých k oklamání, nebo
b)
snažil-li se uniknouti svému zadržení nebo zadržení předmětu trestného činu, používaje při tom dopravních prostředků, nebo snažil-li se tímto způsobem po zadržení osvoboditi sebe nebo předmět trestného činu, nebo
c)
dopouští-li se trestných činů uvedených v odstavci 1 po živnostensku nebo ze zvyku, nebo
d)
spáchal-li trestný čin společně nejméně se dvěma osobami, nebo
e)
byl-li již pro porušení devisových předpisů pravoplatně odsouzen a dopustil-li se opět trestného činu podle odstavce 1 do pěti let po pravoplatném odsouzení, nebo
f)
převyšuje-li hodnota předmětu trestného činu 200.000 Kčs,
bude vedle pokuty uložen trest vězení od jednoho dne do dvou let.
(3)
Převyšuje-li hodnota předmětu činu trestného podle odstavce 1 částku 1,000.000 Kčs, bude vedle pokuty podle odstavce 1 uložen trest tuhého vězení od jednoho roku do tří let; převyšuje-li hodnota předmětu uvedeného trestného činu 5,000.000 Kčs, bude uložen vedle pokuty trest tuhého vězení od tří do pěti let.
(4)
Byl-li čin trestný podle odstavce 3 spáchán ze zahálčivosti, může soud již při prvním odsouzení vysloviti v rozsudku, že odsouzený bude po odpykání trestu držen v donucovací pracovně, na Slovensku, že se odkazuje do donucovací pracovny; zůstane v ní nejméně rok a nejdéle pět let.
(5)
Nelze-li hodnotu činu trestného podle odstavců 1 až 4 zjistiti, ani přibližně odhadnouti, budiž uložena pokuta do 5,000.000 Kčs.
(6)
Kdo poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy a příkazy vydané podle něho, bude potrestán, nejde-li o čin trestný podle odstavců 1 až 5, za prostý přestupek důchodkový pokutou do 500.000 Kčs.
(7)
Pro případ nedobytnosti pokuty budiž uložen náhradní trest vězení od jednoho dne do dvou let. Náhradní trest vězení stanoví se ve výměře jeden den za pět set až jeden tisíc československých korun podle míry zavinění.
(8)
Stejně jako pachatel bude potrestán, kdo návodem, povzbuzováním, nabízením, radou, utvrzováním, slibem nebo poskytnutím pomoci, zejména též nesprávným vedením účetních knih, nesprávným dokládáním účetních zápisů a jiných předepsaných záznamů a porušením předpisů o uschovávání účetních knih a účetních a jiných dokladů, nebo jinak úmyslně působí ke spáchání nebo při spáchání trestného činu jinou osobou. Totéž platí pro toho, kdo po spáchání trestného činu jinou osobou působí k tomu, aby účelu trestného činu bylo dosaženo, nebo aby opatřil sobě nebo někomu jinému z něho prospěch.
(9)
Při ukládání pokut podle tohoto zákona neplatí ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře pokut.
(10)
Na upuštění od trestního řízení nemá obviněný právního nároku. Upuštění může býti též vázáno na podmínku, že se na útraty osoby, které se upuštění povoluje, uveřejní její jméno a výsledek řízení proti ní vedeného.“
6.
V § 49 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, jakož i předpisů podle něho vydaných zůstávají nedotčena.“
Čl. II.
Podle ustanovení čl. I, č. 5 se postupuje také u trestných činů, jež byly spáchány před účinností tohoto zákona, pokud řízení o nich nebylo dosud pravoplatně skončeno, leč by dosavadní předpisy byly pro pachatele příznivější.
Čl. III.
Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem zahraničního obchodu a s Národní bankou Československou vyhláškou ministerstva financí ve Sbírce zákonů a nařízení přizpůsobil názvosloví devisového zákona změnám vyplývajícím z nové organisace zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství podle zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r. |
Zákon č. 185/1948 Sb. | Zákon č. 185/1948 Sb.
Zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče
Vyhlášeno 3. 8. 1948, datum účinnosti 3. 8. 1948, částka 67/1948
* Část I. - Zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů. (§ 1. — § 7.)
* Část III. - Závěrečná ustanovení. (§ 14. — § 21.)
Aktuální znění od 1. 1. 1952 (103/1951 Sb.)
185.
Zákon
ze dne 19. července 1948
o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů.
§ 1.
Léčebnými a ošetřovacími ústavy se podle tohoto zákona rozumějí zdravotnická zařízení, ve kterých se poskytuje osobám nemocným nebo na zdraví ohroženým ústavní péče vykonávaná lékařem nebo za jeho dozoru odborně školenými pomocnými silami a záležející ve vyšetřování, léčení a ošetření.
§ 2.
(1)
Do vlastnictví státu přechází dnem 1. ledna 1949 všechen majetek, který slouží nebo jest určen k provozu léčebných a ošetřovacích ústavů s výjimkou majetku nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění.
(2)
Majetek sloužící nebo určený k provozu léčebných a ošetřovacích ústavů, který je částí majetkových podstat národních podniků, vyjme příslušný ministr v dohodě s ministry zdravotnictví a financí z majetkové podstaty těchto podniků a ministr zdravotnictví použije tohoto majetku při začlenění dotčených ústavů do organisace ústavů státních (§ 9).
(3)
Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě, které ústavy a který majetek byly zestátněny tímto zákonem.
(4)
Přechod nemovitostí a knihovních práv na československý stát (státní správu zdravotní) zapíší knihovní soudy do veřejných knih na návrh ministerstva zdravotnictví s odvoláním na tento zákon.
§ 3.
(1)
Stát vstupuje ke dni zestátnění majetku v závazky k němu náležející. Do závazků, podle nichž má majetková podstata nebo provozní zařízení zestátněného majetku přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu, stát nevstupuje. Za závazky náležející k zestátněnému majetku se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka, a zestátněná majetková podstata ani stát za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí zejména daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.
(2)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné nebo pod., může se stát domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 4.
(1)
Je-li zestátněný majetek ke dni zestátnění předlužen, může státní zdravotní správa požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku ke dni zestátnění upravil uspokojení závazků, patřících k tomuto majetku, a určil jejich splatnost.
(2)
Věřitelé jsou povinni na vyzvání soudu vyhlášené v Úředním listě ve lhůtě soudem stanovené přihlásiti své nároky k řízení o návrhu podle odstavce 1; neučiní-li tak, jejich nároky proti státu zanikají.
(3)
Úprava podle odstavce 1 se provede takto:
a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení z podstaty zestátněného majetku, pokud takovéto nároky nezanikly zestátněním;
b)
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů, majících právo na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty její hodnotou;
c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv zestátněného majetku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;
d)
závazky, na něž se vztahují ustanovení písm. c), se zařazují podle pořadí do čtyř tříd. Do prvé třídy náležejí náklady řízení, do druhé až čtvrté třídy náležejí závazky, které podle obdoby konkursního řízení náležejí do prvé až třetí třídy. Závazky téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí.
(4)
Pokud závazky podle pořadí jim příslušejícího nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 3, nepůsobí proti státu. Úprava závazků podle odstavce 3 působí toliko proti státu.
(5)
Zákonem budou vydány podrobné předpisy o příslušnosti soudní, o řízení podle předchozích odstavců, o jeho účincích na promlčení pohledávek, na spory, na exekuční a konkursní řízení a na právo na oddělené uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují nároky věřitelů.
§ 5.
(1)
Stát může odporovati právním jednáním, která vykonal po 27. říjnu 1945 vlastník zestátněného majetku v úmyslu poškoditi nebo ztížiti zestátnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovati lze do dvou let od zestátnění majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení odpůrčího řádu, vydaného zákonem ze dne 27. března 1931, č. 64 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí.
(3)
Právní jednání o převodu majetku, na který by se vztahoval tento zákon, nebo o převodu kapitálových účastí na společnostech, jejichž majetek se zestátňuje podle tohoto zákona, pokud byla uzavřena 6 měsíců přede dnem vyhlášení tohoto zákona, jsou platná jen, schválí-li je ministerstvo zdravotnictví. O schválení nutno žádati do 31. března 1949, jinak se má za to, že schválení nebylo uděleno.
§ 6.
(1)
Za majetek zestátněný podle tohoto zákona, s výjimkou majetku svazků lidové správy, majetku sloužícího provozu dosavadních veřejných nemocnic provozovaných podle zákona ze dne 5. března 1888, č. 19 č. z. z., kterým se upravují právní poměry v. v. nemocnic v Čechách, nebo provozu všeobecné nemocnice v Praze, přísluší náhrada ve výši obecné ceny majetku. Od obecné ceny se odečtou podpory poskytnuté vlastníku nebo provozovateli nebo jejich právním předchůdcům z veřejných prostředků nebo z prostředků nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění na stavební a nestavební investice. Ministerstvo zdravotnictví může rozhodnouti, že se od obecné ceny odečte hodnota darů a odkazů, poskytnutých vlastníku nebo provozovateli nebo jejich právním předchůdcům ve prospěch zestátněného ústavu. Jinak platí o náhradě přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb. (dále jen „dekret“).
(2)
Stát uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s poskytnutím náhrady za majetkové podstaty zestátněné podle tohoto zákona, a to podle plánu, na němž se dohodnou ministři zdravotnictví a financí.
(3)
Za majetek uvedený v § 2, odst. 2 se národnímu podniku náhrada neposkytuje.
§ 7.
(1)
Zaměstnanci zestátněných ústavů přecházejí dnem zestátnění do služeb státu a zařadí se podle příslušných předpisů o státních zaměstnancích; zařazení provede ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
(2)
Vláda vydá nařízením předpisy o zhodnocení předchozí služební činnosti zaměstnanců převzatých státem, při čemž může stanoviti odchylky z ustanovení odstavce 1 až do provedení všeobecné úpravy platů zaměstnanců státních léčebných a ošetřovacích ústavů.
Část III.
Závěrečná ustanovení.
§ 14.
Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, kterých je třeba k provedení části I a k úpravě organisace ústavů podle části II, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 15.
Jednání příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných trestá okresní národní výbor, nejde-li o čin přísněji trestný, pokutou do 100.000 Kčs nebo trestem na svobodě do jednoho roku. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do jednoho roku. Vyměří-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati dobu jednoho roku.
§ 16.
O zatímní správě zestátněných a konfiskovaných léčebných a ošetřovacích ústavů platí přiměřeně ustanovení §§ 12 a 13 zákona č. 125/1948 Sb.
§ 17.
Dokud nenabude účinnosti zákon předvídaný ustanovením § 176, odst. 3 ústavy Československé republiky, přísluší působnost, vyhrazená tímto zákonem krajským národním výborům, zemským národním výborům, na Slovensku pověřenectvu zdravotnictví.
§ 18.
(1)
Ustanovení tohoto zákona s výjimkou části II se vztahují i na vojenské léčebné a ošetřovací ústavy; působnost, která podle ustanovení části I přísluší ministru (ministerstvu) zdravotnictví, náleží u vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů ministru (ministerstvu) národní obrany.
(2)
Organisace, správa a provoz vojenských léčebných a ošetřovacích ústavů se řídí zvláštními předpisy.
(3)
Vojenské léčebné a ošetřovací ústavy mohou poskytovati ústavní péči i osobám, na které se nevztahuje vojenská nemocenská péče. Osobám podléhajícím vojenské nemocenské péči může býti poskytnuta ústavní péče v civilních státních léčebných a ošetřovacích ústavech. Rozsah a úhradu ústavní péče poskytované podle tohoto odstavce stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy národní obrany, sociální péče a financí. Povaha a rozsah této péče se řídí výlučně zdravotním stavem ošetřované osoby; je proto zakázáno rozdělovati ošetřované osoby do t. zv. tříd nebo poskytovati přednostní ústavní péči podle výše úplaty.
§ 19.
Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu.
§ 20.
Ustanovení tohoto zákona se použije i na případy zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů, provedené podle jiných předpisů po 1. lednu 1948.
§ 21.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zdravotnictví, sociální péče, národní obrany, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.,
též za ministra arm. gen. Svobodu
Dr. Dolanský v. r.
Kliment v. r.
za ministra Erbana
Plojhar v. r. |
Zákon č. 188/1948 Sb. | Zákon č. 188/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách
Vyhlášeno 3. 8. 1948, datum účinnosti 3. 8. 1948, částka 67/1948
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - (1) Na jednotný fond pracujících přechází nárok závodního zastupitelstva na podíl na čistém zisku (§ 24) a na příspěvek (§ 32), pokud podíl nebyl podle dosavadních předpisů již vyplacen. Vyplacený podíl nebo příspěvek, pokud ho nebylo řádně použito, jsou z
* Čl. III.
Aktuální znění od 3. 8. 1948
188.
Zákon
ze dne 21. července 1948,
kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 24 zní:
㤠24.
Podíl na čistém zisku.
(1)
Správa závodu, v němž je nebo má býti zřízena závodní rada, závodní důvěrník nebo náhradní orgán závodního zastupitelstva, je povinna odváděti jednotnému fondu pracujících (§ 24 a) 10% podíl na čistém zisku. Výši podílu na čistém zisku, který se odvádí jednotnému fondu pracujících ve veřejných podnicích, stanoví vláda nařízením.
(2)
Tvoří-li několik závodů podnik (§ 6), je základem pro výpočet podílu podle odstavce 1 čistý zisk celého podniku.
(3)
Vláda vydá nařízením bližší předpisy o součinnosti správy závodu a orgánů veřejné správy při provádění tohoto zákona a o způsobu, jakým se zjišťuje základ pro výpočet podílu na čistém zisku, o jeho splatnosti a způsobu odvádění, jakož i o způsobu odvádění příspěvku podle § 32.
(4)
Spory o plnění nebo o výši podílu na čistém zisku podle odstavce 1, první věty výlučně rozhoduje na návrh jednotného fondu pracujících nebo správy závodu příslušná rozhodčí komise (§ 33).“
2.
Za § 24 se vkládá nový § 24a tohoto znění:
㤠24a.
(1)
Jednotný fond pracujících se zřizuje jako samostatná právnická osoba při jednotné odborové organisaci. Jeho úkolem je podporovati úsilí o zlepšení sociálního, zdravotního a kulturního stavu zaměstnanců.
(2)
Předpisy o orgánech, správě a hospodaření jednotného fondu pracujících a o dozoru nad ním, o použití jeho prostředků, jakož i o jeho úkolech a o účtování a o projednávání účetní závěrky obsahují stanovy, které vydá vláda nařízením po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
(3)
Jednotný fond pracujících jest osvobozen od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních. Jeho jmění je osvobozeno od poplatkového ekvivalentu.
(4)
Orgány jednotného fondu pracujících jsou povinny zachovati úplnou mlčenlivost o výrobních, obchodních a provozních tajemstvích závodu, o nichž se dověděly při výkonu funkce.“
3.
§ 32 zní:
㤠32.
V zařízeních nositelů veřejné správy poskytne správa jednotnému fondu pracujících částku, jejíž výši stanoví vládní nařízení.“
4.
Ustanovení § 37, odst. 1, písm. d) zní:
„d)
člen závodní rady, závodní důvěrník, člen podnikové rady, člen náhradního orgánu závodního zastupitelstva nebo orgán jednotného fondu pracujících, který poruší povinnost mlčenlivosti (§ 14, odst. 2, § 24a, odst. 4) s úmyslem zištným nebo s úmyslem, aby poškodil správu závodu,“
5.
Za ustanovení § 37, odst. 1, písm. e) se vkládá nové ustanovení písm. f) tohoto znění:
„f)
člen závodní nebo podnikové rady, závodní důvěrník, člen náhradního orgánu závodního zastupitelstva nebo orgán jednotného fondu pracujících, který jakýmkoli jiným způsobem hrubě poruší povinnosti vyplývající z jejich funkce.“
6.
Ustanovení § 37, odst. 3 zní:
„(3)
Trestní řízení provádějí okresní národní výbory, a to v případech uvedených v odstavci 1, písm. f) na návrh příslušného orgánu jednotné odborové organisace.“
7.
Za ustanovení § 37, odst. 5 se vkládá nový odstavec 6 tohoto znění:
„(6)
Kdo úmyslně nebo z nedbalosti způsobí, že prostředků jednotného fondu pracujících nebo prostředků jím přidělených bude použito k jiným než jím určeným účelům, zejména kdo jako člen (náhradník) závodního zastupitelstva pro takové použití hlasuje, bude, nejde-li o čin přísněji trestný, potrestán soudem pro přestupek vězením do 6 měsíců.“
Čl. II.
(1)
Na jednotný fond pracujících přechází nárok závodního zastupitelstva na podíl na čistém zisku (§ 24) a na příspěvek (§ 32), pokud podíl nebyl podle dosavadních předpisů již vyplacen. Vyplacený podíl nebo příspěvek, pokud ho nebylo řádně použito, jsou závodní zastupitelstva povinna odvésti jednotnému fondu pracujících podle směrnic vydaných příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(2)
Do doby, než budou ustaveny orgány jednotného fondu pracujících, vykonává práva a plní povinnosti tohoto fondu příslušný orgán jednotné odborové organisace.
Čl. III.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kliment v. r.
za ministra Erbana. |
Zákon č. 194/1948 Sb. | Zákon č. 194/1948 Sb.
Zákon, jímž se mění předpisy o státní péči osvětové a o veřejných knihovnách obecních
Vyhlášeno 4. 8. 1948, datum účinnosti 1. 4. 1948, částka 69/1948
* § 1. - Působnost ministra a ministerstva školství a osvěty podle dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1945, č. 130 Sb., o státní péči osvětové, a podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 430 Sb., o veřejných knihovnách obecních, přechází na ministra a m
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1948; provedou jej ministři školství a osvěty a informací.
Aktuální znění od 1. 4. 1948
194.
Zákon
ze dne 20. července 1948,
jímž se mění předpisy o státní péči osvětové a o veřejných knihovnách obecních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Působnost ministra a ministerstva školství a osvěty podle dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1945, č. 130 Sb., o státní péči osvětové, a podle zákona ze dne 22. července 1919, č. 430 Sb., o veřejných knihovnách obecních, přechází na ministra a ministerstvo informací.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1948; provedou jej ministři školství a osvěty a informací.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Kopecký v. r. |
Zákon č. 249/1948 Sb. | Zákon č. 249/1948 Sb.
Zákon o zestátnění ústavů zemědělského a lesnického výzkumnictví a o jejich organisaci a správě
Vyhlášeno 19. 11. 1948, datum účinnosti 19. 11. 1948, částka 94/1948
* Díl I. - Zestátnění ústavů. (§ 1. — § 8.)
* Díl III. - Ustanovení přechodná a závěrečná. (§ 10. — § 15.)
Aktuální znění od 23. 12. 1949 (261/1949 Sb.)
249.
Zákon
ze dne 25. října 1948
o zestátnění ústavů zemědělského a lesnického výzkumnictví a o jejich organisaci a správě.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Díl I.
Zestátnění ústavů.
§ 1.
Zemědělské a lesnické výzkumné ústavy se zestátňují dnem vyhlášení tohoto zákona podle jeho dalších ustanovení.
§ 2.
(1)
Za zemědělské a lesnické výzkumné ústavy podle tohoto zákona (dále jen „ústavy“) se považují zvláštní zařízení (výzkumné, kontrolní a zkušební ústavy, stanice a pokusné statky), sloužící převážně zemědělskému a lesnickému výzkumnictví, t. j. vědeckému bádání, zkoušení, pokusnictví a upotřebení vědeckých poznatků ve všech oborech zemědělství a lesnictví.
(2)
Zemědělské a lesnické výzkumnictví se vztahuje zejména na tyto obory:
a)
výrobu rostlinnou,
b)
výrobu živočišnou,
c)
výrobu lesnickou a myslivost,
d)
zemědělskou a lesnickou ekonomiku a sociologii,
e)
studium otázek strojní a stavební racionalisace s hlediska potřeb zemědělství a lesnictví.
§ 3.
Ministerstvo zemědělství vyhlásí v Úředním listě, které ústavy byly zestátněny podle § 1.
§ 4.
(1)
Zestátněním nabývá stát vlastnictví k majetkové podstatě ústavu, jako jsou zejména budovy a jiné nemovitosti a jejich příslušenství a jiná zařízení, počítajíc v to všechny věci movité i práva (licence, známky, vzorky, vodní práva a pod., směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky), pokud slouží nebo jsou určeny k provozu ústavu, i když náleží někomu jinému než vlastníku ústavu.
(2)
Ministr zemědělství může vyjmouti ze zestátnění jednotlivé majetkové kusy a majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu zestátněného ústavu, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, při čemž mu může uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch státu služebnost nebo užívací právo, potřebné k provozování zestátněného ústavu.
(3)
O rozsahu zestátnění podle odstavce 1 rozhoduje ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí, a to pokud jde o ústavy svazků lidové správy, po slyšení příslušného krajského národního výboru, a u ústavů, které byly dosud ve vlastnictví příslušného Jednotného svazu zemědělců, po slyšení tohoto svazu.
§ 5.
Části majetkových podstat národních nebo znárodněných podniků, které převážně slouží zemědělskému, po případě lesnickému výzkumnictví, nebo jsou určeny pro jeho provoz, může příslušný ministr v dohodě s ministry zemědělství a financí vyjmouti z majetkové podstaty těchto podniků, a ministr zemědělství je začlení do majetkové podstaty příslušného ústavu.
§ 6.
(1)
Stát vstupuje dnem zestátnění v závazky, které váznou na majetkových podstatách ústavů uvedených v § 1. Váznou-li závazky na majetkové podstatě zestátněného ústavu i na ostatním majetku jeho dosavadního provozovatele, vstupuje stát v závazky v poměru obecných cen zestátněného majetku k majetku nezestátněnému s přihlédnutím k ustanovení § 8. Totéž platí přiměřeně, pokud jde o majetkové podstaty vyňaté podle § 5. V pochybnostech určí ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí, a jde-li o části majetkových podstat vyňatých podle § 5, také v dohodě s příslušným ministrem, které závazky přecházejí se zestátněnou nebo vyňatou (§ 5) majetkovou podstatou nebo její částí. Ministerstvo zemědělství může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a s ministerstvem financí vydati vyhláškou v Úředním listě směrnice pro ocenění majetkových podstat a rozvržení a ocenění závazků. Ustanovení § 5a dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb., platí přiměřeně.
(2)
Za závazky podle odstavce 1 se nepokládají osobní daně, dávky a poplatky bývalého provozovatele, a zestátněná majetková podstata ani stát za ně neručí. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, majetkové dávky podle zákona ze dne 15. května 1946, č. 134 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona ze dne 31. října 1947, č. 185 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona ze dne 19. července 1948, č. 180 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě.
(3)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se stát domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud podle zákona ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
§ 7.
(1)
Zaměstnanci zestátněných ústavů budou převzati dnem zestátnění ústavu do služeb státu a budou platově zařazeni podle příslušných předpisů o zaměstnancích státu; zařazení provede ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
(2)
Vláda vydá nařízením předpisy o zhodnocení předchozí služební činnosti zaměstnanců převzatých státem, při čemž může stanoviti odchylky z ustanovení odstavce 1 až do provedení všeobecné úpravy platů zaměstnanců ústavů.
§ 8.
(1)
Svazkům lidové správy a příslušnému Jednotnému svazu zemědělců nepřísluší náhrada za majetek zestátněný podle tohoto zákona. Jinak platí o náhradě za zestátněný majetek přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění zákona č. 114/1948 Sb. Pokud při zestátnění podle § 1 jde o majetek, který by jinak podléhal řízení o převzetí podle zákona ze dne 11. července 1947, č. 142 Sb., o revisi první pozemkové reformy, ve znění zákona ze dne 21. března 1948, č. 44 Sb., po případě výkupu podle zákona ze dne 21. března 1948, č. 46 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), stanoví se výše náhrady za takový majetek podle těchto zákonů.
(2)
Stát uhradí Fondu znárodněného hospodářství náklady spojené s úrokováním a umořováním cenných papírů, poskytnutých jako náhrada za majetkové podstaty ústavů zestátněných tímto zákonem, po případě náklady spojené s jiným způsobem poskytnutí náhrady, a to podle plánu, na němž se dohodnou ministři zemědělství a financí.
Díl III.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 10.
Věcný a osobní náklad spojený s provozováním zestátněných ústavů, které byly dosud ve vlastnictví svazků lidové správy a příslušného Jednotného svazu zemědělců, uhradí do 31. prosince 1948 dosavadní vlastník z prostředků zajištěných ve svém rozpočtu.
§ 11.
(1)
Na návrh ministerstva zemědělství zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv náležejících k majetkové podstatě zestátněného ústavu na stát s odvoláním se na tento zákon.
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vyznačení přechodu práv na stát v jiných úředních rejstřících a seznamech (vodní kniha, rejstřík letecký, patentní a pod.).
§ 12.
Písemnosti a úřední úkony, kterých je třeba k provedení §§ 4, 5, § 6, odst. 1 a 3 a § 8, jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.
§ 13.
Pokud se opatření podle tohoto zákona vztahuje na ústavy, které se nezabývají jen výzkumnictvím zemědělským nebo lesnickým, činí je ministerstvo zemědělství v dohodě se zúčastněným ministerstvem.
§ 14.
Dokud nepočnou působiti krajské národní výbory, vykonávají jejich působnost podle § 4, odst. 3 zemské národní výbory, na Slovensku pověřenectvo zemědělství a pozemkové reformy.
§ 15.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 272/1948 Sb. | Zákon č. 272/1948 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků
Vyhlášeno 18. 12. 1948, datum účinnosti 31. 8. 1948, částka 100/1948
* Čl. I. - Zákon ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Byl-li nárok uvedený v § 20 zák. č. 228/1946 Sb., ve znění čl. I, č. 2 tohoto zákona výrokem soudu nebo jiného příslušného orgánu pravomocně určen nebo přiznán již přede dnem vyhlášení tohoto zákona, počíná lhůta tří měsíců k podání žaloby na zrušení nebo
* Čl. III. - Žalovat na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku lze, i když došlo k převodu žalobcova závazku na Fond znárodněného hospodářství podle § 3 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů n
* Čl. IV. - Rozhodčí soudy zřízené podle zákona č. 228/1946 Sb. ve znění tohoto zákona jsou povolány rozhodovat také o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků komunálních podniků podle § 10, odst. 2 zákona ze dne 21. července 1948, č. 1
* Čl. V.
Aktuální znění od 31. 8. 1948
272.
Zákon
ze dne 1. prosince 1948,
kterým se mění a doplňují předpisy o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 21. listopadu 1946, č. 228 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 16 se připojuje další odstavec, který zní:
„(3)
Ustanovení odstavce 2 neplatí, jde-li o nárok ze závazku, který je nebo bude proti národnímu podniku uplatňován před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem.“
2.
§ 20 zní:
„(1)
Jde-li o nárok ze závazku, který se proti národnímu podniku uplatňuje před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem (§ 16, odst. 3), přeruší soud nebo takový jiný orgán řízení o tomto nároku v každém období řízení, namítne-li národní podnik, uznávaje závazek, že jde o závazek hospodářsky neodůvodněný. Podá-li národní podnik do tří měsíců ode dne přerušení žalobu na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu závazku, buď přerušené řízení zastaveno a náklady navzájem zrušeny; rozhodčí soud může ve svém výroku míti zřetel i k těmto nákladům. Nepodal-li národní podnik v uvedené lhůtě žalobu, vzal-li podanou žalobu zpět nebo byla-li žaloba odmítnuta nebo zamítnuta, lze v přerušeném nebo zastaveném řízení pokračovat.
(2)
Jde-li v řízení před řádným soudem nebo jiným příslušným orgánem o nárok ze závazku, který je, nehledě k otázce hospodářské neodůvodněnosti, i jinak sporný, omezí se soud nebo takový jiný orgán, namítne-li národní podnik i hospodářskou neodůvodněnost závazku, na rozhodnutí o ostatních sporných otázkách a ve svém rozhodnutí jen určí, zda nárok ze závazků je či není po právu. Není-li tím věc vyřízena, je pravomocným rozhodnutím, že nárok ze závazků je po právu, řízení přerušeno. Ustanovení odstavce 1, věty druhé a třetí platí i tu s odchylkou, že výrok o nákladech řízení zůstává nedotčen.“
Čl. II.
Byl-li nárok uvedený v § 20 zák. č. 228/1946 Sb., ve znění čl. I, č. 2 tohoto zákona výrokem soudu nebo jiného příslušného orgánu pravomocně určen nebo přiznán již přede dnem vyhlášení tohoto zákona, počíná lhůta tří měsíců k podání žaloby na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku dnem vyhlášení tohoto zákona.
Čl. III.
Žalovat na zrušení nebo na jinou přiměřenou úpravu hospodářsky neodůvodněného závazku lze, i když došlo k převodu žalobcova závazku na Fond znárodněného hospodářství podle § 3 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských; rozhodnutí je pak účinné i proti Fondu znárodněného hospodářství.
Čl. IV.
Rozhodčí soudy zřízené podle zákona č. 228/1946 Sb. ve znění tohoto zákona jsou povolány rozhodovat také o zrušení nebo o jiné přiměřené úpravě hospodářsky neodůvodněných závazků komunálních podniků podle § 10, odst. 2 zákona ze dne 21. července 1948, č. 199 Sb., o komunálních podnicích.
Čl. V.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. srpna 1948; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r. |
Zákon č. 273/1948 Sb. | Zákon č. 273/1948 Sb.
Zákon o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy
Vyhlášeno 18. 12. 1948, datum účinnosti 18. 12. 1948, částka 100/1948
* § 1. - Příslušnost.
* § 2. - Návrh.
* § 3. - Zahájení řízení.
* § 4. - Účinek zahájení řízení na spory a jiná řízení.
* § 5. - Účinek na řízení konkursní a exekuční.
* § 6. - Přihlášky pohledávek.
* § 7. - Účinek přihlášky na promlčení.
* § 8. - Hodnota pohledávek.
* § 9. - Pohledávky spoludlužníků a ručitelů.
* § 10. - Kompensace vzájemných pohledávek.
* § 11. - Třídy.
* § 12. - Seznam pohledávek.
* § 13. - Zkušební rok.
* § 14. - Odhad.
* § 15. - Sporné pohledávky.
* § 16. - Určení sporných nároků.
* § 17. - Zjištění pohledávek.
* § 18. - Rozhodnutí.
* § 19. - Částky uvolněné nebo nově objevené.
* § 20. - Vliv pravomocného rozhodnutí.
* § 21. - Všeobecná ustanovení.
* § 22. - Ustanovení poplatková.
* § 23. - Účinnost a provedení.
Aktuální znění od 18. 12. 1948
273.
Zákon
ze dne 1. prosince 1948
o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Příslušnost.
Rozhodovat o návrhu na úpravu uspokojení závazků a na určení jejich splatnosti podle ustanovení
§ 5a, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb. (příloha vyhlášky ministra průmyslu č. 116/1948 Sb.),
§ 5a, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb. (příloha vyhlášky ministryně výživy č. 117/1948 Sb.),
§ 11, odst. 1 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 118 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků,
§ 14, odst. 1 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organisaci zahraničního obchodu a mezinárodním zasilatelství,
§ 6, odst. 1 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 120 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami,
§ 6, odst. 1 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 121 Sb., o znárodnění ve stavebnictví,
§ 7, odst. 1 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 122 Sb., o organisaci a znárodnění cestovních kanceláří,
§ 7, odst. 1 zákona ze dne 5. května 1948, č. 123 Sb., o znárodnění polygrafických podniků,
§ 9, odst. 1 zákona ze dne 5. května 1948, č. 124 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení,
§ 5, odst. 1 zákona ze dne 6. května 1948, č. 125 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku,
§ 4, odst. 1 zákona ze dne 19. července 1948, č. 185 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče, a
§ 11, odst. 1 zákona ze dne 21. července 1948, č. 199 Sb., o komunálních podnicích,
náleží krajskému soudu, v jehož obvodě je předlužený majetek. Je-li příslušných soudů několik, může mezi nimi navrhovatel volit.
§ 2.
Návrh.
(1)
V návrhu podle předpisů uvedených v § 1 třeba vylíčit skutkové okolnosti a uvésti důkazy, kterých se chce navrhovatel dovolávat; v návrhu je dále uvésti, jakou úpravu uspokojení závazků a jakou splatnost považuje navrhovatel za přiměřenou.
(2)
K návrhu je připojiti:
1.
soupis majetku a kapitálu, v kterém třeba uvésti, v čem záleží aktiva předluženého majetku, jaká je obecná cena těchto aktiv a jaké jsou tu závazky, a to podle možnosti i s udáním právního důvodu jejich vzniku a přesných adres věřitelů, původního dlužníka, spoludlužníků a ručitelů;
2.
přehled udávající celkovou obecnou cenu aktiv a úhrn závazků.
(3)
Návrh a jeho přílohy je předložit v tolika vyhotoveních, aby mohlo býti po jednom vyhotovení doručeno každému věřiteli, spoludlužníku a ručiteli a aby si po dvou stejnopisech mohl podržeti soud.
(4)
Nevyhovuje-li návrh ustanovením zákona, vrátí jej soud k opravě ve lhůtě, kterou zároveň určí. Nezachová-li navrhovatel tuto lhůtu, má se za to, že od svého návrhu upustil.
§ 3.
Zahájení řízení.
(1)
Řízení se zahajuje podáním návrhu.
(2)
Soud vyřídí návrh vyhláškou v Úředním listu; ve vyhlášce třeba uvést pojmenování soudu, firmu a sídlo navrhovatele, přesné označení předluženého majetku a, pokud jsou známy, jméno a příjmení (firmu), stav a bydliště (sídlo) původního dlužníka. Soud vyzve ve vyhlášce věřitele, spoludlužníky a ručitele, aby ve lhůtě soudem zároveň určené přihlásili své pohledávky, a upozorní je, že musí přihlásiti veškeré pohledávky, jež tu byly ke dni, kterého navrhovatel vstoupil do závazků předluženého majetku, neboť neučiní-li tak, jejich nároky proti navrhovateli zanikají. Lhůtu k přihláškám věřitelů určí soud zpravidla na 60 dní ode dne uveřejnění vyhlášky.
(3)
Vyhotovení vyhlášky se doručí navrhovateli a zároveň se stejnopisem návrhu a jeho příloh všem věřitelům, spoludlužníkům a ručitelům, pokud jsou jejich adresy známy.
§ 4.
Účinek zahájení řízení na spory a jiná řízení.
(1)
Nejde-li o nárok na vyloučení věci z předluženého majetku ani o nárok na oddělené uspokojení z určité věci, nelze po zahájení řízení zahájiti spory a obdobná jiná řízení proti navrhovateli pro závazky, náležející k předluženému majetku.
(2)
Zahájením řízení se přerušují spory, v kterých je navrhovatel žalovaným, a jiná obdobná řízení proti navrhovateli, jde-li o závazek, pro který podle odstavce 1 nelze proti navrhovateli zahájit nový spor nebo nové řízení.
§ 5.
Účinek na řízení konkursní a exekuční.
(1)
Pro závazky, do kterých navrhovatel vstoupil, nemůže býti po dobu trvání řízení na předlužený majetek prohlášen konkurs nebo zahájeno vyrovnací řízení, ani nabyto práva na oddělené uspokojení.
(2)
V konkursu prohlášeném na jmění uvedené v odstavci 1 před zahájením řízení nelze do pravomocného ukončení tohoto řízení pokračovat; totéž platí o řízení vyrovnacím. Nedotčeny zůstávají dříve nabyté nároky na vyloučení věci nebo na oddělene uspokojení z určité věci. Zahájením řízení zanikají však práva na oddělené uspokojení, kterých věřitelé nabyli po začátku dne, kterého navrhovatel vstoupil do závazků předluženého majetku. Takto zaniklé právo oživne, bylo-li řízení zastaveno nebo návrh odmítnut nebo zamítnut; v takovém případě se lhůta stanovená pro zánik zástavního práva nabytého exekucí na movitých věcech staví až do právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení takto ukončeno. Nezanikl-li nárok na oddělené uspokojení, může soud na dobu trvání tohoto řízení povolit odklad exekučních úkonů, je-li takové opatření nezbytné, aby byla odvrácena újma hrozící navrhovateli nebo věřitelům.
§ 6.
Přihlášky pohledávek.
(1)
Pohledávky věřitelů musí být přihlášeny ve lhůtě stanovené ve vyhlášce, i když jde o nárok na vyloučení věci nebo na oddělené uspokojení; lhůta je zachována, byla-li přihláška podána včas na poštu. Jako pohledávku nelze uplatňovat náklady, které vzniknou jednotlivým věřitelům z účasti na řízení podle tohoto zákona.
(2)
Pohledávky se přihlašují podle stavu ke dni navrhovatelova vstupu do závazků; platy konané k tíži předlužené podstaty po tomto dni jsou právně bezúčinné.
(3)
V přihlášce třeba uvésti číselně výši pohledávky a jejího příslušenství, skutečnosti, na kterých se pohledávka zakládá, jakou třídu věřitel pro svou pohledávku požaduje, a důkazy, kterými může být pohledávka prokázána. Je-li o pohledávce zahájen spor nebo jiné řízení, třeba uvésti i procesní soud nebo úřad a spisovou značku; při vykonatelných pohledávkách buď přesně označen exekuční titul. Oddělný věřitel, který se domáhá zaplacení hodnotou věci nekryté části pohledávky, označí v přihlášce věc, na kterou mu přísluší právo na oddělené uspokojení, a uvede, až do které částky je jeho pohledávka pravděpodobně uhrazena tímto právem. Jde-li o nárok na vyloučení věci, buď v přihlášce místo číselné výše pohledávky přesně označena věc, o jejíž vyloučení se žádá.
(4)
Přihlášku lze podat i ústně do protokolu. Písemnou přihlášku třeba podati dvojmo. Má-li věřitel v rukou listinu o pohledávce, buď k přihlášce připojen dvojmo její opis a na vyzvání soudu předložen i prvopis.
(5)
Věřitelé, kteří mají bydliště nebo sídlo v cizině, jsou povinni jmenovati v přihlášce zmocněnce pro doručování bydlícího v tuzemsku, jinak jim ho ustanoví na jejich náklady a nebezpečí soud.
(6)
Nevyhovuje-li přihláška ustanovením zákona, platí obdobně § 2, odst. 4.
§ 7.
Účinek přihlášky na promlčení.
Přihlášením pohledávky v tomto řízení se přetrhuje její promlčení; nebylo-li návrhu vyhověno, počíná se promlčení proti navrhovateli znovu dnem po právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení ukončeno. Byla-li však pravost pohledávky při zkušebním roku popřena, promlčení se ode dne přihlášky až do konce lhůty určené k uplatnění pohledávky toliko staví.
§ 8.
Hodnota pohledávek.
(1)
Pohledávka, která není splatná v penězích nebo jejíž výše je neurčitá, se uplatňuje podle hodnoty ke dni navrhovatelova vstupu do závazku. Pohledávka splatná v cizí měně se uplatňuje podle úředního kursu k témuž dni v měně československé.
(2)
Nedospělé pohledávky platí za splatné, jsou-li však nezúročitelné, lze je uplatňovati toliko částkou, která se s připočtením zákonných úroků za dobu ode dne navrhovatelova vstupu do závazku do dne splatnosti rovná celé pohledávce.
(3)
Nároky na opětující se dávky po určitou dobu se sečtou a srazí se zákonné úroky za mezidobí podle odstavce 2.
§ 9.
Pohledávky spoludlužníků a ručitelů.
Spoludlužníci zavázaní rukou společnou a nerozdílnou a ručitelé za závazky, jejichž uspokojení má být upraveno podle tohoto zákona, mohou, pokud jim podle obecných předpisů přísluší proti navrhovateli právo postihu, částky, které po dni navrhovatelova vstupu do těchto závazků pro svůj společný závazek zaplatili nebo snad budou muset zaplatit v budoucnosti, přihlásit jako pohledávky podmíněné pro případ, že věřitel pohledávku zcela nebo zčásti v tomto řízení nepřihlásí.
§ 10.
Kompensace vzájemných pohledávek.
Pohledávky, které v době zahájení řízení mohly být podle obecných předpisů kompensovány, se pokládají za zaniklé a nepřihlašují se. Kompensace je však nepřípustná, nabyla-li některá strana vzájemné pohledávky teprve po dni navrhovatelova vstupu do závazků náležejících k předluženému majetku.
§ 11.
Třídy.
(1)
Pohledávky, jejichž uspokojení má býti upraveno podle tohoto zákona, se zařazují do čtyř tříd.
(2)
Do první třídy náležejí náklady tohoto řízení, jakož i náklady do dne zahájení řízení neskončeného konkursního nebo vyrovnacího řízení o předluženém majetku v poměru, v kterém je tento majetek k celkovému majetku dotčenému konkursem nebo vyrovnáním. Do druhé třídy náležejí pohledávky uvedené v § 54, č. 2 až 4 konk. ř., do třetí třídy pohledávky uvedené v § 55 konk. ř. a do čtvrté třídy všechny ostatní pohledávky; tam, kde tato ustanovení konkursního řádu mluví o dni prohlášení konkursu, je tím pro účely tohoto zákona rozumět den, kterého navrhovatel vstoupil do těchto závazků.
(3)
Příslušenství pohledávek, vzniklé až do dne navrhovatelova vstupu do závazků, náleží do stejné třídy jako pohledávka. Pohledávka z titulu náhrady za zaplacení cizího dluhu náleží do stejné třídy jako zaplacená pohledávka.
§ 12.
Seznam pohledávek.
(1)
Soud zapíše přihlášené pohledávky do seznamu odděleně podle tříd, v jednotlivých třídách pak v pořadí, v kterém mu došly. Částky náležející do první třídy určí z úřední moci soud a může až do vydání rozhodnutí jimi seznam kdykoliv doplnit.
(2)
Druhý stejnopis písemných přihlášek nebo úřední opis přihlášek sepsaných do protokolu, jakož i opisy příloh spolu s opisem seznamu pohledávek, doručí soud navrhovateli.
(3)
Účastníci mohou u soudu nahlížet do přihlášek, jejich příloh a do seznamu pohledávek.
§ 13.
Zkušební rok.
(1)
Po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek určí soud zkušební rok a vyrozumí o něm navrhovatele a věřitele.
(2)
Navrhovatel je povinen se dostaviti ke zkušebnímu roku, a je-li to možno, opatřiti k roku obchodní knihy a jiné zápisníky, které se týkají přihlášených pohledávek.
(3)
Při zkušebním roku se přihlášené pohledávky prozkoumávají v pořadí, v kterém jsou zapsány do seznamu pohledávek. Navrhovatel je povinen se vyjádřit určitě o pravosti a o požadované třídě každé přihlášené pohledávky.
(4)
Věřitelé mohou při zkušebním roku popírat pravost a požadovanou třídu přihlášených pohledávek a činiti i jiné přednesy.
§ 14.
Odhad.
(1)
Byla-li při zkušebním roku popřena navrhovatelem udaná obecná cena aktiv nebo jeví-li se to jinak nutným, může soud nařídit odhad soudním znalcem. O odhadu platí přiměřeně ustanovení o odhadu v exekučním řízení.
(2)
Zálohu na náklady odhadu je povinen složiti navrhovatel; výši zálohy určí soud.
§ 15.
Sporné pohledávky.
(1)
Byla-li při zkušebním roku popřena pravost pohledávky, určí soud lhůtu nejméně jednoho měsíce, v které musí věřitel žádati o určení sporné pohledávky, a to proti všem popírajícím, kteří tvoří pak jednotnou stranu v řízení; byla-li však popřena vykonatelná pohledávka, musí v určené lhůtě odpor uplatniti ten, kdo ji popřel.
(2)
Nárok na určení sporné pohledávky nebo odpor lze opřít toliko o právní důvod uvedený při zkušebním roku a nelze požadovat určení částky vyšší, než tam byla uvedena.
(3)
Nebyl-li nárok na určení sporné pohledávky uplatněn v stanovené lhůtě, má se za to, že pohledávka nebyla v řízení přihlášena; byla-li zmeškána lhůta k odporu, platí pohledávka za nepopřenou. Na tyto následky třeba účastníky při stanovení lhůty upozornit.
(4)
Jsou-li účastníci při zkušebním roku přítomni, není třeba rozhodnutí podle odstavce 1 zvláště vyhotovit; nejsou-li, počítá se stanovená lhůta teprve ode dne doručení písemného rozhodnutí.
§ 16.
Určení sporných nároků.
(1)
Náleží-li o věci rozhodovat soudům, je k projednání nároků na určení pravosti přihlášené pohledávky a odporu výlučně příslušný soud, u něhož se vede řízení podle tohoto zákona. Jinak rozhoduje příslušný úřad (orgán). Bylo-li o sporné pohledávce již dříve zavedeno řízení, které bylo přerušeno, je pokračovat v přerušeném řízení; rozhoduje se však v něm jen o nároku na určení sporné pohledávky.
(2)
O nároku na určení třídy rozhoduje vždy soud, u něhož se vede řízení, v konečném rozhodnutí.
(3)
Pravomocná rozhodnutí o popřených pohledávkách jsou účinná proti navrhovateli a všem věřitelům.
§ 17.
Zjištění pohledávek.
Výsledek zkušebního roku a řízení o určení popřeného nároku vyznačí soud v seznamu pohledávek.
§ 18.
Rozhodnutí.
(1)
Jsou-li podle výsledku zkušebního roku všechny přihlášené pohledávky nesporné nebo uplynula-li lhůta k uplatnění popřené pohledávky nebo odporu, rozhodne soud o návrhu. Soud návrh zamítne, nejsou-li tu zákonné podmínky, aby mu bylo vyhověno. Vyhoví-li návrhu, upraví ve svém rozhodnutí, nejsa vázán obsahem návrhu, uspokojení přihlášených pohledávek a určí jejich splatnost podle těchto zásad:
1.
nedotčeny zůstávají závazky, vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věci z podstaty předluženého majetku, pokud takovéto nároky nezanikly nepřihlášením, znárodněním nebo zestátněním;
2.
nedotčeny zůstávají též závazky, vyplývající z nároků věřitelů na oddělené uspokojení z určité věci, pokud jsou kryty hodnotou této věci a pokud nezanikly nepřihlášením nebo podle § 5, odst. 2;
3.
úprava uspokojení ostatních pohledávek se provede tak, aby se jejich úhrnná částka rovnala rozdílu mezi obecnou cenou všech aktiv předluženého majetku a hodnotou závazků, které zůstávají podle ustanovení č. 1 a 2 nedotčeny. Nejprve se upraví uspokojení závazků náležejících do první třídy; soud o nich rozhodne z úřední moci. Není-li tím částka rozdílu vyčerpána, upraví se uspokojení pohledávek náležejících do druhé třídy a za téže podmínky u dalších tříd. Pohledávky náležející do téže třídy mají mezi sebou stejné pořadí a, nejsou-li plně kryty, snižují se poměrně;
4.
úprava uspokojení závazků náležejících do druhé až čtvrté třídy se provede podle stavu ke dni navrhovatelova vstupu do těchto závazků;
5.
splatnost upravených pohledávek určí soud přihlížeje k navrhovatelovým hospodářským možnostem. Částky připadající na pohledávky sporné a podmíněné se složí v den splatnosti u soudu. Složení u soudu nemá místa, jde-li o podmínku rozvazovací a věřitel dá jistotu, kterou určí soud, pro případ, že se podmínka splní.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1 je exekučním titulem.
(3)
Pokud přihlášené pohledávky nebudou uspokojeny úpravou podle odstavce 1, nepůsobí proti navrhovateli; úprava podle odstavce 1 působí toliko proti navrhovateli.
§ 19.
Částky uvolněné nebo nově objevené.
Uvolní-li se částky, které byly složeny u soudu, nebo objeví-li se nová aktiva, doplní soud řízení a původně vydané rozhodnutí, postupuje podle zásad stanovených v § 18, odst. 1.
§ 20.
Vliv pravomocného rozhodnutí.
Vešlo-li rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, v moc práva, zastaví se řízení přerušená podle § 4; konkurs, v kterém nebylo zatím pokračováno podle § 5, odst. 2, se zruší, vyrovnací řízení se zastaví.
§ 21.
Všeobecná ustanovení.
(1)
O úpravu uspokojení závazků a určení jejich splatnosti podle tohoto zákona, lze žádati, i když došlo k převodu navrhovatelova závazku na Fond znárodněného hospodářství podle § 3 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských; rozhodnutí je pak účinné i proti Fondu znárodněného hospodářství.
(2)
Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení podle něho předpisy o soudním řízení nesporném.
§ 22.
Ustanovení poplatková.
O soudních poplatcích v řízení podle tohoto zákona platí přiměřeně předpisy o soudních poplatcích ve vyrovnacím řízení.
§ 23.
Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r. |
Zákon č. 311/1948 Sb. | Zákon č. 311/1948 Sb.
Zákon o národních dopravních podnicích
Vyhlášeno 30. 12. 1948, datum účinnosti 30. 12. 1948, částka 108/1948
* ČÁST PRVNÍ. - Znárodnění některých dopravních podniků. (§ 1. — § 6.)
* Část třetí. - Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi. (§ 24. — § 24.)
Aktuální znění od 1. 8. 1952 (34/1952 Sb.)
311.
Zákon
ze dne 22. prosince 1948
o národních dopravních podnicích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ.
Znárodnění některých dopravních podniků.
§ 1.
Rozsah znárodnění.
(1)
Dnem vyhlášení tohoto zákona se znárodňují zestátněním:
1.
nestátní dráhy pro veřejnou přepravu,
2.
podniky pro pravidelnou silniční motorovou dopravu osob a nákladů,
3.
podniky pro pravidelnou leteckou dopravu a
4.
podniky společností:
a)
Československé plavební akciové společnosti Labské v Praze,
b)
Pražské paroplavební společnosti v Praze,
c)
Remorkáží na Vltavě a Labi, společnosti s r. o. v Praze,
d)
Vltavsko-Labské dopravy, společnosti s r. o. v Praze,
e)
Československé plavební akciové společnosti Oderské v Praze,
f)
Československé Dunajplavby, akc. spol. v Bratislavě,
g)
Slovenské Mořeplavby, akc. spol. v Bratislavě,
h)
Labsko-Vltavské překladištní společnosti s r. o. v Praze.
(2)
Znárodnění podle odstavce 1, č. 1 až 3 se nevztahuje na dopravní podniky, které byly dne 1. prosince 1948 ve vlastnictví nebo správě (národní správě) svazků lidové správy nebo na nichž jsou svazky lidové správy majetkově zúčastněny alespoň polovinou.
(3)
Ministr dopravy vyhlásí s účinkem doručení v Úředním listě republiky Československé, které jednotlivé dráhy a podniky byly znárodněny podle odstavce 1, č. 1 až 3.
(4)
Znárodněním nabývá stát vlastnictví k veškerému majetku znárodněných podniků.
(5)
O rozsahu znárodnění rozhoduje ministr dopravy, který může vyjmouti jednotlivé majetkové části nebo práva ze znárodnění, pokud jich není třeba k provozu některého národního dopravního podniku (§ 7), a ponechati je dosavadnímu vlastníku, jemuž může zároveň uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch některého národního dopravního podniku služebnosti nebo užívací práva.
(6)
Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
§ 2.
Opatření o znárodněném majetku.
(1)
Ministr dopravy určí a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé, které jednotlivé dráhy a podniky (§ 1, odst. 1)
a)
se začleňují do národních dopravních podniků (§ 7),
b)
se začleňují za náhradu podle § 3 na ně připadající do jiného národního podniku než národního podniku dopravního,
c)
se přenechávají rovněž za náhradu podle § 3 na ně připadající svazkům lidové správy ke zřízení komunálních podniků podle zákona ze dne 21. července 1948, č. 199 Sb., o komunálních podnicích.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1, písm. a) učiní ministr dopravy v dohodě s ministrem financí, rozhodnutí podle odstavce 1, písm. b) v dohodě s příslušným ministrem a ministrem financí, rozhodnutí podle odstavce 1, písm. c) v dohodě s ministry vnitra a financí.
(3)
Pokud znárodněného majetku není třeba k účelům uvedeným v odstavci 1, může jej ministr dopravy v dohodě s ministrem financí a příslušným ministrem
a)
přenechati za náhradu připadající podle § 3 na tento majetek svazkům lidové správy k jiným účelům než k vytvoření komunálního podniku, lidovým družstvům nebo jiným právnickým osobám,
b)
převésti do působnosti jiného ministra, aby jej začlenil do podniků, ústavů nebo zařízení, na něž se vztahuje jeho působnost.
(4)
Týká-li se rozhodnutí podle odstavce 1, písm. a) a b) nebo odstavce 3, písm. b) začlenění nebo přenechání dopravních podniků místního významu, o které se ucházely svazky lidové správy pro zřízení komunálního podniku, učiní je ministr dopravy též v dohodě s ministrem vnitra.
§ 3.
Náhrada.
(1)
Za znárodněný majetek (§ 1) přísluší náhrada; platí o ní přiměřeně ustanovení §§ 7 až 10 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 114 Sb. (dále jen „dekret“), s těmito odchylkami:
1.
Náhrada za znárodněný majetek drah, které požívají nebo požívaly výhody poshovění úhrady provozních schodků a zálohování výdajů [§ 156, odst. 1, písm. a), věta druhá zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách], smí činiti nejvýše jmenovitou hodnotu neslosovaných přednostních akcií a náleží toliko držitelům těchto akcií; právní jednání o převodech vlastnictví přednostních akcií drah na stát, uskutečněná v době dvou let před účinností tohoto zákona, jsou právně neúčinná, jde-li o dráhy, za které stát poskytuje náhradu podle tohoto zákona.
2.
Náhrada za znárodněný majetek podniků uvedených v § 1, odst. 1, č. 2 až 4, který náleží akciovým společnostem nebo společnostem s r. o., nesmí přesahovati jmenovitou hodnotu akcií nebo kmenových vkladů. Do obecné ceny tohoto majetku se nezapočítává hodnota majetku, určeného pro účely sociální a kulturní péče o zaměstnance podniku. Od obecné ceny se odečítá obecná cena majetkových částí, které stát opatřil z vlastních prostředků a odevzdal vlastníku podniku do vlastnictví, jakož i poměrná část obecné ceny majetkových částí, na jejichž pořízení, opravu nebo obnovu poskytl stát podniku peněžitý příspěvek, která odpovídá poměru tohoto příspěvku státu k celkovým nákladům.
(2)
Náhrada se neposkytuje za znárodněný majetek, který ke dni znárodnění vlastnicky náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou pravoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění
a)
po 5. květnu 1945 podle zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
b)
podle § 43 dekretu,
c)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 15 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich,
d)
podle zákona ze dne 13. února 1947, č. 27 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu,
e)
podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 165 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou, nebo
f)
podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.
(3)
O použití cenných papírů odpovídajících hodnotě znárodněného majetku, za který se neposkytuje náhrada osobám uvedeným v odstavci 2, platí přiměřeně ustanovení § 5, odst. 2, č. 2 zákona ze dne 11. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských.
§ 4.
Přechod závazků.
(1)
V závazky znárodněných podniků vstupují podniky, do nichž bude začleněn znárodněný majetek (§ 2). Ustanovení §§ 5, 5a a 6 dekretu platí tu obdobně, při čemž tam, kde podle tohoto dekretu vyvíjí působnost ministr průmyslu, přísluší tato působnost ve věcech upravených tímto zákonem ministru dopravy.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na závazky znárodněných drah z poshovění úhrady provozních schodků a zálohování výdajů; tyto závazky převezme stát, pokud nebyly již uhrazeny z prostředků dosavadního státního podniku „Československé státní dráhy“ a nedojdou úhrady z majetku dotčených drah.
§ 5.
Zatímní správa.
(1)
Znárodněné podniky ponechá ministr dopravy, dokud nebudou učiněna opatření podle § 2, v zatímní správě dosavadních vlastníků, pokud již nejsou ve správě státu. O zatímní správě platí přiměřeně ustanovení §§ 20 až 22 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, po případě ustanovení nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945, č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě, při čemž dozorčím orgánem je ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy je tímto dozorčím orgánem také ve vztahu ke znárodněným podnikům, do nichž byla zavedena národní správa.
(2)
Práva a závazky vzniklé v době zatímní správy znárodněného podniku náleží k jeho majetkové podstatě.
(3)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněných majetkových podstat (§ 1, odst. 1) až do dne účinnosti začlenění nebo přenechání podle § 2, odst. 1 a 3 jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněné majetkové podstaty před jejím znárodněním.
§ 6.
Zánik společností.
(1)
Pokud znárodněné podniky náležejí akciovým společnostem nebo společnostem s r. o., zaniknou tyto společnosti bez likvidace dnem, který určí ministr dopravy a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé. Na návrh ministerstva dopravy provedou příslušné soudy jejich výmaz v obchodním (firemním) rejstříku, odvolajíce se na tento zákon.
(2)
Zánikem společností podle odstavce 1 přechází nárok na náhradu podle § 3 po předchozí úhradě nedoplatků osobních daní a dávek bývalých vlastníků na držitele akcií nebo závodních podílů; ustanovení § 3, odst. 1, č. 1 zůstává nedotčeno.
Část třetí.
Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi.
§ 24.
Kontrola.
Národní podniky podléhají kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Petr v. r. |
Zákon č. 64/1949 Sb. | Zákon č. 64/1949 Sb.
Zákon, kterým se mění předpisy o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu
Vyhlášeno 12. 3. 1949, datum účinnosti 12. 3. 1949, částka 21/1949
* Čl. 1. - Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 3. října 1946, č. 199 Sb., o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu, se mění a zní:
* Čl. 2.
Aktuální znění od 12. 3. 1949
64.
Zákon
ze dne 23. února 1949,
kterým se mění předpisy o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1.
Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 3. října 1946, č. 199 Sb., o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu, se mění a zní:
„(2)
Předpisy platné v tuzemsku o příslušnosti v manželských věcech nebrání tomu, aby rozhodnutí bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý z manželů státním občanem československým nebo neměl-li v oné době na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt).“
Čl. 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministry vnitra a zahraničních věcí.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r. |
Zákon č. 67/1949 Sb. | Zákon č. 67/1949 Sb.
Zákon o promlčení trestnosti měnových přestupků
Vyhlášeno 15. 3. 1949, datum účinnosti 15. 3. 1949, částka 22/1949
* Čl. 1 - Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny, se mění a zní:
* Čl. 2 - Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu č. 91/1945 Sb. ve znění čl. 1 se vztahuje i na přestupky spáchané před účinností tohoto zákona.
* Čl. 3
Aktuální znění od 15. 3. 1949
67.
Zákon
ze dne 22. února 1949
o promlčení trestnosti měnových přestupků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1
Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 91 Sb., o obnovení československé měny, se mění a zní:
„Trestnost přestupků uvedených v odstavcích 1 až 4 se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy byl přestupek spáchán.“
Čl. 2
Ustanovení § 23, odst. 6 dekretu č. 91/1945 Sb. ve znění čl. 1 se vztahuje i na přestupky spáchané před účinností tohoto zákona.
Čl. 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r. |
Zákon č. 84/1949 Sb. | Zákon č. 84/1949 Sb.
Zákon, kterým se mění dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy
Vyhlášeno 7. 4. 1949, datum účinnosti 7. 4. 1949, částka 27/1949
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, se mění takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 7. 4. 1949
84.
Zákon
ze dne 23. března 1949,
kterým se mění dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, se mění takto:
1.
§ 1, odst. 1, č. 3 zní:
„3.
osob fysických a právnických, které vyvíjely činnost proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k českému nebo slovenskému národu, jakož i fysických nebo právnických osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik.“
2.
§ 1, odst. 2 se vypouští.
3.
V § 1, odst. 4 se vypouštějí ustanovení věty čtvrté a páté.
4.
V § 1 se odstavce 3 a 4 přečíslují na odstavce 2 a 3, při čemž v dosavadním odstavci 3 se nahrazují slova „v odstavcích 1 a 2“ slovy „v odstavci 1“.
5.
§ 2, odst. 4 zní:
„(4)
Při konfiskaci majetku osoby právnické přísluší poměrná náhrada osobám kapitálově na ní zúčastněným, pokud nespadají pod ustanovení § 1, odst. 1, zejména pokud jim nelze přičítati činnost a chování dotyčné právnické osoby nebo zanedbání přiměřené opatrnosti při ustanovení její správy nebo při dozoru na ni a pokud nejednají přímo nebo nepřímo v zájmu osob, na něž se vztahuje ustanovení § 1, odst. 1. Podrobnosti upraví vláda nařízením.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Široký v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Ševčík v. r.
Dr. Clementis v. r.
arm.gen. Svoboda v. r.
Dr. Gregor v.r.
Nosek v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Čepička v. r.
Kopecký v. r.
Kliment v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Petr v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r.
Dr. Neuman v. r.
Erban v. r.
Plojhar v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Dr. Šrobár v. r. |
Zákon č. 136/1949 Sb. | Zákon č. 136/1949 Sb.
Zákon, jímž se činí některá opatření ve věcech konfiskovaných patentů
Vyhlášeno 10. 6. 1949, datum účinnosti 28. 2. 1949, částka 43/1949
* § 1. - (1) Lhůty k zaplacení ročních poplatků (§ 114 patentního zákona) za patenty konfiskované dekretem presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel česk
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 28. února 1949; provede jej ministr průmyslu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 28. 2. 1949
136.
Zákon
ze dne 11. května 1949,
jímž se činí některá opatření ve věcech konfiskovaných patentů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Lhůty k zaplacení ročních poplatků (§ 114 patentního zákona) za patenty konfiskované dekretem presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nařízením Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o konfiskování a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, nebo dekretem presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, (dále jen „konfiskované patenty“) se prodlužují do uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy
a)
patent byl přidělen,
b)
byl zřízen národní podnik z majetkové podstaty, jejíž součástí patent byl,
c)
patent byl začleněn do národního podniku, nebo
d)
patent byl převeden do majetkové podstaty podniku pro zahraniční obchod nebo mezinárodní zasilatelství;
u patentů, s nimiž bylo naloženo některým ze způsobů uvedených pod písm. a) až d) před účinností tohoto zákona, do uplynutí 6 měsíců ode dne počátku jeho účinnosti, vždy však nejdéle do uplynutí ochranné doby patentu podle příslušných předpisů.
(2)
Nebude-li s konfiskovaným patentem, za nějž nebyly zaplaceny splatné roční poplatky, naloženo některým ze způsobů uvedených v odstavci 1, písm. a) až d) do dne, kdy uplyne jeho ochranná doba podle příslušných předpisů, zaniká ke dni jejího uplynutí.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 28. února 1949; provede jej ministr průmyslu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kliment v. r. |
Zákon č. 148/1949 Sb. | Zákon č. 148/1949 Sb.
Zákon o Národní galerii v Praze
Vyhlášeno 11. 6. 1949, datum účinnosti 11. 6. 1949, částka 44/1949
* Čl. I. - § 1. (§ 1. — § 4.)
* Čl. II. - (1) Zákon č. 127/1936 Sb. se zrušuje.
* Čl. III. - (1) Nadání Moderní galerie v Praze se zrušuje a vedle jeho jmění, uvedeného v čl. I, § 2, odst. 1, přechází na československý stát i jeho jmění ostatní.
* Čl. IV.
Aktuální znění od 11. 6. 1949
148.
Zákon
ze dne 11. května 1949
o Národní galerii v Praze.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
§ 1.
Národní galerie v Praze je státní ústav, jehož úkolem je odborně shromažďovati a spravovati malířská, sochařská a grafická díla domácího i cizího umění, o nich vědecky bádati a činiti je přístupnými veřejnosti.
§ 2.
(1)
Do vlastnictví československého státu přecházejí bez náhrady sbírky, které jsou ve vlastnictví Moderní galerie v Praze, jakož i sbírky, které jsou jako součást zůstatkové podstaty země České buď uloženy v Moderní galerii v Praze nebo tvoří sbírky grafického oddělení Národního musea v Praze, zahrnujíc v to i t. zv. Hollareum.
(2)
Sbírky, uvedené v odstavci 1, se včleňují do sbírek Národní galerie v Praze, spolu se sbírkami, uvedenými v § 1 zákona ze dne 8. května 1936, č. 127 Sb., jímž československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách.
§ 3.
Národní galerie v Praze podléhá přímo ministerstvu školství, věd a umění.
§ 4.
Organisaci a správu Národní galerie v Praze upraví ministerstvo školství, věd a umění statutem, který vydá v dohodě s ministerstvy vnitra, financí a informací a osvěty a s nejvyšším účetním kontrolním úřadem.
Čl. II.
(1)
Zákon č. 127/1936 Sb. se zrušuje.
(2)
Jmění fondu, zřízeného podle § 3 zákona č. 127/1936 Sb., přechází na stát.
Čl. III.
(1)
Nadání Moderní galerie v Praze se zrušuje a vedle jeho jmění, uvedeného v čl. I, § 2, odst. 1, přechází na československý stát i jeho jmění ostatní.
(2)
Přechod vlastnického práva na polovinu nemovitostí, zapsaných ve vložkách čís. 984 a 1018 pozemkové knihy katastrálního území Královské Vinohrady, s Moderní galerie v Praze na československý stát (správu školství, věd a umění) zapíše knihovní soud na návrh ministerstva techniky, odvolaje se na tento zákon.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství, věd a umění a ministr techniky v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 194/1949 Sb. | Zákon č. 194/1949 Sb.
Zákon o nabývání a pozbývání československého státního občanství
Vyhlášeno 10. 8. 1949, datum účinnosti 1. 10. 1949, částka 58/1949
* Část první. - Nabývání státního občanství. (§ 3. — § 3.)
* Část druhá. - Pozbývání státního občanství. (§ 6. — § 8.)
* Část čtvrtá. - Ustanovení závěrečná. (§ 10. — § 12.)
Aktuální znění od 29. 3. 1990 (88/1990 Sb.)
194.
Zákon
ze dne 13. července 1949
o nabývání a pozbývání československého státního občanství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Část první.
Nabývání státního občanství.
§ 3.
Udělením.
(1)
Státní občanství lze udělit na žádost osobám, které bydlí na území Československé republiky nepřetržitě alespoň pět let a při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.
(3)
Manželé mohou žádat o udělení státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, nabývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
Část druhá.
Pozbývání státního občanství.
§ 6.
Propuštěním.
(1)
Státního občanství pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.
(2)
Manželé mohou žádat o propuštění ze státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.
§ 8.
Rodinní příslušníci.
(1)
Československá státní občanka nepozbývá uzavřením manželství s cizincem nebo s bezdomovcem státního občanství.
(2)
Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Část čtvrtá.
Ustanovení závěrečná.
§ 10.
(1)
Počátečním dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všeobecné předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství.
Zejména se zrušují:
1.
ustanovení § 28, věty druhé a §§ 29, 30, 31 a 32 obč. zák.,
2.
vystěhovalecký patent ze dne 24. března 1832, č. 2557 sb. zák. soud.,
3.
dekrety dvorské kanceláře upravující věci státního občanství,
4.
zák. čl. L/1879 o nabývání a pozbývání státního občanství a zák. čl. IV/1886 o naturalisaci hromadných repatriantů,
5.
ustanovení §§ 2 a 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé,
6.
vyhláška ministra vnitra ze dne 15. prosince 1926, č. 225 Sb., o průkazu o státním občanství republiky Československé, ve znění vyhlášky ze dne 1. července 1928, č. 108 Sb.,
7.
zákon ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem.
(2)
Tento zákon se nedotýká zákona ze dne 29. dubna 1930, č. 60 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy severoamerickými o naturalisaci, zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o udělení státního občanství krajanům z Maďarska, a zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 107 Sb., kterým se prodlužuje lhůta k podání žádosti o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 244/1949 Sb. | Zákon č. 244/1949 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu
Vyhlášeno 6. 12. 1949, datum účinnosti 6. 12. 1949, částka 79/1949
* Čl. I. - Zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 55 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, ve znění zákona ze dne 6. května 1948, č. 132 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 6. 12. 1949
244.
Zákon
ze dne 17. listopadu 1949,
kterým se mění a doplňuje zákon o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 1. dubna 1947, č. 55 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu, ve znění zákona ze dne 6. května 1948, č. 132 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 9 zní:
㤠9.
(1)
Činiti opatření podle §§ 7 a 8 náleží místnímu národnímu výboru obce, v níž jsou zařízení, pokud dále není stanoveno jinak.
(2)
Nelze-li zařízení potřebná k provedení nutných zemědělských prací opatřiti v obci, v jejímž obvodu mají býti tyto práce vykonány, určí příslušný okresní národní výbor, z které obce jeho obvodu mají býti zařízení opatřena; místní národní výbor této obce učiní pak potřebná opatření podle §§ 7 a 8.
(3)
Nelze-li zařízení potřebná k provedení nutných zemědělských prací opatřiti v obvodu okresního národního výboru, určí na jeho návrh krajský národní výbor, z kterého okresu jeho obvodu mají býti zařízení opatřena; nelze-li potřebná zařízení opatřiti ani v obvodu krajského národního výboru, určí kraj, v jehož obvodu budou potřebná zařízení opatřena, ministerstvo zemědělství. Příslušné opatření podle §§ 7 a 8 učiní okresní národní výbor, v jehož obvodu jsou zařízení, která mají býti přenechána k použití. V těchto případech vlastník zařízení nemusí určit osobu, která bude zařízení obsluhovat.
(4)
Národní výbor, který činí opatření o přenechání zařízení k použití podle odstavce 3, zjistí sám nebo prostřednictvím místního národního výboru stav zařízení jak před jeho přenecháním k použití, tak i při jeho vrácení.“
2.
§ 11 zní:
㤠11.
Ustanovení §§ 7, 8 a 10 lze přiměřeně použíti též na hospodářské budovy a hospodářská zařízení (stáje, sklepy a pod.), určené k provozování zemědělství, jestliže se těchto nemovitých zařízení neužívá nebo, užívá-li se jich k jinému než původnímu účelu, jich není účelně využito a jejich užití je se zřetelem na splnění výrobního plánu v obci nutné.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 250/1949 Sb. | Zákon č. 250/1949 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zeměměřický zákon
Vyhlášeno 13. 12. 1949, datum účinnosti 1. 1. 1950, částka 80/1949
* Čl. I. - Působnost, kterou vykonávají podle zákona ze dne 16. dubna 1948, č. 82 Sb., o úpravě působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování (zeměměřický zákon), ministr financí a ministerstvo financí, přechází na ministra techniky a ministerstvo techniky.
* Čl. II. - Zákon č. 82/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - (1) Zaměstnanci, kteří dosud obstarávají úkony veřejného vyměřování a mapování v oboru ministerstva financí, se převádějí do oboru ministerstva techniky.
* Čl. IV. - Den, kterým se okresní národní výbory ujmou výkonu působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování podle § 4, odst. 2 zeměměřického zákona, určí vláda nařízením. Dokud se tak nestane, vykonávají tuto působnost katastrální měřické úřady.
* Čl. V.
Aktuální znění od 1. 1. 1950
250.
Zákon
ze dne 17. listopadu 1949,
kterým se mění a doplňuje zeměměřický zákon.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Působnost, kterou vykonávají podle zákona ze dne 16. dubna 1948, č. 82 Sb., o úpravě působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování (zeměměřický zákon), ministr financí a ministerstvo financí, přechází na ministra techniky a ministerstvo techniky.
Čl. II.
Zákon č. 82/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
Slova „ministr financí“ se nahrazují ve všech ustanoveních slovy „ministr techniky“ a slova "„"ministerstvo financí“ slovy "„"ministerstvo techniky"“".
2.
Ustanovení § 1, odst. 2, písm. e) zní:
„e)
veškeré práce potřebné pro zakládání, obnovování a udržování pozemkového katastru podle zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon), jako jednotného uceleného díla;"“".
3.
V § 1, odst. 2, písm. g) se za slova "„"jakékoli rozmnožování“ vkládají slova „a vydávání“.
4.
Ustanovení § 3, odst. 3, věty prvé zní:
„Sazby poplatků za práce spadající do veřejného vyměřování a mapování a za používání jejich výsledků a podkladů stanoví ministerstvo techniky v dohodě s ministerstvem financí vyhláškou v Úředním listě.“
5.
§ 4 zní:
„(1)
Vrchní řízení a dohled ve věcech veřejného vyměřování a mapování přísluší ministerstvu techniky.
(2)
Veřejné vyměřovací a mapovací práce obstarávají, s výhradou ustanovení odstavce 3, krajské národní výbory a okresní národní výbory, po případě národní výbory vykonávající jejich působnost.
(3)
Veřejné vyměřovací a mapovací práce celostátního významu a práce zvláštní povahy a důležitosti vykonává ministerstvo techniky zvláštními přičleněnými ústavy, jejichž organisaci, působnost a názvy upraví vláda nařízením.
(4)
Zaměstnanci přičleněných ústavů tvoří samostatné osobní stavy.“
6.
Ustanovení § 7, odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo techniky může vyhotovovati, rozmnožovati a vydávati i jiná mapová díla.“
7.
§ 11 se zrušuje.
Čl. III.
(1)
Zaměstnanci, kteří dosud obstarávají úkony veřejného vyměřování a mapování v oboru ministerstva financí, se převádějí do oboru ministerstva techniky.
(2)
Ministerstvo techniky přejímá všechny spisové, měřické a písemné operáty, všechna zařízení a všechen provozní materiál sloužící účelům uvedeným v § 1, odst. 2 zákona č. 82/1948 Sb.
Čl. IV.
Den, kterým se okresní národní výbory ujmou výkonu působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování podle § 4, odst. 2 zeměměřického zákona, určí vláda nařízením. Dokud se tak nestane, vykonávají tuto působnost katastrální měřické úřady.
Čl. V.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej ministři techniky, vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.
Kabeš v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 263/1949 Sb. | Zákon č. 263/1949 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o všeobecné dani
Vyhlášeno 27. 12. 1949, datum účinnosti 1. 1. 1949, částka 85/1949
* Čl. I. - Zákon ze dne 21. prosince 1948, č. 283 Sb., o všeobecné dani, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Podniky, které jsou výběrčími daně podle tohoto zákona a na něž se nevztahovala oznamovací povinnost podle § 15 zákona č. 283/1948 Sb., jsou povinny ohlásit okresnímu národnímu výboru druh a místo podnikové činnosti. Má-li podnik více poboček, závodů, prov
* Čl. III. - Ministr financí se zmocňuje, aby
* Čl. IV. - Ministr financí se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 283/1948 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v čl. I.
* Čl. V.
Aktuální znění od 1. 1. 1949
263.
Zákon
ze dne 7. prosince 1949,
kterým se mění a doplňuje zákon o všeobecné dani.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 21. prosince 1948, č. 283 Sb., o všeobecné dani, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 zní:
㤠1.
Předmět a podmět daně.
(1)
Předmětem všeobecné nákupní daně (dále jen „daň“) je spotřebitelský nákup zboží a výkonů, uvedených ve zvláště vydaném sazebníku (dále jen „sazebník“).
(2)
Podmětem daně je spotřebitel.“
2.
§ 2 zní:
㤠2.
Výběrčí daně.
Daň spotřebiteli odděleně účtuje, od něho vybere a odvede
1.
u zboží podnik maloobchodního stupně, a jde-li o zboží dovezené z ciziny spotřebitelem, celní orgán,
2.
u výkonu podnik, který jej provedl.“
3.
§ 3 zní:
㤠3.
Základní pojmy.
(1)
Spotřebitelským nákupem se rozumí nákup (odstavec 2) provedený spotřebitelem (odstavec 3).
(2)
Nákupem se rozumí úplatné i bezúplatné nabytí zboží nebo výkonu od jiného. U podniku se za nákup považuje též získání zboží výrobou, kterou podnik sám provedl nebo si dal provésti ve mzdě nebo po domácku. To platí obdobně i pro výkony.
(3)
Spotřebitelem je ten, kdo nabývá zboží k jinému účelu, než aby je ve svém podniku zcizil nebo zpracoval anebo si je dal zpracovati ve mzdě nebo po domácku; za zpracování se považuje použití zboží jako suroviny, polotovaru, pomocné hmoty, provozní látky nebo jako součásti dalšího výrobku, nikoli však jako obalu. Spotřebitelem je též ten, kdo nabývá zboží jako provozního, podnikového nebo jiného zařízení. To platí obdobně i pro výkony.
(4)
Podnikem maloobchodního stupně se rozumí obchodní, výrobní i jakýkoliv jiný podnik, který vyskladní zboží přímo pro spotřebitele nebo použije zboží jako spotřebitel.
(5)
O vyskladnění jde, opouští-li zboží provozovnu výběrčího daně, aby přešlo do oběhu nebo přímo na spotřebitele. Přechází-li zboží do oběhu nebo přímo na spotřebitele odjinud než z provozovny výběrčího daně, považuje se za vyskladnění převzetí zboží odběratelem.
(6)
Podnik použije zboží jako spotřebitel, použije-li ho jinak, než že je zcizí nebo zpracuje (odstavec 3) nebo použije-li ho jako provozního, podnikového nebo jiného zařízení.
(7)
Za výkony se považují činnosti uvedené v sazebníku.
(8)
Ministr financí může pro účely tohoto zákona určitou nevýdělečnou činnost prohlásiti za podnik.“
4.
§ 4 zní:
㤠4.
Daňová zodpovědnost.
(1)
Zahájením výroby nebo jiné podnikové činnosti nebo započetím výkonu vzniká u podniku povinnost podrobit se kontrolním opatřením podle ustanovení tohoto zákona. Podnik maloobchodního stupně, jakož i podnik provádějící výkony, stávají se zároveň zodpovědnými za vyúčtování, vybrání a odvedení daně.
(2)
Pro zboží dovezené z ciziny platí ustanovení o celní závaznosti.“
5.
§ 5 zní:
㤠5.
Vznik výběrčí povinnosti.
Nárok státu na daň.
(1)
U zboží vzniká povinnost vybrat daň
1.
vyskladněním,
2.
tím, že podnik použije zboží jako spotřebitel,
3.
celním projednáním do volného oběhu nebo okamžikem, kdy zboží přechází do volného oběhu, aniž by bylo celně projednáno.
(2)
U výkonu vzniká povinnost vybrat daň jeho provedením.
(3)
Nárok státu na daň dospívá okamžikem placení za zboží nebo výkon, nejpozději však čtrnáctého dne po dni vyskladnění zboží nebo provedení výkonu, nebylo-li za zboží nebo výkon v této lhůtě placeno nebo bylo-li placeno pouze částečně. V téže lhůtě dospívá nárok státu na daň, bylo-li zboží vyskladněno nebo výkon proveden bezúplatně.
(4)
Placením se rozumí každé plnění, tudíž nejen placení hotovými penězi, nýbrž i odúčtováním, dobropisem, směnkou, šekem, zbožím, výkonem, převzetím dluhu, postupem pohledávky a pod.“
6.
§ 6 zní:
㤠6.
(1)
Do daňově vázaného oběhu se zboží vyskladňuje nebo z ciziny dováží bez daně v těchto případech.
1.
vyskladňuje-li podnik zboží ze své provozovny do jiné své nebo cizí provozovny, děje-li se tak za účelem, aby zboží tam bylo zcizeno nebo zpracováno,
2.
dováží-li podnik zboží z ciziny za účelem, aby je zcizil nebo zpracoval anebo si je dal zpracovat ve mzdě nebo po domácku,
3.
dováží-li se nebo vyváží-li se zboží v záznamním styku podle §§ 62 až 65 celního zákona nebo v případech a za podmínek podle § 87 nebo § 105 celního zákona,
4.
vyskladňuje-li se zboží přímo do ciziny.
(2)
Zboží dovezené z ciziny podle odstavce 1, č. 2 nebo 3 bez daně se dále pro účely tohoto zákona považuje za zboží vyrobené v tuzemsku.
(3)
Ministr financí může vydat směrnice upravující postup podniků v případech podle odstavce 1.“
7.
Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní:
㤠6a.
(1)
U masa, cukru, obalů, drobných kancelářských potřeb, uhlí a pevných paliv z něho uměle vyrobených, minerálních olejů, elektřiny, svítiplynu, topné páry a topné vody je výběrčím daně podnik, který je vyskladní nebo jich použije jako spotřebitel, nebo celní orgán, bylo-li toto zboží dovezeno z ciziny.
(2)
Pro zboží uvedené v odstavci 1 neplatí daňově vázaný oběh (§ 6) vyjma případy, kdy se toto zboží vyskladňuje přímo do ciziny nebo vyskladňuje nebo dováží pro podniky určené nebo zřízené pro provozování zahraničního obchodu.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro jiné zboží vyňaté sazebníkem z daňově vázaného oběhu.
(4)
U zboží podléhajícího puncovní povinnosti se daň vybírá při puncování.
(5)
Sazebníkem může být zvlášť upraveno vybírání daně, pokud jde o zboží vyráběné zemědělci, soukromými a družstevními podniky a o jejich výkony.“
8.
Nadpis „Daňově vázaný oběh zboží.“ je společný pro § 6 i pro § 6a.
9.
§ 7 zní:
㤠7.
Sazby a vztah daně k ceně.
(1)
Sazby daně se stanoví sazebníkem.
(2)
Daň není součástí ceny zboží nebo výkonu, výběrčí daně je proto povinen účtovat ji odděleně.“
10.
V § 8, odst. 2 se vypouští slovo „všeobecná“.
11.
§ 9 zní:
㤠9.
Cena.
(1)
Cenou u zboží vyrobeného v tuzemsku je cena, kterou výrobce účtuje nebo by účtoval prvnímu odbytovému stupni. Do ceny se nezapočítávají výdaje za přepravu vzešlé výrobci od vyskladnění zboží z jeho podniku a náklady na obaly, pokud tyto výdaje a náklady jsou účtovány odděleně. Podnik, který vyskladní zboží jinému podniku, je povinen vyznačit v účtě, dodacím listě, stvrzence nebo v jiném dokladu cenu podle věty první připadající na jednotku zboží.
(2)
Místo ceny uvedené v odstavci 1, větě první je v případech stanovených sazebníkem základem daně cena spotřebitelská nebo jiná cena.
(3)
Cenou u výkonu je cena, kterou podnik účtuje za výkon, čítajíc v to cenu zboží použitého při výkonu jako materiál, jakož i ostatní výdaje souvisící s výkonem.
(4)
Není-li pro účely daně cena udána nebo prokázána, nebo je-li sice udávána nebo prokazována, avšak okresní národní výbor (§ 18) nebo kontrolní orgán (§ 20, odst. 2) ji má za nízkou, je základem daně cena obecná.
(5)
Obecnou cenou zboží vyrobeného v tuzemsku se rozumí cena, kterou platí v mezích cenových předpisů první odbytový stupeň za zboží téhož druhu a provedení v době a v místě vyskladnění zboží z podniku výrobcova; do této ceny se nezapočítávají daň a výdaje za obaly.
(6)
Obecnou cenou výkonu se rozumí cena, která se v mezích cenových předpisů platí v době a v místě provedení výkonu za výkon stejného nebo podobného druhu.
(7)
U zboží dovezeného z ciziny je základem daně vybírané při celním projednání účtovaná cena, k níž se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží.
(8)
Není-li cena dovezeného zboží při celním projednání prokázána, je základem daně hodnota, která se nejvíce blíží obecné ceně dovezeného zboží v místě výroby; k ní se připočítávají výdaje za přepravu k hranicím a clo a dávky vybírané zároveň se clem z dováženého zboží.
(9)
Při dovozu se cizí měna přepočítává na československou měnu podle kursu „zboží“ výplat příslušného kursovního lístku Národní banky Československé; není-li cizí měna uvedena ve výplatách, použije se kursu „zboží“ uvedeného v poznámkách ke kursovnímu lístku. Nejde-li o dovoz, přepočítává se cizí měna na československou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků ministr financí vyhláškou v Úředním listě.“
12.
V § 11, odst. 1 se slovo "„"poplatník“ nahrazuje slovem "„"podnikatel“ a slova "„"poplatníkovy rodiny“ slovy "„"podnikatelovy rodiny“.
13.
§ 12 zní:
㤠12.
Splatnost daně.
(1)
Daň je splatná patnáctého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž dospěl nárok státu na daň (§ 5, odst. 3), nebo v němž podnik použil zboží jako spotřebitel.
(2)
Ministerstvo financí může povolit nebo uložit výběrčímu daně, aby odváděl daň denně nebo v jiné lhůtě.
(3)
Daň stanovená paušální částkou je splatná patnáctého dne každého kalendářního měsíce jednou dvanáctinou roční částky, nestanoví-li jinak sazebník nebo opatření týkající se paušálu.
(4)
Připadne-li den splatnosti na neděli, státem uznaný svátek nebo památný den, je daň splatná nejblíže následujícího všedního dne.
(5)
O splatnosti daně vybírané při celním projednání platí ustanovení o cle. Celní orgán jakožto výběrčí daně podle § 2, č. 1 daň pouze účtuje, vybere a odvede; další povinnosti, které zákon ukládá výběrčím daně, se na celní orgány nevztahují.“
14.
§ 13 zní:
㤠13.
Odvod daně.
Daň se odvádí za každý samostatný závod odděleně. Ministerstvo financí nebo národní výbor jím zmocněný může podniku povolit nebo uložit, aby odváděl daň hromadně za všechny nebo za některé závody.“
15.
§ 14 zní:
㤠14.
Daňové hlášení.
(1)
Výběrčí daně je povinen předložit okresnímu národnímu výboru do patnáctého dne každého kalendářního měsíce za bezprostředně předcházející měsíc daňové hlášení podle vzoru vydaného ministerstvem financí.
(2)
Okresní národní výbor přezkouší hlášení. Stanoví daň a jeví-li se proti hlášení odchylky, vyrozumí o stanovené dani výběrčího daně; tím není vyloučeno případné trestní stíhání. Okresní národní výbor může žádat výběrčího daně o vysvětlení, opravu nebo doplnění hlášení.
(3)
Zjistí-li výběrčí daně dodatečně, že daňové hlášení, které předložil okresnímu národnímu výboru, je nesprávné nebo neúplné, je povinen neprodleně to okresnímu národnímu výboru oznámit a zároveň uvést, v čem záleží nesprávnost nebo neúplnost. Výběrčího daně nelze trestně stíhat, učiní-li toto oznámení před zavedením trestního řízení nebo před zahájením kontroly.
(4)
Podnik je povinen v daňovém hlášení uvést i případy, v nichž použil zboží, kterého nabyl v daňově vázaném oběhu (§ 6) nebo se sazbou vázanou na podmínku, způsobem, který neodpovídá stanoveným podmínkám.“
16.
§ 15 zní:
㤠15.
Oznamovací povinnost.
Výběrčí daně písemně oznámí okresnímu národnímu výboru zahájení podnikové činnosti, a to do 14 dnů od jejího zahájení. Rovněž oznámí do 14 dnů změny, ukončení, zastavení nebo přesídlení. Má-li podnik více poboček, závodů, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru o každé z nich zvlášť.“
17.
§ 16 zní:
㤠16.
Daňové záznamy a doklady.
(1)
Podniky, které nevedou řádné obchodní knihy, jsou povinny vést záznamy podle vzorů vydaných ministerstvem financí a za šetření zásad jím stanovených.
(2)
Podniky jsou povinny zapisovat příjem i výdej zboží a tržbu do svých účetních knih (záznamů) a vydat každému odběrateli průvodní či dodací list, účet nebo stvrzenku, a to spotřebiteli hned při vyskladnění, jinému odběrateli nejpozději do tří dnů po dni vyskladnění. Z těchto zápisů a dokladů musí být patrné zejména údaje o množství, druhu (s uvedením položky sazebníku) a ceně zboží, která je základem daně, a o tom, zda podnik zboží nabyl (při příjmu) a je vyskladnil (při výdeji) s daní nebo bez daně; z účetních knih (záznamů) musí býti též patrny měsíční úhrny množství vyskladněného zboží, cen a daně. Povinnost vydat odběrateli doklad odpadá, vyskladňuje-li podnik zboží spotřebiteli a nepřesahuje-li při tom cena (včetně daně) veškerého vyskladněného zboží 1.000 Kčs.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro zapisování výkonů a pro vydávání dokladů o nich.
(4)
Podnik, který odebere zboží nebo přijme výkon od jiného podniku, je povinen žádat od něho, aby mu vydal doklad (odstavec 2); neobdrží-li jej, ohlásí to neprodleně okresnímu národnímu výboru. Spotřebitel je oprávněn žádati takový doklad, přesahuje-li cena (včetně daně) veškerého jemu vyskladněného zboží nebo přijatého výkonu 1.000 Kčs.“
18.
§ 17 zní:
㤠17.
Vrácení daně.
(1)
Vezme-li výběrčí daně zboží od odběratele zpět pro vady nebo proto, že obchod byl dodatečně zrušen, nebo proto, že odběratel vrátil zboží pro vady ve lhůtě záruční, a vydá-li za ně výběrčí daně jiné zboží téhož druhu, má nárok na vrácení daně odvedené ze zboží, které vzal zpět. U stavby má výběrčí daně nárok na vrácení daně též v případě, kdy stavba nebyla pro vady objednatelem převzata nebo kdy stavební smlouva byla dodatečně zrušena; byla-li stavba objednatelem převzata, avšak její původní cena byla pro vady stavby snížena, má výběrčí daně nárok na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl.
(2)
Nezaplatil-li odběratel zcela nebo zčásti daň proto, že není prokazatelně schopen cenu zboží včetně daně platit, má výběrčí daně nárok na vrácení daně, která mu nebyla zaplacena; přesahuje-li daň cenu zboží, je další podmínkou nároku na vrácení daně, že výběrčí daně obdržel původně dodané zboží zpět.
(3)
Vezme-li výběrčí daně v případě podle odstavce 1 nebo 2 zboží zpět za cenu (bez daně), která je nižší než cena (bez daně) jím původně účtovaná, nemá nároku na vrácení daně připadající na tento cenový rozdíl.
(4)
Daň se vrátí tím způsobem, že si ji výběrčí daně odečte od daně, kterou je povinen odvést. Výběrčí daně to vyznačí v daňovém hlášení za měsíc, v němž vznikl nárok na vrácení, a ve svých účetních knihách a záznamech; jinak nárok zaniká. Přestane-li být výběrčím daně, vrátí se daň v hotovosti, nedluhuje-li jiné daně a dávky.“
19.
§ 18 zní:
㤠18.
Příslušnost.
(1)
Správu daně vykonávají:
1.
v I. stolici okresní národní výbor,
2.
v II. stolici krajský národní výbor.
(2)
Místní příslušnost se řídí místem, v němž je samostatný závod. O místní příslušnosti pro daň vybíranou při celním projednání platí ustanovení o cle.
(3)
Ministerstvo financí nebo národní výbory jím zmocněné mohou upravit místní příslušnost v jednotlivých případech jinak.“
20.
V § 19, odst. 1 se slovo "„"poplatníku“ nahrazuje slovy "„"výběrčímu daně“ a slova "„"u finančního úřadu I. stolice“ nahrazují slovy "„"u okresního národního výboru“.
21.
V § 19, odst. 2 se slova "„"u poštovního úřadu k dopravě“ nahrazují slovy "„"k poštovní dopravě“.
22.
§ 19, odst. 4 zní:
„(4)
O odvolání rozhoduje okresní národní výbor, vyhoví-li mu plně; jinak o něm rozhoduje s konečnou platností krajský národní výbor, který může daň zvýšit.“
23.
§ 20, odst. 1 zní:
„(1)
Podniky podléhají kontrole okresních a krajských národních výborů.“
24.
V § 20, odst. 4 se slovo "„"poplatníky“ nahrazuje slovem "„"výběrčími“ a slova "„"pro poplatníky“ slovy "„"pro výběrčí“.
25.
V § 20, odst. 6 se vypouštějí slova "„"podléhajícím dani“.
26.
V § 21, odst. 1 se vypouštějí slova "„"finančním úřadům a jejich orgánům“.
27.
§ 21, odst. 2 zní:
„(2)
Okresní a krajské národní výbory a jejich orgány jsou oprávněny žádat od osob zúčastněných na výrobě, odbytu nebo přepravě zboží, jakož i od osob provádějících nebo přijímajících výkony, aby poskytly účinnou pomoc při kontrole a podaly vysvětlení potřebné ke zjištění daňové povinnosti.“
28.
§ 21, odst. 3 zní:
„(3)
Každý je povinen vypovídat ve věcech daně jako svědek, znalec, osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď smějí však odepřít osoby spřízněné s výběrčím daně nebo se spotřebitelem v přímé linii, sourozenci výběrčího daně nebo spotřebitele a manžel nebo manželka výběrčího daně nebo spotřebitele a jejich sourozenci.“
29.
§ 22 zní:
㤠22.
Věcné ručení.
(1)
Pro nevybranou daň vázne zákonné zástavní právo na zboží.
(2)
Pro vybranou, avšak neodvedenou daň a její příslušenství vázne na podniku výběrčího daně a jeho hospodářském příslušenství zákonné zástavní právo. Zákonné zástavní právo má na nemovitostech i bez knihovního zápisu přednost přede všemi v knihách zapsanými zástavními právy a jimi zajištěnými pohledávkami.“
30.
§ 23 zní:
㤠23.
Osobní ručení.
(1)
Za vybranou, avšak neodvedenou daň ručí:
1.
nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celku za úplatu nebo bez úplaty, za daň, kterou byli povinni odvést jeho předchůdci;
2.
osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna odvést společnost v době, kdy byli jejími společníky;
3.
osoby odpovědné za správu podniku za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou jsou odpovědny za jeho správu;
4.
účastníci příležitostných sdružení za daň, kterou je povinno odvést toto sdružení v době, po kterou se zúčastnili příležitostného sdružení;
5.
osoba pověřená vedením tuzemské provozovny výběrčího daně, který má bydliště nebo sídlo v cizině, za daň, kterou je povinen tento výběrčí daně odvést v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;
6.
národní správce za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou byl odpověden za národní správu podniku.
(2)
Ručitelé podle odstavce 1, číslo 3 zbaví se ručení, oznámí-li včas okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky.
(3)
Podnik, který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží (§ 9, odst. 1, věta první), ručí za daň připadající na nevyznačenou cenu nebo na nevyznačený rozdíl ceny.
(4)
Ručení se vztahuje též na příslušenství daně.
(5)
O uplatnění osobního ručení platí příslušné předpisy o přímých daních.“
31.
§ 25 zní:
㤠25.
Zvýšení daně.
Nebyla-li splatná daň včas odvedena (§ 12), zaplatí výběrčí daně z částky včas neodvedené 5 % zvýšení; tím není vyloučeno trestní stíhání. Stejné následky postihují spotřebitele, nezaplatil-li včas daň výběrčímu daně.“
32.
V § 26 se slovo "„"Nezaplacená“ nahrazuje slovem "„"Dlužná“.
33.
§ 27 zní:
㤠27.
Promlčení.
(1)
Právo stanovit daň se promlčuje v pěti letech počínajíc kalendářním rokem, který následuje po roce, v němž výběrčí daně splnil povinnost podat daňové hlášení.
(2)
Nebyla-li vinou výběrčího daně daň stanovena zcela nebo zčásti, počíná lhůta běžet teprve po uplynutí kalendářního roku, ve kterém okresní národní výbor nabyl možnosti daň stanovit.
(3)
Právo stanovit daň, o kterou bylo bez viny výběrčího daně stanoveno méně, se promlčí ve třech letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla daň stanovena.
(4)
Promlčení se přetrhuje úkony, které okresní národní výbor provedl k stanovení daně a o kterých byl výběrčí daně vyrozuměn. Nová promlčecí lhůta počíná běžet od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl proveden poslední takový úkon.
(5)
Uplynulo-li však od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla výběrčí povinnost, 10 let, nelze již daň stanovit.
(6)
Právo vymáhat daň s příslušenstvím se promlčuje v pěti letech od uplynutí kalendářního roku, ve kterém se stala daň splatnou. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně.
(7)
Promlčení práva vymáhat daň se přetrhuje upomenutím, zavedením exekuce nebo uplatněním ručení. Nová promlčecí lhůta počíná běžet po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byla vydána poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok nebo ve kterém bylo naposled uplatněno ručení.
(8)
O promlčení práva stanovit a vymáhat daň vybíranou při celním projednání platí předpisy o opravě nebo dodatečném vyměření a o promlčení celní pohledávky.“
34.
§ 28, odst. 1 zní:
„(1)
Kdo daň úmyslně zkrátí, zatají nebo kdo úmyslně jinak poruší ustanovení tohoto zákona nebo předpisy podle něho vydané anebo se o to pokusí, dopustí se těžkého daňového přestupku a bude potrestán pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně; nejde-li o zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně, trestá se pokutou do 10,000.000 Kčs.“
35.
V § 28, odst. 9, větě první se slovo "„"zboží“ nahrazuje slovy "„"zboží nebo dopravního prostředku, jímž je zboží dopravováno, nebo jímž je výkon prováděn,“ a ve větě druhé se za slova "„"právo k němu“ vkládají slova "„"nebo dopravní prostředek“.
36.
§ 28, odst. 10 zní:
"„"(10) Osobě, která spáchala trestný čin podle odstavce 1 nebo 2, může okresní národní výbor odnít výrobní nebo živnostenské oprávnění.“
37.
V § 28, odst. 11 se slova "„"Úřady a podniky jsou povinny na žádost finančního úřadu (§ 18)“ nahrazují slovy" „"Orgány veřejné správy a podniky jsou povinny na žádost okresního národního výboru“.
38.
§ 29, odst. 1, věta první zní:
„Od trestního řízení může být upuštěno, splní-li obviněný podmínky mu uložené.“
39.
V § 29, odst. 1, větě druhé se za slovo „zboží“ vkládají slova „nebo dopravní prostředek“.
40.
V § 31, odst. 1 se slovo "„"úřad“ nahrazuje slovy "„"okresní národní výbor“ a slova "„"Zboží, podléhající dani,“ se nahrazují slovem "„"Zboží“.
41.
V § 31, odst. 2 se slovo "„"úřadu“ nahrazuje slovy "„"okresního národního výboru“ a slovo "„"poplatníka“ se nahrazuje slovy "„"výběrčího daně“.
42.
§ 33 zní:
„Nejvyšší vedení, dozor a vydávání směrnic zásadního rázu přísluší ministerstvu financí.“
43.
V § 35 se slova "„"všeobecné daně“ nahrazují slovy „všeobecné nákupní daně“.
44.
V § 36 se nahrazují slova "„"Všeobecná daň“ slovy "„"Všeobecná nákupní daň.“
45.
§ 37 zní:
㤠37.
Zmocnění.
(1)
Ministr financí se zmocňuje, aby podle potřeb jednotného hospodářského plánu
a)
vyhláškou v Úředním listě vydal sazebník obsahující zejména zboží a výkony (§ 1) a sazby daně (§ 7) a s přihlédnutím k potřebám cenové politiky tento sazebník vyhláškami v Úředním listě měnil a doplňoval,
b)
nařízeními vydával předpisy k provádění zákona,
c)
vyhláškami v Úředním listě vydával, měnil a doplňoval závazné vysvětlivky k sazebníku.
(2)
Ministr financí se dále zmocňuje, aby
a)
upravoval paušálem nebo jinak zdanění v případech, kde by postup podle ustanovení tohoto zákona byl spojen se zvláštními obtížemi nebo kde toho vyžaduje hospodárnější způsob provádění tohoto zákona nebo úspěšné plnění jednotného hospodářského plánu anebo kde toho vyžadují jiné veřejné zájmy,
b)
činil opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, které by mohly vzniknout prováděním tohoto zákona.
(3)
Ministr financí podá Národnímu shromáždění vždy při předložení státního závěrečného účtu za příslušný rok zprávu o tom, jaká opatření učinil nařízeními a vyhláškami podle ustanovení odstavce 1, písm. a) a b).“
Čl. II.
Podniky, které jsou výběrčími daně podle tohoto zákona a na něž se nevztahovala oznamovací povinnost podle § 15 zákona č. 283/1948 Sb., jsou povinny ohlásit okresnímu národnímu výboru druh a místo podnikové činnosti. Má-li podnik více poboček, závodů, provozoven nebo jiných technických jednotek, učiní oznámení okresnímu národnímu výboru o každé z nich zvlášť. Oznámení jsou podniky povinny podat do 14 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona.
Čl. III.
Ministr financí se zmocňuje, aby
a)
upravil vyhláškou v Úředním listě přechod od dosavadního zdanění ke zdanění podle tohoto zákona u zboží, které v den vyhlášení tohoto zákona je v podnicích nebo mimo ně,
b)
učinil opatření, kterými v jednotlivých případech nebo pro skupiny případů stejného nebo podobného druhu povolí odchylky od přechodu upraveného podle písm. a).
Čl. IV.
Ministr financí se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 283/1948 Sb., jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v čl. I.
Čl. V.
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949. Splnění povinností uložených zákonem č. 283/1948 Sb. se považuje za splnění povinností podle tohoto zákona, nesplnění jich do dne vyhlášení tohoto zákona se však posuzuje podle zákona č. 283/1948 Sb.
(2)
Tento zákon provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r. |
Zákon č. 280/1949 Sb. | Zákon č. 280/1949 Sb.
Zákon o územním plánování a výstavbě obcí
Vyhlášeno 30. 12. 1949, datum účinnosti 1. 6. 1950, částka 88/1949
Aktuální znění od 1. 1. 1959 (84/1958 Sb., 87/1958 Sb.)
280.
Zákon
ze dne 19. prosince 1949
o územním plánování a výstavbě obcí.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 25/1950 Sb. | Zákon č. 25/1950 Sb.
Zákon, kterým se prodlužuje lhůta k podání žádostí o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti
Vyhlášeno 23. 3. 1950, datum účinnosti 1. 1. 1950, částka 12/1950
* § 1. - Lhůta k podání žádostí o udělení československého státního občanství podle §§ 1 a 2 zákona č. 74/1946 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, která byla prodloužena zákonem č. 107/1948 Sb., se prodlužuje do 31. prosince 1950.
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 1. 1. 1950
25.
Zákon
ze dne 22. února 1950,
kterým se prodlužuje lhůta k podání žádostí o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Lhůta k podání žádostí o udělení československého státního občanství podle §§ 1 a 2 zákona č. 74/1946 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, která byla prodloužena zákonem č. 107/1948 Sb., se prodlužuje do 31. prosince 1950.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 61/1950 Sb. | Zákon č. 61/1950 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o Investiční bance
Vyhlášeno 9. 6. 1950, datum účinnosti 24. 6. 1950, částka 29/1950
* Čl. I. - Zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 24. 6. 1950
61.
Zákon
ze dne 17. května 1950,
kterým se mění a doplňuje zákon o Investiční bance.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční bance, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 3 se nahrazují slova „§ 3 zákona ze dne 11. března 1948, č. 38 Sb., o Národní bance československé,“ slovy „zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé,“.
2.
§ 3 zní:
„(1)
Banku řídí a navenek zastupuje vrchní ředitel, který osobně odpovídá ministru financí a je povinen dbáti jeho pokynů a směrnic. Zastupují ho náměstkové, kteří zároveň řídí určité úseky činnosti banky.
(2)
Vrchního ředitele a jeho náměstky jmenuje a odvolává ministr financí po slyšení Ústřední rady odborů.“
3.
§ 4 se zrušuje.
4.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Oblastní ústav řídí oblastní ředitel podle zásadních pokynů a směrnic vrchního ředitele; oblastního ředitele jmenuje a odvolává ministr financí na návrh pověřence financí po slyšení vrchního ředitele a Slovenské odborové rady.“
5.
§ 6 zní:
„(1)
Vrchní ředitel, jeho náměstkové a oblastní ředitel se stávají zaměstnanci banky, jestliže jimi nebyli; jejich funkce zaniká dnem, kdy byli odvoláni, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se jí vzdávají.
(2)
Na jmenování a odvolání vrchního ředitele, jeho náměstků a oblastního ředitele se nevztahují předpisy o spolurozhodování závodního zastupitelstva při přijímání a propouštění zaměstnanců, po případě o spolupůsobení tohoto zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a o předchozím souhlasu okresního národního výboru při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.“
6.
§ 7 se zrušuje.
7.
V § 9 odst. 2 nahrazují se slova „Poštovní spořitelnu“ slovy „Státní banku československou“.
8.
§ 12 zní:
„Banka vydá stanovy, které upravují podrobněji její působnost a organisaci; stanovy, jejich změny a doplňky schvaluje ministr financí, který je též vyhlásí v příslušném úředním listě.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti patnáctého dne po vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r. |
Zákon č. 106/1950 Sb. | Zákon č. 106/1950 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků
Vyhlášeno 26. 7. 1950, datum účinnosti 1. 7. 1950, částka 44/1950
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních pod
* Čl. II. - Čl. I zákona č. 114/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - (1) Ustanovení §§ 12 až 36, jakož i §§ 40a a 42 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb., neplatí pro národní podniky podle zákona č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových.
* Čl. IV. - Vláda upraví nařízením pracovní a mzdové poměry, jakož i další pensijní zabezpečení zaměstnanců, kteří do dne začlenění znárodněného podniku v něm konali službu v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru.
* Čl. V. - Ministr průmyslu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí znění oddílů I, II, IV s výjimkou §§ 40a, 42 a oddílu V dekretu č. 100/1945 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI.
Aktuální znění od 1. 7. 1950
106.
Zákon
ze dne 13. července 1950,
kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 5 zní:
„(5)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle tohoto dekretu, rozhoduje ministr průmyslu.“
2.
§ 3 zní:
㤠3.
Zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1 odst. 1 č. 1 až 3, 5, 7, 8, 9, 11, 15, 19 a 27 je vyhrazeno státu. Toto právo může vláda na návrh ministra průmyslu propůjčiti.“
3.
Za § 4 se vsunuje nový § 4a tohoto znění:
㤠4a.
Pokud v oboru působnosti ministra průmyslu se majetku znárodněného podle tohoto dekretu nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr průmyslu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 8 jej přenechati jiným právnickým osobám.“
4.
§ 5 zní:
㤠5.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku, vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr průmyslu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Ministr průmyslu určí v dohodě s ministrem financí, které závazky znárodněného podniku přecházejí se svěřením majetku znárodněného podniku do správy orgánům v oboru jeho působnosti, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 4 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který patřil někomu jinému než vlastníku podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek, které upraví vláda nařízením. V tomto nařízení bude také upraven přechod takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra průmyslu nebo podle § 4a převeden do pravomoci jiného ministra nebo přenechán komunálním podnikům nebo jiným právnickým osobám.
(4)
Ministr průmyslu může v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem financí učiniti opatření o přechodu závazků patřících k znárodněnému majetku, který byl podle § 4a převeden do pravomoci jiného ministra nebo přenechán komunálnímu podniku nebo jiné právnické osobě.
(5)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejíti po dni počátku účinnosti tohoto dekretu na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo který byl přenechán podle § 4a, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
(6)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručující zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud podle předpisů o tom vydaných. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánům podle odstavce 2, nebo které přecházejí podle odstavce 4.
(7)
Pokud z opatření, kterým se znárodněný majetek svěřuje do správy orgánům v oboru působnosti ministra průmyslu nebo jiného ministra, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 5a.“
5.
§ 5a odst. 1 zní:
„(1)
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jíž byl majetek znárodněného podniku přenechán podle § 4a.“
6.
§ 5a odst. 3 písm. a) zní:
„a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z převzatého majetku, pokud takové nároky nezanikly znárodněním;“
7.
§ 5a odst. 3 písm. c) zní:
„c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, uspokojí se poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;“
8.
§ 7 odst. 6 zní:
„(6)
O tom, zda fysická nebo právnická osoba spadá pod ustanovení odstavce 1, 2 nebo 3, rozhoduje ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.“
9.
§ 8 odst. 3 písm. a) zní:
„a)
nevytěženého nerostného bohatství,“
10.
§ 8 odst. 4 se zrušuje.
11.
§§ 9, 10 a 11 znějí:
㤠9
(1)
Náhrada za znárodněný majetek se poskytuje
a)
v plněních obdobných dávkám z národního pojištění,
b)
v cenných papírech (§ 10 odst. 2),
c)
v hotovosti,
d)
v jiných hodnotách.
(2)
Poskytnutí náhrady podle odstavce 1 písm. a), jakož i zásady o poskytnutí náhrady v hotovosti a v jiných hodnotách upraví vláda nařízením.
(3)
Právnickou osobu nebo společnost může věcně příslušné ministerstvo po zahájení řízení o náhradě zrušiti. Učiní-li tak, ustanoví likvidátora, který ohlásí zrušení k zápisu do podnikového (obchodního, firemního) rejstříku a učiní opatření předepsaná pro likvidaci právnické osoby nebo společnosti.
(4)
Ustanovení odstavce 1 písm. a) a předpisů vydaných k jeho provedení podle odstavce 2 lze přiměřeně použít i pro podíly, které by z náhrady připadly fysickým osobám vzhledem k jejich účastem na zrušené právnické osobě nebo společnosti, a to i před uplynutím lhůty platné pro rozdělení jmění právnické osoby nebo společnosti.
§ 10.
(1)
K provedení náhradové služby se zřizuje Fond znárodněného hospodářství (dále jen „Fond“) se sídlem v Praze, který jest samostatnou právnickou osobou.
(2)
K poskytnutí náhrady podle § 9 odst. 1 písm. b) vydá Fond cenné papíry, které budou zúrokovány a umořeny z prostředků Fondu. Jejich zúročení a umoření je zaručeno státem; lze jich užíti k ukládání peněz nezletilců a opatrovanců. Zúročení a umoření cenných papírů upraví vláda nařízením.
(3)
V případech, ve kterých se podle § 7 náhrada za znárodněný majetek neposkytuje, připadá částka jí odpovídající Fondu.
(4)
Organisaci, správu a hospodaření Fondu upraví vláda nařízením.
§ 11.
(1)
O náhradě a způsobu poskytnutí náhrady rozhodne ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.
(2)
Přiznáním plnění podle § 9 odst. 1 písm. a) osobám oprávněným k náhradě, nebo kterým by z náhrady připadly částky podle § 9 odst. 4, se pokládá náhrada za splacenou.
(3)
Ministr financí stanoví, jak má býti naloženo s akciemi akciových společností a se záznamy o osobách zúčastněných na akciových a jiných společnostech a právnických osobách, jejichž majetek byl znárodněn.
(4)
Náhrada podle § 9 odst. 1 písm. b) až d) jest splatna do šesti měsíců od doručení výměru o náhradě.
(5)
Pro řízení o náhradě platí předpisy o správním řízení.“
12.
§ 37 odst. 1 až 3 znějí:
„(1)
Dokud nebyl znárodněný podnik nebo majetek začleněn nebo svěřen do správy, jest ten, komu tento podnik nebo majetek náležel, u právnických osob a jiných sdružení nebo souborů osob orgán, který jest povolán je zastupovati, povinen pod osobní odpovědností vésti jeho správu a záležitosti s péčí řádného hospodáře. Totéž platí o národním správci ustanoveném podle předpisů o tom vydaných.
(2)
Osoby povinné prozatím vésti správu a záležitosti podle odstavce 1 mají po dobu této činnosti práva a povinnosti správy národního podniku. Odpovídají za škodu, kterou způsobily svým zaviněním; je-li správou a vedením záležitostí pověřeno několik osob, odpovídají za zaviněnou škodu rukou společnou a nerozdílnou.
(3)
Osoby, které jsou povinny vésti prozatímní správu a záležitosti podle odstavce 1, mají nárok na přiměřenou odměnu z prostředků podniku, jejíž výši stanoví ministerstvo průmyslu.“
13.
§ 38 zní:
㤠38.
Práva a závazky vzniklé provozováním znárodněného podniku až do dne převzetí patří k jeho majetkové podstatě.“
14.
§ 39 se zrušuje.
15.
§ 40 zní:
㤠40.
Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto dekretu, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. Toto osvobození neplatí však při obchodní činnosti znárodněného podniku (§ 37 odst. 1) a při opatřeních učiněných likvidátorem při likvidaci právnické osoby nebo společnosti (§ 9 odst. 3).“
16.
Za § 40 se vsunuje nový § 40a tohoto znění:
㤠40a.
Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto dekretu jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti, o převodech majetku nebo majetkových práv z národních podniků na osoby jiné než národní podniky a o běžných obchodech ukončovaných likvidátorem.“
17.
§ 41 zní:
㤠41.
(1)
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného podniku až do dne převzetí jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné i zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného podniku před jeho znárodněním.
(2)
Znárodněný podnik má v oboru daně z obratu a cenových vyrovnávacích částek postavení poplatníka daně z obratu do dne, kterým bylo vydáno opatření o jeho převzetí.“
Čl. II.
Čl. I zákona č. 114/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 3 písm. a) zní:
„a)
podniky a závody, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, které nejpozději do 31. prosince 1948 určí ministr průmyslu v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev,“
2.
§ 1 odst. 4 zní:
„(4)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle čl. I, rozhoduje ministr průmyslu.“
3.
§ 4 zní:
㤠4.
Zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1 odst. 1 č. 1 až 24 je vyhrazeno státu. Na návrh ministra průmyslu může vláda toto právo propůjčiti.“
4.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Odporovati lze podle předpisů platného odpůrčího práva do dvou let ode dne opatření, kterým se znárodněný majetek začleňuje, nebo kterým se majetek svěřuje do správy.“
5.
§ 6 zní:
㤠6.
(1)
Za majetek znárodněný podle čl. I tohoto zákona přísluší náhrada; platí o ní ustanovení §§ 7 až 11 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Náhrada se neposkytuje za majetek znárodněný podle čl. I, který ke dni znárodnění náležel nebo náleží osobám fysickým, jež byly nebo budou právoplatně odsouzeny soudy pro zločin nebo přečin spáchaný do dne znárodnění
a)
po 5. květnu 1945 podle zákona č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, nebo
b)
podle § 43 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo
c)
podle zákona č. 15/1947 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletich, nebo
d)
podle zákona č. 27/1947 Sb., o trestní ochraně provádění dvouletého hospodářského plánu, nebo
e)
podle zákona č. 165/1946 Sb., o trestní ochraně národních podniků, znárodněných podniků a podniků pod národní správou.
(3)
V případech, ve kterých se podle odstavce 2 náhrada za znárodněný majetek neposkytuje, připadá částka jí odpovídající Fondu.“
6.
§ 7 zní:
㤠7.
Pokud v oboru působnosti ministra průmyslu se majetku znárodněného podle čl. I nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr průmyslu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 6 jej přenechati jiným právnickým osobám.“
7.
§ 8 zní:
㤠8.
Pro znárodnění podle předcházejících ustanovení a pro důsledky a opatření z něho vyplývající platí ustanovení §§ 4, 5, 5a, 37, 38, 40, 41 a 43 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.“
Čl. III.
(1)
Ustanovení §§ 12 až 36, jakož i §§ 40a a 42 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb., neplatí pro národní podniky podle zákona č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových.
(2)
Ustanovení uvedená v odstavci 1 se zrušují dnem, který stanoví ministr průmyslu nařízením.
Čl. IV.
Vláda upraví nařízením pracovní a mzdové poměry, jakož i další pensijní zabezpečení zaměstnanců, kteří do dne začlenění znárodněného podniku v něm konali službu v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru.
Čl. V.
Ministr průmyslu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí znění oddílů I, II, IV s výjimkou §§ 40a, 42 a oddílu V dekretu č. 100/1945 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI.
(1)
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se ode dne opatření pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
(2)
Ustanovení čl. I č. 2 až 7, č. 9 a č. 11, pokud se jím mění ustanovení § 10 dekretu č. 100/1945 Sb., a č. 12 až 14, jakož i ustanovení čl. IV nabývají účinnosti dnem 27. října 1945, ustanovení čl. II dnem 1. ledna 1948 a ostatní ustanovení tohoto zákona dnem 1. července 1950.
(3)
Tento zákon provedou ministři průmyslu a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r.
Kliment v. r. |
Zákon č. 108/1950 Sb. | Zákon č. 108/1950 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského
Vyhlášeno 26. 7. 1950, datum účinnosti 1. 7. 1950, částka 44/1950
* Čl. I. - Dekret presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů
* Čl. II. - Čl. I zákona č. 115/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - Vláda upraví nařízením pracovní a mzdové poměry, jakož i další pensijní zabezpečení zaměstnanců, kteří do dne začlenění znárodněného podniku v něm konali službu v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru.
* Čl. IV. - Ministr výživy upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění dekretu č. 101/1945 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. V.
Aktuální znění od 1. 7. 1950
108.
Zákon
ze dne 13. července 1950,
kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Dekret presidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 3 písm. a) zní:
„a)
na podniky, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev, zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků, které určí ministr výživy v dohodě s Ústřední radou odborů, Ústřední radou zemědělců republiky Československé a Ústřední radou družstev;“.
2.
§ 1 odst. 4 zní:
„(4)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle tohoto dekretu, rozhoduje ministr výživy.“
3.
§ 3 zní:
㤠3.
Zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1 odst. 1 č. 1 a 2 je vyhrazeno státu. Toto právo může vláda na návrh ministra výživy propůjčiti.“
4.
Za § 4 se vsunuje nový § 4a tohoto znění:
㤠4a.
Pokud v oboru působnosti ministra výživy se majetku znárodněného podle tohoto dekretu nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr výživy takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 7 jej přenechati jiným právnickým osobám.“
5.
§ 5 zní:
㤠5.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku, vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr výživy, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Ministr výživy určí v dohodě s ministrem financí, které závazky znárodněného podniku přecházejí se svěřením majetku znárodněného podniku do správy orgánům v oboru jeho působnosti, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 4 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který patřil někomu jinému než vlastníku podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek, které upraví vláda nařízením. V tomto nařízení bude také upraven přechod takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra výživy nebo podle § 4a převeden do pravomoci jiného ministra nebo přenechán komunálním podnikům nebo jiným právnickým osobám.
(4)
Ministr výživy může v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem financí učiniti opatření o přechodu závazků patřících k znárodněnému majetku, který byl podle § 4a převeden do pravomoci jiného ministra nebo přenechán komunálnímu podniku nebo jiné právnické osobě.
(5)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejíti po dni počátku účinnosti tohoto dekretu na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo, který byl přenechán podle § 4a, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
(6)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručující zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud podle předpisů o tom vydaných. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánům podle odstavce 2, nebo které přecházejí podle odstavce 4.
(7)
Pokud z opatření, kterým se znárodněný majetek svěřuje do správy orgánům v oboru působnosti ministra výživy nebo jiného ministra, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 5a.“
6.
§ 5a odst. 1 zní:
„(1)
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jíž byl majetek znárodněného podniku přenechán podle § 4a.“
7.
§ 5a odst. 3 písm. a) zní:
„a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z převzatého majetku, pokud takové nároky nezanikly znárodněním;“.
8.
§ 5a odst. 3 písm. c) zní:
„c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího [písm. d)] nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, uspokojí se poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;“.
9.
Nadpis oddílu II se vypouští.
10.
§ 7 zní:
㤠7.
Ustanovení §§ 7 až 11 a §§ 37, 38, 40, 41 a §§ 43 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících platí přiměřeně i pro věci upravené tímto dekretem, při čemž tam, kde podle právě uvedených ustanovení je dána působnost ministra průmyslu, přísluší tato působnost ministru výživy.“
11.
§§ 8 až 23 se zrušují.
Čl. II.
Čl. I zákona č. 115/1948 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
podniky a závody, které jsou ve vlastnictví společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku ve vlastnictví družstev, zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, a jsou jimi přímo provozovány, s výjimkou podniků a závodů, uvedených v odstavci 1 č. 1 a 2, a podniků a závodů, které určí ministr výživy v dohodě s Ústřední radou odborů, Ústřední radou zemědělců republiky Československé a Ústřední radou družstev;“.
2.
§ 1 odst. 3 zní:
„(3)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle čl. I, rozhoduje ministr výživy.“
3.
§ 3 zní:
㤠3.
Splní-li se podmínky pro znárodnění majetku podle § 1 po dni 1. ledna 1948 nebo určí-li ministr výživy po tomto dni, že o majetku, jehož se týká ustanovení § 1 odst. 2 písm. a), neplatí vynětí ze znárodnění, znárodňuje se takový majetek dnem, který určí ministr výživy; lhůta k podání hlášení podle § 2 odst. 1 počíná v těchto případech dnem, kdy se splní podmínky pro znárodnění. Jinak platí ustanovení § 2 přiměřeně.“
4.
§ 4 zní:
㤠4.
Zakládati nové podniky a je provozovati bez ohledu na jejich rozsah v odvětvích znárodněných podle § 1 odst. 1 č. 1 až 4, 6 až 8, 11, 12 a 19 je vyhrazeno státu. Na návrh ministra výživy může vláda toto právo propůjčiti.“
5.
§ 5 zní:
㤠5.
Pokud v oboru působnosti ministra výživy se majetku znárodněného podle čl. I nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru této působnosti, může ministr výživy takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může přenechati komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 6 jej přenechati jiným právnickým osobám.“
6.
§ 6 zní:
㤠6.
Pro znárodnění podle předcházejících ustanovení a pro důsledky a opatření z něho vyplývající platí ustanovení §§ 4, 5 a 5a dekretu č. 101/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících. Dále platí přiměřeně ustanovení §§ 37, 38, 40, 41 a 43 až 47 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, jakož i ustanovení čl. I §§ 5 a 6 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, ve znění čl. II zákona č. 106/1950 Sb., při čemž tam, kde podle uvedených ustanovení je dána působnost ministra průmyslu, přísluší tato působnost ministru výživy.“
Čl. III.
Vláda upraví nařízením pracovní a mzdové poměry, jakož i další pensijní zabezpečení zaměstnanců, kteří do dne začlenění znárodněného podniku v něm konali službu v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru.
Čl. IV.
Ministr výživy upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění dekretu č. 101/1945 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. V.
(1)
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se ode dne opatření pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
(2)
Ustanovení čl. I č. 1 a 3 až 8, jakož i ustanovení čl. III nabývají účinnosti dnem 27. října 1945, ustanovení čl. II dnem 1. ledna 1948 a ostatní ustanovení tohoto zákona dnem 1. července 1950.
(3)
Tento zákon provedou ministři výživy a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r.
Ing. Jankovcová v. r. |
Zákon č. 148/1950 Sb. | Zákon č. 148/1950 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národních dopravních podnicích
Vyhlášeno 24. 11. 1950, datum účinnosti 24. 11. 1950, částka 62/1950
* Čl. I. - Zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - (1) Národní podniky se zprošťují ke dni 1. ledna 1950 závazků ze zápůjček poskytnutých státem.
* Čl. III. - Zástavní práva váznoucí na majetku svěřeném národním podnikům a určeném k tomu, aby ho národní podnik trvale užíval, zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže na návrh národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní práv
* Čl. IV. - Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva ve
* Čl. V. - Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti vládní nařízení č. 123 až 128/1949 Sb., jimiž se vydávají organisační statuty jednotlivých národních dopravních podniků, pokud odporují tomuto zákonu.
* Čl. VI. - Ministr dopravy upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 311/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů a předpisů čl. I tohoto zákona s připojením čl. II až V a čl. VII tohoto zákona.
* Čl. VII.
Aktuální znění od 24. 11. 1950
148.
Zákon
ze dne 25. října 1950,
kterým se mění a doplňuje zákon o národních dopravních podnicích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 7 odst. 1 se mění název národního podniku „Československé dráhy“ na „Československé státní dráhy“ a název národního podniku „Československá automobilová doprava“ na „Československá státní automobilová doprava“.
2.
§ 8 odst. 4 zní:
„(4)
Ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí do národních podniků již zřízených začlenit též jiný národní majetek nebo převést na ně závazky patřící k národnímu majetku; náleží-li takový majetek nebo závazky do pravomoci jiného ministra, učiní tak v dohodě s tímto ministrem. Naopak může ministr dopravy v dohodě s ministrem financí vyjmouti jednotlivé majetkové části nebo závazky z národních podniků zřízených podle tohoto zákona a v dohodě s věcně příslušným ministrem je převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.“
3.
§ 8 odst. 6 se zrušuje.
4.
Za § 8 se vkládá nový § 8a tohoto znění:
,,§ 8a.
Správa majetku.
(1)
Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2)
Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto národního podniku.
(3)
Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 8, konají se zápisy na návrh tohoto národního podniku podle listiny, kterou o tom vydá ministerstvo dopravy nebo jím pověřený orgán.
(4)
Národní podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.
(5)
K majetkovým částem uvedeným v odstavci 4 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.
(6)
Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 4 a zákazu zatížení podle odstavce 5 povoluje ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem financí.
(7)
Závazky národního podniku lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho národní podnik trvale užíval.
(8)
Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.“
5.
§ 9 zní:
,,§ 9.
Právní postavení.
(1)
Národní podniky jsou samostatné právnické osoby.
(2)
Národní podniky se zapisují do podnikového rejstříku. V návrhu zápisu do tohoto rejstříku uvede národní podnik název, den zřízení, sídlo a způsob jeho zastupování a podpisování.
(3)
Národnímu podniku „Československá státní automobilová doprava“ přísluší právo vyvlastnění v rozsahu nezbytně nutném pro jeho vybudování a řádný provoz podle obdoby předpisů pro vyvlastnění k účelům drážním.“
6.
§ 11 zní:
,,§ 11.
Zásady hospodaření.
(1)
Národní podniky se řídí zásadami socialistického hospodářství. Jsou zejména povinny plnit úkoly stanovené jednotným hospodářským plánem co nejlépe a nejhospodárněji, zvyšovat produktivitu práce, pečovat o technický a hospodářský rozvoj dopravy, a tím zlepšovat své služby pracujícímu lidu. Přitom dbají, aby se úsilí o dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců v nich pracujících a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.
(2)
Činnost národního podniku je určována jeho podnikovým plánem. Podnikové plány jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.
(3)
Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.
(4)
Finanční hospodaření národních podniků upravují zvláštní předpisy.
(5)
Národní podnik je povinen převzít úkoly, požadované během hospodářského období a nepředvídané podnikovým plánem, i když by jejich plnění zhoršovalo plánované výsledky národního podniku, bude-li to v naléhavém veřejném zájmu a ministr dopravy v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem financí to národnímu podniku uloží.“
7.
§ 12 se zrušuje.
8.
§ 13 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo dopravy může po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace národním podnikům také uložit společné obstarávání určitých úkonů, prací a dodávek.“
9.
Oddíl III zní:
,,Oddíl III.
Organisace národních podniků.
§ 14.
Zásady organisace.
(1)
Organisace národního podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.
(2)
Vedení národního podniku a jeho organisačních útvarů přísluší vždy jedinému vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.
§ 15.
Ředitel.
(1)
V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Rozhoduje samostatně o všech věcech národního podniku, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu ministra dopravy nebo jiného orgánu. Je přímo podřízen ministru dopravy a jemu odpovídá za splnění svých povinností.
(2)
Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován podle směrnic, které vydá ministr dopravy v dohodě s ministrem financí, ministrem práce a sociální péče a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(3)
Ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
(4)
Ředitelem může býti toliko československý občan, který musí být lidově demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.
(5)
Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.
(6)
Ředitel slíbí ministru dopravy, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.
(7)
Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí ministr dopravy, čímž vzdání nabývá účinnosti.
(8)
Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušit předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.
(9)
Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.
§ 16.
Zastupování ředitele.
(1)
Ředitele zastupuje v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce, jehož jmenuje a odvolává ředitel se souhlasem ministra dopravy; podrobnosti stanoví statut národních podniků (§ 25). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.
(2)
Statut národních podniků (§ 25) stanoví také, které další osoby a v jakém rozsahu mohou jednat jménem národního podniku.
§ 17.
Zápis ředitele a zástupce do podnikového rejstříku.
Národní podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého ředitele a jeho zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě. Za národní podnik podpisují tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému názvu národního podniku připojí svůj podpis.
§ 18.
Podnikový hospodář.
(1)
V národním podniku musí být ustanoven podnikový hospodář. Jeho povinností je dbáti zejména, aby národní podnik hospodařil v souhlase se svým rozpočtem a plnil uložené úkoly co nejhospodárněji. Setrvá-li ředitel přes jeho upozornění na původním rozhodnutí, jež ohrožuje docílení hospodářského výsledku určeného rozpočtem, je podnikový hospodář povinen podat o tom zprávu ministru dopravy.
(2)
Podnikového hospodáře jmenuje a odvolává ředitel se souhlasem ministra dopravy. Ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé platí tu obdobně.
§ 19.
Odpovědnost.
Ředitel a osoby, které zastupují národní podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu jimi způsobenou národnímu podniku. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva.“
10.
Oddíl IV zní:
,,Oddíl IV.
Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce.
§ 20.
V zájmu rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce musí národní podniky pečovat o prohloubení plánování, zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu úrovně dopravy, zdokonalovat organisaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a růst kádrů a podporovat socialistické soutěžení, zejména údernictví a zlepšovatelské hnutí.“
11.
V § 21 se vkládá za odstavec 2 nový odstavec 2a tohoto znění:
„(2a)
Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu.“
12.
Za § 21 se vkládá nový § 21a tohoto znění:
,,§ 21a.
Podnikový fond pracujících.
(1)
Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců národního podniku na výsledcích v plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících (v dalším jen „fond“). Do fondu plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován; ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace stanovit též jiný základ pro určení přídělu fondu. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.
(2)
Prostředků fondu používá ředitel po projednání s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(3)
Ministr dopravy stanoví v dohodě s ministrem financí a příslušným orgánem jednotné odborové organisace, který majetek a závazky národního podniku patří fondu. Majetek a závazky, patřící fondu, a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně.
(4)
Ministr dopravy v dohodě s ministrem financí stanoví lhůty pro odvody podílů (přídělu), po případě pro poskytování záloh na ně a v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace vydá v rámci předpisů podle § 25 podrobnější směrnice o správě a provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení fondů, jakož i o používání prostředků těchto fondů. Ministr dopravy může v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace také upravit vnitřní rozčlenění fondů tak, aby odpovídalo provoznímu rozsahu národního podniku a jeho organisačnímu rozčlenění.
(5)
Den, kterým se v národních podnicích zřizují fondy, jakož i hospodářské období, za něž se fondům poskytují příděly, stanoví ministr dopravy v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace. Od prvého dne tohoto období se na příslušné národní podniky nevztahují ustanovení § 24 dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.“
13.
Část třetí zní:
„Část třetí.
Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi.
§ 22.
Všeobecná ustanovení.
(1)
Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu.
(2)
Úkoly vrchního vedení a dozoru státu podle tohoto zákona blíže určí statut národních podniků (§ 25); obstarává je ministr dopravy, pokud nejsou vyhrazeny jiným orgánům. Ministr dopravy může provedením jednotlivých úkolů pověřit národní výbory.
(3)
Dozoru státu jsou národní podniky podrobeny po všech stránkách své činnosti.
(4)
Nedotčeny zůstávají předpisy upravující všeobecně dozor státu na dopravní podniky, zejména předpisy upravující podnikání v jednotlivých odvětvích dopravy.
§ 23.
Ustanovení v zájmu obrany vlasti.
(1)
Pro národní podnik „Československé státní dráhy“ platí ve věcech obrany vlasti a pro jeho poměr k vojenské správě ustanovení zákona o drahách, vztahující se všeobecně na drážní podniky. Tato ustanovení platí přiměřeně též pro ostatní národní podniky; ministr dopravy v dohodě s ministrem národní obrany vydá o tom podrobnější předpisy, přihlížeje k důležitosti jednotlivého národního podniku pro obranu vlasti.
(2)
Pokud z ustanovení odstavce 1 neplyne jinak, vztahují se na národní podniky ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, platná pro podniky podle něho registrované.“
14.
§ 25 zní:
,,§ 25.
Statut národních podniků.
Statut národních dopravních podniků, který vyhlásí vláda nařízením, určí národním podnikům směrnice zejména o řízení, organisaci, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči o kádry, výrobních prostředcích, provozu a dopravních výkonech, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících a o vrchním vedení a dozoru státu; označí také orgány národních podniků, jichž sídlem bude určován obecný soud národních podniků, a upraví užívání jména národních podniků v cizích jazycích, státních znaků a symbolů, jakož i stejnokrojů a služebních odznaků v provozu národních podniků. Vycházejíce z ducha tohoto statutu, národní podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání.“
15.
§ 26 odst. 1 zní:
„(1)
Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a do podnikového rejstříku, a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění, jakož i podání národních podniků k ministerstvu dopravy jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti národních podniků, o převodech majetku z národního podniku, jimiž se nenabývá správa svěřeného majetku (§ 8a odst. 1), a o zápisech změn do podnikového rejstříku prováděných po zápisu národního podniku.“
Čl. II.
(1)
Národní podniky se zprošťují ke dni 1. ledna 1950 závazků ze zápůjček poskytnutých státem.
(2)
Ministr financí se zmocňuje, aby vypořádání železničních dluhů, na které se vztahuje § 20 zákona č. 168/1949 Sb., o konečné úpravě vnitřního státního dluhu a některých jiných dluhů z doby do 31. prosince 1945, provedl na účet státu.
Čl. III.
Zástavní práva váznoucí na majetku svěřeném národním podnikům a určeném k tomu, aby ho národní podnik trvale užíval, zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže na návrh národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny. Vláda upraví nařízením, za jakých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na tomto majetku.
Čl. IV.
Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva vedených úředních rejstřících a seznamech, se provede podle předpisů, které vydá vláda nařízením.
Čl. V.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti vládní nařízení č. 123 až 128/1949 Sb., jimiž se vydávají organisační statuty jednotlivých národních dopravních podniků, pokud odporují tomuto zákonu.
Čl. VI.
Ministr dopravy upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 311/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů a předpisů čl. I tohoto zákona s připojením čl. II až V a čl. VII tohoto zákona.
Čl. VII.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři dopravy a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Kabeš v. r.
Plojhar v. r.
za ministra dopravy Petra |
Zákon č. 150/1950 Sb. | Zákon č. 150/1950 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o Československé poště, národním podniku
Vyhlášeno 24. 11. 1950, datum účinnosti 24. 11. 1950, částka 62/1950
* Čl. I. - Zákon č. 151/1949 Sb., o Československé poště, národním podniku, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Podnik se zprošťuje ke dni 1. ledna 1950 závazků ze zápůjček poskytnutých státem.
* Čl. III. - Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývá platnosti vládní nařízení č. 152/1949 Sb., jímž se vydává organisační statut Československé pošty, národního podniku, pokud odporuje tomuto zákonu.
* Čl. IV. - Ministr pošt upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 151/1949 Sb., jak vyplývá z předpisů čl. I tohoto zákona, s připojením čl. II a III tohoto zákona.
* Čl. V.
Aktuální znění od 24. 11. 1950
150.
Zákon
ze dne 25. října 1950,
kterým se mění a doplňuje zákon o Československé poště, národním podniku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 151/1949 Sb., o Československé poště, národním podniku, se mění a doplňuje takto:
1.
Nadpis zákona zní:
„Zákon ze dne 16. června 1949 o Československé státní poště, národním podniku.“
2.
§ 1 zní:
㤠1.
Z dosavadního státního podniku Československá pošta se zřizuje národní podnik s názvem „Československá státní pošta, národní podnik“ (dále jen „podnik“). Jeho sídlem je Praha.“
3.
§ 2 zní:
㤠2.
(1)
Do podniku se začleňuje:
a)
majetek dosavadního státního podniku Československá pošta,
b)
majetek, k němuž stát nabývá vlastnictví podle § 3.
(2)
Podnik vstupuje v závazky k tomuto majetku náležející; dosavadní vlastníci jsou těchto závazků zproštěni. V závazky náležející k majetku uvedenému v odstavci 1 písm. a) vstupuje podnik dnem svého zřízení, v závazky náležející k majetku uvedenému v odstavci 1 písm. b) dnem, kdy stát nabývá vlastnictví k němu.“
4.
§ 5 se označuje jako § 3 a zní:
㤠3.
(1)
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona nabývá stát vlastnictví k telegrafním a telefonním zařízením, která jsou připojena na poštovní telekomunikační síť nebo pro něž se používá poštovních telekomunikačních vedení. Budou-li tato zařízení připojena na poštovní telekomunikační síť nebo použije-li se pro ně poštovních telekomunikačních vedení až po dni počátku účinnosti tohoto zákona, nabývá k nim stát vlastnictví dnem jejich připojení nebo použití poštovních telekomunikačních vedení. Ministr pošt může stanovit výjimku z platnosti tohoto ustanovení v případech, kdy toho vyžadují zřetele na mezinárodní vztahy.
(2)
Za zařízení uvedená v odstavci 1 poskytne podnik náhradu. Pro určení její výše je rozhodný stav zařízení v den jeho převzetí podnikem. Náhrada se rovná obecné ceně těchto zařízení, vypočtené podle úředních cen ke dni převzetí podnikem, a není-li těchto cen, ceně, kterou stanoví podnik odhadem, po odečtení závazků. Za den převzetí se považuje den, kdy podnik vyrozumí bývalého vlastníka, že zařízení přejímá. Způsob poskytování náhrad upraví ministr pošt v dohodě s ministrem financí.
(3)
Náhrada se neposkytne
a)
osobám, jimž by nepříslušela náhrada za znárodněný majetek podle § 7 odst. 1 a 2 dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících;
b)
fysickým osobám, jež byly pravoplatně odsouzeny pro zločin nebo přečin podle zákona č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, spáchaný do dne, jímž stát nabývá vlastnictví podle odstavce 1;
c)
fysickým osobám pravoplatně odsouzeným pro trestné činy proti republice podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, spáchané do dne, jímž stát nabývá vlastnictví podle odstavce 1.“
5.
§ 3 se označuje jako § 4 a zní:
㤠4.
(1)
Ministr pošt může v dohodě s ministrem financí začlenit do podniku též jiný národní majetek nebo převésti na něj závazky patřící k národnímu majetku; náleží-li takový majetek nebo závazky do pravomoci jiného ministra, učiní tak v dohodě s tímto ministrem. Za stejných podmínek může ministr pošt začleniti do podniku majetek právnických osob, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky nebo osoby, které jednají z příkazu národních podniků, nebo převésti na něj závazky, patřící k tomuto majetku.
(2)
Přechodem závazku podle odstavce 1 se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.
(3)
Jde-li o majetek konfiskovaný podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, ve znění zákona č. 84/1949 Sb., kterým se mění dekret presidenta republiky o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, učiní ministr pošt opatření podle odstavce 1 v dohodě s ministrem financí přiměřeně podle předpisů o přídělu konfiskovaného majetku. Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou, rovnající se náhradě za konfiskovaný majetek začleněný do podniku; tato částka se určí přiměřeně podle zásad pro určení náhrady za znárodněný majetek. Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi Fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.“
6.
§ 4 se označuje jako § 5 a zní:
㤠5.
(1)
Ministr pošt může vyjmouti z podniku majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převésti do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.
(2)
Přechodem závazku podle odstavce 1 se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.“
7.
§ 8 odst. 1 a 2 se označuje jako § 6 a zní:
㤠6.
(1)
Podnik je samostatnou právnickou osobou. Vlastníkem majetku podniku je stát; podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2)
Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo nositel práva, které má podnik ve správě, československý stát s vyznačením podniku. Zápisy se provedou na návrh podniku, a to pokud nemovitost nebo právo přešly na podnik ze zákona, s odvoláním na tento zákon, jinak podle opatření, jímž byl majetek do podniku začleněn.
(3)
Podnik nesmí zciziti části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.
(4)
K majetkovým částem uvedeným v odstavci 3 nemohou třetí osoby nabýti zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.
(5)
Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 3 a zákazu zatížení podle odstavce 4 povoluje ministerstvo pošt v dohodě s ministerstvem financí.
(6)
Závazky podniku lze uspokojiti toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval (odstavec 3).
(7)
Z majetku, který má podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.“
8.
§ 8 odst. 3 a 4 se označuje jako § 7 a zní:
㤠7.
(1)
Podnik se zapíše do podnikového rejstříku u okresního soudu civilního v Praze. V návrhu zápisu do tohoto rejstříku uvede podnik název, den zřízení, sídlo, způsob zastupování podniku a podpisování za podnik.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.“
9.
§ 6 se označuje jako § 8.
10.
§ 7 se označuje jako § 9. Citace v něm obsažené (§ 6 a § 20) se mění na § 8 a § 26; slova „organisační statut“ se mění na „statut“.
11.
§ 9 se označuje jako § 10.
12.
Oddíl III. se označuje jako oddíl II.
13.
§ 12 se zrušuje.
14.
§ 14 se označuje jako § 11 a zní:
㤠11.
(1)
Činnost podniku je určována jeho podnikovým plánem. Podnikový plán je svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.
(2)
Podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.
(3)
Finanční hospodaření podniku upravují zvláštní předpisy.
(4)
Podnik je povinen převzíti úkoly, požadované během hospodářského období a nepředvídané podnikovým plánem, i když by jejich plnění zhoršovalo plánované výsledky podniku, bude-li to v naléhavém veřejném zájmu a ministr pošt v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem financí to podniku uloží.“
15.
§ 13 se označuje jako § 12 a zní:
㤠12.
Majetek a závazky se v zahajovací rozvaze ocení podle předpisů o oceňování. Rozdíl mezi hodnotou majetku a hodnotou závazků ke dni zřízení podniku je jeho počátečním jměním.“
16.
§ 15 se zrušuje.
17.
Oddíl II. se označuje jako oddíl III. a jeho nadpis zní: „Organisace podniku“.
18.
Za § 12 se vkládají nové §§ 13 a 14 tohoto znění:
㤠13.
Organisace podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.
§ 14.
(1)
V čele podniku je ústřední ředitel (dále jen „ředitel“), který vede jeho činnost, zastupuje podnik a jedná jeho jménem.
(2)
O věcech podniku rozhoduje ředitel samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozí souhlas ministra pošt.
(3)
Ředitel je přímo podřízen ministru pošt; jemu odpovídá za splnění svých povinností.
(4)
Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován. O odměně a její výši rozhodne ministr pošt v dohodě s ministrem práce a sociální péče a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.“
19.
§ 10 odst. 1 až 8 a odst. 10 se označuje jako § 15 a zní:
㤠15.
(1)
Ředitele podniku jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra pošt po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
(2)
Ředitelem může býti toliko československý občan, který musí býti lidově demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.
(3)
Ředitel nesmí vykonávati zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy podniku.
(4)
Ředitel slíbí ministru pošt, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.
(5)
Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí ministr pošt, čímž vzdání nabývá účinnosti.
(6)
Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušiti předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.
(7)
Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.“
20.
Za § 15 se vkládá nový § 16 tohoto znění:
㤠16.
Ředitele zastupuje v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce, jejž jmenuje a odvolává ministr pošt na návrh ředitele; podrobnosti stanoví statut podniku (§ 26). Na jmenování a odvolání zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.“
21.
§ 11 se označuje jako § 17 a zní:
㤠17.
(1)
Na Slovensku vykonává ředitel svou pravomoc prostřednictvím oblastního ředitele.
(2)
Oblastního ředitele jmenuje a odvolává ministr pošt po slyšení ředitele a příslušného orgánu jednotné odborové organisace. O oblastním řediteli platí obdobně ustanovení § 14 odst. 4 a § 15 odst. 2 až 7.
(3)
O zastupování oblastního ředitele platí obdobně ustanovení § 16.“
22.
§ 10 odst. 9 se označuje jako § 18 a zní:
㤠18.
Podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku ředitele, oblastního ředitele a jejich zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě. Za podnik podpisují tak, že k vytištěnému nebo kýmkoli napsanému názvu podniku připojí svůj podpis.“
23.
Za § 18 se vkládá nový § 19 tohoto znění:
㤠19.
Ředitel a osoby, které zastupují podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu jimi podniku způsobenou. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva.“
24.
Za oddíl III. se vkládá nový oddíl IV. tohoto znění:
„Oddíl IV.
Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce.
§ 20.
V zájmu rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce musí podnik pečovat o prohloubení plánování, zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu úrovně svých služeb, zdokonalovat organisaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a růst kádrů a podporovat socialistické soutěžení a zlepšovatelské hnutí.“
25.
Oddíly IV. až VI. se označují jako oddíly V. až VII.
26.
§ 16 se označuje jako § 21.
27.
Za § 21 se vkládají nové §§ 22 a 23 tohoto znění:
㤠22.
Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu.
§ 23.
(1)
Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců podniku na výsledcích v plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících (v dalším jen „fond“). Do fondu plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován. Ministr pošt může v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace stanovit též jiný základ pro určení přídělu fondu. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.
(2)
Prostředků fondu používá ředitel po projednání s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(3)
Ministr pošt stanoví v dohodě s ministrem financí a příslušným orgánem jednotné odborové organisace, který majetek a závazky podniku patří fondu. Majetek a závazky patřící fondu a jeho hospodaření se v podniku vykazují odděleně.
(4)
Ministr pošt v dohodě s ministrem financí stanoví lhůty pro odvody podílů (přídělu), po případě pro poskytování záloh na ně a v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace vydá v rámci předpisů podle § 26 podrobnější směrnice o správě a provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení fondu, jakož i o používání prostředků tohoto fondu.
(5)
Den, kterým se v podniku zřídí fond, jakož i hospodářské období, za něž se fondu poskytují příděly, stanoví ministr pošt v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace. Od prvého dne tohoto období se na podnik nevztahují ustanovení § 24 dekretu presidenta republiky č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.“
28.
§ 17 se označuje jako § 24 a zní:
㤠24.
(1)
Podnik je podřízen vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává ministr pošt, pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě.
(2)
Úkoly vrchního vedení obstarává ministr pošt zásadně prostřednictvím ředitele, a to tak, že výkon těchto úkolů přísluší řediteli, nejde-li o věci, které ministr pošt vyhradil své bezprostřední pravomoci. Ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů ministra pošt.“
29.
§ 18 se označuje jako § 25. Jeho odstavec 2 zní:
„(2)
Pokud podle odstavce 1 nebude stanoveno jinak, zůstává zákon č. 131/1936 Sb., o obraně státu, nedotčen a na podnik se vztahují ustanovení uvedeného zákona, platná pro podniky registrované podle něho.“
30.
§ 19 se zrušuje.
31.
§ 20 se označuje jako § 26 a zní:
㤠26.
Statut podniku, který vyhlásí vláda nařízením, určí podniku směrnice zejména o řízení, organisaci, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči o kádry, poštovním a telekomunikačním provozu, finančním hospodaření, podnikovém fondu pracujících a o vrchním vedení a dozoru státu; upraví také užívání státního znaku, vlastnické značky a podnikového znaku a způsob uveřejňování vyhlášek podniku. Vycházeje z ducha tohoto statutu podnik postupuje podle zásad do něho pojatých tak, aby splnil své poslání.“
32.
§ 21 se vypouští.
33.
§ 22 se označuje jako § 27 a zní:
㤠27.
Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění, jakož i podání podniku k ministerstvu pošt jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti podniku, o převodech majetku z podniku, jimiž se nenabývá správa svěřeného majetku (§ 6 odst. 1), a o zápisech změn do podnikového rejstříku prováděných po zápisu podniku.“
34.
Za § 27 se vkládají nové §§ 28 a 29 tohoto znění:
㤠28.
(1)
Zástavní práva váznoucí na majetku svěřeném podniku a určeném k tomu, aby ho podnik trvale užíval, zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže na návrh podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny. Vláda upraví nařízením, za jakých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na tomto majetku.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimky na návrh ministra pošt učiněný v dohodě s ministrem financí.
§ 29.
Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva vedených úředních rejstřících a seznamech, se provede podle předpisů, které vydá vláda nařízením.“
35.
§ 23 se označuje jako § 30.
36.
§ 24 se označuje jako § 31.
Čl. II.
Podnik se zprošťuje ke dni 1. ledna 1950 závazků ze zápůjček poskytnutých státem.
Čl. III.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývá platnosti vládní nařízení č. 152/1949 Sb., jímž se vydává organisační statut Československé pošty, národního podniku, pokud odporuje tomuto zákonu.
Čl. IV.
Ministr pošt upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 151/1949 Sb., jak vyplývá z předpisů čl. I tohoto zákona, s připojením čl. II a III tohoto zákona.
Čl. V.
(1)
Ustanovení čl. I č. 3 a č. 4, pokud obsahuje znění § 3 odst. 1, 2 a 3 písm. a) a b), nabývají účinnosti dnem 1. července 1949, ustanovení čl. I č. 4, pokud obsahuje znění § 3 odst. 3 písm. c), dnem 1. srpna 1950 a ustanovení čl. I č. 1, 2 a č. 5 až 36 a ustanovení čl. II až V dnem vyhlášení.
(2)
Tento zákon provede ministr pošt v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Neuman v. r. |
Zákon č. 183/1950 Sb. | Zákon č. 183/1950 Sb.
Zákon o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území
Vyhlášeno 28. 12. 1950, datum účinnosti 28. 12. 1950, částka 71/1950
* § 1. - Tento zákon se vztahuje na úředně sepsaný majetek zanechaný na území Československé republiky osobami, které optovaly pro státní příslušnost Svazu sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území podle smlouvy mezi československou republikou
* § 2. - (1) Majetek přechází dnem soupisu do vlastnictví československého státu, pokud se v § 9 nestanoví jinak.
* § 3. - Majetek, který si stát neponechá, přidělí okresní národní výbor jednotným zemědělským družstvům na jejich žádost, a to zemědělský majetek do trvalého užívání, ostatní majetek do vlastnictví.
* § 4. - (1) Jiný než zemědělský majetek, pokud nebude přidělen jednotným zemědělským družstvům podle § 3, může okresní národní výbor přiděliti dosavadním uživatelům, kteří o to požádají ve lhůtě stanovené okresním národním výborem a prokáží, že jsou československý
* § 5. - Jiný než zemědělský majetek, který nebude přidělen podle § 4, může okresní národní výbor prodat, a to movitý majetek především ve veřejné dražbě.
* § 6. - Majetek jiný než zemědělský se přidělí do vlastnictví za náhradu ve výši obecné ceny odpovídající příslušným cenovým předpisům ke dni přídělu.
* § 7. - Bude-li majetek přidělen do vlastnictví, stane se přídělce vlastníkem dnem pravomocného rozhodnutí o přídělu.
* § 8. - (1) Před přídělem nebo prodejem majetku může okresní národní výbor dát majetek nebo jeho část za náhradu do zatímního užívání.
* § 9. - Ustanovení §§ 2 až 8 se nevztahují na majetek, jehož nabyly za přiměřenou úplatu osoby, které nemohly věděti, že jde o převod majetku uvedeného v § 1. O tom, jde-li o takový majetek, rozhodne v pochybných případech okresní národní výbor.
* § 10. - Výtěžky z úhrady za majetek přidělený do vlastnictví nebo prodaný, po případě za užívání majetku (§ 8), plynou do státní pokladny.
* § 11. - Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vyhláškou v úředním listě podrobnosti o přídělu majetku, způsob úhrady za přidělený majetek, dále výši náhrady za užívání majetku a způsob její úhrady, jakož i úpravu vypořádání závazků na
* § 12. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra, financí, zemědělství a práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Aktuální znění od 28. 12. 1950
183.
Zákon
ze dne 20. prosince 1950
o majetku zanechaném na území Československé republiky osobami, které optovaly pro Svaz sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Tento zákon se vztahuje na úředně sepsaný majetek zanechaný na území Československé republiky osobami, které optovaly pro státní příslušnost Svazu sovětských socialistických republik a přesídlily na jeho území podle smlouvy mezi československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945 č. 186 Sb. z roku 1946 nebo podle dohody ze dne 10. července 1946 o právu opce a vzájemného přesídlení (dále jen „majetek“).
§ 2.
(1)
Majetek přechází dnem soupisu do vlastnictví československého státu, pokud se v § 9 nestanoví jinak.
(2)
Závazky váznoucí na majetku přecházejí na stát do výše jeho obecné ceny.
(3)
Přechod nemovitostí s knihovními právy a závazky na československý stát zapíše soud ve veřejných knihách na návrh okresního národního výboru s odvoláním na tento zákon.
(4)
Správu majetku obstarávají okresní národní výbory podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 3.
Majetek, který si stát neponechá, přidělí okresní národní výbor jednotným zemědělským družstvům na jejich žádost, a to zemědělský majetek do trvalého užívání, ostatní majetek do vlastnictví.
§ 4.
(1)
Jiný než zemědělský majetek, pokud nebude přidělen jednotným zemědělským družstvům podle § 3, může okresní národní výbor přiděliti dosavadním uživatelům, kteří o to požádají ve lhůtě stanovené okresním národním výborem a prokáží, že jsou československými občany nebo se za ně podle příslušných předpisů považují.
(2)
Nedojde-li k přidělení jiného než zemědělského majetku uchazečům uvedeným v předchozím odstavci, lze jej přiděliti za téže podmínky osobám, které se na území Československé republiky přistěhovaly (navrátily).
§ 5.
Jiný než zemědělský majetek, který nebude přidělen podle § 4, může okresní národní výbor prodat, a to movitý majetek především ve veřejné dražbě.
§ 6.
Majetek jiný než zemědělský se přidělí do vlastnictví za náhradu ve výši obecné ceny odpovídající příslušným cenovým předpisům ke dni přídělu.
§ 7.
Bude-li majetek přidělen do vlastnictví, stane se přídělce vlastníkem dnem pravomocného rozhodnutí o přídělu.
§ 8.
(1)
Před přídělem nebo prodejem majetku může okresní národní výbor dát majetek nebo jeho část za náhradu do zatímního užívání.
(2)
Náhradou za užívání majetku jsou povinni i jeho dosavadní uživatelé.
§ 9.
Ustanovení §§ 2 až 8 se nevztahují na majetek, jehož nabyly za přiměřenou úplatu osoby, které nemohly věděti, že jde o převod majetku uvedeného v § 1. O tom, jde-li o takový majetek, rozhodne v pochybných případech okresní národní výbor.
§ 10.
Výtěžky z úhrady za majetek přidělený do vlastnictví nebo prodaný, po případě za užívání majetku (§ 8), plynou do státní pokladny.
§ 11.
Ministerstvo financí stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vyhláškou v úředním listě podrobnosti o přídělu majetku, způsob úhrady za přidělený majetek, dále výši náhrady za užívání majetku a způsob její úhrady, jakož i úpravu vypořádání závazků na majetku váznoucích. Stejným způsobem může stanovit, v kterých případech lze náhradu za majetek přidělený do vlastnictví nebo za užívání majetku (§ 8) snížit nebo poskytnout jiné úlevy.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra, financí, zemědělství a práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.
Kabeš v. r.
Ďuriš v. r.
Erban v. r. |
Zákon č. 191/1950 Sb. | Zákon č. 191/1950 Sb.
Zákon směnečný a šekový
Vyhlášeno 28. 12. 1950, datum účinnosti 1. 1. 1951, částka 73/1950
* Čl. I. - SMĚNKA. (§ 1. — § 90.)
* Čl. II. - ŠEK. (§ 1. — § 68.)
* Čl. III. - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ. (§ 1. — § 7.)
* Ustanovení přechodná a závěrečná.
* § 8. - (1) Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení o šekové službě Státní banky československé.
* § 9. - Ustanovení tohoto zákona neplatí o směnkách a šecích, které byly vystaveny přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, s výjimkou ustanovení o protestu.
* § 10. - Zrušovací ustanovení.
* § 11. - Účinnost zákona.
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (91/2012 Sb.)
191
Zákon směnečný a šekový
ze dne 20. prosince 1950.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
SMĚNKA.
Část prvá.
SMĚNKA CIZÍ.
Oddíl první.
VYSTAVENÍ A FORMA CIZÍ SMĚNKY.
§ 1.
Cizí směnka obsahuje:
1.
označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána;
2.
bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3.
jméno toho, kdo má platit (směnečníka);
4.
údaj splatnosti;
5.
údaj místa, kde má být placeno;
6.
jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
7.
datum a místo vystavení směnky;
8.
podpis výstavce.
§ 2.
(1)
Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.
(2)
O směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že jest splatná na viděnou.
(3)
Není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště.
(4)
Není-li ve směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.
§ 3.
(1)
Směnka může znít na vlastní řad výstavce.
(2)
Ve směnce může být udán jako směnečník sám výstavce.
(3)
Směnku lze vystavit na účet třetí osoby.
§ 4.
Směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném.
§ 5.
(1)
Ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nenapsanou.
(2)
Úrokovou míru je třeba udat ve směnce; chybí-li tento údaj, platí úroková doložka za nenapsanou.
(3)
Úrok běží od data vystavení směnky, pokud není určen den jiný.
§ 6.
(1)
Je-li směnečná suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy.
(2)
Je-li směnečná suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.
§ 7.
Jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných.
§ 8.
Kdo se podepíše na směnku jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám směnečně zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká by měla osoba, za kterou podle svých údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.
§ 9.
(1)
Výstavce odpovídá za přijetí a zaplacení směnky.
(2)
Svou odpovědnost za přijetí může výstavce vyloučit; každá doložka, kterou vyloučí svou odpovědnost za zaplacení, platí za nenapsanou.
§ 10.
Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.
Oddíl druhý.
INDOSAMENT.
§ 11.
(1)
Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).
(2)
Pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse).
(3)
Směnku lze indosovat (převést rubopisem) i na směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, na výstavce nebo na každou jinou osobu směnečně závaznou. Tyto osoby mohou směnku dále indosovat.
§ 12.
(1)
Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoli podmínka, na níž byl učiněn závislým, platí za nenapsanou.
(2)
Částečný indosament je neplatný.
(3)
Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný.
§ 13.
(1)
Indosament nutno napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí).
(2)
V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub směnky nebo na přívěsek.
§ 14.
(1)
Indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky.
(2)
Jde-li o blankoindosament, může majitel:
a)
vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného;
b)
dále indosovat směnku blankoindosamentem nebo na určitou osobu;
c)
odevzdat směnku osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž směnku indosuje.
§ 15.
(1)
Není-li tu opačné doložky, indosant odpovídá za přijetí a zaplacení směnky.
(2)
Indosant může zakázat další indosaci směnky; v tomto případě neodpovídá těm, na něž směnka byla dále indosována.
§ 16.
(1)
O tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl směnky blankoindosamentem.
(2)
Pozbude-li někdo směnky jakýmkoliv způsobem, není nový majitel, který prokáže své právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže jí nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.
§ 17.
Kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.
§ 18.
(1)
Obsahuje-li indosament doložku „hodnota k vybrání“, „k inkasu“ „in prokura“ nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze směnky, může ji však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem.
(2)
Osoby směnečně zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi.
(3)
Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitele, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.
§ 19.
(1)
Obsahuje-li indosament doložku „hodnota k zajištění“, „hodnota v zástavě“ nebo jinou doložku vyjadřující zastavení, může majitel vykonat všechna práva ze směnky; jeho indosament má však jen účinek zmocňovacího indosamentu.
(2)
Osoby směnečně zavázané nemohou majiteli činit námitky, které se zakládají na jejich vlastních vztazích k indosantovi, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.
§ 20.
(1)
Indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu.
(2)
Dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu.
Oddíl třetí.
PŘIJETÍ SMĚNKY.
§ 21.
Majitel směnky anebo i ten, kdo směnku má jen v rukou, může ji až do splatnosti předložit směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí.
§ 22.
(1)
Výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůty, nebo bez něho, že směnka musí být předložena k přijetí.
(2)
Výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště anebo která je vystavena na určitý čas po viděné.
(3)
Výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým dnem.
(4)
Nezakáže-li výstavce předložení směnky k přijetí, může každý indosant buď s určením lhůty, nebo bez něho ustanovit, že směnka musí být předložena k přijetí.
§ 23.
(1)
Směnka vystavená na určitý čas po viděné musí být předložena k přijetí do jednoho roku od data vystavení.
(2)
Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší.
(3)
Indosanti mohou tyto lhůty zkrátit.
§ 24.
(1)
Směnečník může žádat, aby předložení směnky k přijetí bylo ještě opakováno v den následující po prvém předložení. Účastníci se mohou dovolávat toho, že nebylo vyhověno této žádosti, jen byla-li vyznačena v protestu.
(2)
Majitel není povinen ponechat směnku předloženou k přijetí v rukou směnečníka.
§ 25.
(1)
Přijetí se píše na směnku. Vyjadřuje se slovem „přijato“ nebo jiným slovem stejného významu; podepíše je směnečník. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí.
(2)
Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doložky předložit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, kterého se stalo, ledaže majitel žádá, aby byl uveden den předložení. Není-li přijetí datováno, musí majitel, aby si zachoval svá postihová práva proti indosantům a výstavci, toto opominutí dát zjistit včas protestem.
§ 26.
(1)
Přijetí musí být bezpodmínečné; směnečník je však může omezit na část směnečné sumy.
(2)
Odchyluje-li se přijetí od obsahu směnky jinak, rovná se to odepření přijetí. Avšak příjemce je zavázán podle obsahu svého přijetí.
§ 27.
(1)
Udá-li výstavce ve směnce jako platební místo jiné místo než místo směnečníkova bydliště, aniž označí třetí osobu, u níž se má platit, může tuto osobu označit směnečník při přijetí. Neučiní-li tak, platí, že se příjemce sám zavázal zaplatit v platebním místě.
(2)
Je-li směnka splatná v bydlišti směnečníka, může směnečník v přijetí udat adresu v tom místě, kde se má platit.
§ 28.
(1)
Přijetím se směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti.
(2)
Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49.
§ 29.
(1)
Přeškrtne-li směnečník své přijetí napsané na směnku, dříve než ji vrátí, platí, že přijetí odepřel. Dokud není prokázán opak, má se za to, že se přeškrtnutí stalo před vrácením směnky.
(2)
Oznámí-li však směnečník písemně přijetí směnky majiteli nebo kterékoli osobě, jež se na směnku podepsala, je jim zavázán podle obsahu svého přijetí.
Oddíl čtvrtý.
SMĚNEČNÉ RUKOJEMSTVÍ.
§ 30.
(1)
Zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím.
(2)
Tuto záruku může dát třetí osoba nebo i ten, kdo se už na směnku podepsal.
§ 31.
(1)
Rukojemské prohlášení se píše na směnku nebo na přívěsek.
(2)
Rukojemství se vyjadřuje slovy „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.
(3)
O pouhém podpisu rukojmího na líci směnky platí, že zakládá směnečné rukojemství, nejde-li o podpis směnečníka nebo výstavce.
(4)
V prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.
§ 32.
(1)
Směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.
(2)
Závazek směnečného rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
(3)
Zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.
Oddíl pátý.
SPLATNOST SMĚNKY.
§ 33.
(1)
Směnka může být vystavena:
na viděnou,
na určitý čas po viděné,
na určitý čas po datu vystavení,
na určitý den.
(2)
Směnky s jinou dobou splatnosti nebo se splatností postupnou jsou neplatné.
§ 34.
(1)
Směnka na viděnou je splatná při předložení. Musí být předložena k placení do jednoho roku od data vystavení. Výstavce může tuto lhůtu zkrátit nebo určit lhůtu delší. Indosanti mohou tyto lhůty zkrátit.
(2)
Výstavce může ustanovit, že směnka na viděnou nesmí být předložena k placení před určitým dnem. V tomto případě začíná lhůta k předložení od tohoto dne.
§ 35.
(1)
Splatnost směnky vystavené na určitý čas po viděné se řídí datem přijetí nebo datem protestu.
(2)
Nebyl-li učiněn protest, platí se zřetelem k příjemci, že se nedatované přijetí stalo v poslední den lhůty určené pro předložení směnky k přijetí.
§ 36.
(1)
Směnka vystavená na jeden měsíc nebo na několik měsíců po datu vystavení nebo po viděné je splatná ve shodný den měsíce, v němž má být placeno. Není-li v měsíci takový den, je směnka splatná poslední den toho měsíce.
(2)
Je-li směnka vystavena na jeden a půl měsíce nebo na několik měsíců a půl měsíce po datu vystavení nebo po viděné, počítají se nejprve celé měsíce.
(3)
Je-li splatnost určena na začátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím prvý, patnáctý nebo poslední den toho měsíce.
(4)
Výrazy „osm dní“nebo „patnáct dní“ se nerozumějí jeden nebo dva týdny, nýbrž celých osm nebo patnáct dní.
(5)
Výrazem „půl měsíce“ se rozumí patnáct dní.
§ 37.
(1)
Je-li směnka splatná určitého dne v místě, jehož kalendář se různí od kalendáře místa, kde byla vystavena, platí pro den splatnosti kalendář místa platebního.
(2)
Různí-li se kalendář místa vystavení od kalendáře místa platebního, přepočítá se u směnky splatné určitý čas po datu vystavení den vystavení na den, který se s ním shoduje podle kalendáře místa platebního, a takto se určí den splatnosti.
(3)
Lhůty k předložení směnek počítají se podle ustanovení odstavce 2.
(4)
Ustanovení tohoto článku nelze užít, vyplývá-li z doložky na směnce nebo z jinakých údajů na ní, že tu byl úmysl věc upravit odchylně.
Oddíl šestý.
PLACENÍ.
§ 38.
(1)
Směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden den ze dvou následujících pracovních dní.
(2)
Předložení směnky odúčtovně se rovná jejímu předložení k placení.
§ 39.
(1)
Směnečník může při placení směnky žádat, aby mu byla vydána opatřená potvrzením majitele o placení.
(2)
Majitel nesmí odmítnout placení částečné.
(3)
Při částečném placení se může směnečník domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.
§ 40.
(1)
Majitel směnky není povinen přijmout placení před splatností.
(2)
Směnečník, který platí před splatností, jedná na vlastní nebezpečí.
(3)
Kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.
§ 41.
(1)
Zní-li směnka na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze směnečný peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den splatnosti. Prodlévá-li dlužník s placením, může majitel volit, zda má být směnečný peníz zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den splatnosti nebo podle kursu v den platební.
(2)
Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může ustanovit, že se má platit podle kursu určeného ve směnce.
(3)
Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).
(4)
Je-li směnečná suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz platebního místa.
§ 42.
Nepředloží-li se směnka k placení ve lhůtě stanovené v § 38, může každý dlužník složit směnečný peníz u příslušného soudu na náklad a nebezpečí majitele.
Oddíl sedmý.
POSTIH PRO NEPŘIJETÍ A PRO NEPLACENÍ.
§ 43.
(1)
Nebyla-li směnka zaplacena, může majitel při splatnosti směnky vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám směnečně zavázaným.
(2)
Stejné právo má majitel ještě před splatností směnky:
1.
bylo-li přijetí zcela nebo zčásti odepřeno;
2.
bylo-li ohledně majetku směnečníka, ať přijal směnku nebo ne, vydáno rozhodnutí o úpadku1) nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu1) pro nedostatek majetku, zastavil-li směnečník své platy nebo byl-li bezvýsledně veden výkon rozhodnutí nebo exekuceexekuce na jeho majetek;
3.
bylo-li ohledně majetku výstavce směnky, který zakázal její předložení k přijetí, vydáno rozhodnutí o úpadku nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku.
§ 44.
(1)
Odepření přijetí nebo placení musí být zjištěno veřejnou listinouveřejnou listinou (protestem pro nepřijetí nebo pro neplacení).
(2)
Protest pro nepřijetí musí být učiněn ve lhůtách určených pro předložení k přijetí. Byla-li podle § 24 odst. 1 směnka předložena po prvé v poslední den lhůty, lze učinit protest ještě v den následující.
(3)
Protest pro neplacení musí být učiněn, jde-li o směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné, v některý ze dvou pracovních dní následujících po dni splatnosti. Při směnce na viděnou musí být učiněn protest pro neplacení ve stejných lhůtách, jaké jsou stanoveny v předchozím odstavci k protestu pro nepřijetí.
(4)
Učiní-li se protest pro nepřijetí, není třeba ani předložit směnku k placení, ani učinit protest pro neplacení.
(5)
Zastaví-li směnečník, ať směnku přijal nebo ne, své platy, nebo byla-li bezvýsledně vedena exekuce na jeho jmění, může majitel vykonat postih jen tehdy, byla-li směnka předložena směnečníkovi k placení a učiněn protest.
(6)
Bylo-li ohledně majetku směnečníka, ať směnku přijal nebo ne, či výstavce směnky, který zakázal její předložení k přijetí, rozhodnuto o úpadku nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, stačí k výkonu práva postihu předložit příslušná rozhodnutí soudu.
§ 45.
(1)
Majitel musí dát zprávu o odepřeném přijetí nebo o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo při doložce „bez útrat“ po dni předložení. Každý indosant musí do dvou pracovních dní poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kdož předtím podali zprávu, a tak po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí předchozí zprávy.
(2)
Dává-li se podle předchozího odstavce zpráva osobě, jež se na směnce podepsala, musí být ve stejné lhůtě podána stejná zpráva jejímu směnečnému rukojmímu.
(3)
Neudá-li některý indosant svou adresu nebo udá-li ji nečitelně, postačí dát zprávu indosantu, který ho předchází.
(4)
Zprávu lze dát v každé formě, také pouhým vrácením směnky.
(5)
Kdo je povinen dát zprávu, musí dokázat, že ji dal v předepsané lhůtě. Lhůta je dodržena, byla-li během lhůty podána poštovní zásilka obsahující zprávu.
(6)
Kdo nepodá zprávu včas, neztrácí svá práva; odpovídá za škodu, která snad byla jeho nedbalostí způsobena, avšak jen do výše směnečného peníze.
§ 46.
(1)
Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může doložkou „bez útrat“, „bez protestu“ nebo jinou doložkou stejného významu na směnku napsanou a podepsanou zprostit majitele povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učinit protest pro nepřijetí nebo pro neplacení.
(2)
Doložka nezprošťuje majitele povinnosti směnku včas předložit a dát potřebné zprávy. Prokázat, že lhůty nebyly dodrženy, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává.
(3)
Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na směnce podepsaly; doložka připojená indosantem nebo směnečným rukojmím je účinná jen proti nim. Dá-li majitel učinit protest nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho vrub. Připojí-li doložku indosant nebo směnečný rukojmí, útraty protestu, byl-li přece učiněn, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na směnku podepsaly.
§ 47.
(1)
Všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali.
(3)
Stejné právo má každá osoba, která se podepsala na směnku a ji vyplatila.
(4)
Uplatnění nároku proti některé osobě směnečně zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn nejprve.
§ 48.
(1)
Majitel může postihem žádat:
1.
směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
2.
šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
3.
útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
4.
odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
(2)
Vykoná-li se postih před splatností, odečtou se od směnečného peníze úroky za mezidobí. Tyto úroky se vypočtou podle úřední diskontní sazby Státní banky Československé, platné v den postihu v místě majitelova bydliště.
§ 49.
Kdo vyplatí směnku, může vymáhat na svých předchůdcích:
1.
celou částku, kterou zaplatil;
2.
šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil;
3.
své útraty;
4.
odměnu, která se vypočte podle § 48 odst. 1 č. 4.
§ 50.
(1)
Každá osoba směnečně zavázaná, proti níž se vykoná nebo může vykonat postih, může se domáhat, aby jí při zaplacení postihové částky byla vydána směnka s protestem a potvrzený účet.
(2)
Každý indosant, který směnku vyplatil, může škrtnout svůj indosament a indosamenty po něm následující.
§ 51.
Při postihu po částečném přijetí může se ten, kdo zaplatí částku, pro kterou nebyla směnka přijata, domáhat, aby toto placení bylo na směnce vyznačeno a jemu o tom vydáno potvrzení. Mimo to musí mu majitel vydat ověřený opis směnky a protest, aby umožnil další postih.
§ 52.
(1)
Kdo je oprávněn k postihu, může, není-li tu doložky tomu bránící, dát si zaplatit novou směnkou, vystavenou na viděnou na některého ze svých předchůdců a splatnou v bydlišti tohoto předchůdce (návratní směnka).
(2)
Návratní směnka obsahuje vedle částek uvedených v §§ 48 a 49 odměnu dohodcovu a směnečný poplatek z návratní směnky.
(3)
Vystaví-li návratní směnku majitel, určí se její směnečná suma podle kursu směnky na viděnou, vystavené z platebního místa původní směnky na místo bydliště postižního dlužníka. Vystaví-li návratní směnku indosant, určí se její směnečná suma podle kursu směnky na viděnou, vystavené z místa bydliště výstavce návratní směnky na místo bydliště postižního dlužníka.
§ 53.
(1)
Zmeškáním lhůt stanovených
k předložení směnky na viděnou nebo na určitý čas po viděné,
k protestaci pro nepřijetí nebo pro neplacení,
k předložení směnky k placení při doložce „bez útrat“
ztrácí majitel svá práva proti indosantům, výstavci a všem ostatním osobám směnečně zavázaným vyjma příjemce.
(2)
Nebyla-li směnka předložena k přijetí ve lhůtě určené výstavcem, ztrácí majitel jak práva postihu pro neplacení, tak práva postihu pro nepřijetí, nevyplývá-li ze znění doložky, že výstavce chce vyloučit jen odpovědnost za přijetí.
(3)
Je-li lhůta k předložení obsažena v indosamentu, může se toho dovolávat jen indosant.
§ 54.
(1)
Vadí-li včasnému předložení směnky nebo včasné protestaci nepřekonatelná překážka (zákonné ustanovení některého státu nebo jiný případ vyšší moci), prodlužují se lhůty stanovené pro tyto úkony.
(2)
Majitel je povinen neprodleně dát zprávu svému indosantu o případu vyšší moci, vyznačit tuto zprávu na směnce nebo přívěsku a připojit datum a podpis; kromě toho platí ustanovení § 45.
(3)
Pomine-li vyšší moc, musí majitel neprodleně předložit směnku k přijetí nebo k placení a po případě dát učinit protest.
(4)
Trvá-li vyšší moc déle než třicet dní po splatnosti, lze vykonat postih, aniž je třeba předložit směnku nebo učinit protest.
(5)
U směnek na viděnou nebo na určitý čas po viděné se počítá třicetidenní lhůta ode dne, kdy majitel dal svému indosantu zprávu, že nastala vyšší moc; tuto zprávu lze dát již před uplynutím lhůty k předložení. U směnek na určitý čas po viděné prodlužuje se třicetidenní lhůta o čas po viděné, udaný ve směnce.
(6)
O skutečnostech, které se týkají toliko osoby majitele nebo toho, koho majitel pověřil předložit směnku nebo učinit protest, platí, že nejsou případy vyšší moci.
Oddíl osmý.
SMĚNEČNÁ INTERVENCE.
1\\. Všeobecná ustanovení.
§ 55.
(1)
Výstavce, indosant nebo směnečný rukojmí může udat osobu, která má v nouzi směnku přijmout nebo zaplatit (podpůrná adresa).
(2)
Za podmínek dále uvedených může být směnka přijata nebo zaplacena pro čest kteréhokoli postihového dlužníka.
(3)
Každý třetí i směnečník, jakož i každá osoba již směnečně zavázaná, vyjma příjemce, může směnku pro čest přijmout nebo zaplatit.
(4)
Kdo směnku pro čest přijme nebo zaplatí, je povinen dát zprávu o tom do dvou pracovních dnů osobě směnečně zavázané, za niž tak učiní. Nedodrží-li tuto lhůtu, odpovídá za škodu způsobenou snad jeho nedbalostí, avšak jen do výše směnečného peníze.
2\\. Přijetí pro čest.
§ 56.
(1)
Přijetí pro čest je přípustné ve všech případech, v nichž může majitel vykonat postih před splatností, nejde-li o směnku, jejíž předložení k přijetí je zakázáno.
(2)
Je-li na směnce udána osoba, která má v případě nouze v platebním místě směnku přijmout nebo zaplatit, může majitel před její splatností vykonat postihová práva proti tomu, kdo připojil podpůrnou adresu, a proti těm, kdož po něm následují, jen předloží-li směnku osobě uvedené v podpůrné adrese; je-li odepřeno přijetí pro čest, dá odepření zjistit protestem.
(3)
V ostatních případech může majitel přijetí pro čest odmítnout. Připustí-li je však, ztrácí postihová práva, jež má před splatností proti tomu, pro jehož čest se přijetí stalo, a proti těm, kdož po něm následují.
§ 57.
Přijetí pro čest se vyznačí na směnce; příjemce pro čest je podepíše. Musí v něm udat, pro čí čest směnku přijímá; není-li tu takového údaje, platí, že přijetí se stalo pro čest výstavce.
§ 58.
(1)
Příjemce pro čest je zavázán majiteli a indosantům, kteří následují za poctěným, stejně jako poctěný.
(2)
Přes přijetí pro čest může se poctěný a ti, kdož jsou mu směnečně zavázáni, domáhat na majiteli směnky při zaplacení částky uvedené v § 48, aby jim vydal směnku, protest, jenž byl snad učiněn, jakož i potvrzený účet.
3\\. Placení pro čest.
§ 59.
(1)
Placení pro čest je přípustné ve všech případech, kdy majitel může vykonat postih při splatnosti nebo před splatností.
(2)
Placení pro čest musí obsahovat celou částku, kterou by musel zaplatit poctěný.
(3)
Placení pro čest se musí stát nejpozději v den po uplynutí lhůty stanovené pro učinění protestu pro neplacení.
§ 60.
(1)
Byla-li směnka přijata pro čest osobami, které mají bydliště v místě platebním, nebo jsou-li jako podpůrné adresy udány osoby bydlící v tomto místě, musí majitel předložit směnku všem těmto osobám a dát po případě učinit protest pro neplacení nejpozději v den po uplynutí lhůty k protestu stanovené.
(2)
Nevykoná-li se protest v této lhůtě, je prost závazku ten, kdo udal podpůrnou adresu, nebo pro jehož čest byla směnka přijata, jakož i indosanti, kteří po nich následují.
§ 61.
Odmítne-li majitel zaplacení pro čest, ztrácí svá postihová práva proti těm, kdož by byli zproštěni závazku.
§ 62.
(1)
Placení pro čest třeba potvrdit na směnce s uvedením toho, pro jehož čest se stalo. Chybí-li tento údaj, platí, že bylo zaplaceno pro čest výstavce.
(2)
Plátci pro čest třeba vydat směnku a protest, byl-li učiněn.
§ 63.
(1)
Čestný plátce nabývá práv ze směnky proti poctěnému a proti osobám, které jsou mu směnečně zavázány. Nemůže však směnku dále indosovat.
(2)
Indosanti následující po poctěném jsou zproštěni závazku.
(3)
Nabízí-li se několik placení pro čest, má přednost to, jímž se zprostí závazku nejvíce osob. Kdo znaje stav věci platí pro čest proti tomuto ustanovení, ztrácí postihová práva proti těm, kdož by jinak byli závazku zproštěni.
Oddíl devátý.
SMĚNEČNÉ STEJNOPISY A OPISY.
1\\. Stejnopisy.
§ 64.
(1)
Směnku lze vystavit ve dvou nebo více stejnopisech.
(2)
Tyto stejnopisy musí být v textu listiny číslovány, jinak platí každý stejnopis za zvláštní směnku.
(3)
Každý majitel směnky, v níž není udáno, že byla vystavena v jediném stejnopisu, může se domáhat, aby mu na jeho náklad byly vydány další stejnopisy. Za tím účelem se musí obrátit na indosanta a ten opět na svého indosanta a tak po řadě, až se dospěje k výstavci.
(4)
Indosanti jsou povinni opakovat své indosamenty na nových stejnopisech.
§ 65.
(1)
Byl-li zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů, i když v nich není ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti. Směnečník však zůstává zavázán z každého přijatého stejnopisu, jenž mu nebyl vrácen.
(2)
Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny.
§ 66.
(1)
Kdo zašle jeden stejnopis k přijetí, musí v ostatních stejnopisech udat jméno osoby, která má stejnopis zaslaný k přijetí. Tato osoba je povinna jej vydat řádnému majiteli jiného stejnopisu.
(2)
Odepře-li to, může majitel vykonat postih jen tehdy, dá-li dříve zjistit protestem:
1.
že mu na jeho žádost nebyl vydán stejnopis zaslaný k přijetí;
2.
že nebylo lze dosáhnout přijetí nebo zaplacení na stejnopis jiný.
2\\. Opisy.
§ 67.
(1)
Každý majitel směnky je oprávněn pořizovat si její opisy.
(2)
V opise musí být přesně opakován text prvopisu s indosamenty a se všemi ostatními doložkami v něm uvedenými. Musí se v něm udat, kde končí opis.
(3)
Opis lze indosovat a opatřit rukojemským prohlášením stejně a s týmiž účinky jako prvopis.
§ 68.
(1)
V opise musí být označena osoba, která má prvopis. Tato osoba je povinna vydat prvopis řádnému majiteli opisu.
(2)
Odepře-li to, může majitel vykonat postih proti těm, kdož opis indosovali nebo na něm převzali rukojemství jen tehdy, dá-li dříve zjistit protestem, že mu na jeho žádost nebyl vydán prvopis.
(3)
Obsahuje-li prvopis po posledním indosamentu, napsaném naň před zhotovením opisu, doložku „odtud platí indosamenty jen na opise“ nebo jinou doložku stejného významu, je indosament napsaný později na prvopis neplatný.
Oddíl desátý.
ZMĚNY.
§ 69.
Byl-li změněn text směnky, jsou ti, kdož se podepsali na směnku po této změně, zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního.
Oddíl jedenáctý.
PROMLČENÍ.
§ 70.
(1)
Směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.
(2)
Nároky majitele proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doložce „bez útrat“ v jednom roce ode dne splatnosti směnky.
(3)
Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn.
§ 71.
Přerušení promlčení je účinné jen proti tomu, u něhož nastala skutečnost zakládající přerušení.
Oddíl dvanáctý.
VŠEOBECNÉ PŘEDPISY.
§ 72.
(1)
Dospěje-li směnka v den pracovního klidu, lze se domáhat zaplacení teprve v nejbližší den pracovní. Také všechny ostatní úkony týkající se směnky, zejména předložení k přijetí a protest, mohou se stát jen v pracovní den.
(2)
Připadne-li poslední den lhůty, v níž se má stát některý z těchto úkonů, na den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího dne pracovního. Dny pracovního klidu spadající do lhůty se do ní počítají.
§ 73.
Do zákonných lhůt nebo lhůt ve směnce stanovených nepočítá se den, od něhož počnou lhůty běžet.
§ 74.
Nepřipouštějí se žádné dny odkladu, ať zákonné či soudcovské.
Část druhá.
SMĚNKA VLASTNÍ.
§ 75.
Vlastní směnka obsahuje:
1.
označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;
2.
bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;
3.
údaj splatnosti;
4.
údaj místa, kde má být placeno;
5.
jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
6.
datum a místo vystavení směnky;
7.
podpis výstavce.
§ 76.
(1)
Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.
(2)
O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou.
(3)
Není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště.
(4)
Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě, uvedeném u jména výstavce.
§ 77.
(1)
Pokud to neodporuje povaze vlastní směnky, platí pro ni ustanovení daná pro cizí směnku o
indosamentu (§§ 11 až 20),
splatnosti (§§ 33 až 37),
placení (§§ 38 až 42),
postihu pro neplacení (§§ 43 až 50, 52 až 54),
placení pro čest (§§ 55, 59 až 63),
opisech (§§ 67 a 68),
změnách (§ 69),
promlčení (§§ 70 a 71),
dnech pracovního klidu, počítání lhůt a zákazu dní odkladu (§§ 72 až 74).
(2)
Pro vlastní směnku platí dále ustanovení o cizích směnkách splatných u osoby třetí nebo v jiném místě než je bydliště směnečníka (§§ 4 a 27), o úrokové doložce (§ 5), o nesrovnalostech v údajích směnečné sumy (§ 6), o následcích podpisu směnky za podmínek § 7, o následcích podepsání osobou, která jednala bez oprávnění zastupovat nebo která překročila taková oprávnění (§ 8), a o blankosměnce (§ 10).
(3)
Pro vlastní směnku platí rovněž ustanovení o směnečném rukojemství (§§ 30 až 32); v případě § 31 odst. 4 platí, že se směnečné rukojemství, není-li udáno, pro koho se přejímá, přejímá za výstavce vlastní směnky.
§ 78.
(1)
Výstavce vlastní směnky je zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.
(2)
Vlastní směnka, splatná určitý čas po viděné, musí být předložena výstavci k viděné ve lhůtách uvedených v § 23. Lhůta po viděné běží od data viděné potvrzené podpisem výstavce na směnce. Odepře-li výstavce potvrdit a datovat viděnou, třeba to zjistit protestem (§ 25), od jehož data počíná běžet lhůta po viděné.
Část třetí.
DOPLŇUJÍCÍ PŘEDPISY.
Oddíl první.
PROTEST A NĚKTERÉ JINÉ SMĚNEČNÉ ÚKONY.
§ 79.
Protest musí být učiněn soudem, notářem nebo místním národním výborem.
§ 80.
V protestní listině nutno uvést:
1.
jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
2.
údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k směnečnému plnění nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt;
3.
údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
4.
jde-li o přijetí nebo zaplacení pro čest, poznámku, od koho, pro koho a jak bylo nabídnuto nebo jak došlo k přijetí nebo k zaplacení pro čest;
5.
požádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena k přijetí, aby mu byla ještě znovu předložena v následující den, poznámku o tom;
6.
doslovný opis směnky (opisu) se všemi indosamenty a poznámkami;
7.
podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.
§ 81.
Požaduje-li se plnění ze směnky na několika osobách nebo několikrát na téže osobě, stačí k tomu jen jedna protestní listina.
§ 82.
Směnku možno zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit.
§ 83.
(1)
Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli směnky nebo jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý neb ověřený opis.
(2)
Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat výpis z této knihy.
§ 84.
Kdo činí protest, může až do vydání protestní listiny tomu, pro něhož se protest činí, opravit chyby ve psaní, výpustky a jiné vady protestní listiny. Opravu nutno označit jako opravu a podepsat.
§ 85.
Protesty nutno činit v době od devíti do osmnácti hodin a mimo tuto dobu, jen souhlasí-li s tím výslovně ten, proti němuž se protest činí; souhlas se vyznačí v protestu.
§ 86.
Na směnce nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán. Opominutí tohoto záznamu nemá vliv na platnost protestu.
§ 87.
(1)
Předložení směnky k přijetí nebo k zaplacení, pořízení protestu, vyžádání stejnopisu směnky, jakož i všechny ostatní úkony, které musí být provedeny u určité osoby, nutno vykonat v místnostech, kde provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě. Jinde mohou být provedeny jen tehdy, souhlasí-li obě strany; souhlas se vyznačí v protestu.
(2)
Je-li v protestu poznamenáno, že se nepodařilo vypátrat místnosti, kde se provozuje podnik, ani byt, a bylo-li přesto vypátrání možné, není protest proto neúčinný.
(3)
Ustanovení odstavce 2 se nedotýká odpovědnosti protestního orgánu, který opominul konat vhodná šetření. Zůstane-li dotaz u ohlašovacího orgánu bez výsledku, není protestní orgán povinen konat další šetření.
§ 88.
Úkony, které se mají vykonat v určitém místě uvedeném na směnce, mohou být provedeny v místě jiném, dají-li k tomu při úkonu, o který jde, souhlas jeho účastníci. Osvědčuje-li se provedení úkonu písemně, vyznačí se v osvědčení i souhlas.
Oddíl druhý.
OBOHACENÍ.
§ 89.
(1)
Výstavce nebo příjemce, jejichž směnečný závazek zanikl promlčením nebo tím, že nebyl včas vykonán úkon potřebný k zachování směnečného nároku, zůstávají majiteli směnky zavázáni, jen pokud se na jeho škodu obohatili.
(2)
Nárok na vydání obohacení se promlčuje ve třech letech ode dne zániku směnečného závazku.
(3)
Proti indosantům, jejichž směnečný závazek zanikl, není takového nároku.
Oddíl třetí.
ZTRACENÉ NEBO ZNIČENÉ SMĚNKY A PROTESTNÍ LISTINY.
§ 90.
(1)
Směnku, která se ztratila nebo byla zničena, lze prohlásit za umořenou.
(2)
Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán (§ 83 odst. 2).
Čl. II.
ŠEK.
Oddíl první.
VYSTAVENÍ A FORMA ŠEKU.
§ 1.
Šek obsahuje:
1.
označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána;
2.
bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3.
jméno toho, kdo má platit (šekovníka);
4.
údaj místa, kde má být placeno;
5.
datum a místo vystavení šeku;
6.
podpis výstavce.
§ 2.
(1)
Listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako šek, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.
(2)
Není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména šekovníka je místem platebním. Je-li uvedeno několik míst u jména šekovníka, je šek splatný v místě nejprve uvedeném.
(3)
Není-li těchto údajů, ani nějakého údaje jiného, je šek splatný v místě, kde má šekovník svůj hlavní závod.
(4)
Není-li v šeku udáno místo vystavení, platí, že byl vystaven v místě uvedeném u jména výstavce.
§ 3.
Šek se vystavuje na peněžní ústav (bankéře), u něhož má výstavce pohledávku, a podle ujednání učiněného výslovně nebo mlčky, že výstavce je oprávněn šekem s touto pohledávkou nakládat. Nešetření těchto ustanovení se nedotýká platnosti listiny jako šeku.
§ 4.
Šek nelze přijmout. Údaj na šeku, že se šek přijímá, platí za nenapsaný.
§ 5.
(1)
V šeku lze ustanovit, že se má platit:
a)
určité osobě s výslovnou doložkou „na řad“ nebo bez takové doložky;
b)
určité osobě s doložkou „nikoli na řad“ nebo s doložkou stejného významu;
c)
majiteli.
(2)
O šeku vystaveném pro určitou osobu s doložkou „nebo majiteli“ nebo s doložkou stejného významu platí, že je vystaven na majitele.
(3)
O šeku, v kterém není uvedeno, pro koho byl vystaven, platí, že je vystaven na majitele.
§ 6.
(1)
Šek může znít na vlastní řad výstavce.
(2)
Šek lze vystavit na účet třetí osoby.
(3)
Šek nelze vystavit na výstavce, ledaže jde o šek vystavený mezi různými závody téhož výstavce.
§ 7.
Jakákoliv úroková doložka v šeku platí za nenapsanou.
§ 8.
Šek lze učinit splatným v bydlišti třetí osoby, ať už v místě, kde má své bydliště šekovník nebo v místě jiném, ale jen tehdy, je-li touto třetí osobou peněžní ústav (bankéř).
§ 9.
(1)
Je-li šeková suma udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy.
(2)
Je-li šeková suma udána několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.
§ 10.
Jsou-li na šeku podpisy osob, které se nemohou šekově zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na šek podepsaly, nebo jejichž jménem byl šek podepsán, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na něm podepsaných.
§ 11.
Kdo se podepíše na šek jako zástupce osoby, za kterou není oprávněn jednat, je sám šekově zavázán, a zaplatí-li, má tatáž práva, jaká by měla osoba, za kterou podle svých údajů jednal. To platí i o zástupci, který překročil meze svého oprávnění.
§ 12.
(1)
Výstavce odpovídá za zaplacení šeku.
(2)
Každá doložka, kterou vyloučí tuto odpovědnost, platí za nenapsanou.
§ 13.
Nebyl-li šek, jenž byl při vydání neúplný, vyplněn tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli šeku, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl šeku ve zlé víře anebo se při nabývání šeku provinil hrubou nedbalostí.
Oddíl druhý.
INDOSAMENT.
§ 14.
(1)
Šek vystavený pro určitou osobu lze převést indosamentem (rubopisem), i když nezní výslovně „na řad“.
(2)
Šek vystavený pro určitou osobu s doložkou „nikoli na řad“ nebo jinou doložkou stejného významu lze převést jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse).
(3)
Šek lze indosovat (převést rubopisem) také na výstavce nebo na každou jinou osobu šekově zavázanou. Tyto osoby mohou šek dále indosovat.
§ 15.
(1)
Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoliv podmínka, na níž byl učiněn závislým, platí za nenapsanou.
(2)
Částečný indosament je neplatný.
(3)
Také indosament šekovníkův je neplatný.
(4)
Zní-li indosament na majitele, platí za nevyplněný.
(5)
Indosament na šekovníka platí jen jako potvrzení o placení, ledaže má šekovník několik závodů a indosament zní na jiný závod, než na který byl šek vystaven.
§ 16.
(1)
Indosament nutno napsat na šek nebo na list s ním spojený (přívěsek). Musí být podepsán indosantem.
(2)
V indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se šek rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplněný indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub šeku nebo na přívěsek.
§ 17.
(1)
Indosamentem se převádějí všechna práva ze šeku.
(2)
Jde-li o blankoindosament, může majitel:
a)
vyplnit indosament svým jménem nebo jménem někoho jiného;
b)
dále indosovat šek blankoindosamentem nebo na určitou osobu;
c)
odevzdat šek osobě třetí, aniž blankoindosament vyplní a aniž šek indosuje.
§ 18.
(1)
Není-li tu opačné doložky, odpovídá indosant za zaplacení šeku.
(2)
Indosant může zapovědět další indosaci šeku; v tomto případě neodpovídá těm, na něž byl šek dále indosován.
§ 19.
O tom, kdo má šek, který lze převést indosamentem, v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl šeku blankoindosamentem.
§ 20.
Indosament na šeku vystaveném na majitele zavazuje indosanta podle ustanovení o postihu, nemění však listinu v šek na řad.
§ 21.
Pozbude-li někdo šeku jakýmkoliv způsobem, není jeho nový majitel - ať jde o šek na majitele nebo o šek, který lze převést indosamentem, a jehož majitel prokáže své právo podle § 19 - povinen šek vydat, ledaže ho nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání šeku provinil hrubou nedbalostí.
§ 22.
Kdo je žalován ze šeku, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání šeku jednal vědomě na škodu dlužníka.
§ 23.
(1)
Obsahuje-li indosament doložku „hodnota k vybrání“, „k inkasu“, „in prokura“ nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze šeku, může jej však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem.
(2)
Osoby šekově zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi.
(3)
Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitelovou, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.
§ 24.
(1)
Indosament učiněný po protestu nebo po zjištění stejného významu nebo po uplynutí lhůty k předložení šeku má jen účinky obyčejného postupu.
(2)
Dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl napsán na šek před protestem nebo před zjištěním stejného významu nebo před uplynutím lhůty k předložení šeku.
Oddíl třetí.
ŠEKOVÉ RUKOJEMSTVÍ.
§ 25.
(1)
Zaplacení šeku může být pro celý šekový peníz anebo pro jeho část zaručeno šekovým rukojemstvím.
(2)
Tuto záruku může dát třetí osoba, vyjma šekovníka, nebo i ten, kdo se už na šek podepsal.
§ 26.
(1)
Rukojemské prohlášení se píše na šek nebo na přívěsek.
(2)
Rukojemství se vyjadřuje slovy „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu; rukojmí je podepíše.
(3)
O pouhém podpisu na líci šeku platí, že zakládá šekové rukojemství, nejde-li o podpis výstavce.
(4)
V prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.
§ 27.
(1)
Šekový rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil.
(2)
Závazek šekového rukojmího je platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil, neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.
(3)
Zaplatí-li šekový rukojmí šek, nabývá práv ze šeku proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě šekově zavázáni.
Oddíl čtvrtý.
PŘEDLOŽENÍ A PLACENÍ.
§ 28.
(1)
Šek je splatný na viděnou. Každý odchylný údaj platí za nenapsaný.
(2)
Šek, který se předloží k placení přede dnem, jenž je v něm udán jako datum vystavení, jest splatný v den předložení.
§ 29.
(1)
Šek, který je vystaven a splatný v témž státě, je třeba předložit k placení do osmi dní.
(2)
Šek, který je vystaven v jiném státě, než v kterém je splatný, je třeba předložit k placení do dvaceti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v témže světadílu, a do sedmdesáti dní, jsou-li místo vystavení a místo platební v různých světadílech.
(3)
Přitom o šecích, které jsou vystaveny v některém státě evropském a jsou splatny v některém pobřežním státě středomořském nebo naopak, platí, že jsou vystaveny a splatny v témže světadílu.
(4)
Uvedené lhůty běží ode dne, který je udán na šeku jako datum vystavení.
§ 30.
Je-li šek vystaven na místo, jehož kalendář se různí od kalendáře místa, kde byl vystaven, přepočítá se den vystavení na den, který se s ním shoduje podle kalendáře místa platebního.
§ 31.
Předložení šeku odúčtovně se rovná jeho předložení k placení.
§ 32.
(1)
Odvolání šeku je účinné teprve po uplynutí lhůty k předložení.
(2)
Nebyl-li šek odvolán, může šekovník platit i po uplynutí lhůty k předložení.
§ 33.
Na platnost šeku nemá vliv ani smrt výstavce, ani ztráta jeho způsobilosti k právním úkonům, jež nastane po vystavení.
§ 34.
(1)
Šekovník se může při placení šeku domáhat, aby mu šek byl vydán opatřený potvrzením majitele o placení.
(2)
Majitel nesmí odmítnout placení částečné.
(3)
Při částečném placení se může šekovník domáhat, aby toto placení bylo na šeku vyznačeno a aby mu bylo o něm vydáno potvrzení.
§ 35.
Šekovník, který platí indosovatelný šek, je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.
§ 36.
(1)
Zní-li šek na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze šekový peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den placení. Není-li šek zaplacen při předložení, může majitel volit, zda má šekový peníz být zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den předložení nebo podle kursu v den placení.
(2)
Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může ustanovit, že se má platit podle kursu určeného v šeku.
(3)
Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).
(4)
Je-li šeková suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz platebního místa.
Oddíl pátý.
ŠEK KŘIŽOVANÝ A ŠEK K ZÚČTOVÁNÍ.
§ 37.
(1)
Výstavce nebo majitel šeku mohou jej křižovat s účinky uvedenými v § 38.
(2)
Křižování se děje dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku. Může být všeobecné nebo zvláštní.
(3)
Křižování je všeobecné, není-li mezi oběma čarami žádného označení nebo je-li mezi nimi označení „peněžní ústav“ (bankéř) anebo označení stejného významu; křižování je zvláštní, je-li vepsáno mezi obě čáry jméno peněžního ústavu (bankéře).
(4)
Křižování všeobecné lze změnit na křižování zvláštní, avšak křižování zvláštní nelze změnit na křižování všeobecné.
(5)
O přeškrtnutí křižování nebo jména označeného peněžního ústavu (bankéře) platí, jako by se nestalo.
§ 38.
(1)
Šek všeobecně křižovaný může šekovník zaplatit jen peněžnímu ústavu (bankéři) nebo svému zákazníkovi.
(2)
Šek se zvláštním křižováním může šekovník zaplatiti jen označenému peněžnímu ústavu (bankéři), nebo je-li peněžní ústav (bankéř) šekovníkem, jen svému zákazníkovi. Označený peněžní ústav (bankéř) může však k vybrání šeku použít jiného peněžního ústavu (bankéře).
(3)
Peněžní ústav (bankéř) může nabýt křižovaného šeku jen od některého svého zákazníka nebo od jiného peněžního ústavu (bankéře). Může jej vybrat jen na účet těchto osob.
(4)
Je-li na šeku několikeré zvláštní křižování, může ho šekovník zaplatit jen tehdy, jde-li o dvě křižování a jedno z nich je k vybrání šeku odúčtovnou.
(5)
Šekovník nebo peněžní ústav (bankéř), který jedná proti těmto ustanovením, odpovídá za nastalou škodu až do výše šekové sumy.
§ 39.
(1)
Výstavce a majitel šeku může zakázat, aby šek byl zaplacen v hotovosti, doložkou „jen k zúčtování“ nebo jinou doložkou stejného významu napsanou napříč na líc šeku.
(2)
V tomto případě může šekovník vyrovnat šek jen účetnicky (dobropisem, převodem, započtením). Takové zúčtování se rovná zaplacení šeku.
(3)
O škrtnutí doložky „jen k zúčtování“ platí, jako by se nestalo.
(4)
Šekovník, který jedná proti těmto ustanovením, odpovídá za nastalou škodu až do výše šekového peníze.
Oddíl šestý.
POSTIH PRO NEPLACENÍ.
§ 40.
Majitel může vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám šekově zavázaným, jestliže šek včas předložený není zaplacen a je-li odepření placení zjištěno:
1.
veřejnou listinouveřejnou listinou (protestem);
2.
písemným, datovaným prohlášením šekovníkovým, napsaným na šek s údajem dne předložení;
3.
datovaným prohlášením odúčtovny, že šek byl včas předložen a že nebyl zaplacen.
§ 41.
(1)
Protest nebo zjištění stejného významu nutno učinit před uplynutím lhůty k předložení.
(2)
Je-li šek předložen v poslední den této lhůty, lze učinit protest nebo zjištění stejného významu ještě v následující pracovní den.
§ 42.
(1)
Majitel musí dát zprávu o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo po dni zjištění stejného významu anebo při doložce „bez útrat“ po dni předložení. Každý indosant musí do dvou všedních dnů poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kdož před tím podali zprávu, a tak po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí předchozí zprávy.
(2)
Dává-li se podle předchozího odstavce zpráva osobě, jež se na šek podepsala, musí být ve stejné lhůtě podána stejná zpráva jejímu šekovému rukojmímu.
(3)
Neudá-li některý indosant svou adresu nebo udá-li ji nečitelně, postačí dát zprávu indosantu, který ho předchází.
(4)
Zprávu lze dát v každé formě, také pouhým vrácením šeku.
(5)
Kdo je povinen dát zprávu, musí dokázat, že ji dal v předepsané lhůtě. Lhůta je dodržena, byla-li během lhůty podána poštovní zásilka obsahující zprávu.
(6)
Kdo nepodá zprávu včas, neztrácí svá práva; odpovídá však za škodu, která snad byla jeho nedbalostí způsobena, avšak jen do výše šekového peníze.
§ 43.
(1)
Výstavce, indosant nebo šekový rukojmí může doložkou „bez útrat“, „bez protestu“ nebo jinou doložkou stejného významu na šek napsanou a podepsanou zprostit majitele povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učiniti protest nebo zjištění stejného významu.
(2)
Doložka nezprošťuje majitele povinnosti šek včas předložit a dát potřebné zprávy. Prokázat, že lhůta nebyla dodržena, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává.
(3)
Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na šek podepsaly; doložka připojená indosantem nebo šekovým rukojmím je účinná jen proti nim. Dá-li majitel učinit protest nebo zjištění stejného významu nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho vrub. Připojí-li doložku indosant nebo šekový rukojmí, útraty protestu nebo zjištění stejného významu, byly-li přece učiněny, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na šek podepsaly.
§ 44.
(1)
Všechny osoby šekově zavázané odpovídají majiteli rukou společnou a nerozdílnou.
(2)
Majitel může žádat plnění na každé z nich nebo na několika z nich nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázaly.
(3)
Stejné právo má každá osoba šekově zavázaná, která šek vyplatila.
(4)
Uplatnění nároku proti některé osobě šekově zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn nejprve.
§ 45.
Majitel může postihem žádat:
1.
šekový peníz, pokud nebyl šek zaplacen;
2.
šestiprocentní úroky ode dne předložení;
3.
útraty protestu nebo zjištění stejného významu a útraty zpráv, jakož i ostatní útraty;
4.
odměnu ve výši jedné třetiny procenta šekového peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
§ 46.
Kdo vyplatí šek, může vymáhat na svých předchůdcích:
1.
celou částku, kterou zaplatil;
2.
šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil;
3.
své útraty;
4.
odměnu, která se vypočte podle § 45 č. 4.
§ 47.
(1)
Každá osoba šekově zavázaná, proti níž se vykoná nebo může vykonat postih, může se domáhat, aby jí při zaplacení postihové částky byl vydán šek s protestem nebo zjištěním stejného významu a potvrzený účet.
(2)
Každý indosant, který šek vyplatil, může škrtnout svůj indosament a indosamenty po něm následující.
§ 48.
(1)
Vadí-li včasnému předložení šeku nebo včasné protestaci nebo zjištění stejného významu nepřekonatelná překážka (zákonné ustanovení některého státu nebo jiný případ vyšší moci), prodlužují se lhůty stanovené pro tyto úkony.
(2)
Majitel je povinen neprodleně dát zprávu svému indosantu o případu vyšší moci, vyznačit tuto zprávu na šeku nebo přívěsku a připojit datum a podpis; kromě toho platí ustanovení § 42.
(3)
Pomine-li vyšší moc, musí majitel neprodleně předložit šek k placení a po případě dát učinit protest nebo zjištění stejného významu.
(4)
Trvá-li vyšší moc déle než patnáct dní ode dne, kterého majitel, byť i před uplynutím lhůty k předložení, dal svému indosantu zprávu, že nastala vyšší moc, lze vykonat postihová práva, aniž třeba předložit šek nebo učinit protest nebo zjištění stejného významu.
(5)
O skutečnostech, které se týkají toliko osoby majitele nebo toho, koho majitel pověřil předložit šek nebo učinit protest nebo zjištění stejného významu, platí, že nejsou případy vyšší moci.
Oddíl sedmý.
ŠEKOVÉ STEJNOPISY.
§ 49.
Nejde-li o šek na majitele, může být každý šek, který je vystaven v jednom státě a splatný v jiném státě nebo v zámořské části téhož státu a naopak, anebo šek, který je vystaven a splatný v téže zámořské části anebo v různých zámořských částech téhož státu, vystaven v několika stejnopisech. Je-li šek vystaven v několika stejnopisech, musí být tyto stejnopisy číslovány přímo v textu listiny, jinak platí každý stejnopis za zvláštní šek.
§ 50.
(1)
Byl-li zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů, i když v nich není ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti.
(2)
Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny.
Oddíl osmý.
ZMĚNY.
§ 51.
Byl-li změněn text šeku, jsou ti, kdož se podepsali na šek po této změně, zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního.
Oddíl devátý.
PROMLČENÍ.
§ 52.
(1)
Postihové nároky majitele proti indosantům, výstavci a ostatním osobám šekově zavázaným se promlčují v šesti měsících od uplynutí lhůty k předložení.
(2)
Postihové nároky jednotlivých osob zavázaných k zaplacení šeku proti jiným takovým osobám se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy dlužník šek zaplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn.
§ 53.
Přerušení promlčení je účinné proti tomu, u něhož nastala skutečnost zakládající přerušení.
Oddíl desátý.
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.
§ 54.
(1)
Předložení a protest šeku se může stát jen v pracovní den.
(2)
Připadne-li poslední den lhůty, v níž se má stát některý úkon týkající se šeku, zejména předložení, protest nebo zjištění stejného významu, na den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího pracovního dne. Dny pracovního klidu spadající do lhůty se do ní počítají.
§ 55.
Do zákonných lhůt se nepočítá den, od něhož počnou lhůty běžet.
§ 56.
Nepřipouštějí se žádné dny odkladu, ať zákonné či soudcovské.
Oddíl jedenáctý.
DOPLŇUJÍCÍ PŘEDPISY.
Protest a některé jiné šekové úkony.
§ 57.
Protest musí být učiněn soudem, notářem nebo místním národním výborem.
§ 58.
V protestní listině třeba uvést:
1.
jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
2.
údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k šekovému plnění nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt;
3.
údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
4.
doslovný opis šeku se všemi indosamenty a poznámkami;
5.
podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.
§ 59.
Požaduje-li se plnění ze šeku na několika osobách nebo několikráte na téže osobě, stačí k tomu jen jedna protestní listina.
§ 60.
Šek možno zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit.
§ 61.
(1)
Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli šeku nebo jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý nebo ověřený opis.
(2)
Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat výpis z této knihy.
§ 62.
Kdo činí protest, může až do vydání protestní listiny tomu, pro něhož se protest činí, opravit chyby ve psaní, výpustky a jiné vady protestní listiny. Opravu nutno označit jako opravu a podepsat.
§ 63.
Protesty nutno činit v době od devíti do osmnácti hodin a mimo tuto dobu, jen souhlasí-li s tím výslovně ten, proti němuž se protest činí; souhlas se vyznačí v protestu.
§ 64.
Na šeku nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán. Opominutí tohoto záznamu nemá vliv na platnost protestu.
§ 65.
(1)
Předložení šeku k zaplacení, pořízení protestu, vyžádání stejnopisu šeku, jakož i všechny ostatní úkony, které musí být provedeny u určité osoby, nutno vykonat v místnostech, kde provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě. Jinde mohou být provedeny jen tehdy, souhlasí-li obě strany; souhlas se vyznačí v protestu.
(2)
Je-li v protestu poznamenáno, že se nepodařilo vypátrat místnosti, kde se provozuje podnik, ani byt, a bylo-li přesto vypátrání možné, není protest proto neúčinný.
(3)
Ustanovení odstavce 2 se nedotýká odpovědnosti protestního orgánu, který opominul konat vhodná šetření. Zůstane-li dotaz u ohlašovacího orgánu bez výsledku, není protestní orgán povinen konat další šetření.
§ 66.
Úkony, které se mají vykonat v určitém na šeku uvedeném místě, mohou být učiněny v místě jiném, dají-li k tomu při úkonu, o který jde, souhlas jeho účastníci. Osvědčuje-li se provedení úkonu písemně, vyznačí se v osvědčení i souhlas.
Obohacení.
§ 67.
(1)
Výstavce, jehož postihový závazek zanikl tím, že šek nebyl včas předložen, nebo promlčením, zůstává majiteli šeku zavázán, jen pokud se na jeho škodu obohatil.
(2)
Nárok na vydání obohacení se promlčuje v jednom roce od vystavení šeku.
Ztracené nebo zničené šeky a protestní listiny.
§ 68.
(1)
Šek, který se ztratil nebo byl zničen, lze prohlásit za umořený.
(2)
Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán (§ 61 odst. 2).
Čl. III.
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ.
§ 1.
Směnečná a šeková způsobilost.
Směnečně nebo šekově se může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se zavazovat.
Ustanovení o některých směnečných a šekových projevech.
§ 2.
(1)
Směnečné nebo šekové projevy, které byly učiněny křížky nebo jinými znaky, jsou platné jen tehdy, staly-li se ve formě úředního zápisu.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí i o směnečných nebo šekových projevech osob slepých, hluchoněmých, hluchých, které nedovedou číst, a němých, které nedovedou psát.
§ 3.
(1)
Neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho podpisuje.
(2)
Zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné. V případech uvedených v § 2 je k platnosti zmocnění zapotřebí notářského nebo soudního zápisu.
(3)
Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení o podpisech za podnik, jakož i o formě zmocnění k těmto podpisům.
§ 4.
Příročí v cizích státech.
Vadí-li včasnému úkonu, jehož je v cizině třeba k uplatnění nebo k zachování směnečných nebo šekových práv, právní ustanovení tam vydaná (čl. I § 54 a čl. II § 48), může být vládním nařízením stanoveno, že směnečná a šeková práva trvají přesto dále, provede-li se úkon neprodleně poté, kdy překážka pomine. Stejně lze ustanovit, že při takové překážce možno vykonat postih po uplynutí lhůty, aniž je úkonu zapotřebí.
§ 5.
Přerušení promlčení.
(1)
Přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) se rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová.
(2)
Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení stejné účinky jako podání žaloby.
§ 6.
Odúčtovny.
Vládní nařízení určí odúčtovny podle čl. I § 38 odst. 2 a čl. II § 31 a podmínky, za jakých jim lze směnku a šek předložit.
§ 7.
Náhrada za šeky falešné nebo zfalšované.
Za škodu vzniklou z vyplacení falešného nebo zfalšovaného šeku, kterou nezavinil šekovník ani jeho zaměstnanec, odpovídá domnělý výstavce šeku falešného nebo výstavce šeku zfalšovaného jen tehdy, proviní-li se při vystavení falešného šeku nebo při zfalšování šeku on sám nebo jeho zaměstnanec, jehož užívá při práci se šeky. Odchylná dohoda, která by byla pro šekovníka výhodnější, je neplatná.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 8.
(1)
Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení o šekové službě Státní banky československé.
(2)
Rovněž nedotčeno zůstává ustanovení § 4 odst. 3 zák. č. 43/1948 Sb., o zemědělském úvěru.
§ 9.
Ustanovení tohoto zákona neplatí o směnkách a šecích, které byly vystaveny přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, s výjimkou ustanovení o protestu.
§ 10.
Zrušovací ustanovení.
Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména:
1.
zákon č. 84/1906 ř. z., o šeku;
2.
zákon směnečný č. 1/1928 Sb.;
3.
vládní nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád;
4.
vládní nařízení č. 372/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný šekový řád;
5.
zákon směnečný č. 255/1941 Sl. z.;
6.
zákon šekový č. 256/1941 Sl. z.
§ 11.
Účinnost zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Rais v. r.
1)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 58/1951 Sb. | Zákon č. 58/1951 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o znárodnění ve stavebnictví
Vyhlášeno 28. 7. 1951, datum účinnosti 28. 7. 1951, částka 33/1951
* Čl. I. - Zákon č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se ode dne opatření pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
* Čl. III. - Ministr stavebního průmyslu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 121/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů a z čl. I tohoto zákona.
* Čl. IV. - Ministr stavebního průmyslu se zmocňuje, aby nařízením stanovil den, kterým pozbývá účinnosti § 10 zákona č. 121/1948 Sb., ve znění čl. I tohoto zákona.
* Čl. V.
Aktuální znění od 28. 7. 1951
58.
Zákon
ze dne 11. července 1951,
kterým se mění a doplňuje zákon o znárodnění ve stavebnictví
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 2 zní:
„(2)
Splní-li se u některého podniku podmínky pro znárodnění podle odstavce 1 po dni 1. ledna 1948, znárodňuje se dnem, který určí ministr stavebního průmyslu.“
2.
§ 1 odst. 6 zní:
„(6)
Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na podniky:
a)
společenstev výdělkových a hospodářských, zřízených podle zákona č. 70/1873 ř. z., o společenstvech výdělkových a hospodářských, na Slovensku družstev zřízených podle §§ 223 a násl. zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, jsou-li tyto podniky společenstvy nebo družstvy přímo provozovány, s výjimkou podniků, které nejpozději do 31. prosince 1948 určil ministr techniky v dohodě s Ústřední radou odborů a Ústřední radou družstev,
b)
které ministr stavebního průmyslu v dohodě s ministrem financí vyloučí ze znárodnění, při čemž jejich vlastníkům (provozovatelům) nařídí, aby je trvale zastavili, protože se vláda usnesla, že jejich další provozování není v obecném zájmu.“
3.
§ 1 odst. 7 zní:
„(7)
O tom, jsou-li splněny podmínky pro znárodnění podle tohoto zákona, rozhoduje ministr stavebního průmyslu.“
4.
§ 3 zní:
㤠3.
Pokud v oboru působnosti ministra stavebního průmyslu se majetku znárodněného podle tohoto zákona nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku anebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru jeho působnosti, může ministr stavebního průmyslu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převést do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil takové opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může svěřit do správy komunálním podnikům nebo jej může přenechat jiným právnickým osobám za náhradu, určenou podle § 8 dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „dekret“).“
5.
§ 4 odst. 8 zní:
„(8)
O rozsahu znárodnění podle odstavců 2 až 5 rozhoduje ministr stavebního průmyslu. Ministr stavebního průmyslu může toto rozhodování, jakož i rozhodování podle odstavce 6, přenést na krajské národní výbory. Pro řízení o zjištění rozsahu znárodnění neplatí ustanovení vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (o správním řízení).“
6.
§ 5 zní:
㤠5.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku, vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr stavebního průmyslu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Ministr stavebního průmyslu určí v dohodě s ministrem financí, které závazky znárodněného podniku přecházejí se svěřením majetku znárodněného podniku do správy orgánů v oboru jeho působnosti, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Ministr stavebního průmyslu v dohodě s ministrem financí a s věcně příslušným ministrem může učinit opatření o přechodu závazků patřících k znárodněnému majetku, který byl podle § 3 převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(4)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejít po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo který byl svěřen do správy nebo přenechán podle § 3, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
(5)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhat zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud podle předpisů o tom vydaných. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánů zmíněných v odstavci 2, nebo které přecházejí podle odstavce 3.
(6)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 4 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který náležel někomu jinému, než vlastníku znárodněného podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek, které upraví vláda nařízením. V tomto nařízení bude také upraven přechod takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra stavebního průmyslu nebo podle § 3 převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálním podnikům nebo přenechán jiným právnickým osobám.
(7)
Pokud z rozhodnutí, kterým se činí opatření o znárodněném majetku, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 6.“
7.
§ 6 odst. 1 zní:
„(1)
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádat soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o orgánu, o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jimž byl majetek znárodněného podniku podle § 3 svěřen do správy nebo přenechán.“
8.
§ 6 odst. 3 písm. a) zní:
„a)
nedotčeny zůstávají závazky vyplývající z nároků věřitelů na vyloučení věcí z převzatého majetku, pokud takové nároky nezanikly znárodněním;“
9.
§ 6 odst. 3 písm. c) zní:
„c)
ostatní závazky, které podle pořadí jim příslušejícího nebudou plně kryty rozdílem mezi obecnou cenou aktiv znárodněného podniku a hodnotou závazků, které podle ustanovení písm. a) a b) zůstanou nedotčeny, se uspokojí poměrně. Za takovéto závazky se pokládají také závazky uvedené pod písm. b), pokud nejsou kryty způsobem tam uvedeným;“
10.
§ 6 odst. 4 zní:
„(4)
Úprava závazků podle tohoto paragrafu působí pouze proti navrhovateli. Proti němu nepůsobí závazky, které podle pořadí jim náležejícího nebudou uspokojeny.“
11.
§ 6 odst. 5 se zrušuje.
12.
§ 7 odst. 1 a 2 znějí:
㤠7.
(1)
Národní podnik, do něhož byl majetek znárodněného podniku začleněn, po případě i jiný podnik, orgán nebo právnická osoba, jimž byl majetek znárodněného podniku podle § 3 svěřen do správy nebo přenechán, může odporovat právním jednáním, která vykonal vlastník znárodněného majetku po 27. říjnu 1945 v úmyslu poškodit nebo ztížit znárodnění nebo zavléci ve svůj nebo cizí prospěch majetkové hodnoty.
(2)
Odporovat lze do pěti let ode dne rozhodnutí, kterým se činí opatření o znárodněném majetku. Jinak platí přiměřeně ustanovení §§ 46 až 52 občanského zákoníka.“
13.
§§ 8 a 9 znějí:
㤠8.
Pokud není stanoveno jinak ani nejde o předlužení podle § 6 odst. 1, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona náhrada, o které platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu.
§ 9.
(1)
Při určení náhrady se nepřihlíží k hodnotě
a)
staveb, prací a dodávek, provedených, rozestavěných a nedokončených, jež nejsou zahrnuty do jednotného hospodářského plánu, platného v den znárodnění, pokud při nich byly porušeny platné předpisy,
b)
surovin, výrobních hmot, polotovarů a tovarů, získaných v rozporu s předpisy o obhospodařování a přídělu surovin, hmot a výrobků, platnými v den znárodnění,
c)
pohledávek za stavby, práce a hmoty, polotovary a výrobky, provedené nebo dodané v rozporu s předpisy uvedenými v písm. b),
d)
nevytěženého nerostného bohatství,
e)
majetku určeného pro sociální, vzdělávací, tělovýchovné a podobné účely.
(2)
Náhrada se neposkytuje osobám, které byly nebo budou odsouzeny pro takový trestný čin nebo potrestány pro takový přestupek, jimiž projevily nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě.“
14.
Nadpis nad § 10 zní:
„Československé stavební závody, národní podnik, a jejich organisace.“
15.
§ 10 odst. 1 zní:
„(1)
Československé stavební závody, národní podnik, se sídlem v Praze, zřízené k jednotnému vedení a podnikatelskému obstarávání prací, výkonů a dodávek potřebných k provádění staveb všeho druhu, jsou samostatnou právnickou osobou, spravovanou ředitelem. Činnost tohoto národního podniku na Slovensku obstarává jeho oblastní správa v Bratislavě.“
16.
§ 10 odst. 2 úvodní věta zní:
„(2)
Do podnikové činnosti Československých stavebních závodů, národního podniku, patří zejména:“
17.
§ 10 odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení § 4, § 5 odst. 2, §§ 6 až 20, §§ 22 až 32, § 38, § 40, § 42 odst. 2 až 4, §§ 43 až 48, § 53, §§ 55 a 56 zákona č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových, platí přiměřeně i pro Československé stavební závody, národní podnik, s tím, že Československé stavební závody, národní podnik, podléhají přímo ministru stavebního průmyslu a že ředitele a jeho zástupce jmenuje a odvolává ministr stavebního průmyslu.“
18.
Do § 10 se vkládá další odstavec 4 tohoto znění:
„(4)
Ministr stavebního průmyslu může pověřit ředitele Československých stavebních závodů, národního podniku, výkonem úkolů generálního ředitele vůči jiným národním podnikům v oboru své působnosti. V tomto případě platí o obstarávání těchto úkolů přiměřeně ustanovení §§ 33 až 37 zákona č. 103/1950 Sb. a působnost generálního ředitelství obstarávají Československé stavební závody, národní podnik.“
19.
§ 11 se zrušuje.
20.
§ 12 zní:
㤠12.
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a který je svěřován do správy národního podniku v oboru ministerstva stavebního průmyslu, určí toto ministerstvo v dohodě s ministerstvem financí.“
21.
§§ 13 až 18 se zrušují.
22.
§ 20 zní:
㤠20.
Oprávnění k provádění staveb jakéhokoliv druhu může příslušný úřad udělit jen se souhlasem ministerstva stavebního průmyslu. Souhlasu je třeba též při zakládání nových podniků těchto odvětví podle oprávnění již dříve udělených.“
23.
§ 21 zní:
㤠21.
Právní úkony a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona, jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Toto osvobození neplatí pro obchodní činnost znárodněného podniku ani pro opatření učiněná likvidátorem při likvidaci právnické osoby nebo společnosti.“
24.
§ 22 odst. 2 se zrušuje.
Čl. II.
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se ode dne opatření pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
Čl. III.
Ministr stavebního průmyslu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 121/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů a z čl. I tohoto zákona.
Čl. IV.
Ministr stavebního průmyslu se zmocňuje, aby nařízením stanovil den, kterým pozbývá účinnosti § 10 zákona č. 121/1948 Sb., ve znění čl. I tohoto zákona.
Čl. V.
Ustanovení čl. I č. 6, 7, 8, 9, 10, 12 a 13 tohoto zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1948, ostatní jeho ustanovení dnem vyhlášení. Tento zákon provede ministr stavebního průmyslu v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r. |
Zákon č. 64/1951 Sb. | Zákon č. 64/1951 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků
Vyhlášeno 30. 7. 1951, datum účinnosti 30. 7. 1951, částka 34/1951
* Čl. I. - Zákon č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - Zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III. - Zákon č. 122/1948 Sb., o organisaci a znárodnění cestovních kanceláří, se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV. - Zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, se mění a doplňuje takto:
* Čl. V. - Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s ministry vnitra a financí přenésti na krajské národní výbory působnost ve věcech
* Čl. VI. - Ministr vnitřního obchodu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 118/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů s připojením čl. V tohoto zákona.
* Čl. VII. - Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
* Čl. VIII.
Aktuální znění od 30. 7. 1951
64.
Zákon
ze dne 11. července 1951,
kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 118/1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 4 odst. 1 zní:
„(1)
Velkoobchodní činností pověří ministr vnitřního obchodu národní podniky obchodní a výjimečně může pověřiti také jiné podniky nebo orgány, při čemž zároveň určí rozsah této činnosti.“
2.
§ 4 odst. 3 se zrušuje.
3.
§ 6 odst. 1 zní:
„(1)
Ministr vnitřního obchodu může znárodniti zestátněním s účinností od 1. ledna 1948 nebo ode dne pozdějšího některé podniky provozující velkoobchodní činnost.“
4.
Za § 8 se vkládá nový § 8a tohoto znění:
㤠8a.
Pokud v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu se majetku znárodněného podle tohoto zákona nepoužije ke zřízení národního podniku nebo k začlenění do národního podniku, nebo pokud takový majetek nebude svěřen do správy orgánům v oboru jeho působnosti, může ministr vnitřního obchodu takový majetek v dohodě s ministrem financí a s jiným ministrem převésti do pravomoci tohoto ministra, aby o něm učinil opatření ve vlastním oboru působnosti, nebo jej může svěřiti do správy komunálním podnikům nebo za náhradu určenou podle § 13 jej přenechati jiným právnickým osobám.“
5.
§ 10 zní:
㤠10.
(1)
Národní podnik, do kterého se začleňuje majetek znárodněného podniku vstupuje v den převzetí v jeho závazky. Začlení-li se majetek do několika národních podniků, určí ministr vnitřního obchodu, do kterých závazků vstoupí jednotlivé národní podniky.
(2)
Svěří-li ministr vnitřního obchodu znárodněný majetek do správy orgánům v oboru své působnosti, určí zároveň v dohodě s ministrem financí, které závazky s tímto majetkem přecházejí, a to dnem převzetí majetku.
(3)
Národní podnik, do něhož se začleňuje majetek znárodněný podle § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b), který patřil někomu jinému než vlastníku podniku, vstupuje v závazky vyplývající z práv váznoucích na tomto majetku, a to v rozsahu a za podmínek stanovených o tom v předpisech provádějících dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících (dále jen „dekret“). Tytéž předpisy platí také pro úpravu přechodu takových závazků, bude-li majetek svěřen do správy orgánům v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu nebo podle § 8a převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(4)
Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s věcně příslušným ministrem a ministrem financí učiniti opatření o přechodu závazků patřících ke znárodněnému majetku, který byl podle § 8a převeden do pravomoci jiného ministra nebo svěřen do správy komunálnímu podniku nebo přenechán jiné právnické osobě.
(5)
K závazkům znárodněného podniku nepatří závazky, podle nichž má majetek tohoto podniku nebo jeho část přejíti po dni počátku účinnosti tohoto zákona na třetí osobu. Za závazky znárodněného podniku se nepokládají také osobní daně, dávky a poplatky bývalého vlastníka; takové závazky nepřecházejí s majetkem, který byl začleněn do národního podniku nebo svěřen do správy orgánům podle odstavce 2 nebo s nímž bylo učiněno opatření nebo který byl přenechán podle § 8a, ani se nelze pro ně uspokojiti z majetku znárodněného podniku. Osobními daněmi a dávkami se rozumějí daň důchodová, válečný příspěvek, daň rentová přímo vybíraná, daň z majetku podle vládního nařízení č. 410/1942 Sb., majetkové dávky podle zákona č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, a mimořádné dávky podle zákona č. 185/1947 Sb., o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných přírůstků na majetku, ve znění zákona č. 180/1948 Sb. Způsob úhrady těchto osobních daní a dávek stanoví ministerstvo financí vyhláškou v příslušném úředním listě.
(6)
U závazků, které jsou hospodářsky neodůvodněné, počítajíc v to závazky ze služebních smluv, zaručující zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy, zaopatřovací požitky, odbytné a pod., může se národní podnik domáhati zrušení nebo jiné přiměřené úpravy. Nedojde-li o tom k dohodě, rozhodne rozhodčí soud zřízený podle zákona č. 228/1946 Sb., o rozhodčích soudech pro úpravu některých závazků národních podniků, ve znění zákona č. 272/1948 Sb. Ustanovení vět prvé a druhé platí přiměřeně také, jde-li o závazky, jež přecházejí se svěřením znárodněného majetku do správy orgánům podle odstavce 2 nebo které přecházejí podle odstavce 4.
(7)
Pokud z opatření, kterým se znárodněný majetek svěřuje do správy orgánům v oboru působnosti ministra vnitřního obchodu nebo jiného ministra, nevyplývá nic jiného, neručí stát za závazky znárodněného podniku, ani když dojde k úpravě závazků podle § 11.“
6.
§ 11 zní:
㤠11.
Je-li majetek znárodněného podniku ke dni převzetí předlužen, může národní podnik požádati soud, aby do výše obecné ceny aktiv předluženého majetku podniku upravil ke dni převzetí uspokojení závazků patřících k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje k hospodářským možnostem národního podniku. To platí obdobně i o komunálním podniku nebo jiné právnické osobě, jimž byl majetek znárodněného podniku svěřen do správy nebo přenechán podle § 8a.“
7.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Odporovati lze do 3 let od převzetí podniku. Jinak platí ustanovení §§ 46 až 52 občanského zákoníka č. 141/1950 Sb.“
8.
§ 13 zní:
㤠13.
(1)
Pokud není stanoveno jinak, přísluší za majetek znárodněný podle tohoto zákona a za majetkové podstaty (jejich části), převedené do vlastnictví národního podniku podle § 9, náhrada; platí o ní přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu.
(2)
Náhrada se neposkytuje osobám, které byly nebo budou odsouzeny pro takový trestný čin nebo potrestány pro takový přestupek, jimiž projevily nepřátelský postoj k lidově demokratickému řádu republiky nebo k její socialistické výstavbě.“
9.
§ 14 odst. 6 se nahrazuje novým odstavcem tohoto znění:
„(6)
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a s nímž se činí opatření podle odstavce 1, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s ministerstvem financí.“
10.
§ 14 odst. 7 a 8 se zrušují.
11.
Ustanovení § 21 se nahrazuje novým ustanovením tohoto znění:
㤠21.
Právní úkony a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek. Toto osvobození neplatí však při obchodní činnosti znárodněného podniku a při opatřeních učiněných likvidátorem při likvidaci právnické osoby nebo společnosti.“
12.
Označení oddílu VI a jeho nadpis se vypouštějí.
13.
Za § 21 se vkládá nový § 22 tohoto znění:
㤠22.
Výtěžky (důchody) dosažené ze znárodněného podniku až do dne převzetí jsou součástí základu pro vyměření daně důchodové, všeobecné a zvláštní daně výdělkové a daně rentové posledního vlastníka znárodněného podniku před jeho znárodněním.“
Čl. II.
Zákon č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami, se mění a doplňuje takto:
1.
V ustanovení § 1 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova „které dne 1. ledna 1948 byly“.
2.
§ 1 odst. 3 zní:
„(3)
Ministr vnitřního obchodu určí, které podniky byly podle odstavce 1 znárodněny.“
3.
Ustanovení § 4 se nahrazuje novým ustanovením tohoto znění:
㤠4.
Ustanovení §§ 8, 8a, §§ 10 až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.“
4.
§§ 5 až 8, § 9 odst. 7 a 8, §§ 12 až 14 se zrušují.
5.
§ 9 odst. 6 se nahrazuje novým odstavcem tohoto znění:
„(6)
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a s nímž se činí opatření podle odstavce 1, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s ministerstvem financí.“
Čl. III.
Zákon č. 122/1948 Sb., o organisaci a znárodnění cestovních kanceláří, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 zní:
㤠2.
Ministr vnitřního obchodu může znárodnit zestátněním s účinností od 1. ledna 1948 nebo ode dne pozdějšího podniky provozující v plném nebo omezeném rozsahu cestovní kanceláře.“
2.
Ustanovení § 4 se nahrazuje novým ustanovením tohoto znění:
㤠4.
Ustanovení §§ 8, 8a až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.“
3.
§§ 5 až 9, § 10 odst. 6, §§ 13, 14 a 16 se zrušují.
4.
§ 10 odst. 5 se nahrazuje novým odstavcem tohoto znění:
„(5)
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a s nímž se činí opatření podle odstavce 1, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s ministerstvem financí.“
Čl. IV.
Zákon č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 zní:
㤠3.
Ministr vnitřního obchodu určí, které podniky byly tímto zákonem znárodněny.“
2.
V ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „které dne 1. ledna 1948 byly“.
3.
Ustanovení § 7 se nahrazuje novým ustanovením tohoto znění:
㤠7.
Ustanovení §§ 8, 8a až 13, §§ 17 a 18 a §§ 20 až 22 zákona č. 118/1948 Sb., ve znění čl. I platí přiměřeně i pro věci upravené tímto zákonem.“
4.
§§ 8 až 11, § 12 odst. 6 a 7, §§ 15 až 17 se zrušují.
5.
§ 12 odst. 5 se nahrazuje novým odstavcem tohoto znění:
„(5)
Rozsah majetku, kterého stát nabyl konfiskací a s nímž se činí opatření podle odstavce 1, určí ministerstvo vnitřního obchodu v dohodě s ministerstvem financí.“
Čl. V.
Ministr vnitřního obchodu může v dohodě s ministry vnitra a financí přenésti na krajské národní výbory působnost ve věcech
a)
vyjímání jednotlivých majetkových kusů, majetkových souborů nebo práv ze znárodnění, pokud jich není nezbytně třeba k provozu národního podniku, a ponechání jich dosavadnímu vlastníku,
b)
rozhodování o rozsahu znárodnění,
c)
ukládání vlastníkům velkoobchodních podniků, aby převedli části majetkových podstat zastaveného velkoobchodního podniku za náhradu do vlastnictví národního podniku,
d)
určování rozsahu začlenění konfiskovaných majetkových podstat.
Čl. VI.
Ministr vnitřního obchodu upraví a ve Sbírce zákonů vyhlásí úplné znění zákona č. 118/1948 Sb., jak vyplývá z pozdějších předpisů s připojením čl. V tohoto zákona.
Čl. VII.
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti se pokládají za učiněná podle tohoto zákona.
Čl. VIII.
Ustanovení čl. I č. 4 a 5 a ustanovení čl. II č. 3, čl. III č. 2 a čl. IV č. 3, pokud se dovolávají ustanovení §§ 8a a 10 zákona č. 118/1948 Sb., nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1948 a ostatní ustanovení tohoto zákona dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitřního obchodu a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Krajčír v. r.
Kabeš v. r. |
Zákon č. 34/1953 Sb. | Zákon č. 34/1953 Sb.
Zákon, jímž některé osoby nabývají československého státního občanství
Vyhlášeno 7. 5. 1953, datum účinnosti 7. 5. 1953, částka 19/1953
* § 1. - (1) Osoby německé národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými občany, pokud československ
* § 2. - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.
Aktuální znění od 7. 5. 1953
34.
Zákon
ze dne 24. dubna 1953,
jímž některé osoby nabývají československého státního občanství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Osoby německé národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými občany, pokud československého státního občanství nenabyly již dříve.
(2)
Spolu s manželem, po případě spolu s otcem nebo matkou, stávají se československými občany manželky a nezletilé děti osob uvedených v předchozím odstavci, pokud se jimi již nestaly podle uvedeného odstavce, jestliže mají bydliště na území Československé republiky a nejsou příslušníky jiného státu.
§ 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.
Zápotocký v. r.
Dr. John v. r.
Široký v. r.
Nosek v. r. |
Zákon č. 41/1953 Sb. | Zákon č. 41/1953 Sb.
Zákon o peněžní reformě
Vyhlášeno 30. 5. 1953, datum účinnosti 1. 6. 1953, částka 25/1953
* Oddíl I. - Peněžní reforma a peněžní jednotka. (§ 1. — § 1.)
* Oddíl II. - Přepočet mezd, platů a cen. (§ 4. — § 4.)
* Oddíl III. - Výměna peněz, přepočet pohledávek a závazků a zaplacených premií životního pojištění. (§ 5. — § 6.)
* Oddíl IV. - Zrušení některých pohledávek a závazků. (§ 7. — § 7.)
* Oddíl V. - Zrušení Likvidačního fondu měnového. (§ 8. — § 8.)
* Oddíl VI. - Ustanovení společná a závěrečná. (§ 10. — § 12.)
Aktuální znění od 1. 2. 1992 (22/1992 Sb.)
41.
Zákon
ze dne 30. května 1953
o peněžní reformě.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl I.
Peněžní reforma a peněžní jednotka.
§ 1.
Další rozvoj národního hospodářství staví náš stát před úkol provést peněžní reformu vydáním nových peněz a stažením starých, s cílem zvýšení kupní síly československé koruny a upevnění jejího kursu.
Oddíl II.
Přepočet mezd, platů a cen.
§ 4.
Mzdy, služné a jiné odměny za práci a služby, rodinné přídavky, pense, stipendia, podpory a pod., jakož i ceny, daňové i jiné sazby, tarify a peněžité částky stanovené v právních předpisech a znějící na československé koruny, se přepočítají ke dni 1. června 1953 v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz.
Oddíl III.
Výměna peněz, přepočet pohledávek a závazků a zaplacených premií životního pojištění.
§ 5.
Dnem 1. června 1953 se dávají do oběhu nové peníze vzoru 1953, znějící na československé koruny. Dosavadní peníze se vyměňují v poměru, který stanoví vláda.
§ 6.
Vláda stanoví, v jakém poměru se přepočítají vklady obyvatelstva u peněžních ústavů, vklady na běžných a obratových účtech a ostatní pohledávky a závazky, které znějí na československé koruny, jakož i v jakém poměru se přepočítají zaplacené premie životního pojištění.
Oddíl IV.
Zrušení některých pohledávek a závazků.
§ 7.
(1)
Dnem 1. června 1953 se ruší pohledávky a závazky
a)
ze vkladů vázaných podle § 7 dekretu č. 91/1945 Sb.,
b)
z tuzemských cenných papírů v povinné úschově podle dekretu č. 95/1945 Sb.,
c)
z pojištění na život, pokud se mají podle § 7 odst. 1 č. 1 zákona č. 141/1947 Sb., o Likvidačním fondu měnovém, plnit poukazem na vázaný vklad.
(2)
Týmž dnem se ruší závazky z dluhopisů Československého státu, vydaných po roce 1945, a závazky z dílčích dluhopisů a zástavních listů, vydaných po roce 1945 bývalými úvěrními ústavy. Vláda vypořádá ztráty vzniklé zánikem těchto závazků veřejným organisacím a zařízením.
Oddíl V.
Zrušení Likvidačního fondu měnového.
§ 8.
Likvidační fond měnový se dnem 1. června 1953 zrušuje a jeho práva přecházejí na stát. Provedení likvidace fondu se ukládá ministru financí.
Oddíl VI.
Ustanovení společná a závěrečná.
§ 10.
Ministru financí se ukládá, aby učinil veškerá opatření nutná k řádnému provedení peněžní reformy, zejména, aby stanovil směrnicemi
a)
podmínky, způsob a podrobnosti výměny starých peněz, přepočtů upravených tímto zákonem, a povinnost a podmínky výměny dosavadních vkladních knížek za nové,
b)
způsob vypořádání přebytků a úbytků, které vzniknou u hospodářských, rozpočtových a jiných organisací a zařízení přepočtením jejich pohledávek a závazků na nové peníze, po případě zánikem jejich závazků nebo práv podle tohoto zákona.
§ 11.
Zrušuje se zákon č. 39/1948 Sb., o platidlech československé měny.
§ 12.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 1953; provedou jej všichni členové vlády.
Zápotocký v. r.
Dr John v. r.
Široký v. r.
Dr. Dolanský v. r.
arm. gen. Bacílek v. r.
arm. gen. Dr. Čepička
Kopecký v. r.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Barák v.r.
David v. r.
Dvořák v. r.
Ďuriš v. r.
Harus v. r.
Dr. Havelka v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Kabeš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Málek v. r.
Maurer v. r.
Nepomucký v. r.
Dr. Neuman v. r.
Nosek v. r.
Plojhar v. r.
Pokorný v. r.
Poláček v. r.
A. Pospíšil v. r.
J. Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Rais v. r.
Reitmajer v. r.
Smida v. r.
Sýkora v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Šrámek v. r.
Štoll v. r. |
Zákon č. 79/1953 Sb. | Zákon č. 79/1953 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích
Vyhlášeno 26. 9. 1953, datum účinnosti 26. 9. 1953, částka 46/1953
* Čl. I. - Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II.
Aktuální znění od 26. 9. 1953
79.
Zákon
ze dne 16. září 1953,
kterým se mění a doplňuje zákon o národních umělcích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 130/1948 Sb., o národních umělcích, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 1 nahrazují se slova „umělce české nebo slovenské národnosti“ slovy „československého občana“.
2.
§ 3 zní:
„(1)
Vláda může národnímu umělci uděliti doživotní čestný důchod.
(2)
Vláda může uděliti pozůstalému manželu po národním umělci nebo jeho nezaopatřeným dětem, po případě za okolností zvláštního zřetele hodných i jiným osobám, které o něho pečovaly a zasloužily se o příznivé podmínky jeho tvůrčí činnosti, zaopatřovací plat.
(3)
Doživotní čestný důchod může vláda národnímu umělci vyměřiti tak, aby zahrnoval také plat nebo důchod, který mu přísluší z pracovního poměru.
(4)
Důchod a zaopatřovací platy podle předchozích odstavců se nepokládají za důchody, po případě zaopatřovací platy ve smyslu předpisů o hromadění několika platů.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej předseda vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r. |
Zákon č. 46/1956 Sb. | Zákon č. 46/1956 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách
Vyhlášeno 6. 10. 1956, datum účinnosti 6. 10. 1956, částka 25/1956
* Čl. I. - Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II. - (1) Zrušují se předpisy, které odporují ustanovením zákona o vysokých školách ve znění tohoto zákona; zejména se zrušuje
* Čl. III.
Aktuální znění od 6. 10. 1956
46.
Zákon
ze dne 24. září 1956,
kterým se mění a doplňuje zákon o vysokých školách
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
1.
Ustanovení části II §§ 4 až 17 zní:
„Část II.
Správa a organisace vysokých škol.
§ 4.
Správa vysokých škol.
Ministr školství a kultury zásadně spravuje všechny vysoké školy a jednotně je řídí po stránce ideové, vědecké a pedagogické. Opatření obecné povahy činí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
§ 5.
Státní výbor pro vysoké školy a Slovenský výbor pro vysoké školy.
(1)
Zřizuje se Státní výbor pro vysoké školy (dále jen „Státní výbor“) jako iniciativní, koordinační a poradní sbor ministra školství a kultury a Slovenský výbor pro vysoké školy (dále jen „Slovenský výbor“) jako iniciativní, koordinační a poradní sbor pověřence školství a kultury. Ve své činnosti se oba výbory opírají o práci komisí expertů (§ 6).
(2)
Státní výbor se vyjadřuje a podává návrhy ve věcech týkajících se
a)
zásadních otázek vědecké, umělecké a výzkumné práce na vysokých školách,
b)
zásadních pedagogických otázek na vysokých školách,
c)
organisace vysokých škol,
d)
jmenování profesorů a docentů vysokých škol, ustanovování jejich zástupců a obsazování míst profesorů a docentů konkursním řízením,
e)
jmenování rektorů, prorektorů a děkanů vysokých škol a vedoucích vědeckých (uměleckých) ústavů a vědeckých laboratoří,
f)
v ostatních organisačních, pedagogických, vědeckých (uměleckých) a personálních věcech vysokých škol, ve kterých si ministr školství a kultury vyžádá vyjádření.
(3)
Slovenský výbor vykonává působnost obdobně podle odstavce 2 ve věcech vysokých škol na Slovensku.
(4)
Státní výbor se skládá z předsedy, tří místopředsedů, hlavního sekretáře a z dalších nejvýše 30 členů, jež jmenuje ministr školství a kultury tak, aby v něm byly zastoupeny hlavní skupiny vědních (uměleckých) oborů.
(5)
Slovenský výbor se skládá z předsedy, místopředsedy, sekretáře a z dalších nejvýše 17 členů, jež jmenuje pověřenec školství a kultury obdobně podle ustanovení odstavce 4.
(6)
Předsednictvo Státního výboru tvoří předseda, místopředsedové, hlavní sekretář a mimo to dalších nejvýše 10 členů Státního výboru, které určí ministr školství a kultury.
(7)
Předsednictvo Slovenského výboru tvoří předseda, místopředseda, sekretář a mimo to dalších nejvýše 6 členů Slovenského výboru, které určí pověřenec školství a kultury.
(8)
Organisační a jednací řád Státního výboru vydá ministr školství a kultury, Slovenského výboru pověřenec školství a kultury.
§ 6.
Komise expertů.
K projednávání odborných věcí zřizují se podle potřeby při Státním výboru a při Slovenském výboru pro jednotlivé obory vysokoškolského studia komise expertů. Jejich úkoly a složení určí podrobněji ministr školství a kultury (pověřenec školství a kultury).
§ 7.
Organisace vysokých škol.
(1)
V čele vysoké školy je rektor.
(2)
Vysoká škola se zpravidla dělí na fakulty. V čele fakulty je děkan.
§ 8.
Rektor.
(1)
Za činnost vysoké školy odpovídá rektor ministru školství a kultury.
(2)
Rektor má zpravidla dva prorektory. Podle rozsahu úkolů vysoké školy může být tento počet snížen nebo zvýšen.
(3)
Rektora jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády, prorektory ministr školství a kultury.
§ 9.
Vědecká (umělecká) rada vysoké školy.
(1)
Na vysokých školách se zřizuje vědecká rada (na vysokých školách uměleckých umělecká rada), která se usnáší v zásadních pedagogických, politicko-výchovných, vědeckých (uměleckých) a výzkumných věcech vysoké školy.
(2)
Nesouhlasí-li rektor s usnesením vědecké (umělecké) rady, oznámí svůj nesouhlas vědecké (umělecké) radě a předloží spornou věc k rozhodnutí ministru školství a kultury.
(3)
Předsedou vědecké (umělecké) rady vysoké školy je rektor, jejími členy jsou prorektoři a děkani fakult. Další členy jmenuje a odvolává rektor; jmenuje je z členů akademií věd nebo z národních a zasloužilých umělců, působících na vysoké škole, z vedoucích kateder, vědeckých (uměleckých) ústavů, klinik a vědeckých laboratoří téže školy, z vynikajících vědeckých (uměleckých) pracovníků vysoké školy a z odborníků z praxe. Rektor může na zasedání vědecké (umělecké) rady vysoké školy přizvat další odborníky z praxe, jakož i zástupce organisací studentů a zaměstnanců vysoké školy s hlasem poradním.
§ 10.
Rektorát.
(1)
Pro výkon správy vysoké školy se zřizuje rektorský úřad (rektorát). Rektorský úřad je osobním úřadem zaměstnanců vysoké školy.
(2)
Rektorský úřad řídí kvestor vysoké školy, který je stálým zástupcem rektora pro věci hospodářské a správní; jmenuje ho ministr školství a kultury.
§ 11.
Děkan.
(1)
Za činnost fakulty odpovídá děkan rektorovi.
(2)
Děkan má zpravidla dva proděkany. Podle rozsahu úkolů fakulty může být tento počet snížen nebo zvýšen.
(3)
Děkana a proděkany jmenuje a odvolává ministr školství a kultury. Ministr školství a kultury může zmocnit rektora, aby jmenoval a odvolával proděkany.
§ 12.
Vědecká (umělecká) rada fakulty.
(1)
Na fakultách se zřizuje vědecká rada (na fakultách vysokých škol uměleckých umělecká rada), která se usnáší v zásadních pedagogických, politicko-výchovných, vědeckých (uměleckých) a výzkumných věcech fakulty.
(2)
Nesouhlasí-li děkan s usnesením vědecké (umělecké) rady fakulty, oznámí svůj nesouhlas vědecké (umělecké) radě fakulty a předloží spornou věc k rozhodnutí rektorovi; rektor rozhodne po slyšení vědecké (umělecké) rady vysoké školy.
(3)
Předsedou vědecké (umělecké) rady fakulty je děkan, jejími členy jsou proděkani, vedoucí kateder fakulty a vedoucí vědeckých (uměleckých) ústavů a vědeckých laboratoří, na lékařských fakultách ředitel fakultní nemocnice a na veterinárních fakultách ředitel fakultní veterinární nemocnice. Další členy jmenuje a odvolává rektor; jmenuje je z význačných vědeckých (uměleckých) pracovníků fakulty a z odborníků z praxe. Děkan může na zasedání vědecké (umělecké) rady fakulty přizvat další odborníky z praxe, jakož i zástupce organisací studentů a zaměstnanců fakulty s hlasem poradním.
§ 13.
Děkanát.
(1)
Pro výkon správy fakulty se zřizuje děkanský úřad (děkanát). Děkanský úřad je služebním úřadem zaměstnanců fakulty.
(2)
Děkanský úřad řídí tajemník fakulty; jmenuje ho rektor. Tajemník fakulty je stálým zástupcem děkana pro věci hospodářské a správní.
§ 14.
Valné shromáždění
(1)
Děkan fakulty svolává nejméně jednou za rok valné shromáždění učitelů, ostatních pracovníků a studentů fakulty, na němž podává zprávu o činnosti a úkolech fakulty a jedná o přednesených návrzích a požadavcích.
(2)
Rektor může svolat valné shromáždění učitelů, ostatních pracovníků a studentů vysoké školy.
§ 15.
Katedry.
(1)
Základní organisační jednotkou pro pedagogickou a vědeckou (uměleckou) práci a pro výchovu vědeckého (uměleckého) dorostu na vysoké škole je katedra.
(2)
Katedry se zřizují na fakultě pro jeden obor nebo pro několik příbuzných oborů nebo pro obor společný několika fakultám nebo celé vysoké škole. Katedra může zajišťovat úkoly i pro jiné vysoké školy.
(3)
Katedry zřizuje a jejich vedoucí jmenuje rektor.
§ 16.
Vědecké (umělecké) ústavy, vědecké laboratoře, kabinety, knihovny, kliniky a jiná zařízení.
(1)
Pro vědeckou (uměleckou) a výzkumnou činnost a pro výchovu vědeckého (uměleckého) dorostu se na vysokých školách zřizují podle potřeb hospodářské a kulturní výstavby státu též vědecké a umělecké ústavy a vědecké laboratoře, a to pro jeden nebo několik příbuzných oborů; mohou sloužit i několika katedrám, fakultám nebo vysokým školám. Vědecké ústavy a vědecké laboratoře jsou vědecko-výzkumná pracoviště vysokých škol; jejich zřizování upravují zvláštní předpisy. Umělecké ústavy zřizuje a jejich statuty vydává ministr školství a kultury v dohodě s ministrem financí.
(2)
K prohloubení pedagogické a vědecké činnosti kateder, zejména pokud jde o přípravné práce a názorné vyučování, zřizují se na vysokých školách, především v oboru společenských věd, kabinety. Zřizuje je rektor.
(3)
Vědecké (umělecké), výzkumné, pedagogické a studijní práci na vysokých školách slouží knihovny, zřizované na vysokých školách. Zřizuje je ministr školství a kultury.
(4)
V případě potřeby může ministr školství a kultury v dohodě s ministrem financí zřizovat na vysokých školách i jiné složky a útvary sloužící vědeckým (uměleckým) a studijním účelům.
(5)
Praktický výcvik studentů vysokých škol pedagogických, jakož i jiných vysokých škol nebo jejich fakult, které připravují pro povolání učitelské, se provádí na přičleněných středních školách. Podrobnosti stanoví organisační statut vysoké školy.
(6)
Praktický výcvik studentů lékařství se provádí především na odděleních fakultních nemocnic (klinikách a poliklinikách). Podrobnosti stanoví statuty fakultních nemocnic, které vydávají společně ministři zdravotnictví a školství a kultury.
(7)
Praktický výcvik studentů veterinárního lékařství se provádí především na odděleních fakultních veterinárních nemocnic (klinikách). Podrobnosti stanoví statuty fakultních veterinárních nemocnic, které vydávají společně ministři zemědělství a lesního hospodářství a školství a kultury.
(8)
Pokud se praktický výcvik studentů provádí na zařízeních jiných úřadů (orgánů) než ministerstva školství a kultury, stanoví podmínky provádění tohoto výcviku společně příslušný ministr a ministr školství a kultury.
§ 17.
Podrobnější úprava a odchylky a organisační statuty.
(1)
Podrobnosti o organisaci vysokých škol a jejich složek, o jejich působnosti a o jejich vzájemném poměru stanoví ministr školství a kultury nařízením v dohodě se zúčastněnými členy vlády; pokud je to zvláštní povahou vysokých škol nebo fakult odůvodněno, může při tom stanovit odchylky od zásad stanovených v §§ 7 až 16, zejména u vysokých škol se značnějším počtem fakult a u vysokých škol, které se na fakulty nedělí.
(2)
Úkoly, organisaci a způsob správy jednotlivých vysokých škol stanoví jejich organisační statuty, které vydá ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.“
2.
Ustanovení §§ 19 až 28 zní:
„Část III.
Studium a vědecké hodnosti.
§ 19.
Studium a studenti.
(1)
Délku studia na vysoké škole (fakultě) stanoví ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
(2)
Studenti se přijímají na vysoké školy podle schopností uchazečů a se zřetelem k plánovaným hospodářským, sociálním a kulturním potřebám státu.
(3)
Studenti jsou povinni pracovat tak, aby se stali odborně i politicky vyspělými budovateli socialismu.
(4)
Stát pečuje o studenty po stránce sociální, zdravotní, kulturní a mravní.
(5)
Podrobnosti o přijímání studentů na vysoké školy stanoví a předpisy o všeobecných právech a povinnostech studentů vydává ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
§ 20.
Mimořádné způsoby studia.
(1)
Pracujícím se umožňuje, aby dosáhli vysokoškolského vzdělání bez přerušení zaměstnání mimořádnými způsoby studia (dálkovým studiem, večerním studiem, externím studiem a pod.).
(2)
Ministr školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými členy vlády podrobnosti o mimořádných způsobech studia, zejména také o tom, kdy mohou být na vysokých školách zřizována zvláštní zařízení pro mimořádné způsoby studia.
§ 21.
Absolventi vysokých škol.
(1)
Studium na vysoké škole se zakončuje úspěšným vykonáním předepsaných státních závěrečných zkoušek.
(2)
Student vysoké školy, který vykonal předepsané státní závěrečné zkoušky (absolvent vysoké školy), obdrží slavnostním způsobem diplom, v němž se zejména vyznačí specialisace studia a uvede označení absolventa podle studijního oboru, pro který se kvalifikoval.
(3)
Absolvent vysoké školy, který studoval a vykonal předepsané státní závěrečné zkoušky s vynikajícím prospěchem, obdrží diplom s vyznamenáním.
(4)
Názvy studijních oborů a jim odpovídající označení absolventů vysokých škol stanoví ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády nařízením.
§ 22.
Vědecká (umělecká) aspirantura.
(1)
Jako jeden z prostředků pro výchovu vědeckých (uměleckých) pracovníků se na vysokých školách zřizuje vědecká (umělecká) aspirantura.
(2)
Podrobnosti stanoví ministr školství a kultury v dohodě s presidentem Československé akademie věd a se zúčastněnými členy vlády.
§ 23.
Vědecké hodnosti.
(1)
Absolventům vysokých škol, kteří prokáží zvláštní způsobilost ve svém vědním oboru a veřejně osvědčí, že dovedou samostatně vědecky bádat, udílejí vysoké školy vědecké hodnosti ve dvou stupních, a to vědeckou hodnost kandidáta věd a vědeckou hodnost doktora věd.
(2)
Za stejných podmínek mohou být vědecké hodnosti uděleny výjimečně i pracovníkům, kteří nejsou absolventy vysokých škol.
(3)
K vyjádření vysoké pocty za zvláštní zásluhy o pokrok na poli vědy, kultury a společenských vztahů může vědecká (umělecká) rada vysoké školy se souhlasem ministra školství a kultury udělit čestnou vědeckou hodnost doktora věd.
(4)
Udělování vědeckých hodností upravují zvláštní předpisy.
§ 24.
Nostrifikace.
(1)
Ministr školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými členy vlády, za jakých podmínek lze uznávat studia a vědecké hodnosti (vysvědčení a diplomy), získané na zahraničních vysokých školách a vědeckých (uměleckých) ústavech.
(2)
Studia (vysvědčení a diplomy) získaná na zahraničních vysokých školách může uznat ministerstvo školství a kultury; ministerstvo školství a kultury může přenést rozhodnutí na vysokou školu nebo fakultu.
Část IV.
Učitelé, ostatní pracovníci vysokých škol a vědecko-pedagogické (umělecko-pedagogické) tituly.
§ 25.
(1)
Na vysokých školách působí tito pracovníci vysokých škol:
1.
učitelé:
a)
profesoři,
b)
docenti,
c)
odborní asistenti,
d)
lektoři,
e)
asistenti,
f)
odborní instruktoři;
2.
vědecko-výzkumní, po případě umělečtí pracovníci;
3.
vedoucí a pomocní knihovníci;
4.
techničtí a jiní odborní pracovníci (zejména konstruktéři, mechanikové, laboranti a pod.);
5.
správní pracovníci;
6.
pomocní pracovníci.
(2)
Podle potřeby mohou na vysokých školách působit i externí učitelé.
(3)
Vláda může měnit nebo doplnit skupiny zaměstnanců uvedených v odstavci 1.
§ 26.
(1)
Označení „profesor“ a „docent“ je vědecko-pedagogickým titulem, v uměleckých oborech umělecko-pedagogickým titulem. Přísluší všem pracovníkům, kteří byli jmenováni profesory nebo docenty na vysokých školách.
(2)
Profesory vysokých škol pro určité vědní nebo umělecké obory jmenuje president republiky z osob, které prokázaly vynikající způsobilost vědeckou (uměleckou) a učitelskou, a to zpravidla z doktorů věd nebo docentů vysokých škol. Návrh podává vládě ministr školství a kultury, na Slovensku sbor pověřenců.
(3)
Docenty vysokých škol pro určité vědní nebo umělecké obory jmenuje ministr školství a kultury z osob, které prokázaly v habilitačním řízení potřebnou způsobilost vědeckou (uměleckou) a učitelskou, a to zpravidla z kandidátů věd.
(4)
Místa profesorů a docentů na vysokých školách se obsazují zásadně na podkladě konkursu. Podrobnosti o habilitačním řízení a obsazování míst profesorů a docentů na vysokých školách stanoví ministr školství a kultury. Ministr školství a kultury může při tom stanovit, že se na přechodnou dobu upouští pro některé obory od podmínky habilitačního řízení.
(5)
Působiště profesorů a docentů na vysokých školách stanoví a mění ministr školství a kultury.
(6)
Profesoři a docenti na vysokých školách pozbývají tohoto titulu rozvázáním nebo zrušením pracovního poměru podle § 19 odst. 2 písm. b) až d) nebo f) nebo § 20 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců. Také odsouzení ke ztrátě občanských práv má v zápětí zánik uvedeného titulu.
(7)
Není-li pro některý vědní nebo umělecký obor ustanoven profesor nebo docent, může ministr školství a kultury ustanovit dočasného zástupce. To platí obdobně, nemůže-li profesor nebo docent plnit po delší dobu své povinnosti.
(8)
Pracovní poměr profesora vysoké školy trvá zpravidla nejdéle do konce semestru, v němž profesor dosáhne 70. roku věku. Výjimky povoluje ministr školství a kultury po vyjádření Státního výboru.
(9)
Ministr školství a kultury stanoví, na jakou dobu a za jakých podmínek jsou přijímáni na vysokou školu odborní asistenti a asistenti.
§ 27.
(1)
O tom, zda u profesora nebo docenta jsou splněny podmínky, aby nadále zastával místo profesora nebo docenta, rozhoduje ministr školství a kultury, a to zpravidla na podkladě výsledku konkursního řízení.
(2)
Profesoři a docenti, kteří nesplnili požadavky konkursního řízení, budou podle příslušných předpisů umístěni na jiném pracovišti odpovídajícím jejich způsobilosti.
(3)
Podrobnosti, zejména o tom, jak bude konkursní řízení zavedeno, stanoví ministr školství a kultury.
§ 28.
Pokud tento zákon neupravuje sám práva a povinnosti pracovníků vysokých škol, platí o těchto právech a povinnostech zvláštní předpisy. Zvláštní předpisy upravují též jejich platové poměry.“
3.
§ 35 zní: „Vláda stanoví, která ustanovení tohoto zákona se vztahují také na vysoké školy vojenské.“
Čl. II.
(1)
Zrušují se předpisy, které odporují ustanovením zákona o vysokých školách ve znění tohoto zákona; zejména se zrušuje
1.
nařízení ministra školství, věd a umění č. 130/1950 Sb., kterým se vydává organisační a jednací řád Státního výboru pro vysoké školy a blíže upravuje jeho působnost,
2.
nařízení ministra školství, věd a umění č. 92/1952 Sb., kterým se upravuje způsob správy a hospodaření vysokých škol,
3.
§ 17 vládního nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol,
4.
předpisy o nostrifikaci a uznávání zahraničních studií, vysvědčení a diplomů.
(2)
Nedotčeny zůstávají tyto předpisy:
1.
vládní nařízení č. 97/1953 Sb., o vysoké stranické škole při Ústředním výboru Komunistické strany Československa,
2.
vládní nařízení č. 60/1953 Sb., s výjimkou ustanovení § 17, a předpisy vydané k jeho provedení.
Čl. III.
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej ministři školství a kultury, zdravotnictví, zemědělství a lesního hospodářství a národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dr. Kahuda v. r.
Plojhar v. r.
Bakuľa v. r.
generál plukovník Lomský v. r. |
Zákon č. 59/1956 Sb. | Zákon č. 59/1956 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o důchodové dani družstev a jiných organisací
Vyhlášeno 19. 12. 1956, datum účinnosti 1. 1. 1957, částka 31/1956
* Čl. 1. - Zákon č. 75/1952 Sb., o důchodové dani družstev a jiných organisací, se mění a doplňuje takto:
* Čl. 2. - Ustanovení tohoto zákona se použije po prvé pro zdanění zisků za rok 1956.
* Čl. 3.
Aktuální znění od 1. 1. 1957
59.
Zákon
ze dne 30. listopadu 1956,
kterým se mění a doplňuje zákon o důchodové dani družstev a jiných organisací.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1.
Zákon č. 75/1952 Sb., o důchodové dani družstev a jiných organisací, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 1 písm. a) zní:
„družstva a jejich organisace s výjimkou jednotných zemědělských družstev;“
2.
§ 2 zní:
㤠2.
Z čeho se platí daň.
Družstva, jejich organisace a osoby uvedené v § 1 odst. 1 písm. c) platí daň ze zisku z veškeré své činnosti a z hospodaření veškerým svým majetkem, podniky dobrovolných a jiných organisací platí daň ze zisku z hospodářské činnosti.“
3.
§ 5 zní:
㤠5.
Sazba daně.
(1)
Daň činí:
1\\. u výrobních družstev:
---
při rentabilitě|
do 3 % | 25 % z dani podrobené ho zisku,
nad 3 % do 5 % | 25 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 3 % úplných vlastních nákladů, a 50 % ze zbytku zisku,
nad 5 % do 8 % | 35 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 5 % úplných vlastních nákladů, a 55 % ze zbytku zisku,
nad 8 % do 12 % | 42,5 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 8 % úplných vlastních nákladů, a 65 % ze zbytku zisku,
nad 12 % do 15 % | 50 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 12 % úplných vlastních nákladů, a 75 % ze zbytku zisku,
nad 15 % do 20 % | 55 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 15 % úplných vlastních nákladů, a 80 % ze zbytku zisku,
nad 20 % do 25 % | 61,2 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 20 % úplných vlastních nákladů, a 85 % ze zbytku zisku,
nad 25 % | 66 % z části dani podrobeného zisku, která se rovná 25 % úplných vlastních nákladů, a 90 % ze zbytku zisku;
2\\. u spotřebních družstev a jejich organisací, u svazů výrobních družstev a u Ústřední rady družstev | 25 % dani podrobeného zisku;
3\\. u ostatních družstev, jakož i u podniků svazů výrobních družstev a u podniků Ústřední rady družstev:
při dani podrobeném zisku do 50.000 Kčs | 40 %,
při dani podrobeném zisku nad 50.000 Kčs do 80.000 Kčs | 50 % a
při dani podrobeném zisku nad 80.000 Kčs | 60 % dani podrobeného zisku;
4\\. u podniků dobrovolných a jiných organisací:
z prvních 80.000 Kčs dani podrobeného zisku | 10 % a
ze zbytku dani podrobeného zisku | 20 %;
5\\. u ostatních poplatníků:
z prvních 80.000 Kčs základu daně | 75 % a
ze zbytku základu daně | 90 %.
(2)
Družstvům invalidů se daň podle odstavce 1 č. 1 sníží o částku, která činí 5 % dani podrobeného zisku.
(3)
Rentabilitou se pro účely tohoto zákona rozumí poměr dani podrobeného zisku k úplným vlastním nákladům.“
4.
Do § 11 se vkládá jako odstavec 2 nové ustanovení tohoto znění:
„Ministr financí může upravit sazbu daně odchylně od § 5, vyžaduje-li to úspěšné plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo jiné důležité zájmy.“
Dosavadní odstavec 2 § 11 se přečísluje na odstavec 3.
Čl. 2.
Ustanovení tohoto zákona se použije po prvé pro zdanění zisků za rok 1956.
Čl. 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provede jej ministr financí.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 10/1957 Sb. | Zákon č. 10/1957 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech
Vyhlášeno 16. 3. 1957, datum účinnosti 20. 5. 1957, částka 8/1957
* Čl. I - Zákon č. 13/1954 Sb., o národních výborech, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 20. 5. 1957
10
Zákon
ze dne 6. března 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 13/1954 Sb., o národních výborech, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 zní:
„(1)
Národní výbory jsou voleny pracujícím lidem. Lid vysílá do národních výborů své nejlepší představitele, kteří jsou hodni toho, aby se stali zástupci lidu, a kteří dávají záruku, že budou své úkoly řádně plnit.
(2)
Do krajských národních výborů se volí 1 člen na 7.000 obyvatel, při čemž v krajích s počtem obyvatel do 525.000 se volí 75 členů.
(3)
Do okresních národních výborů se volí na každých 1.000 obyvatel 1 člen; v okresech do 35.000 obyvatel se volí 35 členů a v okresech nad 60.000 obyvatel se volí 60 členů.
(4)
Do městských národních výborů se volí 1 člen nejméně na 100 obyvatel a nejvýše na 500 obyvatel podle velikosti města; v městech nad 150.000 obyvatel se volí 300 členů.
(5)
Do místních národních výborů a do obvodních národních výborů se volí 1 člen nejméně na 50 obyvatel a nejvýše na 200 obyvatel podle velikosti obce (obvodu); v obcích do 400 obyvatel se volí 9 nebo 11 členů, v obcích od 400 do 600 obyvatel 12 členů a v obcích (obvodech) nad 40.000 obyvatel se volí 200 členů.
(6)
Do ústředního národního výboru hlavního města Prahy se volí na každých 4.000 obyvatel 1 člen. Do obvodních národních výborů v hlavním městě Praze se volí na každých 500 obyvatel 1 člen; v obvodech do 17.500 obyvatel se volí 35 členů a v obvodech nad 75.000 obyvatel se volí 150 členů.
(7)
Do ústředního národního výboru města Bratislavy se volí na každých 1.500 obyvatel 1 člen. Do obvodních národních výborů v Bratislavě se volí na každých 500 obyvatel 1 člen; v obvodech do 25.000 obyvatel se volí 50 členů.
(8)
Podrobnější určení počtu členů národních výborů a způsob provedení voleb stanoví zákon o volbách do národních výborů.“
2.
§ 14 odst. 3 zní:
„(3)
Národní výbor zvolí na svém prvém zasedání předsedy a ostatní členy stálých komisí; stálé komise jsou nejméně tříčlenné. Stálá komise může ze svých členů zvolit tajemníka, po případě zástupce předsedy komise.“
3.
K § 14 se připojuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Je-li toho třeba v zájmu řádného plnění úkolů stálé komise národního výboru, může být jejím členem také osoba, která není členem národního výboru.“
4.
§ 23 odst. 1 zní:
„(1)
Předseda národního výboru řídí zasedání národního výboru, zastupuje národní výbor, pokud podle usnesení rady není zastupováním pověřen jiný člen rady, a podpisuje spolu s tajemníkem nařízení a jiná rozhodnutí národního výboru a jeho rady. Zajišťuje řádnou činnost rady, zejména svolává a řídí její schůze a zabezpečuje plnění jejích usnesení.“
5.
§ 24 zní:
„(1)
Rada ústředního národního výboru má 17 členů. Rada obvodních národních výborů v hlavním městě Praze a v Bratislavě má 15 členů.
(2)
Rada krajského národního výboru má 13 členů.
(3)
Rada okresního národního výboru má 11 členů.
(4)
Rada městského národního výboru má 15 členů.
(5)
V obcích a městských obvodech s počtem obyvatel nad 20.000 má rada místního (obvodního) národního výboru 15 členů, v obcích a městských obvodech od 6.000 do 20.000 obyvatel 13 členů, v obcích a městských obvodech od 2.500 do 6.000 obyvatel 9 členů a v obcích a městských obvodech od 900 do 2.500 obyvatel 7 členů. V obcích od 400 do 900 obyvatel má rada místního národního výboru 5 členů, v obcích do 400 obyvatel 3 nebo 5 členů podle toho, zda má místní národní výbor 9 nebo 11 členů.
(6)
Se souhlasem rady národního výboru vyššího stupně může být počet členů rady podle skutečné potřeby zvýšen nebo snížen; ke zvýšení nebo snížení počtu členů rady ústředních a krajských národních výborů je třeba souhlasu vlády. Totéž platí o zvýšení nebo snížení počtu náměstků předsedy národního výboru.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 20. května 1957; provedou jej všichni členové vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Poláček v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Bukal v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generál plukovník. Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r.
Zatloukal v. r. |
Zákon č. 11/1957 Sb. | Zákon č. 11/1957 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů
Vyhlášeno 16. 3. 1957, datum účinnosti 16. 3. 1957, částka 8/1957
* Čl. I - Zákon č. 14/1954 Sb., o volbách do národních výborů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o volbách do národních výborů, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 16. 3. 1957
11
Zákon
ze dne 6. března 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon o volbách do národních výborů
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 14/1954 Sb., o volbách do národních výborů, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
V obcích, v nichž je více než 5.000 osob zapsaných do seznamů voličů, zařídí rada místního národního výboru, aby byl v každém domě vyložen seznam voličů, kteří v domě bydlí. Ve větších obcích, které nedosahují 5.000 zapsaných osob a které určí rada okresního národního výboru, zařídí rada místního národního výboru, aby byl v každém domě vyložen seznam voličů, kteří v domě bydlí.“
2.
§ 9 včetně nadpisu zní:
„Voličský průkaz.
Voličům, kteří v době od vyložení seznamů voličů do dne volby se přestěhují, jakož i voličům, kteří z vážných důvodů nebudou moci volit ve volebním okrsku, v jehož seznamu voličů jsou zapsáni, vydá rada místního národního výboru na jejich žádost voličský průkaz a ze seznamu voličů je vyškrtne. Voličský průkaz opravňuje k zápisu do seznamu voličů v jiném volebním okrsku. Zápis provádí rada místního národního výboru nového bydliště (místa pobytu), v den voleb okrsková volební komise. Při zápisu se voličský průkaz odebere a připojí k seznamu voličů.“
3.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Pro volby do ústředního národního výboru se vytvoří tolik volebních obvodů, aby na každých 4.000 obyvatel připadl jeden volební obvod.“
4.
§ 22 odst. 2 zní:
„(2)
Pro volby do ústředního národního výboru se vytvoří tolik volebních obvodů, aby na každých 1.500 obyvatel připadl jeden volební obvod.“
5.
§ 27 odst. 2 zní:
„(2)
Pro volby do jednotlivých obvodních národních výborů se vytvoří tolik volebních obvodů, aby na každých 500 obyvatel připadl jeden volební obvod; vytvoří se však nejméně 50 volebních obvodů.“
6.
§ 32 odst. 2 zní:
„(2)
Pro volby do krajských národních výborů se vytvoří tolik volebních obvodů, aby na každých 7.000 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejméně však 75 volebních obvodů.“
7.
§ 47 včetně nadpisu zní:
„Volební obvody.
(1)
Volební obvody pro volby do místních národních výborů stanoví rada místního národního výboru a volební obvody pro volby do obvodních národních výborů stanoví rada obvodního národního výboru.
(2)
Pro volby do místních národních výborů se vytvoří v obcích
a)
do 400 obyvatel jeden volební obvod, v němž se volí podle určení okresního národního výboru 9 nebo 11 členů místního národního výboru;
b)
od 400 do 600 obyvatel 12 volebních obvodů;
c)
od 600 do 900 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 50 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 15 volebních obvodů;
d)
od 900 do 1.500 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 60 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 18 volebních obvodů;
e)
od 1.500 do 2.500 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 80 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 25 volebních obvodů;
f)
od 2.500 do 6.000 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 100 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 40 volebních obvodů;
g)
od 6.000 do 20.000 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 150 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 100 volebních obvodů;
h)
nad 20.000 obyvatel tolik volebních obvodů, aby na každých 200 obyvatel připadl jeden volební obvod, nejvýše však 200 volebních obvodů.
(3)
Pro volby do obvodních národních výborů se vytvoří tolik volebních obvodů jako pro volby do místních národních výborů.
(4)
Seznamy volebních obvodů pro volby do místních národních výborů uveřejní rada místního národního výboru nejpozději 55 dnů přede dnem volby. Seznamy volebních obvodů pro volby do obvodních národních výborů uveřejní rada obvodního národního výboru nejpozději 55 dnů přede dnem volby.“
8.
§ 55 odst. 3 věta třetí zní:
„Pro volby do místního národního výboru v obci, která tvoří jeden volební obvod, může být navrženo 9 (11) nebo více kandidátů.“
9.
§ 66 odst. 3 věta první zní:
„Voliče, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, zapíše okrsková volební komise do seznamu voličů.“
10.
§ 73 odst. 2 písm. c) se škrtá.
11.
§ 76 odst. 2 písm. b) se škrtá.
12.
§ 78 odst. 2 věta první zní:
„V obcích s počtem obyvatel do 400 je z kandidátů, kteří obdrželi nadpoloviční většinu platných hlasů, zvoleno 9 (11) kandidátů s největším počtem hlasů.“
13.
§ 82 odst. 2 část věty před středníkem zní:
„Nové volby určí obvodní volební komise též, nebylo-li v obci s počtem obyvatel do 400 zvoleno 9 (11) členů místního národního výboru;“
Čl. II
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o volbách do národních výborů, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Poláček v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Bukal v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generál plukovník Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r.
Zatloukal v. r. |
Zákon č. 17/1957 Sb. | Zákon č. 17/1957 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči
Vyhlášeno 23. 3. 1957, datum účinnosti 1. 1. 1957, částka 10/1957
* Čl. I - Zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 64/1955 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1957
17
Zákon
ze dne 6. března 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 64/1955 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 zní:
„Jednotnou preventivní a léčebnou péči plánují, organisují, řídí a kontrolují ministerstvo zdravotnictví a výkonné orgány národních výborů (dále jen „orgány státní zdravotní správy“). Při plnění svých úkolů se tyto orgány v součinnosti s dobrovolnými organisacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím, opírají o nejširší účast pracujících, jimž také náleží přímá kontrola nad prováděním preventivní a léčebné péče.“
2.
§ 5 zní:
„(1)
Jednotná preventivní a léčebná péče zahrnuje zejména preventivní péči, ošetřování v nemoci a při úrazu, pomoc v mateřství, péči o chrup, pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí preventivní a léčebné péče je i poskytování léků a léčebných a orthopedických pomůcek. V rámci preventivní a léčebné péče se též rozhoduje o pracovní schopnosti, pokud toto rozhodování nepřísluší jiným orgánům.
(2)
Stát poskytuje preventivní a léčebnou péči
a)
bezplatně
1.
zaměstnancům, osobám jim postaveným na roveň a jejich rodinným příslušníkům,
2.
členům výrobních družstev a jejich rodinným příslušníkům,
3.
důchodcům a jejich rodinným příslušníkům,
4.
všem dětem ve věku do 1 roku v plném rozsahu a ostatním dětem ve věku do 15 roků v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy,
5.
všem ženám, pokud jde o péči poskytovanou v souvislosti s porodem,
6.
členům jednotných zemědělských družstev a jejich rodinným příslušníkům, pokud tato družstva uzavřela smlouvu o nemocenském pojištění, v rozsahu a za podmínek stanovených touto smlouvou,
7.
členům jednotných zemědělských družstev a jejich rodinným příslušníkům, pokud tato družstva neuzavřela smlouvu o nemocenském pojištění, a jednotlivě hospodařícím rolníkům, spolupracujícím členům jejich rodin a rodinným příslušníkům, jakož i pracovníkům, kteří vykonávají jen příležitostné zaměstnání, při pracovním úrazu (nemoci z povolání),
8.
všem občanům, pokud jde o preventivní péči, o léčení aktivní tuberkulosy a pohlavních nemocí a o určité služby při ostatních přenosných nemocech;
b)
za úhradu v ostatních případech; jestliže osoby povinné k úhradě nemohou ji nést bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž mají vyživovací povinnost, poskytne se preventivní a léčebná péče na účet státní zdravotní správy.
(3)
Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány rozšířit rozsah preventivní a léčebné péče a okruh osob, jimž se tato péče poskytuje bezplatně, jakož i upravit způsob řízení ve věcech preventivní a léčebné péče a stanovit, kdy se poskytuje náhrada cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování této péče a kdy a v jaké výši se na určité služby připlácí.“
3.
§ 7 zní:
„Stát poskytuje preventivní a léčebnou péči v územních a závodních zdravotnických zařízeních. Slouží-li zdravotnická zařízení trvale zároveň účelům vysokoškolské lékařské výuky, označují se jako fakultní.“
4.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Zařízení preventivní a léčebné péče mohou být v zájmu prohloubení této péče nebo v zájmu hospodárnějšího zvládnutí jejich úkolů účelně sdružována navzájem mezi sebou nebo i s jinými zdravotnickými zařízeními.“
5.
Část II včetně nadpisu zní:
„Lázeňská péče
§ 13
Osobám, jejichž zdravotní stav to vyžaduje, může být poskytnuta preventivní a léčebná péče, při níž se využívá především místních přírodních léčivých zdrojů nebo příznivých klimatických podmínek (lázeňská péče).
§ 14
(1)
Náklady lázeňské péče za osoby, kterým se poskytne tato péče bezplatně, uhrazují lázeňským zařízením orgány, na jejichž účet se má lázeňská péče poskytovat, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak. Ostatním osobám se poskytuje lázeňská péče za úhradu na jejich vlastní účet; jestliže osoby povinné k úhradě nemohou ji nést bez ohrožení vlastní výživy nebo výživy osob, vůči nimž mají vyživovací povinnost, uhradí náklady lázeňské péče státní zdravotní správa.
(2)
Lázeňská péče se provádí výhradně v lázeňských zařízeních státní zdravotní správy, která určí a jejichž správu a provoz upraví ministr zdravotnictví.
§ 15
Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podmínky a způsob poskytování lázeňské péče; může též stanovit, kdy se i mimo případy uvedené v § 14 poskytuje lázeňská péče bezplatně a na čí účet.“
6.
V § 16 odst. 1 č. 2 se citace § 5 písm. c) nahrazuje citací § 5 odst. 2.
Čl. II
Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Plojhar v. r. |
Zákon č. 18/1957 Sb. | Zákon č. 18/1957 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči
Vyhlášeno 23. 3. 1957, datum účinnosti 23. 3. 1957, částka 10/1957
* Čl. I - Zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 23. 3. 1957
18
Zákon
ze dne 6. března 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 4 odst. 2 zní:
„(2)
Orgány hygienické a protiepidemické služby jsou
a)
hlavní hygienik republiky Československé, který je v čele hygienické a protiepidemické složky ministerstva zdravotnictví;
b)
hlavní hygienik Slovenska, který je v čele hygienické a protiepidemické složky pověřenectva zdravotnictví;
c)
krajský hygienik;
d)
okresní hygienik.“
2.
K § 6 se připojuje odstavec 2, který zní:
„(2)
Pokud orgány veterinární zdravotní služby ministerstva zemědělství a lesního hospodářství vykonávají běžný a provozní hygienický dozor na zpracování, skladování, úchovu a přepravu poživatin živočišného původu, mají povinnosti a práva orgánů hygienické a protiepidemické služby.“
3.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Posudky o normách a standardech podle § 5 odst. 1 č. 2 písm. d) a odst. 2 podává a účinnost a nezávadnost ser, vakcin a bakteriálních přípravků před jejich uvedením do oběhu kontroluje výhradně hlavní hygienik republiky Československé. Směrnice podle § 5 odst. 1 č. 1 a závazné posudky podle § 5 odst. 1 č. 2 písm. b) a odst. 2 ve věcech, které mají širší než krajský význam, vydává hlavní hygienik republiky Československé a pro Slovensko hlavní hygienik Slovenska. Závazné posudky podle § 5 odst. 1 č. 2 písm. b) a odst. 2 ve věcech krajského významu vydává krajský hygienik a ve věcech okresního a místního významu okresní hygienik.“
4.
§ 9 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Hlavního hygienika republiky Československé ustanovuje a odvolává vláda na návrh ministra zdravotnictví, hlavního hygienika Slovenska sbor pověřenců na návrh pověřence zdravotnictví. Ustanovování a odvolávání krajských a okresních hygieniků se řídí předpisy o ustanovování a zprošťování zaměstnanců výkonných orgánů rad národních výborů.
(2)
Hlavnímu hygienikovi pomáhá v plnění jeho úkolů poradní sbor, který zřídí a jehož členy jmenuje na návrh hlavního hygienika ministr (pověřenec) zdravotnictví.“
5.
§ 16 odst. 4 zní:
„(4)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně také pro provádění hygienické a protiepidemické péče v oboru ministerstva vnitra, pokud jde o ozbrojené složky, a v oboru ministerstva dopravy, pokud jde o železnice; součinnost jejich orgánů s orgány hygienické a protiepidemické služby při provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, vnitra a dopravy.“
Čl. II
Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zdravotnictví, vnitra, dopravy a zemědělství a lesního hospodářství.
Zápotocký v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Plojhar v. r.
Barák v. r.
Pospíšil v. r.
Bakuľa v. r. |
Zákon č. 57/1957 Sb. | Zákon č. 57/1957 Sb.
Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany
Vyhlášeno 16. 11. 1957, datum účinnosti 16. 11. 1957, částka 29/1957
* § 1 - Tímto zákonem se provádí Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o vypořádání otevřených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. v příloze sbírky zákonů (dále jen „Dohoda“
* § 2 - (1) Nároky československého státu a československých právnických i fysických osob vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, zanikají dnem 11. února 1956.
* § 3 - (1) Nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fysických osob vůči československému státu a československým právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, přecházejí dnem 11. února 1956 na československý stát.
* § 4 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob jugoslávské cenné papíry uvedené v článku 3 Dohody.
* § 5 - Ministerstvo financí a ostatní zúčastněná ministerstva učiní v oboru své působnosti další potřebná opatření k provedení Dohody.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 16. 11. 1957
57
Zákon
ze dne 31. října 1957
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a jugoslávskými občany.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Tímto zákonem se provádí Dohoda mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o vypořádání otevřených majetkových otázek, vyhlášená vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 31/1957 Sb. v příloze sbírky zákonů (dále jen „Dohoda“).
§ 2
(1)
Nároky československého státu a československých právnických i fysických osob vůči jugoslávskému státu a jugoslávským právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, zanikají dnem 11. února 1956.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) stát poskytne náhradu. Ministerstvo financí stanoví podrobnosti, zejména v jaké výši a za jakých podmínek se náhrada poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu.
(3)
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahuje ustanovení odstavce 2, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
§ 3
(1)
Nároky jugoslávského státu a jugoslávských právnických a fysických osob vůči československému státu a československým právnickým a fysickým osobám, pokud se na ně vztahuje Dohoda, přecházejí dnem 11. února 1956 na československý stát.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni je plnit československému státu. Vláda může stanovit, které závazky ze závažných důvodů nemají být vymáhány.
(3)
Rozhodovat ve věcech občanskoprávních, na které se vztahují ustanovení odstavců 1 a 2, přísluší výlučně československým soudům, v ostatních věcech orgánům státní správy. Vznikne-li pochybnost o tom, který z orgánů státní správy je příslušný, rozhodne o příslušnosti ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 4
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob jugoslávské cenné papíry uvedené v článku 3 Dohody.
§ 5
Ministerstvo financí a ostatní zúčastněná ministerstva učiní v oboru své působnosti další potřebná opatření k provedení Dohody.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Široký v. r.,
též na místě presidenta republiky podle § 72 odst. 2 ústavy
Fierlinger v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Poláček v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Ing. Černý v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generál plukovník Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r.
Zatloukal v. r. |
Zákon č. 76/1957 Sb. | Zákon č. 76/1957 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům
Vyhlášeno 31. 12. 1957, datum účinnosti 1. 3. 1958, částka 35/1957
* Čl. I - Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 3. 1958
76
Zákon
ze dne 19. prosince 1957,
kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto:
1.
Část první zní:
„ČÁST PRVNÍ
Hlášení obyvatelstva
§ 1
Hlášení pobytu
(1)
Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem, s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech.
(2)
Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě.
§ 2
Pobyt
Pobytem se podle tohoto zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště).
§ 3
Ohlašovna
(1)
Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru.
(2)
Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán.
(3)
V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti.
§ 4
Ubytovatelé
(1)
Ubytovatelem je:
a)
vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval;
b)
nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval;
c)
provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně ubytování, pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval.
(2)
Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí.
§ 5
Povinnosti ubytovatelů
(1)
Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu.
Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti.
(2)
Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen:
a)
vést domovní knihu a zapisovat do ní neprodleně při ubytování ubytované osoby, když řádně prokázaly svou totožnost;
b)
na požádání předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kontrolním orgánům;
c)
neprodleně oznámit příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti osobu, která neprokázala svou totožnost.
§ 6
Výjimky a úlevy
(1)
Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska.
(2)
Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.
(3)
Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu.
§ 7
Zvláštní hlášení
(1)
Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.
(2)
Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.“
2.
V § 21 na konci se škrtá část věty za středníkem.
3.
§ 22 zní:
„Prováděcí předpisy.
Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1958; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r. |
Zákon č. 44/1958 Sb. | Zákon č. 44/1958 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů
Vyhlášeno 25. 7. 1958, datum účinnosti 25. 7. 1958, částka 17/1958
* Čl. I - Ustanovení § 8 zákona č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů, se mění a zní takto:
* Čl. II - Nařízení ministra informací a osvěty č. 21/1951 Sb., kterým se vydává organizační statut Svazu československých novinářů, se zrušuje.
* Čl. III
Aktuální znění od 25. 7. 1958
44
Zákon
ze dne 3. července 1958,
kterým se mění zákon č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Ustanovení § 8 zákona č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů, se mění a zní takto:
㤠8
Svaz československých novinářů
Zajišťovat poslání tisku podle § 1 odst. 1 náleží též Svazu československých novinářů, který se prohlašuje za dobrovolnou organizaci podle zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních.“
Čl. II
Nařízení ministra informací a osvěty č. 21/1951 Sb., kterým se vydává organizační statut Svazu československých novinářů, se zrušuje.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provede jej ministr školství a kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dr. Kahuda v. r. |
Ústavní zákon č. 62/1958 Sb. | Ústavní zákon č. 62/1958 Sb.
Ústavní zákon o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou
Vyhlášeno 6. 11. 1958, datum účinnosti 6. 11. 1958, částka 25/1958
* § 1 - Národní shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsanou ve Varšavě dne 13. června 1958.
* § 2 - Změny státních hranic nabudou platnosti dnem výměny ratifikačních listin ke smlouvě uvedené v § 1.
* § 3 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej ministr vnitra a ministr zahraničních věcí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Aktuální znění od 6. 11. 1958
62
Ústavní zákon
ze dne 17. října 1958
o konečném vytyčení státních hranic s Polskou lidovou republikou
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Národní shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsanou ve Varšavě dne 13. června 1958.
§ 2
Změny státních hranic nabudou platnosti dnem výměny ratifikačních listin ke smlouvě uvedené v § 1.
§ 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej ministr vnitra a ministr zahraničních věcí v dohodě se zúčastněnými ministry.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r.
David v. r. |
Zákon č. 64/1958 Sb. | Zákon č. 64/1958 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství
Vyhlášeno 6. 11. 1958, datum účinnosti 6. 11. 1958, částka 25/1958
* Čl. 1 - Zákon č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, se mění a doplňuje takto:
* Čl. 2 - Ministr financí se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství.
* Čl. 3
Aktuální znění od 6. 11. 1958
64
Zákon
ze dne 17. října 1958,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. 1
Zákon č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 2 zní:
„(2)
Ministr financí může v dohodě s ministrem zahraničního obchodu povolit výjimky z ustanovení odstavce 1.“
2.
§ 2 odst. 4 zní:
„(4)
Jen s povolením ministerstva financí, a pokud jde o případy spadající podle tohoto zákona do působnosti ministerstva zahraničního obchodu, s povolením tohoto ministerstva je dovoleno vyvážet:
a)
cizozemské peníze a platební dokumenty znějící na jinou než československou měnu,
b)
drahé kovy (zlato, stříbro a platinu ve stavu nezpracovaném, dále v polotovarech, ve směsi, ve slitině, ve zlomcích apod., jakož i v neplatných mincích, v nichž je více než 10 % ryzího stříbra, nebo více než 1 % ryzího zlata nebo platiny), drahokamy, perly a výrobky z drahých kovů, drahokamů a perel, pokud nejde o obchodní zásilky takových výrobků podniky zřízenými pro provádění zahraničního obchodu (dále jen „podniky pro zahraniční obchod“),
c)
fondovní hodnoty (zejména akcie, obligace, zástavní listy, úrokové a dividendové kupóny a talóny), dále vkladní knížky, životní pojistky, depozitní potvrzenky a plné moci k nakládání s majetkovými hodnotami v cizině.“
3.
§ 2 odst. 5 zní:
„(5)
Dovoz hodnot uvedených v odstavci 4 je volný. Tyto hodnoty však musí být při dovozu ohlášeny a předloženy celním orgánům. Výjimky stanoví ministr financí v dohodě s ministrem zahraničního obchodu.“
4.
K § 2 se připojuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Dovezené cizozemské peníze, platební dokumenty znějící na cizí měnu a drahé kovy mohou být v tuzemsku směněny, popřípadě zpeněženy jen prostřednictvím Státní banky československé nebo jiných míst. Tato místa určí ministerstvo financí, a jde-li o místa v oboru působnosti jiného ministerstva, v dohodě s tímto ministerstvem. Prováděcí předpisy stanoví, v kterých případech musí být prokázáno, že ke směně nebo zpeněžení došlo.“
5.
§ 3 zní:
㤠3
(1)
Organizace pověřené ministerstvem financí mohou přijímat od cestujících do ciziny na jejich vlastní náklad do úschovy hodnoty, jejichž vývoz je zakázán nebo k jejichž vývozu nemají povolení (§ 2). Kde takové orgány nejsou zřízeny, je k tomu oprávněna celnice. Podmínky úschovy se řídí občanským zákonem (§ 422 a násl. obč. zák.).
(2)
Hodnoty nevyzvednuté do 1 roku od převzetí do úschovy připadají státu.“
6.
§ 4 odst. 1 věta třetí zní:
„Platy z důvodů patentních nebo známkové a vzorové ochrany, jakož i licenční platy všeho druhu, platy za technickou dokumentaci, zlepšovací návrhy a objevy a obdobné platy provádí Státní banka československá na podkladě povolení ministerstva zahraničního obchodu.“
7.
Za § 4 se vkládá § 4a, který zní:
㤠4a
(1)
Devizoví tuzemci (§ 5 odst. 1) a cizozemci [§ 6 odst. 1 písm. b)] smějí konat úhrady do ciziny a z ciziny v jakékoliv měně jen prostřednictvím Státní banky československé.
(2)
Devizoví tuzemci smějí vyrovnávat pohledávky a závazky vůči cizině jiným než v odstavci 1 uvedeným způsobem jen s povolením ministerstva financí; jde-li o případy spadající podle tohoto zákona do působnosti ministerstva zahraničního obchodu, uděluje takové povolení toto ministerstvo.“
8.
§ 5 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
zpeněžit na výzvu ministerstva financí způsobem jím stanoveným nemovitosti a jiné majetkové hodnoty, které mají v cizině, dále fondovní hodnoty splatné v cizině (cizozemské fondovní hodnoty), ať jsou kdekoliv, nebo uposlechnout jeho příkazu, pokud jde o jiné naložení s těmito hodnotami; pokud jde o práva patentní, licenční, známková a vzorová, je k výzvě nebo příkazu příslušné ministerstvo zahraničního obchodu.“
9.
§ 6 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
pohledávky vůči cizině, nemovitosti a majetkové účasti, které mají v cizině, své cizozemské fondovní hodnoty a nároky vůči cizině na dědictví, na odkaz nebo na jiná peněžitá plnění z jakéhokoliv důvodu;“
10.
§ 7 zní:
㤠7
(1)
Ministerstvo financí a orgány pověřené podle § 7a jsou oprávněny za účelem dohledu nad zachováváním tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných provádět vnější i vnitřní prohlídky zavazadel, dopravních prostředků, listovních a jiných zásilek, jakož i prohlídky osob a kontrolu zejména obchodních a jiných zápisů a dokladů; zároveň mohou vyžadovat od kontrolovaných a prohlížených osob potřebná vysvětlení.
(2)
Oprávnění podle odstavce 1 přísluší též ministerstvu zahraničního obchodu v případech, které podle tohoto zákona spadají do jeho působnosti.
(3)
Při provádění prohlídek a kontrol (odst. 1 a 2) musí být šetřeno zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního.
(4)
Státní úřady a jiné orgány jsou povinny podporovat ministerstvo financí a ministerstvo zahraničního obchodu při provádění úkolů uložených jim tímto zákonem a oznamovat jim k jejich dožádání všechny potřebné údaje, pokud tomu nebrání zvláštní ustanovení.“
11.
Za § 7 se vkládá § 7a, který zní:
㤠7a
(1)
Ministr financí se zmocňuje, aby k provedení tohoto zákona vydal prováděcí předpisy. Může též přenést působnost vyplývající ze zákona pro ministerstvo financí na jiný orgán; jde-li o orgán v oboru působnosti jiného ministra, činí tak v dohodě s tímto ministrem.
(2)
Ministr zahraničního obchodu může v dohodě s ministrem financí vydat pro případy, které podle tohoto zákona spadají do jeho působnosti, prováděcí předpisy.
(3)
Generální ředitel Státní banky československé může se souhlasem ministra financí pověřit jiné organizace úkoly, které je podle tohoto zákona povinna plnit Státní banka československá.“
Čl. 2
Ministr financí se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství.
Čl. 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Ďuriš v. r. |
Zákon č. 67/1958 Sb. | Zákon č. 67/1958 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích
Vyhlášeno 7. 11. 1958, datum účinnosti 7. 11. 1958, částka 26/1958
* Čl. I - Aby naše národní hospodářství zvládlo úspěšně další úkoly socialistické výstavby, je třeba zvýšit ekonomickou účinnost jeho řízení přiblížením řízení výrobě a prohlubováním chozrasčotních vztahů, zvýšit odpovědnost podniků za jejich výrobky a odpovědnost ř
* Čl. II - Zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Označení „odštěpný podnik“ v zákoně č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, se mění na „odštěpný závod“.
* Čl. IV - Opatření učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona při reorganizaci národního hospodářství podle zásad schválených vládou považují se za učiněná podle něho.
* Čl. V - Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a přitom provedl průběžné číslování jednotlivých ustanovení.
* Čl. VI
Aktuální znění od 7. 11. 1958
67
Zákon
ze dne 17. října 1958,
kterým se mění a doplňuje zákon o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Aby naše národní hospodářství zvládlo úspěšně další úkoly socialistické výstavby, je třeba zvýšit ekonomickou účinnost jeho řízení přiblížením řízení výrobě a prohlubováním chozrasčotních vztahů, zvýšit odpovědnost podniků za jejich výrobky a odpovědnost řídících orgánů za výsledky jejich řídící činnosti a plně uplatnit účast pracujících na rozvoji výroby a řízení národního hospodářství. Proto se průmysl a stavebnictví nově organizují a vytvářejí se výrobně hospodářské jednotky, které odpovídají za zásobování národního hospodářství výrobky svého oboru nebo jeho části a za rozvoj oboru, a rozšiřuje se pravomoc národních výborů při řízení hospodářských odvětví celostátního významu. Tomuto organizačnímu uspořádání a způsobu řízení se přizpůsobuje zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích.
Čl. II
Zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, se mění a doplňuje takto:
1.
Na místo § 1 se vkládají včetně nadpisu tato ustanovení:
„Základní ustanovení
§ 1
(1)
Za účelem úspěšného plnění svého základního poslání zásobovat národní hospodářství výrobky vysoké technické úrovně v potřebném množství, druzích a jakosti při stálém zvyšování produktivity práce a nejúčelnějším využívání materiálových i finančních zdrojů společnosti se průmysl zpravidla organizuje a řídí podle svých odvětví a hlavních oborů.
(2)
Vyžaduje-li to povaha výroby nebo jiná důležitá potřeba, může být výroba v odvětví nebo oboru organizována a řízena i podle územních hledisek.
(3)
Ustanovení tohoto zákona platí i pro jiná odvětví národního hospodářství než odvětví průmyslová, pokud věcně příslušný ministr, popřípadě vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen „příslušný ministr“) v nich organizuje hospodářské organizace formou národních podniků; přitom se základních ustanovení [§§ 1 až 1d)] užije přiměřeně.
§ 1a
(1)
Výroba téhož průmyslového oboru nebo jeho ucelené části (dále jen „obor“) se pokud možno zahrnuje do jedné výrobně hospodářské jednotky.
(2)
V oboru zvlášť rozsáhlém nebo v oboru, který je organizován a řízen i podle územních hledisek, může být výroba zahrnuta do několika výrobně hospodářských jednotek.
§ 1b
(1)
Výrobně hospodářská jednotka odpovídá za zásobování národního hospodářství výrobky stanoveného jí oboru a za rozvoj oboru v souladu s vývojem potřeb, který určují výhledové plány. Je proto povinna soustavně zvyšovat technickou, technologickou a ekonomickou úroveň oboru a zajišťovat nepřetržitý růst produktivity práce, stoupající jakost výrobků a snižování vlastních nákladů.
(2)
Ve výrobně hospodářských jednotkách se soustřeďují všechny druhy činnosti potřebné k tomu, aby v těchto jednotkách probíhal ucelený pracovní proces až k dohotovení a odevzdání výrobku odběrateli a aby tyto jednotky mohly i jinak úspěšně plnit úkoly uvedené v odstavci 1 (např. činnost výzkumná, vývojová, projektová, montážní, odbytová).
(3)
Výrobně hospodářská jednotka pečuje podle potřeb národního hospodářství také o výrobu z jiného oboru, která je v ní umístěna k využití zařízení nebo z jiného hospodářského důvodu.
(4)
Je-li výroba téhož oboru zahrnuta do několika výrobně hospodářských jednotek, zajišťuje jednotné řízení oboru a jeho rozvoje nadřízený orgán, pokud nebyla tímto řízením ve stanoveném jí rozsahu pověřena některá organizace (§ 48).
§ 1c
Výrobně hospodářskými jednotkami jsou:
a)
národní podnik určený za výrobně hospodářskou jednotku;
b)
vedoucí národní podnik s jedním nebo několika podřízenými národními podniky nebo účelovými organizacemi (§ 47);
c)
sdružení s podřízenými národními podniky a popřípadě s podřízenými účelovými organizacemi.
§ 1d
Základním článkem organizace výrobně hospodářských jednotek je národní podnik.“
2.
§ 2 zní:
„Národní podniky zřizuje v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství příslušný ministr. Před zřízením národního podniku je povinen si vyžádat vyjádření ministra financí, rady krajského národního výboru, v jehož územním obvodu má být sídlo národního podniku, jakož i vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu.“
3.
V § 3 odst. 1 se škrtá ustanovení pod písm. c).
4.
§ 4 písm. e) zní:
„e)
základní výrobní program národního podniku, popřípadě jeho základní úkoly.“
5.
V § 14 se škrtá odstavec 3.
6.
Za § 14 se vkládá § 14a, který zní:
㤠14a
Každou hospodářskou otázku je třeba řešit v jednotě s její politickou stránkou a danou hospodářskopolitickou směrnicí. Při rozhodování je nutno podřizovat v zájmu celého národního hospodářství úzce omezené zájmy potřebám celku.“
7.
§ 16 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Vedoucí jsou povinni vytvářet podmínky pro nejširší a bezprostřední účast pracujících na řízení národního podniku organizovanou Revolučním odborovým hnutím. Při zajišťování této účasti, uskutečňované zejména formou výrobních porad a socialistického soutěžení, jakož i rozvíjením hnutí vynálezců a zlepšovatelů vedoucí úzce spolupracují s příslušnými orgány odborové organizace.
(2)
Vedoucí zajišťují, aby se orgány odborové organizace v podniku a závodě mohly účastnit příprav a sestavování plánu a jeho kontroly, a vyžadují si jejich stanovisko a návrhy i k zabezpečení technického rozvoje, k plánu práce, k otázkám odměňování a ke všem jiným důležitým opatřením.“
8.
§ 18 zní:
„(1)
Národní podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu, kladoucích důraz zejména na to, aby podnik důsledně uhrazoval své výdaje na provoz i na svůj rozvoj z vlastních příjmů, neustále snižoval vlastní náklady a soustavně zlepšoval výsledky svého hospodaření působením podnětů spojujících hmotné zájmy celku i jednotlivých pracovníků.
(2)
Uvnitř národního podniku se uplatňuje vnitropodnikový chozrasčot směřující k dosažení nejvyšší hospodárnosti ve výsledcích práce nižších útvarů.
(3)
Úkolem všech pracovníků národního podniku je snižovat potřebu pracovního času, spotřebu materiálů, surovin, paliva a energie, plně využívat základních fondů, účinně pomáhat při zavádění nové techniky a pokrokové technologie a při zlepšování organizace práce a zabezpečovat tak neustálý růst produktivity práce a vysokou hospodárnost.“
9.
§ 19 zní:
„Stálé zlepšování úrovně hospodaření národního podniku a jeho řízení vyžaduje, aby vedení podniku soustavně vytvářelo podmínky pro zvyšování hmotné zainteresovanosti všech organizačních jednotek a pracovníků podniku na výsledcích jejich práce a práce národního podniku. Správné využívání hmotné zainteresovanosti spojuje zájmy jednotlivců se zájmy celku a napomáhá ke stále lepšímu uspokojování potřeb jednotlivců při současném uspokojování potřeb celku.“
10.
§ 20 odst. 2 zní:
„(2)
V souladu se základními ustanoveními §§ 1c a 1d stanoví práva a povinnosti ředitele národního podniku statut (§ 59). Ředitel zejména
a)
řídí sestavování plánu podniku a schvaluje jej v souladu se základními úkoly stanovenými podniku nadřízeným orgánem, zajišťuje rovnoměrné plnění plánu a jeho žádoucí překročení zvláště také rozvojem tvůrčí iniciativy pracujících a zvyšováním jejich účasti na řízení,
b)
zajišťuje zaváděním nejvyšší techniky, pokrokové technologie a zlepšováním organizace práce neustálý růst produktivity práce a hospodárnost v činnosti podniku,
c)
zajišťuje rychlé využití vynálezů, zlepšovacích návrhů a jiných poznatků, čerpaných z technických informací všeho druhu,
d)
pečuje o neustálé zlepšování organizace podniku a zvyšování úrovně jeho řízení, zejména za pomoci kolektivních poradních orgánů podniku. Přitom pečuje o co největší pohotovost národohospodářské evidence a soustavnost technických i ekonomických rozborů,
e)
řídí výběr, rozmísťování a výchovu kádrů a pečuje o stálé zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců,
f)
dbá o zachovávání státní disciplíny, zejména o zachovávání státního, hospodářského a služebního tajemství, smluvní, finanční, technologické a pracovní kázně a mzdových předpisů,
g)
dbá o důsledné uplatňování zásady odměňování podle množství a jakosti práce,
h)
dbá o účelné využití a ochranu všeho majetku národního podniku,
ch)
pečuje o ochranu zdraví a o bezpečnost při práci.“
11.
§ 21 odst. 1 až 3 a odst. 5 zní:
„(1)
Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku a ředitele vedoucího národního podniku jmenuje a z funkce odvolává příslušný ministr po vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu; u ředitelů národních podniků, které jsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení, přísluší toto právo řediteli vedoucího národního podniku (sdružení), pokud si je nevyhradil příslušný ministr. Jmenování a odvolání se děje písemně.
(2)
Ředitel slíbí orgánu, který jej jmenoval, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně. Dnem složení slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve.
(3)
Funkce ředitele zaniká odvoláním nebo vzdáním se funkce. Vzdání se funkce nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato orgánem, který ředitele jmenoval.
(5)
Odvoláním nebo vzdáním se funkce pracovní poměr ředitele nezaniká; o jeho zániku platí obecné předpisy.“
12.
§ 27 zní:
„Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, je třeba k přijetí a propuštění zaměstnanců předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu; také jiné důležité otázky týkající se jednotlivých zaměstnanců, zejména jejich zařazování na pracovní místa, jakož i otázky týkající se všech zaměstnanců nebo jejich skupin musí být předem projednány se závodním výborem odborového svazu. Předchozího projednání a souhlasu závodního výboru odborového svazu není třeba k přijetí zaměstnanců získaných náborem prováděným výkonnými orgány národních výborů nebo přijímaných jen na dobu přechodné potřeby nepřesahující dobu šesti pracovních dnů. Není-li stanoveno jinak, je k přijetí a propuštění zaměstnanců též třeba předchozího souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.“
13.
Za § 27 se vkládá § 27a, který zní:
㤠27a
(1)
Společný zájem národního podniku a jeho zaměstnanců na úspěšném plnění úkolů podniku a vzorném plnění pracovních povinností vyjadřuje pracovní řád, který vydá ředitel podniku v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu podle vzorového pracovního řádu. Vzorový pracovní řád vydá vláda na návrh Ústřední rady odborů a vyhlásí jej v úředním listě.
(2)
Za porušení pracovních povinností lze ukládat zaměstnancům kárná opatření důtky, veřejné důtky nebo dočasného převedení k jiné práci až na dobu 3 měsíců. Ukládání důtky a veřejné důtky řediteli podniku podrobněji upraví statut (§ 59), ukládání kárných opatření ostatním zaměstnancům podrobněji upraví pracovní řády, a to podle zásad vymezených vzorovým pracovním řádem.
(3)
Pracovní řád je závazný, jakmile byl v podniku řádně vyhlášen.“
14.
§ 28 zní:
„(1)
Ředitel národního podniku, popřípadě vedoucí závodu uzavírá jménem národního podniku se zaměstnanci zastoupenými příslušným orgánem odborového svazu kolektivní smlouvu, která zejména stanoví, jak budou zajišťovány hlavní plánované úkoly podniku a jak bude uplatňována pokroková technika, technologie, organizace práce, zásady mzdové politiky a hmotné zainteresovanosti jednotlivců a kolektivů, rozpočet podnikového fondu pracujících, jakož i vzájemné závazky vedení a zaměstnanců zaměřené k zvyšování produktivity práce, k zhospodárnění činnosti podniku, k zvyšování bezpečnosti při práci a k prohlubování péče o pracující po stránce sociální, zdravotní a kulturní.
(2)
V dílnách a provozech se uzavírá mezi vedoucím těchto útvarů a příslušným orgánem základní organizace odborového svazu úmluva, která řeší otázky plnění základních plánovaných úkolů a péče o zaměstnance podle podmínek jednotlivých dílen a provozů.
(3)
Ředitel národního podniku, vedoucí pracovníci a orgány odborového svazu kontrolují a projednávají plnění povinností stanovených kolektivní smlouvou a úmluvou a odpovídají za jejich splnění. Na plnění kolektivních smluv a úmluv dozírá orgán nadřízený podniku a vyšší orgán příslušného odborového svazu. Tyto orgány též společně rozhodují spory vzniklé z plnění kolektivní smlouvy a úmluvy.
(4)
Podrobnosti o kolektivních smlouvách a úmluvách stanoví Ústřední rada odborů.“
15.
§ 29 zní:
„K rozvíjení tvůrčí iniciativy zaměstnanců a k podnícení jejich hmotného zájmu na plnění plánu přispívají podnikové fondy pracujících, které jsou v národních podnicích zřizovány podle zvláštních předpisů.“
16.
§ 32 odst. 1 zní:
„(1)
Ředitel je povinen do tří měsíců od zápisu národního podniku do podnikového rejstříku, popřípadě ve lhůtě stanovené nadřízeným orgánem vydat organizační řád (u podniků nově budovaných prozatímní organizační řád) vypracovaný podle zásad stanovených ve statutu (§ 59). Organizační řád národního podniku podřízeného vedoucímu národnímu podniku (sdružení) musí zároveň navazovat na organizační řád vedoucího národního podniku (sdružení). Do doby, než bude organizační řád vydán, ředitel učiní opatření nutná k zajištění řádného chodu podniku.“
17.
§ 33 zní:
„(1)
Vyžadují-li to hospodářské potřeby, zejména styk s odběrateli, může příslušný ministr určit, že se některý místně oddělený útvar národního podniku zapíše do podnikového rejstříku jako odštěpný závod; odštěpný závod není právnickou osobou.
(2)
Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem národního podniku právní úkony týkající se odštěpného závodu.“
18.
§ 34 zní:
„Příslušný ministr může převést národní podnik nebo jeho část do oboru působnosti jiného ministra v dohodě s ním.“
19.
K § 37 odst. 2 se připojuje další věta tohoto znění:
„Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.“
20.
§ 38 odst. 2 prvá věta zní:
„Převádění, slučování, splynutí, rozdělování a zrušování národních podniků provádí příslušný ministr po vyjádření ministra financí a po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu, převádění národních podniků do oboru působnosti jiného ministra též v dohodě s ministrem předsedou Státního úřadu plánovacího.“
V druhé větě téhož odstavce se škrtají slova „nebo ústředních výborů příslušných odborových svazů“.
21.
§ 40 odst. 2 zní:
„(2)
Přesun výrobního programu zvláštní hospodářské důležitosti, jakož i opětovný přesun výrobního programu během pěti let mezi výrobně hospodářskými jednotkami schvaluje vláda. Ostatní přesuny schvalují příslušní ministři s výjimkou přesunů mezi národními podniky téže výrobně hospodářské jednotky, které schvaluje ředitel vedoucího národního podniku (sdružení). Přesun výrobního programu je třeba předem projednat s ústředním výborem příslušného odborového svazu.“
22.
Ustanovení §§ 42 až 60 zní:
„Oddíl desátý
Vedoucí národní podniky a sdružení
§ 42
(1)
Nejde-li o národní podniky určené za výrobně hospodářské jednotky, podřídí příslušný ministr národní podniky a účelové organizace, které mají tvořit výrobně hospodářskou jednotku, jednomu z těchto národních podniků jako vedoucímu podniku; při větším počtu národních podniků nebo z jiného závažného důvodu může příslušný ministr zřídit sdružení a podřídit mu národní podniky a účelové organizace, které mají spolu se sdružením tvořit výrobně hospodářskou jednotku.
(2)
Národnímu podniku jako vedoucímu může být výjimečně podřízena pouze účelová organizace.
§ 43
Sdružení je právnickou osobou, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisuje se do podnikového rejstříku; pokud není stanoveno jinak, platí pro sdružení přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.
§ 44
(1)
Vedoucí národní podnik a sdružení řídí podřízené organizace v rozsahu, který je nezbytný pro plnění úkolů výrobně hospodářské jednotky, a koordinují a kontrolují činnost podřízených organizací. Vedoucí národní podnik a sdružení obstarávají společné záležitosti výrobně hospodářské jednotky a provozují hospodářské činnosti, je-li jejich jednotný výkon hospodárnější nebo účelnější.
(2)
Vedoucí národní podnik a sdružení zpravidla
a)
koordinují vypracování plánů organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku, sestavují návrhy plánů jednotky a rozepisují plánované úkoly na organizace této jednotky,
b)
pečují o technický a ekonomický rozvoj výrobně hospodářské jednotky,
c)
soustřeďují finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečují o jejich nejúčelnější využití v organizacích tvořících výrobně hospodářskou jednotku,
d)
plánují, řídí, popřípadě provádějí odbyt výrobků výrobně hospodářské jednotky a její zásobování,
e)
pečují o národohospodářskou evidenci v podřízených organizacích,
f)
usměrňují mzdovou a kádrovou politiku,
g)
provádějí komplexní rozbory činnosti organizací ve výrobně hospodářské jednotce.
(3)
Při své činnosti vedoucí národní podnik a sdružení zabezpečují rozvíjení a využití široké účasti pracujících na řízení organizované Revolučním odborovým hnutím a vytvářejí předpoklady pro stálé zvyšování hmotného zájmu organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku i všech pracujících na výsledcích hospodaření jednotky.
§ 45
Vedoucí národní podnik a sdružení neodpovídají majetkově za závazky podřízených organizací, pokud se za ně nezaručily nebo pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, a podřízené organizace neodpovídají za závazky vedoucího podniku (sdružení) ani za závazky ostatních organizací výrobně hospodářské jednotky.
§ 46
Ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) odpovídá příslušnému ministru za činnost a plnění úkolů celé výrobně hospodářské jednotky; rozhoduje ve věcech této jednotky samostatně, pokud rozhodování o některé věci není vyhrazeno nadřízenému orgánu. Zásadní otázky, které se týkají výrobně hospodářské jednotky, je ředitel vedoucího národního podniku (sdružení) povinen projednat s řediteli všech podřízených organizací.
Oddíl jedenáctý
Účelové organizace a pověření
§ 47
(1)
K účelnějšímu a hospodárnějšímu výkonu vývojové, projektové, odbytové nebo jiné nevýrobní činnosti, zpravidla společné pro několik národních podniků, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci.
(2)
Účelové organizace, které jsou zřízeny, jako organizace hospodářské, jsou právnickými osobami, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisují se do podnikového rejstříku; platí pro ně přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.
(3)
Účelovými organizacemi jsou i výzkumné ústavy, jsou-li zřízeny jako hospodářské organizace; o zřizování a právních poměrech těchto organizací platí zvláštní předpisy.
§ 48
Podílí-li se na výrobě téhož oboru několik výrobně hospodářských jednotek, může příslušný ministr určit organizaci, která bude v rozsahu jím stanovené působnosti řídit odbyt, výrobu, rozvoj, popřípadě i jinou činnost oboru se týkající (gesce); tato organizace odpovídá v souladu s výhledovými plány za činnost, jejímž řízením byla pověřena. Jde-li o výrobně hospodářské jednotky v oboru působnosti několika ministrů, rozhoduje příslušný ministr o pověření v dohodě se všemi zúčastněnými ministry. U nejdůležitějších oborů rozhoduje o pověření vláda.
Oddíl dvanáctý
Řízení výrobně hospodářských jednotek a účelových organizací ministry
§ 49
Výrobně hospodářské jednotky ústředně řídí příslušný ministr; takto řídí i účelové organizace, které jsou mu přímo podřízeny.
§ 50
(1)
Při řízení výrobně hospodářských jednotek a přímo podřízených účelových organizací příslušný ministr zejména určuje základní vývojové koncepce svěřených mu odvětví a oborů a zajišťuje jejich proporcionální rozvoj.
(2)
V rámci tohoto řízení příslušný ministr
a)
organizuje průzkum potřeb národního hospodářství a jejich vývoje,
b)
zajišťuje vypracování výhledových (dlouhodobých i pětiletých) plánů, organizuje sestavování ročních plánů, rozepisuje úkoly a ukazatele plánů a kontroluje jejich plnění,
c)
vypracovává a zabezpečuje hlavní směry technického rozvoje odvětví, pečuje o výzkum, vývoj, vynálezectví, zlepšovatelství, technickou normalizaci a zavádění nových výrobků a nových způsobů výroby,
d)
soustřeďuje finanční zdroje určené k centralizovanému použití a pečuje o jejich nejúčelnější využití výrobně hospodářskými jednotkami a podřízenými účelovými organizacemi,
e)
řídí kádrovou politiku a pečuje o zvyšování kvalifikace pracovníků,
f)
uplatňuje zásadní mzdově politická opatření,
g)
řídí národohospodářskou evidenci,
h)
pečuje o organizaci bezpečnosti a hygieny při práci,
ch)
zajišťuje provádění komplexních rozborů,
i)
plní další úkoly náležející do jeho řídící a kontrolní působnosti.
(3)
Příslušný ministr může pověřit ředitele vedoucího národního podniku, sdružení nebo národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku výkonem jednotlivých oprávnění příslušejících mu podle předchozích ustanovení.
Oddíl třináctý
Výrobně hospodářské jednotky a účelové organizace podřízené národním výborům
§ 51
(1)
Aby krajské národní výbory mohly co nejšíře přispívat k rozvoji svého kraje v souladu s požadavky rozvoje celého národního hospodářství, svěřuje se jim řízení národních podniků na úsecích, kde tento úkol mohou obstarávat lépe a účelněji; tyto úseky určuje vláda.
(2)
Pro národní podniky, jakož i sdružení a účelové organizace zřízené na těchto úsecích platí předchozí ustanovení s odchylkami uvedenými v tomto oddíle.
§ 52
Národní podniky, sdružení a účelové organizace (dále jen „podniky“) zřizuje krajský národní výbor, v jehož obvodu má být podnik zřízen; před zřízením podniku je povinen si vyžádat též vyjádření příslušného ministra.
§ 53
Zřizovací listinu vydá a majetek, který se podniku svěřuje do správy, určí rada krajského národního výboru, který podnik zřídil.
§ 54
Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku, ředitele vedoucího národního podniku a ředitele účelové organizace přímo podřízené radě jmenuje a odvolává rada příslušného krajského národního výboru; ředitele sdružení jmenuje a odvolává krajský národní výbor, který si vyžádá též vyjádření příslušného ministra. U ředitelů organizací podřízených vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení přísluší toto právo řediteli vedoucího podniku (sdružení), pokud si je nevyhradila rada krajského národního výboru. Ředitel jmenovaný krajským národním výborem nebo jeho radou skládá slib předsedovi krajského národního výboru; vzdání se funkce ředitele jmenovaného krajským národním výborem nebo jeho radou nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato radou krajského národního výboru.
§ 55
(1)
Výrobně hospodářské jednotky jsou podřízeny radě příslušného krajského národního výboru; to platí i o účelových organizacích, které nejsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení. Radě krajského národního výboru přísluší zejména
a)
činit opatření o majetku a závazcích podniků (§§ 11 a 12),
b)
schvalovat změny výrobních programů (§ 39),
c)
schvalovat přesuny výrobních programů, pokud jejich schválení nepřísluší vládě nebo řediteli vedoucího národního podniku nebo sdružení (§ 40 odst. 2),
d)
činit opatření při převodu plánovaných úkolů (§ 41).
(2)
Příslušný ministr vykonává řídící působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, zejména při řešení zásadních otázek rozvoje odvětví a při uplatňování nejnovějších poznatků vědy a zavádění nejvyspělejší techniky.
§ 56
(1)
Na slučování, splynutí, rozdělování a zrušování podniků a na převádění jejich částí se usnáší příslušný krajský národní výbor, který je povinen, jde-li o podniky plánované ministerstvy, vyžádat si též vyjádření příslušného ministra. Týkají-li se tato opatření podniků v různých krajích nebo má-li být podnik dotčený těmito opatřeními převeden do působnosti jiného krajského národního výboru, provádějí je příslušné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě.
(2)
Ustanovení § 53 platí tu přiměřeně.
§ 57
(1)
Působností, která podle předchozích ustanovení přísluší krajským národním výborům a jejich výkonným orgánům, může vláda zcela nebo zčásti pověřit okresní národní výbory a jejich výkonné orgány.
(2)
Působnost, která podle předchozích ustanovení přísluší ústředním výborům příslušných odborových svazů, vykonává u podniků podřízených národním výborům příslušný krajský odborový orgán.
Oddíl čtrnáctý
Zvláštní organizační úpravy
§ 58
Vláda nebo orgán jí zmocněný může k hospodárnějšímu obstarávání výrobní, popřípadě i nevýrobní činnosti nebo k usnadnění řízení zřizovat zvláštní organizace (orgány), a to i jako právnické osoby. Jejich právní postavení a působnost upraví statut, který vydá příslušný ministr. Nestanoví-li statut jinak, platí pro tyto organizace, jsou-li právnickými osobami, přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.
Oddíl patnáctý
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 59
Příslušní ministři vydají v dohodě s ústředním výborem příslušného odborového svazu podle zásad schválených vládou statuty, které podrobněji upraví pro jednotlivá hospodářská odvětví nebo obory právní poměry a organizaci národních podniků, sdružení a účelových organizací, vzájemné vztahy organizací ve výrobně hospodářských jednotkách, řízení výrobně hospodářských jednotek a organizací nadřízenými orgány, jakož i jiné otázky týkající se odvětví nebo oborů. Statuty vztahující se na výrobně hospodářské jednotky a organizace řízené národními výbory vydají podle zásad schválených vládou příslušní ministři po projednání s radami krajských národních výborů; rady krajských národních výborů mohou v dohodě s příslušným ministrem vydat k těmto statutům podle místních poměrů potřebné doplňky.
§ 60
(1)
O závazkových právních poměrech, financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření organizací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.
(2)
Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organizovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.“
Čl. III
Označení „odštěpný podnik“ v zákoně č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, se mění na „odštěpný závod“.
Čl. IV
Opatření učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona při reorganizaci národního hospodářství podle zásad schválených vládou považují se za učiněná podle něho.
Čl. V
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a přitom provedl průběžné číslování jednotlivých ustanovení.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Ing. Jankovcová v. r.
Barák v. r.
Ing. Šimůnek v. r.
Dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
Dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
Machačová v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
Reitmajer v. r.
Dr. Škoda v. r.
Ing. Černý v. r.
Dvořák v. r.
Dr. Kahuda v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
Ing. Púčik v. r.
Dr. Vlasák v. r. |
Zákon č. 72/1958 Sb. | Zákon č. 72/1958 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství
Vyhlášeno 11. 11. 1958, datum účinnosti 11. 11. 1958, částka 29/1958
* Čl. I - Zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Občanky, které uzavřely manželství s cizincem přede dnem účinnosti tohoto zákona, mohou podat žádost o ponechání státního občanství, a to nejpozději do šesti měsíců po uzavření manželství. Takové žádosti i ostatní nevyřízené žádosti o ponechání českosloven
* Čl. III - (1) Osoby maďarské národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými státními občany, pokud čes
* Čl. IV - Ministr vnitra se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o nabývání a pozbývání československého státního občanství, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. V
Aktuální znění od 11. 11. 1958
72
Zákon
ze dne 17. října 1958,
kterým se mění a doplňují předpisy o nabývání a pozbývání československého státního občanství
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 2 zní:
„(2)
Dítě, které se narodí v cizině, nabývá narozením státního občanství, jsou-li jeho otec i matka občany; dítě, které se narodí v cizině a jehož otec nebo matka je občanem, kdežto druhý z rodičů je cizincem, nabývá státního občanství, vysloví-li s tím souhlas výkonný orgán okresního národního výboru na žádost toho z rodičů, který je občanem. Žádost o souhlas může být podána do jednoho roku od narození.“
2.
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
Cizinka nabývá státního občanství sňatkem s občanem, vysloví-li výkonný orgán okresního národního výboru na její žádost s nabytím souhlas. Žádost o souhlas může být podána již před sňatkem, nejpozději však do šesti měsíců po něm. I když byl souhlas udělen po sňatku, hledí se na žadatelku tak, jako by nabyla státního občanství dnem sňatku.“
3.
§ 3 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Státní občanství lze udělit na žádost osobám, které bydlí na území Československé republiky nepřetržitě alespoň pět let a při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.
(2)
Státní občanství uděluje ministerstvo vnitra; v případech hodných zvláštního zřetele může udělit státní občanství i žadateli, který nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1.“
4.
§ 5 se zrušuje.
5.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti také osobě, která má ještě jinou státní příslušnost nebo která se zdržuje v cizině nepřetržitě po dobu pěti let bez platného československého dokladu, opravňujícího k pobytu v cizině.“
6.
§ 8 zní:
㤠8
Rodinní příslušníci
(1)
Československá státní občanka nepozbývá uzavřením manželství s cizincem nebo s bezdomovcem státního občanství.
(2)
Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak.“
Čl. II
Občanky, které uzavřely manželství s cizincem přede dnem účinnosti tohoto zákona, mohou podat žádost o ponechání státního občanství, a to nejpozději do šesti měsíců po uzavření manželství. Takové žádosti i ostatní nevyřízené žádosti o ponechání československého státního občanství se vyřídí ještě podle § 5 zákona č. 194/1949 Sb. s účinky tam stanovenými.
Čl. III
(1)
Osoby maďarské národnosti, které pozbyly československého státního občanství podle dekretu č. 33/1945 Sb. a mají v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, bydliště na území Československé republiky, stávají se československými státními občany, pokud československého státního občanství nenabyly již dříve a nejsou příslušníky jiného státu.
(2)
Československými státními občany stávají se zároveň manželky a nezletilé děti osob uvedených v odstavci 1, pokud se jimi již nestaly podle uvedeného odstavce, jestliže mají bydliště na území Československé republiky a nejsou příslušníky jiného státu.
Čl. IV
Ministr vnitra se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona o nabývání a pozbývání československého státního občanství, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Barák v. r. |
Zákon č. 10/1959 Sb. | Zákon č. 10/1959 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o soudních poplatcích
Vyhlášeno 13. 3. 1959, datum účinnosti 1. 4. 1959, částka 5/1959
* Čl. I - Zákon č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1959
10
Zákon
ze dne 20. února 1959,
kterým se mění a doplňuje zákon o soudních poplatcích
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 7 zní:
„Následky nesplnění poplatkové povinnosti
(1)
Nezaplatil-li navrhovatel poplatek včas (§ 5), vyzve jej soud, aby poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě. Nebude-li v této lhůtě poplatek zaplacen, soud podaný návrh (žalobu) odmítne; na tento následek je nutno ve výzvě k zaplacení poplatku upozornit. Jde-li o zápis do pozemkové nebo železniční knihy a do podnikového rejstříku, ověření opisu a podpisu a podobné úkony soudu, které nevyžadují rozhodování, jakož i o úkony ve věcech soudní správy a úkony prokuratury, neprovedou se, dokud poplatek nebude zaplacen.
(2)
Podá-li navrhovatel žádost za osvobození od poplatku, rozhodne soud nejprve o ní; zamítne-li ji, stanoví zároveň lhůtu k zaplacení poplatku a upozorní na následky nezaplacení poplatku, uvedené v odstavci 1.
(3)
Je-li poplatníkem jiná osoba než navrhovatel nebo jde-li o poplatek z odvolání, stížnosti, odporu v řízení o výpovědích a v rozkazním řízení a z námitek v řízení směnečném a šekovém a nebyl-li poplatek zaplacen včas, bude jej soud vymáhat exekučně. Před zahájením exekučního řízení vyzve soud poplatníka, aby poplatek zaplatil ve stanovené lhůtě.“
2.
K § 8 odst. 1 se připojuje další věta tohoto znění:
„Ve stejné lhůtě lze dodatečně vyměřit částky, o něž bylo předepsáno méně, protože poplatek nebyl správně vyměřen.“
3.
§ 9 písm. d) zní:
„d)
nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení (pojištění) a poskytování zdravotní péče.“
4.
§ 10 odst. 1 písm. a), b) a d) zní:
„a)
Československý stát, zastoupený výkonnými orgány národních výborů a jinými orgány státní správy, státní ústavy a státní fondy, převyšuje-li poplatek 50 Kčs, popřípadě v řízení rozkazním 25 Kčs;
b)
zaměstnanci (učňové, domáčtí dělníci), jsou-li předmětem řízení nároky z jejich pracovního (učebního) poměru, s výjimkou nároků na náhradu škody způsobené úmyslně nebo v opilosti anebo trestním činem, popřípadě přestupkem;
d)
žalobce v řízení o náhradě škody způsobené ublížením na zdraví, včetně nároků státu na náhradu nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení (pojištění).“
5.
§ 12 zní:
„Osvobození ze zvláštních důvodů
(1)
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti ze zvláštních důvodů přiznalo osobní osvobození ode všech nebo některých poplatků skupinám osob nebo věcné osvobození pro určitá řízení.
(2)
Ministerstvo financí může přiznat osvobození nebo povolit úlevy jednotlivým osobám anebo může v dohodě s ministerstvem spravedlnosti zmocnit k tomu jiné orgány.“
6.
Za § 12 se vkládá § 12a tohoto znění:
㤠12a
Oprava poplatku neprávem předepsaného
Soud na žádost poplatníka změní usnesení, kterým byl vyměřen poplatek, i když usnesení nabylo právní moci,
a)
byl-li předepsán někomu, kdo podle zákona a předpisů jej provádějících není povinen poplatek platit,
b)
došlo-li při výpočtu nebo předpisu poplatku k chybě v počítání, psaní nebo k jinému omylu, který je zřejmou nesprávností, zejména jde-li o dvojí vyměření téhož poplatku,
c)
v případech § 13 odst. 1 písm. b) a c), nebyl-li poplatek zaplacen.“
7.
§ 13 odst. 1 písm. a) a c) zní:
„a)
celý poplatek, odmítne-li návrh (žalobu) bez ústního jednání, jakož i byl-li ke stížnosti zrušen zápis v pozemkové nebo železniční knize;
c)
poměrnou část poplatku, změní-li se ke stížnosti zápis v pozemkové nebo železniční knize.“
8.
§ 13 odst. 2 zní:
„Zaplatil-li poplatník více, než je sazebníkem stanoveno, nebo zaplatil-li poplatek, aniž byl k tomu povinen, vrátí se mu přeplatek k jeho žádosti, převyšuje-li 5 Kčs. Jestliže však soud změnil usnesení, kterým byl poplatek vyměřen (§ 12a), a byl-li poplatek zcela nebo zčásti zaplacen, vrátí se z úřední povinnosti celý přeplatek.“
9.
K § 15, který se označuje jako odstavec 1, připojuje se odstavec 2 tohoto znění:
„Ministerstvo spravedlnosti může v dohodě s ministerstvem financí stanovit, které úkony svěřené podle odstavce 1 předsedovi senátu může vykonávat soudní kancelář.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1959; provedou jej ministři financí a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Ďuriš v. r.
dr. Škoda v. r. |
Zákon č. 12/1959 Sb. | Zákon č. 12/1959 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o vodním hospodářství
Vyhlášeno 14. 3. 1959, datum účinnosti 14. 3. 1959, částka 6/1959
* Čl. I - Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zrušuje se § 2 vládního nařízení č. 9/1958 Sb., o nové organizaci státní správy na úseku energetiky a vodního hospodářství.
* Čl. III - Ministr energetiky a vodního hospodářství se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 14. 3. 1959
12
Zákon
ze dne 20. února 1959,
kterým se mění a doplňuje zákon o vodním hospodářství
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 4 odst. 1 zní:
„(1)
Distribuce vody se provádí podle plánu, jehož návrh sestavuje ministerstvo energetiky a vodního hospodářství ve spolupráci se zúčastněnými ústředními úřady a orgány; schvaluje jej vláda jako součást státního plánu rozvoje národního hospodářství.“
2.
V § 8 odst. 1 písm. a) slova „jak je uvedeno v §§ 6 a 7 odst. 4“ se nahrazují slovy „jak je uvedeno v §§ 6 a 7“.
3.
§ 11 včetně nadpisu zní:
㤠11
Užívání koryt toků a pobřežních pozemků
(1)
Pozemků, po nichž odtékají vody v tocích, a pozemků v opuštěných korytech může organizace, které náleží péče o vodní tok, popřípadě organizace upravující vodní tok, užívat bez náhrady ke zřizování, k provozu a udržování vodohospodářských děl a zařízení, k provádění vodohospodářských staveb nebo k provádění vodohospodářských prací a k jiným vodohospodářským účelům. Dojde-li k pochybnostem o tom, zda jde o takové pozemky a v jakém rozsahu je jich třeba použít, rozhodne vodohospodářský orgán.
(2)
Ustanovením předchozího odstavce není dotčena povinnost vyžádat si k provádění takových prací povolení podle § 8 nebo souhlas podle § 10.
(3)
Organizace, které náleží péče o vodní tok, popřípadě organizace upravující vodní tok, může užívat pobřežních pozemků, pokud je to nezbytně nutné, ke zřizování, k provozu a udržování vodohospodářských děl a zařízení, k provádění vodohospodářských staveb nebo k provádění vodohospodářských prací a k jiným vodohospodářským účelům. Nedojde-li mezi vlastníkem (správcem), popřípadě uživatelem těchto pozemků, a organizací pečující o vodní tok nebo jej upravující k dohodě o použití pozemků a o náhradě, rozhodne o nich vodohospodářský orgán v součinnosti s dotčenými orgány. Při stanovení výše náhrady přihlédne vodohospodářský orgán k prospěchu, který má vlastník (správce), popřípadě uživatel, z provedené úpravy. U organizací státního socialistického sektoru platí předpisy upravující vzájemné poskytování náhrad.
(4)
Vlastníci pobřežních pozemků jsou povinni po provedeném řízení trpět, aby na těchto pozemcích byly k ochraně břehů ponechány, odstraňovány nebo nově vysazovány stromy a keře bez nároku na náhradu. Vodohospodářský orgán může uložit vlastníkům pobřežních pozemků, aby na svůj náklad odstranili bez nároku na náhradu stromy a keře, vyžaduje-li to ochrana břehů a nerušený odtok velkých vod.
(5)
Těžit písek, štěrk, bahno, s výjimkou léčivého bahna, valouny apod. z koryt toků, včetně odstavených ramen, a odstraňovat nánosy a ostrovy nově vzniklé v tocích je možné, jen pokud nejsou ohroženy vodohospodářské zájmy. Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány, kdo je oprávněn k těžbě, a určuje její všeobecné podmínky; v jednotlivých případech uděluje souhlas k těžbě organizace, které náleží péče o vodní tok, která také stanoví její podrobnější podmínky. Ustanovením tohoto odstavce nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující vyhledávání a dobývání vyhrazených nerostů.“
4.
§ 12 včetně nadpisu zní:
㤠12
Péče o vody a jejich ochrana proti znečišťování a změně teploty
(1)
Kdo jakýmkoli způsobem nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen pečovat o uchování jejich přirozeného stavu. Tyto vody se nesmějí znečišťovat, ani se nesmí uměle měnit jejich teplota, aby neutrpěly jejich jakost, samočisticí schopnost a možnost použití pro účely, k nimž je jich třeba. Uživatelé vod jsou povinni plánovitě odstraňovat dosavadní znečišťování vod výstavbou potřebných čisticích zařízení, péčí o řádný provoz takových zařízení, soustavným prováděním a dodržováním opatření v technologii výroby ke snižování nečistot v odpadních vodách, vhodným rozmísťováním výrobních zařízení, jakož i dodržováním podmínek stanovených příslušným vodohospodářským orgánem k ochraně čistoty vody.
(2)
K ochraně vod patří též péče o prameny, koryta toků, nádrže, jakož i o studny a jiná zařízení pro jímání podzemní vody.
(3)
Dojde-li k činům porušujícím tyto povinnosti, rozhodne vodohospodářský orgán o způsobu nápravy. Vodohospodářské orgány mohou také v rozsahu a za podmínek stanovených vládou ukládat za porušení těchto povinností znečišťovatelům vod majetkové sankce.“
5.
§ 13 včetně nadpisu zní:
㤠13
Ochrana proti škodlivým účinkům zvláštních druhů vod
(1)
Povrchové a podzemní vody je třeba chránit proti škodlivým účinkům některých zvláštních druhů vod, zejména vod radioaktivních, vod solných, důlních a smíšených se zemními oleji, a to již opatřením v závodě, ze kterého takové vody odtékají. Totéž platí pro použité i nepoužité odpadní vody z lázeňských a zřídelních zařízení.
(2)
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství stanoví v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a s ostatními zúčastněnými ústředními úřady všeobecné podmínky pro ochranu povrchových a podzemních vod.“
6.
V § 14 odst. 3 slova „vodohospodářský orgán“ se nahrazují slovy „vodohospodářská organizace (§ 17)“.
7.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Opatření ke zlepšení vodohospodářských poměrů
Vlastníci a uživatelé pozemků v povodí toků jsou povinni hospodařit na nich tak, aby zároveň přispívali ke zlepšení odtokových poměrů, k udržení půdní vláhy, ke zlepšení poměrů podzemních vod a k ochraně proti erozi. Podrobnosti, zejména pokud jde o vymezení dotčených pozemků, o způsob jejich úpravy a o hospodaření na nich, upraví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě s ministerstvem energetiky a vodního hospodářství nebo jiný příslušný ústřední úřad v dohodě s těmito ministerstvy podle zásad státního vodohospodářského plánu a v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství v oboru zemědělské a lesní výroby.“
8.
§ 16 včetně nadpisu zní:
㤠16
Vodohospodářské orgány
(1)
Vodohospodářskými orgány podle tohoto zákona jsou:
a)
ministerstvo energetiky a vodního hospodářství a Správa vodního hospodářství na Slovensku;
b)
výkonné orgány národních výborů.
(2)
Správa vodního hospodářství na Slovensku, v jejímž čele je předseda jmenovaný sborem pověřenců, je podřízena pověřenci zemědělství a lesního hospodářství.“
9.
§ 17 se mění a včetně nadpisu zní:
㤠17
Vodohospodářské organizace
(1)
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství zajišťuje provádění úkolů při rozvoji vodního hospodářství a při výstavbě, provozu a údržbě vodohospodářských děl a zařízení vodohospodářskými organizacemi, podřízenými buď jemu přímo nebo řízenými výkonnými orgány národních výborů.
(2)
Ministr energetiky a vodního hospodářství, jakož i krajské národní výbory mohou po vyjádření ministra financí zřizovat k provádění úkolů při rozvoji vodního hospodářství a při výstavbě, provozu a údržbě vodohospodářských děl a zařízení vodohospodářské organizace jako samostatné právnické osoby. Zřizuje-li vodohospodářskou organizaci krajský národní výbor, je povinen vyžádat si před jejím zřízením též vyjádření ministra energetiky a vodního hospodářství.
(3)
Právní poměry, organizaci a činnost vodohospodářských organizací podrobněji upraví statuty, které vydá ministr energetiky a vodního hospodářství, a jde-li o vodohospodářské organizace zřizované krajskými národními výbory, rady těchto národních výborů v dohodě s ministrem energetiky a vodního hospodářství.“
10.
§ 18 se mění a včetně nadpisu zní:
㤠18
Působnost a úkoly vodohospodářských orgánů
(1)
Vodohospodářským orgánům přísluší v oboru jejich působnosti zejména:
1.
vykonávat státní správu podle tohoto zákona na úseku vodního hospodářství, a to i pokud jde o vodní toky, vodohospodářské meliorace, jakož i jiná vodohospodářská díla a zařízení v oboru působnosti jiných ústředních úřadů a orgánů;
2.
pečovat o udržování rovnováhy mezi kapacitou vodních zdrojů a spotřebou vody, provádět distribuci vody pro všechny hospodářské a jiné společenské potřeby a pečovat o soustavné a účelné hospodaření s vodou;
3.
pečovat o nejhospodárnější a nejúčelnější využití všech vodních zdrojů z hlediska potřeb národního hospodářství a zajišťovat jejich soustavnou evidenci;
4.
posuzovat investiční záměry a projektovou a rozpočtovou dokumentaci investic kteréhokoli odvětví národního hospodářství, pokud se dotýkají užívání vody, vypouštění odpadních vod nebo ochrany proti vodě, z hlediska širších vodohospodářských zájmů;
5.
pečovat o čistotu povrchových a podzemních vod z hlediska vodohospodářského a rozhodovat o nutných nebo účelných opatřeních k zamezení nebo omezení znečišťování vod;
6.
zajišťovat péči o všechny vodní toky, včetně toků neupravených, a vykonávat nad nimi vodohospodářský dohled;
7.
pečovat o splavnost vodních toků a budování vodních cest;
8.
zabezpečovat provádění technických a organizačních opatření pro neškodný odtok velkých vod a odchod ledů;
9.
zabezpečovat plánování, plánovací a projektovou přípravu, výstavbu, provoz a údržbu vlastních vodohospodářských děl a zařízení, včetně veřejných studní;
10.
vykonávat znaleckou posudkovou a vodoprávně technickou činnost v oboru vodního hospodářství;
11.
zabezpečovat hydrologickou službu a hydrologický průzkum;
12.
řídit výzkum a technický rozvoj na úseku vodního hospodářství, pokud toto řízení nepřísluší podle § 19 odst. 1 písm. b) ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství; pečovat o výchovu a školení vodohospodářských kádrů a spolupracovat s příslušnými plánovacími orgány při doplňování a rozmísťování těchto kádrů;
13.
metodicky řídit vodohospodářské organizace (§ 17) podřízené radám národních výborů ve všech otázkách vodohospodářských a usměrňovat tyto organizace na úseku uplatňování technického rozvoje a zavádění nové technologie, jakož i v otázkách mzdové politiky a otázkách cenových.
(2)
Podrobné vymezení působnosti vodohospodářských orgánů jednotlivých stupňů provede vláda.
(3)
Ústřední úřady a jejich orgány jsou povinny napomáhat vodohospodářským orgánům při plnění jejich úkolů.“
11.
§ 19 se mění a včetně nadpisu zní:
㤠19
Úkoly ministerstva zemědělství a lesního hospodářství na úseku vodního hospodářství
(1)
Do oboru působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství přísluší:
a)
plánování, plánovací a projektová příprava, výstavba, provoz a údržba těchto vodohospodářských děl a zařízení:
1.
vodohospodářských meliorací zemědělských pozemků, s výjimkou vodohospodářských děl a zařízení, která neslouží výhradně nebo převážně zemědělské a lesní výrobě;
2.
úprav vodních toků, s výjimkou hraničních toků, pokud těchto úprav je třeba k provedení vodohospodářských meliorací a k přímému zvýšení výnosnosti zemědělských pozemků;
3.
lesnickotechnických meliorací a hrazení bystřin;
4.
rybníků, pokud slouží nebo jsou určeny převážně k zemědělským účelům;
5.
vodovodů a kanalizací prováděných v souvislosti s výstavbou společných objektů zemědělské výroby;
b)
řízení výzkumu a technického rozvoje, pokud se týkají činností uvedených pod písm. a).
(2)
Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství provádí úkoly uvedené v odstavci 1 přímo, popřípadě orgány nebo organizacemi k tomu určenými.
(3)
Ministerstva zemědělství a lesního hospodářství a energetiky a vodního hospodářství mohou ve vzájemné dohodě podrobněji vymezit působnost uvedenou v odstavci 1.“
12.
§ 20 se mění a včetně nadpisu zní:
㤠20
Zemědělské vodohospodářské organizace
(1)
Ministr zemědělství a lesního hospodářství může v dohodě s radami krajských národních výborů a po vyjádření ministra financí zřizovat zemědělské vodohospodářské organizace jako samostatné právnické osoby.
(2)
Právní poměry, organizaci a činnost zemědělských vodohospodářských organizací upraví statut, který vydá ministr zemědělství a lesního hospodářství.“
13.
V § 21 odst. 1 slova „na vyzvání orgánů Ústřední správy vodního hospodářství“ se nahrazují slovy „na vyzvání vodohospodářských orgánů“.
14.
§ 22 včetně nadpisu zní:
㤠22
Dozor
(1)
Ministerstvo energetiky a vodního hospodářství vykonává buď přímo nebo prostřednictvím vodohospodářských orgánů nižších stupňů vrchní dozor nad hospodařením s vodou, nad užíváním vody a její ochranou proti znečišťování; tyto orgány také dozírají u všech vodohospodářských děl a zařízení, zda jsou dodržována ustanovení tohoto zákona a rozhodnutí vodohospodářských orgánů podle něho vydaná.
(2)
Tímto ustanovením nejsou dotčeny předpisy o provádění dozoru nad lesnickotechnickými melioracemi, předpisy o požární ochraně týkající se též ochrany proti živelním pohromám, zejména povodním, předpisy o dozoru nad provozem a udržováním vodních elektráren, předpisy o dozoru nad plavbou, provozem a používáním veřejných přístavů a překladišť a jiné předpisy o dozoru nad vodohospodářskými díly.“
15.
§ 23 zní:
㤠23
(1)
Působnost výkonných orgánů národních výborů ve věcech vodního hospodářství vykonávají výkonné orgány těch národních výborů, v jejichž obvodech se zřizuje vodohospodářské nebo jiné dílo, k němuž se dává povolení nebo souhlas, nebo v jejichž obvodu se provádí opatření.
(2)
Povolení podle § 8 udělují výkonné orgány národních výborů na podkladě úvodního projektu, který jim předloží žadatel před jeho schválením; povolení udělí po provedeném řízení, a to rozhodnutím, ve kterém se uvedou zejména účel, místo, způsob, rozsah (míra) a podmínky užívání vody, vypouštění odpadních vod nebo ochrany proti vodě.
(3)
Rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, kterým se povoluje zřízení vodohospodářského díla nebo zařízení, je zároveň rozhodnutím o přípustnosti stavby podle zákona o stavebním řádu.
(4)
Vyžaduje-li provedení stavby, popřípadě jejích částí, mimo povolení podle § 8 ještě povolení podle zvláštních předpisů (např. železničních, telekomunikačních apod.), vykoná se řízení o vodohospodářském povolení stavby, pokud to povaha věci nevylučuje, současně s řízením o povolení stavby podle zvláštních předpisů.
(5)
Výkonný orgán národního výboru může udělené povolení změnit nebo zrušit v novém řízení, vyžaduje-li to jiný důležitější obecný zájem; došlo-li ke změně nebo zrušení povolení ve prospěch jiného žadatele, stanoví výkonný orgán národního výboru zároveň povinnost k náhradě majetkové újmy, která vznikla dosud oprávněnému změnou nebo zrušením povolení, a výši této náhrady.
(6)
V řízení o udělení, změně nebo zrušení povolení jsou účastníci povinni přednést všechny připomínky a námitky ve lhůtě stanovené výkonným orgánem národního výboru nejpozději při konečném jednání.
(7)
Nerozhodne-li vodohospodářský orgán jinak, je oprávnění spojeno se závodem, jemuž vodohospodářské dílo nebo zařízení slouží.“
16.
§ 24 zní:
㤠24
(1)
Při investiční činnosti kteréhokoli odvětví národního hospodářství, pokud se týká užívání vody, vypouštění odpadních vod nebo ochrany proti vodě, je investor povinen si vyžádat již v přípravě investičního úkolu od vodohospodářského orgánu vyjádření, zda plánovaná investice je možná z hlediska vodohospodářského, popřípadě za jakých podmínek. V žádosti uvede investor potřebné množství vody, množství odpadní vody a stupeň jejího znečištění. Vodohospodářský orgán prověří investici zejména z hlediska jejího umístění, využití plánovaného vodohospodářského díla nebo zařízení z hledisek širších vodohospodářských zájmů, zajištění potřebného množství vody, nutnosti čištění odpadní vody, ochrany proti vodě, dosavadního užívání vody jinými spotřebiteli a je-li v souladu se státním vodohospodářským plánem. Vodohospodářský orgán může uložit investoru splnění určitých podmínek, zejména pokud jde o způsob a rozsah výstavby vodohospodářského díla nebo zařízení, jeho účelné a hospodárné využití pro širší vodohospodářské zájmy a podobně. Investor je povinen připojit k žádosti o schválení investičního úkolu vyjádření, popřípadě podmínky vodohospodářského orgánu.
(2)
Vyjádření vodohospodářského orgánu je třeba též k plánované změně ve výrobním procesu závodu nebo změně rozsahu jeho výroby a ke změně a úpravě vodohospodářských děl a zařízení, i když se tyto změny a úpravy neprojeví investičně, avšak ovlivňují vodní hospodářství.
(3)
Vyjádření vodohospodářského orgánu, popřípadě podmínky jím stanovené, nenahrazují povolení nebo souhlas podle tohoto zákona, kterého je třeba k provedení vodohospodářského díla nebo zařízení.“
17.
V § 25 odst. 2 se vypouštějí slova „s výjimkou vodních elektráren spravovaných orgány ministerstva paliv a energetiky“.
18.
V § 26 předposlední věta zní:
„Nedojde-li k dohodě o výši náhrady škody, rozhodne o ní výkonný orgán okresního národního výboru.“
19.
§ 27 včetně nadpisu zní:
㤠27
Náhrady za zvláštní užívání vody a za užívání vodohospodářských děl a zařízení
(1)
Odběratelé a jiní uživatelé vody jsou povinni platit vodohospodářským organizacím (§ 17) podle zásad schválených vládou přiměřené náhrady za zvláštní užívání vody, které je umožněno nebo zlepšeno vodohospodářskými díly nebo zařízeními, spravovanými těmito organizacemi, jakož i za užívání těchto děl a zařízení. Vláda může stanovit výjimky z této povinnosti.
(2)
Vláda může též stanovit, že znečišťovatelé vodních toků jsou povinni platit náhrady za vypouštění odpadních vod podle množství vypouštěných znečišťujících látek a podle míry jejich závadnosti.“
20.
V § 28 odst. 2 slova „výkonný orgán krajského národního výboru“ se nahrazují slovy „výkonný orgán národního výboru“.
21.
§ 29 odst. 2 zní:
„(2)
Pro vyvlastňovací řízení, způsob a placení náhrady za vyvlastnění, pro vstup na vyvlastňovanou nemovitost a pro její užívání před zahájením vyvlastňovacího řízení platí obdobně ustanovení zákona o stavebním řádu a předpisů podle něho vydaných.“
22.
V § 30 slova „k návrhu Ústřední správy vodního hospodářství nebo jejích orgánů“ se nahrazují slovy „k návrhu vodohospodářských organizací, kterým je majetek svěřen do správy“.
23.
V § 32 odst. 1 se vypouštějí slova „do správy orgánů Ústřední správy vodního hospodářství“; odstavce 2 a 3 se zrušují. Odstavec 4 se označuje jako odstavec 2 a zní:
„(2)
Vymezení, do správy kterých orgánů nebo organizací přechází majetek zrušených vodních družstev podle odstavce 1, provedou ministerstva zemědělství a lesního hospodářství a energetiky a vodního hospodářství ve vzájemné dohodě. Tato ministerstva stanoví též v dohodě s ministerstvem financí způsob vypořádání práv a závazků zrušených vodních družstev.“
24.
Za § 32 se vkládají §§ 32a a 32b, které včetně nadpisů znějí:
㤠32a
Zřizování melioračních družstev
(1)
Za účelem plánování, plánovací a projektové přípravy a provádění výstavby, provozu a údržby vodohospodářských melioračních zařízení, zakládání rybníků a úprav vodních toků podle § 19 odst. 1 mohou se jednotná zemědělská družstva sdružovat, a to i s jinými organizacemi socialistického sektoru v meliorační družstva.
(2)
Meliorační družstva jsou socialistickými právnickými osobami a zapisují se do podnikového rejstříku; ustanovení zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, se na ně nevztahují.
(3)
Ke zřízení melioračního družstva je třeba souhlasu rady okresního národního výboru; přesahuje-li působnost družstva obvod okresního národního výboru, je třeba souhlasu rady krajského národního výboru, a přesahuje-li obvod krajského národního výboru, souhlasu ministerstva zemědělství a lesního hospodářství.
§ 32b
Povinnosti vlastníků (uživatelů) meliorovaných pozemků
Vlastníci (uživatelé) meliorovaných pozemků jsou povinni podle míry prospěchu poskytovat pomoc orgánům a organizacím v oboru působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, jakož i účastnit se provozu a udržování rozvodné závlahové sítě a odvodňovací, drenážní a drobné odpadové sítě. Podrobnosti upraví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí.“
25.
V § 33 poslední věta zní: „Jejich majetek přechází na stát; spravují jej vodohospodářské organizace (§ 17).“
26.
V § 35 odst. 1 slova „výkonného orgánu příslušného krajského národního výboru“ se nahrazují slovy „příslušného vodohospodářského orgánu“.
§ 35 odst. 4 zní:
„(4)
O vodohospodářských dílech a zařízeních, kterých nelze národohospodářsky využít, provede vodohospodářský orgán řízení, podle jehož výsledku může uložit vlastníku nebo správci vodohospodářského díla nebo zařízení, aby je uvedl do neškodného stavu. Nelze-li takto zajistit uvedení do neškodného stavu, vysloví vodohospodářský orgán, že vlastnictví těchto vodohospodářských děl a zařízení přechází bez náhrady na stát; zároveň určí, které orgány nebo organizace převezmou vodohospodářské dílo nebo zařízení, popřípadě jeho jednotlivé části, do své správy a jaká opatření mají být ohledně tohoto díla nebo zařízení učiněna.“
27.
§ 37 včetně nadpisu zní:
㤠37
Součinnost vodohospodářských a jiných orgánů
Při výkonu působnosti a provádění úkolů podle tohoto zákona ve věcech, které podle § 19 příslušejí do oboru působnosti ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, postupují vodohospodářské orgány všech stupňů v úzké součinnosti s orgány, jimž přísluší péče o věci zemědělství a lesního hospodářství; přitom dbají, aby zájmy zemědělství a lesního hospodářství a širší zájmy vodohospodářské byly sladěny tak, aby bylo dosaženo co největšího společenského prospěchu. Obdobně postupují vodohospodářské orgány v součinnosti s jinými orgány státní správy, jsou-li dotčeny zájmy, které těmto orgánům přísluší chránit. Jde-li o opatření, která se dotýkají hygienické a protiepidemické péče, jsou vodohospodářské orgány povinny postupovat v souladu s opatřeními nařízenými orgány hygienické a protiepidemické služby; proto jsou povinny vyžádat si před svým rozhodnutím nebo opatřením závazný posudek těchto orgánů.“
28.
§ 38 včetně nadpisu zní:
㤠38
Prováděcí předpisy
(1)
Předpisy k provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením; tímto nařízením může vláda též stanovit, která vodohospodářská díla a zařízení zřizují organizace státního socialistického sektoru, popřípadě meliorační družstva nebo jednotná zemědělská družstva.
(2)
Podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona vydá ministerstvo energetiky a vodního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
(3)
Předpisy k provedení § 32a, zejména pokud jde o vznik a předmět činnosti melioračních družstev, o jejich orgány, stanovy a schvalování stanov, vydá ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány.“
29.
V § 40 věta za středníkem zní: „provedou jej všichni členové vlády.“
Čl. II
Zrušuje se § 2 vládního nařízení č. 9/1958 Sb., o nové organizaci státní správy na úseku energetiky a vodního hospodářství.
Čl. III
Ministr energetiky a vodního hospodářství se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
inž. Jankovcová v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
Bakuľa v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Tesla v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Zákon č. 38/1959 Sb. | Zákon č. 38/1959 Sb.
Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
Vyhlášeno 21. 7. 1959, datum účinnosti 21. 7. 1959, částka 18/1959
* § 1 - (1) Nároky československého státu a československých právnických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům, nadacím a polským fyzickým osobám a nároky československých fyzických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústa
* § 2 - (1) Nároky polského státu a polských právnických osob, ústavů a nadací proti československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, jakož i majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti československému státu a československým právn
* § 3 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob polské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
* § 4 - Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
* § 5 - Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada poskytne (§ 1 odst. 2), jakož i o zániku nároku na náhradu.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Aktuální znění od 21. 7. 1959
38
Zákon
ze dne 8. července 1959
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Nároky československého státu a československých právnických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům, nadacím a polským fyzickým osobám a nároky československých fyzických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, pokud se považují za vypořádané podle Dohody mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 4/1959 Sb. (dále jen „Dohoda“), a pokud již podle Dohody nezanikly, zanikají dnem 9. ledna 1959.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nároků, popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost.
§ 2
(1)
Nároky polského státu a polských právnických osob, ústavů a nadací proti československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, jakož i majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti československému státu a československým právnickým osobám, pokud se považují podle Dohody za vypořádané a pokud již podle ní na československý stát nepřešly, přecházejí na československý stát dnem 9. ledna 1959.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni povinnosti plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni plnit je československému státu. Vláda může stanovit, které z nároků, jež přešly nebo přecházejí na československý stát, nemají být vymáhány.
§ 3
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob polské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
§ 4
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
§ 5
Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada poskytne (§ 1 odst. 2), jakož i o zániku nároku na náhradu.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Dolanský v. r.
Kopecký v. r.
Barák v. r.
inž. Šimůnek v. r.
inž. Jankovcová v. r.
dr. Kyselý v. r.
Plojhar v. r.
dr. Šlechta v. r.
David v. r.
Ďuriš v. r.
Krajčír v. r.
Krosnář v. r.
generálplukovník Lomský v. r.
Machačová v. r.
dr. Nejedlý v. r.
Poláček v. r.
Štrougal v. r.
Uher v. r.
Beran v. r.
Jonáš v. r.
dr. Kahuda v. r.
Reitmajer v. r.
dr. Škoda v. r.
dr. Vlasák v. r.
Brabec v. r.
inž. Černý v. r.
dr. Neuman v. r.
Ouzký v. r.
Pospíšil v. r.
inž. Púčik v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 14/1960 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 14/1960 Sb.
Zákon o rozpočtu Slovenska na rok 1960
Vyhlášeno 11. 3. 1960, datum účinnosti 1. 1. 1960, částka 7/1960
* § 1 - Úkoly rozpočtu Slovenska na rok 1960
* § 2 - Stanovení výše rozpočtu Slovenska
* § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou jej pověřenec financí a ostatní členové Sboru pověřenců.
* 1\\. příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
* 2\\. příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1960
14
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 3. března 1960
o rozpočtu Slovenska na rok 1960
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úkoly rozpočtu Slovenska na rok 1960
Úkolem rozpočtu Slovenska na rok 1960 jako součásti jednotného státního rozpočtu Československé republiky je zabezpečit na základě tvůrčí aktivity pracujících potřebné finanční prostředky pro další hospodářský a kulturní rozvoj Slovenska v souladu s plánem rozvoje hospodářství Slovenska řízeného Sborem pověřenců a přispět tak k úspěšnému splnění druhého pětiletého plánu a k vytvoření nejlepší základny pro třetí pětiletý plán.
§ 2
Stanovení výše rozpočtu Slovenska
(1)
Příjmy rozpočtu Slovenska se stanoví částkou 15 457 277 000 Kčs a výdaje částkou 19 117 964 000 Kčs.
(2)
V rozpočtu Slovenska jsou obsaženy rozpočty národních výborů, jejichž příjmy i výdaje činí 9 444 873 000 Kčs.
(3)
V rozpočtu Slovenska nejsou zahrnuty úseky hospodářství, které na Slovensku řídí přímo ministerstvo a ostatní celostátní orgány.
§ 3
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou jej pověřenec financí a ostatní členové Sboru pověřenců.
Benada v. r.
Strechaj v. r.
Majling v. r.
též za pověřence financí J. Marcellyho
Štencl v. r.
inž. Marko v. r.
Chudík v. r.
Jeleň v. r.
Gajdošík v. r.
dr. h. c. Horák v. r.
Biľak v. r.
Bortel v. r.
též za pověřence spotřebního průmyslu M. Hrušovského
Fajnor v. r.
dr. Gešo v. r.
inž. Krčmárik v. r.
dr. h. c. Lukačovič v. r.
Paulovič v. r.
inž. Takáč v. r.
Török v. r.
1.
příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Celkový přehled rozpočtu Slovenska na rok 1960
Příjmy | Kčs
(v tisících) | Výdaje | Kčs
(v tisících)
---|---|---|---
Příjmy od socialistického sektoru | 12 210 570 | Hospodářství | 7 900 495
Daně, dávky a poplatky od obyvatelstva | 2 362 021 | Kulturní a sociální opatření | 10 470 118
Ostatní příjmy | 884 686 | Správa | 747 351
Úhrn | 15 457 277 | Úhrn | 19 117 964
Úhrn rozpočtů národních výborů obsažených v rozpočtu Slovenska
Příjmy | Kčs
(v tisících)| Výdaje | Kčs
(v tisících)
---|---|---|---
Vlastní příjmy | 1 646 850 | Hospodářství | 3 694 778
Podíly na státních příjmech | 942 997 | Kulturní a sociální opatření | 5 215 922
Příděl z rozpočtu Slovenska | 6 855 026 | Správa | 534 173
Úhrn | 9 444 873 | Úhrn | 9 444 873
2.
příloha zákona SNR č. 14/1960 Sb.
Přehled příjmů a výdajů krajů na Slovensku
(v tisících Kčs)
Kraj | Vlastní
příjmy | Podíly
na státních
příjmech | Příděl
z rozpočtu
Slovenska | Úhrn
příjmů | Úhrn
výdajů
---|---|---|---|---|---
Bratislava ÚNV | 163 134 | 99 595 | 521 507 | 784 236 | 784 236
Bratislavský | 342 004 | 219 416 | 959 777 | 1 521 197 | 1 521 197
Nitranský | 295 502 | 202 169 | 1 128 144 | 1 625 815 | 1 625 815
Banskobystrický | 213 596 | 109 789 | 1 058 933 | 1 382 318 | 1 382 318
Žilinský | 230 566 | 111 943 | 924 453 | 1 266 962 | 1 266 962
Košický | 205 763 | 97 760 | 1 166 843 | 1 470 366 | 1 470 366
Prešovský | 186 472 | 98 141 | 1 040 378 | 1 324 991 | 1 324 991
Vysoké Tatry MsNV | 5 614 | 1 287 | 50 478 | 57 379 | 57 379
Piešťany MsNV | 4 199 | 2 897 | 4 513 | 11 609 | 11 609
Slovenské kraje celkem | 1 646 850 | 942 997 | 6 855 026 | 9 444 873 | 9 444 873 |
Zákon č. 100/1961 Sb. | Zákon č. 100/1961 Sb.
Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami
Vyhlášeno 28. 9. 1961, datum účinnosti 28. 9. 1961, částka 47/1961
* § 1 - (1) Nároky československého státu a československých právnických a fyzických osob proti rumunským dlužníkům, pokud se považují za vypořádané podle čl. 1 a 2 Dohody o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek mezi Československou socialist
* § 2 - (1) Nároky rumunského státu a rumunských právnických a fyzických osob proti československým dlužníkům, pokud se podle čl. 1 a 2 Dohody považují za vypořádané, přecházejí na československý stát dnem 24. března 1961.
* § 3 - Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob rumunské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
* § 4 - Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
* § 5 - Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada (§ 1 odst. 2) poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 9. 1961
100
ZÁKON
ze dne 19. září 1961
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a rumunskými osobami
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Nároky československého státu a československých právnických a fyzických osob proti rumunským dlužníkům, pokud se považují za vypořádané podle čl. 1 a 2 Dohody o úpravě některých otevřených finančních a majetkových otázek mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 51/1961 Sb. (dále jen „Dohoda“) zanikají dnem 24. března 1961.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nároků, popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost.
§ 2
(1)
Nároky rumunského státu a rumunských právnických a fyzických osob proti československým dlužníkům, pokud se podle čl. 1 a 2 Dohody považují za vypořádané, přecházejí na československý stát dnem 24. března 1961.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni povinnosti plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni plnit je československému státu. Vláda může stanovit, které z nároků, jež přecházejí na československý stát, nemají být vymáhány.
§ 3
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob rumunské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
§ 4
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení.
§ 5
Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada (§ 1 odst. 2) poskytne, jakož i o zániku nároku na náhradu.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r. |
Zákon č. 141/1961 Sb. | Zákon č. 141/1961 Sb.
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 9. 12. 1961, datum účinnosti 1. 1. 1962, částka 66/1961
* ČÁST PRVNÍ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 156)
* ČÁST DRUHÁ - PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ (§ 157 — § 179i)
* ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM (§ 180 — § 365)
* ČÁST ČTVRTÁ - NĚKTERÉ ÚKONY SOUVISÍCÍ S TRESTNÍM ŘÍZENÍM (§ 366 — § 370)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 461 — § 471)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (29/2024 Sb., 166/2024 Sb., 319/2024 Sb., 448/2024 Sb.)
141
ZÁKON
ze dne 29. listopadu 1961
o trestním řízení soudním (trestní řád)
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
(1)
Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činytrestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.
(2)
Pomáhat k dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1)
Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
(2)
Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3)
Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činytrestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(4)
Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízenítrestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.
(5)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stranstran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stranstran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
(6)
Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
(7)
Všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8)
Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce.
(9)
V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu rozhoduje sám jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10)
Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.
(11)
Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12)
Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny.
(13)
Ten, proti němuž se trestní řízenítrestní řízení vede, musí být v každém období řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
(14)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.
(15)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.
Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
§ 3
(1)
Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní občanská sdružení s výjimkou politických stranstran a politických hnutí, církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu své činnosti charitativní účely (dále jen „zájmová sdružení občanů“) mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2)
Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo jejichž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený žil po vykonání trestu řádným životem.
§ 6
(1)
Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky
a)
za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno,
b)
za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu odnětí svobody s dohledem, nebo
c)
za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody, trest zákazu činnosti, trest zákazu držení a chovu zvířat nebo trest zákazu pobytu; v těchto případech se zájmové sdružení občanů může připojit k návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo na podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat anebo zákazu pobytu a za tím účelem se se souhlasem odsouzeného může informovat o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.
(2)
Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o udělení milosti a o zahlazení odsouzení.
(3)
Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu přijmout potřebná opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby nahradil škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činemtrestným činem, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činemtrestným činem.
Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob
§ 7
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
(2)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení ve vhodných případech spolupracují s Probační a mediační službou, které mohou předávat informace pro plnění úkolů v rámci její působnosti.
§ 7a
(1)
K zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán vyzvat osobu, jejíž majetek je zjišťován, nebo osobu jí blízkou, aby mu v jím stanovené přiměřené lhůtě zaslala prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován. Vyzvaná osoba má právo odepřít učinění prohlášení o majetku; přitom se použijí obdobně § 92 odst. 1, § 100 a § 158 odst. 8. Ve výzvě je třeba upozornit osobu, která má učinit prohlášení o majetku, na následky nevyhovění této výzvě a poučit ji o jejím právu odepřít učinění prohlášení o majetku.
(2)
Osoba uvedená v odstavci 1 se vyzve, aby v prohlášení o majetku uvedla v rozsahu, v jakém jsou jí takové skutečnosti známy, údaje vztahující se k majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, zejména
a)
plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu anebo jiného příjmu a výši takové odměny nebo jiného příjmu,
b)
u které bankybanky, spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu nebo obdobné zahraniční osoby má tato osoba účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo jiné jedinečné identifikátory podle zákona o platebním styku,
c)
dlužníky, vůči nimž má tato osoba pohledávky, jejich důvod, výši a lhůtu splatnosti,
d)
přehled věcí ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví této osoby, včetně výše spoluvlastnického podílu a umístění věcí, a
e)
svěřenské fondy nebo obdobná zařízení, která tato osoba zřídila, nebo u kterých je obmyšleným.
(3)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán může vyzvat osobu uvedenou v odstavci 1 k učinění nového prohlášení o majetku osoby, jejíž majetek je zjišťován, pokud má důvodně za to, že došlo ke změně majetkových poměrů osoby, jejíž majetek je zjišťován.
(4)
Nezašle-li osoba, která byla vyzvána k učinění prohlášení o majetku, toto prohlášení ve stanovené lhůtě nebo má-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který ji k učinění prohlášení o majetku vyzval, pochybnosti o pravdivosti nebo úplnosti jí učiněného prohlášení, může ji předvolat k podání výpovědi; ustanovení tohoto zákona upravující podání vysvětlení, výslech obviněného a výslech svědka se použijí přiměřeně.
§ 7b
(1)
Je-li zapotřebí zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, lze nařídit osobě, která uvedená data drží nebo je má pod svojí kontrolou, aby taková data uchovala v nezměněné podobě po dobu stanovenou v příkazu a učinila potřebná opatření, aby nedošlo ke zpřístupnění informace o tom, že bylo nařízeno uchování dat.
(2)
Je-li to zapotřebí k zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, lze nařídit osobě, která drží nebo má pod svojí kontrolou data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na nosiči informací, aby znemožnila přístup jiných osob k takovým datům.
(3)
Příkaz podle odstavce 1 nebo 2 je oprávněn vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(4)
V příkazu podle odstavce 1 nebo 2 musí být označena data, na která se příkaz vztahuje, důvod, pro který mají být data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, a doba, po kterou mají být tato data uchována nebo k nim má být znemožněn přístup, která nesmí být delší než 90 dnů. Příkaz musí obsahovat poučení o následcích neuposlechnutí příkazu.
(5)
Orgán, který vydal příkaz podle odstavce 1 nebo 2, jej neprodleně doručí osobě, vůči které směřuje.
§ 8
(1)
Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánůmpolicejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin.
(2)
Jestliže je toho v trestním řízenítrestním řízení třeba k řádnému objasnění okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, k zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění, k zjištění majetkových poměrů obviněného nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, a údaje z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů. Pro účely uvedené ve větě první může za podmínek stanovených zvláštním zákonem požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, také orgán vykonávající působnost úřadu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v České republice podle předpisu Evropské unie upravujícího spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti13). V řízení o trestném činutrestném činu podle § 180 trestního zákoníku může orgán činný v trestním řízenítrestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního zákona pro statistické účely. V trestním řízení, ve kterém lze uložit ochranné opatření zabrání části majetku, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na potrestání předseda senátu žádat od správce daně informace z rozhodnutí o stanovení daně z příjmů pro účely posouzení splnění podmínek pro uložení tohoto ochranného opatření nebo pro účely zajištění jeho výkonu; poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Podmínky, za nichž může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní pro jiné účely, stanoví zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízenítrestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.
(3)
Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního účtu nebo účtu u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů nebo zaknihovaných cenných papírů podle jiných právních předpisů, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel, pro který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování prodloužit na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu o dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízenítrestní řízení, v jehož rámci byly získány.
(4)
Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem nebo státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to neplatí,
a)
jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného činutrestného činu, nebo
b)
při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení o trestném činutrestném činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činutrestného činu.
Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
(5)
Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely trestního řízenítrestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto informace pro trestní řízenítrestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokátaadvokáta podle zákona o advokacii.
(6)
Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(7)
Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl v souvislosti se součinností požadovanou podle odstavců 1 až 3; povinností mlčenlivosti není vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném pro ochranu jeho práv nebo pro výkon jeho povinností. O této povinnosti a o následcích spojených s jejím porušením musí být poučen.
Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných
§ 8a
(1)
Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízenítrestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízenítrestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízenítrestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
(2)
Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajůosobních údajů a soukromí osob mladších 18 let.
(3)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgánpolicejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
§ 8b
(1)
Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízeníorgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízenítrestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny.
(2)
Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činemtrestným činem spáchaným na poškozeném jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán trestný čintrestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů, kterým byla způsobena těžká újma na zdravítěžká újma na zdraví, trestný čintrestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až 162 trestního zákoníku), trestný čintrestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), některý z trestných činůtrestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čintrestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).
(3)
Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci 2, je zakázáno.
(4)
Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště poškozeného uvedeného v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činutrestného činu rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového poškozeného.
§ 8c
Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají, zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané, údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle § 88a, nebo informace získané sledováním osob a věcísledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2 a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity jako důkaz v řízení před soudem.
§ 8d
(1)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.
(2)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich, její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby s omezenou svéprávností její zákonný zástupce nebo opatrovník. Souhlas se zveřejněním informací nemůže udělit osoba, která je pachatelem trestného činutrestného činu spáchaného vůči osobě, jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.
(3)
Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c, lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.
§ 9
Posuzování předběžných otázek
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
(2)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.
§ 9a
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1)
Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“).
(2)
V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.
(3)
Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem.
(4)
Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení.
§ 10
Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení
(1)
Z pravomoci orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
(2)
Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
§ 11
Nepřípustnost trestního stíhání
(1)
Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a)
nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,
b)
je-li trestní stíhání promlčeno,
c)
jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán, nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně,
d)
jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
e)
proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
f)
proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud,
g)
proti tomu, jemuž duševní choroba, která nastala až po spáchání činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání,
h)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
i)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
j)
proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem nebo kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
k)
jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a uplynula-li lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno,
l)
je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět,
m)
stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo
n)
proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízenítrestní řízení pro týž skutek předáno do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
(2)
Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým
a)
byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b)
byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
1.
nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně rozhodnuté,
2.
bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3.
bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činemtrestným činem nebo že nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
4.
bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících důvodům uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), l) nebo m).
(3)
Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činutrestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
(5)
Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu s působností v trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho působnosti nebo z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo nebezpečnosti pachatele.
§ 11a
(1)
Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení
a)
rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo
b)
rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a podezřelý se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil,
nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
(2)
Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1)
Orgány činnými v trestním řízenítrestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán.
(2)
Policejními orgány se rozumějí
a)
útvary PoliciePolicie České republiky,
b)
Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků PoliciePolicie České republiky, příslušníků Vězeňské službyVězeňské služby České republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce v PoliciiPolicii České republiky, nebo o trestných činechtrestných činech zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské služběVězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,
c)
pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby České republiky v řízení o trestných činechtrestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,
d)
pověřené celní orgány v řízení o trestných činechtrestných činech spáchaných porušením
1.
celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činytrestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů,
2.
právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropské unie, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky,
3.
daňových předpisů upravujících daň z přidané hodnoty nebo daň z hazardních her,
4.
daňových předpisů v případech, kdy jsou celní orgány správcem daně podle jiných právních předpisů,
e)
pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany,
f)
pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,
g)
pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,
h)
pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Vojenského zpravodajství,
i)
pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činechtrestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo o trestných činechtrestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm. b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízenítrestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3)
Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud.
(4)
Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5)
Kde tento zákon mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i samosoudce, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného.
(6)
Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností, kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce v Praze. Státním zástupcem se rozumí i evropský pověřený žalobce, evropský žalobce a evropský nejvyšší žalobce v rozsahu jejich působnosti stanovené nařízením Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
(7)
Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.
(8)
Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.
(9)
Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(10)
Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.
(11)
Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
(12)
Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(13)
Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
HLAVA DRUHÁ
SOUD A OSOBY NA ŘÍZENÍ ZÚČASTNĚNÉ
Oddíl první
Pravomoc a příslušnost soudů
§ 13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud.
§ 14
Obsazení soudu
(1)
U okresního soudu koná řízení samosoudce.
(2)
U krajského soudu koná řízení v prvním stupni senát, jde-li o řízení o zvlášť závažných zločinech, s výjimkou zvlášť závažných zločinů uvedených v části druhé hlavách V a VI trestního zákoníku, a o trestném činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku.
(3)
V jiných případech než uvedených v odstavci 2 koná řízení v prvním stupni u krajského soudu samosoudce.
(4)
Řízení ve druhém stupni koná u krajského soudu senát.
Věcná příslušnost
§ 16
Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, okresní soud.
§ 17
(1)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činechtrestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O trestných činechtrestných činech
a)
zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi, sexuálního útoku podle § 185a odst. 3 trestního zákoníku,
b)
spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty k obchodování v obchodním systému nebo o jejichž přijetí k obchodování v obchodním systému bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin, pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání značného prospěchu,
c)
porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s kurzem investičních nástrojů, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení v obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropské unie, porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků a
d)
teroristického útoku, účasti na teroristické skupině, financování terorismu, podpory a propagace terorismu, vyhrožování teroristickým trestným činem, sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,
koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší.
(2)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činutrestném činu opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činůtrestných činů, u nichž je stanovena příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.
(3)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činutrestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činůtrestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2.
Místní příslušnost
§ 18
(1)
Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čintrestný čin spáchán.
(2)
Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Společné řízení
§ 20
(1)
Proti všem obviněným, jejichž trestné činytrestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činutrestného činu a o všech částech trvajícího trestného činutrestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. O jiných trestných činechtrestných činech se koná společné řízení tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
(2)
Společné řízení o trestném činutrestném činu, o kterém by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činutrestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.
§ 21
(1)
Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činůtrestných činů.
(2)
Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činutrestného činu nebo o nejtěžším trestném činutrestném činu.
§ 22
Příslušnost několika soudů
Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.
§ 23
Vyloučení a spojení věci
(1)
K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činůtrestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
(2)
Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu soudu, může ji postoupit tomuto soudu.
(3)
Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné obžaloby.
§ 24
Rozhodnutí o příslušnosti soudu
(1)
Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, jemuž byla věc postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1 písm. a), § 222 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. a)]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.
(2)
Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.
§ 25
Odnětí a přikázání věci
Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
§ 26
Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení
(1)
K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.
(2)
Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.
Oddíl druhý
Pomocné osoby
§ 27
Zapisovatel
K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení se přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
§ 27a
Vyšší soudní úředník
Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí vyšší soudní úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí, které úkony může vyšší soudní úředník provést samostatně a kdy postupuje z pověření soudce.
§ 27b
Probační úředník
Úředník Probační a mediační služby (dále jen „probační úředník“) provádí v trestním řízenítrestním řízení úkony probace a mediace, zjišťuje informace o osobě podezřelého nebo obviněného a jeho rodinných a sociálních poměrech a vytváří podmínky pro rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro schválení narovnání, a to na základě pověření vydaného orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení Probační a mediační službě nebo, stanoví-li tak tento nebo jiný zákon, i bez takového pověření.
§ 27c
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
Tlumočník
§ 28
(1)
Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník může být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na jeho žádost i jeho poradu s obhájcem, která je v přímé souvislosti s procesními úkony, a poradu v průběhu procesních úkonů.
(2)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu, obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.
(3)
Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu.
(4)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení, který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi, které jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který řízení vede, o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného překladu podle věty první lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení překladu a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který řízení vede.
(5)
Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.
(6)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je zadržena či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též poučení o jejích právech (§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).
§ 29
(1)
Tlumočník může odmítnout provedení tlumočnického úkonu z důvodů uvedených v jiném právním předpisu a z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení tlumočníka rozhodne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej přibral, a v řízení před soudem předseda senátu.
(2)
Výši odměny a náhrad tlumočníka určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími odměňování a náhrady tlumočníka. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny a náhrad, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 29a
Ustanovení tohoto zákona o tlumočníkovi se přiměřeně použijí i na osobu vykonávající tlumočnickou činnost jednorázově.
Oddíl třetí
Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
§ 30
(1)
Z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízenítrestním řízení.
(2)
Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce, nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
(3)
Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
(4)
Z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.
(5)
Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
§ 31
(1)
O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 vět první a druhé je přípustná stížnost.
(3)
O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.
§ 31a
Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízenítrestního řízení vyloučen vyšší soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o vyloučení stanoví zvláštní zákon.
Oddíl čtvrtý
Obviněný
§ 32
Obviněný
Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činutrestného činu, lze považovat za obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160).
§ 33
Práva obviněného
(1)
Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li jeho svéprávnost omezena.
(2)
Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.
(3)
Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2 a 4, § 40 a 40a se použijí obdobně.
(5)
Všechny orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy poučit obviněného o jeho právech, a to se zaměřením na probíhající stadium trestního řízenítrestního řízení, a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění. Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět konzulární úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u nichž uvede údaje potřebné k vyrozumění.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který provedl zadržení či zatčení, předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech; obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo ponechat si toto poučení u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení osobní svobody.
§ 34
Opatrovník obviněného
(1)
Opatrovník obviněného, který je omezen ve svéprávnosti, je oprávněn obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit obviněný. Ve prospěch obviněného může opatrovník tato práva vykonávat i proti vůli obviněného.
(2)
V případě, že je nebezpečí z prodlení a opatrovník nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 nebo nebyl-li obviněnému ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
Oddíl pátý
Obhájce
§ 35
Obhájce
(1)
Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem nebo Nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.
(2)
Obhájcem nemůže být advokátadvokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
(3)
V trestním řízenítrestním řízení nemůže být obhájcem advokátadvokát, který v něm vypovídá jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.
Nutná obhajoba
§ 36
(1)
Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a)
je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2),
b)
je-li jeho svéprávnost omezena, nebo
c)
jde-li o řízení proti uprchlému.
(2)
Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(3)
Koná-li se řízení o trestném činutrestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
(4)
Obviněný musí mít obhájce též
a)
v hlavním líčení konaném proti zadrženému, nebo
b)
v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.
§ 36a
(1)
Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce,
a)
je-li jeho svéprávnost omezena,
b)
je-li ve vazbě, nebo
c)
jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(2)
V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,
a)
jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),
b)
jde-li o trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let,
c)
jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,
d)
jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
§ 36b
(1)
Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst. 2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čintrestný čin, za který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a).
(2)
Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.
(3)
Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět. Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět, nemůže se obhájce znovu vzdát.
(4)
Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.
§ 37
Zvolený obhájce
(1)
Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani jeho opatrovník, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, mohou tak učinit tyto osoby i proti jeho vůli.
(2)
Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
(3)
Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízenítrestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.
§ 37a
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokátaadvokáta jako zvoleného obhájce z obhajování
a)
z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo
b)
jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízenítrestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.
(2)
O vyloučení advokátaadvokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním řízenítrestním řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.
(3)
Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38 odst. 1.
(4)
Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Ustanovený obhájce
§ 38
(1)
Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
(2)
Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.
§ 39
(1)
Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
(2)
Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník advokátůadvokátů (dále jen „pořadník“), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokátaadvokáta považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokátaadvokáta z tohoto pořadníku, ustanoví soud advokátaadvokáta z pořadníku advokátůadvokátů nadřízeného soudu. Na žádost advokátaadvokáta se do pořadníku uvede cizí jazyk, ve kterém rovněž poskytuje své služby.
(3)
AdvokátiAdvokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokátadvokát, u kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být advokátadvokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokátadvokát, u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví se mu týž obhájce, je-li to možné.
(4)
Je-li to možné, obviněnému, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se postupem podle odstavce 3 ustanoví advokátadvokát, který podle údajů v pořadníku poskytuje své služby v jazyce, o kterém obviněný uvedl, že jej ovládá, v jazyce národnosti obviněného, v úředním jazyce státu, jehož je obviněný občanem, nebo, je-li obviněný osobou bez státního občanství, v úředním jazyce státu, kde má obviněný trvalý pobyt nebo který je státem jeho původu.
(5)
Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činutrestném činu. Je-li jedním z obhájců advokátadvokát ustanovený postupem podle odstavce 4, zruší se ustanovení ostatních obhájců.
§ 40
Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.
§ 40a
(1)
Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci vyjádřili.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 41
Povinnosti a práva obhájce
(1)
Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí věci.
(2)
Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.
(3)
Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
(4)
Je-li svéprávnost obviněného omezena, může obhájce oprávnění uvedená v odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5)
Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
(6)
Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.
Oddíl šestý
Zúčastněná osoba
§ 42
(1)
Tomu, jehož věc nebo část majetku byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána (zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech tímto zákonem stanovených opravné prostředky.
(2)
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.
(3)
Není-li zúčastněná osoba plně svéprávná nebo je-li omezena ve svéprávnosti, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce nebo opatrovník. V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a zúčastněná osoba je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(4)
Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy zúčastněné osoby. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též zúčastněné osobě. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(5)
Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v obdobném zařízení anebo v podílovém fondu, má v trestním řízenítrestním řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce, správce zařízení obdobného svěřenskému fondu nebo obhospodařovatel podílového fondu.
Oddíl sedmý
Poškozený
Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení
§ 43
(1)
Ten, komu bylo trestným činemtrestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činemtrestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Jde-li o trestný čintrestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), rozumí se pro účely tohoto zákona majetkovou škodou, jež byla poškozenému způsobena trestným činemtrestným činem, i dlužné výživné.
(2)
Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činemtrestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činemtrestným činem.
(3)
Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činemtrestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činemtrestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.
(4)
Poškozený, který je obětíobětí trestného činutrestného činu podle zákona o obětech trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízenítrestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení před soudem provede jako listinný důkazlistinný důkaz.
(5)
Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon jako poškozenému přiznává.
§ 44
(1)
Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízenítrestním řízení stíhán jako spoluobviněný.
(2)
Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízenítrestním řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního řízenítrestního řízení, ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených, které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízenítrestním řízení.
(3)
Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.
§ 45
(1)
Není-li poškozený osobou plně svéprávnou nebo je-li omezen ve svéprávnosti, vykonává jeho práva podle tohoto zákona jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. V případě, že je nebezpečí z prodlení a zákonný zástupce nebo opatrovník nemůže vykonávat práva uvedená ve větě první nebo nebyl-li opatrovník ustanoven, ačkoli jsou dány důvody pro jeho ustanovení, je třeba opatrovníka neprodleně ustanovit. Opatrovníka je třeba neprodleně ustanovit také v případě, že je nebezpečí z prodlení a poškozený je právnickou osobou a nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení.
(2)
Opatrovníka ustanovuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze ustanovit opatrovníkem jen s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy poškozeného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též poškozenému. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(3)
Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.
§ 45a
Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.
§ 46
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění; v rámci poučení jej upozorní i na možnost žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Je-li vedeno řízení pro trestný čintrestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu nebo vydat trestní příkaz, upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v přípravném řízení poškozeného také na to, že může být vydán trestní příkaz nebo může dojít k sjednání dohody o vině a trestu a že v takovém případě je možné uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení nejpozději do doby vydání trestního příkazu nebo při prvním jednání o takové dohodě. Má-li poškozený postavení obětioběti podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.
Zajištění nároku poškozeného
§ 47
(1)
Byla-li poškozenému způsobena trestným činemtrestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činemtrestným činem na jeho úkor bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízenítrestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje předseda senátu na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3)
Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovité věci nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, kde taková věc je.
(4)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán, po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.
(5)
S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení, se přednostně použije majetek nedotčený rozhodnutím o zajištění.
(6)
Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.
(7)
Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.
(8)
Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis. Při vrácení, vydání a jiném nakládání se zajištěnou věcí, která byla vydána nebo odňata, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o vrácení, vydání a jiném nakládání s věcí důležitou pro trestní řízenítrestní řízení.
§ 47a
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá jistota nižší, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou jistotou.
(2)
Peněžitou jistotu podle odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3)
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, uhradí ji předseda senátu z peněžité jistoty.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 48
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší,
a)
pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,
b)
bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo
c)
uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.
(2)
Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(3)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(4)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění; o této žádosti předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
§ 49
Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu, odkladný účinek.
Oddíl osmý
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného
§ 50
(1)
Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem, kterým může být i právnická osoba; o tom je třeba je poučit. Zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2)
Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba, nesmí jím být osoba, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena; při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán jako svědek, znalec nebo tlumočník.
§ 51
(1)
Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.
(2)
Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel trestního řízenítrestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky, avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v jeho průběhu.
(3)
Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat.
(4)
Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost svědka, a proto sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
§ 51a
(1)
Osvědčí-li poškozený,
a)
kterému byla způsobena úmyslným trestným činemtrestným činem těžká újma na zdravítěžká újma na zdraví, nebo
b)
který je pozůstalým po obětioběti, které byla trestným činemtrestným činem způsobena smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu. Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2)
Poškozený mladší než osmnáct let a zvlášť zranitelná oběťoběť podle zákona o obětech trestných činů mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce 1.
(3)
Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření, a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.
(4)
V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a v přípravném řízení soudce advokátaadvokáta zapsaného v registru poskytovatelů pomoci obětemobětem trestných činůtrestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují. Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokátaadvokáta; ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně.
(5)
Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného, nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat poškozeného.
(6)
Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(7)
Náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, hradí stát.
Oddíl devátý
Přístup k utajovaným informacím
§ 51b
(1)
Jsou-li v trestním řízenítrestním řízení projednávány utajované informaceutajované informace, musí být obviněný, zúčastněná osoba, poškozený, jejich zákonní zástupci, opatrovníci, zmocněnci a důvěrníci, obhájce, znalec, tlumočník, osoby podávající odborné vyjádření, jakož i další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit trestního řízenítrestního řízení, předem poučeny podle zvláštního právního předpisu.1)
(2)
Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten, kdo toto poučení provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(3)
Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu.1a)
HLAVA TŘETÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ O ÚKONECH TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 52
Způsob provádění úkonů trestního řízení
Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
§ 52a
Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují-li to bezpečnostní anebo jiné závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení využívat technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a je-li to technicky možné.
Oddíl první
Dožádání
§ 53
(1)
Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení dožádánímdožádáním okresního soudu, státního zástupce nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají jej mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné posouzení věci nezbytně třeba.
(2)
Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.
§ 54
(1)
V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
(2)
Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu.
Oddíl druhý
Protokol
§ 55
Obecná ustanovení o sepisování protokolu
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízenítrestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
a)
pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu provádějícího úkon,
b)
místo, čas a předmět úkonu,
c)
jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení přítomných stranstran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců, opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, ale vedou se tak, aby se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby, proti níž se trestní řízenítrestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu a bez zbytečného odkladu se o tom informuje osoba, o jejíž údaj jde,
d)
stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace,
e)
návrhy stranstran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,
f)
námitky stranstran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu.
(2)
Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto osob, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení učiní bezodkladně všechna potřebná opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní řízenítrestní řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob uvedených v § 102a. O postupu podle věty páté orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení bez zbytečného odkladu svědka informuje.
(3)
V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.
(4)
V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.
(5)
Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.
§ 55a
Použití zvláštních prostředků při protokolaci
(1)
K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného vhodného prostředku. Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam vždy.
(2)
Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen.
§ 55b
Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem
(1)
O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
(2)
Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.
(3)
Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením. Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování toho, co je již zachyceno v protokolu.
(4)
Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení nebo veřejného zasedání, přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, a vyjádření oprávněných osob o využití opravných prostředků.
(5)
Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.
(6)
V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako zapisovatel.
(7)
Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze provést před skartací spisu.
(8)
Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol diktuje.
§ 56
Podpisování protokolu
(1)
Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podpíše ten, kdo úkon vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Je-li úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba, jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
(2)
Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání, podpíše jej jiný člen senátu. Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis odpadl.
§ 57
Oprava protokolu
(1)
O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil.
§ 58
Protokol o hlasování
(1)
V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§ 55 odst. 1)
a)
postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok rozhodnutí,
b)
mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným odůvodněním.
(2)
Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.
(3)
Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(4)
Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.
(5)
Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
Oddíl třetí
Podání
§ 59
(1)
Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
(2)
V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně do protokolu nelze podat dovolání.
(3)
Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li tyto požadavky, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.
(4)
Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízenítrestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
(5)
Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
Oddíl čtvrtý
Lhůty
§ 60
Počítání lhůt
(1)
Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
(2)
Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3)
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
(4)
Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
a)
podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout,
b)
učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci rozhodnout,
c)
učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě u jeho náčelníka,
d)
učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu, nebo
e)
učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce.
§ 61
Navrácení lhůty
(1)
Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
(2)
Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla.
Oddíl pátý
Doručování
§ 62
Obecné ustanovení
(1)
Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízenítrestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení do datové schránky1b). Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obceobce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánupolicejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.
(2)
Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
(3)
Doručuje-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti takového postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
§ 63
(1)
Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátůmadvokátům, notářům, obcímobcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
(2)
Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].
(3)
Písemnosti týkající se zajištění peněžních prostředků na účtu je možné doručovat též na adresu, kterou osoba, jíž byly peněžní prostředky na účtu zajištěny, uvedla bancebance nebo jinému subjektu, který pro ni vede účet, jako kontaktní adresu, pokud neoznačila žádnou adresu pro doručování v trestním řízenítrestním řízení a ani se nezdržuje na jiné adrese pro doručování podle občanského soudního řádu.
(4)
Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro doručování obviněnému.
§ 64
Doručování do vlastních rukou
(1)
Do vlastních rukou se doručuje
a)
obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu, návrh na potrestání a předvolání,
b)
osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí,
c)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(2)
Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
(3)
Písemnost se ukládá
a)
u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu, který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní doručovatel nebo orgán justiční stráže,
b)
u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční stráže,
c)
u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,
d)
u orgánu obceobce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obceobce,
e)
u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního orgánupolicejního orgánu.
(4)
Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v § 63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.
(5)
Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se
a)
obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, nebo
b)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.
(6)
Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne jejího uložení.
§ 64a
Odepření přijetí
(1)
Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
(2)
Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.
Oddíl šestý
Nahlížení do spisů
§ 65
(1)
Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajůosobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
(2)
V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.
(3)
Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1).
(4)
Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
(5)
Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
(6)
Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou seznamovat pouze orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž se trestní řízenítrestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1 písm. c) obdobně.
Oddíl sedmý
Pořádková pokuta
§ 66
(1)
Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánempolicejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.
(2)
Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání. Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(3)
Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
HLAVA ČTVRTÁ
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ DŮLEŽITÝCH PRO TRESTNÍ ŘÍZENÍ
Oddíl první
Vazba
§ 67
Důvody vazby
Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a)
že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b)
že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c)
že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čintrestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čintrestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činutrestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čintrestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činutrestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
§ 68
(1)
Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2)
Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta.
(3)
Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný
a)
uprchl nebo se skrýval,
b)
opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízenítrestního řízení,
c)
je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit,
d)
již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
e)
již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
(4)
Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čintrestný čin se neužijí, jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k povaze takového trestného činutrestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného, zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu.
§ 69
Příkaz k zatčení
(1)
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.
(2)
Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činutrestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.
(3)
Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgánypolicejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
(4)
Zatčená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zatčení. Zatčená osoba má dále právo na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou, kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně obětioběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zatčený cizinec má právo, aby byl o jeho zatčení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zatčený cizinec dostatek finančních prostředků, komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba zatčenou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
(5)
Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(6)
Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do 24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.
(7)
Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.
§ 70
Vyrozumění o vazbě
(1)
O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný uvede údaje potřebné k vyrozumění, jakož i jeho zaměstnavatele; to neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním nesouhlasí, ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého.
(2)
O vzetí do vazby
a)
příslušníka bezpečnostního sboru nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v bezpečnostním sboru se vyrozumí též ředitel tohoto bezpečnostního sboru nebo, jde-li o vzetí do vazby ředitele bezpečnostního sboru, nadřízený ředitele bezpečnostního sboru14),
b)
vojáka z povolání nebo vojáka v aktivní záloze se vyrozumí též ministr obrany,
c)
státního zaměstnance se vyrozumí též služební orgán ve služebním úřadu, v němž státní zaměstnanec vykonává státní službu,
d)
znalce, soudního tlumočníka nebo soudního překladatele se vyrozumí též Ministerstvo spravedlnosti,
e)
cizince a o jeho propuštění z vazby se vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož je cizinec občanem, pokud o to cizinec požádá, nestanoví-li jinak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
§ 70a
(1)
Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o
a)
vzetí obviněného do vazby,
b)
změně důvodů vazby,
c)
rozhodnutí o dalším trvání vazby,
d)
rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,
e)
zákonném označení trestných činůtrestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo o jeho změně,
f)
jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,
g)
osobních údajíchosobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,
h)
postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení,
i)
podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo o pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.
(2)
Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba věznici oznámit; vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.
Trvání vazby
§ 71
Přezkoumávání trvání důvodů vazby
(1)
Orgány činné v trestním řízeníOrgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí při tom také k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze trestní stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o
a)
žádosti obviněného o propuštění z vazby,
b)
návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě,
c)
změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo
d)
stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.
(2)
Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže
a)
pomine důvod vazby, nebo
b)
je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a nejsou-li dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.
§ 71a
Žádost o propuštění z vazby
Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.
§ 72
Rozhodování o dalším trvání vazby
(1)
Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
(2)
Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců.
(3)
Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští; jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu, je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1.
(4)
Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí o konci této lhůty.
Nejvyšší přípustná doba trvání vazby
§ 72a
(1)
Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízenítrestním řízení nesmí přesáhnout
a)
jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,
b)
dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,
c)
tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,
d)
čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.
(2)
Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být nejpozději v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činůtrestných činů, je pro určení této doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činemtrestným činem, a délka vykonané vazby již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby.
(3)
Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného důvodu, propuštěn z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první, musí být propuštěn nejpozději poslední den této lhůty. Bylo-li zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání [§ 68 odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad stanovenou lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce a po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud.
(4)
Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření pokračuje běh lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(5)
Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního souduÚstavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Ustanovení věty první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
§ 72b
Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro zvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nezapočítává se doba vazby od vyhlášení takového rozsudku do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo do zrušení takového rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst. 1.
§ 73
Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem
(1)
Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu, jestliže
a)
zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu a že vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečnou a přijme ji,
b)
obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží, a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,
c)
s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo
d)
zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.
(2)
Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(3)
Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh trestního řízenítrestního řízení. Orgán rozhodující o vazbě může současně uložit obviněnému povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu; pro stanovení časového období se použije přiměřeně § 60 odst. 4 trestního zákoníku. Obviněný je povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do určeného obydlí nebo jeho části.
(4)
V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí, že při výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.
(5)
V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. V takovém případě orgán rozhodující o vazbě vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým bylo rozhodnuto o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, zašle orgán rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(6)
Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo omezení uvedené v odstavci 4 nebo 5, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(7)
Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky, vyrozumí o této skutečnosti bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(8)
Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne o vazbě.
§ 73a
Peněžitá záruka
(1)
Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čintrestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, sexuálního útoku podle § 185a odst. 3, 4 trestního zákoníku, sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 5, 6 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 2, 3 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312 trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství (§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400 trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku), agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406 trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku), perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby.
(2)
Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že
a)
přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo
b)
vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.
(3)
Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty první se § 73 odst. 5 až 7 použijí obdobně.
(4)
Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný
a)
uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo policejního orgánupolicejního orgánu,
b)
zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízenítrestního řízení, jehož provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,
c)
opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čintrestný čin, který dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo
d)
se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého trestu.
(5)
Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.
(6)
Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízenítrestního řízení; odstavec 7 tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady trestního řízenítrestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky.
(7)
Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí poměrně.
(8)
Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí. Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba poškozeného poučit.
(9)
Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být použita na zaplacení peněžitého trestu, nákladů trestního řízenítrestního řízení nebo k uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba, která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.
§ 73b
Orgány rozhodující o vazbě
(1)
O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69 rozhoduje v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2)
O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného z vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.
(3)
O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4)
O změně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce; pominul-li některý z důvodů vazby, může o pominutí důvodu vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.
(5)
O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 5 nebo § 73a odst. 3, nebo o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.
(6)
Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší přípustné doby trvání vazby podle § 72a vydá soud a v přípravném řízení soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k propuštění obviněného z vazby.
§ 73c
Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě
V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného rozhodnutí o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě, musí být kromě obecných náležitostí (§ 134) uvedeny také
a)
skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, pro který je obviněný stíhán,
b)
konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou dovozovány důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4 a v § 72a odst. 3,
c)
důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným opatřením.
§ 73d
Vazební zasedání
(1)
Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám.
(2)
Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.
(3)
V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje ve vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže
a)
obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,
b)
obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,
c)
zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo
d)
obviněný se propouští z vazby.
§ 73e
Příprava vazebního zasedání
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního zástupce a obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného obviněného, obhájce se vyrozumí, je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.
(2)
Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v přípravném řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě.
§ 73f
Přítomnost osob při vazebním zasedání
(1)
Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti samosoudce; v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu.
(2)
Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.
(3)
Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.
§ 73g
Průběh vazebního zasedání
(1)
Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený člen senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté podle povahy věci přednese návrh státní zástupce nebo žádost o propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.
(2)
Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření a případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě. Není-li některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a návrhy obsaženy ve spise, anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah předseda senátu nebo jím určený člen senátu a v přípravném řízení soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyslechne obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě. Státní zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.
(3)
Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se neuplatní.
(4)
Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a obviněnému.
(5)
Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.
(6)
Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.
§ 74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1)
Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, § 73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g).
(2)
Odkladný účinek má pouze stížnost stranstran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Byl-li však státní zástupce přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(3)
Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm. b)], může věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu závažných vad rozhodnutí. V takovém případě musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
§ 74a
Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody
(1)
Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(2)
Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl obviněný podroben ve vazbě.
(3)
Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a a 74. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost. Ustanovení o vazebním zasedání se neužijí.
Oddíl druhý
Zadržení
§ 75
Zadržení obviněného policejním orgánem
Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.
§ 76
Zadržení osoby podezřelé
(1)
Osobu podezřelou ze spáchání trestného činutrestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), policejní orgánpolicejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li ona osoba přistižena při trestném činutrestném činu anebo zastižena na útěku.
(2)
Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činutrestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánupolicejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3)
Policejní orgánPolicejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údajeosobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4)
Policejní orgánPolicejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činutrestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí policejní orgánpolicejní orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.
(5)
Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době, kdy ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).
(6)
Zadržený podezřelý má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu podle odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4 nedosažitelný.
§ 76a
Příkaz k zadržení
(1)
Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze spáchání trestného činutrestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání a takovou osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, vydá soudce na návrh státního zástupce příkaz k jejímu zadržení.
(2)
Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.
(3)
Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4)
Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel, je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním materiálem předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin od zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.
(5)
Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje přiměřeně podle § 77 odst. 2.
§ 76b
Práva zadržené osoby
Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Zadržená osoba má dále právo na své náklady komunikovat prostřednictvím písemných sdělení nebo telefonu s osobou, kterou sama určí, je-li to technicky možné a pokud to okolnosti umožňují, zejména neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení nebo nebrání-li tomu zájem na ochraně obětioběti; tato komunikace podléhá kontrole. Zadržený cizinec má právo, aby byl o jeho zadržení vyrozuměn konzulární úřad státu, jehož je občanem, a právo na komunikaci s tímto konzulárním úřadem. Nemá-li zadržený cizinec dostatek finančních prostředků, komunikace s konzulárním úřadem se mu umožní bezplatně. O těchto právech je třeba zadrženou osobu poučit a poskytnout jí plnou možnost jejich uplatnění.
§ 77
Rozhodnutí o zadržené osobě
(1)
Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.
(2)
Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1), do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný, a o jeho účast zadržená osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy, až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.
Oddíl třetí
Zákaz vycestování do zahraničí
§ 77a
(1)
Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě léta, nebo pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad10) ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.
(3)
Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.
(4)
Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší i bez návrhu, pominuly-li důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému bylo uloženo omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(5)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o vrácení cestovního dokladu obviněnému.
(6)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.
Oddíl čtvrtý
Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení
Pododdíl 1
Společné ustanovení
§ 77b
(1)
Věcí důležitou pro trestní řízenítrestní řízení je věc, která
a)
může sloužit pro důkazní účely,
b)
je nástrojem trestné činnosti,
c)
je výnosem z trestné činnosti, nebo
d)
je náhradní hodnotou za věc uvedenou v písmenech b) a c).
(2)
Podléhá-li zajištění věc, která je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo v podílovém fondu, zajistí se svěřenskému správci nebo obhospodařovateli podílového fondu. Není-li známo, komu věc důležitá pro trestní řízenítrestní řízení patří, zajistí se bez uvedení osoby, jíž byla zajištěna; v opatření se uvede, kdy a kde a z jakého důvodu k zajištění věci došlo.
(3)
Zajištění věci pro důkazní účely má přednost před jinými důvody zajištění věci. Důvod zajištění podle § 47, 78, 79, 79a, 79g, 344a, 347 nebo 358b lze v průběhu trestního řízenítrestního řízení změnit usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. O změně důvodu zajištění není třeba rozhodovat v případě, kdy jsou splněny podmínky pro vyslovení propadnutí nebo zabrání věci, která je zajištěna k důkazním účelům.
(4)
Neohrozí-li to dosažení účelu trestního řízenítrestního řízení, nezajistí se věc bezcenná nebo věc, jejíž zajištění je z jiných důvodů neúčelné. Vždy se však zajistí věc, která má propadnout nebo být zabrána na základě rozhodnutí soudu, které dosud nenabylo právní moci.
(5)
Nestanoví-li zákon jinak, lze práva třetích osob k zajištěné věci důležité pro trestní řízenítrestní řízení uplatnit pouze v řízení ve věcech občanskoprávních.
Pododdíl 2
Zajištění věci pro důkazní účely
§ 78
Povinnost k předložení nebo vydání věci
(1)
Kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.
(2)
Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu nebo na jiný hmotný nosič obsahující obrazový, zvukový nebo datový záznam, jejichž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti.
(3)
Nikoho nelze nutit, aby předložil nebo vydal věc, jež v době, kdy je požádáno o její předložení nebo vydání, může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti jeho osobě blízké; tím nejsou dotčena ustanovení o odnětí věci, domovní prohlídce, prohlídce jiných prostor a pozemků a osobní prohlídce.
(4)
Je-li to potřebné pro účely zabránění zmaření propadnutí nebo zabrání věci, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 vydá příkaz, že osoba, jíž byla věc zajištěna, nesmí po dobu zajištění takovou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.
(5)
Osobě, která předložila nebo vydala věc, jež může sloužit pro důkazní účely, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu; věc v nich musí být dostatečně přesně popsána, tak, aby bylo možné určit její totožnost.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, kterému byla vydána věc, jež může sloužit pro důkazní účely, ji převezme do úschovy.
(7)
Osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoli žádat o vrácení takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízenítrestním řízení uvedený v odstavci 1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
§ 79
Odnětí věci
(1)
Nebyla-li věc, která může sloužit pro důkazní účely, na vyzvání předložena nebo vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce; bez předchozího souhlasu může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.
(2)
Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.
(3)
K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna.
(4)
Na odňatou věc se obdobně použije § 78 odst. 4 až 7.
Pododdíl 3
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti a náhradní hodnoty
§ 79a
Zajištění nástrojů trestné činnosti a výnosů z trestné činnosti
(1)
Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(2)
V rozhodnutí o zajištění nebo v připojených listinách je zapotřebí náležitě a nezaměnitelně vymezit věci podléhající zajištění. Je-li zajišťováno právo, může být zajištěno i právo teprve v budoucnu vzniklé. V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, zakáže, aby po oznámení rozhodnutí takovou věc převedl na jiného nebo ji zatížil, a je-li zajištěna hmotná věc, také, aby ji záměrně poškozoval nebo ničil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění nebo správy zajištěné věci, lze v rozhodnutí o zajištění věci nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých, jakož i vyzvat k vydání všech listin nebo jiných hmotných nosičů, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66 a 79). Na dodatečné rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu dalších práv souvisejících se zajištěnou věcí se ustanovení o rozhodnutí o zajištění použijí přiměřeně.
(3)
V rozhodnutí o zajištění se tomu, komu byla věc zajištěna, dále uloží, aby orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení rozhodnutí sdělil, jaká práva třetích osob se váží k zajištěné věci, zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66).
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, učiní všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí.
(5)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 79b
Doručení rozhodnutí o zajištění a vyrozumění o něm
(1)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění, bezodkladně doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění orgánu nebo osobě, které jsou příslušné k provedení zajištění. Současně orgány nebo osoby příslušné k provedení zajištění vyzve, aby, pokud zjistí, že se s věcí, která byla zajištěna, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily. Orgán nebo osoba příslušná k provedení zajištění je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o zajištění provést zajištění věci a učinit vše potřebné k tomu, aby nedošlo k porušení zákazů a omezení uvedených v rozhodnutí o zajištění věci. Poté, co tento orgán nebo osoba provedou zajištění věci, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení doručí rozhodnutí o zajištění osobě, které byla věc zajištěna.
(2)
Byla-li zajištěna pohledávka a nejde-li o pohledávku na účtu vůči bancebance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, doručí zkrácené rozhodnutí o zajištění bez odůvodnění také dlužníku vlastníka pohledávky a uloží mu, aby místo plnění vlastníku složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné určené místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na určené místo dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Rozhodnutí o zajištění se dlužníku oznámí dříve než vlastníku zajištěné pohledávky.
(3)
Považuje-li to orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, za potřebné pro dosažení účelu zajištění, vyrozumí o zajištění věci také jiné orgány a osoby než uvedené v odstavci 1, které mají na základě jiných právních předpisů uloženou evidenční, dohledovou nebo jinou povinnost ve vztahu k zajištěné věci nebo jejímu vlastníku anebo držiteli, a zároveň je vyzve k tomu, aby mu, pokud zjistí, že je se zajištěnými věcmi nakládáno tak, že hrozí zmaření účelu jejich zajištění, tuto skutečnost neprodleně oznámily; tyto orgány a osoby jsou povinny takové výzvě vyhovět. Dále o zajištění vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěné věci předkupní, nájemní nebo jiné právo, nebo vedou řízení, v němž byl omezen výkon práv s takovou věcí nakládat. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podílu v obchodní korporaci, o této skutečnosti vyrozumí po právní moci takového rozhodnutí také obchodní korporaci.
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení, který rozhodl o zajištění nemovité věci, vyrozumí katastrální úřad o nabytí právní moci takového rozhodnutí.
§ 79c
Provedení zajištění movité věci
(1)
Kdo má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata. Na postup při vydání a odnětí movité věci se použijí obdobně § 78 a 79.
(2)
Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení příslušný k vydání příkazu k odnětí věci může při posouzení všech rozhodných okolností ponechat movitou věc na místě, kde se nachází, zejména pokud
a)
odnětí takové věci by vedlo k jejímu znehodnocení nebo k znehodnocení věci, s níž je funkčně spojena,
b)
odnětí takové věci by bylo spojeno s nepřiměřenými technickými obtížemi,
c)
jde o věc vyžadující zvláštní péči nebo je péče o ni spojena s nepřiměřenými náklady, nebo
d)
jde o věc nepatrné hodnoty.
(3)
Pokud je movitá věc ponechána na místě, kde se nachází, tato skutečnost se spolu s důvodem takového postupu uvede do protokolu a movitá věc se náležitě vymezí tak, aby nebyla zaměnitelná s jinými. Orgán příslušný k vydání příkazu k odnětí věci zároveň vydá příkaz k zdržení se nakládání s věcí, v němž movitou věc náležitě a nezaměnitelně vymezí a zakáže, aby s ní bylo jakkoli právně jednáno nebo fakticky nakládáno způsobem, který by vedl k zmaření účelu jejího zajištění, zejména aby byla převedena na jiného, zatížena, poškozena nebo zničena. Zákaz působí vůči všem a je účinný okamžikem vyvěšení příkazu na místě, kde se movitá věc nachází; v tomto smyslu musí příkaz obsahovat poučení, včetně upozornění na následky spojené s porušením zákazu. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v příkazu je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Movitá věc ponechaná na místě se označí tak, aby bylo zřejmé, že se na ni vztahuje příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(4)
Ponechání movité věci na místě, kde se nachází, nebrání tomu, aby orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o takové věci následně kdykoli vyzval k vydání takové věci nebo vydal příkaz k jejímu odnětí, má-li za to, že je to potřebné z hlediska účelu zajištění. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení příslušný k rozhodování o vydané nebo odňaté movité věci může kdykoli rozhodnout, že ji ponechá z důvodů uvedených v odstavci 2 u osoby, které byla zajištěna; při tom postupuje přiměřeně podle odstavce 3. Proti takovému rozhodnutí není stížnost přípustná.
(5)
Rozhodnutí o zajištění podle § 79a ohledně movité věci, která byla vydána nebo odňata podle odstavce 1 anebo která byla ponechána na místě podle odstavce 2, musí být vydáno do 96 hodin od takového úkonu.
(6)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení příslušný k rozhodování o movité věci ponechané na místě nebo na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce policejní orgán je oprávněn pro účely kontroly dodržování příkazu k zdržení se nakládání s takovou věcí nebo pro účely odnětí takové věci vstoupit na místo, kde se věc nachází; přitom není oprávněn činit jiné úkony než ty, které souvisejí s výkonem kontroly dodržování příkazu nebo s odnětím věci. Pokud jde o obydlí nebo jinou prostoru, k jejíž prohlídce je potřebný příkaz soudce, a osoba, u níž se zajištěná věc nachází, se vstupem nesouhlasí, je orgán uvedený ve větě první v přípravném řízení oprávněn vstoupit do obydlí nebo jiné takové prostory po předchozím souhlasu soudce; policejní orgán si jej vyžádá prostřednictvím státního zástupce. Bez takového předchozího souhlasu může orgán uvedený ve větě první vstoupit do jiné prostory než obydlí, jestliže udělení souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu; je však povinen si bezodkladně dodatečně souhlas soudce vyžádat.
(7)
Odstavce 1 až 6 se přiměřeně použijí i na zjištěné stroje nebo jiná upevněná zařízení, která jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelná.
§ 79d
Ohledání nemovité věci
(1)
Na základě příkazu k ohledání nemovité věci vydaného předsedou senátu a v přípravném řízení soudcem na návrh státního zástupce může soud nebo státní zástupce anebo na základě jejich pokynu policejní orgán provést ohledání nemovité věci a jejího příslušenství za účelem zjištění stavu nemovité věci a posouzení účelnosti jejího zajištění. Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení provádějící ohledání nemovité věci uvědomí o době a místě ohledání vlastníka nemovité věci nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovité věci práva. Tyto osoby jsou povinny prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství umožnit.
(2)
Orgán provádějící ohledání k němu může přibrat osoby, jejichž účast při ohledání je potřebná, zejména pro účely ocenění nemovité věci.
(3)
Je-li při ohledání nemovité věci zjištěna movitá věc anebo stroj nebo jiné upevněné zařízení, které jsou součástí nemovité věci a jsou oddělitelné, u nichž jsou dány důvody pro jejich zajištění podle § 79a, lze postupovat obdobně podle § 79c odst. 2 až 5 i bez vydání příkazu k domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor a pozemků.
§ 79e
Účinky zajištění
(1)
Právní jednání učiněné osobou, vůči níž směřují zákazy uvedené v rozhodnutí o zajištění, v rozporu se zákazy v něm uvedenými, je neplatné; o tom je třeba tuto osobu poučit. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2)
S věcí, na kterou se vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuceexekuce nebo insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce. Na úhradu pohledávek, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuceexekuce nebo insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, se přednostně použije věc nedotčená rozhodnutím o zajištění.
(3)
Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěné věci nutný zápis do evidence vedené podle jiných právních předpisů, orgán nebo osoba, které vedou takovou evidenci, mohou po doručení rozhodnutí o zajištění provést zápis k takové věci na základě právního jednání osoby, jíž byla věc zajištěna, jen s předchozím souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce.
(4)
Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práv k nemovité věci do katastru nemovitostí na základě právního jednání osoby, jíž byla nemovitá věc zajištěna, před vydáním usnesení o jejím zajištění, a do doby vydání usnesení o jejím zajištění o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(5)
Je-li zajištěna pohledávka na účtu, zajištění se vztahuje na peněžní prostředky, které se nacházejí na účtu v okamžiku, v němž je bancebance nebo jinému subjektu, který vede účet pro jiného, doručeno rozhodnutí o jejich zajištění, až do výše částky uvedené v tomto rozhodnutí a jejího příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí o zajištění zůstatek peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní prostředky, které na účet dodatečně dojdou, a to do výše částky uvedené v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li tento zákon jinak, od okamžiku doručení usnesení o zajištění pohledávky na účtu bancebance nebo jinému subjektu oprávněnému vést účet pro jiného je zakázáno jakkoli disponovat s peněžními prostředky, které se na účtu nacházejí, až do výše zajištění.
§ 79f
Zrušení nebo omezení zajištění
(1)
Zajištění věci se zruší nebo omezí, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Bylo-li zrušeno zajištění věci, jež byla ponechána na místě, kde se nachází, odvolá se též příkaz k zdržení se nakládání s věcí.
(2)
Osoba, jíž byla věc zajištěna, má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti je třeba neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(3)
O zrušení nebo omezení zajištění rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán.
(4)
Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(5)
Pravomocné zkrácené rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění bez odůvodnění se doručí orgánům a osobám, kterým bylo doručeno rozhodnutí o zajištění. Orgány a osoby, které byly o rozhodnutí o zajištění vyrozuměny, je třeba vyrozumět i o rozhodnutí uvedeném ve větě první; o omezení zajištění se vyrozumí jen ty z nich, kterých se omezení týká.
§ 79g
Zajištění náhradní hodnoty
(1)
Nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost strpět zajištění původní věci.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce povolit na návrh osoby, které byla náhradní hodnota zajištěna, provedení úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 79h
Změna zajištěné věci
(1)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho předchozím souhlasem policejní orgán může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci, která byla zajištěna, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy příslušného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě zajištěné věci.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Pododdíl 4
Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení
§ 80
(1)
Není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.
(2)
Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu.
(3)
Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Věc na základě rozhodnutí o prodeji podle odstavců 1 a 2 prodá ten, kdo ji má ve správě, nebo ten, kdo je pověřen jejím prodejem, postupem podle zvláštního právního předpisu.
§ 81
(1)
Jestliže byla vydána nebo odňata věc, která byla získána nebo byla pravděpodobně získána trestným činemtrestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
(2)
Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než ten, komu byla věc zajištěna, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím už prodána, částka za ni stržená tomu, komu byla zajištěna, na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činemtrestným činem. Jde-li o věc, která byla získána trestným činemtrestným činem, nebo nepožádal-li ten, komu byla zajištěna, o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo vydání částky stržené za její prodej.
(3)
Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení popisu.
(4)
Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán. Proti usnesení o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Podle odstavců 1 až 4 se postupuje přiměřeně také tehdy, byla-li zajištěna věc neznámé osobě nebo jestliže osoba, které byla věc zajištěna, zemřela, byla prohlášena za mrtvou nebo za nezvěstnou nebo zanikla, není známa osoba, jíž by věc mohla být vydána, a takové věci již není k dalšímu řízení třeba.
§ 81a
Na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.
§ 81b
(1)
Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, jed, jaderný materiál nebo radioaktivní látka, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není třeba za účelem provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízenítrestního řízení, pokud takové věci již není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.
(2)
Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha, regulovaná kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze zadržet pro účely jejich zabavení podle zákona o obchodování s ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného druhu rostliny nebo živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a nelze-li je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, kterému byly vydány, nebo který vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České inspekci životního prostředí a zajistí jejich předání inspekci, pokud k němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.
(3)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl pátý
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků
(1)
Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízenítrestní řízení.
(2)
Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.
(3)
Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízenítrestní řízení.
(4)
U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
§ 83
Příkaz k domovní prohlídce
(1)
Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2)
Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní orgánpolicejní orgán.
§ 83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1)
Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.
(2)
Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Policejní orgán je však povinen si bezodkladně dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného k vydání příkazu; v přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce. Pokud oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky použít v dalším řízení jako důkaz.
(3)
Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí policejní orgán bezodkladně vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání příkazu a v přípravném řízení státního zástupce.
§ 83b
Příkaz k osobní prohlídce
(1)
Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgánpolicejní orgán.
(2)
Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho příkaz policejní orgánpolicejní orgán.
(3)
Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.
(4)
Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní orgánpolicejní orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.
§ 83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1)
Policejní orgánPolicejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2)
Policejní orgánPolicejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že se v nich nachází osoba,
a)
na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody,
b)
kterou je třeba předvést pro účely trestního řízenítrestního řízení, nebo
c)
kterou je třeba zadržet.
(3)
Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.
§ 84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků
§ 85
(1)
Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
(2)
K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. K výkonu domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor může orgán vykonávající prohlídku přibrat též osoby, jejichž účast při prohlídce je potřebná zejména pro účely náležité identifikace, ocenění a zabezpečení vydaných a odňatých věcí. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
(3)
V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 78 odst. 5.
(4)
Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
(5)
Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.
§ 85a
(1)
Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
(2)
Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1, provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).
§ 85b
(1)
Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České advokátní komory (dále jen „Komora“); orgán provádějící úkon je oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.
(2)
Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce Komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit; bezprostředně poté musí být příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi tyto listiny bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce 5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně některých listin; v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty listiny, kterých se zamítnutí návrhu týká. Komora vrátí advokátovi listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována o postupu podle odstavce 6.
(3)
V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu, u něhož působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn podle § 83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené policejním orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první předseda senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní zástupce.
(4)
Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) obsahovat označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce Komory k seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem těchto listin má být nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s tím, aby se orgán provádějící úkon s obsahem listin seznámil.
(5)
Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se navrhovatel podle odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem.
(6)
K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst. 3 věta třetí a čtvrtá se nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li návrh podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele a Komoru.
(7)
Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení s jejich obsahem. Soudce vedle jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při veřejném zasedání nemohl dozvědět.
(8)
Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit.
(9)
Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost; v opačném případě návrh zamítne.
(10)
Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po právní moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas zástupce Komory k seznámením se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny použity jako důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut, soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.
(11)
V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první pracovní den následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci, orgánu provádějícímu úkon nebo Komoře prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
(12)
Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě její část, tak i jiný nosič informací.
§ 85c
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici, prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.
Oddíl šestý
Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
§ 86
Zadržení zásilky
(1)
Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení v konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo policejnímu orgánupolicejnímu orgánu.
(2)
Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky pozdržena na příkaz policejního orgánupolicejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen o pozdržení zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.
§ 87
Otevření zásilky
(1)
Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo policejní orgánpolicejní orgán.
(2)
Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že odevzdáním zásilky by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení účelu trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení některému z jeho rodinných příslušníků.
(3)
Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.
§ 87a
Záměna zásilky
(1)
V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou obsahující omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy, jaderný materiál nebo radioaktivní látky, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání trestného činutrestného činu, anebo věci z trestného činutrestného činu pocházející, může předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nařídit, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená zásilka byla předána k další přepravě.
(2)
Záměnu provede policejní orgánpolicejní orgán, který o tom sepíše záznam a zabezpečí úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se nakládá jako s věcmi odňatými.
§ 87b
Sledovaná zásilka
(1)
Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla sledována, jestliže je to třeba k objasnění trestného činutrestného činu nebo odhalení všech jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky provede podle pokynu státního zástupce policejní orgánpolicejní orgán; vůči osobám, které se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony směřující k vydání nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se sepíše protokol a podle potřeby se pořídí též obrazový nebo jiný záznam.
(2)
Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgánpolicejní orgán zahájit sledování zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout. O tomto úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále podle jeho pokynů.
(3)
Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního zástupce, a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné nebezpečí života nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah zásilky.
§ 87c
Společné ustanovení
Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy skrytým způsobem.
Oddíl sedmý
Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1)
Je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čintrestný čin pletichy v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, křivé obvinění podle § 345 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 odst. 3 až 5 trestního zákoníku, křivé tlumočení podle § 347 odst. 3 až 5 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
(2)
Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízenítrestní řízení pro úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánupolicejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
(3)
Policejní orgánPolicejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
(4)
Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.
(5)
Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro trestný čintrestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku), omezování osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.
(6)
Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čintrestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.
(7)
Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízenítrestní řízení, je policejní orgánpolicejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci. Byl-li policejní orgánpolicejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgánpolicejní orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k založení do spisu.
(8)
Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(9)
Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činutrestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činutrestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), v řízení o trestném činutrestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činutrestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízenítrestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel trestního řízenítrestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod osob.
§ 88a
(1)
Je-li třeba pro účely trestního řízenítrestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čintrestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin podvodu (§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a neoprávněného zásahu do počítačového systému nebo nosiče informací (§ 230 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin podněcování k trestnému činutrestnému činu (§ 364 trestního zákoníku), pro trestný čintrestný čin schvalování trestného činutrestného činu (§ 365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čintrestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
(2)
Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).
(3)
Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném organizovanou skupinou, v řízení o trestném činutrestném činu spáchaném ve prospěch organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činutrestném činu účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), v řízení o trestném činutrestném činu účasti na teroristické skupině (§ 312a trestního zákoníku) nebo pokud se na spáchání trestného činutrestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k jedné z nich nebylo trestní řízenítrestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen účel tohoto nebo jiného trestního řízenítrestního řízení, nebo by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.
(4)
Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.
Oddíl osmý
Předběžná opatření
§ 88b
(1)
Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2)
Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čintrestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čintrestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a má všechny znaky trestného činutrestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čintrestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného činutrestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením, přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti.
§ 88c
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a)
zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b)
zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz vstupu do obydlí“),
c)
zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami,
d)
zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e)
zákaz vycestování do zahraničí,
f)
zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti,
g)
zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky,
h)
zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen „zákaz her a sázek“), nebo
i)
zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti“).
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1)
Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
(2)
Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření vydaného Probační a mediační službě za přítomnosti probačního úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit jejich výpověď.
§ 88e
Zákaz vstupu do obydlí
(1)
Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.
(2)
V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3)
Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního předpisu posuzují samostatně.
(4)
Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5)
Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady.
(6)
Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro výkon povolání. Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení platí § 88d odst. 2 obdobně.
§ 88f
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
§ 88g
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1)
Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat; ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.
(2)
Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci 1.
§ 88h
Zákaz vycestování do zahraničí
(1)
Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti vycestovat za hranice České republiky.
(2)
Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení § 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
§ 88i
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88j
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky se vysloví, byl-li trestný čintrestný čin, pro který je obviněný stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88k
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
§ 88l
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1)
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činutrestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činutrestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
(2)
Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na omezenou dobu povolit.
§ 88m
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1)
Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi.
(2)
O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami, zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
(3)
O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4)
V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst. 2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce.
(5)
O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání účastnit.
(6)
Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného právního předpisu.
(7)
Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
§ 88n
Trvání předběžných opatření
(1)
Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2)
Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.
(3)
Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4)
Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost. Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných opatřeních podle § 88d a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
(5)
Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný příkaz podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a o změně nebo zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který je odlišný od orgánu, jenž vydal evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto justičnímu orgánu.
§ 88o
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může příslušný orgán činný v trestním řízenítrestním řízení rozhodnout o
a)
uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b)
uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c)
vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.
HLAVA PÁTÁ
DOKAZOVÁNÍ
§ 89
Obecné ustanovení
(1)
V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a)
zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čintrestný čin,
b)
zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c)
podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,
d)
podstatné okolnosti k posouzení osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněného,
e)
podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody způsobené trestným činemtrestným činem a bezdůvodného obohacení,
f)
okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2)
Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízenítrestní řízení a ohledání. Každá ze stranstran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.
(3)
Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.
Oddíl první
Výpověď obviněného
§ 90
Předvolání a předvedení
(1)
Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být v předvolání upozorněn.
(2)
Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště.
(3)
O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgánpolicejní orgán. O předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě je třeba požádat jeho velitele nebo náčelníka.
Výslech obviněného
§ 91
(1)
Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech a o trestních následcích křivého obvinění a pomluvy. Je-li vedeno řízení pro trestný čintrestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu, kterou schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4). Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.
(2)
Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.
§ 92
(1)
Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízenítrestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.
(2)
Při výslechu je třeba se obviněného dotázat na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dále je třeba dotázat se na předchozí tresty a na další trestní stíhání obviněného.
(3)
Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.
(4)
Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.
§ 93
(1)
Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.
(2)
Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu nesmí však být žádným způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.
§ 95
(1)
Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.
(2)
Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo, požádá-li o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, protokol se obviněnému na jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto právu je třeba obviněného poučit.
(3)
Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele, je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek projednání pojmout do protokolu.
Oddíl druhý
Svědci
§ 97
Povinnost svědčit
Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činutrestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení.
§ 98
Předvolání a předvedení
Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.
§ 99
Zákaz výslechu
(1)
Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
(2)
Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.
(3)
Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď týkající se trestného činutrestného činu, stranstran něhož má svědek oznamovací povinnost podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.
§ 100
Právo odepřít výpověď
(1)
Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh; jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď stranstran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká, od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.
(2)
Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
(3)
Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného činutrestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle trestního zákona.
Výslech svědka
§ 101
(1)
Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, křivého obvinění a pomluvy. Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku.
(2)
Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané věci a ke stranámstranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údajeosobní údaje a intimní oblast.
(3)
Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o osobu poškozenou trestným činemtrestným činem, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení, zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho výpovědi.
(4)
Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.
§ 101a
Neshledá-li policejní orgánpolicejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu odůvodňují, policejní orgánpolicejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost jeho postupu. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.
§ 101b
Je-li v řízení o trestném činutrestném činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti anebo trestném činutrestném činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, týrání svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku) nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku) jako svědek vyslýchán poškozený, lze mu klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízení.
§ 102
(1)
Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví.
(2)
V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
(3)
Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
§ 102a
(1)
Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v policejním orgánupolicejním orgánu nebo je policistou jiného státu,
a)
použitá v trestním řízenítrestním řízení jako agentagent anebo provádějící předstíraný převodpředstíraný převod, nebo
b)
bezprostředně se podílející na použití agentaagenta nebo provedení předstíraného převodupředstíraného převodu,
je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.
(2)
Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného ředitele bezpečnostního sboru.
§ 103
Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně i na výslech svědka.
§ 103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1)
Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a)
propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody,
c)
přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného léčení,
e)
změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f)
propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací detence,
g)
změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h)
jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(2)
Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba, věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízenítrestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí; policejní orgán v těchto případech též vyrozumí svědka o opatřeních přijatých k zajištění jeho bezpečí, byla-li taková opatření přijata a nepovede-li vyrozumění ke zmaření nebo ztížení jejich účelu.
(3)
Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně i v případě, kdy ochranné léčení nebo zabezpečovací detence byly uloženy osobě, která se dopustila činu jinak trestného.
(4)
Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí ustanovení zákona o obětech trestných činů.
§ 104
Svědečné
(1)
Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku (svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to musí být svědek upozorněn.
(2)
Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.
(3)
Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2 předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.
Oddíl třetí
Některé zvláštní způsoby dokazování
§ 104a
Konfrontace
(1)
Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.
(2)
Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s výpovědí obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.
(3)
Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti, které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem vyslýchajícího.
(4)
Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o svědcích.
(5)
Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém případě se užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v tvář nelze postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v případě trestných činůtrestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.
(6)
Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované osoby, provede se jejich výslech odděleně.
(7)
Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před podáním obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze dosáhnout jinými prostředky.
§ 104b
Rekognice
(1)
Rekognice se koná, je-li pro trestní řízenítrestní řízení důležité, aby podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna.
(2)
Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc, se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána.
(3)
Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými vlastnostmi.
(4)
Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.
(5)
Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.
(6)
Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a svědka.
(7)
Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a osobních údajůosobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.
(8)
Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky rekognice.
§ 104c
Vyšetřovací pokus
(1)
Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny skutečnosti zjištěné v trestním řízenítrestním řízení, popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení.
(2)
K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je vzhledem k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.
(3)
K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke skutečnostem, které dosud v trestním řízenítrestním řízení vyšly najevo, přibere se k vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek. Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102.
(4)
K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být podezřelý, obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít výpověď, žádným způsobem donucován.
§ 104d
Rekonstrukce
(1)
Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za kterých byl trestný čintrestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah, prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízenítrestním řízení nepostačují k objasnění věci.
(2)
Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.
§ 104e
Prověrka na místě
(1)
Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízenítrestní řízení, které se vztahují k určitému místu.
(2)
Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o vyšetřovacím pokusu.
Oddíl čtvrtý
Znalec, znalecká kancelář a znalecký ústav
Přibrání znalce
§ 105
(1)
Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
(2)
Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Znalec může odmítnout podání znaleckého posudku z důvodů uvedených v jiném právním předpisu a také z důvodů uvedených v § 99 a 100. O vyloučení znalce rozhodne orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který jej k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízenítrestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.
(3)
Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
(4)
Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc, která smrti bezprostředně předcházela.
(5)
O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je podle zvláštního zákona zapsána jako znalec nebo znalecká kancelář v seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, a fyzickou nebo právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízenítrestním řízení odborné vyjádření vždy bez úplaty.
§ 106
Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé stranystrany podle § 89 odst. 2.
§ 107
Příprava posudku
(1)
Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízenítrestního řízení, pokud takový úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku.
(2)
Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním zákonem.
(3)
Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.
§ 108
Výslech znalce
(1)
Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.
(2)
Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého zvlášť.
(3)
V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li policejní orgánpolicejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně podaného znaleckého posudku pochybnosti.
§ 109
Vady posudku
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný.
§ 109a
Znalecká kancelář
(1)
K podání znaleckého posudku může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přibrat také znaleckou kancelář. Znalecká kancelář, která byla přibrána k podání znaleckého posudku, podá znalecký posudek písemně. V něm označí znalce, který posudek vypracoval a může být v případě potřeby jako znalec vyslechnut. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jedna znalecká kancelář, ale znalecký posudek musí vypracovat dva znalci.
(2)
Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké kanceláře a na znalce, kteří znalecký posudek vypracovali.
§ 110
Znalecký ústav
(1)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat znalecký ústav k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.
(2)
Znalecký ústav podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty; takovou osobou nesmí být ten, kdo podal znalecký posudek, který je přezkoumáván znaleckým ústavem. Je-li třeba přibrat znalce dva (§ 105 odst. 4), může znalecký posudek podat jeden znalecký ústav, ale znalecký posudek musí vypracovat dvě osoby.
(3)
Ustanovení § 105 až 109 se jinak přiměřeně použijí i na znalecké ústavy a na osoby, které znalecký posudek vypracovaly.
§ 110a
Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stranstran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
§ 110b
Znalečné
Výši znalečného určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který znalce, znaleckou kancelář nebo znalecký ústav k podání znaleckého posudku přibral, a v řízení před soudem předseda senátu v souladu s jinými právními předpisy upravujícími znalečné. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 111
Osoba vykonávající jednorázově znaleckou činnost
Ustanovení § 105 až 110b se přiměřeně použijí i v případě, že orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přibere k podání znaleckého posudku osobu vykonávající znaleckou činnost jednorázově.
Oddíl pátý
Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení
§ 111a
(1)
Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě, na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného, svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(2)
Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu, vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.
(3)
Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený zabezpečováním ochrany utajovaných informacíutajovaných informací určený k této činnosti předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných informacíutajovaných informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost je utajována.
(4)
Orgán činný v trestním řízenítrestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.
(5)
Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.
Oddíl šestý
Věcné a listinné důkazy
§ 112
(1)
Věcnými důkazyVěcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čintrestný čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činutrestného činu a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činutrestného činu.
(2)
Listinnými důkazyListinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činutrestnému činu nebo k obviněnému.
Oddíl sedmý
Ohledání
§ 113
Účel ohledání a protokol o něm
(1)
Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere znalec.
(2)
Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné pomůcky.
§ 114
Prohlídka těla a jiné podobné úkony
(1)
Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činutrestného činu. Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba téhož pohlaví.
(2)
Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotní pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.
(3)
Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.
(4)
Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat; policejní orgánpolicejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu.
(5)
O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4.
§ 115
Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace
(1)
Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným činemtrestným činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne státní zástupce s největším urychlením.
(2)
Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce.
Vyšetření duševního stavu
§ 116
(1)
Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie.
(2)
Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3)
Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda je jeho pobyt na svobodě nebezpečný.
§ 117
Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty je přípustná stížnost.
§ 118
Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však přípustné.
HLAVA ŠESTÁ
ROZHODNUTÍ
§ 119
Způsob rozhodování
(1)
Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
(2)
Státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán rozhodují, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.
Oddíl první
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1)
Rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat
a)
označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b)
den a místo vyhlášení rozsudku,
c)
výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e)
poučení o opravném prostředku.
(2)
Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. V rozsudku se uvede též údaj o jeho státní příslušnosti, není-li obžalovaný státním příslušníkem pouze České republiky, nebo informace, že je osobou bez státní příslušnosti nebo že se jeho státní příslušnost nepodařilo zjistit. Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3)
Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čintrestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
(4)
Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také výrok o schválení dohody o vině a trestu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a)
o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas uplatněn (§ 43 odst. 3),
b)
o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
§ 122
(1)
Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládána další přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného činutrestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2)
Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za pokračování v trestném činutrestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činutrestném činu a o trestných činechtrestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném činutrestném činu.
§ 125
(1)
Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost trestného činutrestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného činutrestného činu, případné změny situace a délky trestního řízenítrestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k průtahům v řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čintrestný čin uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody.
(2)
V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248 odst. 1), označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251), označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat (§ 252), rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby (§ 246), a vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).
(3)
V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby, včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu, který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).
(4)
Odsuzující rozsudek musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto rozsudkem ukládána sankce, která je majetkovou trestní sankcí podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí (dále jen „majetková trestní sankce“).
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud zejména,
a)
zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b)
zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činutrestného činu,
c)
zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d)
zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e)
zda trestnost skutku nezanikla,
f)
zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
g)
zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo vydat bezdůvodné obohacení,
h)
zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
§ 127
(1)
Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2)
Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout, připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(3)
Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4)
Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5)
O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1)
Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2)
Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3)
Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1)
Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2)
Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání ve prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek vyhotovit pouze v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek více obžalovaných, je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které se vztahují k osobě obžalovaného, u něhož nebyly splněny podmínky pro vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat odvolání i poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.
(3)
Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví a předá k doručení
a)
v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech do deseti pracovních dnů,
b)
v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.
Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu. Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje podle odstavce 4.
(4)
Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.
(5)
Vyhotovení rozsudku podpíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1)
Opis rozsudku soud doručí obžalovanému, státnímu zástupci a zúčastněné osobě. Poškozenému soud opis rozsudku doručí, pokud v trestním řízenítrestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo pokud rozsudkem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je jinou osobou než stát a je znám. Rozsudek se těmto osobám doručí, i když byly přítomny při jeho vyhlášení.
(2)
Má-li obžalovaný obhájce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku též jim.
(3)
Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce nebo opatrovníka, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci nebo opatrovníku; mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
§ 131
Oprava vyhotovení a opisu rozsudku
(1)
Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
(2)
Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3)
Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
Oddíl druhý
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1)
Usnesení musí obsahovat
a)
označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b)
den a místo rozhodnutí,
c)
výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e)
poučení o opravném prostředku.
(2)
V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
(3)
Usnesení musí obsahovat též poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li tímto usnesením ukládána majetková trestní sankce.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1)
Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2)
Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze státnímu zástupci, lze mu doručit opis protokolu.
(3)
Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění, může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost. Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze zjednodušené usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí, že si nepřeje, aby tyto osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud tak tyto osoby mohou učinit i proti jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.
§ 137
Oznamování usnesení
(1)
Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Opis usnesení, kterým byla uložena majetková trestní sankce, se doručí též poškozenému, jde-li o jinou osobu než stát a je-li znám.
(2)
Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu, která není plně svéprávná nebo jejíž svéprávnost je omezena a která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníku.
(3)
Oznamuje-li se však obviněnému, jehož svéprávnost je omezena, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho opatrovníku. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž svéprávnost není omezena.
(4)
Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.
Oddíl třetí
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
§ 139
Právní moc a vykonatelnost rozsudku
(1)
Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný,
a)
jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,
b)
jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak
aa)
odvolání ve lhůtě podáno nebylo,
bb)
oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podané odvolání bylo zamítnuto.
(2)
Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl právní moci a byl vykonán.
(3)
Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
§ 140
Právní moc a vykonatelnost usnesení
(1)
Usnesení je pravomocné a vykonatelné,
a)
jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,
b)
jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak
aa)
stížnost ve lhůtě podána nebyla,
bb)
oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly zpět, nebo
cc)
podaná stížnost byla zamítnuta.
(2)
Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, jestliže zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek.
(3)
Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.
(4)
Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.
HLAVA SEDMÁ
STÍŽNOST A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 141
Přípustnost a účinek
(1)
Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.
(2)
Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánupolicejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
(3)
Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost pouze tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout soudu. O stížnosti v těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.
(4)
Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.
§ 142
Oprávněné osoby
(1)
Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného. Podal-li návrh podle věty první probační úředník, právo podat stížnost mu nepřísluší.
(2)
Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.
§ 143
Lhůta a místo k podání
(1)
Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
(2)
Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.
§ 144
Vzdání se a zpětvzetí stížnosti
(1)
Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.
(2)
Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o ní nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i státní zástupce nadřízený nebo, jde-li o stížnost evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3)
Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzata zpět jen s výslovným souhlasem obviněného. Státní zástupce však může vzít takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost byla vzata zpět.
(4)
Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.
§ 145
Stížnostní důvody
(1)
Usnesení lze napadnout
a)
pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo
b)
pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo, jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení.
(2)
Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 146
Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje
(1)
Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné stranystrany trestního řízenítrestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánupolicejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgánpolicejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.
(2)
Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí
a)
policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce,
b)
státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,
c)
evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce nebo soudu,
d)
samosoudce okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,
e)
státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu státnímu zástupci.
§ 146a
Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu
(1)
O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce
a)
rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,
b)
rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n odst. 3),
c)
zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
d)
zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
e)
změnil důvod zajištění věci,
f)
zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
g)
zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
h)
zajistil majetek pro účely výkonu zabrání části majetku, rozhodl o omezení takového zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění,
i)
rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1),
j)
rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§ 81b odst. 1), nebo
k)
rozhodl o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1,
rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal; vydal-li napadené rozhodnutí evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
(2)
O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu, kterým rozhodl o uložení pořádkové pokuty, změnil důvod zajištění věci, zajistil věc, o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, rozhodl o omezení takového zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní hodnoty nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění, rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení; vykonává-li dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení evropský žalobce, rozhoduje soud, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
Rozhodnutí nadřízeného orgánu
§ 147
(1)
Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a)
správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a
b)
řízení předcházející napadenému usnesení.
(2)
Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané části usnesení.
§ 148
(1)
Nadřízený orgán zamítne stížnost
a)
není-li přípustná,
b)
byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již předtím výslovně vzala zpět, nebo
c)
není-li důvodná.
(2)
Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení.
§ 149
(1)
Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď
a)
rozhodne sám ve věci, nebo
b)
uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
(2)
Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při zrušení napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a to i v tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.
(3)
Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2), omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.
(4)
Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného usnesení, buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(5)
Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu.
(6)
Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený, a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento orgán nařídil.
§ 150
(1)
Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž prospěch byla stížnost podána.
(2)
Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodů, který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve prospěch tohoto spoluobviněného.
(3)
Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
HLAVA OSMÁ
NÁKLADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
§ 151
Náklady trestního řízení, jež nese stát
(1)
Náklady nutné k provedení trestního řízenítrestního řízení včetně řízení vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného, zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.
(2)
Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas podle právního předpisu upravujícího odměny a náhrady advokátůadvokátů za poskytování právních služeb. Nárok je třeba uplatnit do 1 roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Je-li obhájce plátcem daně z přidané hodnoty, jeho nárok se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny za zastupování, z náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas odvést podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. Ustanovení věty třetí se použije i v případě, kdy obhájce je společníkem právnické osoby zřízené podle zákona upravujícího výkon advokacie a plátcem daně je tato právnická osoba, a v případě, kdy je právním zástupcem advokátadvokát, který je zaměstnancem jiného advokátaadvokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zákona upravujícího výkon advokacie, a plátcem daně je tento zaměstnavatel advokátaadvokáta.
(3)
O výši odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního stíhání nebo jinými závažnými důvody.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.
(6)
Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
§ 151a
(1)
Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení
§ 152
(1)
Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu
a)
náklady výkonu vazby,
b)
náklady, které stát vynaložil na úhradu odměny, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas ustanovenému obhájci, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou,
c)
náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému,
d)
náklady výkonu trestu odnětí svobody,
e)
náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a
f)
paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.
(2)
Denní sazbu připadající na náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému a náklady spojené s výkonem trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.
(3)
Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. f) stanoví obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.
(4)
Úhradu nákladů výkonu vazby upravuje zákon o výkonu vazby. Úhradu nákladů výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 153
(1)
Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu náklady vynaložené na odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven, ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
(2)
Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce a orgán pověřený péčí o mládež.
§ 154
Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení
(1)
Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízenítrestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
(2)
Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s účastí poškozeného v trestním řízenítrestním řízení (§ 155 odst. 4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činutrestného činu, osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze provést, jde-li o úmyslný trestný čintrestný čin.
(3)
Odsouzený je povinen nahradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Jde-li o nedbalostní trestný čintrestný čin, soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činutrestného činu a osobní a majetkové poměry odsouzeného.
§ 154a
Povinnost uhradit náklady uvedené v § 152 odst. 1, nejde-li o náklady výkonu trestu odnětí svobody, § 153 odst. 1 a § 154 odst. 3 zaniká, jestliže o ní soud nerozhodl ve lhůtě tří let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich výši
§ 155
(1)
O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů výkonu vazby, nákladů spojených s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby a o povinnosti k náhradě nákladů vynaložených státem na úhradu odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas ustanovenému obhájci [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
(2)
O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části předseda senátu soudu prvního stupně.
(3)
O povinnosti odsouzeného hradit náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému v jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne předseda senátu soudu, který vydal rozhodnutí, jehož výkon byl kontrolován prostřednictvím elektronického kontrolního systému, a to po ukončení výkonu elektronické kontroly nebo v jejím průběhu.
(4)
O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízenítrestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízenítrestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.
(5)
O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 156
O povinnosti k náhradě nákladů stanovených paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. f) a § 153 odst. 1] rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.
ČÁST DRUHÁ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
§ 157
Obecné ustanovení
(1)
Státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán jsou povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.
(2)
Státní zástupce může uložit policejnímu orgánupolicejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, je státní zástupce dále oprávněn:
a)
vyžadovat od policejního orgánupolicejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízenítrestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při prověřování oznámení,
b)
odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánupolicejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánupolicejnímu orgánu,
c)
dočasně odložit zahájení trestního stíhání.
(3)
V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízenítrestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízenítrestního řízení dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí ustanovení tohoto zákona a zvláštního zákona upravující vyloučení znalce z podání znaleckého posudku. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízenítrestního řízení.
(4)
Konzultantovi přibranému podle odstavce 3 náleží za poskytnutí odborné pomoci odměna a náhrada hotových výdajů, které účelně vynaložil v přímé souvislosti s poskytováním odborné pomoci; odměna nenáleží konzultantovi, který poskytuje odbornou pomoc v pracovněprávním vztahu k orgánu nebo instituci uvedené v odstavci 3 větě druhé. Odměna se stanoví podle množství účelně vynaložené práce a stupně odbornosti potřebné k poskytnutí odborné pomoci. Odměna se může přiměřeně krátit, pokud odborná pomoc nebyla poskytnuta řádně. Jde-li o zvlášť závažný případ nekvalitního poskytnutí odborné pomoci, může orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení odměnu zcela odepřít. Odměna a náhrada hotových výdajů se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je konzultant, plátce daně z přidané hodnoty, povinen z odměny a náhrady hotových výdajů uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty. Výši a způsob určení odměny a náhrady účelně vynaložených hotových výdajů a způsob jejich výplaty stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(5)
Nárok na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů je konzultant povinen vyúčtovat do 3 dnů od poskytnutí odborné pomoci. Výši odměny a náhrady hotových výdajů určí orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který konzultanta přibral, do 30 dnů od provedení vyúčtování. Nesouhlasí-li orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení s výší vyúčtované odměny nebo náhrady hotových výdajů, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 157a
Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce
(1)
Ten, proti němuž se trestní řízenítrestní řízení vede, a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánupolicejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
(2)
Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
HLAVA DEVÁTÁ
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
§ 158
(1)
Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činutrestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Policejní orgán informuje státního zástupce o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení Rady (EU) 2017/1939. Pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.
(2)
Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgánpolicejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3)
O zahájení úkonů trestního řízenítrestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, sepíše policejní orgánpolicejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízenítrestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgánpolicejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, opatřuje policejní orgánpolicejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činutrestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
a)
vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů,
b)
vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
c)
obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d)
provádět ohledání věci a místa činu,
e)
vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu,
f)
pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v § 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,
g)
za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
h)
za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená,
i)
způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
(4)
Jednotlivé úkony trestního řízenítrestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, mohou na základě dožádánídožádání provést i jiné policejní orgány.
(5)
Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokátaadvokáta. Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nebo opatrovníka nelze zajistit.
(6)
O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Je-li úřední záznam podepsán osobou podávající vysvětlení, bude jí na žádost poskytnuta jeho kopie. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(7)
Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková osoba upozorněna.
(8)
Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu postupovat podle § 55 odst. 2.
(9)
Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědka vyslechne i osobu mladší osmnácti let a osobu, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti. Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čintrestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že by mohl být na takovou osobu pro její výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly o jejich výslechu podle § 212.
(10)
Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek. Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní jednání.
(11)
Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní orgán než útvar PoliciePolicie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar PoliciePolicie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem PoliciePolicie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
(12)
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální inspekce bezpečnostních sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření neprodleně vyrozumí a věc jí předá. Do doby, než Generální inspekce bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán oprávněn provádět pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost, policejní orgán věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné. Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.
§ 158a
Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití
§ 158b
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar PoliciePolicie České republiky, policejním prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních sborů, jejím ředitelem, jde-li o útvar Vojenského zpravodajství, jeho ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační služby, jejím ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace, jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činutrestném činu používat operativně pátrací prostředkyoperativně pátrací prostředky, kterými se rozumí
a)
předstíraný převodpředstíraný převod,
b)
sledování osob a věcísledování osob a věcí,
c)
použití agentaagenta.
(2)
Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem než získání skutečností důležitých pro trestní řízenítrestní řízení. Tyto prostředky je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.
(3)
Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona lze použít jako důkaz.
§ 158c
Předstíraný převod
(1)
Předstíraným převodemPředstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,
a)
k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,
b)
jejíž držení je nepřípustné,
c)
která pochází z trestného činutrestného činu, nebo
d)
která je určena ke spáchání trestného činutrestného činu.
(2)
Předstíraný převodPředstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3)
Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převodpředstíraný převod provést i bez povolení. Policejní orgánPolicejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen provádění předstíraného převodupředstíraného převodu ukončit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(4)
O předstíraném převodupředstíraném převodu sepíše policejní orgánpolicejní orgán záznam, který do 48 hodin doručí státnímu zástupci.
§ 158d
Sledování osob a věcí
(1)
Sledováním osob a věcíSledováním osob a věcí (dále jen „sledování“) se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgánpolicejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(2)
Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.
(3)
Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků.
(4)
Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
(5)
Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgánPolicejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen sledování ukončit, případný záznam zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
(6)
Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést, pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán, sledování se neprodleně zastaví.
(7)
Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.
(8)
Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.
(9)
Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož i pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti stanovené zvláštními zákony.
(10)
V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci vedeno řízení o úmyslném trestném činutrestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.
§ 158e
Použití agenta
(1)
Je-li vedeno trestní řízenítrestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čintrestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro trestný čintrestný čin pletichy v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čintrestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů, oprávněn použít agentaagenta.
(2)
AgentemAgentem je příslušník PoliciePolicie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agentaagenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné
a)
vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údajeosobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů,
b)
provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace,
c)
zastírat příslušnost k PoliciiPolicii České republiky nebo ke Generální inspekci bezpečnostních sborů.
(3)
Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout PoliciiPolicii České republiky a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených v odstavci 2.
(4)
Použití agentaagenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství nebo na návrh evropského pověřeného žalobce soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní zástupce, podávající návrh, činný. Návrh na použití agentaagenta může podat i evropský žalobce; v takovém případě povoluje použití agentaagenta soudce vrchního soudu, v jehož obvodu by byl činný evropský pověřený žalobce, který by byl jinak příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. V povolení musí být uveden účel použití a doba, po kterou bude agentagent použit, a údaje umožňující identifikaci agentaagenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení dosavadní činnosti agentaagenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i opakovaně.
(5)
Ke sledování osob a věcísledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k provedení předstíraného převodupředstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další povolení.
(6)
AgentAgent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným osobám způsobována újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou. Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků PoliciePolicie České republiky nebo podle zvláštního zákona upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů nemá.
(7)
Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánupolicejního orgánu vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agentaagenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a pominou-li důvody pro použití agentaagenta, dá policejnímu orgánupolicejnímu orgánu pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agentaagenta. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agentaagenta.
§ 158f
Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po podání obžaloby o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.
Skončení prověřování
§ 159
(1)
Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin,
a)
do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, a o němž se nekoná zkrácené přípravné řízení,
b)
do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a
c)
do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.
(2)
Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.
(3)
Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na její prodloužení. Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v odstavci 2.
§ 159a
Odložení nebo jiné vyřízení věci
(1)
Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a)
odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku, nebo
b)
odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2)
Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11.
(3)
Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
(4)
Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).
(5)
Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
(6)
Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
(7)
Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6 podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 159b
Dočasné odložení trestního stíhání
(1)
Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.
(2)
Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání podle odstavce 1 dočasně odloženo, může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas s prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a to i opakovaně.
(3)
Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání osoby též v případě, kdy je tato osoba dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné.
(4)
Policejní orgán dočasně odloží zahájení trestního stíhání též v případě, jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno. Po právní moci rozhodnutí o dočasném odložení trestního stíhání podle věty první dá policejní orgán podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
(5)
O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.
(6)
Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.
§ 159c
Zvláštní ustanovení o dočasném odložení trestního stíhání
(1)
Policejní orgán rozhodne o dočasném odložení trestního stíhání podezřelého z trestného činu pletich v insolvenčním řízení podle § 226 odst. 2, 4 nebo 5 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e), odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 trestního zákoníku nebo maření spravedlnosti podle § 347a odst. 2 trestního zákoníku, pokud podezřelý poskytl nebo slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch jen proto, že byl o to požádán, učinil o tom dobrovolně a bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, oznámí policejnímu orgánu skutečnosti, které jsou mu známy o trestné činnosti toho, kdo o tento úplatek, majetkový nebo jiný prospěch požádal, a zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.
(2)
Rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání podle odstavce 1 nelze, byl-li úplatek, majetkový nebo jiný prospěch poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. a) až c) trestního zákoníku nebo úřední osoby uvedené v § 334 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jde-li o úřední osobu zastávající funkci v podnikající právnické osobě, v níž má rozhodující vliv cizí stát.
§ 159d
Rozhodnutí o nestíhání podezřelého
(1)
Nezjistí-li se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky podle § 159c odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak rozhodne, že podezřelý nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Rozhodnout o nestíhání podezřelého lze až po pravomocném ukončení trestního stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého požádala, pokud uplynula lhůta k podání dovolání nebo bylo o podaném dovolání rozhodnuto a pokud uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti nebo bylo o podané ústavní stížnosti rozhodnuto, nebo po pravomocném odložení nebo jiném vyřízení věci, nelze-li zahájit trestní stíhání osoby, která o úplatek, majetkový nebo jiný prospěch podezřelého požádala.
(3)
Usnesení o nestíhání podezřelého doručí státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(4)
Po právní moci rozhodnutí o nesplnění podmínek podle § 159c odst. 1 policejní orgán neprodleně zahájí trestní stíhání.
HLAVA DESÁTÁ
ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ, DALŠÍ POSTUP V NĚM A ZKRÁCENÉ PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Oddíl první
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1)
Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1, 3 a 4 nebo § 159c odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
(2)
Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba bez odkladu doručit též
a)
předsedovi profesní samosprávné komory, jde-li o trestní stíhání jejího člena a může-li mu komora z důvodu zahájení trestního stíhání výkon činnosti pozastavit,
b)
řediteli bezpečnostního sboru, jde-li o trestní stíhání příslušníka bezpečnostního sboru nebo zaměstnance České republiky zařazeného k výkonu práce v bezpečnostním sboru, nebo nadřízenému ředitele bezpečnostního sboru14), jde-li o trestní stíhání ředitele bezpečnostního sboru,
c)
ministru obrany, jde-li o vojáka z povolání nebo vojáka v aktivní záloze,
d)
ministru spravedlnosti, jde-li o trestní stíhání státního zástupce, advokáta, exekutora nebo notáře,
e)
Ministerstvu spravedlnosti, jde-li o trestní stíhání znalce, soudního tlumočníka nebo soudního překladatele,
f)
vedoucímu státnímu zástupci státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen, dočasně přidělen nebo přeložen anebo které je stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, jde-li o trestní stíhání státního zástupce, a vedoucímu státnímu zástupci nejblíže vyššího státního zastupitelství, je-li stíhaným státním zástupcem vedoucí státní zástupce,
g)
řediteli vazební věznice, věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v níž vykonává vazbu, trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci osoba, o jejíž trestní stíhání jde,
h)
služebnímu orgánu ve služebním úřadu, v němž vykonává státní službu státní zaměstnanec, o jehož trestní stíhání jde, a
i)
dalším orgánům nebo osobám neuvedeným v písmenech a) až h), pokud tak stanoví jiný právní předpis.
(3)
Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4)
Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.
(5)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2.
(6)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.
(7)
Proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat stížnost.
Oddíl druhý
Vyšetřování
§ 161
Vyšetřovací orgány
(1)
Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, včetně schválení narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2)
Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České republiky.
(3)
Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky anebo zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.
(4)
Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a vyšetřování o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Ustanovení o souhlasu státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem, se neužijí. Při vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a při vyšetřování trestných činů zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, může státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek podle § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu zástupci urychleně vyhovět.
(5)
Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná
a)
Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě České republiky,
b)
státní zástupce vyšetřování podle odstavce 4 i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace anebo příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(6)
Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího vyšetřování.
(7)
Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech anebo proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž jsou příslušné hospodařit Ministerstvo obrany nebo jím zřízené organizační složky státu nebo s nímž jsou příslušné hospodařit anebo s nímž mají právo hospodařit státní organizace zřízené nebo založené Ministerstvem obrany, koná pověřený orgán Vojenské policie.
(8)
Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.
§ 162
Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování
(1)
Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento policejní orgán bez odkladu předloží věc orgánu příslušnému konat vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě takového pokynu provádět.
(2)
Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy neprodleně se svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v řízení.
§ 163
Trestní stíhání se souhlasem poškozeného
(1)
Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146 trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku), ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§ 206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207 trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209 trestního zákoníku), legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2, lichvy (§ 218 trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku), poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestné činy znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku a sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
(2)
Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
§ 163a
(1)
Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud
a)
byla takovým činem způsobena smrt,
b)
poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena,
c)
poškozeným je osoba mladší 15 let,
d)
z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
(2)
Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
§ 164
Postup při vyšetřování
(1)
Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí i další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn provést pouze státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí, jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o výslech osoby mladší osmnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat, zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba, vyslechnout znalce.
(2)
Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání, nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.
(3)
Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4)
Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy svědků podle § 158 odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní orgán jej na návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.
(5)
Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení.
§ 165
Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování
(1)
Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď.
(2)
Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
(3)
Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán obhájci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(4)
Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání obdobně jako v odstavci 3.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1)
Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit. Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo poškozeného. Obviněný, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se zároveň vyzve, aby se vyjádřil, zda požaduje přeložení některých písemností podle § 28 odst. 4.
(2)
Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3)
Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309.
§ 167
(1)
Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději
a)
do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o trestný čin patřící do příslušnosti okresního soudu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
b)
do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu.
(2)
Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má vyšetřování ještě trvat.
(3)
Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1 vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně jednou za měsíc provést prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše státní zástupce záznam.
Oddíl třetí
Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů
§ 168
(1)
Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.
(2)
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.
§ 169
(1)
Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami, za nichž lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není vázán.
(2)
Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní kvalifikace skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu stíhán. Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování; při posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.
§ 170
(1)
Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání.
(2)
Není-li vyšetřování ve lhůtě uvedené v odstavci 1 skončeno, postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.
Oddíl čtvrtý
Rozhodnutí v přípravném řízení
§ 171
Postoupení věci jinému orgánu
(1)
Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1)
Státní zástupce zastaví trestní stíhání,
a)
je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,
b)
není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c)
není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d)
je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
e)
nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f)
zanikla-li trestnost činu.
(2)
Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,
a)
je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne,
b)
bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a toto rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo
c)
jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.
(3)
Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1)
Státní zástupce přeruší trestní stíhání,
a)
nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b)
nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c)
není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d)
je-li obviněný dočasně vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) nebo je-li jeho trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné,
e)
jestliže dřívější řízení pro týž skutek proti téže osobě skončilo pravomocným rozhodnutím o přestupku a dosud neuplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení podle jiného právního předpisu, ve kterém může být rozhodnutí o přestupku zrušeno,
f)
byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.
(2)
Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní. Zajištění věcí důležitých pro trestní řízení trvá i během přerušení trestního stíhání. Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním stíhání pokračuje.
(3)
Po právní moci rozhodnutí o přerušení trestního stíhání podle odstavce 1 písm. e) podá státní zástupce podnět příslušnému správnímu orgánu ke zrušení rozhodnutí o přestupku v přezkumném řízení.
(4)
O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.
§ 173a
Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství
Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu zastupitelství; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
Oddíl pátý
Dozor státního zástupce
§ 174
(1)
Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce.
(2)
Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru státní zástupce oprávněn
a)
dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b)
vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c)
zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
d)
vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,
e)
rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí policejního orgánu,
f)
přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu.
§ 174a
(1)
Nejvyšší státní zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit nezákonná usnesení nižších státních zástupců o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci; to neplatí, jde-li o usnesení vydané evropským pověřeným žalobcem nebo evropským žalobcem.
(2)
Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy, dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.
(3)
Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o zastavení trestního stíhání nebo o postoupení věci, pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení nejvyšší státní zástupce nařídil.
(4)
Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení o nestíhání podezřelého, rozhodne policejní orgán o zahájení trestního stíhání, nevyřídí-li věc jinak.
§ 175
(1)
Pouze státní zástupce je oprávněn
a)
rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,
b)
podat obžalobu,
c)
sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na její schválení,
d)
rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného z vazby za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím vazbu nebo o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,
e)
nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
f)
provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
g)
rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,
h)
nařídit exhumaci mrtvoly,
i)
navrhnout vyžádání obviněného z ciziny nebo vydání evropského zatýkacího rozkazu,
j)
provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2)
Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených, pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.
Oddíl šestý
Dohoda o vině a trestu
§ 175a
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.
(2)
K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv, které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo na jeho úkor získáno. Poškozeného, který má postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, zároveň upozorní na možnost učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život.
(3)
Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným; jde-li o případ nutné obhajoby, sjednává státní zástupce dohodu o vině a trestu s obviněným za přítomnosti obhájce.
(4)
Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu.
(5)
Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Má-li poškozený, který je přítomen sjednávání dohody o vině a trestu, postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů, státní zástupce mu umožní učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Dohodu o vině a trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.
(6)
Dohoda o vině a trestu obsahuje
a)
označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení,
b)
datum a místo jejího sepsání,
c)
popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
d)
označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
e)
prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,
f)
v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu včetně délky zkušební doby, případně upuštění od potrestání, a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 8 trestního zákoníku),
g)
rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,
h)
ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li dohodnuto,
i)
vyjádření poškozeného k dohodě, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a učinil-li jej,
j)
podpis státního zástupce a obviněného, dále podpis obhájce, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu, a podpis poškozeného, byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení.
(7)
Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení nepřihlíží.
(8)
Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení proti uprchlému.
§ 175b
(1)
Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a trestu. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.
(2)
K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
Oddíl sedmý
Obžaloba
§ 176
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu Komory.
(2)
Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.
§ 177
Obžaloba musí obsahovat
a)
označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,
b)
jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, údaj o jeho státní příslušnosti, není-li obviněný státním příslušníkem pouze České republiky, nebo informaci, že je osobou bez státní příslušnosti nebo že se jeho státní příslušnost nepodařilo zjistit, a popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,
c)
žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d)
návrh na uložení trestu s uvedením jeho druhu a výměry nebo návrh na upuštění od potrestání; pokud je navrhován trest propadnutí majetku, peněžitý trest nebo trest propadnutí věci, uvede se, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jeho výkonu, a
e)
odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.
§ 178
(1)
Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil některé z ochranných opatření, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
(2)
Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též samostatně.
(3)
Navrhuje-li státní zástupce uložení zabrání věci nebo zabrání části majetku, uvede, zda a jaké věci byly zajištěny pro účely jejich výkonu.
§ 178a
Spolupracující obviněný
(1)
V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě nebo v dohodě o vině a trestu označit obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný
a)
oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
b)
dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
c)
prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný,
a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
(2)
Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59 trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.
(3)
Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako spolupracujícího vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho doznání. Obviněného také vyslechne k tomu, zda si je vědom důsledků svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného poučí o jeho právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v řízení před soudem poruší své závazky nebude nadále považován za spolupracujícího obviněného.
(4)
Pokud trestní stíhání spolupracujícího obviněného skončí dříve než trestní stíhání ostatních osob za zločin, k jehož objasnění se zavázal, vztahují se jeho povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v odstavci 1 i na další průběh trestního řízení proti takovým osobám; porušení tohoto závazku může být důvodem pro povolení obnovy řízení v neprospěch spolupracujícího obviněného. O tom je třeba spolupracujícího obviněného poučit.
§ 179
(1)
K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.
(2)
I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování obžaloby v řízení před soudem.
Oddíl osmý
Zkrácené přípravné řízení
§ 179a
(1)
Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže
a)
podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b)
v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.
(2)
Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12 odst. 2.
(3)
O trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství anebo Vojenské policie nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce; ustanovení § 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.
§ 179b
(1)
Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony.
(2)
Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.
(3)
Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu. Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.
(4)
Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§ 179b odst. 3).
(5)
Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím sjednávání se použije obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání. Na vyrozumění o podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, která byla sjednána s osobou uvedenou v § 160 odst. 2 větě třetí, se použije obdobně § 160 odst. 2 věta třetí.
(6)
Je-li podezřelým osoba, která je dočasně vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10) či jejíž trestní stíhání je pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné, postupuje státní zástupce přiměřeně podle ustanovení § 159b odst. 3.
§ 179c
(1)
Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5, předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.
(2)
Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,
a)
podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,
b)
podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž použije obdobně ustanovení § 175b,
c)
věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,
d)
odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,
e)
odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,
f)
věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,
g)
věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije obdobně ustanovení § 309 a násl.,
h)
věc podmíněně odloží podle § 179g,
i)
věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo
j)
opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného přípravného řízení třeba provést další úkon.
(3)
Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné řízení konat.
(4)
O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.
§ 179d
(1)
Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s výjimkou odůvodnění.
(2)
K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.
(3)
Na vyrozumění o podání návrhu na potrestání osoby uvedené v § 160 odst. 2 větě třetí se použije obdobně § 160 odst. 2 věta třetí.
§ 179e
Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání nebo s návrhem na schválení dohody o vině a trestu; jinak rozhodne o zahájení trestního stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.
§ 179f
(1)
Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat, jestliže
a)
je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo
b)
jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.
(2)
Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu
a)
prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit, nejvýše však o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu (§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů,
b)
nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení hlavy desáté, nebo
c)
uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.
Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
§ 179g
(1)
Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže podezřelý
a)
se k činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
d)
s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu, okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní zástupce rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní dopustil trestného činu, nebo
b)
složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu,
a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3)
V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(4)
Do doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání oprávnění k činnosti, která je předmětem závazku, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.
(5)
Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(6)
Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se podezřelý během zkušební doby zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Jestliže se podezřelý zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu na potrestání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání pozbude řidičského oprávnění.
(7)
Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. Státní zástupce může též stanovit nad podezřelým dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně § 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o podezřelého ve věku blízkém věku mladistvých, může státní zástupce v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé; zaváže-li se podezřelý, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost podrobit se terapeutickému programu podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích (dále jen „terapeutický program pro řidiče“).
(8)
Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 179h
(1)
O započtení doby podle § 179g odst. 4 rozhodne státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité činnosti.
(2)
Státní zástupce může na návrh podezřelého, který se zavázal zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem závazku podle § 179g odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby trvání závazku nezapočítává. Tuto lhůtu může státní zástupce na návrh podezřelého opakovaně prodloužit.
(3)
Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a
a)
stanovit nad podezřelým dohled,
b)
prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let,
c)
stanovit podezřelému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d)
uložit podezřelému, který se zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče,
e)
stanovit podezřelému dosud neuložené výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f)
uložit podezřelému, aby složil na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětem trestné činnosti, nebo
g)
přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti podle § 179g odst. 2 písm. a); státní zástupce zároveň může uložit podezřelému povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(4)
Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost podezřelého nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal.
(5)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky uvedené v § 11a odst. 1 písm. b).
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může podezřelý podat stížnost; stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek.
§ 179i
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu podezřelému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl státní zástupce. Považuje-li to státní zástupce za vhodné, požádá zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l; zavázal-li se podezřelý zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3)
Jestliže podezřelý vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností prokázal polepšení, může státní zástupce na návrh podezřelého uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření zrušit, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit uložený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může státní zástupce učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně však po šesti měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.
(4)
Podezřelý může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej podezřelému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh podezřelého zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 3.
(5)
Po uplynutí poloviny doby, po kterou se podezřelý zavázal zdržet se určité činnosti podle § 179g odst. 2 písm. a), může státní zástupce na návrh podezřelého rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán, pokud podezřelý v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího výkonu není třeba. Přitom státní zástupce může zohlednit, zda se podezřelý úspěšně podrobil terapeutickému programu pro řidiče, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 179g odst. 2 písm. a).
(6)
Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného odložení podání návrhu na potrestání až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může podezřelý podat stížnost, která má odkladný účinek.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
HLAVA JEDENÁCTÁ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 180
(1)
Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o schválení dohody o vině a trestu.
(2)
Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
(3)
Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem; zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§ 203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný, který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li provedení těchto důkazů některou ze stranstran ve výslechu svědka nebo znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
(4)
V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu prováděném za přítomnosti stranstran, může každá ze stranstran vznášet kdykoliv v jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.
§ 181
(1)
Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22), zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2)
Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí.
(3)
Samosoudce je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a předseda senátu v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření Probační a mediační služby k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
§ 182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.
§ 183
(1)
Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat policejní orgánpolicejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgánPolicejní orgán je povinen mu urychleně vyhovět.
(2)
V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost speciálního oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Ustanovení § 157 odst. 3 až 5 se použije obdobně.
§ 183a
(1)
V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka, znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2)
Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna, zejména jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než osmnáct let nebo svědek, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, i prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
(3)
Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení, veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem proveden. Číst protokol o výslechu takového svědka nebo přehrát obrazový a zvukový záznam pořízený o jeho výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení je možné v hlavním líčení nebo veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v § 211, a jde-li o svědka mladšího než osmnáct let, o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.
(4)
Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti, popřípadě podoby. Pokud je třeba zajistit ochranu těchto osob i po podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení výslechu bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.
§ 184
(1)
Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
(2)
K objasnění příčin trestného činutrestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem Probační a mediační služba prostřednictvím probačních úředníků.
(3)
Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří Probační a mediační služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení, pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení trestů nespojených s odnětím svobody; za tím účelem na základě pověření předsedy senátu Probační a mediační služba vyžaduje a opatřuje potřebné podklady, zejména k osobě obviněného.
HLAVA DVANÁCTÁ
PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY
§ 185
Obecné ustanovení
(1)
Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.
(2)
K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
§ 186
Důvody k předběžnému projednání obžaloby
Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že
a)
věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b)
věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c)
jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,
d)
skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje obžaloba,
e)
přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem,
f)
ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo
g)
vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný.
§ 187
Způsob předběžného projednání obžaloby
(1)
Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, nejsou-li dány důvody pro konání vazebního zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.
(2)
Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou obžalobu; předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se zaměří na otázky, které je třeba řešit.
(3)
Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost obžaloby na základě spisu.
(4)
Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k sjednání dohody o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s; v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188.
Rozhodnutí
§ 188
(1)
Po předběžném projednání obžaloby soud
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1,
e)
vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo
f)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1.
(2)
Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
§ 189
Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle § 188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24 nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
§ 190
(1)
Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření (§ 188 odst. 1 písm. e), je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
(2)
Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1).
§ 191
(1)
Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.
(2)
Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.
§ 192
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.
§ 195
Nové předběžné projednání obžaloby
(1)
Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k došetření, opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům provedeného došetření. Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u soudu znovu předběžně projedná.
(2)
Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení věci podle § 188 odst. 1 písm. a).
HLAVA TŘINÁCTÁ
HLAVNÍ LÍČENÍ
Oddíl první
Příprava hlavního líčení
§ 196
Doručení obžaloby
(1)
Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho obhájci, a je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, také jeho opatrovníku; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3, poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě navrženo zabrání věci nebo části majetku náležející jiné osobě než obžalovanému, dá předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.
(2)
Předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména,
a)
zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a z jakých důvodů,
b)
zda má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo zda chce v hlavním líčení prohlásit svou vinu,
c)
zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a
d)
které skutečnosti považuje za nesporné.
(3)
Předseda senátu spolu s upozorněním podle odstavce 2 poučí obžalovaného o následcích spojených s vyjádřeními uvedenými v odstavci 2; poučí jej zároveň i o tom, že vyjádření k obžalobě, nejde-li o doznání nebo o prohlášení viny, může za něj učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v jeho nepřítomnosti. Zašle-li obžalovaný vyjádření k obžalobě, předseda senátu je doručí státnímu zástupci.
(4)
Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, předseda senátu vyzve, aby návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.
(5)
Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu líčení nebo s vyrozuměním o něm.
§ 197
Náhradní soudce
(1)
Bude-li hlavní líčení v případech, kdy rozhoduje senát, podle očekávání trvat delší dobu, zařídí předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo přísedící náhradní.
(2)
Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení člena senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě, je-li přibrán na místo soudce nebo přísedícího, kterému zabránila nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce nebo přísedící, za něhož nastoupil náhradní soudce nebo přísedící, se hlavního líčení dále již nezúčastní.
§ 198
Nařízení hlavního líčení
(1)
Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.
(2)
O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, opatrovník a obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k dokazování.
(3)
Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna opatření, jichž je třeba k zajištění jeho zdárného průběhu a k tomu, aby věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení.
Oddíl druhý
Veřejnost hlavního líčení
§ 199
(1)
Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.
(2)
Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji projevilo výchovné působení trestního řízenítrestního řízení na širokou veřejnost ve smyslu jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a jí předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo v místě, kde byl trestný čintrestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí zájmové sdružení, jež může účast občanů zajistit a účinně přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.
§ 200
(1)
Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst. 1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.
(2)
Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.
(3)
O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením, které veřejně vyhlásí.
§ 201
(1)
I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná opatření proti přeplňování jednací síně.
(2)
I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost obžalovaného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Obdobně se v případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informacíutajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž nemá soud námitek.
(3)
Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili informace, o nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili písemné poznámky.
Oddíl třetí
Zahájení hlavního líčení
§ 202
Přítomnost při hlavním líčení
(1)
Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2)
V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a)
obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b)
o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízeníorgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1);
na to a na jiné následky nedostavení (§ 66 a 90) musí být obžalovaný v předvolání upozorněn.
(3)
Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení přehrát za podmínek uvedených v § 211.
(4)
Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čintrestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
(5)
Ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu užije přiměřeně.
(6)
Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se osobně zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen, je-li to nezbytné z hlediska objasnění věci, zejména mají-li být vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem výpovědi obžalovaného.
Řízení hlavního líčení
§ 203
(1)
Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za podmínek § 180 odst. 3. Tím není dotčeno právo státního zástupce, obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst. 2.
(2)
Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které nemají vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci.
(3)
Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o ní je třeba zaznamenat v protokole.
§ 204
(1)
Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat.
(2)
Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
Počátek hlavního líčení
§ 205
(1)
Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě, zjistí, zda tato lhůta byla zachována.
(2)
Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno je odročit.
§ 206
(1)
Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního zástupce, aby přednesl obžalobu a uvedl, které skutečnosti považuje za nesporné.
(2)
Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činemtrestným činem nebo k vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.
(3)
Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení před příslušným orgánem.
(4)
Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.
§ 206a
(1)
Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením. Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem vyjádřil již po doručení obžaloby, předseda senátu se jej dotáže, zda setrvává na svém vyjádření nebo zda je chce nějakým způsobem změnit.
(2)
Vyjádření k obžalobě může za obžalovaného učinit i jeho obhájce, a to i když se hlavní líčení koná v nepřítomnosti obžalovaného, nemůže však za něj učinit doznání nebo prohlášení viny.
§ 206b
(1)
Má-li předseda senátu vzhledem k okolnostem případu za to, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, poučí obžalovaného o možnosti takového postupu a o důsledcích s tím spojených. Poté zjistí stanovisko obžalovaného, státního zástupce a poškozeného, je-li přítomen, k takovému postupu. Poškozeného, který je přítomen a který má postavení obětioběti podle zákona o obětechobětech trestných činůtrestných činů, zároveň upozorní na možnost učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čintrestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Vyjádří-li se státní zástupce a obžalovaný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, předseda senátu hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší za účelem jejího sjednání mimo hlavní líčení; je-li to s ohledem na okolnosti zapotřebí, hlavní líčení odročí. Návrh na sjednání dohody o vině a trestu může podat i státní zástupce nebo obžalovaný, předseda senátu není povinen takovému návrhu vyhovět.
(2)
Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obžalovaným a případně jeho obhájcem. Jednání o dohodě o vině a trestu se účastní též poškozený, pokud je přítomen při hlavním líčení. Při sjednávání dohody o vině a trestu státní zástupce postupuje přiměřeně podle § 175a. Bylo-li hlavní líčení odročeno, státní zástupce bez zbytečného odkladu po skončení jednání o dohodě o vině a trestu vyrozumí soud o výsledku jednání.
(3)
Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, pokračuje se v hlavním líčení. Státní zástupce nejprve přednese obsah sjednané dohody o vině a trestu a navrhne soudu její schválení. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy anebo o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost soud upozorní. Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu se v hlavním líčení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3 až 5 a § 314r.
(4)
Pokud k sjednání dohody o vině a trestu nedošlo nebo soud dohodu o vině a trestu neschválí, pokračuje se v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby. V dalším řízení se k sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obžalovaným učiněného pro účely jejího sjednání, nepřihlíží, ledaže obžalovaný požádá, aby takové prohlášení bylo posouzeno jako prohlášení viny podle § 206c.
§ 206c
(1)
Pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě.
(2)
Pokud obžalovaný učiní prohlášení podle odstavce 1, soud v rozsahu prohlášení postupuje přiměřeně podle § 314q odst. 3.
(3)
Předseda senátu před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni při hlavním líčení.
(4)
Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá.
(5)
Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stranstran.
(6)
Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu.
(7)
Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
(8)
Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží.
§ 206d
Po zjištění stanoviska obviněného k obžalobě, nedošlo-li k sjednání dohody o vině a trestu ani k prohlášení viny obviněným, může soud rozhodnout o upuštění od dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označili za nesporné, pokud s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o těchto prohlášeních pochybovat.
Oddíl čtvrtý
Dokazování
Výslech obžalovaného
§ 207
(1)
Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, též k tomuto nároku.
(2)
Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich příčinu.
§ 208
Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných. Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti.
Provádění dalších důkazů
§ 209
(1)
Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
(2)
Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla utajena (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony k ověření jeho věrohodnosti.
§ 210
Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.
§ 211
(1)
Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn.
(2)
Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a
a)
taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
b)
šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
(3)
Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
a)
obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b)
bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c)
byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
(4)
Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(5)
Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.
(6)
Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 5).
(7)
Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i na přehrání zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení.
§ 212
(1)
Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211 odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen, anebo jeho příslušné části některou ze stranstran nebo předsedou senátu pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení.
(2)
Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.
§ 212a
Poškozený, který je obětíobětí trestného činutrestného činu podle zákona o obětech trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Předseda senátu je povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději v závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy, jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.
§ 213
(1)
Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranámstranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.
(2)
Pokud kterákoli ze stranstran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.
§ 214
Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.
§ 215
Součinnost stran při dokazování
(1)
Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a opatrovník, zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu.
(2)
Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než osmnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě stranystrany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu po vyjádření obou stranstran o tom, která z nich výslech provede. Provádění výslechu některou z uvedených stranstran může předseda senátu přerušit jen tehdy, není-li výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu po provedení takového výslechu nebo jeho části.
(3)
Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo druhá stranastrana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí tu obdobně.
(4)
Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda stranystrany nečiní návrhy na doplnění dokazování.
Oddíl pátý
Závěr hlavního líčení
Závěrečné řeči
§ 216
(1)
Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.
(2)
Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný mluví však vždy poslední.
(3)
Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to odpovědět.
(4)
Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci.
§ 217
Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
§ 218
Doplnění dokazování
(1)
Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem nebo při závěrečné poradě, že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že dokazování bude doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.
(2)
Po doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným řečem.
Oddíl šestý
Odročení hlavního líčení
§ 219
(1)
Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se bude konat další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke skončení věci. Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.
(2)
Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda stranystrany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení opatřit.
(3)
Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
Oddíl sedmý
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
§ 220
Podklad pro rozhodnutí
(1)
Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
(2)
Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které stranystrany předložily a provedly, případně které sám doplnil.
(3)
Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.
§ 221
Vrácení věci státnímu zástupci
(1)
Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc státnímu zástupci k došetření.
(2)
Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího skutku, který je trestným činemtrestným činem, a státní zástupce o vrácení věci požádá vzhledem k potřebě společného projednání.
(3)
Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 222
Postoupení věci
(1)
Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čintrestný čin, k jehož projednání není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže soud, jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.
(2)
Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čintrestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupekpřestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(3)
Proti usnesení o postoupení podle odstavců 2 a 3 může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223
Zastavení trestního stíhání
(1)
Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 11.
(2)
Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.
(3)
Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze skutků, pro které byla podána obžaloba.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 223a
Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání
(1)
Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 224
Přerušení trestního stíhání
(1)
Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo z důvodu uvedeného v § 9a odst. 2.
(2)
Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému doručit předvolání k hlavnímu líčení.
(3)
Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.
(4)
Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž návrh na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.
(5)
Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
Rozsudek
§ 225
(1)
Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena k rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či postoupena jinému orgánu podle § 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání podle § 223, k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení podle § 224, rozhodne soud rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.
(2)
Uznat obžalovaného vinným trestným činemtrestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stranstran,
a)
nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b)
v žalobním návrhu označený skutek není trestným činemtrestným činem,
c)
nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d)
obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e)
trestnost činu zanikla.
§ 227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 4, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.
§ 228
(1)
Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čintrestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno.
(2)
Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení musí přesně označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
(3)
Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a
a)
škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo
b)
obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.
(4)
Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o možnosti požádat o vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
§ 229
(1)
Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízenítrestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
(2)
Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.
(3)
Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 230
(1)
Shledal-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření, může je uložit i bez návrhu státního zástupce.
(2)
Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.
(3)
Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce učinil návrh na zabrání věci nebo části majetku nenáležející obžalovanému.
Oddíl osmý
Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení
§ 231
(1)
Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v § 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.
(2)
Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obžalovaný a poškozený.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
VEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
§ 232
Obecné ustanovení
Ve veřejném zasedání rozhoduje soud v případech, ve kterých to zákon výslovně stanoví nebo ve kterých to považuje předseda senátu z důležitého důvodu za potřebné.
§ 233
Příprava veřejného zasedání
(1)
Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět.
(2)
Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
§ 234
Přítomnost při veřejném zasedání
(1)
Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti samosoudce a v případech, kdy rozhoduje senát, za stálé přítomnosti všech členů senátu, a zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.
(2)
Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná.
Průběh veřejného zasedání
§ 235
(1)
Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.
(2)
Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazu čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 211 odst. 1, 5 a 7) platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.
(3)
Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obviněný, má právo mluvit poslední.
§ 236
Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
§ 237
Podklad pro rozhodnutí
Při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve veřejném zasedání provedeny.
§ 238
Použití ustanovení o hlavním líčení
Na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
Ochranné opatření
§ 239
(1)
Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném opatření vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.
(2)
Proti rozhodnutí o ochranném opatření je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 239a
(1)
Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci, jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva jako její vlastník.
(2)
Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze opatrovníku. Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným způsobem uveřejní. Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti vlastníka věci, a to bez ohledu na to, zda se vlastník věci o něm dověděl.
(3)
Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
(4)
Obdobně podle odstavců 1 až 3 se postupuje i v řízení o zabrání části majetku.
HLAVA PATNÁCTÁ
NEVEŘEJNÉ ZASEDÁNÍ
§ 240
V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno, že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním zasedání.
§ 242
(1)
Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele.
(2)
Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.
§ 243
Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak přečtením protokolů a jiných písemností.
§ 244
Rozhodnutí se vždy vyhlásí.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
ODVOLÁNÍ A ŘÍZENÍ O NĚM
§ 245
Přípustnost a účinek
(1)
Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil.
(2)
Odvolání má odkladný účinek.
Oprávněné osoby
§ 246
(1)
Rozsudek může odvoláním napadnout
a)
státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b)
obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny,
c)
zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku,
d)
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.
(2)
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
§ 247
(1)
V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(2)
Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.
§ 248
Lhůta a místo podání
(1)
Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
(2)
Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3)
Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.
§ 249
Obsah odvolání
(1)
Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
(2)
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(3)
Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.
§ 250
Vzdání se a zpětvzetí odvolání
(1)
Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát.
(2)
Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce nebo, jde-li o odvolání evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(3)
Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za obžalovaného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání bylo vzato zpět.
(4)
Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.
§ 251
Řízení u soudu prvního stupně
(1)
Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
(2)
Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje předseda senátu přiměřeně.
(3)
Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranámstranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.
§ 252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.
Rozhodnutí odvolacího soudu
§ 253
(1)
Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
(2)
Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.
(3)
Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
(4)
Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).
§ 254
(1)
Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
(2)
Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
(3)
Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.
(4)
Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 255
(1)
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až f), nelze-li obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu nebo z důvodu uvedeného v § 9a.
(2)
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
§ 256
Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 257
(1)
Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj příslušný, měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1); je-li tímto společně nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned sám o přikázání příslušnému soudu,
b)
věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§ 222 odst. 2),
c)
trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, 2),
d)
trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1,
e)
trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§ 224 odst. 1, 2 a 5).
(2)
Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), b), l), která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.
(3)
V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.
§ 258
(1)
Odvolací soud zruší napadený rozsudek také
a)
pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,
b)
pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
c)
vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,
d)
bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona,
e)
je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,
f)
je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku nesprávné,
g)
není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu neodpovídá.
(2)
Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
§ 259
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání, zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování.
(2)
Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a)
provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b)
provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
(4)
V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
(5)
Odvolací soud nemůže sám
a)
uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b)
uznat obžalovaného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).
§ 260
Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.
§ 261
Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
§ 262
Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitého důvodu může také nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodě.
§ 263
Řízení u odvolacího soudu
(1)
O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
a)
podle § 253, 255 a 257,
b)
podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
(2)
Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.
(3)
Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
(4)
V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5)
Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli, přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
(6)
Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu svědků a znalců souhlasí.
(7)
Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
§ 264
Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku
(1)
Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil.
(2)
Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
§ 265
Důsledky zrušení výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení
Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
DOVOLÁNÍ
§ 265a
Přípustnost dovolání
(1)
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
(2)
Rozhodnutím ve věci saméRozhodnutím ve věci samé se rozumí
a)
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b)
rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c)
usnesení o zastavení trestního stíhání,
d)
usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e)
usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f)
usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g)
usnesení o schválení narovnání, nebo
h)
rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
(3)
Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(4)
Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 265b
Důvody dovolání
(1)
Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a)
ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
b)
ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
c)
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
d)
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
e)
proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
f)
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g)
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činutrestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy,
h)
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
i)
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čintrestný čin, jímž byl uznán vinným,
j)
bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup,
k)
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,
l)
v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
m)
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
(2)
Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.
§ 265c
Dovolací soud
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 265d
Oprávněné osoby
(1)
Dovolání mohou podat
a)
nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce,
b)
příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, nebo
c)
obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
(2)
Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§ 125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Je-li obviněný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.
§ 265e
Lhůta a místo podání
(1)
Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
(2)
Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
(3)
Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
(4)
Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
§ 265f
Obsah dovolání
(1)
V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce jsou povinni v dovolání uvést, zda je podávají ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2)
Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
§ 265g
Zpětvzetí dovolání
(1)
Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným orgánem Úřadu evropského veřejného žalobce podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem nebo příslušným orgánem Úřadu evropského veřejného žalobce jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je neúčinné.
(2)
Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného a obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda senátu Nejvyššího soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí dovolání.
§ 265h
Řízení u soudu prvního stupně
(1)
Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce anebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).
(2)
Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání obviněného státnímu zástupci nebo příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, a opis dovolání státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce obhájci obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.
(3)
Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí, předloží bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení. Vyhoví-li Nejvyšší soud návrhu, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
Rozhodnutí dovolacího soudu
§ 265i
(1)
Nejvyšší soud dovolání odmítne,
a)
není-li přípustné,
b)
bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,
c)
bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,
d)
nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,
e)
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,
f)
je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
(2)
V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
(3)
Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vádám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
(4)
Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.
(5)
Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 265j
Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
§ 265k
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející.
(2)
Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 265l
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2)
Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
§ 265m
(1)
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám
a)
uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b)
uznat obviněného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c)
uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen přezkoumávaným rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.
(2)
Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně § 265.
§ 265n
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
Řízení u dovolacího soudu
§ 265o
(1)
Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi.
(2)
Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který je povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce nebo příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce v dovolání podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činutrestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
§ 265p
(1)
V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce nebo příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného.
(2)
Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže
a)
obviněný zemřel,
b)
na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo.
(3)
Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 265r
(1)
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V neveřejném zasedání může učinit
a)
rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),
b)
rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo
c)
jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání obviněný a nejvyšší státní zástupce nebo v případě, kdy veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
(2)
Ve veřejném zasedání je účast státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nebo v případě, kdy veřejnou žalobu zastupoval před soudem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, účast evropského pověřeného žalobce, evropského žalobce nebo evropského nejvyššího žalobce povinná.
(3)
Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej podle § 36b nevzdá.
(4)
V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
(5)
Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(6)
Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.
(7)
Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.
(8)
Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(9)
V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce v budově Nejvyššího soudu a na jeho elektronické úřední desce (dále jen „úřední deska Nejvyššího soudu“) po dobu 15 dnů, a to jeho zjednodušeného vyhotovení, obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku, nebo jeho plného písemného vyhotovení.
(10)
Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 9 se použije obdobně.
§ 265s
Řízení po přikázání věci
(1)
Orgán činný v trestním řízeníOrgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
(2)
Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
HLAVA OSMNÁCTÁ
STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA A ŘÍZENÍ O NÍ
§ 266
(1)
Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.
(2)
Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
(3)
Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se týká některé z těchto osob.
(4)
Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289 písm. b).
(5)
Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.
(6)
Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.
(7)
Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí anebo by mělo být pozastaveno nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
§ 266a
(1)
Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.
(2)
Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.
§ 267
(1)
Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
(2)
Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 1 též odůvodněnou stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším soudem měnit.
(3)
Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
(4)
Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení zákona proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto výrokům podána stížnost pro porušení zákona.
(5)
Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.
§ 268
(1)
Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
a)
není-li přípustná,
b)
byla-li podána opožděně, nebo
c)
není-li důvodná.
(2)
Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
§ 269
(1)
Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde.
(2)
Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.
§ 270
(1)
Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
(2)
Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
(3)
Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu nebo jiným samosoudcem. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu zástupci.
(4)
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
§ 271
(1)
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud nemůže však sám
a)
uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,
b)
uznat obviněného vinným těžším trestným činemtrestným činem, než jakým mohl být uznán vinným napadeným rozsudkem,
c)
uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nebo trest odnětí svobody na doživotí.
(2)
Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně § 265.
§ 273
Jestliže nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.
§ 274
(1)
O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, za účasti evropského pověřeného žalobce, evropského žalobce nebo evropského nejvyššího žalobce. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce ministra spravedlnosti.
(2)
V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí podle § 268 odst. 1.
(3)
Pokud Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhoví, může v neveřejném zasedání rozhodnout též rozsudkem podle § 268 odst. 2, jestliže
a)
napadené rozhodnutí zruší podle § 269 odst. 2 a přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 1,
b)
přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 2,
c)
rozhodne, že byl porušen zákon ve prospěch obviněného.
(4)
V neveřejném zasedání může Nejvyšší soud rozhodnout i v jiných případech než uvedených v odstavcích 2 a 3, pokud s tím obviněný nebo jiné osoby, které mohou být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny, a osoby uvedené v odstavci 1 souhlasí.
(5)
Pokud rozhoduje Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle odstavců 2 až 4, zašle předseda senátu před rozhodnutím stížnost pro porušení zákona obviněnému, jiným osobám, které mohou být rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přímo dotčeny, Nejvyššímu státnímu zastupitelství nebo v případě, kdy byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce, evropský žalobce nebo evropský nejvyšší žalobce, Úřadu evropského veřejného žalobce a stanoví jim lhůtu k možnému vyjádření.
§ 274a
(1)
Rozsudek Nejvyššího soudu se ve veřejném zasedání ústně vyhlásí.
(2)
V neveřejném zasedání se rozsudek Nejvyššího soudu vyhlásí vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce Nejvyššího soudu po dobu 15 dnů, a to jeho zjednodušeného vyhotovení obsahujícího plné znění výroku a nosné důvody rozsudku, anebo jeho plného písemného vyhotovení.
(3)
Předseda senátu může rozhodnout též o zveřejnění usnesení Nejvyššího soudu na úřední desce Nejvyššího soudu; odstavec 2 se použije obdobně.
§ 275
(1)
Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.
(2)
Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.
(3)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v řízení o stížnosti pro porušení zákona neužijí.
(4)
Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona, anebo nařídit pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány na základě takového rozhodnutí. Pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen anebo bylo pozastaveno nakládání s propadlými nebo zabranými věcmi. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
§ 276
Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgánpolicejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v hlavě čtvrté.
HLAVA DEVATENÁCTÁ
OBNOVA ŘÍZENÍ
§ 277
Obecné ustanovení
Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízenítrestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
Podmínky obnovy
§ 278
(1)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činutrestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v § 48 odst. 7 a 8 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
(2)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat. Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obžalovaného tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání.
(3)
Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 6, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti obviněnému obžalobu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) nebo g), se povolí, změní-li se zdravotní stav obviněného tak, že odpadnou důvody bránící jeho stíhání.
(4)
Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že policejní orgánpolicejní orgán, státní zástupce nebo soudce v původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný čintrestný čin.
(5)
Obnova řízení, které skončilo odsuzujícím rozsudkem nebo trestním příkazem, jímž byl uznán vinným spolupracující obviněný, se v neprospěch obviněného povolí též tehdy, pokud spolupracující obviněný v dalším řízení proti osobám, jimž je kladen za vinu zločin, který se spolupracující obviněný zavázal objasnit, poruší svůj závazek podle § 178a odst. 1.
§ 279
Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže
a)
trestnost činu zanikla,
b)
uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činutrestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání,
c)
na čin se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo
d)
obviněný zemřel.
§ 280
Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy
(1)
Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.
(2)
V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen státní zástupce.
(3)
Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání. Jestliže by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho vůli podat i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po smrti obviněného.
(4)
Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení. Návrh na povolení obnovy řízení podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za obviněného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzat zpět jen s výslovným souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou osobou po smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení vezme usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení obnovy řízení.
(5)
Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu zástupci. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na povolení obnovy ve prospěch obviněného, je státní zástupce povinen zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné, jinou osobu oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.
§ 281
Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově
(1)
O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný rozhodovat o obžalobě.
(2)
O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce s odůvodněním, že vzhledem k skutečnostem nebo důkazům, které nově vyšly najevo, jde o trestný čintrestný čin náležející do příslušnosti krajského soudu.
Řízení o návrhu na povolení obnovy
§ 282
(1)
Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, popřípadě i policejní orgánpolicejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy páté.
(2)
V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu na podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však před povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch obviněného a považuje-li to soud za nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, závažnosti trestného činutrestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.
(3)
Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněného, může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v původním řízení.
§ 283
Soud návrh na povolení obnovy zamítne,
a)
byl-li podán osobou neoprávněnou,
b)
směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není přípustná,
c)
je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo
d)
neshledá-li důvody obnovy podle § 278.
§ 284
(1)
Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí o nestíhání podezřelého (§ 159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti na zrušené napadené rozhodnutí.
(2)
Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo jestliže povolí v otázce viny obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se zrušením rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za potřebné pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3 povolil obnovu řízení, v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud, vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.
(3)
Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, odkáže poškozeného při zrušení tohoto výroku na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
§ 285
Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které prospívají také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí zároveň obnovu též v jejich prospěch.
§ 286
(1)
O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.
(2)
Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh zamítnout v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o tytéž skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh nově podaný je jen jeho opakováním.
(3)
Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Řízení po povolení obnovy
§ 287
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.
§ 288
(1)
Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu, nebo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v přípravném řízení.
(2)
V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se věc vrací státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).
(3)
Jestliže byla povolena obnova, jen pokud jde o některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, a soud vrátil věc státnímu zástupci k došetření, stanoví po právní moci usnesení povolujícího obnovu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činytrestné činy.
§ 289
Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,
a)
doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,
b)
nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl uložen původním rozsudkem,
c)
nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
HLAVA DVACÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ŘÍZENÍ
§ 290
Obecné ustanovení
Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na řízení podle této hlavy obecných předpisů.
Oddíl první
Řízení ve věcech mladistvých
§ 291
Právní úprava řízení
Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.
Oddíl druhý
Řízení proti uprchlému
§ 302
Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízenítrestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.
§ 303
(1)
V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.
(2)
Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby, státní zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému; záznam se doručí obhájci.
§ 304
(1)
Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako obviněný.
(2)
Obhájce nemůže se státním zástupcem sjednat dohodu o vině a trestu ani nemůže prohlásit vinu obviněného.
§ 305
O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit už v obžalobě.
§ 306
(1)
Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci.
(2)
Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se obviněný o něm dověděl.
§ 306a
(1)
Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízenítrestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.
(2)
Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
(3)
Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.
(4)
V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Oddíl třetí
Podmíněné zastavení trestního stíhání
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
(1)
V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a)
obviněný se k činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c)
vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu, okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1 a
a)
zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, která může spočívat i v držení a chovu zvířat a péči o ně, pokud se v souvislosti s ní dopustil přečinu, nebo
b)
složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(3)
Jestliže obviněný již udělil souhlas s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání, považuje se tento souhlas i za souhlas obviněného s podmíněným zastavením trestního stíhání.
(4)
V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle odstavce 2 na šest měsíců až pět let; zkušební doba počíná běžet právní mocí tohoto rozhodnutí. Zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a).
(5)
Do doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odstavce 2 písm. a), se započítává doba, po kterou mu bylo před právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k činnosti, která je předmětem závazku, v souvislosti s přečinem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.
(6)
Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.
(7)
Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 písm. a) musí obsahovat též určení činnosti, které se obviněný během zkušební doby zavazuje zdržet, a dobu trvání tohoto závazku; rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce 2 písm. b) též výši peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti. Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského oprávnění.
(8)
Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život. Soud a v přípravném řízení státní zástupce může též stanovit nad obviněným dohled; na výkon dohledu se použijí obdobně § 49 až 51 trestního zákoníku. Jde-li o obviněného ve věku blízkém věku mladistvých, může soud a v přípravném řízení státní zástupce v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé; zaváže-li se obviněný, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, lze mu též uložit povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(9)
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1)
O započtení doby podle § 307 odst. 5 rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ihned po právní moci rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání; v rozhodnutí uvede předpokládané datum ukončení doby trvání závazku zdržet se určité činnosti.
(2)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může na návrh obviněného, který se zavázal zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem závazku podle § 307 odst. 2 písm. a); tato lhůta se do doby trvání závazku nezapočítává. Tuto lhůtu může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného opakovaně prodloužit.
(3)
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v platnosti a
a)
stanovit nad obviněným dohled,
b)
prodloužit zkušební dobu až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let,
c)
stanovit obviněnému dosud neuložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost směřující k tomu, aby vedl řádný život,
d)
uložit obviněnému, který se zavázal, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, dosud neuloženou povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče,
e)
stanovit obviněnému dosud neuložené výchovné opatření směřující k tomu, aby vedl řádný život, je-li ve věku blízkém věku mladistvých,
f)
uložit obviněnému, aby složil na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního zastupitelství stanovenou peněžitou částku určenou státu na pomoc obětemobětem trestné činnosti, nebo
g)
přijmout závazek nebo prodloužení závazku zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a); předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zároveň může uložit obviněnému povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.
(4)
Rozhodnutím podle odstavce 3 není dotčena povinnost obviněného nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení a plnit přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, které bylo uloženo v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, anebo jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal.
(5)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 3, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 5 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. h)].
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 může obviněný podat stížnost; stížnost proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí předseda senátu, má toto právo též státní zástupce.
§ 308a
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného stanovení dohledu, probační úředník nemůže při výkonu dohledu obviněnému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo o jejichž uložení rozhodl soud a v přípravném řízení státní zástupce. Považuje-li to předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce za vhodné, požádá zároveň o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Na výkon dohledu se jinak přiměřeně použije § 350k.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání za současného stanovení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l; zavázal-li se obviněný zdržet se držení a chovu zvířat a péče o ně, použije se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 350ab.
(3)
Jestliže obviněný vede ve zkušební době řádný život a plněním svých povinností prokázal polepšení, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření zrušit, pokud lze očekávat, že povede řádný život i bez nich, anebo může zrušit uložený dohled, pokud již není zapotřebí zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování; toto rozhodnutí může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce učinit nejdříve po uplynutí jedné třetiny zkušební doby, nejméně však po šesti měsících jejího trvání. Stanovená zkušební doba zůstává rozhodnutím podle věty první nedotčena.
(4)
Obviněný může podat návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, anebo návrh na zrušení uloženého dohledu, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; není-li stanovisko k návrhu připojeno, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej obviněnému s poučením o nutnosti takové stanovisko k němu připojit. Byl-li návrh obviněného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 3.
(5)
Po uplynutí poloviny doby, po kterou se obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle § 307 odst. 2 písm. a), může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného rozhodnout, že zbytek závazku nebude vykonán, pokud obviněný v době trvání tohoto závazku prokázal způsobem svého života, že jeho dalšího výkonu není třeba. Přitom předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může zohlednit, zda se obviněný úspěšně podrobil terapeutickému programu pro řidiče, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy nebo psychologického poradenství zaměřeného na činnost, na kterou se vztahoval jeho závazek podle § 307 odst. 2 písm. a).
(6)
Současně s rozhodnutím podle odstavce 5 může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce prodloužit zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání až o dva roky, přičemž celková délka zkušební doby nesmí překročit pět let.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 5 může obviněný podat stížnost, která má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí předseda senátu, má toto právo též státní zástupce.
Oddíl čtvrtý
Narovnání
§ 309
(1)
V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný
a)
prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě,
b)
uhradí poškozenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou přečinem,
c)
vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná opatření k jeho vydání, a
d)
složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,
a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 310
(1)
Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání. Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.
(2)
Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich právech a o podstatě institutu narovnání.
(3)
Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.
§ 310a
Práva poškozeného podle § 309 a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.
§ 311
Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly provedeny potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení, který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti, a výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin, jehož se narovnání týká.
§ 313
Rozhodnutí o schválení narovnání se eviduje jako skutečnost významná pro trestní řízenítrestní řízení podle zvláštního zákona.
§ 314
Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším řízení přihlížet jako k důkazu.
Oddíl pátý
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1)
Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(2)
Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.
§ 314b
(1)
Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání se zahajuje doručením návrhu na potrestání soudu.
(2)
Byl-li soudu s doručením návrhu na potrestání předán zadržený podezřelý, soudce jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem zadržení a důvodům vazby, a dále zjistí jeho stanovisko ke skutečnostem uvedeným v návrhu na potrestání v rozsahu § 206a. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného, který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní, obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).
(3)
Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo je možné ihned nařídit hlavní líčení.
§ 314c
(1)
Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle výsledků přezkoumání samosoudce
a)
učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),
b)
může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2,
c)
nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání zkráceného přípravného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo
d)
stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu by ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně podle § 187 odst. 4.
(2)
Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p odst. 1. Podle výsledků přezkoumání samosoudce učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(3)
Ustanovení § 189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.
(4)
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c), nejde-li o rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti, a odstavce 2 mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
(6)
Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování.
§ 314d
(1)
Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1, nařídí hlavní líčení.
(2)
Pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, při hlavním líčení se na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst. 3) užije § 207 odst. 2 obdobně. Se souhlasem státního zástupce a obviněného může přečíst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).
Trestní příkaz
§ 314e
(1)
V řízení o přečinu může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i v řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
(2)
Trestním příkazem lze uložit
a)
trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
b)
domácí vězení do jednoho roku,
c)
trest obecně prospěšných prací,
d)
trest zákazu činnosti do pěti let,
e)
trest zákazu držení a chovu zvířat,
f)
peněžitý trest,
g)
trest propadnutí věci,
h)
vyhoštění do pěti let,
i)
zákaz pobytu do pěti let,
j)
trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do pěti let.
(3)
Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(4)
Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.
(5)
Je-li trestním příkazem ukládán peněžitý trest, nesmí dvojnásobek počtu denních sazeb ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat jeden rok.
(6)
Trestním příkazem lze
a)
upustit od potrestání (§ 46 trestního zákoníku),
b)
podmíněně upustit od potrestání s dohledem (§ 48 trestního zákoníku), nebo
c)
uložit souhrnný a společný trest (§ 43 a 45 trestního zákoníku) a upustit od uložení souhrnného trestu (§ 44 trestního zákoníku), a to i když byl předchozí trest uložen rozsudkem.
(7)
Trestní příkaz nelze vydat
a)
v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena,
b)
jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření.
(8)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1)
Trestní příkaz obsahuje
a)
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b)
den a místo vydání trestního příkazu,
c)
označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d)
výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e)
výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),
f)
poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním líčení, a
g)
poučení poškozeného o možnosti žádat o uspokojení nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, je-li trestním příkazem ukládána majetková trestní sankce.
(2)
Trestní příkaz se doručí obviněnému a státnímu zástupci. Obviněnému se doručí do vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu. Poškozenému se trestní příkaz doručí, pokud v trestním řízenítrestním řízení uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo pokud trestním příkazem byla uložena majetková trestní sankce a poškozený je jinou osobou než stát a je znám.
(3)
Samosoudce opraví v trestním příkaze kdykoliv i bez návrhu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Ustanovení § 131 a 133 se užijí přiměřeně.
§ 314g
(1)
Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61. Po doručení trestního příkazu může se oprávněná osoba odporu výslovně vzdát.
(2)
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čintrestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
(4)
Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.
Oddíl šestý
Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu
§ 314h
(1)
Po doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního souduÚstavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soudÚstavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soudÚstavní soud nařídil.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soudÚstavní soud nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízenítrestním řízení, aby pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před jejich porušením.
§ 314i
Bylo-li nálezem Ústavního souduÚstavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,
a)
doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samérozhodnutí ve věci samé do doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,
b)
nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch; jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,
c)
nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
§ 314j
Jestliže nález Ústavního souduÚstavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činytrestné činy.
§ 314k
(1)
Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu Ústavního souduÚstavního soudu, kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při tom postupuje podle § 67 a 68.
(2)
Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního souduÚstavního soudu, rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízenítrestním řízení po doručení nálezu, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního souduÚstavního soudu jinak, o zastavení nebo přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.
Oddíl sedmý
Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
§ 314l
(1)
Na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
(2)
Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
§ 314m
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán nebo jeho provedení bylo v rozporu se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.
(2)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
§ 314n
(1)
Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88 odst. 1 nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.
(2)
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Oddíl osmý
Řízení o schválení dohody o vině a trestu
§ 314o
(1)
Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu a podle jeho obsahu a obsahu spisu
a)
nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
b)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo
c)
nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu.
(2)
V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
(4)
Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání vazby.
(5)
Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě nebo samosoudce počne vyhlašovat rozhodnutí ve věci. Zpětvzetím návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného řízení.
§ 314p
(1)
Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že
a)
věc patří do příslušnosti jiného soudu,
b)
věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,
c)
jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo schválení narovnání podle § 309.
(2)
Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu veřejné zasedání.
(3)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud
a)
rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,
b)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1,
e)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1,
f)
rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody o vině a trestu obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.
(4)
Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4 mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.
(6)
Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.
§ 314q
(1)
O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Spolu se zasláním návrhu na schválení dohody o vině a trestu předseda senátu poškozeného upozorní, že má právo se ve lhůtě, kterou mu stanoví, k návrhu vyjádřit, pokud tak již neučinil při sjednávání dohody o vině a trestu. Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
(2)
Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na schválení dohody o vině a trestu.
(3)
Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej, zda
a)
rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čintrestný čin, který je v tomto skutku spatřován,
b)
prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,
c)
jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu, zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.
(4)
Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen, aby se vyjádřil.
(5)
Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.
Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu
§ 314r
(1)
Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3).
(2)
Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje soud podle odstavce 2.
(4)
Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle § 229.
(5)
Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, § 172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až f), nebo v § 223a odst. 1, soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání nebo trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému doručit předvolání k veřejnému zasedání.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a poškozený.
§ 314s
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení, která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené v § 72a odst. 1 až 3.
HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ
VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
§ 315
Příslušnost ve vykonávacím řízení
(1)
Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo jeho výkon zařizuje předseda senátu.
(2)
Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů trestního řízenítrestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob, jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí, není-li dále stanoveno něco jiného, předseda senátu soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Oddíl druhý
Výkon trestu odnětí svobody
§ 320
Obecná ustanovení
(1)
Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(3)
Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených (§ 36 odst. 2 tr. zák.) stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
§ 321
Nařízení výkonu trestu
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon tohoto trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí; předseda senátu odvolacího soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě, je-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo se bude skrývat.
(2)
Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, a není tak dán důvod pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí svobody, může předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3)
Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán. Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho dodání do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgánpolicejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu trestu brání.
Odklad výkonu trestu
§ 322
(1)
Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.
(2)
Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.
(3)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čintrestný čin než za zvlášť závažný zločin, předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.
(4)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může předseda senátu odložit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první předseda senátu zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(5)
Jestliže bylo podle odstavce 4 rozhodnuto o odložení výkonu trestu odnětí svobody za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody odložen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(6)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného odložení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody odložen, předseda senátu odklad výkonu trestu odvolá. Odvolat odklad výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 4 může předseda senátu i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto odkladu řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 4.
(7)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 4, odkladný účinek.
§ 323
(1)
Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(2)
Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší než tři měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze zvlášť důležitých důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však povolit nejdéle na dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.
(3)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného odkladu, předseda senátu odklad odvolá.
(4)
Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle odstavce 2, může státní zástupce podat stížnost.
§ 324
Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1)
O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o rozhodování o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené, též na návrh odsouzeného nebo i bez takového návrhu samosoudce.
(2)
Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí být odsouzený vyslechnut.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 324a
Rozhodování o návrhu na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou
(1)
O návrhu odsouzeného na umístění do oddělení s nižším stupněm zabezpečení věznice s ostrahou podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o takovém návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jeho doručení soudu.
(2)
Byl-li návrh podle odstavce 1 podán po lhůtě stanovené zákonem upravujícím výkon trestu odnětí svobody nebo osobou, která k podání návrhu není oprávněna, samosoudce jej zamítne. Toto rozhodnutí může samosoudce učinit mimo veřejné zasedání.
(3)
Samosoudce na základě návrhu podle odstavce 1 přezkoumá rozhodnutí ředitele věznice o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou z hlediska jeho zákonnosti a odůvodněnosti. Shledá-li návrh nedůvodným nebo bylo-li v době od doručení návrhu soudu rozhodnuto o umístění odsouzeného do jiného oddělení věznice s ostrahou z důvodu změny míry vnějších a vnitřních rizik, návrh zamítne. Nepostupuje-li samosoudce podle věty druhé, rozhodnutí zruší, a je-li vada odstranitelná ve veřejném zasedání, ve věci sám rozhodne; nelze-li takto postupovat, rozhodnutí zruší a uloží řediteli věznice, aby o umístění do některého z oddělení věznice s ostrahou znovu rozhodl.
(4)
Ředitel věznice je při novém rozhodování o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou vázán právním názorem, který ve věci samosoudce vyslovil, a je povinen provést úkony, jejichž provedení samosoudce nařídil; do vydání nového rozhodnutí nedochází ke změně umístění odsouzeného.
(5)
Rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 se doručuje i řediteli věznice.
Přerušení výkonu trestu
§ 325
(1)
Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může samosoudce výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
(2)
Samosoudce přeruší výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě po dokončení 12. týdne těhotenství a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin, a to na dobu jednoho roku po porodu.
(3)
Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za zvlášť závažný zločin, může samosoudce přerušit na dobu jednoho roku po porodu; zároveň může vyslovit nad odsouzenou dohled, uložit, aby se ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedla řádný život, nebo, jde-li o odsouzenou ve věku blízkém věku mladistvých, uložit v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Při rozhodování podle věty první samosoudce zohlední nejlepší zájem dítěte, osobu odsouzené, povahu a závažnost činu, za který byla odsouzena, a potřebu účinné ochrany společnosti; za tím účelem si vyžádá stanovisko ředitele věznice a zprávu probačního úředníka, ke které bude přiložena zpráva orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
(4)
Jestliže bylo podle odstavce 3 rozhodnuto o přerušení výkonu trestu odnětí svobody za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se odsouzená ve stanovené části doby, na kterou byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, zdržovala ve stanovené době v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(5)
Je-li obava, že odsouzený uprchne, zneužívá-li povoleného přerušení nebo odpadl-li důvod, pro který byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, samosoudce přerušení výkonu trestu odvolá. Odvolat přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle odstavce 3 může samosoudce i tehdy, nevede-li odsouzená po dobu tohoto přerušení řádný život nebo poruší-li omezení či povinnosti uložené jí podle odstavce 3.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má, nejedná-li se o stížnost pouze proti výroku o vyslovení dohledu a o uložení přiměřených omezení a přiměřených povinností podle odstavce 3, odkladný účinek.
§ 327
(1)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(2)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek vykoná.
(3)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 328
Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků
(1)
Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby.
(2)
Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný čintrestný čin a konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo jeho zbytku; jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná. Bylo-li upuštěno od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo přerušen.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Podmíněné odsouzení
§ 329
(1)
Předseda senátu pravidelně, nejméně jednou za šest měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a dodržuje uložené přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost anebo výchovné opatření; to neplatí pro přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jehož kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, a pro uloženou povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části.
(2)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení za současného rozhodnutí, aby se podmíněně odsouzený zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e.
(3)
Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.
§ 330
(1)
O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechá se podmíněné odsouzení v platnosti nebo se trest vykoná, rozhodne předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Návrh na zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka, vykonává-li kontrolu tohoto přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; jinak předseda senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka.
(2)
Byl-li návrh odsouzeného na zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření zamítnut, může jej odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro zrušení uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření.
(3)
Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, a rozhodnutí, kterým se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání. Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se předseda senátu opírá též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 330a
(1)
Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího rozsudku.
(2)
Považuje-li to předseda senátu za vhodné, požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby.
(3)
Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený, u něhož byl vysloven dohled, osvědčil, zruší se uložený dohled, uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, ponechává se podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti nebo se trest vykoná, se obdobně použije § 330.
(4)
Návrh na zrušení uloženého dohledu může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko probačního úředníka; jinak předseda senátu o takovém návrhu nerozhoduje a vrátí jej odsouzenému s poučením o nutnosti připojit k němu uvedené stanovisko probačního úředníka. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Podmíněné propuštění
§ 331
(1)
O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody, může návrh na podmíněné propuštění podat pouze prostřednictvím věznice, jinak mu předseda senátu návrh vrátí s poučením o nutnosti podat jej tímto způsobem. Předseda senátu vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného, který o to požádal (§ 228 odst. 4).
(2)
Návrh na podmíněné propuštění podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může odsouzený podat, jen pokud k němu připojí kladné stanovisko ředitele věznice, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba.
(3)
Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že se odsouzený podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce předseda senátu mimo veřejné zasedání.
(4)
K návrhu odsouzeného na podmíněné propuštění se může připojit též zájmové sdružení občanů, pokud nabídne převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před připojením se k návrhu odsouzeného požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest, aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.
(5)
Byl-li návrh odsouzeného na podmíněné propuštění zamítnut nebo vzat zpět, může ho odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí nebo ode dne, kdy bylo zpětvzetí návrhu doručeno soudu; to neplatí, byl-li návrh zamítnut nebo vzat zpět pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.
§ 331a
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného
a)
vyslovení dohledu, použijí se na postup při výkonu dohledu přiměřeně § 330a a 350k,
b)
uložení přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, použijí se na postup při výkonu kontroly přiměřeně § 329 a 350l,
c)
rozhodnutí, aby se podmíněně propuštěný ve stanovené části zkušební doby zdržoval ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 334b až 334e,
d)
rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný ve zkušební době vykonal práce ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací, použijí se na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně § 336 až 339,
e)
rozhodnutí, aby podmíněně propuštěný složil na účet soudu částku určenou na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti, může předseda senátu na žádost odsouzeného z důležitých důvodů
1.
odložit složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo
2.
povolit splácení této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.
(2)
Považuje-li předseda senátu výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 332
(1)
Na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled, anebo zda se zbytek trestu vykoná nebo se ponechává podmíněné propuštění v platnosti, se použijí obdobně § 330 a 330a. Proti rozhodnutím podle věty první je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se předseda senátu opírá též o vyjádření zájmového sdružení občanů.
§ 333
(1)
O návrhu na podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje předseda senátu ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění, může též mimo veřejné zasedání. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o návrhu rozhodnout nejpozději do 30 dnů od doručení soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí předseda senátu soudu, který odsouzeného z trestu podmíněně propustil.
(2)
Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku trestu musí být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li předseda senátu podle § 331 odst. 3.
(3)
Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby a uložení dohledu anebo jiných opatření uvedených v § 89 odst. 2 trestního zákoníku. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 333a
Pokud byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může předseda senátu odsouzenému uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná trest nebo nastane jiná skutečnost, s níž je spojen zánik výkonu trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Pro případy podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.
§ 334
Započítání vazby a trestu
(1)
O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda obviněného byla omezena.
(2)
Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3)
O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu odnětí svobody za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo věznice, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, rozhoduje samosoudce ve veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl třetí
Výkon trestu domácího vězení
§ 334a
Nařízení výkonu trestu domácího vězení
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a příslušnému středisku Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto trestu, v kterém určí
a)
počátek výkonu tohoto trestu a
b)
místo výkonu tohoto trestu.
(2)
Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak, aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.
(3)
Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený zaměstnán, přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy do zaměstnání.
§ 334b
Kontrola výkonu trestu domácího vězení
(1)
Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. Za tím účelem je odsouzený povinen umožnit probačnímu úředníkovi vstup do místa výkonu trestu a strpět pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na porušení kontrolovaných povinností. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu.
(2)
Pokud nebyly při výkonu elektronické kontroly podle odstavce 1 zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízenítrestní řízení, uchovávají se záznamy o pohybu odsouzeného nejdéle po dobu dvanácti měsíců po skončení výkonu elektronické kontroly.
§ 334c
Kontrola podmínek výkonu trestu domácího vězení
(1)
Pokud bylo odsouzenému zároveň s trestem domácího vězení uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2)
Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložené přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření anebo nevede-li řádný život, sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení stanovených podmínek domácího vězení nebo uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu.
§ 334d
Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení
(1)
Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.
(2)
Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá.
(3)
Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 334e
Změna trestu domácího vězení
(1)
Probační úředník může se souhlasem odsouzeného z důležitých důvodů stanovit jiné místo výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat; přitom se nesmí změnit počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený v obydlí nebo jeho části zdržovat. O změně místa výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, informuje probační úředník bez zbytečného odkladu soud, který trest domácího vězení uložil. Jiné místo výkonu trestu domácího vězení se stanoví zejména po vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.
(2)
Nesouhlasí-li odsouzený se změnou místa výkonu trestu domácího vězení nebo doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, anebo nesouhlasí-li předseda senátu se změnami podle odstavce 1, rozhodne o změně na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu předseda senátu soudu, který trest domácího vězení uložil.
(3)
Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů o změně přiměřených omezení a přiměřených povinností nebo výchovných opatření uložených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit rozsah přiměřených omezení, přiměřených povinností a výchovných opatření.
(4)
Na rozhodnutí o tom, zda se zruší přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled uložený odsouzenému, kterému byl uložen trest domácího vězení, se obdobně použijí § 330 a 330a.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 334f
Upuštění od výkonu trestu domácího vězení
(1)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(2)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne předseda senátu, že se trest domácího vězení nebo jeho zbytek vykoná.
(3)
Předseda senátu může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní nebo z jiných obdobně závažných důvodů.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 334g
Rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody
(1)
O výkonu náhradního trestu odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu domácího vězení v platnosti rozhodne předseda senátu na návrh státního zástupce, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O tomto rozhodnutí předseda senátu vyrozumí příslušné středisko Probační a mediační služby. Proti rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(2)
Výkon trestu domácího vězení se přerušuje vyhlášením rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody, a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo rozhodnutí o ponechání trestu domácího vězení v platnosti; v případě ponechání tohoto trestu v platnosti se přiměřeně postupuje podle § 334a. O tom musí být odsouzený poučen.
(3)
Pokud byl trest domácího vězení ponechán v platnosti při uložení dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných opatření uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
§ 334h
Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly výkonu trestu domácího vězení.
Oddíl čtvrtý
Výkon trestu obecně prospěšných prací
§ 335
Obecné ustanovení
Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod.
§ 336
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných prací, předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje. Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(2)
Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329 odst. 3.
§ 336a
Stanovení podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací
(1)
Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací. Ve výzvě probační úředník odsouzeného upozorní na následky nesplnění této povinnosti.
(2)
Po projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací stanoví probační úředník se souhlasem odsouzeného druh a místo výkonu tohoto trestu, poskytovatele obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu; pokud má být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, informuje o tom soud, který trest obecně prospěšných prací uložil. Probační úředník odsouzeného poučí o povinnosti nastoupit ve stanovený den k výkonu trestu obecně prospěšných prací ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací a upozorní jej na následky nesplnění této povinnosti.
(3)
Při stanovení druhu a místa výkonu trestu obecně prospěšných prací, poskytovatele obecně prospěšných prací a dne nástupu výkonu tohoto trestu vychází probační úředník z potřeby výkonu těchto prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží ke zdravotnímu stavu odsouzeného a k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu svého bydliště; přitom postupuje v součinnosti s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož budou obecně prospěšné práce vykonávány, a pokud má být trest obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, též v součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(4)
Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu obecně prospěšných prací, rozhodne o nich na návrh probačního úředníka předseda senátu soudu, který trest obecně prospěšných prací uložil. V rozhodnutí předseda senátu odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací a o jeho povinnosti dostavit se v den stanovený probačním úředníkem ke stanovenému poskytovateli obecně prospěšných prací; zároveň jej upozorní na následky nesplnění těchto povinností. Návrh podle věty první podá probační úředník i v případě, nestanoví-li pro nesouhlas odsouzeného druh a místo výkonu obecně prospěšných prací, poskytovatele obecně prospěšných prací a den nástupu výkonu tohoto trestu do jednoho měsíce od doručení opisu rozhodnutí podle odstavce 1 příslušnému středisku Probační a mediační služby.
(5)
Na změnu druhu nebo místa výkonu trestu obecně prospěšných prací anebo poskytovatele obecně prospěšných prací se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4.
§ 337
(1)
Při výkonu kontroly trestu obecně prospěšných prací postupuje probační úředník v součinnosti s poskytovatelem obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány.
(2)
Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336a odst. 1, 2 a 4, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, pokud bylo zároveň uloženo, nebo jinak maří výkon tohoto trestu anebo nevede řádný život, probační úředník nebo jeho prostřednictvím poskytovatel obecně prospěšných prací, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány, tuto skutečnost bezodkladně sdělí soudu, který trest obecně prospěšných prací uložil; při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení sjednaných podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací, nevykonávání uloženého trestu ve stanovené době nebo nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření bude informovat předsedu senátu. Probační úředník soudu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně prospěšných prací vykonal.
§ 338
(1)
Poskytovatelé obecně prospěšných prací sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém mají být obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou povinni mu sdělit každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku. Probační a mediační služba informuje soud na jeho žádost o potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.
(2)
Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací Probační a mediační služba spolupracuje s poskytovateli obecně prospěšných prací.
§ 338a
Na rozhodnutí o tom, zda se zruší přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření uložené odsouzenému, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se obdobně použije § 330.
§ 339
Odklad a přerušení výkonu trestu
(1)
Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest vykonat.
(2)
Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu.
(3)
Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li důvodem odložení nebo přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací do doby ukončení poskytování zvláštní ochrany a pomoci. Příslušný orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně vyrozumí předsedu senátu o ukončení jejich poskytování.
(4)
Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá.
(5)
Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340
Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků
(1)
Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.
(2)
Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených, jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340a
Upuštění od výkonu trestu
(1)
Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 340b
Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody
(1)
O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených přiměřených omezení, přiměřených povinností nebo případně výchovných opatření, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu na návrh státního zástupce, probačního úředníka, poskytovatele, u něhož jsou obecně prospěšné práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka, nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích předseda senátu vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací vykonáván.
(2)
Výkon trestu obecně prospěšných prací se přerušuje vyhlášením rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody, a to do dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo rozhodnutí o ponechání trestu obecně prospěšných prací v platnosti; v případě ponechání tohoto trestu v platnosti se přiměřeně postupuje podle § 336. O tom musí být odsouzený poučen.
(3)
Pokud byl trest obecně prospěšných prací ponechán v platnosti při uložení dalších dosud neuložených přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovných opatření uvedených v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Oddíl pátý
Výkon některých dalších trestů
Výkon peněžitého trestu
§ 341
Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do jednoho měsíce, a upozorní ho, že jinak bude peněžitý trest vymáhán nebo přeměněn v trest odnětí svobody.
§ 342
(1)
Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů povolit
a)
odklad výkonu peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše jednoho roku od uplynutí lhůty podle § 341, nebo
b)
splácení peněžitého trestu v přiměřených měsíčních splátkách.
(2)
Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen, nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolá.
§ 342a
(1)
Předseda senátu upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže
a)
odsouzený se v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit, nebo
b)
by výkonem peněžitého trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
§ 343
(1)
Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán, nezaplatí-li jej odsouzený
a)
do jednoho měsíce poté, co byl k zaplacení vyzván,
b)
do jednoho měsíce poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo
c)
do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2)
Vymáhání peněžitého trestu předseda senátu nenařídí, postačují-li na jeho zaplacení prostředky z peněžité záruky nebo je-li zřejmé, že by jeho vymáhání mohlo být zmařeno nebo by bylo bezvýsledné.
(3)
Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije zajištěný majetek.
(4)
Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového řádu, s výjimkou ustanovení o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky. Peněžitý trest vymáhá celní úřad.
§ 343a
(1)
Předseda senátu zašle po marném uplynutí lhůty uvedené v § 343 odst. 1 celnímu úřadu opis rozsudku, jímž byl uložen peněžitý trest, a nařízení jeho vymáhání. Předseda senátu zároveň vyrozumí celní úřad o majetku odsouzeného, který je zajištěn pro účely výkonu peněžitého trestu, a uvede, zda se jedná o majetkovou trestní sankci podle zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí.
(2)
Předseda senátu neprodleně vyrozumí celní úřad o všech skutečnostech podstatných pro placení peněžitého trestu, zejména o upuštění od jeho výkonu a o přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody.
(3)
Celní úřad neprodleně vyrozumí soud o tom, že
a)
peněžitý trest byl vymožen,
b)
po přeměně peněžitého trestu v nepodmíněný trest odnětí svobody byla část peněžitého trestu zaplacena,
c)
vymáhání peněžitého trestu by mohlo být zmařeno a z jakých důvodů,
d)
došlo ke zpeněžení majetku odsouzeného zajištěného za účelem výkonu peněžitého trestu,
e)
průběh vymáhání ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, nebo
f)
nedoplatek peněžitého trestu byl odepsán.
§ 344
(1)
O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu mimo veřejné zasedání; před rozhodnutím umožní odsouzenému, aby se k věci vyjádřil. Ve veřejném zasedání rozhodne tehdy, pokud o to odsouzený výslovně požádá.
(2)
Odsouzený může odvrátit výkon trestu odnětí svobody, na který byl přeměněn peněžitý trest nebo jeho zbytek, tím, že peněžitý trest nebo jeho část zaplatí; o zaplacení peněžitého trestu nebo jeho části informuje soud. Předseda senátu neprodleně poté, co se hodnověrně dozví, že po přeměně peněžitého trestu byla zaplacena alespoň částka odpovídající jedné denní sazbě, rozhodne o tom, jakou část přeměněného trestu odnětí svobody je třeba vykonat, pokud nedošlo k zaplacení celého peněžitého trestu.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Zajištění výkonu peněžitého trestu
§ 344a
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu, nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(3)
Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 344b
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající do určené části majetku podléhající zajištění.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu zajištěné věci, odkladný účinek.
Výkon trestu propadnutí majetku
§ 345
Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu. Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou trestní sankci.
§ 346
(1)
Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti, zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k tomu, že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na návrh organizační složky státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu nebo výchovu jde. Takovou žádost je možno podat jen do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci, které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(3)
Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu.
(4)
Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1, nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.
Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku
§ 347
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu propadnutí majetku, nebo byl-li takový trest uložen a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Předseda senátu zajistí majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(2)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
§ 348
(1)
Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.
(2)
Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.
§ 349
(1)
Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.
(2)
Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného majetku.
(3)
Obviněný má právo kdykoliv po právní moci usnesení o zajištění žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí.
(4)
Není-li tím ohrožen účel trestního řízenítrestního řízení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce může rozhodnout o zajištění peněžních prostředků namísto jiné věci spadající do určené části majetku, která podléhá zajištění, pokud ten, komu byla taková věc zajištěna, složí do úschovy soudu nebo v přípravném řízení státního zástupce peněžní prostředky ve výši odpovídající hodnotě věci spadající do určené části majetku podléhající zajištění.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení zajištění anebo změnu zajištěné věci, odkladný účinek.
§ 349b
Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty
Opis rozsudku bez odůvodnění, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem státu. Předseda senátu zároveň uvede, zda jde o majetkovou trestní sankci. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty nevykonává.
§ 350
Výkon trestu zákazu činnosti
(1)
Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činemtrestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat anebo ji nemohl vykonávat, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu činnosti.
(2)
O podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti rozhoduje předseda senátu na návrh odsouzeného ve veřejném zasedání; zamítnout návrh pouze z důvodu, že dosud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může též předseda senátu mimo veřejné zasedání. Zájmové sdružení občanů se může připojit k návrhu odsouzeného, nabídne-li převzetí záruky za dovršení jeho nápravy. Byl-li návrh odsouzeného zamítnut, může jej opakovat až po uplynutí šesti měsíců ode dne nabytí právní moci zamítavého rozhodnutí; to neplatí, byl-li zamítnut pouze z důvodu, že doposud neuplynula lhůta stanovená v zákoně pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.
(3)
Rozhodnutí o tom, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, může se souhlasem státního zástupce učinit předseda senátu mimo veřejné zasedání.
(4)
Na rozhodnutí o tom, zda se odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, ponechá se podmíněné upuštění v platnosti nebo se zbytek trestu zákazu činnosti vykoná, se obdobně použije § 330.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost jen proti výroku o stanovení délky zkušební doby.
§ 350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1)
O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a policejní orgánpolicejní orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní úřad a policejní orgánpolicejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2)
Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním poměru.
(3)
Z důležitých důvodů může policejní orgánpolicejní orgán v místě jeho bydliště nebo pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se vztahuje zákaz pobytu.
(4)
Po dobu, po kterou odsouzený vykonává vojenskou činnou službu, se trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu této služby žádný trestný čintrestný čin a konal řádně vojenskou službu, předseda senátu od výkonu trestu zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(5)
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně použije § 350. Na rozhodnutí o tom, zda se zruší uložené přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost anebo výchovné opatření, se obdobně použije § 330.
(6)
Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve veřejném zasedání samosoudce, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 350aa
Výkon trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1)
Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu držení a chovu zvířat, o započtení doby, po kterou bylo na základě rozhodnutí nebo opatření orgánu veřejné moci odsouzenému před právní mocí rozsudku znemožněno držet nebo chovat zvířata, která jsou předmětem zákazu, anebo o ně pečovat, nebo je nemohl držet nebo chovat anebo o ně pečovat, protože se k tomu zavázal pro účely podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, do doby výkonu uloženého trestu zákazu držení a chovu zvířat. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
(2)
Předseda senátu může na návrh odsouzeného stanovit přiměřenou lhůtu k zajištění péče o zvíře, které drží, chová nebo o které pečuje a které je předmětem trestu zákazu držení a chovu zvířat. Tuto lhůtu může předseda senátu na návrh odsouzeného opakovaně prodloužit. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(3)
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně použije § 350.
§ 350ab
Kontrola výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu držení a chovu zvířat, předseda senátu zašle jeho opis krajské veterinární správě, v jejímž obvodu odsouzený bydlí nebo, nemá-li odsouzený stálé bydliště, v jejímž obvodu se zdržuje nebo pracuje. Předseda senátu zašle krajské veterinární správě rovněž opis rozhodnutí o zápočtu podle § 350aa odst. 1, o stanovení lhůty k zajištění péče o zvíře a její prodloužení podle § 350aa odst. 2, a o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat nebo o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu. Jestliže odsouzený v rámci výkonu zaměstnání nebo povolání pečuje o zvířata, která jsou předmětem zákazu držení a chovu zvířat, nebo s nimi pracuje, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním nebo obdobném poměru.
(2)
Krajská veterinární správa provádí namátkovou kontrolu obydlí, jiných prostor a pozemků, které odsouzený vlastní nebo užívá anebo kde se zdržuje; odsouzený je povinen za tímto účelem umožnit vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky a strpět úkony bezprostředně související s touto kontrolou.
(3)
Nedodržuje-li odsouzený zákaz držení a chovu zvířat, sdělí tuto skutečnost krajská veterinární správa bezodkladně Policii České republiky.
Výkon trestu vyhoštění
§ 350b
(1)
Jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu PoliciiPolicii České republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
(2)
Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
(3)
Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost odsouzeného i opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil všechny úkony potřebné k obstarání cestovních dokladů a dalších náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud nemůže z České republiky vycestovat.
(4)
Požádal-li odsouzený k trestu vyhoštění o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu4), a nejde-li o případy, kdy jako žadatel není oprávněn setrvat na území České republiky, předseda senátu odloží výkon trestu vyhoštění. O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení řízení oznámil, jakým způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.
(5)
Byla-li odsouzenému k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana podle zvláštního právního předpisu4) nebo zvláštní ochrana a pomoc podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu vyhoštění na dobu jejího udělení. O odložení výkonu trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k udělení doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu4) nebo orgán příslušný k poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního předpisu a zároveň je požádá, aby mu neprodleně oznámily skutečnost, že doplňková ochrana odsouzenému zanikla nebo mu byla odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci bylo ukončeno.
(6)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.
§ 350c
Vyhošťovací vazba
(1)
Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného do vyhošťovací vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou.
(2)
Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního.
(3)
Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění PoliciiPolicii České republiky.
§ 350d
Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. PoliciiPolicii České republiky v nařízení výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon trestu odnětí svobody.
§ 350e
Jestliže se rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo o účasti na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody u odsouzeného, kterému byl uložen trest vyhoštění, vyrozumí předseda senátu ihned bez ohledu na právní moc takového rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu vyhoštění a Policii České republiky.
§ 350f
(1)
Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného ve věznici převezme.
(2)
Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.
§ 350g
(1)
Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu vyhoštění, se odsouzený již na území České republiky nenachází, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu PoliciiPolicii České republiky a další úkony neprovádí.
(2)
Nebyl-li občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník5) bez ohledu na státní příslušnost vyhoštěn do dvou let od pravomocného uložení trestu vyhoštění, předseda senátu ověří, zda nenastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.
§ 350h
Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
(1)
Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu přerušení odvolá.
(2)
Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(4)
Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku předseda senátu upustí, jestliže po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve vyhošťovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o pravomocném upuštění od výkonu trestu vyhoštění příslušnou věznici.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
§ 350i
(1)
Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci, předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje.
(2)
Odsouzený je povinen dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ve výzvě jej upozorní i na následky nesplnění této povinnosti.
(3)
Probační úředník stanoví se souhlasem odsouzeného podmínky výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Považuje-li za potřebné stanovit odsouzenému povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému útvaru Policie České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu postupuje probační úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie České republiky, k němuž se má odsouzený v určené době dostavovat. Probační úředník poučí odsouzeného o povinnosti dostavovat se podle jeho pokynů na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému útvaru Policie České republiky a upozorní ho na následky nesplnění této povinnosti.
(4)
Nesouhlasí-li odsouzený s podmínkami výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, rozhodne o nich na návrh probačního úředníka předseda senátu soudu, který trest uložil. V rozhodnutí předseda senátu odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se na výzvu probačního úředníka v jím stanoveném termínu na středisko Probační a mediační služby nebo k určenému útvaru Policie České republiky; zároveň ho upozorní na následky nesplnění této povinnosti.
§ 350j
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu, se obdobně použije § 350.
Oddíl šestý
Výkon dohledu a kontrola chování odsouzeného probačním úředníkem
§ 350k
Výkon dohledu prováděný probačním úředníkem
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým byl odsouzenému uložen dohled, zašle předseda senátu jeho opis středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2)
Pokud bylo odsouzenému zároveň uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) nebo v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, kontroluje jejich dodržování Probační a mediační služba; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(3)
Považuje-li to předseda senátu za potřebné, požádá Probační a mediační službu, aby v pravidelných termínech, které předseda senátu stanoví, probační úředník vykonávající dohled informoval soud o průběhu výkonu dohledu, dodržování uložených podmínek, probačního plánu, přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření odsouzeným a o jeho poměrech.
(4)
Pokud odsouzený, kterému byl uložen dohled, poruší závažným způsobem nebo opakovaně podmínky dohledu nebo probační plán, nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolu vykonává Probační a mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k němu v jím určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení uložených podmínek nebo probačního plánu, nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k němu bude informovat předsedu senátu.
(5)
Shledá-li probační úředník, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti, výchovného opatření nebo dohledu, přeměně trestu nebo jeho zbytku, výkonu náhradního trestu odnětí svobody, nařízení výkonu trestu nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání takového rozhodnutí.
§ 350l
Kontrola přiměřených omezení, přiměřených povinností a výchovných opatření probačním úředníkem
(1)
Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, kterým bylo odsouzenému uloženo přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uvedené v § 48 odst. 4 písm. b), d) nebo h) trestního zákoníku anebo výchovné opatření uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) nebo g) anebo v § 19 odst. 1 písm. e), g) nebo h) zákona o soudnictví ve věcech mládeže, může předseda senátu zaslat jeho opis středisku Probační a mediační služby, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje, považuje-li to s ohledem na způsob jejich kontroly za vhodné.
(2)
Předseda senátu zároveň pověří Probační a mediační službu sledováním dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, a může požádat, aby v pravidelných termínech, které zároveň stanoví, informoval probační úředník soud o dodržování uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření; odsouzený je povinen v rámci sledování dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví, a dostavovat se k němu v jím určených lhůtách.
(3)
Pokud odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně nedodržuje přiměřené omezení, přiměřenou povinnost nebo výchovné opatření, jejichž kontrolou byla pověřena Probační a mediační služba, neposkytne probačnímu úředníku součinnost anebo se k němu v jím určené lhůtě nedostaví, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu. Při méně závažném porušení upozorní probační úředník odsouzeného na zjištěné nedostatky a poučí jej, že v případě opakování nebo závažnějšího nedodržení přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, neposkytnutí součinnosti nebo nedostavení se k němu bude informovat předsedu senátu.
(4)
Shledá-li probační úředník, který sleduje dodržování uloženého přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti anebo výchovného opatření, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o osvědčení, zrušení uloženého přiměřeného omezení, přiměřené povinnosti nebo výchovného opatření, přeměně trestu nebo jeho zbytku, nařízení výkonu trestu nebo jeho zbytku anebo o tom, zda se odsouzenému, od jehož potrestání bylo podmíněně upuštěno, ukládá trest, podá soudu návrh na vydání takového rozhodnutí.
(5)
Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, byl-li rozhodnutím uvedeným v odstavci 1 zároveň uložen dohled, trest domácího vězení nebo trest obecně prospěšných prací.
Oddíl sedmý
Promlčení výkonu trestu
§ 350m
O promlčení výkonu trestu rozhoduje na návrh odsouzeného nebo i bez takového návrhu předseda senátu. Proti tomuto rozhodnutí může státní zástupce podat stížnost, která má odkladný účinek; proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu může podat stížnost též odsouzený.
Oddíl osmý
Výkon ochranného opatření
§ 351
Nařízení výkonu ochranného léčení
(1)
Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody. Spolu s nařízením výkonu ochranného léčení zašle předseda senátu i opis rozhodnutí, kterým bylo ochranné léčení uloženo, a znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které bylo uloženo ochranné léčení, pokud byly v průběhu trestního řízenítrestního řízení opatřeny.
(2)
Je-li osoba, které bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.
(3)
Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.
(4)
Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu, který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.
(5)
O započetí výkonu ochranného léčení vyrozumí předseda senátu okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, a zašle mu písemnosti uvedené v odstavci 1.
(6)
Samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává, může nařídit jeho výkon jinému zdravotnickému zařízení; zdravotnickému zařízení, v němž bude ochranné léčení nadále vykonáváno, zašle písemnosti uvedené v odstavci 1 a sdělí mu, jaká část doby uvedené v § 99 odst. 6 větě druhé trestního zákoníku již uplynula. Nařídil-li samosoudce výkon ochranného léčení podle věty první mimo obvod okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení dosud vykonává, zašle okresnímu soudu, v jehož obvodu má být ochranné léčení dále vykonáváno, informace uvedené v odstavci 1 a případně další písemnosti, které mají význam pro běh lhůty podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku a pro další rozhodování o ochranném léčení. O nařízení výkonu ochranného léčení podle věty první informuje soud, který ochranné léčení uložil.
§ 351a
Změna ochranného léčení
(1)
O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; tento samosoudce rozhoduje na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo i bez takového návrhu i o změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci. Ústavní ochranné léčení může za podmínek stanovených v trestním zákoníku samosoudce změnit na zabezpečovací detenci, jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve kterých popíše průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné léčení vykonává, prostředky zabezpečovací detence. Dojde-li ke změně způsobu výkonu ochranného léčení nebo změně ochranného léčení na zabezpečovací detenci, informuje o tom samosoudce soud, který ochranné léčení uložil.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 352
Upuštění od výkonu ochranného léčení
O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne soud, který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1)
Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ústavní ochranné léčení vykonáno tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z ochranného léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení ochranného léčení zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom je třeba zdravotnické zařízení poučit.
(2)
O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne bez zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává. Samosoudce vyrozumí o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení soud, který uložil ochranné léčení nebo který uložil zabezpečovací detenci, která byla změněna na ochranné léčení.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1)
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací detence, stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v němž má být zabezpečovací detence vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu, které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení zabezpečovací detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon zabezpečovací detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. Spolu s nařízením výkonu zabezpečovací detence zašle předseda senátu i opis rozhodnutí, kterým byla zabezpečovací detence uložena, a znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud byly v průběhu trestního řízenítrestního řízení opatřeny.
(2)
Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba, která je na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod, nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon zabezpečovací detence; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1. Není-li známo místo pobytu této osoby, užije se na příkaz k jejímu dodání do výkonu zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo pobytu známo, lze použít k jejímu dodání do výkonu zabezpečovací detence ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byla tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě jaké okolnosti jejímu dodání brání.
(3)
Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo nadřízeného, aby zařídil jeho dopravení do ústavu pro výkon zabezpečovací detence.
(4)
Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem zabezpečovací detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se zabezpečovací detence vykonává, byla podávána v jím stanovených lhůtách zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací detence, se zaměřením na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního zákoníku, a aby mu podal neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5)
O započetí výkonu zabezpečovací detence vyrozumí předseda senátu okresní soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, a zašle mu písemnosti uvedené v odstavci 1; jedná-li se o započetí výkonu zabezpečovací detence, na kterou bylo změněno ochranné léčení, zašle mu případně i další písemnosti, které mají význam pro další rozhodování o zabezpečovací detenci.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
(1)
O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím rozhodne soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, které byla zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2)
Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže odsouzený byl nebo má být
a)
vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b)
vyhoštěn.
(3)
Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací detence vykoná.
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1)
Samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého, nejméně jednou za šest měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování trvají.
(2)
O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze zabezpečovací detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, anebo i bez takového návrhu, ve veřejném zasedání samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává. Byla-li žádost osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci rozhodnutí. Samosoudce vyrozumí o propuštění ze zabezpečovací detence soud, který uložil zabezpečovací detenci nebo který uložil ochranné léčení, které bylo změněno na zabezpečovací detenci.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 358
Na výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije § 349b.
§ 358a
Výkon zabrání části majetku
Na výkon zabrání části majetku se přiměřeně použijí § 345 a 346.
§ 358b
Zajištění výkonu zabrání části majetku
(1)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení zabrání části majetku, nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistit věci obviněného nebo jiné osoby, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou splněny podmínky pro jejich zabrání podle § 102a trestního zákoníku.
(2)
K zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.
(3)
Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.
(4)
Na rozhodování o zajištění výkonu zabrání části majetku a postup při zajištění se jinak použijí § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně. Na rozhodování o zrušení nebo omezení zajištění, na povolení provedení úkonu se zajištěným majetkem a na změnu zajištěné věci se obdobně použije § 344b.
Oddíl devátý
Výkon některých jiných rozhodnutí
§ 359
Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel
(1)
Na návrh odsouzeného rozhodne předseda senátu ve veřejném zasedání o upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových vozidel, které bylo uloženo pro trestný čintrestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné; odůvodňují-li vyhovění návrhu odsouzeného podklady a důkazy obsažené ve spise, může předseda senátu rozhodnout mimo veřejné zasedání.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 359a
Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad odsouzeným, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, zruší se uložené přiměřené omezení, přiměřená povinnost, výchovné opatření nebo dohled, anebo zda se mu ukládá trest, se použijí přiměřeně § 330 a 330a. O uložení trestu odsouzenému, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.
§ 360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.
§ 360a
Výkon elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s některým opatřením nahrazujícím vazbu
(1)
Elektronickou kontrolu plnění povinností uložených v souvislosti s některým opatřením nahrazujícím vazbu zajišťuje Probační a mediační služba. Jakmile se rozhodnutí o výkonu elektronické kontroly stane vykonatelným, zašle je orgán rozhodující o vazbě bez zbytečného odkladu středisku Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve kterém obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje.
(2)
Obviněný je povinen při výkonu kontroly podle odstavce 1 umožnit probačnímu úředníkovi vstup do určeného obydlí nebo jeho části (§ 73 odst. 3) a strpět pořízení svých biometrických údajů probačním úředníkem na jeho žádost při zahájení elektronické kontroly, a dále v jejím průběhu, existuje-li podezření na porušení kontrolovaných povinností, jakož i jinak mu poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Pořizovanými biometrickými údaji jsou otisky prstů, rysy obličeje a záznam hlasu. Ustanovení § 334b odst. 2 se použije obdobně.
(3)
Neplní-li obviněný povinnosti podléhající elektronické kontrole, sdělí tuto skutečnost probační úředník bezodkladně soudu a v přípravném řízení státnímu zástupci. Bezodkladně tuto skutečnost sdělí také policejnímu orgánu, který obviněného zadrží, je-li důvodná obava, že bude mařit účel vazby; na postup při zadržení obviněného se použije obdobně § 75. Probační úředník sdělí pro tento účel policejnímu orgánu údaje potřebné pro identifikaci obviněného a odůvodnění jeho případného zadržení.
§ 361
Vymáhání pořádkové pokuty
Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková pokuta, vyzve policejní orgán, státní zástupce nebo předseda senátu, který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do patnácti dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno. Zaplacená pořádková pokuta připadá státu. Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu; tyto pořádkové pokuty vymáhá celní úřad.
§ 361a
Správa placení nákladů státu z trestního řízení
(1)
Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1, § 153 odst. 1 a v § 154 odst. 3 se postupuje podle daňového řádu. Ke správě placení těchto pohledávek je příslušný soud, s výjimkou pohledávek podle § 152 odst. 1 písm. a) a d), u kterých je ke správě placení příslušná Vězeňská službaVězeňská služba České republiky.
(2)
Pohledávky podle odstavce 1 vymáhá celní úřad.
(3)
Soud předá celnímu úřadu k vymáhání pohledávku uvedenou v § 152 odst. 1 písm. b), c), e) nebo f) pouze tehdy, pokud k jejímu uhrazení nepostačují prostředky z peněžité záruky.
§ 362
Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání
(1)
Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc určenou obětemobětem trestné činnosti a soud a v přípravném řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo trestní stíhání obviněného, v němž se pokračovalo, protože se obviněný neosvědčil ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání, neskončilo vyslovením jeho viny, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajistí, aby mu složená peněžitá částka byla vrácena.
(2)
Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činytrestné činy těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku) nebo pro trestný čintrestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zašle bezodkladně obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností příslušnému podle místa trvalého pobytu obviněného a nemá-li obviněný trvalý pobyt na území České republiky, obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností v sídle soudu nebo státního zastupitelství, opis pravomocného rozhodnutí o
a)
podmíněném zastavení trestního stíhání; zavázal-li se obviněný zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel, zašle předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce i informaci o předpokládaném datu ukončení doby trvání tohoto závazku, nepřichází-li v úvahu postup podle § 308 odst. 1,
b)
započtení doby, po kterou bylo obviněnému před rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání oprávnění k řízení motorových vozidel v souvislosti s trestným činemtrestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat,
c)
tom, že zbytek závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebude vykonán,
d)
ponechání podmíněného zastavení trestního stíhání v platnosti,
e)
přijetí prodloužení závazku zdržet se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo o přijetí takového nového závazku, nebo
f)
neosvědčení se ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání.
(3)
Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během zkušební doby řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle odstavců 1 a 2.
HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ
ZAHLAZENÍ ODSOUZENÍ
§ 363
O zahlazení odsouzení rozhoduje samosoudce na žádost odsouzeného nebo na návrh zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve prospěch odsouzeného podat odvolání.
§ 364
(1)
O zahlazení odsouzení rozhoduje samosoudce okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2)
Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 364a
Samosoudce okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje o
a)
zahlazení odsouzení cizozemským soudem, mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem anebo obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, které je zaznamenáno v evidenci Rejstříku trestů na základě uznání rozhodnutí cizozemského soudu nebo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního právního předpisu, nebo na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem České republiky,
b)
zahlazení odsouzení zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů na základě Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o výměně údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku trestů;
účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.
§ 365
(1)
Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci, vyrozumí samosoudce odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede rejstřík trestů; zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z rejstříku trestů.
(2)
Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu podána teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost přesto podanou zamítne samosoudce bez šetření.
ČÁST ČTVRTÁ
NĚKTERÉ ÚKONY SOUVISÍCÍ S TRESTNÍM ŘÍZENÍM
HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ
UDĚLENÍ MILOSTI A POUŽITÍ AMNESTIE
§ 366
Udělení milosti
(1)
President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2)
President republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3)
Nařídí-li to v řízení o udělení milosti president republiky, trestní řízenítrestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízenítrestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší.
§ 367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a)
se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b)
výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.
§ 368
Rozhodnutí o použití amnestie
Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 369
Podmíněné udělení milosti
Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod stanovenými podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného sleduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení § 329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.
§ 370
Změna výměry trestu
(1)
Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činůtrestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činytrestné činy amnestií nedotčené. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(2)
Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který trest uložil v prvním stupni.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 461
Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízenítrestním řízení platných před tímto dnem užít jen v mezích ustanovení této části.
§ 462
(1)
Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před tímto dnem.
(2)
Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem 1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.
(3)
Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními předpisy.
§ 463
(1)
Na řízení o obnově trestního řízenítrestního řízení, které bylo pravomocně skončeno před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují podle zákona, který je pro obviněného příznivější.
(2)
Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný; jestliže rozhodoval v prvním stupni bývalý státní soud, rozhoduje o návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud, který by byl podle tohoto zákona ve věci místně příslušný.
§ 464
(1)
Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a závažností odpovídají trestným činůmtrestným činům uvedeným v § 17.
(2)
Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí ministr spravedlnosti.
§ 465
(1)
Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činemtrestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2)
Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činemtrestným činem, a jiný sbíhající se trestný čintrestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(3)
Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 466
(1)
Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.
(2)
V případě, kdy v původním řízení byl ve věci činný v posledním stupni evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, může ministr spravedlnosti požádat o prošetření podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona a o návrh vyřízení tohoto podnětu příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.
§ 466a
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie11) a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie12).
§ 466b
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů Ministerstvem spravedlnosti
(1)
Ministerstvo spravedlnosti může, je-li to nezbytné pro výkon jeho působnosti v trestním řízenítrestním řízení, zpracovávat osobní údaje. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Ministerstvo spravedlnosti může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 466c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů
(1)
Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Ministerstvo spravedlnosti zpracovává při výkonu své působnosti v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, (dále jen „pověřenec“) jmenuje ministr spravedlnosti státního zaměstnance zařazeného v Ministerstvu spravedlnosti, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2)
Pověřenec
a)
poskytuje v Ministerstvu spravedlnosti informace a poradenství o povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, včetně posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů,
b)
kontroluje s přihlédnutím k rizikovosti, povaze a rozsahu činností zpracování plnění povinností v oblasti ochrany osobních údajů a
c)
je v záležitostech týkajících se zpracování osobních údajů kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů a spolupracuje s ním.
(3)
Ministerstvo spravedlnosti zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Ministerstvo spravedlnosti dále zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
§ 467
Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se zrušuje.
§ 468
Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené podle tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník soudu.
§ 468a
Jednoduchá rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem9) vydávat, provádět a činit v souvislosti s nimi příslušná administrativní opatření vyšší úředník státního zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.
§ 469
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.
§ 471
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
1)
§ 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
1a)
Zákon č. 412/2005 Sb.
1b)
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
4)
§ 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
5)
§ 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 428/2005 Sb.
9)
Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
10)
Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.
11)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu.
12)
Nařízení Rady (EU) 2017/1939.
13)
Rozhodnutí Rady 2007/845/SVV ze dne 6. prosince 2007 o spolupráci mezi úřady pro vyhledávání majetku z trestné činnosti v jednotlivých členských státech v oblasti vysledování a identifikace výnosů z trestné činnosti nebo jiného majetku v souvislosti s trestnou činností.
14)
§ 2 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 147/1961 Sb. | Zákon č. 147/1961 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty
Vyhlášeno 14. 12. 1961, datum účinnosti 14. 12. 1961, částka 69/1961
* Čl. I - Zákon č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Vedoucí Ústředního úřadu pro věci národních výborů se zmocňuje, aby vyhlásil úplné znění zákona o hospodaření s byty, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 14. 12. 1961
147
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 1961,
kterým se mění a doplňuje zákon o hospodaření s byty
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 67/1956 Sb., o hospodaření s byty, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 zní:
„(1)
Zdravé bydlení je jednou ze životních podmínek každého jednotlivce a tím i základní složkou životní úrovně obyvatelstva měst i venkova. Stát pečuje o zvyšování úrovně obyvatel i na tomto úseku a stará se, aby se s byty správně hospodařilo.
(2)
Úkoly s tím spojené zajišťují především místní národní výbory, které mají nejlepší možnost hospodařit s byty na základě posouzení místních podmínek a se znalostí poměrů každého jednotlivého občana, s přihlédnutím k rozvoji národního hospodářství. Při plnění těchto úkolů vytvářejí národní výbory podmínky, aby se na provádění bytové politiky v co největším počtu podíleli pracující a společenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí, a aby přitom byla plně uplatněna iniciativa a aktivita občanů.“
2.
§ 4 zní:
„Rozpočtové, hospodářské a jiné organizace socialistického sektoru (dále jen „organizace“), které mají podnikové byty (§ 77 odst. 1), vedou pro každou obec, v níž jsou tyto byty, seznamy uchazečů, kteří jsou jejich zaměstnanci a v obci trvale pracují.“
3.
§ 6 zní:
„(1)
Lidová bytová družstva (dále jen „družstva“) vedou pro každou obec, v níž mají své družstevní byty, seznam uchazečů, kteří jsou členy družstva.
(2)
V obcích uvedených v § 3 odst. 2 zapíše družstvo do seznamu uchazeče, kteří nemají v obci vlastního bytu, jen tehdy, jestliže jsou členy družstva a v obci trvale pracují.
(3)
O stavebních bytových družstvech a bytech v jejich domech platí zvláštní předpisy.*)“
4.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Mají-li se v časovém údobí, na něž se sestavuje pořadí, přidělovat též byty pracovníkům nezbytných služeb (§ 82 č. 2), zapíše místní národní výbor do zvláštní skupiny v místním pořadníku uchazeče, jejichž pobyt v obci je nezbytně nutný pro zajištění veřejných služeb, a to v takovém pořadí, které odpovídá významu jejich práce, a podle jejich bytové potřeby.“
5.
§ 18 zní:
„(1)
Místní národní výbor přiděluje byty uchazečům zapsaným do pořadníku, a to podle pořadí uchazečů, přihlížeje však zároveň k tomu, aby byt byl počtem i rozměry místností vzhledem k počtu příslušníků uchazečovy domácnosti i vzhledem k místním poměrům přiměřený uchazečově bytové potřebě.
(2)
Osobě, jež není zapsána do pořadníku, lze přidělit náhradní byt,
1.
jestliže má svůj dosavadní byt vyklidit na příkaz k vyklizení (§ 42 odst. 1) nebo na příkaz stavebního úřadu;
2.
byla-li o svůj byt připravena živelní pohromou.
(3)
Osobě, jež není zapsána do pořadníku, lze přidělit byt,
1.
jde-li při prvém přidělení o uchazeče,
a)
pro něhož organizace, ve které pracuje, v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí provedla takové stavební úpravy, kterými se získá byt z prostor sloužících k jiným účelům než k bydlení nebo nezpůsobilých k bydlení;
b)
jemuž dal místní národní výbor souhlas, aby vlastním nákladem provedl takovou stavební úpravu, kterou se získal byt z prostor sloužících k jiným účelům než k bydlení nebo nezpůsobilých k bydlení;
2.
jde-li o osobu, jíž je nutno přidělit byt ve státním zájmu;
3.
jde-li o osobu, která dobrovolně uvolní svůj byt. V tomto případě lze však přidělit byt nejvýše stejné hodnoty a vybavení, ale s menším úhrnem podlahové plochy obytných místností.“
6.
§ 22 zní:
„Nedojde-li mezi nájemníkem, jemuž byl byt přidělen, a vlastníkem domu k dohodě o nájemném a vedlejších platech spojených s užíváním bytu, rozhodne o nich místní národní výbor.“
7.
§ 24 včetně nadpisu zní:
„Seznamy volných a přidělených bytů
(1)
Místní národní výbory vedou seznamy všech nově vystavěných, zřízených a uvolněných bytů, které jsou oprávněny přidělovat. Současně s přidělením bytu vyznačí v seznamu osobu, které byl byt přidělen, datum a důvod přidělení. Byty podnikové a byty přidělené pracovníkům nezbytných služeb vedou v seznamu odděleně.
(2)
Organizace a družstva vedou seznamy volných a přidělených podnikových bytů (§ 77 odst. 1) a družstevních bytů (§ 6 odst. 1 a 2).
(3)
O seznamech volných a přidělených bytů platí obdobně ustanovení § 15.“
8.
§ 25 odst. 2 č. 1 a 2 znějí:
„(2)
Tato lhůta se počítá
1.
u bytu, který je jeho uživatel povinen vyklidit na příkaz k vyklizení (§ 42 odst. 1), nebo u něhož byl prohlášen nájemní poměr za zrušený (§ 23), ode dne, kdy se příkaz k vyklizení nebo rozhodnutí o zrušení nájemního poměru staly vykonatelnými;
2.
u bytu, u něhož jsou prováděny stavební změny nebo úpravy podle příkazu stavebního úřadu nebo s jeho souhlasem, od povolení k užívání.“
9.
§ 27 zní:
„Přidělovací právo místního národního výboru se nevztahuje
1.
na byty vystavěné stavebními bytovými družstvy (§ 6 odst. 3);
2.
na byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a z jiných zdrojů, kterých je možno podle platných předpisů k tomuto účelu použít;
3.
na byty vystavěné v bytové výstavbě jednotných zemědělských družstev;
4.
na vojenské byty;
5.
na domovnické byty;
6.
na byt v rodinném domku, prohlásí-li vlastník domku místnímu národnímu výboru zároveň s ohlášením bytu nebo do 8 dnů poté, kdy se stal vykonatelným příkaz k vyklizení, že se do 15 dnů do bytu nastěhuje nebo že v této lhůtě v něm ubytuje své ženaté (vdané) dítě, nebo nejde-li o obec uvedenou v § 3 odst. 2, své rodiče.“
10.
§ 31 zní:
„Vlastník domu může dát do užívání byt domovníkovi a sjednat s ním pracovní poměr jen se souhlasem místního národního výboru.“
11.
§ 33 zní:
„Přivolení místního národního výboru se nevyžaduje ke směnám bytů stavebních bytových družstev (§ 6 odst. 3) a podnikových bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a jiných zdrojů, kterých je možno podle platných předpisů k tomuto účelu použít, bytů v domech jednotných zemědělských družstev, vojenských bytů a bytů ministerstva vnitra. Přivolení ke směně je však zapotřebí, je-li takovým bytem toliko jeden z bytů, jež mají být směněny.“
12.
§ 34 zní:
„Souhlasu vlastníka domu je třeba ke směnám bytů stavebních bytových družstev, bytů vystavěných v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a z jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít, bytů v domech jednotných zemědělských družstev, podnikových bytů a družstevních bytů, jakož i ke směně pronajaté části bytu vlastníka rodinného domku (§ 32 odst. 2).“
13.
§ 39 zní:
„(1)
Ke směně vojenských bytů je třeba přivolení náčelníka. Nevyžaduje se však souhlasu vlastníka domu.
(2)
Jde-li o směnu vojenských bytů, které jsou v různých obcích, dá náčelník přivolení ke směně tehdy, jestliže směna je v souladu se zájmy plnění služebních povinností a odpovídá plánu ubytování zpracovanému ministerstvem národní obrany.
(3)
O právních důsledcích přivolení ke směně vojenských bytů platí obdobně ustanovení § 35 a 36. Rovněž ustanovení § 37 a 38 vztahuje se přiměřeně i na směny vojenských bytů.“
14.
§ 43 zní:
„(1)
Uživatel bytu může se z rozhodnutí místního národního výboru, kterým se vydává příkaz k vyklizení, odvolat do 15 dnů. Vlastník domu se však může odvolat jen tehdy, týká-li se příkaz k vyklizení bytu stavebního bytového družstva, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a z jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít, bytu v jednotném zemědělském družstvu, podnikového bytu, vojenského bytu, bytu ministerstva vnitra nebo družstevního bytu.
(2)
Odvolání z příkazu k vyklizení nelze odejmout odkladný účinek.
(3)
Příkaz k vyklizení je vykonatelný jen tehdy, potvrdí-li jej okresní soud. Soud potvrdí příkaz, je-li vydán v souhlase se zákonem, jinak jej zruší.
(4)
O návrzích na potvrzení příkazu k vyklizení rozhoduje soud, v jehož obvodu je sídlo místního národního výboru, který vydal příkaz.“
15.
§ 53 odst. 2 zní:
„(2)
Příkaz k vyklizení bytu lze vydat i tehdy, jestliže uživatel bytu nezaplatí místní poplatek z bytu za 6 měsíců nebo přesahuje-li dlužná částka poplatku nájemné nebo cenu užívání bytu za tři měsíce.“
16.
Za § 55 se vkládá § 55a, který včetně nadpisu zní:
„Vyklizení bytu ve prospěch vlastníka rodinného domku
Místní národní výbor může vydat příkaz k vyklizení bytu nájemníkovi, který bydlí v rodinném domku a bez řádného důvodu odmítá svůj byt uvolnit pro nastěhování vlastníka tohoto domku nebo jeho ženatého (vdaného) dítěte, ač má nájemník možnost přestěhovat se do jiného bytu, který má všechny náležitosti náhradního bytu (§ 62).“
17.
§ 62 zní:
„(1)
Náhradní byt musí být zdravotně nezávadný, jakož i jinak způsobilý k obvyklému užívání a zdravotně vhodný a musí počtem i rozměry obytných místností být vzhledem k počtu příslušníků domácnosti příštího uživatele přiměřený jeho bytové potřebě.
(2)
Osobám, které bydlí v menších než přiměřených bytech a jež jsou povinny vyklidit zaměstnanecký nebo domovnický byt proto, že bez vážných důvodů přestaly vykonávat své zaměstnání, s nímž je spojeno užívání bytu, lze přidělit náhradní byt o stejném úhrnu podlahové plochy, jako je byt, který má být vyklizen. Obdobně lze postupovat proti osobám, které jsou povinny vyklidit byt pro neplacení nájemného.
(3)
Náhradní byt se přiděluje v téže obci; v jiné obci lze jej přidělit toliko v případech uvedených v § 49 a 58.
(4)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i o náhradních bytech při soudní exekuci vyklizením bytu (§ 556 o. s. ř.).“
18.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
Jiným uživatelům, kteří jsou povinni vyklidit byt na příkaz k vyklizení, může místní národní výbor nahradit stěhovací náklady zcela nebo zčásti, nelze-li na uživateli bytu spravedlivě požadovat, aby je hradil ze svého. Při příkazech k vyklizení vojenských bytů nebo bytů ministerstva vnitra podle § 58 hradí tyto náklady vojenská správa nebo krajská správa ministerstva vnitra. Při příkazech k vyklizení ve prospěch vlastníka rodinného domku (§ 55a) hradí stěhovací náklady osobě, která je povinna vyklidit byt, vlastník rodinného domku.“
19.
§ 71 zní:
„(1)
Národní výbor hlavního města Prahy může stanovit, že některé úkoly podle tohoto zákona bude z důvodu účelnosti sám obstarávat.
(2)
Městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Ostravě a Plzni mohou určit se souhlasem krajského národního výboru, které úkoly podle tohoto zákona budou z důvodu účelnosti obstarávat.“
20.
§ 72 odst. 2 zní:
„(2)
O odvolání z rozhodnutí náčelníka podle tohoto zákona rozhoduje náčelník příslušné krajské vojenské ubytovací a stavební správy.“
21.
§ 77 zní:
„(1)
Za podnikové byty se považují byty, které dne 31. prosince 1956 byly organizace oprávněny přidělovat svým zaměstnancům, jakož i jednotlivé byty, které organizace získaly nebo získají po 31. prosinci 1956 ze státní bytové výstavby pro trvalé ubytování vlastních zaměstnanců.
(2)
Ve smyslu tohoto zákona se za podnikové byty nepovažují byty vystavěné v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniků a jiných zdrojů, kterých je možno k tomuto účelu použít (§ 27 č. 2).“
22.
§ 78 odst. 1 č. 1 zní:
„(1)
Vojenskými byty se rozumějí
1.
všechny byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování vojáků z povolání a jednotlivé byty, které vojenská správa získává z nové bytové výstavby;“
23.
§ 79 zní:
„Za byty ministerstva vnitra se považují byty v obytných domech určených výhradně pro ubytování příslušníků ministerstva vnitra v činné službě a jednotlivé byty, které krajská správa získává z nové bytové výstavby.“
24.
§ 80 zní:
„Podnikové byty, vojenské byty a byty ministerstva vnitra nepozbývají své povahy, byl-li dům předán do správy domovní správě; v těchto případech je příslušné organizaci, náčelníku nebo krajské správě zachováno právo účastníka soudního řízení v nájemních věcech. Prováděcí předpisy stanoví, která práva, jež ve věcech upravených tímto zákonem náležejí vlastníku domu, příslušejí v těchto případech, jakož i u vojenských bytů uvedených v § 78 odst. 1, organizaci, náčelníku nebo krajské správě.“
25.
§ 82 včetně nadpisu zní:
„Byty ze státní bytové výstavby
Národní výbory hospodaří s byty ze státní bytové výstavby tak, aby státní bytová výstavba především
1.
napomáhala rozvoji těch odvětví a závodů, jejichž provoz je podmíněn přesídlením stálých pracovních sil do blízkosti pracovišť;
2.
zabezpečovala ubytování pracovníků nezbytných služeb;
3.
poskytovala ubytování rodinám nižších příjmových kategorií, zejména rodinám s více dětmi, v místech se zvýšenou potřebou pracovních sil pro základní průmyslová odvětví.“
26.
§ 86 zní:
„(1)
Zaměstnaneckými byty se rozumějí byty zřízené při veřejných nebo provozních budovách, jakož i byty vystavěné při provozních objektech, při zdravotnických zařízeních nebo při ústavech sociální péče a užívané ve všech případech pro ubytování zaměstnanců, kteří jsou pověřeni střežením těchto budov (objektů, ústavů a zařízení), nebo jsou z jiných služebních důvodů povinni v nich bydlet proto, že by jinak byl ohrožen provoz podniku (ústavu, zařízení), nebo znemožněn výkon jejich zaměstnání.
(2)
V pochybnostech, zda určitý byt má povahu bytu zaměstnaneckého, rozhodne po projednání s organizací a se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí místní národní výbor.“
27.
§ 87 zní:
„O bytech v budovách církví a náboženských společností a jejich složek, jakož i o bytech určených v jiných budovách pro ubytování duchovních církví a náboženských společností může místní národní výbor činit opatření podle tohoto zákona jen se souhlasem okresního národního výboru.“
28.
§ 90 zní:
„Ústřední úřad pro věci národních výborů vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.“
Čl. II
Vedoucí Ústředního úřadu pro věci národních výborů se zmocňuje, aby vyhlásil úplné znění zákona o hospodaření s byty, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
*)
Zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě. |
Zákon č. 123/1962 Sb. | Zákon č. 123/1962 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani
Vyhlášeno 28. 12. 1962, datum účinnosti 28. 12. 1962, částka 68/1962
* Čl. I - Zákon č. 50/1959 Sb., o zemědělské dani, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 28. 12. 1962
123
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1962,
kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 50/1959 Sb., o zemědělské dani, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 zní:
„Od daně jsou osvobozeni členové jednotných zemědělských družstev, a to jak z příjmů, které dostávají od družstva v penězích nebo naturáliích jako odměnu za práci, popřípadě jako splátky investičních půjček, tak z příjmů dosažených provozováním záhumenkového hospodářství, s výjimkou příjmů z pěstování vinné révy.“
2.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Dani podrobeným příjmem jsou skutečně dosažené celkové hrubé peněžní tržby z rostlinné a živočišné výroby, z provozování pomocných hospodářských odvětví a přidružené výroby, příjmy za práce a služby, tržby za zemědělské výrobky dodané členy jednotných zemědělských družstev na splnění nákupních úkolů družstva a hodnota naturálií rozdělovaných na pracovní jednotky. Od dani podrobených příjmů se odečtou částky přidělené nedělitelnému fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů a hodnota úspor na stavbách prováděných svépomocí.“
3.
§ 8 zní:
„(1)
Sazba daně činí v oblasti
horské a bramborářsko-ovesné | 1 %
---|---
bramborářské | 1 - 5 %
řepařské | 5 - 12 %
kukuřičné | 4 - 10 %
základu daně.
(2)
Ministerstvo financí stanoví v dohodě s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství průměrnou výši daně pro jednotlivé kraje a výrobní oblasti, u nichž je sazba daně určena rozpětím, a to v rámci tohoto rozpětí. Obdobně stanoví krajský národní výbor průměrnou výši daně pro jednotlivé okresy.
(3)
Rada okresního národního výboru po projednání s radou místního národního výboru stanoví pro každé jednotné zemědělské družstvo, jehož půda je zařazena do oblasti, pro niž je sazba daně stanovena rozpětím, sazbu daně v rámci tohoto rozpětí s přihlédnutím k místním výrobním podmínkám, zejména k těm, které nejsou dostatečně vyjádřeny zařazením půdy do výrobní oblasti.
(4)
Jednotným zemědělským družstvům pěstujícím vinnou révu zvýší národní výbor vyměřenou daň o
a)
5,- až 7,- Kčs za každý vyrobený litr vína,
b)
3,50 až 5,- Kčs za každý kilogram sklizených hroznů,
který nedodají za stanovené nákupní ceny do centrálních fondů nebo který rozdělí, popřípadě prodají svým členům jako naturální odměny nad množství stanovené vlastními stanovami, popřípadě celoročním výrobním a finančním plánem schváleným okresním národním výborem.“*)
4.
§ 9 odst. 1 zní:
„(1)
Daň vyměřenou podle § 8 sníží místní národní výbor družstvům, která z vlastních prostředků přidělí nedělitelnému fondu na rozšířenou reprodukci a na splátky investičních půjček členů částku převyšující hranici stanovenou ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství, a to o 10 - 50 % částek přidělených nedělitelnému fondu nad stanovenou hranici.“
5.
§ 10 odst. 1 a 4 zní:
„(1)
Jednotné zemědělské družstvo je povinno platit zálohy na daň za běžný rok, a to z prozatímní roční povinnosti 20 % vždy nejpozději do 31. března, 30 % do 31. července, 20 % do 30. září a 30 % do 30. listopadu běžného roku.
(4)
Zvýšení daně podle § 8 odst. 4, pokud připadá na prošlé splátky daně, je splatné do 15 dnů po doručení platebního výměru. Zbývající částky jsou splatné v pravidelných splátkách daně. Zvýšení daně podle § 20 odst. 3 je splatné do 15 dnů po doručení platebního výměru.“
6.
§ 15 odst. 2 až 4 zní:
„(2)
Poplatníkům provozujícím zemědělskou výrobu na výměře větší než 20 arů, u nichž jejich příjmy nebo příjmy jejich manželů nebo druhů (manželek nebo družek) z pracovního poměru nebo ze soukromé výdělečné činnosti apod. převyšují příjmy z provozování zemědělské výroby, zvýší národní výbor vyměřenou daň až o 100 %, zpravidla nejméně o 100 Kčs.
(3)
Poplatníkům pěstujícím vinnou révu na výměře větší než 5 arů zvýší národní výbor vyměřenou daň o
a)
5,- až 7,- Kčs za každý vyrobený litr vína,
b)
3,50 až 5,- Kčs za každý kilogram sklizených hroznů,
který nedodají za stanovené nákupní ceny do centrálních fondů, popřípadě kterého použijí pro vlastní spotřebu nad stanovené množství.*)
(4)
Daň se nevyměří, činí-li po zvýšení nebo snížení méně než 20 Kčs.“
7.
§ 17 zní:
„Daně prosté minimum
Poplatníkům, kteří jsou odkázáni svou výživou a výživou své rodiny výhradně na příjem ze zemědělské výroby, se daň nevyměří, nepřesahují-li tyto příjmy 3000 Kčs ročně.“
8.
§ 19 odst. 1 a 3 zní:
„(1)
Poplatníci jsou povinni si daň vypočítat sami a zaplatit ji příslušnému národnímu výboru ve splátkách, a to 20 % daně vždy nejpozději do 31. března, 30 % do 31. července, 20 % do 30. září a 30 % do 30. listopadu běžného roku.
(3)
Zvýšení daně podle § 20 odst. 3 je splatné do 45 dnů ode dne vyložení předpisného seznamu, popřípadě do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Rozdíl ve vyměřené dani připadající na zvýšení základu daně podle § 14 a zvýšení daně podle § 15 odst. 2 a 3, pokud připadá na prošlé splátky daně, je splatný do 45 dnů ode dne vyložení předpisného seznamu, popřípadě do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. Zbývající částky jsou splatné v pravidelných splátkách daně.“
9.
§ 20 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Přiznání k dani nemusí podat poplatníci, u nichž nedošlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně a kteří tuto skutečnost oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1 národnímu výboru.
(3)
Nepodá-li poplatník přiznání nebo oznámení včas, může mu být daň podle § 15 odst. 1 zvýšena až o 10 %.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí pro vyměření zemědělské daně počínaje rokem 1963.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
*)
Prodej vína přímo spotřebitelům je zakázán vyhláškou č. 103/1962 Sb., o úpravě prodeje přebytků zemědělských výrobků. |
Zákon č. 99/1963 Sb. | Zákon č. 99/1963 Sb.
Občanský soudní řád
Vyhlášeno 17. 12. 1963, datum účinnosti 1. 4. 1964, částka 56/1963
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 58)
* ČÁST DRUHÁ - ČINNOST SOUDU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ (§ 67 — § 78g)
* ČÁST TŘETÍ - ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI (§ 79 — § 194)
* ČÁST ČTVRTÁ - OPRAVNÉ PROSTŘEDKY (§ 201 — § 243g)
* ČÁST PÁTÁ - ŘÍZENÍ VE VĚCECH, O NICHŽ BYLO ROZHODNUTO JINÝM ORGÁNEM (§ 244 — § 250l)
* ČÁST ŠESTÁ - VÝKON ROZHODNUTÍ (§ 251 — § 351a)
* ČÁST SEDMÁ - JINÁ ČINNOST SOUDU (§ 352 — § 354)
* ČÁST OSMÁ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 355 — § 374a)
* Zrušovací ustanovení
* § 375 - Zrušují se:
* § 376 - Účinnost zákona
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (29/2024 Sb., 319/2024 Sb.)
99
Občanský soudní řád
ze dne 4. prosince 1963
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Hlava první
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
§ 2
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
§ 3
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
§ 5
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
§ 6
V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Hlava druhá
SOUDY
Pravomoc
§ 7
(1)
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2)
Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona.
(3)
Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
(4)
Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon.96)
Příslušnost
§ 9
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
(2)
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a)
ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění,
b)
ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
c)
ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,
d)
ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy,
e)
ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci,
f)
ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace,
g)
ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
h)
ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
i)
ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
j)
ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních nástrojů a cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, i když se nejedná o investiční nástroje,
k)
ve sporech z obchodů na komoditní burze,
l)
ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb,
m)
ve sporech z přeměn právnických osob,
n)
ve sporech z nakládání s obchodním závodemobchodním závodem nebo jeho částí,
o)
ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto smluv,
p)
ve věcech zákonného ručení při porušení péče řádného hospodáře,
q)
ve sporech vyplývajících z úpravy podnikatelských seskupení,
r)
ve sporech o zajištění pohledávek věřitelů při snížení základního kapitálu obchodních společností nebo při snížení základního členského vkladu družstev.
(3)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
§ 9a
K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobcežalobce činí nárok.
§ 10
(1)
Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
(2)
O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.
§ 10a
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 11
(1)
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
(2)
Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
(3)
Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
§ 12
(1)
Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
(2)
Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
(3)
O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Vyloučení soudců
§ 14
(1)
Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
(2)
U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
(3)
Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.
(4)
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
§ 15
(1)
Jakmile se soudce dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2)
Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce uvedeného v odstavci 1 jiného soudce nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
§ 15a
(1)
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
(2)
Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců.
(3)
V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
§ 15b
(1)
K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.
(3)
Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
§ 16
(1)
O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2)
Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
(3)
Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
§ 16a
(1)
Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.
(2)
Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), postupuje se obdobně podle odstavce 1.
§ 16b
Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.
§ 17
O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst. 1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
Hlava třetí
ÚČAST NA ŘÍZENÍ
Účastníci
§ 18
(1)
Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
(2)
Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob54).
§ 19
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
§ 20
(1)
Každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.
(2)
Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník.
§ 21
(1)
Za právnickou osobu jedná
a)
člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
b)
její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
c)
vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo
d)
její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
(3)
Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.
(4)
Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.
(5)
Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
§ 21a
(1)
Za stát před soudem vystupuje
a)
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,55a)
b)
organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
(2)
Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
(3)
Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu.
(4)
Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
§ 21b
(1)
Za obecobec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.
(2)
Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
Zástupci účastníků
a)
na základě zákona
§ 22
Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.
§ 23
Vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně.
b)
na základě plné moci
§ 24
(1)
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
(2)
Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací vydaným podle zvláštního právního předpisu,56) nebo které byly poučeny způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.
§ 25
(1)
Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokátaadvokáta. AdvokátuAdvokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“).
(2)
AdvokátAdvokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátemadvokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátemadvokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.
§ 25a
(1)
Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.
(2)
Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.
§ 25b
S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.57b)
§ 26
(1)
Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
(2)
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“) může zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
(3)
Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací.
(4)
Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, se účastník může dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana práv podle autorského zákona.
(5)
Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Ustanovení tohoto odstavce o zastoupení cizince právnickou osobou se použije i v případech, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků105).
(6)
Ve věcech pracovních a ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
(7)
Ve věcech ochrany osobních údajů se může dát subjekt údajů v řízení zastupovat též právnickou osobou, jejíž zisk se nerozděluje a k jejímž činnostem uvedeným v zakladatelském právním jednání patří ochrana práv subjektů údajů; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(8)
Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba podle odstavců 3, 4 a 6 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená v § 21.
§ 26a
(1)
V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise55a) může být obecobec v řízení zastoupena státem, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(2)
Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní plnou moc.
(3)
Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za zastoupenou obecobec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
§ 27
(1)
Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2)
Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
(3)
Soud je povinen zaslat Ministerstvu spravedlnosti opis rozhodnutí podle odstavce 2 do 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
§ 28
(1)
Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
(2)
Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
(3)
Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci.
(4)
Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.
(5)
Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
(6)
Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
§ 28a
(1)
Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
(2)
Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.
c)
na základě rozhodnutí
§ 29
(1)
Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(2)
Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.
(3)
Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
(4)
Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. AdvokátaAdvokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokátaadvokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
§ 29a
Účastníku, který pořídil předběžné prohlášení v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat, ustanoví soud opatrovníkem s jejím souhlasem osobu za opatrovníka označenou v předběžném prohlášení.
§ 30
(1)
Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
(2)
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátemadvokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátůadvokátů.
§ 31
(1)
Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci.
(2)
Byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokátadvokát, má stejné postavení jako advokátadvokát, jemuž účastník udělil plnou moc.
§ 32
Společné ustanovení
(1)
Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.
(2)
Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.
(3)
Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony.
§ 35
(1)
V zákonem stanovených případech může státní zastupitelství, popřípadě nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo do občanského soudního řízení vstoupit.
(2)
Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém řízení oprávněni ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
§ 35a
(1)
Zvláštní právní předpis55a) stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení vstoupit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(2)
Pokud Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
Hlava čtvrtá
ÚKONY SOUDU A ÚČASTNÍKŮ
Úkony soudu
§ 36
(1)
V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
(2)
Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce (samosoudce) věc projedná a rozhodne.
§ 36a
(1)
V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje samosoudce.
(2)
V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni, stanoví-li tak zákon, a v odvolacím řízení.
§ 36b
Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.
§ 36c
Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.
§ 36d
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.
(2)
V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.
§ 37
(1)
Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen.
(2)
K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Mladší soudci hlasují před staršími soudci, předseda senátu hlasuje poslední.
§ 38a
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.
§ 38b
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony občanského soudního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
§ 39
(1)
Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiný soud nebo je soud provede s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen „videokonferenční zařízení“). Dožádaným soudem je okresní soud.
(2)
Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání vrátí.
(3)
Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.
§ 40
(1)
Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam je součástí spisu.
(2)
Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se sepisuje vždy o úkonu, kterým
a)
byl uzavřen smír, nebo
b)
došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.
(3)
Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá se nepoužije, pokud soud prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen protokol.
(4)
Úkony prováděné soudním exekutorem se zaznamenávají ve formě záznamu nebo protokolu.
(5)
V přepisu záznamu nebo jeho části se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a doslovný strukturovaný přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která jej vyhotovila.
(6)
V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.
(7)
Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu nebo jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1), podepisují protokol také účastníci smíru nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do protokolu kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(8)
Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění.
§ 40a
(1)
Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, je předseda senátu povinen účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21 až 21b), zástupce účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116 odst. 3 a další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení, předem podle zvláštního právního předpisu poučit56a). Písemný záznam o tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(2)
Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu.56)
§ 40b
(1)
O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v elektronické podobě. Podmínky vedení spisu stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Nestanoví-li zákon jinak, v listinné nebo v elektronické podobě vyhotovený úkon soudu podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu nebo podle zákona učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to třeba; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.
Úkony účastníků
§ 41
(1)
Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
(2)
Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.
(3)
Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.
§ 41a
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
(2)
K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží.
(3)
K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.
(4)
Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.
§ 41b
Dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud k těmto úkonům nepřihlíží.
§ 42
(1)
Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem.
(2)
Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem.
(3)
V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu103), se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.
(4)
Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu58a). Je-li účastník zastoupen advokátemadvokátem, může být podpis advokátaadvokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
§ 43
(1)
Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
(2)
Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
§ 44
(1)
Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
(2)
Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.
(3)
Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem.56)
(4)
Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně pro přehrávání záznamů, poskytování jejich kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny.
Doručování
§ 45
Způsoby doručování
(1)
Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
(2)
Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky58a). Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.
(3)
Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu nařídí doručit ji prostřednictvím
a)
doručujícího orgánu, nebo
b)
účastníka řízení či jeho zástupce.
§ 46
Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1)
Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa datové schránky evidovaná podle zvláštního právního předpisu58a).
(2)
Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas.
§ 46a
Adresa pro doručování
(1)
Adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.
(2)
Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou pro doručování.
(3)
Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.
§ 46b
Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce
Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce
a)
u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti58b); není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu58c) nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince,
b)
u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní závodobchodní závod (dále jen „závod“) fyzické osoby organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
c)
u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě adresa věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,
d)
u fyzické osoby v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy adresa tohoto zařízení,
e)
u právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku nebo adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li právnická osoba organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
f)
u advokátůadvokátů adresa jejich sídla,
g)
u notářů adresa jejich notářské kanceláře,
h)
u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,
i)
u patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná u Komory patentových zástupců,
j)
u insolvenčních správcůinsolvenčních správců adresa jejich sídla zapsaná v seznamu insolvenčních správců,
k)
u státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových adresa jeho příslušného územního pracoviště,
l)
u státního zastupitelství adresa jeho sídla,
m)
u správních úřadů adresa jejich sídla,
n)
u obcíobcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního úřadu a adresa sídla krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy.
§ 46c
Zástupce pro doručování písemností
(1)
Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si zvolil pro doručování písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy účastník řízení nebo zástupce je ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy, kdy účastník řízení nebo zástupce požívá diplomatické výsady a imunity, je v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a imunity, nebo mu má být doručeno v budově nebo místnosti chráněné diplomatickou imunitou, nebo kdy účastník řízení nebo zástupce je vojákem v činné službě, příslušníkem PoliciePolicie České republiky, příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky nebo příslušníkem Vězeňské službyVězeňské služby a justiční stráže, kterému nelze doručit jinak než prostřednictvím krajského vojenského velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva spravedlnosti.
(2)
Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě zástupce pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto zástupci bez obtíží a průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti uložením u doručujícího soudu. Účastník nebo jeho zástupce o tom musí být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.
(3)
Toho, komu bylo v opatření na ochranu před domácím násilím zakázáno, aby se zdržoval v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být doručováno (§ 46a odst. 1 a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí vyzve, aby, není-li možné mu doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1), nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li výzvě, doručují se mu písemnosti uložením u soudu; o tomto následku musí být ve výzvě poučen.
(4)
Písemnost, která byla uložena u soudu podle odstavců 2 a 3, se považuje za doručenou dnem uložení.
§ 47
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1)
Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky se postupuje podle zvláštního právního předpisu58a).
(2)
Při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve, aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou podepsanou adresátem.
(3)
Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2.
§ 48
Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu
(1)
Doručujícími orgány jsou
a)
soudní doručovatelé,
b)
orgány Justiční stráže,
c)
soudní exekutoři,
d)
provozovatelé poštovních služeb.
(2)
Doručujícími orgány jsou též
a)
Vězeňská službaVězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
b)
zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o doručování fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,
c)
ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým osobám umístěným v tomto zařízení,
d)
krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné službě a písemnost není možno doručit jinak,
e)
Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům PoliciePolicie České republiky a písemnost není možno doručit jinak,
f)
Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), jde-li o doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity, nebo osobám, které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a imunity, anebo osobám, jimž má být písemnost doručena v budově nebo v místnosti chráněné diplomatickou imunitou.
(3)
Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy58d) vznikne provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti tímto zákonem.
(4)
Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou být vyhotovovány za součinnosti tohoto provozovatele; podrobnosti takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.
§ 49
Doručování písemností do vlastních rukou
(1)
Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.
(2)
Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.
(3)
Písemnost se ukládá
a)
v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost doručuje jeho prostřednictvím,
b)
u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat výzvu,
c)
v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení.
(4)
Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
(5)
U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí.
(6)
Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje za doručení do vlastních rukou adresáta.
(7)
Zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí se zprávou odesílajícímu soudu.
§ 50
Doručování jiných písemností
(1)
Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.
(2)
Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.
§ 50a
Příjemci písemností
(1)
Za fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které k tomu byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před provozovatelem poštovních služeb.
(2)
Za osoby uvedené v § 46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny písemnost přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby, které tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(3)
Za podnikající fyzickou osobu jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(4)
Písemnost určenou advokátuadvokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a patentovému zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. Vykonávají-li tyto osoby svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci.
(5)
Písemnost určenou advokátuadvokátu, který vykonává advokacii jako společník obchodní společnosti, mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní společníci této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu byly zmocněny. Vykonává-li advokátadvokát advokacii v pracovním poměru k jinému advokátoviadvokátovi nebo ke společnosti, může za něj písemnost přijmout jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.
§ 50b
Doručování zástupci účastníka
(1)
Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(3)
Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže ho k tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak.
(4)
Písemnost se doručuje rovněž účastníku,
a)
má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,
b)
je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23; nezletilému účastníku, který dovršil patnácti let, se doručuje také tehdy, je-li zastoupen zákonným zástupcem podle § 22,
c)
jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka podle § 29; usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu,
d)
byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat,
e)
rozhodne-li tak soud.
§ 50c
Odepření přijetí písemnosti
(1)
Odepře-li adresát nebo příjemce písemnosti přijmout doručovanou písemnost, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí písemnosti bylo odepřeno; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(2)
Adresát nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího orgánu prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti. Odmítne-li adresát nebo příjemce písemnosti postup podle věty prvé, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí součinnosti bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(3)
Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo písemně; písemné poučení se předá příjemci. Není-li možné písemné poučení příjemci předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné jím užívané schránce nebo na jiném vhodném místě.
§ 50d
Neúčinnost doručení
(1)
Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
(2)
Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
(3)
Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.
§ 50e
Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem
(1)
Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit doručením písemnosti určené do vlastních rukou nebo jiné písemnosti. Pověření není soudním rozhodnutím.
(2)
Osoba pověřená podle odstavce 1 předá písemnost adresátovi na adrese pro doručování nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen přijetí písemnosti potvrdit; potvrzení musí obsahovat označení doručované písemnosti, která byla vložena do obálky, den doručení a podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem uvedeným v potvrzení o doručení.
(3)
Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí účastník nebo jeho zástupce neprodleně písemnost soudu.
§ 50f
Průkaz doručení
(1)
Doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním úkonu, o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo v protokolu, který byl sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se kromě ostatních náležitostí (§ 40 odst. 6) uvede, jaká písemnost byla doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení provedl, a příjemce.
(2)
Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu, je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta, podepsanou adresátem, kterou potvrdil přijetí písemnosti.
(3)
Doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé.
(4)
V případě doručování účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.
(5)
Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích 1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.
§ 50g
Doručenka
(1)
Doručenka musí obsahovat
a)
označení soudu, který písemnost předal k doručení,
b)
označení doručujícího orgánu,
c)
označení doručované písemnosti,
d)
označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,
e)
prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den nebyl adresát zastižen, v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v který den byla písemnost připravena k vyzvednutí, v který den bylo přijetí písemnosti odepřeno nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná k řádnému doručení písemnosti,
f)
hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas doručení“,
g)
jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka doručujícího orgánu,
h)
jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která převzetí písemnosti odepřela nebo která neposkytla součinnost potřebnou k řádnému doručení písemnosti, jsou-li tyto údaje doručujícímu orgánu známy, údaj o jejím vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijala za adresáta, a její podpis,
i)
údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.
(2)
Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat také údaj o tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
(3)
Vyzvedne-li adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost, musí doručenka obsahovat také
a)
jméno a příjmení toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk úředního razítka doručujícího orgánu,
b)
prohlášení doručujícího orgánu, v který den byla písemnost vyzvednuta,
c)
hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas doručení“,
d)
jméno a příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a její podpis.
(4)
Odepřel-li adresát, popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo neposkytl-li součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí doručenka obsahovat také údaj o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo písemné poučení o následcích odepření přijetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti, a zda, popřípadě čím bylo odepření přijetí písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.
(5)
Byla-li doručována písemnost podle § 50 a nebyla-li písemnost doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 obsahovat
a)
prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla písemnost vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,
b)
hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas doručení“,
c)
jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka doručujícího orgánu.
(6)
Nemůže-li příjemce svým podpisem potvrdit doručení písemnosti, potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele také jiná vhodná fyzická osoba.
§ 50h
Výzva
(1)
Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení
a)
soudu, který písemnost předal k doručení,
b)
doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,
c)
adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d)
doručujícího orgánu,
e)
jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
(2)
Není-li vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3)
Doručující orgán ve výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla písemnost připravena k vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce může písemnost vyzvednout.
§ 50i
Oznámení
Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení
a)
soudu, který písemnost předal k doručení,
b)
doručované písemnosti,
c)
adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d)
doručujícího orgánu,
e)
sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,
f)
jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
§ 50j
Doručování do ciziny
(1)
Při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností58e) anebo podle zvláštního právního předpisu.58f)
(2)
Je-li doručováno do ciziny, a nelze-li zjistit datum doručení písemnosti, avšak z obsahu listiny nebo jiného úkonu adresáta jednoznačně vyplývá, že mu písemnost byla doručena, platí, že písemnost byla doručena dnem, kdy byla odesílajícímu soudu předložena taková listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.
§ 50k
Uveřejňování vyhlášek
Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje, stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku, neomezuje-li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu; tím není dotčena zákonem stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku nebo jiným vhodným způsobem.
§ 50l
Vyvěšení na úřední desce
(1)
Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být vyvěšeny na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení byly doručeny účastníkům, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není znám, kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nebo neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, a zástupcům nebo opatrovníkům účastníků, jejichž pobyt není znám nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, popřípadě též dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.
(2)
Stanoví-li zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva nebo sdělení, sejme se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne vyvěšení.
(3)
Obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 50m
Doručování na ohlašovnu
(1)
Doručuje-li se adresátovi písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu místa trvalého pobytu, kterým je sídlo ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu podle zákona o evidenci obyvatel, odesílající soud uloží doručovanou písemnost u sebe a vyvěsí na úřední desce výzvu, aby si adresát písemnost vyzvedl nebo požádal o její zaslání na jinou adresu.
(2)
Výzva podle odstavce 1 musí obsahovat
a)
označení soudu, který písemnost vyhotovil,
b)
označení doručované písemnosti včetně informace, zda jde o písemnost doručovanou do vlastních rukou či nikoliv,
c)
označení adresáta a adresy trvalého pobytu adresáta,
d)
uvedení místa uložení písemnosti a konkrétního dne, do kterého si adresát může písemnost vyzvednout nebo požádat o doručení na jinou adresu,
e)
poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3)
Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne zveřejnění výzvy podle odstavce 1 nebo nepodá-li ve stejné lhůtě žádost o zaslání písemnosti na jinou adresu, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Adresa, kterou adresát uvedl v žádosti, se považuje za adresu pro doručování podle § 46a odst. 2.
(4)
Odstavce 1 až 3 se nepoužijí
a)
pro doručování první písemnosti, která je adresátovi doručována v řízení,
b)
pro doručování písemností, u kterých je náhradní doručení vyloučeno,
c)
pro doručování písemností adresátovi v daném řízení, pokud si adresát ve lhůtě podle § 49 odst. 4 nebo § 50 odst. 2 vyzvedl písemnost podle písmene a).
Předvolání a předvádění
§ 51
(1)
Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě a v naléhavých případech i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i ústně při jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný přítomen.
(2)
Nevyžaduje-li zákon nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání další náležitosti, musí předvolání obsahovat, v jaké věci se má předvolaný dostavit, předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu, důvod předvolání, povinnosti předvolaného při úkonu a popřípadě předpokládanou dobu trvání úkonu. Je-li jednání prováděno s využitím videokonferenčního zařízení, vyrozumí se předvolaný o době a místě, na které byl předvolán.
§ 52
(1)
V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při předvedení.
(2)
O předvedení požádá soud PoliciiPolicii České republiky; jde-li o nezletilého, požádá soud PoliciiPolicii České republiky o předvedení jen tehdy, nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá soud jejich velitele, popřípadě příslušný služební orgán.
(3)
Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.
Pořádkové opatření
§ 53
(1)
Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.
(2)
Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena.
(3)
Pořádkové pokuty připadají státu.
(4)
Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.
§ 54
Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.
Lhůty
§ 55
Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.
§ 56
(1)
Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení nebo způsobilost jednat před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23).
(2)
Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té doby, kdy do řízení vstoupili.
§ 57
(1)
Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
(2)
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
(3)
Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
§ 58
(1)
Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
(2)
Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby bylo prominuto zmeškání lhůty.
ČÁST DRUHÁ
ČINNOST SOUDU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
Hlava první
PŘEDBĚŽNÁ ŘÍZENÍ
Smírčí řízení
§ 67
(1)
Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu, který by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o smír (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho schválení. Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.
(2)
Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle zákona o mediacimediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.
§ 68
(1)
Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí předseda senátu.
(2)
Součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem vynucovat.
§ 69
Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro tento smír.
Hlava druhá
PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ DŮKAZU
Předběžná opatření
§ 74
(1)
Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
(2)
Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu.
(3)
Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
§ 75
(1)
Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.
(2)
Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
(3)
Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.
§ 75a
Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
§ 75b
(1)
K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.
(2)
Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.
(3)
Odstavce 1 a 2 neplatí,
a)
jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;
b)
jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní nebo ve věci ochrany oznamovatele podle zákona o ochraně oznamovatelů;
c)
jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;
d)
osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138);
e)
je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.
(4)
Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil předběžné opatření, bude jistota vrácena, jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 77a odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 75c
(1)
Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.
(2)
O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán.
(3)
O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků.
(4)
Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.
§ 76
(1)
Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a)
platil výživné v nezbytné míře;
b)
poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
c)
složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
d)
nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
e)
něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
(2)
Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
(3)
Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.
§ 76c
(1)
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z prodlení, předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o němž rozhodl bezodkladně, ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá povinnost, popřípadě též někomu jinému než účastníku řízení, byla-li mu předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se to potřebné, přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.
(2)
Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se stejnopisem usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.
(3)
Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je třeba odeslat ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu úřadu; to neplatí, jde-li o nemovitou věc, která není předmětem evidence v katastrukatastru nemovitostí.
§ 76d
Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost.
§ 76e
(1)
Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je závazný jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
V rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
§ 76f
(1)
Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2)
Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
§ 76g
Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen navrhovateli. Stejnopis usnesení je třeba odeslat navrhovateli, popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání usnesení.
§ 76h
Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 dnů; učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost.
§ 77
(1)
Předběžné opatření zanikne, jestliže
a)
navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení;
b)
nebylo návrhu ve věci samé vyhověno;
c)
bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti rozhodnutí o věci;
d)
uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.
(2)
Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.
§ 77a
(1)
Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.
(2)
Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3)
Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.
(4)
Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li jistota k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
Zajištění důkazu
§ 78
(1)
Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(2)
K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k řízení o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek.
(3)
Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.
§ 78a
Důkaz může být zajištěn také notářským nebo exekutorským zápisem o skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo soudního exekutora nebo jestliže notář nebo soudní exekutor osvědčil stav věci.
Zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví
§ 78b
(1)
Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva z duševního vlastnictví, za účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1) zajistit
a)
zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno právo z duševního vlastnictví,
b)
materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování zboží uvedeného v písmenu a),
c)
dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).
(2)
Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží, materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78 nebo 78a, popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo možné postihnout všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.
§ 78c
(1)
K zajištění předmětu důkazního prostředku je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.
(2)
Účastníky řízení jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku u sebe.
§ 78d
(1)
Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty stanoví předseda senátu s přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená jistota je splatná do 8 dnů od doručení rozhodnutí o stanovení jistoty navrhovateli. Podalo-li návrh více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.
(2)
Nebude-li jistota podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku odmítne; zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
(3)
Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně zamítnut nebo odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil zajištění předmětu důkazního prostředku, bude jistota vrácena, jestliže zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 78g odst. 2, nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané podle § 78g odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 78e
(1)
Nepostupoval-li předseda senátu podle § 78d odst. 2 a jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí zajištění předmětu důkazního prostředku.
(2)
O návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne bez slyšení účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
(3)
V usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku předseda senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu žalobu.
(4)
Předmět důkazního prostředku, o jehož zajištění bylo rozhodnuto podle odstavce 1, se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu, kdo má předmět u sebe a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem odebrán, a to ihned poté, co mu bude doručen stejnopis vyhotovení usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.
§ 78f
(1)
Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže
a)
navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,
b)
v řízení o věci samé byl proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku,
c)
řízení o věci samé bylo pravomocně skončeno, aniž by v něm byl proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.
(2)
Předseda senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
(3)
Poté, co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu byl soudem odebrán.
§ 78g
(1)
Zaniklo-li zajištění předmětu důkazního prostředku podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo nebylo-li žalobě ve věci samé pravomocným rozhodnutím ani zčásti vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť jen zčásti uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak.
(2)
Žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě ve věci samé pravomocně rozhodnuto, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3)
Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.
(4)
Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
Hlava první
PRŮBĚH ŘÍZENÍ
Zahájení řízení
§ 79
(1)
Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(2)
Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.
(3)
Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům do vlastních rukou. ŽalobceŽalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.
§ 80
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
§ 82
(1)
Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.
(2)
Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.
(3)
Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
§ 83
(1)
Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
(2)
Zahájení řízení
a)
o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,
b)
ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu účastnických cenných papírů,
c)
v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.
Místní příslušnost
§ 84
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
§ 85
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
(2)
Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
(3)
Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
(4)
Obecným soudem insolvenčního správceinsolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
(5)
Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
(6)
Obecným soudem obceobce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
(7)
Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud, v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
§ 85a
Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
§ 86
(1)
Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.
(2)
Proti tomu, kde nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
(3)
Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
§ 87
Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
a)
má žalovaný své stálé pracoviště;
b)
došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
c)
je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
d)
je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
1.
na jí organizovaném regulovaném trhu, nebo z vypořádání tohoto obchodu, nebo
2.
v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání tohoto obchodu,
e)
je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papírucenného papíru,
f)
je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní burze.
§ 88
Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud,
a)
který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu,
b)
v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a),
c)
u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o pozůstalosti,
d)
u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
e)
u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,
f)
v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce, týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
g)
u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
h)
v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách,
i)
který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva k věci, není-li touto věcí věc nemovitá.
§ 89
Soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v § 88.
§ 89a
Účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Účastníci
§ 90
Účastníky řízení jsou žalobcežalobce a žalovaný.
§ 91
(1)
Je-li žalobcůžalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe.
(2)
Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.
§ 91a
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
§ 92
(1)
Na návrh žalobcežalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobcežalobce.
(2)
Na návrh žalobcežalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobcežalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobcežalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v § 107a.
§ 93
(1)
Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
(2)
Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.
(3)
V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Úkony účastníků ve věci samé
§ 95
(1)
ŽalobceŽalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.
(2)
Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
§ 96
(1)
ŽalobceŽalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
(2)
Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
(3)
Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
(4)
Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
(5)
Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.
(6)
Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.
§ 97
(1)
Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobcižalobci i vzájemným návrhem.
(2)
Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.
(3)
Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.
§ 98
Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobcižalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobcežalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
§ 99
(1)
Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediacemediace podle zákona o mediacimediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.
(2)
Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
(3)
Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Průběh řízení
§ 100
(1)
Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.
(2)
Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení nařídit první setkání se zapsaným mediátoremmediátorem (dále jen „mediátormediátor“) v rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí.
(3)
V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor; přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
§ 101
(1)
K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména
a)
tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b)
plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,
c)
dbát pokynů soudu.
(2)
Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
(3)
Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
(4)
Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
§ 102
(1)
Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.
(2)
Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(3)
Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.
(4)
Po zahájení řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního prostředku ve sporech týkajících se práv z duševního vlastnictví; ustanovení § 78b odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1 písm. b) a c), § 78f odst. 2 a 3 a § 78g zde platí obdobně.
§ 102a
Využití videokonferenčního zařízení
(1)
Na návrh účastníka nebo je-li to účelné, může soud provést úkon s využitím videokonferenčního zařízení, zejména zprostředkovat přítomnost účastníka nebo tlumočníka na jednání nebo provést výslech svědka, znalce nebo účastníka.
(2)
Úkon může být proveden prostřednictvím videokonferenčního zařízení tehdy, je-li zajištěno řádné ověření totožnosti osoby, jíž se úkon týká. V případě výslechu je třeba zvlášť dbát na to, aby vyslýchaná osoba nebyla v místě, kde se nachází, vystavena nepřípustnému ovlivňování.
(3)
Před zahájením úkonu prováděného s využitím videokonferenčního zařízení poučí předseda senátu osobu, které se úkon týká, o způsobu provedení úkonu.
(4)
Kdykoli v průběhu úkonu prováděného s využitím videokonferenčního zařízení může účastník nebo osoba, jíž se úkon týká, vznášet námitky proti kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.
(5)
Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam vždy. Je-li současně se záznamem pořízen protokol, osoba, jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje.
Zkoumání podmínek řízení
§ 103
Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
§ 104
(1)
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
(2)
Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
§ 104a
(1)
Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
(2)
Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(3)
Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti vyjádřit.
(4)
Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(5)
Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
(6)
V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.
(7)
Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni.
(8)
Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví.
§ 104b
(1)
Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle zvláštního zákona96) ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo rozhodnutí o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že není věcně příslušný, a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. Právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.
(3)
Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle zvláštního zákona96) k projednání a rozhodnutí věcí správního soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, postupuje se podle zvláštního zákona;97) ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.
(4)
Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.
§ 104c
(1)
Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle § 104b, jestliže soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, ve stejné věci pravomocným rozhodnutím odmítl návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení.
(2)
Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle zvláštního zákona,97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
§ 105
(1)
Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.
(2)
Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
(3)
Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.
(4)
Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.
§ 106
(1)
Jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
(2)
Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, zůstávají právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení.
(3)
Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve než došlo k řízení soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé.
Překážky postupu řízení
§ 107
(1)
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
(2)
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
(3)
Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
(4)
Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
(5)
Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
§ 107a
(1)
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
(2)
Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobcežalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
(3)
Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
§ 109
(1)
Soud řízení přeruší, jestliže
a)
účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí;
b)
rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit;
c)
dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního souduÚstavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení;
d)
rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce.62d)
(2)
Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže
a)
účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu;
b)
zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat před soudem;
c)
probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
(3)
Soud může řízení přerušit i na základě návrhu České národní bankybanky podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 110
Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.
§ 111
(1)
Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.
(2)
Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
(3)
Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 3, soud pokračuje v řízení po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.
(4)
Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.
Spojení věcí
§ 112
(1)
V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
(2)
Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.
Příprava jednání
§ 114
(1)
Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě (návrhu na zahájení řízení).
(2)
Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených zákonem,63) anebo odmítne-li návrh (§ 43 odst. 2), je tím řízení skončeno.
§ 114a
(1)
Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.
(2)
Za tím účelem předseda senátu
a)
žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;
b)
účastníky řízení upozorní na možnost využití mediacemediace podle zákona o mediacimediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to vhodné;
c)
vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a rozhodnutí (§ 128);
d)
ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;
e)
zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu;
f)
zjistí názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, souvisí-li předmět řízení bezprostředně s otázkou ochrany osobních údajů, a
g)
činí jiná vhodná opatření.
§ 114b
(1)
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(2)
K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.
(3)
Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.
(4)
Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.
(5)
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
§ 114c
Přípravné jednání
(1)
Není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání, nebylo-li nebo nemůže-li být postupem podle § 114a odst. 2 jednání připraveno tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, a nepostupoval-li podle § 114b, předseda senátu, s výjimkou sporů a jiných právních věcí, v nichž se takový postup jeví s ohledem na okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.
(2)
K přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich zástupce, popřípadě též další osoby, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
(3)
Při přípravném jednání předseda senátu zejména
a)
v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení, a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení,
b)
vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne účastníkům potřebná poučení; § 118a zde platí obdobně,
c)
pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),
d)
může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,
e)
uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k dosažení účelu řízení.
(4)
Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit do skončení přípravného jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům poskytne na žádost některého z nich lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností; tato lhůta nesmí být delší než 30 dnů.
(5)
Před skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné účastníky o tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po skončení přípravného jednání, popřípadě po uplynutí lhůty podle odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1.
(6)
Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
(7)
Nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný navrhovatel, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem, aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o tomto následku musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání.
Jednání
§ 115
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba.
(2)
Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání.
§ 115a
K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
§ 116
(1)
Jednání je veřejné.
(2)
Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena, jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem,56) obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
(3)
Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny; současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání o utajovaných informacích, obchodním tajemství nebo zájmech účastníků dozvěděly.
(4)
I když veřejnost nebyla vyloučena, může soud odepřít přístup k jednání nezletilým a fyzickým osobám, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh jednání.
§ 116a
(1)
Účastník má během jednání právo na konzultace s osobou, která mu podle občanského zákoníku může napomáhat při rozhodování (podpůrce); je-li takových osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(2)
Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním jménem neplatnost právního jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k této námitce v řízení přihlédne.
§ 117
(1)
Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.
(2)
Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.
(3)
Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.
§ 118
(1)
Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobcežalobce (navrhovatele), aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy.
(2)
Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.
(3)
Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda senátu podle okolností případu.
§ 118a
(1)
Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
(2)
Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.
(3)
Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
(4)
Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátemadvokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57)
§ 118b
(1)
Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.
(2)
Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání.
(3)
Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo podle § 114c odst. 5.
§ 119
(1)
Jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při odročení jednání den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení § 115a zde platí obdobně.
(2)
K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně pět dnů předem.
(3)
Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.
§ 119a
(1)
Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
(2)
Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
Hlava druhá
DOKAZOVÁNÍ
Důkazní povinnost
§ 120
(1)
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2)
Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(3)
Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
§ 121
Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předcházející obdobné sbírce.
Provádění důkazů
§ 122
(1)
Dokazování provádí soud při jednání.
(2)
Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání, anebo lze důkaz provést s využitím videokonferenčního zařízení. Účastníci mají právo být přítomni u takto prováděného dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.
(3)
Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo před ním opakovány.
§ 123
Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny.
§ 124
Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem56) a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem.
Důkazní prostředky
§ 125
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
§ 126
(1)
Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
(2)
Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi.
(3)
Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o předmětu výslechu. Klást otázky mají právo postupně předseda senátu, členové senátu, účastníci a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo znalcem předseda senátu nepřipustí, jen jestliže nesouvisí s předmětem výslechu nebo naznačuje-li odpověď anebo je-li zejména předstíráním neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se o výpovědi záznam, uvede předseda senátu vždy v protokolu důvody, pro které otázka nebyla připuštěna.
(4)
Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba, jen podle § 131.
§ 126a
(1)
Fyzická osoba, která má vypovídat o okolnostech, týkajících se právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu, je povinna dostavit se na předvolání k soudu v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba.
(2)
Výslech fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131 odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.
§ 127
(1)
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
(2)
Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
(3)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.
(4)
Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.
(5)
Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.
§ 127a
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
§ 128
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.
§ 129
(1)
Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.
(2)
Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu nebo právnické osoby.
§ 130
(1)
Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu, kdo má potřebný předmět, aby jej předložil.
(2)
Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty, kteří se předvolávají k jednání.
§ 131
(1)
Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut.
(2)
Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat; o tom musí být poučeni.
(3)
Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
Hodnocení důkazů
§ 132
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
§ 133
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
§ 133a
(1)
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a)
na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách56b),
b)
na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb56c), nebo
c)
na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám56d),
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
(2)
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že byl ze strany žalovaného vystaven odvetnému opatření proto, že je oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, je žalovaný povinen dokázat, že přijetí tvrzeného opatření bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a představovalo k tomuto cíli přiměřený a nezbytný prostředek.
(3)
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mu žalovaný dal výpověď z pracovního poměru nebo okamžitě zrušil pracovní poměr nebo zrušil právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti výpovědí nebo okamžitým zrušením proto, že
a)
se žalobce zákonným způsobem domáhal
1.
práva na informace při vzniku nebo změně pracovněprávního vztahu podle § 37 nebo § 77a zákoníku práce,
2.
práva na informace při vysílání zaměstnance na území jiného státu podle § 37a nebo 77b zákoníku práce,
3.
práva na rozvržení pracovní doby předem podle § 74 odst. 2 nebo § 84 zákoníku práce,
4.
práva na odborný rozvoj podle § 227 až 230 zákoníku práce,
b)
žalobce zaměstnavatele požádal o zaměstnání v pracovním poměru podle § 77 odst. 4 zákoníku práce, o čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené nebo tuto dovolenou čerpal, nebo
c)
žalobce zaměstnavatele požádal o možnost pečovat o jinou fyzickou osobu nebo ji ošetřovat podle § 191 zákoníku práce nebo o takovou fyzickou osobu podle § 191 zákoníku práce pečoval nebo ji ošetřoval,
je žalovaný povinen dokázat, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení došlo z jiného důvodu56e).
§ 133b
Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno právo z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající za prokázané vůči veškerému zboží.
§ 134
Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
§ 135
(1)
Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čintrestný čin, přestupekpřestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
(2)
Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
§ 136
Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.
Hlava třetí
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Druhy nákladů řízení
§ 137
(1)
Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediacimediaci za první setkání s mediátoremmediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.
(2)
Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokátadvokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57) anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.57b)
(3)
Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem
a)
advokátadvokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy,57b) který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu,57d)
b)
advokátadvokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu,57e) a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
c)
patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy,57b) který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců,57f) a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
d)
advokátadvokát, který je zaměstnancem jiného advokátaadvokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu,57e) a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tento zaměstnavatel advokátaadvokáta.
§ 138
(1)
Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
(2)
Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
(3)
Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.
§ 139
(1)
Svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby uvedené v § 126a poučit.
(2)
Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.
(3)
Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí je uplatnit za týchž podmínek jako svědek.
(4)
O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.
Placení nákladů řízení
§ 140
(1)
Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně.
(2)
Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokátadvokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně64) a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.57d) V odůvodněných případech stát poskytne advokátoviadvokátovi přiměřenou zálohu.
(3)
Bylo-li nařízeno první setkání s mediátoremmediátorem podle § 100 odst. 2 nebo § 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od soudních poplatků stát; při určení odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.57d)
§ 141
(1)
Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.
(2)
Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje ustanoveného zástupce, který není advokátemadvokátem, a náklady spojené s tím, že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.
Náhrada nákladů řízení
§ 142
(1)
Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
(2)
Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
(3)
I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
(4)
V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech a za podmínek uvedených v § 35a.
§ 142a
(1)
Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.
(2)
Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.
§ 143
Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobcižalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.
§ 145
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví.
§ 146
(1)
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení
a)
skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;
b)
bylo zastaveno.
(2)
Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
(3)
Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobcežalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.
§ 147
(1)
Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.
(2)
Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, jestliže zavinili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, aby je nahradili účastníkům.
§ 148
(1)
Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
(2)
Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, aby nahradili státu náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je zavinili.
(3)
Při správě placení pohledávek uvedených v odstavcích 1 a 2 se postupuje podle daňového řádu. Tyto pohledávky vymáhá celní úřad.
§ 149
(1)
Zastupoval-li advokátadvokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátuadvokátu.
(2)
Zastupoval-li ustanovený advokátadvokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokátaadvokáta a odměnu za zastupování.
(3)
Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.
(4)
Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy57) nebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.57b)
§ 150
Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátoremmediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
Rozhodnutí o nákladech řízení
§ 151
(1)
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
(2)
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátemadvokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem57) anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57b) podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.64) Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.57d) Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.
(3)
Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.
(4)
Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili účastníci řízení, jejich zástupci svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila, nebo protože je způsobili svědci, osoby uvedené v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, nemohou být nahrazeny z jiného důvodu než podle § 147.
(5)
Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení rozhodnutí.
(6)
I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána.
Hlava čtvrtá
ROZHODNUTÍ
Rozsudek
§ 152
(1)
Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje ve věci samé usnesením.
(2)
Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.
§ 153
(1)
Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
(2)
Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
§ 153a
(1)
Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobcežalobce.
(2)
Rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(3)
Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).
(4)
Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
§ 153b
(1)
Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
(2)
Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.
(3)
Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(4)
Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5)
Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží.
§ 154
(1)
Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
(2)
Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
§ 155
(1)
Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.
(2)
Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže
a)
plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí měně, žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové předpisy65) umožňují tuzemci,66) který má plnit, plnění v navrhované cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo
b)
některý z účastníků je cizozemcem.67)
(3)
Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně uvedené v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České republiky.
(4)
Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelůspotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.
§ 156
(1)
Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede pouze výrok. Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.
(2)
Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.
(3)
Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
§ 157
(1)
Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).
(2)
Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
(3)
V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
(4)
V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
§ 158
(1)
Písemné nebo elektronické vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce, jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení poznamená. Rozsudek se vyhotovuje v té podobě, v jaké je veden spis.
(2)
Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.
(3)
Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla při skončení jednání.
(4)
Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.
§ 159
Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.
§ 159a
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.
(2)
Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení.
(3)
V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
(4)
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
§ 160
(1)
Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
(2)
Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.
(3)
Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až ode dne zajištění náhradního bydlení.
(4)
U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit.
§ 161
(1)
Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
(2)
Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.
(3)
Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.
§ 162
(1)
Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.
(2)
Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy.
§ 163
Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
§ 164
Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
§ 165
(1)
Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.
(2)
Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne.
(3)
O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.
§ 166
(1)
Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
(2)
Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
(3)
Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.
Usnesení
§ 167
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení.
(2)
Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
§ 168
(1)
Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
(2)
Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.
§ 169
(1)
Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.
(2)
Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
(3)
Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést výrok a den vydání.
(4)
Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně § 157 odst. 2 a 4.
§ 170
(1)
Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno.
(2)
Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.
§ 171
(1)
Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné.
(2)
Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení, není-li stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
(3)
Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.
Platební rozkaz
§ 172
(1)
Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.
(2)
Platební rozkaz nelze vydat,
a)
není-li znám pobyt žalovaného;
b)
má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny;
c)
je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(3)
Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
§ 173
(1)
Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
(2)
Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu.
§ 174
(1)
Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku.
(2)
Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.
(3)
Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.
(4)
Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.
§ 174a
Elektronický platební rozkaz
(1)
Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném žalobcem, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1 obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.
(3)
Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.
(4)
Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
(5)
Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
a)
pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
b)
nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve lhůtě soudem k tomu určené.
(6)
Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na elektronickém formuláři podepsaném žalovaným. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 174b
Evropský platební rozkaz
(1)
Evropský platební rozkaz67a) je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
(2)
K řízení o návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu je příslušný soud, který evropský platební rozkaz vydal.
(3)
Usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu, se doručí účastníkům řízení o evropském platebním rozkazu.
§ 175
(1)
Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.
(2)
Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.
(3)
Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
(4)
Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
(5)
Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách zastaví; jednání není třeba nařizovat.
(6)
Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je odvolání.
HLAVA PÁTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Řízení o žalobě z rušené držby
§ 176
Ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.
§ 177
(1)
Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
(2)
Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.
§ 178
V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.
§ 179
V řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.
§ 180
(1)
Ve věci samé rozhoduje soud usnesením.
(2)
Soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156 odst. 2 se nepoužije.
Řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
§ 181
Ustanovení § 182 až 194 se použijí na návrh na zahájení řízení nebo na nařízení předběžného opatření v oblasti ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů, kterými se právnická osoba k tomu určená členským státem Evropské unie nebo jiným státem, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, domáhá zdržení se protiprávního jednání nebo určení, zda žalovaný svým jednáním porušil právní povinnost (dále jen „žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů“).
§ 182
(1)
Žalobcem v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů může být právnická osoba, která je zapsána do seznamu oprávněných osob podle zákona o ochraně spotřebitele, nebo společně více takovýchto osob. Splnění této podmínky ověří soud při prvním úkonu, který žalobce v řízení učinil.
(2)
Žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů musí kromě náležitostí návrhu na zahájení řízení obsahovat také
a)
označení, že jde o žalobu na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, a
b)
dostatečný popis dotčených spotřebitelů tak, aby bylo pro spotřebitele rozpoznatelné, že se jich žaloba týká.
§ 183
K řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je v prvním stupni věcně a místně příslušný Městský soud v Praze.
§ 184
Zahájení řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů brání tomu, aby proti témuž žalovanému bylo zahájeno další řízení o návrzích jiných osob požadujících z téhož jednání nebo stavu stejný nárok.
§ 185
Spotřebitel není účastníkem řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a nemůže se řízení zúčastnit ani jako vedlejší účastník.
§ 186
(1)
Výrok pravomocného rozsudku v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je závazný i pro spotřebitele oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.
(2)
Odstavec 1 neplatí pro spotřebitele, který
a)
proti témuž žalovanému zahájil řízení pro nárok z téhož jednání nebo stavu před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, nebo
b)
se přihlásil do řízení podle zákona o hromadném občanském řízení soudním zahájeného před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů proti témuž žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.
§ 187
(1)
O průběhu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je žalobce povinen dotčené spotřebitele informovat v souladu s § 25h zákona o ochraně spotřebitele, popřípadě jakýmkoliv jiným vhodným způsobem tak, aby byla podle okolností případu zajištěna dostatečná informovanost všech dotčených spotřebitelů včetně případných spotřebitelů, kteří nemají obvyklý pobyt na území České republiky.
(2)
Bylo-li žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů alespoň částečně vyhověno, je žalovaný povinen spotřebitele, kterého se tato žaloba týká, na své náklady o výsledku řízení vhodným způsobem informovat.
(3)
Způsob, rozsah a formu informování podle odstavce 2 zvolí žalovaný tak, aby byla podle okolností případu zajištěna dostatečná informovanost všech dotčených spotřebitelů včetně případných spotřebitelů, kteří nemají obvyklý pobyt na území České republiky. Je-li při vynaložení rozumného úsilí možné spotřebitele jednotlivě identifikovat, je žalovaný povinen vyrozumět dotčené spotřebitele jednotlivě. Žalovaný je také vždy povinen informovat spotřebitele na svých internetových stránkách.
§ 188
(1)
Soud uveřejňuje informace o průběhu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů v rejstříku hromadných řízení vedeném podle zákona o hromadném občanském řízení soudním (dále jen „rejstřík hromadných řízení“).
(2)
Soud v rejstříku hromadných řízení uveřejní alespoň
a)
spisovou značku řízení a označení soudu, který je k projednání žaloby příslušný,
b)
identifikační údaje o účastnících řízení a popřípadě také o jejich právních zástupcích,
c)
předmět řízení a skutkový základ žaloby a
d)
den, kdy byla žaloba podána.
(3)
Soud v rejstříku hromadných řízení uveřejní vždy také žalobu na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí; to platí pro řízení o opravných prostředcích obdobně. Jiné písemnosti vydané v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů soud v rejstříku hromadných řízení uveřejní, je-li to třeba k ochraně práv dotčených spotřebitelů. Písemnosti se v rejstříku hromadných řízení uveřejňují chronologicky s uvedením okamžiku jejich vložení.
§ 189
(1)
Údaje a písemnosti podle § 188 se v rejstříku hromadných řízení uveřejňují bez zbytečného odkladu. Uveřejňuje-li se podle tohoto zákona rozhodnutí, uvede soud v rejstříku hromadných řízení bez zbytečného odkladu vždy i den, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci.
(2)
Údaje a písemnosti uveřejněné v rejstříku hromadných řízení jsou veřejně přístupné a každý má právo se s nimi seznámit, nestanoví-li jiný právní předpis nebo nerozhodne-li soud z důvodu ochrany zákonem chráněného tajemství, utajovaných informací nebo osobních údajů jinak.
(3)
Obsahuje-li uveřejňovaná písemnost identifikační údaje o spotřebitelích, je třeba písemnost před jejím uveřejněním upravit tak, aby z jejího textu nebylo možné jednotlivé spotřebitele identifikovat.
§ 190
Není-li možné uveřejňovat údaje a písemnosti v rejstříku hromadných řízení, zajistí Ministerstvo spravedlnosti jiné vhodné místo, jehož prostřednictvím bude soud tyto údaje a písemnosti uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ustanovení § 188 odst. 2 a 3 a § 189 se použijí obdobně.
§ 191
Nesplní-li v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů některý z účastníků pravomocně uloženou povinnost předložit důkazní prostředky, aniž pro to má spravedlivý důvod, může soud skutečnost, která měla být důkazními prostředky v neprospěch tohoto účastníka prokázána, pokládat za prokázanou.
§ 192
Nákladem řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů jsou také účelně vynaložené náklady na informování spotřebitelů a na předložení důkazních prostředků.
§ 193
(1)
Tomu, kdo nesplnil povinnost informovat dotčené spotřebitele o průběhu nebo výsledku řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů nebo povinnost předložit důkazní prostředky, může soud usnesením uložit pořádkovou pokutu do výše 5 000 000 Kč.
(2)
Nesplní-li žalovaný povinnost zdržet se protiprávního jednání, která mu byla v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů uložena vykonatelným rozhodnutím soudu, lze mu v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení uložit přiměřenou pokutu až do výše 5 000 000 Kč.
(3)
Při určení výše pokuty se přihlíží k významnosti porušené povinnosti, rozsahu a závažnosti jejího porušení a k tomu, aby uložená pokuta neměla ve vztahu k majetkovým poměrům povinného likvidační účinky.
§ 194
Po dobu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů neběží promlčecí lhůta u práv, která spotřebitelům, jichž se tato žaloba týká, z protiprávního jednání nebo stavu vznikla. Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí překážky, neskončí promlčecí lhůta dříve než za 6 měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.
ČÁST ČTVRTÁ
OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
Hlava první
ODVOLÁNÍ
Podání odvolání
§ 201
Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
§ 202
(1)
Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
a)
se upravuje vedení řízení,
b)
byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),
c)
bylo prominuto zmeškání lhůty,
d)
byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,
e)
bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3,
f)
byl schválen smír,
g)
byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110,
h)
byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),
i)
bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
j)
bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),
k)
byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,
l)
bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
m)
bylo nařízeno první setkání s mediátoremmediátorem podle § 100 odst. 2,
n)
byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.
(2)
Odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
(3)
Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 203
(1)
Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
(2)
Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení řízení, a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
(3)
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může podat odvolání jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
§ 204
(1)
Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.
(2)
Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.
(3)
O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního stupně.
Náležitosti odvolání
§ 205
(1)
V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).
(2)
Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že
a)
nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
b)
soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,
c)
řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
d)
soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
e)
soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním,
f)
dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),
g)
rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
(3)
Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.
(4)
Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v průběhu trvání lhůty k odvolání.
§ 205a
Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže
a)
se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu;
b)
jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
c)
jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
d)
jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
e)
odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
f)
nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
§ 205b
U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).
Účinky odvolání
§ 206
(1)
Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
(2)
Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
(3)
Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.
Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět
§ 207
(1)
Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí.
(2)
Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.
Úkony soudu prvního stupně
§ 208
(1)
Opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.
(2)
Jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.
§ 209
Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
§ 210
(1)
Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.
(2)
Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.
(3)
Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu; ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané ve lhůtě.
§ 210a
Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo pořádkové opatření (§ 53), nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, § 75a, § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení o odmítnutí odvolání (§ 208), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.
Řízení u odvolacího soudu
§ 211
Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
§ 211a
Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a.
§ 212
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a)
v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen,
b)
v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,
c)
jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
§ 212a
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2).
(2)
Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody.
(3)
K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí přihlédnout, jen když byly uplatněny.
(4)
Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b.
(5)
Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
(6)
Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.
§ 213
(1)
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.
(2)
Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
(3)
K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel.
(4)
Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.
(5)
Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a.
§ 213a
(1)
Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování (§ 213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.
(2)
Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213 odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
§ 213b
(1)
V odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.
(2)
Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.
§ 214
(1)
K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2)
Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a)
se odmítá odvolání;
b)
se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c)
odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé;
d)
se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e)
odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné vykonatelnosti.
(3)
Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
§ 215
(1)
Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat.
(2)
Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím soudem přiměřeně § 116 až 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
§ 216
(1)
Ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí.
(2)
V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.
(3)
Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nebo některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.
Rozhodnutí o odvolání
§ 218
Odvolací soud odmítne odvolání, které
b)
bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
c)
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
§ 218a
Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
§ 218c
O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo podle § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
§ 219
Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.
§ 219a
(1)
Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
a)
tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava,
b)
rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
c)
soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,
d)
soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.
(2)
Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213 odst. 5 tím nesmí být dotčeno.
§ 220
(1)
Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže
a)
soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav;
b)
po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
(2)
Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.
§ 220a
(1)
Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení.
(2)
Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení.
§ 221
(1)
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,
a)
vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo
b)
postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu, popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, anebo
c)
rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
(2)
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst. 1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen.
§ 221a
Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.
§ 222
(1)
Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
(2)
Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí doplnil (§ 166).
(3)
Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného rozhodnutí.
§ 222a
(1)
Vezme-li žalobcežalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
(2)
Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
§ 223
Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek (§ 219) nebo mění rozsudek podle § 220 odst. 1; jinak rozhoduje usnesením.
Náklady odvolacího řízení
§ 224
(1)
Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací.
(2)
Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.
(3)
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.
Další průběh řízení
§ 225
Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo.
§ 226
(1)
Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
(2)
Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému soudu, nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného a ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů.
Hlava druhá
ŽALOBA NA OBNOVU ŘÍZENÍ A PRO ZMATEČNOST
Přípustnost
§ 228
(1)
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a)
jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b)
lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
(2)
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
§ 229
(1)
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
a)
bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b)
ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
c)
účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,
d)
nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,
e)
rozhodoval vyloučený soudce,
f)
soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
g)
bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce,
h)
účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
(2)
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže
a)
v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b)
v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
c)
odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).
(3)
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
(4)
Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
§ 230
(1)
Žaloba není přípustná proti
a)
usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
b)
jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběžné vykonatelnosti;
c)
jen proti důvodům rozhodnutí.
(2)
Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.
(3)
Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
§ 231
(1)
Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.
(2)
Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní zastupitelství do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení.
(3)
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a. Nevstoupil-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení (§ 35a).
(4)
Ustanovení § 230 zde platí obdobně.
Podání žaloby
§ 232
(1)
Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
(2)
Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.
§ 233
(1)
Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.
(2)
Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupkupřestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.
§ 234
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
(2)
Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
(3)
Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
(4)
Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl.
(5)
Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
(6)
Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu rozhodnutí.
§ 235
(1)
Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.
(2)
Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání, nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.
Řízení a rozhodnutí o žalobě
§ 235a
(1)
Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
(2)
Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
§ 235b
(1)
Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení i pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.
(2)
Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení o žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.
(3)
Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 235c
Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
§ 235d
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro zmatečnost. Tímto rozsahem není vázán
a)
v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který žalobou nebyl dotčen,
b)
v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2),
c)
jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
§ 235e
(1)
Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu řízení.
(2)
Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o zastavení řízení o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
(3)
Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.
(4)
Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o žalobě zastaví.
§ 235f
Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat jednání.
§ 235g
Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí
§ 235h
(1)
Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.
(2)
Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci závazný.
(3)
Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst. 2 věta druhá).
§ 235i
(1)
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní rozhodnutí.
(2)
Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci (§ 235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního řízení.
(3)
Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím o věci dotčeny.
Hlava třetí
DOVOLÁNÍ
Přípustnost dovolání
§ 236
(1)
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
(2)
Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 237
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
§ 238
(1)
Dovolání podle § 237 není přípustné
a)
ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo,
b)
ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,
c)
proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
d)
ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuceexekuce,
e)
proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4,
f)
proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,
g)
proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby,
h)
proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení,
i)
proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek,
j)
proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce,
k)
proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení,
l)
proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o zproštění od složení zálohy nebo odejmutí zproštění od složení zálohy podle exekučního řádu.
(2)
U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda rozhodnutí obsahující dovoláním napadený výrok bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný součet všech opětujících se plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek výše ročního plnění.
(3)
Za rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) se považuje i rozhodnutí vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
§ 238a
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
§ 239
Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podání dovolání
§ 240
(1)
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
(2)
Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
(3)
Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení.
§ 241
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátemadvokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.57)
(2)
Odstavec 1 neplatí,
a)
je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b)
je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obecobec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.
(3)
Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obecobec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obecobec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
(4)
Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátemadvokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
§ 241a
(1)
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.
(2)
V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
(3)
Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
(4)
V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
(5)
K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
(6)
V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Úkony soudu prvního stupně
§ 241b
(1)
Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.
(2)
Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
(3)
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
Řízení u dovolacího soudu
§ 242
(1)
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
(2)
Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů
a)
v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen,
b)
v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,
c)
jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
(3)
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(4)
Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.
§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a)
vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucíexekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b)
právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
§ 243a
(1)
Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání. Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.
(2)
Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a § 216 odst. 3.
§ 243b
Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.
Rozhodnutí o dovolání
§ 243c
(1)
Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne.
(2)
K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
(3)
Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v § 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací soud.
§ 243d
(1)
Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud
a)
dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, nebo
b)
může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout.
(2)
Změní-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, zruší rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na změněném rozhodnutí odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na změněném rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.
§ 243e
(1)
Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud je zruší.
(2)
Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na zrušeném rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.
(3)
Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně, může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně.
(4)
Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229 odst. 2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
§ 243f
(1)
Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
(2)
O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo podáno opožděně, které bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
(3)
V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
(4)
Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.
(5)
Rozsudek se vyhlašuje ústně, proběhlo-li ve věci jednání a při vyhlášení je přítomen alespoň jeden účastník nebo osoba zúčastněná na řízení anebo veřejnost. Jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby, rozsudek se vyhlásí vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce v budově soudu a na elektronické úřední desce (dále jen „úřední deska soudu“) po dobu patnácti dnů. Předseda senátu může rozhodnout, že tímto způsobem se uveřejní i nosné důvody rozsudku.
(6)
Předseda senátu může rozhodnout též o uveřejnění jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu na úřední desce soudu způsobem uvedeným v odstavci 5.
§ 243g
Další průběh řízení
(1)
Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
(2)
Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.
ČÁST PÁTÁ
ŘÍZENÍ VE VĚCECH, O NICHŽ BYLO ROZHODNUTO JINÝM ORGÁNEM
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 244
(1)
Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí,
a)
rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud98) nebo rozhodčí komise spolku,
b)
jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti,
c)
odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.99)
§ 245
Není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.
HLAVA DRUHÁ
PODÁNÍ ŽALOBY
§ 246
(1)
K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.
(2)
Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.
(3)
K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.
§ 247
(1)
Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(2)
Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.
§ 248
(1)
Podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu.
(2)
Soud na žádost žalobce odloží
a)
vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí o žalobě, jestliže by neprodleným výkonem rozhodnutí správního orgánu hrozila žalobci závažná újma,
b)
právní moc rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí o žalobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a odklad se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími osobami.
(3)
Odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu soud i bez návrhu zruší, jakmile se ukáže, že pominuly důvody, pro které byl povolen.
HLAVA TŘETÍ
ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ
Příslušnost
§ 249
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
(2)
Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu práva k nemovitým věcem.
§ 250
(1)
Není-li dále stanoveno jinak, je k řízení místně příslušný
a)
obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného u správního orgánu měla být uložena povinnost k plnění,
b)
obecný soud účastníka, na jehož návrh bylo řízení před správním orgánem zahájeno, není-li dána příslušnost podle písmena a),
c)
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl, není-li dána příslušnost podle písmena a) nebo b).
(2)
Týkalo-li se řízení před správním orgánem práva k nemovité věci, je k řízení místně příslušný vždy soud, v jehož obvodu je nemovitá věc.
§ 250a
Účastníci řízení
(1)
Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.
(2)
Jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Projednání žaloby
§ 250b
(1)
S žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl.
(2)
V průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).
(3)
Návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.
§ 250c
(1)
V rámci přípravy jednání předseda senátu rovněž vyžádá od správního orgánu potřebné spisy.
(2)
Stejnopis žaloby soud doručí též správnímu orgánu, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl, a vyzve ho, aby soudu v určené lhůtě oznámil, zda v řízení bude uplatňovat práva podle věty druhé; jinak práva v řízení uplatňovat nelze. Správní orgán může v řízení předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměn o nařízeném jednání a žádat, aby mu bylo při jednání uděleno slovo. Vždy se mu však doručuje rozhodnutí ve věci samé nebo jiné rozhodnutí, kterým se řízení před soudem končí. Pro řízení o opravném prostředku se věty první až třetí použijí obdobně.
(3)
Ustanovení § 114b se nepoužije.
§ 250d
(1)
Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c) nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení prvního jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2.
(2)
Omezení podle odstavce 1 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně poučeni podle § 114c odst. 5 nebo že, nebyla-li nařízena a provedena příprava jednání, soud jim neposkytl poučení o povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností nejpozději v předvolání k prvnímu jednání ve věci.
§ 250e
(1)
Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.
(2)
Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.
§ 250f
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není vázán,
a)
jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu,
b)
jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli,
c)
vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního poměru mezi účastníky.
HLAVA ČTVRTÁ
ROZHODNUTÍ O ŽALOBĚ
§ 250g
(1)
Soud žalobu odmítne,
a)
byla-li podána opožděně,
b)
byla-li podána někým, kdo k žalobě není oprávněn,
c)
je-li nepřípustná.
(2)
K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání.
§ 250h
(1)
Účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním orgánem, může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to zcela nebo zčásti.
(2)
Byl-li vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním orgánem, a souhlasí-li s tímto zpětvzetím návrhu ostatní účastníci řízení, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Jednání nemusí nařizovat.
(3)
Zastaví-li soud řízení podle odstavce 2, pozbývá rozhodnutí správního orgánu účinnost v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno. Uvedený následek musí být uveden ve výroku usnesení o zastavení řízení.
§ 250i
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.
§ 250j
(1)
Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. S rozhodnutím správního orgánu se soud vypořádá v odůvodnění rozsudku.
(2)
Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.
§ 250k
Zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 250h, nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.
§ 250l
Nahrazuje-li rozsudek soudu alespoň zčásti rozhodnutí správního orgánu (§ 250j odst. 2) nebo pozbylo-li rozhodnutí správního orgánu alespoň zčásti svou účinnost (§ 250h odst. 3), rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení, které vznikly v řízení před správním orgánem, pokud bylo v tomto řízení o náhradě rozhodnuto.
ČÁST ŠESTÁ
VÝKON ROZHODNUTÍ
Hlava první
NAŘÍZENÍ A PROVEDENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ
Předpoklady výkonu rozhodnutí
§ 251
(1)
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
(2)
Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne.
§ 252
(1)
Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku obecný soud povinného.
(2)
Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný soud bankybanky nebo jiného dlužníka povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční dlužník povinného umístěn v České republice svůj závod nebo organizační složku svého závodu.
(3)
Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v § 511 zákona o zvláštních řízeních soudních je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,
a)
v jehož obvodu je závod (část závodu), jde-li o výkon rozhodnutí postižením závodu;
b)
v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité věci, není-li dána příslušnost podle písmena a).
§ 253
(1)
Výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného. Případným slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.
(2)
Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon.
§ 254
(1)
Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
(2)
Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.
(3)
Při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
(4)
V usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí, se uvede poučení o tom, že nebudou-li v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne.
(5)
V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné; k ostatním odvolací soud nepřihlédne a odvolání obsahující jen takové důvody odmítne.
(6)
V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.
(7)
Není-li v této části uvedeno jinak, při rozhodování o odvolání podanému proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) až f), o ceně prodávané nemovité věci (§ 336a) nebo závodu (§ 338n) a o nařízení dražebního jednání (§ 336b a 338o), lze rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit jen podle § 219a odst. 1. Šetření nebo dokazování, která jsou potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu prvního stupně, provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
(8)
K projednání odvolání není třeba nařizovat jednání také tehdy, jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) a h).
Účastníci řízení
§ 255
(1)
Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
(2)
Účastníkem řízení je také manžel povinného, je-li výkonem rozhodnutí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů.
§ 256
(1)
Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2)
Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,76) pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Způsoby výkonu rozhodnutí
§ 257
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.
§ 258
(1)
Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem.
(2)
Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.
(3)
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných a souborů věcí, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv.
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
§ 259
Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné, předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá rozhodnutí.
§ 260
(1)
Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které bankybanky, pobočky zahraniční bankybanky nebo spořitelního a úvěrního družstva77), instituce elektronických peněz, pobočky zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, pobočky zahraniční platební instituce nebo poskytovatele platebních služeb malého rozsahu (dále jen „peněžní ústav“) má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné identifikátory77a).
(2)
Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
Prohlášení o majetku
§ 260a
(1)
Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.
(2)
Není-li povinný plně svéprávný nebo jsou-li povinným obecobec, vyšší územně samosprávný celek nebo právnická osoba, označí oprávněný podle možnosti osoby, které je třeba předvolat (§ 260c).
§ 260b
(1)
Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 nebo podle § 513 zákona o zvláštních řízeních soudních uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(2)
Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,
a)
probíhá-li insolvenční řízeníinsolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek povinného53c) a po dobu trvání účinků moratoria na majetek povinného,
b)
byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona nebo dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 260c
(1)
Není-li povinný plně svéprávný, soud místo povinného předvolá jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka.
(2)
Je-li povinným obecobec nebo vyšší územně samosprávný celek, soud předvolá toho, komu přísluší podle zvláštního zákona je zastupovat navenek.
(3)
Je-li povinnou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více osob vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární orgán tvoří více osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře možné, lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn za právnickou osobu jednat. U právnické osoby v likvidaci soud předvolá likvidátora.
(4)
Ten, kdo byl k prohlášení o majetku předvolán, je povinen se dostavit k soudu osobně.
§ 260d
(1)
Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže v něm budou uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.78) Považuje-li to soud za účelné, vyzve povinného, jeho zákonného zástupce, opatrovníka nebo osobu činící prohlášení za obecobec, vyšší územně samosprávný celek nebo právnickou osobu (dále jen „předvolaný“), aby předložil seznam majetku povinného obsahující údaje uvedené v § 260e odst. 2, popřípadě též listiny dokládající tento majetek.
(2)
Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.
(3)
Jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být předvolaný poučen.
§ 260e
(1)
Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné a pravdivé údaje o majetku povinného, a znovu ho poučí o následcích nesplnění této povinnosti a o následcích odepření prohlášení.78)
(2)
V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést
a)
plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a výši tohoto nároku,
b)
peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo jiné jedinečné identifikátory77a),
c)
dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto pohledávek,
d)
osoby, vůči nimž má jiná majetková práva, jejich důvod a hodnotu (§ 320),
e)
movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde, popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v § 334 a o cenných papírechcenných papírech a zaknihovaných cenných papírechcenných papírech,
f)
nemovité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,
g)
závod povinného a jeho části a kde se nachází.
(3)
O prohlášení o majetku podle odstavce 2 soud sepíše protokol; seznam majetku, který předloží předvolaný, tvoří přílohu protokolu, jestliže předvolaný prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo jestliže tento seznam do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede obsah poučení poskytnutého soudem (odstavec 1) a výslovné prohlášení předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.
(4)
Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.
§ 260f
(1)
O výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.
(2)
Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může nahlížet do spisu o prohlášení majetku povinného a činit si z něho výpisy a opisy.
§ 260g
(1)
Soud upustí od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před zahájením výslechu prokáže, že pohledávku oprávněného splnil (uspokojil), nebo jestliže oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu svůj návrh zpět.
(2)
Prohlásí-li oprávněný v průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby předvolaný uváděl další majetek povinného, soud ve výslechu předvolaného dále nepokračuje; v protokolu uvede jen ten majetek povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.
(3)
Učinil-li povinný prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před podáním návrhu (§ 260a odst. 1), soud vyzve povinného k novému prohlášení jen tehdy, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry povinného změnily; to neplatí, jestliže byl výslech předvolaného skončen podle odstavce 2.
§ 260h
Právní jednání povinného týkající se jeho majetku, která učinil poté, co bylo předvolanému doručeno předvolání k prohlášení o majetku (§ 260d), jsou vůči oprávněnému neúčinná.
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 261
(1)
Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí uvede oprávněný rodné číslo povinného, je-li mu známo. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav, číslo účtu nebo jiný jedinečný identifikátor77a), z něhož má být pohledávka odepsána, a číslo účtu oprávněného vedeného u peněžního ústavu; označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky.
(2)
K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(3)
Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.
(4)
Rozhodnutí Rady, Komise nebo Soudního dvora Evropských společenství (dále jen „rozhodnutí orgánů Evropských společenství“) ukládající povinnost k peněžitému plnění opatří v souladu s právními předpisy Evropských společenství78a) doložkou o jeho vykonatelnosti orgán, který určí vláda nařízením.
§ 261a
(1)
Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
(2)
Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
(3)
Má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak, jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, jde-li o usnesení o nařízení prodeje zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.
§ 262
(1)
Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
(2)
V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,76) z níž je patrno, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
§ 262a
(1)
Před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu založeného rozhodnutím soudu.
(2)
Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z listiny podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.
(3)
V ostatních případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn.
(4)
Jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.
§ 262b
(1)
Je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
(2)
Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného bude zastaven, nejsou-li na něm ani z části uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán opak, má se za to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by náležely do společného jmění manželů.
§ 262c
(1)
Má-li být výkonem rozhodnutí uspokojena peněžitá pohledávka ze závazku povinného vzniklého v době, kdy byl nezletilým, který nenabyl plné svéprávnosti, lze výkonem rozhodnutí postihnout pouze majetek, který povinný nabyl před nabytím plné svéprávnosti, a majetek, který nabyl právním jednáním vztahujícím se výlučně k majetku nabytému před nabytím plné svéprávnosti; to neplatí pro peněžité pohledávky vzniklé při samostatném provozování obchodního závoduobchodního závodu nebo jiné obdobné výdělečné činnosti podle zvláštního právního předpisu.
(2)
Je-li výkonem rozhodnutí v rozporu s odstavcem 1 postižen majetek, který nelze výkonem rozhodnutí postihnout, může se povinný domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
§ 263
(1)
Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.
(2)
Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.
(3)
Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky a jestliže výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nestačí k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí nařídit jiným způsobem výkonu rozhodnutí v rozsahu součtu těchto plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu do pětinásobku ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se stanou splatnými.
§ 264
(1)
Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny věci, z níž má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
(2)
Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí.
Provedení výkonu rozhodnutí
§ 265
(1)
Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení.
(2)
Výkon rozhodnutí na majetek povinného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízenítrestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
(3)
Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit zaměstnanec soudu (vykonavatel), stanoví-li tak zákon nebo zvláštní právní předpisy, nebo pověří-li ho tím předseda senátu; při své činnosti se řídí pokyny předsedy senátu. Upustit od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá rozhodnutí.
(4)
Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo jiného orgánu, učiní tak jménem státu.
§ 265a
(1)
Výtěžek dosažený výkonem rozhodnutí k uspokojení pohledávky, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, se započte nejprve na náklady soudu na výkon rozhodnutí, pak na jistinu, pak na úroky, pak na úroky z prodlení, a nakonec na náklady oprávněného.
(2)
Náklady výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 se rozumí i náklady exekuceexekuce podle zákona upravujícího exekuční řízení.
§ 266
(1)
Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Soud může na návrh rozhodnout, že zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3, § 313 odst. 1 a 3 a v § 320d odst. 1 písm. b) po dobu odkladu neplatí, pokud je to potřebné k dosažení účelu odkladu a oprávněný by tím nebyl vážně poškozen.
(2)
I bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).
§ 267
Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
§ 267a
(1)
Návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu. Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.
(2)
Rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 je účinné proti všem oprávněným, proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o výkon rozhodnutí, a proti povinnému.
§ 267b
(1)
Výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce, zahraniční platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, zahraničního poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničního vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nepodléhají peněžní prostředky, které uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k provedení platební transakce, ani peněžní prostředky, proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze, ani aktiva, jež tyto osoby za tyto peněžní prostředky nabyly79a).
(2)
Výkonu rozhodnutí na majetek správce nevýkonného úvěru, zahraničního správce nevýkonného úvěru nebo nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěruspotřebitelského úvěru nepodléhají peněžní prostředky, které tyto osoby přijaly při správě nevýkonného úvěru jako plnění dluhu vůči obchodníkovi s úvěry podle zákona upravujícího trh s nevýkonnými úvěry109).
(3)
Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu, nepodléhá majetek svěřenského správce. To neplatí, jde-li o výkon rozhodnutí, jímž byla svěřenskému správci uložena pořádková pokuta v řízení o výkonu rozhodnutí podle věty první nebo o výkon rozhodnutí, jímž bylo svěřenskému správci v řízení podle věty první uloženo nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.
(4)
Výkonu rozhodnutí nepodléhá majetek, který je součástí krycího portfolia emitenta krytých dluhopisů, jestliže se stal součástí krycího portfolia před podáním návrhu na výkon rozhodnutí. To neplatí, jde-li o výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávek, k jejichž krytí toto krycí portfolio slouží.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 268
(1)
Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a)
byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b)
rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c)
zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;
d)
výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322 vyloučeny nebo majetek, ze kterého nelze vymáhanou pohledávku uspokojit;
e)
průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f)
bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
g)
po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
h)
výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
(2)
Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy35a) a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto srážku provést.
(3)
Výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude zastaven také tehdy, jestliže zaniklo zástavní právo.
(4)
Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
§ 269
(1)
Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
(2)
V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.
(3)
Jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí nelze uplatňovat, že se změnily okolnosti rozhodné pro výši a trvání dávek nebo splátek (§ 163).
Náklady výkonu rozhodnutí
§ 270
(1)
Spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.
(2)
Oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí. Plátce mzdy má vůči povinnému nárok na paušálně stanovenou náhradu nákladů, které mu vznikly za kalendářní měsíc, v němž provádí srážky ze mzdy povinného. Náklady plátce mzdy jsou náklady výkonu rozhodnutí. Provádí-li plátce mzdy zároveň srážky k vydobytí několika pohledávek vůči témuž povinnému, náleží mu náhrada nákladů pouze jednou. Právo na částku náhrady nákladů, jež nebyla odečtena podle § 289 odst. 2, § 291 odst. 3 nebo § 293 odst. 1 ze sražené částky před jejím vyplacením nebo zasláním, zaniká.
(3)
Náklady provedení výkonu rozhodnutí platí stát. Oprávněnému, u něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí; jinak soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4)
Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147 až 150.
§ 271
Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům nebo plátci mzdy prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí
§ 274
(1)
Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i na výkon
a)
vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;
b)
vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;
c)
vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;
d)
vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených;
e)
notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštního zákona;80)
f)
vykonatelných rozhodnutí a jiných exekučních titulů orgánů veřejné moci;
g)
rozhodnutí orgánů Evropských společenství;78a)
h)
jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž soudní výkon připouští zákon;
s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
(2)
Ustanovení § 337 až 337h se použijí i pro potřeby rozvrhového řízení o výtěžku z daňové exekuceexekuce80a) prováděného na základě návrhu správce daně.
§ 275
(1)
Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě jiný exekuční titul ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.
(2)
Soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí.
(3)
Před zastavením výkonu rozhodnutí soud v případech uvedených v § 274 zpravidla si vyžádá vyjádření orgánu, který vydal rozhodnutí, popřípadě jiný exekuční titul, anebo který schválil smír nebo dohodu, o jejichž výkon jde.
Hlava druhá
SRÁŽKY ZE MZDY
Rozsah srážek
§ 276
Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím.
§ 277
(1)
Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „srážené částky“). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
(2)
Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost, kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.
§ 278
Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen „nezabavitelná částka“).
§ 279
(1)
Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Paušálně stanovená náhrada nákladů plátce mzdy se uspokojuje před všemi ostatními pohledávkami z první třetiny.
(2)
Přednostními pohledávkami jsou
a)
pohledávky výživného;
b)
pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví;
c)
pohledávky náhrady újmy, způsobené úmyslnými trestnými činytrestnými činy;
d)
pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
e)
pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a úrazového pojištění,
f)
pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění,
g)
pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci,
h)
pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,
i)
pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,
j)
pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,
k) pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona.
(3)
Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí zbytek čisté mzdy vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení. Takto zjištěná plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke druhé třetině zbytku čisté mzdy v rozsahu, který je potřebný k uspokojení přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k první třetině.
(4)
Dvě třetiny zbytku čisté mzdy vypočteného podle odstavce 1 věty první se srážejí vždy,
a)
jsou-li na mzdu povinného současně nařízeny nejméně 4 výkony rozhodnutí k vymožení splatných peněžitých pohledávek, a
b)
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 294 odst. 3) bylo doručeno plátci mzdy.
(5)
Odstavec 4 se nepoužije,
a)
doloží-li povinný plátci mzdy, že mu byl přiznán starobní důchod, invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo třetího stupně nebo sirotčí důchod, a
b)
nedosahuje-li jedna třetina zbytku čisté mzdy částky rovnající se součtu měsíčních hotových výdajů a měsíční odměny insolvenčního správceinsolvenčního správce náležejících v oddlužení za období plnění splátkového kalendáře zvýšených o daň z přidané hodnoty110).
(6)
Při postupu podle odstavce 4 se druhá třetina připočte k první třetině; jsou-li však ve výkonu rozhodnutí podle odstavce 4 vymáhány přednostní pohledávky, uspokojují se z druhé třetiny nejprve postupem podle § 280 odst. 2 přednostní pohledávky a k první třetině se připočte zbývající část.
(7)
Přestane-li povinný splňovat podmínku podle odstavce 5 písm. a), bez odkladu oznámí tuto skutečnost plátci mzdy.
§ 280
(1)
Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní.
(2)
Dochází-li podle § 279 odst. 1 nebo § 279 odst. 4 a 6 ke srážkám z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výživného, poté pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona a teprve pak podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek za náhradní výživné, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.
(3)
Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.
§ 281
Provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovolují ustanovení tohoto zákona, je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí.
Nařízení a provádění srážek
§ 282
(1)
V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy, aby po tom, kdy mu bude nařízení výkonu doručeno, podle § 282a prováděl ze mzdy povinného stanovené srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.
(2)
Soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou.
(3)
Povinný ztrácí dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 294 odst. 3), právo na vyplacení té části mzdy, která odpovídá stanovené výši srážek.
§ 282a
Plátce mzdy začne provádět stanovené srážky ze mzdy povinného od prvního dne prvního kalendářního měsíce následujícího po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Věta první se použije přiměřeně, je-li plátci mzdy doručeno usnesení podle § 294 odst. 3 nebo jiné rozhodnutí, na jehož základě má plátce mzdy začít provádět srážky ze mzdy, rozhodnutí, na jehož základě má plátce mzdy přestat provádět srážky ze mzdy nebo na jehož základě se mění výše srážek ze mzdy, anebo dozvěděl-li se plátce mzdy o skutečnosti, na jejímž základě má začít nebo přestat provádět srážky ze mzdy nebo která má vliv na výši srážek ze mzdy.
§ 283
Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o tom plátce mzdy, který je pak povinen vyplácet oprávněnému částky sražené ze mzdy povinného.
§ 284
(1)
Plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka oprávněného uspokojena (§ 276).
(2)
Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Totéž platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloženo zaplatit peněžitou částku ve splátkách.
(3)
Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.
§ 285
(1)
Vyplácí-li plátce mzdy měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a vyúčtování), může přiměřené srážky provést povinnému již ze zálohy. Výplatu srážek oprávněnému provede však vždy až po uplynutí příslušného měsíce.
(2)
Je-li nařízení výkonu rozhodnutí doručeno plátci mzdy až po tom, kdy již byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíží se k provedené výplatě a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla.
§ 286
Dochází-li k výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.
§ 287
(1)
Dohodne-li se oprávněný s povinným, že se spokojí s nižšími srážkami, než stanoví § 277 až 280, a oznámí-li to oba soudu, vyzve soud plátce mzdy, aby srážel ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se kterou se oprávněný spokojí, nepřesáhne-li tato částka v příslušném výplatním období přípustnou výši srážek podle tohoto zákona. Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období srážky jen v rozsahu dovoleném ustanoveními § 277 až 280.
(2)
Oprávněný může kdykoliv oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním nižších srážek podle odstavce 1 odvolává. Soud o tom vyrozumí povinného a plátce mzdy.
(3)
Výzva soudu k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy je plátci mzdy doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného nebo vyrozumění soudu, že oprávněný odvolal svůj souhlas s prováděním nižších srážek. Od tohoto dne provádí plátce mzdy srážky podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí v plném rozsahu.
§ 288
Požádá-li o to plátce mzdy, oprávněný nebo povinný, určí soud, jaká částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena, a je-li více oprávněných, kolik z ní připadne na každého z nich.
Odklad a zastavení výkonu rozhodnutí
§ 289
(1)
Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1, neprovádí plátce mzdy ze mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz soudu, aby se ve srážkách pokračovalo.
(2)
Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2, provádí plátce mzdy srážky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud nebude odklad výkonu zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí plátce mzdy sražené částky povinnému. Ze sražených částek, které mají být vyplaceny povinnému, plátce mzdy odečte před jejich vyplacením paušálně stanovenou náhradu nákladů.
§ 290
(1)
Vyjde-li v řízení najevo, že povinný po dobu 2 let nepobírá mzdu, soud nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy zastaví. Nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy zastaví soud i tehdy, vyjde-li v řízení najevo, že povinný nepobíral po dobu 3 let mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. Návrh na zastavení může podat i plátce mzdy.
(2)
Na návrh povinného může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, jestliže jsou srážky prováděny již jen pro běžné výživné a lze předpokládat, že povinný vzhledem ke svému chování i poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně.
Výplata provedených srážek
§ 291
(1)
Sraženou částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však být z provedených srážek uspokojeno několik pohledávek, může plátce mzdy zaslat sraženou částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a sám provede výplatu. Plátce mzdy je povinen zaslat sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud.
(2)
Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když sám má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst.
(3)
Plátce mzdy poté, co byl vyrozuměn o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, odečítá paušálně stanovenou náhradu nákladů ze sražených částek, které mají být vyplaceny nebo zaslány podle odstavce 1.
§ 292
Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, případně po tom, kdy začaly být prováděny srážky podle § 282a nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.
Změna plátce mzdy
§ 293
(1)
Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy i na mzdu povinného u nového plátce mzdy. Nový plátce mzdy poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí podle § 294 odst. 3, odečítá paušálně stanovenou náhradu nákladů ze sražených částek před jejich vyplacením nebo zasláním.
(2)
Za změnu plátce mzdy se považuje i vyplácení dávek podle zvláštního právního předpisu územní správou sociálního zabezpečení. Pokud nový plátce mzdy obdržel od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, ustanovení § 294 se nepoužije. Ustanovení § 295 se nepoužije.
(3)
Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci mzdy již dnem, kdy se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byl soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného a pro jaké pohledávky; nedozví-li se o těchto okolnostech nový plátce mzdy již dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy mu je doručeno usnesení podle § 294 odst. 3. Pořadí, které získala pohledávka oprávněného podle § 280 odstavec 3, zůstává jí zachováno i u nového plátce mzdy.
(4)
Dochází-li ke změně plátce podle odstavce 2 v průběhu kalendářního měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v nižší výši, nedosahuje-li mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce mzdy.
(5)
Pokud mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné částky, nový plátce mzdy podle odstavce 2 započte na mzdu (dávky nemocenského pojištění) povinného v kalendářním měsíci částku ve výši rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní plátce mzdy v kalendářním měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen tyto skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.
§ 294
(1)
Ten, kdo přijímá zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. Takové potvrzení je povinen každý zaměstnavatel vydat zaměstnanci, který u něho přestal pracovat; to obdobně platí pro plátce jiných příjmů (§ 299), z nichž byly prováděny srážky, jestliže bylo jejich provádění ukončeno, ačkoliv pohledávka není uspokojena.
(2)
Zjistí-li ten, u koho povinný nastoupil nově do práce, že byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, oznámí to bez odkladu soudu, který výkon nařídil.
(3)
Soud tomu, u koho povinný nastoupil nově do práce, doručí do vlastních rukou usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu rozhodnutí, zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, a jaké je její pořadí; vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto odstavce doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní ho na všechny jeho povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
§ 295
(1)
Přestal-li povinný pracovat u dosavadního plátce mzdy, musí to oznámit do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Do jednoho týdne musí povinný soudu rovněž oznámit, že nastoupil práci u jiného plátce mzdy.
(2)
Plátce mzdy musí oznámit soudu do jednoho týdne, že u něho přestal povinný pracovat. Zároveň zašle soudu vyúčtování srážek, které ze mzdy povinného provedl a vyplatil oprávněným a oznámí soudu, pro které pohledávky byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy a jaké pořadí mají tyto pohledávky.
§ 296
(1)
Nesplní-li některý plátce mzdy povinnost uvedenou v § 294 odst. 1 a 2 nebo v § 295 odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu plátce mzdy vyplatil částky, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené povinnosti splnil.
(2)
Za nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295 může soud uložit povinnému i plátci mzdy pořádkovou pokutu (§ 53).
Několik plátců mzdy
§ 297
(1)
Pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.
(2)
Srážky ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
(3)
Nastupuje-li povinný do práce, aniž by přitom opouštěl dosavadního plátce mzdy, použije se obdobně ustanovení § 293, 294 a 296.
§ 298
(1)
Nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce mzdy srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.
(2)
Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sraženou částku oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí soud ze sražené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí povinnému.
Srážky z jiných příjmů
§ 299
(1)
Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, ze služebního příjmu, ze služebního platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků, z výživného a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou
a)
náhrada mzdy nebo platu,
b)
nemocenské,80b)
c)
peněžitá pomoc v mateřství,80b)
d)
důchody,
e)
stipendia,
f)
podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
g)
odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, služebního poměru nebo výkonu veřejné funkce (dále jen „odstupné“)106),
h)
peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním,
i)
náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti,
j)
dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,
k)
výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních sborů,
l)
mzdové nároky podle zákona upravujícího ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele107).
(2)
Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která z důchodu platí úhradu nákladů za poskytování sociální služby poskytované v pobytové formě, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu nákladů za poskytování sociální služby a částka rovnající se povinnému zůstatku z příjmu fyzické osoby podle zákona o sociálních službách108).
(3)
Jsou-li splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být povinnému sražena z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy částka, kterou povinný vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje. Výši této částky určí soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; k jejímu určení soud nařídí jednání.
(4)
Z odstupného se srážky vypočítávají zvlášť z každého násobku průměrného výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy106). Nastoupí-li povinný do práce nebo vznikne-li povinnému právo na některý z příjmů uvedených v odstavcích 1 až 3 v době, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy (dále jen „doba poskytování odstupného“), považují se jednotlivé násobky průměrného výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny po dobu poskytování odstupného za měsíční příjem, na který se vztahují ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
§ 301
(1)
Pokud se v § 270 odst. 2, § 271 a v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy hovoří o plátci mzdy, vztahují se příslušná ustanovení též na právnickou a fyzickou osobu nebo orgán veřejné moci, vůči kterým má povinný nárok na některé z příjmů uvedených v § 299.
(2)
Osoba nebo orgán veřejné moci, vůči kterým má povinný nárok na dávky státní sociální podpory nebo pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově, nebo na příjmy podle § 299 odst. 1 písm. b) až d) a f) až l), nemají nárok na paušálně stanovenou náhradu nákladů, které jim vznikly při provádění výkonu rozhodnutí srážkami z těchto příjmů.
(3)
Zjistí-li plátce příjmu uvedeného v § 299 odst. 1 písm. d) ze své úřední činnosti, že povinný splňuje podmínku podle § 279 odst. 5 písm. a), postupuje podle § 279 odst. 5, i když povinný podmínku podle § 279 odst. 5 písm. a) nedoloží.
§ 302
(1)
Má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.
(2)
Jestliže povinný po nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy získá místo mzdy nebo vedle ní právo na některý z příjmů uvedených v § 299, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.
Hlava třetí
PŘIKÁZÁNÍ POHLEDÁVKY
Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
§ 303
(1)
Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Výkon rozhodnutí nelze provést ohledně pohledávky z účtu u peněžního ústavu, kterou povinný nabyl jako dědic dědictvím, které podle nařízení zůstavitele má přejít na svěřenského nástupce jako následného dědice (dále jen „substituční jmění“). To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 304
(1)
V nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí na více účtů povinného, uvede v usnesení také pořadí, v jakém z nich bude vymáhaná pohledávka odepsána. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti uvedené ve větě třetí nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2)
Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních rukou. Povinnému nesmí být usnesení doručeno dříve než peněžnímu ústavu.
(3)
Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství.
(4)
Zákazy podle odstavců 1 a 3 se nevztahují na platbu, jejímž účelem je plnění vymáhané povinnosti na účet oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu, jehož číslo je uvedeno v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(5)
BankaBanka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční bankybanky, která je smlouvou o platebních službách podle zákona o platebním styku111) zavázána provádět z účtu povinného platby na základě platebního příkazu uděleného jí povinným s využitím prostředku komunikace na dálku, je povinna umožnit povinnému ve smlouvě o platebních službách dát jí platební příkaz k platbě podle odstavce 4 s využitím alespoň jednoho prostředku komunikace na dálku podle smlouvy o platebních službách. BankaBanka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční bankybanky může ve smlouvě o platebních službách podmínit přijetí platebního příkazu podle věty první dalším sdělením povinného s využitím prostředku komunikace na dálku, který povinný běžně používá, a určit okamžik blízko konce provozní doby, do nějž je nutno sdělení učinit.
(6)
Ve smlouvě o platebních službách mohou být pro platbu podle odstavce 4 uvedeny podmínky odlišné od podmínek pro provádění plateb z účtu, který není postižen výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pouze stanoví-li tak odstavec 5.
(7)
Odmítne-li bankabanka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční bankybanky platební příkaz k platbě podle odstavce 4, poskytne či zpřístupní povinnému spolu s informací podle zákona o platebním styku i informaci o postupu podle odstavce 5.
§ 304a
(1)
Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho zaměstnancům, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; mzdy (platy), náhrady mezd (platů) a plnění, která nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.
(2)
Peněžní prostředky uvedené v odstavci 1 peněžní ústav vyplatí povinnému, jestliže mu předloží své písemné prohlášení, v němž uvede účel platby, celkovou částku a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy (platu), náhrady mzdy (platů) nebo jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, jež jim mají být vyplaceny; podpis povinného na prohlášení musí být úředně ověřen.
(3)
Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu. Povinný je povinen soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů) nebo jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům vyúčtovat, jestliže mu to soud uloží.
§ 304b
(1)
Je-li povinný fyzickou osobou, zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 2 a odst. 3 věty první se nevztahují na peněžní prostředky do výše trojnásobku životního minima jednotlivce podle právního předpisu upravujícího výši životního minima. Má-li u jednoho peněžního ústavu povinný více účtů, které jsou postiženy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, použije se věta první pouze u toho z účtů, na němž je k okamžiku podání žádosti podle odstavce 2 nejvyšší zůstatek, nedohodne-li se povinný s peněžním ústavem jinak.
(2)
Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému na jeho žádost nejvýše jednou v průběhu jednoho řízení o výkonu rozhodnutí, nebo, byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí více pohledávek, do skončení všech řízení o výkonu rozhodnutí, u nichž se alespoň částečně překrývá doba od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu do skončení řízení o výkonu rozhodnutí. O tom musí být povinný při nařízení výkonu rozhodnutí poučen. Zřídí-li peněžní ústav účet podle § 304c odst. 1, převede následující pracovní den po jeho zřízení nevyplacené peněžní prostředky podle odstavce 1 povinnému na tento účet.
(3)
Výplatu peněžních prostředků povinnému podle odstavce 1 oznámí peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí.
(4)
Je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Je-li částka podle věty první nižší než částka podle odstavce 1 věty první, nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši podle odstavce 1 věty první. Peněžní prostředky podle věty první nebo věty druhé vyplatí peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost; odstavec 2 věta první se použije obdobně. O tom musí být manžel povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
(5)
Výše životního minima jednotlivce se určí podle právního předpisu upravujícího výši životního minima účinného k okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu. Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí více pohledávek, v případě podle odstavce 2 věty první se výše životního minima jednotlivce určí podle právního předpisu upravujícího výši životního minima účinného k okamžiku doručení prvního usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu.
§ 304c
(1)
Peněžní ústav, kterému soud doručil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného, který je fyzickou osobou, je povinen poté, co mu bylo doručeno oznámení podle § 304d odst. 3, s povinným na jeho žádost uzavřít smlouvu o platebním účtu vedeném za podmínek podle odstavců 2 až 6, § 304d odst. 4 a § 304e odst. 1 a 2 (dále jen „chráněný účet“) a chráněný účet po uzavření smlouvy zřídit do 5 pracovních dnů od podání žádosti a označit jedinečným způsobem tak, aby bylo zřejmé, že jde o chráněný účet. Součástí žádosti je prohlášení povinného, že v jeho prospěch není v den podání žádosti veden žádný chráněný účet. Peněžní ústav nemá právo na úplatu za zřízení a vedení chráněného účtu. Jinak peněžní ústav vede chráněný účet za podmínek, jimiž se řídí účet, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému; podmínky vedení účtu, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, se nesmí měnit v závislosti na tom, zda je či není na něj veden výkon rozhodnutí. Zřízení chráněného účtu oznámí peněžní ústav všem soudům, které nařídily výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu vedeného v okamžiku zřízení chráněného účtu u téhož peněžního ústavu, ze kterého jsou na chráněný účet převáděny peněžní prostředky. Zjistí-li peněžní ústav, že je ve prospěch povinného veden i jiný chráněný účet, učiní o tom oznámení soudům do 7 dnů od okamžiku, kdy takovou skutečnost zjistil.
(2)
Ohledně pohledávky povinného z chráněného účtu výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu nelze nařídit. Na peněžní prostředky připsané od zřízení chráněného účtu do dne, kdy nastaly skutečnosti podle § 304e odst. 2 věty první nebo druhé, na účet, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, z účtu uvedeného v oznámení podle § 304d odst. 3, se nařízení výkonu rozhodnutí nevztahuje.
(3)
Peněžní ústav, který vede chráněný účet, převede na chráněný účet peněžní prostředky, které byly po zřízení chráněného účtu připsány na účet, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, z účtu dlužníka povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužníka dítěte podle § 317 odst. 1 uvedeného v oznámení podle § 304d odst. 3, do konce pracovního dne, v němž byly připsány na účet povinného, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému.
(4)
Je-li u peněžního ústavu veden výkon rozhodnutí na více účtů povinného, určí povinný v žádosti podle odstavce 1 také účet, ze kterého budou ve prospěch chráněného účtu převáděny peněžní prostředky. Byl-li účet, ze kterého jsou převáděny peněžní prostředky na chráněný účet, zrušen, nebo na něj přestal být veden výkon rozhodnutí, určí povinný na výzvu peněžního ústavu do 14 dnů od doručení této výzvy další účet vedený u téhož peněžního ústavu, na který je proti němu veden výkon rozhodnutí, z nějž budou převáděny peněžní prostředky na chráněný účet; číslo dalšího účtu sdělí povinný soudu, který ho bez zbytečného odkladu sdělí dlužníku povinného, plátci mzdy, plátci jiného příjmu nebo dlužníku dítěte podle § 317 odst. 1, kteří byli uvedeni v oznámení podle § 304d odst. 3. Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužník dítěte podle § 317 odst. 1 vyplácí peněžní prostředky podle § 304d odst. 2 na číslo účtu podle sdělení soudu podle věty druhé ode dne následujícího po dni, kdy mu bylo sdělení soudu doručeno. Číslo účtu určeného podle věty druhé oznámí peněžní ústav všem soudům, které nařídily výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z určeného účtu ke dni určení účtu.
(5)
Peněžní ústav připíše na chráněný účet pouze peněžní prostředky převedené podle odstavce 3, peněžní prostředky podle § 304b odst. 2 věty poslední a peněžní prostředky, na něž povinnému vznikne vůči peněžnímu ústavu nárok v souvislosti s chráněným účtem. Peněžní ústav nemůže svoji pohledávku s výjimkou pohledávek vzniklých v souvislosti s chráněným účtem započíst proti pohledávce povinného z chráněného účtu.
(6)
Peněžní ústav nemusí smlouvu o chráněném účtu uzavřít, může závazek z této smlouvy vypovědět nebo od této smlouvy odstoupit, jestliže by uzavřením smlouvy porušil ustanovení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu.
§ 304d
(1)
Dlužník povinného z pohledávek podle § 317 odst. 1 až 3, § 318 nebo 319, plátce mzdy nebo plátce jiného příjmu podle § 299 na písemnou žádost vystaví soudu nebo povinnému bez zbytečného odkladu potvrzení o čísle účtu, z nějž jsou tyto pohledávky, mzda nebo jiné příjmy vypláceny. Je-li povinným osoba, k jejímž rukám má dlužník dítěte podle § 317 odst. 1 plnit vyživovací povinnost, vztahuje se věta první ohledně pohledávky výživného dítěte podle § 317 odst. 1 i na dlužníka dítěte podle § 317 odst. 1 (dále jen „dlužník z výživného“). V potvrzení se dále uvede označení dlužníka povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužníka z výživného, označení povinného, číslo účtu povinného, na který jsou tyto pohledávky nebo příjmy vypláceny, a datum vystavení potvrzení. Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužník z výživného vystaví potvrzení na formuláři, jehož vzor zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Soud požádá dlužníka povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužníka z výživného o vystavení potvrzení na žádost povinného.
(2)
Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužník z výživného (dále jen „dlužník z chráněného příjmu“) vyplácí ode dne vystavení potvrzení podle odstavce 1 povinnému do dne, kdy mu bylo doručeno potvrzení podle § 304e odst. 2 věty poslední, z účtu, jehož číslo bylo uvedeno v potvrzení, na účet povinného, jehož číslo je uvedeno v potvrzení, pouze pohledávky, mzdu nebo jiné příjmy podle odstavce 1. O tom musí být na formuláři podle odstavce 1 poučen.
(3)
Soud oznámí na žádost povinného bez zbytečného odkladu peněžnímu ústavu číslo účtu, z něhož jsou pohledávky nebo příjmy podle odstavce 1 vypláceny, a číslo účtu povinného u tohoto peněžního ústavu, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému a na který mají být pohledávky nebo příjmy podle odstavce 1 připisovány. Kopii oznámení zašle soud dlužníkovi z chráněného příjmu. Při vydání oznámení vychází soud z potvrzení podle odstavce 1.
(4)
Je-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu veden k vydobytí více pohledávek, vztahuje se § 304c odst. 2 až 5 na všechny výkony rozhodnutí vedené na tento účet k okamžiku doručení oznámení peněžnímu ústavu, a na další výkony rozhodnutí, bylo-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno peněžnímu ústavu dříve, než nastaly skutečnosti podle § 304e odst. 2.
§ 304e
(1)
Povinný může mít pouze jeden chráněný účet. Vyjde-li v řízení najevo, že bylo pro povinného zřízeno více chráněných účtů, rozhodne soud, který z těchto účtů zůstane účtem chráněným. Soud může rozhodnout o tom, že účet není chráněný, vyjde-li najevo, že povinný uvedl úmyslně nepravdivé údaje peněžnímu ústavu v prohlášení podle § 304c odst. 1 věty druhé nebo uvedl úmyslně nepravdivé údaje dlužníku z chráněného příjmu v žádosti podle § 304d odst. 1. Usnesení soud doručí oprávněnému, povinnému a všem peněžním ústavům, u nichž byly zřízeny chráněné účty. Peněžním ústavům usnesení doručí do vlastních rukou. Závazek ze smlouvy o chráněném účtu zaniká dnem následujícím po dni, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení podle věty druhé, nejde-li o peněžní ústav, který má vést chráněný účet.
(2)
Nestanoví-li se dále jinak, nevztahují se na účet, který byl zřízen jako chráněný, ode dne následujícího po dni, v němž byl účet, ze kterého jsou převáděny peněžní prostředky na chráněný účet, zrušen nebo na něj přestal být veden výkon rozhodnutí, § 304c, 304d a odstavce 1 a 3; peněžní ústav a povinný se mohou dohodnout na zániku závazku ze smlouvy o chráněném účtu. Je-li u peněžního ústavu veden výkon rozhodnutí na více účtů povinného, věta první se použije obdobně ode dne následujícího po marném uplynutí 14denní lhůty podle § 304c odst. 4, v níž měl povinný určit další účet vedený u téhož peněžního ústavu. Peněžní ústav vydá na žádost povinnému potvrzení o tom, že se na účet, který byl zřízen jako chráněný, nevztahují § 304c, 304d a odstavce 1 a 3 nebo že zanikl závazek ze smlouvy o chráněném účtu; povinný toto potvrzení zašle bez zbytečného odkladu dlužníku z chráněného příjmu.
(3)
Poruší-li dlužník z chráněného příjmu povinnost podle § 304d odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu dlužník z chráněného příjmu zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby dlužník z chráněného příjmu tuto povinnost splnil. O tom musí být dlužník z chráněného příjmu na formuláři podle § 304d odst. 1 poučen.
(4)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud poučí povinného podle § 304c, 304d a odstavců 1 až 3.
§ 305
O tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění doručí do vlastních rukou.
§ 306
(1)
Nestanoví-li tento zákon jinak, nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního ústavu provést opravné zúčtování podle zvláštního zákona81) a ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.
(2)
Nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu se vztahuje pouze na pohledávku manžela povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; jinak se odstavec 1 použije obdobně. Ve výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu se § 307 odst. 3 nepoužije.
(3)
Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí zaniká.
§ 307
(1)
Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2)
Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po doručení vyrozumění podle § 305; není-li však pohledávka povinného z účtu ještě splatná, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po její splatnosti. Výkon rozhodnutí se provede i tehdy, postačuje-li pohledávka povinného z účtu jen k částečnému uspokojení oprávněného.
(3)
Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí také ve dni následujícím po dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové výši, která je potřebná k plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k tomu do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění podle § 305, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně dodatečně došlých peněžních prostředků nebo ohledně peněžních prostředků podle § 304b odst. 1 věty první rovněž ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby, popřípadě oprávněnému sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní prostředky. Byl-li podle § 304b odst. 2 věty první výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí více pohledávek, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně peněžních prostředků podle § 304b odst. 1 věty první ve dni, který následuje po uplynutí doby podle věty druhé v posledním z těchto řízení. Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.
(4)
Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav povinen oprávněnému vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by jinak mohl započíst.
(5)
Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí v rozsahu plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.
§ 308
(1)
Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu, neprovede peněžní ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.
(2)
Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, zanikají dnem právní moci usnesení o zastavení výkonu povinnosti peněžního ústavu podle § 304 odst. 1 a účinky výkonu rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a 307; byl-li výkon rozhodnutí zastaven částečně, platí to obdobně o dotčené části pohledávky z účtu. O tom, že usnesení o zastavení (částečném zastavení) výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud peněžní ústav vyrozumí.
§ 309
(1)
Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle svého pořadí.
(2)
Pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; byla-li mu téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí. Nestačí-li pohledávka z účtu povinného k uspokojení všech vymáhaných pohledávek se stejným pořadím, uhradí se poměrně; ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně.
(3)
Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu manžela povinného nařízen k vydobytí více pohledávek povinného, neuplatní se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 do výše uvedené v § 304b odst. 4 k okamžiku doručení prvního usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu.
§ 309a
(1)
Byla-li pohledávka z účtu povinného zastavena podle zvláštního právního předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí přikázáním těmito právy dotčené pohledávky z účtu, popřípadě její části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by byly peněžní prostředky z účtu na jejich základě zcela vybrány. V takovém případě peněžní ústav výkon rozhodnutí provede podle § 307 odst. 2 a 3, popřípadě v den, který následuje po té, co se o tomto zániku dozvěděl.
(2)
Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí se k nim nepřihlíží.
(3)
Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy nedotčená část pohledávky z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí (§ 306 odst. 1), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně; ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.
(4)
Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich vzniku.
§ 310
Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.
§ 311
Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304 odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval správně.
§ 311a
Je-li účet u peněžního ústavu zřízen pro více osob, použijí se § 303 až 311 na podíl na peněžních prostředcích na účtu patřící povinnému obdobně.
Přikázání jiných peněžitých pohledávek
§ 312
(1)
Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.
(2)
Soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající ze závazku, jehož je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na dosažení věku nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o plnění. Souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno, je nahrazen usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních právních předpisů povinnému, provádí místo povinného oprávněný.
(3)
Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.
(4)
Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.
§ 313
(1)
V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda pohledávku nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví. Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.
(2)
Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného je doručí do vlastních rukou. Povinnému nesmí být doručeno dříve než dlužníku povinného.
(3)
Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
§ 314
Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí o tom soud oprávněného a dlužníka povinného; dlužníku povinného soud doručí vyrozumění do vlastních rukou.
§ 314a
(1)
Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.
(2)
Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314; není-li pohledávka povinného v tento den dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou.
(3)
Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
§ 314b
(1)
Je-li to účelné, soud namísto postupu podle § 314a nařídí prodej pohledávky v dražbě. Přitom postupuje obdobně podle § 328b, § 329 odst. 1 až 6 a § 329a až 330a.
(2)
Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejdou na vydražitele veškerá práva a povinnosti k pohledávce doposud svědčící povinnému, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechod práv v dražbě oznámí soud dlužníkovi povinného. Jestliže je splnění vydražené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, soud oznámí přechod práv v dražbě i osobě, která zajištění poskytla, je-li soudu taková skutečnost známa.
§ 314c
(1)
Byla-li pohledávka povinného zastavena podle zvláštního právního předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí takto dotčené pohledávky, popřípadě její části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného. V takovém případě dlužník povinného pohledávku (její část) vyplatí oprávněnému až poté, co se o zániku práva dozvěděl; ustanovení § 314a odst. 2 tím není dotčeno.
(2)
Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí se k nim nepřihlíží.
(3)
Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy nedotčená část pohledávky, kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí (§ 312 odst. 3), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně.
(4)
Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich vzniku.
§ 315
(1)
Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.
(2)
Neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu tím popřípadě vznikla.
§ 316
(1)
Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky v tom pořadí, v jakém bylo nařízení výkonu rozhodnutí doručeno dlužníkovi povinného. Bylo-li mu téhož dne doručeno nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, které by nemohly být z pohledávky povinného úplně uspokojeny, uspokojí dlužník povinného tyto pohledávky poměrně.
(2)
Má-li být uspokojeno několik pohledávek, může dlužník povinného odevzdat sraženou částku soudu. Dlužník povinného je povinen odevzdat sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud. Soud odevzdanou částku rozvrhne mezi oprávněné a vyplatí jim částky na ně připadající.
(3)
Odevzdáním sražené částky soudu zprošťuje se dlužník povinného své povinnosti vůči povinnému až do výše této částky.
Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 317
(1)
Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky náhrady, kterou podle pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému vybudování nebo k opravě budovy, a výživné na dítě. Za dítě podle věty první se považuje nezaopatřené dítě podle zákona o státní sociální podpoře.
(2)
Výkonu rozhodnutí nepodléhají dávky podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, příspěvek na péči, zaopatřovací příspěvek, dávky pomoci v hmotné nouzi, náhradní výživné pro nezaopatřené dítě, daňový bonus, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení, příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.
(3)
Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky, které povinný nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
(4)
Ustanovení tohoto zákona upravující výkon rozhodnutí nemají vliv na výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním zajištění za podmínek stanovených zákonem upravujícím finanční zajištění85a) nebo srovnatelných podmínek zahraničního právního předpisu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před podáním návrhu na výkon rozhodnutí. To platí i v případě, že finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den podání návrhu na výkon rozhodnutí, avšak až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.
§ 318
Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a 3.
§ 319
(1)
Pohledávky autorské odměny podléhají výkonu rozhodnutí, je-li povinným autor, jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a 3.
(2)
Pokud je autoroviautorovi vyplácena odměna prostřednictvím ochranné organizace, doručí soud nařízení výkonu rozhodnutí též ochranné organizaci, která pak má práva a povinnosti dlužníka povinného. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje jak na částky, které již byly ve prospěch autoraautora u ochranné organizace složeny, tak na částky, které u ní v běžném kalendářním roce budou složeny.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.
§ 319a
(1)
Pracovní odměna odsouzeného a osoby ve výkonu zabezpečovací detence nepodléhá výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů uvedených v § 299.
(2)
Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného vůči Vězeňské služběVězeňské službě České republiky, která odpovídá výši peněžních prostředků připsaných ve prospěch povinného na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, lze nařídit nejvýše v rozsahu stanoveném zákonem upravujícím výkon trestu odnětí svobody. Výkonu rozhodnutí podle věty první podléhá i pohledávka povinného, která odpovídá
a)
částce, jež nebyla ze mzdy nebo jiného příjmu povinného podle § 299 ve výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy sražena k uspokojení oprávněného podle tohoto zákona, byla-li ve prospěch povinného připsána na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, nebo
b)
částce pracovní odměny povinného, který je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, jež mu náleží podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody.
(3)
Výkon rozhodnutí podle odstavce 2 se použije na pohledávku povinného podle odstavce 2
a)
k okamžiku, v němž bylo věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nebo
b)
vzniklou od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí po dobu, po kterou je povinný ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.
(4)
Věznice nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence provede výkon rozhodnutí podle odstavce 2 podle zákona upravujícího výkon trestu odnětí svobody. Ustanovení § 315 se použije přiměřeně.
Postižení jiných majetkových práv
§ 320
(1)
Výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy, peněžité pohledávky nebo nároku uvedeného v § 299, jde-li o právo, které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a je převoditelné na jiného. Výkon rozhodnutí postižením jiných majetkových práv se nepoužije, je-li podíl společníka v obchodní společnosti představován cenným papíremcenným papírem nebo zaknihovaným cenným papíremcenným papírem, nebo jsou-li práva společníka podílet se na řízení obchodní společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku spojena s cenným papíremcenným papírem nebo zaknihovaným cenným papíremcenným papírem.
(2)
Na tento výkon rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3, není-li stanoveno jinak. K určení rozhodné ceny soud přibere znalce, nelze-li cenu určit ze smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové právo vzniklo.
(3)
Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem uvedeným v § 315 odst. 1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle ustanovení § 326b a § 328 až 334a.
§ 320a
Postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti a komplementáře v komanditní společnosti
(1)
Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí postižením účasti společníka veřejná obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na podíl na likvidačním zůstatku.
(2)
Zaniká-li v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí jen účast společníka ve veřejné obchodní společnosti, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na vypořádání.
(3)
Na výkon rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se použijí obdobně ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí i na postižení účasti povinného v komanditní společnosti, je-li komplementářem.
Postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným, v družstvu a komanditisty v komanditní společnosti
§ 320aa
(1)
V nařízení výkonu rozhodnutí soud zakáže
a)
povinnému převádět jeho podíl komanditisty v komanditní společnosti, podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo jeho družstevní podíl (dále jen „podíl“) nebo ho zatěžovat a
b)
příslušnému orgánu komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo družstvu udělit povinnému k převodu nebo k zatížení podílu souhlas, je-li ho potřeba.
(2)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda podíl nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový podíl, zda má právo s ním volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že podíl nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti uvedené ve větě první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(3)
Komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo družstvu se usnesení doručí do vlastních rukou.
§ 320ab
(1)
Je-li podíl neomezeně převoditelný, prodá se po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v dražbě. Soud přitom postupuje přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 328b až 330a. Je-li s družstevním podílem spojeno právo užívat byt, postupuje po právní moci usnesení podle § 320aa soud přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 336 až 337h; dražební vyhlášku soud zašle i družstvu. Je-li s družstevním podílem spojeno právo užívat byt a k uzavření nájemní smlouvy s členem družstva je třeba právní jednání třetí osoby, považuje se tento podíl za nepřevoditelný.
(2)
K určení rozhodné ceny přibere soud znalce; za tím účelem jsou obchodní společnost nebo družstvo povinny poskytnout soudu a znalci informace potřebné k určení ceny podílu.
(3)
Dražební vyhlášku soud doručí obchodní společnosti nebo družstvu. Společnost nebo družstvo informuje bez zbytečného odkladu společníky nebo členy družstva, že jí byla doručena dražební vyhláška a že tato dražební vyhláška je k nahlédnutí v sídle společnosti nebo družstva. Společnost s ručením omezeným informuje společníky způsobem stanoveným pro svolání valné hromady a družstvo písemným oznámením v sídle družstva a v bytovém domě ve vlastnictví družstva, v němž se nachází byt, k němuž má povinný nájemní právo související s podílem, který je předmětem výkonu rozhodnutí. Společnost nebo družstvo zašle společníkovi nebo členovi družstva, který o to požádá, opis dražební vyhlášky na jeho náklady a nebezpečí na adresu uvedenou v žádosti. Udělením příklepu se vydražitel stává společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva namísto toho, jehož podíl byl vydražen.
(4)
Zúčastní-li se dražby jiný společník nebo člen družstva a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep.
(5)
V dražbě lze prodat i podíl, který je omezeně převoditelný. V takovém případě může být příklep udělen jen tomu, kdo před dražbou prokáže, že splňuje požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami pro nabytí podílu.
(6)
Účinky udělení příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Udělení příklepu se oznámí obchodnímu rejstříku a obchodní společnosti, popřípadě družstvu.
(7)
Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě, vyrozumí o tom soud bez zbytečného odkladu písemně komanditní společnost, společnost s ručením omezeným nebo družstvo.
(8)
Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li podíl převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na vypořádání. Účast povinného ve společnosti s ručením omezeným a v družstvu a účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným, družstvu nebo komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující pohledávku povinného z práva na vypořádání se použijí obdobně ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
HLAVA ČTVRTÁ
SPRÁVA NEMOVITÉ VĚCI
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 320b
(1)
Výkon rozhodnutí správou nemovité věci může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitou věc nebo jejich soubor, jejíž správu navrhuje, jestliže uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru lze dosáhnout uspokojení jeho pohledávky s příslušenstvím a jestliže doloží, že nemovitá věc nebo jejich soubor je majetkem povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci, soud vyrozumí katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází.
(2)
Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí správou téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
§ 320c
Pro nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci je rozhodující stav v době zahájení řízení.
§ 320d
(1)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
a)
zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil,
b)
zakáže, aby přijímal užitky či plody plynoucí z nemovité věci,
c)
přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda a kdo nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenu nájemní či pachtovní smlouvu k nemovité věci nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným břemenem nebo výměnkem a komu takové právo svědčí, jde-li o práva nezapsaná v katastrukatastru nemovitostí,
d)
přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, jak a kým jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a zda, kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna,
e)
přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda jsou ohledně nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a
f)
přikáže, aby soudu umožnil kdykoliv nahlížet do účetních záznamů, smluv a dalších písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení vstupovat do všech prostor.
(2)
Práva podle odstavce 1 písm. c), která jsou zapsána do katastrukatastru nemovitostí, soud zjistí z katastrukatastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu.
§ 320e
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodu se nachází nemovitá věc, která je předmětem výkonu rozhodnutí.
Správa nemovité věci
§ 320f
(1)
Správu nemovité věci vykonává soud. Jednotlivé úkony může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu. Vyžaduje-li to charakter nemovité věci, soud ustanoví správce. Ustanovení § 338i až 338l platí obdobně. Při zastavení výkonu rozhodnutí se § 338zo odst. 4 použije přiměřeně.
(2)
Podání návrhu na zahájení správního či soudního řízení týkajícího se nemovité věci a úkony příslušející v takovém řízení povinnému provádí namísto povinného soud. Právní jednání související s nemovitou věcí provádí namísto povinného soud.
(3)
Soud činí vhodná opatření, aby nemovitá věc byla řádně a úspěšně hospodářsky užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby užitky v penězích plynoucí z nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže mu, aby je poskytoval povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi jinak nakládal.
(4)
Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.
(5)
Plody nebo užitky z nemovité věci, které nejsou v penězích, se odevzdají soudu, který se postará o jejich zpeněžení v dražbě podle § 328b až 330a.
§ 320g
(1)
Nařízení správy nemovité věci nemá vliv na nájemní či pachtovní smlouvy týkající se nemovité věci. Soud však může takové smlouvy vypovědět za podmínek stanovených zákonem, touto smlouvou nebo jinou dohodou s nájemcem či pachtýřem a sjednat jiné nájemní či pachtovní smlouvy.
(2)
Soud je oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy, kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a pojistné smlouvy za podmínek stanovených zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s dodavateli těchto služeb. Může se také domáhat vyklizení nemovité věci, zániku věcných břemen či zrušení jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána, za podmínek stanovených zvláštním zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s účastníky těchto právních vztahů.
§ 320h
(1)
Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
(2)
Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:
a)
náklady správy nemovité věci vzniklé státu,
b)
odměna správce a jeho hotových výdajů,
c)
plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci,
d)
náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
e)
náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
f)
daň z nemovitých věcí za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.
(3)
Výplatu výtěžku správy odevzdává soud oprávněnému každé 3 měsíce, nedohodnou-li se na delší lhůtě.
§ 320i
Jiné výkony rozhodnutí
(1)
Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci nebrání tomu, aby ohledně nemovité věci byl nařízen výkon rozhodnutí jejím prodejem. Správa nemovité věci končí dnem právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání, případně dnem právní moci rozhodnutí o předražku a zaplacením předražku.
(2)
Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci brání tomu, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité věci. Již nařízené výkony soud přeruší. Oprávnění z těchto výkonů mají v řízení o výkon správy nemovité věci postavení dalšího oprávněného. Pro pořadí je rozhodující den, kdy návrh došel soudu. Doposud nevyplacené pohledávky z těchto výkonů jsou poddlužníci povinni předat soudu.
§ 320j
Správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci
(1)
Na výkon rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité věci se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí správou nemovité věci. Výkon rozhodnutí správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí správou nemovité věci nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2)
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité věci se doručuje i spoluvlastníkům.
(3)
Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů, z podílu připadajícího na povinného se vyplatí náklady řízení a zbývající část příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
(4)
Navrhnou-li to soudu ostatní spoluvlastníci, může soud vykonávat správu celé nemovité věci.
Hlava pátá
PRODEJ MOVITÝCH VĚCÍ A NEMOVITÝCH VĚCÍ
Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 321
Výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají.
§ 322
(1)
Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.
(2)
Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:
a)
běžné oděvní součásti, včetně prádla a obuvi,
b)
obvyklé vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka, vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti,
c)
studijní a náboženská literatura, školní potřeby a dětské hračky,
d)
snubní prsten, písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny a nosiče dat těchto záznamů, pokud nelze takové záznamy přenést na jiný nosič dat, a jiné předměty podobné povahy,
e)
zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný nebo člen jeho domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
f)
hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu80c),
g)
zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník.
(3)
Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna.
(4)
Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny technické prostředky, na nichž se podle zvláštního právního předpisu86a) vede evidence investičních nástrojů nebo se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této evidenci, a dále technické prostředky sloužící k poskytování údajů o vlastnících investičních nástrojů podle zvláštního právního předpisu.86b)
(5)
Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny věci, které povinný nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s věcí volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
(6)
Ustanovení odstavců 1 a 4 platí též na věci, jejichž je povinný spoluvlastníkem.
(7)
Odstavce 1 až 6 se na návrh oprávněného nepoužijí, jde-li o věci, které povinný, který úmyslným trestným činemtrestným činem způsobil škodu, nabyl z majetkového prospěchu získaného tímto trestným činemtrestným činem, je-li oprávněným poškozený z tohoto trestného činutrestného činu. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud podle tvrzení oprávněného uvede věci, na které se podle věty první nepoužijí odstavce 1 až 6.
Prodej movitých věcí
§ 323
(1)
Výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé až čtvrté. Výkon rozhodnutí prodejem movité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2)
Výkon rozhodnutí může být nařízen podle návrhu oprávněného s výslovným určením věcí, které mají být prodány, nebo bez tohoto určení.
(3)
Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc umístěnou mimo svůj byt (sídlo), anebo že povinný je vlastníkem zaknihovaného cenného papírucenného papíru, uvede oprávněný takovou skutečnost již v návrhu na výkon rozhodnutí; oprávněný rovněž uvede podle možností, kde se movitá věc nachází nebo kde je zaknihovaný cenný papírcenný papír evidován.
§ 324
V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby nakládal s věcmi pojatými do soupisu a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
Soupis na místě samém
§ 325
(1)
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí se povinnému až při provádění výkonu. Není-li při provádění výkonu povinný přítomen, doručí se mu usnesení spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány.
(2)
Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány, doručí se také oprávněnému a manželu povinného.
§ 325a
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 325b
(1)
Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny.
(2)
Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup.
(3)
O průběhu prohlídky bytu a jiných místností ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, pořídí zvukově obrazový záznam. O tom musí být přítomné osoby poučeny při zahájení prohlídky.
§ 326
(1)
Soud v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovité věci.
(2)
Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.
(3)
Zástavní věřitel, který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k zastavení předána, aby ji opatrovala, osoba oprávněná ze zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací právo k věci od těchto osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k sepsání na základě výzvy soudu. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání doručí do vlastních rukou zástavnímu věřiteli, osobě oprávněné ze zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění podle § 328b odst. 4 písm. g).
(4)
Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí povinného, sepíší se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(5)
Cenné papíryCenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, se sepíší a vždy se odevzdají soudu.
(6)
Zaknihované cenné papírycenné papíry zapsané v příslušné evidenci se sepíší, jakmile se soud dozví, že jsou pro povinného evidovány v této evidenci. Jedná-li se o sběrné dluhopisy, soud sepíše podíl povinného na sběrném dluhopisu86g). Po sepsání soud přikáže osobě oprávněné k vedení příslušné evidence zapsat pozastavení výkonu práva vlastníka nakládat se zaknihovaným cenným papíremcenným papírem do evidence (§ 324).
(7)
Oprávněný má právo být přítomen soupisu věcí. Do soupisu se neuvedou věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány.
(8)
Soupis se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných věcí nestačí k uspokojení pohledávky oprávněného anebo jestliže je nařízen další výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
(9)
Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obceobce.
(10)
Ze soupisu se vyloučí věci, u kterých to navrhne povinný a oprávněný s vyloučením vysloví souhlas.
(11)
Shledá-li soud pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu, že věc je ve vlastnictví třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu písemně uvědomí o provedení soupisu a poučí ji o právu podat návrh podle § 267.
(12)
K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím vlastnictví, soud sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle § 267.
§ 326a
Nepodaří-li se v bytě (sídle) povinného ani na jiném soudu známém místě sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány. Jestliže oprávněný soudu ve stanovené lhůtě takové místo nesdělí nebo jestliže ani na jím označeném místě nebyly žádné věci sepsány, soud výkon rozhodnutí zastaví.
§ 326b
(1)
Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo dražbu ihned po té, co byly sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se použije přiměřeně.
(2)
Nepodaří-li se prodat tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za cenu, kterou určil soud, vrátí je povinnému.
§ 327
(1)
Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých věcí pojatých do soupisu.
(2)
Vyžádá-li si zajištění movitých věcí náklady, provede soud zajištění, jen složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.
(3)
Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na místě, kde byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým soudem byly sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí.
Jiný soupis
§ 327a
(1)
Je-li údaj o věci povinného znám z rejstříku, případně seznamu, zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem, pojme se taková věc do soupisu zápisem do protokolu.
(2)
O provedení soupisu soud bezodkladně vyrozumí osobu či orgán, který vede rejstřík, seznam či jinou evidenci. Je-li to možné, provede osoba nebo orgán do rejstříku (seznamu, evidence) záznam o soupisu. Údaje o provedeném soupisu uchovává osoba nebo orgán po celou dobu trvání výkonu rozhodnutí.
(3)
Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se povinný vyzve, aby takto sepsané věci odevzdal bezodkladně soudu.
Další postup při prodeji movitých věcí
§ 328
(1)
Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se sepsané věci anebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou, pokud není
a)
cena stanovena úředně36),
b)
uveřejněn kurs investičního nástroje přijatého k obchodování na evropském regulovaném trhu101), nebo
c)
uveřejněna hodnota cenného papírucenného papíru a zaknihovaného cenného papírucenného papíru vydaného fondem kolektivního investování.
(2)
Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci. Odhad soud neprovede, pokud k prodeji dochází způsobem podle § 334a. Odhad sepsaných věcí není soudním rozhodnutím.
(3)
Jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu podle odstavce 1 písm. a) až c) ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky (§ 328b odst. 3) nebo pověření k prodeji jiným způsobem.
§ 328a
(1)
Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a po zjištění ceny sepsaných věcí podle § 328 (dále jen „rozhodná cena“) soud zajistí, aby
a)
zvlášť významná výtvarná díla a památky,
b)
rukopisy zvlášť významných literárních děl,
c)
osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů a kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy po těchto osobách,
d)
předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory,
byly nabídnuty ke koupi za hotové institucím, jejichž posláním je péče o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu.
(2)
Jestliže tyto instituce ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy neodpoví na nabídku a nesloží u soudu rozhodnou cenu, soud i tyto předměty prodá způsobem dále uvedeným.
(3)
Finanční kolaterál podle zákona upravujícího finanční zajištění85a) nebo podle zahraniční právní úpravy nesmí být předmětem výkonu rozhodnutí.
§ 328b
(1)
Sepsané věci se prodají v dražbě, nestanoví-li tento zákon jinak. Věci se prodají samostatně anebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru věcí se prodají zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný nebo i dělitelný celek nebo zastupitelné cenné papírycenné papíry, případně zaknihované zastupitelné cenné papírycenné papíry, lze-li očekávat vyšší výtěžek.
(2)
Dražbu lze vykonat v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby sepsané věci byly dopraveny do místa, kde se koná dražba. Jestliže nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané věci vydat k dražbě; neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.
(3)
Soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obceobce, v jejímž obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražbu soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky, ne však dříve než 30 dnů ode dne doručení uvědomění o provedení soupisu podle § 326 odst. 11. Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
(4)
V dražební vyhlášce soud uvede
a)
datum, čas a místo dražby,
b)
označení dražených věcí,
c)
zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d)
rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
e)
výši nejnižšího podání (§ 329),
f)
zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení (odstavec 5),
g)
upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží; ustanovení § 335 odst. 2 a § 336f se použijí přiměřeně.
(5)
Povinnost složit jistotu a její výši soud stanoví, převyšuje-li rozhodná cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí po přepočtení na měnu České republiky podle kursu vyhlášeného Českou národní bankoubankou platného ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky, ekvivalent částky 45 000 EUR. Ustanovení § 336e odst. 2 se použije obdobně.
(6)
Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražbu této věci odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
§ 329
(1)
Dražbu může provést i vykonavatel; o průběhu dražby soud sepíše protokol. Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí dražit. Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost. Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud zaznamená do protokolu o dražbě.
(2)
Nejnižší podání činí jednu třetinu rozhodné ceny. Dražitelé jsou vázáni svými podáními, pokud nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny vydražené věci anebo souboru věcí není omezena ustanoveními cenových předpisů.
(3)
Soud udělí příklep dražiteli, který učiní nejvyšší podání. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem. Vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit bez zbytečného odkladu; neučiní-li tak, draží se věc bez jeho účasti znovu.
(4)
Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota. Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání.
(5)
Vydražitel musí nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání, nepřesahují-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu86j) (dále jen „limit“), ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znovu, bez jeho účasti.
(6)
Nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání přesahující limit musí vydražitel zaplatit bezhotovostní platbou do sedmi dnů od udělení příklepu, jinak soud nařídí opětovnou dražbu.
(7)
Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydražitele vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další práva váznoucí na věci.
(8)
Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3.
§ 329a
(1)
Přejde-li vlastnické právo na vydražitele, vydá soud vydražiteli na základě žádosti potvrzení o přechodu vlastnického práva k vydražené věci k okamžiku udělení příklepu. V případě dražby cenných papírůcenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírůcenných papírů vydá soud takové potvrzení vydražiteli i bez žádosti.
(2)
V případě přechodu vlastnického práva k listinnému cennému papírucennému papíru na řad nebo na jméno soud vyznačí na rubu anebo přívěsku cenného papírucenného papíru přechod vlastnického práva k cennému papírucennému papíru na vydražitele k okamžiku udělení příklepu.
§ 330
(1)
Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech oprávněných a včas přihlášených věřitelů.
(2)
Nenajde-li se vydražitel pro dražené věci, nařídí soud opětovnou dražbu.
(3)
Vydražitel, který nezaplatil nejvyšší podání řádně a včas, je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s další dražbou anebo dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při další dražbě dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O těchto dluzích, případném započtení anebo vrácení zbytku jistoty rozhodne soud usnesením.
(4)
Věci, které nepřejdou do vlastnictví vydražitele ani při opětovné dražbě, může oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti dražby za jednu třetinu rozhodné ceny. Mezi několika oprávněnými, ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí (§ 332 odst. 1). Převzetí věci má tytéž účinky jako prodej v dražbě. Odmítne-li oprávněný tyto věci převzít, vyloučí je soud ze soupisu. Usnesení o tom doručí oprávněnému i povinnému.
(5)
Věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, se vrátí povinnému. Odmítne-li povinný tyto věci převzít nebo jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních; lhůty činí 1 rok a počínají běžet ode dne právní moci usnesení o vyloučení věci z výkonu. Stane-li se však věc v průběhu času zjevně bezcennou, postupuje soud podle § 341 odst. 4.
§ 330a
(1)
Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2)
V dražební vyhlášce soud stanoví
a)
způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b)
způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c)
adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d)
datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e)
způsob a lhůtu, ve které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu,
f)
informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze vydražené věci převzít,
g)
termín přihlášení pohledávek,
h)
termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě prokázány,
i)
způsob zveřejnění informace o příklepu.
(3)
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 329 odst. 3 se nepoužije.
(4)
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 328b až 330.
§ 331
(1)
Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen jen pro jednu pohledávku a nepřihlásil-li se včas další oprávněný anebo věřitel [§ 328b odst. 4 písm. g)], soud po srážce nákladů prodeje, případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti, vyplatí oprávněnému dosažený výtěžek.
(2)
Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen třeba postupně pro několik pohledávek anebo přihlásil-li se včas další oprávněný nebo věřitel, vyplatí soud po srážce nákladů prodeje, případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti, každému z oprávněných nebo věřitelů výtěžek podle pořadí.
(3)
Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o této skutečnosti orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému.
(4)
Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému.
(5)
Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako nedoručitelný.
§ 331a
(1)
Byla-li prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, zastavena, nebo zadržena soud vyplatí výtěžek zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem práva, a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu oprávněnému a dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí.
(2)
U movitých věcí, které byly samostatně zastaveny (vespolným zástavním právem) pro více pohledávek, se postupuje přiměřeně podle § 337d.
§ 332
(1)
Pořadí, v jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se řídí dnem, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro jednotlivé pohledávky anebo přihláška dalšího oprávněného či dalšího věřitele [§ 328b odst. 4 písm. g)]. Vymáhá-li oprávněný, další oprávněný nebo další věřitel pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem, byla-li movitá věc zajištěna v trestním řízenítrestním řízení o tomto trestném činutrestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, řídí se pořadí dnem právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle trestního řádu.
(2)
Pro pořadí zástavního práva a zajišťovacího převodu práva je rozhodující den jejich vzniku.
(3)
Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek prodeje nestačí k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně. Bez ohledu na pořadí se uspokojí přednostně pohledávky, u nichž to stanoví zvláštní předpis. Je-li dalším věřitelem osoba oprávněná z pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činemtrestným činem, uspokojí se její pohledávka bez ohledu na pořadí před pohledávkami dalších věřitelů.
Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení dlužné částky
§ 333
(1)
Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České republiky, než která je podle § 322 odst. 2 písm. f) z výkonu rozhodnutí vyloučena, naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí jako s výtěžkem prodeje (§ 331, 332).
(2)
Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato nebo peněžní prostředky v cizí měně, provede se jejich prodej nebo směna na měnu České republiky podle zvláštních předpisů90). Dosažený výtěžek rozvrhne a vyplatí podle § 331 a 332.
§ 334
(1)
Jde-li o cenné papírycenné papíry nebo zaknihované cenné papírycenné papíry či listiny představující právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy a stanoviska oprávněného buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, nebo se postará o zpeněžení.
(2)
Vyzve-li soud toho, kdo má podle cenného papírucenného papíru, zaknihovaného cenného papírucenného papíru nebo listiny plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, postupuje přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, přičemž jednání potřebná k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě oprávněné z cenných papírůcenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírůcenných papírů, provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).
§ 334a
(1)
Pokud nebyly sepsané cenné papírycenné papíry nebo zaknihované cenné papírycenné papíry zpeněženy postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papírycenné papíry nebo zaknihované cenné papírycenné papíry zpeněží pomocí obchodníka s cennými papírycennými papíry nebo zahraniční osoby poskytující investiční služby v České republice91). Soud má přitom všechna práva, která jinak přísluší povinnému jako majiteli cenného papírucenného papíru.
(2)
Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).
Prodej nemovitých věcí
§ 335
(1)
Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitou věc, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře76) doloží, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(2)
Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3)
Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy, souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 335a
(1)
Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí je rozhodující stav v době zahájení řízení.
(2)
Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které jsou příslušenstvím nemovité věci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
§ 335b
(1)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
a)
zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho jiného nebo ji zatížil;
b)
uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné koupě, právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo, jde-li o práva nezapsaná v katastrukatastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;
c)
uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře;
d)
zakáže, aby po doručení usnesení odmítl nemovitou věc, pokud ji koupil na zkoušku nebo aby se vzdal práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku.
(2)
Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastrukatastru nemovitostí, soud zjistí z katastrukatastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu.
(3)
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4)
Týká-li se výkon rozhodnutí nemovité věci nezapsané v katastrukatastru nemovitostí, soud v usnesení uvede její obvyklé pojmenování nebo určení, případně další údaje týkající se nemovité věci.
(5)
Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné koupě, věcné právo, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo), a vyvěsí je na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(6)
Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní moci usnesení příslušný katastrální úřad.
§ 336
(1)
Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou.
(2)
Je-li to potřebné, provede soud ohledání nemovité věci a jejího příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty, kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinného a znalce. Povinný, popřípadě i další osoby, jsou povinni umožnit prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění.
(3)
Neumožní-li povinný prohlídku nemovité věci a nelze-li bez ohledání cenu určit, je soud oprávněn zjednat si do nemovité věci povinného přístup.
(4)
Jestliže nemovitá věc a její příslušenství byly dříve oceněny způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění, může soud od nového ocenění upustit.
§ 336a
(1)
Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud
a)
nemovitou věc, které se výkon týká,
b)
příslušenství nemovité věci, kterého se výkon týká,
c)
výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se výkon týká,
d)
soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.
(2)
Soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže
a)
je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného, a
b)
toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
(3)
Usnesení soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému a osobám, o jejichž právech a povinnostech soud rozhodl podle odstavce 2. Jednání není třeba nařizovat.
(4)
Soud změní usnesení o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška, pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a jejího příslušenství.
§ 336b
(1)
Výkon rozhodnutí se provede dražbou, kterou soud nařídí po právní moci usnesení podle § 336a.
(2)
V dražební vyhlášce soud uvede
a)
datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
b)
označení nemovité věci a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1 písm. a) a b)],
c)
pořadové číslo dražebního jednání,
d)
výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
e)
výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
f)
výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
g)
věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva, která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. d)],
h)
předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou věc a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
(3)
V dražební vyhlášce soud vyzve
a)
každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
b)
každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek nebo věcné břemeno nezapsané v katastrukatastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí výměnku právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního roku.
(4)
V dražební vyhlášce soud upozorní
a)
oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f),
b)
oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží,
c)
dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovité věci,
d)
osoby, které mají k nemovité věci předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu nezanikají,
e)
na to, že pozemek, na který se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí, je zatížen právem stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného seznamu,
f)
osobu odpovědnou za správu domu a pozemku104), jde-li o prodej jednotky v domě, že se může domáhat uspokojení pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, pokud tato pohledávka byla uplatněna u soudu žalobou podle části třetí a jestliže ji přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, s poučením, že přihlášky, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, soud odmítne.
§ 336c
(1)
Dražební vyhlášku soud doručí:
a)
oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým se doručuje usnesení podle § 336a, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly,
b)
finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c)
těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
d)
příslušnému katastrálnímu úřadu,
e)
obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitá věc.
(2)
Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí do jejich vlastních rukou.
(3)
Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitá věc, aby vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.
(4)
V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem.
(5)
Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
§ 336d
(1)
Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě.
(2)
Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky.
§ 336e
(1)
Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
(2)
Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu došla.
(3)
Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání. Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne, zda předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě jsou prokázány; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
§ 336f
(1)
Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Totéž právo má osoba odpovědná za správu domu a pozemku104) ohledně pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, pokud tato pohledávka byla uplatněna u soudu žalobou podle části třetí.
(2)
Přihláška musí obsahovat
a)
výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá,
b)
vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
c)
údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
d)
skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
(3)
K přihlášce podle odstavce 2 musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku, o pohledávku související se správou domu a pozemku, která byla uplatněna u soudu žalobou podle části třetí, nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
(4)
Opožděné nebo neúplné přihlášky soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(5)
Věřitel je povinen bezodkladně oznámit soudu změny týkající se přihlášky, ke kterým došlo po jejím doručení soudu. Při neoznámení věřitel odpovídá za škodu tím způsobenou.
(6)
Osoba odpovědná za správu domu a pozemku104) předloží soudu bez zbytečného odkladu stejnopis rozhodnutí, jímž bylo řízení o zaplacení pohledávky související se správou domu a pozemku přihlášené podle odstavce 1 pravomocně skončeno, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti.
§ 336h
(1)
Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2)
Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.
(3)
Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obecobec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a 21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.
(4)
Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný, manžel povinného, vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 a ti, jimž v nabytí věci brání zvláštní předpis.
(5)
Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost. Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud zaznamená do protokolu o dražbě.
§ 336i
(1)
Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.
(2)
Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 100 000 Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného, pohledávku za náhradní výživné podle jiného zákona nebo pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činemtrestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.
(3)
Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve
a)
rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě (§ 336e odst. 3),
b)
oznámí, která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou, a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.
(4)
Po provedení úkonů podle odstavce 3 soudce vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.
(5)
Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není omezena ustanoveními cenových předpisů.
§ 336j
(1)
Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.
(2)
Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší podání bude doplácet pomocí úvěru.
(3)
V usnesení o příklepu soud
a)
stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo
b)
uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší podání.
(4)
Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn.
(5)
Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
(6)
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání.
§ 336ja
(1)
Nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4, může každý do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu soudu písemně navrhnout, že vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání (předražek). Návrh musí obsahovat náležitosti podle § 42 a podpis navrhovatele musí být úředně ověřen. Návrhy vede soud odděleně a zařadí je do spisu teprve po uplynutí lhůty podle věty první.
(2)
Navrhovatel předražku je povinen ve lhůtě podle odstavce 1 předražek na účet soudu zaplatit. Ustanovení § 336e odst. 2 platí obdobně. Není-li řádně a včas předražek zaplacen, soud k návrhu předražku nepřihlíží.
(3)
Po uplynutí lhůty podle odstavce 1 vyzve soud vydražitele, aby do tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku. Poté soud vydá usnesení o předražku, ve kterém usnesení o příklepu zruší a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu nemovitou věc nabude.
(4)
Je-li učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní nejvyšší předražek, v případě shodných podání vydražitel, pak ten, kdo podal návrh jako první, poté se rozhoduje při jednání losem.
(5)
V usnesení o předražku soud uloží povinnému, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci. Zvýšil-li vydražitel svoje podání na částku nejvyššího předražku, stanoví se mu stejná lhůta pro doplacení nejvyššího podání, jaká byla určena v usnesení o příklepu. Usnesení soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a všem, kdo učinili předražek.
(6)
Neúspěšným navrhovatelům předražku se zaplacená částka vrátí po právní moci usnesení o předražku.
(7)
Za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání podané proti usnesení o příklepu.
§ 336k
(1)
Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o příklepu se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno identifikovat vydražitele.
(2)
Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby uvedené v odstavci 1 větě první.
(3)
Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též
a)
osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání,
b)
dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech.
(4)
Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení § 219a se nepoužije.
(5)
Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 nebo osobám uvedeným v § 336ja odst. 5. Bylo-li usnesení o příklepu nebo o předražku odvolacím soudem změněno, nařídí soud prvního stupně nové dražební jednání.
§ 336l
(1)
Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitou věc s příslušenstvím dnem následujícím po doplacení nejvyššího podání, nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však podán takový návrh, nemovitou věc s příslušenstvím lze převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o předražku.
(2)
Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho vydání.
(3)
Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené pohledávky v rozvrhu.
(4)
Soud zřídí zástavní právo na vydražené nemovité věci ve prospěch věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží soudu smlouvu o úvěru, ve které
a)
úvěr bude účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání,
b)
úvěr bude vyplacen soudu, a to ve lhůtě nejpozději 2 měsíců po uplynutí lhůty podle § 336j odst. 3 písm. b),
c)
úvěr byl poskytnut věřitelem, který může na území České republiky vykonávat činnost podle zákona o bankách.
Soud zástavní právo zruší, uplyne-li lhůta pro doplacení nejvyššího podání marně. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a doručuje se jen vydražiteli.
(5)
Dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené nemovité věci, zanikají
a)
právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání,
b)
výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci, s výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva,
c)
výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu škody na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek.
Zemědělský pacht neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený soudem po zahájení dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku. Soud potvrdí, která věcná nebo jiná práva zapsaná v katastrukatastru nemovitostí váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo předražiteli.
(6)
Vydražitel nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené nemovité věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a jejím příslušenstvím.
(7)
Na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci.
§ 336m
(1)
Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2)
Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.
(3)
Při druhém dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší podání stanoví ve výši 50 % výsledné ceny (§ 336a odst. 1); ve třetím dražebním jednání činí 40 % výsledné ceny, ve čtvrtém 30 % a v pátém dražebním jednání 25 % výsledné ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc prodat ani poté, soud řízení zastaví.
(4)
O nařízení a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení § 336b odst. 2 a § 336b odst. 4 písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1 písm. b) a c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h, § 336i odst. 4 a 5, § 336j až 336l, § 336n a 336o.
§ 336n
(1)
Vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.
(2)
O dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.
(3)
Nepostačuje-li k úhradě dluhů podle odstavce 1 složená jistota, podá vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k vymožení potřebných částek návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti vydražiteli.
(4)
Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo účastníkům, kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do rozdělované podstaty.
§ 336o
(1)
Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2)
V dražební vyhlášce soud stanoví
a)
způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,
b)
způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c)
adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může veřejnost dražbu sledovat,
d)
datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat podání,
e)
termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovité věci,
f)
termín přihlášení pohledávek,
g)
termín prokázání podání vylučovací žaloby,
h)
termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě prokázány.
(3)
Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(4)
Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b až 336n.
§ 336p
(1)
Nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední desce zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle § 336f odst. 5.
(2)
Jestliže soud do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé přihlášce podle § 336f odst. 4, uvede tuto skutečnost v oznámení samostatně. Nebude-li přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným věřitelům, o jejichž pohledávkách soud rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí nebo požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, s tím, že k námitkám nebo žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží.
§ 336q
(1)
Požádá-li o to alespoň jeden věřitel, případně oprávněný nebo povinný, podle § 336b odst. 4 písm. b) nebo § 336p odst. 2, nařídí soud po právní moci usnesení o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo předražku vydražitelem, právní moci usnesení o předražku a uplynutí lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
(2)
Soud provede jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o jejím rozdělení rovněž na návrh správce daně. Rozdělení podstaty provede správce daně, který návrh podal, po právní moci rozhodnutí vydaného soudem.
(3)
K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 3).
(4)
Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce soudu.
(5)
Pokud pohledávka související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky není při vydání rozvrhového usnesení vykonatelná, rozhodne o této pohledávce a o částce na ni připadající soud tak, že bude projednána dodatečně, jestliže na ni připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; jestliže však v již pravomocně skončeném řízení o zaplacení této pohledávky nebylo přiznáno právo na její zaplacení, rozhodne o ní soud v rozvrhovém usnesení tak, že nárok v přihlášeném rozsahu zanikl. Rozhodne-li soud podle věty první, nerozhoduje zároveň o pohledávce související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky podle § 337e odst. 1 ani nevyzývá ostatní věřitele podle § 337e odst. 2.
§ 337
(1)
Není-li nařízeno jednání o rozvrhu podle § 336q odst. 1, soud rozvrhne rozdělovanou podstatu podle § 337c.
(2)
Ustanovení § 336q odst. 2 a 5 se použije obdobně.
(3)
Účastníky rozvrhu jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 4).
§ 337a
Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2, případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti.
§ 337c
(1)
Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
a)
pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
b)
pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, a to do výše jedné desetiny výtěžku z prodeje jednotky,
c)
pohledávky z hypotečních úvěrů sloužící ke krytí dluhů z hypotečních zástavních listů v oběhu,
d)
pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,
e)
pohledávky nedoplatků výživného,
f)
pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona,
g)
ostatní pohledávky.
(2)
Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
(3)
Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při rozvrhu za splatné.
(4)
Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
(5)
Pro pořadí je rozhodující
a)
u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí,
b)
u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c)
u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d)
u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,
e)
u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízenítrestním řízení o tomto trestném činutrestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
(6)
Zjistí-li soud z katastrukatastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této skutečnosti orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému.
(7)
Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty povinnému.
§ 337d
(1)
Byly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále jen „vespolné zástavní právo“), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru, přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.
(2)
Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ výpočtu úhrady hodnota všech nemovitých věcí zjištěná podle zvláštního předpisu.92) Částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky, které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.
§ 337e
(1)
V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
(2)
Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně.
(3)
K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a odst. 1.
(4)
V návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.
§ 337f
(1)
Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 nebo po vykonatelnosti rozhodnutí v řízení o zaplacení pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky soud pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty.
(2)
Bylo-li k rozvržení podstaty nařízeno jednání, nařídí soud jednání i k rozdělení zbytku rozdělované podstaty. K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 337 odst. 2 a 3, § 337a, 337c a 337d.
(3)
Byla-li pohledávka související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky popřena, při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se postupuje obdobně podle § 337e.
§ 337g
(1)
V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům a uvede, že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U pohledávky vydražitele uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.
(2)
Soud změní usnesení o rozvrhu, které nenabylo právní moci, pokud po jeho vydání učinil věřitel oznámení podle § 336f odst. 5.
§ 337h
(1)
Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.
(2)
Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad, vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní práva váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli.
(3)
Po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
Prodej spoluvlastnického podílu
§ 338
(1)
Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak. Výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo nemovitých věcí nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2)
Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí spoluvlastníku povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí při provedení soupisu, popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je ve spoluvlastnictví, a oznámí mu dražební rok. Spoluvlastník povinného je povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví; povinnosti uložené povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.
(3)
Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovité věci, soud doručí spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za podmínek uvedených v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce. Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej zástavy
§ 338a
(1)
Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých věcí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem v rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo jiná osoba, které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, aby ji opatrovala, jsou tyto osoby povinny umožnit soupis této věci a její ocenění a věc vydat soudu k dražbě; ustanovení § 325b a 326b pro ně platí obdobně.
(3)
Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí se nepoužijí ustanovení § 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
Hlava šestá
ZŘÍZENÍ SOUDCOVSKÉHO ZÁSTAVNÍHO PRÁVA NA NEMOVITÝCH VĚCECH
§ 338b
(1)
Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem76) doloží, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(2)
Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.
(3)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud uloží povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti podle věty první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
§ 338c
(1)
Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím.
(2)
Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(3)
Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s nemovitou věcí volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 338d
(1)
Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Jde-li o pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízenítrestním řízení o tomto trestném činutrestném činu a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, je pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva.
(2)
Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně.
§ 338e
(1)
Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovité věci se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.
(2)
Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí.
(3)
Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.
Hlava sedmá
POSTIŽENÍ ZÁVODU
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 338f
(1)
Výkon rozhodnutí postižením závodu může být nařízen, jen když oprávněný označí závod, jehož postižení navrhuje, a jestliže doloží, že závod je ve vlastnictví povinného.
(2)
Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí postižením téhož závodu podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3)
Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy, souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 338g
(1)
Pro nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu je rozhodující stav v době zahájení řízení.
(2)
Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na jmění, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký tu je v době příklepu. Výkon rozhodnutí postižením závodu, k jehož využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
(3)
Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o bankubanku.
(4)
Z výkonu rozhodnutí je vyloučen závod, který povinný nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo se závodem volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 338h
(1)
V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce závodu (dále jen „správce“) a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
a)
zakáže, aby po doručení usnesení závod nebo část závodu převedl na někoho jiného;
b)
uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo má k závodu, k jeho části nebo k majetku náležejícímu k závodu předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v katastrukatastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;
c)
uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda závod nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo s ním volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinamiveřejnými listinami notáře;
d)
zakáže, aby po doručení usnesení majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, převedl na jiného, zatížil jej nebo s ním jinak nakládal bez souhlasu správce;
e)
přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a dalších písemností týkajících se závodu a bez omezení vstupovat do všech prostor závodu.
(2)
Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastrukatastru nemovitostí, soud zjistí z katastrukatastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového přístupu.
(3)
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Doloží-li povinný, že závod nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4)
Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem majetku, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, předkupní, zástavní nebo zadržovací právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo). Po nabytí právní moci se usnesení též vyvěsí na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.
Správce závodu
§ 338i
(1)
Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v seznamu insolvenčních správcůinsolvenčních správců.94) Výjimečně může soud správcem ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí.
(2)
Při výběru osoby správce soud přihlíží zejména k tomu, zda má správce s ohledem na povahu závodu potřebné předpoklady k řádnému výkonu správy. Osoby zapsané do seznamu insolvenčních správcůinsolvenčních správců mohou funkci správce odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud.
(3)
Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá za újmu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uložil soud.
(4)
Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.
(5)
Na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s přibráním znalce, soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové výdaje hrazené z této zálohy se považují za náklady výkonu rozhodnutí.
§ 338j
(1)
Správce je z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
(2)
O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si zpravidla vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
(3)
Rozhodne-li soud, že správce je ze své funkce vyloučen, současně jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.
§ 338k
(1)
Správce při výkonu své funkce postupuje podle zákona a dalších právních předpisů a podle pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu rozhodnutí nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku náležejícího k postiženému závodu, popřípadě aby se majetek náležející k závodu očekávaným způsobem zvýšil. K řádnému zajištění majetku náležejícího k závodu činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování závodu, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Vyžadují-li to okolnosti případu, může správce vyzvat dlužníky povinného, aby plnění svých peněžitých dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem zřídil. Zjistí-li správce, že součástí závodu je nemovitá věc, vyrozumí bez zbytečného odkladu příslušný katastrální úřad, že byl nařízen výkon rozhodnutí postižením závodu a že povinný nesmí bez jeho souhlasu nemovitou věc převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat.
(2)
Souhlas správce s jednáními povinného musí být udělen písemně; u písemných jednání musí být obsažen na téže listině. Právní jednání povinného, která učinil bez souhlasu správce, jsou neplatná.
(3)
Vyzve-li správce dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého dluhu skládal na určitý účet, nesmí dlužník po doručení výzvy dluh plnit jinak. Nesplní-li dlužník povinného dluh v souladu s výzvou správce, je správce oprávněn domáhat se jako zástupce povinného řádného splnění dluhu.
(4)
Neučiní-li povinný řádně a včas jednání potřebná k odvrácení újmy hrozící závodu, je povinen tato jednání provést správce jako zástupce povinného.
(5)
Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k jednání potřebnému k řádnému provozování závodu, může povinný soudu navrhnout, aby svým usnesením souhlas správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení správce a povinného; proti jeho usnesení není odvolání přípustné.
(6)
Ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají závodu, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce závodu zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo za něj jednat.
Dohled soudu
§ 338l
(1)
Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem a dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je soud oprávněn vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do listin správce a povinného a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v činnosti správce nedostatky, uloží správci, aby je odstranil; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(2)
Za porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.
(3)
Neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce, ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny potřebné informace a doklady.
Cena závodu
§ 338m
(1)
Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci uloží, aby
a)
zjistil na základě údajů v účetní evidenci o závodu, jaké jmění slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit; neumožní-li povinný správci řádně nahlédnout do účetních záznamů, zjedná soud správci na jeho návrh přístup k těmto záznamům, a to v odůvodněných případech i za součinnosti orgánů justiční stráže nebo PoliciePolicie České republiky,
b)
zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu,
c)
provedl soupis jmění, o němž se mu podařilo zjistit, že slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, není-li možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmene a).
(2)
Na základě zjištění podle odstavce 1 podá správce ve lhůtě stanovené soudem předběžnou zprávu o tom, zda pro uspokojení vymáhané pohledávky je vhodnější závod dále spravovat nebo ho prodat.
(3)
Stejnopis předběžné zprávy soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a umožní jim, aby se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. K námitkám povinného týkajícím se soupisu jmění, který správci neposkytl součinnost podle odstavce 1 písm. c), se nepřihlíží.
(4)
Soud může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též provést potřebná šetření.
§ 338ma
(1)
Na základě zjištění podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek, které si opatří, a po vyjádření osob uvedených v § 338m odst. 3 rozhodne soud, zda výkon rozhodnutí bude pokračovat správou závodu nebo bude nařízen jeho prodej v dražbě.
(2)
Rozhodne-li soud o pokračování výkonu rozhodnutí správou závodu, uloží správci, aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému nebo tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, každé 3 měsíce, nedohodnou-li se na delší lhůtě. Ustanovení § 320h se použije obdobně. Při zastavení výkonu rozhodnutí se § 338zo odst. 4 použije přiměřeně.
Prodej závodu
§ 338mb
(1)
Po právní moci usnesení podle § 338ma, kterým byl nařízen prodej závodu v dražbě, soud uloží správci, aby podal zprávu o ceně závodu, kterou zjistil, na základě údajů podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek, a na základě ocenění znalce, kterého si správce se souhlasem soudu přibral.
(2)
Při oceňování závodu se použije cena obvyklá.
(3)
Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně závodu uvede,
a)
jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu,
b)
kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky,
c)
jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu,
d)
jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem,
e)
kolik činí čisté jmění závodu.
(4)
Pro zprávu správce o ceně závodu platí obdobně § 338m odst. 3 a 4.
§ 338n
(1)
Podle obsahu zprávy správce o ceně závodu soud určí
a)
cenu majetku náležejícího k závodu,
b)
výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,
c)
cenu všech dluhů náležejících k závodu,
d)
výši peněžitých dluhů náležejících k závodu,
e)
zjištěnou cenu závodu.
(2)
Zjištěnou cenu závodu soud určí ve výši čistého jmění závodu; k prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.
(3)
Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v § 338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.
(4)
Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.
(5)
Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout do zprávy o ceně závodu.
(6)
Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s prostředky uvedenými v odstavci 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nenáležejí k závodu, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví.
Dražební vyhláška
§ 338o
(1)
Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).
(2)
Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce) soud uvede
a)
čas a místo dražebního jednání (§ 338q),
b)
označení prodávaného závodu,
c)
údaje uvedené v § 338n odst. 1,
d)
výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),
e)
výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),
f)
upozornění, že cena majetku náležejícího k závodu, výše peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu, cena dluhů náležejících k závodu, výše peněžitých dluhů náležejících k závodu, zjištěná cena závodu a výše nejnižšího podání mohou být změněny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění závodu, k němuž dojde do dražebního jednání (§ 338t odst. 1),
g)
předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený závod a za kterých vydražený závod přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a 2),
h)
upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže náleží k závodu, jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn odst. 2),
i)
upozornění, že dluhy náležející k závodu, které nebudou při výkonu rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),
j)
výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,
k)
upozornění, že osoby, které mají k závodu, k jeho části nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu nezanikají,
l)
upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu (§ 338n odst. 5).
§ 338p
(1)
Dražební vyhlášku soud doručí:
a)
oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo, výhradu zpětné koupě, zástavní právo nebo zadržovací právo, osobám, kterým práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva, jež náležejí k závodu, a příslušnými listinami je prokázaly, a osobám uvedeným v § 338zn odst. 1,
b)
finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c)
těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
d)
obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je závod.
(2)
Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí do jejich vlastních rukou.
(3)
Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je závod, aby vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.
(4)
V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem.
(5)
Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají k závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě. Odvolání jen proti výrokům uvedeným v § 338o odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.
§ 338q
(1)
Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází závod, nebo u soudu anebo na jiném vhodném místě.
(2)
Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky.
§ 338r
(1)
Nejnižší podání soud stanoví ve výši poloviny ceny majetku náležejícího k závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši dvou třetin zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)].
(2)
Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu; k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.
(3)
Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání.
§ 338s
(1)
Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva, která náleží k závodu, může ji u soudu přihlásit nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání. Oprávněný nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2)
V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva a že náleží k závodu, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
(3)
Opožděné přihlášky a přihlášky pohledávek, které nenáležejí k závodu, soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
§ 338t
(1)
Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl rozhodný pro usnesení podle § 338n odst. 1, ke změně v okolnostech podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.
(2)
Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud mu uloží, aby státu nahradil náklady zmařené dražby, a na návrh účastníků dražby, aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s účastí na této dražbě vznikly. O tomto následku musí být správce poučen.
Dražební jednání
§ 338u
(1)
Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2)
Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).
(3)
Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný, manžel povinného, správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti, jimž v nabytí závodu brání zvláštní předpis.
(4)
Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.
§ 338v
(1)
Bylo-li zjištěno, že byl podán návrh na vyloučení prodávaného závodu nebo jeho části z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o návrhu.
(2)
Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých součástí majetku náležejícího k závodu, soud podle okolností případu posoudí, zda je třeba jednání odročit až do pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí k dražbě, soud upozorní dražitele na sporné součásti majetku.
(3)
Nepodal-li správce do zahájení dražebního jednání zprávu podle § 338t odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební jednání odročí. Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje podle § 338o až 338t.
§ 338w
(1)
Po zahájení dražebního jednání soudce
a)
rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě (§ 338r odst. 3),
b)
na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí novou cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu, cenu dluhů náležejících k závodu, výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou cenu závodu,
c)
stanoví, kolik činí nejnižší podání,
d)
oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši, popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek podle § 338zn odst. 1.
(2)
Proti usnesením podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání přípustné.
(3)
Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s prostředky uvedenými v § 338n odst. 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví.
(4)
Nebude-li výkon rozhodnutí zastaven, soudce po provedení úkonů podle odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.
(5)
Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydraženého závodu není omezena ustanoveními cenových předpisů.
§ 338x
(1)
Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k závodu, pak tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k části závodu nebo k jednotlivým součástem majetku, které náležejí k závodu, a poté, nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání, dražiteli, který byl určen losem.
(2)
Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě, zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se uvedou do protokolu.
(3)
Jestliže soud neudělí se zřetelem na vznesené námitky příklep, pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V opačném případě soud usnesením udělí příklep.
(4)
V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
(5)
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.
§ 338y
(1)
Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému, manželu povinného, vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.
(2)
Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též osoby uvedené v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání.
(3)
Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.
§ 338z
(1)
Vydražitel je oprávněn převzít vydražený závod již dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu. Závod předá vydražiteli na jeho žádost správce za součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše zápis. O předání závodu správce vyrozumí soud. Soud potvrdí, která předkupní práva a výhrady zpětné koupě váznoucí na nemovité věci zanikly a které působí proti vydražiteli.
(2)
Vydražený závod přechází do majetku vydražitele, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. K témuž dni se vydražitel stává vlastníkem věcí a vstupuje do práv a povinností náležejících k závodu.
(3)
Předkupní právo a výhrada zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho částem nebo jednotlivým součástem majetku náležejícího k závodu s výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva zaniká dnem, kterým závod přešel do majetku vydražitele.
(4)
Jestliže vydražený závod nepřešel do majetku vydražitele, je vydražitel povinen vrátit vydražený závod povinnému, vydat mu plody a užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření se závodem.
§ 338za
(1)
Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2)
Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. O povinnostech a dluzích tohoto vydražitele a o rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.
(3)
Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší podání stanoví ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)]; jinak o nařízení a provedení další dražby platí obdobně ustanovení § 338p, 338q, § 338r odst. 2, § 338t, 338u, § 338v odst. 2, § 338w až 338z. Nebyl-li závod prodán ani při dalším dražebním jednání z důvodu uvedeného v odstavci 1 větě první, soud výkon rozhodnutí zastaví.
Rozvrh
§ 338zb
(1)
Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
(2)
K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce, vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 338s odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.
(3)
Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.
§ 338zc
Rozdělovanou podstatu tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm. b), nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do podstaty připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 338za odst. 2.
§ 338zd
(1)
Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty.
(2)
Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí. Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.
(3)
Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob, které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by byly uplatněny a doloženy před jednáním.
(4)
Pohledávku vydražitele podle § 338zf však nelze popřít.
§ 338ze
(1)
Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin:
a)
pohledávky nákladů vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle § 338i odst. 5,
b)
pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,
c)
pohledávka vydražitele podle § 338zf,
d)
pohledávky zajištěné zadržovacím právem,
e)
pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva,
f)
pohledávky nedoplatků výživného,
g)
pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena e), pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona,
h)
pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činemtrestným činem,
i)
ostatní pohledávky.
(2)
Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
(3)
Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.
(4)
Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
(5)
Pro pořadí je rozhodující
a)
u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí,
b)
u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c)
u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d)
u pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva den vzniku těchto práv,
e)
u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se řídí pořadí pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitých věcí,
f)
u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činemtrestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného trestným činemtrestným činem, byl-li závod zajištěn v trestním řízenítrestním řízení o tomto trestném činutrestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o zajištění závodu podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
(6)
Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený závod je zajištěn podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této skutečnosti orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému.
(7)
Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty povinnému.
(8)
Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm. b), uloží soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně a nerozdílně ručí.
§ 338zf
Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže
a)
výše peněžitých dluhů náležejících k závodu spolu s pohledávkami oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají být uhrazeny z podstaty, nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu, nebo
b)
pohledávky oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z podstaty, nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu.
§ 338zg
(1)
V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
(2)
Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.
§ 338zh
(1)
Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.
(2)
K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc, 338ze a 338zf.
§ 338zi
(1)
V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům; úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne správci a úhrada pohledávky podle § 338zf se poskytne vydražiteli.
(2)
Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.
Zpráva o výkonu správy závodu
§ 338zj
(1)
Poté, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele a správce mu předal závod, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje odměnu a hotové výdaje.
(2)
Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.
(3)
Soud zprávu přezkoumá a rozhodne o jejím schválení při jednání; jednání není třeba nařizovat, jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v určené lhůtě nesdělí své námitky proti zprávě.
(4)
Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.
Přechod práv a dluhů na vydražitele
§ 338zk
(1)
Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází
a)
majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit;
b)
práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví týkající se podnikatelské činnosti vydraženého závodu, ledaže by to odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;
c)
práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců působících ve vydraženém závodu;
d)
dluhy náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny při rozvrhu, včetně jejich zajištění.
(2)
Přechodem dluhu povinného nastupuje vydražitel jako dlužník na jeho místo; k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje.
(3)
Je-li pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm. b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do této činnosti vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná při provozu závodu před jeho prodejem v dražbě.
(4)
Nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou povinným jako nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných důvodů, než stanoví zvláštní zákon nebo než byly dohodnuty; to platí také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Právo druhé strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.
(5)
Spolu s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i jejich zajištění.
Oznámení jiným orgánům
§ 338zl
(1)
O tom, že vydražený závod přešel do majetku vydražitele (§ 338z odst. 2), soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo jiný orgán poté provede zápis o prodeji závodu v příslušném rejstříku.
(2)
Jestliže k závodu patří nemovitá věc, vyrozumí soud příslušný katastrální úřad, že vlastníkem nemovité věci se stal vydražitel; v případě, že k nemovité věci bylo zřízeno zástavní právo, současně uvede, zda působí proti vydražiteli nebo zda zaniklo.
(3)
Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní moci usnesení příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální úřad.
§ 338zm
(1)
Žádný z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele (§ 338zk odst. 2), nemůže namítat, že prodejem závodu v dražbě se zhoršila dobytnost jeho pohledávky.
(2)
Povinný neodpovídá za vady majetku náležejícího k závodu, který byl prodán v dražbě.
Jiné výkony rozhodnutí
§ 338zn
(1)
Nařízením výkonu rozhodnutí postižením závodu se odkládá provedení již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících k závodu a výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v § 338s, aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu.
(2)
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících k závodu nebo přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu, který byl nařízen až po nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu, se neprovede. Právo těchto oprávněných přihlásit vymáhanou pohledávku podle § 338s není dotčeno.
(3)
Nebyla-li pohledávka věřitelů uvedených v odstavcích 1 a 2 uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení výkonu rozhodnutí postižením závodu v řízení; v případě, že závod byl prodán v dražbě a že jde o pohledávku náležející k závodu, nastupuje do řízení na místo povinného vydražitel.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 338zo
(1)
Byl-li výkon rozhodnutí postižením závodu zastaven, soud vyzve správce, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby vyúčtoval odměnu a hotové výdaje.
(2)
Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinnému a manželu povinného.
(3)
Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.
(4)
Povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s a 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo.
Postižení části závodu
§ 338zp
(1)
Na výkon rozhodnutí postižením části závodu tvořící samostatnou organizační složku se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Správa části závodu vykonávaná správcem se vztahuje i na jednání při provozu závodu, která se týkají jím spravované organizační složky závodu.
Postižení podílu spolumajitele závodu
§ 338zq
(1)
Na výkon rozhodnutí postižením podílu spoluvlastníka závodu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Spoluvlastníku povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.
(3)
Povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro spoluvlastníka závodu.
(4)
Opatření správce závodu působí i proti spoluvlastníku povinného.
(5)
Pro spoluvlastníka povinného platí § 338k odst. 2 až 6.
(6)
Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(7)
Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej rodinného závodu
§ 338zqa
(1)
Na výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li se dále jinak.
(2)
Členu rodiny zúčastněnému na provozu rodinného závodu, který není povinným, soud doručí dražební vyhlášku.
(3)
Zúčastní-li se člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu, který není povinným, dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(4)
Člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu, který není povinným, je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej zástavy
§ 338zr
(1)
Na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2)
Při výkonu rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se nepoužijí ustanovení § 338f odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 338s, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
Hlava osmá
USPOKOJENÍ PRÁV NA NEPENĚŽITÉ PLNĚNÍ
Návrh
§ 339
(1)
Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.
(2)
Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede v návrhu na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na nákladech uspokojena.
Vyklizení
§ 340
(1)
Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil nemovitou věc, stavbu, byt nebo místnost, soud nařídí výkon rozhodnutí a po právní moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.
(2)
Soud vyrozumí povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obceobce.
§ 341
(1)
Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu
a)
byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu,
b)
byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného.
(2)
Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
(3)
Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obciobci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.
(4)
Postup podle odstavce 3 se nepoužije, jde-li o věc zjevně bezcennou. V takovém případě soud věc zdokumentuje a nařídí její zničení. O zničení věci vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, než k němu dojde. Zničení věci se provede tak, že ji soud předá k využití nebo k odstranění nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle zvláštního právního předpisu102).
§ 342
(1)
Nevyzvedl-li si povinný věci u obceobce nebo schovatele do šesti měsíců ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obceobce (schovatele) podle ustanovení o prodeji movitých věcí.
(2)
Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako nedoručitelný.
(3)
Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obciobci nebo schovateli na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci převzít, připadají státu.
(4)
Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani převzatými věcmi, je povinen nahradit obciobci (schovateli) povinný; o této povinnosti soud rozhodne na návrh obceobce (schovatele).
Vyklizení s náhradou
§ 343
(1)
Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil dům nebo byt, za které je nutno zajistit určený způsob náhrady za ztrátu práva, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže je prokázáno, že povinnému je zajištěn takový způsob náhrady, jaký byl určen ve vykonávaném rozhodnutí. Soud provede výkon rozhodnutí po právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2)
Zajištění určeného způsobu náhrady pro povinného je povinen prokázat oprávněný.
(3)
Není-li veřejnou listinouveřejnou listinou prokázáno, že náhrada je pro povinného zajištěna a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení výkonu rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda náhrada je pro povinného zajištěna a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než jsou účastníky navrhovány.
§ 344
(1)
Soud doručí vyrozumění povinnému nejméně 15 dnů přede dnem, kdy má být vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obceobce. Jestliže to je potřebné, zejména není-li povinný přítomen, přibere vykonavatel provádějící vyklizení k tomuto úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obceobce.
(2)
Bylo-li soudem přiznáno povinnému náhradní bydlení, provede se výkon rozhodnutí způsobem uvedeným v § 341 odst. 1 s tím, že odstraněné věci se přestěhují do zajištěného náhradního obydlí. Byl-li soudem určen jiný způsob náhrady za ztrátu práva, než je náhradní obydlí, postupuje se obdobně podle § 341 odst. 2 a 3 a § 342.
(3)
Zjistí-li soud po nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě až při jeho provádění, že pro povinného ve skutečnosti nebylo náhradní obydlí zajištěno, výkon rozhodnutí zastaví.
(4)
Po přestěhování vykonavatel předá náhradní obydlí povinnému nebo zletilému příslušníkovi jeho domácnosti, je-li takový; odmítnou-li náhradní obydlí převzít, uloží klíče u soudu nebo orgánu obceobce a povinného o tom vyrozumí. Nezačne-li povinný náhradní obydlí bez vážného důvodu do 6 měsíců od uložení užívat, práva povinného k náhradnímu obydlí uplynutím této lhůty zanikají.
(5)
Není-li možné věci nebo některé z nich přestěhovat do určeného náhradního obydlí, postupuje se obdobně podle § 341 odst. 2 a 3 a § 342.
Odebrání věci
§ 345
(1)
Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému.
(2)
Jestliže je k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která byla povinnému odebrána.
(3)
Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání věci nebude provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho zástupce. Ukazuje-li se to potřebné, vykonavatel provádějící odebrání věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obceobce.
(4)
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 346
Má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve jej soud, aby ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně, použije se na návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky.
§ 347
(1)
Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve soud oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.
(2)
Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 1.
Rozdělení společné věci
§ 348
(1)
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí.
(2)
Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci.
(3)
Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví soud výkon rozhodnutí.
§ 349
(1)
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo nemovitá věc rozdělena jinak než prodejem, určí soud při nařízení výkonu rozhodnutí, jak výkon bude proveden. Ukazuje-li se to potřebné, přibere se k provedení výkonu rozhodnutí vhodná osoba, podle možnosti zástupce orgánu obceobce.
(2)
Jestliže je to třeba, zejména je-li nutno přesně stanovit, popřípadě vytyčit hranice pozemků, přibere soud k rozdělení znalce.
Provedení prací a výkonů
§ 350
(1)
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.
(2)
Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde.
(3)
Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek.
§ 351
(1)
Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
(2)
Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu.
(3)
Při správě placení pokut podle odstavce 1 se postupuje podle daňového řádu. Pokuty vymáhá celní úřad.
§ 351a
(1)
Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí, aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2)
Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.
(3)
Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek.
ČÁST SEDMÁ
JINÁ ČINNOST SOUDU
§ 352
(1)
Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám, u kterých soud dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením.
(2)
O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy, jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty skládá, potvrzení.
§ 353
(1)
Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo veřejné listinyveřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropské unie34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo veřejnou listinuveřejnou listinu jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.
(2)
K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského exekučního titulu je v případě veřejné listinyveřejné listiny příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinuveřejnou listinu sepsal.
(3)
Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem Evropské unie34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.
(4)
K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který potvrzení vydal.
§ 354
Oznámení výhrady
(1)
Každý může požádat okresní soud, aby doručil jeho oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle občanského zákoníku tomu, proti kterému se neúčinnosti právního jednání může dovolat.
(2)
Soud o žádosti sepíše protokol a oznámení o výhradě doručí. Nepředá-li žadatel soudu spolu se žádostí oznámení o výhradě, může ho učinit do protokolu u soudu. V takovém případě soud doručí protokol.
ČÁST OSMÁ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Přechodná ustanovení
§ 355
Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
§ 356
(1)
Pro lhůty, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.
(2)
Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v této pozdější době.
(3)
Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než šest měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
§ 357
Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, použije se dosavadních předpisů.
§ 358
Řízení v nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
§ 359
Pokud ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě rozhodovat o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne o nich podle dosavadních předpisů.
§ 360
(1)
Bylo-li přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, zahájeno řízení u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a pro další postup se použije dosavadních předpisů.
(2)
Obdobně se postupuje, náleží-li věc do pravomoci státního notářství, s výjimkou věcí soudní úschovy.
§ 361
(1)
Dosud neskončené věci soudní úschovy postoupí soud příslušnému státnímu notářství a vyrozumí účastníky i schovatele, že řízení napříště vede a o vydání předmětu úschovy rozhoduje státní notářství.
(2)
Dokud schovatel nebude takto vyrozuměn, vede řízení soud podle dosavadních předpisů.
§ 362
(1)
Věci poručenské a věci opatrovnické týkající se majetku dítěte přenášejí se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů na soudy.
(2)
Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.
§ 363
(1)
O žádostech za povolení uzavření manželství nezletilým a osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž nebylo národním výborem pravomocně rozhodnuto přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.
(2)
Národní výbory postoupí žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně příslušnému okresnímu soudu.
§ 364
V řízení o zadržení v ústavu soud od účinnosti nové úpravy tohoto řízení nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle dosavadních ustanovení.
§ 365
Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro výkon rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad výkonu rozhodnutí nepovažuje.
§ 366
Povolení exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí. V řízení se dále postupuje podle tohoto zákona, není-li stanoveno jinak.
§ 367
(1)
Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním pohledávky povinného, které bylo plátci mzdy, popřípadě dlužníku povinného doručeno.
(2)
Plátce mzdy, který provádí srážky ze mzdy povinného na základě exekuce na plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, může po účinnosti tohoto zákona postupovat při provádění srážek podle nových ustanovení. Jakmile mu soud doručí usnesení, ve kterém jej vyzve, aby při dalším provádění srážek postupoval podle ustanovení tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.
§ 368
(1)
Byla-li přede dnem účinnosti tohoto zákona povolena exekuce vyklizením bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.
(2)
Ukládá-li rozhodnutí soudu vydané přede dnem účinnosti tohoto zákona povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je vykonatelné, až když byl pravoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.
§ 369
Povolené exekuce na nemovitostinemovitosti a na movité věci se dokončí podle dosavadních předpisů.
§ 370
Exekuční likvidace, nařízené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
§ 370a
Působnosti stanovené obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
Zmocňovací ustanovení
§ 374
(1)
Ministerstvo se zmocňuje vydat obecně závazným právním předpisem jednací řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování občanskoprávních věcí organizaci práce a úkoly zaměstnanců při výkonu soudnictví včetně postupu notáře při provádění úkonů v řízení o dědictví, postup při doručování písemností, postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně správní agendy.
Zejména v něm může stanovit,
a)
které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu (samosoudci) mohou vykonávat justiční kandidáti nebo administrativní zaměstnanci a kterými úkony v řízení o dědictví může notář pověřit své zaměstnance,
b)
ve kterých případech jsou zaměstnanci soudů oprávněni ověřit pravost podpisu na listinách a správnost opisů listin,
c)
kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání,
d)
jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.
(2)
Předseda senátu (samosoudce), jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených justičním kandidátům nebo administrativním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3)
Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař, justiční kandidát, asistent soudce nebo pověřený administrativní zaměstnanec, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
§ 374a
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a)
výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako soudních komisařů,
b)
případy, v nichž nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich obsah musí zůstat utajen,
c)
paušální výši náhrady hotových výdajů pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3,
d)
výši odměny správců závodu, způsob jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů a výši odměny správců nemovité věci, způsob jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů,
e)
podrobnosti postupu při vyhotovování a doručování stejnopisů rozhodnutí a jiných písemností soudu v listinné podobě za součinnosti provozovatele poštovních služeb,
f)
výši a způsob určení paušálně stanovené náhrady nákladů plátce mzdy nebo jiného příjmu,
h)
podrobnosti o způsobu nahlížení do spisu vedeného v elektronické podobě.
Zrušovací ustanovení
§ 375
Zrušují se:
1.
zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) ve znění pozdějších předpisů;
2.
zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;
3.
§ 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;
4.
§ 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;
5.
§ 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
6.
zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb., o urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí;
7.
zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb., o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;
8.
zákon č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;
9.
vládní nařízení č. 175/1950 Sb., o potvrzeních potřebných pro osvobození od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;
10.
vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám;
11.
vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;
12.
nařízení ministra spravedlnosti č. 178/1950 Sb., kterým se pro určení soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob rozumí organizačně nižší správou;
13.
nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité pohledávky a plat;
14.
nařízení ministra spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává jednací řád pro soudy;
15.
nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu;
16.
vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú. v.), kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v exekuci a příslušné dozorčí orgány;
17.
vyhláška ministra spravedlnosti č. 149/1958 Ú. l., o rozsahu přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, ve znění vyhlášky ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;
18.
nařízení ministra spravedlnosti č. 41/1960 Sb., o sídlech a obvodech lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.
§ 376
Účinnost zákona
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Lenárt v. r.
33a)
§ 45a odst. 2 písm. b) a c) zákona o rodině.
33c)
§ 21a a násl. zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
34f)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.
35a)
§ 83 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
§ 8 a násl. zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
§ 5 a násl. zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
36)
§ 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
53c)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
53c)
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.
54)
Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 384/2008 Sb.
55a)
Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
56)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
56a)
§ 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.
56b)
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.
56c)
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
56d)
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
56e)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.
57)
§ 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
57b)
§ 2 zákona č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona č. 151/2002 Sb.
57b)
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.
57d)
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
57e)
§ 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
57f)
§ 10 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.
58)
Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.
58a)
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů.
58b)
§ 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 7/2008 Sb.
58c)
§ 10 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
58d)
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
58e)
Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.
58f)
Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
62d)
Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.
Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Čl. 150 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
62g)
Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.
62h)
Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
63)
Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.
64)
§ 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
65)
Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.
66)
§ 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.
67)
§ 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.
67a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.
76)
§ 6 zákona č. 358/1992 Sb.
77)
Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
77a)
§ 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
78)
§ 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 253/1997 Sb.
78a)
Čl. 244 a 256 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Čl. 159 a 164 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
79a)
§ 19 a 52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona č. 139/2011 Sb.
80)
§ 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
80a)
§ 232 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
80b)
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
80c)
Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
81)
§ 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998 Sb.
85a)
Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.
86a)
§ 92, 93 a 99a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
86b)
§ 115 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
86g)
§ 35 a násl. zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona č. 230/2008 Sb.
86j)
§ 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
90)
§ 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb., ve znění zákona č. 482/2001 Sb.
91)
§ 35 zákona č. 256/2004 Sb.
§ 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
92)
§ 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
94)
§ 21 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb.
96)
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
97)
§ 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
98)
Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
99)
Například § 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
101)
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb., a Protokolu č. 14, vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb. m. s.Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.
Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb. m. s.
102)
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
102)
§ 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
103)
§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
§ 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
104)
§ 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
105)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.
106)
Například § 67 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, § 72 nebo 115 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění zákona č. 144/2017 Sb., § 7 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 138 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, § 155 a násl. zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, § 77 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 52 a násl. zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 58 a násl. zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
107)
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
108)
§ 73 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
109)
§ 10 zákona č. 84/2024 Sb., o trhu s nevýkonnými úvěry.
110)
§ 3 odst. 2 písm. a) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.
111)
Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 56/1964 Sb. | Zákon č. 56/1964 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Vyhlášeno 31. 3. 1964, datum účinnosti 1. 4. 1964, částka 26/1964
* Čl. I - Zákon č. 32/1962 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, se mění takto:
* Čl. II - Kde se v ustanoveních části druhé, hlavy první, dílu prvního zákona č. 32/1962 Sb., mluví o členech družstva s vyšší úrovní hospodaření, rozumí se jimi též družstevníci uvedení v § 8 odst. 2.
* Čl. III - (1) Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1964 podle dosavadních předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 4. 1964
56
ZÁKON
ze dne 25. března 1964,
kterým se mění zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 32/1962 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, se mění takto:
1.
§ 4 zní:
„Rozsah nároků ze sociálního zabezpečení se řídí podle toho, zda jde o družstva s vyšší úrovní hospodaření nebo o ostatní družstva. Zda družstvo dosáhlo vyšší úrovně hospodaření, stanoví krajský národní výbor podle zásad schválených vládou.“
2.
§ 8 zní:
„(1)
Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytují členům družstev s vyšší úrovní hospodaření.
(2)
V ostatních družstvech se nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny poskytují členům, kteří
a)
byli před vstupem do družstva v pracovním poměru, získali podle předpisů o důchodovém zabezpečení platných pro pracovníky v pracovním poměru aspoň dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a vstoupili nebo vstoupí do družstva nejpozději do tří měsíců po skončení pracovního poměru, nebo
b)
absolvovali odbornou nebo vysokou školu, jestliže vykonávají v družstvu pracovní činnost odpovídající jejich vzdělání, anebo
c)
úspěšně skončili učební poměr uzavřený s družstvem, výrobní zemědělskou správou nebo oborově řízenou organizací na úseku zemědělství.
(3)
Členům družstev uvedeným v předchozím odstavci se nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny poskytují, jen jestliže pracovní neschopnost (potřeba ošetřování) nastala po 31. březnu 1964.
(4)
Ostatní dávky zabezpečení v nemoci se poskytují členům všech družstev.“
3.
§ 10 odst. 1 zní:
„(1)
Nemocenské se stanoví z průměrné denní pracovní odměny člena družstva, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny (dále jen „průměrná denní pracovní odměna“). Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny je příjem z pracovní činnosti, jehož člen družstva dosáhl v posledních 12 kalendářních měsících před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény.“
4.
§ 20 zní:
„(1)
Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená zpravidla po dobu 22 týdnů. Po jejím uplynutí se družstevnicím k prohloubení mateřské péče o dítě zaručuje právo na další mateřskou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.
(2)
Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství po dobu mateřské dovolené a v některých případech i po část další mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou pomocí v mateřství z prostředků sociálního zabezpečení družstevních rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených v tomto zákoně.
(3)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, která je účastna sociálního zabezpečení družstevních rolníků, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů tohoto zabezpečení, popřípadě nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru nebo členy výrobních družstev, nemocenské péče v ozbrojených silách anebo zabezpečení důchodců v nemoci; započitatelnou dobou je pro tento účel i doba, po kterou družstevnice po skončení zabezpečení (pojištění, péče) pobírala v posledních dvou letech před porodem nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství; do doby 270 dnů se započítávají také doby studia po skončení povinné školní docházky na školách poskytujících střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání bez zřetele k tomu, zda družstevnice byla po tuto dobu účastna nemocenského pojištění. Pokud se uvedené doby navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.
(4)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která získala předepsanou dobu 270 dnů podle předchozího odstavce a které trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 31) ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu nebo která až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.
(5)
Těhotným ženám a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.“
5.
Za § 20 se vkládá § 20a, který zní:
㤠20a
(1)
Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje, pokud se dále nestanoví jinak, po dobu 22 týdnů mateřské dovolené; zpravidla se poskytuje od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, ne však dříve než od počátku osmého týdne před tímto dnem.
(2)
Družstevnici, která vyčerpá z mateřské dovolené před porodem méně než čtyři týdny, protože porod nastal dříve, než lékař určil, nebo protože jí lékař povolil se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám dále pracovat, poskytne se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí 22 týdnů od nástupu mateřské dovolené. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené méně než čtyři týdny před porodem z jiných důvodů, poskytne se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 18 týdnů ode dne porodu.
(3)
V případě uvedeném v § 20 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje vždy od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu.“
6.
§ 21 zní:
„(1)
Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 10) za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před touto změnou.
(2)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy.
(3)
Výše peněžité pomoci v mateřství za prvních 18 týdnů od nástupu mateřské dovolené činí:
při nepřerušené činnosti v témže družstvu | z průměrné denní pracovní odměny
---|---
do 2 let | 75 %
nad 2 roky do 5 let | 80 %
nad 5 let | 90 %
Jestliže by peněžitá pomoc v mateřství podle těchto sazeb činila méně než 16 Kčs denně, poskytuje se v částce 16 Kčs denně; přesahuje-li však tato částka 90 % průměrné denní pracovní odměny družstevnice, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství ve výši 90 % průměrné denní pracovní odměny.
(4)
Výše peněžité pomoci v mateřství od 19. týdne činí:
v souvislosti s porodem | z průměrné denní pracovní odměny
---|---
prvního dítěte | 40 %
druhého dítěte | 50 %
třetího a dalšího dítěte | 60 %
Jestliže by peněžitá pomoc v mateřství podle těchto sazeb činila méně než 11 Kčs denně, poskytuje se v částce 11 Kčs denně; přesahuje-li však tato částka 60 % průměrné denní pracovní odměny družstevnice, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství ve výši 60 % průměrné denní pracovní odměny.
(5)
Pořadí dítěte, podle něhož se stanoví sazba peněžité pomoci v mateřství podle předchozího odstavce, se určuje podle počtu všech dětí, které družstevnice porodila. Osvojení dítěte, popřípadě jeho převzetí do trvalé péče podle § 21c se pro určení pořadí klade na roveň narození.“
7.
Za § 21 se vkládají § 21a až 21e, které zní:
㤠21a
Porodí-li družstevnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 20a, pokud se v další mateřské dovolené stará aspoň o dvě z těchto dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od původního nástupu mateřské dovolené. Za tuto další dobu se výše peněžité pomoci v mateřství stanoví podle sazeb uvedených v § 21 odst. 4.
§ 21b
(1)
Družstevnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, kromě pracovních příjmů nemá jinak zajištěnou obživu a ani nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 20a, pokud se v další mateřské dovolené stará o narozené dítě, nejdéle však do dne, kdy uplyne 26 týdnů od původního nástupu mateřské dovolené.
(2)
V případě uvedeném v předchozím odstavci se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství od 19. týdne ve výši 70 % průměrné denní pracovní odměny. Ustanovení § 21 odst. 3 o nejnižší výměře peněžité pomoci v mateřství platí v tomto případě pro celou dobu jejího poskytování.
§ 21c
(1)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušných orgánů k pozdějšímu osvojení, nebo dítě, jehož matka zemřela; podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství musí být v tomto případě splněny ke dni převzetí dítěte.
(2)
V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 18 týdnů a nikoliv déle než do dne, kdy uplyne 26 týdnů ode dne narození dítěte. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví podle sazeb určených v § 21 odst. 3, a to z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za posledních 12 kalendářních měsíců před převzetím dítěte.
§ 21d
(1)
Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.
(2)
Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných důvodů než zdravotních, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
(3)
Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené; její poskytování však nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
(4)
Jestliže dítě zemřelo v době, kdy družstevnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku; poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené, ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
§ 21e
(1)
Po dobu, po kterou družstevnici náleží podle § 20a, § 21c odst. 2 a § 21d peněžitá pomoc v mateřství, má družstevnice nárok na mateřskou dovolenou.
(2)
Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být kratší než 12 týdnů a nemůže skončit ani se přerušit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
(3)
Po uplynutí mateřské dovolené má družstevnice, která porodila dítě nebo je převzala do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nárok na další mateřskou dovolenou, jestliže o ni v zájmu prohloubení péče o dítě požádá, a to až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Tato dovolená se poskytuje v rozsahu, o jaký družstevnice žádá, zpravidla však vždy nejméně na dobu jednoho měsíce.
(4)
Nárok na mateřskou dovolenou a další mateřskou dovolenou ve stanoveném rozsahu mají i družstevnice, které nezískaly nárok na peněžitou pomoc v mateřství.
(5)
Po dobu mateřské dovolené a další mateřské dovolené nemá družstevnice nárok na pracovní odměnu.“
8.
§ 26 zní:
„(1)
Přídavky na děti činí měsíčně:
při měsíční pracovní odměně družstevníka, z jehož zabezpečení se přídavky na děti poskytují | na 1 dítě | na 2 děti | na 3 děti | na 4 děti | na 5 dětí
---|---|---|---|---|---
Kčs| Kčs | Kčs | Kčs| Kčs| Kčs
do 1400 | 70 | 170 | 430 | 690 | 950
nad 1400 do 2200 | 70 | 170 | 400 | 640 | 880
nad 2200 do 3000 | 70 | 170 | 370 | 590 | 830
nad 3000 do 3800 | neposkytují se| 100 | 330 | 530 | 750
nad 3800 | neposkytují se| 310 | 490 | 710
(2)
Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.“
9.
§ 27 se zrušuje.
10.
V § 28 se zrušuje odstavec 2 a dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
11.
§ 37 zní:
„(1)
Základní výměra starobního důchodu činí:
při průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny
nad Kčs | do Kčs | důchodové pásmo měsíčně Kčs
---|---|---
\\- | 300 | 230
300 | 450 | 270
450 | 600 | 310
600 | 750 | 350
750 | 900 | 390
900 | 1 200 | 440
1 200 | 1 500 | 500
1 500 | \\- | 560
(2)
Základní výměra starobního důchodu člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti let bezprostředně před vznikem nároku na důchod odborným nebo předním pracovníkem, činí při průměrné měsíční pracovní odměně nad 1 500 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny, měsíčně 650 Kčs. Kdo se považuje za odborného nebo předního pracovníka, stanoví prováděcí předpisy.
(3)
K základní výměře starobního důchodu se přičítá 1 % její výše za každý rok práce v družstvu, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši (§ 32 odst. 4).“
12.
V § 53 se zrušuje odstavec 5.
13.
§ 74 zní:
„(1)
Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 11,2 % úhrnu peněžních pracovních odměn.
(2)
Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.
(3)
Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí.“
Čl. II
Kde se v ustanoveních části druhé, hlavy první, dílu prvního zákona č. 32/1962 Sb., mluví o členech družstva s vyšší úrovní hospodaření, rozumí se jimi též družstevníci uvedení v § 8 odst. 2.
Čl. III
(1)
Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1964 podle dosavadních předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů.
(2)
Peněžitá pomoc v mateřství podle tohoto zákona náleží družstevnici, která dne 31. března 1964 je na mateřské dovolené podle dosavadních ustanovení o zabezpečení matky a dítěte.
(3)
Má-li družstevnice dne 31. března 1964 již vyčerpánu celou mateřskou dovolenou podle dosavadních ustanovení o zabezpečení matky a dítěte, náleží jí peněžitá pomoc v mateřství podle tohoto zákona, jen jde-li o případ uvedený v § 21a nebo v § 21b odst. 1 a neuplynula-li od původního nástupu mateřské dovolené již doba, do které lze podle těchto ustanovení peněžitou pomoc v mateřství nejdéle poskytovat.
(4)
Do celkové doby poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích odstavců se započítává doba, kterou družstevnice před 1. dubnem 1964 vyčerpala podle dosavadních předpisů.
(5)
Nárok na mateřskou dovolenou, popřípadě na další mateřskou dovolenou podle § 21e mají také družstevnice, které dne 1. dubna 1964 mají ve své trvalé péči dítě ve věku do jednoho roku, jež porodily nebo převzaly do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964, s výjimkou ustanovení čl. I č. 13, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1964.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 57/1965 Sb. | Zákon č. 57/1965 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 30. 6. 1965, datum účinnosti 1. 8. 1965, částka 30/1965
* Článek I - Zákon ze dne 29. listopadu 1961 č. 141 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) se mění a doplňuje takto:
* Článek II - 1. Pokud se v ustanoveních § 12 odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 53 odst. 1, § 60 odst. 4 písm. a), § 63 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. c), § 64 odst. 2, § 65 odst. 1, § 66 odst. 1, § 75 včetně nadpisu, § 78 odst. 1, § 79 odst. 1 věta první a druhá, § 80 odst
* Článek III - Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o trestním řízení soudním (trestního řádu), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Článek IV
Aktuální znění od 1. 8. 1965
57
ZÁKON
ze dne 17. června 1965,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek I
Zákon ze dne 29. listopadu 1961 č. 141 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští věta druhá.
2.
§ 4 odst. 1 věta první zní:
„(1)
Základní organizace Revolučního odborového hnutí a Československého svazu mládeže mohou po projednání v kolektivu pracujících nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, mají-li důvodně za to, že jsou tu předpoklady, aby se obviněný působením kolektivu napravil. Stejné oprávnění má jednotné zemědělské družstvo a výrobní družstvo, jejichž je obviněný pracovníkem.“
3.
V § 4 odst. 2 se slovo „prokurátor“ nahrazuje slovy „prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán“.
4.
V § 11 odst. 1 písm. c) se za slova „jde-li“ vkládají slova „o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo“.
5.
V § 11 odst. 1 písm. f) se vypouštějí slova „soudem nebo prokurátorem“.
6.
V § 12 odst. 9 se slovo „vyšetřování“ nahrazuje slovy „trestního stíhání“.
7.
V § 32 se slova „vzneseno obvinění (§ 165)“ nahrazují slovy „vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169)“.
8.
V § 33 odst. 1 se místo věty druhé vkládají tyto věty, které znějí:
„Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit. Je-li ve vazbě, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby; vyšetřovatel mu takovou rozmluvu umožní. Je-li však důvodem vazby obava, že obviněný bude mařit vyšetřování [§ 67 písm. b)] a nepřikročilo-li se dosud k seznamování s výsledky vyšetřování, je k rozmluvě bez přítomnosti třetí osoby třeba souhlasu vyšetřovatele.“
9.
§ 35 odst. 1 zní:
„(1)
Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Jde-li v oboru vojenského soudnictví o věc zvlášť důležitého zájmu obrany vlasti, může prokurátor nebo předseda senátu rozhodnout, že v ní může být obhájcem jen důstojník justice v činné službě zařazený ve vojenském soudnictví; ten má pak při výkonu obhajoby všechna práva a povinnosti obhájce a je zproštěn služební podřízenosti.“
10.
V § 36 odst. 3 se vypouštějí slova „a to aspoň od doby, kdy se přikročilo po skončení vyšetřování k seznamování obviněného s jeho výsledky (§ 169)“.
11.
V § 39 odst. 1 se vkládá věta druhá, která zní:
„V případech uvedených v § 35 odst. 1 věta druhá ustanoví obhájce prokurátor nebo předseda senátu.“
12.
V § 39 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
13.
§ 41 odst. 2 zní:
„(2)
Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti, opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích a vyhledávacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.“
14.
§ 50 odst. 3 zní:
„(3)
Jde-li v oboru vojenského soudnictví o věc zvlášť důležitého zájmu obrany vlasti, může prokurátor nebo předseda senátu rozhodnout, že v ní může být zmocněncem jen důstojník justice v činné službě zařazený ve vojenském soudnictví.“
15.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
V přípravném řízení může prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán nahlédnutí do spisu ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých nahlédnutí do spisu odepřel vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán, je na žádost osoby, jíž nahlédnutí bylo odepřeno, prokurátor povinen urychleně přezkoumat. Nahlédnutí do spisu nelze odepřít obviněnému a obhájci, přikročilo-li se již k seznamování obviněného s výsledky vyšetřování nebo vyhledávání.“
16.
V § 65 odst. 3 se slova „do usnesení o vznesení obvinění“ nahrazují slovy „do usnesení o vznesení obvinění (§ 163) nebo do záznamu o sdělení obvinění (§ 169)“.
17.
V § 66 odst. 3 se slova „podle vězeňského řádu“ nahrazují slovem „kázeňsky“.
18.
V § 68 se slova „proti které bylo vzneseno obvinění (§ 165)“ nahrazují slovy „proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169)“.
19.
V § 76 odst. 1 se slova „vyšetřovací nebo i bezpečnostní orgán v naléhavých případech zadržet, i když proti ní dosud nebylo vzneseno obvinění podle § 165“ nahrazují slovy „vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán v naléhavých případech zadržet, i když proti ní dosud nebylo vzneseno obvinění podle § 163 ani jí nebylo sděleno obvinění podle § 169.“
20.
V § 76 se připojuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Ustanovení § 91, 92, 93 a 95 je třeba přiměřeně dbát i tehdy, je-li zadržená osoba vyslýchána v době, kdy proti ní nebylo ještě vzneseno obvinění podle § 163 ani jí nebylo sděleno obvinění podle § 169.“
21.
V § 78 odst. 3 se slova „prokurátor nebo vyšetřovací orgán, v naléhavých případech i bezpečnostní orgán“ nahrazují slovy „prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán“.
22.
§ 79 odst. 3 zní:
„(3)
Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz vyšetřovatelem nebo vyhledávacím orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu.“
23.
Oddíl šestý hlavy čtvrté se zrušuje.
24.
§ 96 se zrušuje.
25.
V § 115 odst. 1 se slovo „prokurátor“ nahrazuje slovy „prokurátor nebo vyšetřovatel“.
26.
V § 122 odst. 1 se za větu druhou vkládá věta, která zní:
„Byl-li uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok o způsobu výkonu tohoto trestu (§ 39a, 81 tr. zák.).“
27.
V § 125 v poslední větě se vypouští citace § 121.
28.
§ 152 odst. 2 zní:
„(2)
Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a způsob úhrady těchto nákladů stanoví ministr vnitra.“
29.
V § 152 se připojuje odstavec 4, který zní:
„(4)
Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.“
30.
§ 157 až 179 včetně nadpisů části, hlav, oddílů a paragrafů zní takto:
„ČÁST DRUHÁ
PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
§ 157
Obecné ustanovení
Prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán jsou povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.
HLAVA DEVÁTÁ
POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
§ 158
(1)
Prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán jsou povinni přijímat oznámení o trestných činech a co nejrychleji je vyřizovat; přitom jsou povinni oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a nejpozději do jednoho měsíce od oznámení vyrozumět o učiněných opatřeních.
(2)
Vyhledávací orgány jsou povinny konat všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinny činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
(3)
K objasnění oznámení o trestných činech a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu; přitom však nejsou oprávněni před zahájením trestního stíhání provádět úkony podle čtvrté a páté hlavy trestního řádu s výjimkou úkonů podle § 113 a 114.
(4)
Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Vysvětlení může odepřít, kdo by jím způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2.
§ 159
(1)
Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a)
odevzdání věci místnímu lidovému soudu nebo národnímu výboru k projednání provinění,
b)
odevzdání věci národnímu výboru nebo jinému orgánu k projednání přestupku, nebo
c)
odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(2)
Prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1.
(3)
Prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán může před zahájením trestního stíhání
a)
usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2,
b)
odevzdat věc k projednání místnímu lidovému soudu, jde-li o trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, pachatel jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, jestliže tento způsob vyřízení považuje vzhledem k osobě pachatele a výchovné síle kolektivu za postačující,
c)
odevzdat věc k projednání místnímu lidovému soudu, jestliže přijal záruku společenské organizace za podmínek uvedených v § 4 odst. 1 a 2. V tom případě sdělí své rozhodnutí organizaci, která záruku převzala a požádá ji, aby ve smyslu záruky vzala na sebe péči o nápravu pachatele a dbala, aby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, jestliže se tak již nestalo,
d)
odevzdat věc příslušnému orgánu ke kázeňskému projednání, jde-li o trestný čin, který lze vyřídit kázeňsky, jestliže tento způsob vyřízení považuje vzhledem k osobě pachatele a povaze jeho činu za postačující.
(4)
Usnesení o odložení věci musí být doručeno vždy oznamovateli, který může proti němu podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavce 2 a 3 písm. a) musí být doručeno do 48 hodin prokurátorovi.
(5)
Odevzdat místnímu lidovému soudu lze jen věc náležitě objasněnou.
HLAVA DESÁTÁ
ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ A DALŠÍ POSTUP V NĚM
Oddíl první
Zahájení trestního stíhání
§ 160
(1)
Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a není-li důvod pro postup podle § 159 odst. 2 a 3, zahájí vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán neprodleně trestní stíhání. Trestní stíhání se zahajuje usnesením. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, zahájí vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán trestní stíhání provedením zajišťovacích úkonů podle ustanovení oddílu druhého až pátého čtvrté hlavy. Po jejich provedení vyhotoví neprodleně usnesení. Prokurátorovi se doručí opis usnesení nejpozději do 48 hodin.
(2)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán zahájí trestní stíhání a provede neodkladné úkony též tehdy, nelze-li dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán; po provedení neodkladných úkonů je však povinen předat věc neprodleně, nejpozději do tří dnů od zahájení trestního stíhání příslušnému orgánu.
Oddíl druhý
Vyšetřování
§ 161
Rozsah vyšetřování a vyšetřovací orgány
(1)
Vyšetřování se koná o trestných činech, o kterých se nekoná vyhledávání (§ 168).
(2)
Vyšetřování se koná i o trestných činech, o kterých se jinak koná vyhledávání
a)
je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu,
b)
jde-li o řízení proti mladistvému, uprchlému nebo proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, anebo jsou-li vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, nebo
c)
nařídí-li to prokurátor.
(3)
Je-li nutno konat vyšetřování alespoň o jednom z trestných činů, koná se vyšetřování o všech trestných činech téhož obviněného a proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí.
(4)
Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé Sboru národní bezpečnosti; příslušnost vyšetřovatelů stanoví generální prokurátor spolu s ministrem vnitra.
§ 162
Přijetí věci k vyšetřování
O přijetí věci k vyšetřování rozhodne vyšetřovatel. Odmítne-li věc přijmout, předloží spisy neprodleně se svým stanoviskem prokurátorovi.
§ 163
Vznesení obvinění
(1)
Je-li na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin byl spáchán určitou osobou, vydá vyšetřovatel neprodleně usnesení, že se tato osoba stíhá jako obviněný.
(2)
Usnesení o vznesení obvinění musí obsahovat popis vyšetřovaného skutku s uvedením místa, času, popřípadě jiných okolností, za kterých k němu došlo, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. V usnesení musí být dále uvedeno, jaký trestný čin se v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného ustanovení trestního zákona. Usnesení musí kromě toho obsahovat i důvody stíhání.
(3)
Obviněnému se usnesení o vznesení obvinění oznámí do tří dnů, je-li však vyslýchán dříve, na počátku jeho prvního výslechu. Prokurátorovi se opis tohoto usnesení doručí nejpozději do 48 hodin.
(4)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, na který se usnesení o vznesení obvinění nevztahovalo, postupuje vyšetřovatel stran tohoto dalšího skutku podle ustanovení odstavců 1 až 3.
(5)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo vzneseno obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v usnesení o vznesení obvinění právně posouzen, upozorní vyšetřovatel obviněného na tuto okolnost, a takové upozornění poznamená v protokolu.
§ 164
Postup při vyšetřování
(1)
Vyšetřování koná vyšetřovatel zpravidla osobně. Úkony provedené po zahájení trestního stíhání jinými orgány, stejně jako ohledání a prohlídku těla, provedené před zahájením trestního stíhání (§ 158 odst. 3), nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona; vyšetřovatel však vždy vyslechne obviněného.
(2)
Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby co nejrychleji a nejúplněji byly objasněny všechny skutečnosti potřebné k posouzení případu, osoby pachatele i nároku poškozeného na náhradu škody a aby byly také odhaleny příčiny, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání (§ 89 odst. 1). Na zjištěné nedostatky nebo závady upozorní vyšetřovatel státní nebo jiný orgán, podnik nebo organizaci, jichž se zjištěný nedostatek nebo závada týká. Orgán, podnik nebo organizace, jichž se to týká, jsou povinny vyšetřovateli do jednoho měsíce sdělit, jaká opatření byla učiněna k odstranění nedostatků a závad.
(3)
Důkazy opatřují vyšetřovatelé bez rozdílu, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje vyšetřovatele povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými důkazy ověřit pravdivost doznání a všechny okolnosti případu. Rovněž tak musí být pečlivě přezkoumána a ověřena obhajoba obviněného, není-li zřejmě nerozhodná. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován.
(4)
Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu prokurátora, činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu ve vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Jestliže vyšetřovatel nesouhlasí s pokyny prokurátora k vznesení obvinění, ke kvalifikaci trestného činu a k rozsahu obvinění nebo s pokyny ke způsobu vyřízení věci v přípravném řízení, je oprávněn sdělit mu písemně námitky; nevyhoví-li prokurátor těmto námitkám, předloží věc nadřízenému prokurátorovi, který pokyny podřízeného prokurátora zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli. Ve všech ostatních případech jsou pokyny prokurátora pro vyšetřovatele závazné.
(5)
Vyšetřovatel je ve věcech, které vyšetřuje, oprávněn dávat vyhledávacím orgánům pokyny k provedení úkonů nutných pro vyšetřování; provedení vyšetřovacích úkonů však může vyžadovat jen zcela výjimečně v odůvodněných případech, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení. Vyhledávací orgány jsou povinny těmto pokynům vyhovět.
§ 165
Účast obhájců ve vyšetřování
(1)
Obhájce je již od vznesení obvinění oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech; může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo; odepřít obhájci tato oprávnění je možno jen ze závažných důvodů, které je prokurátor povinen na obhájcovu žádost urychleně přezkoumat.
(2)
Na vyšetřovacích úkonech, kterými se řízení doplňuje až poté, co bylo vyšetřování prohlášeno za skončené a obviněný byl s jeho výsledky seznámen, nelze obhájci účast odepřít; přitom nerozhoduje, zda se řízení doplňuje na návrh obviněného nebo jeho obhájce, na pokyn prokurátora nebo na podkladě rozhodnutí soudu.
(3)
Obhájci osoby mladistvé a osoby, která pro své tělesné nebo duševní vady není schopna sama se náležitě hájit, nelze odepřít účast při kterémkoliv jejím výslechu již od vznesení obvinění a při provádění vyšetřovacích úkonů.
(4)
Oznámí-li obhájce vyšetřovateli, že se chce účastnit vyšetřovacího úkonu, je vyšetřovatel povinen sdělit mu včas dobu a místo konání úkonu, ledaže by se jednalo o úkon neodkladný. To platí i tehdy, jestliže vyšetřovatel hodlá ze závažných důvodů obhájci účast na úkonu odepřít.
§ 166
Skončení vyšetřování
(1)
Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, seznámí obviněného s výsledky vyšetřování, předloží mu vyšetřovací spisy k prostudování a poučí jej o jeho právu navrhnout doplnění vyšetřování.
(2)
Má-li obviněný obhájce, je třeba jej k seznamování s výsledky vyšetřování přizvat a umožnit mu prostudovat spisy a mluvit s obviněným, který je ve vazbě, bez přítomnosti třetí osoby.
(3)
O seznámení s výsledky vyšetřování je třeba vyrozumět obviněného a obhájce nejméně tři dny předem. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jejich souhlasem. K seznámení s výsledky vyšetřování je nutno poskytnout obviněnému a jeho obhájci přiměřenou dobu.
(4)
Doplnění vyšetřování, jež považuje za potřebné, je obhájce povinen navrhnout již při seznamování s výsledky vyšetřování.
(5)
Zamítnout návrh obviněného nebo jeho obhájce na doplnění vyšetřování může vyšetřovatel odůvodněným usnesením jen v tom případě, že navrhované doplnění je pro rozhodnutí prokurátora i soudu zřejmě nepotřebné; jinak vyšetřování podle přednesených návrhů doplní a obviněného a jeho obhájce s výsledky doplnění seznámí.
(6)
Nedostaví-li se obviněný nebo obhájce, ač byli řádně vyrozuměni, bez oprávněné omluvy k seznamování s výsledky vyšetřování anebo odmítne-li obviněný se s výsledky vyšetřování seznámit, poznamená se to spolu s důvody, jestliže je obviněný uvedl, ve vyšetřovacím spise a postupuje se dále, jako by byl obviněný s výsledky vyšetřování seznámen.
(7)
U trestných činů podle hlavy první zvláštní části trestního zákona, o nichž konají řízení v prvním stupni krajské soudy, provádějí seznamování obviněného s výsledky vyšetřování vyšetřovatelé prokuratury.
(8)
Vyšetřování musí být skončeno nejpozději do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání. V této lhůtě je nutno předložit prokurátorovi spisy se závěrečnou zprávou obsahující návrh na konečné opatření nebo učinit rozhodnutí podle § 171 až 173. Prodloužit tuto lhůtu o jeden měsíc je oprávněn prokurátor, který vykonává dozor nad vyšetřováním; povolit další prodloužení lhůty je oprávněn nadřízený prokurátor.
§ 167
Žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele
Obviněný a poškozený mají právo kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat prokurátora, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovatele. Žádost není vázána lhůtou. Tuto žádost, kterou je nutno prokurátorovi ihned předložit, musí prokurátor neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.
Oddíl třetí
Vyhledávání
§ 168
Rozsah vyhledávání a vyhledávací orgány
(1)
Vyhledávání se koná o trestných činech rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1, neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133, podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví podle § 134 odst. 1 a 3, zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 135, poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137, obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184, nedovolené výroby lihu podle § 194a, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, opilství podle § 201, výtržnictví podle § 202, příživnictví podle § 203, kuplířství podle § 204, ohrožování mravnosti podle § 205, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208, ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 a § 223, rvačky podle § 225 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238, krádeže podle § 247 odst. 1, zpronevěry podle § 248 odst. 1, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249, podvodu podle § 250 odst. 1, podílnictví podle § 251 odst. 1 a § 252, zatajení věci podle § 254, poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, neplnění odvodní povinnosti podle § 267 odst. 1 tr. zák., o trestných činech uvedených v § 294 odst. 1 tr. zák. a o trestných činech podle § 3 zákona ze dne 17. října 1958, č. 74 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob.
(2)
Vyhledávání konají
a)
orgány Sboru národní bezpečnosti,
b)
ve Sboru nápravné výchovy též pověřené orgány tohoto sboru o trestných činech jeho příslušníků,
c)
v ozbrojených silách též velitelé nebo orgány jimi pověřené o trestných činech osob podléhajících jejich velitelské pravomoci, pokud na tyto trestné činy zákon nestanoví trest přísnější než odnětí svobody s horní hranicí nepřevyšující jeden rok a o trestných činech uvedených v § 294 odst. 1 tr. zák.
(3)
Jako vyhledávací orgány ve smyslu § 158 odst. 3, § 160 a 170 působí též
a)
náčelníci nápravně výchovných ústavů nebo orgány jimi pověřené, jde-li o trestné činy osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
b)
orgány pohraniční stráže ve věcech ochrany státních hranic,
c)
kapitáni lodí při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi.
§ 169
Postup při vyhledávání
Ve vyhledávání se postupuje podle ustanovení tohoto zákona o vyšetřování s těmito odchylkami:
a)
obvinění sdělí vyhledávací orgán obviněnému nejpozději na počátku jeho prvního výslechu a učiní o tom záznam do protokolu; opis tohoto protokolu zašle nejpozději do 48 hodin prokurátorovi;
b)
nepovažuje-li vyhledávací orgán doplnění vyhledávání navrhované obviněným nebo jeho obhájcem za nutné, neprovede je; o seznámení s výsledky vyhledávání a o odmítnutí návrhů na jeho doplnění učiní záznam do protokolu;
c)
ustanovení § 164 odst. 4 a § 165 odst. 1 se ve vyhledávání neužije;
d)
vyhledávání musí být skončeno nejpozději do jednoho měsíce od zahájení trestního stíhání, a nebyl-li pachatel zjištěn, do dvou měsíců. Neskončí-li vyhledávání v těchto lhůtách, je prokurátor oprávněn prodloužit lhůtu nejvýše o další měsíc. Jinak nařídí konat vyšetřování.
§ 170
Postup vyhledávacího orgánu ve věci, v níž je nutno konat vyšetřování
(1)
Vyhledávací orgán zahájí trestní stíhání ve věci, v níž má být konáno vyšetřování, jen nesnese-li věc odkladu a nelze-li dosáhnout, aby tak učinil vyšetřovatel; o zahájení trestního stíhání vyhledávací orgán neprodleně vyrozumí vyšetřovatele a po provedení neodkladných úkonů mu věc nejpozději do tří dnů od zahájení trestního stíhání předá.
(2)
Po předání věci vyšetřovateli může v ní vyhledávací orgán provádět vyšetřovací úkony jen podle pokynu vyšetřovatele (§ 164 odst. 5). Jinak úkony k objasnění věci koná jen s vědomím vyšetřovatele. Ve věci, v níž nebyl pachatel zjištěn, však pokračuje v objasňování věci a vyrozumívá vyšetřovatele o jeho výsledcích.
Oddíl čtvrtý
Rozhodnutí vyšetřovatele a vyhledávacího orgánu
§ 171
Postoupení věci
(1)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán postoupí věc
a)
místnímu lidovému soudu, ukazují-li výsledky vyšetřování nebo vyhledávání, že nejde o trestný čin, že však jde o provinění,
b)
jinému orgánu než místnímu lidovému soudu, ukazují-li výsledky vyšetřování nebo vyhledávání, že nejde o trestný čin, že však jde o provinění nebo o přestupek, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(2)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán může postoupit věc
a)
místnímu lidovému soudu, jestliže výsledky vyšetřování nebo vyhledávání ukazují, že jde o trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, pachatel jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě a jestliže vzhledem k osobě pachatele a výchovné síle kolektivu vyřízení věci místním lidovým soudem stačí k nápravě pachatele; může se tak stát zejména tehdy, jestliže místní lidový soud sám o postoupení věci požádá,
b)
místnímu lidovému soudu po přijetí záruky společenské organizace za podmínek uvedených v § 4 odst. 1 a 2. V tom případě sdělí své rozhodnutí organizaci, která záruku převzala a požádá ji, aby ve smyslu záruky vzala na sebe péči o nápravu obviněného a dbala, aby nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, jestliže se tak již nestalo,
c)
orgánu příslušnému ke kázeňskému řízení, jde-li o trestný čin, který lze vyřídit kázeňsky a vzhledem k osobě obviněného a povaze jeho činu lze považovat toto vyřízení za postačující.
(3)
Opis usnesení o postoupení věci nutno doručit obviněnému a poškozenému; prokurátorovi je nutno jej doručit do 48 hodin.
§ 172
Zastavení trestního stíhání
(1)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán zastaví trestní stíhání
a)
je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,
b)
není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c)
není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d)
je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 odst. 1),
e)
nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f)
zanikla-li trestnost činu.
(2)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán může zastavit trestní stíhání
a)
je-li trest, k němuž může stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, nebo
b)
bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto národním výborem nebo jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující.
(3)
Opis usnesení o zastavení trestního stíhání je nutno doručit obviněnému a poškozenému; prokurátorovi je nutno jej doručit do 48 hodin.
§ 173
Přerušení trestního stíhání
(1)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán přeruší trestní stíhání
a)
nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,
b)
nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c)
není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,
d)
je-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn, nebo
e)
nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující konat trestní stíhání proti určité osobě.
(2)
Před přerušením trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání. Pomine-li důvod přerušení, v trestním stíhání se pokračuje.
(3)
Opis usnesení o přerušení trestního stíhání nutno doručit do 48 hodin prokurátorovi. Poškozeného je nutno o přerušení trestního stíhání vyrozumět.
Oddíl pátý
Dozor prokurátora
§ 174
(1)
Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává prokurátor.
(2)
Při výkonu tohoto dozoru je prokurátor oprávněn:
a)
dávat závazné pokyny k vyšetřování a k vyhledávání trestných činů;
b)
vyžadovat od vyšetřovatelů a vyhledávacích orgánů spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda tyto orgány včas zahajují trestní stíhání a řádně v něm postupují;
c)
zúčastnit se provádění úkonů vyšetřovatelů nebo vyhledávacích orgánů, osobně provést jednotlivý z těchto úkonů nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení platných podle tohoto zákona pro vyšetřovatele a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele;
d)
vracet věc vyšetřovatelům nebo vyhledávacím orgánům se svými pokyny k doplnění;
e)
rušit nezákonná a neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatelů a vyhledávacích orgánů, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o zastavení a přerušení trestního stíhání nebo o postoupení trestní věci může tak učinit do patnácti dnů od doručení; jestliže rozhodnutí vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak, než na podkladě stížnosti oprávněné osoby do usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu;
f)
nařídit v kterékoliv věci, v níž lze konat vyhledávání, aby v ní bylo konáno vyšetřování;
g)
odejmout kteroukoliv věc určitému vyšetřovateli a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému vyšetřovateli anebo dát provést jednotlivé vyšetřovací úkony vyšetřovateli prokuratury i ve věci, kterou vyšetřuje jiný vyšetřovatel.
§ 175
(1)
Pouze prokurátor je oprávněn:
a)
podat obžalobu,
b)
vzít do vazby, vydat příkaz k dodání do vazby a propustit z vazby,
c)
nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,
d)
provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věc z něho vyjmout,
e)
nařídit exhumaci mrtvoly,
f)
navrhnout vyžádání obviněného z ciziny,
g)
provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny.
(2)
Prokurátor je oprávněn uložit orgánům Sboru národní bezpečnosti provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele.
Oddíl šestý
Obžaloba
§ 176
(1)
Jestliže výsledky vyšetřování nebo vyhledávání dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, prokurátor podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy.
(2)
Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo obvinění vzneseno (§ 163) nebo sděleno (§ 169). Míní-li prokurátor tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování či vyhledávání doplnit.
§ 177
(1)
Obžaloba musí obsahovat
a)
označení prokurátora a den sepsání obžaloby,
b)
jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou; jde-li o osobu podléhající pravomoci vojenských soudů, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je příslušníkem,
c)
žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,
d)
odůvodnění žalobního návrhu, jež musí obsahovat vylíčení skutkového děje s uvedením důkazů, o které se toto vylíčení opírá, obhajobu obviněného a stanovisko prokurátora k ní s uvedením skutečností, pro které prokurátor pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za nerozhodnou, jakož i právní úvahy, kterými se prokurátor řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona, a
e)
seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení prokurátor navrhuje.
(2)
V obžalobě může také prokurátor navrhnout, aby soud uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému škodu. O tom poškozeného při podání obžaloby vyrozumí.
§ 178
(1)
Prokurátor navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci, má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.
(2)
Návrh uvedený v odstavci 1 může prokurátor učinit též samostatně.
Oddíl sedmý
Zveřejňování výsledků přípravného řízení
§ 179
Výsledky přípravného řízení mohou být zveřejňovány jen se souhlasem vyšetřovatele a prokurátora a v řízení před soudem až do hlavního líčení jen se souhlasem předsedy senátu.“
31.
V § 183 odst. 1 věta první se slova „Základní organizace Revolučního odborového hnutí a organizace Československého svazu mládeže, jež působí na pracovišti obviněného, a jednotné zemědělské družstvo, jehož je obviněný členem,“ nahrazují slovy „Organizace uvedené v § 4 odst. 1“.
32.
V § 186 odst. 1 písm. b) se citace „§ 174 až 176“ nahrazuje citací „§ 171 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 písm. a) až c)“.
33.
V § 186 odst. 1 písm. c) se citace „§ 177 odst. 1 nebo 2“ nahrazuje citací „§ 172 odst. 1 nebo 2“ a citace „§ 178 odst. 1 písm. a) až d)“ citací „§ 173 odst. 1 písm. a) až d)“.
34.
V § 187 odst. 1 se vypouštějí slova „za účasti prokurátora“.
35.
V § 188 odst. 1 písm. b) se citace „v § 174 odst. 2 nebo v § 175“ nahrazuje citací „v § 171 odst. 2 písm. a) a c)“.
36.
V § 188 odst. 1 písm. c) se citace „v § 174 odst. 1 nebo v § 176“ nahrazuje citací „v § 171 odst. 1 písm. a) a b)“.
37.
V § 188 odst. 1 písm. d) se citace „v § 177 odst. 1“ nahrazuje citací „v § 172 odst. 1“.
38.
V § 188 odst. 1 písm. e) se citace „v § 178 odst. 1 písm. a) až d)“ nahrazuje citací „v § 173 odst. 1 písm. a) až d)“.
39.
V § 188 odst. 2 písm. a) se citace „(§ 174 odst. 3)“ nahrazuje citací „[§ 171 odst. 2 písm. b)]“.
40.
V § 188 odst. 2 písm. b) se citace „v § 177 odst. 2“ nahrazuje citací „v § 172 odst. 2“.
41.
V § 191 odst. 1 se slovo „vyšetřování“ nahrazuje slovy „přípravné řízení“.
42.
V § 202 odst. 2 písm. b) se slova „o vznesení obvinění a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování“ nahrazují slovy „o vznesení (§ 163) nebo sdělení obvinění (§ 169) a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166) nebo vyhledávání (§ 169)“.
43.
§ 221 odst. 1 zní:
„(1)
Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud vrátit věc prokurátorovi k došetření.“
44.
V § 223 odst. 2 se citace „v § 177 odst. 2“ nahrazuje citací „v § 172 odst. 2“.
45.
V § 224 odst. 1 se citace „v § 178 odst. 1 písm. b) až d)“ nahrazují citací „v § 173 odst. 1 písm. b) až d)“.
46.
V § 255 se citace „v § 178 odst. 1 písm. b) až d)“ nahrazuje citací „v § 173 odst. 1 písm. b) až d)“.
47.
V § 266 odst. 1 věta druhá se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“.
48.
V § 270 odst. 1 a 2 se slova „soudu nebo prokurátorovi“ nahrazují slovem „orgánu“.
49.
V § 270 odst. 4 se slova „soud nebo prokurátor“ nahrazují slovem „orgán“.
50.
V § 277 se vypouštějí slova „soudu nebo prokurátora“ a slova „vyšetřovací úkony“ se nahrazují slovy „vyšetřovací a vyhledávací úkony“.
51.
V § 278 odst. 3 se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ a slovo „prokurátoru“ se nahrazuje slovy „orgánu, o jehož rozhodnutí jde,“.
52.
V § 278 odst. 4 se slovo „prokurátor“ nahrazuje slovy „vyhledávací orgán, vyšetřovatel, prokurátor“.
53.
V § 281 odst. 1 se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“.
54.
V § 288 odst. 1 se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“.
55.
§ 291 zní:
„Obhajoba mladistvého
Mladistvý musí mít od vznesení obvinění obhájce, který má právo se zúčastnit vyšetřovacích úkonů v rozsahu uvedeném v § 165 odst. 3.“
56.
§ 303 se zrušuje.
57.
§ 320 zní:
„Obecná ustanovení
(1)
Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(3)
Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených (§ 36 odst. 2 tr. zák.) stanoven různý způsob výkonu trestu (§ 39a a § 81 tr. zák.), určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.“
58.
§ 324 zní:
„Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu
(1)
O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh prokurátora nebo náčelníka nápravně výchovného ústavu, na žádost odsouzeného nebo i bez takového podnětu okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.
(2)
Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí být odsouzený vyslechnut.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
59.
§ 326 se zrušuje.
60.
V § 331 odst. 1 se vypouští věta druhá.
61.
§ 335 se zrušuje.
62.
Dosavadní znění § 344 se označuje jako odstavec 1 a připojují se další odstavce, které znějí:
„(2)
Nebyl-li peněžitý trest zaplacen a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu nebo jeho části mohl být zmařen, nařídí soud výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části; přitom rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.
(3)
Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu.
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
63.
Za § 356 se vkládá § 356a, který zní:
„Podmíněné umístění mimo výchovný ústav
(1)
O podmíněném umístění mladistvého mimo výchovné zařízení rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh prokurátora, orgánu pověřeného péčí o mládež nebo ředitele výchovného zařízení, na žádost mladistvého anebo i bez takového podnětu okresní soud, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává.
(2)
Tento soud stejně rozhoduje i o zrušení podmíněného umístění mladistvého mimo výchovné zařízení.
(3)
Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
64.
§ 362 se zrušuje.
65.
V § 368 se za první větu vkládá další věta, která zní:
„Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává.“
66.
Za § 370 se vkládá § 370a, který zní:
„Rozhodování po zmírnění trestu smrti
Byl-li milostí trest smrti zmírněn na trest odnětí svobody, rozhodne ve veřejném zasedání o způsobu výkonu trestu soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.“
Článek II
1.
Pokud se v ustanoveních § 12 odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 53 odst. 1, § 60 odst. 4 písm. a), § 63 odst. 1 písm. c), odst. 3 písm. c), § 64 odst. 2, § 65 odst. 1, § 66 odst. 1, § 75 včetně nadpisu, § 78 odst. 1, § 79 odst. 1 věta první a druhá, § 80 odst. 3 věta první a druhá, § 81 odst. 4 věta první a druhá, § 83 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 3, § 86 odst. 1 věta před středníkem i za středníkem, odstavec 2 věta první a druhá, § 87 odst. 1 věta před středníkem i za středníkem, § 108 odst. 3, § 141 odst. 2 věta první, § 146 odst. 1 a 2 písm. a) a § 361 odst. 1 mluví o vyšetřovacím orgánu, rozumí se tím vyšetřovatel a vyhledávací orgán.
2.
Pokud se v ustanoveních § 36 odst. 2, § 39 odst. 1, § 73 odst. 1 a 2, § 76 odst. 2, § 116 odst. 2, § 117 a § 371 odst. 4 mluví o vyšetřovacím orgánu, rozumí se tím vyšetřovatel.
3.
Pokud se v ustanoveních § 8 odst. 1, § 62 odst. 2, § 69 odst. 2, § 76 odst. 2, § 79 odst. 2, § 83 odst. 2 a 3, § 86 odst. 2, § 90 odst. 3, § 276, 282 odst. 1 a § 377 odst. 1 mluví o bezpečnostním orgánu, rozumí se tím orgán Sboru národní bezpečnosti.
4.
Pokud se v ustanoveních § 33 odst. 1 věta čtvrtá, § 34 věta první, § 36 odst. 1 písm. b), § 37 odst. 1 věta druhá, § 41 odst. 4, § 42 odst. 3, § 45 odst. 1, § 65 odst. 1 věta druhá, § 137 odst. 2 věta druhá, odst. 3 věta první, § 196 odst. 1 věta první a § 247 odst. 2 mluví o osobě nesvéprávné, rozumí se tím osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům, nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena. Pokud se v ustanoveních § 50 odst. 2 a § 137 odst. 3 věta druhá mluví o osobě svéprávné, rozumí se tím osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům není omezena.
Článek III
Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o trestním řízení soudním (trestního řádu), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Článek IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 61/1965 Sb. | Zákon č. 61/1965 Sb.
Zákon, kterým se doplňují předpisy o organizaci státní báňské správy
Vyhlášeno 30. 6. 1965, datum účinnosti 1. 8. 1965, částka 31/1965
* Čl. I - Vládní nařízení č. 20/1954 Sb. o organizaci státní báňské správy, ve znění zákonného opatření č. 124/1960 Sb., se doplňuje tak, že za § 6 se vkládá nový § 6a tohoto znění:
* Čl. II - Zrušují se
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 8. 1965
61
ZÁKON
ze dne 18. června 1965,
kterým se doplňují předpisy o organizaci státní báňské správy
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Vládní nařízení č. 20/1954 Sb. o organizaci státní báňské správy, ve znění zákonného opatření č. 124/1960 Sb., se doplňuje tak, že za § 6 se vkládá nový § 6a tohoto znění:
㤠6a
Kromě úkolů, stanovených v zákoně č. 41/1957 Sb. (horní zákon) a v jiných předpisech přísluší Ústřednímu báňskému úřadu:
a)
vydávat ve spolupráci a v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a v dohodě s Ústřední radou odborů obecné předpisy o výbušinách, vyjímaje předpisy pro výrobu a zpracování výbušin, které vydávají příslušné ústřední orgány, řídící jejich výrobu;
b)
zajišťovat koordinaci podrobnějších bezpečnostně technických předpisů o používání výbušin, které v rámci obecných předpisů o výbušinách vydávají jednotlivé ústřední orgány v oboru své působnosti;
c)
stanovit, které výbušiny a pomůcky, potřebné k jejich použití lze při trhacích pracích používat a za jakých podmínek.“
Čl. II
Zrušují se
a)
vládní nařízení č. 1/1952 Sb., o hořlavinách a výbušinách,
b)
vyhláška ministerstva vnitra č. 305/1952 Ú. l. (č. 357/52 Ú. v. a č. 364/52 Ú. v.) o výbušinách,
c)
vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 200/1953 Ú. l. (č. 238/1953 Ú. v.), kterou se vydávají podrobnější směrnice pro přepravu, odběr a používání výbušin,
d)
směrnice ministerstva stavebnictví č. 3/1958 Ú. l., o trhacích pracích na staveništích, stavbách a v lomech,
e)
směrnice ministerstva stavebnictví č. 4/1958 Ú. l., pro povolování a provádění komorových odstřelů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1965.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 114/1965 Sb. | Zákon č. 114/1965 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 52/1963 Sb., o Státní plánovací komisi
Vyhlášeno 10. 11. 1965, datum účinnosti 10. 11. 1965, částka 49/1965
* Článek I - Zákon č. 52/1963 Sb., o Státní plánovací komisi, se mění a doplňuje takto:
* Článek II
Aktuální znění od 10. 11. 1965 (157/1965 Sb.), po opravě
114
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1965,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 52/1963 Sb., o Státní plánovací komisi
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek I
Zákon č. 52/1963 Sb., o Státní plánovací komisi, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odstavec 1 zní:
„(1)
Státní plánovací komise zabezpečuje na základě soustavné analýzy rozvoje národního hospodářství přípravu státních plánů rozvoje národního hospodářství. K tomu účelu
a)
řídí přípravu a předkládá vládě návrhy
-
dlouhodobého výhledu rozvoje národního hospodářství,
-
dlouhodobých státních plánů rozvoje národního hospodářství a směrnic pro jejich vypracování,
-
prováděcích státních plánů rozvoje národního hospodářství, vypracované na podkladě návrhů odborných ústředních orgánů vlády a návrhů plánů rozvoje jednotlivých odvětví, které jí předkládají odvětvové ústřední orgány, a návrhů plánů, které jí předkládají krajské národní výbory,
b)
předkládá vládě návrhy koncepcí a zásad hospodářské politiky, zejména
-
investiční politiky,
-
rozvoje vnějších vztahů a zapojení ekonomiky státu do mezinárodní dělby práce,
-
vývoje cen a mezd,
-
finanční, úvěrové a devizové politiky,
c)
předkládá vládě
-
komplexní návrhy rozvoje oblastí a návrhy hlavních směrů rozmístění výrobních sil,
-
návrhy zásadních národohospodářských opatření a posudky k návrhům zásadní povahy, týkajícím se rozvoje národního hospodářství, které vládě předkládají jiné orgány,
-
návrhy na zdokonalování nástrojů plánu a ekonomických nástrojů,
d)
stanoví metodiku vypracování státních plánů rozvoje národního hospodářství.“
2.
§ 2 se doplňuje odstavcem 4 tohoto znění:
„(4)
Státní plánovací komise se řídí ve své činnosti pokyny vlády. Pravomoc Státní plánovací komise podrobněji vymezují zvláštní předpisy. Tyto předpisy též stanoví, která pravomoc jí přísluší jen společně s jinými ústředními orgány.“
3.
§ 3 odstavec 2 zní:
„(2)
Práci Státní plánovací komise a jejího aparátu řídí její předseda.“
4.
V § 3 se vypouštějí odstavce 3 a 5; odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
5.
§ 4 odstavec 2 písm. c) se vypouští.
6.
V § 4 v odstavci 4 se slova „její statut, který vydá vláda“ nahrazují slovy „vláda, popřípadě zvláštní předpisy“.
7.
§ 6 se vypouští.
Článek II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Lašťovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 141/1965 Sb. | Zákon č. 141/1965 Sb.
Zákon o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Vyhlášeno 28. 12. 1965, datum účinnosti 1. 1. 1966, částka 58/1965
* Čl. I - Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1966
141
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1965
o některých změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Zákonem č. 67/1965 Sb., o některých změnách v nemocenském pojištění, byla v nemocenském pojištění pracovníků v pracovním poměru nově upravena podmínka nepřerušeného zaměstnání pro určení sazby nemocenského a peněžité pomoci v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny a zaveden vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství pro pracující ženy, které konaly práci, jež je těhotným ženám, popřípadě matkám, zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství. Těmto změnám je třeba přizpůsobit též úpravu nároků družstevních rolníků ze zabezpečení v nemoci a ze zabezpečení matky a dítěte.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se proto usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, se mění takto:
1.
V § 6 písm. B. se vkládá nové ustanovení písm. a), které zní:
„a)
vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,“.
Dosavadní ustanovení písm. a) až c) se označují písmeny b) až d).
2.
V § 10 odst. 1 a 2 a v § 22 odst. 3 se slova „při nepřerušené činnosti v témže družstvu“ nahrazují slovy „při pracovní činnosti v družstvu“.
3.
§ 16 včetně nadpisu zní:
„Podpora při ošetřování člena rodiny
(1)
Podpora při ošetřování člena rodiny náleží za podmínek dále stanovených členu družstva (§ 7), který nemůže pracovat, poněvadž musí
1.
ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, nebo
2.
pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že
a)
dětské výchovné zařízení, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byla uzavřena z nařízení příslušných orgánů, nebo
b)
dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy, nebo
c)
osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření) anebo porodila, a proto nemůže o dítě pečovat, nebo
3.
ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou.
(2)
Podmínkou pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije s členem družstva ve společné domácnosti a že v domácnosti není nikdo jiný, kdo by mohl o dítě pečovat nebo nemocného ošetřovat; jde-li o ošetřování nemocného dítěte nebo jiného nemocného člena rodiny, je další podmínkou, že není možné nebo vhodné umístit nemocného v nemocnici.
(3)
Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu tří pracovních dnů, pokud potřeba ošetřování v nich trvá; poskytování lze prodloužit až o další tři pracovní dny, jestliže nebylo možno během prvních tří pracovních dnů opatřit potřebnou péči.
(4)
Členu družstva, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, může být poskytování podpory přiznané podle odstavců 1 až 3 dále prodlouženo, avšak doba poskytování nesmí v témž případě ošetřování (péče) přesáhnout 12 pracovních dnů.
(5)
O stanovení podpory a o jejích sazbách platí obdobně předpisy o nemocenském.
(6)
V témž případě ošetřování (péče) náleží podpora jen jednou a jen jednomu oprávněnému.
(7)
Podpora při ošetřování člena rodiny nenáleží, pokud ošetřování člena rodiny spadá do doby, za kterou člen družstva nemá nárok na pracovní odměnu z jiné příčiny.
(8)
Dokud vláda nestanoví jinak, hradí se podpora náležející za pracovní dny v prvních sedmi kalendářních dnech ošetřování (péče) člena rodiny z prostředků sociálního fondu družstva, od osmého dne ošetřování (péče) podle odstavce 4 ze státních prostředků.“
4.
Za § 19 se vkládá nový oddíl první obsahující § 19a, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl první
§ 19a
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
(1)
Družstevnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek.*)
(2)
Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.
(3)
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným pracovním příjmem, jehož družstevnice dosáhla za posledních 12 kalendářních měsíců před převedením na jinou práci, a pracovním příjmem, kterého dosahuje v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu pracovního příjmu, který družstevnici vznikl zkrácením jejího pracovního úvazku, se nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k částkám příjmu přesahujícím v průměru 100 Kčs za pracovní den.
(4)
Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou družstevnice má po převedení na jinou práci nárok na pracovní odměnu nebo na její náhradu; v těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.
(5)
Vyrovnávací příspěvek nenáleží, jestliže družstevnice po převedení na jinou práci neodpracovala bez vážných důvodů v kalendářním měsíci aspoň osm pracovních dnů.
(6)
Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a s Ústřední radou odborů vydá podrobnější předpisy o vyrovnávacím příspěvku, zejména o tom, jak se zjišťuje a vypočítává pracovní příjem, podle kterého se stanoví vyrovnávací příspěvek.“
V důsledku vložení nového oddílu prvního se označuje dosavadní
oddíl první nad § 20 jako oddíl druhý,
oddíl druhý nad § 28 jako oddíl třetí,
oddíl třetí nad § 29 jako oddíl čtvrtý,
oddíl čtvrtý nad § 30 jako oddíl pátý.
5.
Nadpis § 29 zní:
„Souběh nároků na dávky zabezpečení v nemoci a na dávky zabezpečení matky a dítěte“
a ustanovení § 29 odst. 2 zní:
„(2)
Splňuje-li oprávněný podmínky jak pro nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství anebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, tak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení v nemoci nebo ze zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona, tak z nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 100 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 100 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 100 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narození dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky.“
6.
§ 100 odst. 1 zní:
„(1)
Nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny, na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a na peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne, za který náleží.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1966.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r.
*)
Koná-li těhotná družstevnice práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je družstvo povinno podle zákoníku práce (§ 153 odst. 1 a § 162) převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejné pracovní odměny jako na dosavadní práci. |
Zákon č. 51/1967 Sb. | Zákon č. 51/1967 Sb.
Zákon, kterým se mění § 31 zákona č. 183/1964 Sb. o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění
Vyhlášeno 31. 5. 1967, datum účinnosti 31. 5. 1967, částka 20/1967
* Čl. I - § 31 odst. 2 zákona o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 31. 5. 1967
51
ZÁKON
ze dne 18. května 1967,
kterým se mění § 31 zákona č. 183/1964 Sb. o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
§ 31 odst. 2 zákona o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění se mění takto:
„(2)
Národní shromáždění zřizuje tyto výbory:
a)
výbor mandátový,
b)
výbor ústavně právní,
c)
výbor pro národní výbory,
d)
výbor zahraniční,
e)
výbor pro plán a rozpočet,
f)
výbor průmyslový pro hlavní výrobní odvětví a dopravu,
g)
výbor pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje,
h)
výbor pro investiční výstavbu a stavebnictví,
ch)
výbor pro zemědělství a výživu,
i)
výbor kulturní,
j)
výbor zdravotní.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 116/1967 Sb. | Zákon č. 116/1967 Sb.
Zákon o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Vyhlášeno 14. 12. 1967, datum účinnosti 1. 1. 1968, částka 44/1967
* Čl. I - Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1968
116
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1967
o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Rozsah nároků ze sociálního zabezpečení se řídí podle toho, zda jde o družstva s vyšší úrovní hospodaření nebo o ostatní družstva. Zda družstvo dosáhlo vyšší úrovně hospodaření, stanoví podle zásad schválených vládou krajský národní výbor, pokud tuto svou pravomoc nepřenese na okresní národní výbor.“
2.
§ 7 zní:
㤠7
Základní ustanovení
Dávky ze zabezpečení v nemoci se poskytují členům všech družstev.“
3.
V § 8 se zrušuje odstavec 7.
4.
§ 9 odst. 1 zní:
„(1)
Nemocenské se stanoví z průměrné denní pracovní odměny člena družstva, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny (dále jen „průměrná denní pracovní odměna“). Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny je příjem z pracovní činnosti, jehož člen družstva dosáhl v období, které stanoví prováděcí předpisy, před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény.“
5.
V § 16 se zrušuje odstavec 8.
6.
§ 19a odst. 3 zní:
„(3)
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným pracovním příjmem, jehož družstevnice dosáhla v období, stanoveném prováděcími předpisy, před převedením na jinou práci, a pracovním příjmem, kterého dosahuje v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu pracovního příjmu, který družstevnici vznikl zkrácením jejího pracovního úvazku, se nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k částkám příjmu přesahujícím v průměru 100 Kčs za pracovní den.“
7.
§ 22 odst. 1 zní:
„(1)
Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 9) za období, stanovené prováděcími předpisy, přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za stanovené období před touto změnou.“
8.
§ 25 odst. 2 zní:
„(2)
V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 18 týdnů a nikoli déle než do dne, kdy uplyne 26 týdnů ode dne narození dítěte. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví podle sazeb určených v § 22 odst. 3, a to z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za období, stanovené prováděcími předpisy, před převzetím dítěte.“
9.
V § 32 se zrušuje ustanovení písm. d) a na konci ustanovení písm. c) se nahrazuje čárka tečkou.
10.
V § 34 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2 tohoto znění:
„(2)
Družstevníku, který je uživatelem zemědělské půdy ve větší výměře, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije s uživatelem takové půdy ve společné domácnosti jako člen rodiny, náleží přídavky na děti jen v těchto měsíčních částkách:
při měsíční pracovní odměně družstevníka,
z jehož zabezpečení se přídavky poskytují,
Kčs | na
1 dítě
Kčs | na
2 děti
Kčs | na
3 děti
Kčs | na
4 děti
Kčs | na
5 dětí
Kčs
---|---|---|---|---|---
do 3000 | 38 | 86 | 144 | 212 | 290
nad 3000 do 3800 | se neposkytují | 48 | 144 | 212 | 290
nad 3800 | se neposkytují | 144 | 212 | 290
Přídavky na 6 dětí činí 378 Kčs měsíčně, na 7 dětí 476 Kčs měsíčně a zvyšují se na každé další dítě o 108 Kčs měsíčně.“
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
11.
§ 44 odst. 3 zní:
„(3)
Nárok na starobní důchod má též člen (členka) družstva, jestliže byl po 30. září 1948 důchodově zabezpečen (pojištěn) jako člen družstva nebo jako jednotlivě hospodařící rolník nejméně 20 roků a v době trvání sociálního zabezpečení dosáhl věku aspoň 60 let.“
12.
§ 48 odst. 1 zní:
„(1)
Základní výměra starobního důchodu členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření, činí:
v
důchodovém pásmu | při průměrné měsíční pracovní
odměně, čítajíc v to i hodnotu
naturálií poskytovaných jako
součást pracovní odměny | základní
výměra
důchodu
---|---|---
| nad Kčs | do Kčs | měsíčně Kčs
I. | \\- | 300 | 230
II. | 300 | 450 | 270
III. | 450 | 600 | 310
IV. | 600 | 750 | 350
V. | 750 | 900 | 390
VI. | 900 | 1150 | 440
VII. | 1150 | 1400 | 500
VIII. | 1400 | 1650 | 560
IX. | 1650 | \\- | 650“
13.
V § 48 se zrušuje odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
14.
§ 49 zní:
㤠49
Zvýšení nároku na starobní důchod členů družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření
(1)
Členu družstva, které nebylo uznáno za družstvo s vyšší úrovní hospodaření, se poskytuje i při další činnosti v takovém družstvu starobní důchod určený důchodovým pásmem ve výši stanovené vládou.
(2)
Nepožádá-li člen družstva o starobní důchod, ačkoliv splnil podmínky pro nárok na tento důchod, nebo vzdá-li se výplaty přiznaného starobního důchodu, zvyšuje se jeho nárok na starobní důchod za každý další rok pracovní činnosti v družstvu, pokud se započítává pro vznik nároku na důchod a jeho výši, o 4 % průměrné měsíční pracovní odměny. Do doby další pracovní činnosti se nezapočítávají náhradní doby.“
15.
V § 54 odst. 2 poslední věta zní:
„Do doby 20 roků se započítávají náhradní doby podle § 40 odst. 1 písm. g) a h) a členkám družstva též doba pracovní činnosti podle § 39 odst. 1 č. 2 a náhradní doba péče o dítě.“
V témže paragrafu se zrušuje odstavec 3; dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 3 až 5.
16.
V § 55 odst. 1 se vypouští citace odstavce 3 uvedená u § 54.
V odstavci 2 téhož paragrafu se mění citace § 54 odst. 6 na citaci § 54 odst. 5.
17.
V § 56 odst. 2 se mění citace § 54 odst. 6 na citaci § 54 odst. 5.
18.
V § 59 se zrušují odstavce 2 a 3; dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 2 až 4.
19.
V § 73 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4 tohoto znění:
„(4)
Je-li poživatel důchodu zároveň uživatelem zemědělské půdy ve větší výměře, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije-li s takovým uživatelem půdy ve společné domácnosti jako člen rodiny, činí výchovné měsíčně
k důchodu| na 1 dítě | na 2 děti | na 3 děti | na 4 děti
---|---|---|---|---
Kčs | Kčs | Kčs | Kčs
invalidnímu | 120 | 260 | 420 | 600
jinému | 70 | 170 | 310 | 490
a zvyšuje se za každé další dítě měsíčně o 220 Kčs.“
Dosavadní odstavce 4 až 7 téhož paragrafu se označují jako odstavce 5 až 8, při čemž se v novém odstavci 8 zrušuje ustanovení písm. c) a v ustanovení písm. b) se čárka nahrazuje tečkou.
20.
§ 92 odst. 1 zní:
„(1)
Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda nestanoví výjimky. Jestliže však družstevníku náleží výplata starobního důchodu při další pracovní činnosti v družstvu, vyplácí se starobní důchod, i když se oprávněnému vyplácí nemocenské. Invalidní (částečný invalidní) důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě zabezpečení v nemoci z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 75 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.“
21.
§ 104 včetně nadpisu zní:
„Fond kulturních a sociálních potřeb
§ 104
(1)
Družstva používají v souladu s ustanovením svých stanov a pracovních řádů prostředků fondů kulturních a sociálních potřeb též na doplnění sociálního zabezpečení družstevníků.
(2)
Orgány sociálního zabezpečení jsou nápomocny družstvům při plnění úkolů souvisících s hospodařením s prostředky fondů kulturních a sociálních potřeb, jichž má být použito k sociálním účelům.“
22.
V § 105 odst. 3 se nahrazují slova „ze sociálních fondů“ slovy „z fondů kulturních a sociálních potřeb“.
23.
V § 110 odst. 2 se nahrazují slova „ze sociálního fondu“ slovy „z fondu kulturních a sociálních potřeb“.
24.
§ 112 odst. 1 zní:
„(1)
Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 12,5 % úhrnu peněžních pracovních odměn.“
25.
§ 116 odst. 2 zní:
„(2)
Sociální komise rozhodují zejména o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte; sociální komise může pověřit svého předsedu a tajemníka přiznáváním těchto dávek v případech, ve kterých je na ně zákonný nárok a podmínky pro jejich poskytování nebo výši jsou nepochybné a nesporné.“
26.
K § 144 se připojuje další věta tohoto znění:
„Při stanovení období podle § 9 odst. 1, § 19a odst. 3, § 22 odst. 1 a § 25 odst. 2, se zpravidla vychází z období 12 kalendářních měsíců.“
27.
§ 146 se zrušuje.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 31/1968 Sb. | Zákon č. 31/1968 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon č. 122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci
Vyhlášeno 9. 3. 1968, datum účinnosti 1. 4. 1968, částka 10/1968
* Čl. I. - Zákon č. 122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci, se doplňuje tak, že se k § 5 připojují odstavce 2 a 3 tohoto znění:
* Čl. II.
Aktuální znění od 1. 4. 1968
31
ZÁKON
ze dne 28. února 1968,
kterým se doplňuje zákon č. 122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 122/1962 Sb., o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci, se doplňuje tak, že se k § 5 připojují odstavce 2 a 3 tohoto znění:
„(2)
Státní obchodní inspekci řídí ministr vnitřního obchodu.
(3)
Krajské národní výbory jsou oprávněny ukládat inspektorátům Státní obchodní inspekce v krajích úkoly k uplatnění ochrany zájmů spotřebitelů:
a)
při kontrole dodržování
-
maloobchodních cen a pravidel obchodní činnosti,
-
jakosti prodávaného zboží,
-
podmínek pro stánkový prodej, pro prodej na trzích a v tržištích a pro prodej zboží občany,
-
podmínek pro zařazování ubytovacích závodů a závodů veřejného stravování do cenových skupin,
-
materiálových norem při výrobě jídel a nápojů (včetně závodních a školních jídelen a jídelen důchodců),
-
hygieny a sanitace,
-
přesnosti a správnosti měr, vah a jiných přístrojů používaných v obchodě,
-
předpisů o zásobování, skladování a dopravě zboží;
b)
při sledování spotřebitelské poptávky.“
Čl. II.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1968.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r. |
Zákon č. 44/1968 Sb. | Zákon č. 44/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění
Vyhlášeno 29. 3. 1968, datum účinnosti 29. 3. 1968, částka 14/1968
* § 1 - (1) Národní shromáždění zřizuje výbor branný a bezpečnostní.
* § 2 - Ustanovením § 1 se mění a doplňuje § 31 odst. 2 zákona č. 183/1964 Sb., o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění, ve znění zákona č. 51/1967 Sb.
* § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 29. 3. 1968
44
ZÁKON
ze dne 29. března 1968,
kterým se mění a doplňuje zákon o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Národní shromáždění zřizuje výbor branný a bezpečnostní.
(2)
Z dosavadního výboru mandátového se zřizuje výbor mandátový a imunitní.
§ 2
Ustanovením § 1 se mění a doplňuje § 31 odst. 2 zákona č. 183/1964 Sb., o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění, ve znění zákona č. 51/1967 Sb.
§ 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Lenárt v. r.
též na místě presidenta republiky
podle čl. 65 ústavy
Laštovička v. r. |
Zákon č. 89/1968 Sb. | Zákon č. 89/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a zákon o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 1. 7. 1968, datum účinnosti 1. 7. 1968, částka 27/1968
* Čl. I - Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/1965 Sb. a č. 116/1967 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Podle ustanovení čl. I tohoto zákona se ode dne 1. července 1968 posuzuje také nárok na vyrovnávací příspěvek a na peněžitou pomoc v mateřství družstevnice, které do té doby náležela některá z těchto dávek podle dosavadních předpisů. Do celkové stanove
* Čl. III - Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 7. 1968
89
ZÁKON
ze dne 27. června 1968,
kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a zákon o sociálním zabezpečení
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/1965 Sb. a č. 116/1967 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 10 odst. 1 a odst. 2 věta první zní:
„(1)
Výše nemocenského za pracovní den činí:
při pracovní činnosti v družstvu| z průměrné denní pracovní odměny
---|---
do jednoho roku | 60%
nad jeden rok do 5 roků | 70%
nad 5 roků do 10 roků | 80%
nad 10 roků | 90%
(2)
Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti činí však výše nemocenského:
při pracovní činnosti v družstvu| z průměrné denní pracovní odměny
---|---
do jednoho roku | 50%
nad jeden rok do 5 roků | 60%
nad 5 roků do 10 roků | 65%
nad 10 roků | 70%“.
V důsledku této změny se v odstavci 3 větě druhé sazba 80 % nahrazuje sazbou 90 %.
2.
§ 20 odst. 1 věta první zní:
„(1)
Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená po dobu 26 týdnů.“
V důsledku této změny se počet týdnů uvedený v § 21 odst. 1 a 2 mění z 22 na 26 a z 18 na 22.
3.
§ 20 odst. 3 až 5 zní:
„(3)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů sociálního zabezpečení družstevních rolníků. Do této doby se započítávají také dřívější období, v nichž družstevnice v posledních dvou letech před porodem
a)
byla účastna nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky nebo členy výrobních družstev,
b)
byla účastna důchodového zabezpečení umělců nebo důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,
c)
byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,
d)
byla účastna zabezpečení důchodců v nemoci,
e)
pobírala po skončení zabezpečení (pojištění, péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,
f)
studovala po skončení povinné školní docházky na škole poskytující střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání,
g)
byla po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia vedena v evidenci národního výboru jako uchazečka o zaměstnání.
(4)
Pokud se doby uvedené v předchozím odstavci navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.
(5)
Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů důchodového zabezpečení (pojištění, péče) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 37) ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, anebo jestliže až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.“
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
4.
§ 21 odst. 3 zní:
„(3)
V případech uvedených v § 20 odst. 5 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku čtvrtého týdne před porodem.“
5.
§ 22 odst. 3 zní:
„(3)
Výše peněžité pomoci v mateřství činí 90 % průměrné denní pracovní odměny.“
V témže paragrafu se zrušují dosavadní odstavce 4 a 5.
6.
§ 23 zní:
㤠23
Porodí-li družstevnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 21, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od počátku poskytování této dávky.“
7.
§ 24 zní:
㤠24
Družstevnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, kromě pracovních příjmů nemá jinak zajištěnou obživu a ani nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby určené v § 21, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od počátku poskytování této dávky.“
8.
§ 25 odst. 2 zní:
„(2)
V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 22 týdnů a nikoli déle než do dne, kdy dítě dosáhne sedm měsíců života. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za období, stanovené prováděcími předpisy, před převzetím dítěte.“
9.
§ 26 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem okresního národního výboru přerušit s týmiž účinky také tehdy, nemůže-li nebo nesmí-li družstevnice podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu umístěno do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče.
(2)
Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.“
10.
§ 28 věta první zní:
„Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova rodinná příslušnice, náleží jí na každé narozené dítě podpora ve výši 1000 Kčs.“
11.
§ 30 odst. 3 a 4 zní:
„(3)
Odpracovaným dnům se kladou naroveň
a)
dny, za které se poskytuje nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství,
b)
dny výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, dny služby v ozbrojených silách včetně potřebného pracovního volna poskytovaného v souvislosti s touto službou a ostatní dny, za které se podle platných předpisů poskytuje pracovníkům náhrada mzdy, popřípadě mzda, jakož i doba, za kterou při důležitých osobních překážkách v práci náhrada mzdy nenáleží jen proto, že pracovník nesplňuje požadovanou podmínku doby zaměstnání,
c)
dny lázeňské péče,
d)
dny péče o dítě ve věku do 10 let nebo ošetřování nemocného člena rodiny (§ 16) po uplynutí doby, po kterou se poskytuje podpora při ošetřování člena rodiny,
e)
jiné dny stanovené v prováděcích předpisech.
(4)
Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky na děti, jestliže byl účasten sociálního zabezpečení v době nástupu služby nebo v době, kdy byl povolán k výkonu služby, nebo jestliže v době, kdy byl povolán k výkonu služby, měl zachovány nároky ze zabezpečení v nemoci.“
12.
§ 31 odst. 2 zní:
„(2)
Po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do dosažení 26. roku věku, se děti uvedené v předchozím odstavci považují za nezaopatřené, jestliže nemají vlastní hrubý příjem vyšší než 500 Kčs za kalendářní měsíc a jestliže
a)
se soustavně připravují na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, nebo
b)
se nemohou připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnány pro nemoc anebo jsou pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci a nepobírají-li z těchto důvodů invalidní důchod.“
V důsledku změny věkové hranice se také v § 36 odst. 1 a 2 a § 68 odst. 3 mění hranice věku z 25 na 26 roků.
13.
§ 32 zní:
„ § 32
Přídavky na děti se neposkytují na děti družstevníka, na něž náleží výchovné podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení.“
14.
§ 33 zní:
„ § 33
(1)
Přídavky na totéž dítě náležejí jen jednou, a to i tehdy, jestliže podmínky jsou splněny u více družstevníků. Je-li tomu tak, poskytnou se přídavky ze sociálního zabezpečení družstevníka, který má dítě v přímém zaopatření. Je-li i tato podmínka splněna u několika družstevníků a nedohodnou-li se o tom, komu mají být přídavky poskytovány, náležejí přednostně matce.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí také při souběhu přídavků na děti podle tohoto zákona a přídavků na děti z jiných soustav zabezpečení nebo výchovného náležejícího podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.“
15.
§ 34 zní:
„ § 34
(1)
Přídavky na děti družstevníků činí měsíčně
na 1 dítě| 90 Kčs
---|---
na 2 děti| 330 Kčs
na 3 děti | 680 Kčs
na 4 děti| 1030 Kčs
a zvyšují se za každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.
(2)
Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k přídavkům na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.
(3)
Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.“
16.
§ 35 zní:
„ § 35
Výplata přídavků na děti
(1)
Přídavky na děti se vyplácejí vždy za celý měsíc, a to měsíčně pozadu, tomu, z jehož zabezpečení byly přiznány; má-li však dítě v přímém zaopatření někdo jiný, vyplácejí se jemu. Přídavky na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácejí tomuto ústavu.
(2)
Mají-li se přídavky na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě; přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.“
17.
§ 69 odst. 3 zní:
„(3)
Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 200 Kčs měsíčně a nejvýše 450 Kčs měsíčně.“
V témže paragrafu se v odstavci 5 na konci mění dosavadní citace v závorce „§ 73 odst. 3“ na citaci „§ 73 odst. 2“.
18.
§ 73 zní:
„ § 73
(1)
Výchovné náleží na každé dítě (§ 68) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního.
(2)
Výchovné činí měsíčně
| na 1 dítě Kčs | na 2 děti Kčs | na 3 děti Kčs | na 4 děti Kčs
---|---|---|---|---
k důchodu invalidnímu | 140 | 330 | 680 | 1030
jinému | 90 | 330 | 680 | 1030
a zvyšuje se za každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.
(3)
Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.
(4)
Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.
(5)
Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.
(6)
Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.
(7)
Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.“
19.
Za § 142 se vkládá nový § 142a, který zní:
„ § 142a
Vláda může v souladu s dlouhodobým programem společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi
a)
zvyšovat částku podpory při narození dítěte, uvedenou v § 28, zejména jestliže je to odůvodněno vývojem cen potřeb pro novorozené děti,
b)
zvyšovat částku nejvyšší přípustné hranice vlastního příjmu nezaopatřeného dítěte uvedenou v § 31 odst. 2 pro nárok na přídavky na děti,
c)
zvyšovat sazby přídavků na děti, výchovného, popřípadě příplatek k nim (§ 34 a 73) a přiznávat k nim jednorázovou výpomoc,
d)
zvyšovat nejnižší a nejvyšší výměru sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte a výši sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte.“
20.
§ 145 věta první zní:
„Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví v dohodě s ministerstvem zemědělství a výživy, s ostatními zúčastněnými ústředními orgány a s Ústřední radou odborů
a)
podmínky, rozsah a výši dávek ze zabezpečení matky a dítěte jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících; rozhodování o těchto dávkách a jejich výplata náleží okresním národním výborům,
b)
důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,
c)
zabezpečení členů rodin jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, konajících službu v ozbrojených silách.“
Čl. II
(1)
Podle ustanovení čl. I tohoto zákona se ode dne 1. července 1968 posuzuje také nárok na vyrovnávací příspěvek a na peněžitou pomoc v mateřství družstevnice, které do té doby náležela některá z těchto dávek podle dosavadních předpisů. Do celkové stanovené doby poskytování peněžité pomoci v mateřství se této družstevnici započítá i doba, po kterou jí byla poskytována před 1. červencem 1968.
(2)
Má-li družstevnice dne 30. června 1968 již vyčerpanou celou mateřskou dovolenou podle dosavadních předpisů, náleží jí od 1. července 1968 peněžitá pomoc v mateřství podle zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků ve znění vyplývajícím z čl. I, jen jde-li o případ uvedený v § 24 a neuplynula-li do 30. června 1968 již doba, do které lze podle uvedeného ustanovení tuto pomoc poskytovat.
(3)
Přídavky na děti podle tohoto zákona se poskytnou poprvé za měsíc červenec 1968. Za dřívější měsíce se poskytují podle dosavadních předpisů, i když se o nich rozhoduje po 30. červnu 1968.
Čl. III
Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 33 odst. 3 větě druhé se mění hranice věku z 25 na 26 roků.
2.
§ 34 odst. 3 zní:
„(3)
Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 200 Kčs a nejvýše 450 Kčs měsíčně.“
3.
§ 38 zní:
„ § 38
(1)
Výchovné náleží na každé dítě (§ 33) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního.
(2)
Výchovné činí měsíčně
| na 1 dítě Kčs | na 2 děti Kčs | na 3 děti Kčs | na 4 děti Kčs
---|---|---|---|---
k důchodu invalidnímu | 140 | 330 | 680 | 1030
jinému | 90 | 330 | 680 | 1030
a zvyšuje se za každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.
(3)
Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.“
(4)
Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.
(5)
Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky, poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.
(6)
Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.
(7)
Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.“
4.
§ 143 odst. 3 zní:
„(3)
Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví
a)
u umělců zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte obdobně podle úpravy platné pro pracovníky v pracovním poměru, zabezpečení v době vojenského cvičení a důchodové zabezpečení; přitom stanoví základ pro výpočet důchodu a základ pro určení příspěvku na částečnou úhradu nákladů na zabezpečení umělců a jeho výši;
b)
podmínky, rozsah a výši dávek ze zabezpečení matky a dítěte občanů, kteří poskytují služby na základě povolení národního výboru; rozhodování o těchto dávkách a jejich výplata náleží okresním národním výborům.“
Čl. IV
Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1968.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 90/1968 Sb. | Zákon č. 90/1968 Sb.
Zákon o některých opatřeních na úseku daní placených obyvatelstvem
Vyhlášeno 1. 7. 1968, datum účinnosti 1. 7. 1968, částka 27/1968
* Čl. I - V souvislosti s úpravou přídavků na děti a výchovného upraví ministerstvo financí poskytování slev na děti u daně ze mzdy, daně z příjmů z literární a umělecké činnosti, daně z příjmů obyvatelstva a daně zemědělské.
* Čl. II - Zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 7. 1968
90
ZÁKON
ze dne 27. června 1968
o některých opatřeních na úseku daní placených obyvatelstvem
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
V souvislosti s úpravou přídavků na děti a výchovného upraví ministerstvo financí poskytování slev na děti u daně ze mzdy, daně z příjmů z literární a umělecké činnosti, daně z příjmů obyvatelstva a daně zemědělské.
Čl. II
Zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, se mění a doplňuje takto:
§ 9 odst. 1 zní:
„Pro výpočet daně ze mzdy se přizná poplatníkům, kteří jsou invalidní, popřípadě vyživují invalidní osoby,
a)
jedna vyživovaná osoba navíc, pobírá-li poplatník, popřípadě osoby jím vyživované částečný invalidní důchod (jiný obdobný důchod, který jim byl přiznán pro jejich částečnou invaliditu), nebo jsou podle posudku posudkového lékaře sociálního zabezpečení okresního (obvodního) národního výboru posuzováni, jako by pobírali částečný invalidní důchod,
b)
dvě vyživované osoby navíc, pobírá-li poplatník, popřípadě osoby jím vyživované invalidní důchod (jiný obdobný důchod, který jim byl přiznán pro jejich invaliditu), nebo jsou podle posudku posudkového lékaře sociálního zabezpečení okresního (obvodního) národního výboru posuzováni, jako by pobírali invalidní důchod.“
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1968.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 160/1968 Sb. | Zákon č. 160/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti
Vyhlášeno 22. 12. 1968, datum účinnosti 1. 1. 1969, částka 46/1968
* Čl. I - Zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1969
160
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1968,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Zdanění odměn
(1)
Každá organizace, která vyplácí odměny za dílo nebo umělecký výkon, popřípadě za jejich užití (dále jen „plátce“)
a)
sráží daň z odměn za literární příspěvky do periodického tisku, rozhlasu a televize, z odměn za přednášky a z odměn za výchovné koncerty včetně úvodního slova, nepřevyšuje-li odměna v těchto případech 1000 Kčs; z odměn převyšujících tuto částku a z ostatních odměn sráží daň, jen předloží-li poplatník potvrzení zúčtovacího střediska, že mu má být daň srážena přímo při výplatě odměny;
b)
v ostatních případech poukazuje zúčtovacímu středisku zálohy na daň ve výši 10 % z každé odměny, nestanoví-li zúčtovací středisko vyšší zálohu.
(2)
Odměny přijaté od občanů je poplatník povinen oznámit zúčtovacímu středisku.
(3)
Zúčtovacím střediskem jsou organizace, které určí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem kultury a informací.“
2.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Základ daně
Základem, z něhož se vybírá daň, je rozdíl mezi příjmy podrobenými dani dosaženými v kalendářním roce a odčitatelnými položkami.“
3.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Od příjmů podrobených dani se odečtou
a)
jako náhrada nákladů spojených s pořízením díla, neprokáže-li poplatník skutečně vynaložené náklady, tyto částky:
1.
60 % z odměn za díla v oboru sochařství;
2.
30 % až 50 % za díla z ostatních oborů výtvarného umění a architektury. Výši odčitatelné položky pro každé dílo stanoví orgány Svazů českých a slovenských výtvarných umělců a Svazu architektů ČSSR; nestanoví-li uvedené orgány výši odčitatelné položky, odečte se jako náhrada částka ve výši 30 %;
3.
20 % z ostatních odměn podrobených dani;
b)
příspěvky z odměn kulturním fondům.“
4.
§ 7 odst. 3 zní:
„(3)
Odčitatelné položky uvedené v předchozích odstavcích nelze odečítat od příjmů podrobených dani plynoucích ze zděděných autorských práv a z odměn vyplácených devizovým cizozemcům.“
5.
V § 8 odst. 1 se vypouštějí slova „z odměn poukazovaných prostřednictvím výplatního místa.“
6.
§ 8 odst. 2 zní:
„(2)
Nepřekročí-li celkový roční příjem poplatníka podrobený této dani po odečtení položek uvedených v § 7 odst. 1 částku 25 000 Kčs, činí daň 3 % a řádně vykonanou srážkou je daňová povinnost vyrovnána.“
7.
V § 8 se připojuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo financí upraví sazbu daně při překročení základu 25 000 Kčs tak, aby nedocházelo k tvrdostem.“
8.
§ 9 včetně nadpisu zní:
„Způsob vybrání daně
§ 9
(1)
Daň se vybírá u plátců nebo u zúčtovacího střediska. Sraženou daň odvede plátce nebo zúčtovací středisko okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu má své sídlo.
(2)
Plátce sráží daň [§ 5 odst. 1 písm. a)] nebo zálohy na daň [§ 5 odst. 1 písm. b)] z každé výplaty nebo po připsání odměny poplatníkovi k dobru.
(3)
Překročí-li v běžném roce příjem poplatníka od všech plátců podrobený této dani po odpočtu položek podle § 7 odst. 1 částku 25 000 Kčs, je poplatník povinen nejpozději do 15. ledna příštího roku oznámit zúčtovacímu středisku celkovou výši příjmu dosaženého v uplynulém roce.
(4)
Zúčtovací středisko vypočte po uplynutí roku daň z úhrnu všech odměn dosažených v roce rozhodném pro zdanění a zúčtuje ji ze záloh zaslaných plátci.“
9.
V § 10 se slova „výplatní místo je povinno“ nahrazují slovy „Zúčtovací středisko a plátci jsou povinni.“
10.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Zúčtovací středisko nebo plátce srazí daň, kterou poplatníkovi nesrazil, dodatečně nejpozději do konce příštího kalendářního roku při zúčtování dalších záloh poukázaných plátcem, při vyplácení dalších odměn nebo při jejich připsání k dobru, popřípadě poplatníka vyzvou v promlčecí lhůtě (§ 14), aby jim daň v běžném kalendářním roce uhradil.“
11.
§ 12 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Daň, kterou byl povinen plátce srazit [§ 5 odst. 1 písm. a)] v kalendářním čtvrtletí, odvede příslušnému okresnímu národnímu výboru vždy nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí čtvrtletí. Zálohy na daň, které je plátce povinen zadržet a poukázat zúčtovacímu středisku [§ 5 odst. 1 písm. b)], odvede nejpozději do 10. dne měsíce následujícího po výplatě odměny.
(2)
Zúčtovací středisko je povinno ze zaslaných záloh odvést nejpozději do 15. dne následujícího měsíce 60 % příslušnému okresnímu národnímu výboru. Daň, kterou vypočetlo zúčtovací středisko po uplynutí roku, odvede do výše poukázaných záloh po odpočtu již odvedených částek podle předchozí věty a po zúčtování přeplatků nejpozději do 15. března roku, v němž daň vypočetlo.“
12.
V § 12 se dosavadní odstavce 2 a 3 označují jako odstavce 3 a 4.
13.
V § 11 odst. 1, § 12 odst. 3, § 13, § 14 odst. 2 a § 16 odst. 2 písm. b) se slova „výplatní místo“ nahrazují slovy „zúčtovací středisko.“
Čl. II
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
(2)
Zúčtování všech vyplacených záloh nebo odměn připsaných k dobru za rok 1968 a léta předchozí a daně (záloh) sražené v tomto roce provedou výplatní místa.*)
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r.
*)
§ 6 odst. 3 vyhlášky č. 37/1965 Sb., k provedení zákona o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti. |
Zákon č. 162/1968 Sb. | Zákon č. 162/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví
Vyhlášeno 22. 12. 1968, datum účinnosti 1. 1. 1969, částka 46/1968
* § 1 - Státní pojišťovna organizovaná podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, jako celostátní pojišťovací a zajišťovací podnik se rozděluje na dva samostatné pojišťovací a zajišťovací podniky, které se nazývají „Česká státní pojišťovna“ a „Slovenská státní
* § 2 - Pokud se v zákoně č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, nebo v jiných obecně závazných právních předpisech hovoří o Státní pojišťovně, rozumí se tím napříště jak Česká státní pojišťovna, tak Slovenská státní pojišťovna.
* § 3 - (1) Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna vstupují v práva a závazky dosavadní Státní pojišťovny takto:
* § 4 - Mezi Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu se rozdělují v rozsahu odpovídajícím přejímaným právům a závazkům ze smluvního a zákonného pojištění a ze zajišťovacích smluv fondy a rezervy vytvořené dosavadní Státní pojišťovnou podle § 7 záko
* § 5 - Zrušuje se ustanovení § 1 a § 3 odst. 2 zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, a z ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona se vypouštějí slova „v Praze, oblastním ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě“.
* § 6 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Aktuální znění od 1. 1. 1969
162
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1968,
kterým se mění zákon č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Státní pojišťovna organizovaná podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, jako celostátní pojišťovací a zajišťovací podnik se rozděluje na dva samostatné pojišťovací a zajišťovací podniky, které se nazývají „Česká státní pojišťovna“ a „Slovenská státní pojišťovna“; sídlem České státní pojišťovny je Praha, sídlem Slovenské státní pojišťovny je Bratislava.
§ 2
Pokud se v zákoně č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, nebo v jiných obecně závazných právních předpisech hovoří o Státní pojišťovně, rozumí se tím napříště jak Česká státní pojišťovna, tak Slovenská státní pojišťovna.
§ 3
(1)
Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna vstupují v práva a závazky dosavadní Státní pojišťovny takto:
a)
Česká státní pojišťovna vstupuje v práva a závazky ze smluvních a zákonných pojištění a ze zajišťovacích smluv, které jsou předmětem podnikání organizačních složek dosavadní Státní pojišťovny se sídlem na území České socialistické republiky;
b)
Slovenská státní pojišťovna vstupuje v práva a závazky ze smluvních a zákonných pojištění, které jsou předmětem podnikání organizačních složek dosavadní Státní pojišťovny se sídlem na území Slovenské socialistické republiky.
(2)
Práva a závazky dosavadní Státní pojišťovny z jiných právních vztahů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, přecházejí na Českou státní pojišťovnu, pokud vznikly na území České socialistické republiky, a na Slovenskou státní pojišťovnu, pokud vznikly na území Slovenské socialistické republiky. Správa majetku vykonávaná dosavadní Státní pojišťovnou přechází na Českou státní pojišťovnu, jde-li o majetek na území České socialistické republiky, a na Slovenskou státní pojišťovnu, jde-li o majetek na území Slovenské socialistické republiky.
(3)
Pokud to bude potřebné k účelnějšímu uspořádání vzájemných vztahů České státní pojišťovny a Slovenské státní pojišťovny, anebo jejich vztahů k pojištěným, popřípadě k účastníkům jiných právních vztahů, než jaké vyplývají z ustanovení odstavců 1 a 2, převedou pojišťovny mezi sebou nejpozději do 30. června 1970 po vzájemné dohodě příslušná práva a závazky. Přitom budou dbát, aby tento převod zároveň v co nejširší míře přispěl k vytvoření stejných ekonomických podmínek pro obě pojišťovny. K převodu není třeba souhlasu oprávněných, popřípadě zavázaných, jejich práva tím však nesmí být zkrácena. Přejímající pojišťovna vstupuje do práv a závazků dnem uvedeným v dohodě. Obdobně je možno převést správu majetku, která přešla na Českou státní pojišťovnu a na Slovenskou státní pojišťovnu podle odstavce 2 věty druhé.
§ 4
Mezi Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu se rozdělují v rozsahu odpovídajícím přejímaným právům a závazkům ze smluvního a zákonného pojištění a ze zajišťovacích smluv fondy a rezervy vytvořené dosavadní Státní pojišťovnou podle § 7 zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví. Mezi uvedené pojišťovny se rovněž rozdělí fondy vytvořené podle § 8 téhož zákona.
§ 5
Zrušuje se ustanovení § 1 a § 3 odst. 2 zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, a z ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona se vypouštějí slova „v Praze, oblastním ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě“.
§ 6
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 163/1968 Sb. | Zákon č. 163/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně
Vyhlášeno 22. 12. 1968, datum účinnosti 1. 1. 1969, částka 46/1968
* § 1 - Státní spořitelna, zřízená zákonem č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně, se rozděluje na dvě samostatné státní hospodářské organizace, které se nazývají „Česká státní spořitelna“ a „Slovenská státní spořitelna“; sídlem České státní spořitelny je Praha a síd
* § 2 - Pokud se v zákoně č. 72/1967 Sb. nebo v jiných obecně závazných právních předpisech hovoří o Státní spořitelně, rozumí se tím napříště jak Česká státní spořitelna, tak Slovenská státní spořitelna.
* § 3 - (1) Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna vstupují v práva a závazky dosavadní Státní spořitelny takto:
* § 4 - Zrušuje se ustanovení § 1, § 4 odst. 1 poslední věty a § 4 odst. 3 zákona č. 72/1967 Sb. a z ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona se vypouštějí slova „v Praze, oblastním ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě“.
* § 5 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Aktuální znění od 1. 1. 1969
163
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1968,
kterým se mění zákon č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Státní spořitelna, zřízená zákonem č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně, se rozděluje na dvě samostatné státní hospodářské organizace, které se nazývají „Česká státní spořitelna“ a „Slovenská státní spořitelna“; sídlem České státní spořitelny je Praha a sídlem Slovenské státní spořitelny je Bratislava.
§ 2
Pokud se v zákoně č. 72/1967 Sb. nebo v jiných obecně závazných právních předpisech hovoří o Státní spořitelně, rozumí se tím napříště jak Česká státní spořitelna, tak Slovenská státní spořitelna.
§ 3
(1)
Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna vstupují v práva a závazky dosavadní Státní spořitelny takto:
a)
Česká státní spořitelna vstupuje v práva a závazky ze služeb uvedených v § 2 zákona č. 72/1967 Sb. poskytnutých organizačními složkami dosavadní Státní spořitelny na území České socialistické republiky;
b)
Slovenská státní spořitelna vstupuje v práva a závazky ze služeb uvedených v § 2 zákona č. 72/1967 Sb. poskytnutých organizačními složkami dosavadní Státní spořitelny na území Slovenské socialistické republiky;
(2)
Práva a závazky dosavadní Státní spořitelny, neuvedené v odstavci 1, přecházejí na Českou státní spořitelnu, pokud vznikly na území České socialistické republiky, a na Slovenskou Státní spořitelnu, pokud vznikly na území Slovenské socialistické republiky. Správa majetku vykonávaná dosavadní Státní spořitelnou přechází na Českou státní spořitelnu, jde-li o majetek na území České socialistické republiky, a na Slovenskou státní spořitelnu, jde-li o majetek na území Slovenské socialistické republiky.
(3)
Pokud to bude z ekonomického hlediska potřebné k účelnějšímu uspořádání vzájemných vztahů České státní spořitelny a Slovenské státní spořitelny, než jak vyplývá z ustanovení odstavce 2, převedou spořitelny mezi sebou nejpozději do 30. června 1969 po vzájemné dohodě příslušná práva a závazky. K tomuto převodu není třeba souhlasu oprávněných, popřípadě zavázaných; jejich práva však nesmí tím být krácena. Přejímající spořitelna vstupuje do práv a závazků dnem uvedeným v dohodě. Obdobně je možno převést správu majetku, která přešla na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu podle odstavce 2 věty druhé.
§ 4
Zrušuje se ustanovení § 1, § 4 odst. 1 poslední věty a § 4 odst. 3 zákona č. 72/1967 Sb. a z ustanovení § 5 odst. 1 téhož zákona se vypouštějí slova „v Praze, oblastním ředitelstvím pro Slovensko v Bratislavě“.
§ 5
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 164/1968 Sb. | Zákon č. 164/1968 Sb.
Zákon, kterým se mění předpisy o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů
Vyhlášeno 22. 12. 1968, datum účinnosti 1. 1. 1969, částka 46/1968
* Čl. I - Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů, se mění takto.
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1969
164
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1968,
kterým se mění předpisy o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů, se mění takto.
1.
Ustanovení § 1 zní:
㤠1
Zákony Federálního shromáždění a zákonná opatření jeho předsednictva se vyhlašují ve Sbírce zákonů.“
2.
Ustanovení § 2 písm. d) se vypouští.
3.
Ustanovení § 3 zní:
㤠3
Stanoví-li tak zákon České národní rady a Slovenské národní rady, vyhlašují se ve Sbírce zákonů též zákony národních rad a zákonná opatření jejich předsednictev, nařízení vlády České socialistické republiky a vlády Slovenské socialistické republiky, ostatní obecně závazné právní předpisy ministerstev a ostatních ústředních orgánů republik, jakož i jiná opatření těchto orgánů; za téže podmínky se vyhlašují ve Sbírce zákonů též vyhlášky krajských národních výborů.“
4.
Ustanovení § 8 odst. 2 zní:
„(2)
Redakci Sbírky zákonů zabezpečuje orgán, který vláda Československé socialistické republiky tím pověří.“
5.
Kde se v ostatních ustanoveních tohoto zákonného opatření mluví o Národním shromáždění, vládě, ministerstvech a ústředních orgánech, rozumí se tím Federální shromáždění a vláda, ministerstva a ústřední orgány Československé socialistické republiky.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 169/1968 Sb. | Zákon č. 169/1968 Sb.
Zákon o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně a Vysoké školy veterinární v Košicích
Vyhlášeno 22. 12. 1968, datum účinnosti 22. 12. 1968, částka 46/1968
* § 1 - Od počátku školního roku 1969/1970 se z veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně zřizuje Vysoká škola veterinární v Brně.
* § 2 - Od počátku školního roku 1969/1970 se z veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Nitře zřizuje Vysoká škola veterinární v Košicích.
* § 3 - Vysoká škola veterinární v Brně a Vysoká škola veterinární v Košicích jsou vysokými školami universitního směru.
* § 4 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 22. 12. 1968
169
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1968
o zřízení Vysoké školy veterinární v Brně
a Vysoké školy veterinární v Košicích
Národní shromáždění československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Od počátku školního roku 1969/1970 se z veterinární fakulty Vysoké školyVysoké školy zemědělské v Brně zřizuje Vysoká školaVysoká škola veterinární v Brně.
§ 2
Od počátku školního roku 1969/1970 se z veterinární fakulty Vysoké školyVysoké školy zemědělské v Nitře zřizuje Vysoká školaVysoká škola veterinární v Košicích.
§ 3
Vysoká školaVysoká škola veterinární v Brně a Vysoká školaVysoká škola veterinární v Košicích jsou vysokými školamivysokými školami universitního směru.
§ 4
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 173/1968 Sb. | Zákon č. 173/1968 Sb.
Zákon, jímž se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
Vyhlášeno 27. 12. 1968, datum účinnosti 1. 1. 1969, částka 47/1968
* Článek I - Zákon ze dne 17. června 1965, č. 59 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, se mění a doplňuje takto:
* Článek II - Působnost a zmocnění ministra (ministerstva) vnitra v otázkách výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a Sboru nápravné výchovy, obsažená v jiných dříve vydaných zákonech a právních předpisech, předcházejí na ministra republiky, který vykonává státní sp
* Článek III - Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto a dalšími zákony.
* Článek IV
Aktuální znění od 1. 1. 1969
173
ZÁKON
ze dne 20. prosince 1968,
jímž se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek I
Zákon ze dne 17. června 1965, č. 59 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 61 zní:
§ 61
(1)
Úkoly nápravně výchovné činnosti podle tohoto zákona, jakož i ostrahu a správu v nápravně výchovných ústavech a v ústavech, kde se vykonává vazba, provádí Sbor nápravné výchovy.
(2)
Sbor nápravné výchovy je ozbrojený a podle vojenských zásad organizovaný sbor, podřízený ministru republiky, který vykonává státní správu soudů; podrobnosti o jeho organizaci stanoví a předpisy upravující jeho činnost v souladu s jeho posláním vydává ministr republiky, který vykonává státní správu soudů.
(3)
Ministr republiky, který vykonává státní správu soudů, je přímým nadřízeným všech příslušníků Sboru nápravné výchovy a vykonává nad nimi kázeňskou pravomoc.
(4)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou povinni řídit se rozkazy ministra republiky, který vykonává státní správu soudů a příslušných velitelů a náčelníků.
2.
Za § 61 se zařazuje § 61a ve znění:
§ 61a
(1)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy se při plnění svých úkolů důsledně řídí ústavou, zákony a ostatními právními předpisy; při veškeré své činnosti, zejména ve svém vystupování a při zákrocích jsou povinni zachovávat požadavky lidské a občanské důstojnosti a dbát dobrého jména a cti příslušníka Sboru.
(2)
Základní úlohou Sboru nápravné výchovy je zabezpečovat, aby nápravně výchovná činnost co nejlépe plnila svou společenskou funkci a vytvářela předpoklady pro trvalou nápravu odsouzených a pro jejich normální zařazení do života socialistické společnosti.
3.
§ 62 zní:
§ 62
(1)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou oprávněni v zájmu zabezpečení účelu výkonu trestu odnětí svobody a vazby, zejména při zákrocích proti rušitelům stanoveného pořádku a kázně a proti maření služebního úkonu a při odvracení útoku na osobu, nepostačovala-li předchozí výzva či domluva, použít v míře nezbytné k dosažení účelu zákroku obušku, přiložit pouta, popřípadě použít jiných prostředků; podrobnější podmínky a pravidla pro použití obušku, pout a jiných prostředků stanoví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů zvláštními předpisy.
(2)
Střelné zbraně je příslušník Sboru nápravné výchovy oprávněn použít při výkonu své pravomoci jen výjimečně, a to v těchto případech:
a)
aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící, anebo útok na život jiné osoby;
b)
nelze-li jinak překonat odpor, směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku;
c)
jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá, nebo se zdráhá opustit svůj úkryt;
d)
podle příslušných předpisů, zejména při výkonu strážní a eskortní služby, k zamezení útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze jiným způsobem zadržet, nebo k odvrácení nebezpečného útoku, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby od útoku bylo upuštěno.
(3)
Při použití střelné zbraně je příslušník Sboru nápravné výchovy povinen dbát nutné opatrnosti, zejména co nejvíce šetřit života osoby, proti níž zákrok směřuje, a dbát, aby nebyl ohrožen život jiných osob.
(4)
Dovolí-li to okolnosti případu, je příslušník Sboru nápravné výchovy před použitím střelné zbraně povinen použít prostředků podle ustanovení odstavce 1.
(5)
Zakročují-li příslušníci Sboru nápravné výchovy pod jednotným velením a vedením, řídí se rozkazem velitele, který rozhoduje o použití střelné zbraně podle zásad uvedených v odstavcích 2 až 4.“
4.
Za § 62 se zařazuje § 62a ve znění:
§ 62a
(1)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ní a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami; ministr republiky, který vykonává státní správu soudů, stanoví, kdy příslušník Sboru nápravné výchovy může být této povinnosti zproštěn.
(2)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy požívají při výkonu své pravomoci zákonné ochrany jako veřejní činitelé. Kdo ruší nebo ztěžuje výkon jejich pravomoci, odpovídá podle zákona.
(3)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy mají právo bezprostředně pronásledovat osobu prchající z výkonu trestu odnětí svobody nebo z výkonu vazby a činit nutná opatření k jejímu zadržení, zejména jsou oprávněni zjišťovat totožnost podezřelých osob a vykonat prohlídku objektu nebo dopravního prostředku, je-li důvodné podezření, že se v nich prchající osoba zdržuje; v rozsahu tohoto oprávnění mají práva a povinnosti orgánů Sboru národní bezpečnosti.
5.
§ 63 zní:
§ 63
(1)
Příslušníkem Sboru nápravné výchovy se může stát bezúhonný, socialistickému zřízení oddaný československý občan, splňuje-li i ostatní předpoklady pro výkon služby.
(2)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy vykonají při nastoupení služby služební přísahu. Znění přísahy stanoví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů.
(3)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy musí být pro výkon své služby náležitě vycvičeni a vyškoleni a jsou povinni dále prohlubovat své vzdělání, kvalifikaci a politické i odborné znalosti.
(4)
K zabezpečení úspěšného plnění úkolů nápravně výchovné činnosti stanoví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů, pro každou funkci, vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy, příslušné kvalifikační předpoklady.
(5)
Ministr republiky, který vykonává státní správu soudů, může po dohodě s jinými ministry dočasně pověřit nebo zmocnit jiné orgány plněním úkolů Sboru nápravné výchovy na úseku ostrahy.
6.
Za § 63 se zařazuje § 63a ve znění:
§ 63a
(1)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských; jejich hodnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem.
(2)
Příslušníci Sboru nápravné výchovy, kteří vykonali vojenskou základní službu, jsou po dobu činné služby v tomto sboru osvobozeni od služebních povinností podle branného zákona, které by jinak byli povinni konat.
(3)
Na služební poměry příslušníků Sboru nápravné výchovy, na jejich materiální a finanční zabezpečení, na nemocenskou péči a sociální zabezpečení se vztahují dosavadní předpisy; zmocnění upravovat tyto otázky podrobnějšími předpisy, svěřená dříve vydanými zákony ministru vnitra, se, pokud jde o Sbor nápravné výchovy, přenášejí na ministra republiky, který vykonává státní správu soudů, který při tom bude dbát, aby úprava služebních poměrů a zabezpečení příslušníků Sboru nápravné výchovy odpovídala společenské funkci Sboru a obdobným úpravám v jiných ozbrojených sborech.*)
7.
Dosavadní § 66 se zrušuje.
8.
Pokud se v ustanoveních § 3 odst. 1 a 2, § 11 odst. 3, § 18 odst. 1, § 29 odst. 2, 4 a 5, § 65, § 67 a § 72 mluví o ministru (ministerstvu) vnitra a tento se zmocňuje k provedení určitých opatření, nebo se mu svěřují určité pravomoci, jde o ministra republiky, který vykonává státní správu soudů, na něhož se uvedená zmocnění a pravomoci přenášejí.
Článek II
Působnost a zmocnění ministra (ministerstva) vnitra v otázkách výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a Sboru nápravné výchovy, obsažená v jiných dříve vydaných zákonech a právních předpisech, předcházejí na ministra republiky, který vykonává státní správu soudů.
Článek III
Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto a dalšími zákony.
Článek IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969.
Svoboda v. r.
Smrkovský v. r.
Ing. Černík v. r.
*)
Jde o zmocnění, obsažené v těchto zákonech:
zák. č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil
zák. č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků
zák. č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení
zákoník práce č. 65/1965 Sb.
zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
vyhl. č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem |
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb. | Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb.
Zákon České národní rady o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Vyhlášeno 8. 1. 1969, datum účinnosti 8. 1. 1969, částka 1/1969
* Část první - Zřízení ústředních orgánů státní správy (§ 1 — § 2)
* Část druhá - Okruh působnosti ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele je člen vlády České socialistické republiky (§ 4 — § 19)
* Část třetí - Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy (§ 20 — § 28a)
* Část čtvrtá - Závěrečná ustanovení (§ 29 — § 31)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (448/2024 Sb., 453/2024 Sb.)
2
ZÁKON
České národní rady
ze dne 8. ledna 1969
o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Část první
Zřízení ústředních orgánů státní správy
§ 1
V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:
1.
Ministerstvo financí,
2.
Ministerstvo zahraničních věcí,
3.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
4.
Ministerstvo kultury,
5.
Ministerstvo práce a sociálních věcí,
6.
Ministerstvo zdravotnictví,
7.
Ministerstvo spravedlnosti,
8.
Ministerstvo vnitra,
9.
Ministerstvo průmyslu a obchodu,
10.
Ministerstvo pro místní rozvoj,
11.
Ministerstvo zemědělství,
12.
Ministerstvo obrany,
13.
Ministerstvo dopravy,
14.
Ministerstvo životního prostředí.
§ 2
V České republice působí tyto další ústřední orgány státní správy:
1.
Český statistický úřad,
2.
Český úřad zeměměřický a katastrální,
3.
Český báňský úřad,
4.
Úřad průmyslového vlastnictví,
5.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
6.
Správa státních hmotných rezerv,
7.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost,
8.
Národní bezpečnostní úřad,
9.
Energetický regulační úřad,
10.
Úřad vlády České republiky,
11.
Český telekomunikační úřad,
12.
Úřad pro ochranu osobních údajůosobních údajů,
13.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
14.
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí,
15.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost,
16.
Národní sportovní agentura,
17.
Digitální a informační agentura.
Část druhá
Okruh působnosti ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele je člen vlády České socialistické republiky
§ 4
(1)
Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, fiskální politiku, makroekonomické a fiskální prognózy pro přípravu státního rozpočtu a rozpočtů státních fondů, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz a ochranu zájmů spotřebitelůspotřebitelů na finančním trhu s výjimkou výkonu dohledu nad finančním trhem v rozsahu působnosti České národní bankybanky, pro zavedení jednotné měny euro na území České republiky, pro platební styk, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, hazardní hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, státní podporu stavebního spoření a státní příspěvek na penzijní připojištění, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a vnitrostátní koordinaci při uplatňování mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, posuzuje dovoz subvencovaných výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků.
(2)
Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankoubankou připravuje a předkládá vládě návrhy zákonných úprav v oblasti měny a peněžního oběhu a návrhy zákonných úprav, kterými se upravují postavení, působnost, organizace a činnost České národní bankybanky, s výjimkou dohledu nad finančním trhem, platebním stykem a vydáváním elektronických peněz.
(3)
Ministerstvo financí zajišťuje členství v mezinárodních finančních institucích a finančních orgánech Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Evropské unie a dalších mezinárodních hospodářských seskupení, pokud toto členství nepřísluší výlučně České národní bancebance.
(4)
Ministerstvo financí koordinuje příjem zahraniční pomoci.
(4)
Ministerstvo financí zjišťuje účetní záznamy pro potřeby státu včetně sestavování účetních výkazů za Českou republiku podle zákona upravujícího účetnictví.
§ 6
(1)
Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.
(2)
Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením, koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce, s výjimkou věcí náležejících do působnosti Ministerstva spravedlnosti.
(3)
Ministerstvo zahraničních věcí dále zejména
a)
koordinuje činnost ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy v oblasti zahraničních vztahů na jim svěřených úsecích státní správy, působí k tomu, aby na těchto úsecích byly dodržovány závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
zajišťuje ochranu práv a zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí,
c)
řídí zastupitelské úřady v zahraničí,
d)
plní úkoly při zabezpečování styků s orgány cizích států v České republice a v zahraničí,
e)
plní úkoly při správě majetku České republiky v zahraničí,
f)
koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod,
g)
zabezpečuje vyhlašování mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,
h)
sleduje dodržování a provádění mezinárodních smluv a dohod z hlediska uplatňování zájmů zahraniční politiky České republiky,
i)
uděluje souhlas v případech dovozu a vývozu vojenského materiálu,
j)
zajišťuje přípravu a vzdělávání v oblasti zahraniční služby,
k)
organizačně a technicky zabezpečuje volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a volbu prezidenta republiky v zahraničí a plní úkoly při volbách do Evropského parlamentu.
§ 7
(1)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež a tělesnou výchovu.
(2)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy koordinuje činnost ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy a profesních komor v oblasti systému uznávání odborné kvalifikace podle zvláštního zákona1) a v oblasti získávání kvalifikací v systému dalšího vzdělávání podle zvláštního právního předpisu.1a)
(3)
Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce.
§ 8
Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní statky, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro rozhlasové a televizní vysílání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,2) dále pro provádění autorského zákona a pro výrobu a obchod v oblasti kultury.
§ 9
(1)
Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči a pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a dětí, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky.
(2)
Ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Ministerstvem financí připravuje a předkládá vládě návrhy právních úprav v oblasti odměňování státních zaměstnanců.
§ 10
(1)
Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, poskytovatele zdravotních služeb v přímé řídící působnosti, zacházení s návykovými látkami, přípravky, prekursory a pomocnými látkami, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotní pojištění, zdravotnický informační systém a elektronické zdravotnictví, pro používání biocidních přípravků a uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh.
(2)
Součástí ministerstva zdravotnictví je Český inspektorát lázní a zřídel.
(3)
Organizační součástí Ministerstva zdravotnictví je Inspektorát omamných a psychotropních látek.
§ 11
(1)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.
(2)
Ministerstvo spravedlnosti vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika.
(3)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky. Ministerstvo spravedlnosti zajišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby České republiky.
(4)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro probaciprobaci a mediacimediaci.
(5)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro střet zájmů.
(6)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro ochranu oznamovatelů.
(7)
Ministerstvo spravedlnosti zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a jejích Protokolů a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech3) a koordinuje provádění rozhodnutí příslušných mezinárodních orgánů.
(8)
Ministerstvo spravedlnosti poskytuje peněžitou pomoc obětemobětem trestné činnosti a uspokojuje majetkové nároky osob poškozených trestným činemtrestným činem z peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí.
§ 12
(1)
Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro
a)
veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu,
b)
jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu, evidenci obyvatel a rodná čísla,
c)
shromažďovací právo a sdružování v politických stranách a v politických hnutích,
d)
veřejné sbírky,
e)
archivnictví a spisovou službu,
f)
zbraně a střelivo,
g)
požární ochranu,
h)
cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků,
i)
územní členění státu,
j)
státní hranice, jejich vyměřování, udržování a vedení dokumentárního díla a zřizování, uzavírání a změny charakteru hraničních přechodů,
k)
státní symboly,
l)
volby do zastupitelstev územní samosprávy, do Parlamentu České republiky, do Evropského parlamentu konané na území České republiky a volbu prezidenta republiky,
m)
krizové řízení, civilní nouzové plánování, ochranu obyvatelstva a integrovaný záchranný systémintegrovaný záchranný systém.
(2)
Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti správního řízení, správního trestání, spisové služby a postupů podle kontrolního řádu.
(3)
Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti organizace a výkonu veřejné správy.
(4)
Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a státní služby.
(5)
Ministerstvo vnitra zajišťuje komunikační sítě pro PoliciiPolicii České republiky, složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému a územní orgány státní správy a provozuje informační systém pro nakládání s utajovanými informacemiutajovanými informacemi mezi orgány veřejné moci.
(6)
Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu pro komunikační technologie.
(7)
Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti evropských politických stran a evropských politických nadací se sídlem na území České republiky.
§ 13
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro
a)
státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu surovinové politiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud,
b)
hutnictví, strojírenství, elektrotechniku a elektroniku, pro průmysl chemický a zpracování ropy, gumárenský a plastikářský, skla a keramiky, textilní a oděvní, kožedělný a polygrafický, papíru a celulózy a dřevozpracující a pro výrobu stavebních hmot, stavební výrobu, zdravotnickou výrobu, sběrné suroviny a kovový odpad,
c)
vnitřní obchod a ochranu zájmů spotřebitelůspotřebitelů, zahraniční obchod a podporu exportu,
d)
prověřování zahraničních investic,
e)
věci malých a středních podniků a pro věci živnostíživností,
f)
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,
g)
průmyslový výzkum, rozvoj techniky a technologií,
h)
elektronické komunikace a poštovní služby, s výjimkou věcí svěřených do působnosti Českého telekomunikačního úřadu.
(2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva zemědělství.
(3)
Ministerstvo průmyslu a obchodu
a)
koordinuje zahraničně obchodní politiku České republiky ve vztahu k jednotlivým státům,
b)
zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod,
c)
realizuje obchodní spolupráci s ES, ESVO, GATT a jinými mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními,
d)
řídí a vykonává činnosti spojené s uplatňováním licenčního režimu v oblasti hospodářských styků se zahraničím,
e)
posuzuje dovoz dumpingových výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků.
(4)
Ministerstvo průmyslu a obchodu řídí puncovnictví a zkoušení drahých kovů.
(5)
Ministerstvu průmyslu a obchodu je podřízena Česká energetická inspekce, Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad a Licenční úřad.
§ 14
(1)
Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví.
(2)
Ministerstvo pro místní rozvoj
a)
spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu,
b)
koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.
(3)
Ministerstvo pro místní rozvoj zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením.
(4)
Ministerstvo pro místní rozvoj zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.
§ 15
(1)
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, s výjimkou ochrany zemědělského půdního fondu, pro vodní hospodářství, s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod, a pro potravinářský průmysl. Je rovněž ústředním orgánem státní správy lesů, myslivosti a rybářství, s výjimkou území národních parků.
(2)
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz, které organizují obchody se zbožím pocházejícím ze zemědělské a lesní výroby, včetně výrobků vzniklých jeho zpracováním.
(3)
Ministerstvo zemědělství řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu České republiky, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci.
(4)
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy ve věcech veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat.
§ 16
(1)
Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy zejména pro
a)
zabezpečování obrany České republiky,
b)
řízení Armády České republiky,
c)
správu vojenských újezdů.
(2)
Ministerstvo obrany jako orgán pro zabezpečování obrany
a)
se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu,
b)
připravuje koncepci operační přípravy státního území,
c)
navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Radě obrany České republiky a prezidentu České republiky,
d)
koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně,
e)
řídí Vojenské zpravodajství,
f)
zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky,
g)
organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky,
h)
povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti.
(3)
Ministerstvo obrany v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států.
(4)
Ministerstvo obrany vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech.
(5)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů ve věcech státní správy na úseku civilní ochrany přecházejí z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra dnem nabytí účinnosti zákona o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
§ 17
Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy a odpovídá za tvorbu státní politiky v oblasti dopravy a v rozsahu své působnosti za její uskutečňování.
§ 19
(1)
Ministerstvo životního prostředí je orgánem vrchního státního dozoru ve věcech životního prostředí.
(2)
Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro ochranu přirozené akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody a krajiny, pro oblast provozování zoologických zahrad, pro ochranu zemědělského půdního fondu, pro výkon státní geologické služby, pro ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod, pro geologické práce a pro ekologický dohled nad těžbou, pro odpadové hospodářství a pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, včetně těch, které přesahují státní hranice. Dále je ústředním orgánem státní správy pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích. Je rovněž ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku, pro systém značení ekologicky šetrných výrobků a služeb a pro program podporující dobrovolnou účast v systému řízení podniku a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Program EMAS).
(3)
K zabezpečení řídící a kontrolní činnosti vlády České socialistické republiky ministerstvo životního prostředí koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky.
(4)
Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje a řídí jednotný informační systém o životním prostředí, včetně plošného monitoringu na celém území České socialistické republiky a to i v návaznosti na mezinárodní dohody.
(5)
Ministerstvo životního prostředí spravuje Fond tvorby a ochrany životního prostředí České socialistické republiky.
(6)
Ministerstvu životního prostředí je podřízena Česká inspekce životního prostředí a Český hydrometeorologický ústav.
Část třetí
Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy
§ 20
Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy uvedené v části první (dále jen „ministerstva“) plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech a úkoly vyplývající z členství České republiky v Evropské unii a v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích, pokud jsou pro Českou republiku závazné.
§ 21
Ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.
§ 22
Ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě České socialistické republiky. O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost.
§ 23
Ministerstva předkládají za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu. Zaujímají stanovisko k návrhům, které předkládají vládě České socialistické republiky jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jejich působnosti.
§ 24
Ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České socialistické republiky; připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě.
§ 25
Ministerstva zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečují ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích.
§ 27
Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů.
§ 28
(1)
Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky.
(2)
Usnesení vlády a písemný záznam závěrů z jednání schůze vlády České republiky se zveřejňují způsobem umožňujícím dálkový přístup. Je-li z jednání schůze vlády České republiky pořizován zvukový nebo audiovizuální záznam, nelze jej po dobu 30 let od jeho pořízení poskytnout podle právních předpisů upravujících právo na informace.
(3)
Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky, jejích orgánů, členů vlády, kteří nejsou pověřeni řízením ministerstva nebo jiného úřadu, a orgánů, o nichž tak stanoví zvláštní zákon nebo tak rozhodne vláda, plní Úřad vlády České republiky.
(4)
Vedoucího Úřadu vlády České republiky jmenuje a odvolává vláda České republiky. Činnost Úřadu vlády České republiky řídí vedoucí Úřadu vlády České republiky, s výjimkou organizačních věcí státní služby a služebních vztahů státních zaměstnanců; v těchto věcech postupuje vedoucí Úřadu vlády České republiky podle zákona o státní službě.
(5)
V Úřadu vlády České republiky se zřizuje pracovní místo poradce pro národní bezpečnost, který je tajemníkem Bezpečnostní rady státu. Poradce pro národní bezpečnost na návrh předsedy vlády jmenuje a odvolává vláda. Poradce pro národní bezpečnost se podílí na koordinaci činnosti státních orgánů v oblasti zajišťování bezpečnosti a obrany České republiky a na základě rozhodnutí vlády zastupuje Českou republiku při jednáních s cizími státy a mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se bezpečnosti a obrany České republiky, včetně závazků vyplývajících z členství České republiky v mezinárodních organizacích nebo institucích. Poradci pro národní bezpečnost náleží plat a naturální plnění jako vedoucímu Úřadu vlády České republiky. Poradce pro národní bezpečnost je z výkonu své funkce odpovědný předsedovi vlády a v rozsahu stanoveném vládou je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci zařazenému v Úřadu vlády České republiky příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.
§ 28a
Vláda může zřídit jako svůj poradní orgán Legislativní radu. V jejím čele stojí člen vlády. Vláda může jako svůj poradní orgán zřídit rovněž Radu hospodářské a sociální dohody; v jejím čele stojí předseda vlády.
Část čtvrtá
Závěrečná ustanovení
§ 29
(1)
Právní poměry organizací zabývajících se v České socialistické republice rozhlasovým a televizním vysíláním a agenturním zpravodajstvím a jejich vztahy k ústředním orgánům České socialistické republiky upraví zákon České národní rady.
(2)
Zákon České národní rady též upraví právní poměry akademie věd v České socialistické republice a její vztahy k ústředním orgánům České socialistické republiky.
§ 30
V České socialistické republice neplatí tyto předpisy:
1.
zákon č. 104/1963 Sb., o zřízení a pravomoci Vládního výboru pro cestovní ruch;
2.
ustanovení § 4 vládního nařízení č. 10/1958 Sb., pokud stanoví podřízení Ústřední správy geodézie a kartografie ministru vnitra;
3.
ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 115/1965 Sb., pokud stanoví podřízení Ústředního geologického úřadu ministerstvu hornictví.
§ 31
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Dr. Císař v. r.
Ing. Rázl v. r.
1)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).
1a)
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů (zákon o uznávání výsledků dalšího vzdělávání).
3)
Uveřejněny pod č. 120/1976 Sb. a č. 209/1992 Sb.
2)
Např. zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon Slovenské národní rady č. 86/1969 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 86/1969 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969
Vyhlášeno 28. 7. 1969, datum účinnosti 28. 7. 1969, částka 31/1969
* § 1 - Schváleni výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
* Společná a závěrečná ustanovení
* § 2 - Rozpočtové příjmy a výdaje příslušející do státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky, které byly uskutečněny v době od 1. ledna 1969 do účinnosti zákona o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969, se zúčtují na tento rozpoče
* § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášeni. č. 1 zákona SNR č. 86/1969 Sb. č. 2 zákona SNR č. 86/1969 Sb.
Aktuální znění od 28. 7. 1969
86
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 14. července 1969
o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Schváleni výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
(1) Celkové příjmy státního rozpočtu na rok 1969 se stanoví částkou| 40 520 247 000 Kčs
---|---
celkové výdaje státního rozpočtu (příloha č. 1)| 40 520 247 000 Kčs.
(2)
Ve státním rozpočtu jsou obsaženy rozpočty národních výborů souhrnným finančním vztahem k státnímu rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dotacemi ze státního rozpočtu) ve výši 5 561 700 000 Kčs a účelovými subvencemi poskytovanými ze státního rozpočtu do rozpočtů národních výborů ve výši 5 575 100 000 Kčs (příloha č. 2).
(3)
Vláda Slovenské socialistické republiky může upravit souhrnný finanční vztah rozpočtů národních výborů k státnímu rozpočtu i účelové subvence poskytované ze státního rozpočtu do rozpočtů národních výborů, změní-li se v důsledku jejího opatření nebo opatření ústředních orgánů státní správy SSR podmínky, za nichž byl souhrnný finanční vztah, případně účelové subvence stanoveny; tyto úpravy provede v rozsahu vyplývajícím z finančních důsledků těchto opatření.
(4)
Vláda Slovenské socialistické republiky může upravit státní rozpočet Slovenské socialistické republiky o důsledky vyplývající ze změn organizace národních výborů, nového uspořádání bankovního systému a jiných organizačních změn
Společná a závěrečná ustanovení
§ 2
Rozpočtové příjmy a výdaje příslušející do státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky, které byly uskutečněny v době od 1. ledna 1969 do účinnosti zákona o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969, se zúčtují na tento rozpočet.
§ 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášeni.
Klokoč v. r.
Ing. Hanus v. r.
Příloha č. 1
zákona SNR č. 86/1969 Sb.
Celkový přehled
státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969
Příjmy| (v tis. Kčs)
---|---
Příjmy ze socialistického hospodářství | 28 781 518
Daně, dávky a poplatky od obyvatelstva| 146 300
Ostatní příjmy| 597 819
Dotace a subvence ze státního rozpočtu federace| 10 994 610
Úhrn| 40 520 247
|
Výdaje| (v tis. Kčs)
Hospodářství| 15 655 115
Kulturní a sociální opatření| 12 600 074
Obrana a bezpečnost| 605 107
Správa| 523 151
Dotace a subvence národním výborům| 11 136 800
Úhrn| 40 520 247
Příloha č. 2
zákona SNR č. 86/1969 Sb.
Souhrnný finanční vztah a subvence do rozpočtů národních výborů obsažené ve státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1969
Kraj| Souhrnný finanční vztah (v tis. Kčs)| Účelové subvence (v tis. Kčs)
---|---|---
Národní výbor hlavního města Slovenska Bratislavy| 286 400| 830 500
Západoslovenský| 1 588 300| 1 451 200
Středoslovenský| 1 879 000| 1 519 600
Východoslovenský| 1 810 000| 1 655 500
Ostatní subvence pro národní výbory| —| 118 300
Úhrn| 5 561 700| 5 575 100 |
Zákon č. 147/1969 Sb. | Zákon č. 147/1969 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře
Vyhlášeno 23. 12. 1969, datum účinnosti 1. 1. 1970, částka 46/1969
* Článek I - Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákonů č. 71/1967 Sb., č. 29/1968 Sb. a č. 175/1968 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Článek II - Pracovněprávní poměry prokurátorů, vyšetřovatelů a ostatních pracovníků Generální prokuratury nejsou zřízením Generální prokuratury Československé socialistické republiky, Generální prokuratury České socialistické republiky a Generální prokuratury Slovensk
* Článek III - V době od 1. ledna do 31. března 1970 nadřízený prokurátor, oprávněný k rozhodnutí podle § 38 zákona o prokuratuře, může prokurátora, vojenského prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury i bez jeho souhlasu odvolat z funkce a ustanovit jej do jiné funkce
* Článek IV - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o prokuratuře, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto a dalšími zákony.
* Článek V
Aktuální znění od 1. 1. 1970
147
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1969,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek I
Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákonů č. 71/1967 Sb., č. 29/1968 Sb. a č. 175/1968 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 1 se na konci doplňuje slovy „Československé socialistické republiky“.
2.
§ 1 odst. 2 až 4 zní:
„(2)
Orgány prokuratury tvoří jednotnou centralizovanou soustavu, vedenou generálním prokurátorem Československé socialistické republiky, v níž nižší prokurátoři jsou podřízeni vyšším. Své funkce vykonávají nezávisle na místních orgánech.
(3)
Orgány Generální prokuratury Československé socialistické republiky a vojenských prokuratur jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky. Orgány prokuratury v České socialistické republice jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi České socialistické republiky. Orgány prokuratury ve Slovenské socialistické republice jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Slovenské socialistické republiky.
(4)
Generální prokurátoři České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jsou podřízeni generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky při výkonu dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů vydaných orgány Československé socialistické republiky. Ostatní orgány prokuratury v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky v případech, kdy generální prokurátor Československé socialistické republiky považuje za nutné uložit jim úkoly v naléhavém zájmu Československé socialistické republiky proto, že hrozí nebezpečí z prodlení, nebo proto, že generální prokurátor republiky je nečinný.“
Dosavadní odstavec 3 v § 1 se označuje jako odstavec 5.
3.
V § 3 odst. 1 se slova „Generální prokurátor a jemu podřízení prokurátoři“ nahrazují slovem „Prokurátoři“.
§ 3 odst. 1 písm. b) se upravuje takto:
„b)
trestním stíháním osob, které se dopustily trestných činů a přečinů,“.
V § 3 odst. 3 se slova „vykonává generální prokurátor a jemu podřízení“ nahrazují slovem „vykonávají“.
4.
V § 4 se slova „Generální prokurátor a jemu podřízení prokurátoři“ nahrazují slovem „Prokurátoři“.
5.
§ 6 odst. 1 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky je odpovědný Federálnímu shromáždění. Generální prokurátor České socialistické republiky je odpovědný České národní radě. Generální prokurátor Slovenské socialistické republiky je odpovědný Slovenské národní radě.“
6.
§ 6 odst. 2 zní:
„Generálního prokurátora Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává president Československé socialistické republiky, do jehož rukou skládá slib. Jestliže generálním prokurátorem Československé socialistické republiky je občan České socialistické republiky, bude jeho prvním náměstkem jmenován občan Slovenské socialistické republiky, nebo naopak. Generálního prokurátora republiky jmenuje a odvolává předsednictvo národní rady. Návrh na jmenování generálního prokurátora republiky podává generální prokurátor Československé socialistické republiky. Generální prokurátor republiky skládá slib do rukou předsedy příslušné národní rady.“
7.
§ 6 odst. 3 zní:
„Federální shromáždění může navrhnout presidentu Československé socialistické republiky, aby generálního prokurátora Československé socialistické republiky z jeho funkce odvolal. Generální prokurátor Československé socialistické republiky může předsednictvu národní rady navrhnout, aby generálního prokurátora republiky odvolalo.“
8.
§ 7 zní:
„(1)
Generální prokurátor Československé socialistické republiky podává Federálnímu shromáždění zprávy o stavu socialistické zákonnosti.
(2)
Generální prokurátor Československé socialistické republiky je povinen účastnit se na požádání osobně schůze sněmovny, jejího výboru nebo předsednictva Federálního shromáždění; podává jim žádané informace a zprávy.
(3)
Generální prokurátor Československé socialistické republiky předkládá předsednictvu Federálního shromáždění otázky, které je třeba upravit zákonem Federálního shromáždění nebo jejichž zákonná úprava vyžaduje doplnění nebo změny.
(4)
Generální prokurátoři republik postupují podle zásad uvedených v odstavcích 1 až 3 ve vztahu k národním radám, jejich předsednictvům a výborům.“
9.
§ 8 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky upozorňuje Federální shromáždění na právní předpisy vydané orgány Československé socialistické republiky, které odporují ústavnímu nebo jinému zákonu Federálního shromáždění. Generální prokurátoři republik postupují podle uvedené zásady ve vztahu k národním radám, pokud jde o právní předpisy vydané orgány republik.“
10.
§ 9 odst. 1 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky se účastní s hlasem poradním schůzí vlády Československé socialistické republiky. Generální prokurátor republiky se účastní s hlasem poradním schůzí vlády republiky.“
11.
V § 14 odst. 2 pod písm. a) se slova „článek 72 ústavy“ nahrazují slovy „články 80 a 139 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.“
12.
§ 15 odst. 6 zní:
„Jestliže ministerstvo, jiný ústřední orgán nebo národní výbor přímo řízený vládou protestu nevyhoví, předloží jej k rozhodnutí příslušné vládě. Ve věcech, které se řídí předpisy o správním řízení, platí ustanovení o správním řízení.“
§ 15 se doplňuje odstavcem tohoto znění:
„(9)
Protest nelze podat, jestliže uplynulo pět let od vydání rozhodnutí. Ve věcech, které se řídí předpisy o správním řízení, se tato lhůta počítá od právní moci rozhodnutí.“
13.
V § 18 odst. 1 se upravuje znění druhé věty takto:
„Rovněž stíhají osoby, které se dopustily přečinů.“
14.
§ 22 zní:
„Prokurátoři podávají podle předpisů o řízení před soudy stížnosti pro porušení zákona a podněty k zaujetí stanovisek k zajištění jednotného výkladu zákonů.“
15.
§ 23 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky je oprávněn se účastnit zasedání pléna Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky. Generální prokurátoři republik jsou oprávněni se účastnit zasedání plén Nejvyšších soudů republik.“
16.
§ 30 odst. 1 zní:
„Prokuratura se člení na Generální prokuraturu Československé socialistické republiky, jejíž součástí je Hlavní vojenská prokuratura, Generální prokuratura České socialistické republiky, Generální prokuraturu Slovenské socialistické republiky, krajské prokuratury, vyšší vojenské prokuratury, okresní prokuratury a vojenské obvodové prokuratury. Na území hlavního města Československé socialistické republiky a České socialistické republiky Prahy plní úkoly krajské prokuratury městská prokuratura v Praze a úkoly okresních prokuratur plní obvodní prokuratury. Úkoly okresní prokuratury na území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy plní městská prokuratura v Bratislavě. Úkoly okresních prokuratur na území měst Brna, Ostravy, Plzně a Košic plní městské prokuratury v Brně, Ostravě, Plzni a Košicích. Za branné pohotovosti státu působí jako vojenské prokuratury též vyšší polní prokuratury a nižší polní prokuratury.“
17.
§ 30 odst. 2 zní:
„Sídla a obvody prokuratur se shodují se sídly a obvody soudů.“
18.
§ 30 odst. 3 zní:
„Generální prokurátoři republik mohou stanovit v obvodu své působnosti výjimky z ustanovení odstavce 2. Tato opatření vyhlásí ve Sbírce zákonů.“
19.
§ 31 se za slovy „generální prokurátor“ doplňuje slovy „Československé socialistické republiky“.
20.
Za § 31 se vkládá toto ustanovení:
㤠31a
V čele Generální prokuratury České socialistické republiky je generální prokurátor České socialistické republiky. V čele Generální prokuratury Slovenské socialistické republiky je generální prokurátor Slovenské socialistické republiky.“
21.
§ 32 odst. 2 zní:
„V čele krajských prokuratur jsou krajští prokurátoři, v čele městských prokuratur městští prokurátoři, v čele okresních prokuratur okresní prokurátoři a v čele obvodních prokuratur obvodní prokurátoři.“
22.
V § 32 odst. 4 se slova „generálnímu prokurátorovi“ nahrazují slovy „jejich nadřízeným prokurátorům“.
23.
§ 33 odst. 1 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátoři republik a hlavní vojenský prokurátor řídí a kontrolují činnost všech jim podřízených prokuratur. K plnění úkolů vydávají příkazy a pokyny závazné pro všechny podřízené prokurátory a vyšetřovatele prokuratury.“
24.
§ 33 odst. 2 zní:
„Generální prokurátory zastupují ve stanoveném rozsahu jejich náměstci. Jedním z náměstků generálního prokurátora Československé socialistické republiky je hlavní vojenský prokurátor, který zastupuje generálního prokurátora Československé socialistické republiky při plnění úkolů v ozbrojených silách a ozbrojených sborech.“
25.
§ 34 se zrušuje.
26.
§ 35 zní:
„Krajští prokurátoři, vyšší vojenští prokurátoři, městští prokurátoři, okresní prokurátoři, vojenští obvodoví prokurátoři a obvodní prokurátoři mohou mít náměstky, kteří je zastupují ve stanoveném rozsahu.“
27.
§ 36 odst. 1 zní:
„Dozor nad zachováváním zákonnosti orgány a organizacemi s federální působností vykonává generální prokurátor Československé socialistické republiky a v rozsahu jím stanoveném prokurátoři činní u Generální prokuratury Československé socialistické republiky. Dozor nad zachováváním zákonnosti orgány a organizacemi, jejichž působnost přesahuje obvod krajské prokuratury (městské prokuratury v Praze), vykonává na území České socialistické republiky generální prokurátor České socialistické republiky a v rozsahu jím stanoveném prokurátoři činní u Generální prokuratury České socialistické republiky. Dozor nad zachováváním zákonnosti orgány a organizacemi, jejichž působnost přesahuje obvod krajské prokuratury, vykonává na území Slovenské socialistické republiky generální prokurátor Slovenské socialistické republiky a v rozsahu jím stanoveném prokurátoři činní u Generální prokuratury Slovenské socialistické republiky.“
28.
§ 36 odst. 2 se doplňuje za slovem „obvodní“ v závorce slovem „městské“, za slovy „městský prokurátor“ v závorce slovem „v Praze“ a za slovy „městské prokuratury“ v závorce slovem „v Praze“.
§ 36 odst. 3 se doplňuje za slovem „obvodní“ v závorce slovem „městské“ a za slovem „obvodních“ v závorce slovem „městských“.
29.
§ 36 odst. 4 zní:
„Generální prokurátor Československé socialistické republiky může v oblasti své působnosti stanovit výjimky z ustanovení odstavců 1 až 3. Generální prokurátoři republik mohou v oblasti své působnosti stanovit výjimky z ustanovení věty druhé nebo třetí odstavce 1 a z ustanovení odstavců 2 a 3.“
30.
§ 36 se doplňuje odstavci tohoto znění:
„(5)
Generální prokurátor Československé socialistické republiky rozhoduje kompetenční spory mezi generálními prokurátory republik.
(6)
Dozor nad zachováváním zákonnosti v ozbrojených silách a ozbrojených sborech vykonávají vojenští prokurátoři.“
31.
V § 37 odst. 1 písm. a) se slova „nejméně 23 let“ nahrazují slovy „nejméně 24 let“.
§ 37 odst. 3 se za slovy „Generální prokurátor“ doplňuje slovy „Československé socialistické republiky, generální prokurátoři republik a hlavní vojenský prokurátor“.
32.
§ 38 zní:
„(1)
Generální prokurátor Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává náměstky generálního prokurátora Československé socialistické republiky a hlavního vojenského prokurátora. Rovněž ustanovuje do funkcí a z nich odvolává prokurátory a vyšetřovatele Generální prokuratury Československé socialistické republiky.
(2)
Generální prokurátoři republik jmenují a odvolávají náměstky generálních prokurátorů republik. Rovněž ustanovují do funkcí a z nich odvolávají podřízené prokurátory a vyšetřovatele prokuratury.
(3)
Hlavní vojenský prokurátor ustanovuje do funkcí a z nich odvolává vojenské prokurátory a vyšetřovatele vojenských prokuratur.“
33.
V § 40 odst. 3 pod písm. b) se slova „generální prokurátor“ nahrazují slovy „nadřízený prokurátor oprávněný k rozhodnutí podle § 38“.
34.
V § 41 se slova „generální prokurátor“ nahrazují slovy „nadřízený prokurátor oprávněný k rozhodnutí podle § 38“.
35.
V § 43 odst. 1 se slova „generálním prokurátorem“ nahrazují slovy „nadřízeným prokurátorem oprávněným k rozhodnutí podle § 38“.
36.
V § 44 odst. 1 se slova „generálního prokurátora“ nahrazují slovy „nadřízeného prokurátora oprávněného k rozhodnutí podle § 38“.
37.
V § 46 odst. 1 se slova „generálnímu prokurátorovi“ nahrazují slovy „nadřízeným prokurátorům oprávněným k rozhodnutí podle § 38“ a druhá věta zní: „Výkon kárné pravomoci upraví generální prokurátor Československé socialistické republiky.“
38.
V § 46 odst. 2 se slova „generální prokurátor“ nahrazují slovy „hlavní vojenský prokurátor“ a připojuje se věta druhá tohoto znění: „Kázeňskou pravomoc nad hlavním vojenským prokurátorem vykonává generální prokurátor Československé socialistické republiky.“
39.
V § 48 odst. 1 prvá věta za slovy „příslušný krajský“ zní: „prokurátor (městský prokurátor v Praze), generální prokurátor republiky, popřípadě generální prokurátor Československé socialistické republiky výkonu práce“ a druhá věta zní: „Pokud zproštění výkonu práce provede krajský prokurátor (městský prokurátor v Praze), oznámí to neprodleně nadřízenému generálnímu prokurátorovi republiky.“
40.
V § 48 odst. 3 se slova „generální prokurátor je“ nahrazují slovy „nadřízený prokurátor oprávněný k rozhodnutí podle § 38 zproštění“.
41.
§ 49 zní:
„Přestupky postihované jinými orgány než soudy se u prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury posuzují jako kárná provinění podle tohoto zákona.“
42.
§ 50 odst. 1 se doplňuje za slovy „Generální prokurátor“ a „ústředního orgánu“ slovy „Československé socialistické republiky“ a dále se doplňují větou: „Generální prokurátoři republik mají postavení vedoucích ústředních orgánů republik.“
43.
§ 50 odst. 2 se doplňuje za slovy „generálního prokurátora“, „ministrů“ a „ministra“ slovy „Československé socialistické republiky“ a dále se doplňuje větou: „O příjmech generálních prokurátorů republik platí ustanovení o příjmech ministrů republik, o příjmech náměstků generálních prokurátorů republik ustanovení o příjmech náměstků ministrů republik.“
44.
V § 51 odst. 1 se slova „přijímá generální prokurátor“ nahrazují slovy „přijímají generální prokurátoři republik a pro vojenské prokuratury hlavní vojenský prokurátor“.
V § 51 odst. 2 se slova „z povolání“ nahrazují slovy „v činné službě“.
§ 51 se doplňuje odstavcem tohoto znění:
„(3)
Právní čekatelé prokuratury jsou oprávněni provádět jednoduché úkony prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury v rozsahu stanoveném generálním prokurátorem Československé socialistické republiky.“
Článek II
Pracovněprávní poměry prokurátorů, vyšetřovatelů a ostatních pracovníků Generální prokuratury nejsou zřízením Generální prokuratury Československé socialistické republiky, Generální prokuratury České socialistické republiky a Generální prokuratury Slovenské socialistické republiky dotčeny. O zařazení těchto pracovníků na jednotlivé generální prokuratury rozhodne do třiceti dnů ode dne účinnosti tohoto zákona generální prokurátor Československé socialistické republiky v dohodě s generálními prokurátory České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.
Článek III
V době od 1. ledna do 31. března 1970 nadřízený prokurátor, oprávněný k rozhodnutí podle § 38 zákona o prokuratuře, může prokurátora, vojenského prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury i bez jeho souhlasu odvolat z funkce a ustanovit jej do jiné funkce prokurátora, vojenského prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury, popřípadě i v jiném místě. Odvoláním z funkce nekončí pracovní poměr prokurátora, vojenského prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury.
Článek IV
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o prokuratuře, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto a dalšími zákony.
Článek V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 149/1969 Sb. | Zákon č. 149/1969 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 23. 12. 1969, datum účinnosti 1. 1. 1970, částka 46/1969
* Článek I - Zákon ze dne 29. listopadu 1961, č. 141 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění vyplývajícím ze zákona č. 57/1965 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Článek II - Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky, vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu takového složení, které je předepsán
* Článek III - (1) Jestliže ve věci, o níž podle § 17 odst. 1 nového znění přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu, byla podána před účinností tohoto zákona obžaloba u okresního soudu, dokončí řízení o ní okresní soud.
* Článek IV - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v tomto zákoně.
* Článek VI
Aktuální znění od 1. 1. 1995 (269/1994 Sb.)
149
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1969,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek I
Zákon ze dne 29. listopadu 1961, č. 141 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění vyplývajícím ze zákona č. 57/1965 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 9 zní:
„(9)
V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu a samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to tento zákon výslovně stanoví.“
2.
V § 4 se provádějí tyto změny:
-
v odstavci 1 se slova „Československého svazu mládeže“ nahrazují slovy „mládežnické organizace“
-
vypouští se odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
3.
V § 12 se provádějí tyto změny:
-
v odstavci 1 se na konec věty vkládají slova „jakož i orgán konající objasňování.“
-
v odstavci 2 se slova „Nejvyšší soud“ nahrazují slovy „nejvyšší soudy.“
-
v odstavci 3 se za slova „obvodní soud“ vkládají slova „popřípadě jiný soud se stejnou působností“ a za slova „městský soud“ slova „v Praze,“
-
v odstavci 4 se za slova „obvodní prokurátor“ vkládají slova „popřípadě jiný prokurátor se stejnou působností,“ a za slova „městský prokurátor“ slova „v Praze,“
-
na konec odstavce 9 se vkládají slova „a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání.“
-
vkládají se odstavce 10 až 14, které zní:
„(10)
Kde tento zákon mluví o trestném činu, rozumí se tím i přečin, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
(11)
Kde tento zákon mluví o obžalobě, rozumí se tím i návrh na potrestání, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.
(12)
Pokud tento zákon mluví o Nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky.
(13)
Pokud tento zákon mluví o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátor České socialistické republiky nebo generální prokurátor Slovenské socialistické republiky.
(14)
Kde tento zákon mluví o ministerstvu spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministerstvo národní obrany; kde mluví o ministru spravedlnosti, rozumí se tím v oboru vojenského soudnictví ministr národní obrany.“
4.
§ 13 včetně nadpisu zní:
㤠13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, Nejvyšší soud České socialistické republiky, Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, vojenské soudy a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.“
5.
§ 17 odst. 1 zní:
„(1)
Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let anebo pokud je za ně možno uložit trest smrti. O trestném činu teroru, záškodnictví, sabotáže, podvracení republiky a poškozování státu světové socialistické soustavy a o trestných činech podle zákona na ochranu míru koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice trestu nižší.“
6.
V § 20 se dosavadní odstavec 2 označuje jako odstavec 3 a vkládá se odstavec 2, který zní:
„(2)
Společné řízení o trestném činu a přečinu, o kterých by měl konat řízení samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu, koná senát.“
7.
Dosavadní znění § 25 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Odejmout věc, o které přísluší konat řízení soudu se sídlem v České socialistické republice, a přikázat ji soudu v Slovenské socialistické republice, anebo naopak, možno jen tehdy, jestliže s odnětím a přikázáním věci souhlasí nejvyšší soud republiky, v které má sídlo soud, jemuž se věc odnímá.“
8.
§ 26 se zrušuje.
9.
V § 48 odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „místnímu lidovému soudu nebo“.
10.
§ 56 odst. 2 věta druhá zní: „Je-li tato překážka u jiné osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokole důvod, proč podpis odpadl.“
11.
§ 71 odst. 1 věta druhá zní: „Prodloužit tuto lhůtu může jen nadřízený prokurátor.“ Věta třetí se vypouští
12.
§ 72 odst. 2 zní:
„(2)
Obviněný má právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu. O jeho žádosti musí soud a v přípravném řízení prokurátor neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost obviněného zamítnuta, může ji, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dní.“
13.
V § 119 odst. 2 se slova „Ostatní orgány činné v trestním řízení“ nahrazují slovy „Prokurátor, vyšetřovatel a vyhledávací orgán“.
14.
V § 129 se na konec odstavce 3 připojuje věta druhá, která zní: „Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek soudce určený předsedou soudu.“
15.
Za § 146 se vkládá § 146a, který včetně nadpisu zní:
㤠146a
Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob nebo majetku
O stížnosti proti rozhodnutí, kterým
a)
prokurátor vzal obviněného do vazby nebo zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby,
b)
prokurátor nebo vyšetřovatel nařídil, aby obviněný byl pozorován ve zdravotním ústavu, nebo je-li obviněný ve vazbě, ve zvláštním oddělení nápravného zařízení (§ 116),
c)
prokurátor zajistil majetek obviněného k zajištění nároku poškozeného (§ 47),
d)
prokurátor zajistil majetek obviněného (§ 347), rozhoduje soud, v jehož obvodě je činný prokurátor nebo vyšetřovatel, který napadené rozhodnutí vydal, a to zpravidla do pěti dnů.“
16.
Nadpis části druhé zní:
„Vyšetřování a vyhledávání trestných činů a objasňování přečinů“
17.
V § 157 se slova „a vyhledávací orgán“ nahrazují slovy „vyhledávací orgán a orgán konající objasňování“.
18.
V § 158 odst. 3 se slova „K objasnění“ nahrazují slovy „K prověření“.
19.
V § 159 se provádějí tyto změny:
-
v odstavci 1 se vypouští písm. a) a dosavadní písm. b) a c) se označují jako písm. a) a b),
-
v odstavci 3 se vypouštějí dosavadní písm. b) a c) a dosavadní písm. d) se označuje jako písm. b),
-
odstavec 5 se vypouští.
20.
§ 171 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky vyšetřování ukazují, že nejde o trestný čin ani o přečin, že však jde o přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
(2)
Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán může postoupit věc orgánu příslušnému ke kázeňskému řízení, jde-li o trestný čin nebo o přečin, který lze vyřídit kázeňsky, a vzhledem k osobě obviněného a povaze jeho činu lze považovat toto vyřízení za postačující.“
21.
§ 175 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
podat obžalobu nebo návrh na potrestání,“
22.
V hlavě desáté se za oddíl sedmý vkládá oddíl osmý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl osmý
Objasňování přečinů
§ 179a
(1)
O přečinech se koná objasňování.
(2)
Objasňování konají orgány uvedené v § 168 odst. 2 a 3.
§ 179b
(1)
Orgány konající objasňování
a)
vyžadují vysvětlení od státních orgánů, státních, hospodářských a jiných organizací, včetně zprávy o pověsti a opisu rejstříku trestů,
b)
vyžadují odborné vyjádření od příslušných orgánů,
c)
obstarávají potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d)
vyžadují potřebná vysvětlení od občanů,
e)
vyžadují provedení úkonů potřebných pro zjištění totožnosti osob,
f)
zjišťují a zajišťují stopy činu,
g)
provádějí ohledání věci,
h)
provádějí ohledání místa činu,
ch)
vyžadují provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu lékařem nebo odborným zdravotnickým pracovníkem, vyžadují a v některých případech samy provádějí prohlídku těla, jestliže je bezpodmínečně nutné zjistit, zda jsou na těle stopy nebo následky činu; přitom postupují podle § 114,
i)
za podmínek stanovených v § 76 mohou zadržet podezřelou osobu,
j)
za podmínek stanovených v § 78 a 79 mohou požadovat vydání věci nebo provést odnětí věci.
(2)
V průběhu objasňování
a)
není třeba o vysvětlení sepisovat protokol; stručný obsah výpovědi je třeba výstižně uvést ve zprávě shrnující výsledky objasňování; ukáže-li se potřeba provést svědecký výslech, je třeba postupovat podle oddílu druhého hlavy páté,
b)
podezřelému je třeba vždy sdělit, z čeho je podezírán; při výslechu podezřelého, i když není zadržen, se postupuje podle § 76 odst. 5,
c)
není přípustná účast obhájce.
§ 179c
Objeví-li se v průběhu objasňování potřeba provést některý zajišťovací úkon podle hlavy čtvrté, s výjimkou zadržení podle § 76, vydání a odnětí věci podle § 78 a 79 nebo osobní prohlídky podle § 82 odst. 2 a 3, předá orgán konající objasňování, jsou-li důvody vazby, věc vyšetřovateli, jinak orgánu vyhledávání k zahájení trestního stíhání a vyrozumí o tom současně prokurátora.
§ 179d
(1)
Objasňování musí být skončeno nejpozději do jednoho měsíce ode dne, kdy se orgán oprávněný k provedení objasňování o činu dozví.
(2)
Výsledky objasňování shrne orgán, který je prováděl, do zprávy o výsledku objasňování a zašle ji prokurátorovi spolu s návrhem na konečné opatření; ke zprávě připojí opis rejstříku trestů, protokoly o výsleších, pokud byly sepsány, a další písemnosti.
(3)
Zpráva o výsledku objasňování musí obsahovat:
a)
označení orgánu, který objasňování prováděl, a datum sepsání zprávy,
b)
osobní údaje podezřelého v rozsahu § 177 odst. 1 písm. b),
c)
stručné, ale výstižné vylíčení skutkového stavu spolu s obsahem výpovědí vyslechnutých osob a s uvedením, jaký přečin se ve skutku spatřuje, jakož i s důkazními prostředky, které podezření odůvodňují,
d)
osobní údaje poškozeného.
(4)
Nejde-li ve věci o podezření z přečinu, orgán, který objasňování prováděl, věc odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména
a)
odevzdání věci národnímu výboru nebo jinému orgánu k projednání přestupku, nebo
b)
odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.
(5)
Shledá-li orgán, který objasňování prováděl, že trestní stíhání je nepřípustné podle § 11 odst. 1 nebo že je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, anebo je-li tu některý z důvodů pro přerušení trestního stíhání (§ 173 odst. 1), předloží zprávu o výsledku objasňování prokurátorovi s návrhem na odložení nebo přerušení věci.
(6)
O opatřeních podle odstavce 4 vyrozumí orgán, který objasňování prováděl, vždy oznamovatele.
§ 179e
(1)
Prokurátor, jemuž dojde zpráva o výsledku objasňování,
a)
podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky objasňování odůvodňují postavení podezřelého před soud,
b)
věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu nebo přečinu,
c)
věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1,
d)
věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2,
e)
věc přeruší, je-li tu některý z důvodů uvedených v § 173 odst. 1,
f)
odevzdá věc národnímu výboru nebo jinému orgánu k projednání přestupku,
g)
odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání, nebo
h)
vrátí věc orgánu konajícímu objasňování s pokynem, v kterých směrech je třeba objasňování doplnit.
(2)
Jestliže spolu se zprávou o výsledku objasňování je prokurátorovi předána též zadržená osoba, odevzdá prokurátor tuto osobu, pokud ji nepropustí na svobodu, nejpozději do 48 hodin soudu spolu s návrhem na potrestání. O vazbě rozhodne soud.
(3)
O opatřeních podle odstavce 1 písm. a) až d) vyrozumí prokurátor vždy oznamovatele.
§ 179f
(1)
Návrh prokurátora na potrestání obsahuje
a)
označení prokurátora a den sepsání návrhu,
b)
jméno, příjmení a osobní data podezřelého,
c)
stručné uvedení skutku a příslušného zákonného ustanovení, jehož porušení prokurátor v skutku podezřelého spatřuje,
d)
seznam důkazů, jejichž provedení při hlavním líčení prokurátor navrhuje.
(2)
K návrhu připojí prokurátor vždy zprávu o výsledku objasňování spolu se všemi přílohami.“
23.
§ 186 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
že věc má být postoupena podle § 171 odst. 1 nebo odst. 2“
24.
V § 188 se provádějí tyto změny:
-
v odstavci 1:
písm. b) zní:
„b)
postoupí věc orgánu příslušnému ke kázeňskému řízení, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 2.“
písm. c) zní:
„c)
postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 1,“
písm. g) zní:
„g)
postoupí věc samosoudci, jestliže je podle § 314a odst. 1 příslušný konat o ní řízení; samosoudce je tímto rozhodnutím vázán,“
dosavadní písm. g) se označuje jako písm. h).
-
odstavec 2 zní:
„(2)
Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.“
25.
V § 222 se provádějí tyto změny:
-
odstavec 2 zní:
„(2)
Shledá-li soud v zažalovaném skutku toliko přestupek nebo kárné provinění, postoupí věc orgánu příslušnému k rozhodování o tomto přestupku nebo kárném provinění.“
-
dosavadní odstavec 3 se vypouští a dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
26.
V § 266 odst. 1 se slova „předseda Nejvyššího soudu“ nahrazuje slovy „ministr spravedlnosti“.
27.
Za § 266 se vkládá § 266a, který zní:
㤠266a
Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí okresního nebo krajského soudu, rozhoduje o ní nejvyšší soud republiky; jestliže směřuje proti rozhodnutí nejvyššího soudu republiky, vojenského soudu nebo vojenského senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, rozhoduje o ní Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.“
28.
V § 272 se slova „předseda Nejvyššího soudu“ nahrazují slovy „ministr spravedlnosti“.
29.
V § 274 se zrušuje odstavec 2 a vypouští se označení odstavce 1.
30.
§ 275 odst. 4 zní:
„(4)
Generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti mohou výkon rozhodnutí, proti němuž podali stížnost pro porušení zákona, odložit nebo přerušit až do rozhodnutí. Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i nejvyšší soud.“
31.
V hlavě devatenácté se za oddíl třetí vkládá oddíl čtvrtý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl čtvrtý
Řízení před samosoudcem
§ 314a
(1)
Samosoudce koná řízení o přečinech a o trestných činech neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2, útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a, podněcování podle § 164, schvalování trestného činu podle § 165, nedovolené výroby lihu podle § 194a, opilství podle § 201, výtržnictví podle § 202 odst. 1, ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1, neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 a 2, ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, urážky mezi vojáky podle § 276, svémocného odloučení podle § 284 odst. 1 a 2, porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1 a porušování povinností dozorčí služby podle § 286 odst. 1 trestního zákona.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jde-li o řízení o trestném činu proti mladistvému, proti uprchlému, proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, anebo jsou-li vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, proti osobě, která byla soudem již odsouzena jako zvlášť nebezpečný recidivista, nebo jestliže má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.
§ 314b
(1)
Ve věcech, ve kterých se konalo pouze objasňování, se zahajuje trestní stíhání a nastávají účinky vznesení obvinění tím, že návrh prokurátora na potrestání byl doručen soudu.
(2)
Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.
(3)
Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává.
(4)
Koná-li se řízení jen o přečinu, není třeba zachovat lhůtu k přípravě podle § 198 odst. 1.
(5)
Při hlavním líčení přečte samosoudce k důkazu vždy též zprávu o výsledku objasňování a její přílohy.
(6)
Poté, kdy byl návrh na potrestání doručen obviněnému, nemůže jej prokurátor vzít zpět.
(7)
Neveřejné zasedání samosoudce nekoná; před rozhodnutím si však vyžádá vyjádření prokurátora.
§ 314c
(1)
Samosoudce po obdržení návrhu prokurátora na potrestání
a)
postoupí věc příslušnému soudu, není-li dána místní příslušnost soudu,
b)
postoupí věc příslušnému orgánu k projednání, jde-li o přestupek nebo o kárné provinění, anebo postoupí věc orgánu příslušnému ke kázeňskému řízení, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171 odst. 2,
c)
trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 1,
d)
trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst. 1 písm. a) až d),
e)
vrátí věc prokurátorovi, jestliže ve věci mělo být konáno přípravné řízení,
f)
pokud bylo ve věci konáno přípravné řízení, může věc vrátit prokurátorovi též z důvodů uvedených v § 188 odst. 1 písm. f).
(2)
Do rozhodnutí podle odstavce 1 může prokurátor podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek.
(3)
Jestliže samosoudce neučiní žádné z rozhodnutí uvedených v odstavci 1, doručí návrh na potrestání obviněnému spolu s předvoláním k hlavnímu líčení.
(4)
Jestliže spolu s návrhem na potrestání byla samosoudci odevzdána osoba zadržená podle § 76, rozhodne, pokud ji nepropustí na svobodu, nejpozději do 48 hodin o jejím vzetí do vazby.
§ 314d
Neučiní-li samosoudce při hlavním líčení žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1 písm. a) až e), rozhodne ve věci rozsudkem.“
32.
V § 316 odst. 1 se slova „Nejvyššímu soudu“ nahrazují slovy „Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky“ a v odstavci 2 slova „Nejvyšší soud“ slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“. Odstavec 3 se vypouští.
33.
V § 317 se slova „Nejvyšším soudem“ nahrazují slovy „Nejvyšším soudem Československé socialistické republiky“.
34.
Za § 350 se vkládá § 350a, který včetně nadpisu zní:
㤠350a
Výkon trestu zákazu pobytu
(1)
O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu národní výbor a orgán Veřejné bezpečnosti, na jejichž obvod se zákaz pobytu vztahuje, jakož i národní výbor a orgán Veřejné bezpečnosti, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.
(2)
Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz pobytu, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním poměru.
(3)
Z důležitých důvodů může orgán Veřejné bezpečnosti v místě jeho bydliště nebo pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se vztahuje zákaz pobytu.
(4)
Po dobu, po kterou odsouzený vykonává činnou vojenskou službu, se trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu této služby žádný trestný čin a konal řádně vojenskou službu, soud od výkonu trestu zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí.
(5)
Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
Článek II
Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky, vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu takového složení, které je předepsáno pro soud, jehož funkci plní.
Článek III
(1)
Jestliže ve věci, o níž podle § 17 odst. 1 nového znění přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu, byla podána před účinností tohoto zákona obžaloba u okresního soudu, dokončí řízení o ní okresní soud.
(2)
Věci, v nichž se u místního lidového soudu koná řízení o trestném činutrestném činu a v nichž nebylo rozhodnuto v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, postoupí místní lidový soud okresnímu prokurátorovi, v jehož obvodě byl místní lidový soud činný. Věci, v nichž se konalo řízení o provinění, místní lidový soud postoupí národnímu výboru, který je příslušný k projednání provinění. Ve věcech, v nichž místní lidový soud rozhodl, platí o odvolání a řízení o odvolání dosavadní předpisy; okresní soud je však povinen rozhodnout ve věci samé.
(3)
Řízení pro přestupekpřestupek podle § 1 a pro trestné činytrestné činy uvedené v § 2 zákonného opatření č. 99/1969 Sb., které bylo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona před soudem už zahájeno, dokončí samosoudce.
Článek IV
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá ze změn a doplňků uvedených v tomto zákoně.
Článek VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 157/1969 Sb. | Zákon č. 157/1969 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání
Vyhlášeno 23. 12. 1969, datum účinnosti 1. 1. 1970, částka 48/1969
* Článek 1 - Zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání, se mění a doplňuje takto:
* Článek 2 - (1) Do dne, kterým budou zřízeny nejvyšší soudy republik a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, vykonává jejich působnost v kárných věcech Nejvyšší soud podle dosavadních ustanovení.
* Článek 3
Aktuální znění od 1. 1. 1970
157
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1969,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek 1
Zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouštějí v první větě slova „Československé socialistické republiky“.
2.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Kárné řízení konají kárné senáty krajských soudů, nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky.“
3.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Kárné řízení proti soudcům krajských soudů a nejvyšších soudů republik provádí kárný senát příslušného nejvyššího soudu republiky.“
4.
V § 5 připojuje se odstavec 3 tohoto znění:
„(3)
Kárné řízení proti soudcům Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky provádí kárný senát tohoto soudu.“
5.
§ 6 odst. 1 zní:
„(1)
Kárné řízení se zahajuje na návrh
a)
předsedy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky proti kterémukoli soudci tohoto soudu,
b)
ministra spravedlnosti proti kterémukoli soudci soudů příslušné republiky,
c)
předsedy nejvyššího soudu republiky proti kterémukoli soudci nejvyššího soudu republiky,
d)
předsedy krajského soudu proti kterémukoli soudci příslušného krajského soudu nebo okresního soudu v jeho obvodu,
e)
předsedy okresního soudu proti kterémukoli soudci příslušného okresního soudu.“
6.
§ 9 zní:
㤠9
O zahájení kárného řízení a době projednání věci před kárným senátem vyrozumí předseda soudu, u něhož se provádí kárné řízení proti některému soudci soudů republiky, ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky.“
7.
§ 14 zní:
㤠14
Rozhodnutí kárného senátu se doručí soudci, proti němuž se kárné řízení vede, orgánu, který zahájení kárného řízení navrhl, a jde-li o soudce některého soudu republiky, též ministerstvu spravedlnosti příslušné republiky.“
8.
V § 15 odst. 1 druhá věta zní:
„O odvolání, které má odkladný účinek, rozhoduje kárný senát nejvyššího soudu republiky.“
9.
§ 15 odst. 4 zní:
„(4)
Proti rozhodnutí kárného senátu nejvyššího soudu republiky a kárného senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky nelze podat opravný prostředek.“
10.
V § 17 písm. b) zní:
„b)
bylo uloženo opatření v řízení před národním výborem nebo jiným státním orgánem proto, že se dopustil přestupku.“
11.
V § 18 první věta zní:
„Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na soudce vojenských soudů a na vojenské soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky.“
12.
Za § 18 se vkládá § 18a tohoto znění:
㤠18a
Pokud není v tomto zákoně stanoveno něco jiného, použijí se v kárném řízení přiměřeně ustanovení trestního řádu.“
Článek 2
(1)
Do dne, kterým budou zřízeny nejvyšší soudy republik a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, vykonává jejich působnost v kárných věcech Nejvyšší soud podle dosavadních ustanovení.
(2)
Kárné řízení se neprovede proti soudci, kterému bylo před účinností tohoto zákona pravoplatně uloženo pro týž čin opatření v řízení před místním lidovým soudem proto, že se dopustil provinění.
Článek 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 158/1969 Sb. | Zákon č. 158/1969 Sb.
Zákon, kterým se doplňují a mění občanský soudní řád, notářský řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním
Vyhlášeno 23. 12. 1969, datum účinnosti 1. 1. 1970, částka 48/1969
* Čl. I - Ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) se mění a doplňují takto:
* Čl. II - Ustanovení notářského řádu (zákona č. 95/1963 Sb.) se mění takto:
* Čl. IV - 1. Majetkové věci, o nichž bylo řízení zahájeno u místních lidových soudů, které nebyly rozhodnuty v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, postoupí se bez návrhu soudu, v jehož obvodu byl místní lidový soud; ve věcech, v nichž bylo místním lidovým soudem
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (91/2012 Sb.)
158
ZÁKON
ze dne 18. prosince 1969,
kterým se doplňují a mění občanský soudní řád, notářský řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb.) se mění a doplňují takto:
1.
Z ustanovení § 8 se vypouštějí slova „zejména řízení o pracovním sporu u rozhodčího orgánu Revolučního odborového hnutí“.
2.
§ 9 zní:
㤠9
K řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy.“
3.
§ 10 zní:
㤠10
Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a proti rozhodnutím státních notářství.“
4.
V ustanovení § 11 odst. 3 se slova „Nejvyšší soud“ nahrazují slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.
5.
Ustanovení § 12 odst. 3 se doplňuje touto větou: „Je-li jeden z těchto soudů na území České socialistické republiky a druhý na území Slovenské socialistické republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.“
6.
§ 13 se zrušuje.
7.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky rozhodne jiný senát téhož soudu.“
8.
Ustanovení § 17 odst. 1 se zrušuje a vypouští se označení odstavce 2.
9.
§ 36 zní:
㤠36
(1)
V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Všichni soudci jsou si při rozhodování rovni.
(2)
Ve věcech pracovních, a nestanoví-li zákon jinak, ve věcech upravených zákonem o rodině jedná a rozhoduje vždy senát. V ostatních věcech jedná a rozhoduje předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Předseda senátu jedná a rozhoduje jako samosoudce též v dalších případech, kde tak stanoví zákon. Ve všech případech, kdy jedná a rozhoduje předseda senátu, přísluší mu práva, která jsou vyhrazena senátu.
(3)
V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat předseda senátu jako samosoudce, může jednat a rozhodovat jako samosoudce i jiný soudce z povolání.
(4)
Jinak může předseda senátu nebo jiný soudce z povolání sám provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje.“
10.
§ 67 odst. 2 se zrušuje a označení odstavce 1 se vypouští.
11.
Ustanovení § 82 odst. 2 zní:
„(2)
Předcházelo-li řízení u soudu řízení u komise pro pracovní spory, je řízení u soudu zahájeno také dnem, kdy postoupená věc došla soudu.“
12.
V ustanovení § 88 písm. g) se nahrazují slova „rozhodčí orgán“ slovy „komise pro pracovní spory“.
13.
V ustanovení § 105 odst. 2 se slova „Nejvyššímu soudu“ nahrazují slovy „Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky“.
14.
Ustanovení § 108 odst. 2 se zrušuje a vypouští se označení odstavce 1.
15.
V ustanovení § 135 odst. 1 se slovo „provinění“ nahrazuje slovem „přečin“.
16.
V § 230 odst. 2 připojuje se věta tohoto znění:
„Návrh může být podán i po uplynutí této lhůty, jestliže trestní rozsudek, na jehož podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byl později podle trestně právních předpisů zrušen.“
17.
§ 237 zní:
㤠237
(1)
Ke stížnosti je oprávněn generální prokurátor Československé socialistické republiky, a jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky, některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), také generální prokurátor a ministr spravedlnosti příslušné republiky. Stížnost projedná nejvyšší soud republiky, jde-li o rozhodnutí některého krajského nebo okresního soudu (státního notářství), a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o rozhodnutí nejvyššího soudu republiky.
(2)
Stížnost projedná příslušný soud v senátě.“
18.
Ustanovení § 245 odst. 1 zní:
„(1)
Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné
a)
okresní soudy, není-li zákonem stanoveno jinak,
b)
krajské soudy, jde-li o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, nebo jestliže je tak stanoveno zákonem,
c)
nejvyšší soudy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí ústředních orgánů České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky,
d)
Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, jde-li o přezkoumání rozhodnutí federálních orgánů Československé socialistické republiky.“
19.
Ustanovení § 250 zní:
㤠250
(1)
Proti rozhodnutí soudu není přípustná obnova řízení a s výjimkou případů podle odstavce 2 ani odvolání.
(2)
Ve věcech důchodového zabezpečení je možno podat proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhoduje nejvyšší soud republiky.
(3)
Proti pravomocným rozhodnutím je možno podat stížnost pro porušení zákona.“
20.
V § 274 se vypouští ustanovení písm. a) a v ustanovení písm. c) se nahrazují slova „rozhodčích orgánů v pracovních sporech“ slovy „komisí pro pracovní spory“.
21.
Ustanovení § 275 odst. 2 zní:
„(2)
Návrh na výkon rozhodnutí je třeba podat vždy u soudu.“
Čl. II
Ustanovení notářského řádu (zákona č. 95/1963 Sb.) se mění takto:
1.
Ustanovení § 10 odst. 1 první věta za středníkem zní:
„jde-li o státní notářství v obvodech různých krajských soudů, rozhodne nejvyšší soud republiky, a jde-li o státní notářství v obvodech České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, rozhodne Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.
2.
V § 10 odst. 3 se nahrazují slova „Nejvyšší soud“ slovy „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“.
3.
V § 22 odst. 3 se nahrazují slova „Nejvyšší soud“ slovy „nejvyšší soud republiky“.
Čl. IV
1.
Majetkové věci, o nichž bylo řízení zahájeno u místních lidových soudů, které nebyly rozhodnuty v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, postoupí se bez návrhu soudu, v jehož obvodu byl místní lidový soud; ve věcech, v nichž bylo místním lidovým soudem již rozhodnuto, platí o odvolání dosavadní předpisy, okresní soud je však povinen rozhodnout ve věci samé.
2.
Přípustnost obnovy řízení a stížnosti pro porušení zákona u pravomocných rozhodčích výroků se posuzuje jako u rozhodnutí soudů.
3.
Působnost, která podle tohoto zákona přísluší nejvyšším soudům republik a Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky, vykonává do dne ustavení těchto soudů dosavadní Nejvyšší soud. Rozhoduje přitom v senátu v takovém složení, které je předepsáno pro soud, jehož funkci plní.
4.
Pokud se v civilněprocesních předpisech mluví o Nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky nebo Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky; pokud se mluví o generálním prokurátorovi, rozumí se tím podle povahy věci generální prokurátor Československé socialistické republiky, generální prokurátor České socialistické republiky nebo generální prokurátor Slovenské socialistické republiky.
5.
Pokud bude působnost nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky vykonávat dosavadní Nejvyšší soud, může jeho předseda podávat ve věcech skončených pravomocně před počátkem účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení zákona.
6.
Ustanovení § 365 se použije obdobně i na rozhodnutí místních lidových soudů a smíry jimi schválené a na rozhodnutí rozhodčích orgánů v pracovních věcech a smíry jimi schválené, vydané před počátkem účinnosti tohoto zákona.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon č. 163/1969 Sb. | Zákon č. 163/1969 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách
Vyhlášeno 23. 12. 1969, datum účinnosti 23. 12. 1969, částka 49/1969
* Čl. I - Zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na vojenské vysoké školy.
* Čl. III - Pracovní poměr vysokoškolských učitelů, kteří dosáhli 65. roku věku před účinností tohoto zákona, skončí dnem 1. března 1970; výjimky povoluje ministr školství.
* Čl. IV
Aktuální znění od 23. 12. 1969
163
ZÁKON
ze dne 17. prosince 1969,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 28 se vkládá nový § 28a tohoto znění:
㤠28a
Pracovní poměr vysokoškolských učitelů skončí koncem semestru, v němž dosáhli 65. roku věku, neskončil-li z jiného důvodu dříve. Výjimky povoluje ministr školství.“
2.
Ustanovení první věty § 46 odst. 4 se mění a zní:
„(4)
Členy vědecké rady fakulty jsou děkan a proděkani.“
3.
Za oddíl V se vkládá nový oddíl Va - Oprávnění ministra školství s § 55a, který zní:
㤠55a
(1)
V odůvodněných případech může ministr školství
a)
jestliže nesouhlasí s návrhem, na němž se usnesla vědecká rada vysoké školy, předložit vládě svůj návrh na jmenování rektora; může též podat návrh na odvolání rektora;
b)
nebyla-li potvrzena volba prorektorů vysokých škol, děkanů a proděkanů fakult a samostatných fakult, jmenovat tyto akademické funkcionáře, a to na dobu tří let z řad vysokoškolských učitelů, zpravidla z řádných nebo mimořádných profesorů nebo docentů; může též tyto funkcionáře odvolat i bez splnění podmínek uvedených v § 39 odst. 6, § 42 odst. 4 a § 45 odst. 4 cit. zákona;
c)
zřizovat, zrušovat, rozdělovat a slučovat katedry, výzkumné ústavy, vědecká pracoviště, popřípadě jiné organizační útvary pro vědeckopedagogickou činnost a účelová zařízení vysokých škol a jmenovat i odvolávat jejich vedoucí;
d)
uzavírat místo příslušných vysokých škol a fakult pracovní smlouvy a rozvazovat pracovní poměry s pracovníky vysokých škol na základě všestranného posouzení politickovýchovné, pedagogické, vědecké (umělecké), popřípadě jiné odborné činnosti;
e)
pracovníky, kteří splňují morální, politické, pedagogické, vědecké (umělecké), nebo jiné odborné předpoklady, jmenovat docenty popřípadě předkládat vládě návrhy na jmenování řádných a mimořádných profesorů výjimečně bez habilitačního popřípadě jmenovacího řízení.
(2)
V případech uvedených v odstavci 1 neplatí příslušná ustanovení předchozích oddílů zákona.“
Čl. II
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na vojenské vysoké školyvysoké školy.
Čl. III
Pracovní poměr vysokoškolských učitelů, kteří dosáhli 65. roku věku před účinností tohoto zákona, skončí dnem 1. března 1970; výjimky povoluje ministr školství.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Ing. Černík v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 177/1969 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 177/1969 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1970
Vyhlášeno 30. 12. 1969, datum účinnosti 1. 1. 1970, částka 52/1969
* § 1 - Stanoveni výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
* § 2 - Zmocnění vlády
* § 3 - Zmocnění ministra financí
* § 4 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970. k zákonu SNR č. 177/1969 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1970
177
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 22. prosince 1969
o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1970
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Stanoveni výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
1\\. Celkové příjmy státního rozpočtu na rok 1970 se stanoví částkou | 45 625 783 000 Kčs
---|---
celkové výdaje státního rozpočtu částkou| 45 625 783 000 Kčs
| (příloha)
2.
Ve státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky jsou obsaženy rozpočty národních výborů souhrnným finančním vztahem k státnímu rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dotacemi ze státního rozpočtu) ve výši 5 083 607 000 Kčs, subvencemi poskytovanými ze státního rozpočtu do rozpočtů národních výborů ve výši 5 278 730 000 Kčs.
§ 2
Zmocnění vlády
Slovenské socialistické republiky
Vláda Slovenské socialistické republiky se zmocňuje:
a)
snížit v průběhu roku 1970 rozpočtové výdaje ministerstev a ostatních ústředních orgánů, dotace a subvence pro národní výbory, vyžádá-li si to zajištění pokladní rovnováhy státního hospodaření;
b)
upravit v průběhu roku 1970 finanční vztahy mezi ústředním rozpočtem a rozpočty národních výborů, změní-li se v důsledku jejího opatření podmínky, za nichž byly souhrnný finanční vztah a účelové subvence stanoveny;
c)
promítnout do státního rozpočtu finanční důsledky vyplývající z organizačních změn a delimitací, které mají dosah na vztah ke státnímu rozpočtu federace.
§ 3
Zmocnění ministra financí
Ministr financí se zmocňuje opatřovat finanční prostředky přechodnými půjčkami ke krytí schodku státního rozpočtu republiky na příslušný rok, vyplývá-li schodek z časové neshody mezi příjmy a výdaji rozpočtu; přechodné půjčky je nutno zásadně splatit do konce rozpočtového roku, a není-li to možné, je nutno způsob jejich úhrady navrhnout Slovenské národní radě nejpozději při schvalování státního závěrečného účtu za rozpočtový rok, v němž byla přechodná půjčka uzavřena.
§ 4
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1970.
Klokoč v. r.
Dr. Colotka v. r.
Příloha k zákonu SNR č. 177/1969 Sb.
Celkový přehled
státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
na rok 1970
Příjmy| (v tis. Kčs)
---|---
Příjmy ze socialistického hospodářství| 27 320 211
Daně, dávky a poplatky od obyvatelstva| 3 134 000
Ostatní příjmy| 761 572
Dotace a subvence ze státního rozpočtu federace| 14 410 000
Úhrn| 45 625 783
Výdaje| (v tis. Kčs)
---|---
Hospodářství| 17 931 899
Kulturní a sociální opatření| 15 993 004
Obrana a bezpečnost| 744 479
Správa| 594 064
Dotace a subvence národním výborům| 10 362 337
Úhrn| 45 625 783 |
Zákon č. 70/1970 Sb. | Zákon č. 70/1970 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci
Vyhlášeno 17. 7. 1970, datum účinnosti 17. 7. 1970, částka 22/1970
* Článek 1 - Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, se mění a doplňuje takto:
* Článek 2 - Pokud se v ustanoveních zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, mluví o zvláštních senátech, rozumí se tím senáty krajských soudů, vyšších vojenských soudů, Nejvyššího soudu České socialistické republiky, Nejvyššího soudu Slovenské socialistické repu
* Článek 3 - (1) Jestliže přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto o návrhu podaném na podkladě § 2 zákona č. 82/1968 Sb. a nynější znění na tento návrh nedopadá, soud návrh zamítne. Jestliže v něm byly uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy, naloží
* Článek 4 - Nároky na náhradu škody, které byly uplatněny podle dosavadních ustanovení zákona o soudní rehabilitaci a o nichž nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto nebo o nichž nebyla uzavřena dohoda, nutno posuzovat podle ustanovení t
* Článek 5 - U rozhodnutí vydaných zvláštními senáty podle oddílu druhého zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, jež se stala pravomocnými přede dnem účinnosti tohoto zákona, běží lhůta uvedená v § 272 tr. ř. ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Pro postup
* Článek 6
Aktuální znění od 17. 7. 1970
70
ZÁKON
ze dne 8. července 1970,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek 1
Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 včetně nadpisu zní:
㤠2
Rozsah přezkoumávaných věcí
Podle tohoto oddílu se přezkoumávají odsuzující rozsudky v trestních věcech, v nichž v původním řízení o trestných činech podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, popřípadě o obdobných trestných činech podle zákonů dříve platných, rozhodoval v prvním stupni
a)
Nejvyšší soud,
b)
bývalý státní soud zřízený zákonem č. 232/1948 Sb.,
c)
krajský soud nebo vyšší vojenský soud podle § 13 odst. 1 a § 20 trestního řádu (zákon č. 87/1950 Sb. ve znění zákona č. 67/1952 Sb.) v době od 1. 1. 1953 do 31. 12. 1956.“
2.
§ 4 se zrušuje.
3.
V § 5 odst. 3 se vypouští poslední věta.
4.
§ 11 se zrušuje.
5.
§ 13 včetně nadpisu zní:
㤠13
Došetření potřebných skutečností
Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, požádá předseda senátu o potřebné šetření vyšetřovatele prokuratury nebo vyšetřovatele Sboru národní bezpečnosti, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány; může však šetření provést sám nebo jím pověřit též člena senátu.“
6.
§ 14 se zrušuje.
7.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Rozhodnutí senátu
(1)
Shledá-li senát v přezkumném řízení, že
a)
v řízení, jež rozhodnutí předcházelo, byly hrubě porušeny procesní předpisy a tato vada má za následek věcnou nesprávnost rozhodnutí,
b)
rozhodnutí bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění a v důsledku toho je věcně nesprávné,
c)
skutek byl posouzen v rozporu se zákonem,
d)
byl uložen takový druh trestu nebo trest v takové výměře, který nebylo možno podle zákona uložit,
zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné, a rozhodne sám ve věci rozsudkem.
(2)
Shledá-li senát, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné, že však byl spáchán čin trestný podle zákona dříve platného a odsouzení pro tento čin brání ustanovení § 16 odst. 1 nebo § 65 trestního zákona č. 140/1961 Sb., řízení zastaví. Takové zastavení má pro posuzování nároku na odškodnění stejné účinky jako zastavení podle § 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu č. 141/1961 Sb.
(3)
Nedůvodný návrh zamítne usnesením.“
8.
V § 17 se zrušuje odstavec 2 a vypouští se označení odstavce 1.
9.
V § 19 odst. 2 se citace § 15 odst. 2 nahrazuje citací § 15 odst. 2, 3.
10.
§ 20 se zrušuje a vkládá se nové ustanovení, které včetně nadpisu zní:
㤠20
Povinnost k náhradě nákladů přezkumného řízení
(1)
Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení zamítnut, je navrhovatel povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou.
(2)
Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení vzat zpět, rozhodne předseda senátu, zda navrhovatel je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu.
(3)
Povinnost k náhradě nákladů podle předchozích odstavců nepostihuje prokurátora.“
11.
Oddíl třetí se zrušuje.
12.
§ 23 se zrušuje.
13.
§ 24 odst. 2 zní:
„(2)
Návrh je třeba podat do jednoho roku od účinnosti zákona.“*)
14.
V § 25 odst. 1 se vypouští věta za středníkem.
15.
§ 29 se zrušuje.
16.
§ 30 zní:
„Jestliže poškozený zemřel, přechází na jeho dědice, pokud jim poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživné v době, kdy byl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu, nárok na odškodnění, a to v rozsahu toho, co jim na výživném ušlo.“
17.
§ 32 se zrušuje.
18.
V § 33 odst. 1 se vypouštějí slova „a § 29 a nárok na náhradu nákladů na výživu podle § 32.“
19.
§ 46 zní:
„Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použije se přiměřeně ustanovení trestního řádu.“
Článek 2
Pokud se v ustanoveních zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, mluví o zvláštních senátech, rozumí se tím senáty krajských soudů, vyšších vojenských soudů, Nejvyššího soudu České socialistické republiky, Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, složené ze tří soudců z povolání, ustavené podle zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, ve znění zákona č. 156/1969 Sb.
Článek 3
(1)
Jestliže přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto o návrhu podaném na podkladě § 2 zákona č. 82/1968 Sb. a nynější znění na tento návrh nedopadá, soud návrh zamítne. Jestliže v něm byly uplatněny nové skutečnosti nebo důkazy, naloží s ním jako s návrhem na obnovu řízení. Jestliže v něm bylo tvrzeno toliko porušení zákona, předá věc orgánu oprávněnému podat stížnost pro porušení zákona.
(2)
Soud zamítne v neveřejném zasedání návrh podaný osobou, která se zdržuje bez povolení v cizině, nebo návrh podaný ve prospěch takové osoby. Ustanovení § 16 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci se ve prospěch takové osoby nepoužije.
Článek 4
Nároky na náhradu škody, které byly uplatněny podle dosavadních ustanovení zákona o soudní rehabilitaci a o nichž nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně rozhodnuto nebo o nichž nebyla uzavřena dohoda, nutno posuzovat podle ustanovení tohoto zákona.
Článek 5
U rozhodnutí vydaných zvláštními senáty podle oddílu druhého zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, jež se stala pravomocnými přede dnem účinnosti tohoto zákona, běží lhůta uvedená v § 272 tr. ř. ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti. Pro postup podle § 269 odst. 2 až § 271 trestního řádu stačí, rozhodne-li nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona do šesti měsíců od jejího podání.
Článek 6
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r.
*)
Zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1968. |
Zákon č. 71/1970 Sb. | Zákon č. 71/1970 Sb.
Zákon o úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 17. 7. 1970, datum účinnosti 1. 10. 1970, částka 22/1970
* Článek 1 - Změny zákona o sociálním zabezpečení
* Článek 2 - Změny zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
* Článek 5
Aktuální znění od 1. 10. 1988 (100/1988 Sb.)
71
ZÁKON
ze dne 8. července 1970
o úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek 1
Změny zákona o sociálním zabezpečení
Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonů č. 89/1968 Sb. a č. 161/1968 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 18 odst. 5 a další odstavec 6, který se připojuje, zní:
„(5)
Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrného měsíčního výdělku (odstavec 4).
(6)
Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.“
2.
§ 28 odst. 4 zní:
„(4)
Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce,
a)
může být invalidní důchod zvýšen, pokud pro důchodce není výhodnější ustanovení uvedené pod písm. b), na částku 500 Kčs měsíčně. Má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Invalidní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrného měsíčního výdělku (odstavec 3) též pracovníku staršímu 20 let;
b)
může být invalidní důchod, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen až do výše 645 Kčs měsíčně, ne však nad 90 % uvedeného průměrného měsíčního výdělku.
Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.“
3.
§ 31 odst. 3 zní:
„(3)
Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.“
4.
V § 31 se připojuje další odstavec 6, který zní:
„(6)
Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4). Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.“
5.
§ 34 odst. 4 zní:
„(4)
Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však tento důchod jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.“
6.
§ 37 odst. 2 zní:
„(2)
Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod přiznán až do výše 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 850 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).“
7.
V § 63 odst. 1 se připojuje tato věta:
„Této dani nepodléhají ani starobní a invalidní důchody zvýšené nad 700 Kčs měsíčně z toho důvodu, že důchod ani spolu s jiným příjmem nedosáhl částky 850 Kčs měsíčně (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4).“
8.
§ 101 odst. 2 zní:
„(2)
Ustanovení § 18 odst. 2 až 6 platí obdobně.“
9.
§ 122a zní:
„Úprava důchodů rodičů a sourozenců
Důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, lze zvýšit na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.“
10.
Za § 140 se vkládá § 141, který zní:
㤠141
Zvyšování výchovného a sirotčího důchodu
Vláda Československé socialistické republiky může v souladu s dlouhodobým programem společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi
a)
zvyšovat sazby výchovného, popřípadě příplatek k němu (§ 38), a přiznávat k němu jednorázovou výpomoc,
b)
zvyšovat nejnižší a nejvyšší výměru sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte a výši sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte (§ 34).“
Článek 2
Změny zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
Zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/1965 Sb., č. 116/1967 Sb., č. 89/1968 Sb. a č. 161/1968 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
§ 47 odst. 4 a další odstavec 5, který se připojuje, zní:
„(4)
Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny (odstavec 3).
(5)
Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.“
2.
§ 48 odst. 3 zní:
„(3)
Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce a úprava podle předchozích odstavců není pro důchodce výhodnější, může být starobní důchod zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
3.
§ 58 odst. 4 zní:
„(4)
Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce,
a)
může být invalidní důchod zvýšen, pokud pro důchodce není výhodnější ustanovení uvedené pod písm. b), na částku 500 Kčs měsíčně. Má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Invalidní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrné měsíční pracovní odměny (odstavec 3) též členu družstva staršímu 20 let;
b)
může být invalidní důchod, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen až do výše 645 Kčs měsíčně, ne však nad 90 % uvedené průměrné měsíční pracovní odměny.
Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
4.
§ 59 odst. 5 zní:
„(5)
Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce a úprava podle předchozích odstavců není pro důchodce výhodnější, může být invalidní důchod zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být invalidní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 850 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
5.
§ 66 odst. 3 zní:
„(3)
Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení o nejnižší výměře vdovského důchodu částkou 360 Kčs měsíčně neplatí pro vdovské důchody vdov po členech družstev, která nebyla uznána za družstva s vyšší úrovní hospodaření.“
6.
§ 66 odst. 6 zní:
„(6)
Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4 a § 59 odst. 5). Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
7.
§ 69 odst. 4 zní:
„(4)
Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však tento důchod jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 500 Kčs měsíčně; má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
8.
V § 101 odst. 1 se připojuje tato věta:
„Této dani nepodléhají ani starobní a invalidní důchody zvýšené nad 700 Kčs měsíčně z toho důvodu, že důchod ani spolu s jiným příjmem nedosáhl částky 850 Kčs měsíčně (§ 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4 a § 59 odst. 5).“
9.
§ 137a zní:
„Úprava důchodů rodičů a sourozenců
Důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění (zaopatření) platných před 1. lednem 1957, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce, lze zvýšit na částku 500 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 500 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 850 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být důchod rodičů a sourozenců zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 850 Kčs měsíčně. Ustanovení § 47 odst. 5 platí obdobně.“
Článek 5
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1970.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r.
*)
§ 18 odst. 5, § 28 odst. 4, § 31 odst. 3 věta druhá a § 122a zákona o sociálním zabezpečení a
§ 47 odst. 4, § 48 odst. 3, § 58 odst. 4, § 59 odst. 5, § 66 odst. 3 věta druhá a § 137a zákona o sociálním zabezpečení družstevních rolníků
v dosavadním znění |
Zákon České národní rady č. 119/1970 Sb. | Zákon České národní rady č. 119/1970 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 173/1969 Sb., o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení
Vyhlášeno 17. 12. 1970, datum účinnosti 1. 1. 1971, částka 37/1970
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 173/1969 Sb., o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Odvody prováděné podle zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky, a zákona č. 131/1968 Sb., o odvodech ze zisku a z přírůstku mezd, jejichž povinnost vznikla po 1. 1. 1971, ne
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1971
119
ZÁKON
České národní rady
ze dne 9. prosince 1970,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 173/1969 Sb., o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 173/1969 Sb., o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 písm. e) se za slovo „zakladatelů“ vkládají slova „nebo členů“.
2.
§ 2 odst. 2 zní:
„(2)
Poplatníky daně z objemu mezd jsou všechny státní hospodářské organizace, organizace zahraničního obchodu, tuzemské akciové společnosti a organizace uvedené v odstavci 1 písm. e)“.
3.
V § 2 odst. 3 se vypouštějí slova „pokud z odstavce 2 nevyplývá něco jiného“ a slova „a státní zemědělské organizace s výjimkou zemědělských stavebních organizací“.
4.
V § 3 odst. 1 se připojují věty: „V případě, že poplatník nevykáže zisk, je základem daně ze zisku částka připočitatelných položek, převyšující odpočitatelné položky; vykáže-li poplatník ztrátu, je základem této daně částka připočitatelných položek, převyšující součet ztráty a odpočitatelných položek.“
5.
V § 3 odst. 2 se vypouštějí slova „(odvod do fondu ochrany ovzduší, do Silničního fondu a pod.)“.
6.
§ 4 písm. a) č. 3 zní:
„3.
výdaje spojené s pohoštěním, u organizací zahraničního obchodu jen výdaje s pohoštěním a dary nad limit schválený vládou Československé socialistické republiky;“
7.
V § 4 písm. a) se připojují položky
„5.
placené pokuty a penále;
6.
zúčtované přirážky k náhradě za vypouštění nečištěných nebo nedostatečně čištěných odpadních vod;
7.
zúčtované poplatky včetně přirážky za znečišťování ovzduší;“
8.
K § 4 se připojují písmena d) a e) tohoto znění:
„d)
nezdaněné příděly do fondů, zkracující tvorbu zisku a použité k účelům, na něž lze podle právních předpisů použít zdaněné vlastní prostředky organizace;
e)
věrnostní přídavky horníkům nad stanovený okruh nebo nad stanovené rozpětí*), částky vynaložené na ochranné oděvy, obuv a pomůcky nad normy stanovené regulativy nebo nad stanovený okruh pracovníků a hodnota naturálních požitků nad rámec předpisů nebo nad stanovený okruh pracovníků.“
9.
§ 5 odst. 2 písm. c) zní:
„c)
přijaté pokuty a penále a přijaté částky, které již byly zdaněny daní ze zisku nebo obdobnou daní u jiného poplatníka, a položky zdaněné již u téhož poplatníka, jsou-li součástí zisku;“
10.
V § 5 odst. 2 písm. d) se připojuje „a do stejné výše splátky úvěrů na podnikovou bytovou výstavbu, čerpaných do 31. 12. 1969;“
11.
V § 5 odst. 2 se připojuje písm. f) tohoto znění:
„f)
odměny k Rudým praporům vlády a Ústřední rady Československého revolučního odborového hnutí nebo k praporům, popř. standartám jim na roveň postaveným, pokud jsou zahrnuty v zisku.“
12.
§ 6 zní:
㤠6
Daňová sazba
Sazba daně ze zisku činí 65 % ze základu daně (§ 3) s těmito odchylkami:
a)
40 % u organizací, které se zabývají převážně výrobou stavebních hmot, výrobou konstrukcí nebo dílců, a u organizací potravinářského průmyslu (s výjimkou organizací zabývajících se převážně strojírenskou výrobou nebo výrobou obalů),
b)
50 % u energetických organizací zapojených do jednotné elektrizační soustavy, jejichž převážnou činností je výroba nebo rozvod elektrické energie nebo výroba tepla (s výjimkou závodních elektráren),
c)
60 % u hornických organizací, jejichž převážnou činností je těžba nebo úprava tuhých paliv, popř. rud nebo vyhledávání a těžba živic, a u plynárenských organizací zabývajících se převážně výrobou, rozvodem nebo uskladněním topných plynů,
d)
85 % u těch peněžních ústavů, které jsou akciovými společnostmi a mají vytvořený všeobecný rezervní fond ve výši určené stanovami.“
13.
V § 9 odst. 1 písm. b) slova „podnikových fondů“ se nahrazují slovy „ostatních fondů organizace“.
14.
§ 9 odst. 1 písm. c) se doplňuje o slova „a stav rezerv neodpovídajících právním předpisům.“
15.
§ 10 zní:
㤠10
Daňová sazba
Sazba daně z jmění činí 5 % ze základu daně; u zřídelních organizací, Československé námořní plavby, Brněnských veletrhů a výstav a u organizací uvedených v § 6 písm. b) a c) činí sazba 2 %.“
16.
V § 13 se připojuje věta: „Do základu daně z objemu mezd se nezapočítávají odměny zúčtované k vyplacení nejlepším pracovníkům a kolektivům z částky, kterou organizace obdržela jako odměnu k Rudému praporu vlády a Ústřední rady Československého revolučního odborového hnutí nebo k praporu, popř. standartě mu na roveň postaveným.“
17.
V § 14 odst. 2 se slova „mzdy vyplacené učňům“ nahrazují slovy „zúčtovanou mzdu za produktivní práci učňů“.
18.
V § 15 se vypouštějí slova „do státního rozpočtu České socialistické republiky“ a za první větu se vkládají věty: „Do základu pro výpočet příspěvku na sociální zabezpečení se nezapočítávají odměny zúčtované k vyplacení podle druhé věty § 13. Součástí příspěvku na sociální zabezpečení je i pojistné nemocenského pojištění*)“.
19.
§ 16 včetně nadpisu zní:
㤠16
Správa daní
Správu podnikových daní a příspěvku na sociální zabezpečení vykonávají finanční správy,**) s výjimkou správy podnikových daní a příspěvku na sociální zabezpečení organizací řízených národními výbory, kterou vykonávají národní výbory.***) Jejich místní příslušnost se řídí sídlem poplatníka.“
20.
V § 18 odst. 1 se slova „u místně příslušného národního výboru“ nahrazují slovy „u místně příslušné finanční správy (místně příslušného národního výboru) pověřené (pověřeného) správou daní v I. stupni [dále jen „finanční správa (národní výbor)“].“
21.
V § 20 odst. 1 se slova „místně příslušný národní výbor“ nahrazují slovy „finanční správa (národní výbor)“.
22.
V § 21 odst. 1 se slova „národní výbor“ nahrazují slovy „finanční správa (národní výbor)“.
23.
V § 21 odst. 2 se slova „národního výboru“ nahrazují slovy „finanční správy (národního výboru)“.
24.
§ 22 odst. 1 zní:
„Poplatník je povinen nejpozději třetího dne před koncem každého měsíce platit měsíční zálohy na podnikové daně, a to:
a)
na daň ze zisku ve výši jedné dvanáctiny celoroční daňové povinnosti vypočtené ze zisku plánovaného na běžný rok. Novým poplatníkům stanoví výši měsíčních záloh finanční správa (národní výbor) s přihlédnutím k plánovanému zisku poplatníka. Po uplynutí každého čtvrtletí (s výjimkou posledního čtvrtletí) vypočte poplatník, kolik činí daň ze zisku skutečně dosaženého za uplynulou dobu od začátku roku. Je-li vypočtená daň vyšší než odvedené zálohy, je povinen rozdíl zaplatit se zálohou splatnou v prvém měsíci následujícího čtvrtletí. Zároveň je povinen oznámit finanční správě (národnímu výboru), jak daň vypočetl. Je-li vypočtená daň nižší než odvedené zálohy, zúčtuje se přeplatek na zálohy splatné v dalších měsících;
b)
na daň z jmění ve výši jedné dvanáctiny celoroční daňové povinnosti vypočtené z průměrného stavu jmění ve zdaňovacím období; průměrný stav jmění se vypočte ze součtu účetního stavu jmění k 1. lednu a plánovaného stavu jmění k 31. prosinci běžného roku;
c)
na daň z objemu mezd ve výši jedné dvanáctiny plánované roční výše daně.“
25.
§ 22 odst. 2 zní: „Poplatník je povinen předložit finanční správě (národnímu výboru) do 29. ledna každého roku výpočet roční povinnosti daně ze zisku, daně z jmění a daně z objemu mezd.“
26.
V § 22 odst. 3 se slova „národní výbor“ nahrazují slovy „finanční správa (národní výbor)“.
27.
V § 25 odst. 1 se slova „místně příslušnému národnímu výboru“ nahrazují slovy „finanční správě (národnímu výboru)“.
28.
V § 25 odst. 2 se slova „Národní výbory“ nahrazují slovy „Finanční správy (národní výbory)“.
29.
V § 28 a 29 se v úvodních větách za slovo „může“ připojí slova „nejde-li o poplatníky v působnosti federálních orgánů“.
30.
V § 28 písm. f) zní:
„f)
v případech odůvodněných specifickými podmínkami a ekonomickou účelností povolit odvod podnikových daní oborovým (generálním) ředitelstvím nebo obdobným orgánem hospodářského řízení za výrobní hospodářskou jednotku jako celek, anebo povolit jako experiment, aby se zdaňoval zisk, popřípadě i jmění výrobní hospodářské jednotky jako celku a aby poplatníkem daně ze zisku, popř. i daně z jmění za celou výrobní hospodářskou jednotku mohlo být oborové (generální) ředitelství nebo obdobný orgán hospodářského řízení; jsou-li těmto orgánům hospodářského řízení podřízeny organizace i ve Slovenské socialistické republice, je třeba k vydání povolení dohody s příslušným orgánem Slovenské socialistické republiky;“
31.
V § 28 se připojí písmena ch) a i) tohoto znění:
„ch)
stanovit podmínky, za kterých nebudou přirážky k náhradě za vypuštění nečištěných nebo nedostatečně čištěných odpadních vod, jakož i poplatky a přirážky za znečišťování ovzduší připočitatelnými položkami k zisku pro účely výpočtu daně ze zisku;
i)
povolovat v odvětví potravinářského průmyslu slevy z daně z jmění až do výše této daně z té části hodnoty zásob vybraných druhů výrobků, která je kryta obratovým fondem; druhy těchto výrobků stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem zemědělství a výživy.“
32.
V § 29 písmeno b) zní:
„rozhodnout ve sporných případech o způsobu zdanění;“.
33.
§ 32 zní:
„Výjimky, zvýhodnění a slevy pro poplatníky v působnosti federálních orgánů podle § 28 může povolit vláda Československé socialistické republiky a podle § 29 ministerstvo financí ČSSR, a to - pokud jde o případy uvedené v § 29 písm. c) - v dohodě s Federálním ministerstvem práce a sociálních věcí. Ministerstvu financí Československé socialistické republiky také přísluší rozhodnout ve sporných případech o způsobu zdanění organizací v působnosti federálních orgánů.“
34.
§ 34 zní:
„(1)
Výnos podnikových daní plyne do státního rozpočtu České socialistické republiky, a jde-li o výnos podnikových daní od organizací řízených národními výbory, do rozpočtu řídících národních výborů, pokud podle zákona Federálního shromáždění není výnos podnikových daní příjmem státního rozpočtu federace.
(2)
Výnos příspěvku na sociální zabezpečení plyne do státního rozpočtu České socialistické republiky, pokud podle zákona Federálního shromáždění není výnos tohoto příspěvku příjmem státního rozpočtu federace.“
Čl. II
(1)
Odvody prováděné podle zákona č. 83/1966 Sb., o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky, a zákona č. 131/1968 Sb., o odvodech ze zisku a z přírůstku mezd, jejichž povinnost vznikla po 1. 1. 1971, nelze vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž povinnost odvodu vznikla.
(2)
Pokud bude proveden úkon k vymáhání odvodu podle odstavce 1, platí obdobně ustanovení § 24 odst. 3 tohoto zákona.
Čl. III
(1)
Z ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 131/1968 Sb., o odvodech ze zisku a z přírůstku mezd, se vypouštějí slova „dodatkové odvody pro nezbytné přerozdělení prostředků“. Ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona se zrušuje.
(2)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Erban v. r.
Korčák v. r.
*)
Zákon č. 177/1968 Sb., o věrnostním přídavku horníků.
*)
§ 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců.
**)
Zákon č. 33/1970 Sb., o finančních správách.
***)
Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech. |
Zákon č. 129/1970 Sb. | Zákon č. 129/1970 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky
Vyhlášeno 22. 12. 1970, datum účinnosti 22. 12. 1970, částka 38/1970
* Čl. I - Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 22. 12. 1970
129
ZÁKON
ze dne 20. prosince 1970,
kterým se mění zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 176/1968 Sb., o Kanceláři presidenta republiky, se mění takto:
1.
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
V čele Kanceláře presidenta republiky stojí vedoucí Kanceláře presidenta republiky, kterého jmenuje a odvolává president republiky.“
2.
V § 2 odst. 2 a 3 se slova „státní tajemník presidenta republiky“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře presidenta republiky.“
3.
§ 4 odst. 2 zní:
„(2)
Vnitřní organizaci Kanceláře presidenta republiky a jejích účelových zařízení, jakož i okruh pracovníků, na něž se vztahuje odstavec 1, stanoví se souhlasem presidenta republiky vedoucí Kanceláře presidenta republiky v organizačním řádu Kanceláře presidenta republiky.“
4.
V § 6 se slova „státnímu tajemníkovi presidenta republiky“ nahrazují slovy „vedoucímu Kanceláře presidenta republiky“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon č. 138/1970 Sb. | Zákon č. 138/1970 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují některá ustanovení hospodářského zákoníku
Vyhlášeno 28. 12. 1970, datum účinnosti 1. 1. 1971, částka 42/1970
* Čl. I - Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. IV - Zrušují se
* Čl. V - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených pozdějšími zákony.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 1983 (165/1982 Sb.)
138
ZÁKON
ze dne 21. prosince 1970,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení hospodářského zákoníku
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 18 se vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠18a
Socialistické organizace mohou vyvíjet hospodářskou činnost jen v rozsahu vymezeném předmětem činnosti stanoveným ve zřizovací listině, ve statutu nebo ve stanovách, anebo v jiném aktu, kterým jim byla určitá hospodářská činnost povolena; pro rozsah hospodářské činnosti rozpočtových organizací platí ustanovení § 60 odst. 1. Organizace nesmějí vymezený rozsah předmětu činnosti překračovat nebo jinak vyvíjet hospodářskou činnost neoprávněně. Pokud v právních předpisech není stanoveno něco jiného, není překračováním předmětu činnosti maloobchodní prodej výrobků, které organizace vyrábí, úprava nebo jiné zpracování prodávaných výrobků a poskytování prací nebo výkonů s prodejem souvisejících, doplňkový prodej výrobků souvisejících s poskytovanými pracemi nebo výkony a popřípadě též jiné dodávky, práce nebo výkony, pokud jsou prováděny jen příležitostně, ojediněle a krátkodobě.“
2.
§ 24 odst. 1 zní:
„(1)
Právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky anebo jestliže jejich předmětem je plnění nemožné. Plnění není nemožné, lze-li je uskutečnit jen za ztížených podmínek nebo s většími náklady anebo až po určeném času.“
3.
K § 24 se připojuje tento další odstavec:
„(4)
Organizace, která věděla nebo vědět musela, že právní úkon je neplatný, je povinna nahradit škodu, která vznikla v důsledku neplatnosti právního úkonu organizaci, jež důvěřovala v platnost právního úkonu.“
4.
Za § 50 se pod nadpis „Převody a změny výrobních programů“ vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠51
Výrobní program je dovoleno převést mezi státními hospodářskými organizacemi jen, byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost převodu a bylo-li zajištěno plynulé zásobování národního hospodářství alespoň v dosavadním rozsahu a jakosti a řádné plnění závazků vůči zahraničí.“
5.
§ 53 zní:
㤠53
(1)
Převody výrobních programů lze provést buď dohodou, která ke své účinnosti vyžaduje souhlas nadřízeného orgánu, popřípadě nadřízeného ústředního orgánu nebo krajského národního výboru, jestliže si souhlas vyhradil, anebo opatřením nadřízeného orgánu (ústředního orgánu nebo krajského národního výboru). Jde-li o organizace řízené různými orgány, je k tomu třeba dohody těchto orgánů.
(2)
Dohoda, popřípadě opatření nadřízeného orgánu musí vymezit druh a rozsah převáděné výroby, rozsah převáděných práv a závazků a potřebné spolupráce a určit den, ke kterému se převod výrobního programu provádí.
(3)
Má-li být při převodu výrobního programu převedena též správa národního majetku, postupuje se podle ustanovení § 68.“
6.
§ 115 zní:
㤠115
Plánovací akty
(1)
V předpisech, které upravují způsob plánování rozvoje národního hospodářství, se stanoví, zda a na kterých úsecích příslušné orgány vydávají v rámci stanovené působnosti takové plánovací akty, kterými vymezují budoucí dodávky výrobků nebo prací mezi organizacemi, popřípadě i jinou jejich spolupráci (dále jen „plánovací akty“). Tyto plánovací akty jsou podkladem, na základě kterého jsou určité organizace povinny uzavřít hospodářské smlouvy.
(2)
Orgány, které plánovací akty vydávají mění nebo zrušují, jsou povinny plánovacími akty zabezpečovat především dodávky a poddodávky pro
a)
úkoly stanovené jmenovitě příslušnou vládou,
b)
plánované úkoly rozvoje vědy a techniky,
c)
zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti státu,
d)
vývoz a pro zajištění závazků přijatých při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými,
e)
životně důležité potřeby péče o zdraví.“
7.
§ 116 včetně nadpisu zní:
㤠116
Smlouva o přípravě dodávek
(1)
Smlouvou o přípravě dodávek se jedna nebo více organizací zavazují uzavřít do stanovené doby a na předpokládaný rozsah plnění budoucí smlouvu.
(2)
Smlouva o přípravě dodávek může obsahovat též závazky ke vzájemné spolupráci za účelem řádné a včasné přípravy budoucích plnění.
(3)
Smlouva o přípravě dodávek vzniká, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.
(4)
Prováděcím předpisem mohou být podrobněji upraveny náležitosti smlouvy o přípravě dodávek a může být odchylně upraven její vznik; právním předpisem může být stanovena povinnost tuto smlouvu uzavřít.“
8.
§ 119 zní:
㤠119
(1)
Organizace jsou povinny při zajišťování plánovaných úkolů spolupracovat a pomáhat si tak, aby byly co nejlépe zajištěny potřeby národního hospodářství. Zejména jsou povinny zavazovat se při uzavírání hospodářských smluv k dodávkám výrobků, prací nebo výkonů v jakosti, sortimentu a ve lhůtách, které jsou z hlediska celého národního hospodářství pro plnění plánovaných úkolů nejvhodnější, a své závazky řádně plnit.
(2)
Organizace nesmějí v rozporu s požadavky odběratelů omezovat výrobu anebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony, pokud jim k tomu nedá souhlas nadřízený orgán, popřípadě nadřízený ústřední orgán nebo krajský národní výbor, jestliže si souhlas vyhradil. Jde-li o výrobky určené k prodeji občanům nebo o výrobky určené pro vývoz, dává příslušný orgán souhlas po projednání s ministerstvem obchodu nebo s federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Ustanovení § 51 platí obdobně.
(3)
Organizace nesmějí odmítnout uzavření hospodářské smlouvy na dodávku výrobků, prací nebo výkonů za obvyklých podmínek, jestliže převzetím závazku není ohroženo plnění jiných jejich povinností; jsou přitom povinny přednostně uspokojovat požadavky na dodávky sloužící k zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní, a dále požadavky těch odběratelů, pro jejichž uspokojování byly zřízeny.“
9.
Za § 119 se vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠119a
(1)
Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů. Zejména nesmějí
a)
vynucovat nepřiměřené hospodářské podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod, zvláště vynucovat dohody o plnění, které je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k plnění organizací poskytovanému,
b)
vázat souhlas s uzavřením hospodářské smlouvy na převzetí závazku, který s požadovaným předmětem plnění nesouvisí,
c)
zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky, aby byl vyvolán jejich nedostatek za účelem udržení nebo neoprávněného zvýšení cen anebo získání jiného neoprávněného hospodářského prospěchu.
(2)
Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy rozvoje národního hospodářství omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu spotřebitelů.
(3)
Organizace, která má právní zájem, může se u hospodářské arbitráže domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s ustanoveními předcházejících odstavců, se zdržela takového jednání a odstranila protiprávní stav; organizace, jíž byla takovým jednáním způsobena škoda, může se domáhat její náhrady včetně ušlého zisku. Byly-li jednáním poškozeny zájmy spotřebitelů nebo národního hospodářství, je organizace povinna odvést do státního rozpočtu dvojnásobek částky, kterou neoprávněně získala; na tuto povinnost se však započte částka, kterou je organizace z téhož důvodu povinna zaplatit jako majetkovou sankci do státního rozpočtu na základě jiných právních předpisů.“
10.
§ 125 zní:
㤠125
(1)
Organizace se mohou dohodnout na změně nebo zrušení závazku, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazku; mohou se též dohodnout o tom, že jedna z nich požádá o rozhodnutí hospodářskou arbitráž.
(2)
Jestliže se jedna z organizací domáhá změny nebo zrušení závazku na podkladě plánovacího aktu, je druhá organizace povinna na změnu nebo zrušení přistoupit. Totéž platí v případě, kdy nebylo vydáno opatření, které je právním předpisem stanoveno jako předpoklad pro plnění závazku nebo kdy se plnění závazku alespoň jedné z organizací dostalo do rozporu s opatřením příslušného ústředního orgánu nebo národního výboru, učiněným podle právních předpisů; organizace, na jejíž straně vznikl důvod pro změnu nebo zrušení závazku, je povinna nahradit druhé organizaci nutné náklady, které jí v souvislosti s přípravou na plnění závazku, se změnou závazku nebo s jeho zrušením vznikly.“
11.
§ 128 zní:
㤠128
(1)
Nevylučuje-li to právní předpis, dohoda organizací nebo povaha závazku, mohou být práva ze závazku postoupena dohodou na jinou organizaci. Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.
(2)
Povinnost ze závazku může být dohodou převzata jinou organizací jen se souhlasem oprávněné organizace, pokud nejde o převzetí na základě rozhodnutí nebo se souhlasem nadřízených orgánů.
(3)
Mezi státními organizacemi mohou být práva a povinnosti ze závazku převedeny přímo opatřením nadřízeného orgánu; jde-li o organizace řízené různými orgány, je k takovému opatření třeba dohody těchto orgánů.“
12.
Za § 129 se vkládají ustanovení tohoto znění:
㤠129a
Organizace, která uzavřela smlouvu nebo jinou dohodu na neurčitou dobu, je oprávněna ji vypovědět nejméně šest měsíců předem, pokud z povahy závazku, z právního předpisu nebo z dohody nevyplývá o možnosti výpovědi, popřípadě o výpovědních lhůtách něco jiného.
§ 129b
(1)
Závazek zaniká, stane-li se jeho plnění nemožným (§ 24 odst. 1); nezaniká však, pokud nemožnost plnění způsobila zavázaná organizace.
(2)
Stane-li se nemožnou pouze část plnění, zaniká závazek pouze co do této části. Vyplývá-li však z povahy smlouvy anebo z účelu plnění, který byl organizacím znám při vzniku závazku, že plnění zbytku by bylo hospodářsky neodůvodněné, zaniká závazek v celém rozsahu.“
13.
§ 131 odst. 3 zní:
„(3)
Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy se poškozená organizace dozvěděla o výši škody a o organizaci, která za ni odpovídá. Právo na náhradu škody lze však uplatnit nejdéle do konce druhého roku následujícího po uplynutí lhůt pro reklamaci vad, jde-li o škodu vzniklou vadným plněním; v ostatních případech nejdéle do konce desátého roku následujícího po vzniku škody.“
14.
§ 132 zní:
㤠132
(1)
Obdrží-li oprávněná organizace písemné uznání závazku co do důvodu i rozsahu, přestává běžet původní lhůta pro zánik práv. Celá lhůta běží znovu ode dne, kdy původní lhůta měla skončit. Týká-li se uznání pouze části závazku, nastávají tyto důsledky jen ohledně této části. Závazek s těmito účinky je možno uznat jen jednou.
(2)
V případě, kdy při bezhotovostních platbách dal věřitel podle předpisů o platebním a zúčtovacím styku oprávněně příkaz k úhradě pohledávky peněžnímu ústavu, přestává běžet lhůta pro zánik práv tímto dnem. Byl-li příkaz k úhradě odvolán nebo vrácen, popřípadě byl-li dán zákaz úhrady, běží celá lhůta znovu ode dne, kdy původní lhůta měla skončit.“
15.
§ 147 zní:
㤠147
(1)
Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. U škod na zemědělských a lesních porostech (kulturách), u škod na živočišné produkci a u škod způsobených znemožněním výroby na zemědělské a lesní půdě se hradí též to, čeho by byla poškozená organizace dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost (ušlý zisk); v ostatních případech se ušlý zisk nahrazuje jen tehdy, jestliže organizace hrubě porušila své povinnosti. Při porušení závazku se však nenahrazuje škoda, kterou organizace, jež škodu způsobila, nemohla při vzniku závazku předvídat jako obvyklý následek takového porušení.
(2)
Škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to poškozená organizace požádá a je-li to možné a účelné, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav.
(3)
Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, na které vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinností, jejichž porušením byla škoda způsobena.
(4)
V právních předpisech může být rozsah náhrady škody pro určité případy stanoven odchylně.“
16.
§ 149 zní:
㤠149
Právo na náhradu škody, která vznikla vadným plněním, není dotčeno zánikem práv z odpovědnosti za vady.“
17.
§ 153 zní:
㤠153
(1)
Hospodářská smlouva vzniká, dojde-li k dohodě o předmětu a času plnění, popřípadě o dalších náležitostech, o kterých při sjednávání smlouvy některá z organizací prohlásí, že dohoda o nich je nutná pro vznik smlouvy. Jestliže se cena tvoří dohodou organizací, vznikne smlouva jen, dojde-li též k dohodě o výši ceny nebo o způsobu, jakým cena bude určena.
(2)
Dohoda o předmětu a času plnění, popřípadě o ceně a o dalších náležitostech stanovených jako podmínka vzniku smlouvy může být nahrazena
a)
při uzavírání smlouvy o dodávce výrobků, předkládá-li návrh smlouvy odběratel, tím, že odběratel do jednoho měsíce ode dne, kdy obdržel od dodavatele návrh změn nebo doplňků, týkajících se předmětu nebo času plnění, popřípadě ceny nebo jiných náležitostí stanovených jako podmínka vzniku smlouvy, nesdělí dodavateli, že s těmito změnami nebo doplňky nesouhlasí; v tomto případě je smlouva uzavřena ve znění změn a doplňků navržených dodavatelem;
b)
nevylučuje-li to povaha závazku, tím, že dodavatel poskytne požadované plnění a odběratel je bez zbytečného odkladu neodmítne; je-li poskytnuta jen část požadovaného plnění, došlo k uzavření smlouvy jen v rozsahu plnění poskytnutého;
c)
rozhodnutím hospodářské arbitráže v případě, kdy se tak organizace dohodly a v případě, kdy povinnost alespoň jedné z organizací uzavřít na žádost druhé organizace hospodářskou smlouvu vyplývá z právního předpisu nebo ze smlouvy o přípravě dodávek. Organizace, která se domáhá uzavření smlouvy, je povinna nahradit druhé organizaci zvýšení nákladů vzniklé v důsledku uzavření smlouvy, pokud byla na předpokládaný rozsah tohoto zvýšení před uzavřením smlouvy upozorněna; to neplatí, domáhá-li se organizace uzavření smlouvy na základě plánovacího aktu nebo na základě opatření podle § 118 anebo na základě smlouvy o přípravě dodávek.
(3)
Vznikne-li smlouva, avšak organizace se nedohodly o jiných náležitostech než je předmět a čas plnění, popřípadě cena nebo jiná náležitost stanovená jako podmínka vzniku smlouvy, stanou se tyto náležitosti součástí smlouvy ve znění změn a doplňků uvedeném v přijetí návrhu smlouvy, jestliže organizace, která návrh podala, nepožádá hospodářskou arbitráž do jednoho měsíce od vzniku smlouvy o rozhodnutí. Nestanoví-li rozhodnutí hospodářské arbitráže jinak, má její rozhodnutí účinek od vzniku smlouvy.
(4)
Byla-li dohodnuta cena vyšší než jaká je přípustná podle cenových předpisů, platí za dohodnutou cena nejvýše přípustná.
(5)
Nahrazení dohody o ceně může být v předpisech o cenách upraveno jinak.“
18.
§ 155 zní:
㤠155
(1)
Má-li být hospodářskou smlouvou založen společný závazek několika organizací a nejsou-li zavázány společně a nerozdílně, stanoví organizace ve smlouvě podíly, v jakých jsou jednotlivé organizace oprávněny nebo zavázány, popřípadě stanoví, která z nich a do jaké doby podíly určí. Jestliže organizace, která je podle smlouvy povinna podíly určit, tak ve stanovené lhůtě neučiní, je zavázána nebo oprávněna sama. Nejsou-li ve smlouvě podíly stanoveny, ani není upraveno jejich stanovení, jsou organizace zavázány nebo oprávněny stejným dílem.
(2)
Nepodpisují-li smlouvu všechny organizace, musí být ta z nich, která smlouvu podpisuje, ostatními organizacemi zmocněna, jinak je zavázána nebo oprávněna sama.“
19.
Za § 155 se vkládají ustanovení tohoto znění:
㤠155a
(1)
Je-li podle dohody zavázáno několik organizací k témuž plnění společně a nerozdílně, může oprávněná organizace požadovat celé plnění na kterékoliv z nich, pokud z povahy závazku neplyne, že může být splněn jen společnou činností všech. Jestliže splní jedna ze zavázaných organizací, závazek ostatních organizací vůči organizaci oprávněné zaniká.
(2)
Ve vzájemném poměru jsou organizace zavázány rovným dílem, není-li dohodnuto něco jiného. Pokud nemůže některá z organizací závazek splnit, rozdělí se podíl na ni připadající stejným způsobem na ostatní.
(3)
Organizace, proti které byl uplatněn nárok vyšší než odpovídá jejímu podílu, je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní organizace a dát jim příležitost uplatnit námitky proti nároku; může se též domáhat, aby ostatní společně zavázané organizace splnily závazek v rozsahu podílů na ně připadajících, popřípadě po splnění závazku může od nich požadovat náhradu v rozsahu podílů na ně připadajících. Tím však nejsou dotčena práva oprávněné organizace.
§ 155b
(1)
Je-li organizace zavázána současně více organizacím k nedělitelnému plnění, může plnění požadovat kterákoliv z oprávněných organizací. Splněním jedné z oprávněných organizací závazek zaniká.
(2)
Poměr mezi společně oprávněnými organizacemi určuje, zda a do jaké míry je organizace, která obdržela plnění, ostatním organizacím něčím zavázána.“
20.
§ 161 odst. 2 zní:
„(2)
Před vydáním plánovacích aktů je dodavatel povinen na žádost odběratele uzavřít smlouvu, jen jde-li o včas objednané dodávky nebo poddodávky nezbytné k zabezpečení úkolů podle § 115 odst. 2, popřípadě jde-li o dodávky včas objednané na podkladě smlouvy o přípravě dodávek; po vydání plánovacích aktů jsou organizace povinny uzavřené smlouvy upravit (§ 125). Za stejných podmínek je dodavatel povinen uzavřít smlouvu též u výrobků, na které se plánovací akty nevydávají, jde-li o zajištění obranyschopnosti nebo bezpečnosti státu.“
21.
§ 191 odst. 4 zní:
„(4)
Poskytování a sjednávání jiných přirážek nebo srážek je možné, jen stanoví-li tak právní předpisy; v nich může být též poskytování a sjednávání přirážek a srážek upraveno odchylně.“
22.
K § 196 se připojuje tento další odstavec:
„(4)
Úřad pro normalizaci a měření může na návrh ústředního orgánu nadřízeného odběrateli stanovit po projednání s ústředním orgánem nadřízeným dodavateli, že organizace jsou povinny sjednat prověřování jakosti dodávek určitých výrobků statistickou přejímkou.“
23.
§ 201 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
je-li vada neodstranitelná, požadovat v rozsahu vadného plnění buď nové bezvadné plnění, nebo - není-li to možné - požadovat zrušení smlouvy. Totéž právo má u výrobků určených k prodeji občanům, jestliže se vada vyskytuje po opravě opětovně nebo jestliže výrobek má větší počet vad;“
24.
§ 204 odst. 1 zní:
„(1)
Dodavatel, který je v prodlení s dodávkou výrobků, je povinen zaplatit odběrateli za prvý den prodlení penále ve výši 5 % z ceny nedodaných výrobků, a trvá-li prodlení déle než jeden měsíc, ještě další penále ve výši 5 % z ceny výrobků nedodaných ani během měsíce po dodací lhůtě. Povinnost zaplatit penále za prvý den prodlení se snižuje na 0,5 % z ceny těch nedodaných výrobků, které dodavatel dodatečně splnil nejpozději do 15 dnů po uplynutí sjednané dodací lhůty.“
25.
§ 213 odst. 4 zní:
„(4)
Jde-li o dodávky výrobků, jejichž cena se tvoří dohodou dodavatele s odběratelem, může být dodávkový příkaz vydán teprve dojde-li k dohodě o výši ceny, popřípadě k dohodě o způsobu určení ceny, pokud předpisy o cenách nestanoví o způsobu určení ceny něco jiného.“
26.
K § 213 se připojuje tento další odstavec:
„(5)
Neodpovídá-li dodávkový příkaz podmínkám uvedeným v odstavci 1 a 4, je neplatný a považuje se za návrh hospodářské smlouvy, má-li jinak náležitosti, o nichž musí při uzavření hospodářské smlouvy dojít k dohodě. Dodavatel je povinen neplatný dodávkový příkaz vrátit odběrateli do 10 dnů po obdržení, nechce-li uzavřít hospodářskou smlouvu.“
27.
§ 283 odst. 1 zní:
„(1)
Předmět a čas plnění jsou dohodnuty, je-li shoda alespoň v takových podrobnostech, které odpovídají předané dokumentaci.“
28.
§ 290 zní:
㤠290
Jestliže dodávka má ojedinělé drobné vady nebo ojedinělé drobné nedodělky, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání uvedení do provozu (užívání) a neztíží provoz (užívání), je odběratel povinen takovou dodávku převzít. Dodávka, jejíž vady brání uvedení do provozu (užívání), nesmí být převzata.“
29.
§ 291 se označuje jako odstavec 1 a k němu se připojuje tento další odstavec:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí, jestliže dodavatel při zahájení příslušných prací věděl nebo vědět musel o vadách hmot, strojů, zařízení nebo o vadách v projektové dokumentaci týkající se jeho dodávky a odběratele na vady neupozornil, nebo jestliže dodavatel poskytl pro zpracování projektové dokumentace nesprávné projektové podklady.“
30.
§ 295 odst. 1 zní:
„(1)
Dodavatel, který je v prodlení se splněním povinnosti dodat, je povinen zaplatit odběrateli penále ve výši 0,5 % z ceny dodávky za každý započatý měsíc prodlení. U dodávek souborů strojů a zařízení řešených zcela nebo zčásti jako úkoly státního plánu výzkumných a vývojových prací si však organizace mohou sjednat majetkové sankce jinak.“
31.
Za § 320 se vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠320a
Jestliže některé činnosti příslušející investorovi vykonává jiná organizace (např. organizace inženýrská nebo projektově inženýrská), vztahují se ustanovení této hlavy, pokud jednají o investorovi, též na tuto organizaci.“
32.
Za § 356 se vkládají ustanovení tohoto znění:
„Veřejná soutěž
§ 356a
(1)
Organizace, která vyhlašuje veřejnou soutěž na určitý výrobek, práci nebo výkon, je povinna ve vyhlášení vymezit předmět a čas soutěže, výši případných odměn, způsob vyhodnocení soutěžních návrhů a ostatní soutěžní podmínky.
(2)
Podmínky veřejné soutěže musí být stanoveny písemně a vhodným způsobem zveřejněny. Organizace, která vyhlásila veřejnou soutěž, může použít soutěžních návrhů jen podle soutěžních podmínek.
(3)
Organizace, která soutěž vyhlásila, je povinna poskytnout vyhlášené odměny těm organizacím, které podle provedeného vyhodnocení splnily podmínky soutěže.
(4)
Organizace, která se zúčastní veřejné soutěže, má nárok na náhradu nákladů spojených s podáním soutěžního návrhu jen pokud tak stanoví soutěžní podmínky.
(5)
Veřejnou soutěž je možno odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání je třeba provést stejným způsobem, jakým byla soutěž vyhlášena, nebo jiným stejně účinným způsobem. Bude-li veřejná soutěž odvolána, je organizace, která ji vyhlásila, povinna nahradit náklady vzniklé organizacím, které před odvoláním soutěže její podmínky zcela nebo zčásti už splnily.
§ 356b
Vyhlásí-li organizace soutěž o nejvhodnější návrh na uzavření určité smlouvy, činí výzvu k podání návrhů na uzavření této smlouvy. Organizace, která podala soutěžní návrh (nabídku), je jím vázána po dobu, kterou si v návrhu stanovila, nejméně však po dobu stanovenou v podmínkách soutěže. Organizaci, která vyhlásila soutěž, vznikne závazek teprve přijetím některého návrhu.
§ 356c
Užší soutěž
Jestliže organizace vyhlásí užší soutěž, mohou se jí zúčastnit jen vyzvané organizace. Podmínky užší soutěže se nezveřejňují. Jinak platí i pro užší soutěž přiměřeně ustanovení o veřejné soutěži.
§ 356d
Veřejný příslib
(1)
Veřejným příslibem se zavazuje organizace, která veřejně vyhlásila, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění organizaci, která splní podmínky určené ve veřejném příslibu.
(2)
Neurčují-li podmínky veřejného příslibu nic jiného, obdrží odměnu ta organizace, která je splní nejdříve.
(3)
Splní-li podmínky veřejného příslibu současně více organizací a z obsahu podmínek vyplývá, že má být udělena jen jedna odměna, rozdělí se odměna mezi nimi rovným dílem.“
33.
Za § 360 se vkládá ustanovení tohoto znění:
„Zájmové a účelové smlouvy
(Smlouvy o sdružení)
§ 360a
(1)
Smlouvou o sdružení se zavazují socialistické organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společném zájmu.
(2)
Smlouva o sdružení vymezí činnost, která je předmětem sdružení, způsob jejího provádění, práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými organizace přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a důsledky porušení smluvní povinnosti.
(3)
Smlouva o sdružení vznikne, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy a schválení nadřízeného orgánu (nadřízených orgánů); sdružují-li organizace peněžní prostředky, též schválení Státní banky československé. Nadřízený orgán (nadřízené orgány) může uložit organizacím povinnost uzavřít smlouvu o sdružení, je-li v zájmu rozvoje národního hospodářství, aby určité činnosti byly prováděny z jednoho místa (gesce).
(4)
Na základě smlouvy o sdružení může vzniknout nová socialistická organizace, souhlasí-li s tím ústřední orgán státní správy příslušný podle předmětu činnosti zakládané organizace. Tento orgán též schvaluje statut nebo stanovy zakládané organizace a jejich změny a vykonává vůči organizaci funkci orgánu hospodářského řízení. Přísluší-li vydání souhlasu ke vzniku organizace několika ústředním orgánům státní správy, dohodnou se tyto orgány, který z nich bude vůči založené organizaci vykonávat funkci orgánu hospodářského řízení. Založená organizace se zapisuje do podnikového rejstříku. Členové sdružení odpovídají za závazky organizace společně a nerozdílně, nestačí-li k jejich úhradě majetek organizace; není-li ve smlouvě stanoveno něco jiného vypořádají se mezi sebou podle výše svých podílů.
(5)
Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací nebo v případech stanovených ve smlouvě. Organizaci vzniklou na základě smlouvy o sdružení může zrušit též orgán, který vůči ní vykonává funkci orgánu hospodářského řízení.“
34.
Za § 361 se vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠362
Při svém hospodaření mohou organizace užívat návratných peněžních prostředků, které jim formou úvěrů poskytuje banka, popřípadě jiné peněžní organizace nebo orgány, oprávněné k poskytování úvěrů podle právních předpisů. Jiné organizace si takové prostředky mezi sebou poskytovat nesmějí, pokud právní předpisy nestanoví něco jiného.“
35.
Za § 378 se vkládá ustanovení tohoto znění:
㤠378a
Organizace, která je v prodlení s placením peněžitého závazku, je povinna v případech, na něž se nevztahují ustanovení § 378 odst. 1 a 2, platit oprávněné organizaci úrok z prodlení ve výši 5 % ročně, pokud není v právních předpisech stanoveno něco jiného. Ustanovení § 378 odst. 4 platí obdobně.“
36.
§ 391 zní:
㤠391
Federální ministerstvo financí vydává předpisy o úpravě finančního hospodaření, o správě národního majetku a o fakturování a placení; v případě potřeby může odchylně upravit majetkové sankce stanovené za porušení platební a fakturační kázně.“
37.
§ 392 odst. 1 zní:
„(1)
Federální dodavatelská ministerstva v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vydají podle potřeby k provedení části šesté, sedmé, osmé a části desáté, hlavy druhé, základní podmínky dodávky pro určité skupiny výrobků a prací; na úsecích, kde působí jako dodavatelská ministerstva jen ministerstva republik, vydá základní podmínky dodávky po projednání se zúčastněnými ministerstvy Státní arbitráž Československé socialistické republiky. O dodávkách výrobků pro vývoz a z dovozu vydá základní podmínky dodávky federální ministerstvo zahraničního obchodu; o dodávkách vývozních investičních celků vydá základní podmínky dodávky federální ministerstvo zahraničního obchodu a federální ministerstvo hutnictví a strojírenství; o dodávkách pro zajištění obranyschopnosti státu vydá základní podmínky dodávky federální ministerstvo národní obrany; o dodávkách státních hmotných rezerv vydá základní podmínky dodávky Správa federálních hmotných rezerv; o dodávkách zemědělských výrobků a potřeb vydá základní podmínky dodávky federální ministerstvo zemědělství a výživy.“
38.
§ 392 odst. 3 a 4 znějí:
„(3)
Federální ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podrobně upraví v přepravních řádech hospodářské závazky obsažené v části deváté a smlouvu přípravnou v přepravě.
(4)
Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj v dohodě se zúčastněnými ministerstvy vydá podle potřeby podrobnější předpisy o veřejné soutěži, užší soutěži a veřejném příslibu.“
39.
§ 393 zní:
㤠393
Podrobnější předpisy o podnikovém rejstříku vydá vláda Československé socialistické republiky, která též upraví způsob vedení rejstříků obchodních a společenstevních.“
40.
§ 394 zní:
㤠394
(1)
Státní arbitráž Československé socialistické republiky vydá po projednání se zúčastněnými ministerstvy předpisy o hospodaření s obaly.
(2)
Předpisy k provedení § 186 vydá Státní arbitráž Československé socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.“
41.
§ 395 zní:
㤠395
Státní arbitráž Československé socialistické republiky
a)
vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona, pokud jejich vydání nepřísluší jiným orgánům;
b)
vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství, upraví hospodářské závazky na přechodnou dobu pro jednotlivá odvětví (obory) nebo organizace odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.“
Čl. II
Přechodná ustanovení
(1)
Ustanoveními čl. I se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1971; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. lednem 1971 se však řídí dosavadními předpisy.
(2)
Dvouletá lhůta, po jejímž uplynutí nelze uplatnit právo na náhradu škody vzniklé vadným plněním (§ 131 odst. 3) platí jen, jestliže k vadnému plnění došlo po 31. prosinci 1970; došlo-li k vadnému plnění před 1. lednem 1971, platí pro zánik práva na náhradu škody dosavadní předpisy. Desetiletá lhůta u jiných škod, pokud vznikly před 1. lednem 1971, počíná od tohoto dne.
(3)
Ustanovení § 378a se dnem 1. ledna 1971 vztahuje i na peněžité závazky, u nichž došlo k prodlení před tímto dnem.
Čl. IV
Zrušují se
a)
§ 5, § 6, § 7 odst. 2 až 4, § 62, § 137, § 156 až 160, § 171 odst. 2, § 190 odst. 2, § 287 odst. 1, § 292 odst. 2, § 295 odst. 9, § 324 věta prvá, § 363 až 365 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.,
b)
§ 1 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 13/1967 Sb., o úpravě hospodářského zákoníku a některých dalších právních předpisů,
c)
§ 82 až 85 vládního nařízení č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 169/1969 Sb.,
d)
ustanovení základních podmínek dodávky, pokud upravují vznik hospodářských smluv nebo povinnost je uzavřít.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených pozdějšími zákony.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 151/1970 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 151/1970 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o cílech a hlavních úkolech státního plánu rozvoje a o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1971
Vyhlášeno 29. 12. 1970, datum účinnosti 1. 1. 1971, částka 45/1970
* § 1 - Cíle a hlavní úkoly státního plánu rozvoje Slovenské socialistické republiky
* § 2 - (1) K dosažení cílů a zabezpečení hlavních úkolů podle § 1 vláda Slovenské socialistické republiky stanoví v souladu s cíli a hlavními úkoly státního plánu Československé socialistické republiky státní plán republiky na rok 1971.
* § 3 - Určení výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
* § 4 - Odpovědnost za hospodaření
* § 5 - Zmocnění vlády Slovenská socialistické republiky
* § 6 - Zmocnění ministra financí Slovenské socialistické republiky
* § 7 - Použití doplňkových zdrojů národních výborů a přebytku jejich hospodaření
* § 8 - Porušení finančních a rozpočtových předpisů
* § 9 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971. zákona SNR č. 151/1970 Sb.
Aktuální znění od 8. 7. 1971 (64/1971 Sb.)
151
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 28. prosince 1970
o cílech a hlavních úkolech státního plánu rozvoje a o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1971
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Cíle a hlavní úkoly státního plánu rozvoje Slovenské socialistické republiky
(1)
Cílem státního plánu rozvoje národního hospodářství Slovenské socialistické republiky (dále jen „státní plán republiky“) na rok 1971 je dosáhnout zvýšení efektivnosti národního hospodářství a dalšího růstu zdrojů tak, aby se posilnila hospodářská základna rozvoje společnosti a její životní úrovně.
(2)
Hlavní úkoly státního plánu republiky v roce 1971 jsou:
a)
zvýšit efektivnost a plynulost výrobního procesu a tvorby zdrojů na základě lepšího využívání základních fondů, surovin a materiálů, energie a pracovních sil, zejména v průmyslu, zemědělství a stavebnictví tak, aby se dosáhl růst národního důchodu o 6,9 %;
b)
další rozvoj zahraničního obchodu a mezinárodní dělby práce, zabezpečující závazky vyplývající z koordinace pětiletých plánů s členskými státy Rady vzájemné hospodářské pomoci; zabezpečit přednostní růst vývozu před růstem dovozu a před růstem výroby;
c)
zhospodárnit investiční výstavbu, soustředit prostředky k plánovanému uvádění kapacit do provozu a k dalšímu snížení rozestavěnosti; zlepšit přípravu nově začínané výstavby;
d)
dále upevnit a zvýšit dosaženou životní úroveň růstem celkových reálných příjmů obyvatelstva při důsledném odměňování podle výsledků práce, při lepším uspokojování poptávky obyvatelstva na trhu a při postupném rozvíjení odvětví zabezpečujících kulturní a zdravotní péči.
§ 2
(1)
K dosažení cílů a zabezpečení hlavních úkolů podle § 1 vláda Slovenské socialistické republiky stanoví v souladu s cíli a hlavními úkoly státního plánu Československé socialistické republiky státní plán republiky na rok 1971.
(2)
Vláda Slovenské socialistické republiky provede během roku úpravy závazných úkolů státního plánu republiky na rok 1971 vyplývající ze změn v řízení národního hospodářství federálními orgány a orgány republiky a ze zákona o národohospodářském plánování.
§ 3
Určení výše státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky
(1) Celkové příjmy státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dále jen "státní rozpočet republiky") se určují částkou| 47 474 501 000 Kčs
---|---
celkové výdaje státního rozpočtu republiky se určují
částkou| 47 474 SCI 000 Kčs
---|---
(příloha).|
(2)
V státním rozpočtu republiky je obsažen
souhrnný finanční vztah rozpočtu národních výborů k státnímu rozpočtu republiky (dotace ze státního rozpočtu republiky) ve výši | 5 943 975 000 Kčs
---|---
a účelové subvence poskytované ze státního rozpočtu republiky do rozpočtů
národních výborů ve výši| 6 235 060 000 Kčs.
---|---
§ 4
Odpovědnost za hospodaření
Ministerstva, ostatní ústřední orgány a organizace a národní výbory odpovídají za hospodaření s rozpočtovými prostředky na vlastní činnost a za hospodaření s těmito prostředky v organizacích, které patří do jejich působnosti.
§ 5
Zmocnění vlády Slovenská socialistické republiky
(1)
Vláda Slovenské socialistické republiky se zmocňuje
a)
upravit v průběhu roku 1971 rozpočtové výdaje ministerstev a ostatních ústředních orgánů a organizací, dotace a účelové subvence pro národní výbory, jestliže si to vyžádá zabezpečení pokladniční rovnováhy státního hospodaření;
b)
upravit v průběhu roku 1971 finanční vztahy mezi státním rozpočtem republiky a rozpočty národních výborů, jestliže se v důsledku jejího opatření změní podmínky, za kterých byly dotace a účelové subvence stanoveny;
c)
promítnout do státního rozpočtu republiky finanční důsledky vyplývající z organizačních změn a delimitací, které mají dosah na vztah mezi státním rozpočtem republiky a státním rozpočtem federace;
d)
promítnout do státního rozpočtu republiky finanční důsledky vyplývající ze změn státního plánu republiky, jakož i z uvolnění prostředků vládní rozpočtové rezervy, nenaruší-li se tím vyrovnanost státního rozpočtu republiky;
e)
provést nezbytná rozpočtová opatření na období od 1. ledna 1971 do schválení upraveného státního rozpočtu republiky na rok 1971, která vyplynou ze změn v působnosti federálních a národních orgánů a ze zákona o pravidlech státního rozpočtu československé federace a o zásadách hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu federace a republik (rozpočtová pravidla).
(2)
Vláda Slovenské socialistické republiky může přenést oprávnění uvedená v odstavci 1 na ministra financí Slovenské socialistické republiky.
§ 6
Zmocnění ministra financí Slovenské socialistické republiky
Ministr financí Slovenské socialistické republiky se zmocňuje
a)
opatřovat finanční prostředky krátkodobými půjčkami ke krytí přechodného schodku státního rozpočtu republiky, jestliže schodek vyplývá z časové neshody mezi příjmy a výdaji rozpočtu; krátkodobé půjčky je nutno zásadně splatit do konce roku 1971 a není-li to možné, je nutno způsob jejich úhrady navrhnout Slovenské národní radě nejpozději při schvalování státního závěrečného účtu Slovenské socialistické republiky za rozpočtový rok 1971;
b)
vyúčtovat po skončení roku prostředky poskytnuté státnímu rozpočtu republiky ze státního rozpočtu federace na konkrétní účelové akce.
§ 7
Použití doplňkových zdrojů národních výborů a přebytku jejich hospodaření
(1)
Národní výbory použijí v roce 1971 prostředků fondu rezerv a rozvoje a ostatních doplňkových zdrojů k úhradě výdajů svých rozpočtů, pokud tyto výdaje nebudou kryty plánovanými příjmy jejich rozpočtů a dotacemi nebo účelovými subvencemi ze státního rozpočtu republiky nebo z rozpočtu národního výboru vyššího stupně.
(2)
Národní výbory po provedení finančního uspořádání za rok 1971 převedou část přebytku svého hospodaření za rok 1971 do svého fondu rezerv a rozvoje v rozsahu určeném vládou Slovenské socialistické republiky. Zbývající část přebytku hospodaření odvedou do státního rozpočtu republiky.
(3)
Ministr financí Slovenské socialistické republiky se zmocňuje upravit způsob provádění odvodů do státního rozpočtu republiky uvedených v odstavci 2.
§ 8
Porušení finančních a rozpočtových předpisů
Vláda Slovenské socialistické republiky se zmocňuje snížit, vázat, popřípadě odčerpat ministerstvům, ostatním ústředním orgánům a organizacím a státním účelovým fondům prostředky, poskytované ze státního rozpočtu republiky nebo ze státních účelových fondů, jestliže tyto orgány a organizace nebo organizace jimi řízené porušují finanční a rozpočtové předpisy nebo zásady dotační politiky; ze stejných důvodů může snížit dotace a účelové subvence poskytované ze státního rozpočtu republiky národním výborům.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Klokoč v. r.
Ing. Ďurkovič v. r.
Příloha zákona SNR č. 151/1970 Sb.
Celkový přehled
státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1971
Příjmy| (v tis. Kčs)
---|---
Příjmy ze socialistického hospodářství| 12 190 266
Dané, dávky a poplatky od obyvatelstva| 6 530 000
Ostatní příjmy| 383 139
Dotace a subvence ze státního rozpočtu federace| 28 371 096
Celkem:| 47 474 501
Výdaje| (v tis. Kčs)
---|---
Hospodářství| 17 812 562
Kulturní a sociální opatření| 16 062 315
Obrana a bezpečnost| 869 289
Správa| 427 645
Soudy, prokuratury a arbitráž| 123 655
Dotace a subvence národním výborům | 12 179 035
Celkem:| 47 474 501 |
Zákon České národní rady č. 19/1971 Sb. | Zákon České národní rady č. 19/1971 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady
Vyhlášeno 17. 3. 1971, datum účinnosti 17. 3. 1971, částka 6/1971
* Čl. I - Zákon ČNR č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 17. 3. 1971
19
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. března 1971,
kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon ČNR č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 10 písm. e) se slova „střednědobý národohospodářský plán“ nahrazují slovy „zákonem České národní rady státní plán rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky“.
2.
V § 10 je zrušeno ustanovení pod písm. j). V důsledku toho se dosavadní označení písmen k), l), m) mění na označení j), k), l).
3.
V § 11 je zrušeno ustanovení pod písm. c). V důsledku toho se dosavadní písmena d), e), f) mění na c), d), e), a jako písm. f) se zařazuje nové ustanovení, které zní:
„f)
jiné návrhy, stanoví-li tak zákon.“
4.
V § 22 odst. 3 se slova „sekretář České národní rady“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře České národní rady“.
5.
V § 33 odst. 2 se slovo „procedurálních“ nahrazuje slovem „vedlejších“.
6.
V § 36 se v prvém řádku za slova „České národní rady“ vkládá spojka „a“. Škrtá se druhý odstavec a číselné označení odstavce 1.
7.
V § 37 se škrtá číselné označení odstavce 1 a druhá věta tohoto odstavce se nahrazuje větou tohoto znění: „Hlasuje se podle obecných pravidel o způsobu hlasování (§ 34)“. Odstavce 2 až 4 tohoto paragrafu se škrtají.
8.
V § 51 odst. 1 druhý řádek se škrtají slova „a jejích orgánů“ a v prvém řádku se za slovo „práci“ vkládá slovo „orgánů“.
9.
V § 51 odst. 2 se v důsledku zrušení ustanovení pod č. 5 přiměřeně upravuje číslování ostatních ustanovení tohoto odstavce.
10.
K § 60 odst. 1 se jako bod 6 připojuje nové ustanovení tohoto znění:
„6.
plnit další úkoly, jimiž ho předsednictvo České národní rady v rámci své působnosti pověří.“
11.
V § 62 se škrtají ustanovení odstavců 2 až 5 a nahrazují se novým textem tohoto znění:
„(2)
Česká národní rada zřizuje svým usnesením další stálé výbory, stanoví počet jejich členů a volí jejich předsedy a ostatní členy. Tyto výbory působí zpravidla po celé volební období.
(3)
Výbory jako iniciativní a kontrolní orgány České národní rady působí v hlavních úsecích státní a společenské činnosti republiky.
(4)
Česká národní rada může svým usnesením podle obdoby odstavce 2 zřizovat ke splnění určitého úkolu i výbory dočasné.“
12.
V § 63 odst. 1 se v prvním a druhém řádku škrtají slova „jako iniciativní a kontrolní orgány České národní rady“.
13.
V § 64 se škrtá dosavadní odstavec 3 a nahrazuje se druhou větou dosavadního odstavce 2, takže nový odstavec 3 zní:
„(3)
Zprávu se svým návrhem předkládá výbor České národní radě, popřípadě jejímu předsednictvu.“
14.
V § 68 odst. 2 se slova „sekretář České národní rady“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře České národní rady“.
15.
V § 78 odst. 1 se za slova „místopředsedové České národní rady“ vkládá spojka „a“.
V odstavci 5 téhož paragrafu se slova „sekretář České národní rady“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře České národní rady“.
16.
V § 83 odst. 2 se slova „sekretář České národní rady“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře České národní rady“.
17.
Dosavadní § 88 se škrtá a nahrazuje tímto novým zněním:
㤠88
Poslanci České národní rady se sdružují v poslanecké kluby podle své stranické příslušnosti.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Erban v. r.
Korčák v. r. |
Zákon č. 20/1971 Sb. | Zákon č. 20/1971 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 56/1960 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky
Vyhlášeno 1. 4. 1971, datum účinnosti 1. 4. 1971, částka 7/1971
* Čl. I - Zákon č. 56/1969 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1971
20
ZÁKON
ze dne 25. března 1971,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 56/1969 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 56/1969 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 10 odst. 3 se připojuje tato další věta:
„Koná-li se společná schůze sněmoven, stanoví sněmovny pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu na návrh předsednictva Federálního shromáždění.“
2.
V § 11 odst. 2 větě první se mezi slova „na návrh“ a „svého“ vkládají slova „předsednictva Federálního shromáždění,“.
3.
§ 11 odst. 3 zní:
„(3)
Na schůzi sněmovny nebo na části schůze, která byla prohlášena za neveřejnou, mohou být přítomni president Československé socialistické republiky, poslanci druhé sněmovny a členové vlády Československé socialistické republiky. Takové schůze nebo její části se může zúčastnit i vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění. Další pracovníci Kanceláře Federálního shromáždění a jiné osoby se mohou zúčastnit takové schůze nebo její části jen se souhlasem předsednictva sněmovny, a jde-li o společnou schůzi sněmoven, se souhlasem předsednictva Federálního shromáždění.“
4.
§ 15 zní:
„Členům předsednictva Federálního shromáždění se udělí slovo, kdykoliv o to požádají, a to i k prohlášením, která nesouvisí s pořadem schůze. Totéž platí i pro členy vlády Československé socialistické republiky.“
5.
K § 17 se připojuje další odstavec 5 tohoto znění:
„(5)
Obdobně lze postupovat, podá-li poslanec v rozpravě k projednávaným otázkám návrh, který se přímo nedotýká těchto otázek.“
6.
V § 21 odst. 3 se za slova „Na návrh“ vkládají slova „předsednictva Federálního shromáždění,“.
7.
§ 25 odst. 1 zní:
„(1)
Předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva obou sněmoven i jejich výbory spolupracují při přípravě usnesení Federálního shromáždění a usilují o sjednocování usnesení obou sněmoven. Za tím účelem se odpovídající výbory obou sněmoven informují o svých schůzích, o přijatých závěrech, vysílají na schůze odpovídajícího výboru své zástupce k vysvětlení přijatých stanovisek. K sjednocení rozdílných stanovisek konají odpovídající výbory zpravidla společné schůze.“
8.
V § 26 odst. 1 se mezi slova „usnést“ a „na novém“ vkládají slova „, a to i na návrh předsednictva Federálního shromáždění,“.
9.
§ 33 odst. 1 zní:
„(1)
Předsednictvo sněmovny informuje o podaných interpelacích předsednictvo Federálního shromáždění. Podané interpelace dá vytisknout a rozešle je předem, popřípadě rozdá je všem poslancům i interpelovanému.“
10.
§ 33 odst. 3 zní:
„(3)
Předsednictvo sněmovny informuje o odpovědích na interpelace, a to popřípadě se svým stanoviskem, předsednictvo Federálního shromáždění; písemné odpovědi zařadí na pořad nejbližší schůze sněmovny, která k nim zaujme stanovisko. Navrhne-li to některý poslanec, koná se o odpovědích na interpelace rozprava.“
11.
§ 38 odst. 4 zní:
„(4)
Od předložení zásad a politickoekonomického rozboru lze výjimečně upustit, vysloví-li s tím souhlas předseda Federálního shromáždění po projednání s předsedy sněmoven.“
12.
V § 39 se za slova „Předsednictvo sněmovny“ vkládají slova „nebo na základě jeho zmocnění předseda sněmovny“.
13.
§ 40 odst. 2 zní:
„(2)
Po projednání zásad sdělí výbor své stanovisko navrhovateli a předsednictvu sněmovny, které o něm informuje předsednictvo Federálního shromáždění, popřípadě s vlastním vyjádřením.“
14.
K § 41 se připojuje nový odstavec 4 tohoto znění:
„(4)
Osnovu zákona odůvodňuje ve sněmovně navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda Československé socialistické republiky, odůvodňuje ji ve sněmovně člen vlády, kterého tím vláda pověří.“
15.
V § 42 se za slova „Předsednictvo sněmovny“ vkládají slova „nebo na základě jeho zmocnění předseda sněmovny“.
16.
§ 50 zní:
„Po projednání osnovy zákona seznámí předseda výboru s usnesením výboru neprodleně předsednictvo sněmovny a ostatní předsedy výborů sněmovny, jimž byla osnova zákona přikázána k projednání. Předsednictvo sněmovny informuje o usnesení výboru předsednictvo Federálního shromáždění.“
17.
§ 53 zní:
„(1)
Ustanovení § 36 až 52 se vztahují přiměřeně i na projednávání návrhů zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění.
(2)
Ustanovení § 41 až 52 se vztahují přiměřeně i na projednávání mezinárodních smluv. O záměrech sledovaných připravovanými mezinárodními smlouvami informuje vláda Československé socialistické republiky Federální shromáždění.“
18.
V § 55 odst. 1 větě první se čárka za slovy „obou sněmoven“ nahrazuje spojkou „a“ a vypouštějí se slova „a o schůzi předsednictva sněmovny“.
19.
V § 55 odst. 3 se vypouští předposlední věta.
20.
V § 56 odst. 1 se za slova „o schůzích“ vkládají slova „předsednictev a“.
21.
§ 58 zní:
„(1)
Předsednictvo Federálního shromáždění vykonává v době, kdy Federální shromáždění nezasedá, působnost Federálního shromáždění podle čl. 58 ústavního zákona.
(2)
Předsednictvo Federálního shromáždění dále zejména
a)
svolává zasedání a prohlašuje je za skončené podle čl. 32 odst. 3 a čl. 33 odst. 2 ústavního zákona,
b)
usnáší se na svolání společné schůze obou sněmoven v případech podle čl. 34 ústavního zákona a navrhuje jejich denní pořad,
c)
rozhoduje podle čl. 52 ústavního zákona,
d)
koordinuje plán práce sněmoven a jejich orgánů,
e)
koordinuje práci výborů a projednává, je-li to potřebné, jejich stanoviska a zprávy; může navrhnout, aby se výbory věcí znovu zabývaly, nebo sdělit příslušnému orgánu stanovisko vlastní; o svém rozhodnutí informuje předsednictvo sněmovny,
f)
schvaluje plán zahraničních styků Federálního shromáždění a rozhoduje o přijímání a vysílání delegací Federálního shromáždění; přihlíží přitom k rovnoprávnému zastoupení sněmoven,
g)
schvaluje návrh rozpočtu Federálního shromáždění,
h)
určuje, v jakém rozsahu a v jakém pořadí místopředsedové zastupují předsedu Federálního shromáždění,
ch)
rozhoduje o plném, popřípadě o částečném nebo dočasném uvolnění ze zaměstnání poslanců, u nichž to vyžaduje výkon jejich funkce,
i)
jmenuje vedoucího Kanceláře Federálního shromáždění,
j)
vyhlašuje volby podle čl. 44 odst. 5 a čl. 59 ústavního zákona,
k)
zjišťuje, že souhlasná usnesení obou sněmoven (čl. 29 odst. 3 a čl. 44 odst. 1 ústavního zákona) se stala usnesením Federálního shromáždění nebo že uplynula tříměsíční lhůta podle čl. 44 odst. 1 ústavního zákona a že usnesení jedné sněmovny se stalo usnesením Federálního shromáždění,
l)
vyhlašuje zákony Federálního shromáždění (čl. 45 odst. 3 ústavního zákona).
(3)
Předsednictvo Federálního shromáždění předkládá opatření učiněná podle čl. 58 ústavního zákona sněmovnám ke schválení na nejbližším zasedání Federálního shromáždění. Podává jim též zprávy o své ostatní činnosti.“
22.
V § 59 odst. 2 se připojuje tato další věta:
„Předsednictvo Federálního shromáždění může do svých schůzí zvát předsedy výborů; na těchto schůzích mají předsedové výborů hlas poradní.“
23.
§ 61 se označuje jako odstavec 1, k němuž se připojují tato další písmena:
„e)
rozhoduje po projednání s předsedy sněmoven o tom, kdy lze výjimečně upustit od předložení zásad a politickoekonomického rozboru (§ 38 odst. 4),
f)
přikazuje výborům po projednání s předsedy sněmoven návrhy zákonných opatření a jiné návrhy,
g)
zajišťuje styk s vládou Československé socialistické republiky a s národními radami.“
24.
K § 61 se připojuje odstavec 2 tohoto znění:
„(2)
Předseda Federálního shromáždění podává předsednictvu Federálního shromáždění zprávu o opatřeních, která učinil.“
25.
§ 63 odst. 1 věta první zní:
„Sněmovna volí ze svého středu své předsednictvo, které se skládá z předsedy, místopředsedů, ověřovatele a dalších členů předsednictva sněmovny.“
26.
§ 64 zní:
„(1)
Předsednictvo sněmovny
a)
připravuje schůze sněmovny a usnáší se na jejich svolání, nejde-li o společné schůze obou sněmoven, a podává jí zprávy o své činnosti a o činnosti jejích orgánů,
b)
projednává otázky týkající se vnitřních organizačních poměrů sněmovny a podrobnějších pravidel jejího jednání,
c)
přikazuje výborům k projednání návrhy zákonů a mezinárodních smluv a jiné návrhy, pokud k tomu nezmocní předsedu sněmovny,
d)
projednává, je-li to potřebné, stanoviska a zprávy výborů a předkládá je předsednictvu Federálního shromáždění, popřípadě s vlastním vyjádřením,
e)
určuje, v jakém pořadí zastupují předsedu sněmovny ostatní členové předsednictva,
f)
rozhoduje v disciplinárním řízení proti poslancům sněmovny.
(2)
Předsednictvo sněmovny může do svých schůzí zvát předsedy výborů, projednávají-li se věci, které se činnosti výborů týkají, nebo požádá-li o to výbor. Na těchto schůzích mají předsedové výborů hlas poradní.“
27.
§ 65 zní:
„Předseda sněmovny
(1)
Předseda sněmovny:
a)
zastupuje sněmovnu navenek,
b)
řídí schůze sněmovny, nejde-li o společnou schůzi obou sněmoven,
c)
podepisuje usnesení sněmovny,
d)
přikazuje výborům k projednání návrhy zákonů a mezinárodních smluv a jiné návrhy, je-li k tomu předsednictvem sněmovny zmocněn.
(2)
Předseda sněmovny podává předsednictvu sněmovny zprávu o opatřeních, která učinil.
(3)
Předsedu sněmovny zastupují místopředsedové, a jsou-li zaneprázdněni, další členové předsednictva podle usnesení předsednictva sněmovny.“
28.
§ 68 odst. 2 zní:
„(2)
Výbory projednávají věci, které jim byly přikázány [§ 61 odst. 1 písm. f), § 64 odst. 1 písm. c) a § 65 odst. 1 písm. d)], a věci, které jsou obsaženy v jejich plánu práce; zejména projednávají návrhy zákonů, zákonných opatření a mezinárodních smluv a zjišťují, zda zákony, zákonná opatření a předpisy vydané k jejich provedení jsou uplatňovány v souladu s cíli sledovanými jejich vydáním nebo zda se nedostaly do rozporu s potřebami rozvoje společnosti; dále jednají o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky, o zprávách resortů o plnění jejich úkolů, o podnětech poslanců z volebních (pracovních) obvodů a o dalších věcech, na jejichž projednávání se usnesou na návrh některého svého člena.“
29.
§ 70 odst. 2 zní:
„(2)
Předseda je povinen svolat schůzi, stanoví-li to sněmovna, požádá-li o to alespoň jedna třetina členů výboru nebo navrhne-li to předsednictvo sněmovny nebo předsednictvo Federálního shromáždění.“
30.
§ 71 odst. 3 zní:
„(3)
Na schůzi výboru nebo na části schůze, která byla prohlášena za neveřejnou, mohou být přítomni poslanci Federálního shromáždění, kteří nejsou členy výboru, a členové vlády Československé socialistické republiky. Takové schůze nebo její části se může dále zúčastnit i vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění. Další pracovníci Kanceláře Federálního shromáždění a jiné osoby se mohou zúčastnit takové schůze nebo její části jen se souhlasem výboru.“
31.
§ 72 zní:
„(1)
Výbor sněmovny je způsobilý se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných.
(2)
Poslanci Federálního shromáždění, kteří nejsou členy výboru, mají ve schůzi výboru poradní hlas.
(3)
Jinak platí pro jednání výboru obdobně ustanovení § 12, 13, 14, 17 a 18.“
32.
§ 73 odst. 2 zní:
„(2)
Výbory sněmovny mají právo zvát do svých schůzí členy vlády i představitele jiných státních orgánů Československé socialistické republiky a vyžadovat od nich informace a zprávy.“
33.
§ 73 odst. 4 věta první zní:
„Členové vlády Československé socialistické republiky se mohou dát ve schůzích výborů sněmovny zastupovat jinými členy vlády a výjimečně svými náměstky, pokud výbor netrvá na osobní účasti příslušného člena vlády.“
34.
§ 76 odst. 1 zní:
„(1)
Výbory sněmovny mohou konat společné schůze a předkládat společné návrhy. V řízení společných schůzí výborů se jejich předsedové střídají.“
35.
§ 77 odst. 1 zní:
„(1)
Výbory Sněmovny lidu a výbory Sněmovny národů mohou konat na základě svých usnesení společné schůze a předkládat společné zprávy a návrhy. Pro řízení společných schůzí platí ustanovení § 76.“
36.
V § 80 se připojuje tento nový odstavec 3:
„(3)
Poslanci jsou povinni aktivně pracovat ve volebních (pracovních) obvodech, udržovat pravidelný styk s občany, objasňovat a prosazovat politiku Národní fronty a zkušenosti takto získané využívat ve své práci v orgánech Federálního shromáždění.“
37.
§ 81 odst. 1 písm. b) a písm. c) zní:
„b)
požadovat od předsednictva Federálního shromáždění i od předsednictva sněmovny informace potřebné pro svou činnost,
c)
účastnit se schůzí druhé sněmovny a schůzí výborů obou sněmoven,“.
Dosavadní písm. c), d) a e) se označují jako písm. d), e) a f).
38.
§ 82 odst. 3 zní:
„(3)
Poslanci náleží po dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku. Náhradu ušlého výdělku hradí prostřednictvím organizace, u níž je poslanec v pracovním poměru, stát z prostředků rozpočtu Federálního shromáždění. Poslancům, kteří nejsou v pracovním poměru, hradí náhradu ušlého výdělku Kancelář Federálního shromáždění přímo. Rozhodlo-li předsednictvo Federálního shromáždění o uvolnění poslance, může mu přiznat funkční odměnu odpovídající rozsahu uvolnění a závažnosti úkolů, pro něž byl uvolněn, která se mu vyplácí vedle ušlého výdělku.“
39.
§ 82 odst. 5 zní:
„(5)
Předsedovi a místopředsedům Federálního shromáždění, jakož i předsedovi a místopředsedům obou sněmoven přísluší místo náležitostí uvedených v odstavci 3 funkční plat, jehož výši určí předsednictvo Federálního shromáždění, které může též stanovit, kdy jim přísluší náhrady stěhovacích výdajů. Funkční plat přísluší předsedovi a místopředsedům Federálního shromáždění a předsedům a místopředsedům obou sněmoven ještě po dobu tří měsíců po skončení jejich funkce.“
40.
V § 86 odst. 3 se slova „generální tajemník Federálního shromáždění“ nahrazují slovy „vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 110/1972 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 110/1972 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o plemenitbě hospodářských zvířat
Vyhlášeno 27. 12. 1972, datum účinnosti 1. 1. 1973, částka 31/1972
* ČÁST PRVNÍ - § 1 (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - Státní péče o rozvoj plemenářství (§ 3 — § 7)
* ČÁST TŘETÍ - Plemena, užitkové typy a plemenitba hospodářských zvířat (§ 8 — § 15)
* ČÁST ČTVRTÁ - Plemenářská opatření (§ 16 — § 22)
* ČÁST PÁTÁ - Prodej a nákup hospodářských zvířat, spermatu a násadových vajec (§ 23 — § 24)
* ČÁST ŠESTÁ - Ukládání pokut a zvláštních opatření (§ 25 — § 26)
* ČÁST SEDMÁ - Společná a závěrečná ustanovení (§ 27 — § 30)
* § 31 - Zrušují se:
* § 32 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1973.
Aktuální znění od 1. 1. 1973
110
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 20. prosince 1972
o plemenitbě hospodářských zvířat
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Úvodní ustanovení
Účelem zákona je vytvořit podmínky pro rozvoj zvelebovací činnosti v chovech hospodářských zvířat tak, aby tato činnost byla účinným nástrojem zvyšování úrovně živočišné výroby a aby přispívala k dosažení vysoké, kvalitní a hospodárné užitkovosti a vyšší výkonnosti hospodářských zvířat zlepšováním jejich produkčních schopností.
§ 2
Základní ustanovení
Hospodářskými zvířaty podle tohoto zákona jsou
a)
skot, prasata, koně, ovce a kozy chované socialistickými organizacemi a jednotlivými chovateli (záhumenkáři, jednotlivě hospodařícími rolníky, dalšími občany a jinými než socialistickými organizacemi),
b)
slepice, krůty, perličky, husy a kachny (dále jen „drůbež“) v chovech socialistických organizací.
ČÁST DRUHÁ
Státní péče o rozvoj plemenářství
§ 3
Státní péče o rozvoj plemenářství spočívá
a)
v provádění kontroly užitkovosti a stanovení užitkové hodnoty hospodářských zvířat,
b)
v provádění kontroly dědičnosti užitkových vlastností a stanovení plemenné hodnoty hospodářských zvířat, především plemeníků,
c)
ve výběru hospodářských zvířat a uznávání jejich chovů podle výsledků dosažených kontrolou užitkovosti a kontrolou dědičnosti užitkových vlastností k účelům reprodukce a zušlechťování plemen a užitkových typů jako celku,
d)
v určování a uplatňování způsobů a metod plemenitby,
e)
v plnění dalších úkolů vyplývajících z tohoto zákona.
§ 4
(1)
Státní péči o rozvoj plemenářství ústředně řídí ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“); vychází přitom zejména z dlouhodobého programu zlepšování užitkových typů a zušlechťování plemen hospodářských zvířat, schváleného vládou Slovenské socialistické republiky.
(2)
Úkoly státní péče o rozvoj plemenářství plní na základě oprávnění uděleného ministerstvem státní socialistické organizace (dále jen „plemenářské organizace“) svými odbornými pracovníky. V oprávnění se stanoví jeho rozsah.
(3)
Při plnění úkolů státní péče o rozvoj plemenářství spolupracují plemenářské organizace s národními výbory, okresními zemědělskými správami a krajskými zemědělskými správami.
(4)
Za plnění úkolů státní péče o rozvoj plemenářství plemenářskými organizacemi jsou odpovědni jejich vedoucí (ředitelé). Vedoucí (ředitelé) plemenářských organizací zřizují po projednání s příslušnými okresními zemědělskými správami a krajskými zemědělskými správami chovatelské rady jako svůj poradní orgán.
(5)
Ministerstvo kontroluje, jak plemenářská organizace plní úkoly státní péče o rozvoj plemenářství. Ministerstvo může změnit rozsah oprávnění uděleného plemenářským organizacím; může jim oprávnění i odejmout, jestliže tyto organizace neplní řádně úkoly státní péče o rozvoj plemenářství.
§ 5
(1)
Při vytváření nových užitkových typů a plemen hospodářských zvířat použitím meziplemenného křížení může ministerstvo pověřit speciálním šlechtitelským programem i jiné organizace, zpravidla organizace vědeckovýzkumné.
(2)
Na úseku šlechtění drůbeže může ministerstvo udělit oprávnění k provedení některých úkolů státní péče o rozvoj plemenářství i specializovaným šlechtitelským organizacím.
(3)
Na organizace uvedené v odstavcích 1 a 2 se vztahují ustanovení § 4 odst. 4 první věty a § 4 odst. 5.
Výběrové a uznávací komise
§ 6
(1)
Ministr zemědělství a výživy (dále jen „ministr“) zřizuje při ministerstvu
a)
výběrovou komisi pro každý druh hospodářských zvířat kromě drůbeže,
b)
uznávací komise pro drůbež,
c)
ústřední výběrovou a uznávací komisi, jejímiž členy jsou především předsedové výběrových a uznávacích komisí.
(2)
Ministr může zřídit při ministerstvu i jiné komise, zejména pro řízení a koordinaci speciálních šlechtitelských programů.
(3)
Předsedy a členy komisí uvedených v odstavcích 1 a 2 jmenuje a odvolává ministr.
§ 7
(1)
Výběrové komise
a)
provádějí hodnocení a výběr plemeníků pro jejich zařazení do plemenitby,
b)
uznávají a zrušují šlechtitelské chovy hospodářských zvířat; vydávají o tom osvědčení,
c)
rozhodují o námitkách podaných proti opatřením plemenářských organizací (§ 13 odst. 4 a § 22 odst. 3 druhá věta).
(2)
Uznávací komise
a)
provádějí hodnocení plemeníků a plemenic drůbeže při jejich zařazení do šlechtitelských chovů,
b)
uznávají a zrušují šlechtitelské chovy drůbeže; vydávají o tom osvědčení,
c)
rozhodují o námitkách podaných proti opatřením plemenářských organizací (§ 22 odst. 3 druhá věta).
(3)
Ústřední výběrová a uznávací komise koordinuje činnost výběrových a uznávacích komisí.
ČÁST TŘETÍ
Plemena, užitkové typy a plemenitba hospodářských zvířat
§ 8
Uznaná a povolená plemena
(1)
Na území Slovenské socialistické republiky lze chovat jen plemena a užitkové typy hospodářských zvířat (dále jen „plemena“), které byly ministerstvem určeny a vyhlášeny za uznané nebo povolené.
(2)
Za uznaná plemena lze určit plemena, která byla na území Slovenské socialistické republiky chována nejméně po dobu čtyř generací, splňují výrobně hospodářské požadavky, a s jejichž chovem se na území Slovenské socialistické republiky dlouhodobě počítá.
(3)
Za povolená plemena lze určit plemena chovaná na území Slovenské socialistické republiky, u nichž dosud nebyla dostatečně ověřena vhodnost pro plnění výrobně hospodářských požadavků.
(4)
Hospodářská zvířata plemen, která nebyla určena a vyhlášena za uznaná nebo povolená, lze chovat, popřípadě dovážet jen se souhlasem ministerstva pro experimentální nebo speciální účely.
§ 9
Způsob a zabezpečení plemenitby
(1)
Rozmnožování hospodářských zvířat se provádí technickým osemeňováním (dále jen „inseminace“) a přirozeným osemeňováním (dále jen „páření“). Páření lze používat se souhlasem plemenářské organizace jen u těch hospodářských zvířat, u nichž je inseminace neúčelná a nehospodárná.
(2)
Inseminace a páření se zabezpečují podle připařovacích plánů. Připařovací plány stanoví zejména podmínky připařování plemeníků a plemenic v připařovacích obdobích a obvodech.
§ 10
Inseminace
(1)
Inseminaci hospodářských zvířat zajišťují socialistickým organizacím a jednotlivým chovatelům (dále jen „chovatelé“) plemenářské organizace.
(2)
Inseminaci může provádět jen pracovník, který má osvědčení o způsobilosti k inseminování (dále jen „inseminační technik"), popřípadě veterinární lékař. Osvědčení o způsobilosti k inseminování vydává plemenářská organizace.
(3)
Socialistické organizace mohou se souhlasem plemenářské organizace samy svými inseminačními techniky provádět inseminaci vlastních plemenic, popřípadě plemenic jednotlivých chovatelů spermatem, který jim dodají plemenářské organizace; mohou použít i spermatu vlastních plemeníků kromě spermatu skotu.
(4)
Za inseminaci a za sperma dodané plemenářskou organizací se platí úplaty podle cenových předpisů.
(5)
Ministerstvo stanoví bližší podmínky zajišťování inseminace hospodářských zvířat; stanoví i povinnosti chovatelů, plemenářských organizací a inseminačních techniků při provádění inseminace.
§ 11
Páření
(1)
Páření skotu, prasat, ovcí, koz a drůbeže si zajišťují socialistické organizace na své náklady.
(2)
Páření skotu, prasat, ovcí a koz jednotlivých chovatelů zajišťují po projednání s místními národními výbory, a jde-li o ovce a kozy, i s organizací Slovenského svazu chovatelů drobného zvířectva
a)
plemenářské organizace nebo
b)
socialistické organizace se souhlasem plemenářské organizace.
(3)
Páření koní zajišťují plemenářské organizace, popřípadě se souhlasem plemenářské organizace i socialistické organizace, které vlastní hřebce nebo jsou jejich uživateli.
(4)
Za zapuštění plemenic skotu, prasat, koní, ovcí a koz se platí úplaty podle cenových předpisů.
(5)
Ministerstvo stanoví bližší podmínky zajišťování páření hospodářských zvířat; stanoví i povinnosti chovatelů a plemenářských organizací při zajišťování páření hospodářských zvířat.
§ 12
Metody plemenitby
(1)
Zušlechťování plemen a zlepšování užitkových vlastností hospodářských zvířat lze uskutečňovat čistokrevnou plemenitbou a křížením.
(2)
Meziplemenné křížení hospodářských zvířat lze uskutečňovat jen za podmínek stanovených ministerstvem.
(3)
Pří zdůvodněných šlechtitelských postupech lze se souhlasem ministerstva použít i příbuzenskou plemenitbu, v chovech k tomu zvláště určených.
§ 13
Výběr plemeníků a použití spermatu
(1)
K plemenitbě skotu, prasat, koní, ovcí a koz lze používat jen vybraných plemeníků nebo spermatu, pro něž vydala plemenářská organizace osvědčení k použití v inseminaci nebo k připouštění.
(2)
Osvědčení k použití v inseminaci nebo k připouštění pro plemeníky získané na území Slovenské socialistické republiky vydává plemenářská organizace na základě závazného posudku výběrové komise. Výběrová komise provádí před vydáním posudku za účasti chovatelů hospodářských zvířat výběrové řízení, v němž posuzuje stupeň hodnoty plemeníků, vhodnost jejich použití k plemenitbě a zdravotní způsobilost. Proti posudku výběrové komise vyhlášenému při výběrovém řízení mohou chovatelé bezodkladně podat námitky. Výběrová komise o nich rozhodne ihned na místě s konečnou platností.
(3)
Osvědčení k použití v inseminaci nebo k připouštění pro plemeníky a osvědčení k použití spermatu v inseminaci získaného mimo území Slovenské socialistické republiky vydává plemenářská organizace v součinnosti se státní veterinární organizací.
(4)
Plemenářská organizace vydané osvědčení změní nebo zruší, změní-li se vhodnost a způsobilost plemeníka k plemenitbě.
§ 14
Plemenitba drůbeže
K plemenitbě drůbeže lze používat jen plemeníků (jejich spermatu) a plemenic ze šlechtitelských chovů (§ 22 odst. 2) za podmínek stanovených ministerstvem.
§ 15
Opatřování plemeníků
(1)
Plemenářské organizace si opatřují na své náklady
a)
plemenné býky pro inseminaci plemenic všech chovatelů,
b)
plemenné kance, hřebce, berany a kozly pro inseminaci plemenic chovatelů kromě těch socialistických organizací, které si samy provádějí inseminaci vlastních plemenic (§ 10 odst. 3),
c)
plemenné býky, kance, berany a kozly pro páření plemenic jednotlivých chovatelů,
d)
plemenné hřebce pro zapouštění klisen chovatelů kromě těch socialistických organizací, které vlastní hřebce (§ 11 odst. 3).
(2)
Socialistické organizace si opatřují na své náklady plemenné býky, kance, berany a kozly pro páření vlastních plemenic, popřípadě plemenic jednotlivých chovatelů [§ 11 odst. 2 písm. b) ].
(3)
Socialistické organizace si mohou opatřit na své náklady
a)
plemenné kance, hřebce, berany a kozly pro inseminaci vlastních plemenic, popřípadě plemenic jednotlivých chovatelů (§ 10 odst. 3),
b)
plemenné hřebce pro zapouštění vlastních klisen, popřípadě klisen chovatelů (§ 11 odst. 3).
(4)
Socialistické organizace si opatřují na své náklady plemeníky drůbeže.
(5)
Jednotliví chovatelé si mohou se souhlasem plemenářské organizace opatřit na své náklady plemenné býky, kance, berany a kozly pro páření vlastních plemenic.
ČÁST ČTVRTÁ
Plemenářská opatření
§ 16
Kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti užitkových vlastností
(1)
Kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti užitkových vlastností jsou základní plemenářská opatření, jejichž výsledky jsou podkladem pro výběr hospodářských zvířat.
(2)
Kontrolou užitkovosti se zjišťují údaje o užitkovosti a vlastnostech hospodářských zvířat, jakož i jejich vhodnost pro určitou technologii chovu.
(3)
Kontrolou dědičnosti užitkových vlastností se zjišťují údaje potřebné pro stanovení plemenné hodnoty hospodářských zvířat, především plemeníků.
§ 17
Provádění kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností
(1)
Plemenářské organizace určují po projednání s okresními zemědělskými správami, v kterých chovech hospodářských zvířat bude prováděna kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti užitkových vlastností; tyto kontroly samy provádějí a jsou přitom povinny
a)
zjišťovat a vést evidenci údajů souvisejících s prováděním kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností,
b)
vyhodnocovat a zveřejňovat výsledky dosažené v kontrolovaných chovech hospodářských zvířat a v testovacích zařízeních; u plemeníků vyhodnocovat a zveřejňovat jen výsledky kontroly dědičnosti užitkových vlastností,
c)
poskytovat chovatelům hospodářských zvířat včas informace o výsledcích kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností a provádět poradenskou činnost související s kontrolou užitkovosti a kontrolou dědičnosti užitkových vlastností,
d)
využívat údajů o výsledcích kontroly dědičnosti zdraví od státní veterinární organizace při stanovení plemenné hodnoty především plemeníků.
(2)
Chovatelé, v jejichž chovech hospodářských zvířat je prováděna kontrola užitkovosti a kontrola dědičnosti užitkových vlastností, jsou povinni
a)
vytvořit pro plemenářské organizace náležité podmínky pro zjišťování potřebných údajů,
b)
vést záznamy stanovené ministerstvem,
c)
odevzdat plemenářské organizaci potomstvo - u drůbeže násadová vejce - které si tato organizace sama vybere, ke společnému kontrolnímu odchovu za účelem zajištění reprodukce plemeníků a potřeby testování, a to za úplatu určenou cenovým předpisem.
(3)
Bližší rozsah a způsob provádění kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností hospodářských zvířat a metody výběru stanoví ministerstvo.
(4)
Za provádění kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností se platí úplaty podle cenových předpisů.
§ 18
Hodnocení hospodářských zvířat
(1)
Hospodářská zvířata se hodnotí na základě výsledků kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností, kontroly dědičnosti zdraví a podle přímého posouzení jejich znaků a vlastností. Účelem hodnocení je určit využití hospodářských zvířat pro zvelebování chovů.
(2)
Plemeníky skotu, prasat, koní, ovcí a koz hodnotí výběrové komise pro zařazení plemeníků do plemenitby [§ 7 odst. 1 písm. a)].
(3)
Plemenářské organizace hodnotí plemenice hospodářských zvířat uvedených v odstavci 2 a jejich potomstvo pro jejich využití k produkci plemeníků a plemenic a k jejich zařazení do šlechtitelských nebo rozmnožovacích chovů.
(4)
Plemeníky a plemenice drůbeže hodnotí
a)
uznávací komise při jejich zařazení do šlechtitelských chovů,
b)
plemenářské organizace při jejich zařazení do rozmnožovacích chovů.
(5)
Plemenářské organizace systematicky vedou plemenné knihy a zapisují do nich vynikající plemeníky a plemenice.
§ 19
Podniková kontrola užitkových vlastností
Socialistické organizace jsou povinny provádět podnikovou kontrolu užitkových vlastnosti hospodářských zvířat v těch svých chovech skotu, prasat a ovcí, v nichž neprovádí kontrolu užitkovosti plemenářská organizace.
§ 20
Původ hospodářských zvířat
(1)
Původ hospodářských zvířat zjišťují a evidují plemenářské organizace pro jejich výběr a použití v plemenitbě na základě údajů z inseminace, páření a kontroly užitkovosti, popřípadě na základě použití příslušných biologických testů.
(2)
Plemenářské organizace určují, u kterých hospodářských zvířat, v kterých chovech a jakým způsobem musí být zjištěný původ ověřován. Požádají-li o to chovatelé, ověřuje se zjištěný původ hospodářských zvířat na jejich náklady.
(3)
Plemenářské organizace ověřují zjištěný původ hospodářských zvířat a o výsledku ověření vydávají osvědčení.
§ 21
Označování hospodářských zvířat
Pro identifikaci a evidenci hospodářských zvířat ministerstvo stanoví, která hospodářská zvířata musí být označována, a způsob jejich označování.
§ 22
Chovy pro zušlechťování plemen hospodářských zvířat
(1)
Jednotlivá plemena hospodářských zvířat jsou šlechtěna v šlechtitelských a rozmnožovacích chovech, plemena drůbeže v šlechtitelských chovech.
(2)
V šlechtitelských chovech se zlepšují dědičná založení vlastností v populacích hospodářských zvířat a produkují se v nich především vynikající plemeníci a plemenice k dalšímu zušlechťování plemena a pro potřeby ostatních chovů. V šlechtitelských chovech drůbeže se zlepšují plemena jednotlivých druhů drůbeže pro potřeby rozmnožovacích chovů.
(3)
V rozmnožovacích chovech se produkují kvalitní plemenice pro potřeby užitkových chovů; ve vybraných rozmnožovacích chovech i kvalitní plemeníci, zejména pro potřeby užitkových chovů. Plemenářské organizace uznávají a zrušují rozmnožovací chovy, určují vybrané rozmnožovací chovy; vydávají o tom osvědčení.
(4)
Ministerstvo stanoví podmínky uznávání a zrušování šlechtitelských a rozmnožovacích chovů a povinnosti chovatelů.
(5)
Za účelem speciálních postupů při šlechtění plemen hospodářských zvířat může ministerstvo povolit i jiné formy chovů na dobu potřebnou ke splnění jejich funkce.
ČÁST PÁTÁ
Prodej a nákup hospodářských zvířat, spermatu a násadových vajec
§ 23
(1)
Prodávat a nakupovat plemeníky mohou jen
a)
plemenářské organizace,
b)
chovatelé prostřednictvím plemenářských organizací.
(2)
Prodávat a nakupovat sperma plemeníků mohou jen plemenářské organizace. Socialistické organizace mohou sperma vlastních plemeníků prodávat jen plemenářské organizaci.
(3)
Prodávat a nakupovat plemenice uvedené ve státních technických normách*), násadová vejce a sportovní koně smějí jen
a)
chovatelé mezi sebou, popřípadě, jde-li o plemenice ovcí a koz, též prostřednictvím Slovenského svazu chovatelů drobného zvířectva,
b)
plemenářské organizace, které mohou tento prodej a nákup mezi chovateli též zprostředkovávat.
§ 24
Dovážet a vyvážet hospodářská zvířata, kterých by mohlo být použito k reprodukci, dovážet a vyvážet sperma, násadová vejce a sportovní koně lze jen s předcházejícím souhlasem ministerstva. Ministerstvo současně stanoví podmínky využití dovezených hospodářských zvířat, spermatu a násadových vajec.
ČÁST ŠESTÁ
Ukládání pokut a zvláštních opatření
§ 25
Ukládání pokut
(1)
Za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona a předpisů jej provádějících lze uložit
a)
plemenářským organizacím, socialistickým a jiným než socialistickým organizacím pokutu až do 50 000 Kčs a při závažném nebo opětovném porušení těchto povinností pokutu až do 100 000 Kčs,
b)
občanům pokutu za přestupekpřestupek.**)
(2)
Pokuty uvedené v odstavci 1 ukládají
a)
ministerstvo plemenářským organizacím,
b)
okresní národní výbory po projednání s okresní zemědělskou správou socialistickým a jiným než socialistickým organizacím a občanům, a to zpravidla na návrh plemenářské organizace.
(3)
Pokuty plynou do státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky.
§ 26
Ukládání zvláštních opatření
(1)
Ministerstvo může k zabezpečení rozvoje zvelebovací činnosti v chovech hospodářských zvířat ukládat zvláštní opatření plemenářským organizacím a okresní národní výbory po projednání s okresní zemědělskou správou ostatním organizacím a občanům, a to zpravidla na návrh plemenářské organizace.
(2)
Jako zvláštní opatření lze uložit kastrací plemeníka, odporažení plemeníka, zákaz prodeje plemeníků a plemenic pro další chov, zákaz líhnutí a prodeje násadových vajec na líhnutí a kuřat pro další chov. Účelem ukládání zvláštních opatření je zejména zamezit dalšímu porušování povinností, za které byla uložena pokuta podle § 25; lze je ukládat i samostatně.
ČÁST SEDMÁ
Společná a závěrečná ustanovení
§ 27
(1)
Na opatření plemenářských organizací, výběrových a uznávacích komisí, jakož i ústřední výběrové a uznávací komise se nevztahují předpisy o správním řízení.
(2)
Proti opatřením plemenářských organizací učiněným podle § 13 odst. 4 a § 22 odst. 3 druhé věty lze podat do 15 dnů námitky u výběrových nebo uznávacích komisí, které o nich rozhodnou s konečnou platností do 60 dnů.
(3)
O námitkách podaných do 15 dnů proti opatřením výběrových a uznávacích komisí učiněným podle § 7 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) rozhodují tyto komise samy s konečnou platností do 60 dnů.
§ 28
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na vědeckovýzkumnou činnost v plemenářství, prováděnou v rámci schváleného plánu vědeckého výzkumu.
§ 29
Ministerstvo může stanovit vyhláškou, na která další zvířata a v jakém rozsahu se vztahují ustanovení tohoto zákona.
§ 30
Ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány předpisy k provedení tohoto zákona, kterými stanoví
a)
podmínky odborné způsobilosti odborných pracovníků (§ 4 odst. 2),
b)
podrobnosti o výběrových a uznávacích komisích, jakož i o ústřední výběrové a uznávací komisi (§ 6 a 7),
c)
uznaná a povolená plemena a užitkové typy hospodářských zvířat (§ 8),
d)
podmínky odborné způsobilosti inseminačních techniků, bližší podmínky zajišťování inseminace a páření hospodářských zvířat, povinnosti chovatelů, plemenářských organizací a inseminačních techniků při provádění inseminace a zajišťování páření hospodářských zvířat (§ 10 a 11),
e)
podrobnosti o metodách plemenitby (§ 12), o výběru plemeníků, použití spermatu (§ 13) a o plemenitbě drůbeže (§ 14),
f)
bližší rozsah a způsob provádění kontroly užitkovosti a kontroly dědičnosti užitkových vlastností hospodářských zvířat a metody výběru (§ 16 a 17),
g)
podrobnosti o hodnocení hospodářských zvířat (§ 18), o podnikové kontrole užitkových vlastností (§ 19) a o označování hospodářských zvířat (§ 21),
h)
podmínky uznávání a zrušování šlechtitelských a rozmnožovacích chovů (§ 22 odst. 4) a povinnosti chovatelů,
i)
podrobnosti o nákupu a prodeji hospodářských zvířat (§ 23).
§ 31
Zrušují se:
1.
vládní nařízení č. 7/1951 Sb., o organizaci a působnosti vyběrových komisí,
2.
vládní nařízení č. 65/1959 Sb., o nové organizaci plemenářské služby,
3.
vyhláška č. 988/1949 Ú. v., o chovu a výkonnostních zkouškách koní (dostizích),
4.
vyhláška č. 148/1950 Ú. v., o zákazu veřejných trhů na selata a běhouny,
5.
ustanoveni § 1, § 8 až 19, § 31 až 43, § 47 až 51 a § 95 vyhlášky č. 168/1951 Ú. v., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o zdokonalování živočišné výroby,
6.
vyhláška č. 21/1953 Ú. v., kterou se zřizují ústavy pro výkonnostní zkoušky koní,
7.
vyhláška č. 50/1958 Ú. v., o osvědčeních o původství na nové odrůdy zemědělských rostlin a na nová plemena zvířat (část druhá a třetí),
8.
vyhláška č. 172/1960 Sb., o inseminaci hospodářských zvířat.
§ 32
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1973.
Klokoč v. r.
Dr. Colotka v. r.
*)
ČSN 46 6110 Plemenný skot
ČSN 46 6150 Plemenná prasata
ČSN 46 6310 Plemenní koně
ČSN 46 6210 Plemenné ovce
ČSN 46 6230 Plemenné kozy
ČSN 46 6410 Kuřata, slepice, kohouti
ČSN 46 6440 Krůty
ČSN 46 6510 Husy
ČSN 46 6540 Kachny
**)
Přestupek podle § 6 odst. 1 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. |
Zákon č. 46/1973 Sb. | Zákon č. 46/1973 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech
Vyhlášeno 3. 5. 1973, datum účinnosti 1. 7. 1973, částka 14/1973
* Čl. I - Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1973
46
ZÁKON
ze dne 25. dubna 1973,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 7
v ustanovení písm. c) se za slova „se podrobit“ vkládají slova „ochrannému dohledu,“ a na konci tohoto ustanovení se připojuje slovo „, nebo“,
připojuje se ustanovení písm. d), které zní:
„d)
v úmyslu vyhnout se plnění pracovních úkolů ve výkonu trestu odnětí svobody předstírá onemocnění, svévolně odmítá stravu, poškodí se na zdraví nebo soustavně a bez závažného důvodu odmítá vykonávat přidělenou práci.“
2.
V § 8 písm. c) se slova „z pracovního poměru“ nahrazují slovy „z pracovního nebo jiného obdobného poměru“.
3.
§ 9 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Pro přečin proti socialistickému soužití bude potrestán odnětím svobody až na tři měsíce nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem do výše 5000 Kčs, kdo
a)
padělá lékařský předpis nebo pozmění jeho obsah v úmyslu, aby ho bylo použito jako pravého, anebo kdo užije takového předpisu jako pravého, nebo
b)
poskytne jinému tiskopis lékařského předpisu v úmyslu, aby ho bylo použito k padělání, anebo kdo ve stejném úmyslu takový tiskopis odcizí nebo jinak neoprávněně získá.“
4.
§ 13 odst. 3 zní:
„(3)
Při výkonu trestů a ochranných opatření, uložených v řízení o přečinech, se postupuje podle předpisů, podle kterých se vykonávají tresty a ochranná opatření, uložená v řízení o trestných činech.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1973.
Svoboda v. r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon č. 47/1973 Sb. | Zákon č. 47/1973 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
Vyhlášeno 3. 5. 1973, datum účinnosti 1. 7. 1973, částka 14/1973
* Čl. I - Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 173/1968 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1973
47
ZÁKON
ze dne 25. dubna 1973,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 173/1968 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Trest se vykonává v nápravně výchovných ústavech, jež zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti.“
2.
V § 20
v odstavci 2 písm. f) a g) se slova „až do 20 dnů“ nahrazují slovy „až do 30 dnů“,
odstavec 3 zní:
„(3)
Při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci osobní potřeby (§ 14). Stejně se postupuje i při celodenním umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený je povinen konat práce uvedené v § 27 odst. 2. S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze započít dříve než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů; byl-li však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby znovu uložen ještě během výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat dva takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou.“
3.
V § 24
odstavec 1 zní:
„(1)
Uložením kázeňských trestů se vyřizují též přestupky.“,
v odstavci 2 se připojují na konci slova „nebo přečinem.“
4.
V § 27 odst. 1 se připojuje na konci tato věta:
„Jsou-li však pro to naléhavé důvody, může náčelník nápravně výchovného ústavu nařídit odsouzeným práci přesčas, a to v rozsahu až do 150 hodin v kalendářním roce a se souhlasem ministra spravedlnosti až do 280 hodin v kalendářním roce; nad tuto hranici může povolit práci přesčas na návrh ministra spravedlnosti vláda republiky.“
5.
V § 32 se slova „částku 100 Kčs“ nahrazují slovy „částku 500 Kčs“.
6.
V § 36 odst. 2 se připojuje na konci tato věta:
„Nastala-li však nutnost naznačená ve větě první v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, může soud na návrh prokurátora rozhodnout, že se doba přerušení do výkonu trestu nepočítá.“
7.
V § 39 ve větě první se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Ministr spravedlnosti“.
8.
V § 47
odstavec 1 zní:
„(1)
Občanskou kontrolu nad výkonem trestu provádějí orgány České národní rady a Slovenské národní rady.“,
v odstavci 2 se slovo „komisí“ nahrazuje slovem „orgánů“.
9.
Za nadpis oddílu 11 se vkládá § 48a, který včetně nadpisu zní:
㤠48a
Úkoly nápravně výchovných ústavů
Nápravně výchovné ústavy vytvářejí po dobu výkonu trestu předpoklady pro plynulý přechod osob propouštěných z výkonu trestu do občanského života; přitom úzce spolupracují s národními výbory a s hospodářskými organizacemi, popřípadě i s jinými orgány, a zejména jim poskytují včas potřebné informace.“
10.
V § 56 odst. 1
za ustanovení písm. b) se vkládá nové ustanovení písm. c), které zní:
„c)
snížení kapesného až do 2 měsíců,“,
za ustanovení písm. d) se vkládá nové ustanovení písm. f), které zní:
„f)
umístění do samovazby až do 10 dnů,“,
dosavadní ustanovení písm. c) a d) se označují jako ustanovení písm. d) a e) a dosavadní ustanovení písm. e) se označuje jako ustanovení písm. g).
11.
V § 72 se připojuje na konci tato věta:
„Ministr spravedlnosti se zmocňuje dávat souhlas k ověřování nových, od tohoto zákona odchylných metod nápravně výchovné činnosti, a to pokud uplatnění takových metod znamená pro odsouzené zmírnění omezení jejich občanských práv.“
12.
Za § 72 se vkládá § 72a, který zní:
㤠72a
Během výkonu trestu lze též vykonávat soudem uložené ochranné léčení; bližší podmínky a způsob výkonu ochranného léčení stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem zdravotnictví.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1973.
Svoboda v. r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon č. 48/1973 Sb. | Zákon č. 48/1973 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní řád
Vyhlášeno 3. 5. 1973, datum účinnosti 1. 7. 1973, částka 14/1973
* Čl. I - Trestní řád č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 7. 1973
48
ZÁKON
ze dne 25. dubna 1973,
kterým se mění a doplňuje trestní řád
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Trestní řád č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 12 odst. 7 se slova „Po přijetí obžaloby“ nahrazují slovy „Po nařízení hlavního líčení“.
2.
§ 14 odst. 3 zní:
„(3)
Pravomoci vojenských soudů podléhají též civilní osoby
a)
pro trestné činy válečné zrady (§ 114 tr. zák.), služby v cizím vojsku (§ 115 tr. zák.) a nenastoupení služby v ozbrojených silách (§ 269 až 271 tr. zák.),
b)
pro trestné činy vyzvědačství (§ 105 tr. zák.), ohrožení státního tajemství (§ 106, 107, 107a tr. zák.) a vyzvědačství a ohrožení státního tajemství ke škodě státu světové socialistické soustavy (§ 108 tr. zák.), byl-li jimi ohrožen zvlášť důležitý zájem obrany vlasti.“
3.
V § 35
za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Obhájcem v trestním řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát, který se může seznamovat se státním tajemstvím. Výběr těchto advokátů provádějí ústřední orgány advokacie podle hledisek uvedených v předpisech upravujících ochranu státního tajemství a vedou jejich seznamy.“,
dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
4.
§ 50 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku. Je-li takovým zmocněncem advokát, užije se obdobně ustanovení § 35 odst. 2.“
5.
V § 65 odst. 2 poslední větě se slova „nebo vyhledávání“ nahrazují slovy „, a jde-li o vyhledávání, jakmile byli obviněný a jeho obhájce upozorněni na možnost prostudovat spisy [§ 169 písm. b)]“.
6.
V § 66 odst. 1 se slova „nebo vyhledávacímu orgánu“ nahrazují slovy „,vyhledávacímu orgánu nebo orgánu konajícímu objasňování“ a za slova „vyhledávacím orgánem“ se vkládají slova „, v objasňování orgánem konajícím objasňování“.
7.
V § 80 odst. 3 se vypouští věta druhá.
8.
V § 81 odst. 4 se vypouští věta druhá.
9.
V § 86
za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
V případě, že bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle hlavy první zvláštní části trestního zákona, může prokurátor nebo vyšetřovatel s předchozím souhlasem prokurátora nařídit, aby mu pošta nebo podnik provádějící dopravu zásilek vydaly zásilku, u níž je důvodné podezření, že jí byl spáchán takový trestný čin nebo že s takovým trestným činem souvisí, jestliže je k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit její obsah.“,
dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a za slova „v odstavci 1“ se vkládá „nebo 2“.
10.
V § 87 odst. 1 se za slova „§ 86 odst. 1“ vkládá „nebo 2“.
11.
§ 105 odst. 1 věta druhá zní:
„Místo přibrání znalce je možno se spokojit v jednoduchých případech s potvrzením nebo odborným vyjádřením příslušného orgánu, o jejichž správnosti nejsou pochybnosti.“
12.
V § 106 se připojuje na konci tato věta:
„Znalec musí být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku.“
13.
V § 114
za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro takové zjištění.“,
dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4; přitom se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „předchozích odstavců“.
14.
§ 119 odst. 1 věta za středníkem zní:
„v ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného, usnesením.“
15.
V § 149 odst. 2 se slova „po přijetí obžaloby“ nahrazují slovy „po nařízení hlavního líčení“.
16.
§ 162 včetně nadpisu zní:
㤠162
Předání věci vyšetřovateli
Jestliže se vyšetřovatel, kterému byla věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušného, předloží spisy neprodleně se svým stanoviskem prokurátorovi; jinak pokračuje v řízení.“
17.
§ 164 odst. 1 věta druhá zní:
„Úkony podle hlavy čtvrté a páté, které lze podle tohoto zákona provést před zahájením trestního stíhání, a úkony provedené po zahájení trestního stíhání jinými orgány nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona; vyšetřovatel však vždy vyslechne obviněného.“
18.
V § 166
vypouští se dosavadní odstavec 7,
dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7 a zní:
„(7)
Vyšetřování je třeba skončit zpravidla do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání. Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel prokurátorovi spisy se závěrečnou zprávou obsahující návrh na konečné opatření nebo učiní některé rozhodnutí podle § 171 až 173.“
19.
V § 168 odst. 1 se za slova „neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208,“ vkládají slova „neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 a 2,“.
20.
V § 169
ustanovení písm. b), c) a d) zní:
„b)
místo seznámení obviněného a obhájce s výsledky vyhledávání upozorní vyhledávací orgán obviněného a obhájce na možnost, aby v přiměřené lhůtě, kterou zároveň stanoví, prostudovali spisy a učinili návrhy na doplnění vyhledávání; nepovažuje-li vyhledávací orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je; o těchto úkonech učiní záznam do protokolu;
c)
ustanovení § 164 odst. 4 a § 165 odst. 1 se neužije; oprávnění podle posléze uvedeného ustanovení obhájci nepřísluší ani při úkonech, kterými se vyhledávání doplňuje;
d)
vyhledávání je třeba skončit zpravidla do jednoho měsíce od zahájení trestního stíhání, a nebyl-li pachatel zjištěn, do dvou měsíců; neskončí-li vyhledávání v těchto lhůtách, může prokurátor ze závažných důvodů nařídit vyšetřování;“,
připojuje se ustanovení písm. e), které zní:
„e)
po skončení vyhledávání předloží vyhledávací orgán spisy prokurátorovi s návrhem na konečné opatření a se seznamem navrhovaných důkazů; návrh není třeba odůvodňovat.“
21.
Nadpis oddílu čtvrtého hlavy desáté zní: „Rozhodnutí v přípravném řízení“.
22.
V § 171
v odstavci 1 se slovo „vyšetřování“ nahrazuje slovy „přípravného řízení“,
v odstavcích 1 a 2 se slova „nebo vyhledávací orgán“ nahrazují slovy „a ve vyhledávání prokurátor“,
odstavec 3 zní:
„(3)
Usnesení o postoupení věci je nutno oznámit obviněnému a poškozenému; opis usnesení vyšetřovatele je nutno doručit též prokurátorovi, a to do 48 hodin. Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
23.
V § 172
v odstavcích 1 a 2 se slova „nebo vyhledávací orgán“ nahrazují slovy „a ve vyhledávání prokurátor“,
odstavec 3 zní:
„(3)
Usnesení o zastavení trestního stíhání je nutno oznámit obviněnému a poškozenému; opis usnesení vyšetřovatele je nutno doručit též prokurátorovi, a to do 48 hodin. Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
24.
V § 175 odst. 1 se ustanovení písm. a) doplňuje slovy „a ve vyhledávání postoupit věc a zastavit trestní stíhání,“.
25.
V § 179a odst. 2 se připojuje na konci tato věta:
„Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit, které další federální orgány státní správy a v jakém rozsahu konají v oboru své působnosti objasňování o přečinech; obdobné oprávnění přísluší vládám republik, pokud jde o orgány státní správy republik.“
26.
V § 179b odst. 1
ustanovení písm. j) zní:
„j)
za podmínek stanovených v § 78 až 81 mohou činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená,“,
připojuje se ustanovení písm. k), které zní:
„k)
za podmínek stanovených v § 82 až 85 mohou vykonat domovní a osobní prohlídku.“
27.
§ 179c zní:
„(1)
Objeví-li se v průběhu objasňování, že jsou dány důvody vazby, předá orgán konající objasňování věc vyšetřovateli; je-li třeba provést zadržení a otevření zásilek, předá věc vyhledávacímu orgánu. O těchto opatřeních vyrozumí prokurátora.
(2)
Jsou-li tu podmínky společného řízení o trestném činu a přečinu, koná se vyšetřování nebo vyhledávání též o přečinu.“
28.
V § 179e
za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Konalo-li se přípravné řízení společně o trestném činu a přečinu, podává se společná obžaloba pro trestný čin i pro přečin; konalo-li se přípravné řízení jen o přečinu, podává se návrh na potrestání.“,
dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
29.
V § 181 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Po podání obžaloby soud rozhoduje samostatně všechny otázky souvisící s dalším řízením a je povinen - nevyčkávaje dalších návrhů - učinit všechna rozhodnutí a opatření, kterých je potřeba k vyřízení obžaloby, ke skončení věci a k výkonu soudního rozhodnutí.“
30.
§ 182 zní:
„(1)
Prokurátor může vzít obžalobu zpět až do zahájení hlavního líčení; věc se tím vrací do stavu přípravného řízení.
(2)
Dojde-li prokurátor po zahájení hlavního líčení k přesvědčení, že výsledky projednávání věci před soudem obžalobu nepotvrzují, je povinen ustoupit od obvinění a sdělit soudu důvody, které ho k tomu vedly. Toto prohlášení nezbavuje soud povinnosti, aby - řídě se zákonem a svým vnitřním přesvědčením - rozhodl o obžalobě podle obecných zásad.“
31.
V § 185 odst. 1 se slova „zda ji může sám přijmout a“ nahrazují slovy „zda může“.
32.
V § 186 se vypouštějí odstavce 2 a 3 a označení odstavce 1.
33.
V § 188 odst. 1
v ustanovení písm. f) se připojuje na konci tato věta:
„; ve věci, ve které bylo konáno vyhledávání, však může vrátit věc prokurátorovi k došetření jen tehdy, jestliže vyhledáváním nebyly objasněny základní skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině, nebo“,
vypouští se slovo „nebo“ v ustanovení písm. g) a celé ustanovení písm. h).
34.
§ 190 odst. 2 zní:
„(2)
Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§ 196 odst. 1).“
35.
V § 191 odst. 3 se za slovo „provést“ vkládá slovo „zpravidla“ a věta druhá se vypouští.
36.
§ 193 a 194 se vypouštějí.
37.
V § 196 odst. 1
se slova „Obžalobu, jakmile byla přijata, dá předseda senátu v opise“ nahrazují slovy „Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a 2, dá předseda senátu opis obžaloby“,
poslední věta odstavce 1 se vypouští.
38.
V § 211
v odstavci 1 se vypouštějí ve větě prvé slova „nebo znalce“ a slovo „jejich“ se nahrazuje slovem „jeho“ a v ustanovení písm. b) se vypouštějí slova „nebo znalce“,
připojuje se odstavec 4, který zní:
„(4)
Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí.“
39.
§ 263 odst. 1 věta druhá zní:
„Též v neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí
a)
podle § 253, 255 a 257,
b)
podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.“
40.
V § 275 odst. 1 se připojuje na konci tato věta:
„Byl-li zákon porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do promlčecí doby nezapočítává.“
41.
V § 276 se slova „předseda Nejvyššího soudu“ nahrazují slovy „ministr spravedlnosti“.
42.
§ 294 zní:
„Předseda senátu dá opis obžaloby doručit (§ 196 odst. 1) též orgánu pověřenému péčí o mládež.“
43.
§ 314b odst. 6 zní:
„(6)
Prokurátor může vzít návrh na potrestání zpět až do zahájení hlavního líčení; v takovém případě učiní některé z opatření uvedených v § 179e odst. 1 písm. b) až h).“
44.
V § 314c odst. 1 se za ustanovení písm. c) vkládá nové ustanovení písm. d), které zní:
„d)
může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2,“,
dosavadní ustanovení písm. d) až f) se označují jako ustanovení písm. e) až g).
45.
V § 314d
v dosavadním znění, jež se označuje jako odstavec 1, se za slova „při hlavním líčení“ vkládají slova „konaném o přečinu“,
připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
V řízení o přečinu může samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, jestliže po vyhlášení rozsudku se prokurátor a obviněný vzdali odvolání. Zjednodušený písemný rozsudek neobsahuje odůvodnění.“
46.
V hlavě devatenácté se za oddíl čtvrtý vkládá oddíl pátý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl pátý
Trestní příkaz
§ 314e
(1)
V řízení o přečinech může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz,
a)
jestliže se obviněný v průběhu objasňování doznal a samosoudce vzhledem k výsledkům objasňování nemá důvod pochybovat o pravdivosti tohoto doznání anebo jestliže rozhodné skutečnosti jsou zjištěny vlastním pozorováním veřejného orgánu, a
b)
jestliže prokurátor navrhl vydání trestního příkazu nebo souhlasil, aby trestní příkaz byl vydán; návrh nebo souhlas prokurátora se musí vztahovat též na druh a výměru trestu, který se má trestním příkazem uložit.
(2)
Trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do dvou měsíců, nápravné opatření do čtyř měsíců, zákaz činnosti do dvou let, peněžitý trest do 5000 Kčs a propadnutí věci; náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat dva měsíce.
(3)
Trestní příkaz nelze vydat
a)
v řízení proti mladistvému,
b)
v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
c)
jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření, nebo
d)
jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(4)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojované s vyhlášením odsuzujícího rozsudku nastávají tu doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1)
Trestní příkaz obsahuje
a)
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b)
den a místo vydání trestního příkazu,
c)
označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d)
výrok o vině (§ 120 odst. 3) a ukládaném trestu (§ 122 odst. 1),
e)
byl-li uplatněn nárok na náhradu škody, výrok o odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem a
f)
poučení o právu podat odpor.
(2)
Trestní příkaz se doručuje obviněnému, prokurátorovi a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou; náhradní doručení a uložení písemností je vyloučeno. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
§ 314g
(1)
Obviněný a osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, s výjimkou prokurátora, mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od doručení trestního příkazu obviněnému. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.
(2)
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3)
Jestliže v důsledku včas podaného odporu rozhoduje samosoudce v hlavním líčení, nesmí obviněnému uložit přísnější trest, než jaký uložil trestním příkazem, ledaže by se skutkový stav na základě dokazování podstatně změnil.“
47.
V § 323 odst. 2 se slovo „soud“ nahrazuje slovy „předseda senátu“.
48.
V § 327
v odstavci 1 větě první se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Ministr spravedlnosti“ a věta druhá zní:
„Nedojde-li k vydání do ciziny nebo k vyhoštění anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek vykoná.“,
v odstavci 3 se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „odstavce 2“.
49.
§ 330 odst. 4 zní:
„(4)
Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem prokurátora učinit též předseda senátu.“
50.
§ 332 odst. 1 věta druhá zní:
„Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem prokurátora učinit též předseda senátu.“
51.
§ 334 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
O návrhu prokurátora, aby se do výkonu trestu odnětí svobody nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu odnětí svobody za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo nápravně výchovný ústav, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu na zdraví úmyslně, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
52.
V § 349 se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“.
53.
V § 350a
v odstavci 4 se na konci připojuje tato věta:
„Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“,
odstavec 5 zní:
„(5)
Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu pobytu, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se obdobně užije ustanovení § 331 až 333.“,
připojuje se odstavec 6, který zní:
„(6)
Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve veřejném zasedání soud, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
54.
V § 351 odst. 1 se připojuje na konci tato věta:
„Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a v nápravně výchovném ústavu jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody.“
55.
Za § 351 se vkládá § 351a, který včetně nadpisu zní:
㤠351a
Změna způsobu výkonu ochranného léčení
O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje ve veřejném zasedání soud, v jehož obvodu je léčebné zařízení, ve kterém se ochranné léčení vykonává; proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“
Čl. II
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1973.
Svoboda v. r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Zákon č. 49/1973 Sb. | Zákon č. 49/1973 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Vyhlášeno 4. 5. 1973, datum účinnosti 1. 7. 1973, částka 15/1973
* Čl. I - Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), ve znění zákona č. 158/1969 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. V řízení o smíření manželů, zahájeném před účinností tohoto zákona, se nepokračuje.
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 1973
49
ZÁKON
ze dne 26. dubna 1973,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), ve znění zákona č. 158/1969 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 27 vkládá se § 27a, který zní:
㤠27a
Zástupcem účastníka v řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát, který se může seznamovat se státním tajemstvím. Výběr těchto advokátů provádějí ústřední orgány advokacie podle hledisek uvedených v předpisech upravujících ochranu státního tajemství a vedou jejich seznamy. Jinak může být zástupcem účastníka v takovém řízení jen osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku.“
2.
§ 52 odst. 1 zní:
„(1)
V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného poučil.“
3.
§ 70 až 72 včetně nadpisu se vypouštějí.
4.
V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta:
„Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.“
5.
V § 100 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
V řízení o rozvod vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření.“
6.
§ 101 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.“
7.
V § 127 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:
„Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit písemným posudkem znalce.“
8.
§ 127 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Místo posudku znalce lze použít potvrzení nebo odborné vyjádření příslušného orgánu, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti.“
9.
§ 145 zní:
㤠145
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů.“
10.
§ 152 odst. 1 zní:
„(1)
Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé.“
11.
§ 153 odst. 2 zní:
„(2)
Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“
12.
V § 156
za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu tří dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 se v tomto případě nepoužije.“,
dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
13.
§ 166 zní:
㤠166
(1)
Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.
(2)
Doplnění učiní soud doplňujícím rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
(3)
Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.“
14.
§ 172 odst. 1 zní:
„(1)
Předseda senátu může vydat bez slyšení odpůrce platební rozkaz, požádá-li o to navrhovatel, který uplatňuje právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšující 5000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkaze odpůrci uloží, aby do patnácti dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.“
15.
§ 172 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát;“
16.
§ 185 zní:
㤠185
O zrušení osvojení platí přiměřeně ustanovení § 181 až 184. Návrh však může podat i osvojenec.“
17.
V § 202 odst. 1 se tečka za ustanovením písm. g) nahrazuje středníkem a připojuje se ustanovení písm. h), které zní:
„h)
byl schválen smír.“
18.
§ 206 odst. 2 zní:
„(2)
Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.“
19.
Za § 210 se vkládá § 210a, který zní:
㤠210a
Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo pořádkové opatření (§ 53), může k odvolání změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.“
20.
§ 212 zní:
㤠212
(1)
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a)
ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,
b)
v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen,
c)
v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,
d)
jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
(2)
K vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(3)
Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.
(4)
Účastníci mohou odvolací návrhy i odvolací důvody bez souhlasu soudu měnit.“
21.
V § 214 odst. 2 se tečka za ustanovením písm. f) nahrazuje středníkem a připojuje se ustanovení písm. g), které zní:
„g)
odvolání směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto jen o výživě nezletilého dítěte.“
22.
§ 252 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte, je k nařízení a provedení výkonu vždy příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště. Příslušný soud může ze závažných důvodů přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.“
23.
V § 274 písm. e) se středník nahrazuje čárkou a připojují se slova: „anebo socialistickým organizacím ve prospěch občanů;“.
24.
§ 284 odst. 3 zní:
„(3)
Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky.“
25.
Za § 325 se vkládá § 325a, který zní:
㤠325a
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.“
26.
§ 345 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu a jiných místností povinného, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup.“
27.
V § 347 odst. 2 druhá věta zní:
„Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů uvedených v první až čtvrté hlavě této části.“
28.
Za § 374 se vkládá § 374a, který zní:
㤠374a
Ministerstvo spravedlnosti může stanovit, kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání.“
Čl. II
1.
V řízení o smíření manželů, zahájeném před účinností tohoto zákona, se nepokračuje.
2.
Přizná-li soud účastníku v řízení o rozvod náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů řízení o smíření manželů, které vznikly před účinností tohoto zákona.
3.
O odvolání proti usnesení, jímž byl schválen smír, se rozhodne podle dosavadních předpisů, pokud napadeným usnesením soud rozhodl před účinností tohoto zákona.
4.
Ustanovení § 284 odst. 3 ve znění stanoveném v čl. I se nevztahuje na věci, ve kterých před účinností tohoto zákona byl již nařízen samostatný výkon rozhodnutí pro vymožení zvýšeného výživného.
5.
Jinak platí tento zákon i na řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1973.
Svoboda v. r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r. |
Subsets and Splits