law_id
stringlengths 19
56
| law_text
stringlengths 432
1.27M
|
|---|---|
Ústavní zákon České národní rady č. 30/1974 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 30/1974 Sb.
Ústavní zákon České národní rady o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
Vyhlášeno 16. 4. 1974, datum účinnosti 16. 4. 1974, částka 5/1974
* § 1 - Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích, podepsané ve Vídni dne 21. prosince 1973.
* § 2 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 16. 4. 1974
30
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 9. dubna 1974
o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích, podepsané ve Vídni dne 21. prosince 1973.
§ 2
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Erban v. r.
Korčák v. r. |
Ústavní zákon č. 66/1974 Sb. | Ústavní zákon č. 66/1974 Sb.
Ústavní zákon o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
Vyhlášeno 4. 7. 1974, datum účinnosti 4. 7. 1974, částka 11/1974
* § 1 - Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích, podepsanou ve Vídni dne 21. prosince 1973.
* § 2 - Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
* § 3 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 4. 7. 1974
66
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 25. června 1974
o změnách státních hranic s Rakouskou republikou
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích, podepsanou ve Vídni dne 21. prosince 1973.
§ 2
Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
§ 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Dr. Štrougal v. r.
též na místě presidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Indra v. r. |
Zákon č. 104/1974 Sb. | Zákon č. 104/1974 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách
Vyhlášeno 6. 11. 1974, datum účinnosti 1. 1. 1975, částka 19/1974
* Čl. I - Zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1975
104
ZÁKON
ze dne 23. října 1974,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 9 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
2.
Za § 9 se vkládají § 9a, 9b a 9c, které zní:
㤠9a
Zřizuje se Sbor ozbrojené ochrany železnic (dále jen „sbor“), který působí v obvodu celostátních drah. Základním úkolem sboru je chránit plynulost a bezpečnost železničního provozu, objekty a zařízení, veřejný pořádek a bezpečnost osob i majetku v obvodu celostátních drah. Jednotlivé složky (útvary a skupiny) sboru zřizuje federální ministerstvo dopravy, které též určuje početní stavy, výzbroj a výstroj sboru, zásady jeho organizace, jakož i zásady výcviku a výkonu služby jeho příslušníků, a to v dohodě s federálním ministerstvem vnitra a federálním ministerstvem národní obrany.
§ 9b
(1)
Při provádění služebních úkonů, zákroků, jakož i při ostatní služební činnosti jsou příslušníci sboru povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastní a usilovat o to, aby občanům v souvislosti s touto činností nevznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu prováděného opatření.
(2)
Příslušníci sboru jsou oprávněni
a)
požadovat na místě vysvětlení od osoby, od níž lze očekávat, že může přispět k objasnění závažných skutečností, týkajících se narušení nebo ohrožení bezpečnosti a plynulosti železničního provozu, veřejného pořádku nebo bezpečnosti života a zdraví, jakož i majetku, pokud není podezření, že jde o trestný čin nebo přečin. Vysvětlení nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn. Vysvětlení může odepřít ten, kdo by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání,
b)
zjišťovat v místech, která nejsou veřejnosti přístupná, totožnost osob a jejich oprávnění se v těchto místech zdržovat,
c)
zjišťovat totožnost osoby, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost železničního provozu, veřejný pořádek nebo bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku, a popřípadě i osoby, která byla takovému jednání přítomna,
d)
předvést osobu, která nechce nebo nemůže v místech, která nejsou pro veřejnost přístupná, hodnověrně prokázat svou totožnost, nebo která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost železničního provozu, veřejný pořádek, bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku a odevzdat ji ihned příslušníku Sboru národní bezpečnosti anebo ji propustit, jakmile pominuly důvody k předvedení,
e)
přesvědčit se, zda ten, jehož předvádějí, není ozbrojen, a podle povahy případu zbraň až do dalšího opatření příslušných orgánů odebrat,
f)
v souvislosti s pátráním po ztracených nebo zavlečených zásilkách se přesvědčit, zda hledaná věc není ve skladištích nebo dopravních prostředcích, popřípadě v jiných prostorech na území obvodu celostátních drah,
g)
po předchozí marné výzvě k jejímu vydání odejmout předběžně věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou, a ihned ji odevzdat příslušným orgánům,
h)
ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty za přestupky.
(3)
Zakročuje-li příslušník sboru, užije - pokud to povaha zákroku vyžaduje a okolnosti dovolují - slov „jménem zákona“.
(4)
Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího příslušníka sboru.
(5)
O předvedení podle odstavce 2 písm. d) se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.
(6)
O předběžném odejmutí věci vydá příslušný útvar sboru potvrzení osobě, které byla odňata.
§ 9c
(1)
Příslušníci sboru jsou oprávněni v obvodu celostátních drah v zájmu ochrany drah a veřejného pořádku, zejména k odvrácení útoku na sebe nebo na jinou osobu, při služebních zákrocích proti výtržníkům a jiným nebezpečným osobám nebo k překonání odporu, který směřuje ke zmaření jejich služebního zákroku, úkonu či výzvy, jakož i k zabránění útěku předváděné osoby, použít hmatů a chvatů sebeobrany, kapesního slzotvorného prostředku, obušku, pout, služebního psa, úderu zbraní, výstrahy a varovného výstřelu do vzduchu.
(2)
Příslušník sboru je oprávněn použít střelné zbraně jen v těchto případech:
a)
aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby;
b)
aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;
c)
aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet;
d)
je-li třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.
Při použití střelné zbraně jsou příslušníci sboru povinni dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž služební zákrok směřuje. Pokud to okolnosti služebního zákroku dovolují, je příslušník sboru povinen před použitím zbraně použít prostředků uvedených v odstavci 1.
(3)
Jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, jsou příslušníci sboru před použitím prostředků podle odstavců 1 a 2 povinni užít domluvy, napomenutí a výzvy.
(4)
Příslušníci sboru jsou povinni použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1 a 2, který umožňuje řádné splnění jejich služebních povinností a přitom co nejméně poškozuje osobu, proti níž zakročují. Zároveň dbají, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.
(5)
Při služebním zákroku proti jednotlivé osobě nesmí být použito zbraně, slzotvorného prostředku, obušku, pout a služebního psa proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti vyjma případy, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněným zájmům nebo mimořádnost vzniklé situace nezbytně vyžaduje.
(6)
O služebních zákrocích podle odstavce 1 se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.“
3.
§ 19 zní:
㤠19
Státní správu ve věcech drah podle tohoto zákona vykonávají drážní správní orgány. Drážním správním orgánem je federální ministerstvo dopravy, pro dráhy městské a dráhy zvláštního určení příslušný ústřední orgán státní správy České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a krajské národní výbory. Federální ministerstvo dopravy může pověřit plněním úkolů drážního správního orgánu orgány svých podřízených organizací.“
4.
§ 20 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Státní odborný dozor na dráhách vykonává drážní správní orgán. Tento orgán sleduje, zda je zajišťována bezpečnost a plynulost provozu drah a zda jsou zachovávány podmínky stanovené právními předpisy pro činnost v drážní dopravě.
(2)
Státní odborný technický dozor na dráhách přísluší federálnímu ministerstvu dopravy, které může jeho výkonem pověřit orgány svých podřízených organizací. Orgán státního odborného technického dozoru na dráhách sleduje, zda lanové dráhy a jiná technická zařízení, která určí federální ministerstvo dopravy v dohodě s Českým úřadem bezpečnosti práce a Slovenským úřadem bezpečnosti práce (dále jen „určená technická zařízení“), jsou způsobilá k zajištění bezpečného a plynulého provozu.“
5.
V § 20 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Při činnosti uvedené v odstavci 2 orgán státního odborného technického dozoru
a)
prověřuje způsobilost určených technických zařízení při projektování, výrobě a provozu u organizací řízených federálním ministerstvem dopravy, jakož i u výrobců, provozovatelů a uživatelů těchto zařízení, která podléhají státnímu odbornému technickému dozoru na dráhách, a vydává osvědčení, že určená technická zařízení dovážená pro organizace řízené federálním ministerstvem dopravy splňují požadavky kladené na tato zařízení,
b)
prověřuje, zda organizace řízené federálním ministerstvem dopravy, jakož i provozovatelé a uživatelé zařízení, která podléhají státnímu odbornému technickému dozoru, mají způsobilost k výrobě, montáži, opravám, údržbě a k revizím určených technických zařízení, a vydávají jim příslušná potvrzení,
c)
dále prověřuje odbornou způsobilost pracovníků k provádění zkoušek, revizí, obsluhy a údržby určených technických zařízení a vydává jim o tom osvědčení,
d)
hodnotí technickou úroveň svařování, řídí výuku a dává příslušná oprávnění k svařování kolejových vozidel a vyhrazených kolejových zařízení v dopravě,
e)
odpovídá za odbornou úroveň svářečských zkoušek prováděných v dopravních výcvikových střediscích,
f)
eviduje závažné poruchy (havárie) určených technických zařízení a úrazy, k nimž došlo v souvislosti s provozem těchto zařízení,
g)
posuzuje dokumentaci určených technických zařízení, registruje ji a archivuje,
h)
vyjadřuje se o způsobilosti určených technických zařízení k provozu.“
6.
Za § 20 se vkládá § 20a, který zní:
㤠20a
(1)
Drážní správní orgán je také oprávněn zjišťovat zdroje ohrožování, poškozování nebo rušení drážního provozu, drážních telekomunikací po vedení a drážních zabezpečovacích zařízení po vedení; přitom je povinen zachovávat provozní a bezpečnostní předpisy platné pro tato zařízení, jakož i pro objekty, ve kterých se tato zařízení nacházejí. Drážní správní orgán je oprávněn vydat k odstranění závady pokyn. Nevyhoví-li provozovatel rušícího zařízení tomuto pokynu, drážní správní orgán vydá po projednání s příslušným nadřízeným orgánem provozovatele rušícího zařízení rozhodnutí o jeho vyřazení z provozu.
(2)
Organizace, které jsou odpovědny za poškození drážních vedení, zejména drážního zabezpečovacího zařízení v podzemních kabelech, jsou povinny kromě náhrady způsobené škody, popřípadě pevné částky náhrady za poškození drážních zařízení (§ 8), zaplatit pokutu.
(3)
Za poškození kabelu drážního vedení v ochranném pásmu dráhy lze uložit pokutu do 50 000,– Kčs, za poškození kabelu položeného mimo ochranné pásmo dráhy pokutu ve výši do 10 000,– Kčs.
(4)
Pokuty ukládá drážní správní orgán; řízení o uložení pokuty může zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se o poškození drážního kabelu dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k poškození drážního kabelu došlo.
(5)
Pokuty plynou do státního rozpočtu federace prostřednictvím federálního ministerstva dopravy. Pokuty ukládané krajským národním výborem jsou rozpočtovým příjmem republiky.“
7.
§ 28 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Ustanovení § 9 odst. 6, 7 a 8 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, se nevztahuje na drážní vedení, a to drážní telekomunikace po vedení a drážní zabezpečovací zařízení po vedení, pokud nejsou sama zdrojem ohrožování, poškozování nebo rušení jednotné telekomunikační sítě, popřípadě jiných telekomunikačních zařízení.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.
Dr. Štrougal v. r.
též na místě presidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Indra v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 135/1974 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 135/1974 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o státní správě ve vodním hospodářství
Vyhlášeno 23. 12. 1974, datum účinnosti 1. 4. 1975, částka 26/1974
* ČÁST PRVNÍ - Vodohospodářské orgány a jejich působnost (§ 1 — § 7)
* ČÁST DRUHÁ - Směrný vodohospodářský plán a ochrana vodohospodářských zájmů (§ 8 — § 9)
* ČÁST TŘETÍ - Vodohospodářský dozor (§ 10 — § 13)
* ČÁST ČTVRTÁ - Řízení a vodohospodářská evidence (§ 14 — § 15)
* ČÁST PÁTÁ - Závodní a podnikoví vodohospodáři (§ 16 — § 16)
* ČÁST ŠESTÁ - Ochrana před povodněmi (§ 17 — § 22)
* ČÁST SEDMÁ - Vodní stráž (§ 23 — § 23)
* ČÁST OSMÁ - Pokuty (§ 24 — § 24)
* ČÁST DEVÁTÁ - Ustanovení závěrečná, přechodná a zrušovací (§ 25 — § 29)
* § 30 - Zrušují se:
* § 31 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1975. k zákonu SNR č. 135/1974 Sb.
Aktuální znění od 1. 4. 1975
135
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 19. prosince 1974
o státní správě ve vodním hospodářství
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Vodohospodářské orgány a jejich působnost
§ 1
Vodohospodářské orgány
Státní správu na úseku vodního hospodářství podle vodního zákona1) a tohoto zákona, jakož i úkoly stanovené předpisy vydanými na jejich základě vykonávají vodohospodářské orgány, jimiž jsou
a)
národní výbory,
b)
ministerstvo lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky jako ústřední vodohospodářský orgán Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“).
§ 2
Okresní národní výbory
Působnost, která podle vodního zákona přísluší vodohospodářským orgánům, vykonávají okresní národní výbory, pokud ji vodní zákon nebo tento zákon nesvěřuje jiným orgánům.
§ 3
Místní (městské) národní výbory
(1)
Místní (městské) národní výbory
a)
upravují, omezují, popřípadě zakazují podle § 5 odst. 3 vodního zákona obecné užívání povrchových vod, nejde-li o hraniční toky, o vody v rybnících nebo v jiných rybářsky obhospodařovaných vodních nádržích,
b)
omezují nebo jinak upravují zásobování pitnou vodou, popřípadě užívání pitné vody při jejím nedostatku a rozhodují ve sporech o přednostní určení pitné vody z veřejných vodovodů podle § 30 odst. 3 vodního zákona,
c)
ukládají tomu, kdo poškodí veřejnou kanalizaci nebo veřejný vodovod, popřípadě ohrozí jejich provoz, provést opatření k odstranění závadného stavu v případech, kdy tato opatření nevyžadují povolení.
(2)
Místní (městské) národní výbory na základě pověření krajského národního výboru vydaného po projednání s příslušným okresním národním výborem v případech, kde jsou pro to potřebné podmínky a nejde o hraniční toky,
a)
povolují odběr a jiné užívání povrchových vod a podzemních vod podle § 8 odst. 1 písm. a) a b) vodního zákona pro potřeby jednotlivých občanů (domácností), jakož i zřizování, změny a zrušování vodohospodářských děl, která souvisejí s tímto odběrem,
b)
povolují stavby k odvodňování pozemků do výměry 5 hektarů,
c)
rozhodují v případech, v nichž jsou příslušné povolovat vodohospodářské dílo, i v ostatních vodohospodářských záležitostech týkajících se tohoto vodohospodářského díla,
d)
rozhodují ve sporech o zřízení, popřípadě zrušení přípojky k veřejnému vodovodu nebo k veřejné kanalizaci pro jednotlivé obytné budovy, pokud přípojka není vodohospodářským dílem,
e)
dávají souhlas podle § 13 vodního zákona ke stavbám, zařízením, popřípadě činnostem v zátopových územích, chráněných oblastech přirozené akumulace vod a v ochranných pásmech, a to pro stavby jednotlivých obytných budov, drobné stavby, jakož i pro zemní a terénní úpravy neovlivňující odtokové poměry, nejde-li o stavby uvedené v § 13 odst. 1 písm. a) nebo b) vodního zákona,
f)
vyjadřují se podle § 14 vodního zákona v případech, v nichž jsou příslušné vydávat povolení nebo souhlas.
(3)
V případech uvedených v odstavci 1 si mohou vyhradit rozhodování okresní národní výbory, zejména jde-li o územní obvody více místních (městských) národních výborů.
§ 4
Krajské národní výbory
(1)
Krajské národní výbory povolují
a)
vypouštění odpadních vod do povrchových nebo podzemních vod
1.
z nemocnic a jiných zdravotnických zařízení,
2.
z ústředně řízených průmyslových organizací a ze zemědělských organizací,
3.
z veřejných kanalizací v případech a rozsahu uvedeném v příloze tohoto zákona;
v případech uvedených v bodu 1 a 2 povolují též související odběr vod,
b)
odběr podzemních a povrchových vod pro potřeby veřejných vodovodů, které přesahují území jednoho okresu nebo se dotýkají zájmů více okresů,
c)
odběr vod k zavlažování pozemků ve výměře nad 1000 hektarů,
d)
odběr a jiné nakládání s vodami zvlášť významné z hlediska státní vodohospodářské bilance v případech stanovených ministerstvem; nejde-li o odběr vod pro potřeby veřejných vodovodů, povolují též související vypouštění odpadních vod,
e)
zadržování povrchových vod v nádržích s celkovým objemem nad 1 000 000 m3 nebo s výškou hrázového tělesa nad 8 m ode dna základové výpusti, včetně vodohospodářských děl a zařízení umožňujících využití vodní energie,
f)
stavby na ochranu před povodněmi přesahující území jednoho okresu a vodohospodářská díla na vodních cestách2) zřizovaná k plavebním účelům nebo ovlivňující podmínky plavby,
g)
vodohospodářská díla odvodňovacích soustav ve výměře nad 2000 hektarů,
h)
vodohospodářská díla, která umožňují nakládání s vodami, k němuž je potřebné povolení krajského národního výboru.
(2)
Krajské národní výbory rozhodují
a)
v případech, v nichž jsou příslušné povolovat vodohospodářské dílo, i v ostatních vodohospodářských věcech týkajících se tohoto vodohospodářského díla, popřípadě povoleného nakládání s vodami,
b)
ve vodohospodářských věcech hraničních toků po projednání s ministerstvem, a má-li rozhodnutí vliv na průběh, povahu nebo vyznačení státní hranice, též s federálním ministerstvem vnitra.
(3)
Krajské národní výbory
a)
řídí a usměrňují podle směrného vodohospodářského plánu nakládání s vodami, jejich ochranu, jakož i ostatní vodohospodářské věci v kraji, a to v rozsahu působnosti a způsobem stanoveným národním výborům tímto zákonem,
b)
stanoví zátopová území u vodohospodářsky významných vodních toků v případech, které si vyhradí po projednání s příslušnými národními výbory,
c)
schvalují kanalizační řády veřejných kanalizací, u nichž povolují vypouštění odpadních vod,
d)
dávají souhlas podle § 13 odst. 1 vodního zákona ke stavbám, zařízením, popřípadě činnostem, jestliže se provádějí na vodních cestách,
e)
vyjadřují se podle § 14 vodního zákona v případech, ve kterých jsou příslušné vydávat povolení nebo souhlas; ve věcech hraničních toků se vyjadřují po projednání s ministerstvem,
f)
vedou evidenci vodních toků a navrhují ministerstvu jejich správce,
g)
činí za mimořádné situace, zejména při nedostatku vody a při havarijním zhoršení jakosti vod opatření náležející do působnosti národních výborů nižšího stupně, a to v případech přesahujících územní obvod nebo možnosti národních výborů nižšího stupně.
§ 5
Ministerstvo lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistická republiky
Ministerstvo
a)
řídí výkon státní správy na úseku vodního hospodářství,
b)
pečuje o ochranu přirozené akumulace vod a vodních zdrojů, o ochranu vodních toků, o ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, jakož i odstraňování, popřípadě omezování jejich dosavadního znečištění,
c)
provádí rozbor stavu využívání vodních zdrojů, pečuje o udržování rovnováhy mezi kapacitou vodních zdrojů, potřebou a spotřebou vody a o nejhospodárnější a nejúčelnější využívání vodních zdrojů z hlediska potřeb národního hospodářství a zajišťuje jejich evidenci,
d)
ústředně plánuje a usměrňuje hospodaření s vodami, sestavuje a doplňuje směrný vodohospodářský plán a zajišťuje uplatňování jeho zásad při hospodaření s vodami,
e)
určuje na návrh krajských národních výborů správce drobných vodních toků a zajišťuje správu vodohospodářsky významných vodních toků prostřednictvím jím řízených státních vodohospodářských organizací,
f)
zabezpečuje hydrologickou službu a hydrologický průzkum,
g)
pečuje o splavnost vodních toků a budování vodních cest,
h)
ústředně řídí přípravu a výstavbu soustav vodohospodářských děl,
i)
vyjadřuje se podle § 14 vodního zákona k centrálně posuzovaným stavbám, pokud rozhodujícím způsobem ovlivňuji nakládání s vodami, ochranu vod nebo ochranu před povodněmi,
j)
řídí v podřízených organizacích v rámci jednotné státní vědeckotechnické politiky základní a aplikovaný vodohospodářský výzkum a vodohospodářský rozvoj,
k)
vykonává vrchní vodohospodářský dozor,
l)
schvaluje komplexní manipulační řády soustav vodohospodářských děl, které ovlivňují vodní hospodářství v územních obvodech více krajských národních výborů,
m)
rozhoduje v pochybnostech o rozsahu povinností, popřípadě oprávnění správců vodohospodářsky významných vodních toků, pokud nejde o rozhodování podle správního řádu,
n)
upravuje podrobněji obecně závazným právním předpisem úkoly jednotlivých vodohospodářských orgánů stanovené tímto zákonem.
§ 6
Místní příslušnost vodohospodářských orgánů
(1)
Místní příslušnost vodohospodářských orgánů k vydávání povolení k nakládání s vodami, k vodohospodářským dílům a k některým činnostem podle § 8 až 10 vodního zákona se řídí místem díla, popřípadě místem činnosti.
(2)
Je-li vodohospodářské dílo, k jehož povolení je příslušný okresní národní výbor, na území více okresů téhož kraje, je příslušný okresní národní výbor, v jehož územním obvodě je převážná část vodohospodářského díla. V pochybnostech o tom, v kterém okrese je převážná část vodohospodářského díla, určí příslušnost krajský národní výbor, a jde-li o okresy ve více krajích určí příslušnost zúčastněné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě; nedojde-li k dohodě, určí příslušnost ministerstvo.
(3)
Je-li vodohospodářské dílo, k jehož povolení je příslušný krajský národní výbor, na území více krajů, je příslušný krajský národní výbor, v jehož územním obvodě je převážná část vodohospodářského díla. V pochybnostech o tom, v kterém kraji je převážná část vodohospodářského díla, určí příslušnost ministerstvo.
§ 7
Souběh povolení vodohospodářských orgánů různých stupňů
Jestliže týž žadatel požaduje současné vydání několika povolení, k jejichž vydání jsou příslušné vodohospodářské orgány různých stupňů, rozhodne o vydání těchto povolení vodohospodářský orgán nejvyššího stupně. Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem upravit podrobnosti.
ČÁST DRUHÁ
Směrný vodohospodářský plán a ochrana vodohospodářských zájmů
§ 8
Sestavování a doplňování směrného vodohospodářského plánu
(1)
Směrný vodohospodářský plán sestavuje a doplňuje ministerstvo v součinnosti se zúčastněnými ústředními orgány tak, aby byl v souladu s perspektivou rozvoje jednotlivých odvětví národního hospodářství a s ochranou životního prostředí.
(2)
Ministerstvo může pověřit nižší vodohospodářské orgány zpracováním podkladů pro sestavování a doplňování směrného vodohospodářského plánu. Ministerstvo, popřípadě k tomu pověřené jím řízené organizace a vodohospodářské orgány mohou požadovat od těch, kdož mají požadavky na vodu nebo ovlivňují hospodaření s vodou, popřípadě její jakost, aby jim bezplatně sdělovali údaje potřebné k sestavování a doplňování tohoto plánu, nebo si mohou tyto údaje u nich zjišťovat.
(3)
Ministerstvo sestavuje v rámci směrného vodohospodářského plánu státní vodohospodářskou bilanci, která obsahuje vyhodnocení zásob povrchových a podzemních vod, jejich jakosti a současného i možného využití; přitom stanoví zásady ročního a víceletého hospodaření s vodou v jednotlivých povodích a určuje potřebné ukazatele, především ukazatele minimálních průtoků vody ve vodních tocích a ukazatele potřeby, spotřeby, popřípadě jakosti vody při nakládání s ní. Při stanovení ukazatelů minimálních průtoků ve vodních tocích bere zřetel na potřeby uživatelů vod, včetně potřeb plavby na splavných tocích a na ochranu důležitých zájmů společnosti.
(4)
Ministerstvo může pověřit nižší vodohospodářské orgány, aby podle jím stanovených zásad určily ukazatele pro jednotlivá dílčí povodí, popřípadě úseky vodních toků.
(5)
Zásoby povrchových a podzemních vod a jejich jakost evidují a bilančně vyhodnocují organizace pověřené ministerstvem, a to podle směrnic vydaných ministerstvem po projednání s příslušnými ústředními orgány státní správy.
§ 9
Ochrana vodohospodářských a jiných důležitých zájmů společnosti
Vodohospodářské orgány jsou povinny vycházet při rozhodování, vyjádřeni a při provádění ostatních opatření ve vodním hospodářství ze směrného vodohospodářského plánu, zejména ze státní vodohospodářské bilance, dodržovat zásady ročního a víceletého hospodaření s vodou v jednotlivých povodích a dbát na ochranu životního prostředí a ostatní důležité zájmy společnosti.
ČÁST TŘETÍ
Vodohospodářský dozor
§ 10
Vodohospodářský dozor národních výborů
(1)
Národní výbory dozírají na dodržování ustanovení vodního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě a v rozsahu své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
(2)
Národní výbory jsou povinny v. rozsahu své působnosti soustavně dozírat zejména na to, zda jsou dodržována jimi vydaná rozhodnutí, ustanovení vodního zákona k ochraně vod, včetně jejich jakosti, zda jsou udržována vodohospodářská díla v řádném stavu a zda jsou provozována podle schválených kanalizačních, manipulačních nebo provozních řádů.
(3)
Národní výbory si mohou při provádění vodohospodářského dozoru vyžádat spolupráci orgánů, které sleduji jakost a zdravotní nezávadnost vod, orgánů ochrany přírody, orgánů státního hospodářského řízení zemědělství, rybářství, popřípadě dalších orgánů, jakož i společenských organizací působících na těchto úsecích. Po projednání s těmito organizacemi mohou pověřit jejich členy některými úkoly, pokud nejde o rozhodnutí ve věcech státní správy.
(4)
Národní výbory provádějí jako součást vodohospodářského dozoru technickobezpečnostní dozor nad vodohospodářskými díly, jejichž stav by mohl ohrozit bezpečnost osob nebo majetku. Přitom dozírají zejména na to, jak správci (vlastníci, uživatelé) těchto děl zajišťují na nich odborný technickobezpečnostní dohled a jak provádějí potřebná opatření k jejich bezpečnosti.
(5)
Ministerstvo může upravit obecně závazným právním předpisem způsob provádění vodohospodářského dozoru národními výbory, jakož i provádění odborného technickobezpečnostního dozoru v případech, kdy jej neprovádí organizace pověřená podle § 41 odst. 1 písm. c) vodního zákona nebo jde-li o vodohospodářské dílo ve výstavbě.
§ 11
Vrchní vodohospodářský dozor
(1)
Ministerstvo dozírá v rámci vrchního vodohospodářského dozoru na to, jak nižší vodohospodářské orgány provádějí ustanovení vodního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě.
(2)
V rámci vrchního vodohospodářského dozoru dozírá ministerstvo též na to, jak orgány a organizace dodržují ustanovení vodního zákona o ochraně vod a předpisů vydaných na jeho základě, jak jsou dodržována rozhodnutí vodohospodářských orgánů, jak plní své povinnosti správci (vlastníci, uživatelé) vodohospodářských děl a správci vodních toků a jak plní úkoly organizace pověřené ministerstvem podle vodního zákona nebo tohoto zákona. Zjistí-li nedostatky, může uložit potřebná opatření k jejich odstranění.
§ 12
Slovenská vodohospodářská inspekce
(1)
Slovenskou vodohospodářskou inspekci zřizuje ministerstvo jako svůj odborný kontrolní orgán ve věcech ochrany jakosti vod a hospodařeni s vodou. Slovenská vodohospodářská inspekce vykonává v rámci vrchního vodohospodářského dozoru úkoly uvedené v § 11 odst. 2 v rozsahu určeném ministerstvem.
(2)
Slovenská vodohospodářská inspekce při plnění svých úkolů spolupracuje s národními výbory a poskytuje jim odbornou pomoc.
(3)
Slovenská vodohospodářská inspekce navrhuje vodohospodářským orgánům uložení pokut a opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
§ 13
Oprávnění osob vykonávajících vodohospodářský dozor
Osoby vykonávající dozor podle § 10 až 12 jsou při plnění svých úkolů oprávněny vstupovat na pozemky, do závodů, zařízení a objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů, provádět potřebná zjišťování, požadovat potřebné údaje a vysvětlení a nahlížet do příslušných dokladů; přitom jsou povinny zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství o skutečnostech, o nichž se dověděly při své činnosti a vykázat se průkazem orgánu, z jehož pověřeni vykonávají dozor.
ČÁST ČTVRTÁ
Řízení a vodohospodářská evidence
§ 14
Řízení
(1)
Pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují vodohospodářské orgány při řízení o věcech upravených vodním zákonem nebo tímto zákonem (dále jen „vodoprávní řízení“) podle správního řádu,3) popřípadě podle stavebního řádu,4) jde-li o rozhodnutí ve věci zřízení, změny nebo zrušení vodohospodářského díla.
(2)
K žádosti o rozhodnutí je třeba připojit doklady obsahující údaje, které jsou směrodatné pro posouzení dosahu žádaného rozhodnutí na vodohospodářské poměry. Jde-li o žádost o povolení, které je současně rozhodnutím o přípustnosti stavby,5) je třeba připojit též doklady, kterých je třeba k žádosti o takovéto rozhodnutí podle stavebního řádu. Žadatel je povinen na vyzvání vodohospodářského orgánu předložit další doklady, popřípadě posudky o vlivu žádaného rozhodnutí na jiné právem chráněné zájmy.
(3)
Ministerstvo vyhláškou podrobněji stanoví, ve kterých případech a které doklady je žadatel o rozhodnutí povinen předložit, jakož i další podrobnosti vydávání povolení, souhlasů a vyjádření.
(4)
Týká-li se vodoprávní řízení užívacích práv k zemědělským nebo lesním pozemkům, které mají v užívání socialistické zemědělské nebo lesní organizace, jsou účastníky vodoprávního řízení jen tyto organizace.
(5)
Účastníkem vodoprávního řízení ve věci povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu týkajícího se vodního toku je též správce tohoto toku.
(6)
V případech, ve kterých může rozhodnutí vodohospodářského orgánu ovlivnit vodohospodářské poměry v územních obvodech více místních (městských) národních výborů, oznámí vodohospodářský orgán termín a předmět ústního jednání veřejnou vyhláškou i u těchto národních výborů. K ústnímu jednání pozve písemně všechny jemu známé účastníky vodoprávního řízení.
(7)
Pozvání k ústnímu jednání doručí vodohospodářský orgán účastníkovi do vlastních rukou nejpozději 8 dnů, ve složitějších případech nejpozději 30 dnů přede dnem ústního jednání. Po tuto dobu musí být vyvěšeny i vyhlášky o oznámení ústního jednání podle odstavce 6.
(8)
Ovlivní-li rozhodnutí vodohospodářské poměry nebo jakost vod v obvodě působnosti jiného vodohospodářského orgánu, nebo je-li vodohospodářské dílo, o němž se rozhoduje, zčásti v územním obvodu jiného vodohospodářského orgánu, rozhodne věcně a místně příslušný vodohospodářský orgán po projednání s vodohospodářskými orgány, jejichž územních obvodů se rozhodnutí týká.
(9)
V jednoduchých věcech, zejména je-li možné rozhodnout na podkladě dokladů předložených účastníkem vodoprávního řízení, rozhodne vodohospodářský orgán bezodkladně. V ostatních případech rozhodne nejpozději do 60 dnů, ve zvlášť složitých případech nejpozději do 3 měsíců od zahájení vodoprávního řízení. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může lhůtu přiměřeně prodloužit odvolací orgán.
(10)
Vodohospdářský orgán může doručit rozhodnutí účastníkům řízení, s výjimkou žadatele o povolení a správce vodního toku, popřípadě toho, kdo podal námitky, veřejnou vyhláškou na místních (městských) národních výborech, v jejichž obvodech jsou zájmy účastníků dotčeny.
(11)
Vydává-li vodohospodářský orgán témuž žadateli současně několik povolení, může tak učinit v jednom rozhodnutí.
(12)
Vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti, může vodohospodářský orgán v novém vodoprávním řízení změnit nebo zrušit i jiná svá rozhodnutí vydaná v souvislosti s povolením, které bylo změněno nebo zrušeno.
(13)
Náklady na znalecké posudky ve vodoprávním řízení, k němuž dal podnět žadatel o povolení, hradí žadatel.
(14)
Opatření vodohospodářských orgánů učiněná podle § 5 odst. 3, § 16 odst. 1 a § 30 odst. 3 věty první vodního zákona se zpravidla vyhlašují veřejnou vyhláškou nebo jiným v místě obvyklým způsobem.
§ 15
Vodohospodářská evidence
(1)
Vodohospodářské orgány jsou povinny vést evidenci jimi vydaných povolení, souhlasů, vyjádření a jiných rozhodnutí.
(2)
Podrobnosti o způsobu vedení a rozsahu vodohospodářské evidence upraví ministerstvo, které může též pověřit organizace jím řízené, popřípadě některé vodohospodářské orgány vedením souhrnné vodohospodářské evidence.
(3)
Nahlížet do vodohospodářské evidence je oprávněn ten, kdo prokáže oprávněný zájem na skutečnostech v ní uvedených, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů.
ČÁST PÁTÁ
Závodní a podnikoví vodohospodáři
§ 16
(1)
Organizace, které odebírají nebo jinak užívají vodu nebo vypouštějí odpadní, popřípadě zvláštní vody v množství a jakosti nad míru stanovenou ministerstvem v dohodě s příslušnými ústředními orgány, jsou povinny k zajištění odborného hospodaření s vodou a čištění odpadních vod určit kvalifikované pracovníky (závodní a podnikové vodohospodáře). Obdobně určují kvalifikované pracovníky též organizace a orgány nadřízené těmto organizacím, jakož i jejích ústřední orgány.
(2)
Podrobnosti o určování, činnosti a kvalifikaci pracovníků uvedených v odstavci 1 stanoví ministerstvo vyhláškou v dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy.
ČÁST ŠESTÁ
Ochrana před povodněmi
§ 17
Všeobecné povinnosti při ochraně před povodněmi
(1)
V době nebezpečí povodně a v době povodně orgány, organizace a občané jsou povinni na příkaz příslušných povodňových orgánů zejména
a)
poskytnout dopravní a mechanizační prostředky, pohonné látky, nářadí a jiné potřebné prostředky,
b)
zúčastnit se podle svých možností a sil prací na ochranu a záchranu lidí a majetku ohroženého povodní,
c)
trpět odstranění staveb, jejich částí anebo porostů.
(2)
Povodňové orgány ukládají povinnosti podle odstavce 1 jen v nevyhnutelně potřebném rozsahu.
§ 18
Řízení ochrany před povodněmi
(1)
Ochranu před povodněmi zabezpečují tyto povodňové orgány:
a)
ministerstvo, ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky a národní výbory,
b)
Ústřední povodňová komise a povodňové komise národních výborů.
(2)
Ministerstvo ústředně řídí a kontroluje přípravu a provádění zabezpečovacích prací na ochranu před povodněmi. Ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky ústředně řídí a kontroluje přípravu a provádění povodňových záchranných prací. Národní výbory činí ve svých územních obvodech preventivní opatření k ochraně před povodněmi; organizují a řídí záchranné práce.
(3)
Ministerstvo a ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky spolupracují ve věcech ochrany před povodněmi. Ostatní orgány a organizace spolupracují s povodňovými orgány a pomáhají jim při zabezpečování ochrany před povodněmi.
(4)
Ústřední povodňová komise koordinuje a kontroluje přípravu a provádění preventivních opatření ústředních orgánů a národních výborů na ochranu před povodněmi; schvaluje komplexní povodňové plány. Ústřední povodňová komise v době nebezpečí povodně a v době povodně ohrožující rozsáhlé území, pokud povodňové komise krajských národních výborů nestačí vlastními silami a prostředky činit potřebná opatření, a na hraničních tocích řídí, koordinuje a kontroluje v plném rozsahu ochranu před povodněmi (zabezpečovací práce a záchranné práce),
(5)
Ústřední povodňovou komisi zřizuje vláda Slovenské socialistické republiky (dále jen „vláda“), která schvaluje též statut této komise. Předsedou komise je ministr lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky a místopředsedou ministr vnitra Slovenské socialistické republiky.
(6)
Povodňové komise národních výborů v době nebezpečí povodně a v době povodně řídí, koordinují a kontrolují ochranu před povodněmi v územním obvodu svého národního výboru.
(7)
Povodňovou komisi národního výboru ustavuje plenární zasedání národního výboru; předsedou komise je předseda nebo místopředseda národního výboru. Povodňovou komisi řídí rada národního výboru; komise je též podřízena povodňové komisi národního výboru vyššího stupně, a jde-li o povodňovou komisi krajského národního výboru, je podřízena Ústřední povodňové komisi, pokud v době nebezpečí povodně a v době povodně nepřevezme řízení ochrany před povodněmi v plném rozsahu povodňová komise národního výboru vyššího stupně, nebo jde-li o povodňovou komisi krajského národního výboru, Ústřední povodňová komise.
(8)
Ústřední povodňová komise a povodňové komise národních výborů v době nebezpečí povodně a v době povodně mohou vydávat příkazy k provedení opatření potřebných k zabezpečení ochrany před povodněmi. Tyto příkazy nejsou rozhodnutími podle správního řádu.
§ 19
Předpovědní, hlásná a varovná povodňová služba
(1)
Orgány, organizace a občané jsou povinni neodkladně hlásit nebezpečí povodně povodňovým orgánům.
(2)
Orgány a organizace, zejména ty, které zajišťují telekomunikační služby, jsou povinny přednostně zabezpečovat komunikaci zpráv a hlášení předpovědní a hlásné povodňové služby ve věcech ochrany před povodněmi.
§ 20
Náklady na opatření k ochraně před povodněmi
(1)
Orgány, organizace a občané nesou náklady, které jim vzniknou vlastními opatřeními k ochraně jejich majetku (majetku v jejich správě nebo užívání) před povodněmi.
(2)
Náklady na zabezpečovací práce na vodních tocích a na vodohospodářských dílech hradí jejich správci (vlastníci, uživatelé). Náklady na záchranné práce, kromě nákladů podle odstavce 1, hradí okresní národní výbory podle zvláštních předpisů, které vydá ministerstvo financí Slovenské socialistické republiky ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány státní správy.
(3)
Ministerstvo v dohodě s ministerstvem financí Slovenské socialistické republiky může stanovit, ve kterých dalších případech a vůči komu náleží nárok na náhradu nákladů vzniklých těm, kdo na příkaz povodňových orgánů vykonávali opatření k ochraně před povodněmi.
§ 21
Náhrada škody způsobené opatřeními prováděnými k ochraně před povodněmi
Národní výbory hradí občanům škody, které jim vzniknou v důsledku činnosti a opatření k ochraně před povodněmi; organizacím v těchto případech hradí škody na věcech a náklady spojené s odškodněním pracovních úrazů.6) O náhradě těchto škod rozhoduje a náhradu poskytuje příslušný okresní národní výbor.
§ 22
Prováděcí předpisy
Podrobnosti o provádění ochrany před povodněmi, zejména o úkolech a spolupráci orgánů, organizací a občanů při povodních upraví vláda nařízením.
ČÁST SEDMÁ
Vodní stráž
§ 23
(1)
Vodohospodářské orgány na návrh správců vodních toků nebo správců (vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl ustanovují k ochraně vod, vodních toků a k ochraně vodohospodářských děl vodní stráž. Vodní stráž lze ustanovit i na návrh společenské organizace. Náklady na vodní stráž nesou správci (vlastníci, uživatelé) a společenské organizace, na jejichž návrh byla vodní stráž ustanovena. Ve výjimečných případech, vyžaduje-li to ochrana důležitých zájmů společnosti, může příslušný vodohospodářský orgán uložit správci (vlastníku, uživateli), aby předložil návrh na ustanovení vodní stráže.
(2)
Člen vodní stráže je oprávněn při výkonu ochrany vstupovat na cizí pozemky a vodohospodářská díla, pokud k tomu není potřeba povolení podle zvláštních předpisů, zjišťovat osoby, které porušují ustanovení vodního zákona k ochraně vod, vodních toků a vodohospodářských děl, a oznamovat je vodohospodářskému orgánu, který ho ustanovil. Člen vodní stráže je oprávněn ukládat pokuty v blokovém řízení podle zvláštních předpisů.
(3)
Vodní stráž může požádat při plnění svých úkolů o spolupráci Sboru národní bezpečnosti, pokud jejich plnění nemůže zabezpečit vlastními sílami nebo prostředky. Vodní stráž je při výkonu své činnosti povinna nosit služební odznak se státním znakem.
(4)
Ministerstvo v dohodě s ministerstvem vnitra Slovenské socialistické republiky určí obecně závazným právním předpisem vodohospodářské orgány, které ustanovují vodní stráž, jakož i ostatní podrobnosti o ustanovení vodní stráže, zejména o složení slibu, o vnějším označení jejích členů a o výkonu ochrany.
ČÁST OSMÁ
Pokuty
§ 24
(1)
Organizacím, které porušují povinnosti stanovené tímto zákonem, popřípadě podle něj uložené, ukládají vodohospodářské orgány pokuty v rozsahu a za podmínek stanovených vládou. Vodohospodářské orgány ukládají za podmínek stanovených vládou pokuty i pracovníkům těchto organizací, kteří zavinili porušení povinností organizací, pokud nejde o trestný čintrestný čin nebo přečin. Výše pokuty může činit u pracovníka organizace nejvýše trojnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.7)
(2)
Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace podle předpisů o náhradě škody. Byla-li uložena pracovníku organizace pokuta podle odstavce 1, nelze mu uložit pokutu podle jiných předpisů.
(3)
Pokuty uložené podle vodního zákona a tohoto zákona jsou příjmem rozpočtů národních výborů.
ČÁST DEVÁTÁ
Ustanovení závěrečná, přechodná a zrušovací
§ 25
Vodohospodářské orgány spolupracují při opatřeních podle vodního zákona a tohoto zákona, jakož i předpisů vydaných na jejich základě s příslušnými orgány státní správy.
§ 26
(1)
Organizace, které ke dni účinnosti tohoto zákona vypouštějí odpadní nebo zvláštní vody do povrchových nebo podzemních vod, jsou povinny oznámit do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona vodohospodářskému orgánu příslušnému k vydání povolení množství, jakost a způsob vypouštění těchto vod. Pokud vypouštění těchto vod není v souladu s ustanoveními vodního zákona nebo stanovenými ukazateli, rozhodne vodohospodářský orgán, zda, v jakém rozsahu a za jakých podmínek povoluje jejich vypouštění. V povolení stanoví současně přípustný stupeň jakosti vypouštěných odpadních nebo zvláštních vod a lhůtu, v níž musí být tohoto stupně dosaženo, popřípadě vybudováno potřebné čisticí zařízení.
(2)
Ministerstvo vydá v dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy vyhlášku, v níž stanoví postup vodohospodářského orgánu tak, aby nakládání s vodami bylo uvedeno do souladu s vodním zákonem do jednoho roku, ve zvlášť odůvodněných případech do dvou let a u veřejných kanalizací do tří let od dne účinnosti tohoto zákona.
§ 27
(1)
Organizace, spravující ke dni účinnosti tohoto zákona veřejnou kanalizaci, předloží návrh kanalizačního řádu8) vodohospodářskému orgánu příslušnému k jeho schválení, a to ve lhůtě jím stanovené.
(2)
Kdo vypouští do veřejné kanalizace odpadní nebo zvláštní vody znečištěné při jejich vzniku nad míru stanovenou kanalizačním řádem, je povinen do 6 měsíců od schválení tohoto řádu požádat o povolení podle § 24 odst. 3 vodního zákona. Vydá-li vodohospodářský orgán povolení, postupuje obdobně podle ustanovení § 26 odst. 1.
(3)
Ministerstvo obecně závazným právním předpisem upraví po projednání s příslušnými ústředními orgány státní správy lhůty a postup vodohospodářských orgánů při vydávání povolení podle odstavce 2.
§ 28
Vodoprávní řízení zahájené před účinností tohoto zákona dokončí vodohospodářský orgán, který řízení zahájil jako příslušný podle dosavadních předpisů.
§ 29
(1)
Tímto zákonem nejsou dotčeny
a)
předpisy upravující působnost Slovenského geologického úřadu, Slovenského úřadu bezpečnosti práce a Slovenského báňského úřadu,
b)
zvláštní předpisy upravující výkon státní správy na úseku vodního hospodářství ve vyhrazených prostorách Československé lidové armády a ozbrojených bezpečnostních sborů,9)
c)
ustanovení § 29 zák. č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, pokud jde o povodňové záchranné práce prováděné požárními jednotkami a o provádění ochrany před povodněmi, pokud je neupravuje tento zákon a předpisy vydané na jeho základě.
(2)
Do působnosti ministerstva zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky náleží řízení vodohospodářských meliorací zemědělských pozemků, včetně závlahových a odvodňovacích soustav, pokud vodní zákon nebo tento zákon nestanoví jinak. Ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky může v dohodě s ministerstvem upravit podrobnosti na tomto úseku.
§ 30
Zrušují se:
1.
zákon č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl, pokud se vztahuje na přísežné hajné k ochraně vod a vodních děl,
2.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 615/1949 Ú. v., kterou se určuje vzor osvědčení o ustanovení přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl a o jejich vzetí do přísahy, pokud se vztahuje na přísežné hajné k ochraně vod a vodních děl,
3.
vyhláška ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 136/1960 Sb., o Státní vodohospodářské inspekci, ve znění vyhlášky Ústřední správy vodního hospodářství č. 55/1966 Sb.,
4.
vládní nařízení č. 65/1966 Sb., o změnách působnosti v oboru ochrany před povodněmi.
§ 31
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1975.
ŠtencI v. r.
Dr. Colotka v. r.
Příloha k zákonu SNR č. 135/1974 Sb.
Případy, v nichž krajské národní výbory povolují vypouštění odpadních vod
podle § 4 odst. 1 písm. a)
K bodu 1: Nemocnice a zdravotnická zařízení, jejichž kapacita infekčních oddělení přesahuje 150 lůžek.
K bodu 2: a) výroba celulózy,
b)
výroba umělých chemických vláken na bázi celulózy,
c)
plynárny zpracovávající hnědé uhlí,
d)
rafinerie ropy a petrochemický průmysl,
e)
výroba syntetických barev,
f)
zpracování surových kůží nad 15 000 tun čerstvé váhy ročně,
g)
těžba a zpracování uranové rudy a atomové elektrárny,
h)
farmaceutický průmysl,
i)
velkovýkrmny prasat s kapacitou nad 5000 kusů.
K bodu 3: Veřejné kanalizace odvádějící celkové znečištění v ukazateli BSK5 nad 1000 t/ rok nebo nad 300 l/sek. odpadních vod.
1)
Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).
2)
Zákon č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě.
3)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
4)
Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a prováděcí předpisy.
5)
§ 9 odst. 3 vodního zákona.
6)
§ 190 a násl. zákoníku práce a § 44a vládního nařízení č. 66/1965 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády č. 60/1970 Sb.
7)
§ 275 zákoníku práce.
8)
§ 24 odst. 2 vodního zákona.
9)
Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech. |
Zákon č. 20/1975 Sb. | Zákon č. 20/1975 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce
Vyhlášeno 27. 3. 1975, datum účinnosti 1. 7. 1975, částka 7/1975
* Čl. III - Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 162/1973 Sb.) se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Zrušují se
* Čl. V - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákoníku práce, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2007 (264/2006 Sb.)
20
ZÁKON
ze dne 26. března 1975,
kterým se mění a doplňují některá další ustanovení zákoníku práce
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. III
Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 162/1973 Sb.) se mění a doplňuje takto:
1.
V § 82 odst. 2 a § 88 písm. g) se slova „komise pro pracovní spory“ nahrazují slovy „rozhodčí komise“.
2.
§ 274 písm. c) zní:
„c)
vykonatelných rozhodnutí komisí pro pracovní spory, rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;“.
Čl. IV
Zrušují se
1.
§ 19 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně;
2.
§ 15 odst. 3 a § 73 odst. 2 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení;
3.
vládní nařízení č. 40/1953 Sb., o občanské pracovní pomoci;
4.
vládní nařízení č. 66/1965 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 60/1970 Sb.;
5.
vyhláška č. 113/1955 Ú. l., o pracovním poměru lodních posádek československých námořních lodí;
6.
§ 97 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení;
7.
vyhláška č. 23/1970 Sb., o projednávání pracovních sporů komisemi pro pracovní spory.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákoníku práce, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1975.
Dr. Štrougal v. r.
též na místě presidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Indra v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 51/1975 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 51/1975 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o Národní ceně Slovenské socialistické republiky
Vyhlášeno 28. 5. 1975, datum účinnosti 28. 5. 1975, částka 14/1975
* § 1 - Národní rada Slovenské socialistické republiky (dále jen „Národní cena“) se uděluje jednotlivcům nebo kolektivům jako projev uznání za vynikající zásluhy, tvůrčí výsledky nebo výkony v oblasti vědy, techniky, umění a kultury, které obohatily lidské poznání
* § 2 - Národní cenu uděluje předsednictvo Slovenské národní rady každoročně k 29. srpnu na návrh vlády Slovenské socialistické republiky (dále jen „vláda“).
* § 3 - (1) Poradním orgánem vlády pro posouzení návrhů orgánů, organizací, institucí nebo jednotlivců na udělení Národní ceny je Výbor pro Národní cenu Slovenské socialistické republiky (dále jen „Výbor“).
* § 4 - (1) Vyznamenaným jednotlivcům náleží čestný titul „Nositel Národní ceny Slovenské socialistické republiky“; o udělení ceny dostanou listinu a mají právo nosit stužku symbolizující Národní cenu.
* § 5 - Organizaci Výboru, náležitosti návrhů na udělení Národní ceny, způsob jejich předkládání a projednávání, podrobnosti o udělování Národní ceny, o výši odměny, jakož i podrobnosti o vykonávání oprávnění podle § 4 upraví statut Národní ceny, který schvaluje v
* § 6 - Zrušuje se zákon Slovenské národní rady č. 87/1969 Sb., o Státní ceně Slovenské socialistické republiky.
* § 7 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 5. 1975
51
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 14. května 1975
o Národní ceně Slovenské socialistické republiky
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Národní rada Slovenské socialistické republiky (dále jen „Národní cena“) se uděluje jednotlivcům nebo kolektivům jako projev uznání za vynikající zásluhy, tvůrčí výsledky nebo výkony v oblasti vědy, techniky, umění a kultury, které obohatily lidské poznání nebo vytvořily velké kulturní a umělecké hodnoty nebo jinak významnou měrou přispěly k rozvoji hmotného a duchovního bohatství slovenského národa a národností v Slovenské socialistické republice.
§ 2
Národní cenu uděluje předsednictvo Slovenské národní rady každoročně k 29. srpnu na návrh vlády Slovenské socialistické republiky (dále jen „vláda“).
§ 3
(1)
Poradním orgánem vlády pro posouzení návrhů orgánů, organizací, institucí nebo jednotlivců na udělení Národní ceny je Výbor pro Národní cenu Slovenské socialistické republiky (dále jen „Výbor“).
(2)
Předsedou Výboru je ministr kultury Slovenské socialistické republiky; členy Výboru jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy Výboru.
§ 4
(1)
Vyznamenaným jednotlivcům náleží čestný titul „Nositel Národní ceny Slovenské socialistické republiky“; o udělení ceny dostanou listinu a mají právo nosit stužku symbolizující Národní cenu.
(2)
Vyznamenaným kolektivům náleží čestný titul „Nositel Národní ceny Slovenské socialistické republiky“; o udělení ceny dostanou listinu.
(3)
S udělením Národní ceny je spojena odměna.
§ 5
Organizaci Výboru, náležitosti návrhů na udělení Národní ceny, způsob jejich předkládání a projednávání, podrobnosti o udělování Národní ceny, o výši odměny, jakož i podrobnosti o vykonávání oprávnění podle § 4 upraví statut Národní ceny, který schvaluje vláda.
§ 6
Zrušuje se zákon Slovenské národní rady č. 87/1969 Sb., o Státní ceně Slovenské socialistické republiky.
§ 7
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Štencl v. r.
Dr. Colotka v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 52/1975 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 52/1975 Sb.
Zákon Slovenské národní rady, kterým se zrušuje zákon SNR č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky
Vyhlášeno 28. 5. 1975, datum účinnosti 28. 5. 1975, částka 14/1975
* § 1 - Zákon Slovenské národní rady č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky, se zrušuje.
* § 2 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 5. 1975
52
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 14. května 1975
kterým se zrušuje zákon SNR č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Zákon Slovenské národní rady č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky, se zrušuje.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Štencl v. r.
Dr. Colotka v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 53/1975 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 53/1975 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek
Vyhlášeno 28. 5. 1975, datum účinnosti 1. 10. 1975, částka 14/1975
* § 1 - Úvodní ustanovení
* § 2 - Podmínky ukládání pokut
* § 3 - Výše pokuty
* § 4 - Ukládání pokut
* § 5 - Placení pokut
* § 6 - Odklad placení, sníženi a prominutí pokuty
* § 7 - Použití výnosu pokut
* § 8 - Vztah k jiným předpisům
* § 9 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 10. 1975
53
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 15. května 1975
o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
Organizace jsou povinné činit v rozsahu své působnosti opatření potřebná k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a zdravého způsobu života a práce (déle jen „zdravé životní podmínky“ ) a předcházet tak škodám na zdraví a majetku občanů a národohospodářským škodám. Plnění těchto povinností mají napomáhat též pokuty ukládané organizacím a jejich pracovníkům podle tohoto zákona.
§ 2
Podmínky ukládání pokut
(1)
Pokuta se uloží organizaci, jestliže nesplní povinnost stanovenou právními předpisy o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek1) nebo neučiní opatření uložené podle těchto právních předpisů, které upravují
a)
péči o zdravé životní prostředí, o zdravotní nezávadnost poživatin a předmětů běžného užívání, o zdravý vývoj dětí a dorostu a o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících,
b)
ochranu zdraví při zacházení s jedy a jinými zdraví škodlivými látkami,
c)
ochranu zdraví před ionizujícím zářením,
d)
ochranu proti přenosným nemocem a
e)
ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů.
(2)
Pokuta se uloží též pracovníkovi organizace, který zavinil, že tato organizace nesplnila povinnost nebo neučinila opatření podle odstavce 1, nejde-li o trestný čintrestný čin nebo přečin.
(3)
Uložením pokuty podle odstavců 1 a 2 není dotčena odpovědnost organizace ani odpovědnost pracovníků organizace2) podle předpisů o náhradě škody.
(4)
Byla-li pracovníkovi organizace uložena pokuta podle odstavce 2, nelze mu z téhož důvodu uložit pokutu podle jiných právních předpisů.
§ 3
Výše pokuty
(1)
Organizaci se uloží pokuta až do výše 100 000 Kčs, pracovníku organizace až do výše rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku;3) přitom se přihlíží zejména k míře ohrožení zdravých životních podmínek, k rozsahu škodlivých následků a k tomu, zda organizace již v minulosti ohrozila zdravé životní podmínky.
(2)
V rozhodnutí o uložení pokuty organizaci se určí i lhůta, v které má odstranit nedostatky. Jestliže v této lhůtě organizace nedostatky neodstraní, uloží se jí další pokuta až do výše dvojnásobku pokuty uložené podle odstavce 1.
§ 4
Ukládání pokut
(1)
Pokuty ukládají okresní národní výbory a jim na roveň postavené národní výbory (dále jen „okresní národní výbory“). Řízení4) se zahajuje z podnětu orgánů hygienické služby, a pokud jde o ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, z podnětu Inspektorátu lázní a zřídel ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky.
(2)
Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se příslušný okresní národní výbor dozvěděl o tom, že organizace nesplnila povinnost nebo neučinila opatření uvedené v § 2 odst. 1, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy se měla povinnost splnit nebo opatření učinit.
§ 5
Placení pokut
(1)
Pokuta se platí okresnímu národnímu výboru, který ji uložil.
(2)
Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Organizace je povinna zaplatit za každý den prodlení penále ve výši jednoho promile z nezaplacené pokuty.
§ 6
Odklad placení, sníženi a prominutí pokuty
(1)
Okresní národní výbor, který pokutu uložil, může povolit odklad placení pokuty nebo její placení ve splátkách, její snížení nebo prominutí.
(2)
Odklad placení pokuty nebo její placení ve splátkách lze povolit
a)
organizaci, jestliže vznikly okolnosti, které znemožňují bezodkladné zaplacení pokuty,
b)
pracovníku, jestliže bez svého zavinění nemůže pokutu zaplatit v době její splatnosti a její bezodkladné vymáhání by bylo pro něj příliš tvrdé.
(3)
Snížení nebo prominutí pokuty lze povolit, jestliže vznikly mimořádné okolnosti, pro něž by se zaplacení pokuty projevilo jako nepřiměřená tvrdost. Snížení nebo prominutí pokuty uložené organizaci lze vázat na podmínku, že organizace učiní ve stanovené lhůtě další opatření ke zlepšení péče o zdravé životní podmínky. Jestliže organizace tuto podmínku nesplní, je povinna zaplatit pokutu i penále z prodlení.
(4)
Proti rozhodnutí o žádosti o odklad placení pokuty, o její placení ve splátkách, o snížení nebo prominutí pokuty se nelze odvolat; rozhodnutí nelze přezkoumat ani v rámci obnovy řízení ani mimo odvolací řízení.
§ 7
Použití výnosu pokut
(1)
Pokuty jsou příjmem okresních národních výborů. Výnosu pokut se použije k financování zařízení a opatření, která slouží ke zlepšení péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek, popřípadě k financování činností, kterými se předchází nedostatkům v této péči.
(2)
Z výnosu pokut mohou okresní národní výbory k účelům uvedeným v odstavci 1 poskytnout socialistickým organizacím na jejich žádost příspěvek, jestliže nemohou potřebná zařízení nebo opatření provést ze svých prostředků. Příspěvek nelze poskytnout na zařízení nebo opatření běžné povahy, které má organizace zajišťovat z vlastních prostředků.
§ 8
Vztah k jiným předpisům
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na případy, kdy lze organizaci nebo pracovníku organizace uložit pokutu podle předpisů o vodním hospodářství, o opatřeních proti znečišťování ovzduší, o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, o dozoru státní báňské správy, o využití nerostného bohatství a podle zákoníku práce.5)
§ 9
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1975.
Štencl v. r.
Ing. Hanus v. r.
1)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a právní předpisy o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek vydané k jeho provedení.
2)
§ 172 a násl. zákoníku práce.
3)
§ 275 zákoníku práce.
4)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízeni (správní řád).
5)
Nařízení vlády Slovenské socialistické republiky č. 31/1975 Sb., o pokutách za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství, zákon č. 35/1967 Sb., o opatřeních proti znečišťování ovzduší, zákon č. 174/ 1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon Slovenské národní rady č. 42/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy, § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství, a § 270a zákoníku práce. |
Zákon č. 57/1975 Sb. | Zákon č. 57/1975 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1962 Sb., o měrové službě
Vyhlášeno 23. 6. 1975, datum účinnosti 1. 8. 1975, částka 17/1975
* Čl. I - Zákon č. 35/1962 Sb., o měrové službě, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 8. 1975
57
ZÁKON
ze dne 11. června 1975,
kterým se doplňuje zákon č. 35/1962 Sb., o měrové službě
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 35/1962 Sb., o měrové službě, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 včetně nadpisu zní:
㤠2
Druhy zákonných měr
Zákonnými měrami jsou jednotky základní (§ 3) a jednotky ostatní (§ 4).“
2.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Základní jednotky
(1)
Základní jednotky jsou:
a)
jednotka délky metr (m),
b)
jednotka hmotnosti kilogram (kg),
c)
jednotka času sekunda (s),
d)
jednotka elektrického proudu ampér (A),
e)
jednotka termodynamické teploty kelvin (K),
f)
jednotka látkového množství mol (mol),
g)
jednotka svítivosti kandela (cd).
(2)
Definice základních jednotek a jejich násobky a díly stanoví státní technická norma.“
3.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Ostatní jednotky
Ostatní jednotky, jejich označování a definice a jejich násobky a díly stanoví státní technická norma.“
4.
V § 5 odst. 2 se připojuje na konci tato věta:
„Používání jiných než zákonných měr v ostatních případech může být na přechodnou dobu povoleno státní technickou normou.“
5.
§ 6 zní:
㤠6
(1)
Federálním ústředním orgánem státní správy pro obor státní měrové služby je Úřad pro normalizaci a měření.1)
(2)
Úřad řídí a za jeho činnost odpovídá jeho předseda. Předsedu zastupuje první náměstek. Je-li předsedou Úřadu občan České socialistické republiky, je prvním náměstkem občan Slovenské socialistické republiky a naopak. Předsedu Úřadu pro normalizaci a měření a jeho prvního náměstka jmenuje vláda Československé socialistické republiky.“
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1975.
Husák v. r.
Indra v. r.
Dr. Štrougal v. r.
1)
Vztah Úřadu pro normalizaci a měření, určený v § 54 odst. 1 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, se nemění. |
Ústavní zákon Slovenské národní rady č. 74/1975 Sb. | Ústavní zákon Slovenské národní rady č. 74/1975 Sb.
Ústavní zákon Slovenské národní rady o souhlasu ke změně hranic Slovenské socialistické republiky
Vyhlášeno 17. 7. 1975, datum účinnosti 17. 7. 1975, částka 20/1975
* § 1 - Slovenská národní rada souhlasí se změnou hranic Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o změně průběhu státních hranic a o některých dalších otázkách souvisejících s výst
* § 2 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 17. 7. 1975
74
ÚSTAVNÍ ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 8. července 1975
o souhlasu ke změně hranic Slovenské socialistické republiky
Slovenská národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Slovenská národní rada souhlasí se změnou hranic Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o změně průběhu státních hranic a o některých dalších otázkách souvisejících s výstavbou a provozem polské přehrady na Dunajci podepsané ve Varšavě dne 21. března 1975.
§ 2
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Šalgovič v. r.
Dr. Colotka v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 76/1975 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 76/1975 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o Novinářské ceně Ľudovíta Štúra
Vyhlášeno 17. 7. 1975, datum účinnosti 17. 7. 1975, částka 20/1975
* § 1 - Novinářská cena Ľudovíta Štúra (dále jen „Novinářská cena“) se udílí jednotlivcům nebo kolektivům jako projev čestného uznání za významnou novinářskou a publicistickou činnost nebo za celoživotní práci v těchto oblastech, kterou v Slovenské socialistické r
* § 2 - Novinářskou cenu udílí předsednictvo Slovenské národní rady každoročně ke Dni tisku, rozhlasu a televize 21. září na návrh vlády Slovenské socialistické republiky (dále jen „vláda“).
* § 3 - (1) Poradním orgánem vlády pro posouzení návrhů orgánů, organizací, institucí nebo jednotlivců na udělení Novinářské ceny je Výbor pro Novinářskou cenu Ľudovíta Štúra (dále jen „Výbor“).
* § 4 - (1) Vyznamenaným jednotlivcům přísluší čestný titul „Nositel Novinářské ceny Ľudovíta Štúra“; o udělení ceny dostanou listinu a jsou oprávněni nosit stužku symbolizující Novinářskou cenu.
* § 5 - Náležitosti návrhů na udělení Novinářské ceny, způsob jejich předkládání a projednávání, výši odměny, podrobnosti o udělení Novinářské ceny a o vykonávání oprávnění podle § 4, jakož i organizaci Výboru upraví statut Novinářské ceny, který schvaluje vláda.
* § 6 - Zrušuje se zákon Slovenské národní rady č. 65/1971 Sb., o Novinářské ceně Ľudovíta Štúra.
* § 7 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 17. 7. 1975
76
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 8. července 1975
o Novinářské ceně Ľudovíta Štúra
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Novinářská cena Ľudovíta Štúra (dále jen „Novinářská cena“) se udílí jednotlivcům nebo kolektivům jako projev čestného uznání za významnou novinářskou a publicistickou činnost nebo za celoživotní práci v těchto oblastech, kterou v Slovenské socialistické republice významně přispěli k uskutečnění ideí marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, k budování socialismu a k boji za mír.
§ 2
Novinářskou cenu udílí předsednictvo Slovenské národní rady každoročně ke Dni tisku, rozhlasu a televize 21. září na návrh vlády Slovenské socialistické republiky (dále jen „vláda“).
§ 3
(1)
Poradním orgánem vlády pro posouzení návrhů orgánů, organizací, institucí nebo jednotlivců na udělení Novinářské ceny je Výbor pro Novinářskou cenu Ľudovíta Štúra (dále jen „Výbor“).
(2)
Předsedu a členy Výboru jmenuje a odvolává vláda.
§ 4
(1)
Vyznamenaným jednotlivcům přísluší čestný titul „Nositel Novinářské ceny Ľudovíta Štúra“; o udělení ceny dostanou listinu a jsou oprávněni nosit stužku symbolizující Novinářskou cenu.
(2)
Vyznamenaným kolektivům přísluší čestný titul „Nositel Novinářské ceny Ľudovíta Štúra“; o udělení ceny dostanou listinu.
(3)
S udělením Novinářské ceny je spojena odměna.
§ 5
Náležitosti návrhů na udělení Novinářské ceny, způsob jejich předkládání a projednávání, výši odměny, podrobnosti o udělení Novinářské ceny a o vykonávání oprávnění podle § 4, jakož i organizaci Výboru upraví statut Novinářské ceny, který schvaluje vláda.
§ 6
Zrušuje se zákon Slovenské národní rady č. 65/1971 Sb., o Novinářské ceně Ľudovíta Štúra.
§ 7
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Šalgovič v. r.
Dr. Colotka v. r. |
Ústavní zákon č. 143/1975 Sb. | Ústavní zákon č. 143/1975 Sb.
Ústavní zákon o změnách státních hranic s Polskou lidovou republikou
Vyhlášeno 22. 12. 1975, datum účinnosti 22. 12. 1975, částka 35/1975
* § 1 - Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o změně průběhu státních hranic a o některých dalších otázkách souvisejících s výstavbou a provozem polské přehrady na Dunajci, podepsano
* § 2 - Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
* § 3 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 22. 12. 1975
143
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 17. prosince 1975
o změnách státních hranic s Polskou lidovou republikou
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o změně průběhu státních hranic a o některých dalších otázkách souvisejících s výstavbou a provozem polské přehrady na Dunajci, podepsanou ve Varšavě dne 21. března 1975.
§ 2
Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
§ 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 149/1975 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 149/1975 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o archivnictví
Vyhlášeno 22. 12. 1975, datum účinnosti 1. 1. 1976, částka 35/1975
* § 1 - Úvodní ustanovení
* ČÁST PRVNÍ - ARCHIVNÍ DOKUMENTY (§ 2 — § 5)
* ČÁST DRUHÁ - OCHRANA PÍSEMNOSTÍ A ARCHIVNÍCH DOKUMENTŮ (§ 6 — § 9)
* ČÁST TŘETÍ - VYUŽÍVÁNÍ ARCHIVNÍCH DOKUMENTŮ (§ 10 — § 12)
* ČÁST ČTVRTÁ - PŮSOBNOST MINISTERSTVA VNITRA (§ 13 — § 14)
* ČÁST PÁTÁ - ARCHIVY (§ 15 — § 26)
* ČÁST ŠESTÁ - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ARCHIVECH A ARCHIVNÍCH DOKUMENTECH (§ 27 — § 29)
* ČÁST SEDMÁ - SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 30 — § 34)
* § 35 - Zrušovací ustanovení
* § 36 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 1976
149
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 19. prosince 1975
o archivnictví
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
Účelem tohoto zákona je vytvářet předpoklady pro další rozvoj archivnictví ve Slovenské socialistické republice tak, aby zabezpečovalo zachování archivního bohatství pro budoucí generace a účinně přispívalo k vědeckému bádání, k poznávání historie a pokrokových tradic slovenského národa a českého národa a k řešení aktuálních politických, hospodářských a kulturních problémů společností.
ČÁST PRVNÍ
ARCHIVNÍ DOKUMENTY
§ 2
Obecná ustanovení
(1)
Archivní dokumenty jsou písemné, obrazové, zvukové a jiné záznamy pocházející z činnosti státních a jiných orgánů a organizací i z činnosti jednotlivců, které se zřetelem na svůj historický, politický, hospodářský nebo kulturní význam mají trvalou dokumentární hodnotu.
(2)
Skutečnost, zda písemné, obrazové, zvukové a jiné záznamy (dále jen „písemnosti“) mají trvalou dokumentární hodnotu, posoudí podle stanovených kritérií [§ 33 odst. 1 písm. a)] ve skartačním řízení archiv příslušný k vykonávání dohledu na vyřazování (skartaci) písemností, mimo skartační řízení státní oblastní archiv, v jehož územním obvodu je písemnost.
(3)
Posuzováním dokumentární hodnoty písemností může ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo vnitra“) pověřit jiný archiv, než který by byl k tomu příslušný podle odstavce 2, popřípadě může tuto činnost vykonat samo.
(4)
O tom, že písemnost je archivním dokumentem, vyrozumí archiv uvedený v odstavcích 2 a 3 nebo ministerstvo vnitra toho, kdo je oprávněn s ní nakládat.
§ 3
Archivní dokumenty jako kulturní památky
(1)
Archivní dokumenty, které jsou dokladem vývoje společnosti nebo některého z oborů lidské činnosti anebo se vztahují k význačným osobám nebo událostem a které pro tyto vlastnosti nebo některou z nich mají pro kulturu společnosti mimořádný význam, jsou kulturními památkami.
(2)
Při posuzování toho, zda archivní dokument je kulturní památkou, se přihlíží zejména k jeho obsahu, formě, původu, době vzniku nebo k jeho významu pro všeobecné, národní nebo regionální dějiny.
(3)
Návrh na posouzení, zda archivní dokument je kulturní památkou, podává archiv, ve kterém je archivní dokument uložen. Jde-li o archivní dokument, který není uložen v archivu, podává návrh státní oblastní archiv, v Jehož územním obvodu se archivní dokument nachází. O návrhu rozhoduje ministerstvo vnitra, které tím může pověřit některý jím řízený státní archiv.
§ 4
Archivní dokumenty prohlášené za národní kulturní památky
Vláda Slovenské socialistické republiky může prohlásit za národní kulturní památky nejvýznamnější archivní dokumenty, které jsou kulturními památkami. Návrh podává ministr vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministr vnitra“) v dohodě s ministrem kultury Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministr kultury“).
§ 5
Jednotný archivní fond Slovenské socialistické republiky
Archívní dokumenty vedené v evidenci na území Slovenské socialistické republiky tvoří Jednotný archivní fond Slovenské socialistické republiky (dále jen „Jednotný archivní fond“) bez ohledu na to, zda jsou v socialistickém společenském vlastnictví nebo v osobním vlastnictví, popřípadě v soukromém vlastnictví.
ČÁST DRUHÁ
OCHRANA PÍSEMNOSTÍ A ARCHIVNÍCH DOKUMENTŮ
§ 6
Předarchivní péče o písemnosti
(1)
Státní orgány a socialistické organizace v rámci předarchivní péče o písemnosti zajišťuji odbornou správu písemností, které pocházejí z jejich činnosti nebo z činnosti jejích předchůdců; pečují o řádnou spisovou evidenci, o účelné a bezpečné uložení a o řádné vyřazování písemností.
(2)
Při vyřazování písemností se oddělují písemnosti trvalé dokumentární hodnoty, určené k uložení v archivu, od písemností bez dokumentární hodnoty, určených ke zničení.
(3)
Bez souhlasu archivu příslušného k vykonávání dohledu na vyřazování písemností nebo bez souhlasu ministerstva vnitra (§ 2 odst. 2 a 3) nesmějí být písemnosti uvedené v odstavci 1 zničeny.
(4)
Státní orgány a socialistické organizace odpovídají za řádné vyřazování písemností (odstavec 2), umožňují výkon dozoru nad ním (odstavec 3) a odevzdávají archivní dokumenty k uložení příslušnému archivu.
§ 7
Ochrana archivních dokumentů
(1)
Archivní dokumenty jsou pod ochranou státu. Ochranu archivních dokumentů a odbornou péči o ně zabezpečují archivy, které tyto dokumenty převzaly do archivní úschovy. Občané, orgány a organizace jsou povinni tuto ochranu všestranně podporovat.
(2)
Archivní dokumenty, které nabyl stát do vlastnictví, převezme do archivní ochrany příslušný archiv. Archivy zabezpečují ochranu i těch archivních dokumentů, které podle dohodnutých podmínek převzaly do archivní úschovy.
§ 8
Archivní dokumenty ve vztahu k cizině
(1)
Archivní dokumenty lze v cizině vystavovat, do ciziny zapůjčit, popřípadě za jinými účely do ciziny vyvést pouze se souhlasem ministerstva vnitra.
(2)
Archivní dokumenty prohlášené za národní kulturní památky lze v cizině vystavovat nebo do ciziny zapůjčit jen se souhlasem vlády Slovenské socialistické republiky; za jinými účely však nesmějí být do ciziny vyváženy.
§ 9
Ochrana archivních dokumentů patřících občanům nebo jiným než socialistickým organizacím
(1)
Občané nebo jiné než socialistické organizace, které jsou vlastníky archivních dokumentů (dále jen „vlastník archivního dokumentu“), smějí archivní dokument předat, vyměnit nebo darovat, nekoupí-li jej stát nejvýše za odhadní cenu. Právo státu na přednostní koupi archivního dokumentu zanikne uplynutím šesti měsíců po tom, co došla nabídka vlastníka archivního dokumentu, nebo odmítne-li stát nabídku v době kratší.
(2)
Vlastníci archivních dokumentů, které nejsou uloženy v archivu, jsou povinni řádně o ně pečovat a umožnit pracovníkům archivu, který je má v evidenci, aby se o tom na místě přesvědčili. Hrozí-li takovým dokumentům zničení, poškození nebo ztráta, jsou jejich vlastníci povinni učinit opatření k jejich záchraně, která tento archiv doporučí; neučiní-Ii tak, může jim ministerstvo vnitra uložit, aby archivní dokumenty odevzdali na nezbytně nutnou dobu do bezplatné úschovy archivu, který ministerstvo vnitra současně určí.
(3)
Vlastníci archivních dokumentů, které nejsou uloženy v archivu, jsou povinni oznamovat archivu, který je má v evidenci, všechny k tomu potřebné údaje i změny ve vlastnictví.
ČÁST TŘETÍ
VYUŽÍVÁNÍ ARCHIVNÍCH DOKUMENTŮ
§ 10
Obecné ustanoveni
Občané, orgány a organizace jsou oprávněni v souladu se společenskými zájmy využívat pro své potřeby archivní dokumenty uložené v archivech; jsou oprávněni jich využívat zejména ke studijním a jiným účelům. K těmto účelům jsou občané, orgány a organizace oprávněni nahlížet do archivních dokumentů a žádat z nich výpisy, opisy a reprodukce.
§ 11
Nahlížení do archivních dokumentů
(1)
Občané, orgány a organizace mohou nahlédnout do archivních dokumentů uložených ve státních archivech se souhlasem ředitele příslušného archivu. K nahlédnutí do archivních dokumentů uložených v podnikových archivech a v archivech organizací zvláštního významu (dále jen „jiný archiv“) uděluje souhlas vedoucí organizace, která archiv spravuje, nebo jím pověřený pracovník.
(2)
Souhlas k nahlédnutí do archivních dokumentů nelze- udělit, jestliže by nahlédnutím do archivních dokumentů byly ohroženy státní nebo společenské zájmy nebo právem chráněné zájmy dosud žijících osob.
(3)
Nahlédnutí do archivních dokumentu uložených v archivech nelze odepřít
a)
občanům, orgánům a organizacím, jestliže jde o archivní dokumenty pocházející z jejich činnosti,
b)
státním orgánům, které v souvislosti s plněním jejich úkolů potřebují nahlédnout do archivních dokumentů,
c)
státním orgánům, kterým toto právo přísluší podle zvláštních předpisů.
(4)
Do archívních dokumentů, které byly svěřeny archivům do úschovy, lze nahlížet za dohodnutých podmínek.
(5)
Výpisy, opisy a reprodukce archivních dokumentů lze vydávat jen za podmínek stanovených v odstavcích 1 až 4.
(6)
Cizí státní příslušníci, osoby bez státní příslušnosti, zahraniční orgány a organizace, dále českoslovenští státní občané a československé orgány a organizace, kteří žádají o nahlédnutí do archivních dokumentů v zájmu cizích státních příslušníků, osob bez státní příslušnosti a zahraničních orgánů a organizací mohou nahlédnout do archivních dokumentů uložených ve státních archivech jen se souhlasem ministerstva vnitra. K nahlédnutí do archivních dokumentů uložených v jiných archivech uděluje souhlas vedoucí organizace, která archiv spravuje, nebo její nadřízený orgán. Souhlas nelze udělit z důvodů uvedených v odstavci 2. Ustanovení odstavců 4 a 5 platí obdobně.
§ 12
Studium archivních dokumentů
(1)
Studium archívních dokumentů uložených ve státních archivech povoluje ředitel příslušného archivu. Studium archivních dokumentů uložených v jiných archivech povoluje vedoucí organizace, která archiv spravuje, nebo jím pověřený pracovník
(2)
Studium archivních dokumentů, jejichž věk nepřesahuje 50 let, a archivních dokumentů zvláštního hospodářského významu bez ohledu na jejich věk, dále studium archivních dokumentů cizími státními příslušníky, osobami bez státní příslušnosti, zahraničními orgány a organizacemi, dále československými státními občany a československými orgány a organizacemi, kteří žádají o studium archivních dokumentů v zájmu cizích státních příslušníků, osob bez státní příslušnosti a zahraničných orgánů a organizací, bez ohledu na povahu a věk archivních dokumentů povoluje, jde-li o archivní dokumenty uložené ve státních archivech, ministerstvo vnitra; jde-li o archivní dokumenty uložené v jiných archivech, povoluje jejich studium vedoucí organizace, která archiv spravuje, nebo její nadřízený orgán.
(3)
Studium archivních dokumentů nelze povolit z důvodů uvedených v § 11 odst. 2. Ustanovení § 11 odst. 4 platí obdobně.
ČÁST ČTVRTÁ
PŮSOBNOST MINISTERSTVA VNITRA
§ 13
Úkoly
(1)
Organizování a řízení archivnictví a dohled na ně patří do působností ministerstva vnitra. V rámci této působnosti ministerstvo vnitra zejména
a)
určuje koncepci rozvoje archivnictví, sjednocuje odbornou činnost archivů a metodiku archivní práce, vytváří a zajišťuje vhodné podmínky pro zachování archivních dokumentů,
b)
zajišťuje ochranu a evidenci archivních dokumentů tvořících Jednotný archivní fond, kontroluje jejich stav a uložení v archivech, organizuje doplňování Jednotného archivního fondu; ve sporných případech rozhoduje o umístění archivních dokumentů,
c)
dohlíží na dodržování předpisů o skartačním řízení,
d)
pečuje o zpracování, zpřístupňování a zveřejňování archivních dokumentů,
e)
pečuje o politický a odborný růst archivních pracovníků a o rozvíjení jejich vzdělání,
f)
zajišťuje v rámci své působnosti mezinárodni, zejména vědeckou spolupráci v oboru archivnictví,
g)
koordinuje vědeckou činnost archivů a v součinnosti se Slovenskou akademií věd podporuje její rozvoj, přičemž úzce spolupracuje s vysokými školamivysokými školami a jinými vědeckými institucemi,
h)
spolupracuje se státními orgány a socialistickými organizacemi na úseku racionalizace administrativních prací, zejména se zřetelem k novým druhům písemností, které vznikají z jejich činnosti.
(2)
Ministerstvo vnitra může v mezích zákona pověřit plněním některých svých úkolů v oboru archivnictví, zejména pokud jde o odborný dohled, jím řízené státní archivy, není-li dále ustanoveno jinak.
(3)
Ministerstvo vnitra může do některého jím řízeného archivu začlenit po dohodě se státním orgánem nebo socialistickou organizací archiv, který tento orgán nebo organizace spravuje.
§ 14
Vědecká archivní rada
(1)
Poradním orgánem ministra vnitra pro vědecké a odborné otázky archivnictví je vědecká archivní rada; Její členy jmenuje a odvolává ministr vnitra po projednání s předsedou Slovenské akademie věd a s ministrem kultury. Výkon funkce člena vědecké archivní rady je činností v obecném zájmu.
(2)
Úkoly vědecké archivní rady, zásady její organizace a činnosti upravuje statut, který vydá ministr vnitra.
ČÁST PÁTÁ
ARCHIVY
§ 15
Soustava archivů
(1)
Archivy jsou ústavy nebo odborná archivní zařízení, které všestranně pečují o archivní dokumenty. Archivy uvedené v § 18 až 21 jsou ústavy. Archivy uvedené v § 22, 23 a 25 jsou odborná archivní zařízení.
(2)
Archivy se dělí na státní archivy (Státní ústřední archiv Slovenské socialistické republiky, Státní ústřední báňský archiv, státní oblastní archivy, Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, státní okresní archivy a Archiv města Košic) a archivy státních hospodářských organizací a jiných socialistických organizací (§ 11 odst. 1).
§ 16
Úkoly archivů
(1)
Úkolem archivů je všestranná péče o archivní dokumentypéče o archivní dokumenty, jejich odborné a vědecké zpracovávání a využívání, jakož i zpřístupňování pro vědecké a jiné účely. Péčí o archivní dokumentyPéčí o archivní dokumenty (archivní péčí) se rozumí shromažďování archivních dokumentů v archivech, přejímání archivních dokumentů od jejich původců (§ 6 odst. 4) nebo nabývání od jejich vlastníků (§ 9 odst. 1), jejich řádná ochrana a jejich bezpečné uložení a evidence.
(2)
Archivy se svou činností podílejí též na plnění úkolů vyplývajících ze státního plánu rozvoje vědy a techniky.
(3)
Důležitým úkolem archivů, které jsou podle tohoto zákona ústavy, a archivů, které organizace (orgány) spravující tyto archivy určí se souhlasem ministerstva vnitra a ministerstva výstavby a techniky Slovenské socialistické republiky za ústavy, je vědeckovýzkumná činnost v oboru archivnictví a v příbuzných vědních oborech.
(4)
Archivy v zájmu výměny zkušeností v odborných archivních otázkách a rozvoje vědeckého bádání na úseku archivnictví navzájem spolupracují a rozvíjejí styky s vědeckými a jinými odbornými institucemi; v zájmu využívání archivních dokumentů k politicko-propagační, kulturně výchovně, hospodářské a vlastivědné činností rozvíjejí styky též s politickými a jinými, zejména kulturně výchovnými a kulturně osvětovými organizacemi a institucemi.
(5)
Archivy si zakládají knihovny v rozsahu přiměřeném svým úkolům (odstavec 1).
§ 17
Péče o archivy
(1)
Státní orgány a socialistické organizace, které spravují archivy, jsou povinny umístit archivy ve vhodných budovách (prostorách), které i svým vybavením zaručují účelné a bezpečné uložení archivních dokumentů, a tyto budovy (prostory) a jejich zařízení náležitě udržovat.
(2)
Za vhodné umístění archivu a za jeho personální a materiální vybavení odpovídá vedoucí státního orgánu nebo socialistické organizace, které archiv spravují.
Státní archivy
§ 18
Státní ústřední archiv Slovenské socialistické republiky
(1)
Státní ústřední archiv Slovenské socialistické republiky je řízen a spravován ministerstvem vnitra.
(2)
Státní ústřední archiv Slovenské socialistické republiky shromažďuje, odborně a vědecky zpracovává a zpřístupňuje archivní dokumenty pocházející z činnosti ústředních orgánů Slovenské socialistické republiky a těch jimi řízených organizací, které určí ministerstvo vnitra, ústředních orgánů vyšších družstevních organizací, které určí ministerstvo vnitra, orgánů a organizací řízených federálními ústředními orgány, které mají sídlo na území Slovenské socialistické republiky, a jejich předchůdců, a další archivní dokumenty celoslovenského významu; dohlíží na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto orgánů a organizací.
(3)
Ve Státním ústředním archivu Slovenské socialistické republiky je hlavní vědeckovýzkumné pracoviště v oboru archivnictví.
§ 19
Státní ústřední báňský archiv
(1)
Státní ústřední báňský archiv je řízen a spravován ministerstvem vnitra.
(2)
Státní ústřední báňský archiv shromažďuje, odborně a vědecky zpracovává a zpřístupňuje archivní dokumenty pocházející z činnosti orgánů a organizací z odvětví hornictví, hutnictví, geologického průzkumu a jiných příbuzných odvětví na území Slovenské socialistické republiky a jejich předchůdců; dohlíží na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto orgánů a organizací.
§ 20
Státní oblastní archivy
(1)
Státní oblastní archivy zřizuje, zrušuje, řídí a spravuje ministerstvo vnitra; jejich územní obvody upravuje obecně závazným právním předpisem.
(2)
Státní oblastní archivy shromažďují, odborně a vědecky zpracovávají a zpřístupňují archivní dokumenty pocházející z činnosti krajských národních výborů a jiných krajských a oblastních orgánů, organizací a zařízení a jejich předchůdců; dohlížejí na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto orgánů, organizací a zařízení, dále organizací uvedených v § 25 odstavci 1, jakož i organizací řízených krajskými národními výbory, pokud tyto organizace zřídily podnikové archivy.
(3)
Ministerstvo vnitra může z důvodů účelnosti pověřit státní oblastní archiv, aby plnil některé úkoly i mimo svůj územní obvod.
(4)
Ministerstvo vnitra může z důvodů účelnosti po projednání s příslušným ústředním orgánem státní správy svěřit péči o archivní dokumentypéči o archivní dokumenty pocházející z činnosti některých ústředně řízených organizací a dohled na vyřazování písemností v těchto organizacích některému státnímu oblastnímu archivu.
§ 21
Archiv hlavního města Slovenské socialistická republiky Bratislavy
(1)
Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy zřizuje, zrušuje a spravuje Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.
(2)
Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy plní funkci státního oblastního archivu na území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy; plní též funkci státních okresních archivů pro územní obvody obvodních (místních) národních výborů působících na území hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.
(3)
Archiv hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy shromažďuje, odborně a vědecky zpracovává a zpřístupňuje archivní dokumenty pocházející z činnosti Národního výboru hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, obvodních (místních) národních výborů a jimi řízených organizací a zařízení, dalších státních a jiných orgánů a organizací a jejich předchůdců, jejichž působnost se vztahuje nebo se vztahovala pouze na území města a jeho částí; dohlíží na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto orgánů, organizací a zařízení, přičemž vykonává působnost uvedenou v § 20 odst. 2 v druhé části věty jen vůči organizacím řízeným Národním výborem hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.
§ 22
Státní okresní archivy
(1)
Státní okresní archivy jsou zřizovány, zrušovány a spravovány okresními národními výbory.
(2)
Státní okresní archivy shromažďují, odborně zpracovávají a zpřístupňují archivní dokumenty pocházející z činnosti národních výborů a jimi řízených organizací a zařízení a dalších státních a jiných orgánů a organizací a jejich předchůdců, jejichž působnost se vztahuje nebo se vztahovala pouze na území okresu; dohlížejí na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto národních výborů, orgánů, organizací a zařízení. Státní okresní archivy zajišťují archivní službu i pro všechny městské (místní) národní výbory na území okresu.
§ 23
Archiv města Košic
(1)
Archiv města Košic zřizuje, zrušuje a spravuje Městský národní výbor v Košicích.
(2)
Archiv města Košic plní funkcí státního okresního archivu na území města Košic. Archiv města Košic shromažďuje, odborně zpracovává a zpřístupňuje archivní dokumenty pocházející z činnosti Městského národního výboru v Košicích, obvodních (místních) národních výborů působících na jeho území a jimi řízených organizací a zařízení, dalších státních a jiných orgánů a organizací a Jejich předchůdců, jejichž působnost se vztahuje nebo se vztahovala pouze na území města a jeho částí; dohlíží na vyřazování písemností pocházejících z činnosti těchto orgánů, organizací a zařízeni.
§ 24
Zřizování, zrušováni a odborné vedeni některých státních archivů
Ve věcech zřizování a zrušování archivů a ve věcech jejich odborného vedení se Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, Městský národní výbor v Košicích a okresní národní výbory řídí obecně závaznými právními a jinými předpisy ministerstva vnitra.
Podnikové archivy
§ 25
(1)
Ústředně řízené státní hospodářské organizace, ústředně řízené rozpočtové a příspěvkové organizace, pokud vykonávají hospodářskou činnost, dále peněžní organizace a pojišťovací organizace, výrobní družstva, spotřební družstva, stavební bytová družstva a družstevní podniky zřízené vyššími družstevními organizacemi zřizuji, zrušují a spravují podnikové archivy. Organizace, které se souhlasem ministerstva vnitra z důvodů účelnosti odevzdávají archivní dokumenty do úschovy státním archivům, podnikové archivy nezřizují. Podnikové archivy pečují o archivní dokumenty pocházející z činností organizací, které je zřídily, popřípadě z činnosti jejich předchůdců. Náklady na zřízení a správu podnikového archivu uhrazují organizace ze svých prostředků.
(2)
Národní výbory mohou se souhlasem ministerstva vnitra zřizovat podnikové archivy v organizacích, které řídí.
(3)
Ministerstvo vnitra může z důvodů účelnosti rozhodnout, aby jím určená organizace (odstavec 1 a 2) do určité lhůty odevzdala archivní dokumenty pocházející z její činnosti do úschovy státnímu archivu, který ministerstvo vnitra zároveň určí.
(4)
Na dodržování předpisů o zřizování, zrušování a spravování podnikových archivů (odstavec 1 a 2) dohlížejí orgány nadřízené organizacím.
(5)
V odborné archivní činnosti se podnikové archivy řídí předpisy ministerstva vnitra.
Archivy organizací zvláštního významu
§ 26
(1)
Ústřední státní orgány, popřípadě státní nebo jiné organizace, pokud je to účelné vzhledem k jejich poslání, zvláštnímu postavení a mimořádnému významu nebo se zřetelem ke zvláštní povaze jejich archivních dokumentů, mohou se souhlasem ministerstva vnitra zřizovat, zrušovat a spravovat archivy organizací zvláštního významu (dále jen „zvláštní archiv“). Souhlas ministerstva vnitra ke zřízení takových archivů se nevyžaduje, jde-li o archivy zřízené před účinností tohoto zákona.
(2)
Zvláštní archivy pečují o archivní dokumenty pocházející z činnosti orgánů a organizací, které je spravují, a z činnosti jejich předchůdců; pečují též o archivní dokumenty, které z důvodů účelného umístění příslušné části Jednotného archivního fondu převzaly se souhlasem ministerstva vnitra do své správy.
(3)
V odborné archivní činnosti se zvláštní archivy řídí předpisy ministerstva vnitra.
ČÁST ŠESTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ARCHIVECH A ARCHIVNÍCH DOKUMENTECH
§ 27
Archivy a archivní dokumenty ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů
Organizace a řízení archivů ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, využíváni v nich uložených dokumentů a dohled na vyřazováni písemností pocházejících z jejich činnosti patři do působnosti příslušných ministerstev nebo jimi pověřených orgánů.
§ 28
Archivy a archivní dokumenty politických stran, orgánů Národní fronty a orgánů Revolučního odborového hnuti
(1)
Politické strany, orgány Národní fronty a orgány Revolučního odborového hnutí mohou bez souhlasu ministerstva vnitra zřizovat, zrušovat a spravovat vlastní archivy k ukládání archivních dokumentů pocházejících z jejich činnosti a z činnosti jejich předchůdců.
(2)
Způsob vedení evidence archivních dokumentů uložených v archivech zřízených orgány a organizacemi uvedenými v odstavci 1 se upravuje dohodami mezi ministerstvem vnitra a těmito orgány a organizacemi. Ve vztahu k cizině platí pro tyto archivní dokumenty ustanovení § 8 tohoto zákona.
(3)
V zájmu jednotné archivní péče využívají i archivy uvedené v odstavci 1 ve své odborné archivní činnosti předpisy ministerstva vnitra ve věcech archivnictví a mohou si též od něho vyžádat odbornou pomoc.
(4)
Archivy uvedené v odstavci 1 mohou podávat ministerstvu vnitra návrhy na posouzení, zda v nich uložené archivní dokumenty jsou kulturními památkami.
(5)
Jestliže orgány a organizace uvedené v odstavci 1 nezřídily vlastní archiv, ukládají archivní dokumenty pocházející z jejich činnosti a z činnosti jejich předchůdců do archivů, které určuje ministerstvo vnitra.
(6)
Jinak se ustanovení tohoto zákona nevztahují na orgány a organizace uvedené v odstavci 1 a na jejich archivy.
§ 29
Archivní dokumenty v kulturních a kulturně výchovných organizacích a zařízeních
Ustanovení tohoto zákona se vztahuji též na archivní dokumenty uložené v organizacích a zařízeních ministerstva kultury Slovenské socialistické republiky (v ústředně řízených muzeích a ústředních knihovnách). Souhlas k využíváni archivních dokumentů (§ 11 a 12) uložených v těchto organizacích a zařízeních uděluje jejich vedoucí.
ČÁST SEDMÁ
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 30
Opatření za porušení povinnosti
(1)
Zjistí-li ministerstvo vnitra nebo jím pověřený archiv při výkonu odborného dohledu v činnosti organizace nedostatky, mohou požádat o jejich odstranění; zavinil-li nedostatky pracovník organizace, mohou dát vedoucímu organizace podnět, aby proti pracovníkovi zavedl kárné řízení podle ustanovení zákoníku práce; zavinil-li je vedoucí organizace, popřípadě jeho zástupce, mohou dát takový podnět orgánu bezprostředně nadřízenému vedoucímu organizace.
(2)
Organizaci, která přes upozornění ministerstva vnitra nebo jím pověřeného archivu poruší povinnost uloženou jí tímto zákonem nebo prováděcím obecně závazným právním předpisem upravujícím podrobnosti o zřizování, zrušování nebo spravování archivu, může okresní národní výbor na návrh ministerstva vnitra nebo jím pověřeného archivu, zejména v případech, v nichž byla způsobena škoda nebo hrozí její vznik, uložit pokutu do výše 50 000 Kčs; při opětovném porušení této povinnosti lze organizaci uložit pokutu až do výše 100 000 Kčs.
(3)
Pokuty uložené podle ustanovení odstavce 2 jsou příjmem státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky.
(4)
Právní předpisy o projednávání a postihu přestupkůpřestupků nejsou dotčeny.
§ 31
Dosavadní archivy a archivní dokumenty
(1)
Archivy zřízené před nabytím účinnosti tohoto zákona, které odpovídají archivům uvedeným v ustanoveních § 18 až 23, 25 a 26, se považují za archivy podle tohoto zákona.
(2)
Archivní dokumenty, které před nabytím účinnosti tohoto zákona byly uloženy v archivech uvedených v odstavci 1 a v archivech uvedených v § 27 a 28, popřípadě v organizacích a zařízeních uvedených v § 29, se považují za archivní dokumenty podle tohoto zákona.
§ 32
Řízení
Na řízení podle tohoto zákona, s výjimkou řízení podle ustanovení § 8 odst. 2, § 9 odst. 2 a § 30 odst. 2, se nevztahují předpisy o správním řízení.
§ 33
Zmocnění
(1)
K provedení tohoto zákona vydá ministerstvo vnitra předpisy, v kterých upraví
a)
základní kritéria hodnocení písemností, podrobnosti o postupu státních orgánů a socialistických organizací při vyřazování (skartaci) písemností a vztahy archivů a ministerstva vnitra k těmto orgánům a organizacím pří vyřazování písemností,
b)
podrobnosti o postupu při posuzování, zda archivní dokumenty jsou kulturní památky, a způsob zajišťováni zvýšené ochrany archivních dokumentů jako kulturních památek a národních kulturních památek,
c)
způsob vedeni evidence archivních dokumentů a složení Jednotného archivního fondu,
d)
způsob ochrany a kategorizaci archivních dokumentů,
e)
podmínky a způsob využívání archivních dokumentů (archivní studijní řád),
f)
ukládání archivních dokumentů v archivech jednotlivých druhů,
g)
podrobnosti o zřizování, zrušování, organizaci a činnosti státních archivů, podnikových archivů a zvláštních archivů,
h)
podrobnosti o postupu při nabývání archivních dokumentů státem.
(2)
Předpis uvedený v předchozím odstavci pod písmenem b) vydá ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem kultury Slovenské socialistické republiky.
§ 34
Vztah k předpisům o kulturních památkách
Předpisy o kulturních památkách se nevztahují na archivní dokumenty.
§ 35
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se vládní nařízení č. 29/1954 Sb., o archivnictví.
§ 36
Účinnost
Tento zákon nabývá účinností dnem 1. ledna 1976.
Šalgovič v. r.
Dr. Colotka v. r. |
Zákon č. 43/1976 Sb. | Zákon č. 43/1976 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon)
Vyhlášeno 3. 5. 1976, datum účinnosti 1. 1. 1977, částka 8/1976
* Čl. I - Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), ve znění zákona č. 40/1964 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zrušuje se vyhláška č. 144/1957 Ú. l., o udělování souhlasu ke správě (vlastnictví) civilních letadel a k jejich provozu.
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění leteckého zákona, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1977
43
ZÁKON
ze dne 28. dubna 1976,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 47/1956 Sb., o civilním letectví (letecký zákon), ve znění zákona č. 40/1964 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
2.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Pojem letadla
Za letadla se považují zařízení, která jsou způsobilá létat v atmosféře nezávisle na zemském povrchu, nést na palubě osoby nebo náklad, jsou schopná bezpečného vzletu a přistání a jsou alespoň částečně řiditelná; za letadla se též považují upoutané balony.“
3.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
V československém leteckém rejstříku musí být zapsána civilní letadla, která jsou ve správě, vlastnictví nebo užívání československých socialistických organizací nebo československých státních občanů.“
4.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Správa, vlastnictví nebo užívání a provoz civilních letadel
(1)
Civilní letadla, která jsou v socialistickém společenském vlastnictví, mohou spravovat, vlastnit nebo užívat a mohou je provozovat
a)
organizace pro provozování letecké dopravy a organizace vykonávající letecké práce, jakož i organizace pro správu a údržbu veřejných letišť a pro výkon státního odborného dozoru, řízené federálním ministerstvem dopravy,
b)
federální ministerstvo vnitra, dobrovolné společenské organizace pečující o brannou výchovu a letecký sport, státní organizace zabývající se výrobou a opravou letadel a leteckým zkušebnictvím a výzkumem.
(2)
Organizace uvedené v odstavci 1 mohou užívat a provozovat i civilní letadla, která jsou ve vlastnictví zahraničních vlastníků.
(3)
Jiné socialistické organizace, než které jsou uvedeny v odstavci 1 písm. a) a b), mohou civilní letadla spravovat, vlastnit nebo užívat a provozovat je při plnění svých úkolů jen se souhlasem federálního ministerstva dopravy, uděleným v dohodě s federálním ministerstvem vnitra.
(4)
Českoslovenští státní občané mohou mít civilní letadlo v osobním vlastnictví. Létat s ním mohou pouze se souhlasem federálního ministerstva dopravy, uděleným v dohodě s federálním ministerstvem vnitra.“
5.
§ 8 se vypouští.
6.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Civilní letadlo s československou poznávací značkou lze použít k létání, má-li osvědčení letové způsobilosti, které bylo vydáno Státní leteckou inspekcí, nebo má-li osvědčení letové způsobilosti vydané jiným státem, které bylo Státní leteckou inspekcí uznáno za platné.“
7.
V § 11 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Civilní letadlo s poznávací značkou jiného státu lze použít k létání v československém vzdušném prostoru, má-li osvědčení letové způsobilosti, které bylo vydáno nebo uznáno za platné jiným státem za podmínek stanovených mezinárodními dohodami, kterými je Československá socialistická republika vázána.“,
dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4; na začátku nově označeného odstavce 3 se slova „ministerstvo dopravy“ nahrazují slovy „Státní letecká inspekce“ a slova „o způsobilosti civilního letadla k létání“ slovy „o letové způsobilosti“.
8.
§ 12 včetně nadpisu zní:
㤠12
Palubní doklady
Civilní letadlo musí mít za letu na palubě tyto doklady:
a)
osvědčení o zápisu letadla do leteckého rejstříku,
b)
osvědčení letové způsobilosti,
c)
palubní deník nebo doklad jej nahrazující,
d)
povolení ke zřízení a provozování vysílací radiové stanice, je-li na palubě.“
9.
Nadpis Hlavy III zní:
„Hlava III
Letecký personál“
10.
§ 14 včetně nadpisu zní:
㤠14
Složení a způsobilost leteckého personálu
(1)
Letecký personál tvoří posádky civilních letadel a pozemní letecký personál.
(2)
Členové leteckého personálu musí být pro výkon své činnosti zdravotně a odborně způsobilí. Svou činnost vykonávají na základě průkazu způsobilosti, který vydává Státní letecká inspekce. Tímto průkazem jsou členové leteckého personálu povinni se při výkonu služby prokázat orgánům federálního ministerstva dopravy a Státní letecké inspekce.
(3)
Členové leteckého personálu se zapisují do československého leteckého rejstříku.“
11.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Posádka civilního letadla
(1)
Posádka civilního letadla se skládá z výkonných letců (velitel letadla, druhý pilot, navigátor, palubní radiotelegrafista, palubní technik-inženýr) a z obsluhujícího personálu.
(2)
Členy posádek československých civilních letadel mohou být jen českoslovenští státní občané; výjimky může povolit federální ministerstvo dopravy v dohodě s federálním ministerstvem vnitra.
(3)
Nejnižší počet členů posádek civilního letadla je stanoven v typovém osvědčení způsobilosti k leteckému provozu a v palubních dokladech letadla.
(4)
Veliteli československých civilních letadel mohou být jen výkonní letci s kvalifikací pilota, pokud federální ministerstvo dopravy nepovolí ve zvlášť odůvodněných případech výjimku; při pilotním výcviku může tuto funkci zastávat i pilotní žák.“
12.
V § 16 odst. 3 se slova „československým občanům“ nahrazují slovy „československým státním občanům“.
13.
V § 17 se vypouští v závorkách odkaz na § 33.
14.
V § 18 se v odstavci 1 slovo „mužstvem“ nahrazuje slovem „posádkou“ a v odstavci 4 slovo „mužstva“ slovem „posádky“.
15.
V § 19 odst. 1 se slova „velitel letadla a mužstvo“ nahrazují slovy „velitel a posádka letadla“.
16.
V § 19 odst. 2 se slova „správě (vlastnictví)“ nahrazují slovy „správě, vlastnictví nebo užívání“.
17.
§ 23 se vypouští.
18.
§ 24 včetně nadpisu zní:
㤠24
Ochranná pásma
(1)
Bezpečnost leteckého provozu na civilních letištích a spolehlivou funkci ostatních pozemních leteckých zařízení, jakož i výhledové zabezpečení jejich dalšího stavebního rozvoje, zajišťují ochranná pásma.
(2)
Ochranné pásmo stanoví rozhodnutím Státní letecká inspekce k návrhu provozovatele pozemního leteckého zařízení v dohodě se stavebním úřadem příslušným k vydání územního rozhodnutí a s dalšími příslušnými orgány. V rozhodnutí zakáže nebo omezí zřizovat určité stavby nebo zařízení, umisťovat světla, vysazovat porosty nebo ponechávat je růst nad stanovenou míru a vykonávat činnosti, které ohrožují bezpečnost leteckého provozu.“
19.
Za § 24 se vkládá § 24a, který včetně nadpisu zní:
㤠24a
Stavby a zařízení mimo ochranná pásma
(1)
Před umístěním staveb a zařízení nestavební povahy mimo ochranná pásma je nutno si vyžádat vyjádření, popř. souhlas Státní letecké inspekce z hlediska zájmů civilního letectví, jestliže jde o
a)
stavby nebo zařízení vysoké 100 m a více nad terénem,
b)
stavby nebo zařízení vysoké 30 m a více na přirozených nebo umělých vyvýšeninách, které vyčnívají 100 m a výše nad okolní krajinu,
c)
zařízení, která mohou rušit funkci leteckých palubních přístrojů a pozemních leteckých zabezpečovacích zařízení, jako jsou zejména zařízení průmyslových závodů, vedení vysokého napětí 110 kV a výše, energetická zařízení a vysílací stanice.
(2)
Pro stavby si vyžádá vyjádření Státní letecké inspekce ve stadiu projednávání územního plánu zóny, nebo územního projektu zóny jeho pořizovatel, ve stadiu zpracování projektového úkolu stavby její investor. Pro zařízení nestavební povahy si vyžádá jeho správce, vlastník nebo uživatel souhlas Státní letecké inspekce, která jej udělí rozhodnutím.
(3)
Ustanovení předchozích odstavců se nevztahuje na stavby vojenské správy a zařízení pro vojenské účely.“
20.
V § 26 odst. 1 se slova „náčelníkem letiště“ nahrazují slovy „ředitelem (náčelníkem) letiště“.
21.
V § 27 odst. 1 se na počátku věty slova „Vlastníci (uživatelé)“ nahrazují slovy „Správci, vlastníci nebo uživatelé“ a odstavec 2 zní:
„(2)
Na základě rozhodnutí Státní letecké inspekce jsou správci, vlastníci nebo uživatelé objektů ohrožujících bezpečnost leteckého provozu povinni na svůj náklad označit tyto objekty leteckým překážkovým značením a toto značení udržovat a provozovat.“
22.
Za § 29 se vkládají § 29a, 29b, 29c, které včetně nadpisů a označení nové hlavy znějí:
„Hlava IVa
Ochrana pozemních leteckých zařízení
§ 29a
Sbor ozbrojené ochrany letišť
(1)
Zřizuje se Sbor ozbrojené ochrany letišť (dále jen „sbor“), který působí na veřejných letištích a na území ostatních pozemních leteckých zařízení. Základním úkolem sboru je zajištění pořádku a bezpečnosti v obvodu objektů jím chráněných.
(2)
Federální ministerstvo dopravy v dohodě s federálním ministerstvem vnitra a federálním ministerstvem národní obrany zřizuje jednotlivé složky (útvary) sboru, určuje jeho početní stavy, výzbroj a výstroj a stanoví zásady organizace, výcviku a výkonu služby příslušníků sboru.
§ 29b
Práva a povinnosti příslušníků sboru
(1)
Při provádění služebních úkonů, zákroků, jakož i při ostatní služební činnosti jsou příslušníci sboru povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti občanů i své vlastní a usilovat o to, aby občanům v souvislosti s touto činností nevznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu prováděného opatření.
(2)
Příslušníci sboru jsou oprávněni
a)
požadovat na místě vysvětlení od osoby, od níž lze očekávat, že může přispět k objasnění závažných skutečností, týkajících se narušení nebo ohrožení bezpečnosti leteckého provozu, veřejného pořádku nebo bezpečnosti života a zdraví, jakož i majetku, pokud není podezření, že jde o trestný čin nebo přečin. Vysvětlení nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn. Vysvětlení může odepřít ten, kdo by jím sobě nebo osobě blízké způsobil nebezpečí trestního stíhání,
b)
zjišťovat v místech, která nejsou veřejnosti přístupná, totožnost osob a jejich oprávnění se v těchto místech zdržovat,
c)
zjišťovat totožnost osoby, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost leteckého provozu, veřejný pořádek nebo bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku, a popř. i osoby, která byla takovému jednání přítomna,
d)
předvést osobu, která nechce nebo nemůže v místech, která nejsou pro veřejnost přístupná, hodnověrně prokázat svou totožnost, nebo která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost leteckého provozu, veřejný pořádek, bezpečnost života a zdraví, jakož i majetku, a odevzdat ji ihned příslušníku Sboru národní bezpečnosti anebo ji propustit, jakmile pominuly důvody k předvedení,
e)
přesvědčit se, zda ten, jehož předvádějí, není ozbrojen a podle povahy případu zbraň až do dalšího opatření příslušných orgánů odebrat,
f)
po předchozí marné výzvě k jejímu vydání odejmout předběžně věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou, a ihned ji odevzdat příslušným orgánům,
g)
ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty za přestupky.
(3)
Zakročuje-li příslušník sboru, užije - pokud to povaha zákroku vyžaduje a okolnosti dovolují - slov „jménem zákona“.
(4)
Každý je povinen uposlechnout výzvy zakročujícího příslušníka sboru.
(5)
O předvedení podle odstavce 2 písm. d) se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.
(6)
O předběžném odejmutí věci vydá příslušný útvar sboru potvrzení osobě, které byla věc odňata.
§ 29c
Práva a povinnosti příslušníků sboru při provádění zákroku
(1)
Příslušníci sboru jsou oprávněni na veřejných letištích a na území ostatních pozemních leteckých zařízení v zájmu jejich ochrany a veřejného pořádku, zejména k odvrácení útoku na sebe nebo na jinou osobu, při služebních zákrocích proti výtržníkům a jiným nebezpečným osobám nebo k překonání odporu, který směřuje ke zmaření jejich služebního zákroku, úkonu či výzvy, jakož i k zabránění útěku předváděné osoby, použít hmatů a chvatů sebeobrany, kapesního slzotvorného prostředku, obušku, pout, služebního psa, úderu zbraní, výstrahy a varovného výstřelu do vzduchu.
(2)
Příslušník sboru je oprávněn použít střelné zbraně jen v těchto případech:
a)
aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby,
b)
aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku,
c)
aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet,
d)
je-li třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.
Při použití střelné zbraně jsou příslušníci sboru povinni dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž služební zákrok směřuje. Pokud to okolnosti služebního zákroku dovolují, je příslušník sboru povinen před použitím zbraně použít prostředků uvedených v odstavci 1.
(3)
Jestliže je to s ohledem na okolnosti případu možné, jsou příslušníci sboru před použitím prostředků podle odstavců 1 a 2 povinni užít domluvy, napomenutí a výzvy.
(4)
Příslušníci sboru jsou povinni použít toho z prostředků uvedených v odstavcích 1 a 2, který umožňuje řádné splnění jejich služebních povinností a přitom co nejméně poškozuje osobu, proti níž zakročují. Zároveň dbají, aby tohoto prostředku bylo použito jen způsobem přiměřeným a aby případná škoda nebyla ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu.
(5)
Při služebním zákroku proti jednotlivé osobě nesmí být použito zbraně, slzotvorného prostředku, obušku, pout a služebního psa proti těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo nemocí a dítěti vyjma případy, kdy to povaha útoku vedeného těmito osobami proti chráněným zájmům nebo mimořádnost vzniklé situace nezbytně vyžaduje.
(6)
O služebních zákrocích podle odstavců 1 a 2 se sepíše u příslušného útvaru sboru záznam.
23.
§ 30 odst. 1 zní:
„(1)
Civilní letecký provoz na území Československé socialistické republiky organizuje, řídí a zabezpečuje federální ministerstvo dopravy leteckou dispečerskou službou; plněním úkolů vyplývajících z této činnosti může pověřit orgán jemu podřízené organizace pro provozování letecké dopravy.“
24.
Za § 30 se vkládá § 30a, který včetně nadpisu zní:
㤠30a
Kontrola za letu
Federální ministerstvo dopravy a Státní letecká inspekce jsou oprávněny během letu kontrolovat činnost posádky a technické vybavení československých civilních letadel, jejich nouzová zařízení, jakož i zabezpečení leteckého provozu.“
25.
V § 33 se vypouštějí odstavce 2 a 3 a označení odstavce 1.
26.
§ 34 odst. 1 zní:
„(1)
Let smí být proveden jen na základě letového úkolu nebo letového plánu a v souladu s vydaným letovým povolením.“
27.
V § 38 se slova „osvědčení o způsobilosti k létání“ nahrazují slovy „osvědčení letové způsobilosti“.
28.
V nadpisu § 45 a v § 45 odst. 1 se nahrazují slova „administrativní šetření o leteckých nehodách“ a slova „administrativní šetření o příčinách leteckých nehod“ slovy „odborné šetření příčin leteckých nehod“.
29.
V § 51 se pod písm. a) slova „v § 11 odst. 1“ nahrazují slovy „v § 11 odst. 2“.
30.
§ 53 včetně nadpisu zní:
㤠53
Letecká doprava vnitrostátní
Leteckou dopravu cestujících, zavazadel, zásilek a pošty a letecké práce za úplatu mohou provozovat pouze organizace pro provozování letecké dopravy a organizace vykonávající letecké práce, řízené federálním ministerstvem dopravy [§ 6 odst. 1 písm. a)]“.
31.
V § 61 odst. 1 se slova „podle předpisů uvedených v § 58 až 60“ nahrazují slovy „podle obecně závazných právních předpisů“ a slova „se Státní pojišťovnou“ slovy „s Českou státní pojišťovnou nebo Slovenskou státní pojišťovnou“.
32.
V § 61 odst. 2 se slovo „Pojistník“ nahrazuje slovem „Pojištěný“.
33.
V § 62 odst. 1 písm. b) se slova „výkonní letci (§ 15 odst. 3)“ nahrazují slovy „členové leteckého personálu (§ 14 odst. 3)“.
34.
Název Hlavy X zní: „Zvláštní ustanovení o letecké činnosti dobrovolných společenských organizací pečujících o brannou výchovu a letecký sport“.
35.
V § 63 odst. 1 uvozovací věta zní: „Na leteckou činnost, kterou provádějí pro účely branné výchovy a leteckého sportu dobrovolné společenské organizace určené vládou Československé socialistické republiky (dále jen „organizace“), se vztahují ustanovení tohoto zákona s těmito odchylkami:“.
36.
V § 63 odst. 1 písm. a) se na začátku věty nahrazuje odkaz na „(§ 15 odst. 1)“ odkazem na „(§ 14 odst. 2)“ a v písm. b) téhož ustanovení na začátku věty se odkaz na „§ 14 odst. 6“ nahrazuje odkazem na „§ 15 odst. 2“. V § 63 odst. 1 písm. d) se slova „Administrativní šetření o příčinách“ nahrazují slovy „Odborné šetření příčin“.
37.
V § 63 odst. 3 se za slovo „Vláda“ vkládají slova „Československé socialistické republiky“.
38.
V § 67 odst. 1
bod 3 zní:
„3.
podmínky pro udělení a odvolání souhlasu ke správě, vlastnictví nebo užívání a k provozu civilního letadla (§ 6 odst. 2 a 3),“,
v bodě 6 se slova „o způsobilosti letadel k létání“ nahrazují slovy „letové způsobilosti.“,
bod 7 zní:
„7.
vzory palubních dokladů, další povinné palubní doklady a provádění zápisu do těchto dokladů (§ 12),“,
bod 8 zní:
„8.
další funkce, jejichž nositelé se zařazují do leteckého personálu (§ 14), jakož i podmínky, za kterých může řídit letadlo pilotní žák (§ 15 odst. 4),“,
bod 11 zní:
„11.
stanovení ochranných pásem (§ 24) a bližší vymezení staveb a zařízení umisťovaných i mimo ochranná pásma (§ 24a odst. 1),“,
za bod 16 se vkládá bod 16a, který zní:
„16a.
povinnosti velitele civilního letadla, ředitele veřejného letiště, provozovatele civilního letadla, jakož i jiných dalších orgánů odpovědných za přípravu letu (§ 33),“,
bod 18 zní:
„18.
odborné šetření příčin leteckých nehod (§ 45),“.
39.
Pokud zákon používá v jednotlivých ustanoveních názvu „Československé aerolinie“ nahrazuje se toto označení termínem „organizace pro provozování letecké dopravy“.
40.
Pokud se v jednotlivých ustanoveních zákona používá názvů „Československá republika, ministerstvo dopravy, ministerstvo vnitra, ministerstvo národní obrany, ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo spojů“ nahrazují se tato označení názvy „Československá socialistická republika, federální ministerstvo dopravy, federální ministerstvo vnitra, federální ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo zahraničních věcí a federální ministerstvo spojů“.
Čl. II
Zrušuje se vyhláška č. 144/1957 Ú. l., o udělování souhlasu ke správě (vlastnictví) civilních letadel a k jejich provozu.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění leteckého zákona, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1977.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon č. 75/1976 Sb. | Zákon č. 75/1976 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
Vyhlášeno 2. 7. 1976, datum účinnosti 1. 10. 1976, částka 15/1976
* Čl. I - Zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 10. 1976
75
ZÁKON
ze dne 23. června 1976,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím dosažení soběstačnosti ve výrobě základních potravin a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování, využívání a rozšiřování patří k předním úkolům naší socialistické společnosti.“.
2.
V § 1 dosavadní odstavce 1 až 3 se označují jako odstavce 2 až 4 a dosavadní odstavec 4 se vypouští.
3.
V § 1 v nově označeném odstavci 3 se slova „Součástí zemědělského půdního fondu jsou“ nahrazují slovy „Do zemědělského půdního fondu náležejí“.
4.
V § 1 v nově označeném odstavci 4 se citace odstavců 1 a 2 nahrazuje citací odstavců 2 a 3.
5.
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
Orgány ochrany zemědělského půdního fondu ve spolupráci s orgány státního hospodářského řízení zemědělství zjišťují v obcích pozemky, které by měly být prohlášeny za součást zemědělského půdního fondu (§ 1).“.
6.
V § 2 odst. 2 se slova „na zemědělský podnik“ nahrazují slovy „na socialistickou zemědělskou organizaci“ a vypouští se věta druhá.
7.
V § 3 odst. 1 se výraz „místní národní výbory“ nahrazuje výrazem „orgány ochrany zemědělského půdního fondu“ a odstavec 2 a označení odstavce 1 se vypouštějí.
8.
V § 4 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
9.
§ 5 odst. 1 zní:
„(1)
Uživatelé (vlastníci) zemědělské půdy jsou povinni tuto půdu intenzívně a racionálně využívat pro zemědělskou výrobu, neustále zvyšovat její úrodnost a řádně udržovat též ostatní pozemky náležející do zemědělského půdního fondu. Za tím účelem mohou orgány ochrany zemědělského půdního fondu uložit uživatelům (vlastníkům) těchto pozemků provést na vlastní náklad potřebná opatření.“.
10.
§ 7 odst. 2 písm. b) zní:
„b)
použít v prvé řadě zemědělské půdy horší jakosti a chránit zejména ornou půdu a zemědělskou půdu, na níž jsou plánem rozvoje zemědělské výroby zabezpečována opatření ke zvýšení intenzity výroby,“.
11.
Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:
㤠7a
(1)
Zemědělské výrobě nesmí být odnímána:
a)
orná půda vedená v 1. a 2. bonitní třídě, a není-li takové půdy v obci, orná půda vedená ve dvou nejlepších bonitních třídách,
b)
orná půda, na níž jsou provedena investiční opatření ke zvýšení intenzity zemědělské výroby,
c)
zemědělská půda, na níž jsou chmelnice, vinice, intenzívně obhospodařované sady a zelinářské plochy.
(2)
Ve zvlášť odůvodněných případech může být dán souhlas k odnětí zemědělské půdy uvedené v odstavci 1, je-li pozemku třeba k provedení zvláště důležité investiční akce nebo těžbě, které nelze uskutečnit na jiné půdě, jde-li o pozemky v zastavěném území obce nebo o pozemky rozptýlené s nepatrnou výměrou. Vláda republiky si může vyhradit, ve kterých případech bude rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu podmíněno jejím souhlasem.
(3)
Pro účely zalesnění, popřípadě pro zařazení mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat,1) lze ze zemědělského půdního fondu odejmout jen ty, o nichž bude prokázáno, že jde o pozemky extrémně svažité nebo ohrožené erozí, pozemky kamenité, pozemky trvale zamokřené bez možnosti odvodnění, pozemky s nepatrnou hloubkou ornice nebo pozemky nepřístupné mechanizaci, popřípadě pozemky nezpůsobilé k zemědělské rekultivaci nebo jinak nezpůsobilé k zemědělskému využívání.
(4)
Zemědělská půda nesmí být odnímána zemědělské výrobě pro výstavbu rekreačních chat a rekreačních objektů.“.
12.
§ 8 včetně nadpisu zní:
㤠8
Při územně plánovací činnosti
(1)
Aby ochrana zemědělského půdního fondu byla při územně plánovací činnosti prováděné podle zvláštních předpisů2) včas zajištěna, jsou orgány územního plánování a zpracovatelé územně plánovací dokumentace povinni řídit se zásadami této ochrany (§ 7 a § 7a). Při zpracovávání územně plánovací dokumentace jsou zpracovatelé povinni navrhnout a zdůvodnit řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních společenských zájmů nejvýhodnější; přitom vyhodnotí předpokládané ztráty na zemědělské výrobě a odvody za odnětí zemědělské půdy této výrobě (§ 16 a násl.), a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením. Jde-li o zpracování územních plánů sídelních útvarů, jsou zpracovatelé povinni vyhodnocovat též předpokládanou ekonomickou újmu (§ 23) a opatření směřující k jejímu odstranění; podklady pro vyhodnocení této újmy spolu s návrhem opatření k jejímu odstranění zabezpečí na žádost a náklady orgánů územního plánování orgány státního hospodářského řízení zemědělství.
(2)
Návrhy územních plánů velkých územních celků, sídelních útvarů a zón musí být již v období zpracování předběžných návrhů projednány s orgány státního hospodářského řízení zemědělství a s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a před schválením opatřeny souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu; na udělení tohoto souhlasu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(3)
Územní rozhodnutí,3) jímž má být dotčen zemědělský půdní fond, nelze vydat, pokud nebyl dán předchozí souhlas podle § 13a.“.
13.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Při zpracovávání návrhů na stanovení dobývacích prostorů
(1)
Organizace oprávněné k těžbě nerostů jsou povinny se řídit při zpracovávání návrhů na stanovení dobývacích prostorů podle zvláštních předpisů4) zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (§ 7 a § 7a). Jsou povinny navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních společenských zájmů nejvýhodnější; přitom vyhodnocují předpokládané ztráty na zemědělské výrobě s přihlédnutím k možnostem rekultivace a odvody za odnětí půdy této výrobě, a to ve srovnání s jiným možným řešením.
(2)
Návrhy na stanovení dobývacích prostorů musí být projednány s orgány státního hospodářského řízení zemědělství a s orgány ochrany zemědělského půdního fondu a před schválením opatřeny souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu; na udělení tohoto souhlasu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“.
14.
V § 10 odst. 1 se citace § 7 rozšiřuje o citaci § 7a.
15.
§ 10 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Návrh na schválení projektového úkolu, v němž se předpokládá odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, musí být doložen předchozím souhlasem podle § 13a.
(3)
Návrh tras nadzemních a podzemních vedení musí být opatřen souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu; na udělení tohoto souhlasu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“.
16.
V § 10 se vypouštějí odstavce 4 a 5.
17.
V § 11 se v dosavadním odstavci 1 citace § 7 rozšiřuje o citaci § 7a.
18.
V § 11 se vypouští ustanovení odstavce 1 písm. a), odstavec 2, označení odstavce 1 a dosavadní označení písm. b) až h) se nahrazuje označením písm. a) až g).
19.
V § 12 odst. 3 se za slovo „budování“ vkládají slova „opravách a údržbě“ a slova „okresním a místním národním výborem“ se nahrazují slovy „orgány ochrany zemědělského půdního fondu“.
20.
V § 12 odst. 4 se citace § 13 nahrazuje citací § 13a.
21.
§ 13 zní:
㤠13
(1)
K odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě je třeba rozhodnutí orgánu ochrany zemědělského půdního fondu
a)
o udělení předchozího souhlasu podle § 13a,
b)
o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě podle § 14.
(2)
Zemědělskou půdu lze odejmout zemědělské výrobě trvale nebo dočasně.
(3)
Dočasně lze zemědělskou půdu odejmout zemědělské výrobě nejvýše na dobu 12 let.“.
22.
Za § 13 se vkládá § 13a, který včetně nadpisu zní:
㤠13a
Předchozí souhlas
(1)
Žádost o předchozí souhlas podává ten, v jehož zájmu má být zemědělská půda odňata; jde-li o půdu, která má být odňata pro účely zalesnění, popřípadě zařazení mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat (§ 7a odst. 3), podává žádost uživatel (vlastník) této půdy. Žádost se podává orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, v jehož obvodu leží největší část půdy, která má být odňata.
(2)
V žádosti je třeba zejména zdůvodnit, zda navržené řešení je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních společenských zájmů nejvýhodnější. K žádosti se připojí zejména:
a)
zhodnocení ekonomického dosahu navrženého řešení, a jde-li o podstatný zásah do hospodaření socialistické zemědělské organizace i vyčíslení ekonomické újmy s návrhem opatření k jejímu odstranění (§ 23),
b)
plán rekultivace, má-li být půda vrácena pro účely zemědělské výroby nebo rekultivována jinak,
c)
stanovisko orgánu státního hospodářského řízení zemědělství a uživatelů (vlastníků) půdy.
(3)
Pro vydání rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu je - s výjimkou těžby nerostných surovin - rozhodující celkový konečný rozsah zamýšleného odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě. V rozhodnutí, kterým se uděluje předchozí souhlas, se stanoví zásadní podmínky, jimiž má být zajištěna ochrana zemědělského půdního fondu; jde-li o podstatný zásah do hospodaření socialistické zemědělské organizace, stanoví se jako další podmínka, že bude vypořádána ekonomická újma.
(4)
V rozhodnutí, kterým se uděluje předchozí souhlas, se zároveň schválí plán rekultivace [odstavec 2 písm. b)]. Jde-li o lomovou (povrchovou) těžbu uhlí nebo o geologicko-průzkumné práce (u surové nafty a zemního plynu, zvláště u velmi hlubokých vrtů), může být v odůvodněných případech stanoven zvláštní režim jeho provádění, zejména pokud jde o jeho časové plnění a ukončení prací.
(5)
Rozhodnutí o předchozím souhlasu pozbude platnosti, nebyla-li do 3 let ode dne, kdy nabylo právní moci, podána žádost o vydání rozhodnutí o odnětí. V odůvodněných případech může orgán ochrany zemědělského půdního fondu platnost předchozího souhlasu prodloužit. Žádost o prodloužení je třeba podat před uplynutím doby platnosti.
(6)
O tom, zda jde o podstatný zásah do hospodaření socialistické zemědělské organizace, rozhoduje v pochybnostech na návrh této organizace nebo toho, pro něhož se půda odnímá, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který si vyžádá stanovisko orgánu státního hospodářského řízení zemědělství.
(7)
Ekonomickou újmu vyčíslí a návrh opatření, jimiž má být tato újma odstraněna, učiní na žádost a náklady toho, v jehož zájmu má být zemědělská půda odňata, orgán státního hospodářského řízení zemědělství.“.
23.
V § 14 v odstavci 1 ve větě druhé se citace § 13 nahrazuje citací § 13a.
24.
§ 14 odst. 2 věta druhá až pátá zní:
„V rozhodnutí uvede přesné plochy půdy odnímané zemědělské výrobě trvale nebo dočasně, předepíše odvody (§ 16 a násl.) a upřesní zásadní podmínky, za nichž byl předchozí souhlas udělen. Současně v rozhodnutí uloží povinnost provést opatření v zájmu ochrany zemědělského půdního fondu, zejména provést na vlastní náklad skrývku kulturní vrstvy půdy, její odvoz a rozprostření na místě hospodárného využití a povinnost provést rekultivaci podle plánu schváleného podle § 13a. V odůvodněných případech může povolit výjimku z povinnosti provést skrývku. Sjednaly-li strany o odstranění ekonomické újmy dohodu, která je v souladu s právními předpisy, orgán ochrany zemědělského půdního fondu tuto dohodu svým rozhodnutím schválí; jinak rozhodne i o povinnosti ekonomickou újmu odstranit a určí lhůtu k jejímu splnění.“.
25.
Část VI včetně nadpisu zní:
„ČÁST VI
Odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě a ekonomická újma
§ 16
(1)
Ten, na jehož žádost se zemědělská půda trvale nebo dočasně odnímá zemědělské výrobě, je povinen zaplatit do Státního fondu pro zúrodnění půdy5) odvody, ve stanovené výši.
(2)
Vláda Československé socialistické republiky stanoví nařízením základní sazby odvodů, jakož i rozsah snížení těchto sazeb u luk a pastvin a rozsah zvýšení sazeb při
a)
odnětí odvodněné nebo zavlažované orné půdy, chmelnic, vinic, intenzívně obhospodařovaných sadů a zelinářských ploch,
b)
odnětí zemědělské půdy pro ukládání odpadových hmot (s výjimkou odpadů při těžební činnosti),
c)
překročení lhůty k provedení rekultivačních prací stanovené schváleným plánem rekultivace.
§ 17
Odvody za trvalé odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě
(1)
Odvody za trvalé odnětí se platí jednorázově.
(2)
Při trvalém odnětí je rozhodnou výměrou pro stanovení odvodů celá plocha odnímané zemědělské půdy. U bytové výstavby, u výstavby základního bytového technického a občanského vybavení pro soustředěnou bytovou výstavbu a u zemědělské účelové výstavby je rozhodnou výměrou pro stanovení odvodů plocha zemědělské půdy skutečně zastavovaná, plocha použitá ke komunikaci nebo nádvoří a plocha určená ke zpevnění, u ochranných pásem ta plocha, na níž je zemědělská výroba zcela vyloučena.
§ 18
Odvody za dočasné odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě
(1)
Odvody za dočasné odnětí se platí každoročně až do ukončení rekultivace, po které bude půda vrácena zemědělské výrobě.
(2)
Odvody podle odstavce 1 se platí též při trvalém odnětí zemědělské půdy, která podle schváleného plánu rekultivace
a)
bude zalesněna nebo na ní bude zřízena vodní plocha,
b)
bude vrácena zemědělské výrobě po uplynutí delší doby než 12 let,
a to též až do ukončení rekultivace.
§ 19
Dodatečný předpis odvodů
Zjistí-li se, že použití zemědělské půdy k nezemědělským účelům překročilo dobu jednoho roku [§ 22 písm. ch)], předepíše orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který vydal rozhodnutí o odnětí, odvody podle § 18, a to od doby skutečného odnětí.
§ 20
Splatnost odvodů
(1)
Při trvalém odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě jsou odvody splatné do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí nabylo právní moci. Při dočasném odnětí jsou odvody splatné nejpozději do konce každého kalendářního roku, v němž odnětí trvá.
(2)
Nebyl-li odvod zaplacen včas a v plné výši, vzniká povinnost platit z nezaplacených částek penále, které činí, jde-li o organizace, 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, a jde-li o občany, 5 % dlužné částky ročně. Výše penále se stanoví platebním výměrem. Penále je splatné do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru. V odůvodněných případech může ministerstvo financí České socialistické republiky nebo ministerstvo financí Slovenské socialistické republiky penále snížit nebo prominout, popřípadě určit orgány a vymezit jejich oprávnění k povolování této úlevy.
§ 21
Snížení výše odvodů
(1)
Organizacím, které podle schváleného plánu provedou vlastními prostředky nebo na vlastní náklad zajistí zúrodnění nebo rekultivaci, popřípadě jiné opatření investiční nebo neinvestiční povahy v zájmu lepšího využití jiných pozemků, než které byly pro ně odňaty ze zemědělského půdního fondu nebo v zájmu rozšíření zemědělského půdního fondu, mohou být se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky nebo ministerstva zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky odvody sníženy o částku odpovídající vynaloženým nákladům.
(2)
Při účelové zemědělské výstavbě mohou být v jednotlivých odůvodněných případech nově založeným organizacím zemědělské výroby a zemědělských služeb a zemědělským organizacím, u nichž došlo k podstatnému rozšíření výrobní činnosti nebo ke značnému rozšíření členské základny, se souhlasem ministerstva zemědělství a výživy a ministerstva financí České socialistické republiky nebo ministerstva zemědělství a výživy a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky odvody sníženy. Souhlas lze udělit jen bylo-li rozhodnutí o odnětí vydáno nejpozději do 5 let od vzniku organizace nebo od podstatného rozšíření její výrobní činnosti nebo značného rozšíření její členské základny. Odvody mohou být sníženy nejvýše o 50 %.
(3)
O snížení odvodů podle odstavců 1 a 2 rozhoduje orgán ochrany zemědělského půdního fondu, který vydal rozhodnutí o odnětí.
§ 22
Osvobození od odvodů
Odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě se nepředepisují, jde-li o odnětí
a)
v zastavěném území obce,
b)
pro výstavbu liniových dopravních staveb a pro výstavbu letišť,
c)
za účelem provádění investic do půdy pro zintenzívnění zemědělské výroby a zvýšení její produktivity a pro těžbu rašeliny pro zemědělské účely,
d)
pro zřízení ochranných pásem I. stupně zdrojů pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva a užších ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů,
e)
za účelem jejího začlenění do lesního fondu v zájmu účelnějšího využití nebo zařazení mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat, anebo pro zřízení rybochovných rybníků na půdě trvale zamokřené a nevhodné pro zemědělskou výrobu,
f)
pro umístění signálů, stabilizačních kamenů a jiných značek pro geodetické účely, stožárů nadzemního vedení, vstupních šachet podzemního vedení, pokud v jednotlivých případech nejde o plochu větší než 30 m2,
g)
pro umístění přečerpacích stanic, vrtů a studní a stanic nadzemního (podzemního) vedení, pokud odnímaná plocha v jednotlivých případech nepřesahuje 55 m2 a větrných jam,
h)
pro účely ochrany přírody nebo pro provádění archeologických výzkumů a výkopů,
ch)
k nezemědělským účelům po dobu kratší než jeden rok včetně uvedení půdy do původního stavu.
§ 23
Ekonomická újma
(1)
Organizace, v jejímž zájmu se zemědělská půda odnímá zemědělské výrobě nebo se hospodaření na takové půdě omezuje nebo ztěžuje, je povinna odstranit, s výjimkou uvedenou v odstavci 4, ekonomickou újmu, která socialistické zemědělské organizaci vznikla:
a)
odnětím půdy,
b)
zřízením ochranných pásem k ochraně zdravotní nezávadnosti nádrží povrchových vodních zdrojů pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva nebo k ochraně přírodních léčivých zdrojů,
jestliže tím došlo k podstatnému zásahu do hospodaření socialistické zemědělské organizace.
(2)
Ekonomická újma se odstraňuje opatřeními sloužícími k intenzifikaci zemědělské výroby. Organizace, která je podle odstavce 1 povinna ekonomickou újmu odstranit, může tuto povinnost splnit buď tím, že poskytne na uvedená opatření finanční prostředky, nebo tato opatření provede sama.
(3)
U ochranných pásem uvedených v odstavci 1 písm. b) platí o rozhodování v pochybnostech o tom, zda jde o podstatný zásah, ustanovení § 13a odst. 6 obdobně; o vyčíslení ekonomické újmy a o návrhu opatření k jejímu odstranění, o dohodě o jejím odstranění, popřípadě o rozhodnutí o povinnosti ekonomickou újmu odstranit, platí ustanovení § 13a odst. 7 a § 14 odst. 2 přiměřeně.
(4)
Ekonomická újma se neodstraňuje u ochranných pásem I. stupně zdrojů pitné vody pro hromadné zásobování obyvatelstva a užších ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů.
§ 24
Podrobnosti o ekonomické újmě a o jejím odstraňování stanoví vláda Československé socialistické republiky nařízením.“.
26.
V § 25 se citace § 13 nahrazuje citací § 13a.
27.
Část VIII včetně nadpisu zní:
„ČÁST VIII
Pokuty
§ 27
(1)
Organizacím, které poruší povinnosti uvedené v odstavci 2, mohou orgány ochrany zemědělského půdního fondu ukládat pokuty až do výše 500 000 Kčs.
(2)
Pokuty se ukládají za
a)
neoprávněné zabírání půdy, která je součástí zemědělského půdního fondu nebo za neoprávněnou činnost na této půdě, poškozující zemědělskou výrobu,
b)
provedení změny kultury bez souhlasu příslušného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, pokud je tohoto souhlasu podle § 4 třeba,
c)
nedostatečné obdělávání nebo nedostatečné využívání zemědělské půdy,
d)
porušení povinnosti vést vlastní (podnikovou) evidenci půdy,
e)
nesplnění opatření uloženého rozhodnutím orgánu ochrany zemědělského půdního fondu vydaným podle tohoto zákona.
(3)
Orgány ochrany zemědělského půdního fondu mohou ukládat pokuty též pracovníkům organizace, kteří porušení její povinnosti zavinili, nejde-li o trestný čin nebo přečin; výše pokuty může u pracovníka činit nejvýše trojnásobek jeho průměrného výdělku.6) Byla-li podle tohoto ustanovení uložena pokuta pracovníku, nelze mu za tento čin uložit pokutu podle jiných předpisů.
(4)
Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán příslušný k jejímu uložení dověděl o porušení povinnosti, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(5)
Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace a pracovníků organizace podle předpisů o náhradě škody.“.
28.
Dosavadní část VIII se označuje jako část IX, dosavadní ustanovení § 27 až 30 se vypouští a nahrazuje se tímto textem:
㤠28
Socialistické zemědělské organizace, které jsou uživateli (vlastníky) půdy náležející do zemědělského půdního fondu, jsou povinny ve spolupráci s orgány geodézie a kartografie vést vlastní (podnikovou) evidenci této půdy.
§ 29
(1)
Nezastavěné pozemky, které dosud nebyly vyňaty ze zemědělského půdního fondu v chatových lokalitách vzniklých přede dnem počátku účinnosti zákona a jejichž dostavba je v souladu se záměry územního plánování, mohou být použity k výstavbě rekreačních chat jen tam, kde to stanoví ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky nebo ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky.
(2)
Povinnost odstranit ekonomickou újmu se nevztahuje na případy, v nichž byl dán předchozí souhlas přede dnem 1. října 1976.
§ 30
(1)
Federální ministerstvo zemědělství a výživy vydá podrobnější úpravu
a)
o tom, které pozemky náležejí do zemědělského půdního fondu a o zakládání a vedení vlastní (podnikové) evidence půdy zemědělskými organizacemi,
b)
povinností uživatelů (vlastníků) zemědělské půdy při zabezpečování řádného hospodaření na zemědělské půdě, zejména s ohledem na její intenzívní a racionální využívání pro moderní zemědělskou velkovýrobu,
c)
o podmínkách a postupu při odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu, zejména při odnímání pro účely zalesnění nebo zařazení mezi pozemky, které nelze zemědělsky obdělávat a o náležitostech plánů rekultivace,
d)
ochrany zemědělského půdního fondu při územně plánovací činnosti, při zpracovávání návrhů na stanovení dobývacích prostorů, při přípravné dokumentaci staveb a při těžební a průmyslové činnosti,
e)
k upřesnění případů uvedených v § 22.
(2)
Ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky a ministerstvo zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky stanoví způsob zjišťování bonitních tříd zemědělské půdy.“.
29.
Pokud se v zákoně používá výrazů:
a)
„okresní národní výbor“, nahrazuje se tento výraz výrazem „orgán ochrany zemědělského půdního fondu“,
b)
„výrobní zemědělská správa“, nahrazuje se tento výraz výrazem „orgán státního hospodářského řízení zemědělství“,
c)
„středisko geodézie“, nahrazuje se tento výraz výrazem „orgán geodézie a kartografie“.
Čl. II
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1976.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
Příloha k vyhlášce Ústřední správy geodézie a kartografie č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, oddíl B č. 5 písm. i).
2)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
3)
§ 39 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
4)
Zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).
5)
Zákon ČNR č. 77/1969 Sb., o Státním fondu pro zúrodnění půdy, a zákon SNR č. 179/1969 Sb., o Státním fondu pro zúrodnění půdy.
6)
§ 275 zákoníku práce. |
Zákon č. 38/1977 Sb. | Zákon č. 38/1977 Sb.
Zákon o novém výtvarném řešení Řádu republiky
Vyhlášeno 4. 7. 1977, datum účinnosti 4. 7. 1977, částka 13/1977
* § 1 - Vládní nařízení č. 30/1951 Sb., kterým se zakládají řády a vyznamenání a upravuje udělování čestného titulu „Hrdina práce“, se mění takto:
* § 2 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 4. 7. 1977
38
ZÁKON
ze dne 28. června 1977
o novém výtvarném řešení Řádu republiky
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Vládní nařízení č. 30/1951 Sb., kterým se zakládají řády a vyznamenání a upravuje udělování čestného titulu „Hrdina práce“, se mění takto:
Čl. III odst. 4 a 5 přílohy vládnímu nařízení č. 30/1951 Sb. zní:
„(4)
Řád republiky má tvar rudého, stříbrem rámovaného čtverce, jehož strana má 40 mm. Na střed nakoso položeného čtverce je umístěna zlacená modře lemovaná pěticípá hvězda s barevným znakem ČSSR v pravidelném pětiúhelníku. Mezi cípy hvězdy jsou zlacené lipové trojlístky. Hvězda je podložena deseti stříbrnými paprsky s useknutými hroty, z nichž čtyři horní a čtyři dolní přesahují okraj odznaku. V rudé ploše jsou úzké stříbrné mezipaprsky. Horní roh čtverce je spojen lichoběžníkovým stříbrným ouškem s tmavěmodrou 38 mm širokou průvlečnou stuhou, na jejíž dolní části je kovový zlacený vlys z deseti lipových lístků. Nad vlysem je vodorovný bílý a červený proužek. Bílý proužek je široký 2,5 mm, červený 2,5 mm a vlys 5 mm. Rub čtverce je hladký s vyrytým matričním číslem nahoře.
(5)
Nosí-li se pouze stužka řádu, je napjata na pravoúhlé liště o rozměru 38x10 mm. Je tvořena vodorovným proužkem bílým, červeným a modrým v poměru 2,5:2,5:5. Modrý proužek je překryt kovovým zlaceným vlysem z deseti lipových lístků.“.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 92/1977 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 92/1977 Sb.
Zákon Slovenské národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon Slovenské národní rady č. 74/1963 Sb., o Slovenské akademii věd, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 43/1970 Sb.
Vyhlášeno 20. 12. 1977, datum účinnosti 20. 12. 1977, částka 27/1977
* Čl. I - Zákon Slovenské národní rady č. 74/1963 Sb., o Slovenské akademii věd, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 43/1970 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 20. 12. 1977
92
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 19. prosince 1977,
kterým se mění a doplňuje zákon Slovenské národní rady č. 74/1963 Sb., o Slovenské akademii věd, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 43/1970 Sb.
Slovenská národní rada se usnesela na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon Slovenské národní rady č. 74/1963 Sb., o Slovenské akademii věd, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 43/1970 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
Za dosavadní text § 9 se připojují slova „nebo na návrh předsednictva Akademie.“.
2.
V § 13 odst. 1 druhá věta zní:
„Předseda Akademie soustavně pečuje o plnění úkolů Akademie; za výkon své funkce odpovídá vládě Slovenské socialistické republiky.“.
3.
§ 13 odst. 3, 4 a 5 zní:
„(3)
Členy předsednictva Akademie jsou předseda Akademie, místopředsedové Akademie, další členové předsednictva a vědecký sekretář Akademie. Místopředsedové Akademie a další členové předsednictva Akademie jsou jmenováni z řad členů Akademie. Místopředsedy Akademie a vědeckého sekretáře Akademie jmenuje a odvolává vláda Slovenské socialistické republiky na návrh předsedy Akademie. Další členy předsednictva Akademie jmenuje a odvolává vláda Slovenské socialistické republiky zpravidla na základě volby, kterou provádí valné shromáždění členů Akademie, nebo na návrh předsednictva Akademie.
(4)
Počet místopředsedů Akademie, jakož i počet dalších členů předsednictva Akademie stanoví vláda Slovenské socialistické republiky.
(5)
Funkční období předsednictva Akademie trvá pět let.“.
4.
§ 14 zní:
㤠14
(1)
Předsednictvo Akademie nebo předseda Akademie mohou pověřit jednotlivé členy předsednictva obstaráváním určitých činností; zejména pověřují místopředsedy Akademie péčí o koordinaci a komplexnost prací v jednotlivých oblastech vědeckého bádání. K zajišťování řídící a organizační činnosti může předsednictvo Akademie na návrh předsedy Akademie též zřizovat komise a jiné pomocné orgány.
(2)
Členové předsednictva Akademie pověření určitou činností podle odstavce 1 a předsedové (vedoucí) komisí a jiných pomocných orgánů jsou za výkon této činnosti odpovědni předsednictvu Akademie a předsedovi Akademie, podávají jim o ní zprávy a předkládají jim podle potřeby své návrhy.“.
5.
Za § 14 se vkládá § 14a, který zní:
㤠14a
(1)
Předsednictvo Akademie pečuje o to, aby se akademici a členové korespondenti tvůrčím způsobem zúčastňovali na rozvoji svého vědního oboru, vědeckého výzkumu a na realizaci výsledků ve svém vědním oboru a přispívali k rozvoji socialistické vědy a socialistické společnosti.
(2)
Předsednictvo Akademie hodnotí činnost akademiků a členů korespondentů pravidelně, nejméně však v pětiletých obdobích.
(3)
Na základě hodnocení podle odstavce 2 může předsednictvo Akademie předložit vládě Slovenské socialistické republiky návrhy na zrušení členství akademika nebo člena korespondenta, jestliže neplní úkoly uvedené v odstavci 1 a v § 10 odst. 1.“.
6.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
Předsedu a ostatní členy vědeckých kolegií na návrh předsedy Akademie jmenuje a odvolává předsednictvo Akademie, které řídí jejich činnost. Předseda vědeckého kolegia odpovídá za výkon své funkce předsednictvu Akademie a předsedovi Akademie.“.
7.
§ 17 zní:
㤠17
Úkoly Akademie v oblasti správní, hospodářské a organizační zajišťuje aparát Akademie. Předsednictvo Akademie určí způsob konkrétního řízení aparátu Akademie.“.
8.
§ 18 odst. 2 zní:
„(2)
V čele pracoviště je ředitel (vedoucí), jehož na návrh předsedy Akademie jmenuje a odvolává předsednictvo Akademie. Ředitel (vedoucí) řídí veškerou činnost pracoviště a odpovídá za ni předsednictvu Akademie a předsedovi Akademie.“.
9.
V § 18 odst. 3 se slova „Vedoucí (ředitel) vědeckého pracoviště“ nahrazují slovy „Ředitel (vedoucí) vědeckého pracoviště“.
10.
V § 19 odst. 2 se slova „Povinností vedoucího (ředitele)" nahrazují slovy „Povinností ředitele (vedoucího)“.
11.
V § 19 odst. 4 se slova „na dobu čtyř let“ nahrazují slovy „na pět let“.
12.
V § 20 se za slova „organizačních útvarů“ vkládají slova „jakož i aparátu Akademie“.
13.
Za § 20 se vkládá § 20a, který zní:
㤠20a
Funkční období dosavadního předsednictva Akademie končí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon České národní rady č. 96/1977 Sb. | Zákon České národní rady č. 96/1977 Sb.
Zákon České národní rady o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Vyhlášeno 28. 12. 1977, datum účinnosti 1. 1. 1978, částka 29/1977
* § 36 - Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, se mění a doplňuje takto:
* § 38 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1978.
Aktuální znění od 1. 1. 1996 (289/1995 Sb.)
96
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1977
o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 36
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, se mění a doplňuje takto:
1.
v § 21 odstavci 1 písm. a) prvá věta zní:
„Zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě s loveckou výzbrojí, popřípadě se střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích.“;
2.
v § 36 odstavci 1 se slova „a v případě poškození lesních kultur do 30 dnů ode dne, kdy škoda vznikla“, nahrazují slovy „ode dne, kdy škoda vznikla, u škod na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku ve lhůtě 30 dnů od uplynutí uvedeného období.“ a část poslední věty za středníkem se vypouští.
§ 38
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1978.
Erban v. r.
Korčák v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 100/1977 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 100/1977 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Vyhlášeno 29. 12. 1977, datum účinnosti 1. 1. 1978, částka 30/1977
* ČÁST PRVNÍ - HOSPODAŘENÍ V LESÍCH (§ 1 — § 12)
* ČÁST DRUHÁ - ODBORNÁ SPRÁVA LESŮ (§ 13 — § 16)
* ČÁST TŘETÍ - VSTUP DO LESŮ A ÚPRAVA NĚKTERÝCH ČINNOSTÍ V NICH (§ 17 — § 19)
* ČÁST ČTVRTÁ - OCHRANA LESŮ (§ 20 — § 24)
* ČÁST PÁTÁ - ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A JEJICH PŮSOBNOST (§ 25 — § 29)
* ČÁST ŠESTÁ - DOZOR V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ (§ 30 — § 32)
* ČÁST SEDMÁ - ŘÍZENÍ (§ 33 — § 33)
* ČÁST OSMÁ - POKUTY (§ 34 — § 34)
* ČÁST DEVÁTÁ - SPOLEČNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 35 — § 38)
Aktuální znění od 1. 1. 1978
100
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 20. prosince 1977
o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
HOSPODAŘENÍ V LESÍCH
Oddíl první
Úvodní ustanovení
§ 1
Všechny lesy bez ohledu na velikost a správu (vlastnictví, užívání) musí být plánovitě obhospodařovány jako lesní fond tak, aby byla zajištěna co nejvyšší produkce jakostní dřevní hmoty, aby byly zabezpečovány a zlepšovány ostatní funkce lesů při zachování trvalého působení účinků lesů a byly vytvářeny předpoklady pro racionalizaci lesního hospodářství. K těmto účelům slouží hospodářská úprava lesů, jejímž výsledkem jsou především lesní hospodářské plány.
Oddíl druhý
Hospodářská úprava lesů a lesní hospodářské plány
§ 2
Poslání a obsah hospodářské úpravy lesů a lesních hospodářských plánů
(1)
Hospodářská úprava lesů zahrnuje opatření zaměřená ke zjišťování stavu lesů a přírodních, společenských, technických a ekonomických podmínek hospodaření v nich. V rámci hospodářské úpravy lesů se vypracovávají podklady pro stanovení dlouhodobých cílů, výhledů a plánovaných úkolů integrovaného hospodaření v lesích z hlediska zvyšování produktivnostl, zabezpečení racionálního využívání a ochrany lesů; sleduje se též provádění těchto cílů a plnění úkolů.
(2)
Lesní hospodářské plány jsou podkladem pro národohospodářské plánování1) a nástrojem pro cílevědomé hospodaření v lesích sledující zlepšování funkcí lesů; stanoví na základě nejnovějších poznatků vědy a techniky cíle a úkoly hospodaření v lesích, zejména z hlediska pěstování a ochrany lesů, ochrany a tvorby životního prostředí, těžeb dřeva a ostatních funkcí lesů.
(3)
Lesní hospodářské plány obsahují:
a)
závazné ukazatele a údaje, kterými jsou hospodářský způsob, výše těžeb dřeva stanovená těžebním procentem v jednotlivých věkových stupních a úkoly obnovy a výchovy lesních porostů; při stanovení výše těžeb se sleduje dosažení nepřetržité rozšířené reprodukce a rovnoměrné věkové skladby lesů,
b)
směrné ukazatele a údaje, kterými jsou zejména hospodářský tvar lesa, formy hospodářského způsobu, umístění a postup těžeb, postup přeměn a převodů a meliorace lesních pozemků,
c)
orientační ukazatele, kterými jsou například charakteristiky přírodních, ekonomických a technických podmínek hospodaření v lesích.
(4)
Při určování výše těžeb dřeva podle odstavce 3 písm. a) se v hospodářských lesích přihlíží také k rozložení zásob dřeva, přírůstkovým poměrům a k plynulosti těžby; v ochranných lesích a v lesích zvláštního určení se přihlíží k formám hospodářských způsobů určených ve vztahu k převažující funkci těchto lesů.
§ 3
Tvorba a schvalování lesních hospodářských plánů
(1)
Lesní hospodářské plány vypracovávají podle směrnic ministerstva lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“) na období zpravidla deseti let organizace pověřené ministerstvem, popřípadě organizace pověřené federálním ministerstvem národní obrany, jde-li o vojenské lesy.2) Tyto organizace jsou povinny dbát při vypracovávání lesních hospodářských plánů o jejich soulad s dlouhodobým výhledem národního hospodářství, s perspektivou odvětví lesního hospodářství a s ochranou a tvorbou životního prostředí.
(2)
Lesní hospodářské plány se vypracovávají pro lesní hospodářské celky, které určí ministerstvo; tyto celky spravují odborní lesní hospodáři, jejichž kvalifikační předpoklady stanoví ministerstvo.
(3)
Lesní hospodářské plány schvalují orgány státní správy lesního hospodářství, které kontrolují jejich dodržování a mohou v odůvodněných případech povolit jejich změny.
(4)
Státní organizace lesního hospodářství řízené ministerstvem nebo federálním ministerstvem národní obrany a správci, vlastníci nebo uživatelé lesního fondu (dále jen „uživatelé lesů“), u nichž byl rozsah odborné správy lesů omezen (§ 14), jsou povinni vést přehled o výsledcích hospodaření podle lesních hospodářských plánů.
§ 4
Souhrnné lesní hospodářské plány
(1)
Organizace pověřené vypracováváním lesních hospodářských plánů vypracovávají souhrnné lesní hospodářské plány Slovenské socialistické republiky, a stanoví-li to ministerstvo, též souhrnné lesní hospodářské plány oblastí lesů.
(2)
Souhrnné lesní hospodářské plány schvaluje ministerstvo.
(3)
Státní orgány, uživatelé lesů a organizace, které mohou ovlivnit svou činností plnění funkcí lesů, sdělují na požádání ministerstvu, popřípadě organizacím jím pověřeným údaje potřebné pro vypracovávání a doplňování souhrnných lesních hospodářských plánů; ministerstvo, popřípadě organizace jím pověřené si mohou v případě potřeby tyto údaje u nich samy zjišťovat.
§ 5
(1)
Způsob provádění hospodářské úpravy lesů, vypracovávání, schvalování a kontroly lesních hospodářských plánů, souhrnných lesních hospodářských plánů a jejich změn, jakož i určování ukazatelů a údajů těchto plánů stanoví ministerstvo obecně závazným právním předpisem.
(2)
Na řízení o schvalování lesních hospodářských plánů a souhrnných lesních hospodářských plánů a povolování jejich změn se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
Oddíl třetí
Diferencované hospodaření v lesích
§ 6
Vyhlašování lesů ochranných a lesů zvláštního určení
(1)
Lesy ochranné a lesy zvláštního určení vyhlašuje ministerstvo z vlastního podnětu nebo na návrh orgánů státní správy. Na řízení o vyhlášení lesů ochranných a lesů zvláštního určení se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(2)
Dotýká-lí se vyhlášení lesů ochranných a lesů zvláštního určení, jakož i schvalování lesních hospodářských plánů pro tyto lesy zájmů chráněných zvláštními předpisy,3) projedná orgán státní správy lesního hospodářství tato opatření s dotčenými orgány státní správy, popřípadě, stanoví-li to zvláštní předpisy, vyžádá si jejich souhlas; tento souhlas může být vázán na splnění podmínek stanovených uvedenými předpisy. Právo těchto orgánů vydávat rozhodnutí o podmínkách ochrany jimi sledovaných zájmů podle zvláštních předpisů zůstává nedotčeno; jestliže se rozhodnutí týká lesů, vydávají je tyto orgány po projednání s ministerstvem.
§ 7
Hospodářský tvar lesa a hospodářský způsob
(1)
Základním hospodářským tvarem lesa v hospodářských lesích je les vysoký, zajišťující nejvyšší produkci jakostní dřevní hmoty, jakož i plnění ostatních funkcí lesů. V lesích ochranných a v lesích zvláštního určení se hospodářský tvar lesa stanoví se zřetelem k jejich poslání.
(2)
V hospodářských lesích je převažujícím hospodářským způsobem pasečný způsob maloplošných forem. V ochranných lesích se určí hospodářský způsob s přihlédnutím k přírodním podmínkám.
V lesích zvláštního určení se určí hospodářský způsob se zřetelem k jejich zvláštnímu poslání s přihlédnutím k produkčním a ostatním funkcím lesů.
(3)
Ministerstvo může obecně závazným právním předpisem stanovit podrobnosti o určování hospodářského tvaru lesa a hospodářského způsobu a jeho forem.
Oddíl čtvrtý
Pěstování lesních porostů
§ 8
Obnova a výchova lesních porostů
(1)
Uživatelé lesů jsou povinni
a)
obnovovat lesní porosty včas a soustavně tak, aby se neustále zvyšovala jejich biologická hodnota,
b)
vychovávat lesní porosty soustavně tak, aby se zlepšila jejich dřevinná skladba, jakost, popřípadě přírůst, zvýšila odolnost proti škodlivým vlivům a zlepšily se funkce lesů.
(2)
Lesní porosty, jejichž zdravotní stav, přírůst nebo jakost neumožňují plnit funkce lesů, jsou uživatelé lesů povinni převést před dosažením mýtní zralosti na vhodný hospodářský tvar lesa nebo přeměnit na lesní porosty vhodné dřevinné skladby.
(3)
Velikost holé seče pří těžbě podle § 10 odst. 1 písm. a) nesmí překročit 3 hektary; v lesních porostech zdravotně poškozených, v borovicových lesích na písčitých půdách, v lesních porostech topolových a vrbových a pří převodech a přeměnách lesních porostů nesmí velikost holé seče překročit 5 hektarů.
(4)
Holiny na lesních pozemcích musí být zalesněny do 2 let od jejich vzniku a lesní porosty na nich zajištěny do následujících 5 let, pokud v odůvodněných případech nestanoví orgán státní správy lesního hospodářství lhůtu delší. Na řízení o stanovení této delší lhůty se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(5)
Při obnově lesa nesmí být další holá seč přiřazována k plochám s mladým lesním porostem nezajištěným na celé ploše. Rovněž se nesmí snižovat zásahem po celé ploše zakmenění lesního porostu pod sedm desetin plného zakmenění, jestliže se prosvětlení neprovádí ve prospěch mladého lesního porostu, odpovídajícího plánovanému zastoupení lesních dřevin.
§ 9
Osivo a sazenice lesních dřevin
(1)
Státní organizace lesního hospodářství řízené ministerstvem nebo federálním ministerstvem národní obrany a uživatelé lesů, u nichž byl rozsah odborné správy lesů omezen (§ 14), jsou povinni zajistit dostatečné množství druhově a geneticky vhodného osiva a sazenic potřebných pro obnovu lesních porostů a pro zalesnění pozemků k tomu určených.4)
(2)
Ministerstvo může stanovit obecně závazným právním předpisem, které druhy lesních dřevin lze pěstovat jen ze semen, řízků a sazenic z uznaných lesních porostů a stromů, a podrobnosti
o zakládání a obnovování lesních porostů.
Oddíl pátý
Těžba a doprava dříví
§ 10
Těžba dříví
(1)
Těžba dříví se provádí
a)
při výchově a obnově lesních porostů v rozsahu a do výše určené lesními hospodářskými plány (těžba úmyslná),
b)
při vynětí lesního pozemku z lesního půdního fondu (těžba mimořádná),
c)
při odstraňování následků mimořádných přírodních vlivů nebo jiné škodlivé činnosti (těžba nahodilá).
(2)
Uživatelé lesů mohou provádět v lesních porostech těžbu dříví podle odstavce 1 písm. a) jen v rozsahu a do výše těžby určené lesními hospodářskými plány; vznikne-li nutnost provést těžbu podle odstavce 1 písm. c), jsou povinní zabezpečit její přednostní zpracování.
§ 11
Povinnosti při dopravě dříví
(1)
Doprava a uskladnění dříví musí být prováděny tak, aby na vlastních i sousedních lesních porostech, lesních pozemcích, lesních cestách a vytěženém dříví nedošlo ke škodám, popřípadě, aby škody byly omezeny na nejmenší míru.
(2)
Při zřizování a údržbě cest, svážnic, přibližovacích linek a ostatních zařízení na lesním půdním fondu je uživatel lesa povinen dbát, aby nedocházelo k erozi nebo k zamokření.
(3)
Odvoz vytěžené dřevní hmoty musí být zajištěn tak, aby nebyla ohrožena její jakost.
Oddíl šestý
Lesnickotechnické meliorace
§ 12
(1)
Uživatelé lesů jsou povinni provádět na lesních pozemcích lesnickotechnické melioracelesnickotechnické meliorace a jiná opatření ke zlepšení úrodnosti lesní půdy a ke zlepšení funkcí lesů.
(2)
Lesnickotechnickými melioracemiLesnickotechnickými melioracemi se rozumějí zejména biologická, technická a vodohospodářské opatření ke zlepšení půdních, vodohospodářských a klimatických poměrů, k zabránění erozi a zamokření půdy, zvyšování produkčních a ostatních funkcí lesů a k zajištění jejich ochrany.
(3)
Lesnickotechnické melioraceLesnickotechnické meliorace na lesních pozemcích nad horní hranicí stromové vegetace provádějí státní organizace lesního hospodářství řízené ministerstvem nebo federálním ministerstvem národní obrany.
ČÁST DRUHÁ
ODBORNÁ SPRÁVA LESŮ
§ 13
Výkon odborné správy lesů
(1)
Odbornou správou lesů se zabezpečuje odborná pomoc a dozor nad hospodařením v lesích, které nejsou ve správě nebo v užívání státních organizací lesního hospodářství řízených ministerstvem nebo federálním ministerstvem národní obrany.
(2)
Úkoly odborné správy lesů jsou zejména:
a)
zajišťovat podklady pro vypracovávání lesních hospodářských plánů,
b)
vypracovávat podle schválených lesních hospodářských plánů roční plány lesní výroby, dodávek dříví a určovat opatření k zlepšováni funkcí lesů,
c)
vyžadovat plnění úkolů v lesní výrobě, zajišťování a zlepšování funkcí lesů a ochrany lesů, jakož i na plnění těchto úkolů dozírat,
d)
zajišťovat osivo a sazenice lesních dřevin pro obnovu lesa,
e)
vyznačovat těžbu dřeva a provádět výkup dříví,
f)
vydávat uživatelům lesů pokyny k hospodaření v lesích a k jejich ochraně,
g)
vést lesní hospodářskou evidenci a výkazy o výkonech v lesích,
h)
vést evidenci uživatelů lesů v odborné správě.
(3)
Odbornou správu lesů vykonávají státní organizace lesního hospodářství řízené ministerstvem, pokud ji ministerstvo nesvěří jiné organizaci, popřípadě pokud si tuto správu nevyhradí. Na řízení o svěření a vyhrazení výkonu odborné správy lesů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(4)
Socialistické organizace mohou dodávat vytěžené dříví přímo odběratelům, pokud se o tom dohodnou s organizací vykonávající odbornou správu lesů; jiní uživatelé lesů v odborné správě mohou dodávat vytěžené dříví jen organizacím, vykonávajícím odbornou správu lesů.
(5)
Úkoly podle odstavce 2 písm. b) sdělují organizace vykonávající odbornou správu lesů uživatelům lesů písemně; oznámí-li uživatel lesa do 15 dnů ode dne doručení písemného sdělení orgánu státní správy lesního hospodářství, že s nimi nesouhlasí, určí tento orgán úkoly rozhodnutím.
(6)
Organizace vykonávající odbornou správu lesů jsou povinny podávat orgánu státní správy lesního hospodářství zprávy o plnění úkolů odborné správy lesů a oznamovat mu zjištěné případy porušení ustanovení zákona o lesích a tohoto zákona, jakož i předpisů a rozhodnutí vydaných na jejich základě.
§ 14
Omezení rozsahu odborné správy lesů
Ministerstvo může omezit rozsah odborné správy lesů u uživatelů lesů, kteří zajišťují plnění úkolů v lesích vlastními odbornými lesními hospodáři podle § 3 odst. 2. Na řízení o omezení rozsahu odborné správy lesů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 15
Příspěvky za odbornou správu lesů
Uživatelé lesů jsou povinni za výkon odborné správy lesů platit příspěvky.
§ 16
Ministerstvo upraví obecně závaným právním předpisem podrobněji úkoly organizací vykonávajících odbornou správu lesů a způsob jejího provádění; stanoví též výši příspěvků za výkon této správy a další podrobnosti o jejich placení.
ČÁST TŘETÍ
VSTUP DO LESŮ A ÚPRAVA NĚKTERÝCH ČINNOSTÍ V NICH
§ 17
Užívání lesů občany
(1)
Každý může vstupovat na lesní pozemky a do lesních porostů, sbírat lesní plodiny a klest; přitom je povinen les chránit, zachovávat v lese potřebnou opatrnost a nerušit lesní prostředí.
(2)
Orgán státní správy lesního hospodářství může zakázat, popřípadě omezit užívání lesů uvedené v odstavci 1, vyžaduje-li to ochrana lesů nebo jiné důležité zájmy společnosti; na řízení o vydávání a odvolávání těchto zákazů a omezení se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Zákazy vstupu na lesní pozemky nebo jiná omezení užívání lesů, stanovená zvláštními předpisy5) anebo podle nich vyhlášené, zůstávají nedotčeny.
§ 18
Užívání lesů organizacemi podle zvláštních předpisů
(1)
Při činnostech prováděných v lese podle zvláštních předpisů,6) k nimž podle zákona o lesích nebo tohoto zákona není třeba povolení, jsou organizace povinny oznámit rozsah a účel těchto činností nejméně 15 dnů před jejich zahájením orgánu státní správy lesního hospodářství a uživateli lesa.
(2)
Orgán státní správy lesního hospodářství může omezit, popřípadě jinak upravit provádění činností uvedených v odstavci 1, vyžaduje-li to ochrana lesů nebo jiné důležité zájmy společnosti.
§ 19
Zákaz některých činností v lesích
(1)
V lesích je zakázáno:
a)
rozdělávat oheň a tábořit mimo vyhrazená místa a v době zvýšeného nebezpečí vzniku požárů kouřit,
b)
vjíždět a stát s motorovými vozidly,
c)
pást dobytek a umožňovat výběh hospodářským zvířatům do lesních porostů,
d)
zakládat skládky, znečišťovat les odpadky a odpady,
e)
provádět terénní úpravy, stavět ploty a budovat chodníky,
f)
rušit klid a ticho,
g)
narušovat půdní kryt,
h)
vstupovat do lesních školek a oplocených míst,
i)
těžit stromy a keře.
(2)
Zákazy uvedené v odstavci 1 písm. a), b), e) až i) neplatí pro činnosti, které provozují uživatelé lesů v rámci plnění svých úkolů při hospodaření v lesích a při jejich ochraně nebo jestliže činnosti jsou povoleny zvláštními předpisy.7)
(3)
Orgán státní správy lesního hospodářství může po vyjádření uživatelů lesů povolit výjimky ze zákazů uvedených v odstavci 1. Na řízení o povolení výjimky se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
ČÁST ČTVRTÁ
OCHRANA LESŮ
§ 20
Povinnosti při ochraně lesů a opatření k předcházení škodám v lesích
(1)
Orgány státní správy, organizace a občané jsou povinni při své činnosti dbát ochrany lesů. Ochranu lesů je třeba zabezpečit především předcházením škodám vznikajícím v důsledku výstavby, provozní, hospodářské činnosti, jakož i při kulturních, rekreačních, sportovních a jiných činnostech.
(2)
Uživatelé lesů jsou povinni
a)
zjišťovat a evidovat výskyt škodlivých činitelů a škod způsobených těmito činiteli,
b)
provádět opatření k předcházení vývinu a rozšíření rostlinných a živočišných škůdců, zejména přednostně z lesních porostů odstraňovat polomy, vývraty, souše, jakož i stromy nemocné a poškozené,
c)
provádět preventivní opatření k ochraně lesů před požáry,
d)
provádět obnovu a výchovu lesních porostů tak, aby se při současném zachování a zlepšováni produkčních schopností a ostatních funkcí lesů předcházelo možnému vlivu škodlivých činitelů a zvýšila odolnost lesních porostů proti působení těchto činitelů,
e)
vytvářet pří zakládání lesních porostů na pozemcích určených k zalesnění podmínky pro předcházení vzniku škod, zejména volbou vhodného způsobu zalesnění a dřevinné skladby,
f)
provádět při vzniku škod bezodkladně opatření k odstranění, popřípadě ke zmírnění jejich následků.
(3)
Vyskytne-li se v lesích a jejich okolí nebo na skladech dříví některý z rostlinných nebo živočišných škůdců v nadměrném množství, může orgán státní správy lesního hospodářství uložit provedení opatření proti rozšíření těchto škůdců a k jejich vyhubení i organizacím, které skladují dříví, a dalším uživatelům pozemků v okolí lesů.
(4)
K vydání rozhodnutí o umístění stavby a o využití území8) ve vzdálenosti do 50 metrů od kraje lesních pozemků se vyžaduje souhlas orgánu státní správy lesního hospodářství. Na řízení o udělení tohoto souhlasu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(5)
Při provozní, hospodářské a jiné činnosti nesmějí být v lesích a v jejich blízkosti použity technologické způsoby, které poškozují lesní porosty; orgán státní správy lesního hospodářství může v jednotlivých případech stanovit podmínky, za kterých lze vzhledem ke stavu terénu, odtokovým poměrům apod. v lesích a do určité vzdálenosti od jejich okraje technologický způsob použít.
§ 21
Opatření v případě mimořádných okolností a nepředvídaných škod
(1)
V případě mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku lesních požárů v období sucha apod.) jsou uživatelé lesů povinni bezodkladně učinit opatření k jejich odvrácení a k odstranění následků škod.
(2)
Orgán státní správy lesního hospodářství může na přechodnou dobu zakázat nebo jinak upravit užívání lesů v případech uvedených v § 17 odst. 2, § 18 odst. 2, § 19 odst. 3 a § 20 odst. 3; může také ke zvládnutí mimořádné situace v lesích uložit uživatelům lesů provedení potřebných opatření. Na řízení o uložení těchto opatření se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 22
Ochrana před škodami působených zvěří
(1)
Uživatelé lesů jsou povinni soustavně chránit lesní porosty před škodami působenými zvěří. Uživatelé lesů a orgány státní správy lesního hospodářství jsou povinni dbát, aby stavy a chov zvěře v lesních honitbách byly v souladu se zásadami řádného hospodaření v lesích.
(2)
Uživatelé lesů, popřípadě organizace vykonávající odbornou správu lesů jsou povinni zjišťovat každoročně, nejpozději do 30. června, výši škody způsobené zvěří na lesních porostech za předcházejících 12 měsíců; ke zjišťování škod jsou povinni přizvat uživatele honiteb.
(3)
Nelze-li škody způsobené zvěří na lesních porostech snížit technicky přiměřenými a ekonomický únosnými způsoby tak, aby nebyl zhoršován stav lesních porostů, je uživatel lesa povinen
a)
požádat podle zvláštních předpisů,9) aby bylo rozhodnuto o snížení stavu zvěře v honitbě,
b)
sledovat, zda uživatel honitby provedl povolené nebo uložené snížení stavu zvěře,
c)
uplatnit nárok na náhradu škody podle zvláštních předpisů,10)
d)
neprodlužovat platnost smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti v honitbě, jestliže uživatel této honitby poruší závažně nebo opětovně povinnosti směřující ke snížení škod způsobených zvěří na lesních porostech.
§ 23
Povinnosti a oprávnění pracovníků orgánů a organizací při ochraně lesů
Pracovníci státních organizací lesního hospodářství řízených ministerstvem, kteří zabezpečuji úkoly rozvoje, správy, provozu a ochrany lesů, jakož i odbornou správu lesů, a pracovníci vykonávající státní správu lesního hospodářství podle zákona o lesích a tohoto zákona, jsou povinni při své činnosti napomáhat a dbát o zabezpečování a zlepšování ochrany lesů. Tito pracovníci jsou oprávněni nosit při výkonu povinností vyplývajících z pracovního poměru lesnický stejnokroj se státním znakem a služebním označením. Podrobnosti o lesnických stejnokrojích upraví ministerstvo.
§ 24
Lesní stráž
(1)
Státní organizace lesního hospodářství řízené ministerstvem nebo federálním ministerstvem národní obrany a uživatelé lesů, u nichž byl rozsah odborné správy lesů omezen (§ 14), jsou povinni zajistit řádný výkon ochranné služby v lesích. Orgány státní správy lesního hospodářství ustanovují a odvolávají na jejich návrh, popřípadě z vlastního podnětu nebo na návrh ministerstva lesní stráž; na řízení o ustanovení a odvolávání lesní stráže se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Lesní stráž vykonává svoji funkci ve všech lesích stanoveného obvodu působnosti, bez ohledu na vlastnické a užívací vztahy k lesům.
(2)
Člen lesní stráže se při výkonu své funkce prokazuje zvláštním průkazem. Člen lesní stráže je oprávněn
a)
zjišťovat totožnost osob, které porušují ustanovení zákona o lesích, tohoto zákona a předpisů na jejich základě vydaných k ochraně lesů,
b)
ukládat za přestupkypřestupky na úseku lesního hospodářství pokuty v blokovém řízení v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy,11)
c)
předvést orgánu Sboru národní bezpečnosti osobu, kterou přistihne při trestném činutrestném činu, přečinu nebo při přestupkupřestupku na úseku lesního hospodářství, je-li toho nezbytně třeba ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazu.
(3)
Zjistí-li člen lesní stráže, že porušením předpisů o ochraně lesů vznikla škoda, oznámí to uživateli lesa.
(4)
Člen lesní stráže je oprávněn při výkonu funkce nosit zbraň a tuto zbraň použít jen při
a)
nutné obraně k odvrácení útoku proti své osobě nebo jí bezprostředně hrozícího nebo útoku na život jiné osoby,
b)
zneškodňování zvířat, která ohrožují život nebo zdraví osob,
c)
varovném výstřelu do vzduchu k odvrácení škody velkého rozsahu, která bezprostředně ohrožuje existenci lesa, bezpečnost provozu lesního hospodářství nebo jiné důležité zájmy společnosti,
d)
varovném výstřelu do vzduchu při útěku osoby, kterou je člen lesní stráže oprávněn podle odstavce 2 předvést orgánu Sboru národní bezpečnosti.
(5)
Před použitím zbraně je člen lesní stráže povinen, pokud to okolnosti zásahu dovolují, použít mírnějších prostředků jako je domluva, napomenutí a výstraha.
(6)
Při použití zbraně je člen lesní stráže povinen:
a)
zachovávat nutnou opatrnost, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob,
b)
co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zásah směřuje,
c)
zjistit přímé následky použití zbraně ihned, jakmile se to může stát bez ohrožení sebe nebo jiné osoby, a poraněnému poskytnout první pomoc.
(7)
Člen lesní stráže je povinen o použití zbraně proti osobě neprodleně uvědomit orgán Sboru národní bezpečnosti, jakož i organizaci (orgán), která ho navrhla do této funkce.
(8)
Ustanoveními odstavců 4 až 7 nejsou dotčeny zvláštní předpisy upravující nošení a použiti zbraně.12)
(9)
Ministerstvo stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o ustanovování a odvolávání lesní stráže, o stanovení obvodů jejich působnosti, o počtu členů lesní stráže, o jejich povinnostech, oprávněních, průkazech a slibu; v dohodě s federálním ministerstvem vnitra stanoví podmínky, za nichž je člen lesní stráže oprávněn nosit zbraň, popřípadě další podrobnosti.
ČÁST PÁTÁ
ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A JEJICH PŮSOBNOST
§ 25
Orgány státní správy lesního hospodářství
Státní správu lesního hospodářství podle zákona o lesích a tohoto zákona, jakož i úkoly stanovené předpisy na jejich základě vydanými vykonávají orgány státní správy lesního hospodářství, kterými jsou
a)
okresní národní výbory, krajské národní výbory a národní výbory jim na roveň postavené,
b)
ministerstvo jako ústřední orgán státní správy lesního hospodářství.
§ 26
Okresní národní výbory
(1)
Okresní národní výbory rozhodují
a)
o prohlášení pozemku za lesní pozemek podle § 2 odst. 2 zákona o lesích a podle § 2 odst. 3 zákona o lesích v pochybnostech, zda jde o pozemek náležející do lesního půdního fondu,
b)
o uložení opatření potřebných k ochraně a racionálnímu využívání lesních pozemků a lesních porostů podle § 4 odst. 1 zákona o lesích,
c)
o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezení jejich využívání v lesích hospodářských podle § 4 odst. 2 zákona o lesích při výměře do 2 hektarů,
d)
o povinnostech provést skrývku kulturních vrstev půdy a o opatřeních k jejímu hospodárnému využití podle § 4 odst. 3 písm. f) zákona o lesích,
e)
o udělování souhlasu podle § 5 odst. 3 zákona o lesích k vydání územních rozhodnutí, jimiž má být dotčen lesní půdní fond,
f)
o tom, že se poškození lesního fondu a objektů a zařízení na lesních pozemcích sloužících lesnímu hospodářství odstraní uvedením do původního stavu, jakož i o opatřeních k zabránění hrozícím škodám a proti vzniku dalších škod podle § 10 odst. 7 zákona o lesích,
g)
v pochybnostech, zda socialistické organizaci náleží právo užívání lesních pozemků, podle § 12 odst. 3 zákona o lesích,
h)
o převodu práva užívání lesních pozemků podle § 15 odst. 4 zákona o lesích a o náhradě nákladů na investice při převodu tohoto práva podle § 15 odst. 3 zákona o lesích,
i)
o zřízení práva užívání lesních pozemků podle § 17 odst. 3 zákona o lesích,
j)
při vytváření ucelených lesních částí podle § 19 zákona o lesích,
k)
o ukládání opatření podle § 20 odst. 3 zákona o lesích potřebných v zájmu zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami, které by mohly být způsobeny sesouváním půdy, padáním kamenů, pádem stromů, lavinami apod. z lesních pozemků, a o tom, kdo nese náklady s tím spojené,
l)
o době, způsobu, rozsahu a trvání lesní dopravy po cizích pozemcích, popřípadě i o výši náhrady škody podle § 21 odst. 2 zákona o lesích,
m)
o určení úkolů uživatelům lesů pod odbornou správou podle § 13 odst. 5,
n)
o omezení některých činností nebo správě jejich provádění v lesích podle § 18 odst. 2, jakož i o stanovení podmínek použití určitých technologických způsobů při provozní, hospodářské a jiné činnosti v lesích a v jejich blízkosti podle § 20 odst. 5,
o)
o uložení opatření proti rozšíření škůdců a k jejich vyhubení v lesích, na skladech dříví a na jiných pozemcích v okolí lesů podle § 20 odst. 3,
p)
o uložení pokuty podle § 26 zákona o lesích a podle § 34.
(2)
Okresní národní výbory
a)
vydávají souhlas podle § 7 odst. 2 zákona o lesích k návrhům na projednání projektových úkolů staveb, jimiž má být dotčen lesní půdní fond; u návrhů tras směrových a liniových staveb jen pokud trasa neprochází lesy více okresů,
b)
vydávají souhlas podle § 15 odst. 1 zákona o lesích k hospodářské smlouvě o převodu práva užívání lesních pozemků,
c)
vydávají souhlas k vydání rozhodnutí o umístění stavby a o využití území ve vzdálenosti do 50 m od okraje lesních pozemků podle § 20 odst. 4,
d)
povolují prodloužení lhůty k zalesnění holin na lesních pozemcích a zajištění lesních porostů na holinách podle § 8 odst. 4,
e)
vydávají podle § 17 odst. 2 zákazy a omezení užívání lesů,
f)
povolují výjimky ze zákazů některých činností v lesích podle § 19 odst. 3,
g)
ukládají opatření v případě mimořádných okolností a nepředvídaných škod podle § 21 odst. 2,
h)
ustanovují a odvolávají lesní stráž podle § 24 odst. 1,
i)
plní další úkoly stanovené předpisy vydanými na základě zákona o lesích a tohoto zákona.
(3)
Okresním národním výborům se podle § 13 odst. 6 podávají zprávy o plnění úkolů odborné správy lesů a oznamují zjištěné případy porušení ustanovení zákona o lesích a tohoto zákona, jakož
i předpisů vydaných na jejich základě. Okresním národním výborům se podle § 18 odst. 1 oznamuje rozsah a účel činností vykonávaných v lese podle zvláštních předpisů.
§ 27
Krajské národní výbory
(1)
Krajské národní výbory rozhodují o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezení jejich využívání u lesů hospodářských podle § 4 odst. 2 zákona o lesích při výměře nad 2 hektary do 5 hektarů.
(2)
Krajské národní výbory
a)
vydávají souhlas podle § 5 odst. 2 zákona o lesích k návrhům územních plánů zón, podle § 6 odst. 2 zákona o lesích k návrhům na stanovení dobývacích prostorů, jimiž má být dotčen lesní půdní fond a lesní porosty a podle § 7 odst. 2 zákona o lesích k návrhům na projednání projektového úkolu tras směrových a liniových staveb, pokud trasa prochází lesy více okresů,
b)
sledují hospodaření v lesích z hlediska zabezpečování funkcí lesů a z hlediska rozvoje kraje a vyjadřují se ke koncepcím rozvoje lesního hospodářství,
c)
schvalují podle § 3 odst. 3 lesní hospodářské plány, kontrolují jejich dodržování a povolují jejich změny,
d)
ukládají podle § 21 odst. 2 opatření v případě mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích, jestliže tyto okolnosti a škody přesahují územní obvod okresního národního výboru nebo jeho možnosti,
e)
plní další úkoly stanovené předpisy vydanými na základě zákona o lesích a tohoto zákona.
(3)
Krajské národní výbory si mohou vyhradit
a)
rozhodování o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezení jejich využívání u lesů hospodářských podle § 4 odst. 2 zákona o lesích při výměře do 2 hektarů,
b)
povolování výjimek ze zákazů některých činností v lesích podle § 19 odst. 3.
§ 28
Ministerstva lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky
(1)
Ministerstvo
a)
řídí hospodářskou politiku, komplexní rozvoj a uplatňování vědy a techniky v lesním hospodářství,
b)
řídí výkon státní správy lesního hospodářství,
c)
vykonává státní správu lesního hospodářství ve vojenských lesích podle zákona o lesích, popřípadě podle tohoto zákona,13)
d)
rozhoduje o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezení jejich využívání podle § 4 odst. 2 zákona o lesích u lesů ochranných a lesů zvláštního určení; u lesů hospodářských při výměře lesních pozemků nad 5 ha,
e)
povoluje podle § 4 odst. 6 a 7 zákona o lesích vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu pro výstavbu rekreačních chat a objektů,
f)
vydává podle § 5 odst. 2 zákona o lesích souhlas k návrhům územních plánů velkých územních celků a sídelních útvarů,
g)
povoluje podle § 11 odst. 3 zákona o lesích výjimky ke správě lesního národního majetku,
h)
vydává podle § 11 odst. 4 zákona o lesích souhlas k převodům správy lesního národního majetku,
i)
stanoví lesní hospodářské celky podle § 3 odst. 2,
j)
stanoví kvalifikační předpoklady pro odborné lesní hospodáře podle § 3 odst. 2,
k)
schvaluje podle § 4 odst. 2 souhrnné lesní hospodářské plány,
l)
vyhlašuje podle § 6 lesy ochranné a lesy zvláštního určení,
m)
omezuje rozsah odborné správy lesů podle § 14 a svěřuje její výkon organizacím podle § 13 odst. 3,
n)
ukládá podle § 21 odst. 2 opatření v případě mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lesích, jestliže tyto okolnosti nebo škody přesahují územní obvod krajského národního výboru nebo jeho možnosti,
o)
plní další úkoly vyplývající ze zákona o lesích a tohoto zákona.
(2)
Ministerstvo si může vyhradit
a)
rozhodování o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu a o omezení jejích využívání u lesů hospodářských podle § 4 odst. 2 zákona o lesích při výměře do 5 hektarů,
b)
výkon odborné správy lesů podle § 13 odst. 3.
§ 29
Místní příslušnost orgánů státní správy lesního hospodářství
(1)
Pro řízení o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu nebo o omezení jejich využívání je příslušný orgán státní správy lesního hospodářství, v jehož územním obvodu leží největší část lesního půdního fondu, které se žádost o vydání rozhodnutí týká.
(2)
Je-li lesní hospodářský celek, pro který se vypracovává lesní hospodářský plán, v územních obvodech několika okresních národních výborů, určí podle potřeby příslušnost k výkonu státní správy lesního hospodářství a dozoru krajský národní výbor. Je-li lesní hospodářský celek na území více krajů, určí příslušnost ministerstvo.
ČÁST ŠESTÁ
DOZOR V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ
§ 30
Dozor vykonávaný národními výbory
(1)
Okresní a krajské národní výbory a národní výbory jim na roveň postavené soustavně dozírají na dodržování ustanovení zákona o lesích, tohoto zákona a předpisů na jejich základě vydaných.
V rozsahu své působnosti dozírají, zda jsou dodržována jimi vydaná rozhodnutí, zda příslušné organizace vykonávají odbornou správu lesů, zda uživatelé lesů hospodaří v lesích podle lesních hospodářských plánů, zvyšují úrodnost lesních pozemků, produkci dřevní hmoty a zajišťují, popřípadě zlepšují ostatní funkce lesů.
(2)
Národní výbory pří výkonu dozoru podle odstavce 1 ukládají opatření k odstranění zjištěných nedostatků a v souvislosti s tím i případná nutná opatření ke zlepšení stavu lesů a plnění jejich funkcí.
§ 31
Dozor vykonávaný ministerstvem
Ministerstvo dozírá, jak orgány a organizace provádějí ustanovení zákona o lesích, tohoto zákona a předpisů na jejich základě vydaných; je oprávněno ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
§ 32
Oprávnění a povinnosti pracovníků orgánů vykonávajících dozor
Pracovníci orgánů uvedených v § 30 a 31, kteří jsou pověřeni výkonem dozoru, jsou při plnění svých úkolů oprávněni vstupovat na pozemky, do závodů, zařízení a objektů, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů,14) zjišťovat a ověřovat potřebné skutečnosti, požadovat potřebné údaje a vysvětlení a nahlížet do příslušných dokladů; přitom jsou povinni zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu své činnosti, a vykazovat se průkazem orgánu, z jehož pověření vykonávají dozor.
ČÁST SEDMÁ
ŘÍZENÍ
§ 33
(1)
Pokud lesní zákon nebo tento zákon nestanoví jinak, postupují orgány státní správy lesního hospodářství při řízení o věcech těmito zákony upravených (dále jen „řízení“) podle správního řádu.15)
(2)
Jestliže se řízení týká užívacích práv k lesním pozemkům, které má v užívání socialistická organizace, je účastníkem řízení pouze tato organizace.
(3)
Týká-li se řízení lesů pod odbornou správou, je účastníkem řízení kromě uživatele lesa též organizace provádějící odbornou správu lesů. Týká-li se řízení lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení, přihlíží orgán státní správy lesního hospodářství ke stanovisku orgánu státní správy, na jehož návrh byly lesy za takové vyhlášeny, a vydané rozhodnutí tomuto orgánu též doručí.
(4)
Orgán státní správy lesního hospodářství může oznámit rozhodnutí účastníkům řízení veřejnou vyhláškou na místních národních výborech, v jejichž územních obvodech jsou dotčeny zájmy účastníků, s výjimkou žadatele, uživatele lesa, popřípadě organizace vykonávající odbornou správu lesů.
(5)
Orgán státní správy lesního hospodářství v rozhodnutí o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu nebo o omezení jejich využívání uvede výměry lesních pozemků nebo jejich vyjímaných částí, popřípadě částí, jejichž využívání bude omezeno. Jestliže je k dalšímu využití vyjímaných lesních pozemků třeba stavebního povolení8) nebo jiného rozhodnutí podle zvláštních předpisů,16) nesmí být započato s jejich odlesňováním před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Rozhodnutí o trvalém, popřípadě dočasném vynětí při rozsáhlejší výstavbě, popřípadě těžbě nerostů vydává orgán státní správy lesního hospodářství tak, aby vyňaté lesní pozemky byly využity pro plnění funkcí lesů až do jejich skutečného použití k jiným účelům.
(6)
Rozhodnutí o trvalém nebo dočasném vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu se též doručuje příslušnému orgánu geodézie a kartografie.
(7)
Platnost rozhodnutí o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu nebo o omezení jejich využívání zaniká
a)
uplynutím doby, na kterou bylo vydáno,
b)
jestliže oprávnění nerealizuje záměr, k jehož uskutečnění bylo rozhodnutí vydáno, do dvou let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, pokud orgán státní správy lesního hospodářství tuto lhůtu neprodlouží.
(8)
Orgán státní správy lesního hospodářství může po provedeném řízení z vlastního podnětu nebo na návrh jím vydané rozhodnutí o vynětí lesních pozemků z lesního půdního fondu nebo o omezení jejich využívání změnit, popřípadě zrušit
a)
vyžadují-li to důležité zájmy lesního hospodářství, zejména pokud je to nezbytné k vytvoření ucelených lesních částí,
b)
jestliže oprávněný opětovně nedodržuje podmínky rozhodnutí, popřípadě povinnosti v něm stanovené,
c)
přestane-li pozemek sloužit účelům, pro které bylo rozhodnutí vydáno.
(9)
Náklady na znalecké posudky v řízení zahájeném na návrh účastníka řízení hradí navrhovatel.
(10)
Může-li rozhodnutí orgánu státní správy lesního hospodářství ovlivnit hospodaření v lesích nebo poslání lesů v územním obvodu jiného orgánu státní správy lesního hospodářství, rozhodne příslušný orgán státní správy lesního hospodářství po projednání s orgánem státní správy lesního hospodářství, jehož územního obvodu se rozhodnutí týká.
ČÁST OSMÁ
POKUTY
§ 34
(1)
Orgány státní správy lesního hospodářství ukládají pokuty až do výše 500 000 Kčs organizacím, které
a)
nedodrží závazné ukazatele nebo údaje lesního hospodářského plánu,
b)
nezajistí přednostní zpracování těžby dřeva prováděné při odstraňování následků mimořádných přírodních vlivů nebo jiné škodlivé činnosti,
c)
nedostatečně zajišťují výkon odborné správy lesů,
d)
provádějí činnosti, které jsou v lesích zakázány nebo nejsou povoleny,
e)
neplní opatření k ochraně lesů nebo jiné povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě uložené.
(2)
Poruší-li organizace v době jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty podle zákona o lesích nebo tohoto zákona jakoukoli povinnost, za niž se ukládá pokuta podle zákona o lesích nebo tohoto zákona, uloží se další pokuta až do výše dvojnásobku pokuty, která by byla jinak uložena.
(3)
Orgány státní správy lesního hospodářství ukládají pokuty i pracovníkům organizací, kteří porušeni povinností organizací zavinili, pokud nejde o trestný čintrestný čin nebo přečin. Výše pokuty může u pracovníka organizace dosáhnout nejvýše trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.17)
(4)
Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se orgán státní správy lesního hospodářství dověděl o porušení povinností uvedených v odstavci 1, nejpozději však do tří let, a jde-li o porušení povinností uživateli lesů, nejpozději do pěti let ode dne, kdy k porušení těchto povinností došlo.
(5)
Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena trestní odpovědnost jejích pracovníků i odpovědnost organizace, popřípadě pracovníků organizace podle předpisů o náhradě škody. Byla-li pracovníku organizace uložena pokuta podle odstavce 3, nelze mu již uložit pokutu podle jiných předpisů.
(6)
Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(7)
Pokuty uložené podle zákona o lesích a tohoto zákona jsou příjmem národních výborů s výjimkou pokut uložených federálním ministerstvem národní obrany.18)
ČÁST DEVÁTÁ
SPOLEČNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 35
Zákon SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, se doplňuje takto:
1.
§ 15 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
O vykácení stromů rostoucích mimo les, na něž se nevztahují zvláštní předpisy,*) rozhodují místní národní výbory; okresní národní výbory si mohou rozhodování vyhradit.“.
2.
V § 20 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Ministerstvo kultury Slovenské socialistické republiky po dohodě s ministerstvem lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky, ministerstvem zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky a ministerstvem průmyslu Slovenské socialistické republiky stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich vykácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů.“.
§ 36
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 21 odst. 1 písm. a) první věta zní:
„Zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v honitbě s loveckou výzbrojí, popřípadě se střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích.“.
2.
V § 36 odst. 1 se slova „a v případě poškození lesních kultur do 30 dnů ode dne, kdy škoda vznikla,“ nahrazují slovy „ode dne, kdy škoda vznikla; u škod na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku ve lhůtě 30 dnů od uplynutí uvedeného období.“. Část poslední věty za středníkem se vypouští.
§ 37
Zrušují se:
1.
zákon č. 12/1948 Sb., o zevním označení přísežné stráže určené k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti a rybářství,
2.
zákon č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl,
3.
vyhláška ministerstva zemědělství č. 615/1949 Ú. v. (622/1949 Ú. l.), kterou se určuje vzor osvědčení o ustanovení přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl a o jejich vzetí do přísahy,
4.
směrnice ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství o vytváření ucelených lesních částí (Sbírka směrnic pro národní výbory 1963, poř. č. 14),
5.
položky 12 až 19 přílohy A, položka 18 přílohy D a položka 10 přílohy E k zákonu SNR č. 159/1971 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů na některých úsecích státní správy,
6.
vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky č. 9/1976 Sb., o kvalifikaci odborných lesních hospodářů.
§ 38
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1978.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
1)
Zákon č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování.
2)
§ 25 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
3)
Např. zákon SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, zákon SNR č. 7/1956 Sb. SNR, o kulturních památkách, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).
4)
§ 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
5)
Např. zákon SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).
6)
Např. zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).
7)
Např. zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, výnos Ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy o jednotném řízení turistického označení cest v ČSR, částka 60/1958 Ú. l.
8)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánováni a stavebním řádu (stavební zákon).
9)
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti.
10)
Např. zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti.
11)
Vyhláška č. 61/1961 Sb., o blokovém řízení, ve znění vyhlášky č. 7/1970 Sb.
12)
Zákon č. 162/1949 Sb., o zbraních a střelivu.
Vyhláška č. 124/1961 Sb., o střelných zbraních a střelivu.
Vyhláška č. 7/1955 Ú. l., o loveckých zbraních.
13)
Např. § 4 odst. 3 a 7 a § 25 odst. 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
14)
Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství.
Zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.
15)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
16)
Např. zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon), zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
17)
§ 275 zákoníku práce (úplné znění č. 55/1975 Sb.).
§ 30 až 34 nařízeni vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
Vyhláška č. 112/1975 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti o zjišťování průměrného výdělku.
18)
§ 25 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
*)
Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby.
Vyhláška č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby.
Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon). |
Zákon č. 30/1978 Sb. | Zákon č. 30/1978 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům
Vyhlášeno 10. 4. 1978, datum účinnosti 10. 4. 1978, částka 6/1978
* Čl. I - Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 10. 4. 1978
30
ZÁKON
ze dne 5. dubna 1978,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 8 odst. 3 věta první zní:
„Při hlasování rozhoduje většina hlasů; za každý byt mají vlastníci bytů jeden hlas.“.
2.
§ 14 odst. 1 zní:
„(1)
Byt v domě, který je ve vlastnictví státu, může občan nabýt koupí. Byty, které jsou užívány na základě práva osobního užívání bytu, mohou nabýt jen jejich uživatelé. Pokud nejsou do osobního vlastnictví převedeny všechny byty v domě, je stát vlastníkem zbývajících bytů v domě a má stejná práva a povinnosti jako vlastník bytu v osobním vlastnictví.“.
3.
V § 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Zásady pro výběr domů, v nichž lze prodávat byty do osobního vlastnictví, a pro postup národních výborů při tomto prodeji stanoví vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky.“.
4.
V § 14 odst. 3 se vypouští věta druhá.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
5.
V § 17 odst. 1 se vkládá za větu první další věta, která zní:
„Nejsou-li všechny byty v domě v osobním vlastnictví, je také stát jako vlastník bytu (bytů) v tomto domě spoluvlastníkem společných částí domu.“.
6.
V § 18 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Organizace spravující v domě byty, které jsou ve vlastnictví státu, uzavře s vlastníky bytů v osobním vlastnictví, jestliže o to požádají, smlouvu o výkonu správy a údržby společných částí domu, popřípadě pozemku, za pevný roční (měsíční) příspěvek.“.
7.
V § 20 se za odstavec 3 vkládají nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Převádějí-li se byty ze státního socialistického vlastnictví do osobního vlastnictví, zřídí se pro vlastníky bytů právo osobního užívání pozemku po převodu všech bytů v domě.
(5)
Na dobu do vzniku práva společného osobního užívání pozemku přenechá národní výbor vlastníkům bytů v osobním vlastnictví pozemek ke společnému dočasnému užívání (§ 397 občanského zákoníku) v rozsahu, který odpovídá spoluvlastnickým podílům na společných částech domu (§ 17 odst. 2). Dohoda o přenechání pozemku k dočasnému užívání je součástí smlouvy o převodu bytu (§ 14). Právo dočasného užívání pozemku přechází na právní nástupce vlastníka bytu v osobním vlastnictví.“.
8.
§ 24 zní:
㤠24
Prováděcí předpisy
(1)
Federální ministerstvo financí stanoví
a)
které byty jsou vyloučeny z prodeje do osobního vlastnictví občanů,
b)
výši pevného ročního (měsíčního) příspěvku na úhradu nákladů správy a údržby společných částí domu, popřípadě pozemku (§ 18 odst. 3) a služeb spojených s bydlením v případě, kdy správu společných částí domu převezme státní hospodářská organizace.
(2)
Ministerstvo financí České socialistické republiky a ministerstvo financí Slovenské socialistické republiky stanoví výši pevného ročního (měsíčního) příspěvku na úhradu nákladů správy a údržby společných částí domu, popřípadě pozemku (§ 18 odst. 3) a služeb spojených s bydlením v případě, kdy správu společných částí domu převezme rozpočtová organizace.
(3)
Český cenový úřad a Slovenský cenový úřad upraví oceňování bytů, místností nesloužících k bydlení a společných částí domů s byty v osobním vlastnictví.
(4)
Český úřad geodetický a kartografický a Slovenský úřad geodézie a kartografie upraví způsob zápisu osobního vlastnictví k bytu, spoluvlastnictví společných částí domu, spoluvlastnictví pozemku nebo práva společného osobního užívání pozemku do evidence nemovitostí.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 36/1978 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 36/1978 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o divadelní činnosti (divadelní zákon)
Vyhlášeno 25. 4. 1978, datum účinnosti 1. 7. 1978, částka 8/1978
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 4)
* ČÁST DRUHÁ - DIVADLA (§ 5 — § 9)
* ČÁST TŘETÍ - OCHOTNICKÉ SOUBORY (§ 10 — § 14)
* ČÁST ČTVRTÁ - POŘÁDÁNÍ PŘEDSTAVENÍ (§ 15 — § 17)
* ČÁST PÁTÁ - POVOLOVÁNÍ PŘEDSTAVENÍ (§ 18 — § 23)
* ČÁST ŠESTÁ - DOHLED NA PŘEDSTAVENÍCH (§ 24 — § 27)
* ČÁST SEDMÁ - DIVADELNÍ ČINNOST VE STYKU SE ZAHRANIČÍM (§ 28 — § 30)
* ČÁST OSMÁ - PŮSOBNOST ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY (§ 31 — § 33)
* ČÁST DEVÁTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 34 — § 36)
* ČÁST DESÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 37 — § 38)
* § 39 - Zrušují se
* § 40 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1978.
Aktuální znění od 1. 7. 1978
36
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 18. dubna 1978
o divadelní činnosti (divadelní zákon)
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Poslání divadelní činnosti
(1)
Posláním divadelní činnosti v Slovenské socialistické republice je přispívat v duchu kulturní politiky Komunistické strany Československa k zvyšování ideové, morální a estetické úrovně lidu, k utváření harmonické osobnosti socialistického člověka a k rozvoji jeho tvůrčích sil.
(2)
O divadelní činnost a její plánovitý rozvoj pečuje stát. Orgány státní správy zabezpečují působení divadelní činnosti v souladu se zájmy a potřebami socialistické společnosti; spolupracují přitom se společenskými organizacemi.
§ 2
Divadelní činnost
(1)
Divadelní činnost je veřejné scénické předvádění divadelního díla při představení divadelními umělci nebo divadelními ochotníky, a to pomocí loutek nebo ve spojení s audiovizuálními prostředky.
(2)
Za divadelní dílo1) se považuje dílo dramatické, hudebně dramatické, choreografické nebo pantomimické.
§ 3
Divadelní umělci
(1)
Divadelní umělci podle tohoto zákona jsou osoby s odbornou způsobilostí k výkonu umělecké činnosti při veřejném scénickém předvádění divadelního díla, které tuto způsobilost uplatňují v oblasti divadelní činnosti
a)
v pracovním poměru k divadlu nebo k organizaci vykonávající v této oblasti agenturní činnost (dále jen „agentura“),2)
b)
na základě smlouvy podle autorskoprávních předpisů3) s divadlem nebo agenturou.
(2)
Divadelní umělci se přijímají do pracovního poměru zpravidla na základě veřejného konkursu.
§ 4
Divadelní ochotníci
Divadelní ochotníci jsou osoby, které ve svém volném čase a bez nároku na odměnu vykonávají divadelní činnost v ochotnických souborech.
ČÁST DRUHÁ
DIVADLA
§ 5
Divadlo je státní socialistická organizace s posláním vykonávat divadelní činnost; divadelní díla předvádí na základě dramaturgického plánu schváleného ministerstvem kultury Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo“).
§ 6
Zřizování a zrušování divadel
(1)
Divadlo zřizuje a zrušuje ministr kultury Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministr“), jako příspěvkovou nebo rozpočtovou organizaci se souhlasem ministra financí Slovenské socialistické republiky, po vyjádření krajského národního výboru nebo Národního výboru hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, příslušného podle sídla divadla (dále jen „krajský národní výbor“).
(2)
Název, sídlo, oblast působení a umělecké zaměření divadla stanoví ministr.
§ 7
Řízení divadel
(1)
Divadlo je řízeno ministerstvem nebo krajským národním výborem. Krajský národní výbor řídí divadlo, pokud je ministr v dohodě s tímto národním výborem převedl do jeho působnosti; obdobně může ministr dohodnout s krajským národním výborem převedení divadla z působnosti krajského národního výboru do působnosti ministerstva. Převodem divadla do působnosti krajského národního výboru se nemění působnost podle § 5 a 6.
(2)
V čele divadla je ředitel. Ředitele divadla, které je řízeno ministerstvem, jmenuje a odvolává ministr; ředitele divadla, které je řízeno krajským národním výborem jmenuje a odvolává krajský národní výbor se souhlasem ministerstva.
§ 8
Slovenské národní divadlo
Vrcholným reprezentantem divadelní kultury v Slovenské socialistické republice je Slovenské národní divadlo. Ministerstvo spolu s příslušnými orgány státní správy vytváří Slovenskému národnímu divadlu podmínky působení v míře odpovídající jeho významu a poslání.
§ 9
Statuty divadel
Úkoly divadla, zásady jeho organizačního uspořádání, způsob hospodaření a provozu, jakož i ustanovování, působnost a činnost poradních orgánů ředitele, upravuje statut divadla; vydá jej orgán státní správy, který divadlo řídí.
ČÁST TŘETÍ
OCHOTNICKÉ SOUBORY
§ 10
Zřizování ochotnických souborů
(1)
Ochotnický soubor jako zájmový kolektiv divadelních ochotníků může zřídit jen socialistická organizace.
(2)
Organizace, která ochotnický soubor zřídila (dále jen „zřizovatel“), oznámí zřízení souboru okresnímu národnímu výboru příslušnému podle předpokládaného stálého působiště souboru; u ochotnických souborů zřízených odborovu organizací uvědomí jej o zřízení odborový orgán, který vede seznam těchto souborů.
(3)
Jsou-li splněny zákonné podmínky pro zřízení ochotnického souboru, provede okresní národní výbor jeho registraci.
Činnost ochotnických souborů
§ 11
(1)
Zřizovatel vytvoří pro činnost ochotnického souboru vhodné organizační, materiální a technické podmínky.
(2)
V čele ochotnického souboru je vedoucí souboru; jmenuje a odvolává ho zřizovatel, jemuž odpovídá za ideovou a uměleckou úroveň činnosti souboru.
§ 12
Okresní národní výbor vede evidenci ochotnických souborů působících v jeho obvodu, zabezpečuje jim odborně metodickou pomoc, sleduje a hodnotí jejich činnost a dbá o jejich společenské uplatňování a využívání. Vyskytnou-li se v činnosti ochotnického souboru nedostatky, upozorní na ně okresní národní výbor jeho zřizovatele.
§ 13
Právní postavení ochotnického souboru
Nositelem práv a závazků vyplývajících z činnosti ochotnického souboru je zřizovatel. Ochotnický soubor nevystupuje v právních vztazích svým jménem. Právní úkony vedoucího souboru zavazují zřizovatele jen v rozsahu vymezeném organizačním řádem ochotnického souboru, který vydal zřizovatel, nebo písemným zmocněním uděleným zřizovatelem.4)
§ 14
Zrušení ochotnického souboru
(1)
K zrušení ochotnického souboru je příslušný jeho zřizovatel. O zrušení ochotnického souboru uvědomí zřizovatel, popřípadě odborový orgán, který vede soubor ve svém seznamu, okresní národní výbor příslušný podle § 10 odst. 2.
(2)
Zanikne-li zřizovatel ochotnického souboru, může jeho práva a povinnosti vůči tomuto souboru převzít jiná socialistická organizace; o tom je nutno uvědomit způsobem uvedeným v § 10 odst. 2 příslušný okresní národní výbor.
ČÁST ČTVRTÁ
POŘÁDÁNÍ PŘEDSTAVENÍ
§ 15
Pořadatel
Pořadatelem představení může být jen socialistická organizace.
Povinnosti pořadatele
§ 16
(1)
Pořadatel odpovídá za vytvoření vhodných podmínek pro konání představení, za zachování pořádku při jeho průběhu a za dodržování autorskoprávních, bezpečnostních, požárních, hygienických a jiných obecně závazných právních předpisů.5)
(2)
Divadlo účinkující na představení, jehož pořadatelem je jiná organizace, může smluvně převzít povinnosti pořadatele vůči ochranné organizaci autorské s jejím souhlasem.6)
§ 17
Účinkování divadelního umělce v představení konaném mimo provoz divadel za odměnu je pořadatel povinen předem smluvně sjednat s agenturou.
ČÁST PÁTÁ
POVOLOVÁNÍ PŘEDSTAVENÍ
§ 18
Základní podmínky
(1)
Představeni se může konat jen na základě povolení, které na písemnou žádost pořadatele udělí místní (městský) národní výbor příslušný podle místa představení. Toto povolení se nevyžaduje k představení, které pořádá divadlo nebo které se koná v rámci schválené kulturní akce.
(2)
Žádost o povolení představení je třeba podat nejpozději pět týdnů před konáním představení. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může místní (městský) národní výbor povolit představení, i když žádost byla podána po stanovené lhůtě.
§ 19
Rozhodování o žádosti
(1)
Místní (městský) národní výbor může představení povolit, jestliže konání představení a obsah i umělecká úroveň divadelního díla, které má být předvedeno, odpovídá potřebám kulturního rozvoje socialistické společnosti a představení se má konat v budově nebo na místě, které vyhovuje z hlediska bezpečnostních, požárních, hygienických a dalších předpisů.
(2)
Místní (městský) národní výbor představení nepovolí, jestliže by jeho konání
a)
nebylo v souladu s tímto zákonem nebo jinými obecně závaznými právními předpisy,
b)
mohlo ohrozit veřejný pořádek nebo jiný důležitý společenský zájem.
(3)
Místní (městský) národní výbor, který představení povolil, uvědomí současně o udělení povolení ochrannou organizaci autorskou.
§ 20
Odnětí uděleného povolení
(1)
Místní (městský) národní výbor, který představení povolil odejme povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo skutečnosti, vylučující povolení představení, nebo ukáže-li se dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo představení povoleno, neodpovídají skutečnosti; může též odejmout povolení, není-li splněna některá z podmínek stanovených v povolení.
(2)
Odvolání proti rozhodnutí o odnětí povolení nemá odkladý účinek.
Představení pořádaná divadlem
§ 21
(1)
Schválený dramaturgický plán opravňuje divadlo nastudovat v něm obsažená divadelní díla a předvádět je na představeních.
(2)
K představení, které pořádá divadlo v oblasti svého působení, se povolení podle § 18 nevyžaduje; pořádání představení mimo své sídlo nebo pobočnou scénu je však divadlo povinno oznámit nejméně osm dnů předem okresnímu a místnímu (městskému) národnímu výboru příslušnému podle místa představení.
(3)
Mimo oblast svého působení může divadlo pořádat představení jen s povolením okresního národního výboru příslušného podle místa představení. Okresní národní výbor si vyžádá před rozhodnutím stanovisko příslušného místního (městského) národního výboru.
(4)
Rozhodnutí, kterým se divadlu nepovoluje pořádat představení, je okresní národní výbor povinen doručit i orgánu státní správy, který divadlo řídí. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
§ 22
Divadlo může se souhlasem orgánu státní správy, který ho řídí, uspořádat ve svém sídle nebo na své pobočné scéně představení jiného divadla.
§ 23
Představení v rámci schválených kulturních akcí
(1)
Schválení festivalu, přehlídky, soutěže nebo jiné obdobné kulturní akce v oblasti divadelní činnosti příslušným orgánem státní správy zahrnuje povolení všech představení konaných v rámci schválené kulturní akce. Orgán státní správy, který kulturní akci schválil, uvědomí současně o tomto schválení ochrannou organizaci autorskou.
(2)
Pokud okresní národní výbor, v jehož obvodě se má kulturní akce konat, nebyl o jejím čase, místě a programu uvědoměn schvalujícím orgánem, je povinen oznámit mu tyto údaje pořadatel.
ČÁST ŠESTÁ
DOHLED NA PŘEDSTAVENÍCH
§ 24
Příslušnost k dohledu
(1)
Dohled na představení přísluší místnímu (městskému) národnímu výboru, do jehož působnosti patří povolení představení.
(2)
Dohled na představení, které pořádá divadlo, přísluší orgánu státní správy, který divadlo řídí; tento orgán může zabezpečením dohledu pověřit národní výbor příslušný podle místa představení.
(3)
Dohled na představení, které se koná v rámci schválené kulturní akce v oblasti divadelní činnosti, přísluší orgánu státní správy, který akci schválil; tento orgán může zabezpečením dohledu pověřit národní výbor příslušný podle místa představení.
Výkon dohledu
§ 25
Dohled na představení vykonává dohlédací orgán; je jím osoba, kterou k tomu zmocní orgán státní správy příslušný k dohledu nebo pověřený jeho zabezpečováním.
§ 26
(1)
Dohlédací orgán sleduje při výkonu dohledu dodržování podmínek stanovených v rozhodnutí o povolení představení a plnění dalších povinností pořadatele, pokud zvláštní předpisy nesvěřují jejich sledování jiným orgánem.7)
(2)
Pořadatel je povinen umožnit výkon dohledu, vyhradit dohlédacímu orgánu v hledišti vhodné místo a bezodkladně odstranit nedostatky, na něž ho dohlédací orgán upozorní. Nestačí-li upozornění, může dohlédací orgán podle povahy věci provést přiměřená opatření na náklady pořadatele.
§ 27
(1)
Zjistí-li dohlédací orgán, že představení nebylo povoleno nebo že se koná v rozporu s povolením, anebo že pořadatel přes předchozí upozornění neprovedl patřičnou nápravu, je dohlédací orgán oprávněn představení zakázat, nebo je přerušit a zakázat jeho pokračování. Rozhodnutí o zákazu představení nebo o přerušení představení a zákazu jeho pokračování oznámí dohlédací orgán ústním vyhlášením zástupci pořadatele.
(2)
Orgán státní správy, který zmocnil dohlédací orgán k výkonu dohledu, doručí písemné vyhotovení rozhodnutí podle odstavce 1 pořadateli do tří dnů. Lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí počíná dnem doručení jeho písemného vyhotovení; odvolání nemá odkladný účinek.
ČÁST SEDMÁ
DIVADELNÍ ČINNOST VE STYKU SE ZAHRANIČÍM
§ 28
(1)
K účinkování divadel, divadelních umělců a ochotnických souborů z Slovenské socialistické republiky v zahraničí a zahraničních souborů i jednotlivých umělců z oblasti divadelní činnosti v Slovenské socialistické republice se vyžaduje souhlas ministerstva.
(2)
Ustanovení o povolování představení nejsou udělením souhlasu podle odstavce 1 dotčena.
§ 29
(1)
Má-li účinkovat zahraniční soubor nebo jednotlivý umělec z oblasti divadelní činnosti v Slovenské socialistické republice na základě mezinárodní smlouvy, určí v případě potřeby ministerstvo podle povahy věci pořadatele představení.
(2)
Představení pořádané na základě mezinárodní smlouvy se posuzuje z hlediska povolování jako představení v rámci schválené kulturní akce.
§ 30
(1)
Účinkování divadel a divadelních umělců z Slovenské socialistické republiky v zahraničí, jakož i účinkování zahraničních souborů i jednotlivých umělců z oblasti divadelní činnosti v Slovenské socialistické republice podléhá zprostředkování agenturou; ministerstvo může povolit výjimku.
(2)
Zprostředkování podle odstavce 1 nepodléhá účinkování
a)
ke splnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Československá socialistická republika vázána,
b)
v rámci mezinárodních družebních styků národních výborů,
c)
bez nároku na odměnu.
ČÁST OSMÁ
PŮSOBNOST ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY
§ 31
Působnost ministerstva
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy na úseku divadelnictví v Slovenské socialistické republice. Při řízení a organizování divadelní činnosti plní ministerstvo vedle úkolů vyplývajících z předchozích ustanovení tohoto zákona, jakož i jiných právních předpisů, tyto další úkoly:
a)
vypracovává koncepci státní kulturní politiky pro oblast divadelní činnosti, zabezpečuje a sleduje její realizaci,
b)
vydává směrnice pro sestavování, projednávání a schvalování dramaturgických plánů divadel,
c)
napomáhá rozvoji původní divadelní tvorby a divadelní kritiky,
d)
spolupracuje s ministerstvem školství Slovenské socialistické republiky při odborné přípravě divadelních umělců; zabezpečuje další vzdělávání divadelních umělců, pracovníků divadel a vedoucích pracovníků na úseku ochotnického divadelnictví,
e)
sleduje uměleckou úroveň slovenského divadelnictví jako celku, hodnotí činnost divadel a přijímá potřebná opatření,
f)
zabezpečuje ve spolupráci s příslušnými orgány státní správy a společenskými organizacemi jednotné působení veškeré divadelní činnosti v souladu s jejím posláním,
g)
dbá o zájmy národností v oblasti divadelní činnosti a vytváří předpoklady pro jejich uspokojování,
h)
řídí agenturu a schvaluje její dramaturgické plány,
i)
schvaluje, popřípadě organizuje národní, celostátní i mezinárodní festivaly, přehlídky, soutěže a obdobné kulturní akce v oblasti divadelní činnosti, nebo pověřuje jejich organizováním jím řízené organizace,
j)
schvaluje reprezentaci Slovenské socialistické republiky v oblasti divadelní činnosti na celostátních a mezinárodních akcích.
§ 32
Působnost národních výborů
(1)
Národní výbory zajišťují realizaci státní kulturní politiky v oblasti divadelní činnosti, podílejí se na rozvoji a společenském uplatnění této činnosti, jakož i na jejím kulturně politickém využívání; pomáhají vytvářet optimální podmínky pro činnost divadel a ochotnických souborů a pro zpřístupňování jejich představení nejširším vrstvám obyvatelstva.
(2)
Kromě úkolů vyplývajících z předchozích ustanovení tohoto zákona, jakož i z jiných právních předpisů, plní národní výbory na úseku divadelnictví tyto další úkoly:
a)
krajské národní výbory
1.
sledují a hodnotí ideovou a uměleckou úroveň divadelní činnosti v kraji,
2.
určují podrobnější podmínky pro činnost divadel, které řídí, a zajišťují jejich provoz,
3.
vyjadřují se k návrhům dramaturgických plánů divadel a agentury,
4.
účastní se řešení závažných ideových a uměleckých otázek divadel v kraji řízených ministerstvem,
5.
organizují odborně metodickou pomoc na úseku ochotnického divadelnictví,
6.
schvalují, popřípadě pořádají nebo organizují krajské festivaly, přehlídky, soutěže a obdobné kulturní akce v oblasti divadelní činnosti,
7.
vyjadřují se k návrhům ministerstva na vysílání jimi řízených divadel do zahraničí,
8.
vyjadřují se k návrhům na vysílání a přijímání ochotnických souborů ve styku se zahraničím;
b)
okresní národní výbory
1.
účastní se řešení závažných ideových a uměleckých otázek divadel v okrese řízených krajským národním výborem,
2.
schvalují, popřípadě pořádají nebo organizují okresní festivaly, přehlídky, soutěže a obdobné kulturní akce v oblasti ochotnického divadelnictví,
3.
navrhují prostřednictvím krajských národních výborů vysílání a přijímání ochotnických souborů ve styku se zahraničím;
c)
místní (městské) národní výbory
1.
vytvářejí vhodné podmínky pro divadelní činnost zejména tím, že podporují činnost divadel a ochotnických souborů, které mají v obvodu jejich působnosti sídlo, pobočnou scénu nebo stálé působiště,
2.
využívají divadelní činnosti ve spolupráci se socialistickými organizacemi k harmonickému rozvoji kulturního života.
§ 33
Inspekční činnost orgánů státní správy
Ministerstvo, krajské národní výbory a okresní národní výbory sledují a kontrolují divadelní činnost v rozsahu své působnosti prostřednictvím osob pověřených inspekční činností.
ČÁST DEVÁTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 34
(1)
Pořizovat zvukové, obrazové a jiné záznamy na představení lze jen se souhlasem pořadatele.
(2)
Práva organizací rozhlasu a televize, jakož i práva autorů a výkonných umělců podle zvláštních předpisů8) zůstávají nedotčena.
§ 35
Ustanovení tohoto zákona se přiměřeně vztahují i na divadelní činnost vykonávanou školami uměleckého směru v souladu s jejich učebními plány a osnovami s tím, že povolování představení, které pořádají tyto školy ve svých prostorách, jakož i dohled na tato představení, přísluší orgánům státní školské správy.
§ 36
(1)
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na divadelní činnost vykonávanou v československých ozbrojených silách a v ostatních ozbrojených sborech a na představení pořádaná výlučně pro jejich příslušníky.
(2)
Ustanovení § 28 odst. 1 a § 29 se nevztahují na divadelní činnost ochotnických souborů zřízených společenskými organizacemi, vykonávanou v rámci mezinárodních styků těchto organizací.
(3)
Kontrolní působnost podle § 33 se nevztahuje na činnost ochotnických souborů zřízených družstevními a společenskými organizacemi.
(4)
Obecné předpisy o správním řízení9) se nevztahují na rozhodování ministerstva o udělení souhlasu podle § 28 odst. 1 a určení pořadatele podle § 29 odst. 1.
ČÁST DESÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 37
Ochotnický soubor podle dosavadních předpisů se považuje za ochotnický soubor podle tohoto zákona, pokud jeho zřizovatelem je socialistická organizace.
§ 38
(1)
Ministerstvo obecně závazným právním předpisem
a)
vymezí podrobněji okruh divadelních umělců a stanoví podmínky jejich odborné způsobilosti,
b)
stanoví podrobnosti o účinkování divadelních umělců v představeních mimo provoz divadel a o podmínkách agenturní činnosti v oblasti divadelní činnosti,
c)
stanoví podrobnosti o povolování představení, o povinnostech pořadatele a o výkonu dohledu na představení,
d)
stanoví podrobnosti o zřizování a podmínkách činnosti ochotnických souborů a o povinnostech jejich zřizovatelů,
e)
stanoví úkoly a rozsah oprávnění osob pověřených inspekční činností v oblasti divadelní činnosti.
(2)
Ministerstvo v dohodě s ministerstvem školství Slovenské socialistické republiky obecně závazným právním předpisem stanoví
a)
způsob osvědčování odborné způsobilosti divadelních umělců,
b)
podrobnější podmínky divadelní činnosti škol uměleckého směru.
(3)
Ministerstvo v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky obecně závazným právním předpisem stanoví podrobnosti přijímání divadelních umělců do pracovního poměru na základě veřejného konkursu.
§ 39
Zrušují se
1.
zákon č. 55/1957 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon),
2.
položky 112 a 114 přílohy zákona SNR č. 72/1969 Sb., o některých opatřeních v organizaci a působnosti národních výborů v Slovenské socialistické republice,
3.
položka 4 přílohy C, položka 26 přílohy D a položka 16 přílohy E zákona SNR č. 159/1971 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o národních výborech a upravuje působnost národních výborů na některých úsecích státní správy,
4.
vyhláška č. 71/1958 Ú. v., kterou se stanoví podmínky účinkování divadelních umělců z povolání v představeních mimo provoz divadla, ve znění vyhlášek č. 196/1958 Ú. v. a č. 74/1964 Sb.,
5.
ustanovení prvé, druhé a čtvrté části vyhlášky č. 99/1958 Ú. v., o povolování veřejných koncertních a jiných hudebních produkcí, veřejných produkcí estrádních a artistických, podniků lidové zábavy, některých divadelních představení, výstav přednášek a filmových představení a o výhradném oprávnění ochranných organizací autorských, pokud se vztahují na veřejná divadelní představení mimo oblast působení a mimo provoz divadla a na veřejná ochotnická představení.
§ 40
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1978.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
1)
§ 2 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).
2)
Slovkoncert, československá umělecká agentura v Bratislavě podle § 4 odst. 1 zákona č. 81/1957 Sb., o koncertní a jiné hudební činnosti a § 3 zákona č. 82/1957 Sb., o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě.
3)
§ 27 a 39 autorského zákona.
4)
§ 20 až 22 hospodářského zákoníku (úplné znění vyhlášené pod č. 37/1971 Sb.).
§ 8 až 10 zákoníku práce (úplné znění vyhlášené pod č. 55/1975 Sb.).
§ 18 až 23 občanského zákoníku.
5)
Např. autorský zákon, zákoník práce (úplné znění vyhlášené pod č. 55/1975 Sb.), vyhláška č. 111/1975 Sb., o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení, vyhláška č. 106/1959 Ú. v., o organizaci požární ochrany, vyhláška č. 70/1960 Sb., o zajištění pohotovosti hasicích zařízení, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
6)
Slovenská literární agentura (předtím Slovenské divadelní a literární jednatelství) v Bratislavě podle § 44 autorského zákona a § 10 vyhlášky č. 99/1958 Ú. v. o povolování veřejných koncertních a jiných hudebních produkcí, veřejných produkcí estrádních a artistických, podniků lidové zábavy, některých divadelních představení, výstav, přednášek a filmových představení a o výhradném oprávnění ochranných organizací autorských.
7)
Např. § 75 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, § 3 a 5 zákona č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, § 7 až 14 vyhlášky č. 106/1959 Ú. v., o organizaci požární ochrany, § 6 zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce.
8)
§ 4 a 11 zákona č. 17/1964 Sb., o Československém rozhlase, § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 18/1964 Sb., o Československé televizi, § 12 až 18 a § 36 až 38 autorského zákona.
9)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). |
Zákon Slovenské národní rady č. 78/1978 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 78/1978 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o školských zařízeních
Vyhlášeno 4. 7. 1978, datum účinnosti 1. 9. 1978, částka 18/1978
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ (§ 2 — § 8)
* ČÁST TŘETÍ - ŠKOLSKÁ VÝCHOVNÁ ZAŘÍZENÍ (§ 9 — § 31)
* ČÁST ČTVRTÁ - ŠKOLSKÁ ÚČELOVÁ ZAŘÍZENÍ (§ 32 — § 44)
* ČÁST PÁTÁ - ZÁVĚREČNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ (§ 45 — § 47)
* § 48 - Zrušují se:
* § 49 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1978.
Aktuální znění od 1. 9. 1978
78
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 27. června 1978
o školských zařízeních
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Předškolní výchovu, výchovu mimo vyučování, systém dalšího vzdělávání učitelů a ostatních školských pracovníků a odborné služby školám, předškolním zařízením a školským výchovným zařízením zabezpečují školská zařízení.
(2)
Školská zařízení jsou součástí školské výchovně vzdělávací soustavy.
(3)
Školská zařízení jsou předškolní zařízení, školská výchovná zařízení, školská účelová zařízení, popřípadě další školská zařízení zřízená podle § 45 odst. 1.
ČÁST DRUHÁ
PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ
§ 2
Předškolní výchova a její úkoly
(1)
Úkolem předškolní výchovy je vytvářet základy vědomostí a dovedností dětí, rozvíjet jejich řeč, myšlení a zájem o hru, o přiměřenou práci a učení. Předškolní výchova připravuje děti pro vstup do základní školy.
(2)
Předškolní výchovu dětí zabezpečují v těsné spolupráci rodina a předškolní zařízení.
§ 3
Druhy předškolních zařízení
(1)
Předškolní zařízení jsou jesle, mateřská škola, společné zařízení jeslí a mateřské školy a dětský útulek.
(2)
Předškolní zařízení uvedená v odstavci 1 zřizují národní výbory jako územní předškolní zařízení nebo socialistické organizace se souhlasem národního výboru jako závodní nebo družstevní předškolní zařízení.
§ 4
Jesle
(1)
Jesle jsou dětská výchovná zařízení s léčebně preventivní péčí; pečují o zdravý tělesný a duševní vývoj a o harmonický rozvoj dětí zpravidla do věku tří let.
(2)
Působnost ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky ve věcech jeslí, stanovená zvláštními předpisy,1) zůstává nedotčena.
§ 5
Mateřská škola
(1)
Mateřská škola navazuje na výchovu dítěte v rodině a v jeslích, všestranně rozvíjí osobnost dítěte zpravidla ve věku od tří do šesti let a připravuje ho pro vstup do základní školy. Do mateřské školy se přednostně přijímají děti, které dovršily nejméně pět let věku.
(2)
Mateřské školy se zřizují především jako mateřské školy s celodenní péčí; mohou být zřizovány i jako školy internátní. Mateřské školy internátní poskytují dětem předškolní výchovu po celý týden nebo po celý rok. V mateřských školách s celodenní péčí a v mateřských školách internátních mohou být zřizovány třídy bez celodenní péče a třídy pro děti lehčeji mentálně, smyslově nebo tělesně postižené nebo pro děti s lehčími vadami řeči.
(3)
Pro děti mentálně, smyslově nebo tělesně postižené a pro děti s vadami řeči se zřizují mateřské školy pro děti vyžadující zvláštní péči. Pro děti nemocné nebo zdravotně oslabené se zřizují mateřské školy při zdravotnických zařízeních.
(4)
Pro děti, které nemohou do mateřských škol pravidelně docházet a které mají ve školním roce, v němž dovrší šest let věku, zahájit povinnou školní docházku, se při mateřských školách zřizují ve druhém pololetí předcházejícího školního roku přípravná oddělení, v nichž se děti připravují na povinnou školní docházku.
(5)
V zájmu příznivého vývoje smyslově postižených dětí předškolního věku je docházka těchto dětí do mateřských škol povinná od počátku školního roku, v němž dítě dovrší pátý rok věku. Vláda Slovenské socialistické republiky nařízením stanoví počátek účinnosti tohoto ustanovení.
§ 6
Společné zařízení jeslí a mateřské školy
(1)
Jesle a mateřská škola se mohou zřizovat se společnou správou jako zařízení s celodenní péčí nebo jako zařízení internátní.
(2)
Podrobnosti o zřizování a organizaci společného zařízení jeslí a mateřské školy stanoví ministerstvo školství Slovenské socialistické republiky (dále jen „ministerstvo školství“) v dohodě s ministerstvem zdravotnictví Slovenské socialistické republiky obecně závazným právním předpisem.
§ 7
Dětský útulek
V místech, kde nejsou podmínky pro zřízení mateřské školy, se zřizuje dětský útulek. Dětský útulek plní s přihlédnutím k místním podmínkám úkoly mateřské školy.
§ 8
Předškolní zařízení zřizovaná socialistickými organizacemi
(1)
Socialistické organizace se souhlasem národního výboru budují ze svých prostředků pro děti svých pracovníků předškolní zařízení nebo se na budování předškolních zařízení podílejí; náklady na tato zařízení hradí podle zvláštních předpisů.2)
(2)
Ústřední orgány vytvářejí v oboru své působnosti podmínky pro rozvoj předškolních zařízení.
(3)
Náklady spojené s poskytováním výchovné a léčebně preventivní péče o děti v předškolních zařízeních zřízených socialistickými organizacemi hradí národní výbory.
(4)
Podrobnosti o zřizování a provozu předškolních zařízení zřizovaných socialistickými organizacemi stanoví vláda Slovenské socialistické republiky nařízením.
ČÁST TŘETÍ
ŠKOLSKÁ VÝCHOVNÁ ZAŘÍZENÍ
§ 9
Školská výchovná zařízení jsou zařízení pro zájmové studium, školská zotavovací zařízení, mimoškolní výchovná zařízení a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.
DÍL PRVNÍ
ZAŘÍZENÍ PRO ZÁJMOVÉ STUDIUM
§ 10
Zájmovému studiu umění slouží lidové školy umění a školské ústavy umělecké výroby, zájmovému studiu jazyků slouží lidové školy jazyků a jazykové školy, zájmovému studiu stenotypistiky a psaní strojem slouží těsnopisné ústavy.
§ 11
Lidová škola umění
(1)
Lidová škola umění se podílí na rozvíjení vloh, schopností a nadání dětí a mládeže, popřípadě dospělých formou zájmové výchovy a výuky v oblasti umění a účastí na společenském životě; poskytuje základy odborného vzdělání v hudebním, tanečním, literárně dramatickém, divadelním, loutkářském a výtvarném oboru. Zvláště nadané žáky lidová škola umění připravuje v rozšířeném vyučování k dalšímu studiu na uměleckých školách.
(2)
Lidová škola umění organizuje studium přípravné, určené především pro žáky prvního stupně základní školy nebo základní devítileté školy, studium základní, které navazuje na studium přípravné, a kursy pro dospělé. Do přípravného studia mohou být přijaty i mimořádně hudebně nadané děti předškolního věku.
§ 12
Školský ústav umělecké výroby
(1)
Školský ústav umělecké výroby svou výchovnou a vzdělávací činností pečuje o udržování tradičních a rozvíjení nových výtvarných projevů, technik a praktických poznatků v oborech lidové umělecké výroby a uměleckých řemesel.
(2)
Ústav uskutečňuje zejména zájmovou výchovu a výuku žáků a dospělých, zaměřenou na oblast lidové umělecké výroby, odbornou výchovu a výuku žáků a dospělých pro potřeby socialistických organizací zabývajících se lidovou uměleckou výrobou a uměleckými řemesly, pokud není zajišťována příslušnými středními školami, a na tvorbu návrhů vzorů a technické dokumentace potřebných k zájmové i odborné výchově a výuce žáků a dospělých v oblasti lidové umělecké výroby a uměleckých řemesel.
(3)
Ústav plní své úkoly prostřednictvím bezplatných kursů a prostřednictvím střední odborné uměleckořemeslné školy zřízené při ústavu.
§ 13
Lidová škola jazyků
Lidová škola jazyků poskytuje žákům základních škol, základních devítiletých škol, středních škol, studentům vysokých školvysokých škol a pracujícím jazykové vzdělání v hlavních světových jazycích.
§ 14
Jazyková škola
(1)
Jazyková škola poskytuje pracujícím, žákům základních škol, základních devítiletých škol, středních škol a studentům vysokých školvysokých škol jazykové vzdělání v hlavních světových jazycích i v jazycích jiných, organizuje též vyučování jazykům s odborným zaměřením a připravuje pracující po jazykové stránce pro výkon činností v mezinárodních stycích, pro překladatelskou, tlumočnickou a jinou činnost.
(2)
Studium na jazykové škole může být ukončeno státní jazykovou zkouškou; tuto zkoušku může vykonat i občan, který na jazykové škole nestudoval.
§ 15
Těsnopisný ústav
Těsnopisný ústav školí a doškoluje pracující v oboru slovenského a cizojazyčného těsnopisu, psaní na stroji, hospodářské korespondence, stenotypistiky, techniky a mechanizace administrativy a sekretářských prací. Studium oborů, jimž ústav vyučuje, může být ukončeno státní zkouškou.
DÍL DRUHÝ
ŠKOLSKÁ ZOTAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ
§ 16
Škola v přírodě
(1)
Škola v přírodě je školské zotavovací zařízení, které umožňuje pobyt dětí z předškolních zařízení a žáků škol nebo jednotlivých tříd, popřípadě vybraných skupin žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení školní výchovně vzdělávací práce. Jejím posláním je zotavování a upevňování zdraví a fyzické zdatnosti dětí a žáků žijících ve městech a průmyslových oblastech.
(2)
Do školy v přírodě se vysílají děti z mateřských škol, žáci základních škol, základních devítiletých škol a žáci škol pro mládež vyžadující zvláštní péči.
(3)
Národní výbory mohou zřizovat a spravovat školu v přírodě též mimo své územní obvody v dohodě s národním výborem, v jehož územním obvodu má být škola v přírodě zřízena.
DÍL TŘETÍ
MIMOŠKOLNÍ VÝCHOVNÁ ZAŘÍZENÍ
§ 17
Výchova mimo vyučování
(1)
Výchova mimo vyučování tvoří organickou jednotu se školní výchovou. Jejím úkolem je poskytnout žákům po vyučování aktivní odpočinek, rozvíjet jejich osobité schopnosti, nadání a zájmy, vést je k účasti na společenském životě přiměřené jejich věku a pomáhat jim při přípravě na vyučování. Výchova mimo vyučování přispívá i k uvědomělé volbě povolání.
(2)
Výchovu mimo vyučování organizují školy, Socialistický svaz mládeže, Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže, další společenské organizace a školská výchovná zařízení.
§ 18
Druhy mimoškolních výchovných zařízení
Mimoškolní výchovná zařízení jsou dům pionýrů a mládeže, stanice mladých techniků, stanice mladých přírodovědců a stanice mladých turistů a za podmínek stanovených tímto zákonem též školní družina, školní klub, školní knihovna a domov mládeže.
§ 19
Dům pionýrů a mládeže, stanice mladých techniků, stanice mladých přírodovědců a stanice mladých turistů
(1)
Dům pionýrů a mládeže jako státní mimoškolní výchovné a vzdělávací zařízení pomáhá plnit hlavní výchovné cíle a poslání škol a programové a obsahové zaměření činnosti Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže a Socialistického svazu mládeže. Dům organizuje výchovně vzdělávací práci s dětmi a mládeží v době mimo vyučování a metodicky pomáhá školám, Pionýrské organizaci Socialistického svazu mládeže a Socialistickému svazu mládeže.
(2)
Zřizuje se místní (městský) dům pionýrů a mládeže, okresní (obvodní) dům pionýrů a mládeže, krajský dům pionýrů a mládeže a ústřední dům pionýrů a mládeže.
(3)
Stanice mladých techniků, stanice mladých přírodovědců a stanice mladých turistů plní v oboru techniky, v oboru přírodních věd, v oboru turistiky a v oboru branné výchovy obdobné úkoly jako dům; zřizuje se jako oddělení domu nebo jako samostatné mimoškolní výchovné zařízení.
(4)
Národní výbory spolupracují s orgány Socialistického svazu mládeže a s orgány Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže při odborném vedení jimi spravovaných domů a stanic, při stanovení obsahové náplně těch činností domů a stanic, které napomáhají uskutečňovat cíle Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, a při kontrole činnosti domů a stanic.
§ 20
Školní družina a školní klub
(1)
Výchově žáků základní školy nebo základní devítileté školy, základní školy nebo základní devítileté školy pro smyslově postižené žáky, základní školy nebo základní devítileté školy pro žáky s vadami řeči, zvláštní školy a pomocné školy, popřípadě základní školy nebo základní devítileté školy pro tělesně postižené žáky, základní školy nebo základní devítileté školy při zdravotnických zařízeních slouží v době mimo vyučování a o školních prázdninách školní družina a školní klub. Školní družina je určena pro žáky prvního až čtvrtého ročníku, školní klub pro žáky ostatních ročníků těchto škol.
(2)
Pokud školní družina nebo školní klub nebude součástí školy, může se zřídit jako mimoškolní výchovné zařízení.3)
§ 21
Školní knihovna
(1)
Školní knihovnu jako součást jednotné soustavy knihoven tvoří školní žákovská knihovna a školní učitelská knihovna.
(2)
Pokud školní knihovna nebude součástí školy, může se zřídit jako mimoškolní výchovné zařízení.3)
§ 22
Domov mládeže
(1)
Domov mládeže zabezpečuje žákům středních škol výchovu, ubytování a stravování. Obsah výchovné činnosti v domově mládeže navazuje na obsah výchovně vzdělávací práce střední školy. Na politickovýchovné, kulturní, společenské a sportovní činnosti domova se podílí Socialistický svaz mládeže.
(2)
Pokud domov mládeže nebude součástí školy, může se zřídit jako mimoškolní výchovné zařízení.3)
DÍL ČTVRTÝ
ŠKOLSKÁ ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY A OCHRANNÉ VÝCHOVY
§ 23
Pro výkon ústavní výchovy mládeže se zřizují dětské domovy. Pro výkon ústavní výchovy obtížně vychovatelné mládeže nebo ochranné výchovy mládeže se zřizují zvláštní výchovná zařízení; výkon ústavní výchovy zajišťují též internátní školy pro mládež vyžadující zvláštní péči. Diagnostické úkoly při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy plní diagnostické ústavy.
§ 24
Dětský domov
(1)
Dětský domov je internátní výchovné zařízení pro výkon ústavní výchovy mládeže; zajišťuje výchovnou, hmotnou a sociální péči mládeži s normálním duševním vývojem, která ze závažných důvodů nemůže být vychovávána ve vlastní rodině a nemůže být osvojena nebo umístěna v jiné formě náhradní rodinné péče.
(2)
Mládež, u níž se předpokládá dlouhodobý pobyt v dětském domově, je vychovávána v dětském domově rodinného typu.
(3)
Dětský domov pečuje o mládež od tří do osmnácti let, popřípadě do ukončení přípravy na povolání.
Zvláštní výchovná zařízení
§ 25
(1)
Zvláštní výchovná zařízení uvedená v § 26 až 28 jsou internátní výchovná zařízení pro výkon ochranné výchovy nebo ústavní výchovy obtížně vychovatelné mládeže.
(2)
Zvláštní výchovná zařízení jsou diferencována podle věku, pohlaví, stupně obtížnosti výchovy a podle mentální úrovně mládeže.
§ 26
Dětský výchovný ústav
Dětský výchovný ústav pečuje o obtížně vychovatelnou mládež do doby, než ukončí docházku do základní školy, do základní devítileté školy nebo do zvláštní školy, popřípadě než ukončí přípravu na povolání.
§ 27
Výchovný ústav pro mládež
Výchovný ústav pro mládež pečuje o obtížně vychovatelnou mládež, která ukončila docházku do základní školy, základní devítileté školy nebo do zvláštní školy; v péči ústavu mládež zůstává do osmnácti, popřípadě do devatenácti let, byla-li jí ochranná výchova nebo ústavní výchova prodloužena soudem.
§ 28
Ústav s výchovně léčebným režimem
Ústav s výchovně léčebným režimem pečuje po dobu nezbytné potřeby o mládež z dětských domovů a zvláštních výchovných zařízení, u níž byla zjištěna přechodná nebo trvalá duševní porucha takového druhu a stupně, že nemůže být vychovávána v ostatních zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
Diagnostické ústavy
§ 29
(1)
Diagnostické ústavy jsou internátní výchovná zařízení, která komplexně vyšetřují z hlediska psychologického a pedagogického mládež s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou nebo mládež, o jejímž umístění do výchovného zařízení rozhodl předběžným opatřením národní výbor, popřípadě mládež, o jejíž umístění do výchovného zařízení požádali národní výbor zákonní zástupci, a zprostředkovávají její zdravotní vyšetření. Mládež rozmisťují do příslušných typů dětských domovů a zvláštních výchovných zařízení, popřípadě do internátních škol pro mládež vyžadující zvláštní péči.
(2)
Diagnostické ústavy poskytují po přechodnou dobu výchovnou péči mládeži zadržené na útěku od rodičů nebo jiných osob, popřípadě z institucí odpovědných za její výchovu.
(3)
Diagnostické ústavy se člení na dětské diagnostické ústavy (§ 30) a diagnostické ústavy pro mládež (§ 31).
§ 30
Dětský diagnostický ústav
Dětský diagnostický ústav plní diagnostické úkoly uvedené v § 29; vede evidenci mládeže umístěné v dětských domovech a dětských výchovných ústavech ve svém územním obvodu.
§ 31
Diagnostický ústav pro mládež
Diagnostický ústav pro mládež plní diagnostické úkoly uvedené v § 29; vede evidenci mládeže umístěné ve výchovných ústavech pro mládež v územním obvodu stanoveném ministerstvem školství.
ČÁST ČTVRTÁ
ŠKOLSKÁ ÚČELOVÁ ZAŘÍZENÍ
§ 32
Školská účelová zařízení pomáhají předškolním zařízením, základním školám, základním devítiletým školám, školám pro mládež vyžadující zvláštní péči, středním školám a školským výchovným zařízením plnit výchovně vzdělávací úkoly; zabezpečují také další vzdělávání pedagogických pracovníků nebo hmotnou péči žákům po dobu jejich pobytu ve škole.
DÍL PRVNÍ
ZAŘÍZENÍ VÝCHOVNÉHO PORADENSTVÍ
§ 33
Úkoly výchovného poradenství plní školy výchovnými poradcivýchovnými poradci, okresní pedagogicko-psychologické poradny a krajské pedagogicko-psychologické poradny.
§ 34
Výchovný poradce
Základní školy, základní devítileté školy, školy pro mládež vyžadující zvláštní péči a střední školy zajišťují úkoly výchovného poradenství výchovnými poradcivýchovnými poradci. Výchovnými poradciVýchovnými poradci jsou učitelé školy odborně připravení pro výchovné poradenství.
§ 35
Okresní pedagogicko-psychologická poradna
(1)
Okresní pedagogicko-psychologická poradna pomáhá řešit výukové a výchovné problémy dětí předškolních zařízení i žáků škol a školských výchovných zařízení, které odborně vede okresní národní výbor, pomáhá při profesionální orientaci a uvědomělé volbě povolání žáků a zajišťuje pro školy odborné pedagogicko-psychologické služby.
(2)
Okresní pedagogicko-psychologická poradna provádí pedagogicko-psychologické vyšetření žáků navrhovaných k zařazení do škol pro mládež vyžadující zvláštní péči a zprostředkovává jejich zdravotní a jiná vyšetření; metodicky usměrňuje činnost výchovných poradcůvýchovných poradců.
§ 36
Krajská pedagogicko-psychologická poradna
(1)
Krajská pedagogicko-psychologická poradna pomáhá řešit výukové a výchovné problémy žáků škol a školských výchovných zařízení, které odborně vede krajský národní výbor, pomáhá při profesionální orientaci a uvědomělé volbě povolání žáků; poskytuje okresním pedagogicko-psychologickým poradnám odbornou pomoc v případech, které vyžadují speciální vyšetření nebo vedení.
(2)
Krajská pedagogicko-psychologická poradna metodicky usměrňuje činnost okresních pedagogicko-psychologických poraden v kraji, výchovných poradcůvýchovných poradců na školách a psychologů ve školských výchovných zařízeních, které odborně vede krajský národní výbor.
DÍL DRUHÝ
ZAŘÍZENÍ PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ
§ 37
Okresní pedagogické středisko
(1)
Okresní pedagogické středisko poskytuje odbornou pomoc ředitelům, učitelům a ostatním pedagogickým pracovníkům škol, předškolních zařízení a školských výchovných zařízení, které odborně vede okresní národní výbor.
(2)
Středisko organizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků a poskytuje na tomto úseku orgánům státní školské správy poradenskou službu.
(3)
Středisko metodicky řídí a koordinuje činnost metodických sdružení a předmětových komisí na základních školách a na základních devítiletých školách.
§ 38
Krajský pedagogický ústav
(1)
Krajský pedagogický ústav poskytuje odbornou pomoc ředitelům, učitelům a ostatním pedagogickým pracovníkům škol a školských výchovných zařízení, které odborně vede krajský národní výbor, školským pracovníkům okresních národních výborů a metodikům okresních pedagogických středisek.
(2)
Ústav organizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků a poskytuje na tomto úseku orgánům státní školské správy poradenskou službu; podle potřeb orgánů státní školské správy zkoumá stav a metody učebně výchovné práce v jednotlivých vyučovacích předmětech, v předškolní výchově a ve výchově mimo vyučování.
(3)
Ústav metodicky řídí a koordinuje činnost okresních pedagogických středisek v kraji a předmětových komisí na školách, které odborně vede krajský národní výbor.
DÍL TŘETÍ
ZAŘÍZENÍ ŠKOLNÍHO STRAVOVÁNÍ
§ 39
Školní jídelna
Školní jídelna se zřizuje jako účelové zařízení pro předškolní zařízení a pro školy všech druhů; zabezpečuje stravování dětí a žáků, učitelů a ostatních pracovníků škol v době jejich pobytu ve škole a spolupůsobí při vytváření racionálních výživových, hygienických a společenských návyků.
§ 40
Jídelna v internátním zařízení
V internátních školách a v internátních výchovných zařízeních je jídelna součástí školy nebo výchovného zařízení; poskytuje celodenní stravování.
§ 41
Středisko školního stravování
(1)
Pro metodické řízení školních a internátních jídelen se zřizují střediska školního stravování.
(2)
Krajské středisko školního stravování metodicky řídí okresní střediska školního stravování a školní a internátní jídelny odborně vedené krajským národním výborem a zabezpečuje zvyšování kvalifikace pracovníků těchto jídelen.
(3)
Okresní středisko školního stravování metodicky řídí školní a internátní jídelny odborně vedené okresním národním výborem a zabezpečuje zvyšování kvalifikace pracovníků těchto jídelen.
DÍL ČTVRTÝ
OSTATNÍ ÚČELOVÁ ZAŘÍZENÍ
§ 42
Školní hospodářství
(1)
Školním hospodářstvímŠkolním hospodářstvím se rozumí školní statek, školní lesy, školní rybářství a školní zahradnictví.
(2)
Školní hospodářstvíŠkolní hospodářství se zřizuje na středních zemědělských technických školách, na středních lesnických technických školách a na středních rybářských technických školách.
(3)
Školní hospodářstvíŠkolní hospodářství plní účelové pedagogické poslání spočívající zejména v zajištění praktického výcviku žáků, jejich zájmové odborné činnosti, v rozvíjení odborné a pedagogické práce učitelů a v plnění výrobních a dodávkových úkolů.
§ 43
Technické a materiálové středisko
Technické a materiálové středisko poskytuje školám pomoc při modernizaci výchovně vzdělávací práce a při vytváření materiálně technické základny pro rozvíjení, zkvalitňování a prohlubování polytechnického vyučování.
§ 44
Školní výpočetní středisko
Školní výpočetní středisko je účelové zařízení středních škol pro vyučování výpočetní technice; pro učitele středních škol zabezpečuje ve spolupráci s krajským pedagogickým ústavem studijní cykly, kursy, semináře, přednášky a instruktáže o výpočetní technice.
ČÁST PÁTÁ
ZÁVĚREČNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 45
(1)
Vláda Slovenské socialistické republiky nařízením stanoví, která další školská zařízení mohou národní výbory podle společenské potřeby zřizovat.
(2)
Ministerstvo školství vydává obecně závazné právní předpisy o výchovně vzdělávací činnosti předškolních zařízení a školských výchovných zařízení uvedených v tomto zákoně, pokud tato působnost podle zvláštního zákona nepřísluší jinému ústřednímu orgánu státní správy.
(3)
Délku studia a učební plány na lidových školách umění, na lidových školách jazyků a na jazykových školách stanoví ministerstvo školství obecně závazným právním předpisem.
(4)
Podrobnosti o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy stanoví ministerstvo školství v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazným právním předpisem.
(5)
Ministerstvo školství řídí v rozsahu stanoveném vládou Slovenské socialistické republiky pokusné ověřování organizace a forem výchovně vzdělávací práce v předškolních výchovných zařízeních a v školských výchovných zařízeních.
§ 46
Rekreační střediska školní mládeže se dnem 1. září 1978 stávají školami v přírodě.
§ 47
Tento zákon se vztahuje na školská zařízení spravovaná národními výbory. Ustanovení § 2 až 8 se vztahují i na předškolní zařízení zřizovaná socialistickými organizacemi.
§ 48
Zrušují se:
1.
§ 3, 4 a § 22 až 24 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon),
2.
§ 21 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti,
3.
vládní vyhláška č. 72/1961 Sb., o zřizování jeslí a mateřských škol ve společných budovách.
§ 49
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1978.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
1)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
2)
Např. vyhláška č. 90/1972 Sb., o financování některých zařízení podnikové společenské spotřeby a některých činností státních hospodářských organizací a organizací zahraničního obchodu, vyhláška č. 119/1972 Sb., o sdružování prostředků socialistických organizací a o poskytování příspěvků na investiční výstavbu a provoz některých zařízení, ve znění zákona č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, a zákona č. 62/1972 Sb., o úpravách soustavy odvodů a daní organizací, čl. 87 písm. b) Vzorových stanov jednotných zemědělských družstev (příloha k nařízení vlády ČSSR č. 137/1975 Sb.), směrnice federálního ministerstva financí o financování některých výdajů rozpočtových a příspěvkových organizací (reg. částka 7/1973 Sb.).
3)
§ 29 zákona č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a středních škol. |
Zákon Slovenské národní rady č. 148/1978 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 148/1978 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1979
Vyhlášeno 27. 12. 1978, datum účinnosti 1. 1. 1979, částka 33/1978
* § 1 - (1) Celkové příjmy státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dále jen „státní rozpočet republiky“) se stanoví částkou 67 448 165 000 Kčscelkové výdaje státního rozpočtu republiky se stanoví částkou (příloha č. 1).67 448 165 000 Kčs(2) V státním
* § 2 - Vláda Slovenské socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může do státního rozpočtu republiky, jestliže se tím nenaruší jeho vyrovnanost, promítnout zejména změny státního plánu rozvoje národního hospodářství Slovenské sociali
* § 3 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979. č. 1 k zákonu SNR č. 148/1978 Sb. č. 2 k zákonu SNR č. 148/1978 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1979
148
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 14. prosince 1978
o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1979
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1) Celkové příjmy státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dále jen „státní rozpočet republiky“) se stanoví částkou| 67 448 165 000 Kčs
---|---
celkové výdaje státního rozpočtu republiky se stanoví částkou (příloha č. 1).| 67 448 165 000 Kčs
(2) V státním rozpočtu republiky je obsažen
souhrnný finanční vztah rozpočtů národních výborů ke státnímu rozpočtu republiky (dotace ze státního rozpočtu republiky) ve výši| 8 856 800 000 Kčs
a účelové subvence poskytované ze státního rozpočtu republiky do rozpočtů národních výborů ve výši (příloha č. 2).| 10 271 300 000 Kčs
§ 2
Vláda Slovenské socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může do státního rozpočtu republiky, jestliže se tím nenaruší jeho vyrovnanost, promítnout zejména změny státního plánu rozvoje národního hospodářství Slovenské socialistické republiky a organizační změny, upravit souhrnný finanční vztah a účelové subvence národním výborům, změní-li se předpoklady, za nichž byly tyto vztahy ke státnímu rozpočtu republiky stanoveny.
§ 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Příloha č. 1
k zákonu SNR č. 148/1978 Sb.
Celkový přehled
státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1979
Příjmy| v tis. Kčs
---|---
Příjmy ze socialistického hospodářství| 14 201 968
Daně od obyvatelstva a poplatky | 10 824 000
Ostatní příjmy| 602 197
Dotace a subvence ze státního rozpočtu federace| 41 820 000
Úhrn | 67 448 165
Výdaje| v tis. Kčs
---|---
Hospodářství| 23 976 708
Kulturní a sociální opatření| 22 229 121
Obrana a bezpečnost | 1 370 800
Správa| 511 471
Soudy, prokuratury a arbitráž| 231 965
Souhrnný finanční vztah a účelové subvence národním výborům| 19 128 100
Úhrn | 67 448 165
Příloha č. 2
k zákonu SNR č. 148/1978 Sb.
Souhrnný finanční vztah (dotace) a účelové subvence národním výborům ze státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1979
Kraj| Dotace (v tis. Kčs)| Účelové subvence (v tis. Kčs)
---|---|---
Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy| 652 000| 2 202 900
Západoslovenský krajský národní výbor| 2 047 800| 2 632 000
Středoslovenský krajský národní výbor| 3 053 300| 2 793 100
Východoslovenský krajský národní výbor| 3 103 700 | 2 643 300
Úhrn| 8 856 800| 10 271 300 |
Zákon České národní rady č. 149/1978 Sb. | Zákon České národní rady č. 149/1978 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady o jednacím řádu České národní rady
Vyhlášeno 27. 12. 1978, datum účinnosti 1. 1. 1979, částka 33/1978
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákonů České národní rady č. 147/1970 Sb. a č. 19/1971 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1979
149
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. prosince 1978,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady o jednacím řádu České národní rady
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 1/1969 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákonů České národní rady č. 147/1970 Sb. a č. 19/1971 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
V § 12 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Předseda České národní rady zašle návrh zákona k zaujetí stanoviska vládě České socialistické republiky, pokud vláda není navrhovatelem zákona.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
2.
§ 28 odst. 1 zní:
„(1)
Návrh zákona nebo jiný návrh, který byl projednán ve výborech, odůvodní ve schůzi České národní rady navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda České socialistické republiky, odůvodní návrh její člen, jehož tím vláda pověří. Je-li navrhovatelem skupina poslanců České národní rady, odůvodní návrh poslanec určený touto skupinou. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj.“.
3.
§ 30 zní:
„Poslanec, kterému bylo uděleno slovo, má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od projednávané věci nebo překročí-li stanovenou řečnickou lhůtu, může předsedající poslance na to upozornit.“.
4.
§ 31 zní:
„(1)
Poslanci, který se odchyluje od projednávané věci, může předsedající po opětovném upozornění odejmout slovo.
(2)
Překročí-li poslanec lhůtu k přednesení faktické poznámky (§ 26 odst. 6), popřípadě k odpovědi na faktickou poznámku, může mu předsedající odejmout slovo.
(3)
O námitkách poslance, kterému bylo odňato slovo, rozhodne Česká národní rada prostým hlasováním bez rozpravy.“.
5.
§ 43 odst. 2 druhá věta zní:
„Návrh se podává písemně předsedovi České národní rady.“.
6.
V § 49 se vypouští bod 5.
7.
V § 51 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Předsednictvo České národní rady může z poslanců České národní rady zřizovat své stálé nebo dočasné pracovní skupiny. Pracovní skupiny mohou své podněty sdělovat též výborům České národní rady.“.
8.
V § 64 odst. 1 se na konci odstavce vypouštějí slova „či zda jsou dány podmínky pro odvolání poslance.“.
9.
§ 71 odst. 3 zní:
„(3)
Ve výboru odůvodní návrh zákona nebo jiný návrh navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda České socialistické republiky, odůvodní návrh její člen, jehož tím vláda pověří. Je-li navrhovatelem skupina poslanců České národní rady, odůvodní návrh poslanec určený touto skupinou. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj.“.
10.
§ 83 se vypouští a § 84 až 97 se označují jako § 83 až 96.
11.
§ 98 se označuje jako § 97 a zní:
㤠97
Poslanecké náhrady
(1)
Poslanci České národní rady nesmějí být pro výkon své funkce zkráceni na právech a nárocích vyplývajících z pracovního poměru nebo poměru obdobného.
(2)
Pro výkon funkce poslance mohou být poslanci uvolňováni ze svého pracovního poměru jen se svým souhlasem. Organizace, k níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna mu poskytnout pracovní volno potřebné pro výkon funkce poslance.
(3)
Poslanci náleží po dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku. Náhradu ušlého výdělku hradí prostřednictvím organizace, k níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, stát z prostředků rozpočtu České národní rady. Poslancům, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru, poskytuje náhradu ušlého výdělku Česká národní rada přímo. Rozhodlo-li předsednictvo České národní rady o uvolnění poslance, může mu přiznat funkční odměnu odpovídající rozsahu uvolnění a závažnosti úkolů, pro něž byl uvolněn; funkční odměna se poslanci vyplácí vedle náhrady ušlého výdělku.
(4)
Poslancům České národní rady náleží na úhradu výdajů souvisejících s výkonem poslaneckého mandátu náhrady, které nepodléhají dani ze mzdy.
(5)
Předsedovi České národní rady a místopředsedům České národní rady přísluší místo náležitostí uvedených v odstavci 3 funkční plat, jehož výši určí předsednictvo České národní rady, které může též stanovit, kdy jim přísluší náhrada stěhovacích výdajů. Funkční plat přísluší předsedovi České národní rady a místopředsedům České národní rady ještě po dobu tří měsíců po skončení jejich funkce.
(6)
Poslanci mohou na území České socialistické republiky bezplatně užívat hromadných dopravních prostředků. Pro cesty na schůze České národní rady nebo jejích orgánů nebo pro cesty, k nimž byli pověřeni předsednictvem České národní rady, předsedou České národní rady nebo výborem České národní rady, mohou včetně cest zpátečních užívat bezplatně též letadel. Při uvolnění poslance mimo místo jeho trvalého pobytu, trvajícím déle než jeden měsíc, může poslanec užít bezplatně letadla též k návštěvě rodiny, včetně cesty zpáteční, a to jednou za 14 dnů. Právo bezplatně užívat hromadných dopravních prostředků na území České socialistické republiky mají též poslanci Slovenské národní rady, a to, jde-li o užití letadel, k plnění obdobných úkolů uvedených v druhé větě a úkolů uvedených v § 83.
(7)
Podrobnosti, zejména výši funkčních platů, náhrad, stravného a nocležného stanoví předsednictvo České národní rady; může též stanovit, že náhrady podle odstavce 4 poslanci nepříslušejí, vykonává-li též jinou funkci nebo nevykonává-li svou funkci po delší dobu a bez náležité omluvy.“.
12.
Za nově označený § 97 se vkládá nová část tohoto znění:
„ČÁST VIII
Kancelář České národní rady
§ 98
(1)
Kancelář České národní rady plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti orgánů a poslanců České národní rady.
(2)
V čele Kanceláře České národní rady je vedoucí Kanceláře České národní rady, jehož jmenuje a odvolává předsednictvo České národní rady. Činnost vedoucího Kanceláře České národní rady řídí předseda České národní rady.
(3)
Organizaci Kanceláře České národní rady a systemizaci jejich pracovníků stanoví předsednictvo České národní rady.“.
13.
Dosavadní část VIII – ustanovení přechodná a závěrečná – se označuje jako část IX.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1979.
Erban v. r.
Korčák v. r. |
Zákon č. 113/1979 Sb. | Zákon č. 113/1979 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani
Vyhlášeno 8. 11. 1979, datum účinnosti 1. 1. 1980, částka 23/1979
* Čl. I - Zákon č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 74/1977 Sb.), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přílohy č. 1 a č. 2 k zákonu č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, se nahrazují novými přílohami č. 1 a č. 2 uvedenými v příloze tohoto zákona.
* Čl. III č. 1 k zákonu č. 113/1979 Sb. č. 2 k zákonu č. 113/1979 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1980
113
ZÁKON
ze dne 25. října 1979,
kterým se mění a doplňuje zákon o zemědělské dani
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 74/1977 Sb.), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouští ustanovení písmena c).
2.
§ 5 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
pozemky patřící k rodinným domkům, jakož i zahrady členů jednotných zemědělských družstev, které souvisejí s pozemkem, na němž je obytná budova, nebo jsou v zastavěné části obce, 3a) činí-li jejich úhrnná výměra mimo zastavěnou plochu nejvýše 800 m2,“.
3.
V § 5 odst. 2 vypouští ustanovení písmena c).
4.
§ 8 písm. b) zní:
„b)
státní statky, státní hospodářské organizace vojenských lesů a statků, státní hospodářské organizace výzkumné a vývojové základny zemědělské výroby a zemědělských služeb a další státní hospodářské organizace odvětví zemědělství a výživy určené federálním ministerstvem financí v dohodě s příslušným ministerstvem financí republiky,“.
5.
V § 12 odst. 1 písm. b) se vypouštějí slova:
„přidělených do fondu výstavby“.
6.
§ 12 odst. 2 písm. b) zní:
„b)
přirážky k úplatě za vypouštění odpadních vod.“.
7.
V § 13 odst. 1 se vypouští ustanovení písmena b).
8.
§ 14 včetně nadpisu zní:
㤠14
Sazba daně
(1)
Sazba daně, s výjimkou podle odstavce 4, ze základu daně
při rentabilitě % | činí %
---|---
do 5| 0|
nad 5 do 15| 0| \\+ 2,– à
nad 15 do 20| 20,–| \\+ 1,9 à
nad 20 do 25| 29,5| \\+ 1,5 à
nad 25 do 30| 37,–| \\+ 1,2 à
nad 30 do 35| 43,–| \\+ 0,9 à
nad 35 do 40| 47,5| \\+ 0,7 à
nad 40 do 48| 51,–| \\+ 0,5 à
nad 48| 55,–|
(2)
Rentabilita se vypočítává s přesností na setiny jako poměr bilančního zisku sníženého o zaplacenou daň z pozemků a zvýšeného o připočitatelnou položku podle § 12 odst. 1 písm. a) k nákladům celkem sníženým o připočitatelnou položku podle § 12 odst. 1 písm. a) a zvýšeným o hodnotu nakoupených zvířat.
(3)
Činitel „á“ se rovná procentu rentability přesahujícímu spodní hranici příslušného pásma daně s přesností na setiny.
(4)
Sazba daně u organizací zemědělského zásobování a nákupu, strojních a traktorových stanic, opraven zemědělských strojů, generálních ředitelství, sdružení státních hospodářských organizací a poplatníků v likvidaci činí 50 % ze základu daně; po ukončení likvidace 50 % z případného likvidačního přebytku.“.
9.
§ 15 a 16 včetně nadpisu se vypouštějí.
10.
Část třetí se vypouští.
11.
§ 27 včetně nadpisu zní:
㤠27
Poplatníci
Příspěvek na sociální zabezpečení (dále jen „příspěvek“) odvádějí organizace zemědělského zásobování a nákupu, státní hospodářské organizace vojenských lesů a statků, generální ředitelství a sdružení státních hospodářských organizací, pokud alespoň polovina podřízených, popřípadě sdružených organizací má povinnost odvádět příspěvek podle tohoto zákona. Federální ministerstvo financí může v dohodě s příslušným ministerstvem financí republiky stanovit, které další organizace určené v § 8 za poplatníky daně ze zisku odvádějí příspěvek.“.
12.
§ 28 odst. 1 zní:
„(1)
Základem příspěvku je objem mzdových prostředků zúčtovaný v běžném roce k výplatě, snížený o odměny uvedené v odstavci 3.“.
13.
V § 28 se vypouští odstavec 2.
14.
§ 29 včetně nadpisu zní:
㤠29
Sazba příspěvku
Sazba příspěvku činí 10 % ze základu.“.
15.
§ 31 písm. b) zní:
„b)
pracovníci a členové socialistických zemědělských organizací, státních organizací, které plní vědeckovýzkumné úkoly a úkoly výuky pro odvětví zemědělství, vojenských lesů a statků, státních organizací lesního a vodního hospodářství, školních lesních podniků vysokých škol a státních hospodářství lesnických škol a učilišť z příjmů ze zemědělské výroby na pozemcích, které jim byly těmito organizacemi přenechány do dočasného užívání; osvobození se však nevztahuje na příjmy z pěstování zvláštních kultur a ze specializované živočišné výroby;“.
16.
V § 40 odst. 2, v § 41 odst. 4 a v § 48 odst. 4 se vypouštějí slova:
„daň z překročení mezd a odměn“.
17.
V § 45 odst. 2 písm. e) se vypouštějí slova: „včetně zvýšení za nezemědělskou činnost“.
18.
§ 46 se vypouští.
19.
V § 55 se vypouští odstavec 1.
20.
§ 56 odst. 2 písm. d) zní:
„d)
rozhodnout o způsobu zdanění ve sporných případech a u nově vzniklých organizací zemědělské výroby a zemědělských služeb a dále u státních hospodářských organizací v odvětví zemědělství a výživy, u nichž došlo k výrazné změně ekonomických podmínek, rozhodnout o tom, zda budou platit daň ze zisku podle § 14 odst. 1 nebo odst. 4;“.
21.
V § 57 se vypouští v citaci § 15, § 16, § 19, § 22, § 23, § 26.
22.
§ 59 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Poplatníci uvedení v § 45 odst. 1, kteří vykázali za rok 1979 rentabilitu podle § 14 odst. 1 nižší než 5,01 %, neplatí v roce 1980 zálohy na daň ze zisku a případnou daň vyrovnají ve lhůtě pro podání přiznání.“.
23.
§ 61 odst. 5 zní:
„(5)
Státní hospodářské organizace zemědělské výroby a zemědělských služeb, které nemají povinnost platit příspěvek na sociální zabezpečení, jednotná zemědělská družstva, společné zemědělské podniky a meliorační družstva se osvobozují od placení pojistného nemocenského pojištění.16)“.
Čl. II
Přílohy č. 1 a č. 2 k zákonu č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, se nahrazují novými přílohami č. 1 a č. 2 uvedenými v příloze tohoto zákona.
Čl. III
(1)
Daň z pozemků a daň z příjmů občanů ze zemědělské výroby podle tohoto zákona se vyměří poprvé na rok 1980 podle stavu k 1. lednu 1980. Příjmy z pěstování zvláštních kultur a ze specializované živočišné výroby se zdaní podle výše dosažené v roce 1979.
(2)
Daň ze zisku a příspěvek podle tohoto zákona se vyměří poprvé za kalendářní rok 1980.
(3)
Zrušují se:
čl. 4 odst. 2, čl. 6 bod 19 a 20, čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 12, čl. 13 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 106/1974 Sb., kterou se provádí zákon o zemědělské dani
(4)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 113/1979 Sb.
Sazebník daně z pozemků
Třída| Sazba daně na 1 ha
zemědělské půdy v Kčs | Přírodní stanoviště17)
---|---|---
1| 1500| ČMt 14, ČM 15
2| 1300| ČMt 9, ČM 1
3| 1100| ČMt 15
4| 1000| ČMt 1, ČM 2, HM 1
5| 900| ČM 12
6| 800| ČMt 2, HM 2
7| 750| ČMt 8, ČM 3
8| 700| ČMt 3, ČMt 6, ČM 13
9| 650| ČMt 4, ČMt 16, HMt 1
10| 600| ČMt 12, ČM 4, ČM 5, HM 3
11| 550| HM 5
12| 500| ČM 6, ČM 7, ČM 14, ČMt 10, ČMt 17
13| 400| ČMt 13, ČM 9, ČM 10, HM 4
14| 350| ČM 8, HM 6, HM 8, HM 14
15| 300| ČMt 7, HMt 7
16| 250| ČMt 5, ČMt 11, HMt 2, HM 15, P 1
17| 150| ČMt 23, ČM 11, HM 7, HM 10, P 2, P 3, P 9
18| 100| HM 13, P 19
19| 50| HM 9, HM 11
20| -| ČMt 18 až 22, HMt 3 až 6, 8 až 13, HM 12, 16 až 24, P 4 až 8, 10 až 18, 20 až 31, V 1 až 16 H 1 až 17
Příloha č. 2
k zákonu č. 113/1979 Sb.
Průměrné normy výnosnosti na 1 ha zemědělské půdy
Skupina| Přírodní stanoviště18)| Průměrná norma výnosnosti v Kčs
---|---|---
I.| ČMt 1, 2, 9, 14, 15| 5000
ČM 1, 2, 12, 15
HM 1, 2
II.| ČMt 3 až 8, 10 až 13, 16, 17, 23| 4000
ČM 3 až 11, 13, 14
HMt 1, 2, 7
HM 3 až 11, 13, 14, 15
P 1 až 3, 9, 19
III.| ČMt 18 až 22| 3000
HMt 3 až 6, 8 až 13
HM 12, 16 až 24
P 4 až 8, 10 až 14, 16, 17, 18,
20 až 27
V 1 až 4, 7, 8, 10 až 13
H 1, 7 až 10
IV.| P 15, 28 až 31| 2200
V 5, 6, 9, 14 až 16
H 2 až 6, 11 až 17
3a)
§ 36 odst. 2 písm. b) zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.
16)
§ 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců.
17)
Jednotlivá přírodní stanoviště jsou zařazena do těchto skupin:
I. černozemní velmi teplé oblasti (ČMt 1 až 23)
II. černozemní oblasti (ČM 1 až 15)
III. hnědozemní teplé oblasti (HMt 1 až 13)
IV. hnědozemní oblasti (HM 1 až 24)
V. hnědých půd pahorkatin (P 1 až 31)
VI. hnědých půd vrchovin (V 1 až 16)
VII. hnědých a podzolovaných půd horských oblastí (H 1 až 17)
Čísla v jednotlivých skupinách vyjadřují rozdílné klimatické a terénní podmínky.
18)
Označení přírodních stanovišť je uvedeno v příloze č. 1. |
Zákon Slovenské národní rady č. 121/1979 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 121/1979 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o změně názvu Vysoké školy dopravní v Žilině
Vyhlášeno 12. 11. 1979, datum účinnosti 1. 1. 1980, částka 24/1979
* § 1 - Název Vysoké školy dopravní v Žilině se mění a zní: Vysoká škola dopravy a spojů v Žilině.
* § 2 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Aktuální znění od 1. 1. 1980
121
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 29. října 1979
o změně názvu Vysoké školy dopravní v Žilině
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Název Vysoké školyVysoké školy dopravní v Žilině se mění a zní: Vysoká školaVysoká škola dopravy a spojů v Žilině.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon č. 149/1979 Sb. | Zákon č. 149/1979 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev
Vyhlášeno 22. 12. 1979, datum účinnosti 1. 1. 1980, částka 28/1979
* Čl. 1 - Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění zákona č. 158/1973 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. 2
Aktuální znění od 1. 1. 1980
149
ZÁKON
ze dne 12. prosince 1979,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. 1
Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění zákona č. 158/1973 Sb., se mění a doplňuje takto:
Za § 66d se vkládají § 66e až 66h, které včetně nadpisu zní:
„Federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu
§ 66e
Federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu je federálním ústředním orgánem státní správy pro oblast elektrotechnického průmyslu.
§ 66f
Federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu se ve svěřené oblasti účastní na tvorbě jednotné státní průmyslové politiky a koncepce oborů jím řízených tím, že
a)
plní úkoly na úseku národohospodářského plánování podle zvláštních předpisů;
b)
řídí technickou politiku a vypracovává návrhy odvětvových plánů rozvoje vědy a techniky;
c)
řídí investiční činnost a posuzuje a schvaluje vybrané akce investiční výstavby;
d)
řídí zapojení oborů do mezinárodní dělby práce, průmyslové kooperace, specializace, vědeckotechnické spolupráce a výzkumu;
e)
řídí odbyt a zásobování v rámci jednotných zásad stanovených právními předpisy nebo vládou Československé socialistické republiky pro zajišťování potřeb hospodářství a plné využití výroby;
f)
v rámci stanovených zásad státní cenové politiky řídí plánování vývoje cen, předkládá návrhy na cenová opatření a po schválení je vyhlašuje;
g)
řídí mzdovou politiku podle obecně závazných právních předpisů a v rozsahu zmocnění vydává resortní mzdové předpisy;
h)
realizuje úkoly na úseku finanční politiky podle zvláštních předpisů a zajišťuje financování úkolů resortu.
§ 66g
Federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu řídí organizace výrobně technické, výzkumné, vývojové a projekční základny elektrotechnického průmyslu.
§ 66h
Federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu po projednání s příslušnými orgány republik ve své působnosti zřizuje a zrušuje státní organizace a určuje organizační uspořádání výrobně technické základny do výrobních hospodářských jednotek, včetně oblastních ředitelství; případné rozpory řeší vláda Československé socialistické republiky.“.
Čl. 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon č. 150/1979 Sb. | Zákon č. 150/1979 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 22. 12. 1979, datum účinnosti 1. 1. 1980, částka 28/1979
* Čl. I - Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1980
150
ZÁKON
ze dne 13. prosince 1979,
kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 12 odst. 1 písm. a) č. 7 se druhá spojka „a“ nahrazuje čárkou a za slova „v jaderných elektrárnách“ se připojují slova „a při obsluze cyklotronu a výzkumného reaktoru,“.
2.
V § 12 odst. 1 písm. a) č. 9 se na konec věty připojují slova „a při zpracování osinku (azbestu) převážně suchou cestou v prostředí vysoké koncentrace azbestového prachu při nadměrném ohrožení azbestózou;“.
3.
V § 33 odst. 1 se ve větě první vypouštějí slova „a zanechá-li zaměstnání, které trvalo“ a věta třetí se nahrazuje větou, která zní: „Nové vyměření důchodu se posuzuje jako vznik nároku ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom se však důchod přizná nejdříve ode dne podání žádosti.“.
4.
V § 78 odst. 5 písm. b), c) a e) se částky 620 Kčs nahrazují částkami 650 Kčs.
5.
Za odstavec 5 se vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Částky příjmů občanů uvedených v předchozím odstavci činí však 780 Kčs měsíčně, jde-li o děti [odst. 5 písm. b) a c)] připravující se na budoucí povolání denním studiem nebo v učebním poměru, o pozůstalé po účastníku odboje, jimž byl důchod přiznán podle § 57 odst. 2 a 5, § 59 odst. 2 a § 60, o poživatele důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu (§ 42) nebo o invalidy z mládí (§ 32 odst. 2).“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
6.
§ 101 zní:
㤠101
(1)
Jednotná zemědělská družstva přispívají za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení (včetně zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte).
(2)
Příspěvek za člena jednotného zemědělského družstva se stanoví v rozpětí od 6 do 28 % jeho ročních příjmů započitatelných do průměrného měsíčního výdělku.“.
7.
V § 168 se připojuje písm. e), které zní:
„e)
částky nejvyšší přípustné hranice příjmu pro přiznání náhrady ušlé pracovní odměny členům jednotných zemědělských družstev při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách (§ 78 odst. 5 a 6).“.
8.
Za § 168 se vkládá § 168a, který zní:
„Vláda Československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nařízením upravit výši průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen dřívější důchod (§ 14 odst. 5).“.
9.
§ 169 včetně nadpisu zní:
㤠169
Výplata důchodu při dalším zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti a zjišťování průměrného měsíčního výdělku
Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit
a)
za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje při zaměstnání starobní a vdovský důchod a bez ohledu na výši výdělku důchod za výsluhu let a sirotčí důchod z důchodového zabezpečení (pojištění);
b)
že se poskytuje část starobního důchodu, aby se umožnil postupný přechod do starobního důchodu pracujícím, kteří jsou zaměstnáni po vzniku nároku na tento důchod, jestliže se věkem změnila jejich pracovní schopnost tak, že jejich výdělek poklesl v důsledku zmenšeného pracovního úvazku anebo v důsledku změny zaměstnání;
c)
odchylný způsob stanovení průměrného měsíčního výdělku u pracujících, kteří po vzniku nároku na starobní důchod jsou nepřetržitě zaměstnáni bez pobírání starobního důchodu nebo jeho části a splňují podmínky pro výplatu starobního důchodu při zaměstnání.“.
10.
V § 172 odst. 1 se za písm. a) vkládá nové písm. b), které zní:
„b)
způsob zúčtování invalidního důchodu při jeho zpětném přiznání, dojde-li k jeho souběhu s nemocenským,“.
Dosavadní písm. b) až e) se označují jako písm. c) až f).
11.
V § 172 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s federálními ministerstvy zemědělství a výživy a financí upraví výši příspěvku jednotných zemědělských družstev na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení (§ 101), způsob jeho výpočtu a odvádění.“.
Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 4 až 8 a v odstavci 1 písm. f) se slova „v odstavcích 6 a 7“ nahrazují slovy „v odstavcích 7 a 8“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenské národní rady č. 152/1979 Sb. | Zákon Slovenské národní rady č. 152/1979 Sb.
Zákon Slovenské národní rady o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1980
Vyhlášeno 22. 12. 1979, datum účinnosti 1. 1. 1980, částka 28/1979
* § 1 - (1) Celkové příjmy státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dále jen „státní rozpočet republiky“) se stanoví částkou 71 356 664 000 Kčs
* § 2 - Vláda Slovenské socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může promítnout do státního rozpočtu republiky, nenaruší-li se tím jeho vyrovnanost, zejména změny státního plánu rozvoje národního hospodářství Slovenské socialistické
* § 3 - (1) Výnos úplat za odběry podzemní vody a výnos penále souvisejícího s těmito úplatami1) je příjmem státního rozpočtu republiky.
* § 4 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980. č. 1 k zákonu SNR č. 152/1979 Sb. č. 2 k zákonu SNR č. 152/1979 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1980
152
ZÁKON
Slovenské národní rady
ze dne 19. prosince 1979
o státním rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1980
Slovenská národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Celkové příjmy státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky (dále jen „státní rozpočet republiky“) se stanoví
částkou 71 356 664 000 Kčs
celkové výdaje státního rozpočtu republiky se stanoví částkou 71 356 664 000 Kčs
(příloha č. 1).
(2)
Ve státním rozpočtu republiky je obsažen
souhrnný finanční vztah rozpočtů národních výborů ke státnímu rozpočtu republiky (dotace ze státního rozpočtu republiky) ve výši 8 400 300 000 Kčs
a účelové subvence poskytované ze státního rozpočtu republiky do rozpočtů národních výborů ve výši 10 261 200 000 Kčs
(příloha č. 2).
§ 2
Vláda Slovenské socialistické republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může promítnout do státního rozpočtu republiky, nenaruší-li se tím jeho vyrovnanost, zejména změny státního plánu rozvoje národního hospodářství Slovenské socialistické republiky, organizační a cenové změny, upravit souhrnný finanční vztah a účelové subvence národním výborům, jestliže se změní předpoklady, za nichž byly tyto vztahy ke státnímu rozpočtu republiky stanoveny.
§ 3
(1)
Výnos úplat za odběry podzemní vody a výnos penále souvisejícího s těmito úplatami1) je příjmem státního rozpočtu republiky.
(2)
Výnos úplat za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a výnos penále souvisejícího s těmito úplatami2) je příjmem Státního fondu vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky.
§ 4
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1980.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Příloha č. 1
k zákonu SNR č. 152/1979 Sb.
Celkový přehled státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1980
Příjmy| v tis. Kčs
---|---
Příjmy ze socialistického hospodářství| 15 428 940
Daně od obyvatelstva a poplatky| 11 419 000
Ostatní příjmy| 718 724
Dotace a subvence ze státního rozpočtu federace| 43 790 000
Úhrn| 71 356 664
Výdaje| v tis. Kčs
---|---
Hospodářství| 26 216 698
Kulturní a sociální opatření| 24 289 745
Obrana a bezpečnost| 1 469 100
Správa| 491 695
Soudy, prokuratury a arbitráž| 227 926
Souhrnný finanční vztah a účelové subvence národním výborům| 18 661 500
Úhrn| 71 356 664
Příloha č. 2
k zákonu SNR č. 152/1979 Sb.
Souhrnný finanční vztah (dotace) a účelové subvence národním výborům ze státního rozpočtu Slovenské socialistické republiky na rok 1980
Kraj| Dotace
(v tis. Kčs)| Účelové
subvence
(v tis. Kčs)
---|---|---
Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy| 602 800| 2 197 000
Západoslovenský krajský národní výbor| 1 724 200| 2 703 800
Středoslovenský krajský národní výbor| 3 004 500| 2 749 600
Východoslovenský krajský národní výbor| 3 068 800| 2 610 800
Úhrn| 8 400 300| 10 261 200
1)
Část druhá nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hopodářství.
2)
Část třetí nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 35/1979 Sb. |
Zákon č. 43/1980 Sb. | Zákon č. 43/1980 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon a trestní řád
Vyhlášeno 24. 4. 1980, datum účinnosti 24. 4. 1980, částka 12/1980
* Čl. II - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb. a zákona č. 29/1978 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 2010 (41/2009 Sb.)
43
ZÁKON
ze dne 10. dubna 1980,
kterým se mění a doplňuje trestní zákon a trestní řád
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. II
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb. a zákona č. 29/1978 Sb. se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 3 se na konci připojují slova „nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy.“.
2.
V hlavě dvacáté čtvrté se za oddíl třetí vkládá oddíl čtvrtý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl čtvrtý
Rozhodování podle mezinárodních smluv
§ 384a
Jestliže je podle vyhlášené mezinárodní smlouvy třeba rozhodnout o výkonu trestního rozsudku cizího státu, soud rozhoduje ve veřejném zasedání rozsudkem. Řízení koná soud příslušný podle § 14 až 19.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon č. 181/1980 Sb. | Zákon č. 181/1980 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb. a zákona č. 62/1977 Sb.
Vyhlášeno 31. 12. 1980, datum účinnosti 1. 1. 1981, částka 45/1980
* Čl. I - Zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb., a zákona č. 62/1977 Sb. (úplné znění č. 72/1977 Sb.) se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1981
181
ZÁKON
ze dne 16. prosince 1980,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb. a zákona č. 62/1977 Sb.
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb., a zákona č. 62/1977 Sb. (úplné znění č. 72/1977 Sb.) se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 úvodní věta zní:
„(1)
Odvod ze zisku provádějí
1.
generální ředitelství trustů a oborové podniky, k nimž je přidružen jeden nebo více národních podniků popřípadě účelových organizací (dále jen „generální ředitelství“), za celou výrobní hospodářskou jednotku s výjimkou generálních ředitelství v působnosti ústředních orgánů republik, která řídí i hospodářské organizace se sídlem na území druhé republiky, než je sídlo generálního ředitelství,
2.
generální ředitelství, která neprovádějí odvod ze zisku za celou výrobní hospodářskou jednotku, a dále jimi řízené hospodářské organizace a hospodářské organizace řízené přímo ústředními orgány a národními výbory, a to:“.
2.
V § 2 odst. 1 se vypouští ustanovení pod písmenem n).
3.
K § 4 odst. 1 se připojuje další věta, která zní:
„Provádí-li generální ředitelství odvod ze zisku za celou výrobní hospodářskou jednotku, platí pro stanovení základu odvodu ze zisku obdobně předchozí ustanovení tohoto odstavce s tím, že připočitatelné položky a odpočitatelné položky tvoří jejich úhrn za všechny organizace výrobní hospodářské jednotky.“.
4.
V § 7 odst. 1 písm. a) závěr věty za slovy „u generálních ředitelství,“ zní: „pokud jimi řízené organizace provádějí odvod ze zisku a většina z nich provádí odvod ze zisku podle této sazby nebo sazby uvedené pod písmenem e);“.
5.
V § 7 odst. 1 písm. e) se vypouštějí slova „a u státních hospodářských organizací civilního letectví“.
6.
V § 7 odst. 1 se doplňuje písmeno f), které zní:
„f)
generální ředitelství provádějící odvod ze zisku za celou výrobní hospodářskou jednotku činí tak sazbou příslušnou podle převážné činnosti celé výrobní hospodářské jednotky.“.
7.
§ 9 zní:
„Základem odvodu z jmění je jmění organizace nebo souhrn jmění generálního ředitelství a jím řízených organizací, jestliže generální ředitelství provádí odvod z jmění za celou výrobní hospodářskou jednotku (dále jen „jmění organizace“).“.
8.
V § 10 odst. 1 písm. a) se nahrazují slova „a fondu drobných podnikových investic“ slovy „a fondu rozvoje“.
9.
V § 10 odst. 1 se tečka za písmenem b) nahrazuje středníkem a doplňuje se ustanovení písmena c), které zní:
„c)
nerozdělený zisk.“.
10.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na organizace uvedené v § 7 odst. 1 písm. c) a d), na generální ředitelství provádějící za celou výrobní hospodářskou jednotku jen odvod ze zisku a na organizace neprovádějící odvod ze zisku.“.
11.
§ 17 zní:
„Odvod z odpisů základních prostředků do státního rozpočtu se stanoví ve státním rozpočtu absolutní částkou pro jednotlivé ústřední orgány v případech, že tvorba odpisů všech ústřednímu orgánu podřízených organizací je vyšší než objem odpisů, určený v působnosti příslušného ústředního orgánu k financování plánovaných investičních potřeb. Další podmínky odvodů z odpisů základních prostředků stanoví vláda Československé socialistické republiky.“.
12.
V § 26 odst. 4 se vypouští na konci odstavce tečka a doplňují se slova: „a v zájmu zjednodušení a racionalizace stanovit způsob placení pro generální ředitelství provádějící odvod ze zisku za celou výrobní hospodářskou jednotku odchylně od postupu stanoveného v odstavci 1.“.
13.
§ 33 odst. 2 písm. c) zní:
„c)
povolit na návrh příslušného ústředního orgánu, aby generální ředitelství provádělo odvod z jmění za celou výrobní hospodářskou jednotku, nebo povolit, aby organizace řízené generálním ředitelstvím prováděly odvod ze zisku samostatně. Ministerstvo financí České socialistické republiky nebo ministerstvo financí Slovenské socialistické republiky může také povolit, aby generální ředitelství v působnosti ústředních orgánů republiky, které řídí i hospodářské organizace se sídlem na území druhé republiky, než je sídlo generálního ředitelství, provádělo odvod ze zisku, popřípadě odvod z jmění za celou výrobní hospodářskou jednotku; k vydání povolení v těchto případech je příslušné ministerstvo financí té republiky, v níž je sídlo generálního ředitelství, po dohodě s ministerstvem financí a příslušným ústředním orgánem republiky, na jejímž území není sídlo generálního ředitelství;“.
14.
§ 33 odst. 2 písm. g) zní:
„g)
snížit hospodářským organizacím odvod ze zisku k posílení vlastních finančních zdrojů na financování potřeb na základě vybilancování zdrojů a potřeb v plánu.“.
Čl. II
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1981.
(2)
Odvody podle tohoto zákona se vyměří poprvé za kalendářní rok 1981.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 184/1980 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 184/1980 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981
Vyhlášeno 31. 12. 1980, datum účinnosti 1. 1. 1981, částka 45/1980
* § 1 - Základným cieľom štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981 (ďalej len „štátny plán“) je zabezpečiť plynulý a proporcionálny rozvoj národného hospodárstva, predovšetkým zvyšovaním efektívnosti a kvality vš
* § 2 - (1) Hlavné úlohy štátneho plánu sú:
* § 3 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia podpredseda vlády Slovenskej socialistickej republiky a predseda Slovenskej plánovacej komisie
* § 4 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1981.
Aktuální znění od 1. 1. 1981
184
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 18. decembra 1980
o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Základným cieľom štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981 (ďalej len „štátny plán“) je zabezpečiť plynulý a proporcionálny rozvoj národného hospodárstva, predovšetkým zvyšovaním efektívnosti a kvality všetkej práce a na tomto základe dosiahnuť ďalšie skvalitnenie úrovne uspokojovania hmotných a kultúrnych potrieb obyvateľstva a upevnenie jeho sociálnych istôt.
§ 2
(1)
Hlavné úlohy štátneho plánu sú:
a)
zvýšiť tvorbu národného dôchodku o 3,1 %, najmä rastom priemyselnej výroby o 3,3 %, stavebnej výroby o 3,4 % a poľnohospodárskej výroby o 4,1 %;
b)
uskutočňovať štrukturálne zmeny v priemysle, najmä rýchlejším rozvojom strojárskej výroby a lepším využívaním domácich surovinových zdrojov;
c)
zabezpečovať dodávky pre trhové fondy tak, aby sa postupne zlepšovala ich sortimentová skladba v súlade s požiadavkami obyvateľstva;
d)
dosiahnuť predstih rastu vývozu pred dovozom; pokračovať v prehlbovaní socialistickej ekonomickej integrácie s členskými štátmi Rady vzájomnej hospodárskej pomoci;
e)
uplatňovať maximálnu hospodárnosť v spotrebe surovín a materiálov, palív, energie a pohonných látok, usilovať sa o ich maximálne zhodnocovanie vo výrobe a utvárať všestranné podmienky na znižovanie energetickej a materiálovej náročnosti výroby;
f)
utvárať podmienky na dôslednejšie zvyšovanie kvality, technickej úrovne a prevádzkovej spoľahlivosti produkcie, na inováciu a zavádzanie nových žiadaných výrobkov; lepšie orientovať výskumnú a vývojovú základňu na riešenie rozhodujúcich úloh rozvoja národného hospodárstva a dôsledne uskutočňovať realizáciu vyriešených výskumných úloh;
g)
zamerať zdroje investícií v rozsahu zhruba 52 mld Kčs na dokončovanie stavieb, uvádzanie kapacít do prevádzky, na modernizáciu a rekonštrukciu vybraných základných prostriedkov a na zabezpečovanie spoločenských priorít;
h)
zvýšiť zamestnanosť v socialistickom sektore národného hospodárstva zhruba o 19 tis. osôb pri súčasnom raste odbornej a vzdelanostnej úrovne pracovníkov; dôslednejšie uskutočňovať odmeňovanie podľa výsledkov práce;
i)
zabezpečiť v súlade s možnosťami národného hospodárstva rozširovanie služieb poskytovaných obyvateľstvu a zlepšovanie podmienok bývania.
(2)
Pri realizácii úloh štátneho plánu je potrebné dôsledne uplatňovať prijaté opatrenia na zdokonaľovanie sústavy plánovitého riadenia národného hospodárstva po roku 1980.
§ 3
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia podpredseda vlády Slovenskej socialistickej republiky a predseda Slovenskej plánovacej komisie
a)
môže v súvislosti s prípravou štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1981 až 1985 vykonať úpravy štátneho plánu na rok 1981, i keď sa tým zmenia hlavné úlohy uvedené v § 2 ods. 1 písm. a),
b)
zabezpečí vyjadrenie hodnotových údajov štátneho plánu vo veľkoobchodných cenách platných od 1. januára 1981.
§ 4
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1981.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 185/1980 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 185/1980 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981
Vyhlášeno 31. 12. 1980, datum účinnosti 1. 1. 1981, částka 45/1980
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 70 450 658 000 Kčs celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou (príloha č. 1).70 450 658 000 Kčs (2) V štátnom
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom vo veľkoobchodných cenách platných k 1. januáru 1981; pritom zabezpečí
* § 3 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 4 - Zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1971 Zb. o rozpočtovom určení výnosu odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie a o ich správe v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 148/1975 Zb. sa mení takto:
* § 5 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1981.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 185/1980 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 185/1980 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1981
185
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 18. decembra 1980
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou | 70 450 658 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou (príloha č. 1).| 70 450 658 000 Kčs
(2) V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške| 9 202 500 000 Kčs
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške
(príloha č. 2).| 9 663 100 000 Kčs
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom vo veľkoobchodných cenách platných k 1. januáru 1981; pritom zabezpečí vyrovnanosť štátneho rozpočtu republiky a rozpočtov národných výborov.
§ 3
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 4
Zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1971 Zb. o rozpočtovom určení výnosu odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie a o ich správe v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 148/1975 Zb. sa mení takto:
Ustanovenie § 1 písm. c) znie:
„c)
výnos príspevku na sociálne zabezpečenie je príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky, a ak ide o príspevok na sociálne zabezpečenie od organizácií riadených národnými výbormi, ako aj od výrobných a spotrebných družstiev a ich riadiacich orgánov, príjmom rozpočtov národných výborov.“.
§ 5
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1981.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 185/1980 Zb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej relubliky na rok 1981
Príjmy| | v tis. Kčs
---|---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva| | 15 550 894
z toho: | z hospodárstva| 13 408 652|
| z vedy a techniky| 99 294|
| z peňažných a technických služieb| 1 097 821|
| zo spoločenských služieb a činností| 879 406|
| z obrany a bezpečnosti| 65 721|
Dane od obyvateľstva a poplatky| | 11 855 000
Ostatné príjmy| | 204 764
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| | 42 840 000
Spolu| | 70 450 658
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo | 20 134 032
Veda a technika| 1 575 059
Peňažné a technické služby| 1 399 776
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 25 880 859
Obrana a bezpečnosť| 1 544 000
Správa | 1 051 332
Súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom| 18 865 600
Spolu| 70 450 658
Príloha č. 2 zákona SNR č. 185/1980 Zb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981
Kraj| Dotácie
(v tis. Kčs)| Účelové subvencie
(v tis. Kčs)
---|---|---
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy| 781 200| 2 004 700
Západoslovenský krajský národný výbor
| 1 943 000 | 2 442 600
Stredoslovenský krajský národný výbor| 3 179 300 | 2 588 000
Východoslovenský krajský národný výbor
| 3 299 000 | 2 627 800
Spolu | 9 202 500 | 9 663 100 |
Ústavní zákon České národní rady č. 121/1981 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 121/1981 Sb.
Ústavní zákon o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
Vyhlášeno 29. 12. 1981, datum účinnosti 29. 12. 1981, částka 34/1981
* § 1 - Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Pr
* § 2 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 29. 12. 1981
121
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1981
o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky s Německou demokratickou republikou podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích, podepsané v Praze dne 3. prosince 1980.
§ 2
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 128/1981 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 128/1981 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1981 - 1985 (zákon o siedmom päťročnom pláne)
Vyhlášeno 29. 12. 1981, datum účinnosti 29. 12. 1981, částka 34/1981
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ CIELE A ÚLOHY SIEDMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU (§ 1 — § 12)
* DRUHÁ ČASŤ - PODMIENKY A PREDPOKLADY PRE REALIZÁCIU SIEDMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU (§ 13 — § 16)
* TRETIA ČASŤ - ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 17 — § 19)
Aktuální znění od 29. 12. 1981
128
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 18. decembra 1981
o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1981–1985
(zákon o siedmom päťročnom pláne)
Vychádzajúc z generálnej línie výstavby rozvinutej socialistickej spoločnosti, z Hlavných smerov hospodárskeho a sociálneho rozvoja Československej socialistickej republiky na roky 1981–1985 schválených XVI. zjazdom Komunistickej strany Československa, z Rezolúcie zjazdu Komunistickej strany Slovenska, z výsledkov rozvoja dosiahnutých v minulom období, z vyvíjajúcich sa vnútorných a vonkajších podmienok rozvoja národného hospodárstva a v súlade so zákonom č. 122/1981 Zb. o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Československej socialistickej republiky na roky 1981–1985
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ CIELE A ÚLOHY SIEDMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU
§ 1
Tento zákon určuje základné ciele a úlohy štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1981 – 1985 (ďalej len „siedmy päťročný plán“) a rozhodujúce podmienky na jeho realizáciu ako záväznú smernicu pre riadiacu činnosť vlády Slovenskej socialistickej republiky, ústredných orgánov, národných výborov a iných orgánov Slovenskej socialistickej republiky a pre hospodársku činnosť socialistických organizácií.
§ 2
Základným cieľom siedmeho päťročného plánu, vychádzajúcim z hospodárskej a sociálnej politiky Komunistickej strany Československa, je i pri podstatne obťažnejších vonkajších a vnútorných podmienkach udržať a skvalitňovať dosiahnutú vysokú životnú úroveň obyvateľstva i jeho sociálne istoty, a to v súlade s výsledkami, ktoré sa dosiahnu v rozvoji národného hospodárstva.
§ 3
Na dosiahnutie tohto cieľa a na posilnenie socialistického štátu sa určujú tieto základné úlohy:
a)
vytvárať podmienky na postupný rast tempa spoločenskej výroby a na dynamickú rovnováhu v rokoch siedmej päťročnice presadením výraznej intenzifikácie ekonomiky, efektívnosti a kvality všetkej práce, vhodnými štrukturálnymi zmenami a maximálnym využitím výsledkov vedecko-technického rozvoja;
b)
vytvárať podmienky pre rast národného dôchodku o 2,4–3,4 % ročne a jeho prírastok kryť prevažne rastom spoločenskej produktivity práce; dosiahnuť predstih rastu vytvoreného národného dôchodku pred jeho užitím;
c)
pri tvorbe a použití spoločenského produktu a národného dôchodku počítať s výraznejším predstihom rastu vývozu pred dovozom, s úsporným vynakladaním prostriedkov na výrobnú spotrebu, najmä pri dovážaných surovinách, materiáloch a výrobkoch s primeraným (vo vzťahu k tvorbe zdrojov) uspokojovaním spoločenskej a osobnej spotreby obyvateľstva a s hospodárnym používaním prostriedkov na investície a zásoby; znižovať podiel akumulácie na vytvorenom národnom dôchodku oproti predchádzajúcim rokom;
d)
zabezpečovať ďalšie prehlbovanie účasti na medzinárodnej deľbe práce, najmä so štátmi Rady vzájomnej hospodárskej pomoci a osobitne so Zväzom sovietskych socialistických republík;
e)
účinnejšie využívať socialistickú ekonomickú integráciu, špecializáciu, kooperáciu a vedecko-technickú spoluprácu tak, aby prispeli k rastu technickej úrovne výroby, produktivity práce, zvýšeniu sériovosti a efektívnosti a na zníženie energetickej a materiálovej náročnosti;
f)
zvýšiť exportnú výkonnosť ekonomiky, znížiť jej dovoznú náročnosť a presadiť pružnejšie prispôsobovanie výroby a zahraničného obchodu požiadavkám svetových trhov;
g)
pokračovať v riešení kľúčových problémov jednotnej československej ekonomiky a v záujme toho zabezpečiť rýchlejší rozvoj ekonomiky v Slovenskej socialistickej republike a zvýšiť jej podiel na tvorbe celoštátnych zdrojov; optimálne využívať prírodné a ekonomické podmienky rozvoja, najmä výrobno-technickú základňu a prírastok práceschopného obyvateľstva;
h)
zabezpečovať ďalšiu účinnú koncentráciu a špecializáciu výroby a nadväzujúcej infraštruktúry, najmä do vybraných hospodársko-sídelných centier. Osobitnú pozornosť venovať rozvoju hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy, a to postupným riešením jeho rozhodujúcich problémov v štruktúre priemyslu, v technickej infraštruktúre, v občianskej vybavenosti a v mestskej hromadnej doprave. Problémy rozvoja Východoslovenského kraja, najmä pracovných síl, riešiť efektívnejším zapájaním jeho zdrojov do výrobného procesu. Riešiť špecifické problémy niektorých menších územných celkov s cieľom utvárať racionálnu koncentráciu ekonomických aktivít a dosahovať stabilizáciu osídlenia;
i)
podieľať sa na zabezpečovaní a upevňovaní obranyschopnosti Československej socialistickej republiky;
j)
sústavne zvyšovať účinnosť riadenia a plánovania národného hospodárstva a na všetkých stupňoch cieľavedome reagovať na meniace sa vecné podmienky a predpoklady; na to dôsledne využívať a ďalej rozvíjať opatrenia na zdokonaľovanie sústavy plánovitého riadenia národného hospodárstva.
§ 4
Na uskutočnenie úloh v raste efektívnosti národného hospodárstva a kvality všetkej práce a v presadzovaní hospodárnosti vo všetkých odvetviach národného hospodárstva sa určuje najmä:
a)
zabezpečiť trvalý rast produktivity práce v priemysle, v stavebníctve a v poľnohospodárstve, uplatňovať progresívne výkonové normy a sústavne zvyšovať výkonnosť v nevýrobnej sfére; podstatne lepšie využívať existujúce zdroje pracovných síl a zlepšiť súčasnú štruktúru zamestnanosti;
b)
dosiahnuť rozhodný obrat v intenzite využívania základných a obratových prostriedkov, najmä zásob;
c)
presadzovať vyššie využívanie základných prostriedkov, úspornosť a racionalizáciu celého investičného procesu, zníženie rozostavanosti a počtu súčasne vykonávaných stavieb, obmedzenie rozsahu začínania stavieb a skrátenie lehôt výstavby; uplatňovať investične nenáročné, rýchlo návratné, modernizačné a racionalizačné akcie, predovšetkým v spracovateľskom priemysle;
d)
účinnejšie prispôsobovať výrobno-technickú základňu a štruktúru výroby požiadavkám progresívnych zmien a potrebám v použití produkcie;
e)
podstatne zvýšiť kvalitu a technickú úroveň výrobkov, najmä ich úžitkové a estetické vlastnosti a spoľahlivosť; zavádzať náročné normy kvality výrobkov a uskutočniť opatrenia na efektívne uplatňovanie nových technológií vo výrobe a službách;
f)
racionálne využívať prírodné zdroje, najmä poľnohospodársky a lesný pôdny fond a vodu v súlade s danými možnosťami a potrebami;
g)
mobilizovať a využívať rezervy vo všetkých oblastiach výroby, služieb a spotreby.
§ 5
Na dosiahnutie vyšších úspor, zhodnocovania a hospodárnejšieho využívania všetkých druhov palív a energie, surovín a materiálov a na zníženie materiálovej náročnosti spoločenskej výroby sa určuje najmä:
a)
dosiahnuť v rokoch 1981–1985 v národnom hospodárstve minimálne 2 % priemerných ročných úspor a zhodnocovania palív a energie a 4,5–5 % ročných úspor a zhodnocovania kovov vo výrobe a zvýšiť využitie kovového odpadu a ostatných druhotných surovín oproti súčasnému stavu; pritom postupovať v súlade so štátnymi cieľovými programami racionalizácie spotreby palív a energie a racionalizácie spotreby kovov a v záujme toho využívať aj zavádzanie nových vysokohospodárnych technológií výroby;
b)
sústavne zavádzať a spevňovať normy spotreby palív, energií, surovín a materiálov a uplatňovať ich v plánovaní, bilancovaní, pri kontrole plnenia plánu a v riadení na všetkých stupňoch v priamej zodpovednosti odvetvových ústredných orgánov a národných výborov.
§ 6
Na podstatné zvýšenie technicko-ekonomickej úrovne výroby a na rýchle uplatňovanie výsledkov cieľavedomého zamerania vedy a techniky sa určuje:
a)
sústrediť výskumné a vývojové kapacity na riešenie najdôležitejších úloh ekonomiky s cieľom urýchliť práce a podstatne zvýšiť efekty z realizácie ich výsledkov v spoločenskej praxi; pritom dosiahnuť podstatne vyšší podiel nových výrobkov s vysokými technicko-ekonomickými parametrami a prispieť tak k zvýšeniu rentabilného vývozu na svetové trhy a k lepšiemu uspokojovaniu požiadaviek vnútorného trhu;
b)
bezodkladne realizovať výsledky práce vedecko-technického rozvoja vo výrobe a v ostatnej spoločenskej praxi, a to prednostnou orientáciou na riešenie a zavádzanie nových výrobkov a technológií s minimálnymi nárokmi na palivovo-energetické, surovinové, materiálové, investičné a devízové zdroje.
§ 7
V reprodukcii základných prostriedkov sa určuje:
a)
účinne využívať základné prostriedky, uskutočňovať ich riadnu údržbu a opravy a pri novovybudovaných kapacitách zabezpečiť dosiahnutie plného projektovaného výkonu;
b)
novú investičnú výstavbu realizovať s maximálnou úspornosťou vkladaných prostriedkov a riešiť ňou len najnaliehavejšie potreby rozvoja národného hospodárstva; nezvyšovať v jednotlivých rokoch siedmej päťročnice rozsah investícií nad súčasne dosahovaný objem;
c)
orientovať investičnú výstavbu predovšetkým na akcie zabezpečujúce zvýšenie efektívneho vývozu a zamedzovanie ekonomicky neodôvodneného dovozu, na program racionalizácie spotreby palív a energie a na nevyhnutný rozvoj ich zdrojov, na modernizáciu, na akcie pre vyššie využitie kapacít, úspor surovín a materiálov, najmä kovov, úspor pracovných síl, na realizáciu výsledkov vedecko-technického rozvoja a na zvýšenie sebestačnosti v spotrebe potravín; zamerať sa na včasné uvádzanie kapacít do prevádzky a na skracovanie lehôt výstavby;
d)
nezačínať investorsky a projektovo nepripravené stavby, zvyšovať hospodárnosť urbanistického, architektonického a technického riešenia projektov; viac využívať typové podklady a opakované projekty.
§ 8
V rozvoji priemyselnej a stavebnej výroby sa určuje:
a)
venovať prvoradú pozornosť v rozvoji priemyselnej výroby štruktúre výroby a jej užitiu; presadiť podstatné zvýšenie hospodárnosti, kvality a technickej úrovne výrobkov, znížiť energetickú a materiálovú náročnosť produkcie a lepšie zhodnocovať dovážané i domáce suroviny a druhotné surovinové zdroje; v priebehu siedmej päťročnice zvýšiť celkový objem priemyselnej výroby v Slovenskej socialistickej republike o 18–23 %;
b)
zabezpečiť vo všetkých priemyselných odvetviach ďalšie zvýšenie produktivity práce, najmä zdokonaľovaním organizácie výroby, práce a riadenia, lepším využívaním a ďalším zvyšovaním technického vybavenia práce, prehlbovaním zapojenia československej ekonomiky do medzinárodnej deľby práce, rozvojom socialistického súťaženia, rušením zastaraných a nevyhovujúcich výrob a ďalšími intenzifikačnými faktormi;
c)
koncentráciou pracovných síl do moderných kapacít dosiahnuť ich lepšie využitie vyššou smennosťou;
d)
vytvárať predpoklady pre ťažbu uhlia a lignitu v roku 1985 v rozsahu zhruba 6 mil. ton; rozhodujúci podiel prírastku elektrickej energie zabezpečiť výrobou v jadrových elektrárňach;
e)
v štruktúre priemyselnej výroby posilňovať úlohu strojárstva a jeho výrobu zvýšiť o 40–50 % pri rýchlejšom rozvoji elektrotechnického priemyslu, najmä elektroniky a kompletizačných odborov ovplyvňujúcich rast technickej úrovne a kvality produkcie a odborov zabezpečujúcich realizáciu štátnych cieľových programov; lepšie uspokojovať potreby v náhradných dielcoch;
f)
sústrediť rozvoj chemickej výroby na odbory kvalifikovanej chémie; účinnými opatreniami zabezpečovať v potrebnom rozsahu zníženie spotreby ropných produktov;
g)
lepšie využívať drevnú hmotu v národnom hospodárstve; zvýšiť výrobu v drevospracujúcom priemysle o 27–30 %;
h)
zvýšiť výrobu ľahkého priemyslu o 14–17 % a jeho rozvoj zamerať na zvyšovanie kvality a technickej úrovne výrobkov, intenzívnejšiu inováciu sortimentu a na zásobovanie vnútorného trhu novinkami a luxusnými výrobkami;
i)
podriadiť rozvoj stavebnej výroby a jej štruktúru potrebám investičnej výstavby, opráv a údržby a zabezpečiť dokončovanie stavieb; stavebné kapacity koncentrovať na rozhodujúce stavby a do oblastí sústredenej investičnej výstavby; skvalitňovať a zefektívňovať technológiu stavania, znižovať jeho energetickú náročnosť a orientovať sa na využitie miestnych zdrojov stavebných materiálov; usilovať sa o znižovanie nákladov a zdokonaľovať riadenie a organizáciu práce.
§ 9
V rozvoji odvetví zabezpečujúcich výživu ľudu sa určuje:
a)
v rozvoji poľnohospodárskej výroby
1.
zvýšiť poľnohospodársku výrobu v období siedmej päťročnice oproti šiestej päťročnici zhruba o 8–12%; pokračovať v intenzifikácii jednotlivých výrobných úsekov pri prednostnom zvyšovaní rastlinnej výroby;
2.
napomáhať postupné dosiahnutie sebestačnosti vo výrobe zrnín v záujme ďalšieho zvýšenia celkovej sebestačnosti Československej socialistickej republiky vo výrobe potravín; na to vytvárať podmienky úsilím o harmonický rozvoj všetkých odvetví, ktoré sa podieľajú na zabezpečovaní výroby potravín;
3.
v rastlinnej výrobe plne využívať poľnohospodársky pôdny fond, zintenzívniť jeho ochranu a sústavne zvyšovať jeho úrodnosť; zabezpečiť prísny režim hospodárenia s obilným fondom;
4.
rozvíjať živočíšnu výrobu v súlade s reálnymi možnosťami produkcie krmív a jej prírastok realizovať prevažne rozvojom chovu hovädzieho dobytka pri zvyšovaní úžitkovosti hospodárskych zvierat;
b)
vo výrobe potravín
1.
dosiahnuť vo všetkých odboroch vysoký stupeň zhodnotenia surovín a vedľajších produktov;
2.
skvalitniť výrobky, urýchliť zavádzanie nových výrobkov a inovácií; zvyšovať trvanlivosť a nutričnú hodnotu potravín;
3.
rozvíjať integračné vzťahy medzi poľnohospodárskou prvovýrobou, spracovateľským priemyslom a obchodom;
c)
v rozvoji a v štruktúre strojárskej a chemickej výroby a v ostatných dodávateľských odvetviach zabezpečovať plánované potreby poľnohospodárstva.
§ 10
V rozvoji lesného a vodného hospodárstva sa určuje:
a)
zabezpečiť predpoklady a podmienky pre ďalší rast produkčných schopností a ostatných funkcií lesov a ochranu lesného fondu;
b)
vykonávať ťažbu dreva v súlade s produkčnými schopnosťami lesov; zvýšiť využitie vyťaženej drevnej suroviny, ako aj zhodnotenie jej odpadu;
c)
zvýšiť počet obyvateľov zásobovaných z verejných vodovodov.
§ 11
V rozvoji dopravy a spojov sa určuje:
a)
uspokojovať plynule, kvalitne a efektívne prepravné potreby hospodárstva i obyvateľstva;
b)
znížiť prepravnú náročnosť spoločenskej výroby predovšetkým racionalizačnými opatreniami u prepravcov a odstránením neefektívnych kooperácií a nehospodárnych prepráv tovaru;
c)
rozvíjať progresívne prepravné systémy a podstatne znížiť energetickú náročnosť všetkých druhov dopravy;
d)
pokračovať v automatizácii telefónnej prevádzky, skvalitniť a zvýšiť úroveň služieb spojov pre obyvateľstvo a pre socialistické organizácie a zvýšiť ich pohotovosť.
§ 12
V rozvoji životnej úrovne a zamestnanosti sa určuje:
a)
upevňovať životnú úroveň obyvateľstva v oblasti osobnej i spoločenskej spotreby v súlade s výsledkami rastu efektívnosti spoločenskej výroby a zvyšovania produktivity práce;
b)
vo vývoji miezd dôsledne presadzovať závislosť na výsledkoch práce kolektívov a jednotlivcov a na ich prínose pre spoločnosť; vo všetkých oblastiach zvýšiť dôraz na stimuláciu vysokej výkonnosti všetkej spoločenskej práce;
c)
zlepšovať bytové podmienky obyvateľstva výstavbou nových bytov, obnovou a modernizáciou bytového fondu, lepšou občianskou vybavenosťou a dôraznou reguláciou odpadu bytov; na to orientovať i účasť obyvateľstva; v rokoch 1981–1985 dokončiť výstavbu 185–211 tisíc bytov;
d)
pri zachovaní doterajšieho okruhu bezplatne poskytovaných služieb zdokonaľovať naďalej rozvinutý systém zdravotnej a sociálnej starostlivosti, školskú a vzdelávaciu sústavu i starostlivosť o rozvoj kultúry a telovýchovy; v tejto oblasti zvýšiť hospodárnosť a účinnejšie využívanie pracovných síl;
e)
orientovať vývoj zamestnanosti tak, aby sa dosiahlo ďalšie zvýšenie efektívnosti živej práce, najmä vytvorením systému zainteresovanosti a ekonomických podmienok na racionálnejšie hospodárenie so zdrojmi pracovných síl, modernizáciou a lepšou organizáciou práce, zlepšením pracovnej disciplíny a zvýšením úrovne riadenia;
f)
zlepšovať životné prostredie, predovšetkým v priemyselných a chránených oblastiach a starať sa o čistotu vodných tokov a ovzdušia;
g)
za účasti odborových organizácií zvyšovať starostlivosť o zlepšovanie pracovných podmienok, pracovného prostredia a o bezpečnosť a ochranu zdravia pri práci;
h)
rozvíjať osvedčené formy starostlivosti o deti predškolského a školského veku, o rodiny s deťmi, o starších a invalidných občanov;
i)
zlepšiť činnosť vnútorného obchodu a platených služieb; zdokonaliť spoluprácu vnútorného obchodu a výroby, aby pružnejšie reagovali na uspokojovanie požiadaviek spotrebiteľov.
DRUHÁ ČASŤ
PODMIENKY A PREDPOKLADY PRE REALIZÁCIU SIEDMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU
§ 13
Vláda Slovenskej socialistickej republiky:
a)
zabezpečuje vo svojej riadiacej činnosti konkretizáciu základných cieľov a úloh ustanovených týmto zákonom;
b)
spresňuje úlohy ustanovené týmto zákonom a sústavne kontroluje ich plnenie;
c)
koordinuje v rámci svojej pôsobnosti podľa predchádzajúcich ustanovení činnosť orgánov štátnej správy a orgánov hospodárskeho riadenia tak, aby sa úlohy určené týmto zákonom plnili optimálnym spôsobom a aby sa dosiahli najpriaznivejšie hospodárske výsledky;
d)
organizuje práce na vykonávacích (ročných) plánoch tak, aby sa zabezpečilo optimálne plnenie siedmeho päťročného plánu.
§ 14
(1)
Orgány štátnej správy a orgány hospodárskeho riadenia zodpovedajú za dôslednú realizáciu základných cieľov a úloh ustanovených týmto zákonom, za určenie konkrétnych úloh a povinností podriadeným orgánom a organizáciám a za ich sústavnú kontrolu a vyhodnocovanie.
(2)
Hospodárske orgány a organizácie sú povinné aktívne a iniciatívne hľadať a uplatňovať najúčinnejšie cesty, postupy a opatrenia pri zabezpečovaní svojich povinností a na tento účel využívať i ústretové plánovanie.
(3)
Národné výbory okrem úloh v odseku 1 zabezpečujú určené smery hospodárskej politiky na svojom území a v miestnych podmienkach, najmä racionálnym rozmiestňovaním a využívaním pracovných síl a materiálnej základne nevýrobných odvetví; rozvíjajú a organizujú účasť občanov na dobrovoľných zveľaďovacích prácach.
(4)
Realizácia plánovaných cieľov podľa odseku 1 sa musí uskutočňovať pri dôslednom dodržaní zásady proporcionálneho vývoja medzi tvorbou a použitím zdrojov v súlade s dodržaním závislosti každej organizácie na výsledkoch jej hospodárenia. Uplatnenie tohto princípu budú organizácie napomáhať v súčinnosti s orgánmi Revolučného odborového hnutia, predovšetkým zdokonalením mzdovej praxe a skvalitňovaním noriem spotreby živej a zhmotnenej práce, ako aj využívaním všetkých potenciálnych rezerv.
§ 15
(1)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky, ústredné orgány štátnej správy, národné výbory a orgány hospodárskeho riadenia zodpovedajú za sústavné zvyšovanie úrovne riadiacej a organizátorskej práce a kontroly na všetkých stupňoch riadenia; potrebnú pozornosť venujú zvyšovaniu kvality a autority plánu ako základného nástroja riadenia a predpokladu zabezpečovania rastu spoločenskej efektívnosti a výsledných národohospodárskych efektov. Orgány hospodárskeho riadenia zodpovedajú najmä za to, že hospodárske plány budú účinným nástrojom uplatňovania výsledkov vedecko-technického rozvoja a že zabezpečia zvyšovanie kvality výroby, znižovanie energetickej a materiálovej náročnosti, zvyšovanie exportnej schopnosti, vyššie využívanie základných prostriedkov a pracovných síl.
(2)
Dosiahnutie základných cieľov a úloh siedmeho päťročného plánu musia orgány hospodárskeho riadenia a organizácie cieľavedome podporovať rozvíjaním tvorivých schopností ľudí, ich spoločenskou angažovanosťou, vysokou aktivitou, iniciatívou a zodpovednosťou v práci, posilnením pracovnej a riadiacej disciplíny, organizovaním ďalšieho rozmachu socialistického súťaženia v jeho najrôznejších formách a rozvojom vynálezcovského a zlepšovateľského hnutia; musia prehlbovať v spolupráci s orgánmi Revolučného odborového hnutia účasť pracujúcich na tvorbe, realizácii a kontrole plnenia národohospodárskych plánov a na ostatnej riadiacej a kontrolnej činnosti.
(3)
Orgány a organizácie sú povinné na všetkých stupňoch sa usilovať o zníženie administratívnej náročnosti riadenia, o racionalizáciu a znižovanie riadiaceho a správneho aparátu pri súčasnom zvyšovaní jeho odbornej kvalifikácie, schopnosti a aktivity riadiacich kádrov.
(4)
Všetky stupne riadenia budú dôsledne vykonávať kontrolu plnenia siedmeho päťročného plánu a vytvárať podmienky na jeho realizáciu.
§ 16
(1)
Štátne rozpočty Slovenskej socialistickej republiky vychádzajú zo základných cieľov a úloh siedmeho päťročného plánu, z vykonávacích štátnych plánov rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, z rozpočtového výhľadu Slovenskej socialistickej republiky na roky 1981–1985, zo vzťahov k štátnym rozpočtom federácie a zo zásad finančnej politiky.
(2)
Štátne rozpočty Slovenskej socialistickej republiky podporujú ciele, zámery a úlohy štátnych plánov a finančno-ekonomickými nástrojmi aktívne pôsobia na ich plnenie a na presadzovanie hospodárnosti.
(3)
Na konkretizáciu cieľov a na zabezpečenie celospoločenských zámerov finančnej, rozpočtovej a menovej politiky určí vláda Slovenskej socialistickej republiky zodpovedajúce úlohy.
(4)
Orgány zodpovedné za vypracovanie návrhov rozpočtov Slovenskej socialistickej republiky sa usilujú pri ich príprave a v priebehu rozpočtového hospodárenia o spevnenie úloh uložených podľa odseku 3.
TRETIA ČASŤ
ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 17
(1)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky zabezpečí vyjadrenie údajov určených týmto zákonom v nových veľkoobchodných cenách platných k 1. januáru 1982.
(2)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky môže povoliť na účely experimentálneho overovania nových prvkov plánovitého riadenia národného hospodárstva výnimky z ustanovení zákonov Slovenskej národnej rady upravujúcich riadenie národného hospodárstva.
(3)
Na zabezpečenie hospodárneho využívania vybraných materiálových a surovinových zdrojov môžu ústredné orgány štátnej správy na základe tohto zákona a v súlade so zásadami schválenými vládou Slovenskej socialistickej republiky vydávať všeobecne záväzné právne predpisy.
§ 18
Štátny plán rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1982 ustanovený na základe zákona Slovenskej národnej rady č. 184/1980 Zb. je vykonávacím štátnym plánom k siedmemu päťročnému plánu.
§ 19
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 129/1981 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 129/1981 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1982
Vyhlášeno 29. 12. 1981, datum účinnosti 1. 1. 1982, částka 34/1981
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 72 723 767 000 Kčs celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou 72 723 767 000 Kčs(príloha č. 1).(2) V štátnom r
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom v cenách platných k 1. januáru 1982; pritom zabezpečí vyrovnanosť štátn
* § 3 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 4 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1982.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 129/1981 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 129/1981 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1982
129
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 18. decembra 1981
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1982
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou | 72 723 767 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou | 72 723 767 000 Kčs
(príloha č. 1).|
(2) V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý
súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške | 10 151 100 000 Kčs
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške| 8 414 400 000 Kčs
(príloha č. 2).|
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom v cenách platných k 1. januáru 1982; pritom zabezpečí vyrovnanosť štátneho rozpočtu republiky a rozpočtov národných výborov.
§ 3
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a v poľnohospodárstve, upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 4
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1982.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 129/1981 Zb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1982
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva
z toho:| 13 185 440
z hospodárstva| 10 696 234
z vedy a techniky| 95 337
z peňažných a technických služieb| 1 178 750
zo spoločenských služieb a činností| 1 148 419
z obrany a bezpečnosti| 66 700
Dane od obyvateľstva a poplatky| 12 209 000
Ostatné príjmy| 217 527
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| 47 111 800
Spolu| 72 723 767
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 22 559 650
Veda a technika| 1 557 731
Peňažné a technické služby| 1 377 935
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 26 124 012
Obrana a bezpečnosť| 1 584 400
Správa| 954 539
Súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom| 18 565 500
Spolu| 72 723 767
Príloha č. 2 zákona SNR č. 129/1981 Zb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1982
Kraj| Dotácie| Účelové
subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej
socialistickej republiky Bratislavy| 972 600| 1 850 400
Západoslovenský krajský národný výbor| 2 328 100| 2 116 100
Stredoslovenský krajský národný výbor| 3 332 600| 2 189 700
Východoslovenský krajský národný výbor| 3 517 800| 2 258 200
Spolu| 10 151 100| 8 414 400 |
Ústavní zákon č. 37/1982 Sb. | Ústavní zákon č. 37/1982 Sb.
Ústavní zákon o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
Vyhlášeno 14. 4. 1982, datum účinnosti 14. 4. 1982, částka 7/1982
* § 1 - Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích podepsanou v Praze dne 3. prosince 1980.
* § 2 - Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato smlouva.
* § 3 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 14. 4. 1982
37
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 31. března 1982
o změnách státních hranic s Německou demokratickou republikou
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou o společných státních hranicích podepsanou v Praze dne 3. prosince 1980.
§ 2
Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato smlouva.
§ 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon České národní rady č. 50/1982 Sb. | Zákon České národní rady č. 50/1982 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy
Vyhlášeno 11. 5. 1982, datum účinnosti 1. 7. 1982, částka 10/1982
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1982
50
ZÁKON
České národní rady
ze dne 27. dubna 1982,
kterým se mění zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy, se mění takto:
§ 1 odst. 1 písm. b) bod 9 zní:
„9.
Obvodní báňský úřad v Liberci.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1982.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach
Vyhlášeno 11. 5. 1982, datum účinnosti 1. 7. 1982, částka 10/1982
* Čl. I - Zákon č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení neskorších zákonov (úplné znenie č. 27/1972 Zb.) sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. II - Zákon Slovenskej národnej rady č. 135/1974 Zb. o štátnej správe vo vodnom hospodárstve sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. III - Zákon Slovenskej národnej rady č. 132/1975 Zb. o pôsobnosti orgánov Slovenskej socialistickej republiky v sociálnom zabezpečení sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. IV - Zákon Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. V - Zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku v znení neskorších zákonov sa mení takto:
* Čl. VI
* Čl. VII - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. júlom 1982.
* Príloha zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach
Aktuální znění od 1. 7. 1982
52
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 27. apríla 1982,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení neskorších zákonov (úplné znenie č. 27/1972 Zb.) sa mení a dopĺňa takto:
1.
§ 9 znie:
㤠9
(1)
V obci, ktorú na návrh okresného národného výboru určí krajský národný výbor ako strediskovú obec (ďalej len „stredisková obec“), vykonáva miestny národný výbor rozšírenú pôsobnosť.
(2)
So súhlasom občanov môže byť zriadený jeden miestny národný výbor pre niekoľko obcí; o tomto opatrení rozhoduje na návrh miestnych národných výborov okresný národný výbor.
(3)
Krajský národný výbor môže na návrh okresného národného výboru určiť, že miestny národný výbor pre niekoľko obcí má pôsobnosť ako miestny národný výbor v strediskovej obci.“.
2.
V § 13 ods. 1 ustanovenie písm. a) znie:
„a)
miestny národný výbor mal najmenej
9 poslancov v obciach do| 300 obyvateľov,
---|---
11 poslancov v obciach do | 600 obyvateľov,
17 poslancov v obciach do | 1 500 obyvateľov,
25 poslancov v obciach do | 5 000 obyvateľov,
40 poslancov v obciach nad | 5 000 obyvateľov;“.
3.
V § 13 ods. 1 sa za písm. a) vkladá nové ustanovenie písmena b), ktoré znie:
„b)
miestny národný výbor v strediskovej obci alebo mestský národný výbor mal najmenej
25 poslancov v obciach do | 1 500 obyvateľov,
---|---
30 poslancov v obciach do | 2 500 obyvateľov,
35 poslancov v obciach do | 5 000 obyvateľov,
50 poslancov v obciach do | 10 000 obyvateľov,
60 poslancov v obciach do | 20 000 obyvateľov,
80 poslancov v obciach do | 50 000 obyvateľov,
85 poslancov v obciach nad | 50 000 obyvateľov;“.
Doterajšie písm. b), c) a d) sa označujú ako písm. c), d) a e).
4.
§ 13 ods. 2 znie:
„(2)
Obvodný národný výbor určí počet svojich poslancov podľa odseku 1 písm. b).“.
5.
Nadpis § 25 „Miestny národný výbor“ sa preraďuje nad číselné označenie tohto paragrafu, ktorého ods. 2 písm. c) znie:
„c)
dáva súhlas k rozmiestneniu predajní, určuje čas predaja a robí ďalšie opatrenia na zabezpečenie riadneho zásobovania obyvateľstva;“.
6.
Za § 25 sa vkladá § 25a, ktorý znie:
㤠25a
Miestny národný výbor v strediskovej obci okrem pôsobnosti, ktorá mu patrí podľa § 25,
a)
zriaďuje, riadi a zrušuje drobné prevádzkárne a podľa podmienok aj podnik služieb poskytujúci základné služby občanom a zariadenie alebo organizáciu správy a údržby domového majetku, ak je to vzhľadom na rozsah tohto majetku účelné;
b)
vyjadruje sa k návrhom koncepcií rozvoja okresu, strednodobých a vykonávacích hospodárskych plánov a k rozpočtu okresného národného výboru; okresný národný výbor je povinný tieto návrhy prerokovať s miestnymi národnými výbormi v strediskových obciach a informovať ich o schválených koncepciách, hospodárskych plánoch a rozpočte a o ich plnení;
c)
vo vzťahu k organizáciám riadeným národnými výbormi vyšších stupňov
1.
vyžaduje správy o ich činnosti týkajúcej sa životných podmienok obyvateľstva obce a úloh miestneho národného výboru pri zabezpečovaní rozvoja územného obvodu,
2.
požaduje od organizácií vykonanie nápravy pri zistení nedostatkov v ich činnosti, ak bola porušená socialistická zákonnosť alebo celospoločenské záujmy a tým ohrozené oprávnené potreby alebo životné podmienky obyvateľstva obce; organizácie sú povinné oznámiť národnému výboru v lehote, ktorú im určil, ako a dokedy zabezpečia odstránenie nedostatkov,
3.
požaduje od organizácie uloženie kárneho opatrenia alebo iného postihu pracovníkovi zodpovednému za nedostatky, ktoré neboli odstránené v lehote oznámenej organizáciou národnému výboru,
4.
dáva súhlas na umiestnenie a začatie činnosti nových prevádzkární alebo zariadení služieb a na rozšírenie, obmedzenie alebo zrušenie poskytovaných služieb a po prerokovaní s organizáciou a s príslušným orgánom Revolučného odborového hnutia určuje čas poskytovania služieb občanom,
5.
vyjadruje sa k návrhom na ustanovenie a odvolanie vedúcich prevádzkární a zariadení; pri závažných alebo opakovaných nedostatkoch v činnosti prevádzkární alebo zariadení môže navrhnúť odvolanie ich vedúcich z funkcie;
d)
vo vzťahu k ústredne riadeným hospodárskym, družstevným a ostatným organizáciám
1.
má oprávnenia uvedené v ustanovení písm. c) v bodoch 1 až 4,
2.
navrhuje okresnému národnému výboru pozastavenie výkonu uznesenia alebo iného opatrenia jednotného roľníckeho družstva, ktoré je v rozpore s právnymi predpismi alebo stanovami jednotného roľníckeho družstva, so zmluvou o spolupráci alebo o zriadení spoločného poľnohospodárskeho podniku,
3.
vyjadruje sa k vydaniu povolenia jednotnému roľníckemu družstvu na vykonávanie pridruženej výroby na území strediskovej obce,
4.
navrhuje okresnému národnému výboru, aby požiadal o zvolanie mimoriadnej členskej schôdze (zboru zástupcov) jednotného roľníckeho družstva na prerokovanie závažných otázok dotýkajúcich sa záujmov strediskovej obce.“.
7.
V § 26 sa za odsek 2 vkladá nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Mestský národný výbor vykonáva aj pôsobnosť, ktorá patrí miestnemu národnému výboru v strediskovej obci (§ 25a).“.
Doterajšie odseky 3, 4 a 5 sa označujú ako odseky 4, 5 a 6.
8.
§ 64 ods. 1 znie:
„(1)
Mestské národné výbory a obvodné národné výbory, ako aj miestne národné výbory v strediskových obciach zriaďujú občianske výbory. Miestne národné výbory v ostatných obciach môžu zriaďovať občianske výbory, ak to vyžaduje rozľahlosť územia a osobitné podmienky hospodárskeho a kultúrneho rozvoja. Občania volia členov občianskych výborov na verejných zhromaždeniach na obdobie päť rokov.“.
Čl. II
Zákon Slovenskej národnej rady č. 135/1974 Zb. o štátnej správe vo vodnom hospodárstve sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 3 ods. 2 úvodná veta znie:
„(2)
Miestne národné výbory v strediskových obciach a mestské národné výbory, ak nejde o hraničné toky,“.
2.
V § 3 sa za odsek 2 vkladá nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Miestne národné výbory v ostatných obciach môžu vykonávať pôsobnosť uvedenú v odseku 2 iba na základe poverenia vydaného krajským národným výborom po prerokovaní s príslušným okresným národným výborom, ak sú na to utvorené potrebné podmienky.“.
3.
V § 3 sa doterajší odsek 3 označuje ako odsek 4.
Čl. III
Zákon Slovenskej národnej rady č. 132/1975 Zb. o pôsobnosti orgánov Slovenskej socialistickej republiky v sociálnom zabezpečení sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 5 ods. 1 sa na konci pripája veta, ktorá znie:
„Miestne národné výbory v strediskových obciach a mestské národné výbory môžu zriadiť komisie starostlivosti o rodinu a deti ako správne komisie.“.
2.
Ustanovenie § 14 sa označuje ako odsek 1 a dopĺňa sa novým odsekom 2, ktorý znie:
„(2)
Miestny národný výbor v strediskovej obci a mestský národný výbor svojou komisiou starostlivosti o rodinu a deti, ak ju zriadil,
a)
rozhoduje
1.
o napomenutí maloletého, jeho rodičov a občanov, ktorí narušujú jeho riadnu výchovu,
2.
o určení dohľadu nad maloletým,
3.
o uložení obmedzenia maloletému, ktoré zabráni škodlivým vplyvom na jeho výchovu,
b)
plní úlohy pri koordinácii činnosti orgánov, ktoré pôsobia v starostlivosti o rodinu a deti.“.
Čl. IV
Zákon Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve sa mení a dopĺňa takto:
1.
§ 5 sa dopĺňa odsekom 4, ktorý znie:
„(4)
Miestny národný výbor v strediskovej obci okrem pôsobnosti uvedenej v odsekoch 1 až 3 so súhlasom okresného národného výboru
a)
zriaďuje a zrušuje základnú školu,
b)
určuje obvod školy a školských zariadení, ktoré zriaďuje.“.
2.
§ 6 ods. 1 znie:
„(1)
Mestský národný výbor vykonáva okrem pôsobnosti, ktorá patrí miestnemu národnému výboru v strediskovej obci (§ 5 ods. 4), aj pôsobnosť, ktorá podľa § 10 ods. 1 inak patrí okresnému národnému výboru.“.
3.
V § 7 v odseku 1 písm. b) sa za slová „základnú školu,“ vkladajú slová „pokiaľ z § 5 ods. 4 nevyplýva inak,“ a v odseku 3 písm. a) sa odkaz v zátvorke na „(§ 5 ods. 1)“ nahrádza odkazom na „(§ 5 ods. 1 a 4),“.
4.
§ 8 sa na konci dopĺňa týmito slovami: „pokiaľ z § 5 ods. 4 nevyplýva inak.“.
Čl. V
Zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku v znení neskorších zákonov sa mení takto:
§ 20 ods. 4 znie:
„(4)
Priestupok prejedná ten orgán národného výboru, v pôsobnosti ktorého k priestupku došlo. Krajské národné výbory, okresné národné výbory, mestské národné výbory, obvodné národné výbory, ako aj miestne národné výbory v strediskových obciach môžu na prejednávanie všetkých alebo niektorých priestupkov zriadiť komisie ako správne komisie. Členov týchto komisií volí národný výbor z radov svojich poslancov a ďalších občanov, predovšetkým tých, ktorých mu navrhli spoločenské organizácie. Predsedom komisie je poslanec národného výboru. Komisia rokuje a rozhoduje v trojčlennom zložení a uznáša sa väčšinou hlasov.“.
Čl. VI
Na miestne národné výbory v strediskových obciach sa prenáša pôsobnosť okresných národných výborov uvedená v prílohe tohto zákona. Pôsobnosť uvedená v položkách 1 až 5 a 9 až 22 prílohy sa prenáša aj na mestské národné výbory.1)
Čl. VII
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. júlom 1982.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Príloha zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach
Pol.| Na úseku
štátnej
správy | sa prenáša na miestne národné výbory v strediskových obciach pôsobnosť
patriaca okresným národným výborom
---|---|---
podľa| Predmet pôsobnosti
právneho predpisu| ustanovenia
1| 2| 3| 4| 5
1 | poľnohospodárstva| zák. SNR č. 78/1976 Zb.| § 3 ods. 1 písm. b) | zisťovanie pozemkov v obci, ktoré by sa mali vyhlásiť za súčasť poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ich vyhlasovanie za súčasť tohto fondu a uskutočňovanie opatrení na ich využitie na poľnohospodársku výrobu
2| vyhl. č. 342/1951 Ú. v. I| § 1 ods. 3| vydávanie povolení na zriadenie včelích oplodňovacích staníc
3| vyhl. č. 342/1951 Ú. v. I| § 2 | povoľovanie výnimky chovať iné včelstvá v chránenom obvode oplodňovacej stanice
4| zák. č. 102/1963 Zb. vyhl. č. 103/1963 Zb. a| § 9 ods. 4
§ 9 ods. 1 a 2| schvaľovanie rybárskeho hospodára a jeho zástupcu pre rybársky revír a vydávanie preukazov rybárskemu hospodárovi a jeho zástupcovi a prijímanie hlásení od rybárskeho hospodára o závadách v rybárskom hospodárení
5| zák. č. 102/1963 Zb.
vyhl. č. 103/1963 Zb| § 18
§ 49 ods. 2
§ 50 ods. 2 a 3
§ 51ods. 3
§ 52| schvaľovanie rybárskej stráže, ktorá na ňom zloží Zb. sľub, vydávanie osvedčení o schválení rybárskej stráže a o vykonaní sľubu, vedenie zoznamov rybárskych stráží, vydávanie služobného odznaku rybárskej stráži, preberanie osvedčení a služobného odznaku od rybárskej stráže, ktorá prestala vykonávať ochrannú službu a prijímanie oznámenia organizácie o zániku tejto funkcie
6| hospodárenia s bytmi a nebytovými priestormi| zák. č. 41/1964 Zb.| § 57 ods. 1| dávanie súhlasu na výnimočné rozdelenie bytu na dva alebo viac samostatných bytov
7| zák. č. 41/1964 Zb.| § 57 ods. 2| dávanie súhlasu na užívanie bytu alebo jeho časti na iné účely ako na bývanie
8| zák. č. 41/1964 Zb.| § 67 ods. 3| rozhodovanie o tom, či určitý byt má povahu služobného bytu
9| smernice uverejnené v čiastke 42/1959 Ú.v. | časť I bod 2| rozhodovanie o pridelení nebytových miestností orgánom alebo organizáciám pôsobiacim v strediskovej obci, ak v jednotlivom prípade nepresahuje ich podlahová plocha 500 m2
10| dopravy| zák. č. 68/1979 Zb.
vyhl. č. 100/1975 Zb.| § 29 ods. 2 písm. a)
§ 33 ods. 1| udelenie povolenia na dopravu viacerých ako 6 osôb v ložnom priestore motorového vozidla určeného na nákladnú dopravu, ak doprava nemá presahovať obvod pôsobnosti okresného národného výboru, a ak nejde o dopravu nebezpečných vecí
11| zák. č. 68/1979 Zb.| § 29 ods. 2 písm. b)| udeľovanie povolenia na vykonávanie cestnej dopravy nemotorovými vozidlami
12| sociálneho zabezpečenia| zák. SNR č. 132/1975| § 8 písm. a) bod 8| rozhodovanie o podpore pri narodení dieťaťa dôchodkyni Zb alebo manželke, príp. inej rodinnej príslušníčke nepracujúceho dôchodcu
13| zák. SNR č. 132/1975 Zb.| § 8 písm. a) bod 9| rozhodovanie o príspevku na rekreáciu detí nepracujúceho dôchodcu
14| zák. SNR č. 132/1975 Zb.| § 8 písm. a) bod 10 | rozhodovanie o pohrebnom pri úmrtí nepracujúceho dôchodcu, príp. člena jeho rodiny
15| zák. SNR č. 132/1975 Zb.| § 8 písm. a) bod 11| rozhodovanie o pohrebnom pri úmrtí jednotlivo hospodáriaceho roľníka, spolupracujúceho člena jeho rodiny alebo rodinného príslušníka
16| zák. SNR č. 132/1975 Zb. vyhl. č. 134/1975 Zb.| § 15 písm. a) bod 3
§ 23 24 | rozhodovanie o poskytnutí vecnej pomoci a peňažných príspevkov v starostlivosti o rodinu a deti
17| zák. SNR č. 132/1975 Zb. vyhl. č. 134/1975 Zb.| § 15 písm. c
§ 18 ods. 3| vykonávanie určeného dohľadu nad deťmi
18| zák. SNR č. 132/1975 Zb. vyhl. č. 134/1975 Zb.| § 18 písm. a) bod 3
§ 18 ods. 1 a 2| rozhodovanie o uložení obmedzenia maloletému, ktoré zabráni škodlivým vplyvom na jeho výchovu
19| zák. SNR č. 132/1975 Zb. vyhl. č. 134/1975 Zb.| § 18 písm. b)
§ 14 ods. 1| plnenie úloh pri koordinácii činnosti orgánov pôsobiacich v starostlivosti o rodinu a deti
20| sociálneho zabezpečenia| zák. SNR č. 132/1975 Zb.| § 32| poskytovanie vecnej pomoci a peňažných príspevkov občanom, ktorí sa v dôsledku mimoriadnych udalostí ocitli v osobitne ťažkých pomeroch a nemôžu ich prekonať vlastným pričinením ani za pomoci svojej rodiny
21| zák. SNR č. 132/1975 Zb. vyhl. č. 134/1975 Zb.| § 33
§ 48 ods. 1 a 2
§ 49 ods. 1
§ 51 ods. 1 a 2| poskytovanie výchovnej zabezpečenia starostlivosti, poradenskej služby a podľa potreby aj vecnej pomoci a peňažných príspevkov občanom, ktorí žijú v mimoriadne ťažkých pomeroch, a preto potrebujú pomoc spoločnosti na prekonanie dôsledkov a návykov prameniacich z rozdielneho spôsobu života v minulosti
22| požiarnej ochrany| zák. č. 18/1958 Zb.| § 7| rozhodovanie o vylúčení z užívania vecí ohrozujúcich svojimi nedostatkami požiarnu bezpečnosť ľudí alebo majetku, a to v objektoch, v ktorých sú oprávnené vykonávať protipožiarne prehliadky.
1)
Pôsobnosť uvedená v položkách 6, 7 a 8 prílohy bola prenesená na mestské národné výbory zákonom Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy. |
Zákon č. 133/1982 Sb. | Zákon č. 133/1982 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Vyhlášeno 22. 11. 1982, datum účinnosti 1. 4. 1983, částka 27/1982
* Čl. I - Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb. a zákona č. 20/1975 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Náklady řízení, na jejichž náhradu má účastník právo podle § 142 odst. 1 druhá věta, nahradí stát i v případě, že vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud rozhodnutí ve věci je vydáno v době účinnosti tohoto zákona.
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 4. 1983
133
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1982,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb. a zákona č. 20/1975 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 35
se na konci odstavce 1 připojuje tato věta:
„Návrh na zahájení řízení může podat i v případě, kde by jinak muselo předcházet rozhodčí nebo smírčí řízení.“,
dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2, odstavec 3 zní:
„(3)
Prokurátor vystupuje jako strážce socialistické zákonnosti v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno k jeho návrhu nebo do kterého vstoupil podle odstavce 1, nebo které bylo zahájeno k jeho návrhu podle jiného zákonného ustanovení,1) ač není účastníkem právního vztahu, který je předmětem řízení.“.
2.
V § 36
odstavec 2 zní:
„(2)
Senát jedná a rozhoduje
a)
ve věcech pracovních,
b)
ve věcech rodinných,
c)
ve věcech ochrany osobnosti podle ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku a o návrzích na opravu nepravdivých údajů podle ustanovení § 20 zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích,
d)
o návrzích prokurátora, aby plnění z neplatného právního úkonu připadlo státu podle ustanovení § 457 odst. 2 a 3 občanského zákoníku,
e)
o návrzích na náhradu škody podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem,
f)
v jiných věcech, kde to stanoví zákon.“,
za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Předseda senátu jedná a rozhoduje jako jediný soudce (samosoudce) o ostatních věcech vyplývajících z občanskoprávních vztahů a vztahů družstevních, a v dalších věcech, které projednávají soudy. Stanoví-li to zákon, jedná a rozhoduje jako samosoudce i ve věcech uvedených v odstavci 2.“,
dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4 a na jeho konci se připojuje tato věta:
„Předsedovi senátu (jinému soudci z povolání) přísluší ve všech těchto případech práva, která jsou vyhrazena senátu.“,
dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
3.
V § 57 odst. 2 věta druhá zní:
„Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“.
4.
V § 82
odstavec 2 zní:
„(2)
Předcházelo-li řízení u soudu řízení u rozhodčí komise, smírčí komise nebo smírčího orgánu, je řízení u soudu zahájeno také dnem, kdy postoupená věc došla soudu.“,
za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení jsou zachovány i tehdy, byl-li návrh podán u hospodářské arbitráže a ta jej postoupila soudu.“.
5.
§ 88 písm. g) zní:
„g)
v jehož obvodu má sídlo rozhodčí komise, smírčí komise nebo smírčí orgán, mělo-li před řízením u soudu předcházet řízení u tohoto orgánu;“.
6.
V § 142 se na konci odstavce 1 připojuje tato věta:
„V řízení zahájeném k návrhu prokurátora na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině a k návrhu prokurátora, aby plnění z neplatného právního úkonu připadlo státu podle ustanovení § 457 odst. 2 a 3 občanského zákoníku, přizná soud odpůrci náhradu těchto nákladů proti státu.“.
7.
V § 165 odst. 3, § 266 odst. 1 a § 290 odst. 2 větě první se slovo „senát“ nahrazuje slovy „předseda senátu“.
8.
V § 172
odstavec 1 zní:
„(1)
Předseda senátu může i bez výslovné žádosti navrhovatele a bez slyšení odpůrce vydat platební rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno právo na zaplacení peněžité částky nepřevyšující 5000 Kčs nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. V platebním rozkazu odpůrci uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu navrhovateli zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.“,
v odstavci 2 se ustanovení písm. c) vypouští.
9.
V § 228
se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Za podmínek uvedených v odstavci 1 může napadnout pravomocný rozsudek návrhem na obnovu řízení i prokurátor, byl-li tento rozsudek vydán v řízení, které bylo nebo mohlo být zahájeno k návrhu prokurátora (§ 35 odst. 1).“,
dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
10.
V § 251 se na konci připojuje tato věta:
„Návrh na soudní výkon rozhodnutí může podat i prokurátor, bylo-li vykonatelné rozhodnutí vydáno v řízení, které bylo nebo mohlo být zahájeno k návrhu prokurátora (§ 35 odst. 1).“.
11.
V § 253 odst. 2 se vypouští věta druhá.
12.
§ 268 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení,“.
13.
V § 269
odstavec 1 zní:
„(1)
Nařízený výkon rozhodnutí zastaví předseda senátu na návrh nebo i bez návrhu.“,
odstavec 2 se vypouští,
dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
14.
§ 278 zní:
㤠278
Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda Československé socialistické republiky.“.
15.
V § 279
v odstavci 1 věta druhá zní: „Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny.“, dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2 a jeho ustanovení písm. d) zní:
„d)
pohledávky daní a poplatků, pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, jakož i pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na náhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče.“,
dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a zní:
„(3)
Vláda Československé socialistické republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí zbytek čisté mzdy vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení.“.
16.
§ 374 zní:
㤠374
(1)
Ministerstva spravedlnosti republik se zmocňují vydat obecně závazným právním předpisem jednací řád pro okresní a krajské soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování občanskoprávních věcí organizaci práce a úkoly pracovníků při výkonu soudnictví, postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně správní agendy.
Zejména v něm mohou stanovit,
a)
které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu mohou vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní pracovníci,
b)
ve kterých případech jsou pracovníci soudů oprávněni ověřit pravost podpisu na listinách a správnost opisů listin,
c)
kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání,
d)
jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.
(2)
Předseda senátu, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených justičním čekatelům nebo administrativním pracovníkům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3)
Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal justiční čekatel nebo pověřený administrativní pracovník, může mu zcela vyhovět předseda senátu. Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.“.
17.
§ 374a se vypouští.
Čl. II
1.
Náklady řízení, na jejichž náhradu má účastník právo podle § 142 odst. 1 druhá věta, nahradí stát i v případě, že vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona, pokud rozhodnutí ve věci je vydáno v době účinnosti tohoto zákona.
2.
Předseda senátu může vydat platební rozkaz podle § 172 odst. 1 i v případě, došel-li návrh na zahájení řízení před účinností tohoto zákona.
3.
Bylo-li vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy přede dnem účinnosti nařízení vlády Československé socialistické republiky vydaného podle § 278 a § 279 odst. 3, provádí plátce mzdy srážky podle dosavadních předpisů ještě po dobu šesti měsíců od účinnosti nové úpravy; po uplynutí této doby provádí srážky podle nové úpravy.
4.
Jinak platí tento zákon i na řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1983.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 457 odst. 2 a 3 občanského zákoníku.
§ 62 zákona o rodině.
§ 213 odst. 2 zákoníku práce.
§ 129 odst. 2 zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.
§ 87 odst. 2 zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
Vyhlášeno 1. 12. 1982, datum účinnosti 1. 1. 1983, částka 29/1982
* Čl. I - Zákon č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 72/1969 Zb. o niektorých opatreniach v organizácii a pôsobnosti národných výborov v Slovenskej socialistickej republike, zákona Slovenskej národnej rady č. 115/1970 Zb. o
* Čl. II - (1) Na mestské národné výbory prvej kategórie a na mestské národné výbory druhej kategórie sa prenáša pôsobnosť okresných národných výborov uvedená v prílohe A tohto zákona.
* Čl. III - Ustanovenia osobitných právnych predpisov, ktoré upravujú zriaďovanie, zloženie a pôsobnosť správnych komisií, zostávajú nedotknuté.
* Čl. IV - Zákon Slovenskej národnej rady č. 53/1975 Zb. o pokutách za porušovanie právnych predpisov o vytváraní a ochrane zdravých životných podmienok sa mení takto:
* Čl. V - (1) Funkciu opatrovníka občana, ktorý bol rozhodnutím súdu pozbavený spôsobilosti na právne úkony alebo ktorého spôsobilosť na právne úkony bola obmedzená, vykonáva na základe rozhodnutia súdu miestny národný výbor v strediskovej obci alebo mestský národný
* Čl. VI
* Čl. VII - Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sa splnomocňuje, aby v Zbierke zákonov vyhlásilo úplné znenie zákona č. 69/1967 Zb. o národných výboroch, ako vyplýva s platnosťou pre Slovenskú socialistickú republiku zo zmien a doplnení vykonaných neskoršími zákonm
* Čl. VIII - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983, s výnimkou článku V, ktorý nadobúda účinnosť 1. aprílom 1983.
* Príloha A zákona Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
* Príloha B zákona Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
Aktuální znění od 1. 4. 1983
139
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 18. novembra 1982,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 72/1969 Zb. o niektorých opatreniach v organizácii a pôsobnosti národných výborov v Slovenskej socialistickej republike, zákona Slovenskej národnej rady č. 115/1970 Zb. o finančných správach, zákona Slovenskej národnej rady č. 130/1970 Zb. o územnom členení Slovenskej socialistickej republiky, zákona Slovenskej národnej rady č. 131/1970 Zb. o zriadení krajských národných výborov v Slovenskej socialistickej republike a o opatreniach s tým súvisiacich, zákona Slovenskej národnej rady č. 34/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 131/1970 Zb., zákona Slovenskej národnej rady č. 62/1971 Zb., ktorým sa mení zákon č. 69/1967 Zb., zákona Slovenskej národnej rady č. 121/1971 Zb. o ľudovej kontrole v Slovenskej socialistickej republike, zákona Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy a zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach, sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 2 prvá veta znie:
„Národné výbory zabezpečujú komplexný ekonomický a sociálny rozvoj svojich územných obvodov.“.
2.
V § 4 sa v odseku 1 slová „s organizáciami združenými v Národnom fronte“ nahrádzajú slovami „s orgánmi Národného frontu a organizáciami v ňom združenými.“.
3.
§ 4 ods. 3 znie:
„(3)
Národné výbory sa zaoberajú námetmi organizácií združených v Národnom fronte. Prerokúvajú s orgánmi Národného frontu zámery týkajúce sa rozvoja svojich územných obvodov a predkladajú orgánom Národného frontu a organizáciám v ňom združeným návrhy na spoluprácu pri tvorbe, plnení a kontrole plnenia volebných programov Národného frontu.“.
4.
§ 5 znie:
㤠5
(1)
Národným výborom patrí výkon štátnej správy v ich územných obvodoch. Zákon im môže zveriť výkon štátnej správy aj v územných obvodoch iných národných výborov.
(2)
Iným územným orgánom alebo organizáciám môže výkon štátnej správy zveriť len zákon.“.
5.
§ 6 ods. 2 a 3 znejú:
„(2)
Súdy, prokuratúra a útvary Zboru národnej bezpečnosti oboznamujú národné výbory so stavom socialistickej zákonnosti a ochrany verejného poriadku v ich územných obvodoch.
(3)
Iné štátne orgány, ako orgány uvedené v odseku 2, ktoré pôsobia v územnom obvode národného výboru, sú povinné na požiadanie národného výboru podávať mu správy o svojej činnosti, ktorá sa týka záujmov a potrieb občanov. Národný výbor ich upozorňuje na nedostatky, ktoré zistí, a môže od nich požadovať vykonanie opatrení na odstránenie nedostatkov. Štátne orgány sú povinné informovať národný výbor o vykonaných opatreniach v lehote ním určenej.“.
V § 6 ods. 4 v druhej vete slová „Orgány Verejnej bezpečnosti“ sa nahrádzajú slovami „Útvary Zboru národnej bezpečnosti“.
6.
V § 6a ods. 2 druhá a tretia veta znejú:
„Sú oprávnení požadovať od občanov potrebné vysvetlenia na objasnenie skutočností nevyhnutných na zistenie priestupku a ukladať pokuty v blokovom konaní. Predviesť občana môžu len v prípade, ak nepreukáže hodnoverne svoju totožnosť a vec nemožno vybaviť na mieste v blokovom konaní.“.
7.
Za § 6a sa vkladá § 6b, ktorý znie:
㤠6b
(1)
Národné výbory môžu združovať na základe zmluvy s inými národnými výbormi, štátnymi, družstevnými, spoločenskými a inými socialistickými organizáciami prostriedky alebo činnosti na účinnejšie a hospodárnejšie plnenie ich spoločných úloh (ďalej len „združovanie prostriedkov a činností“).
(2)
Národné výbory môžu navrhovať a koordinovať združovanie prostriedkov a činností socialistických organizácií, ak je takéto združovanie účelné a ak to vyžaduje celospoločenský záujem.
(3)
Ak nedôjde k dohode, môžu národné výbory uložiť socialistickým organizáciám povinnosť uzavrieť zmluvu o združení prostriedkov a činností. Toto oprávnenie majú národné výbory aj vtedy, keď sa na združovaní prostriedkov a činností samy nezúčastnia.
(4)
Pri združovaní prostriedkov a činností postupujú národné výbory podľa zásad ustanovených vládou Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „vláda“).“.
8.
V § 7 ods. 1 v prvej vete sa za slová „ostatným organizáciám“ vkladajú slová „a voči organizáciám riadeným alebo spravovaným národnými výbormi vyšších stupňov“ a slová „zdravých podmienok a“ sa nahrádzajú slovom „podmienok“.
9.
V § 7 sa za odsek 1 vkladá nový odsek 2, ktorý znie:
„(2)
Národné výbory koordinujú a kontrolujú činnosť ústredne riadených hospodárskych, družstevných a ostatných organizácií a organizácií riadených alebo spravovaných národnými výbormi vyšších stupňov, ak ide o poskytovanie služieb obyvateľstvu, bytovú výstavbu a údržbu bytového majetku, tvorbu a ochranu životného prostredia, verejné a závodné stravovanie a rozvoj telesnej výchovy, športu a rekreácie. Ustanovenie § 6 ods. 3 druhej a tretej vety platí obdobne.“.
Doterajší odsek 2 sa označuje ako odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Ústredne riadené hospodárske, družstevné a ostatné organizácie a organizácie riadené alebo spravované národnými výbormi vyšších stupňov sa podieľajú na zabezpečovaní komplexného ekonomického a sociálneho rozvoja územných obvodov národných výborov. Sú povinné spolupracovať s národnými výbormi a predkladať im na zaujatie záväzného stanoviska v prípadoch ustanovených osobitnými predpismi podklady o pripravovaných investíciách a iných dôležitých opatreniach, ktoré národné výbory potrebujú na zabezpečovanie celkového rozvoja kraja, okresu, mesta a obce.“.
V § 7 sa za odsek 3 vkladá nový odsek 4, ktorý znie:
„(4)
Národné výbory iniciatívne upozorňujú ústredne riadené hospodárske a družstevné organizácie na nedostatky vo využívaní nimi obhospodarovaných prostriedkov a požadujú od nich vyjadrenia k týmto upozorneniam.“.
10.
Za § 9 sa vkladajú § 10 a 11, ktoré znejú:
㤠10
(1)
Mestské národné výbory sú v mestách, ktoré sú sídlami okresov, ďalej v iných obciach mestského charakteru, ktoré na návrh krajského národného výboru určí vláda.
(2)
Mestské národné výbory sa členia na kategórie.
(3)
V prvej kategórii sú mestské národné výbory v mestách, ktoré sú sídlami krajov a mestské národné výbory v ďalších významných veľkých mestách s osobitne rozvinutou hospodárskou, politickou, kultúrnou, sociálnou a správnou činnosťou a vo významných kúpeľných mestách (ďalej len „mestské národné výbory prvej kategórie“); významné veľké mestá, ak nie sú sídlami krajov a významné kúpeľné mestá určí na návrh krajských národných výborov vláda.
(4)
V druhej kategórii sú mestské národné výbory v mestách, ktoré sú sídlami okresov a mestské národné výbory v obciach mestského charakteru, ktoré sú významnými strediskami osídlenia a sú vybavené zariadeniami a prevádzkárňami na zabezpečovanie služieb a potrieb obyvateľov obcí a ich spádového územia (ďalej len „mestské národné výbory druhej kategórie“); tieto obce určí krajský národný výbor.
(5)
V tretej kategórii sú mestské národné výbory v ostatných obciach mestského charakteru.
§ 11
(1)
V meste Košiciach pôsobí Národný výbor mesta Košíc riadený krajským národným výborom.
(2)
V obvodoch mesta Košíc pôsobia obvodné národné výbory. Vytvoriť alebo zrušiť mestský obvod alebo zmeniť jeho územie patrí Národnému výboru mesta Košíc.“.
Doterajšie § 10 a 11 sa označujú ako § 12 a 12a.
11.
Ustanovenie § 14 sa označuje ako odsek 1, ktorého druhá veta znie: „Pozorne skúma záujmy svojich voličov, ich potreby a názory a udržiava s nimi stále spojenie.“.
Pripája sa nový odsek 2, ktorý znie:
„(2)
Poslanec skladá voličom účty zo svojej činnosti, a to
a)
poslanec miestneho národného výboru, obvodného národného výboru v meste Košiciach a mestského národného výboru najmenej dvakrát ročne,
b)
poslanec iného národného výboru, ako národného výboru uvedeného v písmene a), najmenej raz ročne.“.
12.
§ 15 znie:
㤠15
(1)
Poslanec národného výboru je oprávnený najmä
a)
predkladať návrhy národnému výboru a jeho komisiám a podnety jeho rade a odborom;
b)
vznášať dotazy na radu, na jej jednotlivých členov a na predsedov komisií, a to aj mimo zasadania národného výboru alebo komisie; odpoveď na tieto dotazy sa musí dať bezodkladne a ak sa tak nemôže stať, najneskôr do 30 dní;
c)
požadovať od vedúcich odborov vysvetlenia vzťahujúce sa na činnosť odborov; vysvetlenia môže požadovať aj od vedúcich organizácií a zariadení riadených alebo spravovaných národným výborom; vysvetlenia sa musia dať bezodkladne;
d)
odporúčať vedúcim organizácií a zariadení riadených alebo spravovaných národným výborom opatrenia na odstránenie nedostatkov a v závažnejších prípadoch sa obrátiť na národný výbor, aby v medziach svojej pôsobnosti uložil organizácii alebo zariadeniu vhodné opatrenia na nápravu;
e)
požadovať od štátnych orgánov a socialistických organizácií, ktoré národný výbor neriadi ani nespravuje, prijatie vo veciach, ktoré súvisia s výkonom jeho poslaneckej funkcie a požadovať od nich informácie a vysvetlenia;
f)
zúčastňovať sa s poradným hlasom na zasadaniach národného výboru nižšieho stupňa;
g)
zúčastňovať sa na vybavovaní sťažností, oznámení a podnetov občanov vzťahujúcich sa na činnosť národného výboru, jeho orgánov a organizácií, prípadne postupovať sťažnosti, oznámenia a podnety občanov, ktoré sa mu odovzdali, príslušným orgánom a organizáciám;
h)
požadovať od odborov národného výboru, súdu, prokuratúry, štátneho notárstva a hospodárskej arbitráže rady vo veciach, ktoré súvisia s výkonom jeho poslaneckej funkcie.
(2)
Štátne orgány a socialistické organizácie sú povinné
a)
poskytovať poslancovi pomoc pri plnení jeho úloh;
b)
zaoberať sa podnetmi, pripomienkami a dotazmi poslanca a informovať ho o ich vybavení najneskôr do 30 dní;
c)
informovať poslanca v čo najkratšom čase o vybavení sťažností, oznámení a podnetov občanov, ktoré im postúpil.“.
13.
Ustanovenie § 16 sa označuje ako odsek 1 a dopĺňa sa odsekom 2, ktorý znie:
„(2)
Poslanec miestného národného výboru, obvodného národného výboru a mestského národného výboru je povinný spolupracovať s občianskymi výbormi vo svojom volebnom obvode.“.
14.
§ 18 znie:
㤠18
Prvoradou úlohou národných výborov pri zabezpečovaní komplexného ekonomického a sociálneho rozvoja je najmä starostlivosť o výstavbu miest a obcí, o tvorbu a ochranu životného prostredia, o zlepšovanie úrovne bývania a služieb, o rozvíjanie kultúrneho a spoločenského života, o výchovu mládeže, o utváranie podmienok pre rozvoj telesnej výchovy, športu a rekreácie a o zabezpečovanie verejného poriadku a ochrany záujmov občanov. Národné výbory sa starajú o súladný rozvoj ich územného obvodu, o účelné hospodárenie s pracovnými silami, o zvyšovanie efektívnosti investičnej výstavby, o hospodárne využívanie prírodných, finančných a hmotných zdrojov a o dodržiavanie hospodárnosti pri vynakladaní prostriedkov.“.
15.
§ 19 znie:
㤠19
Národné výbory podľa osobitných predpisov vykonávajú štátnu správu najmä na úseku
-
utvárania a ochrany podmienok zdravého spôsobu života a práce,
-
oblastného plánovania,
-
územného plánovania a stavebného poriadku,
-
pracovných síl,
-
ochrany prírody a kultúrnych pamiatok,
-
ochrany a využívania nerastného bohatstva,
-
poľnohospodárstva,
-
lesného a vodného hospodárstva,
-
energetiky,
-
hospodárenia s bytmi a s nebytovými priestormi,
-
financií a správy a ochrany národného majetku,
-
zásobovania, obchodu, verejného a závodného stravovania a cestovného ruchu,
-
služieb,
-
dopravy a cestného hospodárstva,
-
školstva,
-
kultúry a informácií,
-
zdravotníctva,
-
sociálneho zabezpečenia,
-
obrany štátu,
-
ochrany verejného poriadku,
-
požiarnej ochrany,
-
všeobecnej vnútornej správy.“.
16.
§ 20 znie:
㤠20
(1)
Národné výbory spravujú organizácie a zariadenia v odvetviach (úsekoch)
-
školstva, najmä predškolské zariadenia, základné školy, stredné školy a školy pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť, školské výchovné zariadenia a školské účelové zariadenia,
-
kultúry a ochrany prírody a kultúrnych pamiatok,
-
zdravotníctva, najmä ústavy národného zdravia,
-
sociálneho zabezpečenia, najmä ústavy a iné zariadenia sociálnej starostlivosti,
-
vnútornej správy, najmä archívy národných výborov a inšpekcie verejného poriadku,
-
požiarnej ochrany, najmä verejné požiarne útvary.
(2)
V otázkach zriaďovania a zrušovania organizácií a zariadení uvedených v odseku 1 sa národné výbory spravujú všeobecne záväznými právnymi predpismi, uzneseniami vlády a národného výboru vyššieho stupňa a v otázkach ich odborného vedenia aj smernicami ministerstiev (ústredných orgánov štátnej správy) a národného výboru vyššieho stupňa.“.
17.
§ 21 znie:
㤠21
Na plnenie svojich úloh môžu národné výbory zriaďovať a riadiť organizácie alebo zariadenia obstarávajúce
-
verejnoprospešné služby (čistenie mesta a odvoz pevných domových odpadov, správu a údržbu verejnej zelene a verejného osvetlenia, zásobovanie vodou z verejných vodovodov, odvádzanie odpadových vôd verejnými kanalizáciami a pod.),
-
správu a údržbu domového majetku,
-
miestne stavebníctvo,
-
miestne dopravné služby a verejnú osobnú a nákladnú automobilovú dopravu,
-
výstavbu, údržbu a správu ciest a miestnych komunikácií,
-
platené služby (pranie a čistenie, opravárske činnosti vrátane autoopravárstva, zhotovenie vecí na zákazku, osobné služby, ubytovacie služby, verejné stravovanie, rekreácie a cestovný ruch, pohrebníctvo a pod.),
-
miestnu výrobu,
-
zásobovanie tuhými palivami,
-
obchodnú činnosť nadväzujúcu na služby a miestnu výrobu,
-
projektové a investorské práce, prípadne inžinierske činnosti,
-
zber druhotných surovín,
-
iné špecializované činnosti (centralizovaná výroba pokrmov pre verejné a závodné stravovanie a pod.).“.
18.
V § 22 sa za odsek 1 vkladá nový odsek 2, ktorý znie:
„(2)
Hlavné úlohy hospodárskej organizácie riadenej národným výborom, zásady jej riadenia a vnútornej organizácie ustanoví štatút, ktorý podľa zásad schválených vládou vydá národný výbor, ktorý organizáciu riadi; podrobnosti o vnútornej organizácii upraví organizačný poriadok, ktorý podľa zásad ustanovených v štatúte vydá riaditeľ (vedúci) organizácie.“.
Doterajšie odseky 2 a 3 sa označujú ako odseky 3 a 4.
19.
Za § 22 sa vkladajú § 22a a 22b, ktoré znejú:
㤠22a
Riaditeľ (vedúci) organizácie (zariadenia) zriadenej na plnenie úloh podľa § 21 zodpovedá za jej činnosť rade národného výboru.
§ 22b
(1)
Miestne národné výbory, obvodné národné výbory a mestské národné výbory môžu udeľovať jednotlivým občanom povolenia na poskytovanie služieb. Rozsah služieb, ktoré môžu občania poskytovať na základe povolenia národného výboru, podmienky ich povoľovania, obsah žiadosti občana o udelenie povolenia, povinnosti občanov poskytujúcich služby a odnímanie udelených povolení upraví vláda nariadením.
(2)
Predaj tovaru občanmi upravujú osobitné predpisy.1)“.
20.
§ 23 ods. 1 znie:
„(1)
Národné výbory kontrolujú činnosť orgánov a organizácií riadených alebo spravovaných národným výborom a činnosť národných výborov nižších stupňov, ich orgánov a nimi riadených a spravovaných organizácií. Ďalej kontrolujú, ako ústredne riadené hospodárske, družstevné a ostatné organizácie a organizácie riadené a spravované národnými výbormi plnia svoje povinnosti podľa tohto zákona na zabezpečenie potrieb ekonomického a sociálneho rozvoja územných obvodov národných výborov. Kontrolujú tiež, ako uvedené organizácie plnia svoje povinnosti uložené im osobitnými predpismi upravujúcimi jednotlivé úseky štátnej správy, a to v rozsahu pôsobnosti zverenej národnému výboru.“.
V § 23 ods. 2 sa na konci vety vypúšťajú slová „a ako používajú dotácie a subvencie poskytnuté im z rozpočtov národných výborov.“.
21.
§ 24 ods. 1 písm. b) znie:
„b)
udeľovať čestné občianstvo obce (mesta), ceny národného výboru v rozsahu a za podmienok určených vládou a iné verejné uznania.“.
22.
Za § 24 sa vkladá § 24a, ktorý znie:
㤠24a
(1)
Národné výbory môžu na plnenie svojich úloh vydávať pre svoje územné obvody všeobecne záväzné nariadenia.
(2)
Všeobecne záväzné nariadenie národného výboru musí byť v súlade so zákonmi a inými všeobecne záväznými právnymi predpismi a všeobecne záväznými nariadeniami národných výborov vyšších stupňov.
(3)
Všeobecne záväzné nariadenie národného výboru musí byť vyhlásené. Vyhlásenie sa vykoná tak, že sa všeobecne záväzné nariadenie národného výboru vyvesí na jeho úradnej tabuli. Tento spôsob vyhlásenia je podmienkou platnosti všeobecne záväzného nariadenia národného výboru. Okrem toho sa všeobecne záväzné nariadenie národného výboru uverejní spôsobom v mieste obvyklým a všeobecne záväzné nariadenia národných výborov vyšších stupňov aj na úradných tabuliach miestnych národných výborov, obvodných národných výborov a mestských národných výborov.
(4)
Všeobecne záväzné nariadenie národného výboru nadobúda účinnosť pätnástym dňom nasledujúcim po dni jeho vyhlásenia, ak v ňom nie je ustanovený neskorší začiatok účinnosti. Vo výnimočných prípadoch, ak to vyžaduje naliehavý všeobecný záujem, môže národný výbor ustanoviť, že všeobecne záväzné nariadenie národného výboru nadobúda účinnosť už dňom vyhlásenia.
(5)
Všeobecne záväzné nariadenia národného výboru musia byť každému prístupné na národnom výbore, ktorý ich vydal. Na miestnych národných výboroch, obvodných národných výboroch a mestských národných výboroch musia byť prístupné aj všetky všeobecne záväzné nariadenia národných výborov vyšších stupňov, ktoré sa vzťahujú na ich územné obvody.“.
23.
§ 25 ods. 2 písm. a) a b) znejú:
„a)
spravuje základnú školu, školské zariadenia a zariadenia sociálnej starostlivosti v rozsahu ustanovenom osobitnými predpismi, miestnu ľudovú knižnicu a podľa miestnych podmienok ďalšie kultúrne zariadenia;
b)
spravuje miestne komunikácie a verejné osvetlenie a obstaráva podľa miestnych podmienok ďalšie verejnoprospešné alebo iné služby pre obyvateľstvo (§ 21), a to aj pre obyvateľstvo spádového územia;“.
24.
V § 25 sa odsek 4 vypúšťa.
25.
§ 26 ods. 2 znie:
„(2)
Mestský národný výbor okrem pôsobnosti, ktorá patrí miestnemu národnému výboru (§ 25 ods. 2 a 3), môže podľa potreby zriaďovať, riadiť alebo spravovať organizácie a zariadenia potrebné na uspokojovanie potrieb občanov. Mestský národný výbor prvej kategórie zriaďuje, riadi alebo spravuje najmä organizácie obstarávajúce platené služby, verejnoprospešné služby a správu a údržbu domového majetku.“.
26.
§ 26 ods. 4, 5 a 6 znejú:
„(4)
Mestský národný výbor ďalej
a)
vo vzťahu k organizáciám riadeným národnými výbormi vyšších stupňov
1.
zaujíma stanovisko k návrhom koncepcií rozvoja a hospodárskych plánov organizácií poskytujúcich služby,
2.
vydáva súhlas na umiestnenie organizácií alebo ich častí (závodu, prevádzkárne a pod.) na území mesta,
3.
posudzuje programy sociálneho rozvoja organizácií z hľadiska ich nadväznosti na hospodársky, sociálny a kultúrny rozvoj mesta a zaujíma k nim stanovisko;
b)
vo vzťahu k ústredne riadeným hospodárskym, družstevným a ostatným organizáciám
1.
má oprávnenia uvedené v ustanovení písmena a) v bodoch 2 a 3,
2.
zaujíma stanovisko k zámerom, koncepciám a iným opatreniam organizácií, pokiaľ sa týkajú rozvoja a výstavby mesta a potrieb občanov,
3.
vyjadruje sa k návrhom na ustanovenie a odvolanie vedúcich závodov a prevádzkární organizácií poskytujúcich služby obyvateľstvu; pri závažných alebo opakovaných nedostatkoch v činnosti závodov a prevádzkární môže navrhnúť odvolanie ich vedúcich z funkcie;
c)
vyjadruje sa k návrhom záväzných stanovísk, ktoré vydávajú príslušné orgány štátnej správy k návrhom na rozmiestnenie vybraných investícií, najmä z hľadiska nárokov na prírodné zdroje a bytovú výstavbu, vplyvu na tvorbu a ochranu životného prostredia, ako aj k návrhom na zrušenie zastaraných a neefektívnych prevádzkární a neperspektívnych výrob, prípadne dáva na takéto zrušenie podnety.
(5)
Mestský národný výbor prvej kategórie vydáva záväzné stanoviská k návrhom na rozmiestnenie vybraných investícií podľa osobitných predpisov.
(6)
Mestský národný výbor prvej kategórie a mestský národný výbor druhej kategórie vykonáva v prípadoch ustanovených zákonom aj pôsobnosť, ktorá inak patrí okresnému národnému výboru.“.
27.
Za § 26 sa vkladá § 26a, ktorý znie:
㤠26a
Národný výbor mesta Košíc a obvodné národné výbory v Košiciach majú pôsobnosť mestského i okresného národného výboru. Rozdelenie pôsobnosti medzi Národným výborom mesta Košíc a obvodnými národnými výbormi vykoná Národný výbor mesta Košíc vo svojom štatúte. Národný výbor mesta Košíc môže po dohode s obvodnými národnými výbormi určiť na svojom plenárnom zasadaní, že niektoré úlohy patriace do pôsobnosti obvodných národných výborov bude z dôvodu účelnosti alebo z iného dôležitého dôvodu plniť niektorý obvodný národný výbor aj v územných obvodoch ostatných obvodných národných výborov.“.
28.
§ 27 ods. 3 znie:
„(3)
Okresný národný výbor spolupracuje s krajským národným výborom pri vypracúvaní koncepcie rozvoja okresu a vyjadruje sa k návrhom koncepcií rozvoja kraja, strednodobých a vykonávacích hospodárskych plánov a rozpočtov krajského národného výboru; krajský národný výbor prerokúva tieto návrhy s okresnými národnými výbormi a informuje ich o schválených koncepciách, hospodárskych plánoch, o rozpočte a o ich plnení.“.
29.
V § 27 sa za odsek 3 vkladá nový odsek 4, ktorý znie:
„(4)
Okresný národný výbor vydáva záväzné stanoviská k návrhom na rozmiestnenie vybraných investícií podľa osobitných predpisov a spolupracuje s krajským národným výborom pri vypracúvaní záväzných stanovísk k návrhom na rozmiestnenie vybraných investícií, pri ktorých tieto stanoviská vydáva krajský národný výbor; ďalej spolupracuje s krajským národným výborom pri zrušovaní zastaraných a neefektívnych prevádzkární a neperspektívnych výrob.“.
Doterajší odsek 4 sa označuje ako odsek 5.
30.
V § 28 sa za odsek 1 vkladá nový odsek 2, ktorý znie:
„(2)
Krajský národný výbor navrhuje príslušným orgánom zrušenie zastaraných a neefektívnych prevádzkární a neperspektívnych výrob a jeho zaradenie do plánu, určuje spolu s príslušným orgánom podmienky na zrušenie zastaraných a neefektívnych prevádzkární a neperspektívnych výrob a požaduje od príslušných orgánov uplatnenie postihu voči organizácii, ktorá tieto podmienky neplní; vydáva záväzné stanoviská k návrhom na rozmiestnenie vybraných investícií podľa osobitných predpisov.“.
Doterajšie odseky 2, 3 a 4 sa označujú ako odseky 3, 4 a 5.
31.
V § 29 sa za ustanovenie písmena b) vkladá ustanovenie písmena c), ktoré znie:
„c)
strednodobý rozpočtový výhľad,“.
Doterajšie ustanovenie písmena c) sa označuje ako ustanovenie písmena d).
32.
§ 30 sa dopĺňa odsekom 3, ktorý znie:
„(3)
Na zabezpečenie hlavných cieľov komplexného rozvoja miest, v ktorých pôsobia mestské národné výbory prvej kategórie, krajské národné výbory určujú pre tieto mestské národné výbory záväzné úlohy a v rámci finančných vzťahov k rozpočtom okresných národných výborov záväzné limity, najmä v oblasti investícií. V prípadoch určených vládou určujú krajské národné výbory tieto záväzné úlohy a záväzné limity aj pre mestské národné výbory druhej kategórie.“.
33.
§ 37 sa vypúšťa.
34.
V § 38 sa za slová „telesnej výchovy“ vkladajú slová „športu a rekreácie“, slová „v otázkach správy majetku a združovania prostriedkov (§ 35 až 37)“ sa nahrádzajú slovami „v otázkach správy majetku (§ 35 a 36) a združovania prostriedkov a činností (§ 6b)“ a na konci sa pripájajú slová „a uzneseniami vlády.“.
35.
§ 39 ods. 1 a 2 znejú:
„(1)
Národný výbor na svojom plenárnom zasadaní prerokúva základné otázky komplexného ekonomického a sociálneho rozvoja svojho územného obvodu, najmä pokiaľ ide o poskytovanie a úroveň všetkých služieb pre obyvateľstvo, bývanie, bytovú výstavbu a údržbu bytového majetku, životné prostredie a ďalšie záujmy a potreby obyvateľstva. Zriaďuje si výkonné a kontrolné orgány, riadi ich činnosť a hodnotí výsledky ich práce. Všetky orgány národného výboru sú mu zo svojej činnosti zodpovedné.
(2)
Plenárnemu zasadaniu národného výboru je vyhradené
a)
schvaľovať dlhodobé koncepcie rozvoja územného obvodu národného výboru; ak ide o krajský národný výbor, schvaľovať aj návrhy dlhodobých oblastných výhľadov a návrhy strednodobých a vykonávacích oblastných plánov;
b)
schvaľovať strednodobé a vykonávacie hospodárske plány národného výboru a hodnotiť ich plnenie; určiť celkové vzťahy k plánu a rozpočtu národných výborov nižších stupňov;
c)
schvaľovať volebné programy Národného frontu, kontrolovať ich plnenie a hodnotiť výsledky socialistickej súťaže organizovanej národnými výbormi;
d)
schvaľovať územné plány a prerokúvať dlhodobé koncepcie a návrhy strednodobých plánov rozvoja poľnohospodárskej výroby; ak ide o krajský národný výbor, prerokúvať tiež dlhodobé koncepcie rozvoja lesného hospodárstva;
e)
schvaľovať plány rozvoja kultúry, ročné plány kultúrnovýchovnej činnosti a prerokúvať návrhy strednodobých plánov rozvoja telesnej výchovy a športu;
f)
schvaľovať rozpočet a záverečný účet národného výboru;
g)
ak ide o krajský národný výbor, prerokúvať vybrané významné investičné zámery, prijímať k nim stanoviská a určovať podmienky na ich realizáciu podľa osobitných predpisov;
h)
schvaľovať základné smery združovania prostriedkov a činností;
ch)
zriaďovať, zlučovať a zrušovať hospodárske, rozpočtové a iné organizácie a zariadenia národného výboru; ak ide o hospodárske organizácie, určiť im aj predmet činnosti a schvaľovať ich štatúty;
i)
rozhodovať o územných zmenách, prípadne rokovať o návrhoch týchto zmien;
j)
určiť počet poslancov národného výboru, určiť počet a hranice volebných obvodov;
k)
zriaďovať a zrušovať komisie, odbory a iné orgány národného výboru a určovať deľbu práce medzi nimi;
l)
voliť predsedu, podpredsedov a tajomníka národného výboru, ďalších členov rady, ďalej predsedov, tajomníkov a ďalších členov komisií národného výboru, ako aj odvolávať ich z funkcie;
m)
voliť predsedu, podpredsedu a ďalších členov výboru ľudovej kontroly národného výboru a odvolávať ich z funkcie, ako aj schvaľovať plán činnosti tohto výboru; prerokúvať výsledky dôležitých kontrol a návrhy na opatrenia;
n)
ustanovovať vedúcich odborov národného výboru a hygienika a odvolávať ich z funkcie, a to po vyjadrení národného výboru vyššieho stupňa; ak ide o vedúceho odboru krajského národného výboru alebo krajského hygienika, po vyjadrení príslušného ministerstva (ústredného orgánu štátnej správy);
o)
uznášať sa na všeobecne záväzných nariadeniach národného výboru a prerokúvať rozbory účinnosti všeobecne záväzných nariadení národného výboru, ako aj rozbory zákonnosti a účinnosti všeobecne záväzných nariadení národných výborov nižších stupňov;
p)
schvaľovať rokovací poriadok plenárneho zasadania, rady, výboru ľudovej kontroly, komisií, ako aj organizačný poriadok národného výboru; riadi sa pritom vzorovým rokovacím poriadkom a vzorovým organizačným poriadkom, ktoré vydá vláda;
r)
rozhodovať o prijatí pôžičky alebo úveru;
s)
ak ide o okresný národný výbor, voliť a odvolávať z funkcie sudcov z ľudu okresného súdu;
t)
ak ide o krajský národný výbor, voliť a odvolávať z funkcie sudcov z ľudu krajského súdu;
u)
prerokúvať správy o stave socialistickej zákonnosti a ochrane verejného poriadku, ktoré mu predkladajú súdy, prokuratúra a útvary Zboru národnej bezpečnosti a správy iných štátnych orgánov, ktoré pôsobia v územnom obvode národného výboru, o ich činnosti týkajúcej sa záujmov a potrieb občanov;
v)
uznášať sa o prenesení pôsobnosti národného výboru na národné výbory nižších stupňov podľa osobitných predpisov;
x)
hodnotiť úroveň služieb poskytovaných obyvateľstvu a tvorbu a ochranu životného prostredia;
y)
hodnotiť úroveň vybavovania sťažností, oznámení a podnetov občanov došlých národnému výboru, organizáciám a zariadeniam riadeným alebo spravovaným národným výborom;
z)
udeľovať čestné občianstvo obce (mesta) a iné verejné uznania, ako aj udeľovať ceny národného výboru.“.
36.
V § 42 ods. 3 prvá veta znie:
„Prípravu zasadania národného výboru organizuje jeho rada v súčinnosti s komisiami a poslancami; pritom úzko spolupracuje s národnými výbormi nižších stupňov, orgánmi Národného frontu a organizáciami v ňom združenými, štátnymi orgánmi a organizáciami, ktorých činnosti sa týka vec, ktorá sa má na plenárnom zasadaní prerokovať.“.
37.
Ustanovenie § 45 sa označuje ako odsek 1 a dopĺňa sa odsekom 2, ktorý znie:
„(2)
Úlohy predsedu Národného výboru mesta Košíc plní primátor mesta Košíc a úlohy podpredsedov tohto národného výboru plnia námestníci primátora. Primátor ako predstaviteľ mesta má právo používať primátorské insígnie.“.
38.
§ 46 ods. 2 znie:
„(2)
Rada národného výboru najmä
a)
rozpracúva a zabezpečuje plnenie úloh, ktoré vyplývajú z uznesení národného výboru, rád národných výborov vyšších stupňov a z uznesení vlády; prerokúva a rieši iniciatívne návrhy komisií, poslancov, odborov a národných výborov nižších stupňov a ich rád; organizuje práce na príprave plánu a rozpočtu národného výboru a prerokúva ich návrhy;
b)
hodnotí výsledky činnosti organizácií riadených alebo spravovaných národným výborom, vymenúva a odvoláva ich vedúcich, určuje ich plat a zásady ich hmotnej zainteresovanosti; vymenúva a odvoláva aj hlavných kontrolórov týchto organizácií;
c)
pripravuje návrhy dlhodobých oblastných výhľadov a návrhy strednodobých a vykonávacích oblastných plánov;
d)
koordinuje prípravu záväzných stanovísk pripravovaných orgánmi národného výboru;
e)
navrhuje a koordinuje prípravu združovania prostriedkov a činností;
f)
ak ide o radu krajského národného výboru, navrhuje zrušenie neefektívnych a zastaraných prevádzkární a neperspektívnych výrob a podľa potreby určuje podmienky ich zrušenia;
g)
určuje po dohode s ústredne riadenými hospodárskymi a družstevnými organizáciami podiel týchto organizácií na komplexnom ekonomickom a sociálnom rozvoji územného obvodu;
h)
riadi a zjednocuje činnosť komisií národného výboru a utvára podmienky pre ich prácu; zabezpečuje a kontroluje prerokúvanie a riešenie ich návrhov, podnetov a pripomienok;
ch)
utvára priaznivé podmienky pre účinnú prácu poslancov národného výboru;
i)
riadi činnosť odborov národného výboru, ukladá im úlohy, dozerá na ich plnenie a dbá o racionalizáciu činnosti odborov; určuje pracovnú náplň odborov, ich vnútornú organizáciu a počty pracovníkov; určuje zásadné úlohy v kádrovej práci, stará sa o rast kvalifikácie pracovníkov odborov a určuje plat vedúcim odborov;
j)
kontroluje a hodnotí výkon štátnej správy orgánmi národného výboru a orgánmi národných výborov nižších stupňov;
k)
riadi riaditeľov (vedúcich) organizácií (zariadení) obstarávajúcich činnosti uvedené v § 21.“.
39.
§ 47 ods. 1 znie:
„(1)
Rada je podriadená a zodpovedná plenárnemu zasadaniu národného výboru, ktoré môže radu a jej jednotlivých členov kedykoľvek odvolať. Rada podáva na každom riadnom plenárnom zasadaní národného výboru správu o svojej činnosti.“.
40.
Za § 50 sa vkladá § 50a, ktorý znie:
㤠50a
Predseda, podpredsedovia a tajomník národného výboru plnia úlohy koordinačnej a kontrolnej povahy, ktorými ich poverí rada národného výboru a ktoré nevyžadujú kolektívne rozhodovanie.“.
41.
§ 51 ods. 1 znie:
„(1)
Predseda vedie schôdze rady a spolu s tajomníkom podpisuje jej uznesenia; medzi schôdzami rady koordinuje činnosť podpredsedov a tajomníka národného výboru.“.
42.
Ustanovenie § 52 sa označuje ako odsek 1, v ktorom sa na konci časti vety pred bodkočiarkou pripájajú slová „a koordinuje prípravu plánov činnosti jeho komisií a aktívov;“.
43.
§ 52 sa dopĺňa odsekom 2, ktorý znie:
„(2)
V rozsahu vymedzenom organizačným poriadkom národného výboru plní tajomník úlohy vedúceho organizácie v pracovnoprávnych vzťahoch pracovníkov národného výboru, s výnimkou pracovníkov aparátu výboru ľudovej kontroly.“.
44.
§ 54 ods. 2 znie:
„(2)
Komisie ako kontrolné orgány dozerajú na činnosť organizácií a zariadení riadených alebo spravovaných národným výborom, nezasahujú však do otázok ich operatívneho riadenia. Dozerajú aj na prácu odborov a správnych komisií, najmä na dodržiavanie socialistickej zákonnosti pri výkone štátnej správy a na včasnosť a kvalitu vybavovania vecí občanov; ak zistia nedostatky v práci odborov, správnych komisií alebo v činnosti organizácií a zariadení riadených alebo spravovaných národným výborom, požadujú ich odstránenie. Ak sa nedosiahne náprava, predkladajú príslušné návrhy rade. Komisie ďalej sledujú a kontrolujú, ako sa na jednotlivých úsekoch činnosti národného výboru uplatňuje jeho pôsobnosť a právomoc a ako sa vykonávajú uznesenia národného výboru a jeho rady. Pri svojej kontrolnej činnosti sa komisie opierajú o poznatky občanov a spolupracujú s nimi.“.
45.
§ 57 ods. 1 znie:
„(1)
V prípadoch ustanovených zákonom zriaďuje národný výbor správne komisie, ktorým patrí rozhodovať o právach a povinnostiach občanov a organizácií, prípadne plniť ďalšie úlohy na úsekoch, pre ktoré sú zriadené.“.
46.
V § 57 sa za odsek 1 vkladajú nové odseky 2 a 3, ktoré znejú:
„(2)
Národný výbor volí členov správnej komisie z radov svojich poslancov a ďalších občanov, predovšetkým tých, ktorých mu navrhli spoločenské organizácie. Predsedom správnej komisie je poslanec národného výboru; riadi a organizuje prácu správnej komisie a dbá o plnenie jej uznesení.
(3)
Správna komisia sa uznáša väčšinou hlasov všetkých svojich členov, ak osobitný zákon neustanovuje inak.“.
Doterajší odsek 2 sa označuje ako odsek 4.
47.
§ 58 znie:
㤠58
Krajské národné výbory, okresné národné výbory, mestské národné výbory a miestne národné výbory v strediskových obciach zriaďujú výbory ľudovej kontroly; po prerokovaní s výborom ľudovej kontroly príslušného okresného národného výboru ich môžu zriadiť aj ostatné miestne národné výbory.“.
48.
V § 59 ods. 1 sa za prvú vetu vkladá veta, ktorá znie:
„K voľbe a odvolaniu podpredsedu, ak nie je poslancom národného výboru, je potrebné vyjadrenie výboru ľudovej kontroly národného výboru vyššieho stupňa, a ak ide o podpredsedu výboru ľudovej kontroly krajského národného výboru, vyjadrenie Výboru ľudovej kontroly Slovenskej socialistickej republiky.“.
49.
§ 61 ods. 1 znie:
„(1)
Národné výbory zriaďujú pre jednotlivé odvetvia (úseky) svojej pôsobnosti odbory.“.
50.
V § 61 sa odsek 2 vypúšťa.
Doterajšie odseky 3 a 4 sa označujú ako odseky 2 a 3.
51.
§ 62 znie:
㤠62
Odbory v odvetviach a na úsekoch, pre ktoré sú zriadené,
a)
vykonávajú štátnu správu s výnimkou vecí patriacich do právomoci plenárneho zasadania národného výboru, jeho rady, komisií a správnych komisií;
b)
vedú po odbornej stránke organizácie a zariadenia riadené alebo spravované národným výborom;
c)
spracúvajú odborné podklady na rokovanie národného výboru, jeho rady, komisií a správnych komisií a zabezpečujú plnenie uznesení národného výboru a jeho orgánov.“.
52.
§ 63 znie:
㤠63
(1)
Odbor riadi rada národného výboru; odbor zodpovedá rade za všetku svoju činnosť. Vo veciach uvedených v § 62 písm. a) a b), ak nejde o veci uvedené v § 38, je podriadený aj odboru národného výboru vyššieho stupňa, a ak ide o odbor krajského národného výboru, aj príslušnému ústrednému orgánu štátnej správy.
(2)
Prácu odboru riadi a za ňu zodpovedá jeho vedúci.
(3)
Odbory informujú poslancov o svojej činnosti i o poznatkoch z činnosti organizácií a zariadení riadených alebo spravovaných národným výborom.
(4)
Pracovníci odborov sú povinní zúčastňovať sa na schôdzach a besedách poslancov s voličmi a pomáhať im v ich práci vo volebnom obvode.“.
53.
Za § 63 sa vkladajú § 63a a 63b, ktoré znejú:
㤠63a
Ministerstvo vnútra Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „ministerstvo vnútra“) po dohode s príslušnými ústrednými orgánmi štátnej správy ustanoví všeobecne záväzným právnym predpisom predpoklady pre výkon funkcií, ktoré vyžadujú osobitnú odbornú spôsobilosť. Vymedzí najmä obsah odbornej spôsobilosti, spôsob jej overovania a formy ďalšieho zdokonaľovania, ak nie sú ustanovené osobitnými predpismi.
§ 63b
Osobitné orgány
V prípadoch ustanovených zákonom zriaďujú národné výbory na výkon štátnej správy v príslušnom odvetví (úseku) osobitné orgány; zákon ustanoví aj postavenie a pôsobnosť týchto orgánov.“.
54.
V § 64 ods. 2 sa slová „a udržiavaní a ochrane bytového majetku“ nahrádzajú slovami „(mesta), udržiavaní a ochrane bytového majetku, upevňovaní verejného poriadku a socialistického spolužitia. Občianske výbory sa podieľajú aj na tvorbe, plnení a kontrole plnenia volebných programov Národného frontu.“.
55.
V § 64 ods. 3 sa na konci pripája veta, ktorá znie:
„Poverovať občianske výbory plnením úloh môže iba plenárne zasadanie národného výboru alebo jeho rada.“.
56.
§ 64 sa dopĺňa odsekom 5, ktorý znie:
„(5)
Občianske výbory sa môžu obracať na radu a ostatné orgány národného výboru a na organizácie riadené alebo spravované národným výborom so svojimi návrhmi, podnetmi a dotazmi; tieto orgány a organizácie sú povinné sa zaoberať návrhmi, podnetmi a dotazmi občianskych výborov a informovať ich o spôsobe vybavenia.“.
57.
§ 67 ods. 2 znie:
„(2)
Vláda najmä
a)
zjednocuje činnosť ministerstiev (ústredných orgánov štátnej správy) vo vzťahu k národným výborom;
b)
zabezpečuje realizáciu jednotnej štátnej politiky v otázkach komplexného ekonomického a sociálneho rozvoja územných obvodov národných výborov;
c)
určuje plánom a rozpočtom krajským národným výborom úlohy a prostriedky, určuje systemizáciu aparátu národných výborov a počty pracovníkov súhrnne za všetky odvetvia riadené národnými výbormi;
d)
môže určiť krajským národným výborom záväzné úlohy a limity, ako aj orientačné ukazovatele na zabezpečenie súladu medzi rozvojom ústredne riadených odvetví a hospodárstvom národných výborov;
e)
rozhoduje o zásadných otázkach týkajúcich sa výkonu štátnej správy v pôsobnosti národných výborov;
f)
rieši sporné otázky, ktoré sa pri rozpracúvaní a uskutočňovaní celoštátnej politiky vyskytnú medzi krajskými národnými výbormi a ministerstvami (ústrednými orgánmi štátnej správy) a medzi krajskými národnými výbormi navzájom;
g)
kontroluje, ako národné výbory plnia úlohy a hodnotí výsledky ich činnosti;
h)
prerokúva zásadné otázky komplexného ekonomického a sociálneho rozvoja jednotlivých krajov.“.
58.
Za § 67 sa vkladá § 67a, ktorý znie:
㤠67a
Na zabezpečenie riadiacej a kontrolnej úlohy vlády vo vzťahu k národným výborom
a)
ministerstvá (ústredné orgány štátnej správy) predkladajú vláde
1.
návrhy koncepcií rozvoja odvetví (úsekov) riadených a spravovaných národnými výbormi,
2.
návrhy vo veciach, ktoré patria do samostatnej pôsobnosti národných výborov, ak nie sú zákonom splnomocnené na ich úpravu všeobecne záväzným právnym predpisom (§ 38);
b)
ministerstvo vnútra
1.
organizuje jednotný postup ministerstiev (ústredných orgánov štátnej správy) pri príprave návrhov na rokovanie vlády a pri plnení opatrení prijatých vládou v otázkach týkajúcich sa národných výborov,
2.
koordinuje vydávanie smerníc ministerstiev (ústredných orgánov štátnej správy), ktoré sa týkajú národných výborov a nimi riadených alebo spravovaných organizácií,
3.
koordinuje prípravu podkladov na kontrolnú činnosť vlády z hľadiska dodržiavania právnych predpisov a plnenia uznesení vlády v činnosti národných výborov, ako aj v činnosti ministerstiev (ústredných orgánov štátnej správy) vo vzťahu k národným výborom,
4.
zabezpečuje v spolupráci s ostatnými ministerstvami (ústrednými orgánmi štátnej správy) utváranie podmienok pre zvyšovanie politickej a odbornej úrovne pracovníkov národných výborov,
5.
vykonáva rozbor činnosti národných výborov, organizuje výmenu skúseností z ich práce a usmerňuje a vyhodnocuje súťaže národných výborov,
6.
usmerňuje organizovanie informačného systému národných výborov.“.
59.
§ 68 ods. 1 a 2 znejú:
„(1)
Ministerstvá (ústredné orgány štátnej správy) riadia v rámci zákonov výkon štátnej správy v príslušnom odvetví (úseku) vydávaním všeobecne záväzných právnych predpisov a smerníc, kontrolujú výkon štátnej správy a dodržiavanie socialistickej zákonnosti, zovšeobecňujú získané poznatky z tejto činnosti národných výborov a robia opatrenia na odstránenie zistených nedostatkov.
(2)
Ministerstvá (ústredné orgány štátnej správy), do pôsobnosti ktorých patria odvetvia (úseky) riadené alebo spravované národnými výbormi, ďalej
a)
riadia po odbornej stránke činnosť národných výborov na základe vládou schválených koncepcií rozvoja odvetví (úsekov);
b)
zabezpečujú odborné vedenie rozpočtových a príspevkových organizácií a zariadení národných výborov;
c)
podieľajú sa na príprave návrhov strednodobých a vykonávacích hospodárskych plánov a rozpočtov krajských národných výborov;
d)
zabezpečujú jednotný postup pri používaní právnych predpisov v činnosti národných výborov;
e)
pomáhajú po odbornej stránke národným výborom a organizáciám nimi riadeným alebo spravovaným zabezpečovať úlohy a zdokonaľovať metódy činnosti;
f)
usmerňujú vedecko-technický rozvoj a racionalizáciu riadiacich a správnych činností;
g)
starajú sa o výchovu odborných kádrov národných výborov a organizácií a zariadení nimi riadených alebo spravovaných.“.
60.
V § 68 sa odsek 3 vypúšťa.
Doterajší odsek 4 sa označuje ako odsek 3.
61.
§ 68 ods. 3 písm. b) znie:
„b)
zabezpečujú, aby nimi riadené orgány a organizácie koordinovali svoju činnosť s národnými výbormi, najmä s okresnými národnými výbormi, mestskými národnými výbormi a miestnymi národnými výbormi v strediskových obciach a prerokúvali s nimi všetky závažné opatrenia týkajúce sa rozvoja územných obvodov národných výborov.“.
62.
V § 76 sa označenie „§ 62 č. 1“ nahrádza slovami „§ 62 písm. a) a b), ak nejde o veci uvedené v § 38.“.
63.
V § 77 sa na konci pripájajú slová „alebo s uznesením vlády.“.
Čl. II
(1)
Na mestské národné výbory prvej kategórie a na mestské národné výbory druhej kategórie sa prenáša pôsobnosť okresných národných výborov uvedená v prílohe A tohto zákona.
(2)
Na mestské národné výbory prvej kategórie sa prenáša aj pôsobnosť okresných národných výborov uvedená v prílohe B tohto zákona.
Čl. III
Ustanovenia osobitných právnych predpisov, ktoré upravujú zriaďovanie, zloženie a pôsobnosť správnych komisií, zostávajú nedotknuté.
Čl. IV
Zákon Slovenskej národnej rady č. 53/1975 Zb. o pokutách za porušovanie právnych predpisov o vytváraní a ochrane zdravých životných podmienok sa mení takto:
1.
V § 4 ods. 1 prvá veta znie:
„Pokuty ukladajú okresné národné výbory a im na roveň postavené národné výbory a mestské národné výbory uvedené v § 10 ods. 3 a 4 zákona o národných výboroch (ďalej len „národný výbor“).“.
2.
V § 4 ods. 2 sa vypúšťajú slová „príslušný okresný“.
3.
V § 5 ods. 1 sa vypúšťa slovo „okresnému“.
4.
V § 6 ods. 1 sa slová „Okresný národný výbor“ nahrádzajú slovami „Národný výbor“.
5.
V § 7 ods. 1 prvá veta znie:
„Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.“.
6.
V § 7 ods. 2 sa slová „okresné národné výbory“ nahrádzajú slovami „národné výbory, ktoré ich uložili“.
Čl. V
(1)
Funkciu opatrovníka občana, ktorý bol rozhodnutím súdu pozbavený spôsobilosti na právne úkony alebo ktorého spôsobilosť na právne úkony bola obmedzená, vykonáva na základe rozhodnutia súdu miestny národný výbor v strediskovej obci alebo mestský národný výbor a v ostatných prípadoch okresný národný výbor, v územnom obvode ktorého má občan bydlisko.
(2)
Ak je občan uvedený v odseku 1 umiestnený v ústave sociálnej starostlivosti, vykonáva na základe rozhodnutia súdu funkciu opatrovníka tento ústav (zariadenie).
Čl. VI
Zrušujú sa:
1.
uznesenie Národného zhromaždenia Československej socialistickej republiky z 1. decembra 1967 uverejnené pod č. 109/1967 Zb., ktorým sa vydáva Vzorový štatút mestských národných výborov;
2.
zákonné opatrenie Predsedníctva Národného zhromaždenia č. 104/1968 Zb. o vytvorení okresných národných výborov v novozriadených okresoch Veľký Krtíš, Vranov, Svidník a Stará Ľubovňa;
3.
zákon Slovenskej národnej rady č. 29/1970 Zb. o utvorení obvodných národných výborov v meste Košiciach;
4.
zákon Slovenskej národnej rady č. 62/1971 Zb., ktorým sa mení zákon č. 69/1967 Zb. o národných výboroch.
Čl. VII
Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sa splnomocňuje, aby v Zbierke zákonov vyhlásilo úplné znenie zákona č. 69/1967 Zb. o národných výboroch, ako vyplýva s platnosťou pre Slovenskú socialistickú republiku zo zmien a doplnení vykonaných neskoršími zákonmi.
Čl. VIII
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983, s výnimkou článku V, ktorý nadobúda účinnosť 1. aprílom 1983.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Príloha A zákona Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
Pol.| Na úseku štátnej správy| sa prenáša na mestské národné výbory prvej kategórie a mestské národné výbory druhej kategórie pôsobnosť patriaca okresným národným výborom
---|---|---
podľa| Predmet pôsobnosti
právneho predpisu| ustanovenia
1| 2| 3| 4| 5
1| zásobovania, obchodu, verejného a závodného stravovania a cestovného ruchu| zák. SNR č. 130/1981 Zb.| § 34 písm. g)| zaraďovanie ubytovacích závodov a zariadení do kategórie B a odbytových stredísk reštauračného stravovania do IV. až II. skupiny
2| všeobecnej vnútornej správy| vyhl. č. 348/1951 Ú. v. I| § 4 ods. 2| vedenie evidencie údajov o dobrovoľných organizáciách a ich zložkách, ak majú sídlo na území mesta a ich činnosť nepresahuje územie mesta a vydávanie osvedčení o ich právnych pomeroch
3| vyhl. č. 348/1951 Ú. v. I v znení vyhl. č. 158/1957 Ú. v.| § 8| prijímanie ohlásenia dobrovoľnej organizácie o usporiadaní verejnej schôdze v miestnosti a udeľovanie všeobecného povolenia na usporadúvanie takýchto schôdzí bez ohlásenia
4| vyhl. č. 348/1951 Ú. v. I| § 10| prijímanie ohlásenia o usporiadaní zhromaždenia v obvode mesta, ak nejde o prípady, keď sa ohlásenie nevyžaduje.
Príloha B zákona Slovenskej národnej rady č. 139/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť mestských národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy
Pol.| Na úseku štátnej správy| sa prenáša na mestské národné výbory prvej kategórie pôsobnosť patriaca okresným národným výborom
---|---|---
podľa | Predmet pôsobnosti
právneho predpisu| ustanovenia
1| 2| 3| 4| 5
1| územného plánovania a stavebného poriadku| zák. č. 50/1976 Zb.| § 18 ods. 2 a § 30| obstarávanie územnoplánovacej dokumentácie sídelných útvarov a zón a jej doplnkov a zmien
2| | § 26 ods. 2| schvaľovanie územných plánov a územných projektov sídelných útvarov a zón
3| | § 31 ods. 1 a 3| schvaľovanie zmien a doplnkov záväznej časti územnoplánovacej dokumentácie sídelných útvarov a zón a rozhodovanie o úprave jej smernej časti
4| poľnohospodárstva| zák. č. 53/1966 Zb. v znení zák. č. 75/1976 Zb.
zák. SNR č. 78/1976 Zb.| § 14 a 15
§ 3 ods. 1 písm. l)| rozhodovanie o odňatí poľnohospodárskej pôdy poľnohospodárskej výrobe, ak nejde o pôdu uvedenú v § 7a zákona o ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, a o odňatí súčastí poľnohospodárskeho pôdneho fondu, ktoré nie sú poľnohospodárskou pôdou, v intraviláne mesta na výstavbu rodinných domov, garáží a ostatných drobných stavieb v osobnom vlastníctve, ak má mesto schválený územný plán
5| financií a správy a ochrany národného majetku| zák. č. 40/1964 Zb.| § 205 ods. 1| rozhodovanie o pridelení pozemku do osobného užívania
6| zák. č. 60/1961 Zb.
zák. č. 142/1970 Zb.| § 20 ods. 2
§ 27| prejednávanie priestupkov proti devízovému hospodárstvu
7| zásobovania, obchodu, verejného a závodného stravovania a cestovného ruchu| zák. SNR č. 130/1981 Zb.| § 34 písm. g)| zaraďovanie ubytovacích závodov a zariadení do všetkých kategórií a tried a odbytových stredísk reštauračného stravovania do všetkých skupín
8| dopravy a cestného hospodárstva| zák. č. 51/1964 Zb.| § 14 ods. 1 a 2| rozhodovanie o náhrade škody spôsobenej v okolí dráhy pri stavbe, údržbe alebo prevádzke dráhových vedení, ak nedôjde k dohode
9| zák. č. 51/1964 Zb.
vyhl. č. 52/1964 Zb.| § 25 ods. 2
§ 35 ods. 2| rozhodovanie o odstránení zrušenej dráhy na území mesta
10| vyhl. č. 52/1964 Zb.| § 13 ods. 5| vykonávanie obhliadky priecestí, zisťovanie závad, preskúšavanie podmienok zabezpčenia priecestí a určovanie alebo doporučovanie opatrení na odstránenie závad
11| zák. č. 135/1961 Zb.
vyhl. č. 136/1961 Zb.| § 3 ods. 1
§ 4 ods. 2 časť prvej vety pred bodkočiarkou| správa ciest na území mesta a výkon dozoru nad nimi
12| zák. č. 135/1961 Zb.| § 7| rozhodovanie o uzávierke a obchádzke na cestách II. a III. triedy na území mesta
13| § 18 ods. 2| povoľovanie výnimiek z povinnosti zriaďovať nové križovatky ciest s dráhami mimo úrovne koľajníc na území mesta
14| ochrany verejného poriadku| zák. č. 126/1968 Zb.| § 1| rozhodovanie o zákaze, prípadne rozpustení verejného zhromaždenia, manifestácie a sprievodu
15| § 2 ods. 1 a 2 písm. a)| rozhodovanie o zastavení činnosti, prípadne rozpustení dobrovoľnej organizácie alebo jej zložky, ak obvod jej činnosti nepresahuje územie mesta
16| nar. vl. SSR č. 17/1975 Zb.| § 9 ods. 1| vydávanie písomné pokynu okresnému oddeleniu Verejnej bezpečnosti na vykonanie služobného zákroku smerujúceho k rozpusteniu verejného zhromaždenia, manifestácie alebo sprievodu
17| všeobecnej vnútornej správy| vl. nar. č. 30/1939 Zb. v znení zák. SNR č. 72/1969 Zb.| § 4 ods. 1
čl. 2| vykonávanie dozoru nad osobitnými združeniami nepodliehajúcimi platným predpisom o združovaní
18| zák. č. 68/1951 Zb. v znení vl. nar. č. 122/1951 Zb.| § 2 ods. 2
príl. D položka 3| privoľovanie na zriadenie zložiek dobrovoľných organizácií, ak ich pôsobosť nepresahuje územie mesta
19| zák. č. 68/1951 Zb. v znení zák. SNR č. 72/1969 Zb.| § 10 ods. 2
čl. 2| ukladanie povinnosti spolkom, ak ich pôsobnosť nepresahuje územie mesta, predkladať informácie potrebné na posúdenie ich činnosti
20| vyhl. č. 348/1951 Ú. v. I| § 5 ods. 3| rozhodovanie o rozpustení spolku sídliaceho na území mesta a o naložení s jeho majetkom
21| vyhl. č. 348/1951 Ú. v. I
v znení vyhl. č. 158/1957 Ú. v.| § 11| rozhodovanie o vyňatí niektorých zhromaždení z ohlasovacej povinnosti; ukladanie povinnosti ohlásiť vopred v určenej lehote niektoré zhromaždenia s udaním programu, miesta a času konania zhromaždenia, ktoré inak možno konať bez ohlásenia.
1)
§ 23 až 28 zákona Slovenskej národnej rady č. 130/1981 Zb. o vnútornom obchode. |
Zákon č. 162/1982 Sb. | Zákon č. 162/1982 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o dani z příjmů obyvatelstva
Vyhlášeno 16. 12. 1982, datum účinnosti 1. 1. 1983, částka 34/1982
* Čl. I - Zákon č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1983
162
ZÁKON
ze dne 14. prosince 1982,
kterým se mění a doplňuje zákon o dani z příjmů obyvatelstva
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 145/1961 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Od daně jsou dále osvobozeni občané, jejichž příjem z poskytování služeb na základě povolení národního výboru1) nepřesahuje v roce rozhodném pro zdanění částku 6000 Kčs.“.
2.
V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Příjmy z poskytování služeb na základě povolení národního výboru se zdaňují odděleně od ostatních příjmů poplatníka. Při stanovení základu daně se od těchto příjmů, přesahují-li částku 6000 Kčs, odečte:
a)
20 % jako paušální částka na věcné výdaje, neprokáže-li poplatník hodnověrnými doklady výdaje vyšší částkou,
b)
částka 6000 Kčs, má-li poplatník dvě a více vyživovaných osob a nejsou-li tyto uznány za vyživované u jiného poplatníka nebo u jiné daně.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
3.
V § 7 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Z příjmů z poskytování služeb na základě povolení národního výboru činí daň z příjmů obyvatelstva
při základu daně
přes Kčs do Kčs| u poplatníků, kteří
vyživují alespoň
jedno dítě nebo je
vychovali2)| poplatníků
u ostatních | ze základu
daně
přesahujícího
Kčs
---|---|---|---
3 600| 5 %| 5 %|
3 600| 7 200| 10 %| 10 %|
7 200| 20 000| 720 Kčs | a 20 %| 720 Kčs | a 24 %| 7 200
20 000| 30 000| 3 280 Kčs| a 25 %| 3 790 Kčs | a 28 %| 20 000
30 000| 40 000| 5 780 Kčs | a 28 %| 6 590 Kčs | a 32 %| 30 000
40 000| 60 000| 8 580 Kčs | a 42 %| 9 790 Kčs | a 48 %| 40 000
60 000| 80 000| 16 980 Kčs| a 56 %| 19 390 Kčs | a 64 %| 60 000
80 000| a výše| 28 180 Kčs | a 70 %| 32 190 Kčs | a 80 %| 80 000.
K vyživovanému nebo vychovanému dítěti se přihlíží pouze u jednoho poplatníka a u jedné daně.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
4.
V § 9 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Paušální částkou může být stanovena daň i poplatníkům, kteří poskytují služby na základě povolení národního výboru.“.
5.
V § 13 se za slovo „živnostníkům“ vkládají slova „jakož i občanům, kteří poskytují služby na základě povolení národního výboru, pokud tito občané pobírají plný starobní důchod, důchod invalidní (kromě částečného), sociální, vdovský nebo důchod za výsluhu let.“.
6.
Za § 13 se vkládá nový § 13a, který zní:
㤠13a
Při stanovení daně podle § 7 odst. 2 a § 9 odst. 2 se nepoužije ustanovení § 6, 8 a 10.“.
Čl. II
(1)
Daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé z příjmů dosažených v roce 1983.
(2)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1983.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
Nařízení vlády ČSR č. 154/1982 Sb., o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru.
Nařízení vlády SSR č. 158/1982 Sb., o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru.
2)
§ 17 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. |
Zákon č. 165/1982 Sb. | Zákon č. 165/1982 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník
Vyhlášeno 16. 12. 1982, datum účinnosti 1. 1. 1983, částka 35/1982
* Čl. I - Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé vadným plněním, které začaly běžet před 1. lednem 1983, se posuzují podle dosavadního ustanovení § 131 odst. 3 druhá věta.
* Čl. III - Zrušují se:
* Čl. IV - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 1. 1983
165
ZÁKON
ze dne 15. prosince 1982,
kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
2.
Nadpis nad § 3 se vypouští.
3.
Dosavadní § 7 se označuje a zařazuje jako § 5.
4.
Za § 5 se vkládají § 6 a 7, které zní:
㤠6
(1)
Kontrola hospodářské činnosti socialistických organizací a orgánů hospodářského řízení jako součást hospodářského řízení poskytuje příslušným orgánům objektivní informace o zajištěnosti a plnění úkolů, o základních příčinách odchylek a o využívání a účinnosti stanovených přímých a nepřímých nástrojů řízení. Zjišťuje nedostatky v hospodářské činnosti a jejich základní příčiny, prosazuje jejich trvalé odstranění a aktivně působí k tomu, aby orgány hospodářského řízení a socialistické organizace cílevědomě uskutečňovaly hospodářskou politiku státu. Působí ke zvyšování úrovně a účinnosti hospodářského řízení a k předcházení nedostatkům.
(2)
Kontrola se zaměřuje též na výchovné působení na pracující k prohlubování jejich vědomí společenské odpovědnosti, upevňování pracovní kázně a státní disciplíny a k rozvíjení jejich úsilí o ochranu celospolečenských zájmů.
§ 7
Plánování, financování, kontrolu a organizaci hospodářské činnosti upravují tento zákon a jiné právní předpisy; zvláštní předpisy upravují další nástroje jednotné soustavy řízení, zejména mzdovou soustavu, tvorbu cen a jednotnou soustavu sociálně ekonomických informací.“.
5.
V § 17 se dosavadní text označuje jako odstavec 1. § 17 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2)
V případech a za podmínek stanovených v tomto zákoně nebo v jiném právním předpise vystupují v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající též organizační jednotky státních organizací, územní a oborové orgány družstevních organizací, orgány a organizační složky společenských organizací (dále jen „organizační jednotky socialistických organizací“); pro jejich způsobilost nabývat práv a zavazovat se, pro jejich právní úkony a závazkové vztahy platí obdobně ustanovení tohoto zákona a jiných právních předpisů, týkající se socialistických organizací. Pro jejich hospodářskou činnost platí obdobně též ustanovení § 18a, 119 a 119a.“.
6.
V § 23 odst. 2 se na konci věty první připojují tato slova: „anebo za podmínek a způsobem, které stanoví prováděcí předpis, prostředky výpočetní techniky, popřípadě jiné techniky zpracování nebo přenosu dat.“.
7.
§ 24 odst. 2 zní:
„(2)
Zjistí-li hospodářská arbitráž při projednávání sporu, že právní úkon je neplatný proto, že jeho obsah se příčí právnímu předpisu nebo jeho účel obchází, může organizaci, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, uložit odvod do příslušného státního rozpočtu až do výše toho, co plnila nebo měla plnit, jestliže již bylo započato s plněním na základě takového právního úkonu. Místo nepeněžitého plnění se odvádí jeho peněžitá hodnota.“.
8.
V § 30 odst. 2 se za slova „běžně kontrolovat“ vkládají slova „zajištěnost a“ a za slovo „rozbory“ slova „a hodnocení“. Na konci se připojuje tato věta: „Obdobně postupují i ostatní orgány hospodářského řízení.“.
9.
§ 32 zní:
㤠32
(1)
Hospodářská činnost v jednotlivých odvětvích nebo oborech národního hospodářství se zpravidla soustřeďuje do výrobních hospodářských jednotek nebo jiných obdobně uspořádaných hospodářských jednotek (dále jen „výrobní hospodářská jednotka“), které jsou vybaveny prostředky k zajištění uceleného hospodářského procesu a rozvoje soustředěné výroby, popřípadě jiné hospodářské činnosti.
(2)
Při vytváření výrobních hospodářských jednotek se vychází z hlediska hospodářské účelnosti, zejména příbuznosti a návaznosti hospodářských činností, z technologické návaznosti výrob, sepětí výzkumu s výrobou, plánovaných základních změn struktury výroby a z obchodně technických a územních hledisek.“.
10.
§ 33 zní:
㤠33
Výrobní hospodářská jednotka je přímo řízena ministerstvem. Může být organizována jako jedna státní hospodářská organizace nebo jako seskupení několika státních hospodářských organizací, tvořící organizační, ekonomický a popřípadě též právní celek. Prováděcí předpis stanoví, v jakých formách se výrobní hospodářské jednotky vytvářejí.“.
11.
§ 37 se vypouští.
12.
§ 38 a 39 zní:
㤠38
Státní hospodářské organizace řízené národními výbory jsou organizovány a řízeny tak, aby v příslušných odvětvích a oborech uspokojovaly kvalitně, pohotově a hospodárně především místní potřeby obyvatelstva zejména službami, výrobou, dopravou, výstavbou obcí a měst, údržbou bytového fondu, zdravotnických, školských a kulturních zařízení a aby svou činností přispívaly k rozvoji národního hospodářství.
§ 39
Příslušná ministerstva vykonávají v oblasti hospodářství řízeného národními výbory působnost vymezenou právními předpisy.“.
13.
§ 42 zní:
㤠42
(1)
Státní hospodářské organizace zřizuje příslušný ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen „ministr“) po projednání s příslušným krajským národním výborem, popřípadě Národním výborem hlavního města Prahy nebo Národním výborem hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy (dále jen „krajský národní výbor“) a příslušným odborovým svazem. Jestliže jde o státní hospodářskou organizaci řízenou federálním ministerstvem, činí tak ministr po projednání i s příslušným ústředním plánovacím orgánem republiky. Ustanovení zvláštních předpisů zůstávají nedotčena.
(2)
Na úsecích řízených národními výbory zřizuje státní hospodářské organizace příslušný národní výbor. Úpravu zřizování, řízení a vnitřní organizaci těchto státních hospodářských organizací stanoví zvláštní předpisy.“.
14.
§ 46 zní:
㤠46
(1)
Vztahy uvnitř výrobních hospodářských jednotek, které tvoří organizace nebo organizační jednotky vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, upravují v souladu s právními předpisy jejich statuty. Zásady statutů stanoví a jejich vydávání a schvalování upraví prováděcí předpisy.
(2)
Vnitřní organizaci jednotlivých státních hospodářských organizací, popřípadě jejich organizačních jednotek, upravují jejich organizační řády, které vydává podle zásad stanovených ve statutech, popřípadě v prováděcích nebo zvláštních předpisech vedoucí organizace.“.
15.
V § 47 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2, který zní:
„(2)
Organizační jednotka státní hospodářské organizace vystupující v hospodářských vztazích svým jménem neodpovídá za závazky státní hospodářské organizace, jejíž je součástí. Státní hospodářská organizace však odpovídá za závazky své organizační jednotky, k jejichž úhradě nestačí prostředky, s nimiž organizační jednotka hospodaří.“.
16.
§ 60 odst. 2 zní:
„(2)
Rozpočtovými organizacemi jsou státní organizace, které jsou svými příjmy a výdaji zapojeny na státní rozpočet federace nebo republiky nebo rozpočet národního výboru (dále jen „příslušný rozpočet“) a hospodaří samostatně podle schválených rozpočtů.“.
17.
§ 62 zní:
㤠62
Jinými státními organizacemi jsou zejména
a)
příspěvkové organizace, které jsou na příslušný rozpočet zapojeny finančními vztahy (příspěvkem nebo odvodem); platí pro ně obdobně ustanovení § 61 odst. 1,
b)
federální fondy a státní fondy republik.“.
18.
§ 64 zní:
㤠64
(1)
Národním majetkem jsou veškeré věci ve státním socialistickém vlastnictví (hmotný národní majetek) a veškeré pohledávky a jiná majetková práva státu, včetně práva státu využívat v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech výsledky výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti.
(2)
Jednotlivé části národního majetku jsou ve správě státních organizací. Organizační jednotky státní organizace vystupující svým jménem v hospodářských vztazích, vykonávají svým jménem, v rozsahu své způsobilosti nabývat práv a zavazovat se, též správu národního majetku, který je ve správě státní organizace a s nímž tyto jednotky hospodaří; svým jménem činí též právní úkony týkající se tohoto národního majetku. Pokud není stanoveno jinak prováděcím předpisem nebo za podmínek v něm uvedených statutem, mají přitom stejná oprávnění a povinnosti jako organizace, spravující národní majetek.“.
19.
V § 65 odst. 3 se na konci první věty připojují tato slova: „pokud právní předpis nestanoví, že tento majetek je v prozatímní správě jiného státního orgánu nebo organizace.“.
20.
§ 67 zní:
㤠67
Pro převody správy národního majetku mezi státními organizacemi, k nimž dochází při plnění závazku k dodávce výrobků, k provedení prací nebo k poskytnutí jiného plnění v rámci vymezeného předmětu činnosti nebo v souvislosti s ním (obvyklé hospodaření), platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.“.
21.
V § 68 se dosavadní text označuje jako odstavec 1. § 68 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2)
Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech se majetek přebytečný nebo neupotřebitelný převádí v rámci obvyklého hospodaření.“.
22.
§ 69 odst. 1 zní:
„(1)
Pro převody národního majetku do vlastnictví jiných organizací než státních, k nimž dochází při obvyklém hospodaření, platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.“.
23.
Nadpis nad § 72 zní:
„Pohledávky a jiná majetková práva státu“.
24.
V § 72 odst. 1 se v úvodní větě vypouštějí tato slova: „a jiných práv státu (dále jen „pohledávky“)“.
25.
Za § 73 se vkládá § 73a, který zní:
㤠73a
(1)
Pro příslušnost ke správě jiných majetkových práv státu platí ustanovení § 72 obdobně.
(2)
Organizace jsou povinny spravovat, využívat a zabezpečovat další účelné využívání jiných majetkových práv státu včetně výsledků výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti způsobem stanoveným právními předpisy.“.
26.
§ 76 odst. 2 zní:
„(2)
Družstevními organizacemi jsou zejména lidová družstva, jejich vyšší organizace (svazy družstev, Ústřední rada družstev) a družstevní podniky.“.
27.
V § 77 odst. 2 se vypouštějí slova: „meliorační družstva“.
28.
§ 78 zní:
㤠78
(1)
Lidová družstva mohou k zajištění svého rozvoje, k prohloubení vzájemné pomoci a spolupráce a v zájmu jednotného řízení vytvářet vyšší organizace, zejména svazy družstev.
(2)
Svazy družstev plánují, řídí a kontrolují v rozsahu své působnosti činnost družstev ve svém oboru, svých družstevních podniků, popřípadě dalších družstevních organizací.
(3)
Svazy družstev mohou ve své působnosti v zájmu zdokonalování plánovitého řízení družstevních organizací vytvářet územní nebo oborové orgány (dále jen „územní orgány“). Vytváření, zejména způsob volby a základní působnost územních orgánů upravují stanovy svazu družstev. Územní orgány mohou svým jménem vystupovat v hospodářských vztazích jen tehdy a v tom rozsahu, pokud tak určují stanovy příslušného svazu.“.
29.
V § 83 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Stanovy Ústřední rady družstev nebo svazu družstev mohou určit, že v těchto organizacích může být zřízen orgán, vykonávající v období mezi zasedáními jejich nejvyšších orgánů působnost těchto orgánů v rozsahu vymezeném stanovami.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
30.
§ 84 zní:
㤠84
(1)
Výkonnými orgány družstev a jejich vyšších organizací jsou představenstva, která jsou oprávněna jednat jejich jménem ve všech věcech. Způsob, jakým představenstva jednají navenek, upravují stanovy; je-li však pro právní úkon, který činí představenstvo, předepsána písemná forma, je třeba podpisů nejméně dvou členů představenstva.
(2)
Činnost představenstva organizuje a řídí předseda volený podle stanov. Působnost představenstva a předsedy upravují stanovy, popřípadě jednací řády.“.
31.
§ 87 odst. 1 zní:
„(1)
Svazy družstev a Ústřední rada družstev vydávají v souladu s právními předpisy a potřebami národního hospodářství v oboru své působnosti závazné směrnice, zejména v otázkách organizace, plánování, hospodaření s majetkem, financování, úvěrování a likvidace družstevních organizací; plánování, financování a úvěrování družstevní bytové výstavby upravují však prováděcí, popřípadě zvláštní předpisy.“.
32.
V § 87 odst. 2 se za ustanovení označené písmenem a) vkládá nové ustanovení označené písmenem b), které zní:
„b)
zrušit usnesení, jehož výkon byl zastaven, pokud odporuje právním předpisům, stanovám nebo závazným směrnicím vyšších družstevních organizací a pokud družstevní organizace, která je vydala, sama nezjedná nápravu v přiměřené lhůtě, kterou jí vyšší družstevní organizace stanovila s upozorněním, že jinak bude usnesení zrušeno,“.
Dosavadní ustanovení označená písmeny b), c) se označují písmeny c), d).
33.
V § 93 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které zní:
„(2)
V čele družstevního podniku je jediný vedoucí (ředitel), který řídí činnost podniku a je oprávněn jednat jeho jménem ve všech věcech; jmenuje jej a odvolává, po vyjádření příslušného odborového svazu, družstevní organizace, která družstevní podnik zřídila.
(3)
Člení-li se družstevní podnik na závody, může družstevní organizace, která jej zřídila, stanovit, které závody se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody družstevního podniku; vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem družstevního podniku všechny právní úkony týkající se závodu.“.
Dosavadní odstavce 2, 3, 4 se označují jako odstavce 4, 5, 6.
34.
§ 95 zní:
㤠95
(1)
Družstevní majetek je ve vlastnictví jednotlivých družstevních organizací s výjimkou těch, kterým se majetek svěřuje do správy.
(2)
Svazy družstev a Ústřední rada družstev svěřují svůj družstevní majetek do správy družstevním podnikům, které zřídí, popřípadě jiným družstevním organizacím, které zřídí na základě zvláštních předpisů, a svazy družstev též územním orgánům, které vystupují v hospodářských vztazích svým jménem.“.
35.
V § 113 se za slova „mezi socialistickými organizacemi“ vkládají slova „mezi orgány hospodářského řízení, popřípadě též mezi orgány hospodářského řízení a socialistickými organizacemi“.
36.
Za § 114 se vkládá § 114a, který zní:
㤠114a
(1)
Organizace jsou povinny provádět soustavně průzkum potřeb a vzájemnou spoluprací vytvářet předpoklady pro řádné uzavírání hospodářských smluv na takový rozsah, strukturu a časové členění dodávek, jaké v souladu s připravovanými úkoly plánu budou nejlépe uspokojovat potřeby společnosti. Proto jsou v období přípravy a tvorby střednědobých plánů a při zajišťování úkolů těchto plánů při přípravě prováděcích plánů zejména povinny
a)
projednávat vzájemné dodavatelsko-odběratelské vztahy podle naléhavosti potřeb a stavu jejich zabezpečení,
b)
informovat dlouhodobé odběratele a dodavatele v potřebném předstihu o záměrech v rozvoji výrobních, popřípadě odbytových programů, v inovaci sortimentu a o výraznějších změnách v předpokládaném rozsahu, sortimentu nebo časovém členění dodávek a odběrů a v závažnějších případech je s nimi projednávat.
(2)
V případech, kdy je právním předpisem jmenovitě stanovena povinnost projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, nebo kdy takovou povinnost uloží příslušné orgány hospodářského řízení, jsou organizace, popřípadě orgány hospodářského řízení, povinny na základě podkladů určených pro vypracování návrhu státního plánu uzavřít jednání pořízením protokolu o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů, popřípadě uzavřením smlouvy o přípravě dodávek.
(3)
Orgány hospodářského řízení jsou povinny organizovat projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů a v případech, kdy je toto projednání stanoveno jako povinnost podle odstavce 2, řešit rozpory postupem a ve lhůtách stanovených právním předpisem nebo opatřením příslušné vlády.
(4)
Po schválení státního plánu jsou organizace i orgány hospodářského řízení povinny provést nezbytné úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů, pokud vyplynou z potřeby zajistit úkoly státního plánu.
(5)
Prováděcí předpis stanoví podrobnější postupy organizací, popřípadě orgánů podle odstavců 1 až 4; může též stanovit, zda a v kterých případech mají povinnosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 4 organizační jednotky nebo organizační složky socialistických organizací.“.
37.
§ 115 včetně nadpisu zní:
㤠115
Plánovací akty
(1)
Plánovací akt, na jehož základě vzniká povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu nebo právo vydat dodávkový příkaz, je plánovací rozhodnutí vydané oprávněným orgánem v souladu s právním předpisem, které shodně po linii dodavatelské i odběratelské vymezuje budoucí dodávky výrobků, prací nebo výkonů mezi organizacemi, popřípadě i jinou jejich spolupráci (dále jen „plánovací akt“). Plánovací akt musí stanovit alespoň základní určení předmětu a období plnění určité organizace vůči jiné organizaci; vydává se zpravidla na roční nebo víceleté období. Prováděcí předpis může stanovit další náležitosti plánovacího aktu.
(2)
Plánovacími akty, pokud splňují náležitosti podle odstavce 1, jsou úkol státního plánu a jeho rozpis, opatření vlády stanovící úkoly k zajištění naléhavých společenských potřeb a další druhy plánovacích rozhodnutí, stanovené prováděcím předpisem.“.
38.
§ 116 včetně nadpisu zní:
㤠116
Hospodářské smlouvy
(1)
Socialistické organizace jsou povinny v plánovacím procesu využívat hospodářské smlouvy jako nástroje k organizování vzájemné spolupráce. Hospodářské smlouvy zejména konkretizují a zabezpečují plánované úkoly; jsou též jedním z podkladů pro přípravu a tvorbu plánů.
(2)
Organizace jsou povinny promítnout do smluv odpovídajícím způsobem plánovací rozhodnutí a dohody uzavřené při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu; závazky z těchto smluv jsou pro organizace závazným podkladem pro zpracování jejich hospodářského plánu, zejména plánu výroby.
(3)
Orgány hospodářského řízení a orgány, popřípadě organizace pověřené hmotným bilancováním a rozdělováním, jsou povinny při rozpisu úkolů určených pro vypracování návrhů plánů, při rozpisu bilancí a při rozpisu úkolů plánu vycházet ze smluv uzavřených na základě plánovacích rozhodnutí.
(4)
Organizace uzavírají hospodářské smlouvy za účelem přípravy budoucích plnění (přípravné smlouvy) nebo o dodávce výrobků, prací, výkonů nebo o jiném plnění (smlouvy o dodávce).
(5)
Je-li to účelné k zabezpečení vzájemné spolupráce, uzavírají hospodářské smlouvy i orgány hospodářského řízení. V těchto případech platí pro orgány hospodářského řízení přiměřeně ustanovení o socialistických organizacích.“.
39.
§ 117 včetně nadpisu zní:
㤠117
Závazky z plánovacích aktů a z jednostranných úkonů
(1)
V prováděcích předpisech může být stanoveno, že hospodářské závazky vznikají přímo z plánovacích aktů, jestliže jejich další zpřesnění v hospodářské smlouvě není nutné.
(2)
Za podmínek stanovených tímto zákonem nebo prováděcím předpisem mohou mezi organizacemi vznikat hospodářské závazky k dodávce a odběru i na podkladě právního úkonu jedné z organizací.
(3)
Pro hospodářské závazky podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv.“.
40.
V § 119 odst. 1 ve druhé větě se za slovem „nejvhodnější“ vypouští slovo „a“ a na konci se připojují tato slova: „a důsledně kontrolovat plnění závazků, které vůči nim mají druhé organizace“.
41.
§ 119 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Jestliže organizace včas neinformuje druhou organizaci o výraznějších změnách v předpokládaném rozsahu, sortimentu nebo časovém členění dodávek nebo odběrů (§ 114a), je u dlouhodobých dodavatelsko-odběratelských vztahů dodavatel povinen při uzavírání hospodářských smluv se zavazovat v návaznosti na dosavadní vývoj rozsahu, struktury a sortimentu dodávek a odběratel je oprávněn prosazovat jen takové dodávky.
(3)
Organizace dodávající průmyslové výrobky jsou povinny zajišťovat v nezbytném rozsahu servisní službu a dodávky náhradních dílů, pokud to vyžaduje povaha těchto výrobků. Tato povinnost trvá i po zastavení výroby nadále po dobu, v níž je obvyklé a účelné výrobky opravovat. Obdobnou povinnost má při dovozu podnik zahraničního obchodu.“.
42.
§ 119a zní:
㤠119a
(1)
Organizace nesmějí v rozporu s požadavky odběratelů omezovat výrobu nebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony, pokud jim k tomu nedá souhlas nadřízený ústřední orgán, nebo u organizací řízených národními výbory krajský národní výbor; souhlas dává po projednání s rozhodujícími odběratelskými ústředními orgány. Jde-li o výrobky určené pro potřeby obrany a bezpečnosti státu, nelze provést omezení výroby nebo vypuštění výrobků z výrobního programu, pokud nadřízený orgán nedosáhne dohody s federálním ministerstvem národní obrany nebo s federálním ministerstvem vnitra, a jde-li o výrobky určené pro komplexní bytovou výstavbu, dohody s ministerstvy výstavby a techniky republik. Vláda Československé socialistické republiky může stanovit další případy, kdy k omezení výroby nebo k vypuštění výrobků z výrobního programu může být dán souhlas jen po dohodě s odběratelskými ústředními orgány, popřípadě stanovit, s kterými dalšími ústředními orgány musí být omezení nebo zrušení výroby projednáno. Ustanovení § 51 platí obdobně.
(2)
Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů, anebo jiným způsobem jednat proti zájmům společnosti. Zejména nesmějí
a)
vynucovat nepřiměřené podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod (prohlašovat nepřiměřené množství jednostranně výhodných ustanovení za náležitosti nutné pro vznik smlouvy, podmiňovat uzavření hospodářské smlouvy převzetím závazku k plnění, který s požadovaným plněním nesouvisí, nebo jehož zabezpečení náleží do jejich hospodářské činnosti apod.);
b)
zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky nebo jiným způsobem vyvolávat jejich nedostatek za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu;
c)
znevýhodňovat organizace za to, že uplatňují majetkovou odpovědnost, zejména vymáhají majetkové sankce.
(3)
Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy národního hospodářství omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu spotřebitelů.
(4)
Organizace, která má právní zájem, může se u hospodářské arbitráže domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s ustanoveními odstavců 1 až 3, se zdržela takového jednání, popřípadě, aby byl odstraněn protiprávní stav. Organizace, která takovým jednáním způsobila jiné organizaci škodu, je povinna nahradit jí tuto škodu včetně ušlého zisku.“.
43.
§ 125 odst. 2 zní:
„(2)
Organizace je povinna přistoupit na změnu nebo zrušení závazků z hospodářské smlouvy, požádá-li o to druhá organizace do jednoho měsíce po uplynutí lhůty pro předložení návrhu smlouvy na příslušné dodávkové období,
a)
jestliže podkladem je plánovací akt nebo později vzniklý závazek, popřípadě jiný závěr přijatý při jednání o mezinárodních hospodářských vztazích vedeném orgány k tomu oprávněnými,
b)
jestliže druhá organizace prokáže, že by v důsledku obsahu závazku nemohla zabezpečit plnění úkolů uložených jí pozdějším plánovacím aktem; povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazků organizace však nemá, pokud by požadovanou úpravou bylo u ní znemožněno plnění úkolu uloženého plánovacím rozhodnutím alespoň stejné síly.“.
44.
§ 125 se doplňuje odstavci 3 až 8, které zní:
„(3)
Na podkladě souladných opatření nadřízených orgánů vydaných podle právních předpisů jsou organizace povinny přistoupit na změnu nebo zrušení závazku z hospodářské smlouvy i po uplynutí lhůty podle odstavce 2.
(4)
Organizace jsou dále povinny přistoupit na změnu nebo zrušení závazků v případech, kdy
a)
nebylo vydáno opatření, které je právním předpisem stanoveno jako předpoklad pro plnění závazku,
b)
plnění závazku alespoň jedné z organizací by se dostalo do rozporu s opatřením příslušného orgánu učiněným podle právních předpisů,
c)
po uzavření přípravné smlouvy nastaly nové skutečnosti, pro které nelze spravedlivě požadovat plnění příslušných závazků; změny nebo zrušení závazku ze smlouvy o přípravě dodávek, kterou organizace byly povinny uzavřít, se však lze domáhat jen podle odstavců 2 a 3.
(5)
Na změnu závazku je organizace povinna přistoupit též v případě, kdy splnění závazku je závislé na jejím spolupůsobení a včasné plnění závazku je znemožněno tím, že své povinnosti v dohodnuté lhůtě řádně nesplnila.
(6)
V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 je ta organizace, na jejíž straně vznikl důvod pro změnu nebo zrušení závazku, povinna nahradit druhé organizaci nutné náklady, které jí v souvislosti s přípravou na plnění závazku, se změnou závazku nebo s jeho zrušením vznikly.
(7)
Organizace není povinna přistoupit na změnu nebo zrušení závazku podle odstavců 2 až 5, jestliže o to druhá organizace nepožádala bez zbytečného odkladu poté, kdy zjistila nebo mohla zjistit skutečnost rozhodnou pro změnu nebo zrušení závazku. Podnik zahraničního obchodu není dále povinen přistoupit na změnu nebo zrušení závazku, pokud není zajištěno devizové krytí na úhradu nákladů, bez jejichž vynaložení nelze zajistit odpovídající změnu nebo zrušení závazku ve vztahu k zahraničí.
(8)
Další případy, kdy jsou organizace povinny přistoupit na změnu nebo zrušení závazku a případy, na které se povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazku nevztahuje, mohou stanovit prováděcí předpisy.“.
45.
V § 130 odst. 2 se za ustanovení označené písmenem a) vkládá nové ustanovení označené písmenem b), které zní:
„b)
u práv na plnění z pojištění vůči pojišťovně tři roky,“.
Dosavadní ustanovení označené písmenem b) se označuje písmenem c).
46.
V § 131 odst. 1 písm. b) se za slova „do konce“ vkládá slovo „druhého“.
47.
§ 131 odst. 3 věta druhá zní:
„Právo na náhradu škody lze však uplatnit nejdéle do konce pátého roku a jde-li o dodávky pro vývoz do konce desátého roku následujícího po uplynutí lhůt pro reklamaci vad, jde-li o škodu vzniklou vadným plněním; v ostatních případech do konce desátého roku následujícího po vzniku škody.“.
48.
V § 131
a)
za odstavec 3 se vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Lhůta pro zánik práv na plnění z pojištění vůči pojišťovně počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy nastala pojistná událost.“;
b)
dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5 a na konci se připojuje tato věta:
„Právo na splnění samostatně odevzdávané a přejímané části dodávky pro provedení investiční výstavby, na poskytnutí samostatného (dílčího) plnění investičního celku z dovozu nebo dodávky vývozního investičního celku však nezanikne, dokud nezanikne právo na splnění celého předmětu plnění podle smlouvy.“.
49.
§ 137 zní:
㤠137
(1)
Vady traťových dodávek může reklamovat odběratel nebo příjemce zásilky. Reklamuje-li příjemce, platí, že tak činí jako zástupce odběratele. Reklamaci dále projednává odběratel.
(2)
Jestliže vady traťové dodávky reklamuje příjemce zásilky a pošle opis reklamace odběrateli, plní tím vůči němu povinnost reklamovat.“.
50.
§ 142 odst. 1 zní:
„(1)
Organizace jsou povinny majetkové sankce stanovené tímto zákonem, prováděcími předpisy, opatřením nadřízeného orgánu nebo rozhodnutím hospodářské arbitráže vyúčtovat a vymáhat; totéž platí pro majetkové sankce, které organizace sjednaly na základě povinnosti uložené jim tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Majetková sankce, která v jednotlivém případě nepřesáhne částku 2000 Kčs, nemusí být účtována, ani vymáhána. Tento zákon stanoví, popřípadě prováděcí předpisy mohou stanovit další případy, kdy majetkové sankce nemusí být účtovány a vymáhány.“.
51.
§ 142 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Jestliže hospodářská arbitráž zjistí, že v důsledku porušení povinnosti vyúčtovat, vymáhat nebo platit majetkové sankce zaniklo právo na penále, uloží každé z organizací povinnost odvést do příslušného státního rozpočtu částku, která měla být jako penále zaplacena. Odvod lze uložit nejpozději do tří let od vzniku práva na penále.“.
52.
V § 144 se text zakončuje středníkem a připojuje se tato věta:
„v případech, kdy podle právních předpisů rozhoduje hospodářský spor uvnitř výrobní hospodářské jednotky její orgán, může tak učinit tento orgán.“.
53.
V § 147 odst. 2 se na konci připojují tato slova:
„včetně odstranění vady, jde-li o škodu vzniklou vadným plněním.“.
54.
§ 147 odst. 3 zní:
„(3)
Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, které byly zaplaceny za nesplnění povinností, jejichž porušením byla škoda způsobena.“.
55.
§ 148 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
V případě, kdy podle právních předpisů rozhoduje hospodářský spor uvnitř výrobní hospodářské jednotky její orgán, může postupovat podle odstavců 1 a 2.“.
56.
V § 152 odst. 1 se na konci připojují tato slova a věta:
„pokud tento zákon nebo prováděcí předpisy nestanoví něco jiného. Ve smlouvách o přípravě dodávek, které byly organizace povinny uzavřít, jsou takové výhrady neplatné, pokud se týkají povinnosti uzavřít budoucí smlouvu.“.
57.
§ 152 odst. 2 zní:
„(2)
Nedohodnou-li organizace lhůty pro předkládání návrhů smluv, platí, že návrh smlouvy předkládá organizace ve lhůtě stanovené v prováděcím předpise, a není-li tato lhůta stanovena, ve lhůtě obvyklé.“.
58.
V § 153 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:
„Nedojde-li k dohodě o celém požadovaném rozsahu plnění, je smlouva uzavřena na rozsah plnění, o němž bylo dosaženo dohody, nebrání-li tomu projev organizace, povaha závazku nebo právní předpis.“.
59.
V § 153 za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Smlouva platí za uzavřenou, i když nedošlo k dohodě o některé nevýznamné podrobnosti předmětu plnění, jestliže z úkonů a pozdějšího chování organizací vyplývá, že pokládaly smlouvu za uzavřenou.“.
60.
V § 153 dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a na konci ustanovení označeného písmenem a) se připojují tato slova:
„a to i když dodavatelův návrh změn a doplňků je opožděný;“.
Dosavadní odstavce 3, 4, 5 se označují jako odstavce 4, 5, 6.
61.
§ 153 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Ustanovení odstavce 3 písm. c) a odstavce 4 platí obdobně v případě, kdy podle právních předpisů rozhoduje spory o uzavírání smluv jiný orgán než hospodářská arbitráž.“.
62.
V § 154 odst. 1 se věta druhá nahrazuje těmito větami:
„Organizace, která podává návrh smlouvy, může stanovit jinou lhůtu pro vyjádření k němu; činí-li tak bez dohody s organizací, jíž byl návrh určen, může kratší lhůtu stanovit jen ve zvlášť odůvodněných případech. Organizace je svým návrhem vázána do konce lhůty stanovené pro vyjádření.“.
63.
Vypouští se označení části sedmé včetně nadpisu, hlava první a hlava druhá včetně nadpisů.
64.
§ 155a a 155b se označují jako § 156 a 157.
65.
Za § 157 se vkládá hlava čtvrtá, která včetně nadpisu zní:
„Hlava čtvrtá
POVINNOST UZAVŘÍT HOSPODÁŘSKOU SMLOUVU
§ 158
(1)
Smlouvu o přípravě dodávek jsou organizace povinny uzavřít, jde-li o včas předložený návrh:
a)
na podkladě plánovacího aktu,
b)
ke splnění úkolu stanoveného vládou k dlouhodobému smluvnímu zabezpečení,
c)
k zajištění nezbytných náhradních dílů k výrobkům, které dodaly, popřípadě dovezly. Tato povinnost trvá po dobu stanovenou nebo dohodnutou, v ostatních případech po dobu deseti let od skončení výroby takových výrobků, je-li obvyklé a účelné takové výrobky opravovat. Organizace může tuto povinnost splnit též tak, že zajistí smluvní zabezpečení příslušných dodávek jinou organizací,
d)
k zajištění obranyschopnosti nebo bezpečnosti státu,
e)
k zajištění léčebně preventivní péče.
(2)
Smlouvu o dodávce je povinen uzavřít dodavatel, jde-li o včas předložený návrh odběratele
a)
v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) a c) až e),
b)
k zabezpečení dodávek nezbytných ke splnění plánovaných úkolů rozvoje vědy a techniky,
c)
jestliže převzetím závazku není ohroženo plnění jiných jeho povinností; organizace jsou přitom povinny přednostně uspokojovat požadavky na dodávky sloužící k zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní a k zabezpečení potřeb dlouhodobých odběratelů.
§ 159
(1)
Kromě případů uvedených v § 158 jsou organizace povinny uzavřít hospodářskou smlouvu, jestliže
a)
povinnost uzavřít smlouvu o dodávce vyplývá ze smlouvy o přípravě dodávek,
b)
je tak stanoveno v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech.
(2)
U dodávek nezbytných ke splnění plánovaných úkolů rozvoje vědy a techniky je dodavatel povinen výjimečně uzavřít smlouvu o dodávce, i když nebyla dodržena lhůta pro předložení návrhu smlouvy, jestliže potřeba vznikla v průběhu řešení úkolů až po této lhůtě a odběratel to prokáže.
§ 160
Podnik zahraničního obchodu není povinen uzavřít smlouvu o dodávce, pokud nebude uvolněno devizové krytí pro úhradu nákladů v zahraničí, bez jejichž vynaložení nelze smlouvu splnit.
§ 161
Prováděcí předpisy mohou stanovit další případy, kdy jsou organizace povinny uzavřít hospodářskou smlouvu, a případy, na které se povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu podle § 158 a 159 nevztahuje.“.
66.
Za § 161 se vkládá část šestá A, která včetně nadpisu zní:
„ČÁST ŠESTÁ A
PŘÍPRAVNÉ SMLOUVY
§ 162
Přípravnými smlouvami se organizace nebo orgány hospodářského řízení zavazují spolupracovat tak, aby budoucí plnění mohla být uskutečňována co nejhospodárněji, v souladu s potřebami a možnostmi, v požadovaném rozsahu i skladbě. Přípravné smlouvy se uzavírají buď jako smlouvy o přípravě dodávek nebo jako smlouvy o spolupráci.
§ 163
Smlouva o přípravě dodávek
(1)
Smlouvou o přípravě dodávek se organizace zavazují uzavřít na předpokládaný rozsah a obsah dodávek výrobků, prací, výkonů nebo poskytnutí jiných plnění, která mají být uskutečněna v určitém období, budoucí smlouvu nebo u dodávek výrobků pro vývoz vydat dodávkový příkaz; orgány hospodářského řízení se obdobně zavazují zajistit uzavření budoucí smlouvy nebo vydání dodávkového příkazu.
(2)
Smlouva o přípravě dodávek může obsahovat též závazky ke vzájemné spolupráci za účelem řádné a včasné přípravy budoucích plnění.
(3)
Smlouva o přípravě dodávek vzniká dohodou o celém jejím obsahu.
(4)
Není-li dohodnuto nebo stanoveno něco jiného, platí, že podnět k uzavření budoucí smlouvy je povinen dát odběratel předložením návrhu smlouvy nebo poptávky ve lhůtách obvyklých, popřípadě, že je povinen vydat dodávkový příkaz ve lhůtách obvyklých.
(5)
Nepředloží-li odběratel návrh smlouvy nebo poptávku, popřípadě nevydá-li dodávkový příkaz ke splnění závazku ze smlouvy o přípravě dodávek, může se dodavatel domáhat pouze náhrady škody, která mu byla způsobena, pokud není dohodnut nebo stanoven též další důsledek. Odpovědnosti za tuto škodu se odběratel nemůže zprostit, s výjimkou škod vzniklých v souvislosti s neplněním závazku ze smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím.
(6)
Závazek zajistit uzavření smlouvy o dodávce nebo vydání dodávkového příkazu je splněn teprve uzavřením smlouvy, popřípadě vydáním dodávkového příkazu.
(7)
Smlouvy o přípravě dodávek se uzavírají tak, aby zajišťovaly spolupráci na dobu několika let, nejméně však na období jednoho roku, pokud výjimečně není dohodnuto něco jiného.
(8)
Prováděcí předpisy mohou podrobněji upravit náležitosti smluv o přípravě dodávek a odchylně upravit jejich vznik i důsledky neplnění závazků.
§ 164
Smlouva o spolupráci
(1)
Smlouvou o spolupráci se organizace nebo orgány hospodářského řízení zavazují spolupracovat za účelem řádné a včasné přípravy podmínek a předpokladů pro uspokojování budoucích potřeb, anebo za účelem dosažení jiného dohodnutého cíle.
(2)
Jestliže se jedna z organizací dovolá dohody sjednané ve smlouvě o spolupráci nebo při plnění této smlouvy, musí být budoucí smlouva uzavřena v souladu s touto dohodou. To platí i tehdy, jestliže smlouvu o spolupráci uzavřely orgány hospodářského řízení nadřízené organizacím.
(3)
Ustanovení § 163 odst. 3 a 7 platí obdobně.
(4)
Prováděcí předpisy mohou podrobněji upravit náležitosti smluv o spolupráci a odchylně upravit jejich vznik.“.
67.
Za § 164 se vkládá označení části sedmé s nadpisem:
„ČÁST SEDMÁ
HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY PŘI DODÁVCE VÝROBKŮ“
Dosavadní hlava třetí a hlava čtvrtá se označují jako hlava první a hlava druhá.
68.
V § 166 se na konci připojují tato slova:
„a k vývoji jejich potřeb.“.
69.
Za § 166 se vkládá § 166a, který zní:
㤠166a
Dodavatelské výrobní organizace jsou povinny postupovat tak, aby do jednoho měsíce po uplynutí lhůty pro předložení návrhu smlouvy (objednávky), měly uzavřeny hospodářské smlouvy na plánovaný rozsah dodávek výrobků na příslušné čtvrtletní dodávkové období, pokud prováděcí předpis nestanoví pro určitý okruh případů něco jiného. Důsledky za porušení této povinnosti stanoví tento zákon a zvláštní předpis.“.
70.
§ 171 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Prováděcí předpisy mohou stanovit nebo organizace dohodnout odchylnou úpravu započítávání dodávek.
(3)
Výrobky, které nebyly dodány ani do konce roku, v němž měly být podle smlouvy dodány, je dodavatel povinen dodat v následujícím roce. Jestliže však jde o bilancované výrobky a příslušný orgán (organizace) pověřený hmotným bilancováním a rozdělováním po projednání postupem stanoveným právním předpisem rozhodne, že úkol plánu předchozího roku nemá být plněn, závazek zaniká dnem tohoto rozhodnutí, nejdříve však po uplynutí jednoho měsíce prodlení.“.
71.
V § 172 se na konci první věty připojují tato slova:
„nebo pokud nejde o dodávky z nevyužitých zásob.“.
72.
V § 190 odst. 3 se vypouští věta druhá.
73.
V § 192 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Dodavatel nesmí plnit odběrateli výrobky, o nichž bylo při kontrole prováděné před splněním prokázáno, že jsou vadné, pokud odběratel ze závažných důvodů nedá souhlas k plnění. To platí i v případech, kdy vadnost výrobků byla prokázána při prověrce jakosti, kterou podle právních předpisů nebo podle dohody orgánů hospodářského řízení anebo podle dohody organizací provádí před splněním dodávky určený kontrolní orgán nebo odběratel anebo jiná organizace. Totéž platí, jestliže odběratel i jiným způsobem zjistí, že dodávka připravená k plnění je vadná. Prováděcí předpisy stanoví, kdy a za jakých podmínek je dodavatel povinen umožnit odběrateli provedení jeho vstupní kontroly již v závodě dodavatele a další ověřování jakosti během výrobního procesu.“.
74.
V § 192 dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a v něm se za slovo „nestanoví“ vkládají slova „nebo organizace nedohodnou“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
75.
V § 201
a)
v odstavci 1 ve větě první se za slova „prováděcí předpisy“ vkládají slova „nebo nedohodnou-li organizace“,
b)
v odstavci 2 ve větě první se za slovo „nestanoví“ vkládají slova „nebo organizace nedohodnou“.
76.
§ 201 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Dohodou organizací podle odstavců 1 a 2 nemůže být odpovědnost za vady snížena.“.
77.
§ 202 odst. 1 zní:
„(1)
Odběratel nemusí v rozsahu vadného plnění zaplatit fakturu, popřípadě požaduje-li nové bezvadné plnění, doplnění chybějícího množství výrobků nebo zrušení smlouvy, může žádat vrácení částky již zaplacené; zjistí-li se při statistické přejímce, že dodávka je nevyhovující, nemusí odběratel zaplatit fakturu nebo může žádat o vrácení zaplacené částky za celou dodávku. Odběratel však musí řádně a včas reklamovat a uplatnit své právo z odpovědnosti za vady, neuzná-li dodavatel reklamaci.“.
78.
V § 212 odst. 1 se na konci vypouštějí slova „až třetí“.
79.
§ 212 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Dodavatel, který se zúčastní jednání o uzavření zahraniční smlouvy o vývozu výrobků, je povinen při jednání písemně se vyjádřit, zda a za jakých podmínek může výrobek dodat. Podá-li odběratel návrh smlouvy v souladu s tímto vyjádřením do jednoho měsíce nebo do jiné lhůty stanovené dodavatelem, je dodavatel povinen uzavřít hospodářskou smlouvu.“.
80.
§ 215 odst. 1 zní:
„(1)
Prováděcí předpisy stanoví nebo organizace dohodnou, ve kterých případech, v jakých lhůtách a jak podrobně je odběratel povinen sdělovat údaje pro včasné materiálové a výrobní zajištění, popřípadě zda a za jakých podmínek může dodavatel sdělené údaje odmítnout.“.
81.
V § 217 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2, který zní:
„(2)
Jestliže odběratel požaduje v dodávkovém příkazu jinou jakost nebo jiné provedení výrobku, než stanoví technická norma, aniž by došlo k sjednání dohody podle odstavce 1 a na dodávkovém příkazu tuto skutečnost vyznačí, je takto vydaný dodávkový příkaz platný, nevrátí-li ho dodavatel odběrateli nejpozději do 15 dnů po obdržení.“.
82.
§ 220 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Odesílá-li se dodávka do zahraničí ve více zásilkách, které netvoří samostatná dílčí plnění, přechází nebezpečí ztráty, nahodilé zkázy nebo zhoršení odeslané zásilky na odběratele
a)
přechodem čs. hranice při přepravě po železnici nebo lodí anebo silničním dopravním prostředkem,
b)
odevzdáním veřejnému dopravci při přepravě letadlem nebo poště k přepravě do místa určení anebo odevzdáním odběrateli,
pokud ke ztrátě, nahodilé zkáze nebo zhoršení nedošlo z důvodů, za které odpovídá dodavatel.“.
83.
V § 230 věta druhá zní:
„Prověřovat dodávané výrobky je odběratel povinen jen v případech, kdy je tak stanoveno v prováděcích předpisech nebo dohodnuto organizacemi.“.
84.
§ 232 odst. 3 zní:
„(3)
Je-li odběratel vázán mezistátními podmínkami nebo podmínkami sjednanými se zahraničním zákazníkem podle požadavku zahraničního trhu k určitému způsobu vyřízení reklamace, dodavatel je povinen na odběratelovu žádost tímto způsobem reklamaci vyřídit.“.
85.
§ 232 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Požaduje-li odběratel vyvezeného výrobku od dodavatele, aby mu za úplatu odstranil vady nebo poskytl nové bezvadné plnění poté, kdy dodavatelova odpovědnost za vady (záruka) již zanikla, dodavatel je povinen se zavázat odběrateli k poskytnutí požadovaného plnění tak, aby bylo zabezpečeno včasné a řádné vyřízení reklamace zahraničního zákazníka. Případné odběratelovo právo na náhradu škody vzniklé vadným plněním tím není dotčeno. Toto ustanovení platí i ve vztahu mezi dalšími dodavateli a odběrateli vyvezeného výrobku.“.
86.
V § 235 se odstavec 1 nahrazuje novými odstavci 1 a 2, které zní:
„(1)
Dodavatel odpovídá za porušení práv k vynálezům a průmyslovým vzorům, k ochranným známkám, k označení původu výrobků, autorských a jiných obdobných práv zahraničních osob.
(2)
Dodavatel neodpovídá za porušení práv zahraničních osob, jež jsou uvedena v odstavci 1, jestliže postupoval podle plánů, výkresů, receptů nebo jiných podkladů, které mu předal odběratel, nebo jestliže podle pokynů odběratele opatřil výrobky určitým označením.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
87.
Za § 235 se vkládá § 235a, který zní:
㤠235a
Výrobce je povinen na žádost organizace, která to potřebuje pro svou hospodářskou činnost, dát závazné vyjádření o tom, zda vývozem výrobků do určité země nebudou porušena práva k vynálezům a průmyslovým vzorům, k ochranným známkám, k označení původu výrobků, autorská nebo jiná obdobná práva zahraničních osob. Náklady spojené s případným šetřením právní nezávadnosti hradí organizace, která si je vyžádala, pokud výrobce prokáže, že provedené šetření nepotřebuje pro svou hospodářskou činnost.“.
88.
§ 237 zní:
㤠237
Staly-li se výrobky v zahraničí neprodejnými za původně stanovených podmínek proto, že dodavatel nedodržel dodací lhůtu, nebo proto, že dodávka, popřípadě její část byla vadná, je odběratel oprávněn plnění vrátit a požadovat vrácení zaplacené ceny, popřípadě odmítnout dosud neuskutečněnou dodávku. Jestliže o to odběratel současně požádá, je dodavatel povinen skladovat vrácené, popřípadě odmítnuté výrobky na své náklady po dobu šesti měsíců, nebo se zavázat k náhradní dodávce. Na dodávku takto uskladněných výrobků je odběratel oprávněn vydat dodávkový příkaz.“.
89.
§ 238 zní:
㤠238
U dodávek z dovozu je odběratel povinen uzavřít smlouvu též
a)
na podkladě plánovacího aktu,
b)
na podkladě smlouvy o přípravě dodávek; ustanovení § 163 odst. 5 v tomto případě nelze použít,
c)
jde-li o dovoz, který byl dohodnut s jeho souhlasem nebo se souhlasem jeho nadřízeného orgánu.“.
90.
§ 239 zní:
㤠239
(1)
Je-li zásobování výrobků z dovozu zajišťováno prostřednictvím dovozního gestora, může dodavatel uzavírat smlouvy pouze s dovozním gestorem a s organizací, která prodává dovezené výrobky za devizové prostředky. Pokud obdrží návrh smlouvy od jiné organizace, je povinen návrh vrátit a současně označit dovozního gestora.
(2)
Dovozní gestor je povinen uzavřít smlouvu nebo přistoupit na změnu nebo zrušení závazku za stejných podmínek jako podnik zahraničního obchodu.
(3)
Dovozní gestor je oprávněn při uzavírání smluv se svými dalšími odběrateli požadovat takovou úpravu dodacích lhůt, prověřování plnění, reklamací a reklamačních lhůt, jaká odpovídá jeho povinnostem vůči dodavateli.
(4)
Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, jestliže odběratelem výrobků dovážených na základě mezistátní dohody nebo smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím je organizace k tomu určená, která je dodává v nezměněném stavu dalším odběratelům.“.
91.
Za § 241 se vkládají § 241a a 241b, které zní:
㤠241a
Dodavatel je povinen přistoupit na změnu nebo zrušení závazku ze smlouvy o přípravě dodávek též v případech, kdy odběratel prokáže, že nepotřebuje dovoz podle původního závazku nebo že by dovoz byl v rozporu s devizovými zájmy státu. To však neplatí, jestliže již byla uzavřena smlouva se zahraniční osobou nebo jestliže jde o závazek, který byl sjednán ve smlouvě o přípravě dodávek ke splnění závazku ze smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím.
§ 241b
Organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny zajistit, aby nebyly dováženy stroje a zařízení, jejichž potřebné využití nebylo předem zajištěno a aby stroje a zařízení nebyly dováženy s nežádoucím časovým předstihem před dobou určenou k jejich využití.“.
92.
§ 246 včetně nadpisu zní:
㤠246
Splnění dodávky
(1)
Dodávka je splněna
a)
při přepravě po železnici – příchodem vagónu do československé pohraniční celní stanice; pokud se zde dodávka překládá, mohou organizace dohodnout její splnění odchylně;
b)
při přepravě silničním dopravním prostředkem – příchodem na československou pohraniční celnici;
c)
při přepravě lodí – příchodem do československého celního přístavu;
d)
při přepravě letadlem – příchodem na tuzemské celní letiště;
e)
při přepravě poštou – příchodem na vyclívací poštu;
f)
při přepravě potrubím nebo vedením – současně s plněním zahraničního dodavatele podniku zahraničního obchodu;
g)
v ostatních případech – odevzdáním smluvených výrobků veřejnému dopravci v tuzemsku k přepravě do místa určení, popřípadě odevzdáním odběrateli.
(2)
Jestliže podle zahraniční smlouvy nastane splnění dodavateli později, než stanoví odstavec 1, splnění odběrateli nastane shodně se splněním zahraniční smlouvy.
(3)
Odesílá-li se dovážený výrobek ze zahraničí jiné organizaci než té, která je odběratelem podniku zahraničního obchodu, platí ustanovení odstavců 1 a 2 též ve vztahu mezi touto organizací a jejím dodavatelem.
(4)
Prováděcí předpisy mohou stanovit odchylnou úpravu.“.
93.
Za § 248 se vkládá § 248a, který zní:
㤠248a
(1)
Odesílá-li se dodávka ze zahraničí ve více zásilkách, které netvoří samostatná dílčí plnění, přechází nebezpečí ztráty, nahodilé zkázy nebo zhoršení na odběratele příchodem zásilky
a)
do československé pohraniční celní stanice, je-li zásilka přepravována po železnici,
b)
na československou pohraniční celnici, je-li zásilka přepravována silničním dopravním prostředkem,
c)
do československého celního přístavu, je-li zásilka přepravována lodí,
d)
na tuzemské celní letiště, je-li zásilka přepravována letadlem.
(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud ke ztrátě, nahodilé zkáze nebo zhoršení došlo z důvodů, za které odpovídá dodavatel, nebo pokud nebezpečí s tím spojené podle zahraniční smlouvy nese zahraniční dodavatel.“.
94.
V § 250 se vypouštějí odstavce 3, 4.
95.
Za § 251 se vkládá § 251a, který zní:
㤠251a
(1)
Oznámí-li dodavatel písemně odběrateli, že bude reklamovat u svého zahraničního dodavatele, prodlužuje se lhůta podle § 130 odst. 2 písm. a) o dobu, počítanou ode dne, kdy odběratel obdržel toto oznámení, do dne, kdy obdrží oznámení dodavatele o výsledku reklamace u zahraničního dodavatele, popřípadě o výsledku zahraničního reklamačního sporu.
(2)
Dohodne-li dodavatel se souhlasem odběratele se svým zahraničním dodavatelem způsob a rozsah vyřízení reklamace, platí dohodnutý způsob a rozsah i ve vztahu mezi dodavatelem a odběratelem.
(3)
Organizace se mohou dohodnout, že dodavatel vyřídí odběratelovu reklamaci v souladu s rozhodnutím příslušného soudu či rozhodčího orgánu ve sporu mezi dodavatelem a jeho zahraničním dodavatelem. V tom případě je dodavatel povinen umožnit odběrateli, aby mohl být při jednání soudu či rozhodčího orgánu přítomen.“.
96.
§ 252 zní:
㤠252
(1)
Odběratel je povinen i po uplynutí reklamační lhůty oznámit dodavateli všechny zjištěné vady. Pokud to podmínky v zahraničí umožňují, je dodavatel povinen na podkladě tohoto oznámení reklamovat bez zbytečného odkladu u zahraničního dodavatele a po odečtení svých nákladů poskytnout odběrateli plnění, které obdrží od zahraničního dodavatele; totéž platí, jestliže odběratel sice včas reklamoval, avšak jeho právo z odpovědnosti za vady zaniklo.
(2)
Jestliže dodavatel nesplní svou povinnost podle odstavce 1, ačkoliv v době, kdy tak měl učinit, mu zahraniční dodavatel ještě odpovídal za zjištěné vady, je povinen poskytnout odběrateli peněžní náhradu za plnění, na něž by měl odběratel vůči němu nárok, pokud by včas vady reklamoval, popřípadě včas uplatnil své právo z odpovědnosti za vady.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně ve vztahu mezi dodavatelem (podnikem zahraničního obchodu) a další organizací, které byl dovezený výrobek dodán beze změn nebo úprav, pokud tato další organizace oznámila vady dodavateli prostřednictvím jeho odběratele.“.
97.
§ 253 včetně nadpisu, § 254 a 255 se vypouštějí.
98.
§ 256 zní:
㤠256
Dodavatel je povinen upozornit odběratele na práva k vynálezům a průmyslovým vzorům, k ochranným známkám, k označení původu výrobků a na autorská a jiná obdobná práva zahraničních osob, omezující užívání dovážených výrobků nebo dovážené dokumentace.“.
99.
§ 257 zní:
㤠257
(1)
Dodavatel je povinen uhradit odběrateli též škodu, kterou způsobil zahraniční dodavatel. Dodavatel je však oprávněn požadovat na organizaci, jíž škodu uhradil, aby mu vrátila zaplacenou částku, popřípadě její část, kterou neobdržel od zahraničního dodavatele přesto, že vynaložil veškeré úsilí, které lze na něm požadovat.
(2)
Obdrží-li dodavatel od pojišťovny, dopravce nebo jiné osoby plnění k náhradě škody, kterou utrpěl odběratel, je povinen mu toto plnění vydat po odečtení vynaložených nákladů. Tuto povinnost dodavatel nemá, jestliže odběrateli přísluší právo na náhradu škody z jiného právního důvodu, nebo jestliže jeho právo na náhradu škody již bylo uspokojeno z jiného právního důvodu.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně, jestliže škodu, kterou způsobil zahraniční dodavatel, utrpěla jiná organizace než odběratel.“.
100.
V § 258 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2, který zní:
„(2)
Ustanovení § 206 a 208 nelze použít u dovážených výrobků ve vztazích mezi dalšími dodavateli a odběrateli, jestliže jsou dodávány
a)
jako traťové dodávky nebo
b)
v nezměněném stavu a jejich prověřováním by došlo k poškození původního obalu, k zhoršení jakosti nebo k jinému znehodnocení či ztrátě stanovených vlastností.“.
101.
Dosavadní hlava pátá části sedmé se označuje jako hlava třetí s nadpisem, který zní:
„Hlava třetí
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NÁKUPU ZEMĚDĚLSKÝCH A LESNÍCH VÝROBKŮ A DODÁVKÁCH ZEMĚDĚLSKÝCH POTŘEB“
102.
Za § 260 se vkládá § 260a, který zní:
㤠260a
Vybrané lesní výrobky a dříví z vybraných stromů rostoucích mimo les mohou organizace dodávat jen organizacím oprávněným k jejich nákupu; tyto výrobky, jakož i organizace oprávněné k jejich nákupu určí prováděcí předpis.“.
103.
§ 261 zní:
㤠261
Pokud není v této hlavě stanoveno něco jiného, platí pro dodávky zemědělských a lesních výrobků a pro dodávky zemědělských potřeb ustanovení hlavy první.“.
104.
Nadpis části osmé zní:
„ČÁST OSMÁ
HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY V INVESTIČNÍ VÝSTAVBĚ A PŘI DOVOZU A VÝVOZU INVESTIČNÍCH CELKŮ, PRACÍ A VÝKONŮ.
105.
§ 269 zní:
„(1)
K přípravě investiční výstavby se uzavírají hospodářské smlouvy o
a)
spolupráci na řešení nové technologie,
b)
dodávce průzkumných nebo projektových prací,
c)
dodávce geologických, geodetických nebo kartografických prací,
d)
přípravě dodávek,
e)
spolupráci na projektové a organizační přípravě stavby.
(2)
K provedení investiční výstavby se uzavírají hospodářské smlouvy o
a)
dodávce stavebních prací nebo dodávce stavební části,
b)
dodávce souboru strojů a zařízení,
c)
dodávce smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukcí,
d)
dodávce montáže,
e)
dodávce stavby,
f)
rekonstrukci nebo modernizaci.
(3)
Dodávky výrobků, i když jsou určeny pro investiční výstavbu, se zajišťují smlouvami podle části sedmé; generální opravy strojů, zařízení a odborná pomoc, popřípadě jiné práce nebo výkony, se zajišťují smlouvami podle části desáté. Prováděcí předpisy mohou stanovit, že staveništní zařízení, popřípadě i další plnění potřebná pro investiční výstavbu, se zajišťují zvláštní smlouvou.“.
106.
§ 270 se vypouští.
107.
V § 271 odst. 2 se vypouštějí slova „zejména pro dokončení prací na investičním úkolu“ a slova „v investičním úkolu mohla být navrhována a v projektové dokumentaci použita“ se nahrazují slovy „v dokumentaci stavby mohla být navrhována a použita“.
108.
V § 275 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:
„Prováděcí předpisy mohou stanovit lhůty, po jejichž uplynutí již nelze reklamovat vady průzkumných nebo projektových prací.“.
109.
V § 277 odst. 3 se slova „Neodstraní-li dodavatel vady v dohodnuté lhůtě“ nahrazují slovy „Dodavatel, který je v prodlení s odstraněním vad“.
110.
§ 278 včetně nadpisu se vypouští.
111.
V § 280 odst. 1 slovo „investičního“ se nahrazuje slovem „projektového“ a slova v závorce se nahrazují slovy „(s dodavatelem stavební části, s dodavateli souboru strojů a zařízení, s dodavatelem stavby, popřípadě též s dodavatelem rekonstrukce nebo modernizace).“.
112.
V § 282 odst. 1 se v třetí větě za slovo „stanovit“ vkládají slova „nebo organizace dohodnout“.
113.
V § 285 se vypouštějí odstavec 2 a označení odstavce 1.
114.
V § 293 se dosavadní znění označuje jako odstavec 1. § 293 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2)
Splněním dodávky přechází správa (vlastnictví) předmětu dodávky na odběratele, pokud v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného.“.
115.
Za § 294 se vkládá § 294a, který zní:
㤠294a
Požaduje-li dodavatel investora od svého poddodavatele, aby za úplatu odstranil vady dodávky nebo poskytl nové bezvadné plnění poté, kdy odpovědnost poddodavatelova za vady již zanikla, je poddodavatel povinen se zavázat k poskytnutí požadovaného plnění tak, aby bylo zabezpečeno včasné vyřízení oprávněné reklamace investora. Případné právo dodavatele investora na náhradu škody vzniklé vadným plněním jeho poddodavatele tím není dotčeno. Totéž platí i ve vztahu mezi dalšími dodavateli a odběrateli.“.
116.
V § 295
a)
v odstavci 2 se slova „Neodstraní-li dodavatel vady nebo drobné nedodělky v dohodnutých lhůtách“ nahrazují slovy „Dodavatel, který je v prodlení s odstraněním vad nebo drobných nedodělků“,
b)
v odstavci 6 se slova „nepředá dodavateli ve smluvených lhůtách projektovou dokumentaci“ nahrazují slovy „je v prodlení s odevzdáním projektové dokumentace,“.
117.
V § 299 odst. 2 ve větě první i druhé se slovo „investorovi“ nahrazuje slovem „odběrateli“.
118.
§ 305 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Prováděcí předpis může stanovit, že zkušební provoz je součástí dodávky; pro takový případ může práva a povinnosti organizací a postup při zkušebním provozu upravit odchylně.“.
119.
V § 306 se na konci připojuje tato věta:
„Případné rozpory o rozsah a náplň garančních zkoušek, jakož i rozpory o kritéria pro posouzení jejich úspěšnosti řeší nadřízené orgány.“.
120.
V § 311 se za odstavec 2 vkládá odstavec 3, který zní:
„(3)
Jestliže montáž dodávaných strojů, zařízení nebo konstrukcí náleží do předmětu činnosti dodavatele, nemůže dodavatel v rozporu s požadavkem odběratele prosazovat uzavření samostatné smlouvy o dodávce montáže.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
121.
Za § 318 se vkládají § 318a, 318b, které včetně nadpisů zní:
„Smlouva o dodávce stavby
§ 318a
(1)
Smlouvou o dodávce stavby se dodavatel zavazuje dodat odběrateli celou stavbu včetně úplné projektové dokumentace nebo alespoň stavební a technologickou část včetně jen příslušné části projektové dokumentace.
(2)
Je-li součástí dodávky úplná projektová dokumentace, dohodnou organizace při uzavírání smlouvy též lhůtu pro předání té části projektové dokumentace, která podle zvláštních předpisů podléhá schválení. Nejpozději do 3 měsíců po schválení projektové dokumentace jsou organizace povinny v souladu s ní smlouvu upravit, popřípadě doplnit.
(3)
Je-li součástí dodávky jen příslušná část projektové dokumentace, uzavírá se smlouva na základě té části projektové dokumentace, která podle zvláštních předpisů podléhá schválení.
(4)
Komplexní vyzkoušení je součástí dodávky, s výjimkou případů, kdy se komplexní vyzkoušení vzhledem k povaze dodávky neprovádí. Jestliže komplexním vyzkoušením nelze spolehlivě ověřit, zda zařízení bude schopno vyrábět ve stanovené kvalitě a množství, popřípadě jinak řádně plnit svou funkci, může prováděcí předpis stanovit, že součástí dodávky je též zkušební provoz. Pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, platí ustanovení § 303 až 307 a 309 též pro smlouvu o dodávce stavby.
(5)
Vady, které jsou zřejmé již při odevzdávání a přejímání, musí odběratel reklamovat v zápisu o převzetí, jinak právo z odpovědnosti za tyto vady zaniká.
(6)
Záruční doba činí – pokud není stanovena podle § 135 a § 300 odst. 2 jinak – jeden a půl roku od splnění dodávky.
(7)
Prováděcí předpis může podrobněji upravit uzavírání a obsah smlouvy o dodávce stavby a způsob plnění dodávky; může též se zřetelem na rozsah předmětu plnění odchylně upravit odpovědnost dodavatele stavby.
Smlouva o rekonstrukci nebo modernizaci
§ 318b
(1)
Smlouvou o rekonstrukci nebo modernizaci se dodavatel zavazuje provést na stavbě soubor prací v rozsahu potřebném k dosažení vyšší účinnosti nebo zlepšení použitelnosti technologického zařízení nebo stavebního objektu oproti původnímu stavu. Soubor prací zahrnuje zpravidla úpravy, výměny a jiné podobné práce včetně oprav a dodávek nových strojů, zařízení a jiných výrobků a popřípadě též příslušné projektové dokumentace nebo její části.
(2)
Odběratel je povinen připravit technologické zařízení nebo stavební objekt k provedení příslušných prací a zajistit po dobu provádění prací potřebné výluky nebo omezení provozu či užívání.
(3)
Odběratel je povinen umožnit dodavateli využití svých provozních prostor, mechanismů, pomůcek a přívodu energií, pokud tím nebude nepřiměřeně omezen provoz či užívání ostatních zařízení nebo stavebních objektů, a tam, kde je to hospodářsky účelné, je povinen sjednat další potřebná spolupůsobení.
(4)
Pokud se v průběhu prací zjistí nové skutečnosti, o kterých dodavatel při uzavírání smlouvy nevěděl a vědět nemusel, které podstatně ztíží nebo znemožní dosažení stanoveného nebo sjednaného účelu, je odběratel povinen souhlasit s návrhem dodavatele na odpovídající změnu smluvního závazku. Zjistí-li se, že plnění bylo od počátku nemožné, nebo se nemožným stalo dodatečně, jsou organizace povinny dohodnout potřebné dokončovací práce. Dodavatel nepozbývá práva na zaplacení provedených prací.
(5)
Připravenost k odevzdání a převzetí osvědčuje dodavatel způsobem odpovídajícím povaze dodávky. U rekonstrukcí a modernizací technologického zařízení osvědčuje dodavatel kvalitu dodávky a způsobilost uvedení zařízení do provozu dohodnutými, popřípadě stanovenými zkouškami. Rozsah a způsob těchto zkoušek se stanoví s přihlédnutím k povaze dodávky přiměřeně podle § 303, 312 nebo 317.
(6)
Vyžaduje-li to povaha dodávky, sjednají organizace též podmínky zkušebního provozu, popřípadě i garančních zkoušek přiměřeně podle ustanovení § 305 a 306.
(7)
Záruční doba činí – pokud není stanovena podle § 135 a § 300 odst. 2 jinak – jeden rok od skončení zkušebního provozu a není-li zkušební provoz sjednán, jeden a půl roku od splnění dodávky.
(8)
Pro dodávky rekonstrukce nebo modernizace platí obdobně též ustanovení § 302, 304, 307, § 308 odst. 1 a 3, § 309 a 310, pokud jde o technologické zařízení, a § 300 odst. 1, 3 a 4, pokud jde o stavební objekty. Dodávky rekonstrukce nebo modernizace se považují za vyšší dodávky, jestliže rozsah a povaha plnění odpovídá dodávce souboru strojů a zařízení nebo dodávce stavební části.“.
122.
V § 319 se na konci připojuje tato věta:
„Žádá-li o to organizace určená jako vyšší dodavatel, musí být opatřením nadřízených orgánů určeny též rozhodující poddodavatelské organizace a způsob jejich dodávek.“.
123.
V hlavě druhé části osmé se mění nadpis, vkládá se označení oddílu prvního s nadpisem a § 320b až 320h, které zní:
„Hlava druhá
DOVOZ A VÝVOZ INVESTIČNÍCH CELKŮ, PRACÍ A VÝKONŮ
Oddíl první
Dovoz investičních celků a některých strojů a zařízení
§ 320b
(1)
Smlouvou o dovozu investičního celku se organizace, která zajišťuje dovoz (dovozce), zavazuje opatřit pro organizaci, která dovoz objednává (objednatel), za podmínek v ní dohodnutých investiční celek. Objednatel se touto smlouvou zavazuje dohodnutým způsobem spolupůsobit, investiční celek převzít a zaplatit. Smlouva vznikne, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.
(2)
Podkladem pro vypracování návrhu smlouvy je poptávka obsahující požadavky objednatele a lhůtu, ve které má být návrh smlouvy předložen.
(3)
Dovozce je povinen podat návrh smlouvy ve lhůtě uvedené v poptávce. Nemůže-li tak učinit, musí nejpozději do 15 dnů po obdržení poptávky sdělit objednateli řádně odůvodněné stanovisko.
§ 320c
Investičním celkem z dovozu se rozumí plnění, popřípadě soubor plnění zahraniční osoby, jejichž předmětem je alespoň
a)
výstavba jednoho stavebního objektu, popřípadě bez stavebních hmot, dílců, strojů nebo zařízení a ocelové stavební konstrukce a popřípadě včetně příslušné části projektové dokumentace nebo
b)
soubor strojů a zařízení zajišťující úplný nebo alespoň dílčí samostatný technologický proces, včetně montáže nebo technické pomoci při montáži a zkoušek odpovídajících účelům komplexního vyzkoušení (§ 303 odst. 1), popřípadě včetně příslušné části projektové dokumentace a účasti na zkušebním provozu a provedení garančních zkoušek.
§ 320d
(1)
Dovozce je povinen si vyžádat od objednatele spolupráci, kterou potřebuje pro přípravu na uzavření smlouvy se zahraniční osobou. Objednatel je povinen dovozci spolupráci poskytnout.
(2)
Dovozce je povinen předložit objednateli k odsouhlasení návrh písemné dohody
a)
o znění těch ustanovení návrhu smlouvy se zahraniční osobou, která stanoví prováděcí předpis nebo dohoda organizací, a pokud by tak nebylo stanoveno, o znění těch ustanovení, která budou zahrnuta do smlouvy o dovozu investičního celku,
b)
o čase plnění a o lhůtách pro spolupůsobení objednatele, které budou sjednány ve smlouvě o dovozu investičního celku.
(3)
Nadřízené orgány jsou povinny řešit případné rozpory, které vzniknou při přípravě smlouvy o dovozu investičního celku v souvislosti s projednáváním smlouvy se zahraniční osobou.
(4)
Organizace jsou povinny uzavřít smlouvu o dovozu investičního celku tak, aby byla v souladu se smlouvou se zahraniční osobou. Objednatel však není povinen uzavřít smlouvu o dovozu investičního celku, jestliže nedošlo k sjednání dohody podle odstavce 2 nebo jestliže dovozce neuzavřel smlouvu se zahraniční osobou ve znění, o němž se s ním předem dohodl (odstavec 2), popřípadě ve znění, s nímž souhlasily nadřízené orgány (odstavec 3).
(5)
Pro vztahy mezi objednatelem a dalšími zúčastněnými organizacemi platí obdobně ustanovení odstavců 1 až 3 a přiměřeně ustanovení odstavce 4.
§ 320e
Jsou-li předmětem samostatného plnění práce, splnění nastane shodně se splněním smlouvy se zahraniční osobou.
§ 320f
Dovozce odpovídá objednateli za vady investičního celku stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako odpovídá zahraniční osoba dovozci; údaje o tom uvedou organizace ve smlouvě. Jestliže však smlouva se zahraniční osobou neumožňuje dovozci reklamovat později, než v poslední den záruční lhůty a organizace se nedohodnou jinak, objednatel musí reklamovat nejpozději 7 pracovních dnů před koncem lhůty, v níž může dovozce reklamovat vůči zahraniční osobě, jinak jeho právo z odpovědnosti za vady zaniká.
§ 320g
Pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, vztahují se na porušení povinností ze smlouvy o dovozu investičního celku majetkové sankce, které odpovídají majetkovým sankcím stanoveným za porušení smlouvy se zahraniční osobou; organizace uvedou tyto majetkové sankce ve smlouvě o dovozu investičního celku. Tyto majetkové sankce nemusí organizace účtovat a vymáhat.
§ 320h
(1)
Pro dovoz investičních celků platí obdobně ustanovení § 169, 193 až 195, 197, § 211 odst. 2, § 238, 241b, 246, 247, § 248a, 251a, § 252, 256, 257 a § 293 odst. 2.
(2)
Prováděcí předpis může stanovit, že ustanovení o dovozu investičního celku se použijí též při dovozu jednotlivých technicky náročných nebo nákladných strojů a zařízení a úpravu tohoto oddílu vztáhnout i na související závazkové vztahy, jejichž účastníkem není dovozce; může se též odchýlit od ustanovení § 320c a 320f.“.
124.
Nad § 321 se označení „Hlava druhá“ nahrazuje označením „Oddíl druhý“.
125.
V § 321 odst. 2 se na konci připojují tato slova: „nebo jednoho objektu.“.
126.
V § 322 na konci se slova „se zúčastněná ministerstva nedohodnou jinak“ nahrazují slovy „prováděcí předpis nebo dohoda zúčastněných ministerstev nestanoví jinak.“.
127.
V § 323
a)
v odstavci 1 se slovo „vypracován“ nahrazuje slovem „předložen.“,
b)
odstavec 6 zní:
„(6)
Hlavní dodavatel je povinen poskytnout vývoznímu odběrateli na jeho žádost odbornou pomoc při přípravě a sjednávání smlouvy se zahraničním zákazníkem. Pokud to vývozní odběratel požaduje, hlavní dodavatel je povinen své stanovisko vyjádřit písemně a souhlasit, aby do smlouvy o dodávce vývozního investičního celku byly zahrnuty závazky a úpravy v souladu s tímto stanoviskem.“.
128.
V § 331 se vypouští odstavec 3.
129.
Za § 331 se vkládá § 331a, který zní:
㤠331a
Pro dodávky vývozních investičních celků platí obdobně ustanovení § 178 odst. 1, § 189 odst. 3, § 192 odst. 1 a 2, § 211 odst. 2, § 220 odst. 3 a 4, § 225, 226, § 228 odst. 2, § 230, 231, § 232 odst. 3 a 4, § 233, 235, 235a a § 293 odst. 2 a přiměřeně ustanovení § 174 odst. 4, § 175 odst. 1 a 3, § 183 odst. 1, § 221 a 224.“.
130.
V § 332 odst. 1 písm. a) text končí středníkem a připojují se tato slova:
„prováděcí předpis však může stanovit jinou lhůtu pro reklamaci vad,“.
131.
§ 332 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Pro dodávky jednotlivých výrobků určených pro vývozní investiční celek, pokud jejich odběratelem je hlavní dodavatel nebo některá z organizací uvedených v odstavci 1 písm. a), platí obdobně ustanovení § 211 odst. 2, § 232 odst. 3 a 4, § 235 a 235a a přiměřeně ustanovení § 217 odst. 1, § 220 odst. 3 a 4, § 221, 224 až 231.“.
132.
Za § 332 se vkládá oddíl třetí, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl třetí
Dovoz a vývoz prací a výkonů
§ 332a
Dovoz prací a výkonů
(1)
Smlouvou o dovozu prací a výkonů se dovozce zavazuje opatřit pro objednatele za podmínek v ní dohodnutých provedení prací a výkonů zahraniční osobou. Objednatel se zavazuje dohodnutým způsobem spolupůsobit, práce a výkony převzít a zaplatit. Smlouva vznikne, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.
(2)
Součástí plnění prací a výkonů mohou být hmoty, dílce a jiné výrobky, pokud je to účelné.
(3)
Splnění nastane shodně se splněním podle smlouvy se zahraniční osobou.
(4)
Dovozce odpovídá objednateli za vady prací a výkonů stejným způsobem a ve stejném rozsahu, v jakém odpovídá zahraniční osoba dovozci; údaje o tom uvedou organizace ve smlouvě. Objednatel musí reklamovat nejpozději ve lhůtě, v níž je oprávněn reklamovat dovozce, zkrácené o 7 pracovních dnů, jinak jeho právo z odpovědnosti za vady zaniká.
(5)
Pro dovoz prací a výkonů platí obdobně ustanovení § 211 odst. 2, § 238, 241b, 247, 251a, 257, § 320d odst. 1, 2 a 4 a § 320g.
§ 332b
Vývoz prací a výkonů
(1)
Smlouvou o vývozu prací a výkonů se organizace zavazuje vývozci provést v čase a za podmínek v ní dohodnutých práce a výkony pro jeho zahraničního zákazníka. Vývozce se zavazuje zajistit pro organizaci, která práce a výkony provádí, sjednanou součinnost a za provedené práce a výkony zaplatit. Smlouva vznikne, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.
(2)
Závazek provést práce a výkony je splněn jejich řádným provedením.
(3)
Organizace, která práce a výkony provádí, odpovídá vývozci za vady prací a výkonů stejným způsobem a ve stejném rozsahu, v jakém odpovídá vývozce zahraničnímu zákazníkovi. Vývozce musí reklamovat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy obdržel včasnou zprávu zahraničního zákazníka o vadách prací a výkonů; jinak jeho právo z odpovědnosti za vady zaniká.
(4)
Jestliže o to vývozce požádá, je organizace, která práce a výkony provádí, povinna mu poskytnout odbornou pomoc při přípravě a sjednávání smlouvy se zahraničním zákazníkem; písemným stanoviskem, které při tom zaujme, je vůči vývozci vázána.
(5)
Pro vývoz prací a výkonů platí obdobně ustanovení § 211 odst. 2, § 231, § 232 odst. 3 a 4, § 233, 320g a § 330 odst. 2.“.
133.
Za § 332b se vkládá část osmá A, která včetně nadpisu zní:
„ČÁST OSMÁ A
HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY K ZABEZPEČENÍ VĚDECKOTECHNICKÉHO ROZVOJE
§ 332c
Závazky k zabezpečení vědeckotechnického rozvoje vznikají uzavřením hospodářských smluv nebo příkazem nadřízených orgánů.
§ 332d
Smlouva o vědeckotechnických pracích
(1)
Smlouvou o vědeckotechnických pracích se řešitel zavazuje vyřešit výzkumný nebo vývojový úkol nebo jeho část (dále jen „úkol“) a výsledek řešení odevzdat ve sjednaném čase zadavateli. Zadavatel se zavazuje spolupracovat v dohodnutém rozsahu na dosažení cíle smlouvy, výsledek řešení odebrat a zaplatit nebo zajistit zaplacení, pokud ze zvláštních předpisů nevyplývá něco jiného. Je-li zadavatelem nadřízený orgán, může svůj závazek splnit tím, že zajistí jeho splnění jinou organizací.
(2)
Předmět plnění je dohodnut, je-li shoda alespoň o technických nebo ekonomických parametrech či jiných charakteristikách výsledku řešení a o formě, v jaké bude výsledek řešení odevzdán.
(3)
Závazek řešitele vyřešit úkol a výsledek řešení odevzdat je splněn řádným vyřešením úkolu včetně úspěšného provedení stanovených nebo dohodnutých zkoušek, splněním dalších podmínek stanovených právními předpisy nebo smlouvou a nabídnutím výsledku řešení k převzetí. Závazek řešitele vyřešit úkol je splněn též, prokáže-li řešením, že dohodnutého cíle nelze dosáhnout (negativní řešení).
(4)
Závazek zadavatele odebrat výsledek řešení je splněn prohlášením zadavatele v zápise o převzetí, že výsledek řešení přejímá.
(5)
Řešitel je povinen při řešení využívat dostupné nejnovější poznatky vědy a techniky.
(6)
Převzal-li zadavatel vadný výsledek řešení, má právo na bezplatné odstranění vady nebo, jestliže by odstranění vady bylo spojeno s neúměrnými náklady, na přiměřenou slevu z ceny, pokud ze stejných důvodů nebyla cena snížena podle cenových předpisů. Zadavatel je povinen vady reklamovat nejpozději v době, kdy odstranění vady má ještě význam z hlediska technického nebo ekonomického; prováděcí předpisy mohou stanovit lhůty, po jejichž uplynutí již reklamovat nelze.
(7)
Řešitel neodpovídá za vady výsledku řešení, jestliže prokáže, že byly způsobeny okolnostmi, jimž nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat; na požádání zadavatele je však povinen, pokud je to hospodářsky účelné, odstranit vady za úplatu.
(8)
Škoda se hradí jen do výše ceny předmětu plnění, pokud organizace nedohodnou vyšší hranici náhrady škody.
(9)
Řešitel, který je v prodlení se splněním závazku vyřešit úkol a výsledek řešení odevzdat, je povinen zaplatit zadavateli penále ve výši 0,5 % z jeho ceny za každý započatý měsíc prodlení.
(10)
Zadavatel, který je v prodlení se splněním závazku ke spolupůsobení, je povinen zaplatit řešiteli za každý případ a den prodlení penále ve výši 500 Kčs, nejvýše však za každý případ 15 000 Kčs.
(11)
Zadavatel, který ve stanovené lhůtě nevytvořil potřebné předpoklady pro přejímání, nezahájil je, řádně v něm nepokračoval nebo neoprávněně odmítl řádně nabídnutý výsledek řešení převzít, je povinen zaplatit řešiteli penále ve výši 500 Kčs za každý den prodlení.
(12)
Organizace, jimž vzniklo právo na majetkové sankce podle odstavců 9 až 11, mohou od jejich účtování a vymáhání zčásti nebo zcela upustit. Ustanovení odstavců 10 a 11 a § 378 se nepoužije, jestliže stranou, která je v prodlení, je nadřízený orgán.
§ 332e
Smlouva o využívání výsledků vědeckotechnických prací
(1)
Smlouvou o využívání výsledků vědeckotechnických prací se organizace zavazují jednat tak, aby v souladu s národohospodářsky odůvodněnou potřebou bylo zajištěno brzké a efektivní zavedení výsledků řešení výzkumných a vývojových úkolů do výroby nebo ostatní společenské praxe, popřípadě jejich opětovné použití.
(2)
Organizace ve smlouvě uvedou obsah závazků a způsob a čas jejich plnění. Pokud z povahy závazku nevyplývá něco jiného anebo pokud není něco jiného stanoveno, platí, že plnění se poskytuje za úplatu ve výši podle cenových předpisů. Smlouva vzniká dohodou o celém jejím obsahu.
(3)
Jestliže organizace zúčastněná na vědeckotechnických pracích nebo přicházející v úvahu jako jejich realizátor nebo uživatel prokáže v kterémkoliv stadiu řešení nebo realizace odůvodněný zájem na tom, aby odpovídajícími smluvními závazky bylo působeno k co nejrychlejšímu nebo nejširšímu anebo nejefektivnějšímu využití výsledků vědeckotechnických prací, je ta organizace, která požadovanou činností může k zamýšlenému cíli přispět, povinna smlouvu uzavřít.
(4)
Závazek ze smlouvy je splněn, jakmile bylo dosaženo cíle, který byl sledován převzetím závazku při uzavírání smlouvy. Splnění závazku si organizace písemně potvrdí, pokud to povaha závazku vyžaduje.
(5)
Organizace, která svůj závazek řádně nesplnila nebo jinak porušila, nemůže se zprostit povinnosti nahradit škodu; hradí však nejvýše dvojnásobek poskytnuté úplaty, nebo nejvýše 10 000 Kčs, jde-li o plnění bezúplatné.
§ 332f
Závazky založené příkazem nadřízeného orgánu
Závazky k zabezpečení úkolů plánu vědeckotechnického rozvoje mohou být založeny též příkazem orgánu nadřízeného řešiteli, který obsahuje náležitosti nutné pro vznik smlouvy. Pro vztah mezi nadřízeným orgánem a řešitelskou organizací platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv, pokud prováděcí předpisy nestanoví něco jiného.
§ 332g
Prováděcí předpis podrobněji upraví jednotlivé druhy smluv o vědeckotechnických pracích a smluv o využívání výsledků vědeckotechnických prací a závazky z příkazů vydávaných nadřízenými orgány.“.
134.
Nadpis hlavy druhé části deváté zní:
„ZÁVAZKY Z PŘEPRAVNÍHO PLÁNU A SMLOUVA O PŘÍPRAVĚ PŘEPRAV“
135.
V § 334 odst. 1 se slovo „měsíčního“ nahrazuje slovem „závazného“ a v odstavci 2 slovo „měsíčním“ slovem „závazném“.
136.
Za § 334 se vkládá § 334a, který zní:
㤠334a
(1)
Smlouva o přípravě přeprav se uzavírá, je-li třeba zajistit budoucí opakované přepravy členěné podle předpokládané přepravní cesty, způsobu přepravy, objemu i druhu nákladu a s nimi související hospodářskou spolupráci.
(2)
Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vzniká mezi organizacemi závazek uzavřít přepravní smlouvy na předpokládaný objem a druh nákladu a způsob přepravy v předpokládaném časovém členění.
(3)
Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vznikají organizacím též obdobné povinnosti jako jsou stanoveny v § 334 odst. 2 a 3.“.
137.
§ 335 zní:
㤠335
(1)
Organizace je povinna zaplatit majetkové sankce stanovené prováděcími předpisy, nepřipraví-li dopravní prostředky k provedení přeprav nebo neodčerpá-li objem a druh přeprav na předpokládané přepravní cestě nebo v předpokládaném časovém členění, jak bylo stanoveno závazným přepravním plánem nebo smlouvou o přípravě přeprav.
(2)
Za škodu způsobenou porušením povinností uvedených v odstavci 1 odpovídá organizace jen, stanoví-li tak prováděcí předpisy.
(3)
Prováděcí předpisy mohou stanovit i další majetkové sankce pro případ porušení jiných povinností v přepravě, zejména při plnění závazného přepravního plánu nebo smlouvy o přípravě přeprav.“.
138.
Za § 351 se vkládá nová hlava druhá, která včetně nadpisu zní:
„Hlava druhá
ZÁVAZKY PŘI ZAJIŠŤOVÁNÍ HOSPODÁŘSKÉ SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM
§ 351a
(1)
Organizace jsou povinny vzájemnou spoluprací zabezpečovat řádnou přípravu smluv o výrobní specializaci a kooperaci a o vědeckotechnické spolupráci se zahraničím (dále jen „smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím“) a plnění závazků z těchto smluv v tuzemsku. Za tím účelem, pokud příprava smluv nebo plnění závazků není zabezpečeno opatřením nadřízených orgánů, uzavírají organizace smlouvu o zajištění hospodářské spolupráce se zahraničím, smlouvu o přípravě dodávek, popřípadě jiné hospodářské smlouvy.
(2)
Jestliže organizace, která bude uzavírat smlouvu o hospodářské spolupráci se zahraničím, bude potřebovat ke splnění závazků z této smlouvy součinnost další organizace, je povinna projednávat s ní uzavření hospodářské smlouvy souběžně s jednáním o smlouvě o hospodářské spolupráci se zahraničím a předložit jí návrh hospodářské smlouvy v takovém předstihu, aby mohla být uzavřena před podpisem smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím. V tomto případě je tato další organizace povinna uzavřít hospodářskou smlouvu, pokud neprokáže, že uzavření hospodářské smlouvy by bylo v rozporu s potřebami národního hospodářství.
(3)
Organizace, která společně s podnikem zahraničního obchodu uzavřela smlouvu o hospodářské spolupráci se zahraničím, v níž byl sjednán též závazek k uzavření budoucích smluv o dodávce pro vývoz, je povinna uzavřít s ním na jeho žádost smlouvu o přípravě dodávek v rozsahu, o němž bylo dohodnuto, že bude přijat, popřípadě, který byl přijat.
(4)
Uzavírá-li smlouvu o hospodářské spolupráci se zahraničím více organizací a není-li stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, platí pro účely jejich vzájemného vypořádání a pro zajištění odpovídajících závazků v tuzemsku, že každá organizace odpovídá za ty závazky, které se týkají předmětu její činnosti; týká-li se závazek předmětu činnosti více organizací, platí, nebylo-li stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, že odpovídají stejným dílem.
§ 351b
(1)
Smlouvou o zajištění hospodářské spolupráce se zahraničím se organizace zavazují učinit potřebná opatření k zabezpečení řádného plnění závazků, které vyplynou ze smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím.
(2)
Smlouva o zajištění hospodářské spolupráce se zahraničím obsahuje zpravidla
a)
rozsah spolupráce ve výrobní a obchodní oblasti a určení výrobků, jichž se spolupráce týká,
b)
lhůtu a podmínky zavedení, zastavení, popřípadě omezení výroby,
c)
způsob zajištění náhradních dílů,
d)
lhůty a podmínky spolupráce v oblasti technického rozvoje výrobků a postoupení výsledků dosavadního vývoje, včetně technických a výrobních znalostí,
e)
způsob a podmínky provádění změn dohodnutých technickoekonomických parametrů a jakostí,
f)
způsob a podmínky prověřování výrobků (např. zkoušek, analýz, prohlídek atp.),
g)
ujednání o použití technických, bezpečnostních a jiných předpisů, zejména předpisů o státním zkušebnictví,
h)
ujednání o zabezpečení práv k vynálezům a průmyslovým vzorům, k ochranným známkám, k označení původu výrobků, autorských nebo jiných obdobných práv,
i)
ujednání o předávání informací o důležitých skutečnostech týkajících se hospodářské spolupráce se zahraničím,
j)
ustanovení o majetkových sankcích,
k)
předpokládanou cenu výrobku, jehož se spolupráce týká.
(3)
Smlouva vzniká, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.
§ 351c
(1)
Pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, vztahují se na porušení povinností ze smlouvy o zajištění hospodářské spolupráce se zahraničím a ze smlouvy o přípravě dodávek majetkové sankce, které odpovídají majetkovým sankcím stanoveným za porušení smlouvy o hospodářské spolupráci se zahraničím; organizace uvedou tyto majetkové sankce v hospodářské smlouvě. Tyto majetkové sankce nemusí organizace účtovat a vymáhat.
(2)
Organizace je povinna přistoupit na zrušení závazku z hospodářské smlouvy, jestliže připravená smlouva o hospodářské spolupráci se zahraničím nebyla uzavřena do šesti měsíců od jejího vzniku.“.
Dosavadní hlava druhá se označuje jako hlava třetí.
139.
V § 352 se slova „v ustanoveních § 156 až 351“ nahrazují slovy „v ustanoveních § 162 až 351c“.
§ 354 včetně nadpisu zní:
㤠354
Smlouva o obstarání záležitostí
(1)
Smlouvou o obstarávání záležitostí se organizace (obstaravatel) zavazuje obstarat záležitosti druhé organizace (objednatele) v rozsahu a za podmínek v ní dohodnutých, a to buď jménem objednatele nebo vlastním jménem na účet objednatele. Objednatel se zavazuje předat obstaravateli potřebná pověření a dohodnutým způsobem spolupůsobit. Smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu.
(2)
Objednatel je povinen za obstaravatelskou činnost zaplatit, jestliže je cena za tuto činnost stanovena nebo dohodnuta v souladu s cenovými předpisy a uhradit obstaravateli náklady nutné nebo užitečně vynaložené při přípravě a plnění smlouvy, pokud nejsou zahrnuty v ceně.
(3)
Obstaravatel je povinen provádět úkony v rámci obstaravatelské činnosti včas a řádně, informovat objednatele o stavu obstarání záležitostí a po skončení předložit vyúčtování.
(4)
Obstaravatel je oprávněn se od smlouvy odchýlit při jednání s další organizací nebo s osobou jen, je-li to v zájmu objednatele a nemůže si vyžádat jeho včasný souhlas.
(5)
Obstaravatel je povinen
a)
řádně pečovat o věci, které mu objednatel svěřil a o věci, které pro objednatele získal,
b)
uschovat pro potřeby objednatele po přiměřenou dobu doklady, které získal v souvislosti s obstaravatelskou činností.
(6)
Objednatel je oprávněn reklamovat nedostatky obstaravatelské činnosti nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy obstarání záležitosti bylo skončeno; v pochybnostech se má za to, že bylo skončeno doručením závěrečného vyúčtování. Objednatel má právo na bezodkladné a bezplatné odstranění nedostatků, popřípadě, není-li to dobře možné nebo účelné, na slevu z ceny; právo může uplatnit jen ve lhůtě pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady.
(7)
Pokud obstaravatel jedná vlastním jménem,
a)
je sám zavázán a oprávněn z právních úkonů, které učiní ve vztahu k dalším organizacím nebo osobám,
b)
věci svěřené mu k prodeji zůstávají ve správě (vlastnictví) objednatele, pokud správa (vlastnictví) nepřejde na další organizaci nebo osobu a věci získané obstaravatelem pro objednatele přecházejí přímo do správy (vlastnictví) objednatele,
c)
je-li předmětem smlouvy činnost směřující k tomu, aby s objednatelem uzavřela určitou smlouvu další organizace nebo osoba, obstaravatel není oprávněn pro objednatele cokoli přijímat nebo za něho jednat, ledaže k tomu obdržel písemnou plnou moc.
(8)
Jednání učiněné vlastním jménem obstaravatele nemusí objednatel uznat za jednání provedené na jeho účet, jestliže obstaravatel nejednal vůči další organizaci v souladu se smlouvou a jestliže objednatel odmítl účinnost jednání pro sebe bez zbytečných odkladů po té, co se o obsahu jednání dověděl; to však neplatí, jestliže obstaravatel jednal v souladu s ustanovením odstavce 4.
(9)
Pokud nebylo dohodnuto něco jiného, objednatel může smlouvu vypovědět kdykoliv; jedná-li však obstaravatel vlastním jménem, objednatel tak může učinit pouze do doby, než vznikl závazek obstaravatele vůči další organizaci nebo osobě. Zanikne-li smlouva výpovědí, je obstaravatel povinen učinit vše, co nelze odložit a co si nemůže objednatel obstarat sám.
(10)
Prováděcí předpisy mohou podrobněji upravit uzavírání a obsah smlouvy o obstarání záležitostí pro jednotlivé obory činností a přitom stanovit nezbytné odchylky.“.
140.
Za § 354 se vkládají § 354a, 354b, které včetně nadpisů zní:
㤠354a
Smlouva zasílatelská
(1)
Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje obstarat přepravu a provést související úkony vlastním jménem pro objednatele na jeho účet v dohodnutém rozsahu a za stanovených podmínek. Zasílatel může k obstarání přepravy užít dalšího zasílatele nebo provést sám přepravu. Objednatel se zavazuje dávat zasílateli potřebné příkazy, dohodnutým způsobem spolupůsobit a zaplatit za obstarání přepravy. Smlouva vzniká dohodou o celém jejím obsahu.
(2)
Rozsah odpovědnosti za škodu způsobenou neobstaráním nebo opožděným obstaráním přepravy může být prováděcím předpisem omezen.
(3)
Pro uplatňování a zánik práv ze zasílatelské smlouvy platí obdobně ustanovení § 344 až 346.
(4)
Pokud tento zákon, jiné právní předpisy nebo zasílatelské podmínky nestanoví jinak, platí pro zasílatelskou smlouvu přiměřeně ustanovení § 354 odst. 2 až 9.
§ 354b
Smlouva o odborné pomoci
(1)
Smlouvou o odborné pomoci se organizace zavazuje za podmínek v ní dohodnutých poskytnout odbornou pomoc, potřebnou pro zabezpečení přípravy a splnění úkolů druhé organizace, popřípadě pro ověření výsledků její činnosti. Organizace, které se odborná pomoc poskytuje, se zavazuje dohodnutým způsobem spolupůsobit, za odbornou pomoc zaplatit, jestliže je cena za tuto činnost stanovena nebo dohodnuta v souladu s cenovými předpisy, a uhradit náklady nutné nebo užitečně vynaložené při přípravě a plnění smlouvy, pokud nejsou zahrnuty v ceně. Smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu.
(2)
Organizace, která poskytuje odbornou pomoc, je povinna provádět úkony v rámci odborné pomoci včas a řádně; odpovídá zejména za správnost a úplnost poskytnutých posudků, rad, doporučení a stanovisek a za odborné a kvalitní provedení jiných činností a prací.
(3)
Organizace, které se odborná pomoc poskytuje, je oprávněna reklamovat nedostatky odborné pomoci nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy odborná pomoc byla ukončena; v pochybnostech se má za to, že byla skončena doručením závěrečného vyúčtování. Organizace, které byla odborná pomoc poskytnuta, má právo na bezodkladné a bezplatné odstranění nedostatků, popřípadě, není-li to dobře možné nebo účelné, na slevu z ceny; právo může uplatnit jen ve lhůtě pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady.
(4)
Prováděcí předpisy mohou podrobněji upravit uzavírání a obsah smluv o odborné pomoci pro jednotlivé obory činnosti a přitom stanovit nezbytné odchylky.“.
141.
V § 357 odst. 2 věta druhá zní:
„Prováděcí předpisy mohou stanovit nebo organizace dohodnout odchylnou úpravu; dohodou však nemůže být snížena odpovědnost za vady.“.
142.
§ 358 zní:
㤠358
(1)
Pojištění slouží organizacím k úhradě škod vyvolaných nahodilými událostmi; vzniká z hospodářské smlouvy uzavřené s pojišťovnou nebo ze zákona.
(2)
Smluvně lze pojistit
a)
majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo jiných škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku),
b)
odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popřípadě odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škody); jde-li však o odpovědnost za pracovní úraz nebo nemoc z povolání, jen jsou-li splněny další podmínky, které stanoví vláda Československé socialistické republiky,
c)
občana pro případ jeho úrazu nebo smrti (pojištění osob), má-li být z pojistné smlouvy oprávněn občan, který je vůči organizaci v odpovídajícím právním vztahu; prováděcí předpis může stanovit něco jiného.
(3)
Smlouva musí stanovit druh pojištění, majetek, odpovědnost za škodu nebo osobu, na kterou se pojištění vztahuje, výši plnění pojišťovny, popřípadě způsob jeho určení, výši pojistného, způsob jeho placení (jednorázové pojistné nebo běžné pojistné za dohodnutá pojistná období) a jeho splatnost. Ve smlouvě se zpravidla uvedou též povinnosti organizace k zamezení vzniku pojistné události.
(4)
K platnosti právních úkonů týkajících se pojištění se vyžaduje písemná forma, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Návrh smlouvy předložený pojišťovnou lze též přijmout zaplacením pojistného ve výši v návrhu uvedené a ve lhůtě stanovené k jeho přijetí nebo jiným způsobem stanoveným v prováděcím předpise.
(5)
Pojištění vznikne prvním dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že počíná již uzavřením smlouvy nebo později.
(6)
Organizace, která s pojišťovnou uzavírá pojistnou smlouvu, je povinna odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojišťovny týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění. Poruší-li organizace vědomě tuto povinnost, může pojišťovna od smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by smlouvu neuzavřela. Toto právo může pojišťovna uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistila.
(7)
Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, lze vypovědět, a to ke konci kalendářního roku alespoň šest týdnů před jeho uplynutím.
(8)
Prodlením s placením pojistného pojištění nezaniká; důsledky prodlení upravuje prováděcí předpis, který rovněž stanoví, ve kterých případech má pojišťovna právo na pojistné i po zániku pojištění.“.
143.
§ 359 zní:
㤠359
(1)
Právo na plnění vznikne organizaci, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny plnit (pojistná událost); pojistnou událost určují prováděcí předpisy, popřípadě též smlouva. Plnění je splatné do 30 dnů poté, kdy pojišťovna skončila šetření nutné k zjištění rozsahu své povinnosti plnit. Šetření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojišťovna o pojistné události dozvěděla, je povinna poskytnout organizaci na požádání přiměřenou zálohu.
(2)
Organizace je povinna bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit potřebné doklady, které si pojišťovna vyžádá, a sdělit pojišťovně, zda v souvislosti s pojistnou událostí vznikla odpovědnost některého z pracovníků organizace za škodu podle pracovně právních předpisů. Organizace je též povinna zajistit, aby ten, komu má být na základě pojistné události plněno, na plnění jejích povinností účinně spolupracoval.
(3)
Pojišťovna je oprávněna plnění přiměřeně snížit, bylo-li určeno nižší pojistné nebo zvětšil-li se rozsah její povinnosti plnit v důsledku vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi na písemný dotaz pojišťovny nebo v důsledku porušení povinností uložených tímto zákonem nebo prováděcím předpisem, popřípadě dohodnutých ve smlouvě.
(4)
Dozví-li se pojišťovna až po pojistné události, že příčinou této události je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohla pojišťovna zjistit při sjednávání pojištění a která by byla podstatná pro uzavření smlouvy, je oprávněna plnění ze smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.
(5)
Právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, které organizaci přísluší vůči jinému, přechází na pojišťovnu až do výše plnění, které bylo vyplaceno. Organizace je povinna zabezpečit, aby právo na náhradu škody vůči jinému mohla pojišťovna uplatnit, jinak je pojišťovna oprávněna požadovat na organizaci náhradu podle prováděcího předpisu.“.
144.
§ 360 zní:
㤠360
(1)
Z pojištění majetku má organizace právo, aby jí bylo poskytnuto plnění ve výši určené prováděcím předpisem, popřípadě smlouvou. Organizace je povinna dbát, aby pojistná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo ke zmenšení nebezpečí, které jsou jí uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, nebo které na sebe vzala smlouvou. Přispělo-li porušení takové povinnosti ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojišťovna oprávněna plnění přiměřeně snížit.
(2)
Z pojištění odpovědnosti má organizace právo, aby v případě pojistné události pojišťovna za ni nahradila škodu, za kterou organizace odpovídá, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Náhradu platí pojišťovna poškozenému, který však právo na plnění proti pojišťovně nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. Pojišťovna nemá právo snížit náhradu vyplácenou poškozenému. Organizace je však povinna uhradit jí částku, o kterou by pojišťovna jinak podle § 359 odst. 3 plnění snižovala, a dále částku stanovenou podle prováděcího předpisu, jde-li o plnění k úhradě škody způsobené zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(3)
Pro práva ze smluvního pojištění osob, uzavřeného organizací s pojišťovnou, platí ustanovení občanského zákoníku a předpisů vydaných k jeho provedení; pro uplatnění práv mezi organizacemi však platí jen ustanovení tohoto zákona.
(4)
Rozsah a podmínky smluvního pojištění organizací upraví prováděcí předpisy, které rovněž stanoví další případy zániku pojištění.“.
145.
V § 360a odst. 3
a)
z věty druhé se vypouští část věty za středníkem,
b)
věta třetí se zařadí jako nový odstavec 4 a připojí se k ní další věta v tomto znění:
„Ukládá-li povinnost uzavřít smlouvu o sdružení organizacím národní výbor podle zvláštních předpisů, není třeba k její platnosti schválení nadřízeného orgánu (nadřízených orgánů).“.
146.
V § 360a odst. 4 se za větu třetí vkládá tato věta:
„V případech, kdy má vzniknout na základě smlouvy o sdružení v hospodářství řízeném národními výbory nová socialistická organizace s působností pouze na území jednoho kraje, uděluje souhlas ke vzniku této organizace příslušný krajský národní výbor, který též schvaluje statut nebo stanovy zakládané organizace a jejich změny a vykonává vůči ní funkci orgánu hospodářského řízení.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
147.
Za § 384 se vkládá nová část jedenáctá A, která zní:
„ČÁST JEDENÁCTÁ A
HOSPODÁŘSKÉ POKUTY
§ 384a
(1)
Organizace, organizační jednotky socialistických organizací vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, popřípadě orgány hospodářského řízení s výjimkou rozpočtových organizací, ústředních orgánů a národních výborů, mohou být za závažné nebo opětovné jednání proti zájmům společnosti postihovány podle dalších ustanovení hospodářskými pokutami, které se odvádějí do příslušného státního rozpočtu.
(2)
Hospodářská pokuta může být uložena
a)
organizaci, nebo organizační jednotce socialistické organizace vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, která
1.
nesplní povinnost projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy a uzavřít jednání o nich pořízením protokolu, popřípadě uzavřením smlouvy o přípravě dodávek, v případech stanovených v § 114a odst. 2;
2.
bez souhlasu nadřízeného ústředního orgánu nebo krajského národního výboru omezí výrobu nebo vypustí z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony v rozporu s požadavky odběratelů anebo nezajistí v nezbytném rozsahu servisní službu nebo dodávky náhradních dílů;
3.
vynucuje nepřiměřené podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod;
4.
zastaví nebo omezí prodej výrobků, zatají nebo hromadí výrobky nebo jiným způsobem vyvolává jejich nedostatek za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu;
5.
vědomě nadsadí nebo podhodnotí požadavky v plánovacím nebo rozpočtovém procesu, zatají zdroje a možnosti nebo vynutí výjimečné řešení tím, že důležitější potřeby ponechá nezajištěny a pohotovými zdroji pokryje méně naléhavé potřeby;
6.
uvede za účelem získání neoprávněného prospěchu nesprávné údaje ve výkazech, hlášeních nebo návrzích sloužících k řízení, plánování, ke kontrole a hodnocení hospodářské činnosti nebo ke stanovení cen;
7.
znevýhodňuje organizace za to, že vymáhají majetkovou odpovědnost, zejména majetkové sankce;
8.
přes výzvu k nápravě překračuje rozsah předmětu činnosti nebo jinak neoprávněně vyvíjí hospodářskou činnost;
9.
opětovně uskutečňuje dodávky bez včasného uzavření hospodářské smlouvy;
10.
soustavně dodává vadné výrobky nebo neoprávněně prosazuje při uzavírání smlouvy nižší jakost než stanoví technická norma;
11.
připraví k odeslání do zahraničí výrobky se závažnými nedostatky;
12.
soustavně porušuje povinnost účtovat a vymáhat majetkové sankce;
13.
opakovaně fakturuje za ceny, které jsou v rozporu s cenovými předpisy nebo tyto ceny platí, fakturuje nebo platí dodávky, které nebyly uskutečněny, anebo opakovaně požaduje nebo platí splátky v rozporu s podmínkami stanovenými pro jejich poskytování;
14.
způsobí, že byl dovezen stroj nebo zařízení, jehož potřebné využití nebylo předem zajištěno nebo byl dovezen s nežádoucím časovým předstihem před dobou určenou k jeho využití, anebo jinak způsobí vážnou újmu devizovému hospodářství;
b)
orgánu hospodářského řízení, který
1.
nesplní povinnost organizovat řádné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů a při ohrožení úkolů státního plánu řešit včas rozpory vzniklé při tomto projednávání v případech stanovených v § 114a odst. 3;
2.
při schvalování dokumentace staveb poruší zákazy stanovené právními předpisy;
3.
dopustí se některého z jednání uvedených pod písmenem a) v bodech 5, 6 a 14.
§ 384b
(1)
Hospodářské pokuty ukládá hospodářská arbitráž na návrh orgánů oprávněných k tomu zvláštním předpisem, nebo z vlastního podnětu na základě zjištění učiněných v arbitrážním řízení orgány hospodářské arbitráže.
(2)
Návrh na uložení hospodářské pokuty lze podat, popřípadě řízení z vlastního podnětu hospodářské arbitráže lze zahájit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejdéle však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.
(3)
Hospodářské pokuty se ukládají ve výši od 10 000 do 1 miliónu Kčs. Při stanovení jejich výše se přihlíží zejména k závažnosti důsledků postihovaného jednání. Pokud právní předpisy ukládají za jednání postižitelné hospodářskou pokutou též povinnost jiného odvodu nebo pokuty odváděné do státního rozpočtu, hospodářská pokuta se neuloží.“.
148.
V § 388 odst. 2 se za slovo „připadl“ vkládají slova „na sobotu nebo“.
149.
Za § 390 se vkládá § 390a, který zní:
㤠390a
Ustanovení tohoto zákona o právních vztazích podniků zahraničního obchodu platí i pro další socialistické organizace oprávněné k provádění zahraničně obchodní činnosti.“.
150.
Za § 390a se vkládá § 390b, který včetně nadpisu zní:
„Orgány hospodářského řízení
§ 390b
Orgány hospodářského řízení se pro účely tohoto zákona rozumějí ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy a národní výbory, vyšší družstevní organizace, ústřední orgány společenských organizací, jakož i jiné orgány a organizace, které přímo nebo na vyšším stupni řídí hospodářskou činnost podřízených organizací, popřípadě organizačních jednotek socialistických organizací vystupujících v hospodářských vztazích svým jménem.“.
151.
§ 391 zní:
㤠391
(1)
Federální ministerstvo financí vydá předpisy
a)
1\\. o správě národního majetku, včetně sankcí za jejich porušení,
2.
o úpravě finančního hospodaření státních hospodářských organizací, včetně sankcí za jejich porušení,
b)
o úpravě finančního hospodaření organizací zahraničního obchodu, včetně sankcí za jejich porušení,
c)
o fakturování a placení; v případě potřeby může odchylně upravit majetkové sankce stanovené za porušení platební a fakturační kázně.
(2)
Federální ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem financí České socialistické republiky a ministerstvem financí Slovenské socialistické republiky vydá předpisy o rozsahu a podmínkách pojištění socialistických organizací.
(3)
Federální ministerstvo zemědělství a výživy v dohodě s federálním ministerstvem financí vydá podle potřeby k § 69 odst. 3 prováděcí předpis o podmínkách prodeje zemědělských výrobků pracovníkům státních organizací se zemědělskou výrobou.
(4)
Ministerstvo lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky a ministerstvo lesního a vodního hospodářství Slovenské socialistické republiky vydají v dohodě se zúčastněnými ministerstvy předpis k provedení § 260a.
(5)
Předseda Státní banky československé vydá prováděcí předpisy k části jedenácté hlavě druhé a čtvrté.“.
152.
§ 392 odst. 1 zní:
„(1)
Federální dodavatelská ministerstva v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a Státní arbitráží Československé socialistické republiky vydají podle potřeby k provedení části šesté, šesté A, sedmé, osmé a části desáté hlavy třetí základní podmínky dodávky pro určitou skupinu výrobků, prací, výkonů, popřípadě jiných plnění. Obdobně vydá základní podmínky
a)
o dodávkách výrobků, prací a výkonů pro vývoz a z dovozu, o dovozu investičních celků a o obstarání záležitostí prováděných podniky zahraničního obchodu federální ministerstvo zahraničního obchodu,
b)
o dodávkách vývozních investičních celků federální ministerstvo zahraničního obchodu, federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství, federální ministerstvo všeobecného strojírenství a federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu,
c)
o dodávkách pro zajištění obranyschopnosti státu federální ministerstvo národní obrany,
d)
o dodávkách státních hmotných rezerv Správa federálních hmotných rezerv,
e)
o dodávkách zemědělských výrobků a potřeb federální ministerstvo zemědělství a výživy.“.
153.
V § 392 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které zní:
„(2)
Na úsecích, kde působí jako dodavatelská ministerstva jen ministerstva republik, vydá základní podmínky dodávky na základě jejich návrhů a po projednání se zúčastněnými ústředními orgány Státní arbitráž Československé socialistické republiky.
(3)
Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj v dohodě se Státní arbitráží Československé socialistické republiky a po projednání se zúčastněnými ústředními orgány vydá základní podmínky
a)
o dodávkách projektových prací,
b)
o poskytování odborné pomoci a obstarání záležitostí v investiční výstavbě,
c)
o zabezpečení vědeckotechnického rozvoje.“.
154.
V § 392 se odstavec 2 označuje jako odstavec 4 a zní:
„(4)
Základní podmínky dodávky obsahují podrobnější úpravu dodavatelsko-odběratelských vztahů včetně majetkových sankcí; vztahují se na všechny dodávky a jiná plnění příslušného odvětví, i když některé dodavatelské organizace nejsou řízeny ministerstvem, které tyto základní podmínky dodávky vydalo.“.
155.
V § 392 se odstavec 3 označuje jako odstavec 5 a zní:
„(5)
Federální ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podrobně upraví v přepravních řádech hospodářské závazky obsažené v části deváté a vydá předpisy, kterými podrobněji upraví smlouvu o přípravě přeprav, smlouvu zasílatelskou a smlouvu o hromadné přepravě osob.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 6 a v něm slovo „ministerstvy“ se nahrazuje slovy „ústředními orgány“.
156.
§ 393 zní:
㤠393
Vláda Československé socialistické republiky nařízením stanoví
a)
formy výrobních hospodářských jednotek, způsob jejich vytváření, zásady vydávání a schvalování jejich statutů a vydávání a schvalování organizačních řádů státních hospodářských organizací řízených ministerstvy;
b)
další podmínky pro zřizování státních hospodářských organizací řízených ministerstvy a může odchylně upravit jejich zřizování a právní postavení;
c)
v kterých případech a za jakých podmínek mohou organizační jednotky státní hospodářské organizace řízené ministerstvem vystupovat v hospodářských vztazích svým jménem;
d)
podrobnosti o podnikovém rejstříku a upraví způsob vedení rejstříků obchodních a společenstevních;
e)
zásady organizace a výkonu kontroly hospodářské činnosti a jejího řízení.“.
157.
§ 394 zní:
㤠394
(1)
Státní arbitráž Československé socialistické republiky vydá předpisy
a)
k provedení § 115 spolu se Státní plánovací komisí,
b)
k provedení těch ustanovení, u nichž zákon prováděcí předpisy předpokládá, pokud jejich vydání nepřísluší jiným orgánům.
(2)
Státní arbitráž Československé socialistické republiky může podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky
a)
vydat předpisy k provedení jiných ustanovení, než těch, u nichž hospodářský zákoník vydání prováděcích předpisů předpokládá,
b)
upravit na přechodnou dobu hospodářské závazky pro jednotlivá odvětví (obory) nebo organizace odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení, vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství.
(3)
Pokud předpisy uvedené v odstavci 2 se týkají soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, vydává je Státní arbitráž Československé socialistické republiky spolu se Státní plánovací komisí.“.
158.
§ 395 zní:
㤠395
(1)
Základní podmínky dodávky a ostatní prováděcí předpisy, jejichž vydání zákon předpokládá, se mohou odchylovat od ustanovení tohoto zákona, pokud to tento zákon připouští; nestanoví-li zákon v jednotlivých ustanoveních podmínky a meze odchylek, mohou obsahovat odchylky, jen pokud nutnost odchylné úpravy je odůvodněna zvláštnostmi upravovaného odvětví nebo upravovaného oboru činnosti.
(2)
Organizace se mohou dohodnout odchylně od ustanovení základních podmínek dodávky, pokud to základní podmínky dodávky nebo jiné právní předpisy nevylučují. Dohodou však nemůže být snížena odpovědnost za škodu a odpovědnost za vady.“.
Čl. II
(1)
Lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé vadným plněním, které začaly běžet před 1. lednem 1983, se posuzují podle dosavadního ustanovení § 131 odst. 3 druhá věta.
(2)
Ustanovení § 131 odst. 5 věty druhé se nepoužije u smluv, na něž bylo poskytnuto první samostatné (dílčí) plnění před 1. lednem 1983.
(3)
Ustanovení § 142 odst. 4 se nepoužije, došlo-li k zániku práva na penále před 1. lednem 1983.
(4)
Pokud zákon připouští odchylnou úpravu, zůstává odchylná úprava uvedená v prováděcích předpisech platných k 1. lednu 1983 nedotčena; úprava vzniku smluv o přípravě dodávek, kterou stanoví prováděcí předpisy, se však zrušuje.
Čl. III
Zrušují se:
1.
Čl. III zákona č. 138/1970 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení hospodářského zákoníku,
2.
vyhláška Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 34/1975 Sb., o hospodářských závazcích při vývozu, dovozu a při zajišťování hospodářské kooperace se zahraničím,
3.
vyhláška Státní arbitráže Československé socialistické republiky č. 35/1975 Sb., o hospodářských závazcích ve výzkumu a vývoji,
4.
vyhláška Státní arbitráže Československé socialistické republiky, federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 98/1976 Sb., o dovozu investičních celků a stavebních prací.
Čl. IV
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1983.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 168/1982 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 168/1982 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1983
Vyhlášeno 17. 12. 1982, datum účinnosti 1. 1. 1983, částka 36/1982
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou75 135 075 000 Kčscelkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou 75 135 075 000 Kčs(príloha č. 1).(2) V štátnom roz
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom v cenách platných k 1. januáru 1983; pritom zabezpečí vyrovnanosť štátn
* § 3 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 4 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 168/1982 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 168/1982 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1983
168
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
zo 16. decembra 1982
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1983
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú
sumou| 75 135 075 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou | 75 135 075 000 Kčs
(príloha č. 1).|
(2) V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške| 10 764 000 000 Kčs
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške | 8 805 400 000 Kčs
(príloha č. 2).|
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií zabezpečí vyjadrenie finančných údajov štátneho rozpočtu republiky určených týmto zákonom v cenách platných k 1. januáru 1983; pritom zabezpečí vyrovnanosť štátneho rozpočtu republiky a rozpočtov národných výborov.
§ 3
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 4
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983.
Šalgovič v.r.
Colotka v.r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 168/1982 Zb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1983
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva| 14 752 718
z toho:|
z hospodárstva| 12 062 692
z vedy a techniky| 91 488
z peňažných a technických služieb| 1 293 467
zo spoločenských služieb a činností| 1 245 771
z obrany a bezpečnosti| 59 300
Dane od obyvateľstva a poplatky| 12 480 000
Ostatné príjmy| 214 357
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| 47 688 000
Spolu| 75 135 075
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 21 549 802
Veda a technika| 1 608 312
Peňažné a technické služby| 1 480 047
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 28 371 004
Obrana a bezpečnosť| 1 619 200
Správa| 937 310
Súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom| 19 569 400
Spolu| 75 135 075
Príloha č. 2 zákona SNR č. 168/1982 Zb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1983
Kraj| Dotácie| Účelové
subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy| 1 111 100| 2 134 000
Západoslovenský krajský národný výbor| 2 456 600| 2 092 600
Stredoslovenský krajský národný výbor| 3 458 800| 2 236 800
Východoslovenský krajský národný výbor| 3 737 500| 2 342 000
Spolu| 10 764 000| 8 805 400 |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 169/1982 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 169/1982 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o rozpočtovom určení výnosu a správe odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie
Vyhlášeno 17. 12. 1982, datum účinnosti 1. 1. 1983, částka 36/1982
* § 1 - Tento zákon upravuje rozpočtové určenie výnosu a správu odvodov, dôchodkovej dane, príspevku na sociálne zabezpečenie a pokút podľa zákona o odvodoch do štátneho rozpočtu1) a zákona o dôchodkovej dani,2) s výnimkou výnosu odvodov, dôchodkovej dane, príspev
* § 2 - (1) Výnos odvodu zo zisku, odvodu voľného zostatku zisku, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie
* § 3 - (1) Správu odvodov, dôchodkovej dane, príspevku na sociálne zabezpečenie a pokút, výnos ktorých je príjmom
* § 4 - Zrušuje sa zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1971 Zb. o rozpočtovom určení výnosu odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie a o ich správe v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 90/1977 Zb. o štátnom rozpočte Slovenskej sociali
* § 5 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983.
Aktuální znění od 1. 1. 1983
169
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
zo 16. decembra 1982
o rozpočtovom určení výnosu a správe odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Tento zákon upravuje rozpočtové určenie výnosu a správu odvodov, dôchodkovej dane, príspevku na sociálne zabezpečenie a pokút podľa zákona o odvodoch do štátneho rozpočtu1) a zákona o dôchodkovej dani,2) s výnimkou výnosu odvodov, dôchodkovej dane, príspevku na sociálne zabezpečenie a pokút, ktorý je príjmom štátneho rozpočtu československej federácie.
§ 2
(1)
Výnos odvodu zo zisku, odvodu voľného zostatku zisku, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie
a)
od organizácií so sídlom na území Slovenskej socialistickej republiky riadených ústrednými štátnymi orgánmi je príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky,
b)
od organizácií riadených národnými výbormi je príjmom rozpočtu národného výboru, ktorý ich riadi,
c)
od družstevných, spoločenských a ostatných organizácií je príjmom rozpočtu okresného národného výboru, v územnom obvode ktorého má organizácia sídlo, a ak majú sídlo v územnom obvode Národného výboru hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy, je príjmom rozpočtu tohto národného výboru.
(2)
Výnos dodatkových odvodov, s výnimkou dodatkových odvodov na znovurozdelenie prostriedkov,
a)
od rozpočtových a príspevkových organizácií je príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky,
b)
od ostatných organizácií je príjmom rozpočtu, do ktorého plynú výnosy od týchto organizácií podľa odseku 1 alebo daň zo zisku podľa zákona o poľnohospodárskej dani,3) pokiaľ osobitné predpisy neustanovujú inak.4)
(3)
Výnos pokút uložených daňovníkom podľa zákona o dôchodkovej dani je príjmom rozpočtu, do ktorého plynie výnos dôchodkovej dane od týchto daňovníkov.
§ 3
(1)
Správu odvodov, dôchodkovej dane, príspevku na sociálne zabezpečenie a pokút, výnos ktorých je príjmom
a)
rozpočtov krajských národných výborov a Národného výboru hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy, vykonávajú tieto národné výbory,
b)
rozpočtov ostatných národných výborov, vykonávajú okresné národné výbory.
(2)
Správu dôchodkovej dane a pokút od daňovníkov so sídlom v cudzine, ak je zdroj ich príjmov na území Slovenskej socialistickej republiky, vykonáva Mestská finančná správa v Bratislave.
§ 4
Zrušuje sa zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1971 Zb. o rozpočtovom určení výnosu odvodov, dôchodkovej dane a príspevku na sociálne zabezpečenie a o ich správe v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 90/1977 Zb. o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1978 a zákona Slovenskej národnej rady č. 185/1980 Zb. o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1981.
§ 5
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1983.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
1)
Zákon č. 161/1982 Zb. o odvodoch do štátneho rozpočtu.
2)
Zákon č. 164/1982 Zb. o dôchodkovej dani.
3)
Zákon Slovenskej národnej rady č. 134/1974 Zb. o rozpočtovom určení výnosu a správe poľnohospodárskej dane a o niektorých zmenách zákona č. 143/1961 Zb. o domovej dani.
4)
Napr. nariadenie vlády Slovenskej socialistickej republiky č. 68/1982 Zb. o postihu za prekročenie záväzných limitov odberu niektorých druhov ropných výrobkov v rozpočtových a príspevkových organizáciách a o rozpočtovom určení výnosu dodatkového odvodu za prekročenie záväzných limitov odberu niektorých druhov ropných výrobkov. |
Zákon České národní rady č. 39/1983 Sb. | Zákon České národní rady č. 39/1983 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen
Vyhlášeno 28. 4. 1983, datum účinnosti 1. 7. 1983, částka 7/1983
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1983
39
ZÁKON
České národní rady
ze dne 22. března 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 4 písm. b) se slova „b) až d)“ nahrazují slovy „b) až e)“.
2.
§ 3 odst. 2 zní:
„(2)
Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy stanoví ceny nových výrobků a mění ceny služeb, výkonů a prací
a)
organizací řízených národními výbory,
b)
organizací řízených okresními nebo krajskými zemědělskými správami,
c)
družstevních organizací s výjimkou spotřebních družstev,
d)
společenských organizací,
e)
průmyslových podniků řízených ministerstvem vnitra České socialistické republiky,
f)
dodávaných občany,
s výjimkou cen, jejichž stanovení a změny přísluší podle zvláštních předpisů jiným orgánům, nebo jejichž stanovení a změny si Český cenový úřad vyhradí.“.
3.
V § 3 odst. 3 věta za středníkem zní:
„jde-li o působnost podle odstavce 2, mohou tak učinit jen se souhlasem Českého cenového úřadu.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1983.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon č. 62/1983 Sb. | Zákon č. 62/1983 Sb.
Zákon o věrnostním přídavku horníků
Vyhlášeno 15. 6. 1983, datum účinnosti 1. 7. 1983, částka 12/1983
* § 1 - Účel zákona
* Rozsah platnosti
* § 2 - (1) Věrnostní přídavek se poskytuje pracovníkům, kteří vykonávají hornickou činnost v hornickém provozu.
* § 3 - (1) Věrnostní přídavek se poskytuje též pracovníkům, kteří vykonávali hornickou činnost v hornickém provozu a poté jsou uvolněni pro výkon politické nebo odborové funkce v hornickém provozu. Výkon těchto funkcí se pro účely věrnostního přídavku považuje za
* Vznik nároku
* § 4 - (1) Nárok na věrnostní přídavek vzniká splněním podmínky čekací doby.
* § 5 - Pracovníkům, kteří jsou v pracovním poměru k organizaci uvedené v § 4 odst. 2 písm. b), přísluší věrnostní přídavek jen za hornický rok, ve kterém vykonávají hornickou činnost v hornickém provozu po dobu nejméně 120 směn (pracovních dnů).
* § 6 - Omezení a ztráta nároku
* Výše věrnostního přídavku
* § 7 - (1) Věrnostní přídavek se poskytuje v ročních částkách odstupňovaných podle počtu ukončených roků výkonu hornické činnosti v hornickém provozu včetně čekací doby (dále jen „doba hornické činnosti“). Tato doba se zjišťuje k 30. červnu běžného roku.
* § 8 - (1) Pracovníkům uvedeným v § 5 se poskytuje věrnostní přídavek za celý hornický rok ve výši odpovídající skupině vykonávané hornické činnosti a počtu ukončených hornických roků, ve kterých splnili podmínky nároku na věrnostní přídavek.
* § 9 - (1) Věrnostní přídavek se nekrátí za dobu trvání překážek v práci, jestliže pracovníku za tuto dobu přísluší náhrada mzdy nebo peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu.
* § 10 - Výplata a splatnost věrnostního přídavku
* Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
* § 11 - (1) Doba výkonu základní (náhradní) vojenské služby se zahrnuje do doby hornické činnosti, jestliže na ni bezprostředně navazuje.
* § 12 - Pracovníkům uvedeným v § 3 a § 8 odst. 3 písm. a), u nichž došlo ke změně zaměstnání před dnem účinnosti tohoto zákona, se věrnostní přídavek poskytuje ve výši, ve které by jim příslušel, kdyby ke změně zaměstnání došlo za účinnosti tohoto zákona.
* § 13 - Vláda Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů stanoví nařízením
* § 14 - Věrnostní přídavek se podle tohoto zákona poprvé vyplatí ke Dni horníků a energetiků 1984.
* § 15 - Zrušují se:
* § 16 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1983.
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (189/2006 Sb.)
62
ZÁKON
ze dne 13. června 1983
o věrnostním přídavku horníků
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Tento zákon upravuje poskytování věrnostního přídavku horníků (dále jen „věrnostní přídavek“) jako uznání a ocenění věrnosti hornickému povolání.
Rozsah platnosti
§ 2
(1)
Věrnostní přídavek se poskytuje pracovníkům, kteří vykonávají hornickou činnost v hornickém provozu.
(2)
Hornickou činností se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
těžba a úprava uhlí, radioaktivních nerostů, rud a jiných nerostů dobývaných v hlubinných dolech a podúrovňových lomech,
b)
těžba ropy, zemního plynu, kamenné soli a solanky, dalších nerostů dobývaných v podúrovňových lomech a léčivé radioaktivní vody,
c)
zřizování a likvidace důlních děl, lomů včetně skrývky a báňských provozních zařízení hornickým způsobem,
d)
geologický průzkum pro těžbu nerostů,
e)
zřizování a likvidace podzemních staveb hornickým způsobem pro účely dopravní, vodohospodářské, energetické, telekomunikační a vědeckovýzkumné,
f)
technologická doprava nerostů uvedených v písmenu a) a obsluha ložiště výrobního odpadu z hlubinných dolů a podúrovňových lomů,
g)
zajišťování automatizace, mechanizace a bezpečnosti práce při činnostech uvedených v písmenech a) až f) a odplyňování důlního pohoří,
h)
řízení činností uvedených v písmenech a) až g) a dozor nad jejich prováděním.
(3)
Hornickým provozem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
koncernové podniky, národní podniky a účelové organizace, ve kterých je hornická činnost převažujícím předmětem činnosti,
b)
nižší organizační útvary výrobní hospodářské jednotky provádějící hornickou činnost,
c)
obvodní báňské úřady.
(4)
Věrnostní přídavek se poskytuje také učňům a žákům, kteří se připravují na hornické povolání v důlních učebních a studijních oborech ve středních odborných učilištích (dále jen „žáci“).
§ 3
(1)
Věrnostní přídavek se poskytuje též pracovníkům, kteří vykonávali hornickou činnost v hornickém provozu a poté jsou uvolněni pro výkon politické nebo odborové funkce v hornickém provozu. Výkon těchto funkcí se pro účely věrnostního přídavku považuje za hornickou činnost.
(2)
Věrnostní přídavek se poskytuje i pracovníkům, kteří po dobu nejméně deseti let vykonávali hornickou činnost v hornickém provozu a poté
a)
pracují na generálním ředitelství výrobní hospodářské jednotky provádějící hornickou činnost (dále jen „hornická výrobní hospodářská jednotka“),
b)
pracují na ústředním orgánu státní správy, v jehož oboru působnosti se vykonává hornická činnost,
c)
pracují na ústředním orgánu státní báňské správy,
d)
pracují v báňském vědeckovýzkumném ústavu nebo v báňské projektové organizaci,
e)
jsou uvolněni pro výkon funkce ve vyšších odborových orgánech, ve kterých zabezpečují odborovou činnost v hornickém provozu.
Vznik nároku
§ 4
(1)
Nárok na věrnostní přídavek vzniká splněním podmínky čekací doby.
(2)
Čekací dobou u pracovníků uvedených v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 je doba pracovního poměru, který ke dni 30. června běžného roku trvá nejméně
a)
k organizaci provádějící hornickou činnost
1.
tři roky nebo
2.
jeden a půl roku při těžbě a průzkumu radioaktivních nerostů v hlubinných dolech,
b)
k jiné organizaci v rámci hornické výrobní hospodářské jednotky tři roky za předpokladu, že vykonávali hornickou činnost vždy nejméně 120 směn (pracovních dnů) v každém hornickém rocehornickém roce.
(3)
Hornickým rokemHornickým rokem se rozumí doba od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku.
(4)
Doby trvání pracovních poměrů uvedených v odstavci 2 se sčítají.
(5)
Žákům přísluší věrnostní přídavek po prvním roce přípravy.
(6)
Do čekací doby se započítává doba úspěšně ukončeného studia na středních odborných školách s hornickým zaměřením a vysokých školáchvysokých školách technického směru s hornickým zaměřením, jakož i doba přípravy na hornické povolání v učebních a studijních oborech za předpokladu, že pracovník po ukončení studia nebo přípravy bezprostředně vstoupí do pracovního poměru k organizaci provádějící hornickou činnost.
(7)
Do čekací doby se nezapočítává doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody, byl-li pracovník pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin nebo přečin.
§ 5
Pracovníkům, kteří jsou v pracovním poměru k organizaci uvedené v § 4 odst. 2 písm. b), přísluší věrnostní přídavek jen za hornický rokhornický rok, ve kterém vykonávají hornickou činnost v hornickém provozu po dobu nejméně 120 směn (pracovních dnů).
§ 6
Omezení a ztráta nároku
(1)
Věrnostní přídavek nepřísluší
a)
za dobu výkonu základní (náhradní) vojenské služby, dal-li pracovník před dnem jeho splatnosti (§ 10 odst. 4) platnou výpověď,
b)
za dobu, po kterou má pracovník nárok na náborový nebo jiný obdobný příspěvek podle zvláštních předpisů,1)
c)
za dobu, po kterou pracovník pobírá starobní důchod nebo jeho část,
d)
za dobu uvedenou v § 4 odst. 7.
(2)
Věrnostní přídavek nepřísluší též za zbývající část kalendářních měsíců, do kterých spadá počátek nebo konec dob uvedených v předchozím odstavci.
(3)
Pracovník, s nímž organizace rozvázala v hornickém rocehornickém roce pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně [§ 46 odst. 1 písm. f) a § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce], ztrácí nárok na věrnostní přídavek za tento hornický rokhornický rok.
Výše věrnostního přídavku
§ 7
(1)
Věrnostní přídavek se poskytuje v ročních částkách odstupňovaných podle počtu ukončených roků výkonu hornické činnosti v hornickém provozu včetně čekací doby (dále jen „doba hornické činnosti“). Tato doba se zjišťuje k 30. červnu běžného roku.
(2)
Pro určení výše věrnostního přídavku se zařazují hornické činnosti do skupin podle obtížnosti a rizikovosti vykonávané práce.
(3)
Žákům se poskytuje věrnostní přídavek ve výši odstupňované podle počtu ukončených let přípravy.
§ 8
(1)
Pracovníkům uvedeným v § 5 se poskytuje věrnostní přídavek za celý hornický rokhornický rok ve výši odpovídající skupině vykonávané hornické činnosti a počtu ukončených hornických rokůhornických roků, ve kterých splnili podmínky nároku na věrnostní přídavek.
(2)
Pracovníkům uvedeným v § 3 odst. 2 se poskytuje věrnostní přídavek ve výši, ve které jim příslušel za hornický rokhornický rok, v němž došlo ke skončení výkonu hornické činnosti v hornickém provozu; za dobu dalšího zaměstnání se těmto pracovníkům věrnostní přídavek nezvyšuje.
(3)
Pracovníkům, kteří se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu stali trvale nezpůsobilými k výkonu dosavadní práce z důvodů uvedených ve zvláštním předpise2) a jsou
a)
převedeni na jinou práci nebo uvolněni do jiné organizace v rámci hornické výrobní hospodářské jednotky nebo do báňského vědeckovýzkumného ústavu, se poskytuje věrnostní přídavek nadále ve výši odpovídající skupině pracovní činnosti, kterou vykonávali před převedením nebo uvolněním,
b)
uvolněni do jiné organizace, může uvolňující organizace poskytnout jednorázovou náhradu věrnostního přídavku podle doby hornické činnosti až do výše šestinásobku věrnostního přídavku, který jim příslušel za hornický rokhornický rok, v němž došlo k uvolnění.
(4)
Podrobnější vymezení podmínek pro přiznání jednorázové náhrady věrnostního přídavku upraví kolektivní smlouva.
§ 9
(1)
Věrnostní přídavek se nekrátí za dobu trvání překážek v práci, jestliže pracovníku za tuto dobu přísluší náhrada mzdy nebo peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu.
(2)
Věrnostní přídavek se krátí o jednu dvanáctinu roční částky za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) v příslušném hornickém rocehornickém roce; neomluveně zameškané části směn se sčítají.
(3)
Při překážkách v práci bez nároku na náhradu mzdy, s výjimkou základní (náhradní) vojenské služby a péče o nemocné dítě mladší než 10 let po skončení doby pobírání ošetřovného, se krátí věrnostní přídavek o jednu dvanáctinu roční částky za každých 22 takto zameškaných směn (pracovních dnů) v příslušném hornickém rocehornickém roce.
(4)
Při vzniku nebo skončení pracovního poměru v průběhu hornického rokuhornického roku náleží pracovníku za každý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru jedna dvanáctina roční částky věrnostního přídavku.
§ 10
Výplata a splatnost věrnostního přídavku
(1)
Věrnostní přídavek se vyplácí jednou ročně ke Dni horníků a energetiků za uplynulý hornický rokhornický rok. Ke stejnému dni se vyplácí věrnostní přídavek žákům za ukončený rok přípravy.
(2)
Věrnostní přídavek poskytuje organizace, k níž je pracovník v pracovním poměru. Žákům poskytuje věrnostní přídavek organizace, pro kterou se připravují na hornické povolání.
(3)
Pracovníkům uvedeným v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. e) poskytuje věrnostní přídavek organizace, k níž byli před uvolněním v pracovním poměru.
(4)
Za dobu výkonu základní (náhradní) vojenské služby je věrnostní přídavek splatný do jednoho měsíce po skončení této služby.
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 11
(1)
Doba výkonu základní (náhradní) vojenské služby se zahrnuje do doby hornické činnosti, jestliže na ni bezprostředně navazuje.
(2)
Doba odpracovaná v organizacích a orgánech uvedených v § 3 odst. 2 se zahrnuje do doby hornické činnosti, jestliže z nich pracovník bezprostředně přešel k opětnému výkonu hornické činnosti v hornickém provozu.
§ 12
Pracovníkům uvedeným v § 3 a § 8 odst. 3 písm. a), u nichž došlo ke změně zaměstnání před dnem účinnosti tohoto zákona, se věrnostní přídavek poskytuje ve výši, ve které by jim příslušel, kdyby ke změně zaměstnání došlo za účinnosti tohoto zákona.
§ 13
Vláda Československé socialistické republiky po projednání s Ústřední radou odborů stanoví nařízením
a)
výčet nerostů dobývaných v hlubinných dolech a podúrovňových lomech [§ 2 odst. 2 písm. a) a b)],
b)
která další díla se považují za podzemní stavby zřizované a likvidované hornickým způsobem [§ 2 odst. 2 písm. e)],
c)
zařazení hornických činností do skupin (§ 7 odst. 2),
d)
roční částky věrnostního přídavku (§ 7 odst. 1) a bližší podmínky pro jeho poskytování.
§ 14
Věrnostní přídavek se podle tohoto zákona poprvé vyplatí ke Dni horníků a energetiků 1984.
§ 15
Zrušují se:
1.
zákon č. 177/1968 Sb., o věrnostním přídavku horníků;
2.
ustanovení § 13 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 145/1982 Sb.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1983.
Husák v. r.
Indra v. r.
v z. Rohlíček v. r.
1)
Např. vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1974 Sb., o příspěvcích a náhradách, které se poskytují pracovníkům získaným náborem prováděným národními výbory.
2)
§ 1 odst. 1 a 2 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 145/1982 Sb. |
Zákon č. 63/1983 Sb. | Zákon č. 63/1983 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti
Vyhlášeno 15. 6. 1983, datum účinnosti 1. 1. 1984, částka 12/1983
* Čl. I - Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ustanovení § 113, § 113a, § 113b a § 113c se vztahují též na příspěvek, na který vznikl nárok přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; příspěvek lze však odejmout (§ 113c) jen pro jednání, kterého se příjemce příspěvku dopustí v době ode dne nabytí účinn
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1984
63
ZÁKON
ze dne 14. června 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 4 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Nemůže-li uchazeč nastoupit službu proto, že den nástupu připadl na den nepřetržitého odpočinku v týdnu nebo svátek, považuje se podmínka nástupu služby ve stanovený den za splněnou, nastoupí-li uchazeč službu v nejblíže následující den služby.“.
2.
V § 6 odst. 1 se slova „18 měsíců“ nahrazují slovy „24 měsíce“.
3.
V § 7 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Za podmínek stanovených ministrem vnitra Československé socialistické republiky mohou při slavnostních příležitostech nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením ti, kteří byli ze služebního poměru uvolněni podle § 99 nebo propuštěni podle § 100 odst. 1 písm. b) nebo c) a jsou poživateli invalidního nebo starobního důchodu ze sociálního zabezpečení příslušníků. O tom, kdo je oprávněn nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením, rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra. Osoby oprávněné nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením nemají práva ani povinnosti příslušníků.“.
4.
V § 11 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1; ustanovení písm. b) tohoto odstavce zní:
„b)
jmenování do hodnosti podporučíka, jestliže po určenou dobu úspěšně vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost, dosáhl úplného středního vzdělání a splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro hodnost podporučíka,“,
připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Dobu úspěšného výkonu funkce v rozmezí do tří let podle druhu služby a kvalifikace příslušníka a kvalifikační předpoklady pro hodnost podporučíka [odstavec 1 písm. b)] stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky.“.
5.
V § 15 odst. 3 se slova „tři roky“ nahrazují slovy „pět let“.
6.
V § 26 odst. 1 se za ustanovení písm. c) vkládá nové ustanovení písm. d), které zní:
„d)
mimořádné jmenování do důstojnické hodnosti,“.
Dosavadní ustanovení písm. d) se označuje jako ustanovení písm. e).
7.
V § 26 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Odměnu podle odstavce 1 písm. d) lze udělit jen příslušníku vykonávajícímu funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.“.
8.
§ 61 odst. 1 zní:
„(1)
Sbor národní bezpečnosti může s příslušníkem uzavřít dohodu, kterou se Sbor národní bezpečnosti zavazuje umožnit příslušníku získání nebo zvýšení kvalifikace a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po určitou dobu ve služebním poměru nebo uhradit Sboru národní bezpečnosti náklady spojené se získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část. Sbor národní bezpečnosti se může s příslušníkem také dohodnout, že příslušník uhradí Sboru národní bezpečnosti i náklady, které do skončení služebního poměru vynaložil k získání nebo zvýšení jeho kvalifikace, jestliže příslušník bude uvolněn ze služebního poměru podle § 99 nebo jestliže jeho služební poměr skončí odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti anebo propuštěním podle § 100 odst. 1 písm. d), e) nebo f) před získáním předpokládané kvalifikace nebo před jejím zvýšením. Náhradu nákladů spojených se základní přípravou pro výkon služby nelze požadovat.“.
9.
§ 61 odst. 2 písm. c) zní:
„c)
nejvyšší celková částka, do které lze na příslušníku požadovat náhradu nákladů, jestliže nesplní svůj závazek,“.
10.
V § 61 odst. 5 se za slovo „požadovat,“ vkládají tato slova: „a dobu trvání závazku“.
11.
§ 63 včetně nadpisu zní:
㤠63
Preventivní rehabilitace
(1)
Příslušníkům může být poskytnuta k upevnění jejich tělesné zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce 14 kalendářních dnů v roce.
(2)
Příslušníkům s oslabeným zdravotním stavem může být poskytnuta na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené.
(3)
Podmínky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob jejího provádění stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky.“.
12.
V § 88 se za slova „náhradu za ztrátu na služebním příjmu,“ vkládají tato slova: „popřípadě na důchodu,“.
13.
V § 89 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke snížení jeho služebního příjmu (výdělku) následkem poškození zdraví služebním úrazem nebo nemocí z povolání.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
14.
V § 89 se dosavadní odstavec 4 označuje jako odstavec 5, který zní:
„(5)
Příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených služebními orgány, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 10 000 Kčs a nejvýše 45 000 Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží příslušníku jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 80 000 Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 10 000 Kčs a nejvýše 45 000 Kčs náleží za podmínek stanovených v první větě též příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.“.
15.
V § 90 se spojka „a“ před koncem věty nahrazuje čárkou a za slova „jednorázové odškodnění pozůstalých“ se připojují tato slova: „a náhradu věcné škody“.
16.
V § 91 odst. 2 se vypouští poslední věta.
17.
§ 91 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušníka.“.
18.
V § 92 odst. 2 část věty před středníkem zní: „Ministr vnitra Československé socialistické republiky stanoví, které podmínky jsou obdobně nebezpečné a zvlášť nebezpečné (§ 89 odst. 5), upraví určování výše jednorázového mimořádného odškodnění a stanoví postup služebních orgánů při projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti o poskytování náhrad v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi z povolání;“.
19.
V § 94 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Ministr vnitra Československé socialistické republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji úrovně služebního příjmu, upravit v rozsahu stanoveném vládou Československé socialistické republiky pro pracovníky v pracovním poměru podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu náležející příslušníkům po skončení neschopnosti k službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.“.
20.
V § 100 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:
„Jde-li o propuštění příslušníka z důvodu uvedeného v předchozím odstavci písm. d), nezapočítává se do lhůty dvou měsíců doba, po kterou je příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz.“.
21.
V § 109 odst. 1 se slova „nepobírá důchod“ nahrazují slovy „nemá nárok na důchod“ a za slovo „nebo“ se vkládá slovo „na“.
22.
§ 109 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Podrobnosti o poskytování platového vyrovnání, o způsobu výpočtu jeho výše a výplatě upraví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Ministři vnitra mohou v oborech své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení odstavců 1 a 2.“.
23.
V § 113 se vkládá před dosavadní odstavec 1 nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů1) náleží vyšší příspěvek.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.
24.
V § 113 odst. 3 ve druhém řádku se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slovo „důchod“ se vkládají tato slova: „nebo na důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let)“.
25.
Za § 113 se vkládají § 113a, § 113b a § 113c, které zní:
㤠113a
(1)
Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku zdržuje v cizině trvale, příspěvek nenáleží. Zdržuje-li se příjemce příspěvku v cizině přechodně, příspěvek mu náleží, avšak do ciziny se nevyplácí.
(2)
Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, se příspěvek nevyplácí. Manželu a dětem oprávněného se na žádost vyplácí část příspěvku, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů rodiny. Oprávněnému, který je osamělý, lze výjimečně povolit výplatu části příspěvku k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu příspěvek zpětně za celou dobu vazby.
§ 113b
(1)
Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku podávat v určené lhůtě hlášení pro účely krácení příspěvku, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku. Plátce příspěvku je oprávněn přezkoumat správnost a úplnost tohoto hlášení.
(2)
Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit plátci příspěvku neprávem vyplacené částky.
(3)
Byl-li příspěvek poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, zaviněním příjemce příspěvku i organizace, odpovídají příjemce příspěvku i organizace za vrácení neprávem vyplacených částek společně a nerozdílně.
(4)
O promlčení a promlčecí době platí ustanovení § 132a.
(5)
O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené částky příspěvku rozhoduje plátce příspěvku; pro řízení se použije obdobně ustanovení upravujících řízení v sociálním zabezpečení příslušníků.2)
§ 113c
Příjemci příspěvku, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost [§ 13 odst. 1 písm. a)], může být příspěvek odňat. O odnětí příspěvku rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra po předchozím projednání ve zvláštní komisi zřízené podle § 13 odst. 2.“.
26.
§ 116 odst. 2 zní:
„(2)
Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o odnětí hodnosti, proti služebnímu hodnocení, jímž byl příslušník hodnocen jako nevyhovující a nezpůsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci [§ 100 odst. 1 písm. d)], proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody.“.
27.
V § 116 odst. 3 část věty před středníkem zní:
„Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět;“.
28.
V § 118 odst. 4 se za slova „ministři vnitra“ vkládají tato slova: „a služební orgány jimi zmocněné;“.
29.
V § 129 odst. 1 věta první zní:
„Právo na příspěvek (§ 110 až 114) se nepromlčuje; v ostatních případech se právo promlčí, jestliže nebylo uplatněno v době v tomto zákoně stanovené.“.
30.
V § 131 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Nárok na jednotlivou splátku příspěvku (§ 110 až 114) se promlčuje za jeden rok ode dne její splatnosti; byl-li nárok na příspěvek neprávem odepřen, promlčuje se nárok na jednotlivé splátky příspěvku za tři roky.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
31.
Za § 132 se vkládá § 132a, který zní:
㤠132a
Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje za tři roky ode dne, kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek byl poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději za deset let od jeho výplaty. Promlčecí doba neběží, jsou-li z příspěvku prováděny srážky na úhradu částky vyplacené neprávem.“.
32.
V § 135 odst. 1 se za slova „§ 108 odst. 4,“ vkládají tato slova: „§ 143 odst. 5,“.
Čl. II
Ustanovení § 113, § 113a, § 113b a § 113c se vztahují též na příspěvek, na který vznikl nárok přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; příspěvek lze však odejmout (§ 113c) jen pro jednání, kterého se příjemce příspěvku dopustí v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1984.
Husák v. r.
Indra v. r.
v z. Rohlíček v. r.
1)
§ 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 122/1978 Sb.).
2)
§ 116 odst. 1, 2 a 6 a § 134 odst. 1 až 5 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 73/1983 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 73/1983 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 39/1957 Zb. o chmeliarskych výrobných oblastiach, chmeliarskych polohách, povinnom známkovaní chmeľu a o evidencii chmeľníc v znení zákonného opatrenia Predsedníctva Národného zhromaždenia č. 77/1962 Zb.
Vyhlášeno 13. 7. 1983, datum účinnosti 1. 8. 1983, částka 15/1983
* Čl. I - Zákon č. 39/1957 Zb. o chmeliarskych výrobných oblastiach, chmeliarskych polohách, povinnom známkovaní chmeľu a o evidencii chmeľníc v znení zákonného opatrenia Predsedníctva Národného zhromaždenia č. 77/1962 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. II
* Čl. III - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. augustom 1983.
Aktuální znění od 1. 8. 1983
73
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 29. júna 1983,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 39/1957 Zb. o chmeliarských výrobných oblastiach, chmeliarských polohách, povinnom známkovaní chmeľu a o evidencii chmeľníc v znení zákonného opatrenia Predsedníctva Národného zhromaždenia č. 77/1962 Zb.
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon č. 39/1957 Zb. o chmeliarskych výrobných oblastiach, chmeliarskych polohách, povinnom známkovaní chmeľu a o evidencii chmeľníc v znení zákonného opatrenia Predsedníctva Národného zhromaždenia č. 77/1962 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
1.
§ 1 vrátane nadpisu znie:
㤠1
Chmeliarska výrobná oblasť
(1)
Chmeliarskou výrobnou oblasťou na území Slovenskej socialistickej republiky je „Piešťanská výrobná oblasť“.
(2)
Chmeliarska výrobná oblasť tvorí súvislý celok; jej názov je záväzný pre povinné známkovanie chmeľu.
(3)
Hranice chmeliarskej výrobnej oblasti určuje Ministerstvo poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky.“.
2.
§ 2 ods. 2 znie:
„(2)
Povinným známkovaním chmeľu sa rozumie:
a)
povinné označovanie chmeľu podľa miestneho pôvodu (ďalej len „označovanie chmeľu“) a
b)
povinné overovanie miestneho pôvodu chmeľu (ďalej len „overovanie chmeľu“).“.
3.
§ 3 ods. 1 prvá veta znie:
„(1)
Označovanie chmeľu vykonáva Ústredný kontrolný a skúšobný ústav poľnohospodársky v Bratislave (ďalej len „Ústav“) pomocou chmeliarskych dôverníkov.“.
4.
§ 3 ods. 2 znie:
„(2)
Označenie chmeľu musí obsahovať tieto údaje:
a)
Československá socialistická republika;
b)
„slovenský chmeľ“ s udaním ročníka;
c)
výrobná oblasť;
d)
výrobná obec.“.
5.
§ 3 ods. 3 sa vypúšťa.
Doterajší odsek 4 sa označuje ako odsek 3.
6.
§ 4 ods. 2 znie:
„(2)
Ústav vylúči z overovania chmeľ nezodpovedajúci československej štátnej norme akosti, chmeľ, ktorý nemá typické znaky chmeľu odrody „Červenák“ a chmeľ, pri ktorom nemožno spoľahlivo preukázať, že bol vypestovaný v „Piešťanskej výrobnej oblasti“.“.
7.
V § 4 ods. 3 v druhej vete sa slová „§ 3 ods. 2 a 3“ nahrádzajú slovami „§ 3 ods. 2“.
8.
V § 8 sa vypúšťajú slová „v Úradnom liste“.
9.
V § 11 sa vypúšťa veta za bodkočiarkou.
10.
Pokiaľ sa v zákone používa
a)
výraz „chmeliarske výrobné oblasti“, nahrádza sa výrazom „chmeliarska výrobná oblasť“,
b)
názov „Ministerstvo poľnohospodárstva a lesného hospodárstva“, nahrádza sa názvom „Ministerstvo poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky“.
Čl. II
Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sa splnomocňuje, aby v Zbierke zákonov vyhlásilo úplné znenie zákona č. 39/1957 Zb. o chmeliarskych výrobných oblastiach, chmeliarskych polohách, povinnom známkovaní chmeľu a o evidencii chmeľníc, ako vyplýva pre Slovenskú socialistickú republiku z neskorších predpisov.
Čl. III
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. augustom 1983.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon č. 115/1983 Sb. | Zákon č. 115/1983 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* Čl. I - Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění zákona č. 158/1973 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb. a zákona č. 149/1979 Sb. se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - (1) Práva a povinnosti z pracovně právních a jiných vztahů přecházejí z dosavadního federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj na Státní komisi.
* Čl. III - (1) Státní komise rozhoduje ve sboru o zásadních otázkách patřících do její působnosti.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 11. 1983
115
ZÁKON
ze dne 26. října 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění zákona č. 158/1973 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb. a zákona č. 149/1979 Sb. se mění a doplňuje takto:
§ 51 až 54 včetně nadpisu zní:
„Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj
§ 51
Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj (dále jen „Státní komise“) je federálním ústředním orgánem státní správy pro oblast vědeckotechnického a investičního rozvoje.
§ 52
Státní komise
a)
zpracovává návrhy obsahu a zaměření jednotné státní vědeckotechnické politiky, jejích hlavních směrů, včetně zásad jejího komplexního zabezpečení i realizace a předkládá je vládě Československé socialistické republiky; spolupracuje se Státní plánovací komisí při přípravě návrhu koncepce jednotné státní investiční politiky a připravuje pro ni komplexní technickoekonomické podklady;
b)
spolupracuje při zpracování státních programů a ve vládou Československé socialistické republiky stanovených případech je sestavuje, organizuje jejich zabezpečování, sleduje a vyhodnocuje jejich plnění;
c)
podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky účastní se prací na souhrnných prognózách vědeckotechnického, ekonomického a sociálního rozvoje Československé socialistické republiky;
d)
podle zásad stanovených pro přípravu státního plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a podle zvláštních směrnic vlády Československé socialistické republiky řídí přípravu, vypracovává a předkládá vládě Československé socialistické republiky návrh státního plánu rozvoje vědy a techniky*) a řídí přípravu a zpracovává návrh státního plánu projektových a typizačních prací,*) přitom úzce spolupracuje se Státní plánovací komisí; projednává návrh plánu základního výzkumu před jeho předložením Československou akademií věd vládě Československé socialistické republiky;**)
e)
navrhuje na zařazení do plánu investiční výstavby po projednání s příslušnými orgány státní správy úkoly, zabezpečující realizaci státního plánu rozvoje vědy a techniky;
f)
stanoví na základě jednotné státní vědeckotechnické politiky a jejích hlavních směrů schválených vládou Československé socialistické republiky použití finančních, devizových a ostatních prostředků souhrnně vyčleněných ve státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky, státním rozpočtu federace a měnovém plánu Československé socialistické republiky na zabezpečení úkolů plánu rozvoje vědy a techniky a na zabezpečení činnosti organizací jednotné výzkumné a vývojové základny v Československé socialistické republice; vytváří v rámci těchto prostředků rezervy použitelné k urychlení inovačních procesů. V součinnosti se Státní plánovací komisí stanoví použití dalších prostředků vyčleněných na státní programy, u nichž organizuje jejich zabezpečování;
g)
zpracovává spolu se Státní plánovací komisí, federálním ministerstvem financí a s příslušnými ústředními orgány republik návrhy koncepce státní bytové politiky včetně návrhů na její zajištění; zpracované návrhy předkládá spolu se Státní plánovací komisí a federálním ministerstvem financí vládě Československé socialistické republiky;
h)
zpracovává spolu se Státní plánovací komisí a ostatními federálními ústředními orgány a ústředními orgány republik celostátní koncepci tvorby a ochrany životního prostředí; zpracovaný návrh předkládá po projednání ve vládě České socialistické republiky a ve vládě Slovenské socialistické republiky vládě Československé socialistické republiky;
ch)
zpracovává spolu s příslušnými federálními ústředními orgány a ústředními orgány republik koncepce mezinárodní spolupráce v oblasti vědeckotechnického rozvoje včetně licenční politiky a technické pomoci, životního prostředí, investičního rozvoje a jejich zajištění; tuto spolupráci organizuje; zpracované návrhy předkládá vládě Československé socialistické republiky;
i)
navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásady řízení jednotné výzkumné a vývojové základny v Československé socialistické republice; vyjadřuje se k začlenění organizací do jednotné výzkumné a vývojové základny a k jejich vynětí z ní;
j)
zabezpečuje utváření a činnost pracovišť soustavy vědeckých, technických a ekonomických informací a zpracovává koncepci budování automatizovaných systémů řízení;
k)
provádí v souladu se záměry státní technické a investiční politiky státní expertizu investic v odvětvích řízených federálními orgány a investic federálního významu, určených vládou Československé socialistické republiky; sleduje realizaci investic federálního významu ve federálně řízených odvětvích a navrhuje vládě Československé socialistické republiky potřebná opatření, popřípadě tato opatření provádí;
l)
koordinuje kontrolní činnost v oblasti vědeckotechnického a investičního rozvoje; kontroluje plnění jednotného státního plánu rozvoje vědy a techniky a realizaci investic vybraných podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky a navrhuje jí potřebná opatření;
m)
koordinuje zabezpečování jednotné státní vědeckotechnické, investiční a bytové politiky a koncepci tvorby a ochrany životního prostředí, mezinárodní spolupráce [písm. ch)] a budování automatizovaných systémů řízení.
§ 53
(1)
Státní komise vydává na základě tohoto zákona obecně závazné právní předpisy na úseku
a)
plánování vědeckotechnického rozvoje;
b)
výzkumné a vývojové základny, vědeckých, technických a ekonomických informací a automatizovaných systémů řízení;
c)
použití finančních, devizových a ostatních prostředků vyčleněných podle § 52 písm. f);
d)
řízení investorské, projektové, inženýrské a typizační činnosti;
e)
přípravy, provádění a vyhodnocování investic;
f)
určování ekonomické efektivnosti vědeckotechnického rozvoje a investic;
g)
rozpočtování v investiční výstavbě.
(2)
Obecně závazné právní předpisy vydávané příslušnými federálními ústředními orgány na úsecích financování vědeckotechnického rozvoje, cen výzkumných a vývojových prací, mzdových forem a odměňování pracovníků předvýrobních etap a další obecně závazné právní předpisy federálních ústředních orgánů, které se dotýkají vědeckotechnického rozvoje, jeho uplatnění v praxi a investičního rozvoje, jsou vydávány po projednání se Státní komisí.
§ 54
(1)
Předsedovi Státní komise je podřízen Úřad pro vynálezy a objevy a Úřad pro normalizaci a měření; jejich postavení a působnost stanoví zvláštní předpisy.
(2)
Předsedovi Státní komise je podřízena Československá komise pro atomovou energii (dále jen „komise“). Komise je federálním orgánem státní správy. Jejího předsedu, místopředsedu a ostatní členy jmenuje a odvolává vláda Československé socialistické republiky.
(3)
Do působnosti komise patří
a)
zpracovávat návrh československého jaderného programu a návrh rozsahu a rozdělení prostředků k jeho zabezpečení a ve spolupráci s federálními orgány a orgány republik zabezpečovat jeho plnění;
b)
schvalovat použití štěpných materiálů, vyjadřovat se k jejich dovozu a vývozu a evidovat je;
c)
vydávat na základě tohoto zákona ve spolupráci s federálním ministerstvem paliv a energetiky obecně závazné právní předpisy o jaderné bezpečnosti při projektování, výstavbě a provozu jaderných zařízení, zajišťovat evidenci o radioaktivních látkách a štěpných materiálech a dozírat na zneškodňování radioaktivních odpadů;
d)
ve vymezeném rozsahu plnit úkoly mezinárodní spolupráce v oblasti jaderné techniky.“.
Čl. II
(1)
Práva a povinnosti z pracovně právních a jiných vztahů přecházejí z dosavadního federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj na Státní komisi.
(2)
Tam, kde se v právních předpisech mluví o federálním ministerstvu pro technický a investiční rozvoj, rozumí se tím Státní komise, kde se mluví o ministru Československé socialistické republiky pro technický a investiční rozvoj, rozumí se předseda Státní komise.
Čl. III
(1)
Státní komise rozhoduje ve sboru o zásadních otázkách patřících do její působnosti.
(2)
O ostatních otázkách patřících do působnosti Státní komise rozhodují její předseda a vedoucí pracovníci na základě dělby řídících funkcí stanovené statutem Státní komise.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1983.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
*)
§ 4 odst. 2 zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování.
**)
§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd. |
Zákon č. 116/1983 Sb. | Zákon č. 116/1983 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* Čl. I - Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 30/1983 Sb.), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 11. 1983
116
ZÁKON
ze dne 27. října 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 30/1983 Sb.), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 písm. c) se slova „služby a opravy“ nahrazují slovy „věcná plnění a výkony (dále jen „služby“)“.
2.
§ 77 odst. 2 zní:
„(2)
Zabezpečení pracujících uvedených v § 3 písm. f) a občanů poskytujících služby na základě povolení národního výboru při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, upravují prováděcí předpisy [§ 172 odst. 1 písm. d) a e)].“.
3.
§ 171 písm. b) zní:
„b)
příslušné národní výbory, pokud jde o
1.
zaopatřovací příspěvek,
2.
dávky ze zabezpečení v nemoci, ze zabezpečení matky a dítěte pracujících uvedených v § 3 písm. f) a občanů poskytujících služby na základě povolení národního výboru,
3.
dávky ze zabezpečení matky a dítěte jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících a
4.
zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami (§ 72).“.
4.
§ 172 odst. 1 písm. e) zní:
„e)
pro občany poskytující služby na základě povolení národního výboru zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte, zabezpečení v době vojenského cvičení a důchodové zabezpečení obdobně podle úpravy platné pro pracovníky v pracovním poměru;“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon České národní rady č. 118/1983 Sb. | Zákon České národní rady č. 118/1983 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* Čl. II - Zrušuje se ministerstvo výstavby a techniky České socialistické republiky. Jeho působnost, jakož i práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí na Českou komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.
* Čl. III
Aktuální znění od 21. 4. 1988 (60/1988 Sb.)
118
ZÁKON
České národní rady
ze dne 31. října 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. II
Zrušuje se ministerstvo výstavby a techniky České socialistické republiky. Jeho působnost, jakož i práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí na Českou komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1983.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon České národní rady č. 119/1983 Sb. | Zákon České národní rady č. 119/1983 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 32/1983 Sb.), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 11. 1983
119
ZÁKON
České národní rady
ze dne 31. října 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 32/1983 Sb.), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 8 odst. 1 písm. a) č. 13 se za slovo „dávkách“ vkládají slova „ze zabezpečení v nemoci a“.
2.
§ 9 písm. a) č. 4 zní:
„4.
o poskytnutí lázeňské péče pro nepracující důchodce, členy jednotných zemědělských družstev, vědecké pracovníky, umělce a novináře, občany poskytující služby na základě povolení národního výboru, jakož i pro rodinné příslušníky všech těchto osob, s výjimkou nemocí, u nichž lázeňskou péči povolují podle zvláštních předpisů orgány státní zdravotní správy,“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 121/1983 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 121/1983 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 207/1968 Zb. o zriadení ministerstiev a iných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej socialistickej republiky
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* Čl. I - Zákon Slovenskej národnej rady č. 207/1968 Zb. o zriadení ministerstiev a iných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej socialistickej republiky v znení zákona SNR č. 150/1970 Zb., zákona SNR č. 121/1971 Zb., zákona SNR č. 41/1972 Zb. a zákona SNR č.
* Čl. II
* Čl. III - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. novembrom 1983.
Aktuální znění od 1. 11. 1983
121
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 1. novembra 1983,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 207/1968 Zb. o zriadení ministerstiev a iných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej socialistickej republiky
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 207/1968 Zb. o zriadení ministerstiev a iných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej socialistickej republiky v znení zákona SNR č. 150/1970 Zb., zákona SNR č. 121/1971 Zb., zákona SNR č. 41/1972 Zb. a zákona SNR č. 39/1973 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 1 ods. 1 sa z výpočtu ministerstiev Slovenskej socialistickej republiky vypúšťa Ministerstvo výstavby a techniky Slovenskej socialistickej republiky.
2.
Za § 1b sa vkladá nový § 1c, ktorý znie:
㤠1c
(1)
Zriaďuje sa Slovenská komisia pre vedeckotechnický a investičný rozvoj ako ústredný orgán štátnej správy Slovenskej socialistickej republiky pre vedeckotechnický a investičný rozvoj, územné plánovanie a stavebný poriadok.
(2)
Slovenská komisia pre vedeckotechnický a investičný rozvoj pozostáva z predsedu, ktorým je podpredseda vlády Slovenskej socialistickej republiky, a ďalších členov. Predsedu Slovenskej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj vymenúva a odvoláva Predsedníctvo Slovenskej národnej rady. Ďalších členov Slovenskej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj vymenúva a odvoláva vláda Slovenskej socialistickej republiky.
(3)
Prácu Slovenskej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj a jej aparátu riadi a jej rozhodnutia vydáva predseda Slovenskej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj.
(4)
Slovenská komisia pre vedeckotechnický a investičný rozvoj rozhoduje v zbore o zásadných otázkach patriacich do jej pôsobnosti, o ostatných otázkach rozhoduje predseda komisie a vedúci pracovníci na základe deľby riadiacich funkcií určenej štatútom komisie.
(5)
Podrobnejšie vymedzenie úloh Slovenskej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj a zásady jej činnosti a organizácie upraví štatút, ktorý schvaľuje vláda Slovenskej socialistickej republiky.“.
3.
§ 6 ods. 2 znie:
„(2)
Na čele Slovenského geologického úradu je predseda, ktorého vymenúva a odvoláva vláda Slovenskej socialistickej republiky. Predseda Slovenského geologického úradu zodpovedá za výkon svojej funkcie vláde Slovenskej socialistickej republiky.“.
Čl. II
Zrušuje sa Ministerstvo výstavby a techniky Slovenskej socialistickej republiky. Jeho práva a povinnosti z pracovnoprávnych a iných vzťahov prechádzajú na Slovenskú komisiu pre vedeckotechnický a investičný rozvoj.
Čl. III
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. novembrom 1983.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 123/1983 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 123/1983 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o pôsobnosti národných výborov pri vykonávaní niektorých ustanovení Občianského zákonníka a notárskeho poriadku
Vyhlášeno 1. 11. 1983, datum účinnosti 1. 11. 1983, částka 26/1983
* § 1 - Funkciu opatrovníka maloletého dieťaťa v konaní pred štátnym notárstvom vykonáva na základe rozhodnutia štátneho notárstva1) okresný národný výbor.
* § 2 - (1) Okresný národný výbor
* § 3 - Miestny národný výbor
* § 4 - Zrušuje sa položka 7 prílohy E zákona SNR č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy.
* § 5 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 1. 11. 1983
123
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 1. novembra 1983
o pôsobnosti národných výborov pri vykonávaní niektorých ustanovení Občianskeho zákonníka a notárskeho poriadku
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Funkciu opatrovníka maloletého dieťaťa v konaní pred štátnym notárstvom vykonáva na základe rozhodnutia štátneho notárstva1) okresný národný výbor.
§ 2
(1)
Okresný národný výbor
a)
ustanovuje lehoty, v ktorých je organizácia najneskôr povinná odstrániť vady poskytnutej služby, ak bolo právo na odstránenie vád uplatnené v záručnej lehote;2)
b)
môže ustanoviť lehoty, v ktorých najneskôr je organizácia povinná zhotoviť vec na zákazku alebo vykonať opravu alebo úpravu veci.3)
(2)
V meste, kde je mestský národný výbor prvej kategórie,4) vykonáva pôsobnosť podľa odseku 1 tento národný výbor.
§ 3
Miestny národný výbor
a)
vydáva v prípadoch, ktoré ustanoví vláda Slovenskej socialistickej republiky nariadením,5) ak osobitný zákon neustanovuje inak,6) súhlas na prenechanie nehnuteľnosti alebo jej časti na dočasné užívanie;
b)
vydáva súhlas k zmluve o prevode budovy, ktorá je v súkromnom vlastníctve, ako aj k zmluve o prevode alebo prenájme poľnohospodárskeho (lesného) pozemku, ak nejde o prevod do socialistického spoločenského vlastníctva.7)
§ 4
Zrušuje sa položka 7 prílohy E zákona SNR č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy.
§ 5
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
1)
§ 14 ods. 3 zákona č. 95/1963 Zb. o štátnom notárstve a o konaní pred štátnym notárstvom (notársky poriadok) v znení zákona č. 134/1982 Zb. (úplné znenie č. 72/1983 Zb.).
2)
§ 250, 253, 273 ods. 1 a § 281 ods. 1 Občianskeho zákonníka v znení zákona č. 131/1982 Zb. (úplné znenie č. 70/1983 Zb.).
3)
§ 268 ods. 1 a § 277 Občianskeho zákonníka.
4)
§ 10 ods. 3 zákona č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení zákona SNR č. 139/1982 Zb. (úplné znenie č. 35/1983 Zb.).
5)
§ 397 ods. 4 Občianskeho zákonníka.
6)
Napríklad § 9 ods. 3 zákona č. 123/1975 Zb. o užívaní pôdy a iného poľnohospodárskeho majetku na zabezpečenie výroby, § 40 zákona č. 122/1975 Zb. o poľnohospodárskom družstevníctve, § 14 zákona č. 61/1977 Zb. o lesoch a § 26 zákona SNR č. 100/1977 Zb. o hospodárení v lesoch a štátnej správe lesného hospodárstva.
7)
§ 490 ods. 2 Občianskeho zákonníka. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 149/1983 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 149/1983 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1984
Vyhlášeno 16. 12. 1983, datum účinnosti 1. 1. 1984, částka 31/1983
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou81 006 500 000 Kčs
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1984.
* Príloha č.1 zákona SNR č. 149/1983 Sb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 149/1983
Aktuální znění od 1. 1. 1984
149
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 15. decembra 1983
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1984
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu
Slovenskej socialistickej republiky (ďalej
len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú
sumou| 81 006 500 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu
republiky sa určujú sumou
(príloha č. 1).| 81 006 500 000 Kčs
---|---
(2)
V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý
súhrnný finančný vzťah rozpočtov
národných výborov k štátnemu rozpočtu
republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu
republiky) vo výške| 11 855 900 000 Kčs
---|---
a účelové subvencie poskytované zo
štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške
(príloha č. 2).| 10 545 900 000 Kčs
---|---
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1984.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
Príloha č.1 zákona SNR č. 149/1983 Sb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1984
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva | 13 644 134
z toho: |
z hospodárstva | 11 571 972
z vedy a techniky | 100 389
z peňažných a technických služieb| 1 339 121
zo spoločenských služieb a činností | 567 052
z obrany a bezpečnosti| 65 600
Dane od obyvateľstva a poplatky| 12 905 000
Ostatné príjmy | 388 466
Dotácie a subvencie zo štátneho
rozpočtu federácie| 54 068 900
Spolu| 81 006 500
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 23 462 487
Veda a technika| 1 675 124
Peňažné a technické služby| 1 595 375
Spoločenské služby a činnosti |
pre obyvateľstvo| 29 325 339
Obrana a bezpečnosť| 1 656 134
Správa| 890 241
Súhrnný finančný vzťah a účelové|
subvencie národným výborom| 22 401 800
Spolu| 81 006 500
Príloha č. 2 zákona SNR č. 149/1983
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1984
Kraj| Dotácie| Účelové subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy| 1 326 300| 2 361 800
Západoslovenský | |
krajský národný výbor| 2 729 500| 2 646 000
Stredoslovenský| |
krajský národný výbor| 3 752 000| 2 920 900
Východoslovenský| |
krajský národný výbor| 4 048 100| 2 617 200
Spolu| 11 855 900| 10 545 900 |
Zákon České národní rady č. 157/1983 Sb. | Zákon České národní rady č. 157/1983 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí
Vyhlášeno 27. 12. 1983, datum účinnosti 1. 4. 1984, částka 32/1983
* Čl. I - Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 4. 1984
157
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. prosince 1983,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 4 odst. 3 zní:
„(3)
Zápisy právních vztahů vzniklých vydržením osobního vlastnictví k nemovitosti anebo vydržením práva odpovídajícího věcnému břemenu lze provádět v nesporných případech též na základě písemného ohlášení občana o změně právního vztahu doloženého osvědčením státního notářství,1) v jehož obvodu je nemovitost. Podrobnosti o náležitostech ohlášení těchto změn upraví prováděcí předpis.“.
2.
V § 4 se dosavadní odstavec 3 označuje jako odstavec 4.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1984.
Kempný v. r.
Korčák v. r.
1)
§ 100 odst. 1 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím. |
Zákon č. 27/1984 Sb. | Zákon č. 27/1984 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon)
Vyhlášeno 4. 4. 1984, datum účinnosti 1. 7. 1984, částka 5/1984
* Čl. I - Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o pozemních komunikacích (silniční zákon), jak vyplývá ze změn a doplňků provedených pozdějšími předpisy.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 7. 1984
27
ZÁKON
ze dne 21. března 1984,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 1 věta druhá zní:
„Pozemní komunikace jsou budovány, rekonstruovány, spravovány a udržovány v souladu se zásadami státní dopravní politiky, s koncepcí rozvoje dopravní soustavy a s ohledem na ochranu životního prostředí.“.
2.
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
Výstavba a přestavba pozemních komunikací se provádí na základě národohospodářských plánů. Výstavbu a přestavbu dálnic, silnic a místních komunikací plánují silniční správní orgány, výstavbu a přestavbu účelových komunikací plánují organizace, které je mají ve správě.“.
3.
V § 2 odst. 2 se slova „územních plánů rajónů a sídlišť“ nahrazují slovy „územně plánovací dokumentace“.
4.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Silniční správní orgány
(1)
Státní správu ve věcech pozemních komunikací vykonávají silniční správní orgány, kterými jsou federální ministerstvo dopravy, ústřední orgány státní správy ve věcech dopravy republik a národní výbory všech stupňů.1)
(2)
Federálnímu ministerstvu dopravy přísluší výkon státní správy ve věcech dálnic.
(3)
Ústředním orgánům státní správy ve věcech dopravy republik přísluší
a)
stanovit hlavní směry silniční politiky a rozvoje silničního hospodářství včetně organizační struktury a řízení,
b)
zabezpečovat stavebně technické vybavení silniční sítě podle potřeb silniční dopravy a obrany státu,
c)
rozhodovat o zařazení nově budovaných silnic do silniční sítě, o jejich přeřazování, popřípadě vyřazování z této sítě, jakož i o přeřazování místních komunikací a účelových komunikací do této sítě,
d)
určovat třídy jednotlivým silničním tahům,
e)
zřizovat a vést ústřední evidenci silnic,
f)
zajišťovat podklady nezbytné pro povolování mezikrajových přeprav předmětů a vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 60 tun, zejména navrhovat krajským národním výborům vhodné trasy pro tyto přepravy; trasy, které přesahují území České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky, navrhovat vždy ve vzájemné spolupráci obou ústředních orgánů státní správy ve věcech dopravy republik.
(4)
Krajským národním výborům přísluší
a)
povolovat přepravu zvlášť těžkých nebo rozměrných předmětů a vozidel, pokud trasa přepravy přesahuje územní obvod jednoho okresu nebo kraje,
b)
povolovat uzavírky a zřizovat objížďky na silnicích I. třídy,
c)
rozhodovat o připojení silnic, místních komunikací a účelových komunikací na silnice I. třídy, o úpravách nebo zrušení těchto připojení, jakož i o zřízení nebo zrušení sjezdů ze silnic I. třídy na sousední nemovitosti.
(5)
Okresním národním výborům přísluší výkon státní správy ve věcech silnic ve všech případech, pokud z ustanovení zákona nevyplývá jinak.
(6)
Místním národním výborům přísluší výkon státní správy ve věcech místních komunikací a účelových komunikací.“.
5.
Za § 3 se vkládají § 3a, 3b, 3c a 3d, které včetně nadpisů zní:
㤠3a
Speciální stavební úřady
(1)
Působnost speciálního stavebního úřadu2) pro dálnice vykonává federální ministerstvo dopravy.
(2)
Působnost speciálního stavebního úřadu pro silnice, místní komunikace a účelové komunikace vykonávají okresní národní výbory.
§ 3b
Připojování pozemních komunikací
(1)
O připojování pozemních komunikací, zřizování sjezdů ze silnice nebo místní komunikace na sousední nemovitosti, o úpravách nebo zrušení připojení pozemních komunikací a sjezdů ze silnice nebo místní komunikace na sousední nemovitosti rozhoduje s ohledem na ochranu dotčené pozemní komunikace a na bezpečnost provozu na ní příslušný silniční správní orgán.
(2)
Na rozhodování podle odstavce 1 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 3c
Státní odborný dozor
(1)
Státní odborný dozor nad pozemními komunikacemi vykonávají
a)
nad dálnicemi federální ministerstvo dopravy,
b)
nad silnicemi krajské národní výbory a okresní národní výbory,
c)
nad místními komunikacemi a účelovými komunikacemi místní národní výbory.
(2)
Orgány státního odborného dozoru dbají na zajištění ochrany pozemních komunikací a dozírají, zda jsou dodržovány povinnosti a podmínky pro užívání pozemních komunikací stanovené tímto zákonem, předpisy vydanými k jeho provedení, jakož i opatření silničních správních orgánů.
(3)
Zjistí-li orgán státního odborného dozoru závadu, vyzve organizaci, popřípadě podle povahy věci přímo pracovníka odpovědného za dodržování stanovených povinností, aby zjednali nápravu; při výkonu dozoru může dávat příkazy a zákazy, jakož i činit vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
(4)
Nebude-li zjednána náprava, vydá orgán státního odborného dozoru rozhodnutí, v němž nařídí zjednání nápravy, popřípadě i zastavení nezákonně prováděných činností.
(5)
Pracovníci pověření výkonem státního odborného dozoru jsou povinni vést uživatele k ochraně pozemních komunikací a zachování pořádku na nich. Jsou oprávněni zjišťovat totožnost osob, jejichž jednání ohrožuje pozemní komunikaci nebo provoz na ní. Jsou povinni se prokázat kontrolním odznakem a služebním průkazem. Při výkonu své funkce využívají zkušenosti a iniciativy pracujících, spolupracují s kontrolními orgány a s orgány společenských organizací, zejména Revolučního odborového hnutí.
(6)
Dohled na výkon státního odborného dozoru nad silnicemi, místními komunikacemi a účelovými komunikacemi přísluší ústředním orgánům státní správy ve věcech dopravy republik (vrchní státní odborný dozor).
§ 3d
Správa národního majetku
(1)
Ke správě pozemních komunikací jsou příslušné
a)
jde-li o dálnice, organizace k tomuto účelu zřízené federálním ministerstvem dopravy a jím řízené,
b)
jde-li o silnice, okresní národní výbory, popřípadě organizace k tomuto účelu jimi zřízené,
c)
jde-li o místní komunikace, místní národní výbory, popřípadě organizace jimi k tomuto účelu zřízené,
d)
jde-li o účelové komunikace, organizace, jimž zcela nebo převážně slouží.
(2)
Státní socialistické organizace a národní výbory, které jsou příslušné ke správě pozemních komunikací podle odstavce 1 (dále jen „správci komunikací“), jsou povinny tento národní majetek udržovat ve stavu odpovídajícím účelu, k němuž byl určen, a plnit povinnosti stanovené předpisy o správě národního majetku. To platí obdobně i pro jiné socialistické organizace než státní, které mají účelové komunikace ve vlastnictví nebo v trvalém užívání.“.
6.
Nadpis druhé části zní:
„DÁLNICE, SILNICE A MÍSTNÍ KOMUNIKACE“.
7.
Nadpis oddílu 1 zní:
„Užívání a ochrana dálnic, silnic a místních komunikací“.
8.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Dálnice
Dálnice jsou budovány jako komunikace směrově rozdělené s mimoúrovňovým křížením se všemi ostatními komunikacemi.“.
9.
Za § 4 se vkládají § 4a a 4b, které včetně nadpisů zní:
㤠4a
Silnice
(1)
Silnice včetně průjezdních úseků v městech a obcích jsou komunikace zařazené do silniční sítě. Do silniční sítě náleží též pozemní komunikace mimo území zastavěné nebo určené k souvislému zastavění, které spojují železniční stanice, letiště pro pravidelnou veřejnou dopravu a veřejné přístavy s dálnicemi a silnicemi, pokud jako účelové komunikace neslouží převážně provozu nebo správě těchto zařízení.
(2)
Účelné uspořádání silniční sítě se zajišťuje výstavbou nových silnic nebo zařazením místních komunikací, popřípadě účelových komunikací do silniční sítě. Silnice, kterých není třeba k účelnému uspořádání silniční sítě, mohou být z této sítě vyřazeny a zařazeny do sítě místních komunikací nebo přeřazeny mezi účelové komunikace, a nebo zrušeny.
§ 4b
Místní komunikace
(1)
Místními komunikacemi jsou obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací.
(2)
Sítě místních komunikací se budují a udržují v souladu s územně plánovací dokumentací tak, aby usnadňovaly osídlení a vyhovovaly potřebám místní dopravy, popřípadě dopravy zemědělské, a vyžadují-li to obecné zájmy, též potřebám dálkové dopravy a potřebám obrany státu.“.
10.
Nadpis § 5 zní:
„Součásti dálnic, silnic a místních komunikací“.
11.
V § 5 se slova „silnic“ nahrazují slovy „dálnic, silnic a místních komunikací“.
12.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Obecné užívání
Provoz na pozemních komunikacích upravují zvláštní předpisy; v jejich mezích smí každý užívat dálnic, silnic a místních komunikací obvyklým způsobem k účelům, ke kterým jsou určeny (obecné užívání). Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené komunikace; nesmí ji poškozovat nebo znečisťovat.“.
13.
§ 7 včetně nadpisu zní:
㤠7
Uzavírky a objížďky
Provoz na dálnicích, silnicích a místních komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka, vyžadují-li to nezbytně obecné zájmy, zejména zájmy bezpečnosti dopravy nebo zájmy stavby, údržby nebo ochrany dálnice, silnice nebo místní komunikace. O uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní orgán v dohodě s dopravním inspektorátem.3) Uživatelé dálnice, silnice nebo místní komunikace nemají nárok na náhradu případných vyšších nákladů, jež jim vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky; příslušný silniční správní orgán je však povinen pečovat, aby uzavírka byla vždy omezena na pokud možno nejkratší dobu a aby objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla co nejvýhodnější.“.
14.
§ 8 včetně nadpisu zní:
㤠8
Zvláštní užívání
(1)
K užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům než pro které jsou určeny (zvláštní užívání), je třeba povolení příslušného silničního správního orgánu vydaného v dohodě s dopravním inspektorátem;3) silniční správní orgán může v povolení stanovit podmínky zvláštního užívání a pro jejich nesplnění nebo v obecném zájmu může udělené povolení zrušit. Povolení není třeba pro vozidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů.
(2)
Povolení ke zvláštnímu užívání dálnice, silnice a místní komunikace nezbavuje uživatele povinnosti k náhradě podle ustanovení § 9 odst. 5 až 8.“.
15.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti
(1)
Závady ve sjízdnosti dálnic, silnic a místních komunikací jsou bez průtahů povinni odstraňovat jejich správci.
(2)
Závady ve schůdnosti přechodů pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic městy a obcemi, jakož i závady ve schůdnosti místních komunikací určených výhradně pro chodce, jsou povinni odstraňovat správci místních komunikací. Závady ve schůdnosti chodníků přilehlých k nemovitosti, která se nachází v zastavěném území a hraničí se silnicí nebo místní komunikací, jsou povinni bez průtahů odstraňovat vlastníci, správci nebo uživatelé nemovitostí, pokud tyto závady vznikly znečistěním, náledím nebo sněhem.
(3)
Rozsah povinností uvedených v odstavci 2 upravují s přihlédnutím k místním poměrům národní výbory svými obecně závaznými nařízeními.4)
(4)
K odstraňování závad ve sjízdnosti, popřípadě schůdnosti lze používat chemických posypových materiálů v souladu se zvláštními předpisy a jen tam, kde je to nezbytně nutné. Způsob a rozsah jejich použití stanoví prováděcí předpis.
(5)
Při znečistění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti, je povinen ten, kdo znečistění způsobil, je bez průtahů odstranit a uvést komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit správci komunikace náklady spojené s odstraněním znečistění a s uvedením komunikace do původního stavu.
(6)
Při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti, je povinen ten, kdo poškození způsobil, uhradit správci komunikace náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením komunikace do původního stavu, pokud se nedohodne se správcem komunikace, že poškození odstraní sám.
(7)
Ustanovení odstavců 5 a 6 platí i při poškození nebo znečištění, které způsobí nebo může způsobit závadu ve schůdnosti přechodů pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic městy a obcemi, místních komunikací určených výhradně pro chodce a chodníků.
(8)
Dojde-li ke sporu o náhradě nákladů podle odstavců 5 a 6, rozhodne o nich příslušný silniční správní orgán.
(9)
O úhradě nákladů spojených s odstraněním poškození nebo znečistění pozemních komunikací způsobených vozidly ozbrojených sil a ozbrojených sborů platí zvláštní úprava.“.
16.
Za § 9 se vkládá § 9a, který včetně nadpisu zní:
㤠9a
Odpovědnost za škodu vzniklou uživatelům dálnic, silnic a místních komunikací
(1)
Uživatelé dálnic, silnic nebo místních komunikací nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu dálnic, silnic nebo místních komunikací.
(2)
Správci dálnic, silnic a místních komunikací však odpovídají za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.
(3)
Správci místních komunikací odpovídají za škody, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti na přechodech pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic městy a obcemi, místních komunikací určených výhradně pro chodce a na chodnících, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.
(4)
Vlastníci, správci nebo uživatelé nemovitostí, které v zastavěném území hraničí se silnicí nebo místní komunikací, odpovídají za škody jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti na přilehlých chodnících, které vznikly znečistěním, náledím nebo sněhem a nebyly bez průtahů odstraněny.“.
17.
§ 10 včetně nadpisu zní:
㤠10
Ochrana dálnic, silnic a místních komunikací
(1)
Nikdo nesmí svojí činností ohrožovat dálnici, silnici nebo místní komunikaci a provoz na nich, ani ztěžovat jejich údržbu. Pro odvrácení takového ohrožení uloží příslušný silniční správní orgán v dohodě se zúčastněnými orgány nezbytná opatření; přitom může být též rozhodnuto po předchozím upozornění toho, kdo ohrožení vyvolal, že potřebná opatření budou provedena na jeho náklad.
(2)
Vlastníci, správci nebo uživatelé nemovitostí v sousedství dálnice, silnice nebo místní komunikace musí dovolit, aby příslušný silniční správní orgán učinil na jejich pozemcích potřebná opatření k zabránění sesuvu skal a půdy, pádu kamení a stromů a k umožnění odtoku vody, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice nebo místní komunikace, a nebo přírodními vlivy; vznikne-li však toto nebezpečí z jednání vlastníků, správců nebo uživatelů sousedních nemovitostí, jsou povinni učinit na dotčených pozemcích potřebná opatření vlastním nákladem.“.
18.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
K ochraně dálnic, silnic a místních komunikací a provozu na nich mimo území zastavěné nebo určené k souvislému zastavění slouží silniční ochranná pásma. Pro jednotlivé druhy a kategorie těchto komunikací stanoví šíři ochranných pásem prováděcí předpis, a to u dálnic a silnic vyšších tříd v rozsahu 50 až 100 metrů od osy přilehlého jízdního pásu, u silnic nižších tříd a místních komunikací 15 až 25 metrů od osy vozovky. Silniční ochranné pásmo pro nově budované nebo rekonstruované dálnice, silnice a místní komunikace vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.“.
19.
V § 11 odst. 2 a 3 se slovo „silnice“ nahrazují slovy „dálnice, silnice nebo místní komunikace“, slova „okresní národní výbor“ se nahrazují slovy „příslušný silniční správní orgán“ a slova „vlastník (uživatel) nemovitostí“ se nahrazují slovy „vlastník, správce nebo uživatel nemovitostí“.
20.
Nadpis § 12 zní:
„Ochrana výstavby dálnic, silnic a místních komunikací“.
21.
V § 12 se slovo „silnice“ nahrazuje slovy „dálnice, silnice a místní komunikace“, slova „stanovením stavební uzávěry v šíři silničních ochranných pásem (§ 11 odst. 1)“ se nahrazují slovy „územním rozhodnutím“, slova „rozhodnutí o přípustnosti stavby“ se nahrazují slovy „stavební povolení“ a slova „o stavebním řádu“ se nahrazují slovy „o územním plánování a stavebním řádu“.
22.
V § 13 se slovo „silnic“ nahrazuje slovy „dálnic, silnic a místních komunikací“, slova „organizace silničního hospodářství“ se nahrazují slovy „správce komunikace“ a slova „okresní národní výbor“ se nahrazují slovy „příslušný silniční správní orgán“; slova „a umísťování nadzemních a podzemních vedení všeho druhu“ se vypouštějí.
23.
§ 14 včetně nadpisu zní:
㤠14
Silniční zeleň
Silniční správní orgány dbají, aby byla na silničních pomocných pozemcích, popřípadě na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnic, silnic a místních komunikací (svahy násypů, odpočívky a podobně), přiměřeně k místním podmínkám, pěstována vhodná silniční zeleň; přitom je třeba, aby nebyla ohrožována bezpečnost silničního provozu nebo neúměrně ztěžováno použití těchto pozemků k účelům správy dálnic, silnic nebo místních komunikací nebo k obhospodařování sousedních pozemků.“.
24.
V § 15 se slova „národních výborů a organizací silničního hospodářství“ nahrazují slovy „příslušných silničních správních orgánů a správců komunikací“ a slovo „silnice“ se nahrazuje slovy „dálnice, silnice a místní komunikace“.
25.
Nadpis oddílu 2 zní:
„Stavba dálnic, silnic a místních komunikací a jejich styk s okolím“.
26.
§ 16 včetně nadpisu zní:
㤠16
Povolování staveb
K zahájení stavby dálnice, silnice nebo místní komunikace a k jejich změnám je třeba stavební povolení, které vydává speciální stavební úřad podle zvláštních předpisů.2) Při vydání stavebního povolení je nutno zabezpečit ochranu zemědělského půdního fondu (zejména orné půdy), lesního fondu, nerostného bohatství, životního prostředí, jakož i ochranu ostatních obecných zájmů, pokud budou stavbou dotčeny.“.
27.
V § 17 se slovo „silnic“ nahrazuje slovy „dálnic, silnic a místních komunikací“ a slova „o stavebním řádu“ se nahrazují slovy „o územním plánování a stavebním řádu“.
28.
§ 18 včetně nadpisu zní:
㤠18
Styk s jinými komunikacemi, vedeními všeho druhu, vodami, vodohospodářskými a jinými díly a s územím, v němž jsou dobývány nerosty
(1)
Je-li to z technických důvodů nutné nebo žádá-li to obecný zájem může dálnice, silnice a místní komunikace křížit jiné komunikace, vody, vodohospodářská a jiná díla, jakož i území, v němž jsou dobývány nerosty, nebo se jich jinak dotknout a nebo mohou být jimi křížena nebo jinak dotčena, a to způsobem přiměřeným potřebám národního hospodářství a místním poměrům tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných organizací (orgánů).
(2)
Nová křížení silnic a místních komunikací s dráhami se zřizují zásadně mimo úroveň kolejí; výjimky povoluje příslušný silniční správní orgán v dohodě s dopravním inspektorátem a se souhlasem federálního ministerstva dopravy. Dosavadní křížení v úrovni kolejí musí být postupně podle plánu nahrazováno kříženími mimoúrovňovými.
(3)
Elektrická, telekomunikační, vodovodní, kanalizační a jiná vedení, zařízení pro rozvod tepla a topných plynů (dále jen „vedení“), pokud nejsou zřizována pro potřeby dálnic, silnic nebo místních komunikací, nesmějí být umísťována v jejich tělese a na silničních pomocných pozemcích, kromě případů dále uvedených.
(4)
Při výstavbě nových sídlišť a při ucelené přestavbě stávající zástavby je bez souhlasu příslušného silničního správního orgánu dovoleno umísťovat vedení v chodnících a v přilehlých zelených pásech v kabelových kanálech, kolektorech a štolách; kanalizační vedení může být umísťováno i v celém tělese silnice nebo místní komunikace. V území zastavěném je rovněž dovoleno bez souhlasu zřizovat vodovodní vedení též v tělese silnic a místních komunikací v případech, kdy je vyloučena možnost jiného technického řešení bez neúměrně vysokých nákladů a ostatní vedení je dovoleno umísťovat v chodnících a v přilehlých zelených pásech; v tělese silnice I. třídy je dovoleno zřizovat hlavní vodovodní rozváděcí řad. Při obnově nebo rekonstrukci vodovodního vedení, s výjimkou hlavního vodovodního rozváděcího řadu uloženého v silnici I. třídy nebo při její rekonstrukci, jakož i obnově, je investor povinen uložit vedení do chrániček nebo kolektorů.
(5)
Na základě povolení příslušného silničního správního orgánu lze v zastavěném území zřizovat v tělese silnic a místních komunikací telekomunikační podzemní vedení bez povinnosti je ukládat do kabelového kanálu nebo kolektoru a zařízení pro rozvod tepla a topných plynů v případech, kdy je vyloučena možnost jiného technického řešení bez neúměrně vysokých nákladů.
(6)
Ke způsobu umístění vedení na dálnicích, silnicích a místních komunikacích nebo v jejich tělese, k provedení plánovaných oprav a údržby těchto vedení, jakož i k jejich odstranění, je třeba souhlasu příslušného silničního správního orgánu. Na udělení souhlasu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(7)
Mimo území zastavěné může příslušný silniční správní orgán v případech, kdy je vyloučena možnost jiného technického řešení bez neúměrně vysokých nákladů, povolit provést křížení podzemního vedení s dálnicemi, silnicemi nebo místními komunikacemi; tato křížení se zřizují v chráničkách nebo kolektorech, popřípadě tak, aby při jejich údržbě a opravách nedošlo k narušení dálnice, silnice nebo místní komunikace. Také případné umístění telekomunikačních podzemních vedení v silničním pomocném pozemku povoluje příslušný silniční správní orgán.
(8)
Vedení, která svým umístěním a technickým provedením neodpovídají ustanovením tohoto zákona, musí být postupně v rámci plánovaných rekonstrukcí, přemístěna. Příslušný správce komunikace projedná se správci vedení umístěných v tělese dálnice, silnice nebo místní komunikace, jejichž stav ohrožuje uvedené komunikace nebo jejich užívání, zejména bezpečnost provozu na nich, způsob a lhůty jejich přeložení nebo odstranění. Nedojde-li k dohodě, rozhodne příslušný silniční správní orgán.
(9)
Má-li být zrušena dálnice, silnice nebo místní komunikace v důsledku jiné investiční výstavby, je investor této výstavby povinen zajistit výstavbu náhradní dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídající dopravním potřebám.
(10)
Jinak o styku dálnic, silnic a místních komunikací s vedeními všeho druhu, s vodami, vodohospodářskými a jinými díly a s územím, v němž jsou dobývány nerosty, jakož i o křížení silnic a místních komunikací s dráhami, o zabezpečení těchto křížení a o používání silnic a místních komunikací pro vedení kolejí drah platí zvláštní předpisy.“.
29.
§ 19 včetně nadpisu zní:
㤠19
Používání dálnic, silnic a místních komunikací při stavbách
(1)
Má-li se při stavbách nebo těžebních pracích vyžadujících stavební povolení, popřípadě schválení podle zvláštních předpisů, nebo při terénních úpravách, pracích a zařízeních vyžadujících povolení stavebního úřadu, používat silnic nebo místních komunikací, jejichž stavebně technické vybavení neodpovídá provozu na pozemních komunikacích, musí být v dokumentaci těchto staveb zajištěny potřebné úpravy komunikace, a to v dohodě s jejím správcem. Nedojde-li k dohodě, určí rozsah potřebných úprav komunikace příslušný silniční správní orgán; provedení těchto úprav na vlastní náklad je povinen zajistit investor, popřípadě uživatel stavby.
(2)
Ustanovení odstavce 1 platí i pro úpravy silnic a místních komunikací, jejichž stavebně technické vybavení již neodpovídá předmětu činnosti organizace, která je užívá.
(3)
Povinnost k náhradě nákladů podle § 9 odstavců 7 a 8 není ustanovením odstavců 1 a 2 dotčena.“.
30.
Označení části třetí se vypouští.
31.
§ 20 včetně nadpisu zní:
㤠20
Pevné překážky na dálnicích, silnicích a místních komunikacích
Na vozovce a krajnicích dálnic, silnic a místních komunikací nesmí být, s výjimkou dopravních značek a dopravních zařízení, umísťovány předměty tvořící pevnou překážku. Stávající pevné překážky musí být ve lhůtách stanovených prováděcím předpisem odstraněny. V odůvodněných případech povoluje výjimky z tohoto zákazu silniční správní orgán, který může také stanovit odchylné lhůty pro odstranění sloupů nadzemních vedení.“.
32.
Nadpis části čtvrté zní:
„ÚČELOVÉ KOMUNIKACE“.
33.
§ 21 se vypouští.
34.
§ 22 odst. 2 zní:
„(2)
Pro povolení stavby účelové komunikace platí ustanovení § 16.“.
35.
Za § 22 se vkládá část pátá, která zní:
„Část pátá
POKUTY ORGANIZACÍM
§ 22a
Pokuty organizacím
(1)
Silniční správní orgán uloží pokutu až do výše 200 000 Kčs organizaci, která
a)
zničí, odstraní, poškodí, znečistí, zamění nebo zakryje dopravní značku nebo jiné zařízení, které je součástí dálnice, silnice, místní komunikace nebo účelové komunikace,
b)
zničí nebo poškodí silniční zeleň.
(2)
Pokutu až do výše 500 000 Kčs uloží silniční správní orgán organizaci, která
a)
bez jeho souhlasu nebo povolení, popřípadě za nedodržení podmínek v povolení stanovených, provádí výkopové práce v tělese pozemní komunikace (s výjimkou havárií), zřizuje nadzemní i podzemní vedení všeho druhu nebo umísťuje na komunikaci různá jiná zařízení a předměty,
b)
neodstraní bez průtahů poškození nebo znečistění dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterým způsobila nebo mohla způsobit závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti, a neuvede komunikaci do původního stavu,
c)
překročí lhůty stanovené pro uzavírku provozu na dálnici, silnici nebo místní komunikaci.
(3)
Při určení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu, době trvání, protiprávní činnosti a k rozsahu způsobené škody.
(4)
Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se silniční správní orgán dověděl o tom, že organizace porušila nebo nesplnila svou povinnost, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
(5)
Pokuta je splatná do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
(6)
Pokuty plynou do státního rozpočtu federace nebo do rozpočtů národních výborů, a to podle působnosti silničního správního orgánu, který pokutu uložil.“.
36.
Dosavadní část pátá se označuje jako část šestá.
37.
§ 23 včetně nadpisu zní:
㤠23
Vztah ke správnímu řádu
Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.“.
38.
§ 24 včetně nadpisu zní:
㤠24
Zmocňovací ustanovení
Federální ministerstvo dopravy vydá k provedení tohoto zákona obecně závazné právní předpisy, které
a)
stanoví rozdělení silnic a místních komunikací podle dopravního významu,
b)
podrobněji upraví připojování pozemních komunikací, zřizování sjezdů ze silnic nebo místních komunikací na sousední nemovitosti, zařazování pozemních komunikací do silniční sítě nebo do sítě místních komunikací a vyřazování komunikací z těchto sítí,
c)
blíže vymezí práva a povinnosti uživatelů a správců dálnic, silnic a místních komunikací,
d)
blíže vymezí pojmy průjezdní úsek silnice, stavební stav, dopravně technický stav, sjízdnost a schůdnost dálnic, silnic a místních komunikací,
e)
stanoví podmínky pro povolování uzavírek a objížděk dálnic, silnic a místních komunikací, zvláštního užívání těchto komunikací a jejich ochrany,
f)
blíže určí součásti dálnic, silnic a místních komunikací, stanoví šíři ochranných pásem dálnic, silnic a místních komunikací a zásady pro využití silničních pomocných pozemků,
g)
upraví podrobnosti styku pozemních komunikací s vedeními všeho druhu,
h)
vymezí pojem pevné překážky na dálnicích, silnicích nebo místních komunikacích, stanoví postup při jejím odstraňování a rozsah výjimek ze zákazu podle § 20,
i)
stanoví zásady pro výkon státního odborného dozoru nad pozemními komunikacemi,
j)
určí režim účelových komunikací,
k)
stanoví zásady pěstování silniční zeleně.“.
Čl. II
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o pozemních komunikacích (silniční zákon), jak vyplývá ze změn a doplňků provedených pozdějšími předpisy.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1984.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění vyhlášeném pod č. 31/1983 Sb. pro Českou socialistickou republiku a pod č. 35/1983 Sb. pro Slovenskou socialistickou republiku.
Zákon č. 111/1967 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon Slovenské národní rady č. 43/1968 Sb., o hlavním městě Slovenska Bratislavě, ve znění pozdějších předpisů. č. 43/1968 Sb., o hlavním městě Slovenska Bratislavě, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 120 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
3)
§ 1 až 4 vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích.
4)
Čl. 94 Ústavy Československé socialistické republiky č. 100/1960 Sb. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 32/1984 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 32/1984 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady o štátnej správe v školstve a zákon Slovenskej národnej rady o školských zariadeniach
Vyhlášeno 4. 4. 1984, datum účinnosti 1. 9. 1984, částka 6/1984
* Čl. I - Zákon Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach, s
* Čl. II - Zákon Slovenskej národnej rady č. 78/1978 Zb. o školských zariadeniach sa mení a dopĺňa takto:
* Čl. III - Zrušuje sa položka č. 25 prílohy D zákona Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy.
* Čl. IV
* Čl. V - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. septembrom 1984 okrem čl. I bodu 17, ktorý nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia zákona.
Aktuální znění od 1. 9. 1984
32
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 2. apríla 1984,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady o štátnej správe v školstve a zákon Slovenskej národnej rady o školských zariadeniach
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť miestnych národných výborov v strediskových obciach, sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 3
v odseku 2 sa za slová „zriaďujú a zrušujú“ vkladajú slová „podľa ustanovenej siete [§ 14 ods. 2 písm. b) a c)]“,
za odsek 2 sa vkladá nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Sieťou škôl a školských zariadení sa rozumie ich územné rozmiestnenie s uvedením ich druhov a typov; pri stredných školách sa v tejto sieti uvádzajú študijné alebo učebné odbory, pri stredných odborných učilištiach, osobitných odborných učilištiach a strediskách praktického vyučovania aj príslušný ústredný orgán a orgán oprávnený zriadiť stredné odborné učilište, osobitné odborné učilište a stredisko praktického vyučovania.“.
Doterajšie odseky 3 a 4 sa označujú ako odseky 4 a 5.
2.
V § 4 sa pripája odsek 4, ktorý znie:
„(4)
Riaditeľ strednej školy a riaditeľ osobitného odborného učilišťa zriaďuje poradný zbor ako svoj poradný orgán. Členmi poradného zboru riaditeľa strednej školy a poradného zboru riaditeľa osobitného odborného učilišťa môžu byť len politicky a odborne vyspelí zástupcovia socialistických organizácií (priemyselných a poľnohospodárskych organizácií, organizácií vykonávajúcich obchodnú činnosť, organizácií poskytujúcich služby, družstevných organizácií, kultúrnych a umeleckých organizácií a spoločenských organizácií). Členmi poradného zboru riaditeľa strednej školy a poradného zboru riaditeľa osobitného odborného učilišťa môžu byť aj zástupcovia miestneho národného výboru v sídle školy. Poradný zbor pomáha riaditeľovi strednej školy alebo riaditeľovi osobitného odborného učilišťa najmä pri riešení otázok prípravy žiakov na povolanie, praktického vyučovania, výchovy mimo vyučovania a materiálneho vybavenia škôl.“.
3.
V § 5
v odseku 2 sa vypúšťajú slová „základnej deväťročnej školy“,
v odseku 3 v prvej vete sa vypúšťajú slová „alebo základnej deväťročnej školy“.
4.
§ 6 znie:
㤠6
Mestský národný výbor
(1)
Mestský národný výbor vykonáva okrem pôsobnosti, ktorá patrí miestnemu národnému výboru v strediskovej obci (§ 5 ods. 4), aj pôsobnosť, ktorá podľa § 10 inak patrí okresnému národnému výboru.
(2)
Mestský národný výbor ďalej
a)
zriaďuje a zrušuje školské zariadenia slúžiace školám, ktoré zriaďuje,
b)
zabezpečuje prevádzku škôl a školských zariadení, ktoré zriaďuje.
(3)
Mestský národný výbor prvej a druhej kategórie4) zriaďuje a zrušuje
a)
so súhlasom okresného národného výboru mestský dom pionierov a mládeže, mestskú stanicu mladých technikov, mladých prírodovedcov alebo mladých turistov, mestské stredisko školského stravovania, ľudovú školu umenia a ľudovú školu jazykov,
b)
so súhlasom krajského národného výboru základnú školu pri zdravotníckom zariadení, školu v prírode a detský domov.
(4)
Mestský národný výbor prvej kategórie zriaďuje a zrušuje mestské pedagogické stredisko, mestskú pedagogicko-psychologickú poradňu a technické a materiálové stredisko.
5.
V § 7
v odseku 1 v úvodnej vete sa za slovami „zriaďuje a zrušuje“ dvojbodka nahrádza čiarkou a pripájajú sa slová „pokiaľ z § 5 ods. 4 a z § 6 nevyplýva inak“, v písmene b) sa vypúšťajú slová „pokiaľ z § 5 ods. 4 nevyplýva inak, základnú deväťročnú školu,“ a v písmene c) sa vypúšťajú slová „alebo základnú deväťročnú školu“,
v odseku 3 písm. a) sa na konci pripájajú slová „a mestský národný výbor (§ 6),“.
6.
V § 8 sa vypúšťajú slová „základnej deväťročnej školy“ a za slová „pokiaľ z § 5 ods. 4“ sa pripájajú slová „a § 6“.
7.
V § 9
v odseku 1 v prvej vete sa za slová „miestny národný výbor (§ 5 ods. 2)“ vkladajú slová „a mestský národný výbor [§ 6 ods. 2 písm. b)]“,
v odseku 2 sa za slová „školských zariadení uvedených v § 5 ods. 1“ dopĺňa čiarka a vkladajú sa slová „§ 6 ods. 2 písm. a), ods. 3 a 4“.
8.
§ 10 znie:
㤠10
Okresný národný výbor rozhoduje o prijatí dieťaťa do školy, ktoré dovŕši šiesty rok veku v čase od začiatku školského roka do konca kalendárneho roka, o odložení začiatku povinnej školskej dochádzky,6) o dočasnom alebo trvalom oslobodení žiaka od povinnosti dochádzať do školy a o inom spôsobe jeho vzdelávania, ak žiak pre svoj zdravotný stav nemôže túto povinnosť plniť, a o oslobodení od povinnej školskej dochádzky dieťaťa, ktoré pre svoj duševný stav nie je schopné vzdelávať sa.7) Príslušným na rozhodovanie je okresný národný výbor, v územnom obvode ktorého dieťa plní povinnú školskú dochádzku alebo túto povinnosť má plniť.“.
9.
V § 11
odsek 1 znie:
„(1)
Krajský národný výbor zriaďuje a zrušuje
a)
stredné odborné učilište, stredné odborné učilište pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť, stredné odborné učilište zabezpečujúce iba teoretické vyučovanie a osobitné odborné učilište, a to pre organizácie riadené alebo spravované národnými výbormi,
b)
gymnázium, strednú odbornú školu, konzervatórium, jazykovú školu, školský ústav umeleckej výroby a stenografický ústav,
c)
základnú školu pre zmyslovo alebo telesne postihnutých žiakov alebo pre žiakov s chybami reči alebo pre žiakov s viacerými chybami alebo pre ťažko vychovateľných žiakov, osobitnú školu pre zmyslovo alebo telesne postihnutých žiakov alebo pre žiakov s chybami reči alebo pre žiakov s viacerými chybami alebo pre ťažko vychovateľných žiakov, pomocnú školu, materskú školu pre deti zmyslovo alebo telesne postihnuté a materskú školu pre deti s chybami reči,
d)
školské zariadenia slúžiace školám uvedeným pod písmenami a) až c).“,
odsek 3 znie:
„(3)
Krajský národný výbor môže zriadiť základnú školu pre rozvíjanie mimoriadneho nadania a talentu žiakov, ak takúto školu zriaďuje v spoločnej správe so strednou školou pre rozvíjanie mimoriadneho nadania a talentu žiakov.7a)“,
odsek 4 znie:
„(4)
Krajský národný výbor dáva súhlas
a)
na zriadenie alebo zrušenie stredného odborného učilišťa a osobitného odborného učilišťa zriaďovaného generálnym riaditeľom výrobnej hospodárskej jednotky alebo orgánom, ktorý plní funkciu obdobnú funkcii generálneho riaditeľa, prípadne riaditeľom hospodárskej organizácie určenej príslušným ústredným orgánom,
b)
na zriadenie alebo zrušenie strediska praktického vyučovania zriaďovaného riaditeľom (vedúcim) organizácie, pre ktorú sa žiaci pripravujú na výkon povolania; príslušným je krajský národný výbor, v územnom obvode ktorého je alebo má byť zriadené stredisko praktického vyučovania,
c)
na ustanovenie riaditeľov škôl uvedených v tomto odseku a vedúcich stredísk praktického vyučovania a na ich uvoľnenie z funkcie.8)“,
pripája sa odsek 5, ktorý znie:
„(5)
Krajský národný výbor
a)
môže po prerokovaní s orgánom, ktorý zriadil stredné odborné učilište alebo stredisko praktického vyučovania, určiť v súlade s národohospodárskym plánom, že v strednom odbornom učilišti alebo stredisku praktického vyučovania sa budú pripravovať žiaci i pre iné organizácie,9)
b)
môže zriadiť stredné odborné učilište pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť a osobitné odborné učilište i na prípravu mládeže na robotnícke povolania, ktorá sa nebude pripravovať pre určitú organizáciu,9a)
c)
môže zriadiť stredisko praktického vyučovania na prípravu mládeže vyžadujúcu osobitnú starostlivosť i pre potrebu organizácií, ktoré neriadi ani nespravuje, prípadne na prípravu mládeže, ktorá sa nebude pripravovať pre určité organizácie,9b)
d)
určuje stredné školy, v ktorých budú plniť povinnú školskú dochádzku žiaci, ktorí úspešne skončili základnú školu, nemajú skončenú povinnú školskú dochádzku a neboli prijatí na štúdium na strednej škole, na ktorú sa prihlásili alebo prihlášku na štúdium na strednej škole nepodali, ani si nevybrali žiadnu školu, ktorú im krajský národný výbor ponúkol v rámci voľných miest v stredných školách,9c)
e)
vyjadruje sa k zriadeniu alebo zrušeniu stredného odborného učilišťa, ktoré zabezpečuje iba teoretické vyučovanie.9d).“.
10.
§ 12 znie:
㤠12
Krajský národný výbor odborne vedie školy a školské zariadenia uvedené v § 11.“.
11.
§ 13 znie:
㤠13
Krajský národný výbor hospodársky zabezpečuje školy a školské zariadenia uvedené v § 11 ods. 1 až 3 a ods. 5 písm. b) a c) a plní úlohy organizácie vyplývajúce z pracovnoprávnych vzťahov pracovníkov škôl a školských zariadení uvedených v § 11 ods. 1 písm. b) až d), ods. 2 a 3 a ods. 5 písm. b) a c) a učiteľov škôl uvedených v § 11; ustanovuje riaditeľov škôl a školských zariadení uvedených v § 11 ods. 1 až 3 a ods. 5 písm. b) a vedúceho strediska praktického vyučovania uvedeného v § 11 ods. 5 písm. c).“.
12.
V § 14
sa nadpis „Ministerstvo školstva Slovenskej socialistickej republiky“ predraďuje pred číselné označenie paragrafu,
odsek 2 písm. f) znie:
„f)
ustanovuje po prerokovaní s príslušnými ústrednými orgánmi podmienky na prijímanie a štúdium cudzincov na stredných školách,“,
za odsek 2 vkladá sa nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Ministerstvo školstva po prerokovaní so zúčastnenými ústrednými orgánmi ustanovuje všeobecne záväzným právnym predpisom podrobnosti o zriaďovaní, činnosti, organizácii a o rokovaní poradného zboru riaditeľa strednej školy a poradného zboru riaditeľa osobitného odborného učilišťa.“.
Doterajší odsek 3 sa označuje ako odsek 4.
13.
Za § 14 sa vkladá § 14a, ktorý znie:
㤠14a
Pri ministerstve školstva sa zriaďuje Ústredný poradný zbor pre koordináciu výchovy mládeže na robotnícke povolania. Jeho úlohou je vyjadrovať sa k zásadným otázkam výchovy mládeže na robotnícke povolania. Členov tohto poradného zboru vymenúva minister školstva Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „minister školstva“) spravidla podľa návrhov vedúcich ústredných orgánov a krajských národných výborov.“.
14.
V § 22 sa v odseku 1 vypúšťajú slová „alebo základnej deväťročnej školy“.
15.
Za § 22 sa vkladajú § 22a a § 22b, ktoré vrátane nadpisu znejú:
„Hodnotenie a klasifikácia žiakov
§ 22a
(1)
Hodnotenie a klasifikácia žiakov základných škôl, stredných škôl a škôl pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť je súčasťou ich výchovy a vzdelávania. Účelom hodnotenia a klasifikácie je prispievať k zodpovednému vzťahu žiakov k výchove a vzdelávaniu v súlade so školskými predpismi. Výsledky hodnotenia a klasifikácie uvedie škola na vysvedčení.
(2)
Pravidlá hodnotenia a klasifikácie žiakov ustanovuje ministerstvo školstva všeobecne záväzným právnym predpisom.
§ 22b
Vysvedčenia vydané školami v Českej socialistickej republike platia i v Slovenskej socialistickej republike.“.
16.
V § 23
v odseku 2 v šiestom riadku sa za slová „stredných škôl“ vkladajú slová „alebo osobitných odborných učilíšť,“, na konci odseku 2 sa bodka nahrádza bodkočiarkou a pripájajú sa slová „ak ide o žiaka stredného odborného učilišťa alebo osobitného odborného učilišťa po prerokovaní s organizáciou, pre ktorú sa žiak pripravuje.“,
za odsek 2 sa vkladá nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Výchovné opatrenia uvedené v odseku 2 sa môžu ukladať do jedného mesiaca od dňa, keď sa o previnení žiaka dozvedel pedagogický pracovník školy príslušný na uloženie výchovného opatrenia, alebo ak ide o vylúčenie zo štúdia, krajský národný výbor, ktorý školu odborne vedie, najneskoršie však do jedného roka od dňa, keď sa žiak dopustil previnenia.“.
Doterajší odsek 3 sa označuje ako odsek 4.
17.
V § 24
v odseku 4 sa slová „základnej deväťročnej školy“ nahrádzajú slovami „základnej školy alebo základnej deväťročnej školy“ a na konci sa bodka nahrádza čiarkou a pripája text „ak je táto skúška predpísaná. Pre prijatie žiaka na stredné odborné učilište je potrebné aj vyjadrenie organizácie, pre ktorú sa má žiak pripravovať.“,
za odsek 4 sa vkladajú nové odseky 5 a 6, ktoré znejú:
„(5)
V prípadoch, keď žiak, ktorý úspešne skončil základnú školu a nemá skončenú povinnú školskú dochádzku, nebol prijatý na štúdium na strednej škole, na ktorú sa prihlásil, alebo prihlášku na štúdium na strednej škole nepodal, ani si nevybral žiadnu školu, ktorú mu krajský národný výbor ponúkol v rámci voľných miest na stredných školách v kraji, prijímacie konanie začne na vlastný podnet riaditeľ strednej školy určenej krajským národným výborom, v územnom obvode ktorého žiak plní alebo má plniť povinnú školskú dochádzku.
(6)
Ak je to z hľadiska prípravy žiaka uvedeného v odseku 5 vhodnejšie, určí na žiadosť žiaka po vyjadrení jeho zákonného zástupcu strednú školu iný krajský národný výbor po dohode s príslušným krajským národným výborom;9c) v takomto prípade začne prijímacie konanie na vlastný podnet riaditeľ takto určenej strednej školy.“.
doterajšie odseky 5 a 6 sa označujú ako odseky 7 a 8 a v novooznačenom odseku 7 sa za slovo „rozhodnutiu“ vkladajú slová „podľa odseku 1“,
sa pripája odsek 9, ktorý znie:
„(9)
V osobitne odôvodnených prípadoch môže minister školstva právoplatné rozhodnutie o neprijatí na štúdium na strednej škole zrušiť a rozhodnúť, že uchádzač sa prijíma na štúdium na strednej škole; ak ide o stredné zdravotnícke školy, patrí táto právomoc ministrovi zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky.“.
18.
V § 26 ods. 1 sa za slová „stredných škôl“ vkladajú slová „a osobitných odborných učilíšť“.
19.
Za § 26 sa vkladajú § 26a a § 26b, ktoré vrátane nadpisov znejú:
㤠26a
Zmena študijného alebo učebného odboru a prestup na inú školu
(1)
V prvom i druhom ročníku štúdia na strednej škole alebo na osobitnom odbornom učilišti sa umožňuje zo závažných dôvodov zmena študijného alebo učebného odboru; túto zmenu možno viazať na vykonanie rozdielovej skúšky. Prestup na inú školu rovnakého druhu sa umožňuje vo všetkých ročníkoch štúdia na strednej škole alebo v osobitnom odbornom učilišti.
(2)
Zmena študijného alebo učebného odboru alebo prestup na inú školu sa povoľuje v súlade s plánom prípravy pracovníkov pre jednotlivé odbory.
(3)
Zmenu študijného alebo učebného odboru v rámci tej istej školy povoľuje riaditeľ školy; ak ide o žiaka stredného odborného učilišťa alebo osobitného odborného učilišťa, zmena sa povoľuje po prerokovaní s organizáciou, pre ktorú sa žiak pripravuje. Prestup na inú školu povoľuje riaditeľ školy, na ktorú sa žiak hlási, po prerokovaní s riaditeľom školy, ktorú žiak navštevuje; ak ide o žiaka stredného odborného učilišťa alebo osobitného odborného učilišťa, prestup sa prerokuje aj s organizáciou, pre ktorú sa žiak pripravuje; ak v dôsledku prestupu na inú školu má dôjsť k zmene tejto organizácie, prestup sa uskutoční aj po dohode s organizáciou, pre ktorú sa má žiak pripravovať.14a)
(4)
Ministerstvo školstva ustanovuje všeobecne záväzným právnym predpisom podrobnejšie podmienky zmien študijného alebo učebného odboru alebo prestupu na inú školu.
§ 26b
Postup do vyššieho ročníka a opakovanie ročníka
(1)
Do vyššieho ročníka postupuje žiak, ktorý prospel.
(2)
Žiak, ktorý neprospel v čase, keď plní povinnú školskú dochádzku, opakuje ročník.
(3)
Žiakovi, ktorý neprospel v niektorom školskom roku po splnení povinnej školskej dochádzky, môže riaditeľ školy povoliť opakovanie ročníka. Ak ide o žiaka stredného odborného učilišťa alebo osobitného odborného učilišťa, opakovanie ročníka povoľuje po prerokovaní s organizáciou, pre ktorú sa žiak pripravuje.
(4)
Podrobnosti o postupe žiaka do vyššieho ročníka a o opakovaní ročníka ustanovuje ministerstvo školstva všeobecne záväzným právnym predpisom.“.
20.
Nadpis piatej časti znie:
„SPOLOČNÉ, ZÁVEREČNÉ A ZRUŠOVACIE USTANOVENIA“.
21.
Pod číselné označenie § 32 sa vkladá nadpis „Zriaďovanie a správa súčasti školy ako mimoškolského výchovného zariadenia“.
22.
Za § 32 sa vkladajú § 32a, § 32b, § 32c, § 32d a § 32e, ktoré vrátane nadpisov znejú:
㤠32a
Vyučovací jazyk
(1)
Vyučovacím jazykom je jazyk slovenský alebo český; v českom jazyku sa vyučuje v školách (triedach) určených ministerstvom školstva.16a)
(2)
V školách alebo triedach zriadených pre žiakov maďarskej, nemeckej, poľskej a ukrajinskej (rusínskej) národnosti je vyučovacím jazykom ich materinský jazyk.16a)
(3)
Ak sa v škole (triede) vyučuje v inom vyučovacom jazyku ako v slovenskom alebo českom, vyučuje sa vždy aj jazyk slovenský alebo český.
§ 32b
Združenie rodičov a priateľov školy
(1)
Na zabezpečenie jednotného výchovného pôsobenia školy a rodiny a na plnenie výchovno-vzdelávacích cieľov školy spolupracuje škola alebo školské zariadenie úzko s rodičmi a socialistickými organizáciami.
(2)
Národné výbory dbajú na to, aby sa pri školách a školských zariadeniach, ktoré odborne vedú, ustanovilo združenie rodičov a priateľov školy (ďalej len „združenie“). Združenie je socialistickou organizáciou a ustanovuje sa na spoločnom zhromaždení rodičov a priateľov školy.
(3)
Úlohou združenia je pomáhať školám a školským zariadeniam v ich výchovno-vzdelávacej práci, prispievať k ich spojeniu so životom a prácou ľudu, aktívne sa podieľať na ich zveľaďovaní, a tým napomáhať všestranný rozvoj detí a žiakov.
(4)
Národné výbory usmerňujú činnosť združení, ich spoluprácu so školami a školskými zariadeniami, poskytujú im metodickú pomoc a kontrolujú hospodárenie s prostriedkami združení a správu ich majetku. V týchto veciach je príslušný národný výbor, ktorý odborne vedie školu alebo školské zariadenie, pri ktorom je združenie zriadené.
(5)
Podrobnosti o ustanovovaní a činnosti, ako aj organizáciu, hospodárenie a zánik združenia ustanovuje ministerstvo školstva všeobecne záväzným právnym predpisom.
§ 32c
Vedľajšia hospodárska činnosť
(1)
Školy a školské zariadenia môžu so súhlasom národného výboru, ktorý ich odborne vedie, vykonávať pre socialistické organizácie rôzne práce a činnosti (ďalej len „vedľajšia hospodárska činnosť“). Vedľajšia hospodárska činnosť musí byť v súlade s významom a zameraním školy a školského zariadenia a s ich kádrovým, priestorovým a prístrojovým vybavením; nemožno ju vykonávať na úkor poslania školy, školského zariadenia a ich úloh.
(2)
Prostriedky získané vedľajšou hospodárskou činnosťou škôl a školských zariadení sa využívajú na ich rozvoj.
(3)
Ministerstvo školstva ustanovuje všeobecne záväzným právnym predpisom podrobnejšie podmienky na vykonávanie vedľajšej hospodárskej činnosti po prerokovaní s Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstvom práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej republiky a Slovenskou plánovacou komisiou.
§ 32d
Vyučovanie za odplatu
(1)
Občania môžu vyučovať za odplatu (ďalej len „súkromné vyučovanie“) len vtedy, keď sa im udelilo povolenie; toto povolenie udeľuje alebo odníma miestny národný výbor, v územnom obvode ktorého sa bude vyučovanie uskutočňovať.
(2)
Podmienky, za ktorých sa súkromné vyučovanie povoľuje alebo povolenie odníma, výšku odmeny, ako aj odbory, v ktorých sa môže vyučovať, ustanovuje ministerstvo školstva po dohode s Ministerstvom práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstvom vnútra Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstvom kultúry Slovenskej socialistickej republiky a Slovenským cenovým úradom všeobecne záväzným právnym predpisom.
§ 32e
Vzťah zákona k všeobecným predpisom o správnom konaní
Všeobecné predpisy o správnom konaní 16b) sa nevzťahujú na rozhodovanie podľa § 7 ods. 2, § 11 ods. 4, § 23 ods. 1, § 23 ods. 2, ak nejde o rozhodovanie o podmienečnom vylúčení zo štúdia alebo o vylúčení zo štúdia, § 24 ods. 5 a 6, ak ide o určenie strednej školy krajským národným výborom, a § 24 ods. 9.
23.
V § 33
pod číselné označenie paragrafu sa vkladá nadpis
„Rozsah pôsobnosti zákona“,
pred odsek 1 sa vkladá nový odsek 1, ktorý znie:
„(1)
Ak tento zákon neustanovuje inak, vzťahujú sa na základné školy pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť ustanovenia vzťahujúce sa na základné školy, a na stredné školy pre mládež vyžadujúcu osobitnú starostlivosť ustanovenia vzťahujúce sa na stredné školy.“,
doterajšie odseky 1 a 2 sa označujú ako odseky 2 a 3,
v novooznačenom odseku 2 sa za slová „školy Zboru národnej bezpečnosti“ vkladajú slová „a vojsk ministerstva vnútra, školy požiarnej ochrany,“.
24.
Pod číselné označenie § 34 sa vkladá nadpis
„Zrušovacie ustanovenie“.
25.
Pod číselné označenie § 35 sa vkladá nadpis
„Účinnosť“.
Čl. II
Zákon Slovenskej národnej rady č. 78/1978 Zb. o školských zariadeniach sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 13, § 14 ods. 1 a § 16 ods. 2 sa vypúšťajú slová „základných deväťročných škôl“.
2.
V § 11 ods. 2 a § 20 ods. 1 sa vypúšťajú slová „alebo základnej deväťročnej školy“.
3.
V § 26 sa vypúšťajú slová „do základnej deväťročnej školy“.
4.
V § 27 sa vypúšťajú slová „základnej deväťročnej školy“.
5.
Za § 31 sa vkladá piaty diel, ktorý vrátane nadpisu znie:
„PIATY DIEL
PRÍPRAVA NA PRACOVNÉ UPLATNENIE OBČANOV SO ZMENENOU PRACOVNOU SCHOPNOSŤOU
§ 31a
(1)
Funkciu školských výchovných zariadení plnia aj zariadenia sociálnej starostlivosti, v ktorých sa občanom so zmenenou pracovnou schopnosťou poskytuje vzdelanie a výcvik na vhodné pracovné uplatnenie podľa predpisov o sociálnom zabezpečení; tieto zariadenia môžu plniť aj funkciu strediska praktického vyučovania.4)
(2)
Ministerstvo práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej republiky a ministerstvo školstva ustanovujú všeobecne záväzným právnym predpisom podrobnosti o vzdelávaní a výcviku v týchto zariadeniach.“.
6.
V § 32 sa vypúšťajú slová „základným deväťročným školám“.
7.
V § 33 sa za slová „okresné pedagogicko-psychologické poradne“ dopĺňa čiarka a vkladajú sa slová „mestské pedagogicko-psychologické poradne“.
8.
V § 34 sa vypúšťajú slová „základné deväťročné školy“.
9.
Za § 35 sa vkladá § 35a, ktorý vrátane nadpisu znie:
㤠35a
Mestská pedagogicko-psychologická poradňa
Mestská pedagogicko-psychologická poradňa plní úlohy okresnej pedagogicko-psychologickej poradne v územnom obvode mestského národného výboru.“.
10.
V § 36
v odseku 1 sa za slovo „problémy“ vkladajú slová „detí a“ a za slová „okresným pedagogicko-psychologickým poradniam“ sa vkladajú slová „a mestským pedagogicko-psychologickým poradniam“,
v odseku 2 sa za slová „okresných pedagogicko-psychologických poradní“ vkladajú slová „a mestských pedagogicko-psychologických poradní“.
11.
V § 37 ods. 3 sa vypúšťajú slová „a na základných deväťročných školách“.
12.
Za § 37 sa vkladá § 37a, ktorý vrátane nadpisu znie:
㤠37a
Mestské pedagogické stredisko
Mestské pedagogické stredisko plní úlohy okresného pedagogického strediska v územnom obvode mestského národného výboru.“.
13.
V § 38
v odseku 1 sa na konci pripájajú slová „a mestských pedagogických stredísk“,
v odseku 3 sa za slová „okresných pedagogických stredísk“ vkladajú slová „a mestských pedagogických stredísk“.
14.
V § 41
v odseku 2 sa za slová „okresné strediská školského stravovania“ dopĺňa čiarka a vkladajú slová „mestské strediská školského stravovania“,
sa pripája odsek 4, ktorý znie:
(4)
Mestské stredisko školského stravovania plní v územnom obvode mestského národného výboru úlohy okresného strediska školského stravovania.“.
15.
V § 45
v odseku 5 sa bodka na konci vety nahrádza čiarkou a pripájajú slová „ako aj pokusné overovanie ďalších školských zariadení.“,
za odsek 5 sa pripájajú odseky 6 a 7, ktoré znejú:
„(6)
Ministerstvo školstva všeobecne záväzným právnym predpisom určí školské zariadenia, v ktorých majú pedagogickí pracovníci postavenie učiteľa.
(7)
Ministerstvo školstva môže určiť druhy školských zariadení, ktoré možno zlučovať a aké bude ich organizačné postavenie; o zlučovaní týchto školských zariadení rozhoduje krajský národný výbor so súhlasom národných výborov, ktoré školské zariadenia zriadili.“.
Čl. III
Zrušuje sa položka č. 25 prílohy D zákona Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o národných výboroch a upravuje pôsobnosť národných výborov na niektorých úsekoch štátnej správy.
Čl. IV
Predsedníctvo Slovenskej národnej rady sa splnomocňuje, aby vyhlásilo v Zbierke zákonov úplné znenie
1.
zákona Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve, ako vyplýva zo zmien a doplnkov vykonaných neskoršími zákonmi,
2.
zákona Slovenskej národnej rady č. 78/1978 Zb. o školských zariadeniach, ako vyplýva zo zmien a doplnkov vykonaných týmto zákonom.
Čl. V
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. septembrom 1984 okrem čl. I bodu 17, ktorý nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia zákona.
Šalgovič v. r.
Colotka v. r.
4)
§ 10 ods. 3 a 4 zákona o národných výboroch.
6)
§ 34 ods. 1 zákona č. 29/1984 Zb. o sústave základných a stredných škôl (školský zákon).
7)
§ 37 školského zákona.
7a)
§ 41 školského zákona.
8)
§ 52 ods. 2 a § 62 ods. 1 školského zákona.
9)
§ 14 a § 61 ods. 2 školského zákona.
9a)
§ 30 ods. 3 a § 32 ods. 4 školského zákona.
9b)
§ 61 ods. 2 školského zákona.
9c)
§ 19 ods. 2 školského zákona.
9d)
§ 61 ods. 1 školského zákona.
9c)
§ 19 ods. 2 školského zákona.
14a)
§ 20 ods. 2 školského zákona.
16a)
§ 3 školského zákona.
16b)
Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
4)
Zákon Slovenskej národnej rady č. 132/1975 Zb. o pôsobnosti orgánov Slovenskej socialistickej republiky v sociálnom zabezpečení v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 36/1983 Zb.) a § 61 školského zákona. |
Zákon č. 56/1984 Sb. | Zákon č. 56/1984 Sb.
Zákon o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení
Vyhlášeno 29. 6. 1984, datum účinnosti 1. 9. 1984, částka 12/1984
* Čl. I - Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona
* Čl. II - (1) Výplata sirotčího důchodu a výchovného zastavená před účinností tohoto zákona z důvodů, že dítě mělo vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 780 Kčs, nebo že dítě uzavřelo sňatek a hrubý měsíční příjem v rodině na osobu byl vyšší než 780 Kčs, se obnoví
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 9. 1984
56
ZÁKON
ze dne 20. června 1984
o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení, zákona č. 73/1982 Sb., o změnách zákona o sociálním zabezpečení a předpisů o nemocenském pojištění a zákona č. 116/1983 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 písm. a) se vypouští slovo „učni“.
2.
V § 3 písm. c) se za slovo „advokáti,“ vkládají tato slova: „žáci a“.
3.
§ 10 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
doba studia od prvého ročníku střední školy, nejdříve však po ukončení osmi roků školní docházky;“.
4.
V § 14 odst. 3 se za slova „skončil zaměstnání“ vkládají tato slova: „nebo před rokem, do něhož spadá den, od něhož se přiznává starobní důchod“.
5.
V § 32 odst. 2 se slova „věku rozhodného pro skončení povinné školní docházky“ nahrazují slovy „věku, v němž končí návštěva základní školy“.
6.
V § 40 se vypouštějí odstavce 4 a 6.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.
7.
V § 46 odst. 1 se na konci připojuje tato věta:
„Výchovné nenáleží na dítě, kterému se poskytuje invalidní důchod.“.
8.
V § 46 odst. 3 se na konci vypouštějí tato slova: „a že se mu neposkytuje invalidní důchod“.
9.
V § 46 odst. 5 se slova „§ 40 odst. 3, 4 a 6“ nahrazují slovy „§ 40 odst. 3“.
10.
V § 73 odst. 3 se slova „§ 40 odst. 3 až 6“ nahrazují slovy „§ 40 odst. 3“.
11.
§ 78 odst. 5 až 7 zní:
„(5)
Při stanovení náhrady ušlé pracovní odměny se přihlíží k těmto občanům:
a)
k nezletilým dětem (i osvojeným nebo převzatým do péče nahrazující péči rodičů a k vnukům), jestliže žijí s vojákem ve společné domácnosti; nežijí-li ve společné domácnosti, přihlíží se k nim, jen poskytuje-li jim voják podporu (výživné) aspoň 100 Kčs měsíčně;
b)
k zletilým dětem (i osvojeným nebo převzatým do péče nahrazující péči rodičů) do 26 let věku pokud splňují podmínky stanovené v § 40 odst. 3 větě druhé a neposkytuje se jim invalidní důchod, jestliže žijí s vojákem ve společné domácnosti; nežijí-li ve společné domácnosti, přihlíží se k nim, jen poskytuje-li jim voják podporu (výživné) aspoň 100 Kčs měsíčně;
c)
k jiným občanům [i dětem, nejde-li o případy uvedené v písmenech a) a b)], jestliže nemají vlastní příjem přesahující 690 Kčs měsíčně, žijí s vojákem ve společné domácnosti a mají v ní plné zaopatření, nebo sice nežijí ve společné domácnosti, ale voják jim poskytuje výživné aspoň 100 Kčs měsíčně;
d)
k manželce (družce), popřípadě k manželu (druhu), žije-li s vojákem (vojákyní) ve společné domácnosti;
e)
k manželce (manželu), která nežije s vojákem (vojákyní) ve společné domácnosti a k rozvedené manželce, jestliže nemají vlastní příjem přesahující 690 Kčs měsíčně a voják jim poskytuje výživné aspoň 100 Kčs měsíčně.
(6)
Částky příjmů občanů uvedených v předchozím odstavci činí však 880 Kčs měsíčně, jde-li o pozůstalé po účastníku odboje, jimž byl důchod přiznán podle § 57 odst. 2 a 5, § 59 odst. 2 a § 60.
(7)
Prováděcí předpisy stanoví, které příjmy se započítávají do průměrné pracovní odměny podle odstavce 4; tyto předpisy také stanoví, které příjmy se nezapočítávají do vlastního příjmu občanů uvedených v odstavci 5 písm. c) a e), popřípadě ke kterým příjmům se při zjišťování vlastního příjmu nepřihlíží.“.
12.
§ 87 včetně nadpisu zní:
㤠87
Péče o mladistvé
Občanům se změněnou pracovní schopností mladším 18 let se po ukončení základní školy přednostně zabezpečuje příprava pro vhodné povolání ve středních školách, pokud možno spolu se zdravou mládeží, popřípadě ve školách pro mládež vyžadující zvláštní péči. Nemají-li mladiství předpoklady pro takovou přípravu, zabezpečí jim národní výbory po skončení povinné školní docházky možnost umístění ve vhodném zaměstnání v organizacích, které jim zajistí získání potřebné kvalifikace zaškolením.44) Národní výbory vyhradí každoročně v plánech rozmístění dorostu počet míst ve středních školách a zvláštních odborných učilištích potřebný pro mladistvé občany se změněnou pracovní schopností.“.
13.
V § 168 se vypouští ustanovení písmene c). Dosavadní ustanovení písmen d) a e) se označují jako ustanovení písmen c) a d).
14.
V § 169 se vypouští ustanovení písmene c).
15.
V § 172 odst. 1 písm. b) se na konci vypouští středník a připojují tato slova: „a způsob zúčtování starobního, invalidního, částečného invalidního a osobního důchodu při jeho souběhu se zvláštním příspěvkem horníků.45)“.
Čl. II
(1)
Výplata sirotčího důchodu a výchovného zastavená před účinností tohoto zákona z důvodů, že dítě mělo vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 780 Kčs, nebo že dítě uzavřelo sňatek a hrubý měsíční příjem v rodině na osobu byl vyšší než 780 Kčs, se obnoví na žádost oprávněného nejdříve od účinnosti tohoto zákona.
(2)
Jestliže zvýšení důchodu pro bezmocnost přiznané před 1. lednem 1976 nedosahuje výše částek stanovených v § 47 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení, upraví se na tyto částky na žádost nejdříve od splátky za měsíc září 1984.
(3)
Zvýšení důchodu pro bezmocnost, které nebylo před 1. únorem 1982 přiznáno, protože by důchod spolu se zvýšením přesáhl částku 1800 Kčs měsíčně nebo které bylo z tohoto důvodu přiznáno v nižší částce, se přizná nebo upraví podle § 47 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení na žádost nejdříve od splátky za měsíc září 1984.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1984.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
44)
§ 142 zákoníku práce.
45)
§ 10 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků trvale nezpůsobilých k dosavadní práci v podzemí hlubinných dolů, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. |
Zákon č. 110/1984 Sb. | Zákon č. 110/1984 Sb.
Zákon o změnách zákona o mateřském příspěvku
Vyhlášeno 15. 11. 1984, datum účinnosti 1. 1. 1985, částka 23/1984
* Čl. I - Zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., o zvýšení mateřského příspěvku a o změnách v nemocenském zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Splnění podmínky podrobit se v době těhotenství pravidelné péči o těhotné ženy ve zdravotnických zařízeních (§ 3 zákona o mateřském příspěvku) se nevyžaduje, jestliže se dítě narodilo před 1. červencem 1985.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1985
110
ZÁKON
ze dne 13. listopadu 1984
o změnách zákona o mateřském příspěvku
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., o zvýšení mateřského příspěvku a o změnách v nemocenském zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 včetně nadpisu zní:
„Podmínky nároku
§ 2
(1)
Na mateřský příspěvek má nárok žena, která celodenně a řádně pečuje o dítě ve věku do jednoho roku.
(2)
Žena, která celodenně a řádně pečuje o dítě ve věku od jednoho do dvou let, má nárok na mateřský příspěvek, jestliže
a)
řádně pečuje ještě o další dítě do skončení povinné školní docházky nebo o dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem1) nebo je poživatelem invalidního důchodu a vyžaduje stálou péči, nebo
b)
jde o invalidní dítě, které vyžaduje stálou péči, nebo
c)
jde o dítě, které převzala do trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nebo
d)
jde o ženu svobodnou, ovdovělou, rozvedenou nebo z jiných vážných důvodů osamělou, která nežije s druhem, nebo
e)
jde o ženu, jejíž manžel se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem1) anebo je poživatelem invalidního důchodu a není výdělečně činný.
(3)
Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí vlastní dítě ženy nebo dítě, které žena převzala do trvalé péče nahrazující mateřskou péči. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující mateřskou péči se považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož matka zemřela, a dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu.
(4)
Mateřský příspěvek náleží, jen jestliže dítě ve věku do jednoho roku nebo do dvou let je státním občanem Československé socialistické republiky a jestliže všechny děti uvedené v předchozích odstavcích žijí na území Československé socialistické republiky.“.
2.
V § 3 se vypouští odstavec 2 a označení odstavce 1.
3.
V § 4 odst. 1 se vypouštějí slova „do dvou let věku“.
4.
Nadpis § 5 se vypouští.
5.
§ 5 odst. 1 zní:
„(1)
Jestliže se mateřský příspěvek poskytuje podle § 2 odst. 2 písm. a), náleží nejdéle do dne, kdy dítě dosáhlo věku dvou let, i když po porodu tohoto dítěte další dítě zemřelo, ukončilo povinnou školní docházku nebo přípravu na budoucí povolání nebo mu zanikl nárok na invalidní důchod anebo odpadla potřeba stálé péče o ně.“.
6.
Za § 13 se vkládá § 13a, který zní:
㤠13a
Poskytování příspěvku muži
(1)
Příspěvek podle tohoto zákona se poskytuje muži, který celodenně a řádně pečuje aspoň o jedno dítě ve věku do dvou let, jde-li o muže svobodného, ovdovělého, rozvedeného nebo z jiných vážných důvodů osamělého a který nežije s družkou.
(2)
Pečuje-li v rodině celodenně a řádně o dítě ve věku do dvou let manžel, protože žena z vážných důvodů nemůže o dítě pečovat, může orgán uvedený v § 14 rozhodnout o poskytování příspěvku tomuto muži.
(3)
O poskytování příspěvku muži platí jinak ustanovení o jeho poskytování ženě obdobně.“.
7.
V § 14 se dosavadní ustanovení označuje jako odstavec 1. § 14 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2)
Proti rozhodnutí podle předchozího odstavce není přípustné odvolání.“.
Čl. II
Splnění podmínky podrobit se v době těhotenství pravidelné péči o těhotné ženy ve zdravotnických zařízeních (§ 3 zákona o mateřském příspěvku) se nevyžaduje, jestliže se dítě narodilo před 1. červencem 1985.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1985.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 1 a 2 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky Ústřední rady odborů č. 78/1984 Sb. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 138/1984 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 138/1984 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1985
Vyhlášeno 14. 12. 1984, datum účinnosti 1. 1. 1985, částka 30/1984
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 83 584 500 000 Kčscelkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou (príloha č. 1).83 584 500 000 Kčs(2) V štátnom ro
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1985.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 138/1984 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 138/1984 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1985
138
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 13. decembra 1984
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1985
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou | 83 584 500 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou (príloha č. 1).| 83 584 500 000 Kčs
(2) V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške | 12 936 800 000 Kčs
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške
(príloha č. 2).| 10 007 200 000 Kčs
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1985.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 138/1984 Zb.
Celkový prehľad
štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1985
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva| 16 827 900
z toho:
z hospodárstva| 14 617 129|
z vedy a techniky| 115 373
z peňažných a technických služieb| 1 460 638
zo spoločenských služieb a činností| 564 760
z obrany a bezpečnosti| 70 000
Dane od obyvateľstva a poplatky| | 13 610 00
Ostatné príjmy| | 409 100
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| | 52 737 500
Spolu| | 83 584 500
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 23 208 588
Veda a technika| 1 811 221
Peňažné a technické služby| 1 588 090
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 31 307 305
Obrana a bezpečnosť| 1 721 700
Správa| 1 003 596
Súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom| 22 944 000
Spolu| 83 584 500
Príloha č. 2 zákona SNR č. 138/1984 Zb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie)
a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1985
Kraj| Dotácie| Účelové subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy| 1 512 800| 2 338 800
Západoslovenský krajský národný výbor| 2 808 500| 2 366 500
Stredoslovenský krajský národný výbor| 4 164 100| 2 668 900
Východoslovenský krajský národný výbor| 4 451 400| 2 633 000
Spolu| 12 936 800| 10 007 200 |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1985 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 122/1985 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Vyhlášeno 13. 12. 1985, datum účinnosti 1. 1. 1986, částka 33/1985
* § 1 - Základným cieľom štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986 (ďalej len „štátny plán“) je zabezpečiť plynulý rozvoj národného hospodárstva, predovšetkým výraznejším zvyšovaním efektívnosti a kvality všetkej
* § 2 - Hlavné úlohy štátneho plánu sú:
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1986.
Aktuální znění od 1. 1. 1986
122
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 12. decembra 1985
o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Základným cieľom štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986 (ďalej len „štátny plán“) je zabezpečiť plynulý rozvoj národného hospodárstva, predovšetkým výraznejším zvyšovaním efektívnosti a kvality všetkej práce, hospodárnejším vynakladaním materiálových i finančných prostriedkov a na tomto základe dosiahnuť ďalšie skvalitnenie úrovne uspokojovania hmotných a kultúrnych potrieb obyvateľstva a upevnenie jeho sociálnych istôt.
§ 2
Hlavné úlohy štátneho plánu sú:
a)
zvýšiť tvorbu spoločenského produktu o 2,2 %, národného dôchodku o 4,2 %, najmä rastom priemyselnej výroby o 2,9 %, stavebnej výroby o 4 %, poľnohospodárskej výroby o 3,1 % a zvyšovaním efektívnosti;
b)
orientovať výskumnú, vývojovú a technickú tvorivú činnosť na riešenie rozhodujúcich úloh rozvoja národného hospodárstva; dôsledne uskutočňovať realizáciu vyriešených úloh technického rozvoja na zvyšovanie kvality, technickej úrovne, prevádzkovej spoľahlivosti, na inováciu a zavádzanie nových žiadaných výrobkov;
c)
pokračovať v uskutočňovaní štrukturálnych zmien v priemysle, najmä rýchlejším rozvojom strojárskej výroby, hlavne elektrotechnického priemyslu a výroby založenej na domácej surovinovej základni;
d)
zabezpečovať dodávky a sortimentnú skladbu výrobkov pre trhové fondy v súlade s požiadavkami obyvateľstva, operatívne riešiť dodávky nedostatkových druhov tovarov pre vnútorný trh;
e)
presadzovať predstih rastu vývozu pred dovozom; pokračovať v uskutočňovaní úloh socialistickej ekonomickej integrácie s členskými štátmi Rady vzájomnej hospodárskej pomoci;
f)
uplatňovať maximálnu hospodárnosť v spotrebe surovín, materiálov, palív, energie a pohonných látok, zvyšovať ich zhodnocovanie vo výrobe a utvárať všestranné podmienky na znižovanie energetickej a materiálovej náročnosti výroby;
g)
zamerať investičné prostriedky prednostne na dokončovanie stavieb, uvádzanie kapacít do prevádzky, na modernizáciu a rekonštrukciu kapacít a na zabezpečovanie spoločenských priorít;
h)
zvýšiť zamestnanosť v socialistickom sektore národného hospodárstva zhruba o 28 tisíc osôb pri súčasnom raste odbornej a vzdelanostnej úrovne; pokračovať v presadzovaní zásady odmeňovania podľa výsledkov práce;
i)
rozširovať a skvalitňovať služby pre obyvateľstvo a zlepšovať životné prostredie a podmienky bývania.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1986.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 123/1985 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 123/1985 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Vyhlášeno 13. 12. 1985, datum účinnosti 1. 1. 1986, částka 33/1985
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou85 035 800 000 Kčs
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1986.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 123/1985 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 123/1985 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1986
123
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 12. decembra 1985
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu
Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou| 85 035 800 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou | 85 035 800 000 Kčs
---|---
(príloha č. 1).
(2) V štátnom rozpočte republiky je
obsiahnutý súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške| 10 411 900 000 Kčs
---|---
a účelové subvencie poskytované zo
štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške | 10 943 000 000 Kčs
---|---
(príloha č. 2).
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1986.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 123/1985 Zb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva
z toho:| | 18 325 484
| z hospodárstva| 15 853 044|
| z vedy a techniky| 98 983|
| z peňažných a technických služieb| 1 628 797|
| zo spoločenských služieb a činností| 705 760|
| z obrany a bezpečnosti| 38 900|
Dane od obyvateľstva a poplatky| | 10 060 000
Ostatné príjmy| | 567 716
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| | 56 082 600
Spolu| 85 035 800
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 25 157 900
Veda a technika| 1 889 446
Peňažné a technické služby| 1 686 259
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 32 161 932
Obrana a bezpečnosť| 1 759 880
Správa| 1 025 483
Súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom| 21 354 900
Spolu| 85 035 800
Príloha č. 2 zákona SNR č. 123/1985 Zb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Kraj| Dotácie| Účelové
subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta Slovenskej
socialistickej republiky Bratislavy| 1 451 200| 2 641 600
Západoslovenský krajský národný výbor| 1 845 200| 2 621 400
Stredoslovenský krajský národný výbor| 3 376 700| 2 885 500
Východoslovenský krajský národný výbor| 3 738 800| 2 794 500
Spolu| 10 411 900| 10 943 000 |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 125/1985 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 125/1985 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení zákon Slovenskej národnej rady č. 134/1974 Zb. o rozpočtovom určení výnosu a správe poľnohospodárskej dane a o niektorých zmenách zákona č. 143/1961 Zb. o domovej dani
Vyhlášeno 13. 12. 1985, datum účinnosti 1. 1. 1986, částka 33/1985
* Čl. I - Zákon Slovenskej národnej rady č. 134/1974 Zb. o rozpočtovom určení výnosu a správe poľnohospodárskej dane a o niektorých zmenách zákona č. 143/1961 Zb. o domovej dani sa mení takto:
* Čl. II - Účinnosť
Aktuální znění od 1. 1. 1986
125
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 12. decembra 1985,
ktorým sa mení zákon Slovenskej národnej rady č. 134/1974 Zb. o rozpočtovom určení výnosu a správe poľnohospodárskej dane a o niektorých zmenách zákona č. 143/1961 Zb. o domovej dani
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 134/1974 Zb. o rozpočtovom určení výnosu a správe poľnohospodárskej dane a o niektorých zmenách zákona č. 143/1961 Zb. o domovej dani sa mení takto:
§ 1 znie:
㤠1
(1)
Výnos poľnohospodárskej dane a príspevku na sociálne zabezpečeni1) od organizácií s výnimkou tých, ktoré sú riadené Federálnym ministerstvom národnej obrany a Federálnym ministerstvom vnútra, je príjmom rozpočtu okresného národného výboru, Národného výboru mesta Košíc (ďalej len „okresný národný výbor“) a Národného výboru hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy, v územnom obvode ktorého má organizácia sídlo.
(2)
Výnos poľnohospodárskej dane vyrubovanej občanom je príjmom rozpočtu miestneho alebo mestského, obvodného národného výboru (ďalej len „miestny národný výbor“).“.
Čl. II
Účinnosť
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1986.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
1)
Zákon č. 103/1974 Zb. o poľnohospodárskej dani v znení neskorších predpisov (úplne znenie č. 74/1977 Zb.) a zákona č. 113/1979 Zb., ktorým sa mení a dopĺňa zákon o poľnohospodárskej dani. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 126/1985 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 126/1985 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o požiarnej ochrane
Vyhlášeno 13. 12. 1985, datum účinnosti 1. 7. 1986, částka 33/1985
* § 1 - Úvodné ustanovenie
* PRVÁ ČASŤ - POVINNOSTI ORGÁNOV, ORGANIZÁCIÍ A OBČANOV NA ÚSEKU POŽIARNEJ OCHRANY (§ 2 — § 22)
* DRUHÁ ČASŤ - ŠTÁTNA SPRÁVA NA ÚSEKU POŽIARNEJ OCHRANY (§ 23 — § 42)
* TRETIA ČASŤ - ZBOR POŽIARNEJ OCHRANY (§ 43 — § 64)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - JEDNOTKY POŽIARNEJ OCHRANY (§ 65 — § 73)
* PIATA ČASŤ - SPOLUPRÁCA S DOBROVOĽNÝMI SPOLOČENSKÝMI ORGANIZÁCIAMI (§ 74 — § 75)
* ŠIESTA ČASŤ - POSTIH ORGANIZÁCIÍ A OBČANOV (§ 76 — § 79)
* SIEDMA ČASŤ - NÁHRADA ŠKODY (§ 80 — § 84)
* ÔSMA ČASŤ - SPOLOČNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 85 — § 101)
* § 102 - (1) Zrušujú sa:
* § 103 - Účinnosť
Aktuální znění od 1. 7. 1986
126
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 12. decembra 1985
o požiarnej ochrane
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Úvodné ustanovenie
(1)
Požiare spôsobujú straty na životoch, poškodenie zdravia i závažné škody na majetku. Preto je povinnosťou orgánov, organizácií a občanov požiarom predchádzať a v prípade ich vzniku prispieť na ich zdolanie.
(2)
Účelom zákona je ustanoviť povinnosti orgánov, organizácií a občanov, ako aj postavenie a pôsobnosť orgánov štátnej správy na úseku požiarnej ochrany a postavenie a povinnosti jednotiek požiarnej ochrany tak, aby boli vytvorené podmienky pre účinnú ochranu života a zdravia občanov a majetku pred požiarmi a poskytovanie pomoci pri živelných pohromách a iných mimoriadnych udalostiach.
PRVÁ ČASŤ
POVINNOSTI ORGÁNOV, ORGANIZÁCIÍ A OBČANOV NA ÚSEKU POŽIARNEJ OCHRANY
Prvý oddiel
Povinnosti orgánov a organizácií
§ 2
Všeobecné ustanovenia
(1)
Orgány a organizácie zabezpečujú plnenie povinností vyplývajúcich pre nich z tohto zákona a predpisov vydaných na jeho základe alebo z iných predpisov upravujúcich povinnosti na úseku požiarnej ochrany (ďalej len „predpisy o požiarnej ochrane“) ako neoddeliteľnú súčasť svojej riadiacej, hospodárskej alebo inej základnej činnosti a neodkladne odstraňujú zistené nedostatky.
(2)
Za plnenie úloh na úseku požiarnej ochrany v orgánoch a organizáciách zodpovedajú ich vedúci. Ak je na čele organizácie kolektívny orgán, organizačné predpisy určujú, kto zodpovedá za plnenie úloh na úseku požiarnej ochrany.
Povinnosti ústredných orgánov
§ 3
(1)
Ústredné orgány štátnej správy a iné ústredné orgány (ďalej len „ústredné orgány“) vo vzťahu k nimi riadeným orgánom a organizáciám
a)
upravujú po dohode s Ministerstvom vnútra Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „ministerstvo vnútra“) organizáciu a vykonávanie požiarnej ochrany podľa podmienok nimi riadeného odvetvia,
b)
kontrolujú plnenie úloh na úseku požiarnej ochrany a dodržiavanie predpisov o požiarnej ochrane,
c)
zabezpečujú v pláne prostriedky na kádrové a materiálno-technické vybavenie požiarnej ochrany podľa osobitných predpisov,1)
d)
dbajú na to, aby súčasťou hodnotenia činnosti organizácií bolo aj hodnotenie účinnosti opatrení na úseku požiarnej ochrany.
(2)
Vo vzťahu k organizáciám riadeným alebo spravovaným národnými výbormi plnia povinnosti ústredných orgánov podľa odseku 1 krajské národné výbory; pri úprave organizácie a vykonávania požiarnej ochrany vychádzajú zo zásad, ktoré po dohode s ministerstvom vnútra určia ústredné orgány, do pôsobnosti ktorých patrí príslušné odvetvie. Krajské národné výbory si môžu vyžiadať súčinnosť týchto ústredných orgánov pri kontrole plnenia úloh na úseku požiarnej ochrany a dodržiavania predpisov o požiarnej ochrane.
§ 4
(1)
Ústredné orgány, do pôsobnosti ktorých patrí výroba, dovoz alebo predaj prostriedkov požiarnej ochrany, sú povinné zabezpečovať túto činnosť tak, aby boli uspokojené odôvodnené potreby požiarnej ochrany.
(2)
Ústredné orgány, do pôsobnosti ktorých patrí riadenie výkonu štátnej správy na úseku školstva, zabezpečujú, aby obsah výchovy a vzdelávania na všetkých druhoch a stupňoch škôl v primeranom rozsahu zahŕňal aj otázky požiarnej ochrany.
(3)
Pri plnení povinností uvedených v odsekoch 1 a 2 ústredné orgány spolupracujú s ministerstvom vnútra.
§ 5
Povinnosti nadriadených orgánov
Nadriadené orgány vo vzťahu k organizáciám, ktoré priamo riadia alebo spravujú
a)
zabezpečujú a kontrolujú plnenie povinností vyplývajúcich z predpisov o požiarnej ochrane a z opatrení uložených ústredným orgánom alebo orgánom vykonávajúcim štátny požiarny dozor,
b)
zabezpečujú v pláne prostriedky na kádrové a materiálno-technické vybavenie požiarnej ochrany podľa osobitných predpisov,1)
c)
zabezpečujú a kontrolujú pri výskume a vývoji nových výrobkov, materiálov a technológií požiadavky na požiarnu bezpečnosť,
d)
dbajú na to, aby súčasťou hodnotenia činnosti organizácií bolo aj hodnotenie účinnosti opatrení na úseku požiarnej ochrany.
§ 6
Povinnosti organizácií
(1)
Organizácie
a)
obstarávajú a inštalujú v potrebnom množstve a druhoch požiarnu signalizáciu, hasiace zariadenia, požiarnu techniku a iné vecné prostriedky požiarnej ochrany so zreteľom na požiarne nebezpečenstvo v organizácii a udržiavajú ich v riadnom stave,
b)
vykonávajú určené opatrenia pri činnostiach alebo v čase zvýšeného nebezpečenstva vzniku požiaru a pri podujatiach, na ktorých sa zúčastňuje väčší počet osôb,
c)
oznamujú bezodkladne okresnému národnému výboru a nadriadenému orgánu každý požiar, ktorý vznikol v organizácii,
d)
uplatňujú pri výskume a vývoji nových výrobkov, materiálov a technológií požiadavky na požiarnu bezpečnosť,
e)
vykonávajú pravidelnú kontrolu dodržiavania predpisov o požiarnej ochrane a plnenia príkazov, zákazov a pokynov týkajúcich sa požiarnej ochrany,
f)
plnia ostatné povinnosti vyplývajúce pre nich z predpisov o požiarnej ochrane a z opatrení uložených im nadriadeným orgánom alebo orgánom vykonávajúcim štátny požiarny dozor.
(2)
Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví
a)
spôsob vybavenia organizácií požiarnou signalizáciou, hasiacimi zariadeniami a inými vecnými prostriedkami požiarnej ochrany, ako aj ich montáž, údržbu, opravy a kontrolu,
b)
povinnosti organizácií pri činnostiach alebo v čase zvýšeného nebezpečenstva vzniku požiaru a pri podujatiach, na ktorých sa zúčastňuje väčší počet osôb.
Technik požiarnej ochrany
§ 7
(1)
Ústredné orgány, nadriadené orgány a organizácie ustanovujú na plnenie svojich povinností na úseku požiarnej ochrany technika požiarnej ochrany. Ústredné orgány ho ustanovujú po vyjadrení ministerstva vnútra, nadriadené orgány po vyjadrení krajského národného výboru a organizácie po vyjadrení národného výboru, ktorý v nich vykonáva štátny požiarny dozor.
(2)
Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví úlohy technikov požiarnej ochrany a ďalej, v ktorých organizáciách
a)
plnia povinnosti na úseku požiarnej ochrany dvaja alebo viacerí technici požiarnej ochrany,
b)
nemožno spájať funkciu technika požiarnej ochrany s inou funkciou,
c)
technik požiarnej ochrany je priamo podriadený vedúcemu organizácie
d)
výnimočne sa nevyžaduje ustanovenie technika požiarnej ochrany.
§ 8
Namiesto funkcie technika požiarnej ochrany môže ústredný orgán zriadiť s ohľadom na špecifické podmienky v ním riadenom odvetví inú funkciu alebo organizačný útvar na plnenie povinností na úseku požiarnej ochrany, a to po predchádzajúcom súhlase ministerstva vnútra.
§ 9
(1)
Ak technik požiarnej ochrany zistí nedostatky, ktoré môžu viesť bezprostredne k vzniku požiaru v organizácii, je oprávnený nariadiť vykonanie nevyhnutných opatrení smerujúcich na odstránenie toho nebezpečenstva. O nariadených opatreniach bezodkladne informuje príslušného vedúceho organizácie a orgán vykonávajúci štátny požiarny dozor.
(2)
Rovnaké oprávnenia majú pracovníci zaradení vo funkciách zriadených podľa § 8.
§ 10
Špecialista požiarnej ochrany
(1)
Organizácie oprávnené na projektovú činnosť2) ustanovujú za účelom riešenia požiadaviek požiarnej ochrany v dokumentácii stavieb špecialistu požiarnej ochrany.
(2)
Špecialistu požiarnej ochrany ustanovujú tiež organizácie vykonávajúce výskum a vývoj, pokiaľ tieto organizácie posudzujú vo svojej činnosti aj otázky zabezpečenia požiarnej ochrany.
(3)
Organizácie poverené výkonom funkcie štátnej skúšobne ustanovujú špecialistu požiarnej ochrany, ak tak určí so zreteľom na charakter ich činnosti príslušný ústredný orgán po dohode s ministerstvom vnútra.
(4)
Ustanoveniami odsekov 1 až 3 nie sú dotknuté ustanovenia § 7 a § 8.
(5)
Úlohy špecialistov požiarnej ochrany ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 11
Odborná spôsobilosť
(1)
Funkciu technika požiarnej ochrany, špecialistu požiarnej ochrany alebo funkciu zriadenú podľa § 8 môžu vykonávať len pracovníci s požadovanou odbornou spôsobilosťou.
(2)
Obsah odbornej spôsobilosti, spôsob a podmienky jej overovania a osvedčovania, ako aj vydávanie a odnímanie osvedčení o odbornej spôsobilosti ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 12
Iní pracovníci poverení plnením úloh na úseku požiarnej ochrany
(1)
Vykonávaním kontroly dodržiavania predpisov o požiarnej ochrane a na ich základe vydaných príkazov, zákazov a pokynov na určených pracoviskách môže poveriť vedúci organizácie podľa potreby, popri technikovi požiarnej ochrany aj iných spôsobilých pracovníkov.
(2)
Povinnosti iných pracovníkov poverených plnením úloh na úseku požiarnej ochrany ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 13
Požiarne hliadky
(1)
Organizácie zriaďujú požiarne hliadky
a)
v čase zvýšeného nebezpečenstva vzniku požiaru,
b)
na pracoviskách so zvýšeným požiarnym nebezpečenstvom,
c)
v prípadoch určených miestnym národným výborom alebo národným výborom vyššieho stupňa, najmä pri podujatiach, na ktorých sa zúčastňuje väčší počet osôb.
(2)
Organizácia zriaďuje požiarnu hliadku tiež vtedy, ak nie je v organizácii zriadená jednotka požiarnej ochrany.
(3)
Úlohy požiarnych hliadok ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 14
Požiarnotechnická komisia
(1)
Požiarnotechnická komisia je poradným orgánom vedúceho organizácie na posudzovanie a zabezpečovanie úloh na úseku požiarnej ochrany.
(2)
Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví, v ktorých organizáciách sa zriaďuje požiarnotechnická komisia, jej zloženie a úlohy.
§ 15
Dokumentácia požiarnej ochrany
(1)
Ústredné orgány, nadriadené orgány a organizácie sú povinné vypracúvať a udržiavať v súlade so skutočným stavom predpísanú dokumentáciu požiarnej ochrany.
(2)
Druhy dokumentácie požiarnej ochrany, jej obsah a vedenie tejto dokumentácie ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 16
Školenie a odborná príprava pracovníkov o požiarnej ochrane
(1)
Organizácie sú povinné vykonávať pravidelné školenie pracovníkov o požiarnej ochrane a odbornú prípravu pracovníkov zaradených do požiarnych hliadok a jednotiek požiarnej ochrany, ak túto prípravu nevykonávajú iné orgány.
(2)
Ústredné orgány a nadriadené orgány zabezpečujú školenie určených pracovníkov a odbornú prípravu technikov požiarnej ochrany, špecialistov požiarnej ochrany a pracovníkov zaradených vo funkciách zriadených podľa § 8.
(3)
Okruh pracovníkov, ktorí sa zúčastňujú školenia o požiarnej ochrane, druhy, obsah a rozsah tohto školenia, ako aj druhy, obsah a rozsah odbornej prípravy pracovníkov zaradených do požiarnych hliadok a jednotiek požiarnej ochrany, technikov požiarnej ochrany, špecialistov požiarnej ochrany a pracovníkov zaradených vo funkciách zriadených podľa § 8 ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
Druhý oddiel
Povinnosti občanov
§ 17
(1)
Občania sú povinní
a)
počínať si tak, aby nedochádzalo k vzniku požiarov, najmä pri používaní tepelných, elektrických, plynových a iných spotrebičov, pri skladovaní a používaní horľavých alebo požiarno nebezpečných látok a pri manipulácii s otvoreným ohňom,
b)
umožniť pravidelné čistenie komínov v rodinných domčekoch a v iných objektoch v ich vlastníctve alebo užívaní,
c)
plniť príkazy a dodržiavať zákazy týkajúce sa požiarnej ochrany na označených miestach,
d)
obstarať a udržiavať v použiteľnom stave hasiace zariadenia a iné vecné prostriedky požiarnej ochrany v rozsahu určenom predpismi o požiarnej ochrane,
e)
utvárať v rodinných domčekoch a v iných objektoch v ich vlastníctve alebo užívaní podmienky pre rýchle zdolanie požiaru a pre záchranné práce,
f)
umožniť kontrolným skupinám (§ 40) vykonať preventívnu požiarnu kontrolu na overenie dodržiavania predpisov o požiarnej ochrane v rodinných domčekoch a v iných objektoch v ich vlastníctve alebo užívaní a odstrániť zistené nedostatky v lehote určenej týmito orgánmi.
(2)
Ten, kto je povinný vykonávať dohľad nad osobami, ktoré nemôžu posúdiť následky svojho konania, je povinný dbať, aby tieto osoby svojím konaním nespôsobili požiar.
(3)
Občan nesmie
a)
vykonávať práce, ktoré môžu viesť k vzniku požiaru, ak nemá odbornú spôsobilosť, ktorú požadujú pre vykonávanie takýchto prác osobitné predpisy,
b)
poškodzovať alebo zneužívať hasiace prístroje alebo iné vecné prostriedky požiarnej ochrany.
(4)
Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví podrobnosti o povinnostiach občanov pri predchádzaní požiarom a pri ich zdolávaní.
Tretí oddiel
Pomoc pri zdolávaní požiarov
§ 18
Osobná pomoc
Každý je povinný v súvislosti so zdolávaním požiaru
a)
vykonať nevyhnutné opatrenia pre záchranu ohrozených osôb,
b)
uhasiť požiar, ak je to možné, alebo vykonať nevyhnutné opatrenia na zamedzenie jeho šírenia,
c)
ohlásiť bezodkladne na určenom mieste zistený požiar alebo zabezpečiť jeho ohlásenie,
d)
poskytnúť osobnú pomoc jednotke požiarnej ochrany na výzvu veliteľa zásahu, veliteľa jednotky požiarnej ochrany alebo národného výboru.
§ 19
Vecná pomoc
Každý je povinný na výzvu veliteľa zásahu, veliteľa jednotky požiarnej ochrany alebo národného výboru poskytnúť dopravné prostriedky, zdroje vody, spojovacie zariadenia a iné veci potrebné na zdolanie požiaru.
§ 20
Vyňatie z povinnosti poskytnúť osobnú a vecnú pomoc
(1)
Povinnosť poskytnúť pomoc uvedenú v § 18 a § 19 sa nevzťahuje na
a)
útvary a vojakov Československej ľudovej armády, vojsk ministerstva vnútra, útvary a príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti a Zboru nápravnej výchovy, ak by poskytnutím pomoci bolo vážne ohrozené plnenie bojovej úlohy alebo výkon služby,
b)
organizácie a pracovníkov verejnej hromadnej dopravy, energetiky a spojov, ak by poskytnutie pomoci mohlo mať za následok závažnú poruchu prevádzky v týchto organizáciách alebo iný závažný následok,
c)
organizácie a pracovníkov zdravotníctva, ak by poskytnutím pomoci bolo vážne ohrozené plnenie úloh podľa osobitných predpisov.3)
(2)
Občan nie je povinný poskytnúť pomoc uvedenú v § 18 a § 19, ak mu v tom bráni dôležitá okolnosť alebo ak by tým vystavil vážnemu ohrozeniu seba alebo blízke osoby.4)
§ 21
Náhrada výdavkov
(1)
Ak sú s poskytovaním vecnej pomoci spojené výdavky, patrí tomu, kto ich poskytol, náhrada výdavkov. Právo na náhradu výdavkov môže oprávnený uplatniť do troch mesiacov odo dňa, keď ich zistil, najneskôr do dvoch rokov od ich vzniku; inak toto právo zanikne. Právo na náhradu výdavkov sa uplatňuje na okresnom národnom výbore, v územnom obvode ktorého požiar vznikol. Tento národný výbor o náhrade výdavkov rozhoduje a náhradu poskytuje.
(2)
Ak poskytla organizácia vecnú pomoc pri zdolávaní požiaru inej organizácii, o náhrade výdavkov s tým spojených platia osobitné predpisy.5)
(3)
Ustanoveniami odsekov 1 a 2 nie je dotknuté právo na náhradu škody.
§ 22
Vstup na nehnuteľnosti
(1)
Vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti je povinný umožniť vstup na nehnuteľnosť na vykonanie opatrení nevyhnutných na zdolanie požiaru alebo na zamedzenie jeho šírenia, prípadne na vykonanie iných záchranných prác, najmä vypratať alebo strpieť vypratanie pozemku, odstrániť alebo strpieť odstránenie stavieb, ich častí alebo porastov. O potrebe a rozsahu týchto opatrení rozhoduje veliteľ zásahu.
(2)
Ak je to nevyhnutné na účely cvičenia jednotky požiarnej ochrany, vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti je povinný umožniť vstup na nehnuteľnosť; o tomto vstupe musí byť vopred upovedomený národným výborom, ktorý organizuje cvičenie jednotky požiarnej ochrany. Pritom sa musí dbať, aby cvičením jednotky požiarnej ochrany bolo čo najmenej rušené užívanie nehnuteľnosti a aby nevznikli škody, ktorým možno zabrániť.
(3)
Ak nesúhlasí vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti so vstupom na nehnuteľnosť podľa odseku 2, rozhodne národný výbor, ktorý cvičenie jednotky požiarnej ochrany organizuje, o tom, či vstup na nehnuteľnosť je pre cvičenie tejto jednotky nevyhnutný. Vstupovať do rodinných domčekov a iných objektov vo vlastníctve alebo užívaní občanov pri cvičení jednotky požiarnej ochrany možno len so súhlasom ich vlastníka alebo užívateľa.
(4)
O vstupe do zariadení určených na obranu vlasti a do objektov Zboru nápravnej výchovy platia osobitné predpisy.6)
DRUHÁ ČASŤ
ŠTÁTNA SPRÁVA NA ÚSEKU POŽIARNEJ OCHRANY
Prvý oddiel
Orgány štátnej správy a ich pôsobnosť
§ 23
Orgánmi štátnej správy na úseku požiarnej ochrany sú ministerstvo vnútra a národné výbory.
Ministerstvo vnútra
§ 24
(1)
Ministerstvo vnútra ako ústredný orgán štátnej správy na úseku požiarnej ochrany
a)
riadi výkon štátnej správy na úseku požiarnej ochrany,
b)
vypracúva koncepciu organizácie a rozvoja požiarnej ochrany,
c)
vykonáva štátny požiarny dozor a hlavný štátny požiarny dozor,
d)
ústredne plánuje podľa osobitných predpisov bilančné a finančné krytie na vybranú požiarnu techniku a iné vecné prostriedky požiarnej ochrany určené pre národné výbory; pre organizácie túto techniku bilančne zabezpečuje,
e)
riadi odbornú prípravu na úseku požiarnej ochrany,
f)
usmerňuje po odbornej stránke výkon služby v jednotkách požiarnej ochrany,
g)
zabezpečuje a vykonáva výskum a vývoj na úseku požiarnej ochrany,
h)
určuje postup zisťovania príčin vzniku požiarov a v závažných prípadoch sa na zisťovaní týchto príčin zúčastňuje; vypracúva rozbory príčin vzniku požiarov,
i)
určuje zameranie preventívnovýchovnej, propagačnej a edičnej činnosti a podieľa sa na jej zabezpečovaní,
j)
riadi a organizuje požiarnu službu civilnej obrany.
(2)
Ministerstvo vnútra je oprávnené určovať technické podmienky požiarnej ochrany stavieb.
§ 25
(1)
Ministerstvo vnútra je orgánom štátnej správy vo veciach stredných škôl požiarnej ochrany.7) V rámci tejto pôsobnosti zriaďuje a zrušuje stredné školy požiarnej ochrany, vykonáva v nich inšpekciu výchovy a vzdelávania a hospodársky ich zabezpečuje.
(2)
Žiakom stredných škôl požiarnej ochrany sa poskytuje finančné a hmotné zabezpečenie, ktorým sa sledujú výchovné ciele v súlade s potrebami štátnej správy a národného hospodárstva. Finančné zabezpečenie sa poskytuje formou odmien a štipendií. Hmotné zabezpečenie zahŕňa najmä stravovanie a ubytovanie.
(3)
Podrobnosti o finančnom a hmotnom zabezpečení žiakov stredných škôl požiarnej ochrany ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
Národné výbory
§ 26
(1)
Národné výbory na úseku požiarnej ochrany zameriavajú svoju činnosť na účinné predchádzanie požiarom a na ich zdolávanie. Za týmto účelom
a)
zabezpečujú po materiálnej a finančnej stránke potreby požiarnej ochrany,
b)
spolupracujú s ostatnými štátnymi orgánmi a dobrovoľnými spoločenskými organizáciami pri zabezpečovaní úloh na úseku požiarnej ochrany,
c)
vytvárajú predpoklady pre aktívnu účasť občanov na plnení úloh podľa predpisov o požiarnej ochrane,
d)
pravidelne prerokúvajú stav na úseku požiarnej ochrany a prijímajú potrebné opatrenia,
e)
zabezpečujú výstavbu a údržbu objektov a zariadení požiarnej ochrany pre potreby svojho územného obvodu.
(2)
Národné výbory pri plnení úloh na úseku požiarnej ochrany si poskytujú vzájomnú pomoc, najmä pri zdolávaní požiarov.
§ 27
Krajský národný výbor
a)
vykonáva štátny požiarny dozor,
b)
zabezpečuje a v rozsahu vymedzenom ministerstvom vnútra vykonáva odbornú prípravu na úseku požiarnej ochrany,
c)
riadi po odbornej stránke výkon služby v útvaroch Zboru požiarnej ochrany národných výborov v rozsahu vymedzenom ministerstvom vnútra,
d)
zisťuje v závažných prípadoch príčiny vzniku požiarov a vypracúva rozbory príčin ich vzniku,
e)
organizuje preventívnovýchovnú a propagačnú činnosť,
f)
koordinuje zabezpečovanie požiarnej ochrany s ostatnými orgánmi vo svojom územnom obvode,
g)
vypracúva určenú dokumentáciu požiarnej ochrany,
h)
organizuje a zabezpečuje požiarnu službu civilnej obrany.
§ 28
Okresný národný výbor
a)
vykonáva štátny požiarny dozor,
b)
riadi po odbornej stránke výkon služby v jednotkách požiarnej ochrany, ak toto riadenie nie je zverené ministerstvu vnútra alebo krajskému národnému výboru,
c)
zabezpečuje požiarnu techniku a iné vecné prostriedky požiarnej ochrany pre miestne národné výbory,
d)
riadi, organizuje a v rozsahu vymedzenom ministerstvom vnútra vykonáva odbornú prípravu najmä veliteľov závodných požiarnych útvarov, veliteľov a strojníkov dobrovoľných jednotiek požiarnej ochrany a preventivárov požiarnej ochrany národných výborov,
e)
zisťuje príčiny vzniku požiarov a vypracúva rozbory príčin ich vzniku,
f)
vypracúva určenú dokumentáciu požiarnej ochrany,
g)
organizuje a vykonáva preventívnovýchovnú a propagačnú činnosť,
h)
koordinuje zabezpečovanie požiarnej ochrany s ostatnými orgánmi vo svojom územnom obvode,
i)
organizuje požiarnu službu civilnej obrany a vykonáva jej prípravu.
§ 29
Miestny národný výbor
a)
vykonáva preventívne požiarne kontroly,
b)
zabezpečuje odbornú prípravu svojich jednotiek požiarnej ochrany a požiarnych hliadok,
c)
vypracúva určenú dokumentáciu požiarnej ochrany,
d)
zriaďuje ohlasovne požiarov,
e)
vykonáva preventívnovýchovnú činnosť,
f)
pomáha plniť úlohy na úseku požiarnej služby civilnej obrany.
§ 30
Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví
a)
postup zisťovania príčin vzniku požiarov,
b)
postup vypracúvania rozborov požiarov,
c)
druhy dokumentácie požiarnej ochrany národných výborov, jej obsah a vedenie.
Druhý oddiel
Štátny požiarny dozor
§ 31
Vykonávanie štátneho požiarneho dozoru
(1)
Štátny požiarny dozor sa vykonáva
a)
kontrolou dodržiavania povinností orgánov a organizácií ustanovených predpismi o požiarnej ochrane,
b)
posudzovaním typizačných prác z hľadiska požiarnej bezpečnosti stavieb,
c)
posudzovaním dokumentácie stavieb vrátane technológií z hľadiska ich požiarnej bezpečnosti,
d)
posudzovaním výrobkov z hľadiska ich požiarnej bezpečnosti,
e)
kontrolou pripravenosti a akcieschopnosti jednotiek požiarnej ochrany a materiálno-technického vybavenia požiarnej ochrany v organizáciách,
f)
ukladaním opatrení na odstránenie zistených nedostatkov a kontrolou plnenia týchto opatrení.
(2)
Podrobnosti o vykonávaní štátneho požiarneho dozoru ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
Orgány vykonávajúce štátny požiarny dozor
§ 32
(1)
Ministerstvo vnútra vykonáva štátny požiarny dozor
a)
na ústredných orgánoch a krajských národných výboroch z hľadiska plnenia ich povinností ustanovených v § 3 a § 5,
b)
posudzovaním
1.
typizačných úloh, typových podkladov a typizačných smerníc podľa osobitných predpisov,8)
2.
dokumentácie stavieb9) vrátane technológií v prípadoch ustanovených vo všeobecne záväznom právnom predpise,
3.
výrobkov, ktoré neboli určené na schvaľovanie štátnym skúšobniam, ak si posúdenie takýchto výrobkov vyhradí.
(2)
Ak si ministerstvo vnútra vyhradí podľa odseku 1 písm. b) bod 3 na posúdenie výrobok, je organizácia, ktorá takýto výrobok vyrába alebo dováža, povinná na svoj náklad bezplatne predložiť ministerstvu vnútra vzorku výrobku v nevyhnutne potrebnom množstve a s požadovanou dokumentáciou. Ministerstvo vnútra vzorky vracia organizácii v stave, v akom sú po skúškach. Ak je to technicky možné a hospodársky účelné, ministerstvo vnútra s organizáciou dohodne, že si vzorku ponechá ako doklad.
(3)
Ak ministerstvo vnútra zistí, že výrobok má závažné nedostatky z hľadiska požiarnej bezpečnosti, môže zakázať jeho výrobu, uvedenie do obehu alebo dovoz alebo uložiť vykonanie iných opatrení.
(4)
Posudok vydaný Ministerstvom vnútra Českej socialistickej republiky v rámci jeho pôsobnosti vo veciach uvedených v odseku 1 písm. b) bod 3 platí aj v Slovenskej socialistickej republike.
§ 33
Ministerstvo vnútra vo vzťahu ku krajským národným výborom a okresným národným výborom vykonáva hlavný štátny požiarny dozor. Pri vykonávaní tohto dozoru zisťuje, ako krajské národné výbory a okresné národné výbory plnia úlohy štátneho požiarneho dozoru; pritom je oprávnené vykonať kontrolu v ktoromkoľvek orgáne a organizácii.
§ 34
(1)
Krajský národný výbor vykonáva štátny požiarny dozor
a)
na orgánoch nadriadených organizáciám z hľadiska plnenia ich povinností ustanovených v § 5, ak tento dozor neprislúcha ministerstvu vnútra,
b)
posudzovaním dokumentácie stavieb vrátane technológií, v prípadoch ustanovených vo všeobecne záväznom právnom predpise,
c)
v organizáciách určených ministerstvom vnútra v rozsahu § 31 písm. a), c), e), f), ak tento dozor neprislúcha ministerstvu vnútra.
(2)
Krajský národný výbor dozerá, ako okresné národné výbory plnia úlohy pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru; pritom je oprávnený vykonať kontrolu v ktorejkoľvek organizácii vo svojom územnom obvode.
§ 35
Okresný národný výbor vykonáva štátny požiarny dozor v rozsahu § 31 písm. a), c), e), f), ak tento dozor neprislúcha ministerstvu vnútra alebo krajskému národnému výboru.
Vylúčenie veci z používania a zastavenie prevádzky
§ 36
(1)
Ak vec alebo prevádzka vyvolávajú bezprostredné nebezpečenstvo vzniku požiaru a na odstránenie tohto nebezpečenstva nestačia iné opatrenia, orgán vykonávajúci štátny požiarny dozor rozhodne o
a)
vylúčení veci z používania,
b)
zastavení prevádzky v objektoch, ktoré toto nebezpečenstvo vyvolávajú.
(2)
O zastavení prevádzky sa môže rozhodnúť aj vtedy, ak by bola znemožnená záchrana osôb alebo majetku v prípade vzniku požiaru.
(3)
Ak to vyžaduje naliehavosť situácie, možno rozhodnutie podľa odsekov 1 a 2 oznámiť ústne a uviesť ho do zápisnice; písomné vyhotovenie tohto rozhodnutia je potrebné doručiť bezodkladne.
(4)
Proti rozhodnutiu o opatreniach uvedených v odsekoch 1 a 2 možno podať odvolanie do troch dní odo dňa doručenia písomného vyhotovenia tohto rozhodnutia. Odvolanie nemá odkladný účinok. Odvolací orgán o ňom rozhodne bezodkladne.
§ 37
Zastavenie prevádzky sa musí vopred prerokovať s vedúcim organizácie. Ak dôjde vylúčením veci z používania alebo zastavením prevádzky v jednotlivých objektoch k podstatnému obmedzeniu alebo zastaveniu prevádzky v celom závode alebo v celej organizácii, orgán vykonávajúci štátny požiarny dozor o tom bezodkladne upovedomí orgán nadriadený organizácii.
§ 38
Používať vec, ktorá bola vylúčená z používania [§ 36 ods. 1 písm. a)], alebo obnoviť zastavenú prevádzku [§ 36 ods. 1 písm. b)] možno až po odstránení nedostatkov vyvolávajúcich bezprostredné nebezpečenstvo vzniku požiaru a len s písomným súhlasom orgánu, ktorý vylúčil vec z používania alebo rozhodol o zastavení prevádzky.
Tretí oddiel
Preventívne požiarne kontroly
§ 39
(1)
Účelom preventívnych požiarnych kontrol je previerka dodržiavania povinností ustanovených predpismi o požiarnej ochrane
a)
v objektoch organizácií, ktoré urči okresný národný výbor,
b)
v rodinných domčekoch a iných objektoch vo vlastníctve alebo užívaní občanov.
(2)
Okresný národný výbor určí na vykonávanie preventívnych požiarnych kontrol také objekty, v ktorých vzhľadom na ich veľkosť a význam, malé požiarne nebezpečenstvo a na malý rozsah chránených hodnôt nie je potrebné vykonávať štátny požiarny dozor.
§ 40
(1)
Miestny národný výbor vytvára na vykonávanie preventívnych požiarnych kontrol kontrolné skupiny. Do týchto skupín zaraďuje členov Zväzu požiarnej ochrany, prípadne aj iné osoby; pritom prihliada najmä na ich odborné predpoklady. Vedúceho kontrolnej skupiny ustanovuje po prerokovaní so Zväzom požiarnej ochrany.
(2)
Miestny národný výbor môže ustanoviť na organizovanie a vyhodnocovanie preventívnych požiarnych kontrol preventivára požiarnej ochrany národného výboru, spravidla z členov Zväzu požiarnej ochrany.
§ 41
(1)
Kontrolné skupiny pri vykonávaní preventívnych požiarnych kontrol upozorňujú občanov a príslušných pracovníkov organizácií na zistené nedostatky, požadujú ich bezodkladné odstránenie a na tieto účely poskytujú potrebné informácie a vysvetlenia; nedostatky, ktoré nemožno odstrániť bezodkladne, oznamujú miestnemu národnému výboru.
(2)
Miestny národný výbor
a)
ukladá opatrenia na odstránenie nedostatkov, ktoré môžu viesť k vzniku požiaru alebo sťaženiu záchrany osôb a majetku, a kontroluje plnenie týchto opatrení,
b)
rozhoduje o vylúčení veci z používania; ustanovenia § 36 a § 38 platia obdobne,
c)
navrhuje okresnému národnému výboru vydať rozhodnutie o zastavení prevádzky.
§ 42
Podrobnosti o vykonávaní preventívnych požiarnych kontrol ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
TRETIA ČASŤ
ZBOR POŽIARNEJ OCHRANY
Prvý oddiel
Postavenie a organizácia Zboru požiarnej ochrany
§ 43
(1)
Zriaďuje sa Zbor požiarnej ochrany. Jeho základným poslaním je chrániť pred požiarmi život a zdravie občanov a majetok.
(2)
Zbor požiarnej ochrany je budovaný podľa zásady nadriadenosti a podriadenosti. Minister vnútra Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „minister vnútra“) je predstaveným príslušníkov Zboru požiarnej ochrany.
(3)
V rámci Zboru požiarnej ochrany sa vytvárajú správy Zboru požiarnej ochrany a útvary Zboru požiarnej ochrany.
§ 44
(1)
Ministerstvo vnútra, krajské národné výbory a okresné národné výbory zriaďujú na plnenie svojich úloh na úseku požiarnej ochrany správy Zboru požiarnej ochrany.
(2)
Náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany národného výboru ustanovuje do funkcie a odvoláva z nej plenárne zasadanie príslušného národného výboru na návrh náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany vyššieho stupňa.
(3)
Zástupcu náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany národného výboru a veliteľa útvaru Zboru požiarnej ochrany ustanovuje do funkcie a odvoláva z nej rada príslušného národného výboru na návrh náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany po prerokovaní s náčelníkom správy Zboru požiarnej ochrany vyššieho stupňa.
§ 45
(1)
Správa Zboru požiarnej ochrany národného výboru je osobitným orgánom národného výboru.10) Je riadená radou národného výboru a správou Zboru požiarnej ochrany vyššieho stupňa. Za svoju činnosť zodpovedá rade národného výboru.
(2)
Správa Zboru požiarnej ochrany národného výboru
a)
vykonáva štátnu správu na úseku požiarnej ochrany s výnimkou vecí patriacich do právomoci plenárneho zasadania národného výboru, jeho rady, komisií a správnych komisií,
b)
riadi útvar Zboru požiarnej ochrany,
c)
spracúva odborné podklady na rokovanie národného výboru, jeho rady, komisií a správnych komisií a zabezpečuje plnenie uznesení národného výboru a jeho orgánov,
d)
informuje poslancov o svojej činnosti.
(3)
Príslušníci správy Zboru požiarnej ochrany národného výboru sa zúčastňujú schôdzí a besied poslancov s voličmi.
§ 46
(1)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky určí celkové početné stavy Zboru požiarnej ochrany.
(2)
Minister vnútra po prerokovaní s krajskými národnými výbormi určí organizáciu a početné stavy správ Zboru požiarnej ochrany národných výborov a útvarov Zboru požiarnej ochrany.
Druhý oddiel
Pracovnoprávne vzťahy príslušníkov Zboru požiarnej ochrany
§ 47
Podmienky prijatia
(1)
Príslušníkom Zboru požiarnej ochrany (ďalej len „príslušník“) môže byť len československý štátny občan, ktorý je bezúhonný, morálne a zdravotne spôsobilý na predpokladaný druh práce v Zbore požiarnej ochrany, dosiahol požadované vzdelanie a dovŕšil vek 18 rokov.
(2)
Podmienku dovŕšenia veku podľa odseku 1 nemusia spĺňať absolventi stredných škôl požiarnej ochrany. Tým nie sú dotknuté ustanovenia všeobecných predpisov o pracovných podmienkach mladistvých.
(3)
Podrobnosti o podmienkach prijatia a výnimky z podmienky vzdelania ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 48
Sľub
(1)
Po vzniku pracovného pomeru, najskôr však po dovŕšení 18 rokov veku, skladá príslušník tento sľub:
„Sľubujem na svoju česť a svedomie, že budem verný Československej socialistickej republike a jej socialistickému spoločenskému zriadeniu, budem chrániť životy a zdravie občanov a majetok pred požiarmi.
Svoje povinnosti budem vykonávať svedomite, dôsledne budem plniť rozkazy a pokyny náčelníkov a veliteľov Zboru požiarnej ochrany a pri svojom konaní budem mať stále na zreteli záujmy socialistickej spoločnosti.“
(2)
Zloženie sľubu sa nevyžaduje, ak príslušník zložil tento sľub v bezprostredne predchádzajúcom pracovnom pomere.
§ 49
Pracovný pomer a skúšobná doba
(1)
Príslušník je v pracovnom pomere
a)
k okresnému národnému výboru alebo
b)
ku krajskému národnému výboru alebo
c)
k ministerstvu vnútra alebo ním riadenej organizácii na úseku požiarnej ochrany.
(2)
S príslušníkom sa môže pri prijatí do pracovného pomeru dohodnúť skúšobná doba až na 6 mesiacov.
§ 50
Prevedenie na inú prácu a preloženie
(1)
Príslušníka možno previesť aj bez jeho súhlasu na inú prácu (funkciu) až na 90 pracovných dní v kalendárnom roku, ak to vyžaduje dôležitá potreba služby.
(2)
Príslušníka možno preložiť aj bez jeho súhlasu do iného miesta výkonu služby v rámci organizácie aj na čas dlhší ako 90 dní, najviac však na jeden rok, ak to vyžaduje dôležitá potreba služby. Opätovne možno príslušníka preložiť najskôr po uplynutí jedného roka od doby, keď sa skončilo jeho predchádzajúce preloženie, ak sa s organizáciou nedohodne inak.
§ 51
Pracovná cesta pri plnení mimoriadnych úloh Zboru požiarnej ochrany
(1)
Správa Zboru požiarnej ochrany je povinná na požiadanie správy Zboru požiarnej ochrany vyššieho stupňa vyslať potrebný počet príslušníkov na pracovnú cestu na plnenie mimoriadnych úloh Zboru požiarnej ochrany. Všeobecne záväzný právny predpis ustanoví, čo sa rozumie mimoriadnymi úlohami Zboru požiarnej ochrany.
(2)
Na plnenie mimoriadnych úloh Zboru požiarnej ochrany môže byť príslušník vyslaný na pracovnú cestu na čas nevyhnutne potrebný, najdlhšie celkove na 30 pracovných dní v kalendárnom roku. Pritom môže byť poverený aj inou prácou, než bolo dohodnuté v pracovnej zmluve.
(3)
Na pracovnej ceste pri plnení mimoriadnych úloh podľa odseku 1 podlieha príslušník rozkazom a pokynom náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany alebo veliteľa útvaru Zboru požiarnej ochrany, v pôsobnosti ktorého sa mimoriadne úlohy plnia.
(4)
Náklady spojené s vyslaním príslušníka na pracovnú cestu pri plnení mimoriadnych úloh Zboru požiarnej ochrany uhradí ten národný výbor, ktorého správa Zboru požiarnej ochrany o vyslanie požiadala; to isté platí, ak o vyslanie požiadalo ministerstvo vnútra.
(5)
Ak národný výbor, ku ktorému je príslušník v pracovnom pomere, nahradil tomuto príslušníkovi škodu, ku ktorej došlo na pracovnej ceste pri plnení mimoriadnych úloh Zboru požiarnej ochrany, má nárok na náhradu voči národnému výboru, ktorého správa Zboru požiarnej ochrany o vyslanie požiadala; to isté platí, ak o vyslanie požiadalo ministerstvo vnútra.
§ 52
Okamžité zrušenie pracovného pomeru
S príslušníkom možno okamžite zrušiť pracovný pomer aj vtedy, ak odmietne zložiť predpísaný sľub alebo ak mu bola odňatá hodnosť.
§ 53
Povinnosti príslušníkov
(1)
Príslušník je povinný okrem ostatných povinností vyplývajúcich z jeho pracovného pomeru
a)
plniť dôsledne a presne úlohy vyplývajúce zo základného poslania Zboru požiarnej ochrany a z rozkazov a pokynov náčelníkov a veliteľov Zboru požiarnej ochrany; splnenie rozkazu smie odmietnuť, ak by jeho splnením spáchal trestný čintrestný čin alebo prečin,
b)
zvyšovať svoje politické a odborné znalosti a udržiavať si potrebnú fyzickú zdatnosť,
c)
dodržiavať zásady služobnej zdvorilosti.
(2)
Podrobnosti o výkone služby príslušníkov ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 54
Odmeny a kárne opatrenia
(1)
Minister vnútra, náčelníci správ a velitelia útvarov Zboru požiarnej ochrany môžu príslušníkom udeľovať odmeny a ukladať kárne opatrenia. Rozsah ich právomoci udeľovať odmeny a ukladať kárne opatrenia ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
(2)
Odmenami sú:
a)
písomná pochvala,
b)
vecný dar,
c)
peňažná odmena,
d)
mimoriadne povýšenie alebo vymenovanie do prvej dôstojníckej hodnosti.
(3)
Ďalším kárnym opatrením je zníženie hodnosti o jeden stupeň na dobu jedného roka.
(4)
Náčelníkovi správy Zboru požiarnej ochrany národného výboru môže udeľovať odmeny, s výnimkou odmeny uvedenej v odseku 2 písm. d), a ukladať kárne opatrenia, s výnimkou kárneho opatrenia uvedeného v odseku 3, predseda tohto národného výboru, a to spravidla na návrh náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany vyššieho stupňa.
Pracovný čas
§ 55
(1)
Pracovný čas príslušníkov môže byť rozvrhnutý nerovnomerne. Dĺžka pracovnej smeny pri nerovnomerne rozvrhnutom pracovnom čase môže byť najviac 24 hodín; pritom dĺžka pracovného času v tejto smene môže byť najviac 18 hodín.
(2)
Príslušníkovi sa poskytuje najneskôr po každých piatich hodinách nepretržitej práce pracovná prestávka na jedlo a oddych v trvaní najmenej 15 minút. Jednotlivé prestávky na jedlo a oddych sa započítavajú do pracovného času v rozsahu 15 minút, najviac však v rozsahu 45 minút za smenu.
(3)
Začiatok a koniec pracovného času príslušníkov ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 56
(1)
Príslušníkom sa môže nariadiť pracovná pohotovosť na pracovisku alebo mimo pracoviska.
(2)
Príslušníkom s nerovnomerne rozvrhnutým pracovným časom sa nariaďuje v rámci pracovnej smeny pracovná pohotovosť na pracovisku.
(3)
U príslušníka, ktorý je v čase pracovnej pohotovosti na pracovisku povolaný na výkon práce nad rozsah určeného a rozvrhnutého týždenného pracovného času, ide o výkon práce nadčas.
(4)
Pracovná pohotovosť na pracovisku, pri ktorej príslušník nevykonáva prácu, sa v kalendárnom roku započítava do pracovného času v rozsahu najviac týždenného pracovného času vrátane pracovnej pohotovosti a posudzuje sa ako práca nadčas. To neplatí u príslušníkov s kratším pracovným časom.
(5)
Príslušníkovi sa za prácu nadčas podľa odseku 4 poskytuje náhradné voľno, ak jeho pracovná pohotovosť na pracovisku trvala v kalendárnom roku najmenej 180 hodín, počas ktorých nebol povolaný na výkon práce; toto náhradné voľno sa poskytuje v tom istom kalendárnom roku a len výnimočne ho možno poskytnúť tak, aby bolo vyčerpané najneskôr do 30. apríla nasledujúceho roka. Za nevyčerpané náhradné voľno nemožno poskytnúť mzdu ani náhradu mzdy; mzda sa však poskytne, ak náhradné voľno nebolo vyčerpané z dôvodov na strane organizácie.
(6)
Podrobnosti o poskytovaní náhradného voľna podľa odseku 5 a spôsob jeho čerpania ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 57
Starostlivosť o príslušníkov
(1)
Náčelník správy Zboru požiarnej ochrany je povinný zabezpečiť príslušníkom, ktorí vykonávajú službu za sťažených podmienok pri zásahu alebo v súvislosti s ním, v potrebnom rozsahu bezplatné stravovanie a vhodné ubytovanie; pri plnení tejto úlohy sú organizácie povinné poskytnúť pomoc.
(2)
Podrobnosti o poskytovaní bezplatného stravovania a ubytovania ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
Spoločné ustanovenia o pracovnoprávnych vzťahoch príslušníkov
§ 58
V pracovnoprávnych vzťahoch príslušníkov, ktorí sú v pracovnom pomere k okresnému národnému výboru alebo ku krajskému národnému výboru, plnia úlohy vedúceho organizácie náčelníci správ Zboru požiarnej ochrany týchto národných výborov; v pracovnoprávnych vzťahoch náčelníka správy Zboru požiarnej ochrany okresného národného výboru alebo krajského národného výboru plní úlohy vedúceho organizácie predseda tohto národného výboru.
§ 59
Ak sa v tomto zákone neustanovuje inak, vzťahujú sa na pracovnoprávne vzťahy príslušníkov Zákonník práce a všeobecne záväzné právne predpisy vydané na jeho základe.
Tretí oddiel
Hodnosti a rovnošata
§ 60
Hodnosti
(1)
Príslušníkom patria hodnosti s označením príslušnosti k Zboru požiarnej ochrany. Príslušnosť k Zboru požiarnej ochrany sa vyjadruje skratkou „PO“ pri hodnosti.
(2)
Ustanovujú sa tieto hodnosti:
a)
práporčícke: rotný PO, rotmajster PO, nadrotmajster PO, podpráporčík PO, práporčík PO, nadpráporčík PO,
b)
dôstojnícke: podporučík PO, poručík PO, nadporučík PO, kapitán PO, major PO, podplukovník PO, plukovník PO.
§ 61
Vymenúvanie a povyšovanie do hodností
(1)
Po vzniku pracovného pomeru sa príslušník vymenúva do hodnosti rotného PO; ak má úplné stredné vzdelanie, do hodnosti rotmajstra PO a ak má vysokoškolské vzdelanie, do hodnosti podporučíka PO.
(2)
Do práporčíckej alebo dôstojníckej hodnosti vymenúva a povyšuje príslušníkov príslušný náčelník správy Zboru požiarnej ochrany alebo minister vnútra.
(3)
Príslušník má nárok na povýšenie, ak
a)
vykonáva počas určenej doby funkciu, pre ktorú je ustanovená vyššia hodnosť,
b)
dosahuje dobré výsledky v službe,
c)
uplynula mu určená doba výsluhy rokov v hodnosti a
d)
spĺňa podmienku požadovaného vzdelania alebo ak mu bola táto podmienka odpustená.
(4)
Povyšovanie do hodnosti plukovníka PO je výberové.
§ 62
Odňatie hodnosti
Minister vnútra môže odňať práporčícku alebo dôstojnícku hodnosť príslušníkovi, ktorý sa dopustil konania, ktoré je v príkrom rozpore s požiadavkami kladenými na príslušníka.
§ 63
Rovnošata
(1)
Príslušníkom patrí rovnošata.
(2)
Príslušníci, ktorým je pre výkon služby predpísaná rovnošata, sú povinní ju nosiť pri výkone služby.
§ 64
Podrobnosti o hodnostiach a rovnošate príslušníkov, výnimky z § 61 ods. 1, § 63 ods. 2 a konanie vo veciach hodnosti príslušníkov ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
ŠTVRTÁ ČASŤ
JEDNOTKY POŽIARNEJ OCHRANY
§ 65
Druhy jednotiek požiarnej ochrany
(1)
Jednotkami požiarnej ochrany sú:
a)
útvar Zboru požiarnej ochrany, ktorý je zložený z príslušníkov,
b)
závodný požiarny útvar, ktorý je zložený z pracovníkov organizácie (ďalej len „pracovníci“),
c)
dobrovoľný verejný požiarny zbor a dobrovoľný závodný požiarny zbor, ktoré sú zložené z osôb, ktoré vykonávajú činnosť v týchto jednotkách požiarnej ochrany dobrovoľne popri svojom zamestnaní (ďalej len „členovia“) a sú spravidla členmi Zväzu požiarnej ochrany.
(2)
Zriaďovanie, vnútornú organizáciu a vybavenie jednotiek požiarnej ochrany požiarnou technikou a inými vecnými prostriedkami požiarnej ochrany, ako aj ich používanie ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 66
Útvary Zboru požiarnej ochrany
(1)
Okresný národný výbor zriaďuje okresný útvar Zboru požiarnej ochrany.
(2)
Krajský národný výbor zriaďuje krajský útvar Zboru požiarnej ochrany.
(3)
Ministerstvo vnútra môže na plnenie osobitných úloh zriadiť útvar Zboru požiarnej ochrany ministerstva vnútra.
(4)
Ministerstvo vnútra môže v odôvodnených prípadoch udeliť výnimku z povinnosti zriadiť útvar Zboru požiarnej ochrany podľa odseku 1 alebo 2. So súhlasom ministerstva vnútra môže výnimočne zriadiť útvar Zboru požiarnej ochrany aj iný ako okresný národný výbor alebo krajský národný výbor.
(5)
Na základe dohody medzi ministerstvom vnútra, ústredným orgánom a krajským národným výborom môže byť zriadený útvar Zboru požiarnej ochrany aj v organizácii. Zásady zriaďovania útvarov Zboru požiarnej ochrany v organizáciách ustanoví vláda Slovenskej socialistickej republiky.
§ 67
Závodný požiarny útvar
(1)
Závodný požiarny útvar zriaďuje organizácia, ktorú určí krajský národný výbor po dohode s orgánom nadriadeným organizácii. Pritom sa prihliada najmä na veľkosť organizácie, jej význam pre národné hospodárstvo, požiarne nebezpečenstvo vyplývajúce z technológie alebo z povahy skladovaných materiálov.
(2)
Organizácia môže zrušiť závodný požiarny útvar len so súhlasom krajského národného výboru.
(3)
Ak to odôvodňujú hospodárske alebo iné dôležité okolnosti, môže sa zriadiť závodný požiarny útvar pre dve alebo viac organizácií na základe zmluvy o združení; k zriadeniu takéhoto závodného požiarneho útvaru je potrebný súhlas krajského národného výboru, v územnom obvode ktorého má tento útvar pôsobiť.
Dobrovoľné jednotky požiarnej ochrany
§ 68
(1)
Miestny národný výbor zriaďuje a spravuje dobrovoľný verejný požiarny zbor. Veliteľa tohto zboru vymenúva a odvoláva po prerokovaní s okresným národným výborom, a to spravidla na návrh Zväzu požiarnej ochrany.
(2)
Organizácia, ktorú určí okresný národný výbor, zriaďuje dobrovoľný závodný požiarny zbor; so súhlasom okresného národného výboru vymenúva a odvoláva jeho veliteľa.
(3)
Na zvýšenie akcieschopnosti a skvalitnenie činnosti dobrovoľného verejného požiarneho zboru alebo dobrovoľného závodného požiarneho zboru môžu sa do neho zaradiť v nevyhnutnom počte aj osoby vykonávajúce túto službu ako svoje povolanie. O tomto opatrení rozhodne okresný národný výbor; v organizácii so súhlasom orgánu nadriadeného organizácii.
§ 69
(1)
V organizácii, v ktorej sa nezriaďuje jednotka požiarnej ochrany, plnia úlohy jednotky požiarnej ochrany požiarne hliadky.
(2)
Miestny národný výbor môže namiesto dobrovoľného verejného požiarneho zboru zriadiť požiarnu hliadku len so súhlasom okresného národného výboru.
§ 70
Základné úlohy jednotiek požiarnej ochrany
(1)
Jednotka požiarnej ochrany plní tieto základné úlohy:
a)
vykonáva požiarny zásah podľa príslušnej dokumentácie požiarnej ochrany alebo pri sústredení a nasadzovaní síl a prostriedkov,
b)
vykonáva záchranné práce pri živelných pohromách a iných mimoriadnych udalostiach.
(2)
Pri zdolávaní požiaru jednotky požiarnej ochrany spolupracujú s útvarmi Zboru národnej bezpečnosti a ďalšími orgánmi podľa osobitných predpisov.11)
(3)
Podrobnosti o úlohách jednotiek požiarnej ochrany ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 71
Riadenie činnosti v jednotkách požiarnej ochrany
(1)
Príslušníci, pracovníci a členovia jednotiek požiarnej ochrany sú pri činnosti v jednotke požiarnej ochrany podriadení svojim veliteľom a pri zdolávaní požiaru veliteľovi zásahu.
(2)
Veliteľ jednotky požiarnej ochrany zodpovedá za pripravenosť a činnosť jemu podriadenej jednotky tomu národnému výboru alebo organizácii, ktorá jednotku zriadila.
(3)
Činnosť veliteľov, príslušníkov, pracovníkov a členov jednotiek požiarnej ochrany a zásady velenia pri spoločnom zásahu ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 72
Odborná spôsobilosť a príprava
(1)
Určené funkcie v jednotkách požiarnej ochrany môžu zastávať príslušníci, pracovníci a členovia s požadovanou odbornou spôsobilosťou. Okruh týchto funkcií, obsah odbornej spôsobilosti, spôsob a podmienky jej overovania a osvedčovania, ako aj vydávanie a odnímanie osvedčení o odbornej spôsobilosti ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
(2)
Príslušníci, pracovníci a členovia jednotiek požiarnej ochrany môžu samostatne vykonávať službu pri zdolávaní požiarov až po absolvovaní základnej odbornej prípravy.
(3)
Pracovníci [§ 65 ods. 1 písm. b)], členovia dobrovoľných jednotiek požiarnej ochrany [§ 65 ods. 1 písm. c)] a členovia požiarnych hliadok (§ 69) sú povinní zúčastňovať sa v určenom rozsahu na odbornej príprave. Ak sa na odbornej príprave zúčastňujú členovia dobrovoľných jednotiek požiarnej ochrany a členovia požiarnych hliadok vo svojom pracovnom čase, považuje sa to za prekážku na strane pracovníka z dôvodov všeobecného záujmu.12)
(4)
Odborná príprava jednotiek požiarnej ochrany zahŕňa teoretickú prípravu, praktický výcvik a telesnú prípravu. Súčasťou odbornej prípravy je aj požiarnický šport. Podrobnosti o odbornej príprave jednotiek požiarnej ochrany a o organizovaní súťaží v požiarnickom športe ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 73
Poskytovanie pomoci pri zdolávaní požiaru
(1)
Národné výbory a organizácie sú povinné si poskytovať pri zdolávaní požiarov vzájomnú pomoc.
(2)
Krajské národné výbory a okresné národné výbory sú oprávnené vo svojom územnom obvode v prípade naliehavej potreby pri zdolávaní požiarov sústreďovať a nasadzovať jednotky požiarnej ochrany bez ohľadu na to, kto s nimi disponuje. Obdobné oprávnenie má ministerstvo vnútra pri potrebe nasadenia jednotiek a vecných prostriedkov požiarnej ochrany z viac krajov alebo ak hrozí nebezpečenstvo z omeškania.
(3)
Orgán, ktorý rozhoduje o opatreniach uvedených v odseku 2, je povinný prihliadať na to, aby bola v nevyhnutnom rozsahu zabezpečená požiarna ochrana v územných obvodoch národných výborov alebo organizáciách, ktoré takúto pomoc poskytnú.
(4)
O vyžadovaní vojenskej výpomoci a o poskytovaní medzištátnej pomoci platia osobitné predpisy.13)
PIATA ČASŤ
SPOLUPRÁCA S DOBROVOĽNÝMI SPOLOČENSKÝMI ORGANIZÁCIAMI
§ 74
Ministerstvo vnútra, národné výbory a ostatné orgány a organizácie pri plnení úloh podľa tohto zákona spolupracujú s príslušnými orgánmi dobrovoľných spoločenských organizácií, najmä Zväzu požiarnej ochrany, Revolučného odborového hnutia a Socialistického zväzu mládeže.
§ 75
Zväz požiarnej ochrany
Zväz požiarnej ochrany pomáha národným výborom pri plnení úloh na úseku požiarnej ochrany najmä tým, že
a)
zúčastňuje sa na organizovaní a vykonávaní preventívnych požiarnych kontrol,
b)
spolupracuje pri zriaďovaní a zabezpečovaní činností dobrovoľných verejných požiarnych zborov a požiarnych hliadok, pri údržbe požiarnej techniky a iných vecných prostriedkov požiarnej ochrany,
c)
podieľa sa na odbornej príprave členov dobrovoľných verejných požiarnych zborov a požiarnych hliadok, ako aj na odbornej príprave členov kontrolných skupín,
d)
podieľa sa na preventívnovýchovnej činnosti na úseku požiarnej ochrany,
e)
podieľa sa na spracúvaní dokumentácie požiarnej ochrany miestnych národných výborov,
f)
predkladá návrhy na materiálno-technické vybavenie dobrovoľných verejných požiarnych zborov,
g)
podieľa sa na plnení úloh na úseku civilnej obrany.
ŠIESTA ČASŤ
POSTIH ORGANIZÁCIÍ A OBČANOV
Pokuty organizáciám
§ 76
(1)
Ministerstvo vnútra, krajský národný výbor alebo okresný národný výbor pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru môže uložiť pokutu až do 100 000 Kčs organizácii, ktorá porušila povinnosti vyplývajúce z predpisov o požiarnej ochrane tým, že
a)
neoznačí pracoviská so zvýšeným požiarnym nebezpečenstvom príslušnými príkazmi, zákazmi a pokynmi,
b)
nevykonáva pravidelnú kontrolu dodržiavania predpisov o požiarnej ochrane a plnenia príkazov, zákazov a pokynov týkajúcich sa požiarnej ochrany,
c)
nevykonáva pravidelné školenie pracovníkov organizácie o požiarnej ochrane a odbornú prípravu jednotky požiarnej ochrany a požiarnych hliadok,
d)
neumožní alebo sťažuje výkon štátneho požiarneho dozoru,
e)
nevyhotoví predpísanú dokumentáciu požiarnej ochrany alebo ju neudržiava v súlade so skutočným stavom,
f)
nezabezpečí vybavenie objektov požiarnou signalizáciou, hasiacimi zariadeniami, požiarnou technikou a inými vecnými prostriedkami požiarnej ochrany v množstve a druhoch zodpovedajúcich požiarnemu nebezpečenstvu v organizácii alebo tieto neudržiava v použiteľnom stave,
g)
neposkytne na výzvu veliteľa cvičenia, veliteľa jednotky požiarnej ochrany alebo národného výboru potrebnú vecnú pomoc alebo neumožní vstup na nehnuteľnosť na vykonanie potrebných opatrení v súvislosti s cvičením jednotiek požiarnej ochrany, hoci na to bola povinná podľa rozhodnutia národného výboru,
h)
neoznámi okresnému národnému výboru vznik požiaru v organizácii.
(2)
Ministerstvo vnútra, krajský národný výbor alebo okresný národný výbor pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru môže uložiť pokutu až do 250 000 Kčs organizácii, ktorá porušila povinnosť vyplývajúcu z predpisov o požiarnej ochrane tým, že
a)
znemožní prístup k núdzovým východom, únikovým cestám alebo k rozvodným zariadeniam elektrickej energie, plynu a vody, najmä nesprávnym uskladňovaním materiálov,
b)
poruší rozhodnutie o vylúčení veci z používania alebo rozhodnutie o zastavení prevádzky,
c)
neustanoví technika požiarnej ochrany alebo špecialistu požiarnej ochrany alebo nezriadi požiarnu hliadku alebo požiarnotechnickú komisiu,
d)
nezriadi jednotku požiarnej ochrany, hoci bola podľa rozhodnutia príslušného národného výboru povinná ju zriadiť, alebo ju nevybaví potrebnou požiarnou technikou a inými vecnými prostriedkami požiarnej ochrany alebo ju používa na činnosť nesúvisiacu s požiarnou ochranou,
e)
nedodrží predpisy o skladovaní a manipulácii s horľavými látkami alebo nevykoná potrebné opatrenia pri činnostiach spojených so zvýšeným požiarnym nebezpečenstvom alebo pri podujatiach, na ktorých sa zúčastňuje väčší počet osôb,
f)
nevykoná v určenej lehote opatrenia uložené a odstránenie zistených nedostatkov,
g)
postupuje v rozpore s rozhodnutím, ktorým jej bola zakázaná výroba, uvádzanie do obehu, dovoz alebo ktorým jej bolo uložené vykonanie iných opatrení pri výrobkoch vykazujúcich závažné nedostatky z hľadiska požiarnej bezpečnosti,
h)
neposkytne na výzvu veliteľa zásahu, veliteľa jednotky požiarnej ochrany alebo národného výboru potrebnú vecnú pomoc, neumožní vstup na nehnuteľnosť na vykonanie potrebných opatrení v súvislosti so zdolávaním požiaru alebo záchrannými prácami, hoci na to bola povinná.
(3)
Ministerstvo vnútra alebo krajský národný výbor pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru môže uložiť pokutu až do 250 000 Kčs nadriadenému orgánu, ktorý porušil povinnosti vyplývajúce z ustanovenia § 5.
(4)
Organizácii alebo nadriadenému orgánu, ktoré opätovne porušili povinnosť, za ktorú im bola v predchádzajúcich troch rokoch uložená pokuta, môže ministerstvo vnútra, krajský národný výbor alebo okresný národný výbor pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru uložiť ďalšiu pokutu až do dvojnásobku pokuty ustanovenej v odsekoch 1 až 3.
(5)
Pri určovaní výšky pokuty sa prihliada najmä na závažnosť a čas trvania protiprávneho konania a na rozsah spôsobenej škody.
(6)
Uložením pokuty podľa odsekov 1 až 4 zostáva nedotknutá zodpovednosť organizácie alebo nadriadeného orgánu za spôsobenú škodu a postih ich pracovníkov podľa pracovnoprávnych predpisov.
§ 77
(1)
Pokutu podľa § 76 možno uložiť do jedného roka odo dňa, keď sa o porušení povinnosti dozvedel orgán vykonávajúci štátny požiarny dozor, najneskôr do troch rokov odo dňa, keď došlo k porušeniu povinnosti.
(2)
Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil. Pokuta uložená ministerstvom vnútra je príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky.
Priestupky
§ 78
(1)
Za priestupok na úseku požiarnej ochrany môže národný výbor uložiť
a)
pokarhanie,
b)
pokutu vo výške uvedenej v odsekoch 2, 3 alebo 4.
(2)
Pokarhanie alebo pokutu až do 1000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustil priestupku na úseku požiarnej ochrany tým, že
a)
porušil predpisy a príkazy o vybavení hasiacimi zariadeniami a inými vecnými prostriedkami požiarnej ochrany,
b)
neumožnil alebo sťažil vykonanie preventívnej požiarnej kontroly alebo iných opatrení na úseku požiarnej ochrany,
c)
neuposlúchol nariadenie veliteľa zásahu alebo veliteľa jednotky požiarnej ochrany vydané podľa § 88 ods. 2 písm. a).
(3)
Pokarhanie alebo pokutu až do 3000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustil priestupku na úseku požiarnej ochrany tým, že
a)
porušil zásady bezpečnej prevádzky tepelných, elektrických, plynových a iných spotrebičov alebo neumožnil pravidelné čistenie komínov,
b)
nevykonal v určenej lehote opatrenia uložené národným výborom,
c)
poškodil, odstránil, zneužil alebo inak znížil účinnosť zariadení a prostriedkov slúžiacich na ochranu pred požiarmi alebo vedome bezdôvodne privolal jednotku požiarnej ochrany,
d)
neposkytol osobnú alebo vecnú pomoc v súvislosti so zdolávaním požiaru, hoci bol na to povinný,
e)
neumožnil vstup na nehnuteľnosť pri cvičení jednotky požiarnej ochrany, hoci bol na to povinný podľa rozhodnutia národného výboru.
(4)
Pokarhanie alebo pokutu až do 5000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustil priestupku na úseku požiarnej ochrany tým, že
a)
nedodržal predpisy o skladovaní a manipulácii s horľavými látkami alebo nesprávnym skladovaním materiálov znemožnil prístup k rozvodným zariadeniam elektrickej energie, plynu a vody,
b)
porušil príkazy a zákazy o fajčení a o manipulácii s otvoreným ohňom na miestach so zvýšeným požiarnym nebezpečenstvom,
c)
neumožnil jednotke požiarnej ochrany vstup na nehnuteľnosť pri zdolávaní požiaru alebo inak sťažil vykonanie opatrení nevyhnutných na zdolanie požiaru alebo záchranných prác,
d)
porušil rozhodnutie o vylúčení veci z používania alebo rozhodnutie o zastavení prevádzky,
e)
vykonával práce, ktoré môžu viesť k vzniku požiaru, ak nemal odbornú spôsobilosť, ktorú požadujú na vykonávanie takýchto prác osobitné predpisy,
f)
zanedbal z hľadiska požiarnej ochrany dohľad nad osobami, ktoré nemôžu posúdiť následky svojho konania.
§ 79
(1)
Ak sa v tomto zákone neustanovuje inak, platia o priestupkoch a ich prerokúvaní všeobecné predpisy.14)
(2)
Pokuta uložená podľa § 78 je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.
SIEDMA ČASŤ
NÁHRADA ŠKODY
§ 80
Odškodňovanie úrazov
(1)
Ak došlo u občana k poškodeniu na zdraví alebo k jeho smrti
a)
pri jeho činnosti v dobrovoľnom verejnom požiarnom zbore, v požiarnej hliadke alebo v kontrolnej skupine,
b)
v súvislosti s pomocou, ktorú poskytol pri zdolávaní požiaru alebo pri odstraňovaní jeho následkov alebo pri cvičení jednotky požiarnej ochrany
(ďalej len „poškodený“) uhradí škodu tým vzniknutú štát obdobne podľa predpisov pri odškodňovaní pracovných úrazov,15) pokiaľ mu nevznikol nárok na náhradu tejto škody už z pracovnoprávneho vzťahu.
(2)
Náhradu škody podľa odseku 1 poskytuje v zastúpení štátu okresný národný výbor, v územnom obvode ktorého došlo k poškodeniu na zdraví alebo k smrti poškodeného.
§ 81
Jednorazové mimoriadne odškodnenie
(1)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky ustanoví nariadením, v ktorých prípadoch a v akom rozsahu prislúcha poškodenému a pozostalým po poškodenom, okrem nárokov podľa predpisov o odškodňovaní pracovných úrazov, aj jednorazové mimoriadne odškodnenie a kedy možno takéto odškodnenie priznať osobám, ktoré boli na poškodeného odkázané výživou.
(2)
V tomto nariadení sa upraví tiež jednorazové mimoriadne odškodnenie aj príslušníkovi, pracovníkovi jednotky požiarnej ochrany a členovi dobrovoľného závodného požiarneho zboru a pozostalým po nich.
(3)
Jednorazové mimoriadne odškodnenie pracovníkom závodného požiarneho útvaru, členom dobrovoľného závodného požiarneho zboru, ako aj ďalším pracovníkom organizácie a pozostalým po nich poskytuje organizácia, ak ku škode na zdraví došlo v súvislosti s činnosťou jednotiek požiarnej ochrany v objektoch vlastnej organizácie. V ostatných prípadoch poskytuje jednorazové mimoriadne odškodnenie ministerstvo vnútra.
(4)
Nárok na odškodnenie podľa odsekov 1 až 3 sa premlčuje v lehote troch rokov odo dňa vzniku škody.
Náhrada vecnej škody
§ 82
Občan má nárok na náhradu vecnej škody, ktorá mu vznikla pri pomoci poskytnutej pri zdolávaní požiaru, prípadne pri cvičení jednotky požiarnej ochrany. V osobitne odôvodnených prípadoch môže sa priznať náhrada nákladov spojených s obstaraním novej veci za vec poškodenú.
§ 83
(1)
Občanovi sa nahrádza tiež vecná škoda, ktorá mu vznikla v dôsledku opatrení nevyhnutných na zdolanie požiaru, zamedzenie jeho šírenia alebo záchranných prác vykonaných na príkaz veliteľa zásahu alebo veliteľa jednotky požiarnej ochrany alebo pri cvičení jednotky požiarnej ochrany; to neplatí, ak škoda vznikla použitím hasiacich látok v súvislosti so zdolávaním požiaru.
(2)
Náhrada vecnej škody podľa odseku 1 sa neposkytuje občanovi, ktorého objekty boli zasiahnuté požiarom.
§ 84
(1)
Náhradu škody podľa § 82 a § 83 poskytuje a o nej rozhoduje okresný národný výbor, v územnom obvode ktorého požiar vznikol alebo sa konalo cvičenie jednotky požiarnej ochrany.
(2)
Ak vznikla občanovi vecná škoda v súvislosti s pomocou poskytnutou v záujme organizácie, má okresný národný výbor voči tejto organizácii právo na náhradu toho, čo občanovi poskytol.
(3)
Právo na náhradu škody podľa § 82 a § 83 treba uplatniť do troch mesiacov odo dňa, keď sa poškodený dozvedel o škode, najneskôr do dvoch rokov od vzniku škody; inak toto právo zanikne.
ÔSMA ČASŤ
SPOLOČNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 85
(1)
Pôsobnosť ministerstva vnútra, krajského národného výboru a okresného národného výboru pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru, ako aj pôsobnosť miestneho národného výboru pri vykonávaní preventívnych požiarnych kontrol sa nevzťahuje na
a)
útvary a zariadenia Československej ľudovej armády, vojsk ministerstva vnútra, Zboru národnej bezpečnosti a Zboru nápravnej výchovy; v týchto útvaroch a zariadeniach sa zabezpečujú a vykonávajú uvedené úlohy podľa osobitných predpisov,
b)
banské diela, zariadenia, pracoviská a činnosti pod zemou podliehajúce dozoru orgánov štátnej banskej správy,
c)
dráhové vozidlá, riečne plavidlá, námorné lode a civilné lietadlá; v týchto dopravných prostriedkoch sa zabezpečujú a vykonávajú uvedené úlohy podľa osobitných predpisov.
(2)
Pôsobnosť ministerstva vnútra, krajského národného výboru a okresného národného výboru pri zisťovaní príčin vzniku požiarov sa nevzťahuje na prípady uvedené v odseku 1 s výnimkou dráhových vozidiel a riečnych plavidiel.
§ 86
Ustanovenia tohto zákona sa vzťahujú na železničnú, vodnú a leteckú dopravu, ak medzinárodné zmluvy, ktorými je Československá socialistická republika viazaná, neustanovujú inak.
§ 87
(1)
Ustanovenia tohto zákona sa nedotýkajú výsad a imunít priznávaných podľa medzinárodného práva alebo medzinárodných zmlúv, ktorými je Československá socialistická republika viazaná.
(2)
Pri zdolávaní požiarov možno vstúpiť do objektov, ktoré požívajú ochranu podľa odseku 1, iba na základe príslušného súhlasu.
§ 88
Oprávnenia osôb poverených plnením úloh na úseku požiarnej ochrany
(1)
Príslušníci pri vykonávaní štátneho požiarneho dozoru a pri zisťovaní príčin vzniku požiarov a členovia kontrolných skupín pri vykonávaní preventívnych požiarnych kontrol sú oprávnení vstupovať do objektov zariadení, vykonávať potrebné zisťovania a úkony, nazerať do príslušnej dokumentácie, požadovať potrebné údaje a vysvetlenia a potrebnú súčinnosť od vedúcich a ostatných pracovníkov organizácií a občanov.
(2)
Príslušníci, velitelia závodných požiarnych útvarov, velitelia dobrovoľných verejných požiarnych zborov alebo dobrovoľných závodných požiarnych zborov a velitelia zásahu sú pri plnení úloh na úseku požiarnej ochrany oprávnení
a)
nariadiť v súvislosti so zdolávaním požiaru alebo pri cvičení jednotky požiarnej ochrany, aby sa z miesta zásahu vzdialili osoby, ktorých prítomnosť nie je potrebná, alebo aby sa podriadili iným obmedzeniam nevyhnutným na úspešné vykonanie zásahu,
b)
vyzvať občana, ktorý porušil predpisy o požiarnej ochrane, aby preukázal svoju totožnosť; ak ju hodnoverne nepreukáže, sú oprávnení predviesť tohto občana na miestny národný výbor alebo na útvar Zboru národnej bezpečnosti.
(3)
Oprávnenie podľa odsekov 1 a 2 sa preukazuje spôsobom, ktorý ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 89
Povinnosť mlčanlivosti
(1)
Osoby poverené plnením úloh na úseku požiarnej ochrany sú povinné zachovávať mlčanlivosť o skutočnostiach, ktoré vo všeobecnom záujme alebo v záujme zúčastnených osôb majú zostať utajené pred nepovolanými osobami. Povinnosť mlčanlivosti trvá aj po skončení pracovného pomeru alebo po splnení úlohy.
(2)
O oslobodení od mlčanlivosti a jeho rozsahu rozhoduje
a)
náčelník správy Zboru požiarnej ochrany, ak ide o podriadených príslušníkov,
b)
náčelník správy Zboru požiarnej ochrany okresného národného výboru, ak ide o ostatné osoby poverené plnením úloh na úseku požiarnej ochrany.
§ 90
Predpisy o ochrane štátneho, hospodárskeho a služobného tajomstva16) nie sú ustanoveniami § 88 a § 89 dotknuté.
§ 91
Ocenenie mimoriadnej odvahy
(1)
Na ocenenie mimoriadnej odvahy a obetavosti príslušníkov, pracovníkov a členov jednotiek požiarnej ochrany a občanov pri záchrane života a majetku môže minister vnútra udeliť vecný alebo peňažný dar.
(2)
Zásady poskytovania darov uvedených v odseku 1 ustanoví vláda Slovenskej socialistickej republiky.
§ 92
Živelné pohromy a iné mimoriadne udalosti
Ak osobitné predpisy neustanovujú inak, vzťahujú sa ustanovenia tohto zákona o poskytovaní osobnej a vecnej pomoci, o jednotkách požiarnej ochrany, o právach a povinnostiach príslušníkov, pracovníkov a členov jednotiek požiarnej ochrany, o náhrade škody a ustanovenia o ocenení mimoriadnej odvahy primerane aj na záchranné práce pri živelných pohromách. To isté platí na záchranné práce pri mimoriadnych udalostiach, ak sú bezprostredne ohrozené ľudské životy alebo hrozí značná škoda.
§ 93
Hodnosti a rovnošaty pracovníkov a členov
(1)
Pracovníkom závodných požiarnych útvarov patria hodnosti s označením príslušnosti k závodnému požiarnemu útvaru a rovnošata.
(2)
Členom dobrovoľných verejných požiarnych zborov a dobrovoľných závodných požiarnych zborov patrí rovnošata a funkčné označenie.
(3)
Podrobnosti o hodnostiach, funkčných označeniach a rovnošatách pracovníkov a členov jednotiek požiarnej ochrany ustanoví všeobecne záväzný právny predpis. Tento predpis môže tiež ustanoviť, ktorým ďalším osobám plniacim úlohy na úseku požiarnej ochrany patrí rovnošata.
§ 94
Vzťah zákona k všeobecným predpisom o správnom konaní
Na vydávanie a odnímanie osvedčení o odbornej spôsobilosti na výkon funkcie technika požiarnej ochrany, špecialistu požiarnej ochrany alebo funkcie zriadenej podľa § 8 a ďalej na rozhodovanie podľa § 32 ods. 1 písm. b) bod 1 a 2, § 38, § 67 ods. 2 a 3 a § 73 ods. 2 tohto zákona sa nevzťahujú všeobecné predpisy o správnom konaní.17)
§ 95
Ak vznikne pochybnosť o povinnosti organizácie
a)
ustanoviť na plnenie povinnosti na úseku požiarnej ochrany dvoch alebo viacerých technikov požiarnej ochrany alebo ustanoviť technika požiarnej ochrany, ktorého funkcia nebude spojená s inou funkciou [§ 7 ods. 2 písm. a), b)],
b)
ustanoviť špecialistu požiarnej ochrany v organizáciách vykonávajúcich výskum a vývoj (§ 10 ods. 2),
c)
zriadiť požiarnu hliadku (§ 13),
d)
zriadiť požiarnotechnickú komisiu (§ 14),
rozhodne o tejto povinnosti orgán vykonávajúci štátny požiarny dozor v organizácii.
§ 96
Zákaz používania jednotiek požiarnej ochrany a vecných prostriedkov požiarnej ochrany
Ak tento zákon neustanovuje inak (§ 92), jednotky požiarnej ochrany, požiarnu techniku a iné vecné prostriedky požiarnej ochrany nemožno používať na činnosť nesúvisiacu s požiarnou ochranou.
Prechodné ustanovenia
§ 97
Organizácie, v ktorých ku dňu nadobudnutia účinnosti tohto zákona bol zriadený závodný požiarny útvar alebo závodný požiarny zbor, sa považujú za organizácie určené na zriadenie týchto jednotiek požiarnej ochrany príslušným národným výborom (§ 67 ods. 1 a § 68 ods. 2).
§ 98
(1)
Inšpekcie požiarnej ochrany národných výborov zriadené podľa doterajších predpisov18) sa považujú odo dňa nadobudnutia účinnosti tohto zákona za správy Zboru požiarnej ochrany národných výborov podľa tohto zákona.
(2)
Verejné požiarne útvary sa považujú odo dňa nadobudnutia účinnosti tohto zákona za útvary Zboru požiarnej ochrany podľa tohto zákona.
§ 99
Pracovníci ministerstva vnútra zaradení na úseku požiarnej ochrany, pracovníci inšpekcií požiarnej ochrany národných výborov a príslušníci verejných požiarnych útvarov sa považujú odo dňa nadobudnutia účinnosti tohto zákona za príslušníkov Zboru požiarnej ochrany; zloženie sľubu u týchto príslušníkov zabezpečia náčelníci správ Zboru požiarnej ochrany najneskôr do piatich dní od nástupu príslušníka do práce po dni nadobudnutia účinnosti tohto zákona.
Záverečné ustanovenia
§ 100
Ministerstvo vnútra vydá
a)
všeobecne záväzné právne predpisy na vykonanie § 6 ods. 2, § 10 ods. 5, § 11 ods. 2, § 12 ods. 3, § 14 ods. 2, § 15 ods. 2, § 16 ods. 3, § 17 ods. 4, § 30, § 31 ods. 2, § 32 ods. 1 písm. b) bod b), § 34 ods. 1 písm. b), § 42, § 51 ods. 1, § 57 ods. 2, § 65 ods. 2, § 70 ods. 3, § 71 ods. 3, § 72 ods. 1 a 4 a § 88 ods. 3 tohto zákona,
b)
po dohode s Ministerstvom práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej republiky a príslušným odborovým orgánom všeobecne záväzný právny predpis na vykonanie § 47 ods. 3, § 53 ods. 2, § 54 ods. 1, § 55 ods. 3 a § 56 ods. 6 tohto zákona,
c)
po dohode s Ministerstvom školstva Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky a Ministerstvom práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej republiky všeobecne záväzný právny predpis na vykonanie § 25 ods. 3 tohto zákona,
d)
po prerokovaní s Federálnym ministerstvom národnej obrany a Federálnym ministerstvom vnútra všeobecne záväzný právny predpis na vykonanie § 64 a § 93 ods. 3 tohto zákona.
§ 101
(1)
V zákone č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 35/1983 Zb.) sa v § 30 ods. 1 vypúšťajú slová „najmä verejné požiarne útvary“.
(2)
Zákon Slovenskej národnej rady č. 79/1978 Zb. o štátnej správe v školstve v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 50/1984 Zb.) sa mení a dopĺňa takto:
1.
v § 33 ods. 2 sa vypúšťajú slová „školy požiarnej ochrany“,
2.
v § 33 sa za odsek 1 vkladá nový odsek 2, ktorý znie:
„(2)
Na stredné školy požiarnej ochrany sa vzťahujú ustanovenia § 22a, § 22b, § 23, § 24 ods. 1, 2, 3, 4, 7 a 8, § 26a, § 26b, § 27, § 32a ods. 1, § 32b a § 32e. Pôsobnosť, ktorá patrí podľa týchto ustanovení ministerstvu školstva alebo krajskému národnému výboru, vykonáva vo veciach stredných škôl požiarnej ochrany Ministerstvo vnútra Slovenskej socialistickej republiky.“.
Doterajšie odseky 2 a 3 sa označujú ako odseky 3 a 4.
(3)
V nariadení vlády Slovenskej socialistickej republiky č. 155/1982 Zb. o zriaďovaní odborov a iných útvarov národných výborov sa vypúšťajú slová
a)
v § 1 ods. 1 „krajskú inšpekciu požiarnej ochrany“,
b)
v § 2 ods. 1 „mestskú inšpekciu požiarnej ochrany“,
c)
v § 2 ods. 4 „obvodnú inšpekciu požiarnej ochrany“,
d)
v § 3 ods. 1 „okresnú inšpekciu požiarnej ochrany“,
e)
v § 4 ods. 1 „mestskú inšpekciu požiarnej ochrany“.
§ 102
(1)
Zrušujú sa:
1.
zákon č. 18/1958 Zb. o požiarnej ochrane v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb. (položky 48 a 49 prílohy A), zákona č. 20/1975 Zb. a zákona Slovenskej národnej rady č. 52/1982 Zb. (položka 22 prílohy),
2.
§ 18 zákona č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku, pokiaľ upravuje skutkové podstaty priestupkov proti ochrane pred požiarmi,
3.
vládne nariadenie č. 12/1951 Zb. o náhrade škody príslušníkom hasičstva a iným osobám v odbore ochrany pred požiarmi a inými živelnými pohromami,
4.
vyhláška povereníctva vnútra č. 752/1951 Ú.v. o úprave požiarnej stráže v kinách,
5.
vyhláška ministra vnútra č. 266/1951 Ú.v., ktorou sa upravujú podrobnosti o náhrade škody v odbore ochrany pred požiarmi a inými živelnými pohromami,
6.
vyhláška Ministerstva vnútra č. 120/1952 Ú.v., ktorou sa vydáva služobný a disciplinárny poriadok pre príslušníkov požiarnych zborov, požiarnych hliadok a pre príslušníkov veliteľstiev požiarnej ochrany,
7.
vyhláška ministra vnútra č. 169/1955 Ú.v. o zabezpečení a organizácii požiarnej ochrany v závodoch v znení vyhlášky ministra vnútra č. 119/1958 Ú.v. a vyhlášky Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. 61/1967 Zb.,
8.
vyhláška Ministerstva vnútra č. 198/1958 Ú.v. o obstarávaní, rozdeľovaní a skúšaní vecných prostriedkov požiarnej ochrany,
9.
vyhláška Ministerstva vnútra č. 106/1959 Ú.v. o organizácii požiarnej ochrany v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 159/1971 Zb. (položky 48, 50 až 52 prílohy A),
10.
vyhláška Ministerstva školstva a kultúry a Ministerstva vnútra č. 87/1960 Zb. o zavedení bezpečného filmu,
11.
vyhláška Ministerstva vnútra č. 70/1960 Zb. o zabezpečení pohotovosti hasiacich zariadení,
12.
vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. 61/1976 Zb., ktorou sa ustanovujú zásady školenia pracovníkov o požiarnej ochrane,
13.
úprava Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. PO-191/3-1974 o ochrane úrody pred požiarmi (reg. v čiastke 10/1974 Zb.).
14.
vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. 166/1976 Zb. o požiarnej bezpečnosti pri skladovaní vykurovacej nafty,
15.
úprava Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. PO-1133/3-1976, ktorou sa vydávajú zásady riadenia a organizácie požiarnej ochrany národných výborov (reg. v čiastke 33/1976 Zb.),
16.
vyhláška Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. 8/1978 Zb., ktorou sa vydávajú zásady pre vypracúvanie dokumentácie hasenia požiarov.
(2)
Platnosť strácajú:
1.
pre príslušníkov úprava Ministerstva vnútra Slovenskej socialistickej republiky č. PO-114/3-1978 o hodnostiach pracovníkov požiarnej ochrany (reg. v čiastke 3/1978 Zb.),
2.
predpisy, ktoré boli ponechané v platnosti podľa vyhlášky predsedu vlády č. 129/1967 Zb. a uvedené v čiastke č. 47/1967 Zb. (časť XVIII).
§ 103
Účinnosť
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. júlom 1986.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
1)
Zákon č. 145/1970 Zb. o národohospodárskom plánovaní.
2)
§ 43 ods. 1 zákona č. 50/1976 Zb. o územnom plánovaní a stavebnom poriadku (stavebný zákon).
3)
Zákon č. 20/1966 Zb. o starostlivosti o zdravie ľudu.
4)
§ 116 Občianskeho zákonníka.
5)
§ 15 a § 122 Hospodárskeho zákonníka v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 45/1983 Zb.).
6)
Zákon č. 169/1949 Zb. o vojenských obvodoch.
§ 22 zákona č. 40/1961 Zb. o obrane Československej socialistickej republiky.
§ 17 a § 18 zákona č. 102/1971 Zb. o ochrane štátneho tajomstva.
7)
§ 55 zákona č. 29/1984 Zb. o sústave základných a stredných škôl (školský zákon).
8)
Vyhláška Federálneho ministerstva pre technický a investičný rozvoj č. 95/1977 Zb. o typizácii vo výstavbe.
9)
Vyhláška Federálneho ministerstva pre technický a investičný rozvoj č. 105/1981 Zb. o dokumentácii stavieb.
10)
§ 63b zákona č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 35/1983 Zb.).
11)
Napríklad: § 16 zákona č. 28/1984 Zb. o štátnom dozore nad jadrovou bezpečnosťou jadrových zariadení, § 6 vyhlášky Ministerstva zdravotníctva č. 42/1966 Zb. o poskytovaní liečebno-preventívnej starostlivosti.
12)
§ 124 Zákonníka práce.
13)
Napríklad: vyhláška ministra zahraničných vecí č. 80/1971 Zb. o Zmluve medzi ČSSR a PĽR o právnych vzťahoch na československo-poľských štátnych hraniciach, o spolupráci a vzájomnej pomoci v hraničných otázkach, vyhláška ministra zahraničných vecí č. 39/1978 Zb. o Zmluve medzi ČSSR a MĽR o spolupráci a vzájomnej pomoci na československo-maďarských hraniciach, smernice Federálneho ministerstva národnej obrany zo dňa 25. júna 1974 na poskytovanie vojenskej pomoci, uverejnené pod č. 6 v čiastke 7/1974 Ú. v. SSR.
14)
Napríklad: zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku, zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
15)
§ 190 až § 203, § 260 Zákonníka práce.
§ 44 ods. 1 a 2 nariadenia vlády ČSSR č. 54/1975 Zb., ktorým sa vykonáva Zákonník práce.
16)
Zákon č. 102/1971 Zb.
17)
Zákon č. 71/1967 Zb.
18)
Nariadenie vlády Slovenskej socialistickej republiky č. 155/1982 Zb. o zriaďovaní odborov a iných útvarov národných výborov. |
Zákon České národní rady č. 132/1985 Sb. | Zákon České národní rady č. 132/1985 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění zákon České národní rady č. 129/1974 Sb., o rozpočtovém určení výnosu zemědělské daně a příspěvku na sociální zabezpečení, o jejich správě a o některých změnách zákona č. 143/1961 Sb., o domovní dani
Vyhlášeno 17. 12. 1985, datum účinnosti 1. 1. 1986, částka 34/1985
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 129/1974 Sb., o rozpočtovém určení výnosu zemědělské daně a příspěvku na sociální zabezpečení, o jejich správě a o některých změnách zákona č. 143/1961 Sb., o domovní dani, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1986
132
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1985,
kterým se mění zákon České národní rady č. 129/1974 Sb., o rozpočtovém určení výnosu zemědělské daně a příspěvku na sociální zabezpečení, o jejich správě a o některých změnách zákona č. 143/1961 Sb., o domovní dani
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 129/1974 Sb., o rozpočtovém určení výnosu zemědělské daně a příspěvku na sociální zabezpečení, o jejich správě a o některých změnách zákona č. 143/1961 Sb., o domovní dani, se mění takto:
§ 1 zní:
㤠1
Výnos zemědělské daně, s výjimkou zemědělské daně od organizací řízených federálním ministerstvem národní obrany nebo federálním ministerstvem vnitra, je příjmem rozpočtu národního výboru, který vykonává správu této daně. To platí obdobně i o výnosu příspěvku na sociální zabezpečení odváděného podle zákona o zemědělské dani.1) “.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1986.
Kempný v. r.
Korčák v. r.
1)
Zákon č. 103/1974 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb. | Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb.
Zákon České národní rady o požární ochraně
Vyhlášeno 17. 12. 1985, datum účinnosti 1. 7. 1986, částka 34/1985
* § 1 - Úvodní ustanovení
* ČÁST PRVNÍ - POVINNOSTI MINISTERSTEV A JINÝCH STÁTNÍCH ORGÁNŮ, PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY (§ 2 — § 22)
* ČÁST DRUHÁ - STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY (§ 23 — § 40)
* ČÁST TŘETÍ - ČIŠTĚNÍ, KONTROLA A REVIZE SPALINOVÉ CESTY (§ 43 — § 47)
* ČÁST ČTVRTÁ - JEDNOTKY POŽÁRNÍ OCHRANY (§ 65 — § 73)
* ČÁST PÁTÁ - Spolupráce na úseku požární ochrany (§ 74 — § 75)
* ČÁST ŠESTÁ - POSTIH PRÁVNICKÝCH OSOB, PODNIKAJÍCÍCH FYZICKÝCH OSOB A FYZICKÝCH OSOB (§ 76 — § 79)
* ČÁST SEDMÁ - NÁHRADA ŠKODY (§ 80 — § 84)
* ČÁST OSMÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 85 — § 104) k zákonu č. 133/1985 Sb.
Aktuální znění od 22. 3. 2024 (54/2024 Sb.)
133
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1985
o požární ochraně
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1)
Účelem zákona je vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech stanovením povinností ministerstev a jiných správních úřadů, právnických a fyzických osob, postavení a působnosti orgánů státní správy a samosprávy na úseku požární ochrany, jakož i postavení a povinností jednotek požární ochrany.
(2)
Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a potřebnou věcnou pomoc. Ustanovení § 20 tím není dotčeno.
ČÁST PRVNÍ
POVINNOSTI MINISTERSTEV A JINÝCH STÁTNÍCH ORGÁNŮ, PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY
Oddíl první
Povinnosti ministerstev a jiných státních orgánů, právnických osob a fyzických osob vykonávajících podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů a fyzických osob
§ 2
Obecná ustanovení
(1)
Ministerstva a jiné státní orgány a právnické osoby, jakož i fyzické osoby vykonávající podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů (dále jen „podnikající fyzické osoby“) zabezpečují plnění povinností vyplývajících pro ně z tohoto zákona, předpisů vydaných na jeho základě nebo z jiných předpisů upravujících povinnosti na úseku požární ochrany (dále jen „předpisy o požární ochraně“) jako nedílnou součást své řídící, hospodářské nebo jiné základní činnosti a neodkladně odstraňují zjištěné nedostatky.
(2)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.
§ 3
Povinnosti ministerstev a jiných státních orgánů
(1)
Ministerstva a jiné státní orgány v rozsahu své působnosti spolupracují s Ministerstvem vnitra (dále jen „ministerstvo“) při zpracovávání koncepce rozvoje požární ochrany a ve vztahu k právnickým osobám, které řídí, plní další úkoly na úseku požární ochrany stanovené na základě tohoto zákona.
(2)
Ministerstva a jiné státní orgány plní obdobně povinnosti uložené jinak tímto zákonem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám.
§ 4
Členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí
(1)
Podle míry požárního nebezpečí se provozované činnosti člení do kategorií
a)
bez zvýšeného požárního nebezpečí,
b)
se zvýšeným požárním nebezpečím,
c)
s vysokým požárním nebezpečím.
(2)
Za provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se považují činnosti
a)
při nichž se vyskytují v jednom prostoru nebo požárním úseku1a) látky a směsi klasifikované podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek1b) jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, nebo látky a směsi, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.3; 2.6 a 2.7; 2.8 typy A až F; 2.9 až 2.14 a 2.15 typy A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie13), pokud celkové množství těchto látek a směsí přesahuje 1 000 kg v pevném stavu nebo 250 litrů v kapalném stavu,
b)
při nichž se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující plyny v zásobnících, případně v nádobách (sudech, lahvích nebo kartuších), se součtem vnitřních objemů těchto nádob převyšujícím 100 litrů umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku, a v případě nádob na zkapalněné uhlovodíkové plyny, s celkovým množstvím možných náplní převyšujícím 60 kg umístěných v jednom prostoru nebo požárním úseku,
c)
u kterých se při výrobě nebo manipulaci vyskytuje hořlavý prach nebo páry hořlavých kapalin v ovzduší nebo v zařízení v takové míře, že nelze vyloučit vznik výbušné koncentrace nebo se hořlavý prach usazuje v souvislé vrstvě nejméně 1 mm,
d)
ve výrobních provozech, ve kterých se na pracovištích s nejméně třemi zaměstnanci vyskytuje nahodilé požární zatížení 15 kg/m2 a vyšší,
e)
v prostorách, ve kterých se vyskytuje nahodilé požární zatížení 120 kg/m2 a vyšší,
f)
při nichž se používá otevřený oheň nebo jiné zdroje zapálení v bezprostřední přítomnosti hořlavých látek v pevném, kapalném nebo plynném stavu, kromě lokálních spotřebičů a zdrojů tepla určených k vytápění, vaření a ohřevu vody,
g)
v budovách1c) o sedmi a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 22,5 m, kromě bytových domů,1d)
h)
ve stavbách pro shromažďování většího počtu osob,1e) ve stavbách pro obchod,1f) ve stavbách ubytovacích zařízení1g) a ve stavbách, které jsou na základě kolaudačního rozhodnutí určeny pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace,1h)
i)
v podzemních prostorách určených pro poskytování služeb nebo obchod s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat sedm a více osob,
j)
u kterých nejsou běžné podmínky pro zásah.
(3)
Za provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím se považují činnosti
a)
při nichž se vyskytují látky a směsi klasifikované podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek1b) jako oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, nebo látky a směsi, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.3; 2.6 a 2.7; 2.8 typy A až F; 2.9 až 2.14 a 2.15 typy A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie13), pokud celkové množství těchto látek a směsí přesahuje 5 000 tun,
b)
při nichž se vyrábějí nebo plní do zásobníků, cisteren nebo nádob hořlavé kapaliny nebo hořlavé plyny anebo hoření podporující plyny s roční produkcí 5 000 tun a vyšší,
c)
v provozech, ve kterých se přečerpáváním a zvyšováním tlaku v potrubí o vnitřním průměru 0,8 m a větším zabezpečuje přeprava kapalných nebo plynných látek a směsí klasifikovaných podle zvláštního právního předpisu upravujícího oblast chemických látek1b) jako extrémně hořlavé, vysoce hořlavé a hořlavé, anebo kapalných nebo plynných látek a směsí, které splňují kritéria tříd a kategorií nebezpečnosti 2.2 až 2.4; 2.6; 2.8 typu A až F; 2.9; 2.11 až 2.13 a 2.15 typu A až F stanovených v přímo použitelném předpisu Evropské unie13),
d)
v budovách o 15 a více nadzemních podlažích nebo o výšce větší než 45 m,
e)
v podzemních prostorách s nahodilým požárním zatížením 15 kg/m2 a vyšším, ve kterých se může současně vyskytovat více než 200 osob.
(4)
Za provozované činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí se považují činnosti, které nejsou uvedené v odstavcích 2 a 3.
(5)
Vyjde-li najevo, že právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se nesprávně začlenila do kategorie podle odstavce 1, rozhodne o jejím správném začlenění příslušný orgán státního požárního dozoru.
§ 5
Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny
a)
obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a udržovat je v provozuschopném stavu. U vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, kromě výrobků stanovených podle zvláštních právních předpisů,1i) lze instalovat a používat pouze schválené druhy,
b)
vytvářet podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, zejména udržovat volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, k rozvodným zařízením elektrické energie, k uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, k věcným prostředkům požární ochrany a k ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení,
c)
dodržovat technické podmínky a návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností,
d)
označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení,
e)
pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1), technika požární ochrany (§ 11 odst. 2) nebo preventisty požární ochrany (§ 11 odst. 6) dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady,
f)
umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení kontroly plnění povinností na úseku požární ochrany, poskytovat mu požadované doklady, dokumentaci a informace vztahující se k zabezpečování požární ochrany v souladu s tímto zákonem a ve stanovených lhůtách splnit jím uložená opatření,
g)
poskytovat bezúplatně orgánu státního požárního dozoru výrobky nebo vzorky nezbytné k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru,
h)
bezodkladně oznamovat územně příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje1j) každý požár vzniklý při činnostech, které provozují, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívají.
(2)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby nesmí vypalovat porosty. Při spalování hořlavých látek na volném prostranství jsou povinny, se zřetelem na rozsah této činnosti, stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru. Spalování hořlavých látek na volném prostranství včetně navrhovaných opatření jsou povinny předem oznámit územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje,1j) který může stanovit další podmínky pro tuto činnost, popřípadě může takovou činnost zakázat. Ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.1k)
Povinnosti právnických osob a podnikajících fyzických osob
§ 6
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím a s vysokým požárním nebezpečím jsou dále povinny
a)
stanovit organizaci zabezpečení požární ochrany s ohledem na požární nebezpečí provozované činnosti,
b)
prokazatelným způsobem stanovit a dodržovat podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností, případně technologických postupů a zařízení, nejsou-li podmínky provozování činností a zabezpečování údržby a oprav zařízení stanoveny zvláštním právním předpisem,
c)
zajišťovat údržbu, kontroly a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených podmínkami požární bezpečnosti nebo výrobcem zařízení,
d)
stanovit z hlediska požární bezpečnosti požadavky na odbornou kvalifikaci osob pověřených obsluhou, kontrolou, údržbou a opravami technických a technologických zařízení, pokud to není stanoveno zvláštními právními předpisy,1l) a zabezpečit provádění prací, které by mohly vést ke vzniku požáru, pouze osobami s příslušnou kvalifikací,
e)
mít k dispozici požárně technické charakteristiky vyráběných, používaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek a materiálů potřebné ke stanovení preventivních opatření k ochraně života a zdraví osob a majetku.
(2)
Podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností podle odstavce 1 písm. b) musí odpovídat stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jejich stanovení.
§ 6a
Posouzení požárního nebezpečí
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí posouzení požárního nebezpečí.
(2)
Posouzení požárního nebezpečí obsahuje
a)
popis a posouzení rizik z hlediska možnosti vzniku a šíření požáru a ohrožení osob, zvířat a majetku,
b)
zhodnocení možnosti provedení záchranných prací a účinné likvidace požáru, včetně popisu jeho možných následků,
c)
systém řízení požární ochrany a
d)
návrhy na opatření ke snížení rizika možnosti vzniku a šíření požáru a ohrožení osob, zvířat a majetku, návrhy na provedení záchranných prací a návrhy opatření k účinné likvidaci požáru, včetně stanovení lhůt k jejich plnění.
(3)
Právnická osoba a podnikající fyzická osoba předloží posouzení požárního nebezpečí zpracované osobou uvedenou v § 11 odst. 1 ve 2 vyhotoveních ke schválení orgánu státního požárního dozoru.
(4)
Neshledá-li orgán státního požárního dozoru v posouzení požárního nebezpečí nedostatky, posouzení požárního nebezpečí schválí.
(5)
Zjistí-li orgán státního požárního dozoru, že předložené posouzení požárního nebezpečí vykazuje obsahové nedostatky, pro které je nelze schválit, vrátí je zpět předkladateli s uvedením zjištěných nedostatků a současně stanoví přiměřenou lhůtu pro opětovné předložení vráceného posouzení po odstranění zjištěných nedostatků. Řízení lze přerušit na dobu stanovenou pro odstranění nedostatků a opětovné předložení.
(6)
Neodstraní-li předkladatel nedostatky ve lhůtě stanovené podle odstavce 5, orgán státního požárního dozoru vydá rozhodnutí o neschválení posouzení požárního nebezpečí.
(7)
Před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schváleného posouzení požárního nebezpečí, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení doplněné nebo je-li to vzhledem k rozsahu změny potřebné nové posouzení požárního nebezpečí. Do doby schválení předloženého materiálu nelze změny v provozované činnosti provést.
(8)
Změny v objemu roční produkce nejsou důvodem pro předložení nového posouzení požárního nebezpečí, je-li toto schváleno výhradně pro činnost uvedenou v § 4 odst. 3 písm. b).
§ 6b
Dokumentace zdolávání požárů
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provozovat činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, za podmínky, že orgán státního požárního dozoru schválí dokumentaci zdolávání požárů.
(2)
Dokumentace zdolávání požárů obsahuje operativní plán zdolávání požárů a operativní kartu zdolávání požárů upravující zásady rychlého a účinného zdolávání požáru a záchrany osob, zvířat a majetku.
(3)
Právnická osoba a podnikající fyzická osoba předloží dokumentaci zdolávání požárů zpracovanou osobou uvedenou v § 11 odst. 1 nebo 2 ve 2 vyhotoveních ke schválení orgánu státního požárního dozoru.
(4)
Neshledá-li orgán státního požárního dozoru v dokumentaci zdolávání požárů nedostatky, dokumentaci zdolávání požárů schválí.
(5)
Zjistí-li orgán státního požárního dozoru, že předložená dokumentace zdolávání požárů vykazuje obsahové nedostatky, pro které ji nelze schválit, vrátí ji zpět předkladateli s uvedením zjištěných nedostatků a současně stanoví přiměřenou lhůtu pro opětovné předložení po odstranění zjištěných nedostatků. Řízení lze přerušit na dobu stanovenou pro odstranění nedostatků a opětovné předložení.
(6)
Neodstraní-li předkladatel nedostatky ve lhůtě stanovené podle odstavce 5, orgán státního požárního dozoru vydá rozhodnutí o neschválení dokumentace zdolávání požárů.
(7)
Před změnou v provozované činnosti, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba předloží orgánu státního požárního dozoru ke schválení novou dokumentaci zdolávání požárů. Do doby schválení předložené dokumentace nelze změny v provozované činnosti provést.
(8)
Podle odstavců 1 až 7 se postupuje i v případě, kdy zpracování dokumentace zdolávání požárů stanoví dokumentace požární ochrany.
§ 6c
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
hodnoty nahodilého požárního zatížení pro účely členění činností podle požárního nebezpečí,
b)
vymezení složitých podmínek pro zásah,
c)
množství, druhy a způsob vybavení prostor právnických osob a podnikajících fyzických osob věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními, jakož i požadavky na jejich projektování, montáž, provoz, kontrolu, údržbu a opravy,
d)
druhy vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
e)
způsob vytváření podmínek pro hašení požáru a pro záchranné práce,
f)
lhůty a způsob provádění kontrol dodržování předpisů o požární ochraně,
g)
postup při poskytování výrobků a vzorků orgánu státního požárního dozoru k provedení požárně technické expertizy za účelem zjišťování příčin vzniku požáru,
h)
způsob určení podmínek požární bezpečnosti při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím a vysokým požárním nebezpečím a
i)
způsob posuzování požárního nebezpečí.
§ 7
(1)
Vlastník nebo uživatel zdrojů vody pro hašení požárů je povinen tyto udržovat v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody pro hašení požárů.
(2)
Vlastník nebo uživatel lesů v souvislých lesních porostech o celkové výměře vyšší než 50 hektarů je povinen zabezpečit v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, nad rámec povinností stanovených v § 5, opatření pro včasné zjištění požáru v lesích a proti jeho rozšíření pomocí hlídkové činnosti s potřebným množstvím sil a prostředků požární ochrany, pokud tak neučiní Ministerstvo zemědělství podle zvláštního zákona.1m)
(3)
Vlastník nebo uživatel nástupní plochy pro požární techniku je povinen ji označovat a udržovat v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky.
§ 8
(1)
Zařízení sociálních služeb, které poskytuje služby sociální péče formou pobytových služeb podle zákona o sociálních službách, musí být v části stavby, v níž je služba poskytována, vybaveno
a)
elektrickou požární signalizací, je-li ubytovací kapacita tohoto zařízení nad 50 osob,
b)
zařízením autonomní detekce a signalizace, je-li ubytovací kapacita tohoto zařízení 50 osob nebo nižší, pokud není vybaveno podle písmene a).
(2)
Pokud je ve stavbě provozováno více zařízení sociálních služeb, která poskytují služby sociální péče formou pobytových služeb podle zákona o sociálních službách, a součet ubytovací kapacity těchto zařízení je nad 50 osob, postupuje se podle odstavce 1 písm. a).
(3)
Na žádost provozovatele elektrické požární signalizace v části stavby, kde je poskytována sociální služba podle odstavce 1, hasičský záchranný sbor kraje připojí elektrickou požární signalizaci podle odstavce 1 písm. a) prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje, po splnění podmínek pro toto připojení.
(4)
Hasičský záchranný sbor kraje žádost podle odstavce 3 posoudí a písemně žadateli sdělí, za jakých podmínek lze připojení realizovat. Smlouva o připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany obsahuje zejména označení smluvních stran a podmínky připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany. Jednorázová úhrada za připojení a měsíční cena za připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany se nevyžaduje.
§ 9
(1)
Nemovitou národní kulturní památku, která je vybavena elektrickou požární signalizací, lze na žádost provozovatele elektrické požární signalizace připojit prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje.
(2)
Hasičský záchranný sbor kraje žádost posoudí a písemně žadateli sdělí, za jakých podmínek lze připojení realizovat. Smlouva o připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany obsahuje zejména označení smluvních stran a podmínky připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany. Jednorázová úhrada za připojení a měsíční cena za připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany se nevyžaduje.
(3)
Nemovitou kulturní památku uvedenou v dohodě uzavřené mezi Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „generální ředitelství“) a Ministerstvem kultury lze připojit na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje za obdobných podmínek jako nemovitou národní kulturní památku.
§ 8
(1)
Zařízení sociálních služeb, které poskytuje služby sociální péče formou pobytových služeb podle zákona o sociálních službách, musí být v části stavby, v níž je služba poskytována, vybaveno
a)
elektrickou požární signalizací, je-li ubytovací kapacita tohoto zařízení nad 50 osob,
b)
zařízením autonomní detekce a signalizace, je-li ubytovací kapacita tohoto zařízení 50 osob nebo nižší, pokud není vybaveno podle písmene a).
(2)
Pokud je ve stavbě provozováno více zařízení sociálních služeb, které poskytují služby sociální péče formou pobytových služeb podle zákona o sociálních službách, a součet ubytovací kapacity těchto zařízení je nad 50 osob, postupuje se podle odstavce 1 písm. a).
(3)
Na žádost provozovatele elektrické požární signalizace v části stavby, kde je poskytována sociální služba podle odstavce 1, hasičský záchranný sbor kraje připojí elektrickou požární signalizaci prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje, po splnění podmínek pro toto připojení.
(4)
Hasičský záchranný sbor kraje žádost podle odstavce 3 posoudí a písemně žadateli sdělí, za jakých podmínek lze připojení realizovat. Smlouva o připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany obsahuje zejména označení smluvních stran a podmínky připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany. Jednorázová úhrada za připojení a měsíční cena za připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany se nevyžaduje.
§ 9
(1)
Nemovitou národní kulturní památku, která je vybavená elektrickou požární signalizací, lze na žádost provozovatele elektrické požární signalizace připojit prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje.
(2)
Hasičský záchranný sbor kraje žádost posoudí a písemně žadateli sdělí, za jakých podmínek lze připojení realizovat. Smlouva o připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany obsahuje zejména označení smluvních stran a podmínky připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany. Jednorázová úhrada za připojení a měsíční cena za připojení elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany se nevyžaduje.
(3)
Nemovitou kulturní památku uvedenou v dohodě uzavřené mezi Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „generální ředitelství“) a Ministerstvem kultury, lze připojit na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje za obdobných podmínek, jako nemovitou národní kulturní památku.
§ 11
Odborná způsobilost
(1)
Plnění povinností podle § 16 odst. 1 a § 16a mohou zabezpečovat pouze odborně způsobilé osoby, není-li dále stanoveno jinak. Odborně způsobilými osobami se rozumí znalci a znalecké ústavy v základním oboru požární ochrany zapsaní v seznamu znalců a znaleckých ústavů vedených krajskými soudy, fyzické osoby, které jsou absolventy škol požární ochrany nebo absolventy vysokoškolského studia, jehož součástí je ověřovací program pro odbornou způsobilost na úseku požární ochrany schválený ministerstvem, který odpovídá požadavkům uvedeným v odstavci 4, nebo fyzické osoby, které složily zkoušku odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. Za odborně způsobilé osoby se považují též příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „hasičský záchranný sbor“)1j) vykonávající funkce stanovené prováděcím předpisem k zákonu o hasičském záchranném sboru.
(2)
Plnění povinností vyplývajících z § 5, 6, § 16 odst. 1 a § 16a mohou zabezpečovat technici požární ochrany. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem.
(3)
Fyzickým osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 vydá ministerstvo osvědčení o odborné způsobilosti (dále jen „osvědčení“). Ministerstvo může na návrh orgánu státního požárního dozoru rozhodnout o odejmutí osvědčení tomu, kdo při výkonu činnosti odborně způsobilé osoby nebo technika požární ochrany vykazuje závažné nedostatky.
(4)
Při zkoušce odborné způsobilosti se ověřuje znalost zejména
a)
právních předpisů a technických předpisů na úseku požární ochrany,
b)
požární bezpečnosti staveb a technologií,
c)
posuzování činností s vysokým požárním nebezpečím,
d)
funkcí a technických vlastností požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
e)
fyzikálních a chemických procesů hoření, výbuchů, hašení a toxických účinků zplodin hoření.
(5)
Činnost odborně způsobilé osoby a technika požární ochrany může být vykonávána v pracovněprávním vztahu1n) anebo na základě zvláštního zákona.1o)
(6)
Plnění úkolů podle § 5 odst. 1 písm. d) a e) a § 16a odst. 1 písm. c) může vykonávat preventista požární ochrany. Preventista požární ochrany vykonává činnost na základě absolvování odborné přípravy (§ 16 odst. 1).
(7)
Osoba odborně způsobilá podle odstavce 1 má odbornou způsobilost i k výkonu činnosti technika požární ochrany. Osoba odborně způsobilá podle odstavce 2 má odbornou způsobilost i k plnění úkolů podle odstavce 6.
(8)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob ověřování odborné způsobilosti, vydávání a odnímání osvědčení, obsah a rozsah odborné přípravy.
§ 13
Preventivní požární hlídka
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby zřizují preventivní požární hlídky
a)
v prostorách s nejméně třemi zaměstnanci, ve kterých provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím,
b)
v případech, kdy tak stanoví nařízení kraje [§ 27 odst. 1 písm. f)] nebo obecně závazná vyhláška obce [§ 29 odst. 1 písm. o)].
(2)
Úkolem preventivní požární hlídky je dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně a v případě vzniku požáru provést nutná opatření k záchraně ohrožených osob, přivolat jednotku požární ochrany a zúčastnit se likvidace požáru.
§ 15
Dokumentace požární ochrany
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 jsou povinny zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany, plnit podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené a udržovat ji v souladu se skutečným stavem.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví druhy, obsah a vedení dokumentace požární ochrany.
§ 16
Školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 nebo 3 jsou povinny zabezpečit pravidelné školení zaměstnanců o požární ochraně a odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek, jakož i preventistů požární ochrany.
(2)
Povinnost školení zaměstnanců o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě.1n) Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a zvlášť pro ostatní zaměstnance.
(3)
Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, se školení o požární ochraně zabezpečuje, jestliže tyto osoby vykonávají činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 nebo přicházejí do styku s těmito činnostmi.
(4)
Prováděcí právní předpis stanoví druhy, obsah, rozsah a lhůty školení zaměstnanců o požární ochraně, jakož i odborné přípravy preventistů požární ochrany a zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek.
§ 16a
(1)
U právnických osob a podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 2 provádí
a)
odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně,
b)
odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany odbornou přípravu preventistů požární ochrany a zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek,
c)
proškolený vedoucí zaměstnanec nebo preventista požární ochrany školení ostatních zaměstnanců o požární ochraně.
(2)
U právnických osob a podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 3 provádí
a)
odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně,
b)
odborně způsobilá osoba odbornou přípravu preventistů požární ochrany a zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek,
c)
technik požární ochrany nebo proškolený vedoucí zaměstnanec školení ostatních zaměstnanců o požární ochraně.
§ 17
Základní povinnosti fyzických osob
(1)
Fyzická osoba je povinna
a)
počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru, zejména při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů, při skladování a používání hořlavých nebo požárně nebezpečných látek, manipulaci s nimi nebo s otevřeným ohněm či jiným zdrojem zapálení,
b)
zajistit přístup k rozvodným zařízením elektrické energie a k uzávěrům plynu, vody a topení,
c)
plnit příkazy a dodržovat zákazy týkající se požární ochrany na označených místech,
d)
obstarat požárně bezpečnostní zařízení a věcné prostředky požární ochrany v rozsahu stanoveném zákonem,
e)
zajistit přístup k požárně bezpečnostním zařízením a věcným prostředkům požární ochrany za účelem jejich včasného použití a dále udržovat tato zařízení a věcné prostředky v provozuschopném stavu; uvedené povinnosti se vztahují na osoby, které mají uvedená zařízení a věcné prostředky ve vlastnictví či užívání,
f)
vytvářet v prostorách ve svém vlastnictví nebo užívání podmínky pro rychlé zdolání požáru a pro záchranné práce,
g)
umožnit orgánu státního požárního dozoru provedení potřebných úkonů při zjišťování příčiny vzniku požáru a v odůvodněných případech mu bezúplatně poskytnout výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy ke zjištění příčiny vzniku požáru,
h)
oznamovat bez odkladu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru každý požár vzniklý při činnostech, které vykonává, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívá,
i)
dodržovat podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností.
(2)
Ten, kdo je povinen vykonávat dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání, je povinen podle zvláštních zákonů dbát, aby tyto osoby svým jednáním nezpůsobily požár.
(3)
Fyzická osoba nesmí
a)
vědomě bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany nebo zneužít tísňovou komunikaci,
b)
provádět práce, které mohou vést ke vzniku požáru, pokud nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy,1l)
c)
poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat použití hasicích přístrojů nebo jiných věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
d)
omezit nebo znemožnit použití označených nástupních ploch pro požární techniku,
e)
používat barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany,
f)
provádět vypalování porostů.
(4)
Fyzická osoba je povinna umožnit výkon státního požárního dozoru a ve stanovené lhůtě splnit opatření uložená orgánem státního požárního dozoru.
(5)
Prováděcí právní předpis stanoví některé podmínky požární bezpečnosti podle odstavce 1 písm. a).
Oddíl druhý
Pomoc při zdolávání požárů
§ 18
Osobní pomoc
Každý je povinen v souvislosti se zdoláváním požáru
a)
provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob,
b)
uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření,
c)
ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení,
d)
poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce.
§ 19
Věcná pomoc
Každý je povinen na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce poskytnout dopravní prostředky, zdroje vody, spojová zařízení a jiné věci potřebné ke zdolání požáru.
§ 20
Vynětí z povinnosti poskytnout osobní a věcnou pomoc
(1)
Povinnost poskytovat pomoc uvedenou v § 18 a 19 se nevztahuje na
a)
útvary a vojáky ozbrojených sil České republiky, útvary a příslušníky PoliciePolicie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské službyVězeňské služby, jestliže by poskytnutím pomoci byl vážně ohrožen důležitý zájem služby,
b)
právnické osoby a podnikající fyzické osoby v oblasti veřejné hromadné dopravy, energetiky a spojů a jejich zaměstnance, jestliže by poskytnutí pomoci mohlo mít za následek závažnou poruchu provozu u těchto právnických osob a podnikajících fyzických osob, nebo jiný závažný následek,
c)
právnické osoby a podnikající fyzické osoby v oblasti zdravotnictví a jejich zaměstnance, jestliže by poskytnutím pomoci bylo vážně ohroženo plnění úkolů podle zvláštních předpisů.1p)
(2)
Fyzická osoba není povinna poskytnout pomoc uvedenou v § 18 a 19, jestliže jí v tom brání důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké.
§ 20a
Náhrada ušlého výdělku
(1)
Poskytne-li fyzická osoba, která podniká nebo je samostatně výdělečně činná, osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obceobce, náleží jí náhrada ušlého výdělku v prokázané výši.
(2)
O náhradě rozhoduje a tuto poskytuje hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl. Náhradu je nutno uplatnit do tří měsíců, nejpozději však do dvou let ode dne vzniku nároku, jinak tento nárok zanikne.
§ 21
Náhrada výdajů
(1)
Jestliže jsou s poskytnutím věcné pomoci spojeny výdaje, patří tomu, kdo je poskytl, náhrada výdajů. Právo na náhradu výdajů může oprávněný uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy je zjistil, nejpozději do dvou let od jejich vzniku; jinak toto právo zanikne. Právo na náhradu výdajů se uplatňuje u hasičského záchranného sboru kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl. Hasičský záchranný sbor kraje o náhradě výdajů rozhoduje a tuto náhradu poskytuje.
(2)
Jestliže právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba poskytly věcnou pomoc při zdolávání požárů jiné právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, mají právo na náhradu výdajů s touto pomocí spojených. Náhradu výdajů poskytuje ten, komu byla věcná pomoc poskytnuta.
(3)
Ustanoveními odstavců 1 a 2 není dotčeno právo na náhradu škody.
§ 22
Vstup na nemovitosti
(1)
Vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti je povinen umožnit vstup na nemovitostnemovitost k provedení opatření nutných ke zdolání požáru nebo k zamezení jeho šíření, popřípadě k provedení jiných záchranných prací, zejména vyklidit nebo strpět vyklizení pozemku, odstranit nebo strpět odstranění staveb, jejich částí nebo porostů. O potřebě a rozsahu těchto opatření rozhoduje velitel zásahu.
(2)
Je-li to nezbytně nutné pro účely cvičení jednotky požární ochrany, vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti je povinen umožnit vstup na nemovitostnemovitost; o tomto vstupu musí být hasičským záchranným sborem kraje nebo obcíobcí, které cvičení jednotky požární ochrany organizují, předem uvědoměn, a to nejméně 24 hodiny před zahájením cvičení. Přitom se musí dbát, aby cvičením jednotky požární ochrany bylo co nejméně rušeno užívání nemovitostinemovitosti a aby nevznikly škody, kterým lze zabránit.
(3)
Nesouhlasí-li vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti se vstupem na nemovitostnemovitost podle odstavce 2, rozhodne hasičský záchranný sbor kraje nebo obecobec, které cvičení jednotky požární ochrany organizují, o tom, zda vstup na nemovitostnemovitost je pro cvičení této jednotky nutný. To neplatí, jde-li o obydlí, kam lze vstupovat jen s předchozím souhlasem vlastníka nebo uživatele.
ČÁST DRUHÁ
STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA NA ÚSEKU POŽÁRNÍ OCHRANY
Oddíl první
Orgány státní správy a samosprávy a jejich působnost
§ 23
Správními úřady na úseku požární ochrany jsou ministerstvo a hasičský záchranný sbor kraje. Úkoly státní správy na úseku požární ochrany stanovené na základě tohoto zákona plní v přenesené působnosti také orgány krajů2a) a orgány obcíobcí.
Ministerstvo
§ 24
(1)
Ministerstvo na úseku požární ochrany
a)
schvaluje koncepci organizace a rozvoje požární ochrany,
b)
zpracovává návrh rozpočtu hasičského záchranného sboru a návrh na poskytnutí dotací občanským sdružením,
c)
poskytuje účelové dotace pro jednotky sborů dobrovolných hasičů obcíobcí,
d)
zabezpečuje uvolňování finančních prostředků ze státního rozpočtu na investiční dotace na pořízení a obnovu požární techniky a staveb sloužících pro výkon služby jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí pro obceobce, jejichž jednotky požární ochrany jsou určeny požárním poplachovým plánem kraje k zásahům mimo svůj územní obvod, (dále jen „vybrané obecní úřady“), nebo se podílí na úkolech obceobce, které plní v přenesené působnosti státní správy podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů,
e)
po projednání s Ministerstvem obrany organizuje požární ochranu pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu a zabezpečuje přípravu na činnost v tomto období,2b)
f)
řídí výkon státní správy,
g)
vykonává státní požární dozor a je dotčeným orgánem státní správy na úseku požární ochrany,
h)
kontroluje plnění úkolů, které tento zákon ukládá hasičským záchranným sborům krajů,
i)
řídí odbornou přípravu a usměrňuje po odborné stránce výkon služby v jednotkách požární ochrany,
j)
zabezpečuje výzkum a vývoj,
k)
stanoví postup zjišťování příčin vzniku požárů a v závažných případech se zjišťování těchto příčin zúčastňuje; zpracovává rozbory příčin vzniku požárů,
l)
stanoví zaměření preventivně výchovné, propagační a ediční činnosti na úseku požární ochrany a podílí se na jejím zabezpečování,
m)
vytváří a provozuje informační systém požární ochrany,
n)
na vyžádání hasičského záchranného sboru kraje poskytuje odbornou a metodickou pomoc při posuzování dokumentace staveb a technologií zvláštního významu,
o)
soustřeďuje a vyhodnocuje informace potřebné pro zásahy jednotek požární ochrany a ústřední řízení záchranných prací,
p)
zabezpečuje statistické sledování požárů a mimořádných událostí se zásahy jednotek požární ochrany,
r)
zabezpečuje provádění požárně technických expertíz,
s)
zajišťuje mezinárodní spolupráci hasičského záchranného sboru,
t)
je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury a uplatňuje závazné stanovisko pro stavby projektů společného zájmu energetické infrastruktury14) z hlediska požární ochrany.
(2)
Ministerstvo je oprávněno stanovit prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany technologií, podmínky požární bezpečnosti výrobků a činností, u nichž hrozí nebezpečí vzniku požárů a technické podmínky požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení.
(3)
Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu nebo užívání staveb, a to za účelem omezení rozvoje a šíření ohně a kouře ve stavbě, omezení šíření požáru na sousední stavby, evakuace osob a zvířat v případě ohrožení stavby požárem nebo při požáru a umožnění účinného a bezpečného zásahu jednotek požární ochrany. Pro podrobnější vymezení těchto podmínek lze využít hodnot a postupů stanovených českou technickou normou nebo jiným technickým dokumentem upravujícím podmínky požární ochrany staveb.
§ 25
(1)
Ministerstvo je orgánem státní správy ve věcech škol požární ochrany.3) V rámci této působnosti zřizuje, zrušuje a řídí střední školy požární ochrany a vyšší odborné školy požární ochrany, provádí v nich inspekci výchovy a vzdělávání a hospodářsky je zabezpečuje.
(2)
Výkon státní správy ve škole požární ochrany provádí ředitel, který
a)
řídí školu, plní povinnosti vedoucího organizace, jmenuje a odvolává své zástupce, odpovídá za plnění učebních plánů a učebních osnov, za odbornou a pedagogickou úroveň výchovně vzdělávací práce školy, za vytvoření podmínek pro výkon školní inspekce a přijetí následných opatření, kontroluje práci pedagogických pracovníků a ostatních pracovníků a studijní výsledky žáků,
b)
rozhoduje o přijetí ke studiu, o přerušení studia, o přiznání a odnětí stipendia a hmotného zabezpečení žákům škol, o podmíněném vyloučení ze studia a o vyloučení ze studia, o žádosti žáka ke změně studijního oboru a opakování ročníku,
c)
zajišťuje, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci byli informováni o průběhu vzdělávání a výchovy žáka.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví finanční a hmotné zabezpečení žáků, organizaci přijímacího řízení, průběh studia a jeho ukončování.
§ 26
Hasičský záchranný sbor
(1)
Generální ředitelství plní úkoly ministerstva na úseku požární ochrany uvedené v § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1.
(2)
Hasičský záchranný sbor kraje
a)
zpracovává koncepci požární ochrany kraje,
b)
vykonává státní požární dozor a je dotčeným orgánem státní správy na úseku požární ochrany,
c)
kontroluje plnění nařízení orgánů kraje vydaných na úseku požární ochrany,
d)
odpovídá za připravenost a akceschopnost jednotek hasičského záchranného sboru kraje,
e)
zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů pro potřeby hasičského záchranného sboru,
f)
řídí po odborné stránce výkon služby v jednotkách požární ochrany,
g)
koordinuje zabezpečování požární ochrany v kraji s ostatními orgány,
h)
soustřeďuje podklady pro zabezpečení materiálních a finančních prostředků jednotek sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí,
i)
zpracovává podklady k vydání právních předpisů pro příslušné správní orgány kraje v oblastech, které vymezuje zákon,
j)
soustřeďuje a vyhodnocuje informace potřebné pro zásahy jednotek požární ochrany a řízení záchranných prací,
k)
zabezpečuje statistické sledování požárů a mimořádných událostí se zásahy jednotek požární ochrany na území kraje,
l)
v rozsahu stanoveném ministerstvem řídí a organizuje odbornou přípravu příslušníků, velitelů jednotek hasičských záchranných sborů podniků, velitelů a strojníků jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí, velitelů a strojníků jednotek sborů dobrovolných hasičů podniků,
m)
projednává přestupkypřestupky a správní delikty na úseku požární ochrany,
n)
zpracovává jedenkrát ročně zprávu o stavu požární ochrany v kraji a předkládá ji krajskému úřadu,
o)
zabezpečuje preventivně výchovnou, propagační a ediční činnost na úseku požární ochrany podle zaměření stanoveného ministerstvem.
§ 27
Kraj
(1)
Krajské úřady
a)
projednávají koncepci požární ochrany v kraji,
b)
vytvářejí podmínky pro dislokaci a vybavení jednotek hasičského záchranného sboru,
c)
organizují s hasičským záchranným sborem kraje požární ochranu v období stavu ohrožení státu a válečného stavu,
d)
hradí k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany náklady jednotkám sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí spojené se zásahy mimo jejich územní obvod a podílí se na financování jejich akceschopnosti, pořízení a obnově požární techniky.
(2)
Rada kraje
a)
vydává nařízením kraje požární poplachový plán kraje,
b)
stanoví nařízením kraje podmínky k zabezpečení
1.
plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany,
2.
zdrojů vody k hašení požárů a tyto zdroje určí,
3.
požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru,
4.
požární ochrany v budovách zvláštního významu,
5.
požární ochrany při akcích, kterých se zúčastňuje větší počet osob.
(3)
Kraj
a)
projednává roční zprávu o stavu požární ochrany v kraji,
b)
k zabezpečení plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany přispívá
1.
hasičskému záchrannému sboru kraje na financování jeho potřeb,
2.
obcím na financování potřeb jejich jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí.
§ 29
Obec a obecní úřad
(1)
Obec v samostatné působnosti na úseku požární ochrany
a)
zřizuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obce, která provádí hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech a plní další úkoly podle zvláštního právního předpisu3a) ve svém územním obvodu; členům jednotky sboru dobrovolných hasičů obce za hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech v mimopracovní době poskytuje odměnu,
b)
udržuje akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce,
c)
zabezpečuje odbornou přípravu členů jednotky sboru dobrovolných hasičů obce,
d)
zabezpečuje materiální a finanční potřeby jednotky sboru dobrovolných hasičů obce a požární ochrany,
e)
zajišťuje péči o členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, jakož i péči o zaměstnance zařazené v jednotkách hasičských záchranných sborů podniků, členy jiných jednotek sborů dobrovolných hasičů obce nebo podniků, popřípadě i o osoby vyzvané k poskytnutí osobní pomoci podle § 18, jestliže zasahují za ztížených podmínek nebo u déle trvajícího zásahu na území obce,
f)
poskytuje náhradu ušlého výdělku členu jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, který se ve své pracovní době3b) nebo v době, ze které mu plyne příjem ze samostatné činnosti, zúčastní zásahu při požáru nebo jiných záchranných prací při živelních pohromách nebo jiných mimořádných událostech nebo nařízeného cvičení anebo nařízené odborné přípravy,
g)
zabezpečuje a hradí pro členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce preventivní zdravotní prohlídky,
h)
zabezpečuje výstavbu a údržbu objektů požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, zejména pro potřeby svého územního obvodu,
i)
zpracovává stanovenou dokumentaci požární ochrany,
j)
zřizuje ohlašovnu požárů a další místa, odkud lze hlásit požár,
k)
zabezpečuje zdroje vody pro hašení požárů a jejich trvalou použitelnost a stanoví další zdroje vody pro hašení požárů a podmínky pro zajištění jejich trvalé použitelnosti,
l)
umožňuje dislokaci jednotek hasičského záchranného sboru v katastrálním území obce podle nařízení kraje a přispívá na provoz a vybavení těchto jednotek,
m)
spolupracuje se sousedními obcemi při plnění úkolů k zabezpečení požární ochrany; za tím účelem mohou obce soustřeďovat finanční prostředky,
n)
organizuje preventivně výchovnou činnost,
o)
obecně závaznou vyhláškou
1.
vydává požární řád obce,
2.
stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany při akcích, kterých se zúčastní větší počet osob.
(2)
Obec plní obdobně povinnosti uložené tímto zákonem právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám.
(3)
Obecní úřad na úseku požární ochrany
a)
zajišťuje účast velitelů a strojníků jednotky sboru dobrovolných hasičů obce na jejich odborné přípravě,
b)
zajišťuje úkoly požární ochrany pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu.
(4)
Vybrané obecní úřady
a)
zabezpečují podle požárního poplachového plánu kraje hašení požárů a záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech mimo svůj územní obvod,
b)
zabezpečují akceschopnost jednotky sboru dobrovolných hasičů obce k zásahům mimo svůj územní obvod,
c)
na základě nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky plošného pokrytí území kraje jednotkami požární ochrany, zabezpečují nepřetržitou pracovní pohotovost mimo pracoviště v počtu nejméně jednoho požárního družstva o sníženém početním stavu.3c)
§ 30
Vláda stanoví nařízením
a)
druhy dokumentace požární ochrany krajů a obcí, jejich obsah a vedení,
b)
minimální podmínky a rozsah poskytování péče zasahujícím příslušníkům jednotky hasičského záchranného sboru, zaměstnancům zařazeným v jednotce hasičského záchranného sboru podniku, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů obce, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku (§ 65) a příslušníkům vojenské hasičské jednotky (§ 65a), jakož i osobám vyzvaným k poskytnutí osobní pomoci podle § 18,
c)
systém pracovní pohotovosti mimo pracoviště členů jednotek sboru dobrovolných hasičů vybraných obcí a odměnu za ni,
d)
způsob poskytování náhrady ušlého výdělku členům jednotek sboru dobrovolných hasičů obce, kteří se zúčastní zásahu, nařízeného cvičení anebo nařízené odborné přípravy v době, ze které jim plynou příjmy ze samostatné činnosti,
e)
podmínky akceschopnosti jednotek sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí.
Oddíl druhý
Státní požární dozor
§ 31
Výkon státního požárního dozoru
(1)
Státní požární dozor se vykonává
a)
kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně,
b)
posuzováním
1.
dokumentace pro povolení stavby, zařízení nebo udržovacích prací podle stavebního zákona, včetně změn této dokumentace,
2.
dokumentace pro provádění stavby,
3.
dokumentace pro rámcové povolení,
4.
dokumentace nebo jiného podkladu ke změně v účelu užívání stavby,
5.
dokumentace ke změně dokončené stavby,
c)
ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a dokumentace podle písmene b), včetně podmínek vyplývajících z vydaných stanovisek,
d)
posuzováním a typovým schvalováním zařízení dálkového přenosu určeného pro účely Hasičského záchranného sboru České republiky,
e)
schvalováním posouzení požárního nebezpečí činností a schválením dokumentace zdolávání požárů,
f)
zjišťováním příčin vzniku požárů,
g)
kontrolou připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany [§ 65 odst. 1 písm. b) až d)],
h)
ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.
(2)
V protokolu o kontrole provedené podle odstavce 1 písm. a) nebo g) orgán vykonávající státní požární dozor stanoví kontrolované osobě lhůtu pro podání písemné zprávy o odstranění nedostatků uloženém podle odstavce 1 písm. h) orgánu vykonávajícímu státní požární dozor.
(3)
Výsledkem posuzování podkladů, dokumentace a ověřování splnění stanovených požadavků podle odstavce 1 písm. b) a c) je závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany, které slouží jako podklad pro řízení nebo jiný postup vedený podle stavebního zákona.
(4)
Podklady, dokumentaci a projektovou dokumentaci podle odstavce 1 písm. b) předkládá orgánu vykonávajícímu státní požární dozor stavebník nebo stavební úřad elektronicky.
(5)
Nadřízeným správním orgánem příslušným ke zrušení, potvrzení nebo změně závazného stanoviska vydaného podle odstavce 3 hasičským záchranným sborem kraje je u stavby
a)
v rozsahu § 39 odst. 1 písm. c) ředitel hasičského záchranného sboru kraje,
b)
v rozsahu § 39 odst. 1 písm. d) generální ředitelství.
(5)
Posuzování podle odstavce 1 písm. b) se provádí v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle zvláštního právního předpisu13), a to pouze u staveb, u kterých je vykonáván státní požární dozor.
(6)
Nadřízeným správním orgánem příslušným ke zrušení, potvrzení nebo změně závazného stanoviska vydaného podle odstavce 3 hasičským záchranným sborem kraje je u stavby
a)
v rozsahu § 39 odst. 1 písm. c) ředitel hasičského záchranného sboru kraje,
b)
v rozsahu § 39 odst. 1 písm. d) generální ředitelství.
§ 31a
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
způsob výkonu státního požárního dozoru,
b)
obsah a rozsah požárně technických expertiz,
c)
obsah a rozsah požárně bezpečnostních řešení.
Orgány vykonávající státní požární dozor
§ 32
Ministerstvo vykonává státní požární dozor podle § 31 odst. 1 písm. b) a c)
a)
u staveb, které se mají uskutečnit na území dvou nebo více krajů,
b)
u staveb, které si vyhradí,
c)
u zařízení podle § 31 odst. 1 písm. d).
§ 35
Hasičský záchranný sbor kraje vykonává státní požární dozor
a)
podle § 31 odst. 1 písm. a) u právnických osob, podnikajících fyzických osob a u ministerstev a jiných státních orgánů (§ 3 odst. 2), u obcíobcí (§ 29) a u fyzických osob; u fyzických osob v rozsahu plnění povinností podle § 2 odst. 2 a § 7,
b)
podle § 31 odst. 1 písm. b) a c) s výjimkou případů, u kterých vykonává státní požární dozor ministerstvo v rozsahu § 32,
c)
podle § 31 odst. 1 písm. e) až h).
Vyloučení věci z užívání, zákaz činnosti a zastavení provozu
§ 36
(1)
Jestliže věc nebo činnost při provozu anebo provoz vyvolávají bezprostřední nebezpečí vzniku požáru a k odstranění tohoto nebezpečí nestačí jiná opatření, orgán vykonávající státní požární dozor rozhodne o
a)
vyloučení věci z užívání,
b)
zákazu činnosti,
c)
zastavení provozu.
(2)
O zastavení provozu lze rozhodnout i tehdy, jestliže by byla znemožněna záchrana osob nebo majetku v případě vzniku požáru.
(3)
Vyžaduje-li to naléhavost situace, lze rozhodnutí uvedené v odstavcích 1 a 2 oznámit ústně a poznamenat je do protokolu o kontrole; písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí je nutno doručit neprodleně.
(4)
Proti rozhodnutí o opatřeních uvedených v odstavcích 1 a 2 je možno podat odvolání do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. Odvolání nemá odkladný účinek. Odvolací orgán o něm rozhodne neodkladně.
§ 37
Vydání rozhodnutí o zastavení provozu podle § 36 odst. 1 písm. c) musí být předem projednáno se statutárním orgánem právnické osoby, s podnikající fyzickou osobou anebo jejím odpovědným zástupcem.
§ 38
Užívat věc, která byla vyloučena z užívání [§ 36 odst. 1 písm. a)], obnovit zakázanou činnost [§ 36 odst. 1 písm. b)] nebo obnovit zastavený provoz [§ 36 odst. 1 písm. c)] lze až po odstranění nedostatků vyvolávajících bezprostřední nebezpečí vzniku požáru a jen s písemným souhlasem orgánu, který vyloučil věc z užívání nebo rozhodl o zákazu činnosti anebo o zastavení provozu.
Oddíl třetí
Kategorizace staveb z hlediska požární bezpečnosti
§ 39
(1)
Z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva se stavba člení na
a)
stavbu kategorie 0, nepředstavující zvláštní nebezpečí,
b)
stavbu kategorie I, představující mírné nebezpečí,
c)
stavbu kategorie II, představující vyšší nebezpečí,
d)
stavbu kategorie III, představující vysoké nebezpečí.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví kritéria a charakteristiku stavby pro její zařazení do kategorie podle odstavce 1. Charakteristikou stavby je stavebně technický parametr stavby a její umístění. Kritériem se rozumí
a)
požadavek na stavbu z hlediska podmínek evakuace,
b)
rizikovost stavby, v níž je hořlavá nebo požárně nebezpečná látka nebo jiná obdobně nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a
c)
ochrana jiného veřejného zájmu významného z hlediska zařazení stavby do příslušné kategorie.
§ 40
(1)
Státní požární dozor se v rozsahu podle § 31 odst. 1 písm. b) a c) nevykonává u stavby kategorie 0 a I.
(2)
Pro stavbu uvedenou v § 39 odst. 1 písm. b), c) nebo d) se zpracovává požárně bezpečnostní řešení podle zvláštního právního předpisu13). V požárně bezpečnostním řešení jeho zpracovatel prokazuje shodu navrhovaného záměru stavby s technickými podmínkami požární ochrany pro navrhování staveb stanovenými prováděcím právním předpisem15).
(3)
K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie I a II je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu12).
(4)
K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie III je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu12) a které k tomuto současně byla udělena specializace v rámci tohoto oboru podle zvláštního právního předpisu12).
Oddíl třetí
Kategorizace staveb z hlediska požární bezpečnosti
§ 39
(1)
Z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva se stavba člení na
a)
stavbu kategorie 0, nepředstavující zvláštní nebezpečí,
b)
stavbu kategorie I, představující mírné nebezpečí,
c)
stavbu kategorie II, představující vyšší nebezpečí,
d)
stavbu kategorie III, představující vysoké nebezpečí.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví kritéria a charakteristiku stavby pro její zařazení do kategorie podle odstavce 1. Charakteristikou stavby je stavebně technický parametr stavby a její umístění. Kritériem se rozumí
a)
požadavek na stavbu z hlediska podmínek evakuace,
b)
rizikovost stavby, v níž je hořlavá nebo požárně nebezpečná látka nebo jiná obdobně nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a
c)
ochrana jiného veřejného zájmu významného z hlediska zařazení stavby do příslušné kategorie.
§ 40
(1)
Státní požární dozor se v rozsahu podle § 31 odst. 1 písm. b) a c) nevykonává u stavby kategorie 0 a I.
(2)
Pro stavbu uvedenou v § 39 odst. 1 písm. b), c) nebo d) se zpracovává požárně bezpečnostní řešení podle zvláštního právního předpisu13). V požárně bezpečnostním řešení jeho zpracovatel prokazuje shodu navrhovaného záměru stavby s technickými podmínkami požární ochrany pro navrhování staveb stanovenými prováděcím právním předpisem15).
(3)
K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie I a II je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu12).
(4)
K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie III je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu12) a které k tomuto současně byla udělena specializace v rámci tohoto oboru podle zvláštního právního předpisu12).
ČÁST TŘETÍ
ČIŠTĚNÍ, KONTROLA A REVIZE SPALINOVÉ CESTY
§ 43
Spalinová cesta
(1)
Provoz spalinové cestyspalinové cesty se považuje za vyhovující z hlediska ochrany zdraví, života nebo majetku osob, jestliže se čištění, kontrola a revize spalinové cestyspalinové cesty provádí způsobem podle tohoto zákona.
(2)
Spalinovou cestouSpalinovou cestou se pro účely tohoto zákona rozumí dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Za spalinovou cestuspalinovou cestu se nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu.
(3)
Ustanovení § 44 až 47 se nepoužijí na spalinovou cestuspalinovou cestu, která není součástí stavby, nebo na spalinovou cestuspalinovou cestu, která je součástí volně stojícího komínu o vnitřním průměru komínového průduchu 800 mm a větším nebo komínu o stavební výšce 60 metrů a větší, anebo na spotřebič paliv o jmenovitém výkonu nad 1 MW.
§ 44
Čištění a kontrola spalinové cesty
(1)
Čištění nebo kontrolu spalinové cestyspalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (dále jen „oprávněná osoba“).
(2)
Čištění používané spalinové cestyspalinové cesty sloužící pro odvod spalin od spotřebiče na pevná paliva o jmenovitém výkonu do 50 kW včetně nebo spalinové cestyspalinové cesty sloužící pro odvod spalin od náhradních zdrojů elektrické energie (dieselagregáty) je možné provádět svépomocí. Čištění nebo kontrola spalinové cestyspalinové cesty podle tohoto zákona u spalinové cestyspalinové cesty pro spotřebiče na plynná paliva, kde odvod spalin je podle návodu nebo technických podmínek výrobce nedílnou součástí spotřebiče, se provádí podle návodu výrobce.
(3)
Lhůty čištění a kontrol, způsob čištění spalinové cestyspalinové cesty a způsob kontroly spalinové cestyspalinové cesty stanoví prováděcí právní předpis.
§ 45
Revize spalinové cesty
(1)
Revizi spalinové cestyspalinové cesty provádí oprávněná osoba, která je současně revizním technikem spalinových cestspalinových cest ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (dále jen „revizní technik spalinových cestspalinových cest“).
(2)
Důvody pro provádění revize spalinové cestyspalinové cesty a způsob tohoto provádění stanoví prováděcí právní předpis.
§ 46
Postup při zjištění nedostatků
Pokud oprávněná osoba při čištění nebo kontrole spalinové cestyspalinové cesty nebo revizní technik spalinových cestspalinových cest při revizi spalinové cestyspalinové cesty zjistí nedostatek, který bezprostředně ohrožuje zdraví, život nebo majetek osob a který nelze odstranit na místě, neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne zjištění nedostatku, oznámí tuto skutečnost písemně v případě nedostatku způsobeného nedodržením technických požadavků na stavbu příslušnému stavebnímu úřadu a v případě nedostatku týkajícího se nedodržení požadavků na požární bezpečnost příslušnému orgánu státního požárního dozoru.
§ 47
Zpráva o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty a zpráva o revizi spalinové cesty
(1)
Oprávněná osoba předá objednateli služby neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení čištění nebo kontroly spalinové cestyspalinové cesty, písemnou zprávu o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cestyspalinové cesty. Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba provede čištění spalinové cestyspalinové cesty podle § 44 odst. 2 svépomocí, učiní o tom písemný záznam.
(2)
Revizní technik spalinových cestspalinových cest předá objednateli neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení revize, písemnou zprávu o revizi spalinové cestyspalinové cesty.
(3)
Vzor písemné zprávy o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cestyspalinové cesty a písemné zprávy o revizi spalinové cestyspalinové cesty stanoví prováděcí právní předpis.
ČÁST ČTVRTÁ
JEDNOTKY POŽÁRNÍ OCHRANY
§ 65
Druhy jednotek požární ochrany
(1)
Jednotkami požární ochrany jsou
a)
jednotka hasičského záchranného sboru zřízená jako jednotka hasičského záchranného sboru kraje, jednotka generálního ředitelství nebo jednotka záchranného útvaru hasičského záchranného sboru, která je složena z příslušníků hasičského záchranného sboru (dále jen „příslušník“) určených k výkonu služby na stanicích hasičského záchranného sboru,
b)
jednotka hasičského záchranného sboru podniku, která je složena ze zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří vykonávají činnost v této jednotce jako své zaměstnání, (dále jen „zaměstnanec podniku“),
c)
jednotka sboru dobrovolných hasičů obceobce, která je složena z fyzických osob, které nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání,
d)
jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku, která je složena ze zaměstnanců právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, kteří nevykonávají činnost v této jednotce požární ochrany jako své zaměstnání.
(2)
Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obceobce při hašení požáru, provádění záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech se považuje za výkon občanské povinnosti.3b) Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů obceobce při nařízeném cvičení nebo nařízené odborné přípravě je jiným úkonem v obecném zájmu.4a)
(3)
Činnost v jednotce sboru dobrovolných hasičů vybrané obceobce je vykonávána zpravidla v pracovněprávním vztahu k obciobci nebo v pracovněprávním vztahu k hasičskému záchrannému sboru kraje.
(4)
Zaměstnanci podniků, členové jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí a členové jednotek sborů dobrovolných hasičů podniků musí být starší 18 let a zdravotně způsobilí.
(5)
Ministerstvo může k plnění mimořádných úkolů na úseku požární ochrany zřídit jednotku generálního ředitelství.
(6)
Vnitřní organizace a vybavení jednotek požární ochrany včetně dislokace jednotlivých druhů a kategorií jednotek požární ochrany musí být volena tak, aby území obceobce bylo podle stupně nebezpečí zabezpečeno požadovaným množstvím sil a prostředků při splnění požadované doby jejich dojezdu na místo zásahu podle základní tabulky plošného pokrytí uvedené v příloze zákona.
(7)
Jednotky požární ochrany používají jednotné barevné označení vozidel, lodí a letadel. Stanovené barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany4b) mohou používat jen jednotky požární ochrany uvedené v odstavci 1.
(8)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
organizaci plošného pokrytí území jednotkami požární ochrany,
b)
organizaci, druhy a termíny preventivních zdravotních prohlídek zaměstnanců podniků a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí a podniků, obsah lékařského posudku, seznam nemocí, vad a stavů, pro které nelze vydat kladný posudkový závěr,
c)
barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany,
d)
způsob zřizování, vnitřní organizaci a vybavení jednotek požární ochrany požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany, jakož i jejich používání.
§ 65a
Vojenská hasičská jednotka
(1)
Za jednotky požární ochrany uvedené v § 65 odst. 1 písm. b) a d) se ve vojenských objektech, vojenských útvarech, vojenských zařízeních, vojenských záchranných útvarech a u právnických osob založených nebo zřízených Ministerstvem obrany považují vojenské hasičské jednotky.
(2)
Vojenská hasičská jednotka je složena z vojáků a občanských zaměstnanců (dále jen „členové vojenské hasičské jednotky“). Zřizování, vnitřní organizace a vybavení vojenských hasičských jednotek požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany je v působnosti Ministerstva obrany. Ministerstvo obrany rovněž stanoví podmínky výkonu služby, odborné způsobilosti, nástupního odborného výcviku, odborné přípravy, zdravotní způsobilosti a funkční označení členů vojenských hasičských jednotek, které nesmí být zaměnitelné s hodnostním označením příslušníků hasičského záchranného sboru.
(3)
Pro vojenskou hasičskou jednotku se při společném zásahu jednotek požární ochrany a vojenských hasičských jednotek uplatňuje právo přednostního velení jako pro jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku a členové vojenské hasičské jednotky jsou podřízeni veliteli zásahu.
(4)
Tam, kde není zřízena vojenská hasičská jednotka, může orgán požární ochrany Ministerstva obrany nařídit zřízení požární hlídky.
§ 66
Jednotka hasičského záchranného sboru kraje
(1)
Jednotka hasičského záchranného sboru kraje je součástí hasičského záchranného sboru kraje.
(2)
V případech určených vládou může být zřízena jednotka hasičského záchranného sboru kraje i u právnických osob.
§ 67
Jednotka hasičského záchranného sboru podniku
(1)
Jednotku hasičského záchranného sboru podniku zřizuje k plnění úkolů podle § 70 odst. 1 právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3, kterou určí hasičský záchranný sbor kraje; u právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby s celostátní působností nebo působností zasahující do dvou nebo více krajů, po souhlasu generálního ředitelství. Hasičský záchranný sbor kraje přitom vychází z výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů.4c) Počet zaměstnanců podniku a vybavení této jednotky stanoví na základě výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů hasičský záchranný sbor kraje.
(2)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jmenuje a odvolává velitele této jednotky po vyjádření hasičského záchranného sboru kraje k jeho způsobilosti vykonávat funkci velitele.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba mohou zrušit jednotku hasičského záchranného sboru podniku jen se souhlasem hasičského záchranného sboru kraje; u právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby s celostátní působností nebo působností zasahující do dvou nebo více krajů si hasičský záchranný sbor kraje vyžádá souhlas generálního ředitelství.
Jednotky sborů dobrovolných hasičů
§ 68
(1)
ObecObec zřizuje a spravuje jednotku sboru dobrovolných hasičů obceobce. Velitele této jednotky, po vyjádření hasičského záchranného sboru kraje k jeho způsobilosti vykonávat funkci velitele, jmenuje a odvolává starosta obceobce. Přihlíží přitom k návrhu občanského sdružení působícího na úseku požární ochrany.
(2)
Právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3, které určí hasičský záchranný sbor kraje, mohou místo jednotky hasičského záchranného sboru podniku zřídit jednotku sboru dobrovolných hasičů podniku. Hasičský záchranný sbor kraje přitom vychází z výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů. Velitele této jednotky po vyjádření hasičského záchranného sboru kraje k jeho způsobilosti vykonávat funkci velitele jmenují a odvolávají právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby. Počet členů a vybavení jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku stanoví na základě výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů hasičský záchranný sbor kraje.
(3)
Ke zvýšení akceschopnosti a zkvalitnění činnosti jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku (dále jen „dobrovolná jednotka požární ochrany“) se mohou do těchto jednotek zařadit i osoby vykonávající tuto službu jako svoje zaměstnání. O tomto opatření rozhodne obec, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba po projednání s hasičským záchranným sborem kraje.
(4)
ObecObec, právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou zrušit dobrovolnou jednotku požární ochrany jen se souhlasem hasičského záchranného sboru kraje.
§ 69
(1)
Požární hlídku zřizuje
a)
právnická osoba a podnikající fyzická osoba provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3, kterou určí hasičský záchranný sbor kraje na základě výsledků posouzení požárního nebezpečí nebo dokumentace zdolávání požárů, pokud nezřizuje jednotku požární ochrany podle § 67 ani podle § 68,
b)
obecobec, která nezřizuje jednotku požární ochrany podle § 68, kterou určí hasičský záchranný sbor kraje.
(2)
Na požární hlídky zřízené podle odstavce 1 se obdobně vztahují ustanovení tohoto zákona o jednotkách požární ochrany.
§ 69a
(1)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které jsou povinny zřídit jednotku požární ochrany, nebo obceobce mohou namísto vlastní jednotky požární ochrany zajistit plnění úkolů této jednotky na základě smlouvy mezi sebou nebo se státem, který zastupuje hasičský záchranný sbor kraje, nebo zřízením společné jednotky požární ochrany.
(2)
Za společnou jednotku požární ochrany se považuje také jednotka požární ochrany podle § 65 odst. 1, na jejíž činnost a vybavení na základě smlouvy podle odstavce 1 finančně přispívá právnická osoba, podnikající fyzická osoba nebo obecobec, které jsou jinak povinny jednotku požární ochrany zřídit.
(3)
Postup podle odstavce 1 je podmíněn předchozím souhlasem hasičského záchranného sboru kraje. Hasičský záchranný sbor kraje může udělit souhlas za podmínky, že budou dodrženy mimo jiné požadavky základní tabulky plošného pokrytí uvedené v příloze zákona a smlouvou určená jednotka bude akceschopná. Hasičský záchranný sbor kraje současně stanoví druh společné jednotky v souladu s § 65 odst. 1. V případě, že smlouvu podle odstavce 1 uzavírá hasičský záchranný sbor kraje, souhlas uděluje generální ředitelství.
(4)
Na základě smlouvy podle odstavce 1 musí být hasičskému záchrannému sboru kraje nebo obciobci poskytovány finanční prostředky ve výši potřebné k zajištění akceschopnosti jednoho požárního družstva o zmenšeném početním stavu. V případě, kdy je smlouva uzavírána mezi hasičským záchranným sborem kraje a obcíobcí v místě dislokace stanice hasičského záchranného sboru kraje, musí být tyto prostředky ve výši potřebné k zajištění akceschopnosti jednoho požárního družstva příslušného typu stanice hasičského záchranného sboru kraje vynásobené počtem těchto stanic zřizovaných v obciobci podle základní tabulky plošného pokrytí uvedené v příloze zákona, pokud není ve smlouvě podle odstavce 1 stanoveno jinak. V případě, kdy je smlouva uzavřena mezi hasičským záchranným sborem kraje a zřizovatelem jednotky hasičského záchranného sboru podniku, bude zaměstnanec podniku zařazený v této jednotce upřednostněn v řízení ve věcech služebního poměru vedeném v návaznosti na mimořádné zřízení služebního místa.
(5)
ObceObce, které nezřídí jednotku požární ochrany podle § 68 odst. 1 nebo postupem uvedeným v odstavci 1, jsou povinny přispívat na společnou jednotku podle odstavce 2 hasičskému záchrannému sboru kraje nebo obciobci, jejíž jednotka požární ochrany je předurčena požárním poplachovým plánem kraje pro uvedenou obecobec jako první za dodržení podmínek uvedených v § 65 odst. 6.
(6)
ObecObec, na jejímž území je dislokována stanice hasičského záchranného sboru kraje, může uzavřít s místně příslušným hasičským záchranným sborem kraje smlouvu, v níž upraví užívání majetku ve vlastnictví této obceobce, poskytování prostředků, případně další vztahy ve vazbě na činnosti hasičského záchranného sboru kraje.
§ 69b
Povinnosti zaměstnanců podniků a členů dobrovolných jednotek požární ochrany
Zaměstnanci podniků a členové dobrovolných jednotek požární ochrany jsou povinni
a)
důsledně plnit úkoly vyplývající ze základního poslání jednotek požární ochrany,
b)
při zásahu na místě požáru nebo při záchranných pracích při živelní pohromě nebo jiné mimořádné události plnit rozkazy velitele zásahu a pokyny svých nadřízených,
c)
dodržovat předpisy o požární ochraně upravující činnost na místě zásahu,
d)
prohlubovat své odborné znalosti v oblasti požární ochrany a udržovat si potřebnou fyzickou zdatnost,
e)
podrobovat se stanoveným preventivním zdravotním prohlídkám.
§ 69c
Výjimka pro členy dobrovolných jednotek požární ochrany
Pokud je činnost členů dobrovolných jednotek požární ochrany v souvislosti se zásahem vykonávána na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, zaměstnavatel není povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.
§ 70
Základní úkoly jednotek požární ochrany
(1)
Jednotka požární ochrany plní tyto základní úkoly
a)
provádí požární zásah podle příslušné dokumentace požární ochrany nebo při soustředění a nasazování sil a prostředků,
b)
provádí záchranné práce při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech,
c)
podává neprodleně zprávy o svém výjezdu a zásahu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje.
(2)
Výkonem služby příslušníků, zaměstnanců podniků a členů zařazených v jednotkách požární ochrany se podle tohoto zákona rozumí veškerá činnost směřující k předcházení požárům a jejich zdolávání, snižování následků živelních pohrom a jiných mimořádných událostí včetně zvyšování akceschopnosti jednotky požární ochrany. Výkon služby se člení na organizační a operační řízeníoperační řízení.
(3)
Organizačním řízenímOrganizačním řízením se rozumí činnost k dosažení stálé organizační, technické a odborné způsobilosti sil a prostředků požární ochrany k plnění úkolů jednotek požární ochrany. Operačním řízenímOperačním řízením se rozumí činnost od přijetí zprávy o skutečnostech vyvolávajících potřebu nasazení sil a prostředků požární ochrany, provedení požárního zásahu a záchranných prací při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech, do návratu sil a prostředků požární ochrany na základnu.
(4)
Při zdolávání požáru spolupracují jednotky požární ochrany s PoliciíPolicií České republiky a dalšími orgány podle zvláštních předpisů.5)
(5)
Jednotky požární ochrany plní úkoly na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatel.5a)
(6)
Prováděcí právní předpis stanoví
a)
organizaci řízení v jednotkách požární ochrany,
b)
podmínky akceschopnosti jednotek požární ochrany,
c)
zásady velení a činnosti velitelů, příslušníků, zaměstnanců podniku a členů dobrovolných jednotek požární ochrany při zásahu,
d)
zásady činnosti jednotek požární ochrany na úseku civilní ochrany a ochrany obyvatel.
§ 71
Řízení činnosti v jednotkách požární ochrany
(1)
Příslušníci, zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany jsou při činnosti v jednotce požární ochrany podřízeni svým velitelům a při zdolávání požáru veliteli zásahu.
(2)
Velitel jednotky požární ochrany odpovídá za připravenost a činnost jemu podřízené jednotky zřizovateli této jednotky.
§ 72
Odborná způsobilost a příprava
(1)
Příslušníci, zaměstnanci podniku a velitelé, strojníci a technici speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany mohou své funkce vykonávat jen s požadovanou odbornou způsobilostí.
(2)
Příslušníci, zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany mohou samostatně vykonávat službu při zdolávání požárů až po absolvování základní odborné přípravy.
(3)
Zaměstnanci podniku a členové dobrovolných jednotek požární ochrany jsou povinni se zúčastňovat v určeném rozsahu odborné přípravy. Zúčastňují-li se odborné přípravy členové dobrovolných jednotek požární ochrany ve své pracovní době, považuje se to za překážku na straně zaměstnance z důvodu jiných úkonů v obecném zájmu.4a)
(4)
Odborná příprava zahrnuje teoretickou přípravu, praktický výcvik a tělesnou přípravu. Součástí odborné přípravy je i požární sport.
(5)
Odborná způsobilost se ověřuje zkouškou a prokazuje se osvědčením. Ověřování odborné způsobilosti a vydávání a odnímání osvědčení o odborné způsobilosti provádí
a)
ministerstvo u příslušníků, velitelů, strojníků a techniků speciálních služeb jednotek hasičských záchranných sborů podniků a u osob vykonávajících službu v jednotkách sborů dobrovolných hasičů obcíobcí a v jednotkách sborů dobrovolných hasičů podniků jako svoje zaměstnání,
b)
hasičský záchranný sbor kraje u velitelů a strojníků dobrovolných jednotek požární ochrany,
c)
velitelé jednotek hasičských záchranných sborů podniků u zaměstnanců podniku.
(6)
Orgán, který vydal osvědčení o odborné způsobilosti, může osvědčení odejmout, vykazuje-li osoba uvedená v odstavcích 1 a 5 ve své činnosti závažné nedostatky.
(7)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob provádění odborné přípravy příslušníků, zaměstnanců podniků a členů dobrovolných jednotek požární ochrany, její ověřování a osvědčování, vydávání a odnímání osvědčení, jakož i organizování soutěží v požárním sportu a tělesné přípravě.
§ 73
Poskytování pomoci při zdolávání požárů
(1)
Obec, právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny si poskytovat při zdolávání požárů vzájemnou pomoc.
(2)
Hasičské záchranné sbory krajů jsou oprávněny v případě naléhavé potřeby při zdolávání požárů soustřeďovat a nasazovat jednotky požární ochrany bez ohledu na to, komu jsou podřízeny, a věcné prostředky požární ochrany bez ohledu na to, kdo s nimi disponuje. Obdobné oprávnění má Ministerstvo při potřebě nasazení jednotek požární ochrany a věcných prostředků požární ochrany z více krajů, při poskytování mezistátní pomoci, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3)
Orgán, který rozhoduje o opatřeních uvedených v odstavci 2, je povinen přihlédnout k tomu, aby byla v nutném rozsahu zabezpečena požární ochrana v územních obvodech obcí nebo u právnických osob a podnikajících fyzických osob, které takovou pomoc poskytnou.
(4)
O použití ArmádyArmády České republiky k záchranným pracím6a) a o poskytování mezistátní pomoci platí zvláštní právní předpisy.7)
ČÁST PÁTÁ
Spolupráce na úseku požární ochrany
§ 74
Hasičský záchranný sbor, správní úřady a orgány samosprávy, jakož i právnické osoby a podnikající fyzické osoby při plnění úkolů podle tohoto zákona spolupracují s občanskými sdruženími, veřejně prospěšnými organizacemi a jinými orgány a organizacemi působícími na úseku požární ochrany.
§ 75
Občanská sdružení, veřejně prospěšné organizace a jiné orgány a organizace působící na úseku požární ochrany
(1)
Občanská sdružení, veřejně prospěšné organizace a jiné orgány a organizace působící na úseku požární ochrany pomáhají při plnění úkolů na úseku požární ochrany zejména tím, že
a)
pomáhají vyhledávat členy jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí,
b)
podílejí se na odborné přípravě členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí,
c)
podílejí se se souhlasem vlastníka na provádění údržby, oprav požární techniky, věcných prostředků požární ochrany a objektů požární ochrany, včetně vodních zdrojů,
d)
podílejí se na činnosti směřující k předcházení požárům, zejména na preventivně výchovné činnosti mezi občany a mládeží,
e)
podílejí se na ediční a publikační činnosti a na dokumentaci historie požární ochrany a hasičstva.
(2)
Občanským sdružením, veřejně prospěšným organizacím a jiným orgánům a organizacím vykonávajícím činnosti podle odstavce 1 může být poskytována dotace v souladu se zvláštním právním předpisem.7a)
ČÁST ŠESTÁ
POSTIH PRÁVNICKÝCH OSOB, PODNIKAJÍCÍCH FYZICKÝCH OSOB A FYZICKÝCH OSOB
Pokuty právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám
§ 76
(1)
Hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru může uložit pokutu až do 250 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí nebo až do 500 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, jestliže poruší povinnosti vyplývající z předpisů o požární ochraně tím, že
a)
neoznačí místa a pracoviště příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k požární ochraně, včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení,
b)
neprovádí pravidelně kontrolu dodržování předpisů o požární ochraně a plnění příkazů, zákazů a pokynů týkajících se požární ochrany nebo neodstraňuje zjištěné závady,
c)
nezabezpečí pravidelné školení svých zaměstnanců o požární ochraně a odbornou přípravu preventivních požárních hlídek nebo preventistů požární ochrany, jakož i odbornou přípravu v jednotkách požární ochrany,
d)
neumožní nebo ztěžuje výkon státního požárního dozoru,
e)
nevyhotoví předepsanou dokumentaci požární ochrany nebo ji neudržuje v souladu se skutečným stavem anebo neplní podmínky požární bezpečnosti v ní stanovené,
f)
nezabezpečí v potřebném množství a druzích požární techniku, věcné prostředky požární ochrany nebo požárně bezpečnostní zařízení nebo tyto neudržuje v provozuschopném stavu anebo u vyhrazené požární techniky, věcných prostředků požární ochrany nebo požárně bezpečnostních zařízení používá neschválené druhy,
g)
neumožní vstup na nemovitostnemovitost k provedení potřebných opatření v souvislosti se cvičením jednotek požární ochrany, ačkoli tomu byla povinna podle rozhodnutí obceobce nebo hasičského záchranného sboru kraje,
h)
neoznámí bez odkladu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje vznik požáru při činnostech, které provozuje, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívá,
i)
nepodá písemnou zprávu o odstranění nedostatků zjištěných při kontrole ve lhůtě stanovené orgánem vykonávajícím státní požární dozor,
j)
nestanoví organizaci zabezpečení požární ochrany s ohledem na požární nebezpečí nebo prokazatelně nestanoví podmínky požární bezpečnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) nebo § 6 odst. 2,
k)
nedodržuje stanovené podmínky požární bezpečnosti provozovaných činností, technologických postupů nebo zařízení anebo nezabezpečuje údržbu a opravy technických a technologických zařízení způsobem a ve lhůtách stanovených technickými podmínkami nebo výrobcem zařízení,
l)
nestanoví požadavky na odbornou kvalifikaci osob podle § 6 odst. 1 písm. d) nebo nezabezpečí provádění prací, které by mohly vést ke vzniku požáru osobou s příslušnou kvalifikací,
m)
používá neoprávněně barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany.
(2)
Hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru může uložit pokutu až do 500 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která porušila povinnost vyplývající z předpisů o požární ochraně tím, že
a)
nevytváří podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce, neudržuje volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, únikové cesty a volný přístup k nouzovým východům, rozvodným zařízením elektrické energie, uzávěrům vody, plynu, topení a produktovodům, věcným prostředkům požární ochrany a ručnímu ovládání požárně bezpečnostních zařízení,
b)
poruší rozhodnutí o vyloučení věci z užívání, rozhodnutí o zákazu činnosti nebo rozhodnutí o zastavení provozu,
c)
nezajistí plnění úkolů požární ochrany podle kategorie požárního nebezpečí osobami s odbornou způsobilostí nebo nezřídí preventivní požární hlídku podle § 13 odst. 1,
d)
nezřídí jednotku požární ochrany nebo ji smluvně nezabezpečí, ačkoli k tomu byla povinna,
e)
nevybaví jednotku požární ochrany potřebnou požární technikou, věcnými prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostními zařízeními anebo jednotku požární ochrany využívá k činnostem, které by mohly ohrozit její akceschopnost,
f)
neplní opatření nebo lhůty stanovené posouzením požárního nebezpečí,
g)
neprovede ve stanovené lhůtě opatření uložená k odstranění zjištěných nedostatků,
h)
neposkytne na výzvu velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany obceobce potřebnou věcnou pomoc,
i)
neumožní vstup na nemovitost k provedení potřebných opatření v souvislosti se zdoláváním požáru nebo prováděním záchranných prací,
j)
nemá k dispozici požárně technické charakteristiky vyráběných, používaných, zpracovávaných nebo skladovaných látek a materiálů nutných ke stanovení preventivních opatření k ochraně života, zdraví a majetku,
k)
nedodržuje návody a technické podmínky výrobce nebo obchodní organizace vztahující se k požární bezpečnosti,
l)
neposkytne bezúplatně výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy v rámci zjišťování příčin vzniku požáru,
m)
vypaluje porosty nebo neoznámí spalování hořlavých látek na volném prostranství orgánu státního požárního dozoru, případně nestanoví opatření proti vzniku a šíření požáru,
n)
neuvědomí písemně orgán státního požárního dozoru nebo nepostupuje podle jeho pokynu v případě změny charakteru nebo podmínek anebo rozsahu provozované činnosti, která je předmětem posouzení požárního nebezpečí,
o)
nesplní lhůtu stanovenou orgánem státního požárního dozoru k odstranění nedostatků v předloženém posouzení požárního nebezpečí,
p)
neudržuje zdroje vody pro hašení požárů v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky a čerpání vody k hašení požáru, neplní povinnosti k ochraně lesů v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru podle § 7 odst. 2 nebo povinnosti vlastníka podle § 2 odst. 2,
q)
při přepravě nebezpečných látek nemá k dispozici na místě s nákladem požárně technické charakteristiky přepravovaných látek nebo tyto neodpovídají vykazovanému přepravovanému nákladu.
(3)
Hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru může uložit pokutu až do 1 000 000 Kč právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě provozující činnosti s vysokým požárním nebezpečím, jestliže poruší povinnosti vyplývající z předpisů o požární ochraně uvedené v odstavcích 1 a 2.
(4)
Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která zruší jednotku požární ochrany bez souhlasu hasičského záchranného sboru kraje (§ 67 odst. 3 a § 68 odst. 4), může hasičský záchranný sbor kraje uložit pokutu až do 10 000 000 Kč.
(5)
Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která opětovně poruší povinnost, za kterou jí byla v předchozích třech letech uložena pokuta pravomocným rozhodnutím, může hasičský záchranný sbor kraje při výkonu státního požárního dozoru uložit další pokutu až do výše dvojnásobku pokuty stanovené v odstavcích 1 až 4.
(6)
Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
(7)
Uložení pokuty nezbavuje právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu povinnosti odstranit nedostatky ve stanovené lhůtě. Uložením pokuty podle odstavců 1 až 4 zůstává nedotčena odpovědnost právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby za způsobenou škodu a postih jejích zaměstnanců podle pracovněprávních předpisů.
§ 76a
(1)
Oprávněné osobě, která
a)
neprovede čištění nebo kontrolu spalinové cestyspalinové cesty stanoveným způsobem, nebo
b)
v rozporu s § 47 odst. 1 nepředá písemnou zprávu o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cestyspalinové cesty nebo ji předá po stanovené lhůtě,
se uloží pokuta do 50 000 Kč.
(2)
Oprávněné osobě nebo reviznímu technikovi spalinových cestspalinových cest, který v rozporu s § 46 neoznámí zjištěné nedostatky příslušnému stavebnímu úřadu nebo orgánu státního požárního dozoru nebo je oznámí opožděně, se uloží pokuta do 50 000 Kč.
(3)
Reviznímu technikovi spalinových cestspalinových cest, který
a)
neprovede revizi spalinové cestyspalinové cesty stanoveným způsobem, nebo
b)
v rozporu s § 47 odst. 2 nepředá písemnou zprávu o revizi spalinové cestyspalinové cesty nebo ji předá po stanovené lhůtě,
se uloží pokuta do 50 000 Kč.
§ 76b
Vlastníkovi nebo provozovateli objektu, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou a který provozuje spalinovou cestuspalinovou cestu v rozporu s tímto zákonem, se uloží pokuta do 100 000 Kč.
§ 76c
(1)
Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provozuje činnost s vysokým požárním nebezpečím bez odsouhlaseného posouzení požárního nebezpečí nebo provede v rozporu s § 6a odst. 7 změnu, která má vliv na obsah schváleného posouzení požárního nebezpečí, se uloží pokuta až do výše 10 000 000 Kč.
(2)
Právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provozuje činnost s vysokým požárním nebezpečím nebo činnost se zvýšeným požárním nebezpečím, u které nejsou běžné podmínky pro zásah, bez odsouhlasení dokumentace zdolávání požárů nebo provede v rozporu s § 6b odst. 7 změnu, která má vliv na obsah schválené dokumentace zdolávání požárů, se uloží pokuta až do výše 10 000 000 Kč.
§ 76d
Pokutu podle § 76a až 76c ukládá hasičský záchranný sbor kraje. Pro stanovení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti a době trvání protiprávního jednání.
§ 77
Řízení o uložení pokuty lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení povinnosti dozvěděl orgán vykonávající státní požární dozor, a musí být pravomocně skončeno do tří let od porušení povinnosti. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízenítrestní řízení.
Přestupky
§ 78
(1)
PřestupkuPřestupku na úseku požární ochrany se dopustí ten, kdo
a)
poruší příkazy nebo zákazy týkající se požární ochrany na označených místech,
b)
neumožní vstup na nemovitostnemovitost při cvičení jednotky požární ochrany, ačkoliv je k tomu povinen podle rozhodnutí hasičského záchranného sboru kraje nebo obceobce,
c)
neuposlechne nařízení velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany vydané podle § 88 odst. 1 písm. a),
d)
poruší zásady bezpečného provozu tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů a komínů,
e)
neobstará nebo neudržuje v provozuschopném stavu věcné prostředky požární ochrany nebo požárně bezpečnostní zařízení, poškodí, zneužije nebo jiným způsobem znemožní použití věcných prostředků požární ochrany nebo požárně bezpečnostních zařízení,
f)
vědomě bezdůvodně přivolá jednotku požární ochrany nebo zneužije tísňovou komunikaci,
g)
nedodrží podmínky nebo návody vztahující se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností,
h)
neumožní výkon státního požárního dozoru nebo ve stanovené lhůtě nesplní opatření uložená orgánem státního požárního dozoru,
i)
neposkytne osobní nebo věcnou pomoc v souvislosti se zdoláváním požáru, ačkoli je k tomu povinen,
j)
neumožní orgánu státního požárního dozoru provedení potřebných úkonů ke zjišťování příčiny vzniku požáru nebo bezúplatně neposkytne výrobky nebo vzorky k provedení požárně technické expertizy,
k)
nedodrží předpisy o používání, skladování a manipulaci s hořlavými nebo požárně nebezpečnými látkami nebo nesprávným skladováním materiálu znemožní přístup k rozvodným zařízením elektrické energie a uzávěrům plynu, vody a topení,
l)
nedodrží zásady požární bezpečnosti při používání otevřeného ohně nebo jiného zdroje zapálení,
m)
nevytváří v prostorách ve svém vlastnictví nebo užívání podmínky pro rychlé zdolávání požáru a pro provádění záchranných prací nebo neumožní jednotce požární ochrany vstup na nemovitostnemovitost při zdolávání požáru nebo provádění záchranných prací anebo jinak ztíží provedení opatření nutných ke zdolávání požáru nebo při provádění záchranných prací,
n)
poruší rozhodnutí o vyloučení věci z užívání nebo rozhodnutí o zákazu činnosti anebo rozhodnutí o zastavení provozu,
o)
provádí práce, které mohou vést ke vzniku požáru, ačkoli nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy,
p)
zanedbá z hlediska požární ochrany dohled nad osobami, které nemohou posoudit následky svého jednání,
r)
způsobí svým jednáním požár, nejde-li o trestný čintrestný čin,
s)
vypaluje porosty,
t)
neoznámí bezodkladně místně příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje požár v objektech a jiných místech, které vlastní nebo užívá,
u)
omezí nebo znemožní použití označených nástupních ploch pro požární techniku,
v)
používá neoprávněně barevné označení vozidel, lodí a letadel jednotek požární ochrany,
z)
neudržuje zdroje vody pro hašení požárů v takovém stavu, aby bylo umožněno použití požární techniky k hašení požáru, neplní povinnosti k ochraně lesů před požáry podle § 7 odst. 2 nebo neplní povinnosti vlastníka podle § 2 odst. 2, nebo
aa)
kdo provozuje spalinovou cestuspalinovou cestu v rozporu s tímto zákonem.
(2)
Za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) a aa) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. e) až l) pokutu do 20 000 Kč a za přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. m) až z) pokutu do 25 000 Kč.
§ 79
(1)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy.8)
(2)
Pokutu za přestupek podle § 78 ukládá hasičský záchranný sbor kraje.
ČÁST SEDMÁ
NÁHRADA ŠKODY
§ 80
Odškodňování úrazů
(1)
Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti
a)
při jeho činnosti v jednotce sboru dobrovolných hasičů obceobce a v požární hlídce,
b)
v souvislosti s pomocí, kterou poskytl při zdolávání požáru nebo při odstraňování jeho následků anebo při cvičení jednotky požární ochrany,
(dále jen „poškozený“), uhradí škodu tím vzniklou stát, obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů,9) pokud mu nevznikl nárok na náhradu této škody již z pracovněprávního vztahu.
(2)
Náhradu škody podle odstavce 1 poskytuje v zastoupení státu hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu k poškození na zdraví nebo k smrti poškozeného došlo.
§ 81
Jednorázové mimořádné odškodnění
(1)
Vláda stanoví nařízením, v kterých případech a v jakém rozsahu náleží poškozenému a pozůstalým po poškozeném, kromě nároků podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, i jednorázové mimořádné odškodnění, a kdy je možné takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.
(2)
Toto nařízení upraví také jednorázové mimořádné odškodnění zaměstnanci podniku a členovi jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku a pozůstalým po nich.
(3)
Jednorázové mimořádné odškodnění zaměstnancům podniku, členům jednotky sboru dobrovolných hasičů podniku, jakož i jiným zaměstnancům právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby a pozůstalým po nich poskytuje právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, pokud ke škodě na zdraví došlo v souvislosti s činností jejich jednotek požární ochrany na vlastní nemovitostinemovitosti nebo v jejich vlastních objektech. V ostatních případech poskytuje jednorázové mimořádné odškodnění ministerstvo.
(4)
Nárok na odškodnění podle odstavců 1 až 3 se promlčuje ve lhůtě tří let ode dne vzniku škody.
Náhrada škody
§ 82
Fyzická osoba má právo na náhradu škody, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru.
§ 83
(1)
Právnické nebo fyzické osobě se nahrazuje také škoda, která jí vznikla v důsledku opatření nutných ke zdolání požáru, zamezení jeho šíření nebo záchranných prací provedených na příkaz velitele zásahu nebo velitele jednotky požární ochrany nebo při cvičení jednotky požární ochrany; to neplatí, jestliže škoda vznikla použitím hasicích látek v souvislosti se zdoláváním požáru.
(2)
Náhrada škody podle odstavce 1 se neposkytuje právnické nebo fyzické osobě, jejíž objekty byly zasaženy požárem.
§ 84
(1)
Náhradu škody podle § 83 poskytuje a rozhoduje o ní hasičský záchranný sbor kraje, v jehož územním obvodu požár vznikl nebo se konalo cvičení jednotky požární ochrany, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.
(2)
Náhradu škody právnické nebo fyzické osobě, která jí vznikla při pomoci poskytnuté při zdolávání požáru na výzvu obceobce podle § 19, poskytuje a rozhoduje o ní obecobec.
(3)
Jestliže vznikla právnické nebo fyzické osobě škoda v souvislosti s pomocí poskytnutou v zájmu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby, má hasičský záchranný sbor kraje vůči této právnické osobě nebo této podnikající fyzické osobě právo na náhradu toho, co právnické nebo fyzické osobě poskytl.
(4)
Právo na náhradu škody podle § 83 je třeba uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě, nejpozději do dvou let od vzniku škody; jinak toto právo zanikne.
(5)
Náhrada škody fyzické osobě, která jí vznikla v souvislosti s pomocí poskytnutou podle § 82, se poskytuje podle občanského zákoníku.
ČÁST OSMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 85
(1)
Zvláštní požární dozor vykonává v případě
a)
útvaru nebo zařízení bezpečnostního sboru příslušný bezpečnostní sbor,
b)
vojenského objektu, vojenského útvaru, vojenského zařízení, vojenského záchranného útvaru nebo právnické osoby založené nebo zřízené Ministerstvem obrany Ministerstvo obrany,
c)
objektu, zařízení, pracoviště nebo činnosti v podzemí náležející do působnosti orgánu státní báňské správy Český báňský úřad,
d)
námořní lodě a civilního letadla Ministerstvo dopravy,
e)
drážního vozidla nebo říčního plavidla Ministerstvo dopravy, s výjimkou zjišťování příčin vzniku požárů, nebo
f)
objektu Ministerstva zahraničních věcí nacházejícího se mimo území České republiky Ministerstvo zahraničních věcí.
(2)
Zvláštní požární dozor se vykonává v rozsahu stanoveném v § 31, s výjimkou odstavce 1 písm. d). Při zvláštním požárním dozoru se postupuje obdobně jako u státního požárního dozoru.
(3)
Orgán vykonávající zvláštní požární dozor rozhoduje o správních deliktech podle § 76 a 76c zjištěných při výkonu tohoto dozoru u právnické nebo podnikající fyzické osoby, s výjimkou § 76 odst. 4.
(4)
Před změnou vlastnictví nebo převodem práva hospodařit, kterými se přenese odpovědnost za výkon dozoru na státní požární dozor, oznámí orgán vykonávající zvláštní požární dozor tuto skutečnost příslušnému hasičskému záchrannému sboru kraje a následně mu bez zbytečného odkladu oznámí datum, kdy tato skutečnost nastala. V případě změny vlastnictví nebo převodu práva hospodařit, kterými se přenese odpovědnost za výkon zvláštního požárního dozoru na jiný orgán, oznámí orgán, který zvláštní požární dozor vykonává, tuto skutečnost hasičskému záchrannému sboru kraje a následně mu bez zbytečného odkladu oznámí datum, kdy tato skutečnost nastala a kdo zvláštní požární dozor od tohoto data vykonává.
(5)
Vykonávat zvláštní požární dozor mohou osoby s odbornou způsobilostí podle § 11 odst. 1.
§ 86
Ustanovení tohoto zákona se vztahují na železniční, vodní a leteckou dopravu, pokud mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
§ 87
(1)
Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají výsad a imunit přiznávaných podle mezinárodního práva nebo mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.
(2)
Při zdolávání požárů lze vstoupit do objektů, které požívají ochrany podle odstavce 1, jen na základě příslušného souhlasu.
§ 87a
Hasičský záchranný sbor a jednotky sboru dobrovolných hasičů obcíobcí mohou při plnění svých úkolů používat zásahovou požární techniku s celkovou hmotností převyšující 3 500 kg, která je schopna dlouhodobého provozu
a)
bez pomocných činidel do systému pro kontrolu oxidů dusíku,
b)
při použití nestandardního paliva.
§ 88
Oprávnění osob pověřených plněním úkolů na úseku požární ochrany
(1)
Velitelé jednotek hasičských záchranných sborů podniků, velitelé jednotek sborů dobrovolných hasičů obcíobcí a jednotek sborů dobrovolných hasičů podniků a velitelé zásahů jsou při plnění svých úkolů na úseku požární ochrany oprávněni
a)
nařídit v souvislosti se zdoláváním požáru nebo při cvičení jednotky požární ochrany, aby se z místa zásahu vzdálily osoby, jejichž přítomnost není potřebná nebo aby se podřídily jiným omezením nutným k úspěšnému provedení zásahu,
b)
nařídit provedení nutných opatření směřujících k odstranění nebezpečí opětovného vzniku požáru. O nařízených opatřeních neodkladně informují orgán vykonávající státní požární dozor.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob prokazování oprávnění podle odstavce 1.
§ 89
Povinnost mlčenlivosti
(1)
Osoby pověřené plněním úkolů na úseku požární ochrany jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob mají zůstat utajeny před nepovolanými osobami. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení pracovního poměru nebo po splnění úkolu.
(2)
O zproštění mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje ředitel hasičského záchranného sboru kraje.
§ 89a
Působnosti stanovené krajskému úřadu a radě kraje nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 90
Zvláštní právní předpisy o ochraně utajovaných informací10) nejsou ustanovením § 89 dotčeny.
§ 91
Ocenění mimořádné odvahy
(1)
K ocenění mimořádné odvahy a obětavosti zaměstnanců podniků, členů dobrovolných jednotek požární ochrany a občanů při záchraně života a majetku může ministr vnitra udělit věcný nebo peněžitý dar nebo medaili. Věcný nebo peněžitý dar může udělit též generální ředitel.
(2)
Prováděcí právní předpis stanoví způsob udělování medaile.
§ 92
Živelní pohromy a jiné mimořádné události
Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, vztahují se ustanovení tohoto zákona o poskytování osobní a věcné pomoci, o jednotkách požární ochrany, o právech a povinnostech zaměstnanců podniků a členů dobrovolných jednotek požární ochrany, o náhradě škody a o ocenění mimořádné odvahy přiměřeně také na záchranné práce při živelních pohromách. Totéž platí při záchranných pracích při mimořádných událostech, pokud jsou bezprostředně ohroženy lidské životy nebo hrozí značná škoda.
§ 93
Stejnokroje a funkční označení
(1)
Zaměstnancům podniků náleží stejnokroj s funkčním označením a označením příslušnosti k jednotce hasičského záchranného sboru podniku.
(2)
Členům jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a jednotek sborů dobrovolných hasičů podniků náleží stejnokroj a funkční označení.
(3)
Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti funkčních označení a stejnokrojů zaměstnanců podniků a členů dobrovolných jednotek požární ochrany, případně stanoví další osoby plnící úkoly na úseku požární ochrany, kterým náleží stejnokroj.
§ 95
Správní řád se nepoužije na rozhodování podle § 73 odst. 3. Stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí nebo jiné úkony podle stavebního zákona jsou závazným stanoviskem podle správního řádu a nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Stanoviska uplatněná k návrhu regulačního plánu nejsou správním rozhodnutím.
§ 97
Hasičský záchranný sbor a jednotky požární ochrany mohou poskytovat pohotovostní a jiné služby nebo práce za úhradu vynaložených nákladů za předpokladu, že se jedná o práce a služby související se základní náplní jejich činnosti a nedojde k ohrožení jejich akceschopnosti, nebo o obdobnou činnost podle zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky.
§ 98
(1)
Za odborně způsobilé osoby se též považují osoby, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona držiteli platného osvědčení odborné způsobilosti podle dosavadních předpisů.
(2)
Jednotky hasičských záchranných sborů podniků a dobrovolné jednotky požární ochrany zřízené podle dosavadních předpisů se považují za jednotky požární ochrany zřízené podle tohoto zákona.
(3)
Posouzení požárního nebezpečí činností uvedených v § 4 odst. 3 písm. a) až e) schválená podle dosavadních předpisů se považují za posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím podle tohoto zákona. Ostatní posouzení požárního nebezpečí podle dosavadních předpisů se za posouzení požárního nebezpečí podle § 6a nepovažují.
(4)
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provozují činnosti uvedené v § 4 odst. 3, jsou povinny posouzení požárního nebezpečí podle § 6a odst. 1 předložit ke schválení orgánu státního požárního dozoru do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5)
Řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona se dokončí podle tohoto zákona.
§ 99
Autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb12), který splňuje podmínky podle § 40 odst. 4 (dále jen „autorizovaná osoba“), je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle § 24 odst. 3 oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle § 24 odst. 3.
Závěrečná ustanovení
§ 101
Ministerstvo vydá
a)
prováděcí právní předpisy k provedení § 6c, § 11 odst. 8, § 15 odst. 2, § 16 odst. 4, § 17 odst. 5, § 24 odst. 2, § 31a, § 39 odst. 2, § 44 odst. 3, § 45 odst. 2, § 47 odst. 3, § 65 odst. 8 písm. a), c) a d), § 70 odst. 6, § 72 odst. 7, § 88 odst. 2, § 91 odst. 2 a § 93 odst. 3,
b)
po projednání s Ministerstvem zdravotnictví prováděcí právní předpis k provedení § 65 odst. 7 písm. b),
c)
po projednání s Ministerstvem financí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy prováděcí právní předpis k provedení § 25 odst. 3.
§ 103
(1)
Zrušují se:
1.
zákon č. 18/1958 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona České národní rady č. 146/1971 Sb. (pol. 40 a 41 přílohy C), zákona České národní rady č. 130/1974 Sb., zákona č. 20/1975 Sb. a zákona České národní rady č. 49/1982 Sb. (pol. 23 přílohy),
2.
§ 18 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, pokud upravuje skutkové podstaty přestupkůpřestupků proti ochraně před požáry,
3.
vládní nařízení č. 12/1951 Sb., o náhradě škody příslušníkům hasičstva a jiným osobám v oboru ochrany před požáry a jinými živelními pohromami,
4.
vyhláška ministerstva vnitra č. 248/1951 Ú. l., kterou se upravují podrobnosti o náhradě škody v oboru ochrany před požáry a jinými živelními pohromami,
5.
vyhláška ministerstva vnitra č. 91/1952 Ú. l., kterou se vydává služební a disciplinární řád pro příslušníky požárních sborů, požárních hlídek a pro příslušníky velitelství požární ochrany,
6.
vyhláška ministra vnitra č. 169/1955 Ú. l., o zajištění a organizaci požární ochrany v závodech, ve znění vyhlášky ministra vnitra č. 119/1958 Ú. l. a vyhlášky ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 60/1976 Sb.,
7.
vyhláška ministerstva vnitra č. 198/1958 Ú. l., o opatřování, rozdělování a zkoušení věcných prostředků požární ochrany,
8.
vyhláška ministerstva vnitra č. 106/1959 Ú. l., o organizaci požární ochrany, ve znění zákona České národní rady č. 146/1971 Sb. (pol. 42 přílohy C),
9.
vyhláška ministerstva vnitra č. 70/1960 Sb., o zajištění pohotovosti hasicích zařízení,
10.
vyhláška ministerstva školství a kultury a ministerstva vnitra č. 87/1960 Sb., o zavedení bezpečného filmu,
11.
vyhláška ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 60/1976 Sb., kterou se vydávají zásady školení pracovníků o požární ochraně,
12.
vyhláška ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 35/1977 Sb., o požární bezpečnosti při skladování a používání topné nafty, ve znění vyhlášky č. 46/1981 Sb.,
13.
směrnice ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. PO-2065 ze dne 3. července 1972 o ochraně úrody před požáry, registrované v částce 14/1972 Sb.
(2)
Platnosti pozbývají
1.
pro příslušníky směrnice ministerstva vnitra České socialistické republiky čj. PO-2403 ze dne 1. října 1976 o jmenování a povyšování pracovníků požární ochrany do hodností, registrované v částce 25/1976 Sb.,
2.
předpisy, které byly ponechány v platnosti podle vyhlášky předsedy vlády č. 129/1967 Sb. a uvedeny v částce 47/1967 Sb. (část XVIII).
§ 104
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1986.
Kempný v. r.
Korčák v. r.
Příloha k zákonu č. 133/1985 Sb.
KATEGORIE JEDNOTEK POŽÁRNÍ OCHRANY A ZÁKLADNÍ TABULKA PLOŠNÉHO POKRYTÍ
Kategorie jednotek požární ochrany
Pro účely plošného pokrytí se jednotky požární ochrany dělí na jednotky
a)
s územní působností zasahující i mimo území svého zřizovatele
1.
JPO I - jednotka hasičského záchranného sboru s územní působností zpravidla do 20 minut jízdy z místa dislokace,
2.
JPO II - jednotka sboru dobrovolných hasičů obceobce s členy, kteří vykonávají službu jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace,
3.
JPO III - jednotka sboru dobrovolných hasičů obceobce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně, s územní působností zpravidla do 10 minut jízdy z místa dislokace,
b)
s místní působností zasahující na území svého zřizovatele
1.
JPO IV - jednotka hasičského záchranného sboru podniku,
2.
JPO V - jednotka sboru dobrovolných hasičů obceobce s členy, kteří vykonávají službu v jednotce požární ochrany dobrovolně,
3.
JPO VI - jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku.
V dohodě se zřizovatelem mohou být tyto jednotky využívány k zásahům i mimo svůj územní obvod.
Základní tabulka plošného pokrytí
---
Stupeň nebezpečí území obce| Počet jednotek PO a doba jejich dojezdu
na místo zásahu
I| A| 2 JPO do 7 min a další 1 JPO do 10 min
B| 1 JPO do 7 min a další 2 JPO do 10 min
II| A| 2 JPO do 10 min a další 1 JPO do 15 min
B| 1 JPO do 10 min a další 2 JPO do 15 min
III| A| 2 JPO do 15 min a další 1 JPO do 20 min
B| 1 JPO do 15 min a další 2 JPO do 20 min
IV| A| 1 JPO do 20 min a další 1 JPO do 25 min
Poznámka: 1 JPO - jedna jednotka PO; 2 JPO - dvě jednotky PO; min - minut.
Síly a prostředky požadované základní tabulkou plošného pokrytí jsou
a)
pro první jednotku požární ochrany, která se dostaví na místo zásahu, minimálně družstvo ve zmenšeném početním stavu nebo družstvo s cisternovou automobilovou stříkačkou;
Poznámka:
U obcíobcí nebo objektů zařazených do stupně nebezpečí území obceobce III A, III B nebo IV, může být první jednotkou požární ochrany jednotka, která nemá cisternovou automobilovou stříkačku, ale je vybavena alespoň přívěsnou nebo přenosnou požární stříkačkou o výkonu 800 l/min a vyšším, tažným nebo dopravním automobilem, pokud v místě zásahu je možné použít zdroj požární vody, a za podmínky, že druhá a další jednotka požární ochrany cisternovou automobilovou stříkačku má.
b)
pro druhou a další jednotku požární ochrany, která se dostaví na místo zásahu, minimálně družstvo ve zmenšeném početním stavu nebo družstvo s cisternovou automobilovou stříkačkou a další technika podle složitosti zdolávání požáru.
Poznámka:
U všech obcíobcí nebo objektů, s výjimkou objektů zařazených do stupně nebezpečí území obceobce I A, I B, může být druhou nebo další jednotkou požární ochrany také jednotka, která nemá cisternovou automobilovou stříkačku, ale je vybavena alespoň přívěsnou nebo přenosnou požární stříkačkou o výkonu 800 l/min a vyšším, tažným nebo dopravním automobilem, pokud v místě zásahu je možné použít zdroj požární vody.
1a)
§ 17 odst. 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
1b)
Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon).
1c)
§ 3 písm. a) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
1d)
§ 3 písm. b) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
1e)
§ 3 písm. e) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
1f)
§ 3 písm. f) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
1g)
§ 3 písm. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
1h)
§ 2 písm. b) vyhlášky č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
1i)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
1j)
Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů.
1k)
Například zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
1l)
Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb.
1m)
§ 46 písm. g) a i) zákona č. 289/1995 Sb.
1n)
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
1o)
Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
1p)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
2a)
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
2b)
Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
3)
§ 55 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 138/1995 Sb.
3a)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
3b)
§ 17 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.
3c)
§ 32 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 21/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady o požární ochraně.
3d)
§ 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3e)
§ 18 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona.
3f)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
3g)
§ 3 písm. j) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
4)
Vyhláška Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění vyhlášky č. 155/1980 Sb. a vyhlášky č. 378/1992 Sb.
4a)
§ 124 zákoníku práce.
4b)
Vyhláška č. 254/1999 Sb., o technických podmínkách požární techniky.
4c)
§ 12 vyhlášky č. 21/1996 Sb.
4d)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
4e)
§ 49 a 50 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
4f)
§ 20 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů.
4g)
Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
4h)
§ 195 zákoníku práce, ve znění zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 188/1988 Sb. a zákona č. 74/1994 Sb.
4i)
Např. § 83 a 86 zákoníku práce, ve znění zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 3/1991 Sb. a zákona č. 74/1994 Sb., § 40 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
4j)
Zákon č. 586/1992 Sb.
4k)
Zákon č. 143/1992 Sb.
5)
Například zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon).
6)
§ 124 zákoníku práce.
6a)
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky.
7)
Například vyhláška č. 80/1971 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o právních vztazích na československo-polských státních hranicích, o spolupráci a vzájemné pomoci v hraničních otázkách.
7a)
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
8)
Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
9)
§ 190 až 203, § 260 zákoníku práce.
Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.
10)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
11)
§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
12)
Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.
13)
Příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006, v platném znění.
13)
Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
14)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.
15)
Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.
15)
Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. |
Zákon České národní rady č. 64/1986 Sb. | Zákon České národní rady č. 64/1986 Sb.
Zákon České národní rady o České obchodní inspekci
Vyhlášeno 3. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 22/1986
* § 1 - (1) Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným ministerstvu průmyslu a obchodu.
* § 2 - Česká obchodní inspekce kontroluje fyzické a právnické osoby, které nabízejí, prodávají, dodávají nebo uvádějí na trh výrobky, nabízejí nebo poskytují služby nebo vyvíjejí jinou činnost podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu9), pokud t
* § 3 - (1) Česká obchodní inspekce dále
* § 4 - Zaměstnanci České obchodní inspekce pověření plněním jejích kontrolních úkolů (dále jen „inspektoři“) se při výkonu kontroly prokazují služebním průkazem vydaným Českou obchodní inspekcí, který je současně jejich pověřením ke kontrole. Vzor služebního průk
* § 4a - Inspektor je při provádění kontroly oprávněn pořizovat zvukové, obrazové a zvukově-obrazové záznamy bez vědomí kontrolovaných osob, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím není dot
* § 5 - (1) Jestliže inspektor příslušný k plnění povinností stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem10) provádí kontrolní nákup, hledí se pro účely kontroly na jednání kontrolované osoby a inspektora při kontrolním nákupu jako na uzavření smlouv
* § 5a - Vyžaduje-li to předmět kontroly a nelze-li účelu kontroly dosáhnout jinak, je inspektor oprávněn v rámci výkonu své činnosti, ve výjimečných případech a v nezbytné míře, jednat pod změněnou identitou a využít krycí prostředek.
* § 5b - Krycí prostředek
* § 5c - Krycí doklady
* § 5d - Opatření k evidenční ochraně
* § 6 - (1) Pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak, je inspektor oprávněn v případě důvodného podezření na závažné porušení povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem10) zjednat si v souvislosti s výkonem kontroly přístup do staveb, dopravních prostředků
* § 6a - Inspektor je pro účely zahájení kontroly oprávněn požadovat informace, jež jsou nezbytné ke zjištění totožnosti prodávajícího, který nabízí nebo prodává zboží či služby prostřednictvím internetové stránky nebo jiného elektronického prostředku, a spotřebite
* § 7 - (1) Inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy
* § 7b - (1) Inspektor v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněně užívající označení chráněné podle zvláštního právního předpisu3f), uloží zajištění těchto výrob
* § 8 - (1) Na základě zjištěného porušení právní povinnosti, která může mít za následek ohrožení života nebo zdraví spotřebitelů, je inspektor oprávněn zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny až na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů ná
* § 9 - (1) Kontrolovaná osoba se dopustí přestupku tím, že
* § 12 - (1) O přestupcích podle § 9 rozhoduje inspektorát. O odvolání proti rozhodnutí o přestupku rozhoduje ústřední inspektorát. Inspektor České obchodní inspekce může vydat příkaz na místě.
* § 13 - (1) Česká obchodní inspekce při své činnosti spolupracuje:
* § 14 - Česká obchodní inspekce oznamuje zjištění závažného porušení podmínek stanovených pro výkon činností uvedených v § 2 odst. 1 bez zbytečného odkladu příslušnému živnostenskému úřadu.5)
* § 15 - Výkon kontroly prodeje výrobků v útvarech a zařízeních ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů vzájemně dohodnou v souladu s tímto zákonem Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti.
* § 16 - Při ukládání sankcí příkazem na místě inspektory České obchodní inspekce se § 92 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nepoužije.
* § 20 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1987.
Aktuální znění od 1. 2. 2022 (261/2021 Sb.)
64
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. října 1986
o České obchodní inspekci
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Česká obchodní inspekce je orgánem státní správy podřízeným ministerstvu průmyslu a obchodu.
(2)
V čele České obchodní inspekce je ústřední ředitel; výběr, jmenování a odvolání ústředního ředitele se řídí zákonem o státní službě. V čele inspektorátu je ředitel, kterého řídí ústřední ředitel; výběr, jmenování a odvolání ředitele inspektorátu se řídí zákonem o státní službě.
(3)
Česká obchodní inspekce se člení na ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty mající územní působnost pro tyto kraje a toto sídlo:
a)
Středočeský a Hlavní město Prahu se sídlem v Praze,
b)
Jihočeský a Vysočina se sídlem v Českých Budějovicích,
c)
Plzeňský a Karlovarský se sídlem v Plzni,
d)
Ústecký a Liberecký se sídlem v Ústí nad Labem,
e)
Královéhradecký a Pardubický se sídlem v Hradci Králové,
f)
Jihomoravský a Zlínský se sídlem v Brně,
g)
Olomoucký a Moravskoslezský se sídlem v Ostravě.
(4)
Česká obchodní inspekce je organizační složkou státu3g) a je účetní jednotkou8).
(5)
Jako orgán prvního stupně rozhoduje ve správním řízení inspektorát příslušný podle své územní působnosti. O odvolání proti rozhodnutí inspektorátu rozhoduje ústřední inspektorát; v případech, kdy v prvním stupni rozhodl inspektorát podle věty první, je ústřední inspektorát příslušný též k vedení přezkumného řízení.
(6)
Česká obchodní inspekce je subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů7).
§ 2
Česká obchodní inspekce kontroluje fyzické a právnické osoby, které nabízejí, prodávají, dodávají nebo uvádějí na trh výrobky, nabízejí nebo poskytují služby nebo vyvíjejí jinou činnost podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu9), pokud to tento zákon nebo zvláštní právní předpis10) stanoví.
§ 3
(1)
Česká obchodní inspekce dále
a)
ukládá pokuty a jiná opatření podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu10),
b)
zobecňuje poznatky z výkonu kontroly a zveřejňuje výsledky kontroly s cílem předcházet porušování právních předpisů,
c)
provádí rozbory nebo zajišťuje jejich provedení pro účely kontroly; provedení těchto rozborů zajišťuje u příslušných orgánů nebo osob; na náklady kontrolovaných osob provádí rozbory nebo zajišťuje jejich provedení jen tehdy, byly-li rozborem zjištěny vlastnosti výrobků, které neodpovídají právnímu předpisu nebo jsou v rozporu s deklarací o vlastnostech výrobků uvedených zejména v prohlášení nebo v obchodním sdělení.
(2)
Analýzu vzorků vybraných minerálních olejů a některých dalších minerálních olejů odebraných Českou obchodní inspekcí podle zákona upravujícího spotřební daně může na žádost České obchodní inspekce provádět pouze osoba, která byla akreditována podle zvláštního právního předpisu12).
§ 4
Zaměstnanci České obchodní inspekce pověření plněním jejích kontrolních úkolů (dále jen „inspektoři“) se při výkonu kontroly prokazují služebním průkazem vydaným Českou obchodní inspekcí, který je současně jejich pověřením ke kontrole. Vzor služebního průkazu stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou.
§ 4a
Inspektor je při provádění kontroly oprávněn pořizovat zvukové, obrazové a zvukově-obrazové záznamy bez vědomí kontrolovaných osob, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak. Právo fyzických osob na ochranu jejich soukromého a osobního života tím není dotčeno.
§ 5
(1)
Jestliže inspektor příslušný k plnění povinností stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem10) provádí kontrolní nákup, hledí se pro účely kontroly na jednání kontrolované osoby a inspektora při kontrolním nákupu jako na uzavření smlouvy.
(2)
Inspektor oznámí, že provedený nákup byl kontrolní, kontrolované osobě nebo osobě, která je s kontrolovanou osobou v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, případně osobě, která fakticky vykonává úkoly, jež by jí vyplývaly z pracovněprávního nebo obdobného vztahu, pokud je plnění těchto úkolů spojeno s předmětem kontroly a pokud je tato osoba přítomna na místě kontroly (dále jen „zúčastněná osoba“), a to bezprostředně po ukončení nákupu nebo, není-li to s ohledem na formu prodeje možné, do 14 dnů od převzetí plnění anebo nejpozději do okamžiku splnění účelu kontroly.
(3)
Neodporuje-li to povaze předmětu kontrolního nákupu nebo není-li způsobena kontrolované osobě majetková újma, lze od smlouvy podle odstavce 1, která byla uzavřena jednáním při kontrolním nákupu, odstoupit.
(4)
Pokud to povaha předmětu kontrolního nákupu umožňuje, inspektor jej vrátí kontrolované osobě bezprostředně po oznámení podle odstavce 2. Náklady spojené s vrácením předmětu kontrolního nákupu nese Česká obchodní inspekce.
(5)
Kontrolovaná osoba je povinna vrátit České obchodní inspekci zaplacenou cenu, a to bez zbytečného odkladu, umožňuje-li to forma prodeje, nebo do 14 dnů ode dne, kdy vrácený předmět kontrolního nákupu převzala nebo měla možnost jej převzít.
(6)
Byl-li kontrolní nákup proveden také za účelem posouzení vlastností výrobku, pohlíží se na takový výrobek jako na odebraný vzorek13).
§ 5a
Vyžaduje-li to předmět kontroly a nelze-li účelu kontroly dosáhnout jinak, je inspektor oprávněn v rámci výkonu své činnosti, ve výjimečných případech a v nezbytné míře, jednat pod změněnou identitou a využít krycí prostředekkrycí prostředek.
§ 5b
Krycí prostředek
Krycím prostředkemKrycím prostředkem se rozumí listina, včetně krycího dokladukrycího dokladu, prostor nebo činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby, k zabránění vyzrazení její činnosti nebo zastírání činnosti České obchodní inspekce.
§ 5c
Krycí doklady
(1)
Krycím doklademKrycím dokladem se rozumí listina, popřípadě jiný dokument sloužící k zastírání skutečné totožnosti fyzické osoby a k zabránění vyzrazení činnosti orgánů České obchodní inspekce.
(2)
O vydání krycího dokladukrycího dokladu rozhoduje na návrh ústředního ředitele České obchodní inspekce ministr průmyslu a obchodu. Krycí dokladKrycí doklad na žádost České obchodní inspekce vydá nebo opatří Ministerstvo vnitra, s výjimkou služebního průkazu České obchodní inspekce vystaveného na změněnou identitu inspektora (§ 5a), který vydá Česká obchodní inspekce.
(3)
Krycím doklademKrycím dokladem nesmí být průkaz poslance nebo senátora, člena vlády, členů bankovní rady České národní bankybanky, člena kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu a soudce Ústavního souduÚstavního soudu, služební průkaz soudce a státního zástupce a doklad osoby žijící nebo zemřelé.
(4)
Je-li to vzhledem k povaze krycího dokladukrycího dokladu nutné, je Ministerstvo vnitra oprávněno při opatřování nebo vydávání krycího dokladukrycího dokladu zajistit v nezbytné míře v informačních systémech veřejné správy vedených podle zvláštních právních předpisů vložení, změnu, blokování nebo likvidaci údajů souvisejících s vydáním a užíváním krycího dokladukrycího dokladu. Správce informačního systému je povinen poskytnout k provádění informační činnosti v uvedeném rozsahu a zajištění jejího účelu potřebnou součinnost a přitom postupovat tak, aby nedošlo k vyzrazení činnosti Ministerstva vnitra nebo České obchodní inspekce.
(5)
Evidenci krycích dokladůkrycích dokladů opatřených a vydaných Ministerstvem vnitra vede souběžně Ministerstvo vnitra a Česká obchodní inspekce.
§ 5d
Opatření k evidenční ochraně
V souvislosti s výkonem své působnosti mohou orgány České obchodní inspekce požadovat na Ministerstvu vnitra opatření k evidenční ochraně osobních údajůosobních údajů svého zaměstnance, u kterého lze důvodně předpokládat ohrožení jeho života nebo zdraví, jeho manžela, partnera, dítěte a rodičů, jejich soukromých vozidel, jakož i opatření k evidenční ochraně krycích dokladůkrycích dokladů a služebních vozidel.
§ 6
(1)
Pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak, je inspektor oprávněn v případě důvodného podezření na závažné porušení povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem10) zjednat si v souvislosti s výkonem kontroly přístup do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, včetně otevření uzavřených prostor.
(2)
Inspektor je povinen při vstupu do těchto prostor a při následném výkonu kontroly zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3)
Po výkonu kontroly inspektor zajistí zabezpečení těchto prostor. Pokud je jejich vlastník inspektorovi znám, bez zbytečného odkladu jej o provedeném kontrolním úkonu vyrozumí.
§ 6a
Inspektor je pro účely zahájení kontroly oprávněn požadovat informace, jež jsou nezbytné ke zjištění totožnosti prodávajícího, který nabízí nebo prodává zboží či služby prostřednictvím internetové stránky nebo jiného elektronického prostředku, a spotřebitelspotřebitel si takové zboží nebo služby na této stránce nebo prostřednictvím jiného elektronického prostředku může objednat. Oprávnění podle věty první má inspektor vůči osobě, která s požadovanými informacemi nakládá. Osoba podle věty druhé poskytne inspektorovi informace bez zbytečného odkladu.
§ 7
(1)
Inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy
a)
uvedení na trh, distribuci včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů3c) pro činnosti uvedené v § 2, nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem,3d)
b)
používání neověřených měřidel, pokud ověření podléhají, nebo měřidel neodpovídajících obecně závazným právním předpisům, technickým normám, jiným technickým předpisům, popřípadě schválenému typu.
(2)
Opatření podle odstavce 1 oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě.
(3)
Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s uloženým opatřením, může proti němu podat námitky, které se uvedou v záznamu podle odstavce 2, nebo je může podat písemně nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením místně příslušnému inspektorátu. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bezodkladně ředitel inspektorátu, a pokud opatření podle odstavce 1 uložil inspektor ústředního inspektorátu, ústřední ředitel. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné.
(4)
Jestliže bylo Českou obchodní inspekcí uloženo kontrolované osobě opatření podle odstavce 1 a kontrolovaná osoba zjedná nápravu, je povinna o zjednání nápravy bez zbytečného odkladu písemně Českou obchodní inspekci informovat.
§ 7b
(1)
Inspektor v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněně užívající označení chráněné podle zvláštního právního předpisu3f), uloží zajištění těchto výrobků. Opatření o zajištění výrobků oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam, ve kterém bude uveden i důvod zajištění, popis zajištěných výrobků a jejich množství. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě.
(2)
Česká obchodní inspekce je oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům,3f) mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům3f) odpovídají.
(3)
Proti uloženému opatření o zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům,3f) může kontrolovaná osoba podat do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením písemné námitky místně příslušnému inspektorátu. Námitky nemají odkladný účinek. Ředitel inspektorátu rozhodne o námitkách bez zbytečných průtahů. Jeho rozhodnutí je konečné. Písemné rozhodnutí o námitkách se doručí kontrolované osobě.
(4)
Zajištění výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům,3f) trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o jejich propadnutí nebo zabrání, případně do doby, kdy bude prokázáno, že se nejedná o takovéto výrobky. Zrušení opatření o zajištění výrobků, o kterých se prokáže, že odpovídají zvláštním právním předpisům,3f) provede písemně ředitel inspektorátu. Písemnost se doručí kontrolované osobě. Pokud bylo zrušeno opatření o zajištění, musí být kontrolované osobě zajištěné výrobky bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu, s výjimkou výrobků použitých pro posouzení. O vrácení sepíše inspektor písemný záznam.
(5)
Ředitel inspektorátu uloží rozhodnutím kromě pokuty i propadnutí nebo zabrání výrobků, které neodpovídají zvláštním právním předpisům.3f) Vlastníkem propadnutých nebo zabraných výrobků se stává stát.3g)
(6)
Ředitel inspektorátu určí, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, anebo jsou-li využitelné pro humanitární účelyhumanitární účely, může ředitel inspektorátu určit, že budou poskytnuty k těmto účelům, a to bezplatně. Humanitárními účelyHumanitárními účely se rozumí činnosti prováděné s cílem zajistit základní potřeby obyvatelstva, které se ocitlo v tíživé životní situaci nebo bylo postiženo mimořádnou událostí, kdy je opodstatněno využití mimořádných materiálních zdrojů.
(7)
Je-li rozhodnutí podle odstavce 5 pravomocné a určil-li ředitel inspektorátu, že zabrané nebo propadnuté výrobky budou zničeny, zničení se provede úředně pod dohledem tříčlenné komise jmenované ředitelem inspektorátu. O zničení sepíše komise protokol, který podepíší všichni tři členové komise. Zničení se provede na náklad kontrolované osoby, která tyto výrobky nabízela, prodávala nebo skladovala.
(8)
Výrobky propadnuté nebo zabrané na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci, mohou být poskytnuty k humanitárním účelůmhumanitárním účelům za podmínek stanovených tímto zákonem pouze přejímajícím organizacím, jimiž mohou být
a)
organizační složky a příspěvkové organizace státu nebo územních samosprávných celků, zřízené za účelem poskytování sociální péče nebo působících v oblasti zdravotnictví nebo školství,3h) nebo
b)
jiné právnické osoby,3i) pokud splňují následující podmínky:
1.
nebyly zřízeny za účelem podnikání,
2.
předmětem jejich činnosti je pouze činnost v oblastech uvedených v písmenu a),
3.
poskytují humanitární pomoc nejméně 2 roky, a
4.
doloží, že nemají daňové nedoplatky nebo nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a není-li proti nim vedeno soudní řízení.
(9)
Pro humanitární účelyhumanitární účely mohou být poskytnuty výrobky, které nejsou zdravotně závadné, jsou bezpečné a ze kterých byly přejímající organizací beze zbytku odstraněny a zničeny prvky porušující práva duševního vlastnictví.
(10)
O poskytnutí výrobku k humanitárním účelůmhumanitárním účelům uzavře Česká obchodní inspekce a přejímající organizace písemnou smlouvu,3j) která musí kromě obvyklých podstatných náležitostí obsahovat vždy druh a množství poskytnutých výrobků a dále ustanovení o smluvní pokutě pro případ porušení závazku o poskytnutí výrobku výhradně pro humanitární účelyhumanitární účely a konkrétní účel, k jakému je přejímající organizace použije; změnou smlouvy lze tento účel změnit, při zachování souladu s tímto zákonem. Výrobky budou poskytovány přejímajícím organizacím podle pořadí došlých žádostí a s přihlédnutím k účelnosti využití nebo naléhavosti potřeb. Odstranění prvků porušujících práva duševního vlastnictví, jejich zničení a příslušné označení podle odstavce 9 provede nebo zajistí na své náklady přejímající organizace. O provedených úpravách a zničení sepíše protokol tříčlenná komise jmenovaná ředitelem inspektorátu, jejímiž členy mohou být majitelé práva duševního vlastnictví nebo jejich zástupci. Protokol podepíší všichni tři členové komise.
(11)
Přejímající organizace po převzetí výrobku je povinna
a)
neprodleně odstranit a zničit prvky porušující práva duševního vlastnictví,
b)
použít výrobky pouze k humanitárním účelůmhumanitárním účelům na území České republiky, a
c)
přijmout opatření k zabránění zneužití výrobků a jejich opětovnému uvedení do obchodního styku.
(12)
Česká obchodní inspekce kontroluje u přejímající organizace plnění povinností stanovených tímto zákonem a povinností, k nimž se přejímající organizace smluvně zavázala.
(13)
Přejímající organizace po dobu 3 let od okamžiku poskytnutí výrobků eviduje a archivuje pro účely kontroly, prováděné Českou obchodní inspekcí, doklady o příjmu výrobků a o odstranění a zničení prvků porušujících práva duševního vlastnictví a jak s nimi bylo prokazatelně naloženo. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů upravující evidenci a archivaci stanovených dokladů.3k)
§ 8
(1)
Na základě zjištěného porušení právní povinnosti, která může mít za následek ohrožení života nebo zdraví spotřebitelů, je inspektor oprávněn zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny až na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků.
(2)
Opatření podle odstavce 1 oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam. Inspektor bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě.
(3)
Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s uloženým opatřením, může proti němu podat námitky, které se uvedou v záznamu podle odstavce 2, nebo je může podat písemně nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením místně příslušnému inspektorátu. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bez zbytečného odkladu ředitel inspektorátu. Rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné.
(4)
Jestliže bylo Českou obchodní inspekcí uloženo kontrolované osobě opatření podle odstavce 1 a kontrolovaná osoba zjedná nápravu, je povinna o zjednání nápravy bez zbytečného odkladu písemně Českou obchodní inspekci informovat.
(5)
Nedojde-li k odstranění zjištěného nedostatku ve lhůtě uvedené v odstavci 1, je ředitel inspektorátu oprávněn tuto lhůtu prodloužit, a to až do doby, kdy k odstranění nedostatku dojde.
(6)
Opatření ukládané podle odstavce 5 oznámí ředitel inspektorátu písemně kontrolované osobě.
(7)
Nesouhlasí-li kontrolovaná osoba s opatřením uloženým podle odstavce 5, může proti němu podat písemné námitky nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne seznámení s uloženým opatřením. Podané námitky nemají odkladný účinek. O podaných námitkách rozhodne bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné.
§ 9
(1)
Kontrolovaná osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 5 odst. 5 nevrátí bez zbytečného odkladu České obchodní inspekci cenu zaplacenou za kontrolní nákup,
b)
poruší zákaz uvedení na trh, distribuce včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků uložený podle § 7 odst. 1 písm. a),
c)
poruší zákaz používání měřidel uložený podle § 7 odst. 1 písm. b),
d)
v rozporu s § 7 odst. 4 neinformuje Českou obchodní inspekci o zjednání nápravy,
e)
v rozporu s § 7b odst. 1 neplní uložené opatření o zajištění výrobků,
f)
v rozporu s § 7b odst. 2 nevydá inspektorovi zajištěné výrobky,
g)
poruší zákaz jednání poškozujícího společný zájem spotřebitelůspotřebitelů nebo jednání, které může poškodit společný zájem spotřebitelůspotřebitelů podle § 7c, nebo
h)
poruší zákaz výkonu činnosti nebo opatření spočívající v uzavření provozovny podle § 8,
i)
v rozporu s § 8 odst. 4 neinformuje Českou obchodní inspekci o zjednání nápravy.
(2)
Osoba, která nakládá s informacemi, jež jsou nezbytné ke zjištění totožnosti prodávajícího, který nabízí nebo prodává zboží či služby prostřednictvím internetové stránky nebo jiného elektronického prostředku a spotřebitelspotřebitel si takové zboží nebo služby na této stránce nebo prostřednictvím jiného elektronického prostředku může objednat, se dopustí přestupku tím, že požadované informace neposkytne bez zbytečného odkladu po jejich vyžádání podle § 6a.
(3)
Přejímající organizace se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 7b odst. 11 písm. a) neodstraní nebo nezničí prvky porušující práva duševního vlastnictví,
b)
nepoužije výrobky pouze k humanitárním účelůmhumanitárním účelům na území České republiky podle § 7b odst. 11 písm. b),
c)
nepřijme opatření k zabránění zneužití výrobků a jejich opětovnému uvedení do obchodního styku podle § 7b odst. 11 písm. c), nebo
d)
v rozporu s § 7b odst. 13 neeviduje nebo nearchivuje doklady o příjmu výrobků a o odstranění a zničení prvků porušujících práva duševního vlastnictví a jak s nimi bylo prokazatelně naloženo.
(4)
Za přestupek podle odstavců 1 až 3 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč. Je-li přestupek podle odstavce 1 nebo 2 spáchán opakovaně v období 1 roku ode dne právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč.
(5)
Pokutu nelze uložit tomu, kdo byl za totéž jednání postižen podle zvláštních právních předpisů.
§ 12
(1)
O přestupcích podle § 9 rozhoduje inspektorát. O odvolání proti rozhodnutí o přestupku rozhoduje ústřední inspektorát. Inspektor České obchodní inspekce může vydat příkaz na místě.
(2)
Pokutu vybírá Česká obchodní inspekce.
§ 13
(1)
Česká obchodní inspekce při své činnosti spolupracuje:
a)
se správními úřady a orgány územní samosprávy v oblasti přenesené působnosti, jakož i s jinými státními orgány a institucemi, jejichž spolupráce je nezbytná pro výkon kontroly,
b)
se spolky4) za účelem zvyšování ochrany a bezpečnosti spotřebitelespotřebitele, zlepšování informovanosti a překonání nežádoucího chování spotřebitelůspotřebitelů a podnikatelských subjektů, působících na vnitřním trhu a vytváření příznivého prostředí pro prodej výrobků, zboží a poskytování služeb,
c)
s profesními stavovskými sdruženími, pokud budou zřízena zvláštním zákonem.
(2)
Česká obchodní inspekce
a)
při své činnosti využívá stížností, oznámení a podnětů občanů,
b)
zajišťuje pro občany poradensko-informační činnost.
(3)
Orgány a osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) poskytují České obchodní inspekci podklady, údaje a vysvětlení nezbytné pro její kontrolní činnost. Vyžaduje-li to povaha věci, zejména při zjišťování příčin nedostatků, poskytují jí kontrolní orgány a orgány státního zkušebnictví, hygienické služby a veterinární péče také potřebnou odbornou pomoc.
(4)
Zjistí-li Česká obchodní inspekce při kontrole skutečnosti, na jejichž základě je třeba učinit opatření, jež jsou v pravomoci jiných orgánů, oznámí je těmto orgánům.
(5)
Obdrží-li Česká obchodní inspekce sdělení celních orgánů o přerušení řízení o propuštění výrobků do volného oběhu z důvodu podezření, že výrobek není bezpečný nebo není označen v souladu s právními předpisy nebo s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, vydá ve lhůtě tří pracovních dnů pro tento orgán závazné stanovisko, zda přerušení řízení považuje za důvodné a jaká byla v konkrétním případě přijata opatření, nebo že výrobek lze uvolnit do oběhu. Za účelem posouzení výrobků pro vydání tohoto stanoviska je Česká obchodní inspekce oprávněna převzít od celních orgánů potřebné vzorky výrobků, u kterých došlo k pozastavení propuštění do volného oběhu.
§ 14
Česká obchodní inspekce oznamuje zjištění závažného porušení podmínek stanovených pro výkon činností uvedených v § 2 odst. 1 bez zbytečného odkladu příslušnému živnostenskému úřadu.5)
§ 15
Výkon kontroly prodeje výrobků v útvarech a zařízeních ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů vzájemně dohodnou v souladu s tímto zákonem Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti.
§ 16
Při ukládání sankcí příkazem na místě inspektory České obchodní inspekce se § 92 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, nepoužije.
§ 20
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1987.
Kempný v. r.
Korčák v. r.
1)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.
1a)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
1b)
§ 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 145/2000 Sb.
1d)
Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 154/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, ve znění pozdějších předpisů.
1g)
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků).
1e)
Zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.
1h)
§ 5 a 5a zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 17 a násl. obchodního zákoníku.
3c)
Například zákon č. 634/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí.
3d)
Například § 13 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 205/2002 Sb.
3e)
Například § 5 nařízení vlády č. 17/2003 Sb.
3c)
Například zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3l)
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
3f)
§ 2 odst. 1 písm. n) a § 8 zákona č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3g)
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
3h)
Například zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
3i)
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
3j)
§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku.
3k)
Například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 214 a násl. občanského zákoníku.
5)
Zákon České národní rady č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.
7)
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
9)
Například § 14a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Například zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů.
12)
Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.
13)
§ 11 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). |
Zákon České národní rady č. 65/1986 Sb. | Zákon České národní rady č. 65/1986 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se doplňuje zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona České národní rady č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Vyhlášeno 3. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 22/1986
* Čl. I - Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona České národní rady č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, se doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, se mění takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1987
65
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. října 1986,
kterým se doplňuje zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona České národní rady č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění zákona České národní rady č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, se doplňuje takto:
1.
Za § 17 se vkládají § 17a a 17b, které včetně nadpisů zní:
㤠17a
Přestupky
(1)
Za přestupek na úseku státní ochrany přírody může uložit okresní národní výbor občanovi
a)
důtku,
b)
pokutu ve výši uvedené v odstavci 2 nebo 3.
(2)
Důtku nebo pokutu až do výše 1000 Kčs lze uložit občanovi, který se dopustí přestupku tím, že
a)
poškodí součásti přírody v chráněných územích nebo mění dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek nebo jinak ohrožuje jejich stav,
b)
chová bez povolení chráněné živočichy1) v zajetí, sbírá, přemisťuje nebo poškozuje jejich vývojová stadia, ruší nebo jinak nepříznivě zasahuje do jejich přirozeného vývoje nebo životního prostředí,
c)
nevede předepsané záznamy o chovu a zpracování chráněných živočichů a obchodování s nimi nebo vede tyto záznamy nesprávně,
d)
používá při dovoleném chytání nebo usmrcování chráněných živočichů prostředků a zařízení, kterými je nelze chytit neporušené nebo okamžitě usmrtit,
e)
ničí chráněné rostliny nebo chráněné části rostlin2) nebo je ruší ve vývoji,
f)
neoznámí příslušnému národnímu výboru nutné skácení stromů rostoucích mimo les,3) které bezprostředně ohrožovaly životy osob nebo provozování obecně prospěšného zařízení,
g)
vykonává činnost, která není dovolena v ochranném pásmu určeném k zabezpečení chráněných území, chráněných přírodních výtvorů nebo chráněných přírodních památek.
(3)
Pokutu až do výše 5000 Kčs lze uložit občanovi, který se dopustí přestupku tím, že
a)
ničí součásti přírody v chráněných územích nebo zařízení určená k jejich ochraně, ničí chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky,
b)
poškodí stromy rostoucí mimo les3) nebo je skácí bez povolení,
c)
bez povolení usmrcuje nebo chytá chráněné živočichy nebo ničí jejich životní prostředí,
d)
ohrožuje chráněné živočichy nad nezbytnou míru při zásazích proti škůdcům, rostlinným chorobám, plevelu a při hygienických opatřeních,
e)
vyváží bez povolení do zahraničí chráněné živočichy nebo jejich vývojová stadia,
f)
jinak porušuje podmínky ochrany v chráněných územích, na chráněných přírodních výtvorech nebo na chráněných přírodních památkách.
(4)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich projednávání obecné předpisy.4)
(5)
Pokuta je příjmem národního výboru, který ji uložil.
§ 17b
Pokuty organizacím
(1)
Okresní národní výbor může uložit pokutu až do výše 100 000 Kčs organizaci, která
a)
poškodí součásti přírody v chráněných územích nebo mění dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek nebo jinak ohrožuje jejich stav,
b)
poškodí stromy rostoucí mimo les nebo je skácí bez povolení, neoznámí příslušnému národnímu výboru nutné skácení stromů rostoucích mimo les,3) které bezprostředně ohrožovaly životy osob nebo provozování obecně prospěšného zařízení,
c)
ničí chráněné rostliny nebo chráněné části rostlin2) nebo je ruší ve vývoji,
d)
chová bez povolení chráněné živočichy1) v zajetí, sbírá, přemisťuje nebo poškozuje jejich vývojová stadia, ruší nebo jinak nepříznivě zasahuje do jejich přirozeného vývoje nebo životního prostředí,
e)
nevede předepsané záznamy o chovu a zpracování chráněných živočichů a obchodování s nimi nebo vede tyto záznamy nesprávně,
f)
používá při dovoleném chytání nebo usmrcování chráněných živočichů prostředků a zařízení, kterými je nelze chytit neporušené nebo okamžitě usmrtit,
g)
vykonává činnost, která není dovolena v ochranném pásmu určeném k zabezpečení chráněných území, chráněných přírodních výtvorů nebo chráněných přírodních památek.
(2)
Okresní národní výbor může uložit pokutu až do výše 250 000 Kčs organizaci, která
a)
ničí součásti přírody v chráněných územích nebo zařízení určená k jejich ochraně, ničí chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky,
b)
bez povolení usmrcuje nebo chytá chráněné živočichy nebo ničí jejich životní prostředí,
c)
ohrožuje chráněné živočichy nad nezbytnou míru při zásazích proti škůdcům, rostlinným chorobám, plevelu a při hygienických opatřeních,
d)
vyváží bez povolení do zahraničí chráněné živočichy nebo jejich vývojová stadia,
e)
jinak porušuje podmínky ochrany v chráněných územích, na chráněných přírodních výtvorech nebo na chráněných přírodních památkách.
(3)
Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené škody.
(4)
Okresní národní výbor může v rozhodnutí o uložení pokuty podle odstavce 1 nebo 2 současně organizaci uložit, aby v určené lhůtě provedla opatření k nápravě následků jednání, za něž byla pokuta uložena; jestliže tak organizace neučiní, lze jí uložit další pokutu až do výše dvojnásobku pokuty uložené podle odstavce 1 nebo 2.
(5)
Pokutu lze organizaci uložit do jednoho roku ode dne, kdy se okresní národní výbor o porušení povinnosti dozvěděl, nejpozději do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo; další pokutu podle odstavce 4 lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy měla být povinnost uložená organizaci splněna.
(6)
Pokuta je splatná do třiceti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
(7)
Uložením pokuty organizaci zůstává nedotčena odpovědnost organizace, popřípadě jejích pracovníků podle zvláštních předpisů.
(8)
Pokuta je příjmem národního výboru, který ji uložil.“.
2.
§ 19 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo kultury České socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy může stanovit obecně závazným právním předpisem způsob společenského ohodnocení vybraných částí přírody chráněných tímto zákonem a k němu vydanými prováděcími předpisy.5)“.
Čl. II
Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, se mění takto:
1.
V § 11 úvodní věta zní: „Přestupku na úseku školství a kultury se dopustí ten, kdo“
2.
V § 11 se vypouští ustanovení písmena d).
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1987.
Kempný v. r.
Korčák v. r.
1)
Vyhláška č. 80/1965 Sb., o ochraně volně žijících živočichů.
2)
Vyhláška č. 54/1958 Ú. l., kterou se určují chráněné druhy rostlin a podmínky jejich ochrany.
3)
Vyhláška č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů.
4)
Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
5)
Vyhláška č. 80/1965 Sb.
Vyhláška č. 54/1958 Ú. l. |
Zákon České národní rady č. 66/1986 Sb. | Zákon České národní rady č. 66/1986 Sb.
Zákon České národní rady o umělém přerušení těhotenství
Vyhlášeno 3. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 22/1986
* § 1 - Účel zákona
* Předcházení nežádoucímu těhotenství
* § 2 - Nežádoucímu těhotenství se předchází především výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství v rodině, ve škole a zdravotnických zařízeních, výchovným působením v oblasti sociální a kulturní a využíváním prostředků k zabránění těhotenství.
* § 3 - Prostředky k zabránění těhotenství, které jsou na lékařský předpis, jakož i lékařské vyšetření a kontrola s tím související se poskytují ženě bezplatně.
* Podmínky pro umělé přerušení těhotenství
* § 4 - Ženě se uměle přeruší těhotenství, jestliže o to písemně požádá, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu její zdravotní důvody.
* § 5 - Ženě lze uměle přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu.
* § 6 - (1) Ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství podle § 4 se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy.
* Postup při projednání umělého přerušení těhotenství
* § 7 - Žena písemně požádá o umělé přerušení těhotenství ženského lékaře zdravotnického zařízení příslušného podle místa jejího trvalého pobytu nebo místa pracoviště nebo školy. Lékař je povinen poučit ženu o možných zdravotních důsledcích umělého přerušení těhot
* § 8 - (1) Jestliže lékař neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství (§ 4 a 5), může žena do tří dnů písemně požádat o přezkoumání jeho závěru okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, který tuto žádost přezkoumá nejpozději do dvou dnů od je
* § 9 - Na postup stanovený tímto zákonem se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
* § 10 - Umělé přerušení těhotenství cizinkám
* § 11 - Příplatek nebo úhrada za umělé přerušení těhotenství
* § 12 - Zmocnění
* § 13 - Přechodné ustanovení
* § 14 - Zrušovací ustanovení
* § 15 - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 1987
66
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. října 1986
o umělém přerušení těhotenství
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Účel zákona
Zákon upravuje umělé přerušení těhotenství a se zřetelem na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství stanoví podmínky pro jeho provádění.
Předcházení nežádoucímu těhotenství
§ 2
Nežádoucímu těhotenství se předchází především výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství v rodině, ve škole a zdravotnických zařízeních, výchovným působením v oblasti sociální a kulturní a využíváním prostředků k zabránění těhotenství.
§ 3
Prostředky k zabránění těhotenství, které jsou na lékařský předpis, jakož i lékařské vyšetření a kontrola s tím související se poskytují ženě bezplatně.
Podmínky pro umělé přerušení těhotenství
§ 4
Ženě se uměle přeruší těhotenství, jestliže o to písemně požádá, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu její zdravotní důvody.
§ 5
Ženě lze uměle přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu.
§ 6
(1)
Ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství podle § 4 se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy.
(2)
Jestliže bylo podle § 4 uměle přerušeno těhotenství ženě ve věku od šestnácti do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce.
Postup při projednání umělého přerušení těhotenství
§ 7
Žena písemně požádá o umělé přerušení těhotenství ženského lékaře zdravotnického zařízení příslušného podle místa jejího trvalého pobytu nebo místa pracoviště nebo školy. Lékař je povinen poučit ženu o možných zdravotních důsledcích umělého přerušení těhotenství i o způsobech používání antikoncepčních metod a prostředků. Jestliže žena na umělém přerušení těhotenství trvá a zjistí-li lékař, že jsou splněny podmínky pro jeho výkon, určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.
§ 8
(1)
Jestliže lékař neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství (§ 4 a 5), může žena do tří dnů písemně požádat o přezkoumání jeho závěru okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, který tuto žádost přezkoumá nejpozději do dvou dnů od jejího doručení. K přezkoumání žádosti si tento odborník přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru. Zjistí-li, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, oznámí to ženě a určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.
(2)
Jestliže okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství a žena na něm trvá, postoupí ihned její písemnou žádost k přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví, který si přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru a přezkoumá žádost nejpozději do tří dnů od jejího doručení. Neshledal-li podmínky pro umělé přerušení těhotenství, písemně oznámí ženě výsledek přezkoumání, který je konečný; v případě, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, postupuje obdobně jako okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví podle odstavce 1.
§ 9
Na postup stanovený tímto zákonem se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
§ 10
Umělé přerušení těhotenství cizinkám
Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.
§ 11
Příplatek nebo úhrada za umělé přerušení těhotenství
(1)
Za umělé přerušení těhotenství provedené podle § 4 uhradí žena v případech stanovených obecně závazným právním předpisem zdravotnickému zařízení příplatek.
(2)
Úhradu za umělé přerušení těhotenství cizinkám upravuje zvláštní předpis.
§ 12
Zmocnění
Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky vydá obecně závazný právní předpis, jímž podrobněji upraví podmínky pro umělé přerušení těhotenství, postup při projednávání umělého přerušení těhotenství a výši příplatku a podmínky jeho placení. Tento předpis též upraví okruh cizinek, kterým lze provést umělé přerušení těhotenství za úhradu.
§ 13
Přechodné ustanovení
Podle tohoto zákona se projednají též žádosti o umělé přerušení těhotenství, o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto před počátkem jeho účinnosti.
§ 14
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1.
zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství,
2.
vládní nařízení č. 126/1962 Sb., kterým se zřizuje interrupční komise a provádí zákon o umělém přerušení těhotenství, ve znění vládního nařízení č. 54/1966 Sb., a nařízení vlády ČSR č. 69/1973 Sb.,
3.
vyhláška č. 71/1973 Sb., kterou se provádí zákon č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, ve znění vyhlášky č. 80/1980 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 71/1973 Sb.
§ 15
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1987.
Kempný v. r.
Korčák v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 70/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 70/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcii
Vyhlášeno 6. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 23/1986
* § 1 - (1) Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia je orgánom štátnej správy podriadeným Ministerstvu poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky; člení sa na ústredný inšpektorát a jemu podriadené krajské inšpektoráty.
* § 2 - (1) Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia kontroluje v organizáciách, ktoré vyrábajú, nakupujú, skladujú, dopravujú alebo predávajú poľnohospodárske, potravinárske,1) kozmetické, mydlárske, saponátové alebo tabakové výrobky,
* § 3 - (1) Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia
* § 4 - (1) Pracovníci Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie poverení plnením jej kontrolných úloh (ďalej len „inšpektori“) sú pri kontrole oprávnení
* § 5 - (1) Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení priberať k účasti na kontrole odborných pracovníkov iných orgánov a organizácií, ak je to odôvodnené osobitnou povahou kontrolovanej činnosti, a poža
* § 6 - (1) Kontrolované organizácie, nadriadené orgány, ako aj organizácie uvedené v § 3 ods. 2 sú povinné umožniť inšpektorom a odborným pracovníkom pribratým k účasti na kontrole plniť ich úlohy súvisiace s výkonom kontroly.
* § 7 - (1) Inšpektor na základe vykonanej kontroly
* § 8 - Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení ukladať organizáciám za porušenie cenových predpisov dodatkové odvody ustanovené osobitným predpisom.3)
* § 9 - (1) Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie, ktorý zavinene
* § 10 - (1) Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie uložiť kontrolovanej organizácii, ktorá
* § 11 - (1) Pri určení výšky pokuty a poriadkovej pokuty sa prihliada najmä na závažnosť, spôsob, čas trvania a následky protiprávneho konania a u pracovníka kontrolovanej organizácie aj na mieru zavinenia.
* § 12 - (1) Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia plní svoje úlohy plánovite. Pri svojej činnosti spolupracuje
* § 13 - Ustanovenia § 2 až 7 a § 12 platia primerane i pre kontrolu akosti poľnohospodárskych výrobkov predávaných občanmi nákupným organizáciám. Predávajúcemu občanovi, ktorý pri tejto kontrole marí, ruší alebo inak sťažuje výkon kontroly, možno uložiť poriadkovú
* § 14 - Ak neustanovuje tento zákon inak, vzťahujú sa na ukladanie pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty všeobecné predpisy o správnom konaní. V ostatných prípadoch sa na konanie podľa tohto zákona všeobecné predpisy o správnom konaní nevzťahujú.
* § 15 - Tento zákon sa nevzťahuje na
* § 16 - Týmto zákonom nie je dotknutá pôsobnosť orgánov, prípadne organizácií, ktoré kontrolujú akosť alebo zdravotnú nezávadnosť poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov podľa osobitných predpisov.4)
* § 17 - Posudky a osvedčenia vydané Českou poľnohospodárskou a potravinárskou inšpekciou v rámci jej pôsobnosti vo veciach uvedených v § 3 ods. 1 písm. f) platia aj v Slovenskej socialistickej republike.
* § 18 - Ustanovenia zákona č. 122/1962 Zb. o štátnej poľnohospodárskej, potravinárskej a obchodnej inšpekcii v znení zákona č. 31/1968 Zb., ak sa týkajú Štátnej inšpekcie akosti poľnohospodárskych výrobkov a Štátnej inšpekcie akosti výrobkov potravinárskeho priemy
* § 19 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
Aktuální znění od 1. 1. 1987
70
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 23. októbra 1986
o Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcii
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia je orgánom štátnej správy podriadeným Ministerstvu poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky; člení sa na ústredný inšpektorát a jemu podriadené krajské inšpektoráty.
(2)
Na čele Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie je ústredný riaditeľ, ktorého vymenúva, riadi a odvoláva minister poľnohospodárstva a výživy Slovenskej socialistickej republiky. Na čele krajského inšpektorátu je riaditeľ, ktorého riadi ústredný riaditeľ.
(3)
Sídla krajských inšpektorátov určuje ústredný riaditeľ.
(4)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia je rozpočtovou organizáciou.
§ 2
(1)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia kontroluje v organizáciách, ktoré vyrábajú, nakupujú, skladujú, dopravujú alebo predávajú poľnohospodárske, potravinárske,1) kozmetické, mydlárske, saponátové alebo tabakové výrobky,
a)
či tieto výrobky zodpovedajú
1.
akosti určenej právnym predpisom, technickou normou alebo iným záväzným spôsobom;
2.
akostným a hmotnostným podmienkam, za ktorých bola určená ich cena,
b)
či sa pri výrobe potravinárskych,1) kozmetických, mydlárskych, saponátových a tabakových výrobkov (ďalej len „potravinárske výrobky“) a pri nákupe, skladovaní, doprave a predaji poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov dodržiavajú podmienky určené na zabezpečenie akosti, vrátane zdravotnej nezávadnosti týchto výrobkov, najmä predpísané receptúry, technologické postupy, podmienky pre skladovanie a dopravu a požiadavky na osobnú hygienu a hygienickú nezávadnosť prevádzky,
c)
či sa nepoužívajú neoverené meradlá, ak overeniu podliehajú, alebo meradlá nezodpovedajúce štátnym alebo odborovým technickým normám alebo iné závadné prístroje a zariadenia ovplyvňujúce akosť poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov.
(2)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia pri svojej kontrolnej činnosti posudzuje tiež vplyv obalov a iných činiteľov na akosť poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov.
§ 3
(1)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia
a)
zisťuje v kontrolovaných organizáciách nedostatky, ich príčiny a osoby zodpovedné za ich vznik alebo trvanie; podľa povahy veci zisťuje príčiny nedostatkov a osoby zodpovedné za vznik alebo trvanie týchto nedostatkov aj v orgánoch, ktoré riadia kontrolované organizácie (ďalej len „nadriadené orgány“),
b)
vyžaduje odstránenie zistených nedostatkov, ich príčin a škodlivých následkov a ukladá, prípadne navrhuje opatrenia na ich odstránenie; pri zistení hrubých nedostatkov alebo nedostatkov, ktorých odstránenie nie je možné v rámci pôsobnosti kontrolovanej organizácie, vyžaduje urobiť nápravu od nadriadeného orgánu,
c)
zabezpečuje a vykonáva systematickú kontrolu plnenia opatrení na odstránenie zistených nedostatkov a ich príčin,
d)
zovšeobecňuje poznatky z výkonu kontroly, oboznamuje s nimi nadriadené orgány a odporúča im opatrenia na zlepšenie starostlivosti o akosť poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov,
e)
predchádza vzniku nedostatkov najmä včasným odhaľovaním ich príčin, výchovným pôsobením a uverejňovaním výsledkov kontrol,
f)
vykonáva na overenie akosti poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov rozbory ich vzoriek a na ich základe vydáva posudky a osvedčenia o akosti týchto výrobkov, ktoré sú záväzné pre zúčastnené organizácie a občanov a pre orgány štátnej správy,
g)
ukladá sankčné a iné opatrenia podľa tohto zákona.
(2)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia pri zisťovaní príčin nedostatkov vykonáva potrebné šetrenia tiež v ostatných organizáciách ovplyvňujúcich akosť poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov.
§ 4
(1)
Pracovníci Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie poverení plnením jej kontrolných úloh (ďalej len „inšpektori“) sú pri kontrole oprávnení
a)
vstupovať do priestorov kontrolovaných organizácií, nadriadených orgánov a do priestorov organizácií uvedených v § 3 ods. 2,
b)
požadovať od príslušných pracovníkov kontrolovaných organizácií, nadriadených orgánov a od príslušných pracovníkov uvedených v § 3 ods. 2 potrebné doklady, údaje a písomné alebo ústne vysvetlenie,
c)
odoberať na náklad kontrolovaných organizácií potrebné vzorky poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov na posúdenie ich akosti a používať na náklad týchto organizácií zariadenia ich technickej kontroly,
d)
požadovať od príslušných vedúcich pracovníkov kontrolovaných organizácií, prípadne nadriadených orgánov, aby v určenej lehote odstránili zistené nedostatky, ich príčiny a škodlivé následky alebo aby na ich odstránenie neodkladne vykonali nevyhnutné opatrenia a podali o nich a o ich výsledkoch v určenej lehote správu Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcii.
(2)
Pri plnení úloh podľa tohto zákona sa inšpektori preukazujú preukazmi Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie.
§ 5
(1)
Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení priberať k účasti na kontrole odborných pracovníkov iných orgánov a organizácií, ak je to odôvodnené osobitnou povahou kontrolovanej činnosti, a požadovať ich uvoľnenie najdlhšie na desať pracovných dní v roku. Účasť týchto pracovníkov na kontrole sa považuje za činnosť vo všeobecnom záujme;2) uvoľňujúci orgán alebo organizácia sú povinné poskytnúť im náhradu mzdy. O podmienkach účasti na kontrole sa ústredný riaditeľ alebo riaditeľ krajského inšpektorátu vopred dohodne s príslušným orgánom alebo organizáciou.
(2)
Odborní pracovníci pribratí k účasti na kontrole majú práva a povinnosti podľa tohto zákona v rozsahu poverenie daného im Slovenskou poľnohospodárskou a potravinárskou inšpekciou. Týmto poverením sa preukazujú pri plnení svojich úloh.
§ 6
(1)
Kontrolované organizácie, nadriadené orgány, ako aj organizácie uvedené v § 3 ods. 2 sú povinné umožniť inšpektorom a odborným pracovníkom pribratým k účasti na kontrole plniť ich úlohy súvisiace s výkonom kontroly.
(2)
Príslušní vedúci pracovníci kontrolovaných organizácií, prípadne nadriadených orgánov sú povinní v určenej lehote odstrániť zistené nedostatky, ich príčiny a škodlivé následky alebo neodkladne vykonať nevyhnutné opatrenia na ich odstránenie a podať o nich a o ich výsledkoch v určenej lehote správu Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcii.
§ 7
(1)
Inšpektor na základe vykonanej kontroly
a)
zakáže do urobenia nápravy
1.
výrobu potravinárskych výrobkov, nákup, dodávku, predaj alebo použitie týchto výrobkov alebo surovín na ich výrobu alebo poľnohospodárskych výrobkov, ak sú tieto výrobky alebo suroviny zdravotne závadné alebo inak akostne vadné;
2.
používanie neoverených meradiel, ak overeniu podliehajú, alebo meradiel nezodpovedajúcich štátnym alebo odborovým technickým normám a používanie iných závadných prístrojov a zariadení ovplyvňujúcich akosť poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
b)
preradí do zodpovedajúcej akostnej triedy poľnohospodárske a potravinárske výrobky, ktoré boli do akostnej triedy nesprávne zaradené.
(2)
Opatrenie podľa odseku 1 oznámi inšpektor ústne príslušnému vedúcemu pracovníkovi kontrolovanej organizácie a neodkladne o ňom urobí písomný záznam.
(3)
Ak nesúhlasí kontrolovaná organizácia s uloženým opatrením, môže proti nemu podať námietky, ktoré sa uvedú v zázname podľa odseku 2, alebo ich môže podať písomne najneskôr do troch dní. Podané námietky nemajú odkladný účinok. O podaných námietkach neodkladne rozhodne riaditeľ krajského inšpektorátu, a ak opatrenie podľa odseku 1 uložil inšpektor ústredného inšpektorátu, ústredný riaditeľ. Písomné vyhotovenie rozhodnutia o námietkach sa doručuje kontrolovanej organizácii a je konečné.
§ 8
Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení ukladať organizáciám za porušenie cenových predpisov dodatkové odvody ustanovené osobitným predpisom.3)
§ 9
(1)
Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie, ktorý zavinene
a)
poruší akosť poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov,
b)
nedodržiava určené podmienky pre dopravu alebo skladovanie poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
c)
nedodržiava určený technologický postup alebo predpísanú receptúru pri výrobe potravinárskych výrobkov,
d)
spôsobí, že organizácia neplní povinnosti pri vykonávaní technickej kontroly akosti poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
e)
porušuje predpisy alebo opatrenia pre riadenie a kontrolu akosti poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
f)
používa neoverené meradlá, ak overeniu podliehajú, alebo meradlá nezodpovedajúce štátnym alebo odborovým technickým normám alebo iné závadné prístroje a zariadenia ovplyvňujúce akosť poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
g)
nedodržiava určené požiadavky na osobnú hygienu alebo hygienickú nezávadnosť prevádzky,
h)
porušuje iné podmienky určené na zabezpečenie akosti, vrátane zdravotnej nezávadnosti poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
i)
nesplní alebo spôsobí, že nebolo splnené opatrenie na nápravu zistených nedostatkov,
j)
poruší rozhodnutie vydané podľa § 7 ods. 1,
pokarhanie alebo pokutu až do výšky 5000 Kčs.
(2)
Inšpektor na základe svojho zistenia pri kontrole môže uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie za menej závažné zavinené porušenie povinností uvedených v odseku 1 pokutu až do výšky 200 Kčs bez ďalšieho prejednania, ak bolo porušenie povinnosti spoľahlivo zistené a pracovník je ochotný pokutu zaplatiť. Proti uloženiu takejto pokuty sa nemožno odvolať; o tom musí byť pracovník vopred poučený. Inšpektor je oprávnený uloženú pokutu vybrať; na jej uloženie a vybratie použije bloky, ktoré sa používajú na ukladanie a vyberanie pokút v blokovom konaní o priestupkoch.
(3)
Riaditeľ krajského inšpektorátu môže uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie, ktorý marí, ruší alebo inak sťažuje výkon kontroly, poriadkovú pokutu až do výšky 1000 Kčs, a to aj opätovne.
(4)
Pokarhanie, pokutu alebo poriadkovú pokutu nemožno uložiť tomu, kto bol za to isté konanie postihnutý podľa iných právnych predpisov.
(5)
Pokarhanie, pokutu alebo poriadkovú pokutu možno uložiť do jedného roka odo dňa, keď došlo k porušeniu povinnosti.
§ 10
(1)
Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcie uložiť kontrolovanej organizácii, ktorá
a)
dodá poľnohospodárske alebo potravinárske výrobky vadnej akosti,
b)
neplní povinnosti pri vykonávaní technickej kontroly akosti poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
c)
závažným spôsobom poruší určený technologický postup alebo predpísanú receptúru pri výrobe potravinárskych výrobkov alebo určené podmienky pre dopravu alebo skladovanie poľnohospodárskych alebo potravinárskych výrobkov,
pokutu až do výšky 50 000 Kčs.
(2)
Pokutu nemožno organizácii uložiť, ak jej bola za to isté konanie uložená pokuta podľa iných právnych predpisov.
(3)
Pokutu možno uložiť organizácii do jedného roka odo dňa, keď Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia zistila porušenie povinnosti, najneskoršie však do troch rokov odo dňa, keď došlo k porušeniu povinnosti.
§ 11
(1)
Pri určení výšky pokuty a poriadkovej pokuty sa prihliada najmä na závažnosť, spôsob, čas trvania a následky protiprávneho konania a u pracovníka kontrolovanej organizácie aj na mieru zavinenia.
(2)
O odvolaní proti uloženiu pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty rozhoduje ústredný riaditeľ.
(3)
Pokuty a poriadkové pokuty uložené podľa tohto zákona sú príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky.
§ 12
(1)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia plní svoje úlohy plánovite. Pri svojej činnosti spolupracuje
a)
s národnými výbormi a ich aktívmi, s inými štátnymi orgánmi a so socialistickými organizáciami, najmä s orgánmi vonkajšej kontroly, štátneho skúšobníctva, hygienickej služby a veterinárnej starostlivosti,
b)
s orgánmi spoločenských organizácií, najmä Revolučného odborového hnutia, Socialistického zväzu mládeže a Zväzu družstevných roľníkov.
(2)
Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia sa pri svojej činnosti opiera o skúsenosti a iniciatívu pracujúcich a využíva ich sťažnosti, podnety a oznámenia.
(3)
Orgány a organizácie uvedené v odseku 1 písm. a) poskytujú Slovenskej poľnohospodárskej a potravinárskej inšpekcii podklady, údaje a vysvetlenia nevyhnutné pre jej kontrolnú činnosť. Ak to vyžaduje povaha veci, najmä pri zisťovaní príčin nedostatkov, poskytujú jej kontrolné orgány a orgány štátneho skúšobníctva, hygienickej služby a veterinárnej starostlivosti tiež potrebnú odbornú pomoc.
(4)
Ak Slovenská poľnohospodárska a potravinárska inšpekcia pri kontrole zistí skutočnosti, na základe ktorých je potrebné urobiť opatrenia, ktoré sú v právomoci iných orgánov, oznámi ich týmto orgánom.
§ 13
Ustanovenia § 2 až 7 a § 12 platia primerane i pre kontrolu akosti poľnohospodárskych výrobkov predávaných občanmi nákupným organizáciám. Predávajúcemu občanovi, ktorý pri tejto kontrole marí, ruší alebo inak sťažuje výkon kontroly, možno uložiť poriadkovú pokutu obdobne podľa ustanovení tohto zákona o poriadkovej pokute.
§ 14
Ak neustanovuje tento zákon inak, vzťahujú sa na ukladanie pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty všeobecné predpisy o správnom konaní. V ostatných prípadoch sa na konanie podľa tohto zákona všeobecné predpisy o správnom konaní nevzťahujú.
§ 15
Tento zákon sa nevzťahuje na
a)
kontrolu akosti
1.
osiva, sadiva, škôlkárskych výpestkov, krmív, kŕmnych zmesí a surovín na ich výrobu a násadových vajec;
2.
chovných a úžitkových zvierat, rybích násad, rybích plôdikov a ikier;
3.
plemenných zvierat;
4.
liečivých rastlín,
b)
kontrolu akosti poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov v útvaroch a zariadeniach ozbrojených síl alebo ozbrojených zborov a v objektoch Správy federálnych hmotných rezerv.
§ 16
Týmto zákonom nie je dotknutá pôsobnosť orgánov, prípadne organizácií, ktoré kontrolujú akosť alebo zdravotnú nezávadnosť poľnohospodárskych a potravinárskych výrobkov podľa osobitných predpisov.4)
§ 17
Posudky a osvedčenia vydané Českou poľnohospodárskou a potravinárskou inšpekciou v rámci jej pôsobnosti vo veciach uvedených v § 3 ods. 1 písm. f) platia aj v Slovenskej socialistickej republike.
§ 18
Ustanovenia zákona č. 122/1962 Zb. o štátnej poľnohospodárskej, potravinárskej a obchodnej inšpekcii v znení zákona č. 31/1968 Zb., ak sa týkajú Štátnej inšpekcie akosti poľnohospodárskych výrobkov a Štátnej inšpekcie akosti výrobkov potravinárskeho priemyslu, sa v Slovenskej socialistickej republike zrušujú.
§ 19
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
1)
ČSN 56 0000 - Základné potravinárske názvoslovie.
2)
§ 124 ods. 1 Zákonníka práce.
3)
§ 9 zákona č. 161/1982 Zb. o odvodoch do štátneho rozpočtu.
Nariadenie vlády Československej socialistickej republiky č. 112/1985 Zb. o štátnom riadení cien.
Nariadenie vlády Slovenskej socialistickej republiky č. 118/1985 Zb. o vykonávaní dodatkových odvodov národnými výbormi a rozpočtovými a príspevkovými organizáciami riadenými orgánmi Slovenskej socialistickej republiky a národnými výbormi v oblasti cien.
4)
Zákon č. 66/1961 Zb. o veterinárnej starostlivosti.
Zákon č. 61/1964 Zb. o rozvoji rastlinnej výroby v znení neskorších predpisov.
Zákon č. 20/1966 Zb. o starostlivosti o zdravie ľudu.
Zákon č. 30/1968 Zb. o štátnom skúšobníctve.
Zákon SNR č. 110/1972 Zb. o plemenitbe hospodárskych zvierat. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 71/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 71/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o Slovenskej obchodnej inšpekcii
Vyhlášeno 6. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 23/1986
* § 1 - (1) Slovenská obchodná inšpekcia je orgánom štátnej správy podriadeným Ministerstvu obchodu Slovenskej socialistickej republiky; člení sa na ústredný inšpektorát a jemu podriadené krajské inšpektoráty.
* § 2 - (1) Slovenská obchodná inšpekcia kontroluje v organizáciách vykonávajúcich obchodnú činnosť na vnútornom trhu a u občanov predávajúcich tovar na vnútornom trhu
* § 3 - Slovenská obchodná inšpekcia
* § 4 - (1) Pracovníci Slovenskej obchodnej inšpekcie poverení plnením jej kontrolných úloh (ďalej len „inšpektori“) sú pri kontrole oprávnení
* § 5 - (1) Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení priberať k účasti na kontrole odborných pracovníkov iných orgánov a organizácií, ak je to odôvodnené osobitnou povahou kontrolovanej činnosti, a poža
* § 6 - (1) Kontrolované organizácie, nadriadené orgány, ako aj kontrolovaní občania sú povinní umožniť inšpektorom a odborným pracovníkom pribratým k účasti na kontrole plniť ich úlohy súvisiace s výkonom kontroly.
* § 7 - (1) Inšpektor na základe vykonanej kontroly zakáže do urobenia nápravy
* § 8 - Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení ukladať organizáciám za porušenie cenových predpisov dodatkové odvody ustanovené osobitným predpisom.2)
* § 9 - (1) Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej obchodnej inšpekcie uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie, ktorý zavinene
* § 10 - Inšpektor môže v blokovom konaní o priestupkoch3) uložiť za priestupok pri predaji tovaru občanmi4) pokutu až do výšky 200 Kčs.
* § 11 - (1) Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej obchodnej inšpekcie uložiť organizácii podieľajúcej sa svojou výrobnou alebo inou činnosťou na zabezpečovaní potrieb občanov na vnútornom trhu, ktorá
* § 12 - (1) Pri určení výšky pokuty a poriadkovej pokuty sa prihliada najmä na závažnosť, spôsob, čas trvania a následky protiprávneho konania a u pracovníka kontrolovanej organizácie a u kontrolovaného občana aj na mieru zavinenia.
* § 13 - (1) Slovenská obchodná inšpekcia plní svoje úlohy plánovite. Pri svojej činnosti spolupracuje
* § 14 - Krajské národné výbory sú oprávnené ukladať v záujme ochrany občanov krajským inšpektorátom, najmä pri zostavovaní plánov kontrolnej činnosti, vykonanie kontroly dodržiavania podmienok
* § 15 - Výkon kontroly vykonávania obchodnej činnosti v útvaroch a zariadeniach ozbrojených síl alebo ozbrojených zborov vzájomne dohodnú v súlade s týmto zákonom Ministerstvo obchodu Slovenskej socialistickej republiky, Federálne ministerstvo národnej obrany, Fed
* § 16 - (1) Slovenská obchodná inšpekcia tiež kontroluje
* § 17 - Ak neustanovuje tento zákon inak, vzťahujú sa na ukladanie pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty všeobecné predpisy o správnom konaní. V ostatných prípadoch sa na konanie podľa tohto zákona všeobecné predpisy o správnom konaní nevzťahujú.
* § 18 - Týmto zákonom nie je dotknutá pôsobnosť orgánov, prípadne organizácií, ktoré kontrolujú akosť alebo zdravotnú nezávadnosť tovaru podľa osobitných predpisov.5)
* § 19 - Ustanovenia zákona č. 122/1962 Zb. o štátnej poľnohospodárskej, potravinárskej a obchodnej inšpekcii v znení zákona č. 31/1968 Zb., ak sa týkajú Štátnej obchodnej inšpekcie, sa v Slovenskej socialistickej republike zrušujú.
* § 20 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
Aktuální znění od 1. 1. 1987
71
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 23. októbra 1986
o Slovenskej obchodnej inšpekcii
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1)
Slovenská obchodná inšpekcia je orgánom štátnej správy podriadeným Ministerstvu obchodu Slovenskej socialistickej republiky; člení sa na ústredný inšpektorát a jemu podriadené krajské inšpektoráty.
(2)
Na čele Slovenskej obchodnej inšpekcii je ústredný riaditeľ, ktorého vymenúva, riadi a odvoláva minister obchodu Slovenskej socialistickej republiky. Na čele krajského inšpektorátu je riaditeľ, ktorého riadi ústredný riaditeľ.
(3)
Sídla krajských inšpektorátov určuje ústredný riaditeľ.
(4)
Slovenská obchodná inšpekcia je rozpočtovou organizáciou.
§ 2
(1)
Slovenská obchodná inšpekcia kontroluje v organizáciách vykonávajúcich obchodnú činnosť na vnútornom trhu a u občanov predávajúcich tovar na vnútornom trhu
a)
dodržiavanie zásad jednotnej socialistickej obchodnej politiky,
b)
dodržiavanie určeného sortimentu a riadneho zásobovania predajní a prevádzkární, dodržiavanie času predaja alebo času prevádzky, úrovne obsluhy, vykonávania prebierky tovaru čo do množstva a akosti a dodržiavanie podmienok určených na zabezpečenie akosti, vrátane zdravotnej nezávadnosti tovaru, najmä dodržiavanie noriem výroby a prípravy jedál a nápojov, podmienok pre skladovanie a dopravu tovaru a požiadaviek na osobnú hygienu a hygienickú nezávadnosť prevádzky,
c)
či sa tovar predáva v správnej miere, množstve, hmotnosti, akosti určenej právnym predpisom, technickou normou alebo iným záväzným spôsobom a za platné ceny,
d)
správnosť vykonávania nákupu tovaru organizáciami od občanov,
e)
či sa nepoužívajú neoverené meradlá, ak overeniu podliehajú, alebo meradlá nezodpovedajúce štátnym alebo odborovým technickým normám,
f)
dodržiavania ostatných podmienok ustanovených všeobecne záväznými právnymi predpismi alebo inými záväznými opatreniami na vykonávanie maloobchodnej a veľkoobchodnej činnosti, poskytovanie obchodných služieb, služieb verejného stravovania, ubytovacích služieb a služieb cestovných kancelárií a na predaj tovaru občanmi.
(2)
Slovenská obchodná inšpekcia kontroluje v organizáciách, ktoré sa svojou výrobnou alebo inou činnosťou podieľajú na zabezpečovaní potrieb občanov na vnútornom trhu, dodržiavanie akosti a sortimentu tovaru určeného na vnútorný trh a podmienok určených na skladovanie a dopravu tohto tovaru.
§ 3
Slovenská obchodná inšpekcia
a)
zisťuje v kontrolovaných organizáciách nedostatky, ich príčiny a osoby zodpovedné za ich vznik alebo trvanie; podľa povahy veci zisťuje príčiny nedostatkov a osoby zodpovedné za vznik alebo trvanie týchto nedostatkov aj v orgánoch, ktoré riadia kontrolované organizácie (ďalej len „nadriadené orgány“),
b)
vyžaduje odstránenie zistených nedostatkov, ich príčin a škodlivých následkov a ukladá, prípadne navrhuje opatrenia na ich odstránenie; pri zistení hrubých nedostatkov alebo nedostatkov, ktorých odstránenie nie je možné v rámci pôsobnosti kontrolovanej organizácie, vyžaduje urobiť nápravu od nadriadeného orgánu,
c)
zabezpečuje a vykonáva systematickú kontrolu plnenia opatrení na odstránenie zistených nedostatkov a ich príčin,
d)
zovšeobecňuje poznatky z výkonu kontroly, oboznamuje s nimi nadriadené orgány a odporúča im opatrenia na zlepšenie riadenia a kontroly a iné opatrenia na zlepšenie práce na príslušných úsekoch,
e)
predchádza vzniku nedostatkov najmä včasným odhaľovaním ich príčin, výchovným pôsobením a uverejňovaním výsledkov kontrol,
f)
vykonáva na overenie akosti tovaru rozbory jeho vzoriek alebo vykonanie týchto rozborov požaduje od príslušných orgánov alebo organizácií; rozbory vykonáva alebo ich vykonanie požaduje na náklad kontrolovaných organizácií, na náklad kontrolovaných občanov len vtedy, ak bola rozborom zistená nezodpovedajúca akosť kontrolovaného tovaru; posudky vydané na základe týchto rozborov sú pre kontrolované organizácie a kontrolovaných občanov záväzné,
g)
ukladá sankčné a iné opatrenia podľa tohto zákona.
§ 4
(1)
Pracovníci Slovenskej obchodnej inšpekcie poverení plnením jej kontrolných úloh (ďalej len „inšpektori“) sú pri kontrole oprávnení
a)
vstupovať
1.
do priestorov organizácií vykonávajúcich obchodnú činnosť na vnútornom trhu;
2.
do expedičných priestorov a skladov organizácií, ktoré sa svojou výrobnou alebo inou činnosťou podieľajú na zabezpečovaní potrieb občanov na vnútornom trhu; pri zisťovaní príčin nedostatkov vstupovať aj do ostatných priestorov týchto organizácií;
3.
do priestorov nadriadených orgánov,
b)
požadovať od príslušných pracovníkov kontrolovaných organizácií a nadriadených orgánov a od kontrolovaných občanov potrebné doklady, údaje a písomné alebo ústne vysvetlenie,
c)
odoberať na náklad kontrolovaných organizácií alebo kontrolovaných občanov potrebné vzorky tovaru na posúdenie jeho akosti,
d)
požadovať od príslušných vedúcich pracovníkov kontrolovaných organizácií, prípadne nadriadených orgánov, ako aj od kontrolovaných občanov, aby v určenej lehote odstránili zistené nedostatky, ich príčiny a škodlivé následky alebo aby na ich odstránenie neodkladne vykonali nevyhnutné opatrenia a podali o nich a o ich výsledkoch v určenej lehote správu Slovenskej obchodnej inšpekcii.
(2)
Pri plnení úloh podľa tohto zákona sa inšpektori preukazujú preukazmi Slovenskej obchodnej inšpekcie.
§ 5
(1)
Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení priberať k účasti na kontrole odborných pracovníkov iných orgánov a organizácií, ak je to odôvodnené osobitnou povahou kontrolovanej činnosti, a požadovať ich uvoľnenie najdlhšie na desať pracovných dní v roku. Účasť týchto pracovníkov na kontrole sa považuje za činnosť vo všeobecnom záujme;1) uvoľňujúci orgán alebo organizácia sú povinné poskytnúť im náhradu mzdy. O podmienkach účasti na kontrole sa ústredný riaditeľ alebo riaditeľ krajského inšpektorátu vopred dohodne s príslušným orgánom alebo organizáciou.
(2)
Odborní pracovníci pribratí k účasti na kontrole majú práva a povinnosti podľa tohto zákona v rozsahu poverenia daného im Slovenskou obchodnou inšpekciou. Týmto poverením sa preukazujú pri plnení svojich úloh.
§ 6
(1)
Kontrolované organizácie, nadriadené orgány, ako aj kontrolovaní občania sú povinní umožniť inšpektorom a odborným pracovníkom pribratým k účasti na kontrole plniť ich úlohy súvisiace s výkonom kontroly.
(2)
Príslušní vedúci pracovníci, kontrolovaných organizácií, prípadne nadriadených orgánov, ako aj kontrolovaní občania sú povinní v určenej lehote odstrániť zistené nedostatky, ich príčiny a škodlivé následky alebo neodkladne vykonať nevyhnutné opatrenia na ich odstránenie a podať o nich a o ich výsledkoch v určenej lehote správu Slovenskej obchodnej inšpekcii.
§ 7
(1)
Inšpektor na základe vykonanej kontroly zakáže do urobenia nápravy
a)
nákup, dodávku, predaj alebo použitie tovaru alebo použitie surovín na prípravu jedál alebo nápojov, ak tento tovar alebo suroviny sú zdravotne závadné alebo inak akostne vadné,
b)
používanie neoverených meradiel, ak podliehajú overeniu, alebo meradiel nezodpovedajúcich štátnym alebo odborovým technickým normám.
(2)
Opatrenie podľa odseku 1 oznámi inšpektor ústne príslušnému vedúcemu pracovníkovi kontrolovanej organizácie alebo kontrolovanému občanovi a neodkladne o ňom urobí písomný záznam.
(3)
Ak nesúhlasí kontrolovaná organizácia alebo kontrolovaný občan s uloženým opatrením, môže proti nemu podať námietky, ktoré sa uvedú v zázname podľa odseku 2, alebo ich môže podať písomne najneskôr do troch dní. Podané námietky nemajú odkladný účinok. O podaných námietkach neodkladne rozhodne riaditeľ krajského inšpektorátu, a ak opatrenie podľa odseku 1 uložil inšpektor ústredného inšpektorátu, ústredný riaditeľ. Písomné vyhotovenie rozhodnutia o námietkach sa doručuje kontrolovanej organizácii alebo kontrolovanému občanovi a je konečné.
§ 8
Ústredný riaditeľ a riaditelia krajských inšpektorátov sú pri plnení úloh podľa tohto zákona oprávnení ukladať organizáciám za porušenie cenových predpisov dodatkové odvody ustanovené osobitným predpisom.2)
§ 9
(1)
Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej obchodnej inšpekcie uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie, ktorý zavinene
a)
nedodržiava určené podmienky pre dopravu alebo skladovanie tovaru,
b)
spôsobí, že organizácia nevykonala pri prebierke tovaru kontrolu jeho akosti,
c)
porušuje predpisy alebo opatrenia pre riadenie a kontrolu akosti tovaru,
d)
nedodržiava určený sortiment, určené množstvo, akosť, mieru alebo hmotnosť tovaru a platné ceny,
e)
nedodržiava predpísanú receptúru pri výrobe jedál alebo nápojov,
f)
uzavrie neoprávnene predajňu alebo prevádzkáreň,
g)
používa neoverené meradlá, ak overeniu podliehajú, alebo meradlá nezodpovedajúce štátnym alebo odborovým technickým normám,
h)
nedodržiava určené požiadavky na osobnú hygienu alebo hygienickú nezávadnosť prevádzky, prípadne iné požiadavky určené na zabezpečenie zdravotnej nezávadnosti tovaru,
i)
porušuje iné podmienky určené na vykonávanie obchodnej činnosti na vnútornom trhu,
j)
nesplní alebo spôsobí, že nebolo splnené opatrenie na nápravu zistených nedostatkov,
k)
poruší rozhodnutie vydané podľa § 7 ods. 1,
pokarhanie alebo pokutu až do výšky 5 000 Kčs.
(2)
Inšpektor na základe svojho zistenia pri kontrole môže uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie za menej závažné zavinené porušenie povinností uvedených v odseku 1 pokutu až do výšky 200 Kčs bez ďalšieho prejednania, ak bolo porušenie povinnosti spoľahlivo zistené a pracovník je ochotný pokutu zaplatiť. Proti uloženiu tejto pokuty sa nemožno odvolať; o tom musí byť pracovník vopred poučený. Inšpektor je oprávnený uloženú pokutu vybrať; na jej uloženie a vybratie použije bloky, ktoré sa používajú na ukladanie a vyberanie pokút v blokovom konaní o priestupkoch.
(3)
Riaditeľ inšpektorátu môže uložiť pracovníkovi kontrolovanej organizácie alebo kontrolovanému občanovi, ktorý marí, ruší alebo inak sťažuje výkon kontroly, poriadkovú pokutu až do výšky 1 000 Kčs, a to aj opätovne.
(4)
Pokarhanie, pokutu alebo poriadkovú pokutu nemožno uložiť tomu, kto bol za to isté konanie postihnutý podľa iných právnych predpisov.
(5)
Pokarhanie, pokutu alebo poriadkovú pokutu možno uložiť do jedného roka odo dňa, keď došlo k porušeniu povinnosti.
§ 10
Inšpektor môže v blokovom konaní o priestupkoch3) uložiť za priestupok pri predaji tovaru občanmi4) pokutu až do výšky 200 Kčs.
§ 11
(1)
Riaditeľ krajského inšpektorátu môže na základe zistenia Slovenskej obchodnej inšpekcie uložiť organizácii podieľajúcej sa svojou výrobnou alebo inou činnosťou na zabezpečovaní potrieb občanov na vnútornom trhu, ktorá
a)
dodá výrobky vadnej akosti,
b)
poruší povinnosť dodať výrobky v dohodnutom sortimente,
c)
poruší určené podmienky pre skladovanie alebo dopravu výrobkov,
pokutu až do výšky 50 000 Kčs.
(2)
Pokutu nemožno organizácii uložiť, ak jej bola za to isté konanie uložená pokuta podľa iných právnych predpisov.
(3)
Pokutu možno uložiť organizácii do jedného roka odo dňa, keď Slovenská obchodná inšpekcia zistila porušenie povinnosti, najneskoršie však do troch rokov odo dňa, keď došlo k porušeniu povinnosti.
§ 12
(1)
Pri určení výšky pokuty a poriadkovej pokuty sa prihliada najmä na závažnosť, spôsob, čas trvania a následky protiprávneho konania a u pracovníka kontrolovanej organizácie a u kontrolovaného občana aj na mieru zavinenia.
(2)
O odvolaní proti uloženiu pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty rozhoduje ústredný riaditeľ.
(3)
Pokuty a poriadkové pokuty uložené podľa tohto zákona sú príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky.
§ 13
(1)
Slovenská obchodná inšpekcia plní svoje úlohy plánovite. Pri svojej činnosti spolupracuje
a)
s národnými výbormi a ich aktívmi, s inými štátnymi orgánmi a so socialistickými organizáciami, najmä s orgánmi vonkajšej kontroly, štátneho skúšobníctva, hygienickej služby a veterinárnej starostlivosti,
b)
s orgánmi spoločenských organizácií, najmä Revolučného odborového hnutia, Socialistického zväzu mládeže a Československého zväzu žien.
(2)
Slovenská obchodná inšpekcia sa pri svojej činnosti opiera o skúsenosti a iniciatívu pracujúcich a využíva ich sťažnosti, podnety a oznámenia.
(3)
V súčinnosti s orgánmi spoločenských organizácií prispieva Slovenská obchodná inšpekcia k zvyšovaniu kvalifikácie pracovníkov v obchode, pomáha národným výborom pri školení členov dobrovoľných kontrolných aktívov a taktiež pomáha pri školení dozorných výborov spotrebných družstiev.
(4)
Orgány a organizácie uvedené v odseku 1 písm. a) poskytujú Slovenskej obchodnej inšpekcii podklady, údaje a vysvetlenia nevyhnutné pre jej kontrolnú činnosť. Ak to vyžaduje povaha veci. najmä pri zisťovaní príčin nedostatkov, poskytujú jej kontrolné orgány a orgány štátneho skúšobníctva, hygienickej služby a veterinárnej starostlivosti tiež potrebnú odbornú pomoc.
(5)
Ak Slovenská obchodná inšpekcia pri kontrole zistí skutočnosti, na základe ktorých je potrebné urobiť opatrenia, ktoré sú v právomoci iných orgánov, oznámi ich týmto orgánom.
§ 14
Krajské národné výbory sú oprávnené ukladať v záujme ochrany občanov krajským inšpektorátom, najmä pri zostavovaní plánov kontrolnej činnosti, vykonanie kontroly dodržiavania podmienok
a)
vykonávania obchodnej činnosti, najmä dodržiavanie maloobchodných cien, vrátane zdravotnej nezávadnosti tovaru a požiadaviek na osobnú hygienu a hygienickú nezávadnosť prevádzky,
b)
pri stánkovom predaji, predaji na trhoch a v tržniciach a pri predaji tovaru občanmi,
c)
na základe ktorých boli odbytové strediská reštauračného stravovania zaradené do kategórií a skupín a závody a zariadenia poskytujúce ubytovacie služby do kategórií a tried.
§ 15
Výkon kontroly vykonávania obchodnej činnosti v útvaroch a zariadeniach ozbrojených síl alebo ozbrojených zborov vzájomne dohodnú v súlade s týmto zákonom Ministerstvo obchodu Slovenskej socialistickej republiky, Federálne ministerstvo národnej obrany, Federálne ministerstvo vnútra, Ministerstvo vnútra Slovenskej socialistickej republiky a Ministerstvo spravodlivosti Slovenskej socialistickej republiky.
§ 16
(1)
Slovenská obchodná inšpekcia tiež kontroluje
a)
v rozsahu dohodnutom Ministerstvom obchodu Slovenskej socialistickej republiky a príslušnými ústrednými orgánmi štátnej správy
1.
predaj liečiv alebo zdravotníckych potrieb vykonávaný organizáciami alebo zariadeniami jednotnej zdravotníckej sústavy;
2.
predaj periodickej tlače vykonávaný organizáciami alebo zariadeniami spojov;
3.
obchodnú činnosť organizácií riadených Ministerstvom kultúry Slovenskej socialistickej republiky,
b)
v rozsahu dohodnutom Ministerstvom obchodu Slovenskej socialistickej republiky a Slovenskou odborovou radou vykonávanie závodného stravovania.
(2)
Na kontrolnú činnosť podľa odseku 1 sa primerane vzťahujú ustanovenia § 2 ods. 1, § 3 až 7 a § 13. Na ukladanie pokarhania, pokuty a poriadkovej pokuty sa obdobne použije ustanovenie § 9 a 12.
§ 17
Ak neustanovuje tento zákon inak, vzťahujú sa na ukladanie pokarhania, pokuty alebo poriadkovej pokuty všeobecné predpisy o správnom konaní. V ostatných prípadoch sa na konanie podľa tohto zákona všeobecné predpisy o správnom konaní nevzťahujú.
§ 18
Týmto zákonom nie je dotknutá pôsobnosť orgánov, prípadne organizácií, ktoré kontrolujú akosť alebo zdravotnú nezávadnosť tovaru podľa osobitných predpisov.5)
§ 19
Ustanovenia zákona č. 122/1962 Zb. o štátnej poľnohospodárskej, potravinárskej a obchodnej inšpekcii v znení zákona č. 31/1968 Zb., ak sa týkajú Štátnej obchodnej inšpekcie, sa v Slovenskej socialistickej republike zrušujú.
§ 20
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
1)
§ 124 ods. 1 Zákonníka práce.
2)
§ 9 zákona č. 161/1982 Zb. o odvodoch do štátneho rozpočtu.
Nariadenie vlády Československej socialistickej republiky č. 112/1985 Zb. o štátnom riadení cien.
Nariadenie vlády Slovenskej socialistickej republiky č. 118/1985 Zb. o vykonávaní dodatkových odvodov národnými výbormi a rozpočtovými a príspevkovými organizáciami riadenými ústrednými orgánmi Slovenskej socialistickej republiky a národnými výbormi v oblasti cien.
3)
§ 29 zákona č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku.
Vyhláška Ministerstva vnútra č. 61/1961 Zb. o blokovom konaní v znení neskorších predpisov.
4)
§ 49 zákona Slovenskej národnej rady č. 130/1981 Zb. o vnútornom obchode.
5)
Zákon č. 66/1961 Zb. o veterinárnej starostlivosti.
Zákon č. 20/1966 Zb. o starostlivosti o zdravie ľudu.
Zákon č. 30/1968 Zb. o štátnom skúšobníctve. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 72/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 72/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 1/1955 Zb. SNR o štátnej ochrane prírody v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 100/1977 Zb. o hospodárení v lesoch a štátnej správe lesného hospodárstva
Vyhlášeno 6. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 23/1986
* Čl. I - Zákon Slovenskej národnej rady č. 1/1955 Zb. SNR o štátnej ochrane prírody v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 100/1977 Zb. o hospodárení v lesoch a štátnej správe lesného hospodárstva sa dopĺňa takto:
* Čl. II
* Čl. III - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
Aktuální znění od 1. 1. 1987
72
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 23. októbra 1986,
ktorým sa dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 1/1955 Zb. SNR o štátnej ochrane prírody v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 100/1977 Zb. o hospodárení v lesoch a štátnej správe lesného hospodárstva
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 1/1955 Zb. SNR o štátnej ochrane prírody v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 100/1977 Zb. o hospodárení v lesoch a štátnej správe lesného hospodárstva sa dopĺňa takto:
1.
Za § 19 sa vkladajú § 19a a 19b, ktoré vrátane nadpisov znejú:
"§ 19a
Priestupky
(1)
Za priestupok na úseku štátnej ochrany prírody môže uložiť okresný národný výbor občanovi
a)
pokarhanie,
b)
pokutu vo výške uvedenej v odsekoch 2 alebo 3.
(2)
Pokarhanie alebo pokutu až do výšky 1000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustí priestupku tým, že
a)
poškodí súčasti prírody v chránených územiach alebo mení zachovaný stav chránených prírodných výtvorov a chránených prírodných pamiatok alebo inak ohrozuje ich stav,
b)
chová bez povolenia chránené živočíchy1) v zajatí, zbiera, premiestňuje alebo poškodzuje ich vývojové štádiá, ruší alebo inak nepriaznivo zasahuje do ich prirodzeného vývoja alebo životného prostredia,
c)
nevedie predpísané záznamy o chove a spracovaní chránených živočíchov a obchodovaní s nimi alebo vedie tieto záznamy nesprávne,
d)
používa pri dovolenom chytaní alebo usmrcovaní chránených živočíchov prostriedky a zariadenia, ktorými ich nemožno chytiť neporušené alebo okamžite usmrtiť,
e)
ničí chránené rastliny alebo chránené časti rastlín2) alebo ich ruší vo vývoji,
f)
neoznámi príslušnému národnému výboru nevyhnutný výrub stromov rastúcich mimo lesa,3) ktoré bezprostredne ohrozovali životy osôb alebo prevádzkyschopnosť všeobecne prospešného zariadenia,
g)
vykonáva činnosť, ktorá nie je dovolená v ochrannom pásme určenom na zabezpečenie chránených území, chránených prírodných výtvorov alebo chránených prírodných pamiatok.
(3)
Pokutu až do výšky 5000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustí priestupku tým, že
a)
ničí súčasti prírody v chránených územiach alebo zariadenia určené na ich ochranu, ničí chránené prírodné výtvory alebo chránené prírodné pamiatky,
b)
poškodí stromy rastúce mimo lesa3) alebo ich vyrúbe bez povolenia,
c)
bez povolenia usmrcuje alebo chytá chránené živočíchy alebo ničí ich životné prostredie,
d)
ohrozuje chránené živočíchy nad nevyhnutnú mieru pri zásahoch proti škodcom, rastlinným chorobám, burinám a pri hygienických opatreniach,
e)
vyváža bez povolenia do zahraničia chránené živočíchy alebo ich vývojové štádiá,
f)
inak porušuje podmienky ochrany v chránených územiach, na chránených prírodných výtvoroch alebo na chránených prírodných pamiatkach.
(4)
Ak sa v tomto zákone neustanovuje inak, platia o priestupkoch a ich prejednávaní všeobecné predpisy.4)
(5)
Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.
§ 19b
Pokuty organizáciám
(1)
Okresný národný výbor môže uložiť pokutu až do výšky 100 000 Kčs organizácii, ktorá
a)
poškodí súčasti prírody v chránených územiach alebo mení zachovaný stav chránených prírodných výtvorov a chránených prírodných pamiatok alebo inak ohrozuje ich stav,
b)
poškodí stromy rastúce mimo lesa alebo ich vyrúbe bez povolenia, neoznámi príslušnému národnému výboru nevyhnutný výrub stromov rastúcich mimo lesa,3) ktoré bezprostredne ohrozovali životy osôb alebo prevádzkyschopnosť všeobecne prospešného zariadenia,
c)
ničí chránené rastliny alebo chránené časti rastlín2) alebo ich ruší vo vývoji,
d)
chová bez povolenia chránené živočíchy1) v zajatí, zbiera, premiestňuje alebo poškodzuje ich vývojové štádiá, ruší alebo inak nepriaznivo zasahuje do ich prirodzeného vývoja alebo životného prostredia,
e)
nevedie predpísané záznamy o chove a spracovaní chránených živočíchov a obchodovaní s nimi alebo vedie tieto záznamy nesprávne,
f)
používa pri dovolenom chytaní alebo usmrcovaní chránených živočíchov prostriedky a zariadenia, ktorými ich nemožno chytiť neporušené alebo okamžite usmrtiť,
g)
vykonáva činnosť, ktorá nie je dovolená v ochrannom pásme určenom na zabezpečenie chránených území, chránených prírodných výtvorov alebo chránených prírodných pamiatok.
(2)
Okresný národný výbor môže uložiť pokutu až do výšky 250 000 Kčs organizácii, ktorá
a)
ničí súčasti prírody v chránených územiach alebo zariadenia určené na ich ochranu, ničí chránené prírodné výtvory alebo chránené prírodné pamiatky,
b)
bez povolenia usmrcuje alebo chytá chránené živočíchy alebo ničí ich životné prostredie,
c)
ohrozuje chránené živočíchy nad nevyhnutnú mieru pri zásahoch proti škodcom, rastlinným chorobám, burinám a pri hygienických opatreniach,
d)
vyváža bez povolenia do zahraničia chránené živočíchy alebo ich vývojové štádiá,
e)
inak porušuje podmienky ochrany v chránených územiach, na chránených prírodných výtvoroch alebo na chránených prírodných pamiatkach.
(3)
Pri určení výšky pokuty sa prihliada najmä na závažnosť protiprávneho konania a na rozsah hroziacej alebo spôsobenej škody.
(4)
Okresný národný výbor môže v rozhodnutí o uložení pokuty podľa odseku 1 alebo 2 súčasne uložiť organizácii, aby v určenej lehote vykonala opatrenia na nápravu následkov konania, za ktoré bola pokuta uložená; ak tak organizácia neurobí, možno jej uložiť ďalšiu pokutu až do výšky dvojnásobku pokuty uloženej podľa odseku 1 alebo 2.
(5)
Pokutu možno organizácii uložiť do jedného roka odo dňa, keď sa okresný národný výbor dozvedel o porušení povinnosti, najneskôr do troch rokov odo dňa, keď k porušeniu povinnosti došlo; ďalšiu pokutu podľa odseku 4 možno uložiť do jedného roka odo dňa, keď sa mala povinnosť uložená organizácii splniť.
(6)
Pokuta je splatná do tridsiatich dní odo dňa nadobudnutia právoplatnosti rozhodnutia, ktorým bola uložená.
(7)
Uložením pokuty organizácii zostáva nedotknutá zodpovednosť organizácie, prípadne jej pracovníkov podľa osobitných predpisov.
(8)
Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.“.
2.
§ 20 sa dopĺňa odsekom 3, ktorý znie:
„(3)
Ministerstvo kultúry Slovenskej socialistickej republiky po dohode so zúčastnenými ústrednými orgánmi štátnej správy môže ustanoviť všeobecne záväzným právnym predpisom spôsob spoločenského ohodnotenia vybratých častí prírody chránených týmto zákonom a predpismi vydanými na jeho vykonanie.5)“.
Čl. II
Zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku sa mení takto:
1.
V § 11 úvodná veta znie: "Priestupku na úseku školstva a kultúry sa dopustí ten, kto";
2.
V § 11 sa vypúšťa ustanovenie označená písmenom d).
Čl. III
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
1)
Vyhláška Predsedníctva Slovenskej národnej rady č. 125/1965 Zb., o ochrane voľne žijúcich živočíchov.
2)
Vyhláška Povereníctva školstva a kultúry č. 211/1958 Ú. v., ktorou sa určujú chránené druhy rastlín a podmienky ich ochrany.
3)
Vyhláška Ministerstva kultúry Slovenskej socialistickej republiky č. 149/1980 Zb., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o ochrane stromov rastúcich mimo lesa, o postupe pri výnimočnom povoľovaní ich výrubu a o spôsobe využitia drevnej hmoty z týchto stromov.
4)
Zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku v znení neskorších predpisov.
Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
5)
Vyhláška č. 125/1965 Zb.
Vyhláška č. 211/1958 Ú. v. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 73/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 73/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o umelom prerušení tehotenstva
Vyhlášeno 6. 11. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 23/1986
* § 1 - Účel zákona
* Predchádzanie nežiadúcemu tehotenstvu
* § 2 - Nežiadúcemu tehotenstvu sa predchádza predovšetkým výchovou k plánovanému a zodpovednému rodičovstvu v rodine, v školách a zdravotníckych zariadeniach, výchovným pôsobením v oblasti sociálnej a kultúrnej a využívaním prostriedkov na zabránenie tehotenstva.
* § 3 - Prostriedky na zabránenie tehotenstva, ktoré sú na lekársky predpis, ako aj lekárske vyšetrenia a kontrola s tým súvisiaca, sa poskytujú žene bezplatne.
* Podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva
* § 4 - Žene sa umelo preruší tehotenstvo, ak o to písomne požiada, ak tehotenstvo nepresahuje 12 týždňov a ak tomu nebránia jej zdravotné dôvody.
* § 5 - Žene možno umelo prerušiť tehotenstvo zo zdravotných dôvodov s jej súhlasom alebo na jej podnet, ak je ohrozený jej život alebo zdravie alebo zdravý vývoj plodu alebo ak ide o genetický chybný vývoj plodu.
* § 6 - (1) Žene, ktorá nedovŕšila šestnásť rokov, možno umelo prerušiť tehotenstvo podľa § 4 so súhlasom zákonného zástupcu, prípadne toho, komu bola zverená do výchovy.
* Postup pri prejednávaní umelého prerušenia tehotenstva
* § 7 - Žena písomne požiada o umelé prerušenie tehotenstva ženského lekára zdravotníckeho zariadenia príslušného podľa miesta jej trvalého pobytu alebo miesta pracoviska alebo školy. Lekár je povinný poučiť ženu o možných zdravotných dôsledkoch umelého prerušenia
* § 8 - (1) Ak lekár nezistil podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva (§ 4, 5), môže žena do troch dní písomne požiadať o preskúmanie jeho záveru okresného odborníka pre odbor gynekológie a pôrodníctva, ktorý túto žiadosť preskúma najneskoršie do dvoch dní od j
* § 9 - Na postup ustanovený týmto zákonom sa nevzťahujú všeobecné predpisy o správnom konaní.
* § 10 - Umelé prerušenie tehotenstva cudzinkám
* § 11 - Príplatok alebo úhrada za umelé prerušenie tehotenstva
* § 12 - Splnomocnenie
* § 13 - Prechodné ustanovenie
* § 14 - Zrušovacie ustanovenie
* § 15 - Účinnosť
Aktuální znění od 1. 1. 1987
73
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 23. októbra 1986
o umelom prerušení tehotenstva
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Účel zákona
Zákon upravuje umelé prerušenie tehotenstva a so zreteľom na ochranu života a zdravia ženy a v záujme plánovaného a zodpovedného rodičovstva ustanovuje podmienky na jeho vykonávanie.
Predchádzanie nežiadúcemu tehotenstvu
§ 2
Nežiadúcemu tehotenstvu sa predchádza predovšetkým výchovou k plánovanému a zodpovednému rodičovstvu v rodine, v školách a zdravotníckych zariadeniach, výchovným pôsobením v oblasti sociálnej a kultúrnej a využívaním prostriedkov na zabránenie tehotenstva.
§ 3
Prostriedky na zabránenie tehotenstva, ktoré sú na lekársky predpis, ako aj lekárske vyšetrenia a kontrola s tým súvisiaca, sa poskytujú žene bezplatne.
Podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva
§ 4
Žene sa umelo preruší tehotenstvo, ak o to písomne požiada, ak tehotenstvo nepresahuje 12 týždňov a ak tomu nebránia jej zdravotné dôvody.
§ 5
Žene možno umelo prerušiť tehotenstvo zo zdravotných dôvodov s jej súhlasom alebo na jej podnet, ak je ohrozený jej život alebo zdravie alebo zdravý vývoj plodu alebo ak ide o genetický chybný vývoj plodu.
§ 6
(1)
Žene, ktorá nedovŕšila šestnásť rokov, možno umelo prerušiť tehotenstvo podľa § 4 so súhlasom zákonného zástupcu, prípadne toho, komu bola zverená do výchovy.
(2)
Ak bolo podľa § 4 umelo prerušené tehotenstvo žene vo veku od šestnásť do osemnásť rokov, vyrozumie sa o tom zdravotnícke zariadenie jej zákonného zástupcu.
Postup pri prejednávaní umelého prerušenia tehotenstva
§ 7
Žena písomne požiada o umelé prerušenie tehotenstva ženského lekára zdravotníckeho zariadenia príslušného podľa miesta jej trvalého pobytu alebo miesta pracoviska alebo školy. Lekár je povinný poučiť ženu o možných zdravotných dôsledkoch umelého prerušenia tehotenstva aj o spôsoboch používania antikoncepčných metód a prostriedkov. Ak žena na umelom prerušení tehotenstva trvá a ak zistí lekár, že sú splnené podmienky pre jeho výkon, určí zdravotnícke zariadenie, kde sa výkon urobí.
§ 8
(1)
Ak lekár nezistil podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva (§ 4, 5), môže žena do troch dní písomne požiadať o preskúmanie jeho záveru okresného odborníka pre odbor gynekológie a pôrodníctva, ktorý túto žiadosť preskúma najneskoršie do dvoch dní od jej doručenia. Na preskúmanie žiadosti si tento odborník prizve dvoch ďalších lekárov z tohto odboru, prípadne aj lekára z iného dotknutého odboru. Ak zistí, že podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva sú splnené, oznámi to žene a určí zdravotnícke zariadenie, kde sa výkon urobí.
(2)
AK okresný odborník pre odbor gynekológie a pôrodníctva nezistil podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva a žena na ňom trvá, postúpi ihneď jej písomnú žiadosť na preskúmanie krajskému odborníkovi pre odbor gynekológie a pôrodníctva, ktorý si prizve dvoch ďalších lekárov z tohto odboru, prípadne aj lekára z iného dotknutého odboru a preskúma žiadosť najneskôr do troch dní od jej doručenia. Ak nezistil podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva, oznámi žene písomne výsledky preskúmania, ktorý je konečný; v prípade, že podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva sú splnené, postupuje obdobne ako okresný odborník pre odbor gynekológie a pôrodníctva podľa odseku 1.
§ 9
Na postup ustanovený týmto zákonom sa nevzťahujú všeobecné predpisy o správnom konaní.
§ 10
Umelé prerušenie tehotenstva cudzinkám
Umelé prerušenie tehotenstva podľa § 4 sa nevykoná cudzinkám, ktoré sa v Slovenskej socialistickej republike zdržiavajú len prechodne.
§ 11
Príplatok alebo úhrada za umelé prerušenie tehotenstva
(1)
Za umelé prerušenie tehotenstva vykonaného podľa § 4 uhradí žena v prípadoch ustanovených všeobecne záväzným právnym predpisom zdravotníckemu zariadeniu príplatok.
(2)
Úhradu za umelé prerušenie tehotenstva cudzinkám upravuje osobitný predpis.
§ 12
Splnomocnenie
Ministerstvo zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky vydá všeobecne záväzný právny predpis, ktorým podrobnejšie upraví podmienky pre umelé prerušenie tehotenstva, postup pri prejednávaní umelého prerušenia tehotenstva a výšku príplatku a podmienky jeho platenia. Tento predpis tiež upraví okruh cudziniek, ktorým možno umelé prerušenie tehotenstva vykonať za úhradu.
§ 13
Prechodné ustanovenie
Podľa tohto zákona sa prejednávajú aj žiadosti o umelé prerušenie tehotenstva, o ktorých sa právoplatne nerozhodlo pred začiatkom jeho účinnosti.
§ 14
Zrušovacie ustanovenie
Zrušujú sa:
1.
zákon č. 68/1957 Zb. o umelom prerušení tehotnosti;
2.
vyhláška Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. 72/1973 Zb., ktorou sa vykonáva zákon č. 68/1957 Zb. o umelom prerušení tehotnosti;
3.
vyhláška Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. 141/1982 Zb. o zmene a doplnení vyhlášky č. 72/1973 Zb., ktorou sa vykonáva zákon č. 68/1957 Zb. o umelom prerušení tehotnosti.
§ 15
Účinnosť
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 83/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 83/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1986 - 1990 (zákon o ôsmom päťročnom pláne)
Vyhlášeno 22. 12. 1986, datum účinnosti 22. 12. 1986, částka 26/1986
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ ÚLOHY ÔSMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU (§ 1 — § 3)
* DRUHÁ ČASŤ - HLAVNÉ ÚLOHY ODVETVÍ A ÚSEKOV EKONOMIKY (§ 4 — § 13)
* TRETIA ČASŤ - PODMIENKY A PREDPOKLADY PRE REALIZÁCIU ÔSMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU (§ 14 — § 17)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 18 — § 19)
* § 20 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 22. 12. 1986
83
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 11. decembra 1986
o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1986–1990 (zákon o ôsmom pätročnom pláne)
Vychádzajúc z generálnej línie výstavby rozvinutej socialistickej spoločnosti, z Hlavných smerov hospodárskeho a sociálneho rozvoja Československej socialistickej republiky na roky 1986–1990 a výhľadu do roku 2000 schválených XVII. zjazdom Komunistickej strany Československa, z Rezolúcie zjazdu Komunistickej strany Slovenska, z výsledkov rozvoja dosiahnutých v minulom období, ako aj z meniacich sa vnútorných a vonkajších podmienok rozvoja národného hospodárstva a v súlade so zákonom č. 81/1986 Zb. o štátnom pláne rozvoja národného hospodárstva Československej socialistickej republiky na roky 1986–1990
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ ÚLOHY ÔSMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU
§ 1
Poslanie zákona
Tento zákon určuje základné úlohy štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na roky 1986–1990 (ďalej len „ôsmy päťročný plán“) a rozhodujúce podmienky na jeho realizáciu ako záväznú smernicu pre riadiacu činnosť vlády Slovenskej socialistickej republiky, ústredných orgánov, národných výborov a iných orgánov Slovenskej socialistickej republiky a pre hospodársku činnosť orgánov stredného článku riadenia a socialistických organizácií.
§ 2
Základné zameranie ôsmeho päťročného plánu
Ôsmy päťročný plán zabezpečuje realizáciu dlhodobej hospodárskej stratégie založenej na urýchlení sociálno-ekonomického rozvoja cestou intenzifikácie a zvyšovania efektívnosti spoločenskej výroby, kvality všetkej práce a prísnej hospodárnosti, na efektívnom využívaní územného, výrobného a ľudského potenciálu Slovenskej socialistickej republiky a na prehlbovaní účasti Československej socialistickej republiky v medzinárodnej deľbe práce a upevňovaní jej obranyschopnosti.
§ 3
Základné úlohy ôsmeho päťročného plánu
Na splnenie základného zamerania sociálno-ekonomického rozvoja sa určuje zvýšiť vytvorený hrubý národný dôchodok do roku 1990 o 23–25 % oproti roku 1985 pri raste spoločenskej produktivity práce o 19–20 %.
V záujme toho predovšetkým:
a)
urýchliť vedecko-technický pokrok na základe účinného zapojenia národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky do realizácie Komplexného programu vedecko-technického pokroku členských štátov Rady vzájomnej hospodárskej pomoci do roku 2000; výraznejšie a rýchlejšie zavádzať najnovšie výsledky vedecko-technického rozvoja do výrobnej a spoločenskej praxe pri realizácii spoločensky žiadúcich štrukturálnych zmien ekonomiky, vrátane útlmu ekonomicky neefektívnych výrob;
b)
ďalej znižovať materiálovú náročnosť výroby a obehu; dôsledne zabezpečovať programy racionalizácie spotreby palív, elektrickej energie, kovov a dosiahnuť zníženie ich mernej spotreby na jednotku vytvoreného hrubého národného dôchodku o 3–3,5 % ročne;
c)
na všetkých úsekoch národného hospodárstva podstatne zlepšiť hospodárenie s kovovým fondom, ropnými produktmi, cementom a drevnou surovinou; v rokoch 1986–1990 dosiahnuť relatívne úspory finálnej spotreby železných i neželezných kovov;
d)
znížiť prepravnú náročnosť v priebehu realizácie ôsmeho päťročného plánu zhruba o 10 % a postupne komplexne racionalizovať obeh tovarov a modernizovať skladové hospodárstvo;
e)
v súlade s celoštátnymi tendenciami celkového vývoja obratu zahraničného obchodu a jeho štruktúry prehlbovať zapojenie Slovenskej socialistickej republiky do medzinárodnej deľby práce, predovšetkým v rámci socialistickej ekonomickej integrácie; dosiahnuť rýchlejší rast vývozu v porovnaní s dynamikou vývoja tvorby národného dôchodku;
f)
využívať neustále sa zvyšujúcu kvalifikáciu pracujúcich na urýchlenie rastu produktivity práce vo všetkých odvetviach národného hospodárstva a zabezpečovať rýchlejší rast produktivity práce ako priemerných miezd pri dôslednom uplatňovaní princípu zásluhovosti;
g)
podstatne zlepšiť využívanie kapacít a základných prostriedkov a urýchliť likvidáciu tých, ktoré sú zastarané a neefektívne; výrazne zvýšiť efektívnosť investícií;
h)
výrazne zlepšiť vývoj a využívanie zásob;
i)
prehĺbiť úlohu plánu ako základného nástroja riadenia sociálno-ekonomických procesov na všetkých stupňoch; podieľať sa na príprave komplexnej prestavby hospodárskeho mechanizmu tak, aby výrazne usmernila postup zdokonaľovania sústavy plánovitého riadenia v rokoch 1987–1990 a aby sa plne využila pri zostavovaní päťročného plánu na roky 1991–1995; pritom účinnejšie ako doteraz využívať hodnotové vzťahy a nástroje;
j)
vytvárať racionálnu oblastnú štruktúru, rozšíriť územnú deľbu práce a zabezpečovať vyvážené hospodárske a sociálne proporcie v oblastnom usporiadaní výrobných a nevýrobných odvetví pri plnšom využití zdrojov jednotlivých oblastí;
k)
venovať osobitnú starostlivosť ďalšiemu rozvoju hlavného mesta Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy, najmä z hľadiska zabezpečenia bytovej výstavby, riešenia vybavenosti zdravotníckymi zariadeniami, dopravného systému, zdokonalenia štruktúry priemyslu a dobudovania V. mestského obvodu – Petržalky. Vo Východoslovenskom kraji vytvárať podmienky pre rozvoj spracovateľského priemyslu, zintenzívnenie poľnohospodárskej výroby a zlepšenie zásobovania vodou; v Stredoslovenskom kraji vytvárať všestranné predpoklady pre rozvoj strojárskeho a elektrotechnického priemyslu; v Západoslovenskom kraji zabezpečiť rozvojové zámery predovšetkým v elektrotechnickom priemysle, vo výstavbe veľkých energetických komplexov a pokračovať v intenzifikácii poľnohospodárskej výroby a v ochrane zdrojov pitnej vody.
DRUHÁ ČASŤ
HLAVNÉ ÚLOHY ODVETVÍ A ÚSEKOV EKONOMIKY
§ 4
Uplatnenie vedecko-technického rozvoja
Na zvýšenie úlohy vedecko-technického rozvoja, ako rozhodujúceho činiteľa intenzifikácie ekonomiky, sa určuje:
a)
podieľať sa na raste účinnosti medzinárodnej vedecko-technickej spolupráce, najmä so Zväzom sovietskych socialistických republík a ostatnými socialistickými štátmi; zabezpečovať úlohy vyplývajúce z Komplexného programu vedecko-technického pokroku členských štátov Rady vzájomnej hospodárskej pomoci do roku 2000;
b)
koncentrovať sily a prostriedky vedy, výskumu, vývoja a výroby predovšetkým na perspektívne, efektívne a pre rozvoj národného hospodárstva rozhodujúce akcie a smery riešenia;
c)
skracovať lehoty riešenia a realizácie výskumných a vývojových úloh a zabezpečovať dosahovanie výsledkov porovnateľných so svetovou úrovňou a ich urýchlené uplatnenie vo výrobe;
d)
zvýšiť efektívne využívanie licencií ako významného zdroja vedecko-technického pokroku;
e)
rozšíriť a sprísniť hodnotenie kvality výrobkov v súlade s potrebami vnútorného a zahraničného trhu na základe náročných kritérií podložených medzinárodným porovnávaním;
f)
zvýšiť 2–2,5 násobne výrobu na základe realizačných výstupov technického rozvoja v porovnaní so siedmou päťročnicou;
g)
zabezpečovať zvýšenie akosti produkcie tak, aby podiel výrobkov vysokej technicko-ekonomickej úrovne z výroby tovaru dosiahol do roku 1990 celkove 25 % pri diferencovanej úrovni podľa podmienok jednotlivých odvetví.
§ 5
Rozvoj priemyslu
Rozhodujúce úsilie o intenzifikáciu národného hospodárstva vyvinúť najmä v priemysle, v rozvoji ktorého sa na obdobie ôsmeho päťročného plánu určuje:
a)
zvýšiť objem priemyselnej produkcie do roku 1990 v porovnaní s rokom 1985 o 18–20 %, rozvoj priemyslu zakladať na rýchlejšej dynamike rastu spracovateľských odvetví, urýchlení štrukturálnej prestavby a na prioritnom zabezpečovaní štátnych cieľových a vedecko-technických programov;
b)
v štruktúre priemyselnej výroby posilňovať úlohu strojárstva a elektrotechnického priemyslu a ich výrobu zvýšiť v súhrne o 42 %; rozvoj zamerať na zvýšenie technicko-ekonomickej úrovne výrobkov, a tým prispieť k zlepšeniu technickej vybavenosti ekonomiky, obohateniu vnútorného trhu novým a inovovaným spotrebným tovarom a k posilneniu exportnej spôsobilosti;
c)
zamerať rozvoj hutníctva na intenzifikáciu výroby a zlepšovaním štruktúry a sortimentu hutníckej výroby dosiahnuť lepšie využitie kapacít a modernizáciu výrobnej základne, a to pri postupnom znižovaní výroby surového železa a ocele a pri zvyšovaní ich kvality;
d)
sústrediť pozornosť na výstavbu jadrovej elektrárne v Mochovciach; intenzívne pokračovať vo výstavbe Sústavy vodných diel na Dunaji tak, aby sa vytvorili predpoklady pre uvedenie dvoch agregátov do prevádzky do konca roku 1990;
e)
zvýšiť výrobu chemického priemyslu o viac ako 10 %, zabezpečiť vyššie zhodnocovanie spracúvanej ropy viac ako o 7 %, rozvíjať malotonážnu chemickú výrobu vrátane antibiotík, špeciálnych farmaceutických výrobkov i výrobkov pre elektrotechnický priemysel; výrobu farmaceutického priemyslu zvýšiť približne o 45 %;
f)
uskutočňovať rozvoj drevospracujúceho priemyslu na báze maximálneho zhodnocovania drevnej suroviny a jej komplexného využitia a zvýšiť jeho produkciu približne o 15 %;
g)
v ľahkom priemysle zvýšiť produkciu približne o 18 % pri zvyšovaní kvality a módnosti výrobkov, rozšírení výroby tovarov mimoriadnej akosti a pri sústavnej inovácii výrobkov spotrebného tovaru;
h)
rozvojom výroby stavebných látok zabezpečiť krytie potrieb národného hospodárstva a obyvateľstva v objeme, sortimentovej skladbe a vo vysokej kvalite výrobkov.
§ 6
Rozvoj poľnohospodársko-priemyselného komplexu
Základnou úlohou poľnohospodársko-priemyselného komplexu je zabezpečovať a skvalitňovať výživu ľudu pri súčasnom zvyšovaní celkovej miery sebestačnosti vo výrobe potravín. Na zabezpečenie tejto úlohy sa určuje:
a)
orientovať poľnohospodársko-priemyselný komplex na výrazný posun v efektívnosti a v znižovaní nákladovosti výroby; v odvetviach zabezpečujúcich výrobné prostriedky pre poľnohospodárstvo a výrobu potravín zabezpečovať trvalý rast jej technickej úrovne, vyššiu produktívnosť, prevádzkovú operatívnosť a komplexnosť dodávok;
b)
zvýšiť hrubú poľnohospodársku výrobu v období ôsmej päťročnice oproti siedmej päťročnici o 8–9 % pri zabezpečovaní prednostného rastu rastlinnej výroby pred živočíšnou;
c)
dôslednejšie uplatňovať opatrenia na ochranu pôdneho fondu a na zvyšovanie úrodnosti pôd;
d)
zabezpečiť stabilitu produkcie obilnín a v súhrne za ôsmu päťročnicu dosiahnuť produkciu 19,7 mil. ton; osobitný dôraz klásť pritom tiež na produkciu olejnín, strukovín, objemových krmovín, zemiakov, cukrovej repy, zeleniny a ovocia;
e)
rozvíjať živočíšnu výrobu v súlade s celospoločenskými potrebami a reálnymi zdrojmi krmív;
f)
riešiť disproporcie medzi výrobou, skladovaním a spracovaním poľnohospodárskej produkcie; zvýšiť kvalitu a rozšíriť sortiment výrobkov pre výživu a ochranu rastlín z vlastnej výroby pri podstatnom zvýšení dodávok vápenatých hnojív;
g)
v potravinárskom priemysle zvýšiť do roku 1990 výrobu a dodávky do trhových fondov o 10 - 11 %; rozširovať sortiment výrobkov vo všetkých cenových hladinách a ich inováciu spájať so zlepšovaním úžitkových vlastností a kvality a s predĺžením ich trvanlivosti.
§ 7
Rozvoj lesného a vodného hospodárstva
(1)
V záujme udržania produkčných a ostatných funkcií lesov sa určuje:
a)
zamerať hlavnú pozornosť na intenzifikáciu pestovateľskej činnosti, na zvýšenie starostlivosti o porasty do 50 rokov, na zosilnenie prevencie, ochrany a starostlivosti o čistotu lesa a odstraňovanie škôd spôsobených škodcami, exhaláciami a ostatnými civilizačnými vplyvmi;
b)
výrazne zlepšiť v celom národnom hospodárstve hospodárenie s drevom a vytvárať podmienky na jeho zvýšené využitie.
(2)
Vo vodnom hospodárstve sa určuje:
a)
zvýšiť dodávky vody pre obyvateľstvo o 12 % a úžitkovej vody o 11 % pri dôslednom presadzovaní racionálneho hospodárenia s vodou;
b)
rozširovať a chrániť všetky zdroje vody a zabezpečovať ochranu vôd pred znečistením;
c)
vytvárať predpoklady pre efektívny rozvoj závlah, využívanie vodnej energie a zvyšovanie ochrany pred povodňami.
§ 8
Rozvoj stavebnej výroby
V rozvoji stavebnej výroby sa určuje:
a)
zabezpečiť rast stavebnej výroby dodávateľských organizácií o 10–11 % a zvýšiť jej výkonnosť;
b)
dôslednejšie prispôsobovať stavebné kapacity určeným prioritám v zameraní investičnej výstavby v tuzemsku a pri vývoze, vrátane integračných akcií; zabezpečiť potreby modernizácie, rekonštrukcie, opráv a údržby základných prostriedkov, najmä bytového fondu;
c)
venovať zvýšenú starostlivosť kvalite stavebných prác; zvyšovať technologickú disciplínu a osobnú zodpovednosť za vykonané práce, využitie stavebných strojov, zariadení a dopravných prostriedkov a dôslednejšie využívať fond pracovného času.
§ 9
Rozvoj dopravy a spojov
(1)
Rozhodujúcou úlohou dopravnej sústavy je zvyšovať kvalitu, spoľahlivosť, bezpečnosť a hospodárnosť pri uspokojovaní prepravných potrieb národného hospodárstva a obyvateľstva. Na jej zabezpečenie sa určuje:
a)
v súlade s dopravnou politikou v nákladnej doprave posilňovať verejnú dopravu a v jej rámci najmä železničnú a vodnú dopravu;
b)
prednostne rozvíjať elektrickú trakciu v železničnej a mestskej hromadnej doprave pri súčasnom znižovaní merných spotrieb pohonných látok a elektrickej energie na jednotku výkonu vo všetkých odboroch dopravy, predovšetkým v závodnej doprave;
c)
dosiahnuť rast efektívnosti dopravy zvýšeným využívaním dopravných prostriedkov, ich modernizáciou, skvalitnením opravárenskej činnosti, zvýšením disciplíny a poriadku a rýchlejším rozvíjaním progresívnych prepravných systémov;
d)
inovovať a modernizovať dopravné cesty, dopravné, prepravné a manipulačné prostriedky, rekonštruovať železničné trate a stanice pri ďalšej elektrifikácii tratí a ich vybavením automatickým zabezpečovacím zariadením a pokračovať vo výstavbe južného železničného ťahu, diaľníc a rozhodujúcich pozemných komunikácií.
(2)
V rozvoji spojov sa určuje pokračovať v rozširovaní a skvalitňovaní spojových služieb; modernizovať, rekonštruovať a rozvíjať technickú základňu spojových sietí a pripravovať podmienky na zavádzanie nových služieb vrátane prenosu dát i textových informácií pre potreby riadenia.
§ 10
Rozvoj hospodárskych stykov so zahraničím
Na rozvíjanie hospodárskych stykov so zahraničím sa určuje:
a)
zlepšovať výmenné relácie predovšetkým vyšším zhodnotením vynakladanej práce a efektívnou vývozno-dovoznou štruktúrou;
b)
zvýšiť podiel strojárstva a odborov založených na domácej surovinovej základni v medzinárodnej deľbe práce;
c)
zvyšovať devízový prínos z poskytovaných služieb, najmä zo zahraničného cestovného ruchu, kúpeľníctva a ďalších foriem nehmotného vývozu;
d)
trvale prehlbovať vo vzťahu k socialistickým štátom všestranné hospodárske styky a vedecko-technickú spoluprácu, najmä s členskými štátmi Rady vzájomnej hospodárskej pomoci, predovšetkým so Zväzom sovietskych socialistických republík;
e)
rozvíjať vo vzťahu k nesocialistickým štátom vzájomne výhodnú výmenu pri väčšom využívaní kooperácie a spolupráce na tretích trhoch; prehlbovať hospodársku spoluprácu s rozvojovými krajinami zabezpečujúcu obojstranne vyšší prínos zo vzájomnej spolupráce a účasť na ich industrializácii.
§ 11
Rozvoj investičnej výstavby
V rozvoji investičnej výstavby sa určuje:
a)
realizovať celkový objem investičnej výstavby v súhrne za roky 1986–1990 o 10–12 % vyšší ako v období siedmej päťročnice pri výraznejšej zmene štruktúry v prospech podielu strojov a zariadení;
b)
zvýšiť podiel investícií na efektívnu modernizáciu a rekonštrukciu výrobnej základne a zabezpečovať včasné uvádzanie kapacít do prevádzky pri dosiahnutí projektovaných parametrov; nezačínať nepripravené a dodávateľsky nezabezpečené akcie a vytvárať podmienky pre dôsledné znižovanie nadmernej rozostavanosti a skracovanie lehôt investičnej výstavby;
c)
zabezpečiť hospodárne vynakladanie investícií a zastaviť neodôvodnený rast rozpočtových nákladov; výrazne urýchliť obnovu opotrebovaných základných prostriedkov na vyššej technickej úrovni a vyraďovanie zastaraných strojných základných prostriedkov.
§ 12
Rozvoj životnej úrovne
(1)
V rozvoji životnej úrovne sa určuje:
a)
spájať ďalší rast životnej úrovne obyvateľstva a upevňovanie jeho životných istôt dôsledne s výsledkami, ktoré sa dosiahnu v rozvoji národného hospodárstva; hlavné smery a cesty rozvoja životnej úrovne orientovať na prednostnú realizáciu takých opatrení, ktoré povedú k výraznejšej spätosti záujmov jednotlivých členov spoločnosti s celospoločenskými záujmami, a preto rast osobnej spotreby čo najtesnejšie spájať s výsledkami práce;
b)
ďalej zdokonaľovať systém dôchodkového zabezpečenia, pomoci spoločnosti rodinám s deťmi a zabezpečenie pracujúcich počas choroby v súlade s vytváranými ekonomickými možnosťami a s celkovým vývojom reálnych príjmov obyvateľstva;
c)
všestranne zlepšovať podmienky bývania a vytvárať územné, technicko-ekonomické, materiálne a kapacitné podmienky pre výstavbu 185 tisíc nových bytov vrátane občianskej a technickej vybavenosti; dôslednejšie využívať jestvujúci bytový fond, pokračovať v jeho modernizácii a zvyšovať rozsah a kvalitu jeho opráv a údržby a podporovať individuálnu bytovú výstavbu;
d)
zamerať široko rozvinutý systém starostlivosti o zdravie obyvateľstva, najmä na zlepšovanie kvality zdravotníckych služieb, vrátane prevencie, racionalizovať a modernizovať sieť zdravotníckych zariadení a ďalej ju rozšíriť najmenej o 5,6 tisíc lôžok;
e)
pružnejšie prispôsobovať ďalší rozvoj platených služieb rastúcej životnej úrovni obyvateľstva, zmenám v spôsobe života a vyššiemu stupňu vybavenosti domácností;
f)
prispôsobovať výchovno-vzdelávací proces na školách a štruktúru jednotlivých odborov štúdia uplatňovaným hlavným smerom vedecko-technického rozvoja a strategickým zámerom sociálno-ekonomického rozvoja.
(2)
V oblasti mzdovej a pracovnej politiky sa určuje:
a)
opierať rast príjmov obyvateľstva o zvyšovanie produktivity práce; zabezpečovať väčšiu diferenciáciu v odmeňovaní;
b)
zabezpečovať proporcionalitu mzdového vývoja vo výrobnej i nevýrobnej sfére;
c)
rozvíjať brigádne formy organizácie práce a odmeňovania;
d)
zvyšovať za účasti odborových orgánov a pracujúcich starostlivosť organizácií o zlepšovanie pracovných a životných podmienok, pracovného prostredia, hygieny a bezpečnosti pri práci.
§ 13
Tvorba a ochrana životného prostredia
Na zabezpečenie tvorby a ochrany životného prostredia, ako jednej z kľúčových otázok zvyšovania životnej úrovne občanov a základného predpokladu starostlivosti o človeka, sa určuje:
a)
vyčleniť na menovité ekologické akcie účelové prostriedky v objeme 5,9 mld. Kčs, z toho v odvetviach v pôsobnosti vlády Slovenskej socialistickej republiky 4,8 mld. Kčs;
b)
riešiť postupne problémy životného prostredia, hlavne zastavením rastu znečisťovania ovzdušia, dôslednou ochranou a racionálnym využívaním zdrojov podzemnej a povrchovej vody, zvýšenou ochranou poľnohospodárskej a lesnej pôdy, likvidáciou komunálneho odpadu a celkovým posilňovaním ekologickej stability krajiny.
TRETIA ČASŤ
PODMIENKY A PREDPOKLADY PRE REALIZÁCIU ÔSMEHO PÄŤROČNÉHO PLÁNU
§ 14
Úlohy vlády
Vláda Slovenskej socialistickej republiky:
a)
zabezpečuje vo svojej riadiacej činnosti konkretizáciu základných úloh určených týmto zákonom;
b)
spresňuje úlohy určené týmto zákonom a sústavne kontroluje ich plnenie;
c)
koordinuje v rámci svojej pôsobnosti a podľa predchádzajúcich ustanovení činnosť orgánov štátnej správy a orgánov hospodárskeho riadenia tak, aby sa úlohy určené týmto zákonom plnili optimálne a dosahovali najpriaznivejšie hospodárske i spoločenské výsledky;
d)
organizuje práce na vykonávacích (ročných) štátnych plánoch tak, aby sa zabezpečilo splnenie ôsmeho päťročného plánu;
e)
zabezpečuje zdokonaľovanie systému riadenia národného hospodárstva.
§ 15
Úlohy orgánov štátnej správy, národných výborov, orgánov hospodárskeho riadenia a organizácií
(1)
Orgány štátnej správy a orgány hospodárskeho riadenia zodpovedajú za dôslednú realizáciu úloh určených týmto zákonom, za určenie konkrétnych úloh a povinností podriadeným orgánom a organizáciám a za ich sústavnú kontrolu a vyhodnocovanie.
(2)
Orgány stredného článku riadenia a organizácie sú povinné aktívne a iniciatívne hľadať a uplatňovať najúčinnejšie cesty, postupy a opatrenia pri zabezpečovaní svojich povinností a na tento účel využívať i ústretové plánovanie a socialistické súťaženie.
(3)
Národné výbory okrem úloh v odseku 1 a 2 zabezpečujú určené smery hospodárskej politiky na svojom území a v miestnych podmienkach, najmä racionálnym rozmiestňovaním a využívaním pracovných síl a materiálnej základne nevýrobných odvetví; rozvíjajú a organizujú tiež účasť občanov na dobrovoľných zveľaďovacích prácach.
(4)
Všetky stupne riadenia sú povinné vykonávať kontrolu plnenia ôsmeho päťročného plánu a vytvárať podmienky pre jeho realizáciu.
§ 16
Zdokonaľovanie plánovitého riadenia národného hospodárstva
Za účelom posilnenia vplyvu na urýchľovanie procesu intenzifikácie, rastu efektívnosti a kvality sa určuje:
a)
posilniť perspektívnosť centrálneho plánovania, zvýšiť jeho vedeckú úroveň a zabezpečiť formovanie progresívnej štruktúry výroby a jej intenzifikáciu; pritom zabezpečiť sústavné prepojovanie päťročných a ročných plánov;
b)
vytvoriť predpoklady pre účinnejšie pôsobenie hodnotových vzťahov, najmä cenovej sústavy, kalkulácií a technicko-ekonomických noriem, s dôrazom na uplatnenie náročných podmienok; zdokonaľovať a dôslednejšie využívať finančné nástroje a posilňovať optimálne spojenie plánu a chozrasčotu s cieľom účinnejšie pôsobiť na ekonomickú a finančnú rovnováhu;
c)
zvyšovať účinnosť práce štátneho aparátu, zjednodušiť a zhospodárniť jeho činnosť a znižovať administratívnu náročnosť riadenia;
d)
vytvárať podmienky pre zvyšovanie účasti pracujúcich na riadení ako základný predpoklad mobilizácie pracovných kolektívov a ich iniciatívy na dosiahnutie zámerov určených týmto zákonom.
§ 17
Úlohy finančnej a rozpočtovej sústavy
(1)
Štátne rozpočty Slovenskej socialistickej republiky vychádzajú zo základných úloh ôsmeho päťročného plánu, z rozpočtového výhľadu Slovenskej socialistickej republiky na roky 1986 - 1990, z vykonávacích štátnych plánov, zo vzťahu k štátnym rozpočtom federácie a zo zásad finančnej politiky určených vládou Československej socialistickej republiky.
(2)
Štátne rozpočty Slovenskej socialistickej republiky podporujú zámery a úlohy štátnych plánov a pomocou finančno-ekonomických nástrojov aktívne pôsobia na ich plnenie a na presadzovanie hospodárnosti.
(3)
Na konkretizáciu cieľov a na zabezpečenie celospoločenských zámerov finančnej, rozpočtovej a menovej politiky určí vláda Slovenskej socialistickej republiky zodpovedajúce úlohy.
(4)
Všetky orgány Slovenskej socialistickej republiky zodpovedné za vypracovanie návrhov rozpočtov usilujú pri ich príprave a v priebehu rozpočtového hospodárenia o spevnenie úloh uložených podľa odseku 3.
(5)
Štátne rozpočty Slovenskej socialistickej republiky sú v zásade vyrovnané.
ŠTVRTÁ ČASŤ
ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 18
Splnomocnenie
(1)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky môže povoliť na účely experimentálneho overovania nových prvkov plánovitého riadenia národného hospodárstva a na účely zabezpečenia realizácie integračných akcií určených v ôsmom päťročnom pláne výnimky z ustanovení zákonov Slovenskej národnej rady upravujúcich riadenie národného hospodárstva.
(2)
Na zabezpečenie hospodárneho využívania vybraných materiálových a surovinových zdrojov môžu ústredné orgány štátnej správy na základe tohto zákona a zásad určených vládou Slovenskej socialistickej republiky vydávať všeobecne záväzné právne predpisy.
§ 19
Postavenie štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986
Štátny plán rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky na rok 1986 ustanovený na základe zákona Slovenskej národnej rady č. 122/1985 Zb. je vykonávacím štátnym plánom k ôsmemu päťročnému plánu.
§ 20
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 84/1986 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 84/1986 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1987
Vyhlášeno 22. 12. 1986, datum účinnosti 1. 1. 1987, částka 26/1986
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 88 516 000 000 Kčscelkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou88 516 000 000 Kčs
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 84/1986 Sb.
* Príloha č. 2 zákona č. 84/1986 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 1987
84
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 11. decembra 1986
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1987
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou | 88 516 000 000 Kčs
---|---
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky sa určujú sumou| 88 516 000 000 Kčs
(príloha č. 1).
(2) V štátnom rozpočte republiky je obsiahnutý|
---|---
súhrnný finančný vzťah rozpočtov národných výborov k štátnemu rozpočtu republiky (dotácie zo štátneho rozpočtu republiky) vo výške| 10 787 000 000 Kčs
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov národných výborov vo výške| 11 193 300 000 Kčs
(príloha č. 2).
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť súhrnný finančný vzťah a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1987.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 84/1986 Sb.
Celkový prehľad štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1987
Príjmy | v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva| 21 368 058
z toho: | |
z hospodárstva| 18 693 199 |
z vedy a techniky| 114 315 |
z peňažných a technických služieb| 1 800 915 |
zo spoločenských služieb a činností | 720 679 |
z obrany a bezpečnosti| 38 950 |
Dane od obyvateľstva a poplatky| 10 019 000
Ostatné príjmy| 878 942
Dotácie a subvencie zo štátneho rozpočtu federácie| 56 250 000
Spolu| 88 516 000
Výdavky| v tis. Kčs
Hospodárstvo| 26 982 933
Veda a technika| 1 972 001
Peňažné a technické služby| 1 741 130
Spoločenské služby a činnosti pre obyvateľstvo| 32 984 013
Obrana a bezpečnosť| 1 796 768
Správa| 1 058 855
Súhrnný finančný vzťah a účelové
subvencie národným výborom | 21 980 300
Spolu| 88 516 000
Príloha č. 2 zákona č. 84/1986 Sb.
Súhrnný finančný vzťah (dotácie) a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1987
Kraj| Dotácie| Účelové
subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta
Slovenskej socialistickej republiky Bratislavy | 1 650 500| 2 814 600
Západoslovenský
krajský národný výbor | 1 745 400| 2 602 500
Stredoslovenský
krajský národný výbor | 3 476 300| 2 908 500
Východoslovenský
krajský národný výbor| 3 914 800| 2 867 700
Spolu| 10 787 000| 11 193 300 |
Zákon České národní rady č. 20/1987 Sb. | Zákon České národní rady č. 20/1987 Sb.
Zákon České národní rady o státní památkové péči
Vyhlášeno 13. 4. 1987, datum účinnosti 1. 1. 1988, částka 6/1987
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 8)
* ČÁST DRUHÁ - PÉČE O KULTURNÍ PAMÁTKY (§ 9 — § 20)
* ČÁST TŘETÍ - ARCHEOLOGICKÉ VÝZKUMY A NÁLEZY (§ 21 — § 24)
* ČÁST ČTVRTÁ - ORGÁNY A ORGANIZACE STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE (§ 25 — § 34)
* ČÁST PÁTÁ - PŘESTUPKY (§ 35 — § 40)
* ČÁST ŠESTÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 42 — § 47) č. 1 č. 2 č. 3 k zákonu č. 20/1987 Sb. č. 4 k zákonu č. 20/1987 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (169/2024 Sb.)
20
ZÁKON
České národní rady
ze dne 30. března 1987
o státní památkové péči
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
(1)
Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k dalšímu rozvoji společnosti.
(2)
Péče státu o kulturní památky (dále jen „státní památková péče“) zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu, zpřístupňování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány státní správy, a jiné organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění jejich úkolů.
§ 2
Kulturní památky
(1)
Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen „ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,
a)
které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické,
b)
které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.
(2)
Za podmínek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze za kulturní památku samostatně prohlásit stavbu, která není samostatnou věcí, nebo soubor staveb; i taková kulturní památka se považuje za nemovitou kulturní památku.
(3)
Za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle odstavce 1.
§ 3
Prohlašování kulturních památek
(1)
Ministerstvo kultury si před prohlášením věci nebo stavby za kulturní památku vyžádá vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, pokud je již od těchto orgánů neobdrželo. Archeologický nálezArcheologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní památku na návrh Akademie věd České republiky.
(2)
Ministerstvo kultury vyrozumí písemně vlastníka o podání návrhu na prohlášení jeho věci nebo stavby za kulturní památku nebo o tom, že hodlá jeho věc nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, a umožní mu k návrhu nebo podnětu se vyjádřit.
(3)
Vlastník je povinen od doručení vyrozumění podle odstavce 2 až do rozhodnutí ministerstva kultury chránit svoji věc nebo stavbu před poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání.
(4)
V rozhodnutí o prohlášení nemovité věci za kulturní památku může ministerstvo kultury současně uvést, že výslovně uvedené stavby se kulturní památkou nestávají, ačkoli pozemek, na kterém jsou zřízeny, se za kulturní památku prohlašuje. Ministerstvo kultury vyrozumí písemně o prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku jejího vlastníka, krajský úřad, obecní úřad obceobce s rozšířenou působností a odbornou organizaci státní památkové péče (§ 32) a u archeologických nálezůarcheologických nálezů též Akademii věd České republiky. Vyrozumí je i v tom případě, že neshledalo důvody pro prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku.
(5)
Vlastníci věcí nebo staveb, které pro svou mimořádnou uměleckou nebo historickou hodnotu by mohly být v souladu se společenským zájmem prohlášeny za kulturní památky, jsou povinni oznámit ministerstvu kultury, krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností na jejich písemné vyzvání požadované údaje o těchto věcech nebo stavbách a jejich zamýšlené změny, umožnit těmto orgánům nebo jimi pověřené odborné organizaci státní památkové péče prohlídku těchto věcí nebo staveb, popřípadě pořízení jejich vědecké dokumentace.
(6)
Podrobnosti o prohlašování věcí nebo staveb za kulturní památky a způsob oznamovací povinnosti podle odstavce 5 stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 4
Národní kulturní památky
(1)
Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany.
(2)
Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky.
§ 5
Památkové rezervace
(1)
Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitostinemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami.
(2)
Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích.
§ 6
Památkové zóny
(1)
Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po projednání s krajským úřadem prohlásit opatřením obecné povahy za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany.
(2)
Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 6a
Plány ochrany památkových rezervací a památkových zón
(1)
Krajský úřad může po projednání s ministerstvem kultury, úřadem územního plánování1) a příslušnou obcíobcí jako dotčenými orgány vydat opatření obecné povahy o ochraně památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich částí (dále jen „plán ochrany“), ve kterém se stanoví způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace a památkové zóny z hlediska státní památkové péče, a ve kterém lze určit, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvíchveřejných prostranstvích (dále jen „úprava dřevin“), je vyloučena povinnost vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si předem rozhodnutí nebo závazné stanovisko podle § 14 odst. 2.
(2)
Pokud po vydání plánu ochrany nabude účinnosti pro památkovou rezervaci, památkovou zónu nebo jejich část regulační plán1), pozbývají účinnosti ty podmínky plánu ochrany, které jsou v rozporu s tímto regulačním plánem.
(3)
Plán ochrany lze změnit, pokud se změnily kulturní hodnoty daného území nebo způsob jejich zabezpečení z hlediska státní památkové péče. Pro vydání změny plánu ochrany se použije odstavec 1 obdobně.
(4)
Odborná organizace státní památkové péče poskytuje krajskému úřadu bezplatně odborné podklady, údaje a informace, které slouží jako podklad pro vydání plánu ochrany.
(5)
Po nabytí účinnosti plánu ochrany krajský úřad bez zbytečného odkladu posoudí, zda jsou dány důvody pro podnět k postupu podle § 17 odst. 4.
(6)
Náležitosti a obsah plánu ochrany stanoví ministerstvo kultury prováděcím právním předpisem.
§ 7
Evidence kulturních památek
(1)
Kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny, ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny se zapisují do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (dále jen „ústřední seznam“). Ústřední seznam vede odborná organizace státní památkové péče.
(2)
Odborná organizace státní památkové péče po zápisu nemovité kulturní památky nebo nemovité národní kulturní památky do ústředního seznamu podle tohoto zákona ohlásí příslušnému katastrálnímu úřadu údaje a popřípadě změny těchto údajů týkající se ochrany nemovitostí podle tohoto zákona zapisované do katastrukatastru nemovitostí podle katastrálního zákona.
(3)
Památková rezervace, památková zóna a ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny se vedou v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí jako účelové územní prvky32).
(4)
Editorem údajů o účelovém územním prvku uvedeném v odstavci 3 je odborná organizace státní památkové péče, která údaje o něm do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí zapíše bezodkladně po jeho zápisu do ústředního seznamu.
(5)
O památkové rezervaci, památkové zóně a ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny se v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí vedou
a)
identifikační údaje, kterými jsou
1.
kód, který je památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochrannému pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny přiřazen v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí,
2.
název a rejstříkové číslo památkové rezervace, památkové zóny nebo ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, pod kterými jsou vedeny v ústředním seznamu,
b)
lokalizační údaje, kterými jsou hranice a definiční bod památkové rezervace, památkové zóny nebo ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
c)
údaje o vazbách na ostatní územní prvky a
d)
údaje o vzniku ochrany nebo údaje o vymezení ochranného pásma, kterými jsou u
1.
památkové rezervace nebo památkové zóny údaje o právním aktu, na jehož základě byla ochrana poskytnuta,
2.
ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny číslo jednací rozhodnutí nebo jiného opatření, kterým bylo ochranné pásmo vymezeno, a datum nabytí jeho právní moci nebo účinnosti.
(6)
Prostřednictvím základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí se zprostředkovávají z ústředního seznamu údaje o památkové rezervaci, památkové zóně a ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, které jsou veřejné.
(7)
Odborná organizace státní památkové péče vyrozumí o zápisu kulturní památky do ústředního seznamu, jakož i o zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku (§ 8) vlastníka kulturní památky, krajský úřad a obecní úřad obceobce s rozšířenou působností. Jde-li o nemovitou kulturní památku, vyrozumí kromě toho také stavební úřad1). U archeologického nálezuarcheologického nálezu prohlášeného za kulturní památku vyrozumí též Archeologický ústav Akademie věd České republiky.
(8)
Vlastník kulturní památky je povinen oznámit odborné organizaci státní památkové péče každou změnu vlastnictví (správy, užívání) kulturní památky nebo její přemístění. Oznámení musí učinit vlastník kulturní památky nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy k takové změně došlo.
(9)
Podrobnosti o evidenci kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 7a
Ministerstvo kultury může na žádost vlastníka stavby, která vznikla následně na nemovitosti již chráněné jako kulturní památka, nebo z moci úřední rozhodnout, že tato stavba není kulturní památkou.
§ 8
Zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku
(1)
Pokud nejde o národní kulturní památku, může ministerstvo kultury z mimořádně závažných důvodů prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku zrušit na žádost vlastníka kulturní památky nebo organizace, která na zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku (dále jen „zrušení prohlášení“) prokáže právní zájem, nebo z vlastního podnětu.
(2)
Ministerstvo kultury si před zrušením prohlášení vyžádá vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, popřípadě vyjádření Akademie věd České republiky, jde-li o archeologický nálezarcheologický nález prohlášený za kulturní památku, pokud o zrušení prohlášení Akademie věd České republiky sama nepožádala. V případě, že vlastník kulturní památky není žadatelem o zrušení prohlášení, musí mu být umožněno zúčastnit se ohledání a ke zrušení prohlášení se vyjádřit.
(3)
Ministerstvo kultury může zrušení prohlášení vázat na předchozí splnění jím určených podmínek. Náklady vynaložené na splnění podmínek nese žadatel a v případě, kdy řízení o zrušení prohlášení zahajuje z vlastního podnětu ministerstvo kultury, nese náklady ten, v jehož zájmu ke zrušení prohlášení došlo.
(4)
Ustanovení § 3 odst. 4 platí obdobně i pro zrušení prohlášení.
(5)
Podrobnosti o zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku stanoví obecně závazný právní předpis.
ČÁST DRUHÁ
PÉČE O KULTURNÍ PAMÁTKY
Ochrana a užívání kulturních památek
§ 9
(1)
Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka v společenském vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
(2)
Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.
(3)
Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek.
(4)
Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho ji převádí nebo komu ji přenechá nebo předá, uvědomit, že je kulturní památkou.
§ 10
(1)
Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obceobce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda České republiky.
(2)
Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka.
(3)
Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 11
Povinnosti správních úřadů, právnických a fyzických osob
(1)
Jestliže fyzická nebo právnická osoba svou činností působí nebo by mohli způsobit nepříznivé změny stavu kulturní památky nebo jejího prostředí anebo ohrožují zachování nebo společenské uplatnění kulturní památky, určí obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, podmínky pro další výkon takové činnosti nebo výkon činnosti zakáže.
(2)
Správní úřady a orgány krajů a obcíobcí vydávají svá rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních památek nebo památkových rezervací a památkových zón a na jejich vhodném využití, jen na základě závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památky, jen na základě závazného stanoviska krajského úřadu.
§ 12
Oznamovací povinnost vlastníka kulturní památky
(1)
Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností, jde-li o národní kulturní památku krajskému úřadu, a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, vyrozumí též stavební úřad.1)
(2)
Vlastník kulturní památky je povinen každou zamýšlenou změnu jejího užívání, a jde-li o nemovitou kulturní památku, i její zamýšlené vyklizení, předem oznámit obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností, jde-li o národní kulturní památku krajskému úřadu.
§ 13
Právo státu na přednostní koupi kulturních památek
(1)
Vlastník kulturní památky je povinen v případě zamýšleného prodeje (úplatného převodu vlastnictví) kulturní památky, jde-li o movitou kulturní památku nebo jde-li o národní kulturní památku, ji přednostně nabídnout ministerstvu kultury ke koupi (úplatnému nabytí do státního vlastnictví), s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo spoluvlastníky; je-li národní kulturní památkou pouze stavba, která není samostatnou věcí, vztahuje se právo státu na přednostní koupi na nemovitost, jíž je národní kulturní památka součástí.
(2)
Ministerstvo kultury může na základě nabídky vlastníka kulturní památky z mimořádně závažných kulturně společenských důvodů uplatnit právo státu na přednostní koupi (úplatné nabytí do státního vlastnictví) kulturní památky buď přímo nebo prostřednictvím organizací zřizovaných ministerstvem kultury, a to za cenu stanovenou podle zvláštních právních předpisů4), a nelze-li cenu takto určit, za cenu obvyklou odpovídající povaze věci. Přitom si ministerstvo kultury vyžádá od vlastníka kulturní památky doklad, popřípadě prohlášení o vlastnictví movité kulturní památky.
(3)
Ministerstvo kultury, jemuž nabídka podle odstavce 1 došla, je povinno, jde-li o movitou věc ve lhůtě tří měsíců a jde-li o nemovitou věc ve lhůtě šesti měsíců od doručení nabídky oznámit vlastníku kulturní památky, že nabídku koupě (úplatného nabytí do státního vlastnictví) přijímá, jinak právo státu na přednostní koupi kulturní památky vůči vlastníku, který nabídku učinil, zaniká.
(4)
Nesplní-li vlastník kulturní památky povinnost uvedenou v odstavci 1, je právní úkon, kterým převedl vlastnictví ke kulturní památce na jinou osobu neplatný, pokud se této neplatnosti dovolá ministerstvo kultury. Ministerstvo kultury může toto právo uplatnit do tří let ode dne provedení uvedeného právního úkonu.
(5)
Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny předpisy upravující bezplatný převod věcí do státního vlastnictví.6)
§ 14
Obnova kulturních památek
(1)
Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen „obnova“), je povinen si předem vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, rozhodnutí nebo závazné stanovisko krajského úřadu.
(2)
Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénní úpravě, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního nebo informačního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovací práci na této nemovitosti si předem vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a a 17).
(3)
V rozhodnutí nebo závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru.
(4)
Orgán státní památkové péče příslušný podle odstavců 1 a 2 vydá rozhodnutí nebo závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením řízení návrh tohoto rozhodnutí nebo závazného stanoviska. Písemné vyjádření předloží odborná organizace státní památkové péče příslušnému orgánu státní památkové péče nejpozději ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové péče ve zvlášť složitých případech lhůtu delší, která nesmí být delší než 30 dnů. Pokud ve lhůtě 20 dnů nebo v prodloužené lhůtě příslušný orgán státní památkové péče písemné vyjádření neobdrží, vydá rozhodnutí nebo závazné stanovisko bez tohoto vyjádření.
(5)
Dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo stavby, změny stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního či informačního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravy dřevin nebo udržovací práce na nemovitosti podle odstavce 2 vlastník kulturní památky projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní památkové péče z hlediska splnění podmínek rozhodnutí nebo závazného stanoviska podle odstavců 1 a 2. Ke každému dokončenému stupni dokumentace zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko krajského úřadu.
(6)
Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi (dále jen „restaurování“), mohou provádět fyzické osoby na základě povolení vydaného podle § 14a, přičemž restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.
(7)
Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat odborné organizaci státní památkové péče na její žádost 1 vyhotovení dokumentace.
(8)
Orgán státní památkové péče vydává závazné stanovisko podle odstavce 1 nebo 2 v případech, navazuje-li na jeho postup rozhodnutí stavebního úřadu podle stavebního zákona; v ostatních případech vydává orgán státní památkové péče rozhodnutí.
(9)
Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci obnovy a pro provádění obnovy kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 14a
Povolení k restaurování kulturní památky
(1)
RestaurováníRestaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, může provádět fyzická osoba, která je plně svéprávná a bezúhonná, na základě povolení (dále jen „povolení k restaurovánírestaurování“).
(2)
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný v souvislosti s restaurovánímrestaurováním, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti fyzické osoby si ministerstvo kultury vyžádá podle zvláštního právního předpisu11) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě, že fyzická osoba není státním občanem České republiky, doloží svou bezúhonnostbezúhonnost výpisem z evidence Rejstříku trestů nebo obdobným dokladem vydaným příslušným orgánem státu původu této fyzické osoby; tyto doklady nesmí být starší 3 měsíců.
(3)
Povolení k restaurovánírestaurování uděluje ministerstvo kultury fyzické osobě po předchozím prokázání jejích odborných předpokladů.
(4)
Odborné předpoklady se prokazují splněním
a)
odborné kvalifikace, kterou se rozumí dosažená kvalifikace a odborná praxe pro restaurovánírestaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění, jimiž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu11a) v oblasti umění se zaměřením na restaurovánírestaurování nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském programu v příslušném uměleckém oboru doplněné osvědčením o absolvování restaurátorského studia v rámci celoživotního vzdělávání,11a) nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu11a) v oblasti umění se zaměřením na restaurovánírestaurování a 2 roky odborné praxe, a pro restaurovánírestaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou uměleckořemeslnými pracemi, vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurovánírestaurování nebo vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v příslušném oboru a 5 let odborné praxe; pro specializace, pro něž středoškolské studium nebylo zřízeno, vyučení v příslušném oboru11b) a 8 let odborné praxe při restaurovánírestaurování věcí, které nejsou kulturními památkami, a
b)
odborných schopností, které jsou souhrnem znalostí a dovedností, zaručujících zachování hmotné podstaty kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi při respektování jejich autenticity; prokazují se předložením dokumentace, ze které vyplývá, že fyzická osoba žádající o udělení povolení k restaurovánírestaurování již úspěšně a samostatně restaurovala věci, které nejsou kulturními památkami.
(5)
Povolení k restaurovánírestaurování je udělováno na základě písemné žádosti, která musí obsahovat vymezení požadované restaurátorské specializace podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu. K žádosti se přikládají
a)
vyplněný evidenční dotazník, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu,
b)
ověřené kopie dokladů o dosažené kvalifikaci a odborné praxi podle odstavce 4 písm. a), nejde-li o fyzickou osobu, na kterou se vztahuje postup při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle zákona o uznávání odborné kvalifikace (dále jen „uchazeč“)11c),
c)
dokumentace nejméně 3 restaurátorských prací na věcech, které nejsou kulturními památkami, z nichž nejméně 1 nesmí být starší 2 let, provedených v restaurátorské specializaci, v níž se žádá o udělení povolení k restaurovánírestaurování.
(6)
Dokumentace podle odstavce 4 písm. b) musí obsahovat komplexní vyhodnocení příslušných průzkumů a výzkumů, fotodokumentaci stavu díla před započetím restaurátorské práce, v průběhu jednotlivých etap, a po ukončení práce, popis použitých technických a technologických postupů a materiálů, rozbor a vyhodnocení případných nových zjištění o díle a pokyny pro jeho další ochranný režim.
(7)
V rozhodnutí o udělení povolení k restaurovánírestaurování ministerstvo kultury stanoví specializaci restaurátorské činnosti podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu a další podmínky pro její výkon.
(8)
Ministerstvo kultury vede Seznam osob s povolením k restaurovánírestaurování (dále jen „seznam osob“), do něhož se zapisuje
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, rodné číslo, bylo-li přiděleno, státní občanství, trvalý pobyt, popřípadě přechodný pobyt či bydliště, a identifikační číslo osoby; identifikační číslo osoby poskytne správce základního registru osob11d),
b)
specializace restaurátorské činnosti,
c)
změny uvedených údajů,
d)
zrušení povolení k restaurovánírestaurování nebo pozastavení výkonu práv spojených s povolením k restaurovánírestaurování.
Do seznamu osob může nahlížet každý, kdo osvědčí právní zájem. Ochrana osobních údajůosobních údajů, které se zapisují do seznamu osob, se řídí zvláštním právním předpisem.11e)
(9)
Držitel povolení k restaurovánírestaurování je povinen oznámit změnu údajů podle odstavce 8 písm. a) neprodleně ministerstvu kultury a zároveň je tuto skutečnost povinen doložit do 30 dnů od vzniku těchto změn.
(10)
Ministerstvo kultury zruší povolení k restaurovánírestaurování, jestliže držitel povolení k restaurovánírestaurování
a)
byl omezen ve svéprávnosti,
b)
přestal splňovat podmínku bezúhonnostibezúhonnosti,
c)
hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodil při restaurovánírestaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi,
d)
uvedl v žádosti podle odstavce 5 nepravdivé údaje,
e)
požádal o zrušení povolení k restaurovánírestaurování.
(11)
Ministerstvo kultury může rozhodnout o pozastavení restaurátorské činnosti prováděné na základě povolení k restaurovánírestaurování, jestliže proti jeho držiteli
a)
bylo zahájeno trestní řízenítrestní řízení, v jehož důsledku může přestat splňovat podmínku bezúhonnostibezúhonnosti,
b)
bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti,
a to až do nabytí právní moci rozhodnutí, kterým toto řízení končí.
(12)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které vykonávají restaurátorskou činnost jako součást svého řádného studia v oboru restaurovánírestaurování na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole zařazené v síti škol, předškolních zařízení a školských zařízení11b) pod dohledem pedagoga, který je držitelem povolení k restaurovánírestaurování.
(13)
Uchazeči ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavců 1 a 3 povolení k restaurovánírestaurování, pokud je mu uznána odborná kvalifikace a bezúhonnostbezúhonnost.
(14)
V případě řízení o udělení povolení k restaurovánírestaurování uchazeči se vede společné řízení o udělení povolení k restaurovánírestaurování a o uznání odborné kvalifikace a bezúhonnostibezúhonnosti11f).
Uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazeče pro restaurování kulturních památek
§ 14b
(1)
Při uznávání odborné kvalifikace a bezúhonnostibezúhonnosti uchazeče postupuje Ministerstvo kultury podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11g).
(2)
Na osobu, která ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést restaurovánírestaurování v rámci svobody poskytování služeb a přiložila doklady podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k restaurovánírestaurování“)11h), se nevztahuje ustanovení § 14a odst. 1.
(3)
Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11h)
a)
adresu pro doručování písemností,
b)
předpokládanou dobu restaurovánírestaurování na území České republiky,
c)
restaurátorskou specializaci, kterou hodlá osoba oprávněná k restaurovánírestaurování na území České republiky vykonávat.
(4)
Ministerstvo kultury vede evidenci osob oprávněných k restaurovánírestaurování, do níž se zapisuje
a)
jméno a příjmení osoby oprávněné k restaurovánírestaurování,
b)
adresa pro doručování písemností,
c)
restaurátorská specializace,
d)
doba platnosti oprávnění k restaurovánírestaurování na území České republiky,
e)
předpokládaná doba restaurovánírestaurování na území České republiky osobou oprávněnou k restaurovánírestaurování,
f)
zákaz restaurovánírestaurování podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3.
Ochrana osobních údajůosobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí zvláštním právním předpisem.11e)
§ 14c
(1)
Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace kompenzační opatření11i), ministerstvo kultury v rozhodnutí současně stanoví
a)
pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na které uchazeč složí rozdílovou zkoušku podle restaurátorské specializace, ve které hodlá v České republice působit, a
b)
pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období délku a odborné zaměření adaptačního období, včetně oblastí, jejichž znalost je nezbytná pro restaurovánírestaurování v restaurátorské specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, obsahu dokumentace restaurátorských prací v rozsahu nejvýše 3 prací provedených během adaptačního období a způsobu jejího vyhodnocení a způsobu vyhodnocení adaptačního období.
(2)
Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola.
(3)
V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období uchazeč absolvuje adaptační období odbornou praxí v oboru restaurovánírestaurování vykonanou
a)
v muzeu nebo galerii zřizovaných Ministerstvem kultury nebo krajem, v odborné organizaci státní památkové péče nebo Národní knihovně České republiky, pokud je v nich vytvořeno restaurátorské pracoviště, ve kterém je nejméně 1 zaměstnanec držitelem povolení k restaurovánírestaurování pro restaurátorskou specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, nebo
b)
pod dohledem fyzické osoby, která je držitelem povolení k restaurovánírestaurování pro restaurátorskou specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, a která je současně pedagogem v oboru restaurovánírestaurování ve stejné specializaci na vysoké škole nebo vyšší odborné škole zařazené v síti škol a školských zařízení.11b)
(4)
Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurovánírestaurování, jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
§ 15
Opatření k zajištění péče o kulturní památky
(1)
Jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede opatření podle § 10 odst. 1, může obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky provedou na náklad jejího vlastníka.
(2)
Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, může krajský úřad z vlastního podnětu nebo na návrh obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností nebo na návrh ministerstva kultury, jde-li o movitou kulturní památku nebo movitou národní kulturní památku, uložit jejímu vlastníku povinnost určitým způsobem s ní nakládat, popřípadě mu uložit, aby ji bezplatně svěřil na nezbytně dlouhou dobu do úschovy odborné organizaci, kterou krajský úřad zároveň určí.
(3)
Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. V případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o vyvlastnění vyvlastňovací úřad na návrh krajského úřadu. Jinak platí pro vyvlastnění obecné předpisy.12)
(4)
Je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obecobec s předchozím souhlasem obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností nutná opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, dá obecobec, podnět stavebnímu úřadu k nařízení opatření k nápravě a vyrozumí o tom obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, i krajský úřad.
§ 16
Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky
(1)
Vlastníku kulturní památky může obecobec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky.
(2)
V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností.
(3)
Podrobnosti o poskytování příspěvku na zachování a obnovu kulturní památky stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 17
Ochranné pásmo
(1)
Vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny nebo jejich prostředí, vydá obecní úřad obceobce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče opatření obecné povahy o ochranném pásmu. V ochranném pásmu může obecní úřad obceobce s rozšířenou působností omezit nebo zakázat určitou činnost nebo učinit jiná vhodná opatření. Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností může současně v opatření obecné povahy určit, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy dřevin, je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2; tato povinnost je vyloučena vždy, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu této nemovitosti.
(2)
Je-li nezbytné k vytvoření ochranného pásma získat některé pozemky nebo stavby, popřípadě provést jejich odstranění a nedojde-li k dohodě s vlastníkem, lze pozemky a stavby vyvlastnit.12) Lze také nařídit nezbytné úpravy stavby, jiného zařízení nebo pozemku.
(3)
Vznikne-li vlastníku nebo uživateli pozemku, který není ve státním majetku, majetková újma v důsledku opatření podle odstavců 1 a 2, přísluší mu přiměřená náhrada, kterou poskytuje obecobec s rozšířenou působností.
(4)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností může po vyjádření odborné organizace státní památkové péče opatření obecné povahy podle odstavce 1 změnit, pokud se změnil účel, pro který bylo ochranné pásmo vymezeno, a může je i zrušit, pokud zanikl předmět ochrany.
(5)
Podrobnosti o vymezení ochranného pásma stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 18
Přemístění kulturní památky
(1)
Stavbu, která je kulturní památkou, lze přemístit jen s předchozím souhlasem krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.
(2)
Movitou věc, která je kulturní památkou, lze z veřejně přístupného místa trvale přemístit jen s předchozím souhlasem krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.
(3)
Krajský úřad, který dal souhlas k přemístění kulturní památky podle odstavců 1 a 2, uvědomí o tom odbornou organizaci státní památkové péče.
§ 19
Užívání kulturních památek pro vědecký výzkum nebo pro účely výstavní
(1)
Vlastník kulturní památky je povinen umožnit osobám pověřeným orgány státní památkové péče vědecký výzkum kulturní památky, popřípadě pořízení její dokumentace. Jde-li o důležitý společenský zájem, je vlastník movité kulturní památky povinen kulturní památku přenechat především odborné organizaci k dočasnému užívání pro účely vědeckého výzkumu nebo pro účely výstavní na náklad toho, jemuž se kulturní památka přenechá k užívání.
(2)
O podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní památky k dočasnému užívání rozhodne krajský úřad po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.
§ 20
Kulturní památky ve vztahu k zahraničí
(1)
Kulturní památku lze v zahraničí vystavovat, do zahraničí zapůjčit nebo do zahraničí vyvézt pro jiné účely jen s předchozím souhlasem ministerstva kultury.
(2)
Věc, která vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, lze trvale převézt ze zahraničí do České republiky jen s předchozím souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož má být dovezena, je-li zaručena vzájemnost.16)
(3)
Věc vykazující znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, která byla na území České republiky zapůjčena za účelem vystavování, restaurování nebo vědeckého zkoumání, nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu rozhodnutí ani exekuciexekuci a předběžným opatřením nelze uložit s takovou věcí nenakládat, je-li takové zapůjčení v zájmu České republiky; nelze ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření, které by bránilo vrácení takové věci. Zájem České republiky na zapůjčení osvědčuje ministerstvo kultury.
(4)
Ustanovením odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy upravující hospodářské styky se zahraničím.17)
(5)
Podrobnosti o udílení souhlasu s vývozem kulturních památek do zahraničí stanoví obecně závazný právní předpis.
ČÁST TŘETÍ
ARCHEOLOGICKÉ VÝZKUMY A NÁLEZY
§ 21
Oprávnění k archeologickým výzkumům
(1)
Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd České republiky (dále jen „Archeologický ústav“), který se také vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví17a) v řízeních podle zvláštních právních předpisů.17b)
(2)
Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky povolit provádění archeologických výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, popřípadě fyzické osobě, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady (dále jen „oprávněná organizace“). Oprávněná organizace uzavírá s Akademií věd České republiky dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů.
(3)
Potřebnými předpoklady podle odstavce 2 se rozumí odborná kvalifikace fyzické osoby žádající o udělení povolení, nebo odborná kvalifikace fyzické osoby, která je v pracovním nebo jiném obdobném poměru k osobě žádající o udělení povolení, jejichž prostřednictvím bude zajištěna odbornost provádění archeologických výzkumů, a vybavení laboratorním zařízením a prostory nezbytně nutnými pro vědecké poznání a dokumentaci archeologických nálezůarcheologických nálezů a dočasné uložení movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů. Odborná kvalifikace se prokazuje splněním dosažené kvalifikace, jíž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu11a) v oblasti společenských věd se zaměřením na archeologii, a 2 roky odborné praxe.
(4)
Oprávněná organizace je povinna oznámit Archeologickému ústavu zahájení archeologických výzkumů a podat mu o jejich výsledcích zprávu. Jde-li o archeologické výzkumy na území prohlášeném za kulturní památku, národní kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu, Archeologický ústav a oprávněné organizace oznámí zahájení archeologických výzkumů odborné organizaci státní památkové péče, které podají též zprávu o jejich výsledcích.
(5)
Ministerstvo kultury odejme povolení k provádění archeologických výzkumů, pokud o to oprávněná organizace požádá. Ministerstvo kultury odejme povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné organizaci, pokud
a)
přestane splňovat potřebné předpoklady podle tohoto zákona a nedojde-li k nápravě v ministerstvem kultury stanovené přiměřené lhůtě nebo nelze-li nápravu zjednat, nebo
b)
opakovaně v průběhu posledních 2 let nebo závažným způsobem porušila povinnost stanovenou tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona.
(6)
Uchazeči Ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavce 2 povolení k provádění archeologických výzkumů, pokud mu je uznána odborná kvalifikace.
(7)
V případě řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů uchazeči se vede společné řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů a o uznání odborné kvalifikace.11f)
Uznávání odborné kvalifikace uchazeče pro provádění archeologických výzkumů
§ 21a
(1)
Při uznávání odborné kvalifikace uchazeče postupuje Ministerstvo kultury podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11g).
(2)
Na osobu, která ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést archeologický výzkum v rámci svobody poskytování služeb a přiložila doklady podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k výzkumům“)11h), se nevztahuje ustanovení § 21 odst. 2.
(3)
Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o uznávání odborné kvalifikace11h)
a)
adresu pro doručování písemností,
b)
předpokládanou dobu provádění archeologických výzkumů na území České republiky,
c)
místo, kde se mají archeologické výzkumy provést,
d)
důvody pro provedení archeologických výzkumů,
e)
popis odborných postupů, které mají být při archeologických výzkumech použity,
f)
smlouvu uzavřenou s muzeem o uložení movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů učiněných při provádění archeologických výzkumů.
(4)
Ministerstvo kultury vede evidenci uchazečů, kterým bylo uděleno povolení k provádění archeologických výzkumů, a osob oprávněných k výzkumům, do níž se zapisuje
a)
jméno a příjmení uchazeče, kterému bylo uděleno povolení k provádění archeologických výzkumů,
b)
jméno a příjmení osoby oprávněné k výzkumům,
c)
adresa pro doručování písemností,
d)
doba platnosti oprávnění k provádění archeologických výzkumů na území České republiky,
e)
předpokládaná doba provádění archeologických výzkumů na území České republiky osobou oprávněnou k výzkumům,
f)
zákaz provádění archeologických výzkumů podle § 35 odst. 4 nebo § 39 odst. 4.
Ochrana osobních údajůosobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí zvláštním právním předpisem.11e)
§ 21b
(1)
Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné kvalifikace kompenzační opatření11i), ministerstvo kultury v rozhodnutí současně stanoví
a)
pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na které uchazeč složí uloženou rozdílovou zkoušku, a
b)
pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období délku adaptačního období, oblasti, jejichž znalost je nezbytná pro provádění archeologických výzkumů a které nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, povinnost předložit závěrečnou zprávu o průběhu adaptačního období a způsob vyhodnocení adaptačního období.
(2)
Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na žádost ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové zkoušky stanoví určená škola.
(3)
V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního období uchazeč absolvuje adaptační období pod dohledem odborně způsobilé fyzické osoby odbornou praxí v oboru provádění archeologických výzkumů vykonanou u Archeologického ústavu nebo oprávněné organizace.
(4)
Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů, jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
§ 21c
Povinnosti stanovené oprávněným organizacím v § 21 odst. 4, § 22, § 23 odst. 3 a § 24 platí pro osobu oprávněnou k výzkumům obdobně.
§ 22
Provádění archeologických výzkumů
(1)
Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem (správcem, uživatelem) nemovitostinemovitosti, na které se mají archeologické výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů na nemovitostinemovitosti. Nedojde-li k dohodě, rozhodne krajský úřad o povinnostech vlastníka (správce, uživatele) nemovitostinemovitosti strpět provedení archeologických výzkumů a o podmínkách, za nichž archeologické výzkumy mohou být provedeny.
(2)
Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezyarcheologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy záměru podle stavebního zákona, odstranění stavby nebo odstranění terénní úpravy povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.
§ 23
Archeologické nálezy
(1)
Archeologickým nálezemArcheologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.
(2)
O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obceobce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl.
(3)
Archeologický nálezArcheologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezuarcheologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením.
(4)
Jde-li o archeologický nález uvedený v odstavci 2, má nálezce právo na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad. Podrobnosti o podmínkách pro poskytování odměny a náhrady nálezci stanoví obecně závazný právní předpis.
(5)
Dojde-li v souvislosti s uskutečňováním záměru podle stavebního zákona, s odstraněním stavby nebo s odstraněním terénní úpravy podle stavebního zákona k archeologickému nálezuarcheologickému nálezu, postupuje se podle stavebního zákona.
§ 23a
Vlastnictví movitých archeologických nálezů
(1)
Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obceobce podle odstavce 2.
(2)
Movité archeologické nálezyarcheologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezyarcheologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obceobce, které jsou vlastnictvím této obceobce, nebo o movité archeologické nálezyarcheologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní příspěvkovou organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky.
(3)
Oprávněná organizace, která není příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obceobce, státní příspěvkovou organizací nebo organizační složkou státu, oznamuje kraji zahájení archeologického výzkumu v jeho územním obvodu. Oprávněná organizace podle věty první zpracuje movité archeologické nálezyarcheologické nálezy, včetně dokumentace, a předá je kraji. Movité archeologické nálezyarcheologické nálezy, které jsou vlastnictvím kraje, se ukládají v jím zřízeném muzeu. Movité archeologické nálezyarcheologické nálezy, které jsou vlastnictvím obceobce, se ukládají v muzeu zřízeném touto obcíobcí, případně v muzeu zřízeném jinou obcíobcí nebo krajem. S movitými archeologickými nálezyarcheologickými nálezy, které jsou vlastnictvím České republiky, jsou příslušné hospodařit18a) státní příspěvkové organizace nebo organizační složky státu, které při provádění archeologických výzkumů podle odstavce 2 nález učinily; tyto movité archeologické nálezyarcheologické nálezy se ukládají zpravidla v muzeích zřízených ministerstvem kultury nebo v jiných státních příspěvkových organizacích nebo organizačních složkách státu, pokud jsou v nich trvale uchovávány sbírky muzejní povahy.
(4)
Kraj může nařízením upravit požadavky na zpracování movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů, dokumentace k nim a na způsob jejich předání kraji. V nařízení kraj stanoví způsob plnění oznamovací povinnosti související s prováděním archeologického výzkumu, způsob ošetření movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů, způsob jejich evidence, obsahové náležitosti dokumentace o předávaných movitých archeologických nálezecharcheologických nálezech, lhůty pro předání informací o movitých archeologických nálezecharcheologických nálezech, lhůty pro předání movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů a místo pro předávání movitých archeologických nálezůarcheologických nálezů.
(5)
Krajský úřad je oprávněn v průběhu provádění archeologického výzkumu kontrolovat nakládání s movitými archeologickými nálezyarcheologickými nálezy.
(6)
Kraj a obecobec jsou povinny převést movitý archeologický nálezarcheologický nález do vlastnictví České republiky za cenu stanovenou v posudku znalcem, pokud je o to ministerstvo kultury písemně požádá ve lhůtě 3 let ode dne, kdy byl movitý archeologický nálezarcheologický nález učiněn. V tomto případě je ministerstvo kultury současně povinno uhradit kraji nebo obciobci nutné náklady, které jim vznikly v souvislosti s movitým archeologickým nálezemarcheologickým nálezem, s výjimkou odměny a náhrady poskytnutých nálezci podle § 23 odst. 4. Znalce určí a náklady spojené s vyhotovením posudku nese ministerstvo kultury.
§ 23b
Plány území s archeologickými nálezy
(1)
Kraj může vydat v dohodě s ministerstvem kultury nařízením kraje plán území s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části kraje, ve kterém se vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo se mohou odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a který slouží pro zabezpečení archeologického dědictví17a) a jako podklad pro plnění oznamovací povinnosti stavebníka podle § 22 odst. 2.
(2)
Plán území s archeologickými nálezy lze vydat na dobu nejdéle 20 let.
(3)
Plán území s archeologickými nálezy lze změnit, pokud se významně změnily vědecké poznatky o archeologických nálezech a jejich výskytu v území. Pro vydání změny plánu území s archeologickými nálezy se použije odstavec 1 obdobně.
(4)
Archeologický ústav a odborná organizace státní památkové péče poskytují kraji na požádání bezplatně potřebnou odbornou pomoc a odborné podklady, údaje a informace nezbytné pro vydání plánu území s archeologickými nálezy.
(5)
Náležitosti a obsah plánu území s archeologickými nálezy stanoví ministerstvo kultury prováděcím právním předpisem.
§ 24
Náhrada za majetkovou újmu
(1)
Při provádění archeologických výzkumů jsou Archeologický ústav a oprávněné organizace povinny dbát zájmů chráněných zvláštními předpisy, spolupracovat s orgány zabezpečujícími ochranu těchto zájmů a co nejvíce chránit práva a oprávněné zájmy vlastníků (správců, uživatelů) nemovitostínemovitostí, popřípadě jiného majetku.
(2)
Je-li vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti nebo jiného majetku prováděním archeologického výzkumu nebo opatřeními na ochranu archeologického nálezuarcheologického nálezu podstatně omezen v běžném užívání nemovitostinemovitosti nebo jiného majetku, má právo, aby mu Archeologický ústav nebo oprávněná organizace poskytly přiměřenou jednorázovou náhradu. Po ukončení prací jsou Archeologický ústav nebo oprávněná organizace povinny uvést nemovitostnemovitost nebo jiný majetek do předešlého stavu. Není-li to možné nebo hospodářsky účelné, má vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti nebo jiného majetku právo na peněžitou náhradu.
(3)
Právo na náhradu za majetkovou újmu podle odstavce 2 je třeba uplatnit u Archeologického ústavu nebo u oprávněné organizace do šesti měsíců od ukončení archeologického výzkumu nebo od ukončení opatření na ochranu archeologického nálezu, jinak právo zaniká. Nedojde-li k dohodě, rozhoduje o náhradě a její výši krajský úřad.
ČÁST ČTVRTÁ
ORGÁNY A ORGANIZACE STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE
§ 25
Organizační uspořádání státní památkové péče
(1)
Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcíobcí s rozšířenou působností.
(2)
Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče.
(3)
Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány státní správy a za odborné pomoci odborné organizace státní památkové péče, vědeckých, uměleckých a dalších odborných organizací a ústavů dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje.
§ 26
Ministerstvo kultury
(1)
Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky v České republice.
(2)
Ministerstvo kultury
a)
zpracovává prognózy, koncepce a návrhy dlouhodobých výhledů rozvoje státní památkové péče,
b)
sestavuje, vyhlašuje a provádí programy komplexní péče o kulturní památky a vytváří pro ni všestranné podmínky, posuzuje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů obnovy kulturních památek,
c)
uplatňuje stanovisko při pořizování územního rozvojového plánu a zásad územního rozvoje, stanovisko při pořizování další územně plánovací dokumentace a při vymezení zastavěného územízastavěného území, pokud je jimi řešeno území, ve kterém se nachází památková rezervace nebo nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí zapsaných na Seznamu světového dědictví18b), včetně pořizování změny takové územně plánovací dokumentace nebo vymezení zastavěného územízastavěného území,
d)
uplatňuje stanovisko při vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo územního opatření o asanaci území, ve kterém se nachází památková rezervace, její ochranné pásmo nebo nemovitá věc nebo soubor nemovitých věcí zapsaných na Seznamu světového dědictví18b) nebo jejich ochranné pásmo,
e)
je dotčeným orgánem k projednání návrhu opatření obecné povahy podle § 6a,
f)
usměrňuje kulturně výchovné využívání národních kulturních památek a kulturně výchovné využívání ostatních kulturních památek v souladu se zájmy státní kulturní politiky,
g)
koordinuje vědeckovýzkumnou činnost v oboru státní památkové péče,
h)
zřizuje jako svůj odborný poradní orgán vědeckou radu pro státní památkovou péči,
i)
spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a vysokými školami při výchově pracovníků v oboru státní památkové péče, podílí se na jejich dalším vzdělávání,
j)
zabezpečuje mezinárodní spolupráci v oboru státní památkové péče,
k)
vydává statut odborné organizace státní památkové péče, která je státní příspěvkovou organizací s celostátní působností,
l)
plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem.
(3)
Ministerstvo kultury je dotčeným orgánem při posuzování zralosti projektů společného zájmu energetické infrastruktury31) a uplatňuje závazné stanovisko v řízení podle stavebního zákona pro stavby projektů společného zájmu z hlediska působnosti ministerstva, krajských úřadů a obecních úřadů v oblasti státní památkové péče.
§ 27
Památková inspekce
(1)
Ministerstvo kultury zřizuje památkovou inspekci jako svůj specializovaný kontrolní orgán v oboru státní památkové péče. Hlavním posláním památkové inspekce je vykonávat ústřední dozor nad dodržováním tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.
(2)
Památková inspekce plní zejména tyto úkoly:
a)
dozírá, jak je zabezpečována komplexní péče o kulturní památky,
b)
dozírá, jak jsou dodržována rozhodnutí orgánů státní památkové péče k zajištění péče o kulturní památky a jak vlastníci (správci, uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti,
c)
na základě poznatků získaných při výkonu dozoru provádí rozbor stavu státní památkové péče a navrhuje opatření k jejímu prohloubení.
(3)
Památková inspekce při plnění svých úkolů spolupracuje s orgány státní památkové péče a ostatními správními úřady, kontrolními orgány, kraji, obcemiobcemi a odbornou organizací státní památkové péče a opírá se o jejich pomoc.
(4)
Zjistí-li památková inspekce nedostatky v péči o kulturní památky, navrhne příslušnému orgánu státní památkové péče opatření k odstranění zjištěných nedostatků, popřípadě uložení pokuty, a dozírá, aby se uložená opatření řádně plnila.
(5)
Podrobnosti o úkolech a oprávněních památkové inspekce stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 27a
(1)
Celní úřady
a)
kontrolují, jak je dodržován předchozí souhlas Ministerstva kultury (§ 20 odst. 1) a zda kulturní památka vystavovaná, zapůjčená nebo pro jiné účely vyvezená do zahraničí byla ze zahraničí vrácena zpět a v dobrém stavu,
b)
kontrolují u věcí, které vykazují znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1 a mají být trvale převezeny ze zahraničí do České republiky, zda se jejich převoz provádí s předchozím souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož mají být dovezeny, je-li zaručena vzájemnost,16)
c)
se podílejí na dokumentaci, výzkumech a průzkumech zejména movitých kulturních památek.
(2)
Celní úřady při plnění svých úkolů spolupracují s orgány státní památkové péče, jimž podle jejich příslušnosti podávají v případě zjištění nedostatků podněty pro přijetí opatření k nápravě nebo návrhy na zahájení řízení podle § 35 a 39. Dále spolupracují s odbornou organizací státní památkové péče a památkovou inspekcí.
§ 27b
Kancelář prezidenta republiky
(1)
Na území národní kulturní památky Pražský hrad vykonává na úseku státní památkové péče působnost krajského úřadu a obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, s výjimkou působnosti orgánů státní památkové péče na úseku územního plánování, Kancelář prezidenta republiky. V případech, kdy tento zákon stanoví krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností povinnost vyžádat si vyjádření odborné organizace státní památkové péče, může si Kancelář prezidenta republiky takovéto vyjádření rovněž vyžádat.
(2)
Nadřízeným orgánem Kanceláře prezidenta republiky na úseku státní památkové péče je ministerstvo kultury.
(3)
Archeologický výzkum na území uvedeném v odstavci 1 provádí Archeologický ústav.
§ 28
(1)
Krajský úřad metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji.
(2)
Krajský úřad
a)
plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší Ministerstvu kultury nebo vládě České republiky,
b)
dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných pro jeho provedení,
c)
uplatňuje stanovisko při pořizování územního plánuúzemního plánu, regulačního plánu a při vymezení zastavěného územízastavěného území, pokud je jimi řešeno území, ve kterém se nachází národní kulturní památka nebo památková zóna, není-li dotčeným orgánem ministerstvo kultury, a je dotčeným orgánem při pořizování změny takové územně plánovací dokumentace,
d)
uplatňuje stanovisko při vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo územního opatření o asanaci území, ve kterém se nachází národní kulturní památka, její ochranné pásmo, památková zóna nebo její ochranné pásmo, není-li dotčeným orgánem ministerstvo kultury,
e)
je dotčeným orgánem k zabezpečení nepředvídaného archeologického nálezuarcheologického nálezu, nálezu kulturně cenného předmětu nebo detailu stavby, k němuž došlo při přípravě nebo provádění obnovy národní kulturní památky, při přípravě záměru, uskutečňování záměru, odstranění stavby nebo odstranění terénní úpravy podle stavebního zákona, není-li dotčeným orgánem obecní úřad obceobce s rozšířenou působností,
f)
vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče podle zvláštních právních předpisů, jde-li o zabezpečení péče o národní kulturní památky,
g)
vykonává dozor při obnově národních kulturních památek z hlediska státní památkové péče,
h)
plní další úkoly stanovené tímto zákonem.
(3)
Krajský úřad se při plnění svých úkolů opírá o odbornou pomoc odborné organizace státní památkové péče.
§ 28a
Kraj v samostatné působnosti
a)
schvaluje koncepci podpory státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po projednání s Ministerstvem kultury,
b)
schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji,
c)
usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek v kraji.
§ 29
Obecní úřad obce s rozšířenou působností
(1)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností vykonává a organizuje státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice.
(2)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností
a)
podílí se na zpracování krajské koncepce podpory státní památkové péče a na zpracování střednědobých a prováděcích plánů a programů obnovy kulturních památek,
b)
zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní památky a nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, a v souvislosti s tím vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče podle zvláštních právních předpisů,
c)
uplatňuje stanovisko při pořizování územního plánu, regulačního plánu a při vymezení zastavěného územízastavěného území, není-li dotčeným orgánem ministerstvo kultury nebo krajský úřad, a je dotčeným orgánem při pořizování změny takové územně plánovací dokumentace,
d)
uplatňuje stanovisko při vydání územního opatření o stavební uzávěře a územního opatření o asanaci území, není-li dotčeným orgánem ministerstvo kultury nebo krajský úřad,
e)
je dotčeným orgánem k zabezpečení nepředvídaného archeologického nálezuarcheologického nálezu, nálezu kulturně cenného předmětu nebo detailu stavby, k němuž došlo při přípravě nebo provádění obnovy nemovité kulturní památky podle stavebního zákona, při přípravě nebo provádění prací podle stavebního zákona na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
f)
usměrňuje péči o kulturní památky zajišťovanou obcemiobcemi,
g)
vykonává státní správu na úseku státní památkové péče, pokud podle tohoto zákona není příslušný jiný orgán státní památkové péče,
h)
koordinuje jednotné označování nemovitých kulturních památek tabulkou opatřenou nápisem „Kulturní památka“ a velkým státním znakem, popřípadě i značkami stanovenými mezinárodními smlouvami,
i)
vykonává z hlediska státní památkové péče dozor při obnově kulturních památek a při stavbě, změně stavby, terénní úpravě, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovací práci na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
j)
dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení,
k)
plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem.
(3)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností se při plnění svých úkolů opírá o odbornou pomoc odborné organizace státní památkové péče.
(4)
Podrobnosti o způsobech zabezpečování předpokladů pro komplexní péči o kulturní památky obecními úřady obcíobcí s rozšířenou působností stanoví ministerstvo kultury vyhláškou.
§ 30
Obec
(1)
ObecObec pečuje o kulturní památky v místě a kontroluje, jak vlastníci kulturních památek plní povinnosti uložené jim tímto zákonem. ObecObec vychází přitom z odborných vyjádření odborné organizace státní památkové péče.
(2)
ObecObec může podle místních podmínek po projednání s obecním úřadem obceobce s rozšířenou působností zřídit právnickou osobu nebo organizační složku pro obnovu kulturních památek.
§ 31
Komise státní památkové péče, konzervátor státní památkové péče a zpravodajové státní památkové péče
(1)
Rada kraje a rada obceobce s rozšířenou působností zřizují podle potřeby pro všestranné posuzování a koordinaci úkolů státní památkové péče komise státní památkové péče jako pracovní komise.21)
(2)
Obecní úřad obceobce s rozšířenou působností jmenuje po vyjádření odborné organizace státní památkové péče konzervátora státní památkové péče (dále jen „konzervátor“) jako dobrovolného pracovníka. Konzervátor je členem komise státní památkové péče zřízené radou obceobce s rozšířenou působností.
(3)
Úkolem konzervátora je soustavně sledovat stav kulturních památek, podávat obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností zprávy o jejich stavu, o péči o ně a jejich využití, navrhovat obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností potřebná opatření a napomáhat propagaci kulturních památek a státní památkové péče.
(4)
Na návrh konzervátora může obecní úřad obceobce s rozšířenou působností pověřit pro určitý vymezený územní obvod dobrovolné pracovníky funkcí zpravodaje státní památkové péče (dále jen „zpravodaj“), kteří spolupracují s konzervátorem při plnění jeho úkolů.
(5)
Činnost konzervátora a zpravodaje řídí obecní úřad obceobce s rozšířenou působností. Odbornou pomoc mu přitom poskytuje odborná organizace státní památkové péče.
(6)
Podrobnosti o úkolech konzervátorů a zpravodajů stanoví obecně závazný právní předpis.
§ 32
Odborná organizace státní památkové péče
(1)
Odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických, ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje státní památkové péče.
(2)
Odborná organizace státní památkové péče
a)
zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové péče,
b)
organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a metodiku společenského uplatnění kulturních památek,
c)
plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón a je současně poskytovatelem údajů podle zvláštního právního předpisu1),
d)
vede ústřední seznam kulturních památek,
e)
připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro prohlašování kulturních památek,
f)
zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při zajišťování péče o kulturní památky,
g)
zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní památky a nad jejich soustavným využíváním,
h)
sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění kulturních památek, s nimiž hospodaří,
i)
zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové péče,
j)
má pro účely postupů podle tohoto zákona právo na přístup do evidence stavebních postupů a evidence elektronických dokumentací podle stavebního zákona,
k)
plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří ministerstvo kultury.
(3)
Odborné organizaci státní památkové péče se za účelem vedení ústředního seznamu a zajištění dalších činností pro výkon odborné činnosti v oboru státní památkové péče podle § 7 a § 32 odst. 2 poskytují údaje z katastrukatastru nemovitostí bezúplatně, a to prostřednictvím dálkového přístupu.
(4)
Odborná organizace státní památkové péče si pro zajištění činností pro výkon státní památkové péče vytváří se souhlasem ministerstva kultury a po projednání s krajem krajská, popřípadě i další územní odborná pracoviště (střediska).
§ 34
Oprávnění orgánů a odborné organizace státní památkové péče
(1)
Orgán nebo odborná organizace státní památkové péče, popřípadě celní úřady vydají osobám pověřeným plněním úkolů státní památkové péče osvědčení, na základě kterého jsou oprávněny:
a)
vstupovat do podniků, závodů, zařízení, objektů a na ostatní nemovitostinemovitosti,
b)
vykonávat v nich potřebné odborné práce na ochranu kulturních památek nebo pro vědecké účely, zejména dokumentační a konzervační, jakož i odborný dozor,
c)
požadovat za tím účelem potřebné údaje a vysvětlení,
d)
nahlížet do příslušných dokladů.
(2)
Při činnosti uvedené v odstavci 1 se osoby pověřené plněním úkolů státní památkové péče mohou seznamovat se státním hospodářským a služebním tajemstvím, jen jsou-li k tomu určeny podle zvláštních předpisů.22) Jsou přitom povinny dbát zájmů obrany státu a zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství. Své úkoly jsou povinny plnit tak, aby organizace ve své činnosti nebo občan ve svých právech byli omezeni jen v nezbytném rozsahu.
(3)
Pro vstup do objektů a zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.23)
ČÁST PÁTÁ
PŘESTUPKY
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
§ 35
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
nechrání věc nebo stavbu před poškozením, zničením nebo odcizením od doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení za kulturní památku nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, až do rozhodnutí ministerstva kultury,
b)
nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 3 odst. 5, § 12 tohoto zákona,
c)
nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí,
d)
poruší podmínku ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
e)
porušuje podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
f)
provádí obnovu kulturní památky bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku,
g)
provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, prostřednictvím fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12, prostřednictvím fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo prostřednictvím fyzické osoby, která není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo která postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3,
g)
provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravu, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práci na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si rozhodnutí nebo závazné stanovisko.
(2)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že
a)
nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí,
b)
provádí obnovu národní kulturní památky bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska krajského úřadu nebo nedodržuje podmínky určené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku,
c)
provádí restaurovánírestaurování, jde-li o národní kulturní památku, prostřednictvím fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12, prostřednictvím fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo prostřednictvím fyzické osoby, která není osobou oprávněnou k restaurovánírestaurování podle § 14b odst. 2, nebo která postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3,
d)
přemístí bez předchozího souhlasu krajského úřadu stavbu, která je kulturní památkou, nebo trvale bez předchozího souhlasu krajského úřadu přemístí z veřejně přístupného místa movitou věc, která je kulturní památkou,
e)
zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury,
f)
nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21 odst. 4, § 22 odst. 2 nebo § 23 odst. 2 tohoto zákona,
g)
provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle § 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4 nebo § 39 odst. 4,
h)
poruší povinnost stanovenou v nařízení kraje vydaném na základě § 23a odst. 4.
(3)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba oprávněná k restaurovánírestaurování dopustí přestupku tím, že hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodila při restaurovánírestaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.
(4)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba oprávněná k výzkumům dopustí přestupku tím, že provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezyarcheologické nálezy ohrožují nebo poškozují.
(5)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
b)
4 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3, 4 nebo 5.
(6)
Za přestupek podle odstavce 3 nebo 4 lze uložit zákaz činnosti nejdéle na 2 roky.
§ 36
(1)
Přestupek projednává
a)
obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, jde-li o přestupek podle § 35 odst. 1,
b)
ministerstvo kultury, jde-li o přestupek podle § 35 odst. 2 nebo 4.
(2)
Pokutu vybírá a vymáhá orgán, který ji uložil.
Přestupky fyzických osob
§ 39
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
nechrání věc nebo stavbu před poškozením, zničením nebo odcizením od doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení za kulturní památku nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu až do rozhodnutí ministerstva kultury,
b)
nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 3 odst. 5, § 12 tohoto zákona,
c)
nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, nebo kulturní památku užívá způsobem, který neodpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu,
d)
poruší podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny,
e)
provádí obnovu kulturní památky bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku,
f)
provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravu, umístění nebo odstranění zařízení, umístění nebo odstranění reklamního poutače, pokud nejde o zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práci na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci nebo památkové zóně, bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si rozhodnutí nebo závazné stanovisko,
g)
provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací práce na nemovitostinemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné stanovisko (§ 17),
h)
provádí restaurovánírestaurování, jde-li o kulturní památku, bez povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo přestože není osobou oprávněnou k restaurovánírestaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3,
i)
jako držitel povolení k restaurovánírestaurování neoznámil ministerstvu kultury neprodleně změnu údajů podle § 14a odst. 9.
(2)
Fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že
a)
nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, nebo národní kulturní památku užívá způsobem, který neodpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu,
b)
provádí obnovu národní kulturní památky bez rozhodnutí nebo závazného stanoviska krajského úřadu nebo nedodržuje podmínky určené v tomto rozhodnutí nebo závazném stanovisku,
c)
přemístí bez předchozího souhlasu krajského úřadu stavbu, která je kulturní památkou, nebo trvale bez předchozího souhlasu krajského úřadu přemístí z veřejně přístupného místa movitou věc, která je kulturní památkou,
d)
zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury,
e)
provádí restaurovánírestaurování, jde-li o národní kulturní památku, bez povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo přestože není osobou oprávněnou k restaurovánírestaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3,
f)
nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21 odst. 4, § 22 odst. 2 nebo § 23 odst. 2 tohoto zákona,
g)
provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle § 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4 nebo § 39 odst. 4,
h)
poruší povinnost stanovenou v nařízení kraje vydaném na základě § 23a odst. 4.
(3)
Fyzická osoba se jako osoba oprávněná k restaurovánírestaurování dopustí přestupku tím, že hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodila při restaurovánírestaurování kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.
(4)
Fyzická osoba se jako osoba oprávněná k výzkumům dopustí přestupku tím, že provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezyarcheologické nálezy ohrožují nebo poškozují.
(5)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
b)
4 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3, 4 nebo 5.
(6)
Za přestupek podle odstavce 3 nebo 4 lze uložit zákaz činnosti nejdéle na 2 roky.
§ 40
(1)
Přestupek projednává
a)
obecní úřad obceobce s rozšířenou působností, jde-li o přestupek podle § 39 odst. 1,
b)
krajský úřad, jde-li o přestupek podle § 39 odst. 2,
c)
ministerstvo kultury, jde-li o přestupek podle § 39 odst. 3 nebo 4.
(2)
Pokutu vybírá a vymáhá orgán, který ji uložil.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Ustanovení společná
§ 42
(1)
Kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek podle dřívějších právních předpisů se považují za kulturní památky podle tohoto zákona.
(2)
Národní kulturní památky prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů se považují za národní kulturní památky podle tohoto zákona. Památkové rezervace prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů se považují za památkové rezervace podle tohoto zákona. Ochranná pásma zřízená podle dřívějších právních předpisů se považují za ochranná pásma podle tohoto zákona.
(3)
Povolení k archeologickým výzkumům vydaná podle dřívějších právních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.
(4)
Movité kulturní památky a národní kulturní památky podle zákona Slovenské národní rady o státní památkové péči, jsou-li na území České republiky, se považují za kulturní památky a národní kulturní památky podle tohoto zákona.
(5)
Za kulturní památky a za národní kulturní památky podle tohoto zákona se nepovažují archiválie uznané za kulturní památky nebo prohlášené za národní kulturní památky podle zvláštních předpisů.25)
§ 42a
Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 43
(1)
Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku kulturní památky má,
a)
je-li kulturní památka státním majetkem, státní organizace, která má kulturní památku ve správě26) nebo jiná organizace než státní, které byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání,27)
b)
je-li kulturní památka v družstevním nebo náhradním užívání nebo v užívání na základě práva užívání k zajištění výroby, organizace, které takové užívací právo přísluší podle zvláštních předpisů,28)
c)
občan, jemuž bylo zřízeno k pozemku, který je kulturní památkou, právo osobního užívání pozemku podle zvláštních předpisů,29)
d)
ten, kdo s kulturní památkou nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu kulturní památka patří.30)
(2)
Práva a povinnosti vlastníka věci, která by mohla být podle § 3 prohlášena za kulturní památku, má též správce a uživatel takové věci, jakož i ten, kdo s ní nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.30)
§ 44
Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se
a)
uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazečů pro restaurovánírestaurování kulturních památek a pro provádění archeologických výzkumů a
b)
podmínky pro restaurovánírestaurování kulturních památek osobou oprávněnou k restaurovánírestaurování a pro provádění archeologických výzkumů osobou oprávněnou k výzkumům zákonem o uznávání odborné kvalifikace.11g)
§ 44a
(1)
Ve správních řízeních vedených podle tohoto zákona lze listinu prokazující vlastnictví věci nahradit čestným prohlášením, nejde-li o věc, která je předmětem evidence v katastru nemovitostínemovitostí.
(2)
Ve správních řízeních vedených podle tohoto zákona týkajících se movité kulturní památky, která je příslušenstvím nemovité kulturní památky, je místní příslušnost orgánu státní památkové péče určena místem, kde se nachází nemovitá kulturní památka.
(3)
Souhlas podle § 18 odst. 1, je-li vydán krajským úřadem ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle zvláštního právního předpisu, je rozhodnutím ve správním řízení, jinak je závazným stanoviskem.
§ 45
Ministerstvo kultury vydá vyhlášky k provedení § 3 odst. 6, § 6 odst. 2, § 6a odst. 6, § 7 odst. 9, § 8 odst. 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 9, § 16 odst. 3, § 17 odst. 5, § 20 odst. 5, § 23 odst. 4, § 23b odst. 5, § 27 odst. 5, § 29 odst. 4 a § 31 odst. 6.
Ustanovení závěrečná
§ 46
Zrušují se
1.
zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb.,
2.
vyhláška č. 98/1959 Ú. l., o okresních konzervátorech a zpravodajích státní památkové péče,
3.
vyhláška č. 99/1959 Ú. l., kterou se blíže určuje činnost a organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové péče,
4.
vyhláška č. 116/1959 Ú. l., o evidenci kulturních památek,
5.
vyhláška č. 118/1959 Ú. l., o památkových ochranných pásmech,
6.
vyhláška č. 56/1960 Sb., o úhradě nákladů na udržování a obnovu kulturních památek,
7.
§ 11 písm. b) zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, pokud se vztahuje na kulturní památky.
§ 47
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.
Kempný v. r.
Adamec v. r.
Příloha č. 1
TŘÍDNÍK SPECIALIZACÍ RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ
Třídění je provedeno v základních strukturách, které umožňují přesný popis restaurátorské specializace buď kumulováním jednotlivých odborností z rozličných řádů, jejich doplňování podle skutečné specializace nebo naopak vyčleňování pouze jednotlivé úzké specializace z nabídky uvedené v příslušném řádku.
1
\\- díla výtvarných umění – malířská umělecká díla
2
\\- díla výtvarných umění – sochařská umělecká díla
3
– uměleckořemeslná díla
Kód| Položka třídníku
---|---
1| Malířská umělecká díla na plátně, dřevěných a kovových deskách, na papíře a pergamenu, na skle a jiných nestavebních materiálech, figurální nástěnné malby, figurální sgrafita, figurální mozaiky a polychromie na sochařských uměleckých dílech
2 a| Polychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, dřeva, kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého kamene a jiných výtvarných materiálů
2 b| Nepolychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, dřeva, kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého kamene a jiných výtvarných materiálů
3 a| Polychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla z kamene, dřeva, štuku, umělého kamene, sádry
3 b| Nepolychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla z kamene, dřeva, štuku, umělého kamene, sádry
3 c| Uměleckořemeslná díla z umělého mramoru
3 d| Uměleckořemeslná nefigurální malířská díla - nefigurální nástěnné malby a nefigurální sgrafita
3 e| Uměleckořemeslné povrchové úpravy na nefigurálních dílech
3 f| Zbroj, zbraně, mechanické přístroje, stroje a další podobné předměty
3 g| Uměleckořemeslná díla ze skla, keramiky a porcelánu, drahých kovů, z železných obecných kovů, z neželezných obecných kovů, z textilu, z papíru a pergamenu, z přírodních materiálů
3 h| Hudební nástroje
3 i| Ostatní uměleckořemeslná díla
Příloha č. 2
EVIDENČNÍ DOTAZNÍK ŽADATELE O POVOLENÍ K RESTAUROVÁNÍ
128kB
Příloha č. 3
k zákonu č. 20/1987 Sb.
Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurování
a)
dějiny a filosofie umění a uměleckého řemesla, včetně ikonografie, se zaměřením na české země a Evropu,
b)
dějiny architektury se zaměřením na české země a Evropu,
c)
heraldika se zaměřením na české země a Evropu,
d)
teorie a metody památkové péče ve vztahu k restaurovánírestaurování, výkon památkové péče podle platné právní úpravy,
e)
estetika a etika restaurovánírestaurování,
f)
metody prezentace děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,
g)
muzejnictví, restaurovánírestaurování a konzervace sbírkových předmětů a předmětů kulturní hodnoty,
h)
fyzikální a chemické metody restaurátorského průzkumu díla, interpretace výsledků a komplexní vyhodnocení průzkumu pro stanovení vhodného technologického postupu při restaurovánírestaurování,
i)
chemické, biologické a fyzikální procesy, způsobující poškozování děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací, odpovídající restaurátorské a konzervační metody,
j)
historické techniky a technologie restaurovánírestaurování,
k)
současné techniky a technologie restaurovánírestaurování,
l)
restaurátorské a konzervační materiály,
m)
chemie se zaměřením na restaurátorskou problematiku,
n)
mineralogie (petrografie) se zaměřením na restaurovánírestaurování,
o)
výtvarná příprava (figurální a nefigurální kresba a malba, modelování),
p)
provádění kopií děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,
q)
metody dokumentace restaurovánírestaurování, odborná fotografie,
r)
využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru restaurovánírestaurování,
s)
odborná praxe pod dohledem kvalifikované osoby při restaurovánírestaurování v příslušné specializaci,
t)
samostatně a komplexně provedené restaurovánírestaurování děl výtvarných umění nebo uměleckořemeslných prací v příslušné specializaci, včetně obhajoby před odbornou komisí,
u)
závěrečná vědecká nebo jiná odborná písemná práce v oboru restaurovánírestaurování,
v)
český jazyk, popřípadě jeden světový jazyk.
Příloha č. 4
k zákonu č. 20/1987 Sb.
Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů
a)
obecné dějiny, dějiny filosofie a dějiny kultur od pravěku přes starověk a středověk po moderní civilizace,
b)
dějiny umění a uměleckých řemesel,
c)
dějiny osídlení se zaměřením na české země a Evropu,
d)
egyptská, egejská, řecká, etruská a římská archeologie, archeologie Kypru a Předního Východu,
e)
starožitnosti ve vztahu k archeologii,
f)
biologická antropologie,
g)
mytologie a náboženství v dějinách hmotné kultury včetně ikonografie,
h)
topografie,
i)
epigrafika a numismatika,
j)
teorie a metody památkové péče ve vztahu k provádění archeologických výzkumů, výkon památkové péče podle platné právní úpravy,
k)
etika provádění archeologických výzkumů,
l)
metody prezentace archeologických nálezů,
m)
preventivní ochrana archeologických nálezů a muzejnictví,
n)
metody vědecké archeologie pravěké, prehistorické, středověké a novověké,
o)
teorie a odborná výkopová praxe archeologických výzkumů,
p)
nauka o materiálech a technologiích pro účely archeologie,
q)
metody dokumentace archeologických výzkumů, odborná fotografie,
r)
využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru archeologie,
s)
samostatně a komplexně provedený archeologický výzkum, včetně obhajoby před odbornou komisí,
t)
závěrečná vědecká práce v oboru archeologie,
u)
český jazyk, jeden světový jazyk a základy latiny a řečtiny.
1)
§ 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
1)
Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
4)
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
6)
§ 4 a 5 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku.
7)
§ 32 až 42 stavebního zákona.
8)
§ 54 až 70 stavebního zákona.
10)
§ 57 stavebního zákona.
11)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
11a)
§ 44 až 46 a § 60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.
11b)
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
11c)
§ 1 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
11d)
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.
11e)
Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
11f)
§ 25 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
11g)
Zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
11h)
§ 36a a 36c zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
11i)
§ 10 a § 11 odst. 1 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
12)
Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).
13)
§ 86 a 87 a § 94 stavebního zákona.
16)
Úmluva UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970 (vyhláška č. 15/1980 Sb.).
17)
Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.
Celní zákon č. 44/1974 Sb.
Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.
17a)
Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná) vyhlášená pod č. 99/2000 Sb. m. s.
17b)
Například zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
18a)
§ 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
18b)
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 159/1991 Sb.
21)
§ 65 zákona o národních výborech.
22)
§ 9, § 17 až 19 zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství.
§ 3 nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství.
23)
Např. § 5 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.
§ 22 zákona č. 40/1961 Sb., o ochraně Československé socialistické republiky.
Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti.
Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.
25)
Zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví.
Vyhláška č. 101/1974 Sb., o uznávání archiválií za kulturní památky a o zvýšené ochraně archiválií jako kulturních a národních kulturních památek.
26)
§ 64 hospodářského zákoníku.
27)
§ 70 hospodářského zákoníku.
28)
§ 37 a násl. zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.
§ 1 a násl. zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby.
§ 9 vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.
§ 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
29)
§ 198 a násl. občanského zákoníku.
30)
§ 132a občanského zákoníku.
31)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.
32)
§ 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 27/1987 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 27/1987 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnej pamiatkovej starostlivosti
Vyhlášeno 23. 4. 1987, datum účinnosti 1. 1. 1988, částka 7/1987
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ USTANOVENIA (§ 1 — § 8)
* DRUHÁ ČASŤ - STAROSTLIVOSŤ O KULTÚRNE PAMIATKY (§ 9 — § 20)
* TRETIA ČASŤ - ARCHEOLOGICKÉ VÝSKUMY A NÁLEZY (§ 21 — § 24)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - ORGÁNY A ORGANIZÁCIE ŠTÁTNEJ PAMIATKOVEJ STAROSTLIVOSTI (§ 25 — § 34)
* PIATA ČASŤ - OPATRENIA PRI PORUŠENÍ POVINNOSTÍ (§ 35 — § 41)
* ŠIESTA ČASŤ - SPOLOČNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 42 — § 45)
* Záverečné ustanovenia
* § 46 - Zrušujú sa:
* § 47 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1988.
Aktuální znění od 1. 1. 1988
27
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 9. apríla 1987
o štátnej pamiatkovej starostlivosti
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ USTANOVENIA
§ 1
Účel zákona
(1)
Štát chráni kultúrne pamiatky ako nerozlučnú súčasť kultúrneho dedičstva ľudu, svedectva jeho dejín, významného činiteľa životného prostredia a nenahraditeľné bohatstvo socialistického štátu. Účelom zákona je utvoriť všestranné podmienky pre ďalšie prehlbovanie politicko-organizátorskej a kultúrno-výchovnej funkcie štátu v starostlivosti o kultúrne pamiatky, o ich zachovanie a vhodné využívanie, aby sa podieľali na rozvoji kultúry, umenia, vedy a vzdelávania, formovaní socialistických tradícií a socialistického vlastenectva, na estetickej výchove pracujúcich a tým prispievali k ďalšiemu rozvoju socialistickej spoločnosti.
(2)
Starostlivosť štátu o kultúrne pamiatky (ďalej len „štátna pamiatková starostlivosť“) zahrňuje činnosti, opatrenia a rozhodnutia, ktorými orgány a organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti (§ 25 až 33) v súlade so spoločenskými potrebami zabezpečujú zachovanie, ochranu a vhodné spoločenské uplatnenie kultúrnych pamiatok. Ostatné orgány štátnej správy, socialistické a iné organizácie spolupracujú v odbore svojej pôsobnosti s orgánmi a organizáciami štátnej pamiatkovej starostlivosti a pomáhajú im pri plnení ich úloh.
§ 2
Kultúrne pamiatky
(1)
Za kultúrne pamiatky podľa tohto zákona vyhlasuje Ministerstvo kultúry Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „ministerstvo kultúry“) nehnuteľné a hnuteľné veci, prípadne ich súbory,
a)
ktoré sú významnými dokladmi historického vývoja, životného spôsobu a prostredia spoločnosti od najstarších dôb po súčasnosť, ako prejavy tvorivých schopností a práce človeka z najrôznejších odborov ľudskej činnosti pre ich revolučné, historické, umelecké, vedecké a technické hodnoty,
b)
ktoré majú priamy vzťah k významným osobnostiam a historickým udalostiam.
(2)
Súbory vecí podľa odseku 1 sa vyhlasujú za kultúrne pamiatky, aj keď niektoré veci v nich nie sú kultúrnymi pamiatkami.
§ 3
Vyhlasovanie vecí za kultúrne pamiatky
(1)
Ministerstvo kultúry si pred vyhlásením veci za kultúrnu pamiatku vyžiada vyjadrenie krajského národného výboru a okresného národného výboru, pokiaľ ich už od týchto orgánov nedostalo. Archeologický nález (§ 23) vyhlasuje ministerstvo kultúry za kultúrnu pamiatku na návrh Slovenskej akadémie vied.
(2)
Ministerstvo kultúry upovedomí písomne vlastníka veci o podaní návrhu na vyhlásenie veci za kultúrnu pamiatku alebo o tom, že hodlá vec vyhlásiť za kultúrnu pamiatku z vlastného podnetu, a umožní mu k návrhu alebo podnetu sa vyjadriť.
(3)
Vlastník veci je povinný od doručenia upovedomenia podľa odseku 2 až do rozhodnutia ministerstva kultúry chrániť vec pred poškodením, zničením alebo odcudzením a oznámiť ministerstvu kultúry každú zamýšľanú i uskutočnenú zmenu jej vlastníctva, správy alebo užívania.
(4)
Ministerstvo kultúry upovedomí písomne o vyhlásení veci za kultúrnu pamiatku jej vlastníka, krajský národný výbor a ústrednú organizáciu štátnej pamiatkovej starostlivosti (§ 32) a pri archeologických nálezoch tiež Slovenskú akadémiu vied. Upovedomí ich aj v tom prípade, ak nezistilo dôvody pre vyhlásenie veci za kultúrnu pamiatku.
(5)
Vlastníci vecí, ktoré by pre svoju mimoriadnu umeleckú alebo historickú hodnotu mohli byť v súlade so spoločenským záujmom vyhlásené za kultúrne pamiatky, sú povinní oznámiť ministerstvu kultúry alebo krajskému národnému výboru na ich písomné vyzvanie požadované údaje o týchto veciach, ako aj ich zamýšľané zmeny a umožniť týmto orgánom alebo nimi povereným organizáciám štátnej pamiatkovej starostlivosti prehliadku vecí, prípadne vyhotovenie ich vedeckej dokumentácie.
(6)
Podrobnosti o vyhlasovaní vecí za kultúrne pamiatky a spôsob oznamovacej povinnosti podľa odseku 5 ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 4
Národné kultúrne pamiatky
(1)
Kultúrne pamiatky, ktoré tvoria najvýznamnejšiu súčasť kultúrneho bohatstva národa, vyhlasuje vláda Slovenskej socialistickej republiky nariadením za národné kultúrne pamiatky a ustanovuje podmienky ich ochrany.
(2)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky nariadením ustanoví všeobecné podmienky zabezpečovania štátnej pamiatkovej starostlivosti o národné kultúrne pamiatky.
§ 5
Pamiatkové rezervácie
(1)
Územie, ktorého charakter a prostredie určuje súbor nehnuteľných kultúrnych pamiatok, prípadne archeologických nálezov, môže vláda Slovenskej socialistickej republiky nariadením vyhlásiť ako celok za pamiatkovú rezerváciu a ustanoviť podmienky na zabezpečenie jej ochrany. Tieto podmienky možno v potrebnom rozsahu vzťahovať aj na nehnuteľnosti na území pamiatkovej rezervácie, ktoré nie sú kultúrnymi pamiatkami.
(2)
Vláda Slovenskej socialistickej republiky nariadením ustanoví všeobecné podmienky zabezpečovania štátnej pamiatkovej starostlivosti v pamiatkových rezerváciách.
§ 6
Pamiatkové zóny
(1)
Územie sídelného útvaru alebo jeho časti s menším podielom kultúrnych pamiatok, historické prostredie alebo časť krajinného celku, ktoré vykazujú významné kultúrne hodnoty, môže krajský národný výbor po predchádzajúcom prerokovaní s ministerstvom kultúry vyhlásiť za pamiatkovú zónu a určiť podmienky jej ochrany.
(2)
Podrobnosti o vyhlasovaní pamiatkových zón ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 7
Evidencia kultúrnych pamiatok
(1)
Kultúrne pamiatky sa zapisujú do Ústredného zoznamu kultúrnych pamiatok Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „ústredný zoznam“). Ústredný zoznam vedie ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(2)
Krajské národné výbory a okresné národné výbory vedú zoznamy kultúrnych pamiatok svojich územných obvodov. Zápisy do týchto zoznamov vykonávajú podľa výpisov z ústredného zoznamu.
(3)
Ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti upovedomí o zápise kultúrnej pamiatky do ústredného zoznamu, ako aj o zrušení vyhlásenia veci za kultúrnu pamiatku (§ 8) vlastníka kultúrnej pamiatky, krajský národný výbor a okresný národný výbor. Ak ide o nehnuteľnú kultúrnu pamiatku, upovedomí okrem toho tiež stavebný úrad.1) Pri archeologickom náleze vyhlásenom za kultúrnu pamiatku upovedomí tiež Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied.
(4)
Ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti oznámi príslušnému orgánu geodézie a kartografie každé vyhlásenie nehnuteľnosti za kultúrnu pamiatku, ako aj každé zrušenie tohto vyhlásenia, ak ide o vec, ktorá je predmetom evidencie nehnuteľností.2)
(5)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný oznámiť ústrednej organizácii štátnej pamiatkovej starostlivosti každú zmenu vlastníctva (správy, užívania) kultúrnej pamiatky alebo jej premiestnenia. Oznámenie musí urobiť vlastník kultúrnej pamiatky najneskôr do tridsiatich dní odo dňa, kedy k takejto zmene došlo.
(6)
Podrobnosti o evidencii kultúrnych pamiatok ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 8
Zrušenie vyhlásenia veci za kultúrnu pamiatku
(1)
Pokiaľ nejde o národnú kultúrnu pamiatku, môže ministerstvo kultúry z mimoriadne závažných dôvodov vyhlásenie veci za kultúrnu pamiatku zrušiť na žiadosť vlastníka kultúrnej pamiatky alebo organizácie, ktorá na zrušení vyhlásenia veci za kultúrnu pamiatku (ďalej len „zrušenie vyhlásenia“) preukáže právny záujem, alebo z vlastného podnetu.
(2)
Ministerstvo kultúry si pred zrušením vyhlásenia vyžiada vyjadrenie krajského národného výboru a okresného národného výboru, prípadne vyjadrenie Slovenskej akadémie vied, ak ide o archeologický nález vyhlásený za kultúrnu pamiatku, pokiaľ o zrušenie vyhlásenia Slovenská akadémia vied sama nepožiadala. V prípade, že vlastník kultúrnej pamiatky nie je žiadateľom o zrušenie vyhlásenia, musí sa mu umožniť zúčastniť sa obhliadky veci a vyjadriť sa k zrušeniu vyhlásenia.
(3)
Ministerstvo kultúry môže zrušenie vyhlásenia viazať na predchádzajúce splnenie ním určených podmienok. Náklady vynaložené na splnenie podmienok znáša žiadateľ a v prípade, keď konanie o zrušenie vyhlásenia začína z vlastného podnetu ministerstvo kultúry, znáša náklady ten, v ktorého záujme k zrušeniu vyhlásenia došlo.
(4)
Ustanovenie § 3 ods. 4 platí obdobne i pre zrušenie vyhlásenia.
(5)
Podrobnosti o zrušení vyhlásenia veci za kultúrnu pamiatku ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
DRUHÁ ČASŤ
STAROSTLIVOSŤ O KULTÚRNE PAMIATKY
Ochrana a užívanie kultúrnych pamiatok
§ 9
(1)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný na vlastný náklad starať sa o jej zachovanie, udržiavať ju v dobrom stave a chrániť ju pred ohrozením, poškodením, znehodnotením alebo odcudzením. Kultúrnu pamiatku je povinný užívať len spôsobom, ktorý zodpovedá jej kultúrnopolitickému významu, pamiatkovej hodnote a technickému stavu. Ak je kultúrna pamiatka v socialistickom spoločenskom vlastníctve, je povinnosťou organizácie, ktorá kultúrnu pamiatku spravuje alebo ju má v užívaní alebo vo vlastníctve, a jej nadriadeného orgánu vytvárať pre plnenie uvedených povinností všetky potrebné predpoklady.
(2)
Povinnosť starať sa o zachovanie kultúrnej pamiatky, udržiavať kultúrnu pamiatku v dobrom stave a chrániť ju pred ohrozením, poškodením, znehodnotením alebo odcudzením má aj ten, kto kultúrnu pamiatku užíva alebo ju má u seba; povinnosť znášať náklady spojené s touto starostlivosťou o kultúrnu pamiatku má však len vtedy, ak to vyplýva z právneho vzťahu medzi ním a vlastníkom kultúrnej pamiatky.
(3)
Organizácie a občania, aj keď nie sú vlastníkmi kultúrnych pamiatok, sú povinní si počínať tak, aby nespôsobili nepriaznivé zmeny stavu kultúrnych pamiatok alebo ich prostredia a neohrozovali zachovanie a vhodné spoločenské uplatnenie kultúrnych pamiatok.
(4)
Vlastník, ktorý kultúrnu pamiatku prevádza na iného, niekomu prenechá na dočasné užívanie alebo odovzdá na vykonanie jej obnovy (§ 14) alebo na iný účel, je povinný toho, na koho vec prevádza alebo komu ju prenechá alebo odovzdá, upovedomiť, že vec je kultúrnou pamiatkou.
§ 10
(1)
Ak neplní vlastník kultúrnej pamiatky povinnosti uvedené v § 9, vydá okresný národný výbor po vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti (§ 33) rozhodnutie o opatreniach, ktoré je vlastník kultúrnej pamiatky povinný urobiť, a zároveň určí lehotu, v ktorej je vlastník kultúrnej pamiatky povinný tieto opatrenia vykonať. Ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, vydá toto rozhodnutie po vyjadrení ústrednej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti krajský národný výbor v súlade s podmienkami, ktoré pre zabezpečenie ochrany národnej kultúrnej pamiatky ustanovila vláda Slovenskej socialistickej republiky.
(2)
Rozhodnutie o opatreniach, ktoré je vlastník kultúrnej pamiatky povinný urobiť, vydá okresný národný výbor, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, krajský národný výbor tiež na žiadosť jej vlastníka.
(3)
Podrobnosti o povinnostiach vlastníkov kultúrnych pamiatok pri ich ochrane a užívaní ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 11
Povinnosti orgánov štátnej správy, organizácií a občanov
(1)
Orgány štátnej správy príslušné rozhodovať o spôsobe využitia budov, ktoré sú kultúrnymi pamiatkami, alebo o pridelení bytov, iných obytných miestností a miestností neslúžiacich na bývanie v týchto budovách vydávajú svoje rozhodnutia po predchádzajúcej dohode s príslušným orgánom štátnej pamiatkovej starostlivosti. Pri rozhodovaní o spôsobe a zmenách využitia kultúrnych pamiatok sú povinné zabezpečiť ich vhodné využitie zodpovedajúce ich hodnote a technickému stavu.
(2)
Ak organizácia alebo občan svojou činnosťou spôsobujú alebo by mohli spôsobiť nepriaznivé zmeny stavu kultúrnej pamiatky alebo jej prostredia alebo ohrozujú zachovanie alebo spoločenské uplatnenie kultúrnej pamiatky, určí okresný národný výbor, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, krajský národný výbor, podmienky pre ďalší výkon takejto činnosti alebo výkon činnosti zakáže.
(3)
Orgány štátnej správy vydávajú svoje rozhodnutia podľa osobitných predpisov, ktorými môžu byť dotknuté záujmy štátnej pamiatkovej starostlivosti na ochrane alebo zachovaní kultúrnych pamiatok alebo ich vhodnom využití, len po dohode s okresným národným výborom, a ak ide o národné kultúrne pamiatky, len po dohode s krajským národným výborom.
§ 12
Oznamovacia povinnosť vlastníka kultúrnej pamiatky
(1)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný bez zbytočného odkladu každé ohrozenie alebo poškodenie kultúrnej pamiatky oznámiť okresnému národnému výboru a vyžiadať si jeho rozhodnutie o spôsobe odstránenia závady. Ak ide o nehnuteľnú kultúrnu pamiatku, ktorá je stavbou, upovedomí tiež stavebný úrad.3)
(2)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný každú zamýšľanú zmenu v jej užívaní, a ak ide o nehnuteľnú kultúrnu pamiatku, i jej zamýšľané vyprázdnenie, vopred oznámiť okresnému národnému výboru.
§ 13
Právo štátu na prednostnú kúpu kultúrnych pamiatok
(1)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný v prípade zamýšľaného predaja (odplatného prevodu vlastníctva) kultúrnej pamiatky prednostne ju písomne ponúknuť na kúpu (odplatné nadobudnutie do štátneho socialistického vlastníctva) okresnému národnému výboru príslušnému podľa bydliska vlastníka (sídla organizácie, ktorá je vlastníkom kultúrnej pamiatky); ak ide o nehnuteľnú kultúrnu pamiatku, okresnému národnému výboru príslušnému podľa miesta, kde sa nehnuteľnosť nachádza.
(2)
Okresný národný výbor môže na základe ponuky vlastníka kultúrnej pamiatky z mimoriadne závažných kultúrnopolitických dôvodov uplatniť právo štátu na prednostnú kúpu (odplatné nadobudnutie do štátneho socialistického vlastníctva) kultúrnej pamiatky buď priamo, alebo prostredníctvom príslušných štátnych organizácií,4) a to za cenu určenú podľa cenových predpisov,5) a ak nemožno cenu takto určiť, za cenu obvyklú zodpovedajúcu povahe veci. Pritom si okresný národný výbor vyžiada od vlastníka kultúrnej pamiatky doklad, prípadne vyhlásenie o vlastníctve hnuteľnej kultúrnej pamiatky.
(3)
Okresný národný výbor, ktorému ponuka prišla, je povinný, ak ide o hnuteľnú kultúrnu pamiatku do troch mesiacov, a ak ide o nehnuteľnú kultúrnu pamiatku do šiestich mesiacov od doručenia ponuky, oznámiť vlastníkovi kultúrnej pamiatky, že ponuku na kúpu (odplatné nadobudnutie do štátneho socialistického vlastníctva) kultúrnej pamiatky prijíma, inak právo štátu na prednostnú kúpu kultúrnej pamiatky voči vlastníkovi, ktorý ponuku urobil, zaniká.
(4)
Ak nesplní vlastník kultúrnej pamiatky povinnosť uvedenú v odseku 1, je právny úkon, ktorým previedol vlastníctvo ku kultúrnej pamiatke na inú osobu neplatný, ak sa tejto neplatnosti dovolá okresný národný výbor príslušný na uplatnenie práva štátu na prednostnú kúpu kultúrnej pamiatky. Okresný národný výbor môže toto právo uplatniť do troch rokov odo dňa uskutočnenia uvedeného právneho úkonu.
(5)
Ustanovením odseku 1 nie sú dotknuté predpisy upravujúce bezodplatný prevod vecí do štátneho socialistického vlastníctva.6)
§ 14
Obnova kultúrnych pamiatok
(1)
Ak zamýšľa vlastník kultúrnej pamiatky vykonať údržbu, opravu, rekonštrukciu, reštaurovanie alebo inú úpravu kultúrnej pamiatky alebo jej prostredia (ďalej len „obnova“), je povinný si vopred vyžiadať záväzné stanovisko okresného národného výboru, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, záväzné stanovisko krajského národného výboru.
(2)
Vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti, ktorá nie je kultúrnou pamiatkou, ale je v pamiatkovej rezervácii, v pamiatkovej zóne alebo v ochrannom pásme nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny (§ 17), je povinný k zamýšľanej stavbe, stavebnej zmene alebo udržiavacím prácam na tejto nehnuteľnosti vyžiadať si vopred záväzné stanovisko okresného národného výboru.
(3)
V záväznom stanovisku podľa odsekov 1 a 2 sa vyjadrí, či práce tam uvedené sú z hľadiska záujmov štátnej pamiatkovej starostlivosti prípustné a určia sa základné podmienky, za ktorých možno tieto práce pripravovať a vykonať. Základné podmienky musia vychádzať zo súčasného stavu poznania kultúrnohistorických hodnôt, ktoré je nevyhnutné zachovať pri umožnení realizácie zamýšľaného zámeru.
(4)
V územnom konaní7) a v konaní o povolení stavieb, zmien stavieb a udržiavacích prác8) vykonávanom v súvislosti s úpravou územia, na ktorom uplatňuje svoj záujem štátna pamiatková starostlivosť,9) alebo v súvislosti s obnovou nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, prípadne so stavbou, stavebnou zmenou alebo udržiavacími prácami na nehnuteľnosti podľa odseku 2, rozhoduje orgán územného plánovania alebo stavebný úrad v súlade so záväzným stanoviskom okresného národného výboru, a ak ide o nehnuteľnú národnú kultúrnu pamiatku, so záväzným stanoviskom krajského národného výboru.
(5)
Ak možno zamýšľanú obnovu nehnuteľnej kultúrnej pamiatky podľa odseku 1, prípadne drobnú stavbu, stavebnú úpravu alebo udržiavacie práce na nehnuteľnosti podľa odseku 2 vykonať na základe ohlásenia, môže stavebný úrad dať súhlas iba v súlade so záväzným stanoviskom okresného národného výboru, alebo ak ide o nehnuteľnú národnú kultúrnu pamiatku, krajského národného výboru.10)
(6)
Okresný národný výbor vydá záväzné stanovisko podľa odsekov 1, 2, 4 a 5 po písomnom vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti. Ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, vydá záväzné stanovisko podľa odsekov 1, 4 a 5 krajský národný výbor po písomnom vyjadrení ústrednej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(7)
Prípravnú a projektovú dokumentáciu obnovy nehnuteľnej kultúrnej pamiatky alebo stavby, stavebnej zmeny alebo udržiavacích prác na nehnuteľnosti podľa odseku 2 prerokúva vlastník kultúrnej pamiatky alebo projektant11) v priebehu jej spracovania s príslušnou organizáciou štátnej pamiatkovej starostlivosti z hľadiska splnenia podmienok záväzného stanoviska podľa odsekov 1 a 2. Pri prerokúvaní poskytujú organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti potrebné podklady, informácie a odbornú pomoc. Ku každému dokončenému stupňu dokumentácie spracuje príslušná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti písomné vyjadrenie ako podklad pre záväzné stanovisko okresného národného výboru, a ak ide o nehnuteľnú národnú kultúrnu pamiatku, ako podklad pre záväzné stanovisko krajského národného výboru.
(8)
Obnovu kultúrnych pamiatok alebo ich častí, ktoré sú dielami výtvarného umenia alebo prácami umeleckých remesiel, môžu vykonávať iba odborné socialistické organizácie zriadené na ten účel ministrom kultúry Slovenskej socialistickej republiky, iné socialistické organizácie len na základe povolenia, ktoré im udelí ministerstvo kultúry. Toto povolenie im možno odňať, ak nespĺňajú podmienky, za ktorých im bolo udelené, alebo ak obnovu kultúrnych pamiatok alebo ich častí vykonávajú spôsobom narušujúcim ich hodnotu.
(9)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný odovzdať ústrednej organizácii štátnej pamiatkovej starostlivosti alebo krajskej organizácii štátnej pamiatkovej starostlivosti na jej vyžiadanie jedno vyhotovenie dokumentácie.
(10)
Podrobnosti o podmienkach pre dokumentáciu obnovy a pre vykonávanie obnovy kultúrnych pamiatok ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 15
Opatrenia na zabezpečenie starostlivosti o kultúrne pamiatky
(1)
Ak vlastník kultúrnej pamiatky nevykoná v určenej lehote opatrenia podľa § 10 ods. 1, môže okresný národný výbor, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, krajský národný výbor rozhodnúť, že nevyhnutné opatrenia na zabezpečenie kultúrnej pamiatky sa vykonajú na náklad jej vlastníka. Ak nevykoná tieto opatrenia správca alebo užívateľ kultúrnej pamiatky, ktorá je národným majetkom, je nadriadený orgán organizácie, ktorá kultúrnu pamiatku spravuje, alebo nadriadený orgán organizácie, ktorej bola kultúrna pamiatka odovzdaná do trvalého užívania, povinný na návrh okresného národného výboru, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, na návrh krajského národného výboru, zabezpečiť nevyhnutnú nápravu.
(2)
Ak to vyžaduje dôležitý spoločenský záujem, môže okresný národný výbor, ak ide o hnuteľnú kultúrnu pamiatku, a krajský národný výbor, ak ide o hnuteľnú národnú kultúrnu pamiatku, uložiť jej vlastníkovi povinnosť určitým spôsobom s ňou nakladať, prípadne mu uložiť, aby ju bezodplatne zveril na nevyhnutný čas do úschovy odbornej organizácie, ktorú národný výbor zároveň určí.
(3)
Ak zanedbáva vlastník nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, ktorá nie je národným majetkom, trvale svoje povinnosti a ohrozuje tým jej zachovanie alebo ak užíva kultúrnu pamiatku v rozpore s jej kultúrnopolitickým významom, pamiatkovou hodnotou alebo technickým stavom, môže sa kultúrna pamiatka v spoločenskom záujme, ak nedôjde k dohode s vlastníkom o jej predaji štátu, na návrh okresného národného výboru rozhodnutím stavebného úradu výnimočne vyvlastniť. V prípade vyvlastnenia nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky začína konanie o vyvlastnení stavebný úrad na návrh krajského národného výboru. Inak platia pre vyvlastnenie všeobecné predpisy.12)
(4)
Ak je kultúrna pamiatka bezprostredne ohrozená, vykoná miestny národný výbor po predchádzajúcom súhlase okresného národného výboru nevyhnutné opatrenia na jej ochranu. Pri nehnuteľnej kultúrnej pamiatke, ktorá je stavbou, dá miestny národný výbor, pokiaľ nie je sám stavebným úradom, podnet stavebnému úradu na nariadenie udržiavacích prác alebo nevyhnutných úprav alebo na nariadenie neodkladných zabezpečovacích prác podľa osobitných predpisov13) a upovedomí o tom okresný národný výbor, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, aj krajský národný výbor. Ak je kultúrna pamiatka v socialistickom spoločenskom vlastníctve, upovedomí o tom tiež nadriadený orgán organizácie, ktorá kultúrnu pamiatku spravuje alebo je jej vlastníkom.
§ 16
Príspevok na zachovanie a obnovu kultúrnej pamiatky
(1)
Vlastníkovi kultúrnej pamiatky môže okresný národný výbor na jeho žiadosť, ak ide o osobitne odôvodnený prípad, poskytnúť príspevok na zvýšené náklady spojené so zachovaním alebo obnovou kultúrnej pamiatky za účelom jej účinnejšieho spoločenského uplatnenia. Príspevok môže poskytnúť aj vtedy, ak nemôže vlastník kultúrnej pamiatky uhradiť z vlastných prostriedkov náklady spojené so zachovaním alebo obnovou kultúrnej pamiatky.
(2)
V prípade mimoriadneho spoločenského záujmu na zachovaní kultúrnej pamiatky, ktorá je národným majetkom a je určená na kultúrno-spoločenské uplatnenie, môže výnimočne poskytnúť príspevok na obnovu kultúrnej pamiatky ministerstvo kultúry po dohode s Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky.
(3)
Podrobnosti o poskytovaní príspevku na zachovanie a obnovu kultúrnej pamiatky ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 17
Ochranné pásmo
(1)
Ak to vyžaduje ochrana nehnuteľnej kultúrnej pamiatky alebo jej prostredia, vymedzí okresný národný výbor po vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti ochranné pásmo.14) Okresný národný výbor po dohode s dotknutými orgánmi štátnej správy môže v ochrannom pásme obmedziť alebo zakázať určitú činnosť alebo urobiť iné vhodné opatrenia.
(2)
Ak je nevyhnutné na vytvorenie ochranného pásma získať niektoré pozemky alebo stavby, prípadne ich odstrániť a ak nedôjde k dohode s vlastníkom, možno pozemky a stavby vyvlastniť.15) Možno tiež nariadiť nevyhnutné úpravy stavby, iného zariadenia alebo pozemku.
(3)
Ak ide o ochranu nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny alebo ich prostredia, vymedzí obdobne okresný národný výbor ochranné pásmo na návrh krajského národného výboru po vyjadrení ústrednej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(4)
Ak vznikne vlastníkovi alebo užívateľovi pozemku, ktorý nie je národným majetkom, majetková ujma v dôsledku opatrení podľa odsekov 1, 2 a 3, prislúcha mu primeraná náhrada, ktorú poskytuje okresný národný výbor.
(5)
Podrobnosti o vymedzení ochranného pásma ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 18
Premiestnenie kultúrnej pamiatky
(1)
Národnú kultúrnu pamiatku a nehnuteľnú kultúrnu pamiatku, prípadne jej súčasť (príslušenstvo) možno premiestniť len po predchádzajúcom súhlase ministerstva kultúry.
(2)
Hnuteľnú kultúrnu pamiatku možno z verejne prístupného miesta trvale premiestniť len po predchádzajúcom súhlase okresného národného výboru po vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(3)
Orgán, ktorý dal súhlas na premiestnenie kultúrnej pamiatky podľa odsekov 1 a 2, upovedomí o tom ústrednú organizáciu štátnej pamiatkovej starostlivosti.
§ 19
Užívanie kultúrnych pamiatok na vedecký výskum alebo na výstavné účely
(1)
Vlastník kultúrnej pamiatky je povinný umožniť osobám povereným orgánmi štátnej pamiatkovej starostlivosti vedecký výskum kultúrnej pamiatky, prípadne vyhotovenie jej dokumentácie. Ak ide o dôležitý spoločenský záujem, je vlastník hnuteľnej kultúrnej pamiatky povinný kultúrnu pamiatku prenechať predovšetkým odbornej socialistickej organizácii na dočasné užívanie na účely vedeckého výskumu alebo na výstavné účely na náklad toho, komu sa kultúrna pamiatka prenechá na užívanie.
(2)
O podmienkach prenechania kultúrnej pamiatky na dočasné užívanie rozhodne okresný národný výbor po vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, krajský národný výbor po vyjadrení ústrednej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
§ 20
Kultúrne pamiatky vo vzťahu k zahraničiu
(1)
Kultúrnu pamiatku možno v zahraničí vystavovať, do zahraničia požičať alebo do zahraničia vyviezť na iné účely len po predchádzajúcom súhlase ministerstva kultúry, a ak ide o národnú kultúrnu pamiatku, len po predchádzajúcom súhlase vlády Slovenskej socialistickej republiky.
(2)
Vec, ktorá vykazuje znaky kultúrnej pamiatky podľa § 2 ods. 1, možno trvale previezť zo zahraničia do Slovenskej socialistickej republiky len po predchádzajúcom súhlase príslušného orgánu štátu, z ktorého má byť dovezená, ak je zaručená vzájomnosť.16)
(3)
Ustanoveniami odsekov 1 a 2 nie sú dotknuté predpisy upravujúce hospodárske styky so zahraničím.17)
(4)
Podrobnosti o udeľovaní súhlasu na vývoz kultúrnych pamiatok do zahraničia ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
TRETIA ČASŤ
ARCHEOLOGICKÉ VÝSKUMY A NÁLEZY
§ 21
Oprávnenia na archeologické výskumy
(1)
Archeologické výskumy je oprávnený vykonávať Archeologický ústav Slovenskej akadémie vied (ďalej len „Archeologický ústav“).
(2)
Ministerstvo kultúry môže v odôvodnených prípadoch po dohode so Slovenskou akadémiou vied povoliť vykonávanie archeologických výskumov vysokým školámvysokým školám, pokiaľ ich vykonávajú pri plnení svojich vedeckých alebo pedagogických úloh, múzeám alebo iným organizáciám, ktoré majú pre odborné vykonávanie archeologických výskumov potrebné predpoklady (ďalej len „oprávnená organizácia“). Oprávnená organizácia uzaviera so Slovenskou akadémiou vied dohodu o rozsahu a podmienkach vykonávania archeologických výskumov.
(3)
Oprávnená organizácia je povinná oznámiť Archeologickému ústavu začatie archeologických výskumov a podať mu o ich výsledkoch správu. Ak ide o archeologické výskumy na území vyhlásenom za kultúrnu pamiatku, národnú kultúrnu pamiatku, pamiatkovú rezerváciu alebo pamiatkovú zónu, Archeologický ústav a oprávnené organizácie oznámia začatie archeologických výskumov ústrednej organizácii štátnej pamiatkovej starostlivosti, ktorej podajú aj správu o ich výsledkoch.
(4)
Ministerstvo kultúry po dohode so Slovenskou akadémiou vied môže odňať povolenie na vykonanie archeologických výskumov oprávnenej organizácii, ktorá porušila podmienky, za ktorých jej bolo povolenie udelené.
§ 22
Vykonávanie archeologických výskumov
(1)
Archeologický ústav a oprávnené organizácie sú povinné pred začatím archeologických výskumov uzavrieť dohodu s vlastníkom (správcom, užívateľom) nehnuteľnosti, na ktorej sa majú archeologické výskumy vykonávať, o podmienkach archeologických výskumov na nehnuteľnosti. Ak nedôjde k dohode, rozhodne okresný národný výbor o povinnostiach vlastníka (správcu, užívateľa) nehnuteľnosti strpieť vykonanie archeologických výskumov a o podmienkach, za ktorých sa môže archeologický výskum vykonať.
(2)
Ak sa má vykonávať stavebná činnosť na území s archeologickými nálezmi, sú stavebníci už od doby prípravy stavby povinní tento zámer oznámiť Archeologickému ústavu a umožniť mu alebo oprávnenej organizácii, vykonať na dotknutom území záchranný archeologický výskum. Ak je stavebníkom socialistická organizácia, uhrádza náklady záchranného archeologického výskumu táto organizácia, inak uhrádza náklady organizácia vykonávajúca archeologický výskum. Obdobne sa postupuje, ak sa má na takom území vykonávať iná činnosť, ktorou by sa mohlo ohroziť vykonávanie archeologických výskumov.
§ 23
Archeologické nálezy
(1)
Archeologickým nálezom je vec (súbor vecí), ktorá je dokladom alebo pozostatkom života človeka a jeho činnosti od počiatku jeho vývoja do novoveku a zachovala sa spravidla pod zemou.
(2)
O archeologickom náleze, ktorý nebol urobený pri vykonávaní archeologických výskumov, musí sa urobiť oznámenie Archeologickému ústavu alebo najbližšiemu múzeu priamo alebo prostredníctvom miestneho národného výboru. Oznámenie o archeologickom náleze je povinný urobiť nálezca alebo osoba zodpovedná za vykonávanie prác, pri ktorých došlo k archeologickému nálezu, a to najneskôr na druhý deň po archeologickom náleze alebo po tom, čo sa o archeologickom náleze dozvedel.
(3)
Archeologický nález i nálezisko sa musia ponechať bez zmeny až do prehliadky Archeologickým ústavom alebo múzeom, najmenej však počas piatich pracovných dní odo dňa oznámenia. Archeologický ústav alebo oprávnená organizácia urobí na nálezisku všetky nevyhnutné opatrenia na okamžitú záchranu archeologického nálezu, najmä proti jeho poškodeniu, zničeniu alebo odcudzeniu.
(4)
Ak ide o archeologický nález uvedený v odseku 2, má nálezca právo na odmenu, ktorú mu poskytne okresný národný výbor, a to do výšky ceny materiálu, ak je archeologický nález vyhotovený z drahých kovov alebo z iných cenných materiálov; v ostatných prípadoch až do výšky desať percent kultúrnohistorickej hodnoty archeologického nálezu určenej na základe odborného posudku. Nálezca má právo na náhradu nevyhnutných nákladov, ktoré mu vznikli v súvislosti s archeologickým nálezom. O náhrade rozhodne a náhradu poskytne okresný národný výbor. Podrobnosti o podmienkach pre poskytovanie odmeny a náhrady nálezcovi ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
(5)
Pri nehnuteľných archeologických nálezoch vyhlásených za kultúrne pamiatky určí okresný národný výbor organizáciu, ktorá bude zabezpečovať starostlivosť o ne. Ak sú tieto archeologické nálezy na nehnuteľnostiach, ktoré sú národným majetkom, určí túto organizáciu po dohode s orgánom nadriadeným organizácii, ktorá nehnuteľnosť spravuje alebo užíva. Ak je nehnuteľný archeologický nález vyhlásený za kultúrnu pamiatku v územných obvodoch niekoľkých okresných národných výborov, určia organizáciu na zabezpečenie starostlivosti o kultúrnu pamiatku tieto okresné národné výbory po vzájomnej dohode.
(6)
Všetky hnuteľné archeologické nálezy sú národným majetkom a ukladajú sa spravidla do múzeí.
(7)
O archeologických nálezoch, ku ktorým dôjde v súvislosti s prípravou alebo vykonávaním stavby, platia osobitné predpisy.18)
§ 24
Náhrada majetkovej ujmy
(1)
Pri vykonávaní archeologických výskumov sú Archeologický ústav a oprávnené organizácie povinné dbať na záujmy chránené osobitnými predpismi, spolupracovať s orgánmi zabezpečujúcimi ochranu týchto záujmov a čo najviac chrániť práva a oprávnené záujmy vlastníkov (správcov, užívateľov) nehnuteľnosti, prípadne iného majetku.
(2)
Ak je vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti alebo iného majetku vykonávaním archeologického výskumu alebo opatreniami na ochranu archeologického nálezu podstatne obmedzený v bežnom užívaní nehnuteľnosti alebo iného majetku, má právo, aby mu Archeologický ústav alebo oprávnená organizácia poskytli primeranú jednorazovú náhradu. Po ukončení prác sú Archeologický ústav alebo oprávnená organizácia povinné uviesť nehnuteľnosť, prípadne iný majetok do predošlého stavu. Ak to nie je možné alebo hospodársky účelné, má vlastník (správca, užívateľ) nehnuteľnosti alebo iného majetku právo na peňažitú náhradu.
(3)
Právo na náhradu majetkovej ujmy podľa odseku 2 treba uplatniť voči Archeologickému ústavu alebo voči oprávnenej organizácii do šiestich mesiacov od ukončenia archeologického výskumu alebo od ukončenia opatrenia na ochranu archeologického nálezu, inak právo zaniká. Ak nedôjde k dohode, rozhoduje o náhrade a jej výške okresný národný výbor.
ŠTVRTÁ ČASŤ
ORGÁNY A ORGANIZÁCIE ŠTÁTNEJ PAMIATKOVEJ STAROSTLIVOSTI
§ 25
Organizačné usporiadanie štátnej pamiatkovej starostlivosti
(1)
Štátnu pamiatkovú starostlivosť vykonávajú orgány štátnej pamiatkovej starostlivosti, ktorými sú ministerstvo kultúry a národné výbory.
(2)
Ministerstvu kultúry je podriadená ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti, krajským národným výborom sú podriadené krajské organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(3)
Orgány štátnej pamiatkovej starostlivosti v spolupráci s ostatnými orgánmi štátnej správy a za odbornej pomoci organizácií štátnej pamiatkovej starostlivosti, vedeckých, umeleckých a ďalších odborných organizácií a ústavov dbajú, aby sa štátna pamiatková starostlivosť zabezpečovala plánovite, komplexne a diferencovane v súlade s dlhodobou koncepciou jej rozvoja.
§ 26
Ministerstvo kultúry
(1)
Ministerstvo kultúry je ústredným orgánom štátnej správy pre kultúrne pamiatky v Slovenskej socialistickej republike.
(2)
Ministerstvo kultúry
a)
spracúva prognózy, koncepcie a návrhy dlhodobých výhľadov rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti,
b)
koordinuje zostavovanie jednotného programu komplexnej starostlivosti o kultúrne pamiatky a vytvára pre ňu všestranné podmienky, posudzuje návrhy dlhodobých, strednodobých a vykonávacích plánov obnovy kultúrnych pamiatok,
c)
riadi kultúrno výchovné využívanie národných kultúrnych pamiatok a usmerňuje kultúrno-výchovné využívanie ostatných kultúrnych pamiatok v súlade so záujmami štátnej kultúrnej politiky,
d)
koordinuje vedeckovýskumnú činnosť v odbore štátnej pamiatkovej starostlivosti,
e)
zriaďuje ako svoj odborný poradný orgán vedeckú radu pre štátnu pamiatkovú starostlivosť,
f)
spolupracuje s Ministerstvom školstva Slovenskej socialistickej republiky pri výchove kádrov v odbore štátnej pamiatkovej starostlivosti a stará sa o ich ďalšie vzdelávanie,
g)
zabezpečuje medzinárodnú spoluprácu v odbore štátnej pamiatkovej starostlivosti,
h)
vydáva štatút ústrednej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti,
i)
vydáva vzorový organizačný poriadok pre krajské organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti,
j)
plní ďalšie úlohy ustanovené mu týmto zákonom.
§ 27
Pamiatková inšpekcia
(1)
Ministerstvo kultúry zriaďuje pamiatkovú inšpekciu ako svoj špecializovaný kontrolný orgán v odbore štátnej pamiatkovej starostlivosti. Hlavným poslaním pamiatkovej inšpekcie je vykonávať ústredný dozor nad dodržiavaním tohto zákona a predpisov vydaných na jeho vykonanie.
(2)
Pamiatková inšpekcia plní najmä tieto úlohy:
a)
dozerá, ako sa zabezpečuje komplexná starostlivosť o kultúrne pamiatky,
b)
dozerá, ako sa dodržiavajú rozhodnutia orgánov štátnej pamiatkovej starostlivosti na zabezpečenie starostlivosti o kultúrne pamiatky a ako vlastníci (správcovia, užívatelia) kultúrnych pamiatok plnia ustanovené povinnosti,
c)
na základe poznatkov získaných pri výkone dozoru vykonáva rozbor stavu štátnej pamiatkovej starostlivosti a navrhuje opatrenia na jej prehĺbenie.
(3)
Pamiatková inšpekcia pri plnení svojich úloh spolupracuje s národnými výbormi, s orgánmi ľudovej kontroly, s ostatnými štátnymi orgánmi a organizáciami štátnej pamiatkovej starostlivosti a opiera sa o ich pomoc.
(4)
Ak zistí pamiatková inšpekcia nedostatky v starostlivosti o kultúrne pamiatky, navrhne príslušnému orgánu štátnej pamiatkovej starostlivosti opatrenia na odstránenie zistených nedostatkov, prípadne uloženie pokarhania alebo pokuty a dozerá, aby sa uložené opatrenia riadne plnili.
(5)
Podrobnosti o úlohách a oprávneniach pamiatkovej inšpekcie ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 28
Krajský národný výbor
(1)
Krajský národný výbor riadi a organizuje štátnu pamiatkovú starostlivosť v kraji.
(2)
Krajský národný výbor
a)
schvaľuje krajskú koncepciu rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti v súlade s prognózou, koncepciou a dlhodobým výhľadom rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti v Slovenskej socialistickej republike a určuje základné úlohy štátnej pamiatkovej starostlivosti v kraji,
b)
schvaľuje návrhy dlhodobých, strednodobých a vykonávacích plánov obnovy kultúrnych pamiatok,
c)
riadi práce na jednotných programoch komplexnej starostlivosti o kultúrne pamiatky a zabezpečuje predpoklady pre ich realizáciu,
d)
plní úlohy orgánu štátnej pamiatkovej starostlivosti pre národné kultúrne pamiatky, pokiaľ neprislúchajú ministerstvu kultúry,
e)
riadi kultúrno-výchovné využitie kultúrnych pamiatok v kraji,
f)
vydáva organizačný poriadok krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti v súlade so vzorovým organizačným poriadkom vydaným ministerstvom kultúry,
g)
dozerá v rozsahu svojej pôsobnosti na dodržiavanie tohto zákona a predpisov vydaných na jeho vykonanie,
h)
plní ďalšie úlohy ustanovené mu týmto zákonom.
§ 29
Okresný národný výbor
(1)
Okresný národný výbor riadi a organizuje štátnu pamiatkovú starostlivosť v okrese v súlade s krajskou koncepciou rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(2)
Okresný národný výbor
a)
podieľa sa na spracovaní krajskej koncepcie rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti a na spracovaní strednodobých a vykonávacích plánov obnovy kultúrnych pamiatok,
b)
zabezpečuje predpoklady pre komplexnú starostlivosť o kultúrne pamiatky,
c)
riadi starostlivosť o kultúrne pamiatky zabezpečovanú v pôsobnosti miestnych a mestských národných výborov,
d)
vykonáva štátnu správu na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti, pokiaľ podľa tohto zákona nie je príslušný iný orgán štátnej pamiatkovej starostlivosti,
e)
zriaďuje podľa potreby organizáciu alebo zariadenie pre obnovu nehnuteľných kultúrnych pamiatok,19)
f)
vykonáva štátny stavebný dohľad pri obnove kultúrnych pamiatok z hľadiska štátnej pamiatkovej starostlivosti,20)
g)
dozerá v rozsahu svojej pôsobnosti na dodržiavanie tohto zákona a predpisov vydaných na jeho vykonanie,
h)
plní ďalšie úlohy ustanovené mu týmto zákonom.
(3)
Okresný národný výbor sa pri plnení svojich úloh opiera o odbornú pomoc krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
§ 30
Miestny a mestský národný výbor
(1)
Miestny národný výbor sa stará o kultúrne pamiatky v mieste a kontroluje, ako si vlastníci kultúrnych pamiatok plnia povinnosti uložené im týmto zákonom. Miestny národný výbor vychádza pritom z odborných vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(2)
Mestský národný výbor môže podľa miestnych podmienok po prerokovaní s okresným národným výborom zriadiť organizáciu alebo zariadenie pre obnovu kultúrnych pamiatok.
§ 31
Komisie štátnej pamiatkovej starostlivosti, okresný konzervátor štátnej pamiatkovej starostlivosti a spravodajcovia štátnej pamiatkovej starostlivosti
(1)
Národné výbory zriaďujú podľa potreby pre všestranné posudzovanie a koordináciu úloh štátnej pamiatkovej starostlivosti komisie štátnej pamiatkovej starostlivosti ako pracovné komisie.21)
(2)
Okresný národný výbor vymenúva po vyjadrení krajskej organizácie štátnej pamiatkovej starostlivosti z radov občanov okresného konzervátora štátnej pamiatkovej starostlivosti (ďalej len „okresný konzervátor“) ako dobrovoľného pracovníka. Okresný konzervátor je členom okresnej komisie štátnej pamiatkovej starostlivosti, ak je táto komisia zriadená.
(3)
Úlohou okresného konzervátora je sústavne sledovať stav kultúrnych pamiatok v okrese, podávať okresnému národnému výboru správy o ich stave, o starostlivosti o ne a ich využití, navrhovať okresnému národnému výboru potrebné opatrenia a napomáhať propagáciu kultúrnych pamiatok a štátnej pamiatkovej starostlivosti medzi občanmi a najmä medzi mládežou.
(4)
Na návrh okresného konzervátora môže okresný národný výbor poveriť pre určitý vymedzený územný obvod dobrovoľných pracovníkov funkciou spravodajcu štátnej pamiatkovej starostlivosti (ďalej len „spravodajca“), ktorí spolupracujú s okresným konzervátorom pri plnení jeho úloh.
(5)
Činnosť okresného konzervátora a spravodajcu riadi okresný národný výbor. Odbornú pomoc mu pritom poskytuje krajská organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(6)
Podrobnosti o úlohách okresných konzervátorov a spravodajcov ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 32
Ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti
(1)
Ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti je organizáciou pre výkon a koordináciu všetkých odborných činností na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti na zabezpečenie jednoty kultúrnopolitických zámerov a ideovo-metodických, ekonomických a technických hľadísk, ako aj perspektívneho rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti.
(2)
Ústredná organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti
a)
spracúva rozbory stavu a vývoja štátnej pamiatkovej starostlivosti, podklady pre prognózy, koncepcie a dlhodobé výhľady rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti,
b)
organizuje, koordinuje a plní vedeckovýskumné úlohy štátnej pamiatkovej starostlivosti, rozpracúva teóriu a metodológiu štátnej pamiatkovej starostlivosti a metodiku spoločenského uplatnenia kultúrnych pamiatok,
c)
plní úlohy ústredného odborno-metodického, dokumentačného a informačného pracoviska pre úsek štátnej pamiatkovej starostlivosti,
d)
vedie ústredný zoznam kultúrnych pamiatok,
e)
pripravuje odborné podklady pre ministerstvo kultúry, najmä na vyhlásenie vecí za kultúrne pamiatky,
f)
poskytuje metodickú pomoc krajským organizáciám štátnej pamiatkovej starostlivosti,
g)
zabezpečuje odborný dohľad nad vykonávaním komplexnej starostlivosti o kultúrne pamiatky a nad ich sústavným využívaním,
h)
zabezpečuje projektové, stavebno-reštaurátorské a reštaurátorské práce pri obnove vybratých kultúrnych pamiatok,
i)
zabezpečuje ďalšie vzdelávanie pracovníkov v odbore štátnej pamiatkovej starostlivosti,
j)
plní ďalšie úlohy na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti, ktorými ju poverí ministerstvo kultúry.
§ 33
Krajská organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti
(1)
Krajská organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti je organizáciou pre výkon a koordináciu odborných činností na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti v kraji.
(2)
Krajská organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti
a)
spracúva odborné podklady pre krajský národný výbor a podľa jeho pokynov aj pre okresné národné výbory,
b)
spracúva odborné podklady pre prognózy, koncepcie a dlhodobé výhľady rozvoja štátnej pamiatkovej starostlivosti,
c)
spracúva jednotné programy komplexnej starostlivosti o kultúrne pamiatky,
d)
podieľa sa na plnení vedecko-výskumných úloh štátnej pamiatkovej starostlivosti,
e)
plní úlohy odborno-metodického, dokumentačného a informačného pracoviska pre úsek štátnej pamiatkovej starostlivosti,
f)
eviduje kultúrne pamiatky v kraji,
g)
poskytuje odbornú pomoc vlastníkom kultúrnych pamiatok pri zabezpečovaní starostlivosti o kultúrne pamiatky, spracúva odborné vyjadrenia k vykonávaniu obnovy kultúrnych pamiatok, k podstatným zmenám ich využitia a ich vonkajšieho prostredia,
h)
uskutočňuje odborný dohľad nad vykonávaním komplexnej starostlivosti o kultúrne pamiatky a dáva návrhy na odstránenie zistených závad orgánom štátnej pamiatkovej starostlivosti,
i)
zabezpečuje prieskum, výskum a dokumentáciu kultúrnych pamiatok,
j)
sleduje kultúrno-výchovné využitie kultúrnych pamiatok a ich propagáciu a zabezpečuje všestrannú starostlivosť o kultúrno- výchovné využitie a sprístupnenie kultúrnych pamiatok vo vlastnej správe,
k)
poskytuje odbornú pomoc národným výborom pri vykonávaní štátnej pamiatkovej starostlivosti a okresným národným výborom aj pri metodickom riadení činnosti okresných konzervátorov a spravodajcov,
l)
vykonáva funkciu investora pri obnove vybratých kultúrnych pamiatok v kraji,
m)
zabezpečuje projektové, stavebno-reštaurátorské a reštaurátorské práce pri obnove kultúrnych pamiatok,
n)
plní ďalšie úlohy na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti, ktorými ju poverí krajský národný výbor.
§ 34
Oprávnenie orgánov a organizácií štátnej pamiatkovej starostlivosti
(1)
Orgán alebo organizácia štátnej pamiatkovej starostlivosti vydá osobám povereným plnením úloh štátnej pamiatkovej starostlivosti osvedčenie, na základe ktorého sú oprávnené:
a)
vstupovať do podnikov, závodov, zariadení, objektov a na ostatné nehnuteľnosti,
b)
vykonávať v nich potrebné odborné práce na ochranu kultúrnych pamiatok alebo na vedecké účely, najmä dokumentačné a konzervačné, ako aj odborný dozor,
c)
požadovať za tým účelom potrebné údaje a vysvetlenia,
d)
nazerať do príslušných dokladov.
(2)
Pri činnosti uvedenej v odseku 1 sa osoby poverené plnením úloh štátnej pamiatkovej starostlivosti môžu zoznamovať so štátnym, hospodárskym a služobným tajomstvom, len ak sú na to určené podľa osobitných predpisov.22) Sú pritom povinné dbať na záujmy obrany štátu a zachovávať štátne, hospodárske a služobné tajomstvo. Svoje úlohy sú povinné vykonávať tak, aby organizácia vo svojej činnosti alebo občan vo svojich právach boli obmedzovaní iba v nevyhnutnom rozsahu.
(3)
Pre vstup do objektov a zariadení ozbrojených síl a ozbrojených zborov platia osobitné predpisy.23)
PIATA ČASŤ
OPATRENIA PRI PORUŠENÍ POVINNOSTÍ
Pokuty organizáciám
§ 35
(1)
Okresný národný výbor uloží pokutu až do výšky 100 000 Kčs organizácii, ktorá
a)
nechráni vec pred poškodením, zničením alebo odcudzením od doručenia upovedomenia o podaní návrhu na vyhlásenie veci za kultúrnu pamiatku alebo o tom, že ministerstvo kultúry hodlá vec vyhlásiť za kultúrnu pamiatku z vlastného podnetu, až do rozhodnutia ministerstva kultúry,
b)
nesplní oznamovaciu povinnosť ustanovenú v § 3 ods. 5, § 12, § 21 ods. 3, § 22 ods. 2 tohto zákona,
c)
sa nestará o zachovanie kultúrnej pamiatky, neudržiava ju v dobrom stave, užíva ju spôsobom nezodpovedajúcim jej kultúrnopolitickému významu, pamiatkovej hodnote alebo technickému stavu, nechráni ju pred ohrozením, poškodením alebo znehodnotením alebo ju znehodnotí alebo zničí,
d)
porušuje podmienky určené v rozhodnutí o vymedzení ochranného pásma nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny,
e)
vykonáva obnovu kultúrnej pamiatky bez vyžiadania záväzného stanoviska okresného národného výboru alebo nedodržiava podmienky určené v tomto záväznom stanovisku,
f)
premiestni bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry nehnuteľnú kultúrnu pamiatku alebo bez predchádzajúceho súhlasu okresného národného výboru premiestni hnuteľnú kultúrnu pamiatku z verejne prístupného miesta,
g)
vykonáva bez povolenia podľa § 21 ods. 2 archeologický výskum,
h)
vykonáva bez povolenia podľa § 14 ods. 8 obnovu kultúrnej pamiatky,
i)
vykonáva stavbu, stavebnú zmenu alebo udržiavacie práce na nehnuteľnosti, ktorá nie je kultúrnou pamiatkou, ale je v pamiatkovej rezervácii, v pamiatkovej zóne, v ochrannom pásme nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny bez vyžiadania záväzného stanoviska okresného národného výboru podľa § 14 ods. 2, alebo nedodržiava podmienky uvedené v tomto záväznom stanovisku.
(2)
Okresný národný výbor uloží pokutu až do výšky 500 000 Kčs organizácii, ktorá
a)
sa nestará o zachovanie národnej kultúrnej pamiatky, neudržiava ju v dobrom stave, užíva ju spôsobom nezodpovedajúcim jej kultúrnopolitickému významu, pamiatkovej hodnote alebo technickému stavu, nechráni ju pred ohrozením, poškodením alebo znehodnotením alebo ju znehodnotí alebo zničí,
b)
vykonáva obnovu národnej kultúrnej pamiatky bez vyžiadania záväzného stanoviska krajského národného výboru alebo nedodržiava podmienky určené v tomto záväznom stanovisku,
c)
premiestni bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry národnú kultúrnu pamiatku,
d)
požičia do zahraničia alebo sa pokúsi do zahraničia vyviezť alebo vyvezie kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry, požičia do zahraničia alebo sa pokúsi do zahraničia vyviezť alebo vyvezie národnú kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu vlády Slovenskej socialistickej republiky,
e)
vykonáva bez povolenia podľa § 14 ods. 8 obnovu národnej kultúrnej pamiatky.
§ 36
Pri určení výšky pokuty sa prihliada najmä na závažnosť a čas trvania protiprávneho konania, na kultúrnopolitický význam kultúrnej pamiatky a na rozsah hroziacej alebo spôsobenej škody.
§ 37
(1)
Pokuta je splatná do tridsiatich dní odo dňa nadobudnutia právoplatnosti rozhodnutia, ktorým bola uložená.
(2)
Pokutu možno uložiť len do jedného roka odo dňa, kedy sa o porušení povinnosti okresný národný výbor dozvedel, najneskôr však do troch rokov odo dňa, kedy k porušeniu povinnosti došlo.
(3)
Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.
§ 38
Uložením pokuty organizácii zostáva nedotknutá zodpovednosť organizácie, prípadne jej pracovníkov podľa osobitných predpisov.
Priestupky
§ 39
(1)
Za priestupok na úseku štátnej pamiatkovej starostlivosti môže uložiť okresný národný výbor občanovi
a)
pokarhanie,
b)
pokutu vo výške uvedenej v odsekoch 2 alebo 3.
(2)
Pokarhanie alebo pokutu až do výšky 1000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustí priestupku tým, že
a)
nechráni vec pred poškodením, zničením alebo odcudzením od doručenia upovedomenia o podaní návrhu na vyhlásenie veci za kultúrnu pamiatku alebo o tom, že ministerstvo kultúry hodlá vec vyhlásiť za kultúrnu pamiatku z vlastného podnetu, až do rozhodnutia ministerstva kultúry,
b)
nesplní oznamovaciu povinnosť ustanovenú v § 3 ods. 5, § 12, § 22 ods. 2, § 23 ods. 2 tohto zákona,
c)
sa nestará o zachovanie kultúrnej pamiatky, neudržiava ju v dobrom stave a nechráni ju pred ohrozením, poškodením, znehodnotením alebo odcudzením alebo kultúrnu pamiatku užíva spôsobom, ktorý nezodpovedá jej kultúrnopolitickému významu, pamiatkovej hodnote alebo technickému stavu,
d)
poruší podmienky určené v rozhodnutí o vymedzení ochranného pásma nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny,
e)
vykonáva obnovu kultúrnej pamiatky bez vyžiadania záväzného stanoviska okresného národného výboru alebo nedodržiava podmienky určené v tomto záväznom stanovisku,
f)
vykonáva neoprávnene výkopy na území s archeologickými nálezmi,
g)
vykonáva stavbu, stavebnú zmenu alebo udržiavacie práce na nehnuteľnosti, ktorá nie je kultúrnou pamiatkou, ale je v pamiatkovej rezervácii, v pamiatkovej zóne, v ochrannom pásme nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie, pamiatkovej zóny bez vyžiadania záväzného stanoviska okresného národného výboru podľa § 14 ods. 2 alebo nedodržiava podmienky uvedené v tomto záväznom stanovisku,
h)
porušuje iné povinnosti ustanovené týmto zákonom.
(3)
Pokutu až do výšky 5 000 Kčs možno uložiť občanovi, ktorý sa dopustil priestupku tým, že
a)
sa nestará o zachovanie národnej kultúrnej pamiatky, neudržiava ju v dobrom stave a nechráni ju pred ohrozením, poškodením, znehodnotením alebo odcudzením alebo národnú kultúrnu pamiatku užíva spôsobom, ktorý nezodpovedá jej kultúrnopolitickému významu, pamiatkovej hodnote alebo technickému stavu,
b)
vykonáva obnovu národnej kultúrnej pamiatky bez vyžiadania záväzného stanoviska krajského národného výboru alebo nedodržiava podmienky určené v tomto záväznom stanovisku,
c)
premiestni nehnuteľnú kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry alebo bez predchádzajúceho súhlasu okresného národného výboru premiestni hnuteľnú kultúrnu pamiatku z verejne prístupného miesta,
d)
premiestni národnú kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry,
e)
požičia do zahraničia alebo sa pokúsi do zahraničia vyviezť alebo vyvezie kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu ministerstva kultúry, požičia do zahraničia alebo sa pokúsi do zahraničia vyviezť alebo vyvezie národnú kultúrnu pamiatku bez predchádzajúceho súhlasu vlády Slovenskej socialistickej republiky.
§ 40
Ak nie je v tomto zákone ustanovené inak, platia o priestupkoch a ich prejednávaní všeobecné predpisy.24)
§ 41
Pokuta je príjmom národného výboru, ktorý ju uložil.
ŠIESTA ČASŤ
SPOLOČNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 42
Spoločné ustanovenia
(1)
Kultúrne pamiatky zapísané do štátnych zoznamov kultúrnych pamiatok podľa skorších právnych predpisov sa považujú za kultúrne pamiatky podľa tohto zákona.
(2)
Národné kultúrne pamiatky vyhlásené za ne podľa skorších právnych predpisov sa považujú za národné kultúrne pamiatky podľa tohto zákona. Pamiatkové rezervácie vyhlásené za ne podľa skorších právnych predpisov sa považujú za pamiatkové rezervácie podľa tohto zákona. Ochranné pásma zriadené podľa skorších právnych predpisov sa považujú za ochranné pásma podľa tohto zákona.
(3)
Povolenia na archeologické výskumy vydané podľa skorších právnych predpisov sa považujú za povolenia podľa tohto zákona.
(4)
Hnuteľné kultúrne pamiatky a národné kultúrne pamiatky podľa zákona Českej národnej rady o štátnej pamiatkovej starostlivosti, ak sú na území Slovenskej socialistickej republiky, sa považujú za kultúrne pamiatky a národné kultúrne pamiatky podľa tohto zákona.
(5)
Za kultúrne pamiatky a za národné kultúrne pamiatky podľa tohto zákona sa nepovažujú archívne dokumenty uznané za kultúrne pamiatky alebo vyhlásené za národné kultúrne pamiatky podľa osobitných predpisov.25)
(6)
Na kultúrne pamiatky a národné kultúrne pamiatky uložené alebo prenesené do múzeí a galérií sa tento zákon nevzťahuje.
§ 43
(1)
Práva a povinnosti ustanovené týmto zákonom vlastníkovi kultúrnej pamiatky má
a)
ak je kultúrna pamiatka národným majetkom, štátna socialistická organizácia, ktorá má kultúrnu pamiatku v správe,26) alebo iná socialistická organizácia než štátna, ktorej bola kultúrna pamiatka zverená do trvalého užívania,27)
b)
ak je kultúrna pamiatka v družstevnom alebo náhradnom užívaní alebo v užívaní na základe práva užívania na zabezpečenie výroby, socialistická organizácia, ktorej takéto užívacie právo patrí podľa osobitných predpisov,28)
c)
občan, ktorému bolo zriadené k pozemku, ktorý je kultúrnou pamiatkou, právo osobného užívania pozemku podľa osobitných predpisov,29)
d)
ten, kto s kultúrnou pamiatkou nakladá ako so svojou a je so zreteľom na všetky okolnosti dobromyseľný, že mu kultúrna pamiatka patrí.30)
(2)
Práva a povinnosti vlastníka veci, ktorá by mohla byť podľa § 3 vyhlásená za kultúrnu pamiatku, má tiež správca a užívateľ takejto veci, ako aj ten, kto s ňou nakladá ako so svojou a je so zreteľom na všetky okolnosti dobromyseľný, že mu vec patrí.30)
§ 44
Všeobecné predpisy o správnom konaní31) sa nevzťahujú na konanie podľa § 3, 6, 8 a § 21 ods. 2 a 4.
§ 45
(1)
Ministerstvo kultúry vydá všeobecne záväzné právne predpisy na vykonanie § 3 ods. 6, § 7 ods. 6, § 8 ods. 5, § 10 ods. 3, § 20 ods. 4 a § 31 ods. 6.
(2)
Ministerstvo kultúry vydá všeobecne záväzné právne predpisy
a)
po dohode so Slovenskou komisiou pre vedeckotechnický a investičný rozvoj na vykonanie § 6 ods. 2, § 14 ods. 10 a § 17 ods. 5,
b)
po dohode s Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky na vykonanie § 16 ods. 3 a § 23 ods. 4,
c)
po dohode so Slovenskou plánovacou komisiou a s Ministerstvom financií Slovenskej socialistickej republiky na vykonanie § 27 ods. 5.
Záverečné ustanovenia
§ 46
Zrušujú sa:
1.
zákon Slovenskej národnej rady č. 7/1958 Zb. SNR o kultúrnych pamiatkach v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 72/1969 Zb. o niektorých opatreniach v organizácii a pôsobnosti národných výborov v Slovenskej socialistickej republike,
2.
vyhláška Povereníctva školstva a kultúry č. 247/1959 Ú.v. o okresných konzervátoroch a spravodajcoch štátnej pamiatkovej starostlivosti,
3.
vyhláška Povereníctva školstva a kultúry č. 248/1959 Ú.v., ktorou sa bližšie určuje činnosť a organizácia krajských, okresných a miestnych komisií štátnej pamiatkovej starostlivosti,
4.
vyhláška Povereníctva školstva a kultúry č. 250/1959 Ú.v. o evidencii kultúrnych pamiatok,
5.
vyhláška Povereníctva školstva a kultúry č. 251/1959 Ú.v. o pamiatkových ochranných pásmach,
6.
vyhláška Predsedníctva Slovenskej národnej rady č. 37/1962 Zb. o úhrade nákladov na udržiavanie a obnovu kultúrnych pamiatok,
7.
§ 11 písm. b) zákona č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku, pokiaľ sa vzťahuje na kultúrne pamiatky.
§ 47
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1988.
V. Šalgovič v. r.
v z. Hanus v. r.
1)
§ 117, § 120 a 121 zákona č. 50/1976 Zb. o územnom plánovaní a stavebnom poriadku (stavebný zákon).
2)
Zákon č. 22/1964 Zb. o evidencii nehnuteľností v znení zákona SNR č. 150/1983 Zb.
Vyhláška č. 23/1964 Zb., ktorou sa vykonáva zákon č. 22/1964 Zb. o evidencii nehnuteľností v znení vyhlášky č. 133/1965 Zb. a vyhlášky č. 26/1984 Zb.
Zákon č. 46/1971 Zb. o geodézii a kartografii.
Zákon SNR č. 39/1973 Zb. o orgánoch geodézie a kartografie.
3)
§ 100 písm. b) stavebného zákona.
4)
Zákon SNR č. 109/1961 Zb. o múzeách a galériách.
5)
Vyhláška č. 122/1984 Zb. o náhradách pri vyvlastnení stavieb, pozemkov, porastov a práv k nim.
Vyhláška č. 129/1984 Zb. o cenách stavieb, pozemkov, porastov, úhradách za zriadenie práva osobného užívania pozemkov a o náhradách za dočasné užívanie pozemkov.
Úprava Federálneho cenového úradu, Českého cenového úradu a Slovenského cenového úradu č. V-1/86 z 29. novembra 1985 o cenách dojednávaných dohodou, uverejnená v Cenovom vestníku v čiastke 52/1985 z 11. decembra 1985, reg. v čiastke 32/1985 Zb.
Vyhláška č. 149/1961 Zb. o nákupe, zadávaní a predaji diel výtvarných umení a o niektorých iných opatreniach v odbore výtvarných umení v znení vyhlášky č. 39/1966 Zb. a vyhlášky č. 2/1986 Zb.
6)
§ 4 a 5 vyhlášky č. 90/1984 Zb. o správe národného majetku.
7)
§ 32 až 42 stavebného zákona.
8)
§ 54 až 70 stavebného zákona.
9)
Pamiatková rezervácia, pamiatková zóna, ochranné pásmo nehnuteľnej kultúrnej pamiatky, nehnuteľnej národnej kultúrnej pamiatky, pamiatkovej rezervácie alebo pamiatkovej zóny.
10)
§ 57 stavebného zákona.
11)
§ 20 ods. 1 písm. c), § 24 ods. 4, § 36 až 39 a § 43 vyhlášky č. 5/1987 Zb. o dokumentácii stavieb.
12)
§ 109 a nasl. stavebného zákona.
13)
§ 86, 87 a § 94 stavebného zákona.
14)
§ 32 písm. c) a § 33 ods. 2 stavebného zákona.
§ 11 vyhlášky č. 85/1976 Zb. o podrobnejšej úprave územného konania a stavebnom poriadku.
15)
§ 108 ods. 2 písm. e) stavebného zákona.
16)
Dohovor UNESCO o opatreniach na zákaz a zamedzenie nedovoleného dovozu, vývozu a prevodu vlastníctva kultúrnych statkov z roku 1970 (vyhláška č. 15/1980 Zb.).
17)
Zákon č. 142/1970 Zb. o devízovom hospodárstve.
Colný zákon č. 44/1974 Zb.
Zákon č. 42/1980 Zb. o hospodárskych stykoch so zahraničím.
18)
§ 127 stavebného zákona.
19)
§ 21 zákona č. 69/1967 Zb. o národných výboroch v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 35/1983 Zb.).
20)
§ 99 písm. b) a § 102 ods. 5 stavebného zákona.
21)
§ 65 zákona o národných výboroch.
22)
§ 9, § 17 až 19 zákona č. 102/1971 Zb. o ochrane štátneho tajomstva.
§ 3 nariadenia vlády ČSSR č. 148/1971 Zb. o ochrane hospodárskeho a služobného tajomstva.
23)
Napr. § 5 zákona č. 169/1949 Zb. o vojenských obvodoch.
§ 22 zákona č. 40/1961 Zb. o obrane Československej socialistickej republiky.
Zákon č. 40/1974 Zb. o Zbore národnej bezpečnosti.
Zákon č. 59/1965 Zb. o výkone trestu odňatia slobody v znení neskorších predpisov.
24)
Zákon č. 60/1961 Zb. o úlohách národných výborov pri zabezpečovaní socialistického poriadku v znení neskorších predpisov.
Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
25)
Zákon SNR č. 149/1975 Zb. o archívnictve.
Vyhláška č. 167/1975 Zb., ktorou sa upravujú podrobnosti o postupe pri posudzovaní archívnych dokumentov ako kultúrnych pamiatok a spôsob zabezpečovania zvýšenej ochrany archívnych dokumentov ako kultúrnych pamiatok a národných kultúrnych pamiatok.
26)
§ 64 Hospodárskeho zákonníka.
27)
§ 70 Hospodárskeho zákonníka.
28)
§ 37 a nasl. zákona č. 122/1975 Zb. o poľnohospodárskom družstevníctve.
§ 1 a nasl. zákona č. 123/1975 Zb. o užívaní pôdy a iného poľnohospodárskeho majetku na zabezpečenie výroby.
§ 9 vládneho nariadenia č. 47/1955 Zb. o opatreniach v odbore hospodársko-technických úprav pozemkov.
§ 12 zákona č. 61/1977 o lesoch.
29)
§ 198 a nasl. Občianskeho zákonníka.
30)
§ 132a Občianskeho zákonníka.
31)
Správny poriadok. |
Zákon č. 50/1987 Sb. | Zákon č. 50/1987 Sb.
Zákon o změnách zákona o mateřském příspěvku
Vyhlášeno 29. 6. 1987, datum účinnosti 1. 7. 1987, částka 12/1987
* Čl. I - Zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., o zvýšení mateřského příspěvku a o změnách v nemocenském zabezpečení, a zákona č. 110/1984 Sb., o změnách zákona o mateřském přís
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
* Čl. IV - Účinnost
Aktuální znění od 1. 7. 1987
50
ZÁKON
ze dne 23. června 1987
o změnách zákona o mateřském příspěvku
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., o zvýšení mateřského příspěvku a o změnách v nemocenském zabezpečení, a zákona č. 110/1984 Sb., o změnách zákona o mateřském příspěvku, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 a 3 včetně nadpisu zní:
„Podmínky nároku a doba poskytování mateřského příspěvku
§ 2
(1)
Ženě náleží mateřský příspěvek na dítě do jednoho roku věku.
(2)
Ženě náleží mateřský příspěvek na dítě do dvou let věku, jde-li o dítě narozené před 1. lednem 1988, a na dítě do tří let věku, jde-li o dítě narozené po 31. prosinci 1987, jestliže
a)
pečuje ještě o další dítě ve věku do skončení povinné školní docházky nebo o dítě ve věku do 26 let, které se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,1) anebo je invalidní a vyžaduje stálou péči, nebo
b)
jde o invalidní dítě, které vyžaduje stálou péči, nebo
c)
jde o dítě, které převzala do trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nebo
d)
jde o ženu svobodnou, ovdovělou, rozvedenou nebo z jiných vážných důvodů osamělou, která nežije s druhem, nebo
e)
jde o ženu, jejíž manžel se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,1) anebo je poživatelem invalidního důchodu a není výdělečně činný.
(3)
Nárok na mateřský příspěvek podle předchozích odstavců má žena jen tehdy, jestliže
a)
celodenně a řádně pečuje o dítě, na něž náleží mateřský příspěvek, pokud se před jeho narozením podrobovala pravidelné péči o těhotné ženy ve zdravotnických zařízeních, dítě je státním občanem Československé socialistické republiky a žije na jejím území a
b)
řádně pečuje o všechny další děti [odstavec 2 písm. a)] a tyto děti žijí na území Československé socialistické republiky.
§ 3
Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí vlastní dítě ženy nebo dítě, které žena převzala do trvalé péče nahrazující mateřskou péči. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující mateřskou péči se považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož matka zemřela, a dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu.“.
2.
V § 4 odst. 3 se slova „mladší dvou let“ nahrazují slovy „na něž náleží mateřský příspěvek“ a za slovy „v jeslích“ se vkládají slova „(v mateřské škole)“.
3.
§ 5 a 6 zní:
㤠5
(1)
Jestliže se mateřský příspěvek poskytuje podle § 2 odst. 2 písm. a), náleží nejdéle do dne, kdy dítě dosáhlo věku dvou nebo tří let, i když po porodu tohoto dítěte další dítě zemřelo, ukončilo povinnou školní docházku nebo přípravu na budoucí povolání, dosáhlo věku 26 let, přestalo být invalidní nebo odpadla potřeba stálé péče o ně.
(2)
Je-li dítě, na něž se poskytuje mateřský příspěvek, nebo žena ze zdravotních důvodů v ústavním ošetřování po dobu delší než tři měsíce, mateřský příspěvek se počínaje čtvrtým měsícem neposkytuje. Příslušný orgán (§ 11) může však ze závažných důvodů rozhodnout, že se mateřský příspěvek bude poskytovat i nadále.
§ 6
Výše mateřského příspěvku a jeho výplata
(1)
Mateřský příspěvek činí za kalendářní měsíc
a)
600 Kčs, pečuje-li žena o jedno dítě, na něž náleží mateřský příspěvek,
b)
800 Kčs, pečuje-li žena o dítě, na něž náleží mateřský příspěvek, a pečuje-li zároveň aspoň o dvě další děti uvedené v § 2 odst. 2 písm. a),
c)
900 Kčs, pečuje-li žena o dvě děti, na něž náleží mateřský příspěvek,
d)
1300 Kčs, pečuje-li žena o tři a více dětí, na něž náleží mateřský příspěvek.
(2)
Dojde-li ke změně počtu dětí, na něž náleží mateřský příspěvek, popřípadě k nimž se přihlíží pro stanovení jeho výše, upraví se výše mateřského příspěvku ode dne následujícího po této změně podle počtu dětí, o které žena nadále pečuje; tím není dotčeno ustanovení § 5 odst. 1.
(3)
Náleží-li mateřský příspěvek jen po část měsíce, činí jeho denní částka
20 Kčs z částky 600 Kčs,
26 Kčs z částky 800 Kčs,
30 Kčs z částky 900 Kčs,
43 Kčs z částky 1300 Kčs.
(4)
Mateřský příspěvek se vyplácí měsíčně pozadu.“.
4.
§ 13a zní:
㤠13a
Poskytování příspěvku muži
(1)
Nárok na příspěvek podle tohoto zákona má též svobodný, ovdovělý, rozvedený nebo z jiných vážných důvodů osamělý muž, který nežije s družkou.
(2)
Orgán uvedený v § 14 může přiznat příspěvek manželu ženy, která nemůže z vážných důvodů o dítě pečovat.
(3)
Pro přiznání, výši a poskytování příspěvku muži platí ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.“.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Mateřský příspěvek se upraví na částku 800 Kčs (čl. I č. 3) bez žádosti ode dne účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IV
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1987.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 1 a 2 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky Ústřední rady odborů č. 78/1984 Sb. |
Zákon č. 53/1987 Sb. | Zákon č. 53/1987 Sb.
Zákon o zvýšení některých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu
Vyhlášeno 29. 6. 1987, datum účinnosti 1. 10. 1987, částka 12/1987
* Čl. I - Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů, zákona č. 150/1979 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, zákonného opatření předsed
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III - Účinnost
Aktuální znění od 1. 10. 1987
53
ZÁKON
ze dne 23. června 1987
o zvýšení některých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů, zákona č. 150/1979 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení, zákona č. 73/1982 Sb., o změnách zákona o sociálním zabezpečení a předpisů o nemocenském pojištění, zákona č. 116/1983 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o sociálním zabezpečení, zákona č. 56/1984 Sb., o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení, a zákona č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 42 odst. 1 a 2 a v § 45 odst. 2 se částka „950 Kčs“ nahrazuje částkou „1000 Kčs“ a částka „1600 Kčs“ částkou „1700 Kčs“.
2.
V § 60a odst. 1 a 2 se částka „1050 Kčs“ nahrazuje částkou „1100 Kčs“ a částka „1700 Kčs“ částkou „1800 Kčs“.
3.
V § 159 se částka „950 Kčs“ nahrazuje částkou „1000 Kčs“ a částka „1600 Kčs“ částkou „1700 Kčs“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
(1)
Důchody vyplácené ke dni účinnosti tohoto zákona, které byly upraveny jako jediný zdroj příjmu, se zvýší podle čl. I bez žádosti od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona.
(2)
Důchody starobní, invalidní, vdovské, sirotčí oboustranně osiřelých dětí, sociální a rodičů a sourozenců, které nebyly dosud upraveny jako jediný zdroj příjmu a nedosahují výše stanovené v čl. I, se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona.
Čl. III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1987.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon č. 54/1987 Sb. | Zákon č. 54/1987 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví
Vyhlášeno 29. 6. 1987, datum účinnosti 1. 7. 1987, částka 12/1987
* Čl. I - Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Rozhodnutí o zařazení výrobků do jednotlivých stupňů jakosti vydaná před účinností tohoto zákona nejsou tímto zákonem dotčena.
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 1987
54
ZÁKON
ze dne 23. června 1987,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 zní:
㤠1
Výkon státního zkušebnictví spočívá
a)
v hodnocení výrobků,
b)
ve schvalování výrobků,
c)
v certifikaci výrobků,
d)
v provádění kontroly zhodnocených, schválených a certifikovaných výrobků uváděných do oběhu.“.
2.
§ 5 odst. 2 se doplňuje písmenem d), které zní:
„d)
koordinovat zapojení československých orgánů a organizací do mezinárodních certifikačních systémů a sledovat jejich činnost v těchto systémech.“.
3.
§ 15 zní:
㤠15
(1)
Hodnocení výrobku se provádí srovnáním jakosti zjištěné na vzorku výrobku a jeho technicko-ekonomických ukazatelů s podmínkami hodnocení, které státní zkušebna stanoví a oznámí výrobci.
(2)
Státní zkušebna stanoví podmínky hodnocení zejména na základě soudobých poznatků vědy a techniky v příslušném oboru výrobků, na základě technicko-ekonomických vlastností současných zahraničních výrobků vysoké jakosti určených pro stejné nebo obdobné užití a podle právních předpisů a na základě údajů technických norem.
(3)
Podmínky hodnocení podle povahy výrobků obsahují
a)
ukazatele podstatných vlastností, které podmiňují schopnost výrobku uspokojovat stanovené potřeby v souladu s jeho určením včetně vybavení výrobku příslušenstvím, náhradními díly a vytvoření předpokladů pro poskytování služeb spojených s používáním výrobku;
b)
technicko-ekonomické ukazatele výrobku odvozené od výrobků předních světových výrobců vyjadřující efektivnost při používání výrobku.
(4)
U skupiny výrobků, které se v podstatných vlastnostech a technicko-ekonomických ukazatelích neliší, může státní zkušebna na návrh výrobce skutečnosti zjištěné na jednom nebo více výrobcích z dané skupiny považovat za rozhodné pro hodnocení celé skupiny těchto výrobků.“.
4.
§ 16 zní:
㤠16
(1)
O výsledku hodnocení vydá státní zkušebna rozhodnutí, v němž zařadí výrobek do stupně jakosti. Státní zkušebna odmítne zařadit do stupně jakosti výrobek, který neplní své funkce nebo neodpovídá hlediskům ochrany zdraví.
(2)
Státní zkušebna zařadí výrobky
a)
do stupně jakosti Q, splňují-li nejen podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou, ale v době vydání rozhodnutí též:
1.
odpovídají soudobým poznatkům vědy a techniky,
2.
dosahují úrovně vlastností současných zahraničních výrobků vysoké jakosti určených pro stejné nebo obdobné užití nebo tyto výrobky předčí anebo jsou na světovém trhu zvláštností;
b)
do prvního stupně jakosti, splňují-li podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou;
c)
do druhého stupně jakosti, plní-li svoje funkce, ale nesplňují podmínky hodnocení stanovené státní zkušebnou.
(3)
Skutečnosti rozhodné pro zařazení výrobků do stupně jakosti Q je povinen prokázat a doložit státní zkušebně výrobce.
(4)
Státní zkušebna udělí výrobci oprávnění používat státní značku jakosti pro výrobky zařazené do stupně jakosti Q a značku prvního stupně jakosti pro výrobky zařazené do prvního stupně jakosti jen za předpokladu, že jsou ve výrobě zajištěny podmínky pro trvalé dodržování jakosti výrobků.
(5)
Výrobek, který státní zkušebna odmítne zařadit do stupně jakosti, nesmí být uváděn do oběhu.“.
5.
§ 18 zní:
㤠18
(1)
Při zařazení výrobku do stupně jakosti Q nebo do prvního stupně jakosti stanoví státní zkušebna dobu, po kterou zařazení trvá, a to s přihlédnutím k předpokládanému vývoji jakosti v příslušném oboru výrobků. Tato doba nesmí být u výrobků zařazených do stupně jakosti Q delší než tři roky a u výrobků zařazených do prvního stupně jakosti delší než pět let. Výrobce je povinen přihlásit výrobek k novému hodnocení před uplynutím stanovené doby, pokud hodlá výrobek nadále vyrábět.
(2)
Při zařazení výrobku do druhého stupně jakosti určí státní zkušebna lhůtu, ve které je výrobce povinen přihlásit výrobek k opakovanému hodnocení. Tato lhůta nesmí být delší než jeden rok.“.
6.
§ 19 zní:
㤠19
(1)
Při kontrole zhodnocených výrobků dávaných do oběhu zjišťuje státní zkušebna, zda výrobky odpovídají podmínkám hodnocení podle § 15 odst. 3 a u výrobků zařazených do stupně jakosti Q též předpokladům podle § 16 odst. 2 písm. a); u výrobků zařazených do stupně jakosti Q nebo prvního stupně jakosti zjišťuje státní zkušebna též zajištění podmínek podle § 16 odst. 4.
(2)
Zjistí-li státní zkušebna při této kontrole nedodržení podmínek hodnocení nebo u výrobků zařazených do stupně jakosti Q nedodržení předpokladů podle § 16 odst. 2 písm. a), přeřadí je do nižšího stupně jakosti, popřípadě jim odejme zařazení do stupně jakosti. Výrobek, kterému státní zkušebna při kontrole odňala zařazení do stupně jakosti, nesmí být uváděn do oběhu.
(3)
Zjistí-li státní zkušebna zhoršení podmínek pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě nebo nedostatky výrobků, které nejsou rozhodné pro stupeň jakosti, do něhož byl výrobek zařazen, odejme oprávnění používat státní značku jakosti nebo značku prvního stupně jakosti bez přeřazení výrobku do nižšího stupně jakosti.“.
7.
Za § 24 se vkládá část Va, která včetně nadpisu zní:
„Část Va
Certifikace výrobků
§ 24a
(1)
Úřad pro normalizaci a měření stanoví po projednání se zúčastněnými ústředními orgány ve Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření výrobky, které podléhají certifikaci (povinná certifikace). Současně stanoví orgán státního zkušebnictví příslušný k certifikaci a určí, podle kterých technických norem, technických dokumentů, popřípadě právních předpisů bude certifikace prováděna.
(2)
Certifikace výrobků nestanovených k certifikaci (nepovinná certifikace) může být provedena jen na návrh výrobce nebo jiné organizace, která prokáže právní zájem na provedení certifikace.
§ 24b
Při certifikaci výrobků se zjišťují a vydáním certifikátu potvrzují
a)
shoda vlastností certifikovaného typu výrobku s určenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě právními předpisy;
b)
předpoklady přihlašovatele pro trvalé dodržování jakosti certifikovaných výrobků ve výrobě.
§ 24c
(1)
Certifikaci výrobků provádí státní zkušebna na základě přihlášky podané jejich výrobcem nebo jinou organizací, která prokáže právní zájem na provedení certifikace. Má-li výrobek vlastnosti shodné s vlastnostmi stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě právními předpisy a jsou-li zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, vydá státní zkušebna certifikát. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, odmítne výrobek certifikovat. Obdobně postupuje při certifikaci Úřad pro normalizaci a měření v případech, kdy si provedení certifikace vyhradil.
(2)
V certifikátu se stanoví podmínky pro označování výrobků certifikační značkou, popřípadě pro vydávání dokladu o certifikaci, kterým se potvrzuje shodnost vlastností certifikovaného výrobku nebo výrobní dávky s vlastnostmi certifikovaného typu výrobku. Platnost certifikátu může být omezena.
§ 24d
Státní zkušebna provádí namátkově kontrolu, zda certifikované výrobky mají vlastnosti shodné se stanovenými technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy a zda jsou zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě. Zjistí-li se, že výrobky nemají vlastnosti shodné s technickými normami, technickými dokumenty, popřípadě s právními předpisy nebo že nejsou zajištěny předpoklady pro trvalé dodržování jakosti výrobků ve výrobě, odejme státní zkušebna certifikát nebo oprávnění z něj vyplývající. Obdobně postupuje při kontrole Úřad pro normalizaci a měření v případech, kdy si provedení kontroly vyhradil.“.
8.
V § 25 odst. 2 se slova „hodnocení a schvalování“ nahrazují slovy „hodnocení, schvalování a certifikaci“.
9.
V § 26 odst. 1 se v první větě slova „hodnocení nebo ke schválení“ nahrazují slovy „hodnocení, schválení nebo certifikaci“ a ve druhé větě se slova „hodnocení nebo schválení“ nahrazují slovy „hodnocení, schválení nebo certifikaci“.
10.
§ 28 odst. 1 zní:
„(1)
Organizace jsou povinny umožnit orgánům státního zkušebnictví provádět výkon státního zkušebnictví. Zejména jsou povinny předložit jim dokumentaci týkající se hodnocených, schvalovaných nebo certifikovaných výrobků, umožnit jim přístup k výrobním a zkušebním zařízením a do příslušných prostorů organizace, jakož i používání měřicí techniky vlastní nebo používané organizací.“.
11.
V § 28 odst. 3 se slova „hodnoceného nebo schváleného“ nahrazují slovy „hodnoceného, schváleného nebo certifikovaného“.
12.
V § 29 odst. 1 začátek prvé věty zní:
„(1)
Budou-li do oběhu uvedeny výrobky označené státní značkou jakosti, značkou prvního stupně jakosti, schvalovací nebo certifikační značkou, které jim nenáleží, . . .“.
13.
V § 30 se slova „hodnocení a při schvalování“ nahrazují slovy „hodnocení, schvalování a certifikaci“.
14.
§ 32 se vypouští.
15.
§ 35 odst. 1 zní:
„(1)
Úřad pro normalizaci a měření vydá předpisy k provádění zákona, v nichž stanoví podrobnosti o řízení ve věcech státního zkušebnictví, o podmínkách hodnocení a o certifikaci výrobků, o způsobu označování zhodnocených, schválených a certifikovaných výrobků a o výši úhrady za výkon státního zkušebnictví.“.
Čl. II
Rozhodnutí o zařazení výrobků do jednotlivých stupňů jakosti vydaná před účinností tohoto zákona nejsou tímto zákonem dotčena.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, jak vyplývá ze změn a doplňků provedených tímto zákonem.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1987.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r. |
Zákon č. 98/1987 Sb. | Zákon č. 98/1987 Sb.
Zákon o zvláštním příspěvku horníkům
Vyhlášeno 16. 12. 1987, datum účinnosti 1. 1. 1988, částka 23/1987
* § 1 - Hornické organizace poskytují pracujícím v hornictví ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených ze změnou zaměstnání nebo s uvolněním k výkonu veřejné funkce jako sociální dávku zvláštní příspěvek horníkům (dále jen „zvláštní příspěvek“).
* Podmínky nároku
* § 2 - (1) Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1)
* § 3 - Zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže
* § 4 - (1) Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice u jednotlivých pracujících v podzemí h
* § 5 - Výše a doba poskytování zvláštního příspěvku
* § 6 - Uplatnění nároku
* § 7 - Změny v poskytování zvláštního příspěvku
* § 8 - Výplata
* Přechod práv a povinností
* § 9 - Jestliže organizace uvedená v § 6 odst. 1 zanikne, přecházejí povinnosti stanovené tímto zákonem na jejího právního nástupce; nemá-li jej, přecházejí tyto povinnosti na organizaci, kterou určí příslušný ústřední orgán.
* § 10 - (1) Nárok na zvláštní příspěvek nemůže být postoupen.
* Promlčení
* § 11 - (1) Právo na zvláštní příspěvek se nepromlčuje.
* § 12 - Nárok organizace na vrácení jednotlivých splátek zvláštního příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy organizace zjistila, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v
* § 13 - Povinnosti poživatelů a organizací
* § 14 - Pravomoc k rozhodování sporů
* § 15 - Vstup do zařízení organizace
* Přechodná a závěrečná ustanovení
* § 16 - Zvláštní příspěvek podle tohoto zákona náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1987.
* § 17 - (1) Zvláštní příspěvky poskytované pracujícím národními výbory podle předpisů platných před 1. lednem 1988,7) na které trvá nárok ke dni účinnosti tohoto zákona, se považují za zvláštní příspěvky podle tohoto zákona. Na částky uvedené v § 5 je na žádost pr
* § 17a - Pro účely náhrady škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se ke zvláštnímu příspěvku podle § 2 odst. 4 nepřihlíží.
* § 19 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.
Aktuální znění od 1. 1. 2010 (306/2008 Sb.)
98
ZÁKON
ze dne 15. prosince 1987
o zvláštním příspěvku horníkům
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Hornické organizace poskytují pracujícím v hornictví ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených ze změnou zaměstnání nebo s uvolněním k výkonu veřejné funkce jako sociální dávku zvláštní příspěvek horníkům (dále jen „zvláštní příspěvek“).
Podmínky nároku
§ 2
(1)
Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1)
a)
byl převeden na jinou, méně rizikovou, práci v podzemí hlubinných dolů,
b)
byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo
c)
skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával uvedené zaměstnání.
(2)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání byl ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1 uvolněn k výkonu veřejné funkce.
(3)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v odstavci 1, dosáhl za jeho trvání věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat.
(4)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který z důvodu provádění útlumového programu schváleného příslušnou vládou
a)
přešel ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1, v němž byl zaměstnán celkem více než tři roky, do zaměstnání mimo podzemí hlubinných dolůzaměstnání mimo podzemí hlubinných dolů,
b)
přešel z jiného zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaného pod zemí v hlubinných dolech,2) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek, nebo
c)
přešel ze zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy,3) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek.
§ 3
Zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže
a)
se pracujícímu vyplácí starobní důchod nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3, též, jestliže se mu vyplácí ve vyšší nebo stejné výši invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně,
b)
pracujícímu vyplácí organizace mzdové vyrovnání4) nebo doplatek do průměrného výdělku;5) zvláštní příspěvek však vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku náleží, pokud jej pracující pobírá ke dni vzniku nároku na mzdové vyrovnání nebo doplatek do průměrného výdělku,
c)
pracující není zaměstnán po dobu delší dvou měsíců; do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pracujícímu vyplácí nemocenské nebo po kterou je veden v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání; za zaměstnání se přitom považuje pracovní činnost zakládající účast na důchodovém zabezpečení,
d)
pracující
1.
znovu vykonává rizikovou práci v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 nebo 2,
2.
je zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 písm. a),
3.
je zaměstnán v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 3 nebo § 2 odst. 4 písm. b) nebo c),
e)
pracující dosáhl věku 60 let.
§ 4
(1)
Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice u jednotlivých pracujících v podzemí hlubinných dolů provádějí organizace podle tohoto rozhodnutí.
(2)
Méně rizikovou prací v podzemí hlubinných dolůMéně rizikovou prací v podzemí hlubinných dolů se rozumí práce,
a)
která je podle rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika, jde-li o převedení pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo
b)
při které pracující není vystaven riziku, které vedlo k ohrožení nemocí z povolání, jde-li o převedení pro ohrožení nemocí z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy.
(3)
Zaměstnáním mimo podzemí hlubinných dolůZaměstnáním mimo podzemí hlubinných dolů se rozumí jiné zaměstnání, než jsou zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1) a ostatní zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech.2)
(4)
Zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie se pro účely poskytování zvláštního příspěvku hodnotí za podmínek stanovených předpisy o sociálním zabezpečení.6)
§ 5
Výše a doba poskytování zvláštního příspěvku
(1)
Výše zvláštního příspěvku činí, pokud není dále stanoveno jinak,
a)
1900 Kčs měsíčně,
b)
1500 Kčs měsíčně v případech uvedených v § 2 odst. 1 písm. a).
(2)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. a) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu
a)
tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1,
b)
šesti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(3)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. a), který byl ke dni přechodu do jiného zaměstnání rubačem, lamačem, razičem nebo hlubičem, se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu
a)
pěti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1,
b)
16 měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(4)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. b) a c) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1500 Kčs měsíčně po dobu tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(5)
Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku, poskytuje se v nezměněné výši.
(6)
Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, poskytuje se ve výši
a)
rozdílu mezi oběma dávkami, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3,
b)
jedné poloviny, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4.
(7)
Jestliže pracující splňuje podmínky nároku na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu, jen po část měsíce, nebo jestliže se výše zvláštního příspěvku v průběhu měsíce změní, částky uvedené v předchozích odstavcích se poměrně upraví; přitom denní částka zvláštního příspěvku činí jednu třicetinu příslušné měsíční částky a výsledná výše dávky se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.
(8)
Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit měsíční částky zvláštního příspěvku v závislosti na změnách, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečení.
§ 6
Uplatnění nároku
(1)
Nárok na zvláštní příspěvek uplatňuje pracující písemnou žádostí u organizace, v níž naposledy vykonával před změnou nebo skončením zaměstnání podle § 2 zaměstnání, z něhož vzniká nárok na tuto sociální dávku.
(2)
Organizace je povinna do dvou měsíců po doručení žádosti doručit do vlastních rukou žadatele písemné oznámení o tom, zda mu byl zvláštní příspěvek přiznán či nikoliv; před posouzením žádosti je povinna opatřit si všechny potřebné podklady.
(3)
Oznámení organizace o přiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat údaj, od kdy se zvláštní příspěvek přiznává, jeho výši, důvody přiznání a den splatnosti, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4, též dobu jeho poskytování; oznámení o nepřiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat důvody, proč zvláštní příspěvek nenáleží. Oznámení musí vždy obsahovat poučení o možnosti obrátit se na soud.
§ 7
Změny v poskytování zvláštního příspěvku
Jestliže zanikne nárok na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu nebo zvláštní příspěvek náleží v jiné výši, je organizace povinna do dvou měsíců ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila, doručit poživateli zvláštního příspěvku do vlastních rukou písemné oznámení o tom, od kdy a z jakých důvodů zvláštní příspěvek nenáleží, nevyplácí se nebo náleží v jiné výši; ustanovení § 6 odstavce 3 věty druhé platí i zde.
§ 8
Výplata
(1)
Zvláštní příspěvek vyplácí organizace uvedená v § 6 odst. 1 měsíčně pozadu.
(2)
Při souběhu nároků na zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3 a na zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 se zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 vyplácí ve výši jedné poloviny částek uvedených v § 5 odst. 2 až 4. Při souběhu nároků na zvláštní příspěvky podle § 2 odst. 4 se vyplácí jen zvláštní příspěvek, na který vznikl nárok dříve; doba poskytování dalšího zvláštního příspěvku se krátí o dobu, po kterou trval souběh nároků.
(3)
Zvláštní příspěvek se nevyplácí po dobu pobytu oprávněného v cizině. Po návratu z ciziny se zvláštní příspěvek doplatí, nejdéle však za dobu jednoho roku ode dne, kdy oprávněný oznámí návrat z ciziny organizaci.
(4)
Zvláštní příspěvek nepodléhá dani.
Přechod práv a povinností
§ 9
Jestliže organizace uvedená v § 6 odst. 1 zanikne, přecházejí povinnosti stanovené tímto zákonem na jejího právního nástupce; nemá-li jej, přecházejí tyto povinnosti na organizaci, kterou určí příslušný ústřední orgán.
§ 10
(1)
Nárok na zvláštní příspěvek nemůže být postoupen.
(2)
Zemřel-li oprávněný, nabývají nároku na částky zvláštního příspěvku náležející do dne jeho smrti postupně manželka, děti a rodiče, jestliže žili s pracujícím v době jeho smrti ve společné domácnosti; podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod. Předmětem dědictví se uvedené částky stávají, není-li těchto osob.
Promlčení
§ 11
(1)
Právo na zvláštní příspěvek se nepromlčuje.
(2)
Nárok na jednotlivou splátku zvláštního příspěvku se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.
(3)
Byl-li nárok na zvláštní příspěvek uplatněn po uplynutí doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku, náleží jednotlivé splátky zvláštního příspěvku nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem podání žádosti u příslušné organizace.
(4)
Promlčecí doba neběží ode dne podání žádosti u příslušné organizace do dne, kdy bude doručeno oznámení o přiznání nebo nepřiznání zvláštního příspěvku, nejdéle však po dobu dvou měsíců.
§ 12
Nárok organizace na vrácení jednotlivých splátek zvláštního příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy organizace zjistila, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v deseti letech od jeho výplaty.
§ 13
Povinnosti poživatelů a organizací
(1)
Poživatel zvláštního příspěvku je povinen ohlásit organizaci, která mu zvláštní příspěvek vyplácí, do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu (§ 3, 5 a § 8 odst. 2 a 3). Jestliže nesplnil tuto povinnost anebo vědomě jinak způsobil, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen zvláštní příspěvek nebo jeho část vrátit ode dne, od něhož nenáležel vůbec nebo od něhož náležel v nižší výši; uplatňuje-li nárok na další zvláštní příspěvek, je povinen ohlásit organizaci, u níž tento nárok uplatňuje, i skutečnost, že pobírá zvláštní příspěvek od jiné organizace.
(2)
Organizace je povinna vést záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu, to je o době a druhu zaměstnání, dosahované expozici, převedení na jinou práci, skončení zaměstnání a uvolnění pro výkon veřejné funkce, a na požádání pracujícího, popřípadě jiné organizace, o těchto skutečnostech vystavit potvrzení.
§ 14
Pravomoc k rozhodování sporů
Spory o nárocích z tohoto zákona rozhodují soudy. Návrh může oprávněný u soudu uplatnit jen nepřizná-li mu organizace zvláštní příspěvek, nesouhlasí-li s oznámením organizace o dni vzniku nároku, jeho výši a době poskytování, splatnosti, změně či zániku nebo nedoručí-li mu organizace oznámení o přiznání či nepřiznání nároku do dvou měsíců ode dne, kdy jí byla doručena žádost o zvláštní příspěvek.
§ 15
Vstup do zařízení organizace
Pověření pracovníci federálního ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstev zdravotnictví republik jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a v součinnosti s pověřenými pracovníky příslušného ústředního orgánu a příslušného odborového orgánu prověřovat plnění povinností uložených tímto zákonem.
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 16
Zvláštní příspěvek podle tohoto zákona náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1987.
§ 17
(1)
Zvláštní příspěvky poskytované pracujícím národními výbory podle předpisů platných před 1. lednem 1988,7) na které trvá nárok ke dni účinnosti tohoto zákona, se považují za zvláštní příspěvky podle tohoto zákona. Na částky uvedené v § 5 je na žádost pracujícího upraví a za podmínek stanovených tímto zákonem bude dále vyplácet organizace, v níž pracující naposledy vykonával zaměstnání uvedené v § 2 odst. 1. Obdobně se postupuje v případech, kdy zvláštní příspěvek horníků není ke dni účinnosti tohoto zákona vyplácen jen s ohledem na výši dosahovaného výdělku.
(2)
Žádost o úpravu výše zvláštních příspěvků přiznaných podle předpisů platných před 1. lednem 19887) musí být doložena potvrzením národního výboru, který zvláštní příspěvek dosud vyplácel, o nároku na něj a o jeho výši.
(3)
Nároky na zvláštní příspěvky, které vznikly podle předpisů platných před 1. lednem 1988,7) avšak nebyly ke dni účinnosti tohoto zákona přiznány, je nutné uplatnit u příslušných národních výborů za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1988 nejpozději do 31. prosince 1988. Po přiznání nároku se postupuje podle předchozích odstavců.
§ 17a
Pro účely náhrady škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se ke zvláštnímu příspěvku podle § 2 odst. 4 nepřihlíží.
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Příloha č. 2 nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.
2)
§ 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.
3)
§ 14 odst. 2 písm. h) zákona o sociálním zabezpečení.
4)
§ 10 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.
§ 12 a násl. vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. prosince 1989 o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání.
5)
§ 115 odst. 7 zákoníku práce.
§ 10 odst. 6 vyhlášky č. 102/1987 Sb.
6)
§ 8, 14, § 15 odst. 2 až 5 a § 16 zákona o sociálním zabezpečení.
Nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb.
7)
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb., a č. 145/1982 Sb. a zákona č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.
Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. července 1970 čj. F V/1-662/70-1142 o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví.
Výnos ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva hornictví poř. č. 9/1968 o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví (reg. v částce 45/1968 Sb.). |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 109/1987 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 109/1987 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1988
Vyhlášeno 23. 12. 1987, datum účinnosti 1. 1. 1988, částka 24/1987
* § 1 - (1) Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 92 414 900 000 Kčs
* § 2 - Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej sociali
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1988.
* Príloha č. 1 zákona SNR č. 109/1987 Zb.
* Príloha č. 2 zákona SNR č. 109/1987 Zb.
Aktuální znění od 1. 1. 1988
109
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 21. decembra 1987
o štátnom rozpočte Slovenskej socialistickej republiky na rok 1988
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1)
Celkové príjmy štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“) sa určujú sumou 92 414 900 000 Kčs
celkové výdavky štátneho rozpočtu republiky
sa určujú sumou
(príloha č. 1).| 92 414 900 000 Kčs
---|---
(2)
V štátnom rozpočte republiky sú obsiahnuté
neúčelové dotácie zo štátneho rozpočtu republiky do rozpočtov
národných výborov
vo výške | 12 328 600 000 Kčs
---|---
a účelové subvencie poskytované zo štátneho rozpočtu republiky
do rozpočtov národných výborov
vo výške
(príloha č. 2).| 11 397 500 000 Kčs
---|---
§ 2
Vláda Slovenskej socialistickej republiky alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže premietnuť do štátneho rozpočtu republiky, ak sa tým nenaruší jeho vyrovnanosť, najmä zmeny štátneho plánu rozvoja národného hospodárstva Slovenskej socialistickej republiky, organizačné a cenové zmeny, úpravy ekonomických nástrojov v zahraničnom obchode a upraviť neúčelové dotácie a účelové subvencie národným výborom, ak sa zmenia predpoklady, za ktorých boli tieto vzťahy k štátnemu rozpočtu republiky určené.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1988.
V. Šalgovič v. r.
P. Colotka v. r.
Príloha č. 1 zákona SNR č. 109/1987 Zb.
Celkový prehľad
štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1988
Príjmy| v tis. Kčs
---|---
Príjmy zo socialistického hospodárstva
z toho: | 23 121 029
z hospodárstva| 20 367 720
z vedy a techniky | 122 742
z peňažných a technických služieb| 1 885 824
zo spoločenských služieb a činností| 708 843
z obrany a bezpečnosti| 35 900
Dane od obyvateľstva a poplatky| 10 396 000
Ostatné príjmy| 10 396 000
Dotácie a subvencie zo štátneho
rozpočtu federácie| 10 396 000
Spolu| 92 414 900
Výdavky| v tis. Kčs
---|---
Hospodárstvo| 27 280 270
Veda a technika| 2 122 563
Peňažné a technické služby| 1 851 868
Spoločenské služby a činnosti
pre obyvateľstvo| 34 496 481
Obrana a bezpečnosť| 1 835 268
Správa| 1 102 350
Neúčelové dotácie a účelové
subvencie národným výborom| 23 726 100
Spolu| 92 414 900
Príloha č. 2 zákona SNR č. 109/1987 Zb.
Neúčelové dotácie a účelové subvencie národným výborom zo štátneho rozpočtu Slovenskej socialistickej republiky na rok 1988
Kraj| Neúčelové dotácie| Účelové subvencie
---|---|---
v tis. Kčs
Národný výbor hlavného mesta
Slovenskej socialistickej republiky
Bratislavy| 1 817 800 | 2 653 300
Západoslovenský krajský národný výbor| 2 378 900| 2 666 900
Stredoslovenský krajský národný výbor| 3 827 600| 2 972 600
Východoslovenský krajský národný výbor| 4 304 300| 3 104 700
Spolu| 12 328 600| 11 397 500 |
Ústavní zákon České národní rady č. 43/1988 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 43/1988 Sb.
Ústavní zákon České národní rady o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
Vyhlášeno 19. 4. 1988, datum účinnosti 19. 4. 1988, částka 8/1988
* § 1 - Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky s Polskou lidovou republikou podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního sp
* § 2 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 19. 4. 1988
43
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 12. dubna 1988
o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Česká národní rada souhlasí se změnami hranic České socialistické republiky s Polskou lidovou republikou podle Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsané ve Varšavě dne 10. prosince 1986.
§ 2
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Kempný v. r.
Adamec v. r. |
Zákon č. 44/1988 Sb. | Zákon č. 44/1988 Sb.
Zákon o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
Vyhlášeno 19. 4. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 8/1988
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 7)
* ČÁST DRUHÁ - Povinnosti organizace při využívání výhradního ložiska (§ 8 — § 10)
* ČÁST TŘETÍ - Ložiskový průzkum a hospodaření se zásobami výhradních ložisek (§ 11 — § 14c)
* ČÁST ČTVRTÁ - OCHRANA NEROSTNÉHO BOHATSTVÍ (§ 14d — § 20)
* ČÁST ŠESTÁ - VÝSTAVBA DOLŮ A LOMŮ (§ 23 — § 23)
* ČÁST SEDMÁ - DOBÝVÁNÍ VÝHRADNÍCH LOŽISEK (§ 24 — § 33)
* ČÁST OSMÁ - ÚHRADY (§ 33a — § 33w)
* ČÁST DEVÁTÁ - JINÉ ZÁSAHY DO ZEMSKÉ KŮRY (§ 34 — § 35)
* ČÁST DESÁTÁ - DŮLNÍ ŠKODY A JEJICH NÁHRADA (§ 36 — § 37a)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 38 — § 41a)
* ČÁST DVANÁCTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 43 — § 45)
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (284/2021 Sb., 152/2023 Sb., 349/2023 Sb., 465/2023 Sb.)
44
ZÁKON
ze dne 19. dubna 1988
o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Úvodní ustanovení
Účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie22).
§ 2
Nerosty
(1)
Za nerosty se podle tohoto zákona považují tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry.
(2)
Za nerosty se podle tohoto zákona nepovažují
a)
vody s výjimkou mineralizovaných vod, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,
b)
přírodní léčivé vody a přírodní stolní minerální vody, i když se z nich mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, dále léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů,
c)
rašelina,
d)
bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství,
e)
kulturní vrstva půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva.
§ 3
Rozdělení nerostů
(1)
Vyhrazené nerosty jsou
a)
radioaktivní nerosty,
b)
všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), všechny druhy uhlí a bituminosní horniny,
c)
nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy,
d)
magnezit,
e)
nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět fosfor, síru a fluór nebo jejich sloučeniny,
f)
kamenná sůl, draselné, borové, bromové a jodové soli,
g)
tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit,
h)
nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů,
i)
granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud jsou blokově dobyvatelné a leštitelné, a travertin,
j)
technicky využitelné krystaly nerostů a drahé kameny,
k)
halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, perlit a zeolit,
l)
křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením,
m)
mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty,
n)
technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b).
(2)
Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené.
(3)
Kritické nerosty jsou radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu (uhlovodíky), nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, vápenec, pokud je vhodný k chemicko-technologickému zpracování, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů, a nevyhrazené nerosty stavebního kamene a štěrkopísku, nachází-li se tyto nevyhrazené nerosty na ložiskách, které se považují za výhradní33).
(4)
V pochybnostech, zda některý nerost je nerostem kritickým vyhrazeným nebo nevyhrazeným, rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky.
(5)
Vyhledávání, průzkum a dobývání výhradních ložisek jsou realizovány ve veřejném zájmu.
§ 4
Ložisko nerostů
Ložiskem nerostů podle tohoto zákona (dále jen „ložisko“) je přírodní nahromadění nerostů, jakož i základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypka nebo odkaliště, které vznikly hornickou činností1) a obsahují nerosty.
§ 5
Nerostné bohatství
(1)
Nerostné bohatství podle tohoto zákona tvoří ložiska vyhrazených nerostů (dále jen „výhradní ložiska“).
(2)
Nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.
§ 5a
Organizace
Právnické a fyzické osoby, které v rámci podnikatelské činnosti2) při splnění podmínek stanovených právními předpisy vykonávají vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost, se považují za organizace podle tohoto zákona.
§ 6
Výhradní ložisko
(1)
Zjistí-li se vyhrazený nerost v množství a jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá Ministerstvo životního prostředí osvědčení o výhradním ložisku.
(2)
Osvědčení o výhradním ložisku zašle Ministerstvo životního prostředí Ministerstvu průmyslu a obchodu, krajskému úřadu, obvodnímu báňskému úřadu, orgánu územního plánování, stavebnímu úřadu a organizaci, pro níž bylo provedeno vyhledávání nebo průzkum výhradního ložiska.3)
§ 6a
Ložisko strategického významu
(1)
Ložiskem strategického významu je ložisko kritických nerostů, které má mimořádný význam pro zajištění surovinové nebo energetické bezpečnosti státu nebo pro uskutečnění staveb podle zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury.
(2)
Ložiska strategického významu stanoví vláda nařízením.
§ 7
Ložisko nevyhrazených nerostů
Ložisko nevyhrazeného nerostu je součástí pozemku.
ČÁST DRUHÁ
Povinnosti organizace při využívání výhradního ložiska
§ 8
Jestliže nebude výhradní ložisko po ukončení vyhledávání a průzkumu dobýváno, zabezpečí jeho ochranu a evidenci právnická osoba, kterou tím pověří Ministerstvo životního prostředí (§ 17 odst. 2).
§ 10
(1)
Organizace je povinna
a)
navrhnout stanovení, změnu, popřípadě zrušení chráněného ložiskového území,
b)
vést důlně měřickou a geologickou dokumentaci,
c)
evidovat stav zásob výhradního ložiska a jeho změny,
d)
řešit včas střety zájmů při stanovení dobývacího prostoru a při plánované otvírce, přípravě a dobývání výhradního ložiska především s cílem omezit nepříznivé vlivy na životní prostředí,
e)
navrhnout stanovení, změnu, popřípadě zrušení dobývacího prostoru,
f)
evidovat výrubnost a znečištění při dobývání výhradního ložiska a dosahované výsledky při úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním,
g)
pečovat o ochranu výhradního ložiska,
h)
plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem a jinými obecně závaznými právními předpisy.
(2)
Povinnosti v odstavci 1 písm. a) až c) a písm. g) u ložisek s nestanoveným dobývacím prostorem zajišťuje také Česká geologická služba.3a)
ČÁST TŘETÍ
Ložiskový průzkum a hospodaření se zásobami výhradních ložisek
§ 11
Vyhledávání a průzkum výhradních ložisek
(1)
Vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů a výhradních ložisek nevyhrazených nerostů je možné provádět pouze na průzkumném území, které je stanoveno podle zvláštních právních předpisů.3)
(2)
Při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek jsou organizace povinny z hlediska ochrany a racionálního využití nerostného bohatství
a)
ověřovat výhradní ložisko tak, aby se zjistily a vyhodnotily všechny využitelné nerosty ložiska a jejich užitkové složky,
b)
ověřovat vývoj a úložní poměry výhradního ložiska tak, aby se výstavba dolů a lomů, otvírka, příprava a dobývání výhradního ložiska mohly projektovat a uskutečňovat podle zásad báňské technologie a aby se zabezpečilo racionální využití zásob výhradního ložiska,
c)
používat takové metody a postupy, aby nedošlo k znemožnění nebo ztížení využití výhradního ložiska nebo jeho části a k neodůvodněným ztrátám zásob výhradního ložiska,
d)
zjistit skutečnosti potřebné k posouzení možných vlivů využívání výhradního ložiska na jiná ložiska, vody a jiné přírodní zdroje, na životní prostředí a na další zákonem chráněné obecné zájmy,
e)
při přerušení vyhledávání nebo průzkumu provést opatření, aby se nezmařila důlní díla a neztížilo provádění dalšího průzkumu a využití výhradního ložiska.
(3)
Organizace je oprávněna nakládat s nerosty získanými při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek v rozsahu a za podmínek stanovených v povolení vydaném podle zvláštních předpisů.3)
(4)
Organizace, které se stanovilo území pro vyhledávání a průzkum výhradního ložiska, platí roční úhradu z tohoto území podle zvláštních předpisů.3)
(5)
Provádění geologických prací upravují zvláštní předpisy.5)
(6)
Ministerstvo životního prostředí po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Českým báňským úřadem podrobněji stanoví obecně závazným právním předpisem postup při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek z hlediska ochrany a hospodárného využití nerostného bohatství.
§ 12
Oznamování přírodního nahromadění vyhrazeného nerostu
Kdo zjistí mimo povolené vyhledávání (§ 11) přírodní nahromadění vyhrazeného nerostu, je povinen to bezodkladně oznámit Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu průmyslu a obchodu.
§ 13
Zásoby výhradního ložiska a podmínky jeho využitelnosti
(1)
Zásoby výhradního ložiska jsou zjištěné a ověřené množství vyhrazených nerostů ložiska nebo jeho části, odpovídající podmínkám využitelnosti, bez ohledu na ztráty při jeho dobývání.
(2)
Podkladem pro výpočet zásob výhradního ložiska jsou podmínky využitelnosti zásob. Podmínky využitelnosti zásob jsou souborem ukazatelů množství, jakosti nerostů, geologických, báňsko-technických, ekologických a jiných ukazatelů, podle nichž se posuzuje vhodnost zásob výhradních ložisek k využití.
§ 14
Klasifikace zásob výhradních ložisek, posuzování a schvalování výpočtu zásob výhradních ložisek
(1)
Výsledky vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska se vyhodnocují. Součástí vyhodnocení je výpočet zásob, který zabezpečuje organizace.
(2)
Zásoby výhradního ložiska se ve výpočtech zásob klasifikují
a)
podle stupně prozkoumanosti výhradního ložiska a znalostí jeho úložních poměrů nebo jeho části, jakosti a technologických vlastností nerostů a báňsko-technických podmínek na zásoby vyhledané a zásoby prozkoumané. Obsahuje-li výhradní ložisko několik užitkových složek, klasifikují se jejich zásoby podle dosaženého stupně jejich prozkoumanosti a znalosti,
b)
podle podmínek využitelnosti na zásoby bilanční, které jsou využitelné v současnosti a vyhovují stávajícím technickým a ekonomickým podmínkám využití výhradního ložiska a zásoby nebilanční, které jsou v současnosti nevyužitelné, protože nevyhovují stávajícím technickým a ekonomickým podmínkám využití, ale jsou podle předpokladu využitelné v budoucnosti s ohledem na očekávaný technický a ekonomický vývoj,
c)
podle přípustnosti k dobývání, která je podmíněna technologií dobývání, bezpečností provozu a stanovenými ochrannými pilíři, na volné a vázané. Vázané zásoby jsou zásoby v ochranných pilířích povrchových a podzemních staveb, zařízení a důlních děl, jakož i v pilířích stanovených k zajištění bezpečnosti provozu a ochrany právem chráněných zájmů. Ostatní zásoby jsou zásoby volné.
Ve výpočtu zásob, který je součástí návrhu na povolení hornické činnosti (§ 24 odst. 1), uvede organizace zásoby, které plánuje k vytěžení (dále jen „vytěžitelné zásoby“). Vytěžitelné zásoby jsou bilanční zásoby zmenšené o hodnotu předpokládaných těžebních ztrát souvisejících se zvolenou technologií dobývání nebo s vlivem přírodních podmínek.
(3)
Výpočet zásob výhradního ložiska a jeho posouzení zabezpečuje organizace. Výpočet zásob výhradního ložiska s posouzením odesílá organizace Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu průmyslu a obchodu a obvodnímu báňskému úřadu.
(4)
Klasifikaci zásob a postup při výpočtu zásob výhradních ložisek a náležitosti výpočtu podrobněji upraví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
§ 14a
Odpis zásob výhradních ložisek
(1)
Odpisem zásob výhradních ložisekOdpisem zásob výhradních ložisek se rozumí jejich vynětí z evidence zásob nebo jejich převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních.
(2)
Zásoby výhradního ložiska je možno odepsat
a)
z důvodů zvlášť složitých báňsko-technických, bezpečnostních nebo geologických poměrů souvisejících s přírodními podmínkami nebo vzniklých nepředvídanými událostmi,
b)
jde-li o zásoby části výhradního ložiska, jejichž vydobytí není hospodářsky účelné,
c)
jde-li o zásoby, jejichž dobývání by ohrozilo zákonem chráněné obecné zájmy, zejména ochranu životního prostředí a význam ochrany převyšuje zájem na vydobytí těchto zásob.
(3)
Nebilanční zásoby výhradního ložiska je možno odepsat, není-li předpoklad jejich využití ani v budoucnosti.
(4)
Za důvod odpisu zásob výhradního ložiskaodpisu zásob výhradního ložiska se nepovažují změny ve stavu zásob způsobené
a)
doplněním a zpřesněním dosavadních znalostí o vývoji ložiska a jeho zásob průzkumem a novými poznatky zjištěnými otvírkou, přípravou a dobýváním; prokazují se geologickou dokumentací (§ 39),
b)
vydobytím zásob; prokazují se geologickou dokumentací a evidencí těžby,
c)
těžebními ztrátami, které zahrnují nevydobyté zásoby v dobývané části ložiska, a nejsou odepsány, a nerostné suroviny vyvezené s hlušinou na odval nebo na výsypku; prokazují se geologickou dokumentací a evidencí těžby,
d)
přehodnocením zásob podle nových podmínek využitelnosti, novým schváleným výpočtem zásob nebo vázáním, popřípadě uvolněním zásob; prokazují se stanovením nových podmínek využitelnosti s příslušným přehodnocením zásob nebo schválením nového výpočtu zásob, popřípadě rozhodnutím o vázání nebo uvolnění zásob,
e)
odevzdáním nebo převzetím ložiska; prokazují se dokladem o předání výhradního ložiska nebo jeho části.
§ 14b
Návrh na odpis zásob výhradního ložiska
(1)
Zjistí-li organizace při zpracování dokumentace stavby dolu nebo lomu, plánu otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska, plánu zajištění důlních děl a lomů nebo likvidace hlavních důlních děl a lomů,4) jakož i při jejich realizaci, že není možné nebo účelné vytěžit zásoby z důvodů uvedených v § 14a odst. 2, podá návrh na jejich odpis.
(2)
Návrh na odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska podávají rovněž příslušné orgány státní správy na úseku životního prostředí. Úplnost návrhu na odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska zajistí organizace.
(3)
Návrh na odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska obsahuje
a)
název a sídlo organizace,
b)
množství bilančních a nebilančních zásob navržených k odpisu podle bloků zásob a kategorií, jejich kvalitativní charakteristiky a návrh, zda mají být vyjmuty z evidence zásob nebo zda bilanční zásoby mají být převedeny do zásob nebilančních,
c)
důvody, pro které se zásoby navrhují k odpisu,
d)
mapy a řezy s přehledně vyznačenými částmi ložiska, v nichž se navrhuje odpis zásob, a to ve čtyřech vyhotoveních,
e)
další grafické a písemné doklady o ložisku a zásobách navržených k odpisu, potřebné k podrobnějšímu zdůvodnění návrhu,
f)
stanovisko obvodního báňského úřadu a Ministerstva životního prostředí.
§ 14c
Rozhodnutí o odpisu zásob výhradního ložiska
(1)
O návrhu na odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska rozhoduje v období vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska Ministerstvo průmyslu a obchodu se souhlasem ministerstva životního prostředí České republiky; v období projektování výstavby dolů a lomů a při dobývání výhradního ložiska rozhoduje o odpisu Ministerstvo průmyslu a obchodu po projednání s Českým báňským úřadem.
(2)
O návrhu na odpis malého množství zásobmalého množství zásob výhradního ložiska rozhoduje obvodní báňský úřad. Malým množstvím zásobMalým množstvím zásob se rozumí množství zásob nepřesahující v kalendářním roce celkově 5 % plánované roční těžby na ložisku, nejvýše však v jednotlivém případě 100 000 t nebo 50 000 m3 a u zemního plynu 500 000 m3.
(3)
Rozhodnutí o odpisu zásob výhradního ložiskaodpisu zásob výhradního ložiska obsahuje
a)
množství odepisovaných zásob, jejich místní určení a stručné zdůvodnění odpisu,
b)
rozhodnutí, zda se odepisované zásoby vyjímají z evidence zásob nebo zda se převádějí z bilančních zásob do zásob nebilančních,
c)
opatření k ochraně zásob převáděných z bilančních zásob do zásob nebilančních, s ohledem na možnost jejich pozdějšího využití.
(4)
O návrhu na odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska rozhodnou orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 do jednoho měsíce ode dne předložení návrhu.
(5)
Rozhodnutí o odpisu zásob výhradního ložiskaodpisu zásob výhradního ložiska s jedním vyhotovením dokladů uvedených v § 14b zašle Ministerstvo průmyslu a obchodu navrhovateli a obvodnímu báňskému úřadu. Rozhodnutí o odpisu zásob výhradního ložiskaodpisu zásob výhradního ložiska bez dokladů uvedených v § 14b zašle Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvu životního prostředí, krajskému úřadu a České geologické službě. Rozhodnutí o odpisu malého množství zásobmalého množství zásob odešle obvodní báňský úřad Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu životního prostředí a České geologické službě. Schválený odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska vyznačí navrhovatel v důlně měřické a geologické dokumentaci.
(6)
Organizace, která navrhne odpis zásob výhradního ložiskaodpis zásob výhradního ložiska, nesmí likvidovat technická zařízení potřebná k vydobytí zásob navržených k odpisu a zrušit k nim přístup, dokud neobdržela rozhodnutí o odpisu, s výjimkou případů, kdy to vyžaduje bezpečnost provozu a ochrana zdraví při práci.
ČÁST ČTVRTÁ
OCHRANA NEROSTNÉHO BOHATSTVÍ
§ 14d
Surovinová politika
(1)
Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů (dále jen „surovinová politika“) je strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu při využití a ochraně nerostného bohatství a ostatních nerostných zdrojů. Surovinová politika je přijímána nejvýše na období 25 let.
(2)
Surovinová politika je podkladem pro výkon státní správy v oblastech průzkumu ložisek nerostných surovin, ochrany nerostného bohatství a stanovení dobývacích prostorů a jedním z podkladů pro politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci.
(3)
Surovinovou politiku schvaluje na návrh ministra průmyslu a obchodu vláda. Vláda předkládá pro informaci surovinovou politiku Poslanecké sněmovně a Senátu.
(4)
Naplňování surovinové politiky vyhodnocuje Ministerstvo průmyslu a obchodu nejméně jednou za 5 let a o vyhodnocení informuje vládu.
§ 15
Zabezpečení ochrany nerostného bohatství při územně plánovací činnosti
(1)
K včasnému zabezpečení ochrany nerostného bohatství jsou orgány územního plánování a projektanti územně plánovací dokumentace povinni při územně plánovací činnosti vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiskách poskytovaných jim ministerstvem životního prostředí České republiky zejména prostřednictvím územně analytických podkladů; při tom postupují podle zvláštních předpisů5) a jsou povinni navrhovat řešení, které je z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a dalších zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější.
(2)
Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Český báňský úřad uplatňují stanoviska k územnímu rozvojovému plánu a k zásadám územního rozvoje z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství. Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu a obvodní báňské úřady uplatňují stanoviska k územnímu plánuúzemnímu plánu, regulačnímu plánu a územnímu opatření o stavební uzávěře z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství. Ve stanovisku k územnímu rozvojovému plánu, zásadám územního rozvoje a územnímu plánuúzemnímu plánu lze uplatnit požadavek na vymezení plochy těžby nerostů.
§ 16
Chráněné ložiskové území
(1)
Ochrana výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání se zajišťuje stanovením chráněného ložiskového území.
(2)
Chráněné ložiskové území zahrnuje území, na kterém stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, by mohly znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska.
(3)
Pro ložisko vyhrazeného nerostu se stanoví chráněné ložiskové území v období vyhledávání nebo průzkumu po vydání osvědčení o výhradním ložisku (§ 6).
§ 17
Stanovení chráněného ložiskového území
(1)
Chráněné ložiskové území stanoví ministerstvo životního prostředí po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti České republiky rozhodnutím vydaným v součinnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, obvodním báňským úřadem a po dohodě s orgánem územního plánování a stavebním úřadem.
(2)
Řízení o stanovení chráněného ložiskového území se zahájí na návrh organizace nebo z podnětu orgánu státní správy. Návrh se doloží osvědčením o výhradním ložisku a návrhem hranic chráněného ložiskového území.
(3)
Účastníkem řízení o stanovení chráněného ložiskového území je pouze navrhovatel. Zahájení řízení oznámí ministerstvo životního prostředí České republiky dotčeným orgánům státní správy, orgánu územního plánováníúzemního plánování a stavebnímu úřadu. Ministerstvo životního prostředí České republiky nařídí ústní jednání spojené podle potřeby s místním šetřením a současně upozorní, že stanoviska uvedených orgánů státní správy a připomínky a návrhy účastníka se mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak ministerstvo životního prostředí České republiky k nim nemusí přihlédnout. Jestliže některý z uvedených orgánů státní správy potřebuje na řádné posouzení delší čas, ministerstvo životního prostředí České republiky na jeho žádost stanovenou lhůtu před jejím uplynutím přiměřeně prodlouží.
(4)
V řízení o stanovení chráněného ložiskového území posoudí ministerstvo životního prostředí České republiky návrh a podklady z hlediska požadavků na ochranu výhradního ložiska, zabezpečí stanoviska orgánů státní správy uvedených v odstavci 3 a posoudí připomínky a návrhy účastníka.
(5)
Hranice chráněného ložiskového území vyznačí projektant územně plánovací dokumentace v koordinačním výkresu.
(6)
Ministerstvo životního prostředí České republiky po projednání s orgánem kraje v přenesené působnosti zruší chráněné ložiskové území, jestliže pominuly důvody ochrany výhradního ložiska.
(7)
Ustanovení odstavců 1 až 5 platí přiměřeně i pro změnu a zrušení chráněného ložiskového území.
(8)
Podrobnosti o stanovení, změně a zrušení chráněného ložiskového území a jeho evidenci stanoví obecně závazným právním předpisem ministerstvo životního prostředí České republiky.
§ 18
Omezení některých činností v chráněném ložiskovém území
(1)
V zájmu ochrany nerostného bohatství lze v chráněném ložiskovém území zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, jen na základě vyjádření obvodního báňského úřadu podle tohoto zákona.
(2)
Jestliže je nezbytné v zákonem chráněném obecném zájmu umístit stavbu nebo zařízení nesouvisící s dobýváním výhradního ložiska v chráněném ložiskovém území, je třeba dbát, aby se narušilo co nejméně využití nerostného bohatství. Znemožnit nebo ztížit dobývání výhradních ložisek nerostů uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) až d) je možno jen ve zvlášť odůvodněných případech, jde-li o mimořádně důležitou stavbu nebo zařízení nebo bude-li stavbou nebo zařízením ztíženo nebo znemožněno dobývání jen malého množství zásobmalého množství zásob výhradního ložiska.
(3)
V chráněném území pro zvláštní zásahy do zemské kůry stanoveném pro úložiště oxidu uhličitého nelze povolit činnosti, které by vedly k narušení těsnosti úložiště oxidu uhličitého.
(4)
V chráněném území pro zvláštní zásahy do zemské kůry stanoveném pro ukládání radioaktivních odpadů v podzemních prostorech nelze povolit činnosti, které by mohly vést k narušení izolačních bariér úložných prostor a ke kontaminaci osob nebo složek životního prostředí radioaktivní látkou.
§ 19
Umisťování staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území
Umístění staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním, může povolit příslušný orgán podle zvláštních právních předpisů10) jen na základě vyjádření obvodního báňského úřadu, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě provedení stavby nebo zařízení.
Nakládání s pozemky
§ 20
(1)
Subjektu, kterému byl stanoven dobývací prostor, který se nachází na pozemku ve vlastnictví státu, vzniká právo, aby s ním správní úřad, právnická osoba nebo její organizační složka, která s takovým pozemkem hospodaří nebo jej má ve správě, uzavřela dohodu o pronájmu pozemku na dobu předpokládaného dobývání ložiska nebo kupní smlouvu o prodeji pozemku. Žádost obsahující specifikaci pozemku údaji podle katastru nemovitostínemovitostí adresovaná správnímu úřadu, právnické osobě nebo její organizační složce, která s pozemkem hospodaří nebo jej spravuje, a doložená potvrzením Českého báňského úřadu, že žadateli byl stanoven dobývací prostor, musí být podána nejpozději do 60 dnů od účinnosti rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Český báňský úřad potvrzení nevydá k pozemku v dobývacím prostoru, kde proběhne pouze hlubinná těžba, jestliže požadovaný pozemek nemůže být hornickou činností ohrožen. Dále musí být žádost doložena souhlasným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území se pozemek nachází.
(2)
Subjekt, kterému bylo vydáno oprávnění k hornické činnosti, má přednost před ostatními zájemci o pronájem nebo prodej pozemku ve vlastnictví státu, který se nachází ve stanoveném chráněném ložiskovém území. Žádost obsahující specifikaci pozemku údaji podle katastru nemovitostínemovitostí adresovaná správnímu úřadu, právnické osobě nebo její organizační složce, která s takovým pozemkem hospodaří nebo jej spravuje, a doložená potvrzením Ministerstva životního prostředí, ve kterém musí být uvedeno, že žadateli bylo stanoveno chráněné ložiskové území, musí být podána nejpozději do doby podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Dále musí být žádost doložena souhlasným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území se pozemek nachází.
(3)
V případě prodeje podle odstavců 1 a 2 se pozemek převádí za cenu, která je v daném místě a čase obvyklá.
ČÁST ŠESTÁ
VÝSTAVBA DOLŮ A LOMŮ
§ 23
Důlní díla a důlní stavby
(1)
Důlní díla a důlní stavby pod povrchem povoluje orgán státní báňské správy.
(2)
Dokumentace důlních děl a důlních staveb pod povrchem musí kromě náležitostí stanovených obecnými předpisy zajišťovat
a)
hospodárné využívání výhradních ložisek,
b)
optimální rozmístění povrchových a podzemních zařízení, staveb a důlních děl a použití nejvhodnějších dobývacích metod,
c)
ukládání a uchovávání vydobytých a dočasně nevyužívaných nerostů a ukládání odpadů (výsypky, odvaly a odkaliště),
d)
ochranu před zničením nebo znehodnocením zásob sousedních výhradních ložisek,
e)
bezpečnost provozu a bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zajištění důlních děl, větrání, čerpání a odvádění důlních voddůlních vod, ochranu proti výbuchům, průvalům, požárům a otřesům, jakož i proti průtržím hornin, uhlí a plynů,
f)
omezení nepříznivých vlivů na životní prostředí,
g)
komplexní řešení území ovlivněného hornickou činností, zvláště pak řešení vztahů k jiným národohospodářským odvětvím, vlastníkům nemovitostí a zákonem chráněným obecným zájmům, a to nejen z hlediska přímých následků připravované investiční výstavby, nýbrž i z hlediska následků spojených s využitím výhradního ložiska, s uvedením objektů a zařízení, za které bude nutno plánovat náhradu,
h)
upřesňování zásob výhradního ložiska potřebným průzkumem.
(3)
Stavby, které mají sloužit otvírce, přípravě a dobývání ložisek, nebo úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i jejich změnu, užívání, změnu užívání nebo odstranění povoluje na žádost nebo v případech stanovených stavebním zákonem nařizuje z moci úřední stavební úřad na základě vyjádření obvodního báňského úřadu.
(4)
Stavby uvedené v odstavcích 1 a 3 jsou nezpůsobilé k posouzení autorizovaným inspektorem.
(5)
Stavební úřad na návrh organizace stanoví postupem podle stavebního zákona ochranné pásmo zlikvidovaných hlavních důlních děl ústících na povrch.
ČÁST SEDMÁ
DOBÝVÁNÍ VÝHRADNÍCH LOŽISEK
§ 24
Oprávnění k dobývání výhradního ložiska
(1)
Oprávnění organizace k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru. Zahájit dobývání výhradního ložiska ve stanoveném dobývacím prostoru může však organizace až po vydání povolení obvodním báňským úřadem.4) Předloží-li organizace současně se žádostí o stanovení dobývacího prostoru plán otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska, včetně dokladu o vypořádání střetu zájmů, a jsou-li splněny ostatní zákonem stanovené podmínky, spojí obvodní báňský úřad správní řízení o stanovení dobývacího prostoru se správním řízením o povolení hornické činnosti podle zvláštního právního předpisu.12a)
(2)
K podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru musí mít organizace předchozí souhlas Ministerstva životního prostředí vydaný po projednání s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Předchozí souhlas může Ministerstvo životního prostředí vázat na splnění podmínek vztahujících se k tvorbě jednotné surovinové politiky České republiky a k návratnosti prostředků vynaložených ze státního rozpočtu na vyhledávání a průzkum výhradních ložisek. Tyto podmínky se uvedou v rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru.
(3)
Přednost při získání předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru má organizace, pro niž byl proveden průzkum výhradního ložiska, to jest zadavatel. Pokud zadavatel neuplatní přednostní nárok, může přednostní nárok uplatnit organizace, která se na průzkumu výhradního ložiska finančně podílela. Tento přednostní nárok může uplatnit organizace nejdříve po schválení výpočtu zásob výhradního ložiska (§ 14 odst. 3), nejpozději však do jednoho roku od ukončení platnosti rozhodnutí o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum výhradního ložiska, a to u Ministerstva životního prostředí.
(4)
V ostatních případech Ministerstvo životního prostředí rozhodne o udělení předchozího souhlasu na základě výsledku posouzení návrhů mezi dvěma nebo více uchazeči o stanovení dobývacího prostoru, a to s přihlédnutím, který návrh zaručuje lepší využití výhradního ložiska a ochranu zákonem chráněných obecných zájmů.
(5)
V případech, na které se nevztahuje odstavec 3 a které se týkají výhradně ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu, rozhodne o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru Ministerstvo životního prostředí podle odstavců 6 až 9.
(6)
Příjem žádosti o předchozí souhlas ke stanovení dobývacího prostoru pro účely dobývání ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu oznámí Ministerstvo životního prostředí v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úřední věstník“). V oznámení stanoví lhůtu, ve které je možné podat konkurenční žádost. Tato lhůta nesmí být kratší než 90 dní a začíná běžet prvním dnem po dni zveřejnění oznámení v Úředním věstníku. Správní řízení je zahájeno dnem následujícím po dni uplynutí lhůty stanovené podle tohoto odstavce.
(7)
V oznámení Ministerstvo životního prostředí uvede označení právního předpisu, podle kterého povede správní řízení o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru, území, které je předmětem žádosti o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru a navrženou dobu platnosti předchozího souhlasu.
(8)
V případě dvou nebo více žádostí o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru pro účely dobývání ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu postupuje Ministerstvo životního prostředí podle kritérií uvedených v odstavci 4 a přihlíží rovněž k jejich technické a finanční způsobilosti.
(9)
V rozhodnutí o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru pro účely dobývání ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu mohou být podmínky stanoveny z důvodu
a)
zajištění obrany státu,
b)
zajištění veřejného pořádku,
c)
ochrany veřejného zdraví,
d)
zajištění bezpečnosti dopravy,
e)
ochrany životního prostředí, včetně ochrany přírodních zdrojů,
f)
ochrany zájmů státní památkové péče12b) nebo ochrany archeologického dědictví,12c)
g)
zajištění bezpečnosti zařízení nebo zaměstnanců,
h)
ochrany ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu a jejich racionálního využívání,
i)
zajištění příjmů veřejných rozpočtů a návratnosti prostředků vynaložených na geologické práce hrazené ze státního rozpočtu.
(10)
Organizace je oprávněna nakládat s vydobytými nerosty v rozsahu a za podmínek stanovených v rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru.
(11)
Pokud organizace, které vzniklo oprávnění k dobývání výhradního ložiska podle odstavce 1, nepožádá do tří let od doby vzniku tohoto oprávnění obvodní báňský úřad o povolení hornické činnosti, může obvodní báňský úřad rozhodnout, že se organizaci oprávnění odnímá.
§ 25
Dobývací prostor
(1)
Dobývací prostor se stanoví na základě výsledků průzkumu ložiska podle rozsahu, uložení, tvaru a mocnosti výhradního ložiska se zřetelem na jeho zásoby a úložní poměry tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto. Při stanovení dobývacího prostoru se vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout i k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání.
(2)
Dobývací prostor může zahrnovat jedno nebo více výhradních ložisek nebo, je-li to vzhledem k rozsahu ložiska účelné, jen část výhradního ložiska.
(3)
Dobývací prostor se stanoví pro dobývání výhradního ložiska určitého nerostu nebo skupiny nerostů. Současně se stanoví, které nerosty výhradního ložiska budou dočasně ukládány. Je-li oddělené dobývání jiného nerostu nebo skupiny nerostů jinou organizací racionálnější, stanoví se pro jejich dobývání zvláštní dobývací prostor.
§ 26
Hranice dobývacího prostoru
(1)
Hranice dobývacího prostoru na povrchu se stanoví uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi, udanými v platném souřadnicovém systému. Jeho prostorové hranice pod povrchem se zpravidla stanoví svislými rovinami, které procházejí povrchovými hranicemi. Výjimečně se tyto prostorové hranice mohou stanovit podle přirozených hranic. Dobývací prostor může být vymezen i hloubkově.
(2)
Obvodní báňský úřad může nařídit, aby hranice dobývacího prostoru byly vyznačeny pomezními značkami na povrchu, popřípadě i v důlních dílech, zejména je-li to třeba v celospolečenském zájmu nebo z hlediska chráněných zájmů vlastníků (správců, uživatelů) nemovitostínemovitostí, které leží v hranicích dobývacího prostoru, anebo z hlediska zájmů organizací, jejichž dobývací prostory sousedí.
(3)
Hranice stanoveného dobývacího prostoru vyznačí projektant územně plánovací dokumentace v koordinačním výkresu.
§ 27
Stanovení, změny a zrušení dobývacího prostoru
(1)
Dobývací prostor a jeho změny stanoví obvodní báňský úřad v součinnosti s dotčenými orgány.
(2)
Při stanovení zvláštního dobývacího prostoru (§ 25 odst. 3) musí být návrh na jeho stanovení doložen vyjádřením organizace, pro kterou již byl dobývací prostor stanoven. Pokud je to z hlediska hospodárného využívání, ekologických vlivů a bezpečnosti provozu nutné, stanoví obvodní báňský úřad nezbytná opatření, zejména pořadí a způsob vydobytí výhradních ložisek.
(3)
V rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru se uvede též termín započetí dobývání výhradního ložiska. Platnost rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru není časově omezena, pokud v rozhodnutí není stanoveno jinak.
(4)
Obvodní báňský úřad může za podmínek podle odstavce 1 na návrh organizace nebo i z vlastního podnětu dobývací prostor změnit, jsou-li pro to závažné důvody z hlediska právem chráněného obecného zájmu.
(5)
Jestliže se návrh na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru dotýká zájmů chráněných podle zvláštních předpisů,5) projedná organizace, která má výhradní ložisko dobývat, podmínky stanovení dobývacího prostoru s orgány a fyzickými a právnickými osobami, jimž přísluší ochrana těchto zájmů, v souladu s těmito předpisy. Tyto orgány, fyzické a právnické osoby jsou povinny své připomínky, požadavky a stanoviska uplatnit do jednoho měsíce u organizace, která o stanovení nebo změnu dobývacího prostoru požádala.
(6)
Návrh na stanovení dobývacího prostoru nebo jeho změny nesmí být v rozporu s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování. K návrhu na stanovení dobývacího prostoru nebo jeho změny vydá orgán územního plánování stanovisko z hlediska souladu návrhu nebo jeho změny s podmínkami podle věty první. V případě, že se navrhovaný dobývací prostor nebo jeho změna nachází na území více správních obvodů obecních úřadů obcíobcí s rozšířenou působností, vydá stanovisko krajský úřad. V případě, že se navrhovaný dobývací prostor nebo jeho změna nachází na území více krajů, vydá stanovisko Ministerstvo pro místní rozvoj. Rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru nebo jeho změny zašle obvodní báňský úřad stavebním úřadům, jejichž správních obvodů se dobývací prostor dotýká.
(7)
Organizace může smluvně převést dobývací prostor na jinou organizaci po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu; ustanovení § 24 odst. 11 o tříleté lhůtě pro požádání o povolení hornické činnosti zde platí obdobně. Převedení dobývacího prostoru, doložené stejnopisem smlouvy, oznámí převádějící organizace obvodnímu báňskému úřadu.
(8)
Obvodní báňský úřad za podmínek podle odstavce 1 dobývací prostor na návrh organizace nebo z vlastního podnětu zruší, jestliže dobývání výhradního ložiska skončilo nebo bylo trvale zastaveno. Rozhodnutí o zrušení dobývacího prostoru zašle obvodní báňský úřad stavebním úřadům, jejichž správních obvodů se zrušení dobývacího prostoru dotýká.
(9)
Podrobnosti o návrzích dobývacích prostorů a o postupu při jejich stanovení, změnách, zrušení a evidenci stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 28
Řízení o stanovení, změnách a zrušení dobývacího prostoru
(1)
Řízení o stanovení, změnách a zrušení dobývacího prostoru (dále jen „řízení o stanovení dobývacího prostoru“) se zahajuje na návrh organizace nebo z podnětu obvodního báňského úřadu. Návrh se doloží:
a)
rozhodnutím o stanovení chráněného ložiskového území,
b)
předchozím souhlasem Ministerstva životního prostředí vydaným podle § 24 odst. 2,
c)
dokladem, že organizace může provádět hornickou činnost,
d)
doklady a dokumentací stanovenou prováděcími předpisy k tomuto zákonu, popřípadě zvláštními předpisy.5) Obvodní báňský úřad může stanovit, že se k návrhu přiloží další nezbytné doklady pro spolehlivé posouzení návrhu, především z hlediska ochrany a hospodárného využití výhradního ložiska, důsledků jeho dobývání, jakož i z hlediska dopadu na právem chráněné obecné zájmy,
e)
seznam fyzických a právnických osob, které přicházejí v úvahu jako účastníci řízení a jsou navrhovateli známy,
f)
u výhradních ložisek též žádostí o povolení otvírky, přípravy a dobývání, pokud organizace žádá současně o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti.
(2)
Účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru jsou navrhovatel, fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická práva a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být rozhodnutím o stanovení dobývacího prostoru přímo dotčena, a obecobec, v jejímž územním obvodu se dobývací prostor nachází.
(3)
Obvodní báňský úřad oznámí zahájení řízení o stanovení dobývacího prostoru dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům řízení nejpozději 7 dní před ústním jednáním a nařídí ústní jednání spojené zpravidla s místním šetřením. Současně upozorní účastníky, že své připomínky a návrhy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nemusí být přihlédnuto. Orgány, které se k návrhu na stanovení dobývacího prostoru vyjadřovaly podle zvláštních předpisů,11) se již k řízení nepřizvou.
(4)
Dotčené orgány státní správy oznámí svá stanoviska ve lhůtě, kterou určí obvodní báňský úřad a která nesmí být kratší než 15 dní, jinak k nim nemusí být přihlédnuto. Jestliže některý z orgánů státní správy potřebuje na řádné posouzení návrhu delší čas, obvodní báňský úřad na jeho žádost stanovenou lhůtu před jejím uplynutím přiměřeně prodlouží.
(5)
Zahájení řízení o stanovení dobývacího prostoru, jestliže se týká rozsáhlého území, oznámí obvodní báňský úřad účastníkům řízení veřejnou vyhláškou nejméně 15 dní před ústním jednáním. Zahájení řízení oznámí obvodní báňský úřad veřejnou vyhláškou i v případě, že mu účastníci řízení nejsou známi. Při oznámení zahájení řízení veřejnou vyhláškou se postupuje obdobně jako v řízení o povolení záměru podle stavebního zákona.
(6)
Obvodní báňský úřad v řízení o stanovení dobývacího prostoru posoudí návrh především z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství a jeho důsledků; přitom posoudí, zda je návrh v souladu s rozhodnutím o stanovení chráněného ložiskového území a zda vyhovuje všeobecným technickým požadavkům pro výstavbu dolů nebo lomů a požadavkům, které stanoví zvláštní předpisy pro ochranu chráněných zájmů.11)
(7)
Obvodní báňský úřad v řízení o stanovení dobývacího prostoru zabezpečí stanoviska dotčených orgánů státní správy a posoudí připomínky a návrhy účastníků.
(8)
V rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru vymezí obvodní báňský úřad dobývací prostor a stanoví podmínky, kterými se zabezpečí celospolečenské zájmy v území, a rozhodne o námitkách účastníků řízení.
(9)
Obvodní báňský úřad může zahájit řízení o stanovení dobývacího prostoru i v případě, že nejsou k dispozici všechny doklady a dokumentace podle odstavce 1 písm. d) a e). Současně stanoví organizaci lhůtu pro doplnění návrhu. Jestliže návrh nebyl doplněn ve stanovené lhůtě, obvodní báňský úřad řízení o stanovení dobývacího prostoru zastaví.
§ 28a
Zvláštní ustanovení o dobývacím prostoru pro dobývání kritického nerostu
(1)
Řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu se zahajuje na návrh organizace. Náležitosti návrhu a jeho přílohy stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(2)
Obvodní báňský úřad o návrhu rozhodne nejpozději do 2 měsíců ode dne podání úplného a bezvadného návrhu na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu.
(3)
Obvodní báňský úřad bezodkladně zašle návrh na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu dotčeným orgánům a oznámí zahájení řízení účastníkům. Zároveň s oznámením zahájení řízení nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením.
(4)
Dotčený orgán není oprávněn prodloužit lhůtu pro vydání závazného stanoviska nebo vyjádření k návrhu na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu.
(5)
V řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu dotčené orgány oznámí svá závazná stanoviska nebo vyjádření ve lhůtě 30 dní. Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko nebo vyjádření ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek. Ustanovení věty druhé tohoto odstavce se neuplatní na jednotné environmentální stanovisko podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku a závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
(6)
Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy nejpozději na ústním jednání. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace nebo v řízení o stanovení chráněného ložiskového území, se nepřihlíží.
(7)
V řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání kritického nerostu se přiměřeně použijí ustanovení § 24 až 28.
§ 28b
Zvláštní ustanovení o dobývacím prostoru pro dobývání ložiska strategického významu
(1)
K řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu je příslušný Český báňský úřad.
(2)
Řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu se zahajuje na návrh organizace. Náležitosti návrhu a jeho přílohy stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(3)
Český báňský úřad o návrhu rozhodne nejpozději do 2 měsíců ode dne podání úplného a bezvadného návrhu na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu.
(4)
Český báňský úřad bezodkladně zašle návrh na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu dotčeným orgánům a oznámí zahájení řízení účastníkům. Zároveň s oznámením zahájení řízení nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením.
(5)
V řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu dotčené orgány oznámí svá závazná stanoviska nebo vyjádření ve lhůtě 30 dní. Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko nebo vyjádření ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek. Ustanovení věty druhé tohoto odstavce se neuplatní na jednotné environmentální stanovisko podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku a závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
(6)
Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy nejpozději na ústním jednání. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace nebo v řízení o stanovení chráněného ložiskového území, se nepřihlíží.
(7)
V řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu se přiměřeně použijí ustanovení § 24 až 28.
(8)
Neobsahuje-li rozklad proti rozhodnutí vydanému v řízení o stanovení nebo změně dobývacího prostoru pro dobývání ložiska strategického významu údaj o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, k odstranění tohoto nedostatku správní orgán podatele nevyzývá. Neodstranil-li podatel tento nedostatek před uplynutím lhůty pro podání rozkladu, přezkoumává předseda Českého báňského úřadu pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
(9)
Jestliže rozklad směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá si předseda Českého báňského úřadu potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Vyjádření správního orgánu prvního stupně se nevyžaduje. Pokud nelze závazné stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny. Lhůtu pro potvrzení nebo změnu závazného stanoviska nelze prodloužit. Po dobu vyřizování žádosti o potvrzení nebo změně závazného stanoviska lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu neběží.
(10)
Jestliže předseda Českého báňského úřadu dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Rozhodnutí v řízení o rozkladu vydá předseda Českého báňského úřadu ve lhůtě 30 dnů. Lhůtu pro řízení o rozkladu nelze prodloužit.
§ 29
Evidence
(1)
V základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí se jako účelové územní prvky29) vedou chráněná ložisková území. O chráněném ložiskovém území se vedou
a)
identifikační údaje, kterými jsou kód, název a identifikační číslo chráněného ložiskového území, pod kterým je veden v evidenci chráněných ložiskových území,
b)
lokalizační údaje, kterými jsou hranice chráněného ložiskového území30),
c)
údaje o vazbách na ostatní územní prvky,
d)
další údaje, kterými jsou
1.
plocha chráněného ložiskového území,
2.
nerosty ložiska,
3.
datum nabytí právní moci rozhodnutí o stanovení chráněného ložiskového území a o jeho změně.
Editorem údajů je Ministerstvo životního prostředí.
(2)
V základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí se dále vedou jako účelové územní prvky29) dobývací prostory. O dobývacím prostoru se vedou
a)
identifikační údaje, kterými jsou kód, název a číslo dobývacího prostoru, pod kterým je veden v souhrnné evidenci dobývacích prostorů,
b)
lokalizační údaje, kterými jsou hranice dobývacího prostoru (§ 26 odst. 1),
c)
údaje o vazbách na ostatní územní prvky,
d)
další údaje, kterými jsou
1.
plocha dobývacího prostoru na povrchu,
2.
nerosty ložiska,
3.
datum nabytí právní moci rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru a o jeho změně.
Editorem údajů je Český báňský úřad.
(3)
Registr územní identifikace, adres a nemovitostí zprostředkovává z agendového informačního systému Českého báňského úřadu údaje o držiteli dobývacího prostoru pro účely plnění povinností podle § 62 odst. 1 věty první zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
(4)
Ministerstvo životního prostředí vede
a)
evidenci osvědčení o výhradním ložisku,
b)
evidenci chráněných ložiskových území,
c)
souhrnnou evidenci zásob výhradních ložisek,
d)
bilanci zásob nerostných surovin.
Ministerstvo životního prostředí může vedením těchto evidencí a bilance pověřit jím zřízenou státní příspěvkovou organizaci.
(5)
Český báňský úřad vede souhrnnou evidenci dobývacích prostorů a jejich změn. Obvodní báňský úřad vede pro obvod své působnosti evidenci dobývacích prostorů a jejich změn.
(6)
Způsob, náležitosti a formu vedení evidence zásob výhradních ložisek upraví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou.
§ 29a
Báňsko-technická evidence
(1)
Pro účely evidence báňsko-technických a provozních údajů (dále jen „báňsko-technická evidence“) se zjišťují identifikační údaje ložisek nerostů a dále údaje o
a)
počtu zaměstnanců a jiných osob zabezpečujících dobývání nerostů a činnosti s tím spojené,
b)
objemu zásob ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů,
c)
objemu skrývky,
d)
výši těžby,
e)
nákladech na těžbu,
f)
průměrné tržní ceně za jednotku množství stanovenou nařízením vlády upravujícím sazby úhrady z vydobytých nerostů, a to za jednotlivé druhy vydobytých nerostů, které jsou předmětem úhrady,
g)
rozsahu ploch dotčených dobýváním nerostů,
h)
ražbě důlních děl,
i)
délce udržovaných důlních děl,
j)
spotřebě výbušnin,
k)
sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou (§ 31 odst. 5),
l)
tvorbě a čerpání finančních rezerv na sanace a rekultivace a na důlní škody.
(2)
Báňsko-technickou evidenci vede Ministerstvo průmyslu a obchodu.
(3)
Údaje pro báňsko-technickou evidenci poskytuje poplatník úhrady z vydobytých nerostů podle § 33h písm. a) a b) a organizace, které bylo vydáno povolení k dobývání ložiska nevyhrazených nerostů.
(4)
Organizace uvedená v odstavci 3 poskytuje údaje pro báňsko-technickou evidenci za předchozí kalendářní rok, a to do 28. února následujícího kalendářního roku.
(5)
Organizace uvedená v odstavci 3 je povinna poskytovat Ministerstvu průmyslu a obchodu údaje pro báňsko-technickou evidenci úplně, správně, pravdivě a způsobem a v rozsahu, který stanoví prováděcí právní předpis.
(6)
Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytuje údaje vedené v báňsko-technické evidenci orgánům veřejné moci na jejich žádost a v rozsahu potřebném k výkonu jejich působnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytne každoročně údaje vedené v báňsko-technické evidenci Českému báňskému úřadu v celém rozsahu, a to do 31. března kalendářního roku následujícího po roce, kterého se uvedené údaje týkají.
(7)
Údaje poskytnuté pro báňsko-technickou evidenci uchovává Ministerstvo průmyslu a obchodu po dobu 10 let ode dne, kdy byly poskytnuty.
(8)
Rozsah a způsob vedení báňsko-technické evidence a rozsah údajů do ní poskytovaných stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou.
§ 30
Hospodárné využívání výhradních ložisek
(1)
Výhradní ložiska se musí využívat racionálně. Racionálním využíváním výhradních ložisekRacionálním využíváním výhradních ložisek se rozumí jejich dobývání a úprava a zušlechťování vydobytých nerostů podle zásad uvedených v odstavci 3 s přihlédnutím k současným technickým a ekonomickým podmínkám; přitom musí být dodrženy zásady báňské technologie, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu15) a vyloučeny neodůvodněné nepříznivé vlivy na pracovní a životní prostředí.
(2)
Při úpravě a zušlechťování nerostů, z nichž lze průmyslově vyrábět kovy, je zakázáno využití technologie kyanidového loužení nebo i jiných postupů využívajících kyanidové sloučeniny. Tento zákaz platí pro samostatné použití kyanidového loužení v jakémkoli měřítku i pro jeho použití v kombinaci s jinými metodami úpravy a zušlechťování nerostů.
(3)
Při využívání výhradních ložisek je nutno zejména
a)
vydobýt zásoby výhradních ložisek včetně průvodních nerostů co nejúplněji s co nejmenšími ztrátami a znečištěním; dobývání zaměřené výhradně na bohaté části ložiska není dovoleno,
b)
řádně využít vydobyté nerosty při jejich úpravě a zušlechťování prováděných v souvislosti s jejich dobýváním,
c)
vhodně ukládat průvodní nerosty současně dobývané, avšak dočasně nevyužívané a vést jejich evidenci,
d)
vhodným způsobem ukládat skrývkové hmoty a hlušiny a podle možnosti je účelně využívat.
(4)
Je-li z hlediska úložních poměrů ložiska, hospodárnosti nebo bezpečnosti provozu a technických a provozních poměrů organizace účelné, aby část ložiska v jejím dobývacím prostoru vydobyla jiná organizace, nebo je-li třeba, aby si organizace zřídila důlní dílo v dobývacím prostoru jiné organizace, dohodnou se o tom obě organizace.
(5)
Organizace může, přispěje-li to k hospodárnějšímu a bezpečnějšímu vydobytí výhradního ložiska a připouští-li to její vlastní provoz, dovolit jiné organizaci společné užívání svých důlních děl a zařízení.
(6)
Je-li některý z postupů podle odstavců 3 a 4 z hlediska bezpečnosti provozu nezbytně nutný, nařídí ho obvodní báňský úřad.
(7)
Dobývání výhradního ložiska nesmí být zastaveno, aniž bylo zajištěno, že pozdější jeho dobývání bude technicky možné a hospodářsky účelné a bezpečné, leč by zastavení dobývání vyžadoval důležitý celospolečenský zájem, především bezpečnost života nebo ochrana zdraví lidí.
(8)
Oxid uhličitý je zakázáno ukládat do výhradních ložisek nerostů nebo do předpokládaných ložisek vyhrazených nerostů23), s výjimkou ložisek ropy a hořlavého zemního plynu, do nichž lze povolit ukládání oxidu uhličitého podle jiného právního předpisu24) ve spojení se zvyšováním jejich celkové vytěžitelnosti.
(9)
Vtláčení oxidu uhličitého pouze s cílem zvýšení celkové vytěžitelnosti ložisek ropy a hořlavého zemního plynu nebo s cílem vytěsňování slojového metanu z uhelných ložisek není považováno za ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur podle jiného právního předpisu24).
(10)
Podrobnosti o hospodárném využívání výhradních ložisek stanoví obecně závazným právním předpisem Český báňský úřad republiky.
§ 31
Povinnosti a oprávnění organizace při dobývání výhradních ložisek
(1)
Organizace je oprávněna dobývat výhradní ložisko v dobývacím prostoru, který jí byl stanoven.
(2)
Bude-li při dobývání v dobývacím prostoru zjištěno ložisko jiného vyhrazeného nerostu, než pro který byl stanoven dobývací prostor, je organizace povinna oznámit to neprodleně Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu průmyslu a obchodu a obvodnímu báňskému úřadu. Bude-li průzkumem ložiska ověřeno, že zjištěné ložisko lze dobývat a že jeho dobývání jinou organizací by nebylo hospodárné, může obvodní báňský úřad organizaci uložit povinnost dobývat i toto výhradní ložisko (§ 27). V případech, kdy dobývání tohoto výhradního ložiska by nebylo hospodárné, je organizace povinna učinit pro nově zjištěné ložisko přiměřená opatření k jeho ochraně.
(3)
K upřesnění znalostí o množství a kvalitě zásob, o geologických a báňskotechnických podmínkách dobývání je organizace povinna v průběhu dobývání zabezpečit v nezbytném předstihu v hranicích svého dobývacího prostoru další průzkum ložiska. Na tento průzkum se vztahují obdobně ustanovení § 11.
(4)
Pro účely dobývání výhradního ložiska je organizace oprávněna zřizovat v hranicích dobývacího prostoru, a pokud je to nutné i mimo něj, stavby a provozní zařízení, které jsou potřebné pro otvírku, přípravu a dobývání výhradního ložiska a pro úpravu nebo zušlechťování nerostů prováděné v souvislosti s jejich dobýváním a pro dopravu všech potřebných zařízení a hmot.
(5)
Organizace je povinna zajistit sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. Sanací se pro účely tohoto zákona rozumí uvedení území dotčeného vlivy hornické činnosti do stabilního a bezpečného stavu, který umožní provedení rekultivací podle jiného právního předpisu14a); součástí sanace je technická likvidace dolu nebo lomu. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy a dobývání.
(6)
Technickou likvidací dolu nebo lomu se pro účely tohoto zákona rozumí uvedení důlních děl vzniklých při hornické činnosti do stavu, který nebude vytvářet bezpečnostní riziko ani riziko vzniku ekologické škody nebo havárie. Do technické likvidace dolu nebo lomu patří i stavby a podpovrchové objekty, jejichž odstranění je nezbytné pro provedení sanace a rekultivace, nebo jsou součástí hlavních důlních děl.
§ 32
Plány otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek a plány zajištění a likvidace hlavních důlních děl a lomů
(1)
Organizace jíž vzniklo oprávnění k dobývání výhradních ložisek je povinna vypracovat plány otvírky, přípravy a dobývání těchto ložisek.
(2)
Plány otvírky, přípravy a dobývání musí zajišťovat dostatečný předstih otvírky a přípravy výhradního ložiska před dobýváním a jeho hospodárné a plynulé dobývání při použití vhodných dobývacích metod a zajištění bezpečnosti provozu. Součástí plánů otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání důlních škod vzniklých v souvislosti s plánovanou činností a na sanaci a rekultivaci dotčených pozemků včetně návrhu na výši a způsob vytvoření potřebné finanční rezervy (§ 37a).
(3)
Jestliže by otvírkou, přípravou a dobýváním byl ohrožen provoz nebo využití výhradního ložiska v dobývacím prostoru jiné organizace, stanoví obvodní báňský úřad nezbytná opatření, zejména pořadí a způsob vydobytí výhradních ložisek.
(4)
Před zastavením provozu v hlavních důlních dílech nebo v lomech je organizace povinna vypracovat plány jejich zajištění nebo likvidace.
(5)
Podrobnosti o plánech otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek a o plánech zajištění a likvidace hlavních důlních děl a lomů stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 32a
Úprava území a územních struktur dotčených těžbou
Organizace a právnické a fyzické osoby, které žádají o stanovení dobývacího prostoru, o povolení otvírky, přípravy a dobývání nebo povolení likvidace důlních děl a lomů, prověřují možnost rekultivace území přírodě blízkou obnovou těžbou narušeného území24a).
§ 32b
Vyvlastnění
(1)
Podle zákona o vyvlastnění lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě potřebným k uskutečnění
a)
otvírky, přípravy a dobývání ložiska strategického významu, na němž byl stanoven dobývací prostor, nebo
b)
zvláštních zásahů do zemské kůry podle § 34 odst. 1 písm. d).
(2)
Pro odnětí nebo omezení práva podle odstavce 1 se použijí obdobně ustanovení zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury vztahující se k těžební infrastruktuře a infrastruktuře pro ukládání oxidu uhličitého.
§ 33
Řešení střetů zájmů
(1)
Jestliže jsou využitím výhradního ložiska ohroženy objekty a zájmy chráněné podle zvláštních předpisů,11) objekty a zájmy fyzických nebo právnických osob, jsou organizace, orgány a fyzické a právnické osoby, jimž přísluší ochrana těchto objektů a zájmů, povinny ve vzájemné součinnosti řešit tyto střety zájmů a navrhnout postup, který umožní využití výhradního ložiska při zabezpečení nezbytné ochrany uvedených objektů a zájmů.
(2)
Organizace je povinna před zařazením příslušných prací do plánu otvírky, přípravy a dobývání dohodnout se s orgány fyzickými a právnickými osobami, kterým přísluší ochrana objektů a zájmů podle odstavce 1, o tom, zda ohrožený objekt nebo zájem se má chránit, v jakém rozsahu, popřípadě po jakou dobu a dohodu předložit krajskému úřadu k zaujetí stanoviska. Dohoda je platná, jestliže krajský úřad do 1 měsíce od jejího předložení nevyjádří s dohodou nesouhlas. Povinnost uzavřít dohodu se nevztahuje na případy, kdy střety zájmů byly vyřešeny při stanovení chráněného ložiskového území, dobývacího prostoru, popřípadě při projektování, výstavbě nebo rekonstrukci dolu a lomu a jestliže postup při jejich řešení stanoví zvláštní předpisy.11)
(3)
Nedošlo-li k dohodě podle odstavce 2 nebo jestliže krajský úřad nesouhlasí s dohodou, rozhodne o řešení střetů zájmů Ministerstvo průmyslu a obchodu po projednání s ministerstvem životního prostředí České republiky a Českým báňským úřadem v součinnosti s ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy, a to s přihlédnutím ke stanovisku krajského úřadu.
(4)
Organizace, která žádá o povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska, je povinna doložit obvodnímu báňskému úřadu, že střety zájmů byly vyřešeny.
(5)
Ochranná opatření, která musí být provedena na stavbách a zařízeních nesouvisejících s dobýváním výhradního ložiska, nařídí příslušný stavební úřad v dohodě s obvodním báňským úřadem vlastníku dotčených staveb a zařízení jako nezbytnou úpravu.17) Jde-li o stavby a zařízení, která byla vybudována před stanovením dobývacího prostoru, uskuteční se ochranná opatření na náklad organizace.
(6)
Ustanovení odstavců 1 až 5 se vztahují obdobně i na zařazení příslušných prací do plánu zajištění důlních děl a lomů nebo do plánu likvidace hlavních důlních děl a lomů.
(7)
Postup při řešení rozporů podle tohoto zákona se nepoužije na řešení rozporů při vymezení zastavěného územízastavěného území, pořizování územně plánovací dokumentace a v řízení o povolení záměru. V uvedených případech se postupuje podle správního řádu.
ČÁST OSMÁ
ÚHRADY
HLAVA I
ÚHRADA Z DOBÝVACÍHO PROSTORU
§ 33a
Subjekt úhrady
(1)
Poplatníkem úhrady z dobývacího prostoru je držitel dobývacího prostoru.
(2)
Za držitele dobývacího prostoru se pro účely úhrady z dobývacího prostoru považuje organizace, které byl stanoven dobývací prostor, nebo organizace, na kterou byl dobývací prostor převeden.
§ 33b
Předmět úhrady
Předmětem úhrady z dobývacího prostoru je dobývací prostor.
§ 33c
Základ úhrady
Základem úhrady je plocha dobývacího prostoru vymezená na povrchu v hektarech.
§ 33d
Sazba úhrady
(1)
Sazba úhrady z dobývacího prostoru činí 300 Kč.
(2)
Sazba úhrady z dobývacího prostoru činí 1 500 Kč, jestliže v dobývacím prostoru je povolena hornická činnost spočívající v přípravě, otvírce a dobývání výhradního ložiska.
§ 33e
Výpočet úhrady
Úhrada z dobývacího prostoru se vypočte jako součin základu zaokrouhleného na celé hektary nahoru a sazby úhrady.
§ 33f
Úhradové období
(1)
Úhradovým obdobím je kalendářní rok.
(2)
Ke změnám skutečností rozhodných pro úhradu z dobývacího prostoru, které nastanou v průběhu úhradového období, se nepřihlíží.
§ 33g
Rozpočtové určení
(1)
Výnos úhrady z dobývacího prostoru je příjmem rozpočtu obceobce, na jejímž území se dobývací prostor nachází.
(2)
Nachází-li se dobývací prostor na území více obcíobcí, rozdělí se výnos těmto obcímobcím podle poměru ploch částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcíobcí podle stavu jejich území k 1. lednu příslušného kalendářního roku.
(3)
Příslušenství sledující osud úhrady z dobývacích prostorů je příjmem státního rozpočtu.
HLAVA II
ÚHRADA Z VYDOBYTÝCH NEROSTŮ
§ 33h
Subjekt úhrady
(1)
Poplatníkem úhrady z vydobytých nerostů je
a)
držitel dobývacího prostoru,
b)
organizace, která vydobyté nerosty získala při provádění ložiskového průzkumu ve stanoveném průzkumném území, nebo
c)
ten, kdo provádí nepovolené dobývání výhradního ložiska nebo neoprávněně provádí ložiskový průzkum, při kterém získal vyhrazený nerost.
(2)
Za držitele dobývacího prostoru podle odstavce 1 písm. a) se pro účely úhrady z vydobytých nerostů považuje organizace, které byl stanoven dobývací prostor, nebo organizace, na kterou byl dobývací prostor převeden.
§ 33i
Předmět úhrady
(1)
Předmětem úhrady jsou vydobyté nerosty.
(2)
Vydobytými nerosty se pro účely úhrady z vydobytých nerostů rozumí
a)
nerosty, pro které byl stanoven dobývací prostor a které byly v daném úhradovém období vydobyty na základě povolení hornické činnosti,
b)
vyhrazené nerosty získané v daném úhradovém období při provádění ložiskového průzkumu ve stanoveném průzkumném území, nebo
c)
vyhrazené nerosty získané nepovoleným dobýváním výhradního ložiska nebo neoprávněně prováděným ložiskovým průzkumem.
§ 33j
Dílčí základy úhrady
(1)
Dílčí základ úhrady tvoří množství jednotlivého druhu vydobytých nerostů vykazovaného jako čistá těžba v dobývacím prostoru, která představuje úbytek zásob jejich vydobytím v jednotkách množství a je určena k dalšímu zpracování nebo k odbytu. Do této těžby není zahrnuto znečištění ani vnitřní ani vnější ztráty. Čistá těžba se zjišťuje a eviduje důlně měřickou a geologickou dokumentací.
(2)
V případě jednotlivého druhu vydobytého nerostu, jehož hodnota se odvíjí od obsahu užitkové složky nebo její kvality, tvoří dílčí základ úhrady množství této užitkové složky v koncovém produktu těžby a úpravy vydobytého nerostu.
(3)
Dílčí základ úhrady z hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem tvoří množství tepla obsaženého ve vydobytém hnědém uhlí. Toto množství tepla se určí jako součin
a)
množství vydobytého hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem, vykazovaného jako čistá těžba v dobývacím prostoru, která představuje úbytek zásob jejich vydobytím v jednotkách množství; do této těžby není zahrnuto znečištění ani vnitřní ani vnější ztráty, a
b)
výhřevnosti tohoto uhlí zjištěné váženým průměrem z výsledků měření akreditované laboratoře, které nesmí být starší než 1 rok; výhřevnost se určí podle technické normy, která stanoví požadavky na jakost tuhých paliv27).
(4)
Akreditovaná laboratoř má způsobilost zkušební laboratoře uznané národním akreditačním orgánem k provádění zkoušek nebo vzorkování vymezených v Osvědčení o akreditaci podle technické normy, která stanoví požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří28).
§ 33k
Sazba úhrady
(1)
Sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivé dílčí základy úhrady činí nejvýše částku odpovídající 10 % referenční ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů nebo jednotlivé užitkové složky.
(2)
Vláda nařízením stanoví sazby úhrad pro jednotlivé dílčí základy úhrady.
(3)
V případě, že sazba úhrady z vydobytých nerostů pro jednotlivý dílčí základ úhrady uvedená v nařízení vlády přesáhne hranici uvedenou v odstavci 1, činí sazba pro tento dílčí základ úhrady 10 % referenční ceny za jednotku množství pro tento druh vydobytého nerostu nebo tuto užitkovou složku. V takovém případě zveřejní Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto sazbu ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, a to do 31. května úhradového období.
(4)
Referenční cenu pro účely odstavců 1 a 3 určí Ministerstvo průmyslu a obchodu pro dané úhradové období do 31. května tohoto úhradového období; přitom vychází z tržních cen vypočtených váženým průměrem z cen za minulé úhradové období zjištěných na základě údajů z báňsko-technické evidence. V případě nerostu, který nebyl těžen v minulém úhradovém období na území České republiky, určí Ministerstvo průmyslu a obchodu referenční cenu na základě cen daného nerostu na světových trzích.
§ 33l
Výpočet úhrady
(1)
Úhrada z vydobytých nerostů se vypočte jako součet dílčích úhrad a zaokrouhlí se na celé stokoruny nahoru.
(2)
Dílčí úhrada se vypočte jako součin dílčího základu úhrady a sazby pro tento dílčí základ úhrady.
§ 33m
Úhradové období
Úhradovým obdobím je kalendářní rok.
§ 33n
Rozpočtové určení úhrady
(1)
Část výnosu úhrady z vydobytých nerostů ve výši
a)
dílčí úhrady z hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem je z
1.
40 % příjmem rozpočtu obceobce, na jejímž území bylo dobývání hnědého uhlí povrchově prováděno,
2.
40 % příjmem státního rozpočtu a
3.
20 % příjmem rozpočtu kraje,
b)
dílčích úhrad z uhlí dobývaného hlubinným způsobem, ropy nebo hořlavého zemního plynu je z
1.
64 % příjmem rozpočtu obceobce, na jejímž území bylo dobývání uhlí, ropy nebo hořlavého zemního plynu prováděno,
2.
15 % příjmem státního rozpočtu a
3.
21 % příjmem rozpočtu kraje, nebo
c)
ostatní dílčí úhrady jsou z
1.
40 % příjmem rozpočtu obceobce, na jejímž území bylo dobývání ostatních nerostů prováděno,
2.
50 % příjmem státního rozpočtu a
3.
10 % příjmem rozpočtu kraje.
(2)
Pokud bylo dobývání nerostů prováděno na území více obcíobcí nebo krajů, a místo dobývání není možné určit, je část výnosu úhrady z vydobytých nerostů odpovídající dílčí úhradě příslušející obcímobcím příjmem rozpočtu obcíobcí a krajů v poměru ploch částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcíobcí podle stavu jejich území k 31. prosinci příslušného kalendářního roku. Obdobně se postupuje v případě vyhrazených nerostů získaných při provádění ložiskového průzkumu ve stanoveném průzkumném území.
(3)
Příslušenství sledující osud úhrady z vydobytých nerostů je příjmem státního rozpočtu.
§ 33o
Účelovost úhrady
(1)
Část výnosu úhrady z vydobytých nerostů, která je příjmem státního rozpočtu, ve výši 28 % může být použita jen k odstranění škod způsobených dobýváním ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů, pro zajištění a likvidaci opuštěných důlních děl nebo k sanaci, rekultivaci a revitalizaci pozemků ve vlastnictví státu, a to v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu.
(2)
Část výnosu úhrady z vydobytých nerostů, která je příjmem státního rozpočtu, ve výši 12 % může být použita jen pro zjišťování, evidenci, zajišťování a likvidaci starých důlních děl a opuštěných průzkumných důlních děl a pro zajištění výkonu státní geologické služby spojeného především s ochranou a evidencí nerostného bohatství a surovinových zdrojů a na to navazujícím zpřístupňováním informačních zdrojů, případně s podporou provádění státní surovinové politiky, rizikovými geofaktory a řešením problematiky těžebních odpadů, a to v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva životního prostředí.
(3)
Část výnosu úhrady z vydobytých nerostů, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze k odstranění přímých i nepřímých škod způsobených v důsledku dobývání ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů a jejich přepravou, dále na revitalizaci pozemků a ke zvýšení kvality života obyvatel a kvality prostředí obcíobcí nacházejících se mimo dobývací prostor. Tyto peněžní prostředky nelze použít na financování činností, na které je organizací vytvářena finanční rezerva na vypořádání důlních škod.
HLAVA III
SPRÁVA ÚHRAD
§ 33p
Správce úhrady
(1)
Správu úhrady z dobývacího prostoru a úhrady z vydobytých nerostů vykonává obvodní báňský úřad, v jehož obvodu působnosti
a)
se nachází dobývací prostor nebo jeho největší část, nebo průzkumné území nebo jeho největší část, nebo
b)
došlo k nepovolenému dobývání výhradního ložiska nebo neoprávněně prováděnému ložiskovému průzkumu, při kterém byl získán vyhrazený nerost.
(2)
Při správě úhrad se postupuje podle daňového řádu.
§ 33q
Oznamovací povinnost
Český báňský úřad zašle Ministerstvu průmyslu a obchodu do 30. září úhradového období souhrnnou zprávu o výběru úhrad z dobývacího prostoru a z vydobytých nerostů v bezprostředně předcházejícím úhradovém období. Tato zpráva obsahuje údaje o
a)
celkové výši vybraných úhrad, celkové výši vybraných úhrad za jednotlivé druhy vydobytých nerostů a o vybraných úhradách odpovídajících jednotlivým dobývacím prostorům a
b)
částkách úhrad, které byly převedeny do rozpočtů jednotlivých obcíobcí a do státního rozpočtu.
§ 33r
Záznamní povinnost pro účely úhrady z vydobytých nerostů
(1)
Poplatník úhrady z vydobytých nerostů, který je držitelem dobývacího prostoru, nebo organizace, která vyhrazené nerosty získala při provádění ložiskového průzkumu ve stanoveném průzkumném území, jsou povinni
a)
vést evidenci vydobytých nerostů, a to v členění potřebném pro sestavení úhradového přiznání z vydobytých nerostů,
b)
trvale zaznamenat v důlně měřické a geologické dokumentaci úbytky a přírůstky zásob a zakreslit je do map a řezů v podrobnostech prokazujících místo vytěžení nerostů a jejich množství a
c)
vyznačit v důlně měřické a geologické dokumentaci hranice těžby dosažené k 31. prosinci každého úhradového období, případně dosažení ke dni převodu dobývacího prostoru; to neplatí, jde-li o ropu nebo hořlavý zemní plyn.
(2)
Evidence vydobytých nerostů obsahuje údaje o
a)
množství vydobytých nerostů a místě jejich vydobytí,
b)
množství vydobytých nerostů ponechaných v důlním díle v místě jejich vytěžení,
c)
množství nerostů uložených na odvaly, výsypky a odkaliště se samostatným uvedením skrývek a hlušin a samostatným uvedením nevyužitelných vyhrazených nerostů vydobytých ze zásob výhradního ložiska,
d)
množství využitých nevyhrazených nerostů získaných při dobývání výhradního ložiska,
e)
množství nerostů využitých bez následné úpravy,
f)
množství upravených a zušlechtěných nerostů,
g)
množství nerostů spotřebovaných pro vlastní potřebu,
h)
množství prodaných nerostů a
i)
výhřevnosti hnědého uhlí dobývaného povrchově.
(3)
U vydobytých nerostů, u nichž se obvykle obsah užitkového nerostu vyjadřuje podílem užitkové složky na hmotnosti, evidence vydobytých nerostů obsahuje také údaje o množství
a)
vsázky do úpravny, podílu užitkové složky na hmotnosti ve vsázce a množství užitkového nerostu ve vsázce,
b)
vyrobeného produktu po úpravě, popřípadě zušlechtění, podílu užitkové složky na hmotnosti produktu a množství užitkového nerostu v produktu, a
c)
hlušiny po úpravě a zušlechtění, podílu užitkové složky na hmotnosti hlušiny a množství užitkového nerostu v hlušině.
(4)
Evidence vydobytých nerostů se uchovává po dobu 10 let od skončení úhradového období, kterého se dokumentace nebo údaj týká.
§ 33s
Úhradové přiznání
(1)
Poplatník úhrady z dobývacího prostoru a poplatník úhrady z vydobytých nerostů s výjimkou poplatníka podle § 33h odst. 1 písm. c) jsou povinni podat úhradové přiznání.
(2)
Úhradové přiznání k úhradě z dobývacího prostoru se podává nejpozději do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, jímž začíná běh úhradového období. Úhradové přiznání k úhradě z vydobytých nerostů se podává vždy nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po uplynutí úhradového období.
(3)
Lhůtu pro podání úhradového přiznání k úhradě z dobývacího prostoru a úhradového přiznání k úhradě z vydobytých nerostů nelze prodloužit.
(4)
Úhradové přiznání nebo dodatečné úhradové přiznání lze podat jen na tiskopise vydaném Českým báňským úřadem nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem.
(5)
Přílohou přiznání úhrady z vydobytých nerostů je při těžbě hnědého uhlí dobývaného povrchově doklad o výhřevnosti vydobytého hnědého uhlí, zjištěné podle § 33j odst. 3 písm. b).
§ 33t
Záloha na úhradu z vydobytých nerostů
(1)
Úhrada z vydobytých nerostů podle § 33i odst. 2 písm. a) se platí prostřednictvím záloh za zálohové období.
(2)
Zálohové období je období od prvního dne následujícího po posledním dni lhůty pro podání úhradového přiznání za minulé úhradové období do posledního dne lhůty pro podání úhradového přiznání v následujícím úhradovém období.
(3)
Zálohy činí 20 % z předchozí úhrady, kterou je úhrada tvrzená poplatníkem v úhradovém přiznání za poslední předcházející úhradové období, za které podal úhradové přiznání. V případě podání dodatečného úhradového přiznání na úhradu vyšší za toto úhradové období, v případě stanovení vyšší úhrady správcem úhrady za toto úhradové období nebo v případě stanovení úhrady správcem úhrady za následující úhradové období se stává předchozí úhradou tato vyšší nebo stanovená úhrada.
(4)
Pro účely určení předchozí úhrady se nepřihlíží k části úhrady odpovídající vydobytým nerostům při provádění ložiskového průzkumu ve stanoveném průzkumném území.
(5)
Zálohy jsou splatné do konce třetího, šestého a dvanáctého kalendářního měsíce zálohového období. Nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty pro placení zálohy je poplatník úhrady z vydobytých nerostů povinen podat oznámení, ve kterém uvede území obceobce, v němž v posledních 3 měsících přede dnem splatnosti zálohy probíhalo dobývání, a množství vydobytých nerostů, které byly na daném území vydobyty. Oznámení lze podat jen na tiskopise vydaném Českým báňským úřadem nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem.
(6)
Po skončení úhradového období se zálohy uhrazené v jeho průběhu započítávají na úhradu splatné úhrady za toto úhradové období.
§ 33u
Limit pro předepsání a placení úhrady z vydobytých nerostů
Úhrada z vydobytých nerostů se nepředepíše a neplatí, činí-li méně než 1 000 Kč.
§ 33v
Úrok z prodlení
Výše úroku z prodlení činí 0,1 %.
§ 33w
Prominutí úhrady z vydobytých nerostů
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu se souhlasem Ministerstva financí, Ministerstva životního prostředí, Českého báňského úřadu a obceobce, na jejímž území dochází k dobývání výhradních ložisek, může na žádost poplatníka úhrady z vydobytých nerostů prominout úhradu z vydobytých nerostů, pokud poplatník k žádosti doloží, že předmětný důl nebo lom byl postižen havárií na dobývaném výhradním ložisku a havárie zapříčinila hmotné škody, popřípadě ušlý zisk ve výši alespoň 70 % úhrady z vydobytých nerostů za předcházející úhradové období; žádost musí být doložena potvrzením příslušného obvodního báňského úřadu.
(2)
Stejnopis rozhodnutí o prominutí úhrady z vydobytých nerostů zašle Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvu financí, Ministerstvu životního prostředí, Českému báňskému úřadu, příslušnému obvodnímu báňskému úřadu a obciobci, na jejímž území dochází k dobývání výhradního ložiska.
ČÁST DEVÁTÁ
JINÉ ZÁSAHY DO ZEMSKÉ KŮRY
§ 34
Zvláštní zásahy do zemské kůry
(1)
Zvláštními zásahy do zemské kůry se podle tohoto zákona rozumí zřizování, provoz, zajištění a likvidace zařízení pro
a)
uskladňování plynů nebo kapalin v přírodních horninových strukturách a v podzemních prostorech (podzemní zásobníky plynů a kapalin),
b)
ukládání radioaktivních a jiných odpadů v podzemních prostorech,18)
c)
průmyslové využívání tepelné energie zemské kůry s výjimkou tepelné energie vody vyvedené na povrch,
d)
ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur24).
(2)
Na zvláštní zásahy do zemské kůry včetně vyhledávání a průzkumu prováděného pro tyto účely se vztahují přiměřeně ustanovení § 11, 16, 17, 18, 23, 32, 33 a § 36 až 39.
(3)
Podzemní prostory, které vzniknou zvláštními zásahy do zemské kůry, se považují za důlní díla.
(4)
Posouzení vhodnosti plánovaného úložiště oxidu uhličitého se provádí na základě výsledků vyhledávání a průzkumu provedeného podle jiného právního předpisu25).
(5)
Podrobnosti o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro zvláštní zásahy do zemské kůry stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 35
Stará důlní díla
(1)
Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.
(2)
Starým důlním dílem je také opuštěný lom po těžbě vyhrazených nerostů, jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám.
(3)
Opuštěným důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo, jehož vlastník nebo provozovatel je znám, avšak toto důlní dílo trvale nebo dlouhodobě nevyužívá.
(4)
Ministerstvo životního prostředí České republiky zabezpečuje zjišťování starých důlních děl a vede jejich registr. Vedením registru může pověřit jinou právnickou osobou. Údaje z registru poskytuje na vyžádání do 30 dnů příslušným orgánům územního plánování.
(5)
Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí České republiky.
(6)
Zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem zabezpečí v nezbytně nutném rozsahu ministerstvo životního prostředí České republiky. Ministerstvo životního prostředí České republiky vypořádá i případné škody na hmotném majetku19) způsobené při zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl.
(7)
Ministerstvo životního prostředí České republiky zajišťuje v nezbytně nutném rozsahu likvidaci starých důlních děl uvedených v odstavcích 1 a 2, pokud existence takových děl brání dalšímu rozvoji území a je v souladu s územně plánovací dokumentací. V ostatních případech o tom, zda tato skutečnost nastala, rozhodne Ministerstvo životního prostředí České republiky v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky a Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.
(8)
Ministerstvo životního prostředí České republiky podrobněji upraví obecně závazným právním předpisem zjišťování starých důlních děl a vedení jejich registru.
ČÁST DESÁTÁ
DŮLNÍ ŠKODY A JEJICH NÁHRADA
§ 36
Důlní škody
(1)
Za důlní škody se považují škody způsobené na hmotném majetku vyhledáváním a průzkumem ložisek, pokud se provádí důlními díly, dobýváním výhradních ložisek, zřizováním, zajišťováním a likvidací důlních děl a lomů, včetně jejich zařízení, odvalovým, výsypkovým a kalovým hospodářstvím organizací, úpravou a zušlechťováním nerostů, prováděnými v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i škody způsobené zvláštními zásahy do zemské kůry.
(2)
Za důlní škodu se považuje i ztráta povrchové a podzemní vody, podstatné snížení vydatnosti jejich zdrojů a zhoršení její jakosti, k němuž došlo v důsledku činností uvedených v odstavci 1.
(3)
Za důlní škodu odpovídá organizace, jejíž činností byla škoda způsobena s výjimkou případů uvedených v § 37 odst. 7. Odpovědnosti za důlní škodu se organizace zprostí jen prokáže-li, že škoda byla způsobena okolností, jež nemá původ v činnosti uvedené v odstavci 1.
§ 37
Náhrada důlních škod
(1)
Na vypořádání důlní škody se vztahují obecné předpisy o náhradě škody, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Organizace, která způsobila ztrátu vody, podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje nebo zhoršení její jakosti, je povinna zajistit poškozenému náhradní zdroj nebo dodávku vody, popřípadě nahradit škodu úhradou nákladů spojených s jejím obstaráním, jestliže je poškozený účelně a hospodárně vynaložil sám, jinak o náhradě ztráty podzemní vody platí zvláštní předpisy.20)
(3)
Nahrazují se též prokázané náklady účelně vynaložené na preventivně zajišťovací opatření, která směřují k odvrácení nebo zmírnění následků hrozících vlivem činností uvedených v § 36. Za preventivní zajišťovací opatření se nepovažují opatření prováděná na stavbách a zařízeních podle podmínek stanovených stavebním povolením nebo zvláštními předpisy pro nově zřizovanou stavbu nebo zařízení z hlediska možných vlivů činností uvedených v § 36.
(4)
V odůvodněných případech, zejména pokud je třeba v předstihu řešit bezpečnost a plynulost dopravy, přeložku veřejných dopravních cest, inženýrských sítí, telekomunikačních vedení a zařízení spojů, náhradní bytovou nebo účelovou výstavbu, je možno předem poskytnout plnění až do výše předpokládané škody s tím, že toto plnění se započítává na náhradu škody. Pokud by skutečná výše škody nedosáhla částky poskytnutého plnění, vzniklý přeplatek se vrací.
(5)
Nelze-li stavbu nebo zařízení uvést do předešlého stavu proto, že leží v území stavební uzávěry, popřípadě na území, kde se budou i nadále dlouhodobě projevovat vlivy činností uvedených v § 36, je organizace povinna provést prozatímní zajištění objektu; současně se dohodne s vlastníkem objektu, zda se odškodnění provede v penězích nebo poskytnutím náhradního objektu a o výši odškodnění. Pokud se obě strany nedohodnou na způsobu odškodnění, stanoví se jeho výše znaleckým posudkem. Takto vypočtená výše odškodnění nesmí být krácena o koeficient prodejnosti, pokud je jeho hodnota nižší než 1. Do náhrady škody se zahrne i movitý majetek, který se stává v důsledku poskytnutí náhradního objektu nepoužitelný.
(6)
Účastníci se mohou dohodnout i na jiném způsobu náhrady důlních škod, pokud taková dohoda nebude odporovat ustanovením tohoto zákona nebo obecným předpisům o náhradě škody.
(7)
Organizace neposkytne náhradu za poškození nebo zničení staveb a zařízení postavených v chráněném ložiskovém území nebo v dobývacím prostoru bez rozhodnutí o umístění stavby, územního souhlasu, stavebního povolení, certifikátu autorizovaného inspektora nebo rozhodnutí o povolení záměru, popřípadě bez dodržení podmínek stanovených v tomto povolení z hlediska ochrany proti možným vlivům činností uvedených v § 36.
§ 37a
Rezervy peněžních prostředků
(1)
Organizace je povinna vytvářet rezervy peněžních prostředků, a to k zajištění
a)
sanací a rekultivací pozemků dotčených těžbou a
b)
vypořádání důlních škod.
(2)
Výše rezerv musí odpovídat potřebám na vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci, a to i z hlediska předpokládané doby jejich použití. Tvorba, čerpání, výběr, převod a zrušení rezerv podléhá souhlasu obvodního báňského úřadu.
(3)
Organizace doloží obvodnímu báňskému úřadu k žádosti o vydání souhlasu
a)
s tvorbou rezerv posouzení dostatečnosti jejich výše a časový průběh jejich vytváření,
b)
s čerpáním z rezervy na vypořádání důlních škod výčet důlních škod, vyčíslení předpokládaných nákladů na jejich odstranění a časový průběh vynakládání prostředků na odstranění důlních škod,
c)
s čerpáním z rezervy na sanace a rekultivace výčet plánovaných a provedených prací, přehled nákladů na jejich provedení a časový průběh vynakládání prostředků na sanace a rekultivace.
(4)
Obvodní báňský úřad
a)
vydává souhlas s tvorbou, výběrem, převodem a zrušením rezerv,
b)
vydává souhlas s čerpáním z rezerv; při tom vychází z účelu, pro který jsou tyto rezervy vytvářeny,
c)
kontroluje tvorbu rezerv.
Před vydáním souhlasu podle písmene b) si obvodní báňský úřad vyžádá vyjádření dotčené obceobce, Ministerstva životního prostředí a v případě organizace s majetkovou účastí státu také Ministerstva průmyslu a obchodu.
(5)
Peněžní prostředky rezerv se ukládají na zvláštní vázaný účet podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů vedený na území České republiky u bankybanky nebo pobočky zahraniční bankybanky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, a to do 30. června kalendářního roku následujícího po skončení příslušného účetního období. V případě, že tak organizace neučiní, obvodní báňský úřad stanoví přiměřenou náhradní lhůtu. Peněžní prostředky rezerv nesmějí být předmětem zajištění, nejsou součástí majetkové podstaty poplatníka v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení31) a nepodléhají výkonu rozhodnutí ani exekuciexekuci. Ze smlouvy o zvláštním vázaném účtu musí být jednoznačně patrné, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je veden pro účely tohoto zákona, a pro účely jaké rezervy je zřizován.
(6)
Při převodu dobývacího prostoru organizace převede peněžní prostředky rezervy uložené na zvláštním vázaném účtu a státní dluhopisy pořízené z peněžních prostředků těchto rezerv na nového držitele dobývacího prostoru. Nový držitel dobývacího prostoru je povinen mít ke dni převodu dobývacího prostoru na zvláštním vázaném účtu rezervy vztahující se k převáděnému dobývacímu prostoru, a to ve výši, kterou byla povinna vytvořit převádějící organizace k datu převodu dobývacího prostoru; tím není dotčena možnost použít peněžní prostředky rezerv na pořízení státních dluhopisů32).
(7)
Organizace je povinna mít na zvláštním vázaném účtu veškeré peněžní prostředky rezerv podle odstavce 1 do 30. června 2030, a to ve výši, která měla být vytvořena ke dni 31. prosince 2029. Pokud organizace trvale ukončí dobývání výhradního ložiska před tímto dnem, musí mít ke dni trvalého ukončení dobývání na zvláštním vázaném účtu veškeré peněžní prostředky rezerv podle odstavce 1, které měly být vytvořeny ke dni trvalého ukončení dobývání.
(8)
Náklady na nezbytná posouzení a na znalecké posudky nese organizace.
(9)
Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na rezervy peněžních prostředků zákon upravující rezervy pro zjištění základu daně z příjmů.
ČÁST JEDENÁCTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 38
Bezpečnost provozu
Při hornické činnosti12) jsou organizace a orgány povinny zajišťovat bezpečnost provozu včetně havarijní prevence a plnění úkolů báňské záchranné služby, bezodkladně odstraňovat nebezpečné stavy ohrožující zákonem chráněný obecný zájem, zejména bezpečnost a ochranu zdraví při práci a učinit včas potřebná preventivní a zajišťovací opatření.15)
§ 39
Důlně měřická a geologická dokumentace
(1)
Při hornické činnosti je organizace povinna vést, včas doplňovat a uchovávat důlně měřickou a geologickou dokumentaci.12)
(2)
Organizace jsou oprávněny reprodukovat a rozmnožovat mapy, které potřebují k výkonu hornické činnosti.
(3)
Podrobnosti o důlně měřické dokumentaci stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem. Podrobnosti o geologické dokumentaci stanoví Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.
§ 40
Důlní vody
(1)
Důlními vodamiDůlními vodami jsou všechny podzemní, povrchové a srážkové vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorů bez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a to až do jejich spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami.
(2)
Organizace je při hornické činnosti1) oprávněna
a)
bezúplatně užívat důlní vodydůlní vody pro vlastní potřebu,
b)
bezúplatně užívat na základě povolení vodohospodářského orgánu důlní vodudůlní vodu jako náhradní zdroj pro potřebu těch, kteří byli poškozeni ztrátou vody vyvolanou činností organizace,
c)
vypouštět důlní vodu, kterou nepotřebuje pro vlastní činnost, do povrchových, popřípadě do podzemních vod a odvádět ji, pokud je to třeba, i přes cizí pozemky způsobem a za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem a orgánem ochrany veřejného zdraví.
(3)
Při použití důlních voddůlních vod podle odstavce 2 písm. a) a b) je organizace povinna pečovat o důlní vodydůlní vody a hospodárně je využívat. Použití důlních voddůlních vod k jiným účelům upravují zvláštní předpisy.21)
(4)
K vypouštění jiných vod do důlních vod je třeba povolení vodohospodářského orgánu vydaného po dohodě s obvodním báňským úřadem.
Přestupky
§ 40a
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
neoprávněně vnikne do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost nebo činnost prováděná hornickým způsobem nebo do poddolovaného území, kam je vstup zakázán,
b)
úmyslně poškodí zařízení sloužící k využívání nerostného bohatství nebo k provádění činnosti prováděné hornickým způsobem, včetně důlně měřických signálů, značek a ochrany znaků a jiných měřických zařízení, jakož i značek upozorňujících na zákaz vstupu, nebo
c)
neoprávněně odvede povrchovou, podzemní nebo jinou vodu do důlních voddůlních vod nebo důlních děl anebo úmyslně poškodí zařízení pro odvádění důlních voddůlních vod.
(2)
Organizace se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 29a odst. 4 nebo 5 neposkytne údaje pro báňsko-technickou evidenci včas, správně, pravdivě nebo ve stanoveném rozsahu,
b)
nesplní některou z povinností stanovených v § 31 odst. 5,
c)
neuloží peněžní prostředky rezerv na zvláštní vázaný účet podle § 37a odst. 5 ani v přiměřené náhradní lhůtě stanovené obvodním báňským úřadem,
d)
neuloží peněžní prostředky rezerv na zvláštní vázaný účet podle § 37a odst. 6 nebo 7.
(3)
Za přestupek lze uložit
a)
pokutu do 15 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
b)
pokutu do 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a),
c)
pokutu do 5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. b),
d)
zákaz činnosti až na 3 roky spočívající v zákazu dobývání, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. c) nebo d).
§ 40b
(1)
Přestupky podle § 40a odst. 1 a 2 písm. b), c) a d) projednává obvodní báňský úřad. Přestupky podle § 40a odst. 2 písm. a) projednává Ministerstvo průmyslu a obchodu.
(2)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
§ 41
Vztah ke správnímu řádu
Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 3 odst. 3, § 6, 13, 14, 14a, 14b, 14c a podle části osmé.
§ 41a
Působnost stanovená krajskému úřadu podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.
ČÁST DVANÁCTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 43
Přechodná ustanovení
(1)
Ložiska nevyhrazených nerostů, o nichž bylo rozhodnuto, že jsou vhodná k průmyslovému dobývání podle dosavadních předpisů, se považují ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za ložiska nevyhrazených nerostů, o kterých se rozhodlo, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj národního hospodářství podle § 7.
(2)
Státní organizace, které provádějí vyhledávání a průzkum výhradních ložisek, jakož i státní organizace, kterým byl stanoven dobývací prostor, jsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona správci těchto výhradních ložisek podle § 9. V ostatních případech stanoví správce výhradního ložiska příslušný ústřední orgán, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3)
Chráněná území stanovená k zabezpečení ochrany výhradních ložisek a zvláštních zásahů do zemské kůry podle dosavadních předpisů jsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona chráněnými ložiskovými územími podle § 16, popřípadě chráněnými územími podle § 34.
(4)
Dobývací prostory stanovené podle dosavadních předpisů se posuzují jako dobývací prostory podle tohoto zákona a jako podklad územně plánovací dokumentace. V případech, kdy nebylo stanoveno chráněné území, se dobývací prostor stanovený podle dosavadních předpisů považuje též za chráněné ložiskové území podle tohoto zákona. Pokud rozsah dosavadního chráněného území nebo dosavadního dobývacího prostoru nezajišťuje dostatečnou ochranu ložiska, je správce, popřípadě trvalý uživatel výhradního ložiska, povinen do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona navrhnout chráněné ložiskové území.
(5)
Zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl započaté před nabytím účinnosti tohoto zákona dokončí organizace, která tyto práce započala, pokud ústřední orgán příslušný podle § 35 nerozhodne jinak.
§ 44
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1.
zákon č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon),
2.
§ 4 vládního nařízení č. 11/1958 Sb., o organizaci státní geologické služby, ve znění vládního nařízení č. 82/1967 Sb., kterým se Komise pro klasifikaci zásob ložisek nerostných surovin podřizuje vládě.
§ 45
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 2 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb.
2)
Např. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb.
3a)
§ 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 10 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem.
5)
Např. zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, a vyhláška ministerstva dopravy a Ústředního báňského úřadu č. 28/1967 Sb., kterou se stanoví pravidla pro styk drah s hornickou činností, zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 61/1977 Sb., o lesích, zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
7)
§ 8, 12 a 21 zákona č. 50/1976 Sb.
7)
Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství, ve znění nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 420/1990 Sb.
Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 419/1990 Sb., o základních skutečnostech tvořících předmět státního tajemství.
10)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
11)
Například zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění pro ČSR č. 31/1983 Sb., úplné znění pro SSR č. 35/1983 Sb.), zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, a vyhláška ministerstva dopravy a Ústředního báňského úřadu č. 28/1967 Sb., kterou se stanoví pravidla pro styk drah s hornickou činností, zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. (úplné znění č. 124/1976 Sb.), zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 61/1977 Sb., o lesích, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů, zákon Slovenské národní rady č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, zákon Slovenské národní rady č. 27/1987 Sb., o státní památkové péči.
12)
Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb.
Zákon Slovenské národní rady č. 51/1988 Sb.
12a)
§ 17 a 18 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb.
12b)
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
12c)
Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná) vyhlášená pod č. 99/2000 Sb. m. s.
13)
§ 32 zákona č. 50/1976 Sb.
14a)
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
15)
§ 6 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb.,
§ 6 zákona Slovenské národní rady č. 51/1988 Sb.
16a)
§ 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů.
17)
§ 87 zákona č. 50/1976 Sb.
18)
Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví Slovenské socialistické republiky č. 65/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením.
Vyhláška Československé komise pro atomovou energii č. 67/1987 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti při zacházení s radioaktivními odpady.
19)
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 70/1983 Sb.).
Vládní nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě.
20)
§ 29 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).
21)
§ 7 zákona č. 138/1973 Sb.
22)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006.
23)
§ 13 odst. 1 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění zákona č. 543/1991 Sb., zákona č. 366/2000 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb.
Příloha č. 2 k vyhlášce č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek.
24)
Zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů.
24a)
§ 3 odst. 1 písm. w) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.
25)
§ 4g zákona č. 62/1988 Sb., ve znění zákona č. 85/2012 Sb.
27)
ČSN 44 1400 – Zásady a technické požadavky pro jakost tuhých paliv.
27)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.
28)
ČSN EN ISO 17025 – Posuzování shody – Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.
29)
§ 31 odst. 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů.
30)
§ 3 odst. 3 vyhlášky č. 364/1992 Sb., o chráněných ložiskových územích.
31)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
32)
§ 10a odst. 4 písm. a) zákona č. 593/1992 Sb.
33)
Čl. II bod 1 zákona České národní rady č. 541/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). |
Zákon České národní rady č. 60/1988 Sb. | Zákon České národní rady č. 60/1988 Sb.
Zákon České národní rady o změnách v organizaci a působnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Vyhlášeno 21. 4. 1988, datum účinnosti 21. 4. 1988, částka 10/1988
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákonů České národní rady č. 34/1970 Sb., č. 147/1970 Sb., č. 125/1973 Sb., č. 25/1976 Sb. a č. 118/1983 Sb., se
* Čl. II - (1) Zrušují se Česká plánovací komise, Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo školství, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra, ministerstvo stavebnictví, min
* Čl. III - Zrušují se:
* Čl. IV
Aktuální znění od 21. 4. 1988 (87/1988 Sb.), po opravě
60
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. dubna 1988
o změnách v organizaci a působnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákonů České národní rady č. 34/1970 Sb., č. 147/1970 Sb., č. 125/1973 Sb., č. 25/1976 Sb. a č. 118/1983 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 zní:
㤠1
(1)
V České socialistické republice působí tyto ústřední orgány státní správy České socialistické republiky, v jejichž čele je člen vlády České socialistické republiky:
1.
Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,
2.
ministerstvo financí, cen a mezd,
3.
ministerstvo výstavby a stavebnictví,
4.
ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
5.
ministerstvo kultury,
6.
ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí,
7.
ministerstvo spravedlnosti,
8.
ministerstvo vnitra a životního prostředí,
9.
ministerstvo průmyslu,
10.
ministerstvo zemědělství a výživy,
11.
ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,
12.
ministerstvo obchodu a cestovního ruchu,
13.
Výbor lidové kontroly České socialistické republiky.
(2)
Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj se skládá z předsedy, kterým je místopředseda vlády České socialistické republiky, a z dalších členů. Předsedu České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj jmenuje a odvolává předsednictvo České národní rady, další členy České komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj jmenuje a odvolává vláda České socialistické republiky.
(3)
Výbor lidové kontroly České socialistické republiky se skládá z předsedy, kterým je člen vlády České socialistické republiky, a z dalších 8-12 členů, které jmenuje a odvolává vláda České socialistické republiky.“.
2.
§ 1a se vypouští.
3.
V § 2 se odstavec 1 č. 2 a odstavec 2 vypouštějí.
4.
V § 2 odst. 3 se nahrazují slova „v odstavcích 1 a 2“ slovy „v odstavci 1“.
5.
Název části druhé zní:
„Okruh působnosti ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele je člen vlády České socialistické republiky“.
6.
§ 3 a 4 zní:
㤠3
(1)
Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj je ústředním orgánem státní správy na úseku plánování (včetně plánování práce, mezd a vývoje cen) a na úseku vědeckotechnického rozvoje.
(2)
Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj provádí státní expertizy investic.
§ 4
Ministerstvo financí, cen a mezd je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, daně a poplatky, finanční hospodaření, hospodaření s národním majetkem, pro věci pojišťoven a spořitelen, pro mzdy, jiné odměny za práci a pro ceny.“.
7.
§ 5 se vypouští.
8.
§ 6 zní:
㤠6
Ministerstvo výstavby a stavebnictví je ústředním orgánem státní správy pro investiční rozvoj, územní plánování, stavební řád, výrobu stavebních hmot a stavební výrobu.“.
9.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro školská zařízení, základní, střední a vysoké školy a pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport a turistiku.“.
10.
V § 7 odst. 2 se označení ministerstva školství mění na „ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy“.
11.
§ 8 zní:
㤠8
(1)
Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro kulturně výchovnou činnost, umění, kulturní památky a ochranu přírody, pro věci tisku a jiných informačních prostředků včetně vydávání neperiodického tisku, dále pro provádění autorského zákona a pro výrobu a obchod v oblasti kultury.
(2)
V ministerstvu kultury je zřízen Sekretariát vlády České socialistické republiky pro věci církevní, který působí jako ústřední orgán státní správy ve věcech církví a náboženských společností.“.
12.
§ 10 zní:
㤠10
(1)
Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro léčebně preventivní a hygienickou péči, zdravotnické školy, přírodní léčebné lázně a přírodní léčivé zdroje, pro farmaceutický průmysl, pro uplatňování zákona o regresních náhradách, pro pracovně právní vztahy a zaměstnanost, pro sociální zabezpečení, sociálně právní ochranu dětí a mládeže, péči o rozvoj populace a o rodinu a pro další otázky sociální politiky.
(2)
Ministru zdravotnictví a sociálních věcí je podřízen Český úřad bezpečnosti práce.
(3)
Jako orgán hygienické služby je v ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ustanoven hlavní hygienik České socialistické republiky. Součástí ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí je též Český inspektorát lázní a zřídel.
(4)
Při ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí je zřízen Český protialkoholní sbor.
(5)
Ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí je podřízen Úřad důchodového zabezpečení v Praze. Rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení s výjimkou dávek, o kterých rozhodují nižší orgány státní správy.“.
13.
§ 12 a 13 zní:
㤠12
(1)
Ministerstvo vnitra a životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro veřejný pořádek a bezpečnost, zajišťování bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, pro vnitřní věci, zvláště územní členění republiky, státní symboly, věci matriční, státního občanství, občanských průkazů a evidence obyvatelstva, spolčovacího a shromažďovacího práva, dále pro archivnictví a požární ochranu.
(2)
Ministerstvo vnitra a životního prostředí je dále ústředním orgánem státní správy pro věci životního prostředí. K zabezpečení řídící a kontrolní činnosti vlády koordinuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ve věcech životního prostředí.
(3)
Ministerstvo vnitra a životního prostředí je též ústředním orgánem státní správy pro místní hospodářství, placené služby a místní výrobu, veřejně prospěšné služby, hospodaření s byty a nebytovými prostory, pro dopravu včetně automobilového opravárenství v působnosti národních výborů a pro silniční hospodářství.
(4)
Ministerstvo vnitra a životního prostředí řídí útvary Veřejné bezpečnosti s výjimkou činností spadajících do působnosti federálního ministerstva vnitra.
§ 13
Ministerstvo průmyslu je ústředním orgánem státní správy pro průmysl chemický a zpracování ropy, gumárenský a plastikářský, skla a keramiky, textilní a oděvní, kožedělný a polygrafický.“.
14.
§ 14 se vypouští.
15.
Dosavadní text paragrafu 15 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Ministerstvu zemědělství a výživy je podřízena Česká zemědělská a potravinářská inspekce.“.
16.
§ 16 až 18 zní:
㤠16
(1)
Ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu je ústředním orgánem státní správy pro lesní hospodářství, vodní hospodářství, pro průmysl papíru a celulózy, dřevozpracující průmysl a pro technické a ekonomické otázky ochrany čistoty ovzduší.
(2)
Ministerstvu lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu je podřízen Český hydrometeorologický ústav, Česká technická inspekce ochrany ovzduší a Česká vodohospodářská inspekce.
§ 17
(1)
Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní obchod a pro cestovní ruch.
(2)
Ministerstvu obchodu a cestovního ruchu je podřízena Česká obchodní inspekce.
§ 18
Výbor lidové kontroly České socialistické republiky je ústředním orgánem státní správy na úseku kontroly v České socialistické republice.“.
17.
§ 19 se vypouští.
Čl. II
(1)
Zrušují se Česká plánovací komise, Česká komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo školství, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra, ministerstvo stavebnictví, ministerstvo lesního a vodního hospodářství, ministerstvo obchodu, Český cenový úřad a Český úřad pro tisk a informace.
(2)
Práva a povinnosti z pracovně právních a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle tohoto zákona
a)
z České plánovací komise na Českou komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,
b)
z České komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj na Českou komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj, na ministerstvo výstavby a stavebnictví a na ministerstvo vnitra a životního prostředí,
c)
z ministerstva financí na ministerstvo financí, cen a mezd,
d)
z ministerstva práce a sociálních věcí na ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí, na ministerstvo financí, cen a mezd a na Českou komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,
e)
z ministerstva školství na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
f)
z ministerstva zdravotnictví na ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí,
g)
z ministerstva vnitra na ministerstvo vnitra a životního prostředí,
h)
z ministerstva stavebnictví na ministerstvo výstavby a stavebnictví,
i)
z ministerstva lesního a vodního hospodářství a ministerstva průmyslu na ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu,
j)
z ministerstva obchodu na ministerstvo obchodu a cestovního ruchu,
k)
z Českého cenového úřadu na ministerstvo financí, cen a mezd a na Českou komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj,
l)
z Českého úřadu pro tisk a informace na ministerstvo kultury a na Úřad vlády České socialistické republiky.
(3)
O přechodu práv a povinností podle odstavce 2 uzavřou ústřední orgány státní správy a Úřad vlády České socialistické republiky, na které tato práva a povinnosti přecházejí, podle potřeby dohodu, kterou blíže vymezí mezi sebou tato práva a povinnosti, zejména určí, kteří pracovníci k nim přecházejí do pracovního poměru.
Čl. III
Zrušují se:
1.
§ 2 zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., o zrušení ministerstva pro mládež a tělesnou výchovu České socialistické republiky,
2.
čl. I zákona České národní rady č. 147/1970 Sb., o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky,
3.
zákon České národní rady č. 58/1971 Sb., o určení ústředního orgánu státní správy ve věcech dopravy,
4.
zákon České národní rady č. 125/1973 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů,
5.
zákon České národní rady č. 25/1976 Sb., kterým se mění zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů,
6.
čl. I zákona České národní rady č. 118/1983 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 21. dubna 1988.
Kempný v. r.
Adamec v. r. |
Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb. | Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb.
Zákon České národní rady o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
Vyhlášeno 21. 4. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 10/1988
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - HORNICKÁ ČINNOST A ČINNOST PROVÁDĚNÁ HORNICKÝM ZPŮSOBEM (§ 2 — § 20)
* ČÁST TŘETÍ - VÝBUŠNINY (§ 21 — § 36b)
* ČÁST ČTVRTÁ - PODZEMNÍ OBJEKTY (§ 37 — § 37)
* ČÁST PÁTÁ - STÁTNÍ BÁŇSKÁ SPRÁVA (§ 38 — § 43)
* ČÁST ŠESTÁ - PŘESTUPKY (§ 44 — § 44d)
* ČÁST SEDMÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 45 — § 49)
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (284/2021 Sb., 152/2023 Sb., 465/2023 Sb.)
61
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. dubna 1988
o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje
a)
podmínky pro provádění hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem,
b)
podmínky pro nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami,
c)
podmínky pro bezpečné provozování podzemních objektů,
d)
podmínky pro bezpečnost a ochranu zdraví osob, bezpečnost provozu a ochranu pracovního prostředí při činnostech uvedených pod písmeny a) a b),
e)
organizaci a působnost orgánů státní báňské správy.
(2)
Tento zákon se též vztahuje na výbušninyvýbušniny, pokud přešly z držení ozbrojených sil, bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb České republiky1d), Hasičského záchranného sboru České republiky nebo Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva1f) do držení organizací oprávněných s výbušninamivýbušninami nakládat podle tohoto zákona.
(3)
Tento zákon se nevztahuje na
a)
výbušninyvýbušniny, které drží pro své potřeby ozbrojené síly České republiky, Vojenská policie, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby České republiky, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, policejní školy zřízené Ministerstvem vnitra České republiky nebo Hasičský záchranný sbor České republiky,
b)
výbušninyvýbušniny, které drží pro své potřeby ozbrojené síly a sbory jiných států při jejich pobytu na území České republiky, při průjezdu přes území České republiky nebo při přeletu nad územím České republiky, vyplývá-li to z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,
c)
výbušninyvýbušniny vyhledané pyrotechnickým průzkumem, a dále na bezdýmný prach, černý prach a zápalky, které drží za podmínek podle zákona o zbraních24) fyzická nebo právnická osoba za účelem přebíjení nábojů pro vlastní potřebu nebo použití ve zbrani nebo podnikatel v oboru zbraní a střeliva za účelem jejich prodeje,
d)
podzemní objekty, které podléhají dozoru Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva dopravy a Ministerstva spravedlnosti,
pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4)
Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.
ČÁST DRUHÁ
HORNICKÁ ČINNOST A ČINNOST PROVÁDĚNÁ HORNICKÝM ZPŮSOBEM
ODDÍL PRVNÍ
Základní pojmy
§ 2
Hornická činnost
Hornickou činností se podle tohoto zákona rozumí
a)
vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů (dále jen „výhradní ložiska“),1a)
b)
otvírka, příprava a dobývání výhradních ložisek,
c)
zřizování, zajišťování a likvidace důlních děl a lomů,
d)
úprava a zušlechťování nerostů prováděné v souvislosti s jejich dobýváním,
e)
zřizování a provozování odvalů, výsypek a odkališť při činnostech uvedených v písmenech a) až d),
f)
zvláštní zásahy do zemské kůry,2)
g)
zajišťování a likvidace starých důlních děl,3)
h)
báňská záchranná služba,
i)
důlně měřická činnost.
§ 3
Činnost prováděná hornickým způsobem
Činností prováděnou hornickým způsobem se podle tohoto zákona rozumí
a)
dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, včetně úpravy a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, a vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů prováděné k tomu účelu,
b)
těžba písků v korytech vodních toků a štěrkopísků plovoucími stroji, včetně úpravy a zušlechťování těchto surovin prováděných v souvislosti s jejich těžbou, s výjimkou odstraňování nánosů při údržbě vodních toků,
c)
práce k zajištění stability podzemních prostorů (podzemní sanační práce),
d)
práce na zpřístupňování jeskyní a práce na jejich udržování v bezpečném stavu,
e)
zemní práce prováděné za použití strojů a výbušninvýbušnin, pokud se na jedné lokalitě přemísťuje více než 100 000 m krychlových horniny, s výjimkou zakládání staveb,
f)
vrtání vrtů s délkou nad 30 m pro jiné účely než k činnostem uvedeným v § 2 a 3,
g)
jímání přírodních léčivých a stolních minerálních vod v důlním díle v podzemí,
h)
práce na zpřístupnění starých důlních děl2a) nebo trvale opuštěných důlních děl a práce na jejich udržování v bezpečném stavu,
i)
podzemní práce spočívající v hloubení důlních jam a studní, v ražení štol a tunelů, jakož i ve vytváření podzemních prostorů o objemu větším než 300 m krychlových horniny.
§ 3a
Organizace
Za organizace podle tohoto zákona se považují právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, pokud vykonávají některou z činností uvedených v části druhé nebo třetí tohoto zákona.
§ 3b
Další práva a povinnosti zaměstnanců a zástupců zaměstnanců
(1)
Zaměstnanec má tato další práva a povinnosti:3a)
a)
právo vzdálit se z pracoviště, jestliže vzniknou okolnosti, o kterých se domnívá, že představují vážné nebezpečí pro jeho bezpečnost nebo zdraví,
b)
právo žádat, aby organizace nebo obvodní báňský úřad provedly revizi a šetření tam, kde se domnívá, že jsou porušovány předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu,
c)
povinnost uposlechnout příkazy osob řídících zdolávání havárie,
d)
povinnost splnit závazný příkaz báňského inspektora.
(2)
Příslušný odborový orgán nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má mimo práv a povinností stanovených pracovněprávními předpisy3a) též právo
a)
účastnit se inspekcí a šetření prováděných na pracovišti zaměstnavatelem, státní báňskou správou nebo jiným k tomu oprávněným orgánem podle zvláštních právních předpisů,3b)
b)
sledovat a šetřit záležitosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví,
c)
obracet se s žádostí o pomoc na poradce a nezávislé znalce,
d)
na konzultace se státní báňskou správou,
e)
dostávat zprávy od zaměstnavatele o nehodách a nebezpečných událostech.
§ 4
Odstranění pochybností
V pochybnostech, zda jde o hornickou činnost a nebo zda jde o činnost prováděnou hornickým způsobem, rozhodne Český báňský úřad po projednání s dotčenými ústředními orgány státní správy.
ODDÍL DRUHÝ
Základní podmínky hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
Povinnosti organizací při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem
§ 5
(1)
Při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem musí být dodrženy zásady ochrany a využití nerostného bohatství, požadavky hospodárného využívání ložisek nerostů, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, zásady báňské technologie, jakož i požadavky ochrany pracovního prostředí.
(2)
Hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem může vykonávat pouze organizace, které bylo orgánem státní báňské správy pro tyto činnosti vydáno oprávnění. Hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem může organizace provádět jen na základě povolení vydaného podle tohoto zákona, horního zákona nebo podle zvláštních právních předpisů,3c) nebo na základě ohlášení, pokud to tyto předpisy připouštějí. Před vydáním povolení k hornické činnosti uvedené v § 2 písm. a) musí organizace doložit, že provádění těchto činností bude řídit a za jejich kvalitu odpovídat osoba s odbornou způsobilostí podle zvláštního zákona.3d) Předpoklady k získání oprávnění k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, dále pak k projektování a navrhování objektů a zařízení, které jsou součástí hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, popřípadě souvisejících prací, pokud nejsou upraveny zvláštním právním předpisem,3d) stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(3)
Český báňský úřad stanoví požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost pracovníků, kteří vykonávají hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, popřípadě projektují nebo navrhují objekty a zařízení, které jsou součástí hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem nebo vykonávají některé práce, které souvisejí s hornickou činností nebo s činností prováděnou hornickým způsobem, dále pak postup při ověřování odborné způsobilosti pracovníků obecně závazným právním předpisem, pokud tyto požadavky nejsou upraveny zvláštním předpisem.4)
(4)
Organizace je povinna ohlásit obvodnímu báňskému úřadu zahájení, přerušení a ukončení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, a to v rozsahu a lhůtách, které stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
(5)
Oprávnění k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb.
§ 5a
(1)
Stanoví-li tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení4a) požadavky na kvalifikaci, odbornou způsobilost nebo jiné požadavky pro výkon činností podle tohoto nebo horního zákona, považují se tyto požadavky za splněné také tehdy, pokud fyzická osoba předloží doklad o odborné kvalifikaci, popřípadě další doklady vydané příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „členský stát Evropské unie“) nebo Švýcarské konfederace, v souladu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace4b).
(2)
Český báňský úřad vydává pro občany České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie, kteří vykonávali hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v České republice, osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti. Osvědčení o odborné kvalifikaci a výkonu předmětné činnosti se vydává v českém jazyce na základě žádosti fyzické osoby doložené údaji o délce a zaměření této činnosti.
(3)
Organizace nemůže odmítnout ověřit odbornou způsobilost fyzické osoby, kterou hodlá zaměstnat, pokud tato osoba nabyla odbornou způsobilost v členském státě Evropské unie nebo ve Švýcarské konfederaci. Pokud byla odborná způsobilost fyzické osoby získána mimo členské státy Evropské unie, je organizace oprávněna požadovat po fyzické osobě předložení dokladu o uznání platnosti nebo rovnocennosti zahraničního dokladu o vzdělání v České republice4c). Právo fyzické osoby obrátit se se žádostí o uznání odborné způsobilosti na příslušný orgán státní báňské správy podle jiného právního předpisu4b) tím není dotčeno.
§ 5b
Báňský projektant
(1)
Díla v podzemí vzniklá při činnostech podle § 3 písm. c), d), h) nebo i), důlní díla a důlní stavby pod povrchem21) může projektovat pouze osoba s osvědčením odborné způsobilosti báňského projektanta (dále jen „báňský projektant“).
(2)
Báňský projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované projektové dokumentace (dále jen „projekt“) a za proveditelnost, technickou úroveň a bezpečnost děl a staveb uvedených v odstavci 1, pokud byly provedeny podle jím zpracovaného projektu. Báňský projektant je povinen zpracovat projekt v závislosti na báňsko-technických a geologických podmínkách vyplývajících z podkladů předložených zadavatelem tak, aby projekt umožnil bezpečné provedení a užívání uvedených děl a staveb v souladu s jejich účelem. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li báňský projektant způsobilý některou část projektu zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním, popřípadě osvědčením pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovanou část projektu; odpovědnost báňského projektanta za jím zpracovaný projekt jako celek tím není dotčena.
§ 5c
Odborný znalec
(1)
Český báňský úřad ustanovuje na návrh nebo z vlastního podnětu odborné znalce pro posuzování stability podzemních objektů a dalších prostor vytvářených činností prováděnou hornickým způsobem podle § 3 písm. i) a pro vypracovávání odborných posudků a stanovisek. Činnost odborného znalce pro posuzování stability podzemních objektů může vykonávat jen fyzická osoba, která splňuje požadavky podle § 5 odst. 3. Stejnou činnost mohou provádět i instituce nebo odborná pracoviště, pokud jejich zaměstnanci splňují požadavky podle § 5 odst. 3 nebo § 5a odst. 1.
(2)
Český báňský úřad odborného znalce pro posuzování stability podzemních objektů, instituci nebo odborné pracoviště odvolá, pokud se prokáže, že při vypracování posudků nebo stanovisek došlo k závažnému porušení stanovených povinností.
§ 6
(1)
Organizace je při své činnosti povinna zajistit a kontrolovat dodržování tohoto zákona, horního zákona a předpisů vydaných na jejich základě, jakož i zvláštních právních předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost provozu a pracovní podmínky při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem. Organizace musí ustanovit z osob splňujících předpoklady odborné způsobilosti stanovené na základě § 5 odst. 3 pro každý důl závodního dolu, pro každý lom závodního lomu a závodního pro ostatní činnosti uvedené v § 2 a 3, kteří odpovídají za bezpečné a odborné řízení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Organizace nesmí ve věcech odborného řízení a řízení bezpečného provádění hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem ustanovit závodnímu dolu, závodnímu lomu ani závodnímu pro ostatní činnosti uvedené v § 2 a 3 nadřízeného zaměstnance nebo jim udílet pokyny.
(2)
Organizace je povinna učinit včas potřebná preventivní a zajišťovací opatření a bezodkladně odstraňovat nebezpečné stavy, které by mohly ohrozit provoz organizace nebo zákonem chráněný obecný zájem, zejména bezpečnost života a zdraví lidí. V rámci havarijní prevence je organizace povinna učinit opatření zejména k předcházení vzniku požárů a výbuchů, průvalů vod a bahnin, průtrží hornin, uhlí a plynů, jakož i vzniku důlních otřesů a erupcí.
(3)
Organizace je dále povinna
a)
evidovat jména, příjmení a evidenční čísla osob, které se s jejím vědomím nacházejí v podzemí, s uvedením místa, kde se pravděpodobně nacházejí,
b)
bezodkladně ohlásit obvodnímu báňskému úřadu závažné události a nebezpečné stavy, provozní nehodyprovozní nehody (havárie) a závažné pracovní úrazy; provozní nehodouprovozní nehodou (havárií) se rozumí událost, kterou byly ohroženy životy nebo zdraví osob,
c)
zjišťovat příčiny provozních nehodprovozních nehod a pracovních úrazů,
d)
přijímat bezodkladná opatření k odstranění zjištěných závad a k předcházení provozních nehodprovozních nehod a pracovních úrazů,
e)
výsledky šetření provozních nehodprovozních nehod a závažných pracovních úrazů předkládat obvodnímu báňskému úřadu spolu s uvedením opatření provedených k odstranění zjištěných závad,
f)
informovat obvodní báňský úřad o podané žádosti zaměstnance (§ 3b) o provedení prošetření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a toto prošetření provést,
g)
předložit před prvním použitím v dole Českému báňskému úřadu ke schválení (§ 8 odst. 3) vybrané typy důlních strojů, zařízení a pomůcek, pokud již není Českým báňským úřadem schváleno jejich použití jinde v České republice,
h)
používat ke své činnosti pouze výrobky, které byly podle zvláštních právních předpisů4d) ověřeny jako bezpečné.
(4)
Organizace vykonávající hornickou činnost je povinna zřídit útvar, popřípadě ustanovit odborně způsobilého pracovníka pro plnění úkolů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, pracovníka pro řízení likvidace závažných provozních nehod (havárií) a vypracovat plány jejich zdolávání.
(5)
Je-li organizace povinna zajistit báňskou záchrannou službu podle § 7 odst. 4, je povinna ustanovit pracovníka pro řízení likvidace závažných provozních nehodprovozních nehod (havárií) a vypracovat plán jejich zdolávání.
(6)
Český báňský úřad podrobněji upraví obecně závazným právním předpisem
a)
požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem včetně bezpečnosti používaných technických zařízení a požární ochrany v podzemí,
b)
požadavky na havarijní prevenci a na plány zdolávání závažných provozních nehod (havárií),
c)
zjišťování příčin závažných provozních nehod (havárií) a pracovních úrazů a jejich evidenci a registraci,
d)
hlášení závažných událostí a nebezpečných stavů, závažných provozních nehod (havárií), závažných pracovních úrazů a poruch technických zařízení.
§ 7
Báňská záchranná služba a pomoc organizací při havárii
(1)
Organizace provádějící hornickou činnost je povinna zajistit báňskou záchrannou službu, vykonává-li práce v podzemí a v případech stanovených Českým báňským úřadem.
(2)
Úkolem báňské záchranné služby je provádět práce k záchraně lidských životů a majetku při závažných provozních nehodáchprovozních nehodách (haváriích) včetně poskytnutí první pomoci v podzemí. Velitelem zásahu v podzemních objektech uvedených v § 37, pokud se na zásahu podílí jednotky požární ochrany, je velitel jednotky požární ochrany5a). Báňská záchranná služba plní též stanovené úkoly na úseku havarijní prevence, jakož i bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(3)
Báňskou záchrannou službu vykonávají báňské záchranné stanice.
(4)
Organizace vykonávající činnost prováděnou hornickým způsobem je povinna zajistit báňskou záchrannou službu, razí-li díla v podzemí nebo dobývá-li ložisko nevyhrazeného nerostu v podzemí. Lze-li při ostatních činnostech prováděných hornickým způsobem předpokládat vznik mimořádných podmínek, zejména riziko vzniku nedýchatelného ovzduší, požáru nebo závalu, může obvodní báňský úřad s ohledem na povahu prací, jejich rizikovost a s přihlédnutím k místním podmínkám nařídit, aby organizace zajistila báňskou záchrannou službu.
(5)
Požádá-li o to organizace, je jiná organizace povinna poskytnout žadateli pomoc při likvidaci havárie (§ 6), obzvláště pak při záchraně života lidí a majetku, a to materiálem, technikou i pracovníky, zejména báňskými záchranáři, avšak pouze v takovém rozsahu, aby tím nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu a bezpečnosti života a zdraví lidí ve vlastní organizaci. Žádost o pomoc může organizace odmítnout pouze v případě, že by takovou pomocí ohrozila bezpečnost provozu ve vlastní organizaci, zejména bezpečnost života a zdraví lidí. Za poskytnutou pomoc má organizace, která ji poskytla, nárok na náhradu takto vzniklých nákladů, na náhradu škody, popřípadě jiné majetkové újmy ve vlastním provozu, a to vůči organizaci, které byla pomoc poskytnuta.
(6)
Pokud organizace zřídí vlastní báňskou záchrannou stanici, je povinna pečovat o řádný výcvik báňských záchranářů, jejich pravidelná školení, materiální vybavení báňské záchranné stanice, jakož i o seznámení záchranářů s novými poznatky v oboru záchranářství a o včasné zajištění předepsaných lékařských prohlídek.
(7)
Organizace podle odstavců 1 a 4 jsou povinny přispívat k úhradě nákladů na zřízení, vybavení a provoz hlavní báňské záchranné stanice, v jejímž obvodu působnosti vykonávají činnost, pro kterou musí být báňská záchranná služba zajištěna, a to ve výši stanovené dohodou mezi organizacemi. Nedohodnou-li se organizace na výši příspěvku, stanoví ji Český báňský úřad.
(8)
Organizace jsou povinny poskytnout báňským inspektorům (§ 42) pro výkon jejich povinností odpovídající vybavení, zejména sebezáchranné a záchranné přístroje a příslušenství. Hlavní báňské záchranné stanice jsou povinny umožnit báňským inspektorům - záchranářům pravidelný výcvik na hlavní báňské záchranné stanici a povinné lékařské prohlídky v rozsahu pro báňské záchranáře.
(9)
Zajišťování báňské záchranné služby, její organizaci a úkoly a požadavky na odbornou způsobilost jejích pracovníků stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 8
Technická zařízení
(1)
Při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem se mohou používat jen technická zařízení a pomůcky, které odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(2)
Způsobilost technických zařízení a pomůcek se prověřuje jejich pravidelnými prohlídkami, zkouškami a revizemi, které mohou provádět jen k tomu oprávnění a odborně způsobilí pracovníci.
(3)
Typy vybraných důlních strojů, zařízení, přístrojů a pomůcek musí být před prvním použitím v podzemí povoleny k použití Českým báňským úřadem. Český báňský úřad při vydání tohoto povolení současně stanoví, které vybrané důlní stroje, zařízení, přístroje a pomůcky podléhají pravidelným zkouškám. Provedení zkoušek a předložení odborných posudků potřebných k vydání povolení určí Český báňský úřad a zabezpečí ten, kdo o povolení žádá.
(4)
Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem stanoví vybrané důlní stroje, zařízení, přístroje a pomůcky, jakož i podmínky jejich přezkušování, postup při povolování jejich typů, podmínky jejich používání a odborné orgány, pracoviště a znalce, kteří jsou oprávněni zpracovávat odborné posudky a provádět zkoušky podle odstavce 3.
(6)
Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí u výrobků před jejich uvedením na trh, jsou-li stanovené k posuzování shody podle zvláštního zákona,6a) pokud nařízení vlády, vydané k jeho provedení, nestanoví jinak.
(7)
Ke zkouškám a odborným posudkům provedeným v některém členském státě Evropské unie, v Turecku nebo ve státě Evropského sdružení volného obchodu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, Český báňský úřad přihlédne při vydávání povolení podle odstavce 3.
§ 8a
(1)
Vyhrazenými technickými zařízenímiVyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová.
(2)
Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízenívyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.
(3)
Organizace
a)
zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanoveném rozsahu,
b)
mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona,6a) jen pokud jsou odborně způsobilé a mají oprávnění podle odstavce 6 písm. a),
c)
zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.
(4)
Předpoklady odborné způsobilosti organizací jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků.
(5)
Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 3 písm. c) jsou
a)
dosažení věku 18 let,
b)
zdravotní způsobilost podle zvláštních předpisů,6b)
c)
předepsaná kvalifikace,
d)
doba praxe v oboru,
e)
osvědčení podle odstavce 6 písm. b), provádí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení - kotlů.
(6)
Orgány státní báňské správy
a)
ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění,
b)
prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení,
c)
rozhodují o odnětí nebo omezení oprávnění organizacím a podnikajícím fyzickým osobám k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny v případě zjištěného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení,
d)
rozhodují o odnětí nebo omezení osvědčení fyzických osob ke zkouškám, revizím, montážím, opravám nebo obsluze vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení v případě zjištěného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení.
(7)
Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeníchvyhrazených technických zařízeních vydané orgány státní báňské správy má platnost pět let ode dne vydání.
(8)
Český báňský úřad vyhláškou
a)
stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů státní báňské správy se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin,
b)
stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízenívyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, výrobu, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci,
c)
blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků,
d)
blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru.
(9)
Oprávnění Českého báňského úřadu stanovit ve vyhláškách podle odstavce 8 bližší podmínky kladené na bezpečnost vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení podle odstavce 1 před jejich uvedením na trh lze použít, jen nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona.6a)
(10)
Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti, která spočívá ve zkoušení, revizi, opravě, montáži nebo obsluze vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení, v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě Evropské unie nebo Švýcarské konfederaci oprávněna k výkonu obdobné činnosti, ověří Český báňský úřad odbornou kvalifikaci podle zákona o uznávání odborné kvalifikace4b).
§ 8b
Rozbory vzorků důlního ovzduší a jiných důlních plynů mohou provádět jen autorizované osoby podle zvláštního právního předpisu6c) pověřené Českým báňským úřadem.
ODDÍL TŘETÍ
Povolování hornické činnosti
§ 9
Vyhledávání a průzkum ložisek důlními díly
(1)
Vyhledávání a průzkum ložisek důlními díly včetně zajištění nebo likvidace těchto důlních děl povoluje ve stanovených případech obvodní báňský úřad. Se žádostí o povolení předkládá organizace předepsanou dokumentaci.
(2)
Český báňský úřad stanoví obecně závazným právním předpisem, ve kterých případech při vyhledávání a průzkumu ložisek důlními díly je třeba povolení obvodního báňského úřadu, postup při vydávání tohoto povolení a povolení k zajištění nebo likvidaci těchto důlních děl, jakož i předepsanou dokumentaci.
§ 10
Otvírka, příprava a dobývání výhradních ložisek, zajištění a likvidace důlních děl a lomů
(1)
Otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek7) povoluje obvodní báňský úřad. Se žádostí o povolení předkládá organizace plán otvírky, přípravy a dobývání a předepsanou dokumentaci. Bez povolení obvodního báňského úřadu nesmí být otvírka, příprava a dobývání zahájeny.
(2)
Plány otvírky, přípravy a dobývání se vypracovávají pro celé výhradní ložisko nebo pro jeho ucelenou část; jde-li o nově budované nebo rekonstruované doly nebo lomy, mohou se tyto plány vypracovat postupně podle jednotlivých etap prací na otvírce, přípravě nebo dobývání. Součástí plánu otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska. Současně musí být předložen návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a návrh na časový průběh jejich vytvoření.8a)
(3)
Při dobývání výhradních ložisek se mohou používat jen dobývací metody, které zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu, hospodárné dobývání, požadovanou výrubnost a přípustný stupeň znečištění. Druhy dobývacích metod a rozsah jejich použití musí být uvedeny v plánech otvírky, přípravy a dobývání. Nové dobývací metody musí organizace vyzkoušet a vyhodnotit; do technologie dobývání je smí zavést jen se souhlasem obvodního báňského úřadu.
(4)
Při dočasném zastavení provozu v dole nebo lomu je organizace povinna provést jejich zajištění tak, aby bylo možno dobývání ložiska obnovit. Zastavení provozu oznámí organizace obvodnímu báňskému úřadu. Neprovede-li organizace zajištění a je-li ohrožena bezpečnost nebo zdraví lidí nebo další dobývání ložiska, nařídí obvodní báňský úřad zajištění dolu nebo lomu na náklady organizace.
(5)
Při trvalém zastavení provozu v dole nebo lomu je organizace povinna provést jejich likvidaci nebo předložit obvodnímu báňskému úřadu projekt jejich jiného využití. Neprovede-li organizace likvidaci a je-li ohrožena bezpečnost nebo zdraví lidí, obvodní báňský úřad nařídí provedení likvidace na náklady organizace.
(6)
Zajištění důlních děl a lomů a likvidaci hlavních důlních děl a lomů povoluje obvodní báňský úřad. Se žádostí o povolení předkládá organizace plán zajištění nebo likvidace. Obvodní báňský úřad zajištění nebo likvidaci hlavních důlních děl a lomů organizaci nařídí, nejde-li o případy uvedené v odstavcích 4 a 5, též pokud organizace nepodá žádost o povolení do 3 měsíců od skončení dobývání nebo přerušení činnosti.
(7)
Hlavními důlními díly se podle tohoto zákona rozumí všechna důlní díla, která vyúsťují na povrch, a důlní díla otevírající výhradní ložisko nebo jeho ucelenou část.
(8)
Podrobnosti o postupu při povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek, při zajištění důlních děl a lomů a likvidaci hlavních důlních děl a lomů, jakož i předepsanou dokumentaci stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
(9)
Při změně plánu otvírky, přípravy a dobývání nebo plánu zajištění nebo likvidace je účastníkem řízení pouze žadatel, pokud nejsou ohrožena práva a plnění povinností jiných osob a nezmění se okruh osob dotčených nebo ohrožených hornickou činností. K plánu otvírky nebo jeho změně vydávají dotčené orgány závazné stanovisko8c).
§ 11
Zvláštní zásahy do zemské kůry
(1)
Zvláštní zásahy do zemské kůry2) povoluje obvodní báňský úřad. Se žádostí o povolení předkládá organizace předepsanou dokumentaci.
(2)
Pokud by se zvláštním zásahem do zemské kůry mohlo znemožnit nebo ztížit dobývání výhradního ložiska jiné organizace, je nutné k žádosti připojit vyjádření této organizace.
(3)
Podrobnosti o postupu při povolování zvláštních zásahů do zemské kůry a předepsanou dokumentaci stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 13
Zajišťování a likvidace starých důlních děl
(1)
Zajištění nebo likvidaci starých důlních děl3) povoluje obvodní báňský úřad. Se žádostí o povolení předkládá organizace plán zajištění nebo likvidace starých důlních děl a předepsanou dokumentaci.
(2)
Podrobnosti o plánu zajištění a likvidace a o postupu při povolování zajištění a likvidace starých důlních děl, jakož i předepsanou dokumentaci stanoví Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem.
§ 14
Důlně měřická a geologická dokumentace
(1)
Důlně měřická a geologická dokumentace10) musí zahrnovat zejména údaje o ložisku, všechna důlní díla, odvaly, výsypky a odkaliště, jakož i povrchovou situaci v rozsahu celého dobývacího prostoru; je-li možno očekávat vzhledem k úložním poměrům ložiska účinky dobývání i mimo hranice dobývacího prostoru, musí důlně měřická a geologická dokumentace obsahovat povrchovou situaci i v dosahu těchto účinků. Jsou-li důlní díla nebo zařízení umístěna mimo dobývací prostor, musí dokumentace zahrnovat i tato díla nebo zařízení.
(2)
Chybí-li důlně měřická nebo geologická dokumentace, popřípadě jsou-li neúplné nebo jsou-li v nich závady, může obvodní báňský úřad nařídit vyhotovení nebo doplnění těchto dokumentací na náklad organizace.
(3)
Po ukončení činnosti podle § 2 předá organizace do 12 měsíců obvodnímu báňskému úřadu dvě vyhotovení závěrečné zprávy a evidenční listy hlavních důlních děl a důlně měřickou a geologickou dokumentaci, které mohou být uloženy trvalým způsobem na technickém nosiči dat.
(4)
Po zrušení dobývacího prostoru předá do 2 měsíců příslušný obvodní báňský úřad jedno vyhotovení závěrečné zprávy, evidenční listy hlavních důlních děl a měřickou a geologickou dokumentaci České geologické službě.
Vstup na cizí nemovitosti
§ 15
(1)
Při otvírce, přípravě a dobývání výhradních ložisek, jakož i při úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, při zřizování, zajišťování důlních děl a lomů, nebo likvidaci hlavních důlních děl a lomů, včetně jejich zařízení, při zřizování a provozu odvalů, výsypek a odkališť, při zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl, jakož i při kontrole nebo údržbě zlikvidovaných důlních děl, a při zvláštních zásazích do zemské kůry jsou pracovníci orgánů a organizací oprávněni v nezbytném rozsahu, po předchozím oznámení vlastníkovi (správci, uživateli), vstupovat na cizí nemovitosti, provádět obhlídku, popřípadě zaměření a používat je ke zřizování a udržování měřických a hraničních značek a ochranných znaků, signálů a jiných měřických zařízení.
(2)
Orgány a organizace za účelem výkonu oprávnění podle odstavce 1 mohou též v nezbytném rozsahu, pokud tak neučiní na jejich žádost a na jejich náklad v přiměřené lhůtě vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti, provést na vlastní náklad nezbytné úpravy půdy, odvětvit a odstraňovat porosty překážející obhlídce a používání měřických a hraničních značek a ochranných znaků, signálů a jiných měřických zařízení.
(3)
Při výkonu oprávnění podle odstavců 1 a 2 jsou orgány a organizace povinny dbát, aby co nejméně zasahovaly do práv a právem chráněných zájmů vlastníků (správců, uživatelů) nemovitostínemovitostí.
(4)
Vlastníci (správci, uživatelé) nemovitostínemovitostí jsou povinni strpět umístění měřických a hraničních značek a ochranných znaků, signálů a jiných měřických zařízení na nemovitostechnemovitostech a zdržet se všeho, co by je mohlo zničit, poškodit nebo učinit nepouživatelnými.
(5)
Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy,11) podle kterých je provádění činností uvedených v odstavcích 1 a 2 vyloučeno, omezeno nebo vázáno na zvláštní souhlas nebo povolení.
§ 16
(1)
Na náhradu škody způsobené činností podle § 15 odst. 1 a 2 se vztahují obecné předpisy o náhradě škody,12) pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Orgány a organizace jsou povinny po ukončení činností podle § 15 odst. 1 a 2 uvést neprodleně použité nemovitostinemovitosti do předešlého stavu a uvědomit o tom vlastníka (správce, uživatele) nemovitostinemovitosti.
(3)
Pokud není možné nebo hospodářsky účelné nahradit způsobenou škodu uvedením do předešlého stavu, má vlastník (správce, uživatel) nemovitosti právo na náhradu škody v penězích.
(4)
Je-li vlastník (správce, uživatel) nemovitostinemovitosti činnostmi podle § 15 odst. 1 a 2 podstatně omezen v obvyklém užívání nemovitostinemovitosti, má též právo, aby mu orgán nebo organizace, pro kterou se činnost provádí nebo zařízení zřizují, poskytly za toto omezení přiměřenou jednorázovou náhradu. Toto právo lze uplatnit u orgánu nebo organizace do jednoho roku ode dne doručení oznámení o ukončení činností, jinak právo zaniká. Spory o jednorázovou náhradu rozhoduje krajský úřad, v jehož správním obvodu je nemovitostnemovitost. Působnost stanovená krajskému úřadu podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.
Řízení o povolení hornické činnosti
§ 17
(1)
Žádost o povolení hornické činnosti podle § 9 až 11 a § 13 předkládá organizace s předepsanou dokumentací a doklady nejpozději 3 měsíce před plánovaným zahájením prací obvodnímu báňskému úřadu.
(2)
Pokud jsou hornickou činností ohroženy právem chráněné objekty a zájmy, musí být se žádostí předloženy doklady o vyřešení střetů zájmů.
(3)
Doložení vyřešení střetů zájmů k nemovitostem dotčeným hornickou činností podle odstavce 2 není potřeba, je-li pro získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě pro záměr stanoven účel vyvlastnění.
(4)
Neposkytuje-li předložená žádost a dokumentace dostatečný podklad k posouzení navrhované hornické činnosti nebo není-li žádost o povolení hornické činnosti podle § 10 v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o stanovení chráněného ložiskového území a dobývacího prostoru, vyzve obvodní báňský úřad organizaci, aby žádost ve stanovené lhůtě doplnila, popřípadě uvedla do souladu s těmito rozhodnutími; obdobně postupuje, pokud žádost neobsahuje všechny doklady o vyřešení střetů zájmů.
(5)
Obvodní báňský úřad rozhodne o žádosti nejpozději do 2 měsíců od jejího podání, popřípadě od jejího doplnění podle odstavce 3.
(6)
Obvodní báňský úřad zastaví řízení o povolení hornické činnosti, pokud žádost nebyla doplněna ve lhůtě stanovené podle odstavce 3.
§ 18
(1)
Účastníky řízení o povolení hornické činnosti jsou žadatel, právnické a fyzické osoby, jejichž práva a právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být povolením dotčeny, a obecobec, v jejímž územním obvodu má být hornická činnost vykonávána.
(2)
Povolení hornické činnosti podle odstavce 1 vydává obvodní báňský úřad na základě řízení spojeného s místním šetřením; náklady na znalecké posudky, které jsou potřebné v řízení, uhradí žadatel.
(3)
Obvodní báňský úřad oznámí zahájení řízení dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení nejpozději 10 dnů před ústním jednáním, popřípadě místním šetřením. Současně je upozorní, že svoje stanoviska nebo námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, popřípadě při místním šetření, jinak že se k později podaným stanoviskům nebo námitkám nemusí přihlédnout. Pokud některý z orgánů státní správy potřebuje v odůvodněných případech k řádnému posouzení věci delší dobu, obvodní báňský úřad na jeho žádost stanovenou lhůtu před jejím uplynutím přiměřeně prodlouží.
§ 18a
Vydaná rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru a o povolení hornické činnosti jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení.
§ 18b
Zvláštní ustanovení o povolení hornické činnosti pro dobývání kritických nerostů34)
(1)
Řízení o povolení hornické činnosti otvírky, přípravy a dobývání kritických nerostů se zahajuje na žádost organizace. Náležitosti žádosti a její přílohy stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(2)
Obvodní báňský úřad bezodkladně zašle žádost o povolení hornické činnosti pro dobývání kritického nerostu dotčeným orgánům a oznámí zahájení řízení účastníkům. Zároveň s oznámením zahájení řízení nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením.
(3)
Dotčený orgán není oprávněn prodloužit lhůtu pro vydání závazného stanoviska nebo vyjádření k žádosti o povolení hornické činnosti pro dobývání kritického nerostu.
(4)
V řízení o povolení hornické činnosti pro dobývání kritických nerostů dotčené orgány oznámí svá závazná stanoviska nebo vyjádření ve lhůtě 30 dní. Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko nebo vyjádření ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek. Ustanovení věty druhé tohoto odstavce se neuplatní na jednotné environmentální stanovisko podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku a závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
(5)
Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy nejpozději na ústním jednání. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, v řízení o stanovení chráněného ložiskového území nebo v řízení o stanovení dobývacího prostoru, se nepřihlíží.
(6)
V řízení o povolení hornické činnosti pro dobývání kritických nerostů se přiměřeně použijí ustanovení § 17 a 18.
§ 18c
Zvláštní ustanovení o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu35)
(1)
K řízení o povolení otvírky, přípravy a dobývání ložiska strategického významu je příslušný Český báňský úřad.
(2)
Řízení o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu se zahajuje na žádost organizace. Náležitosti žádosti a její přílohy stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(3)
Český báňský úřad bezodkladně zašle žádost o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu dotčeným orgánům a oznámí zahájení řízení účastníkům. Zároveň s oznámením zahájení řízení nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením.
(4)
Dotčený orgán není oprávněn prodloužit lhůtu pro vydání závazného stanoviska nebo vyjádření k žádosti o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu.
(5)
V řízení o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu dotčené orgány oznámí svá závazná stanoviska nebo vyjádření ve lhůtě 30 dní. Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko nebo vyjádření ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek. Ustanovení věty druhé tohoto odstavce se neuplatní na jednotné environmentální stanovisko podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku a závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
(6)
Účastníci řízení jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy nejpozději na ústním jednání. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, v řízení o stanovení chráněného ložiskového území nebo v řízení o stanovení dobývacího prostoru, se nepřihlíží.
(7)
V řízení o povolení hornické činnosti pro dobývání ložiska strategického významu se přiměřeně použijí ustanovení § 17 a 18.
(8)
Neobsahuje-li rozklad proti rozhodnutí vydanému v řízení o povolení otvírky, přípravy a dobývání ložiska strategického významu údaj o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, k odstranění tohoto nedostatku správní orgán podatele nevyzývá. Neodstranil-li podatel tento nedostatek před uplynutím lhůty pro podání rozkladu, přezkoumává předseda Českého báňského úřadu pouze soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.
(9)
Jestliže rozklad směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá si předseda Českého báňského úřadu potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Vyjádření správního orgánu prvního stupně se nevyžaduje. Pokud nelze závazné stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny. Lhůtu pro potvrzení nebo změnu závazného stanoviska nelze prodloužit. Po dobu vyřizování žádosti o potvrzení nebo změně závazného stanoviska lhůta pro vydání rozhodnutí o rozkladu neběží.
(10)
Jestliže předseda Českého báňského úřadu dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Rozhodnutí v řízení o rozkladu vydá předseda Českého báňského úřadu ve lhůtě 30 dnů. Lhůtu pro řízení o rozkladu nelze prodloužit.
ODDÍL ČTVRTÝ
Činnost prováděná hornickým způsobem
§ 19
Dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu
(1)
Dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu, zajištění a likvidaci hlavních důlních děl a lomů povoluje obvodní báňský úřad. Bez těchto povolení nesmí být práce zahájeny.
(2)
K žádosti o povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu organizace přikládá povolení změny využití území5) a plán využívání ložiska. K žádosti o povolení zajištění nebo likvidace hlavních důlních děl a lomů organizace přikládá plán jejich zajištění nebo likvidace.
(3)
Na řízení o povolování dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu a na povolování zajištění a likvidace hlavních důlních děl a lomů se vztahují přiměřeně ustanovení § 17 a 18. Vydaná rozhodnutí o povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu jsou závazná i pro právní nástupce účastníků řízení.
(4)
Organizace, která dobývá ložisko nevyhrazeného nerostu, popřípadě v souvislosti s dobýváním nerosty upravuje nebo zušlechťuje, je povinna dodržovat podmínky hospodárného a bezpečného dobývání ložiska.
(5)
Pro zpřesnění znalostí o množství a kvalitě zásob a o geologických a báňsko-technických podmínkách dobývání je organizace oprávněna během dobývání vykonávat další průzkum ložiska v území vymezeném v povolení změny využití území.5)
(6)
Bližší podmínky využívání ložisek nevyhrazených nerostů stanoví Český báňský úřad v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky a ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky obecně závazným právním předpisem.
(7)
Organizace a právnické a fyzické osoby, které žádají o povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu nebo povolení zajištění nebo likvidace hlavních důlních děl a lomů, prověřují možnost rekultivace území přírodě blízkou obnovou těžbou narušeného území.
§ 20
Ostatní činnosti prováděné hornickým způsobem
(1)
Činnosti prováděné hornickým způsobem uvedené v § 3 písm. b) až j) provádějí organizace podle zvláštních předpisů.4) Obvodní báňský úřad příslušný k výkonu vrchního dozoru nad činností prováděnou hornickým způsobem podle § 3 písm. i) je dotčeným orgánem v řízeních o povolení staveb, jejichž součástí tato činnost je, a vydává v takových řízeních vyjádření.
(2)
Český báňský úřad k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu stanoví obecně závazným právním předpisem, při kterých činnostech prováděných hornickým způsobem a v jakém rozsahu je organizace povinna vést důlně měřickou a geologickou dokumentaci (§ 14); pokud jde o geologickou dokumentaci vydá tento předpis ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky a Českým báňským úřadem.
ČÁST TŘETÍ
VÝBUŠNINY
§ 21
Základní pojmy
(1)
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
výbušninouvýbušninou látky a předměty, které jsou uvedeny v Příloze A Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)13a) zařazené do třídy 1 těchto látek, pokud nejde o střelivo, munici24) a pyrotechnické výrobky23),
b)
plastickou trhavinouplastickou trhavinou takové trhaviny, které
1.
jsou připravovány z jedné nebo více trhavin, které mají v čisté formě tenzi par menší než 10-4 Pa při 25 stupních Celsia, zejména oktogen (HMX), pentrit (PETN) a hexogen (RDX) a
2.
jsou připravovány s pojidly a
3.
jsou jako směs tvárné nebo ohebné při normální pokojové teplotě,
c)
nakládáním s výbušninaminakládáním s výbušninami výzkum, vývoj a zkoušení výbušninvýbušnin, jejich výroba a zpracování, používání, ničení a zneškodňování, skladování, nabývání, předávání, dovoz, vývoz nebo tranzit, a jejich přeprava,
d)
trhacími pracemitrhacími pracemi takové používání výbušninvýbušnin, při kterém se využívá energie chemické výbuchové přeměny výbušninvýbušnin a které zahrnují soubor pracovních postupů, zejména nabíjení trhavin, přípravu a nabíjení roznětných náložek, zhotovování roznětné sítě, odpálení náloží (odpal) a výbuch náloží (odstřel),
e)
tranzitem výbušnintranzitem výbušnin přeprava výbušninvýbušnin podle zvláštních právních předpisů13b) přes území České republiky mezi místem vstupu na území České republiky a místem výstupu z území České republiky,
f)
nabýváním výbušninnabýváním výbušnin každé jejich získání nebo přemístění mezi organizacemi na území České republiky,
g)
předáváním výbušninpředáváním výbušnin každé jejich přemístění z území členského státu Evropské unie na území České republiky,
h)
osobou zodpovědnou za tranzitosobou zodpovědnou za tranzit přepravce, který na základě smlouvy nebo jiné formy spolupráce zajišťuje přepravu výbušninvýbušnin,
i)
vývozem výbušninvývozem výbušnin jejich
1.
propuštění do celního režimu vývozu, zvláštního celního režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo jejich zpětný vývoz podle přímo použitelného předpisu Evropské unie13f) nebo
2.
skutečné přemístění z území České republiky na území státu, který není členským státem Evropské unie, nejedná-li se o výbušninyvýbušniny propuštěné podle bodu 1 nebo nejedná-li se o tranzit,
j)
dovozem výbušnindovozem výbušnin jejich
1.
propuštění do celního režimu volného oběhu, zvláštního celního režimu uskladnění, dočasného použití, konečného užití nebo aktivního zušlechťovacího styku podle přímo použitelného předpisu Evropské unie13f) nebo
2.
skutečné přemístění z území státu, který není členským státem Evropské unie, na území České republiky, nejedná-li se o výbušninyvýbušniny propuštěné podle bodu 1 nebo nejedná-li se o tranzit,
k)
pomůckami k použití výbušninpomůckami k použití výbušnin (dále jen „pomůcky“) prostředky nebo zařízení, které přicházejí do styku s výbušninamivýbušninami a mohou na ně působit svými chemickými a fyzikálními vlastnostmi a nebo jsou potřebné k provedení trhacích pracítrhacích prací,
l)
zpracováním výbušninzpracováním výbušnin výrobní operace nebo jejich sled, kterým výbušninavýbušnina podléhá, pokud finálním výrobkem není výbušninavýbušnina, zejména výroba pyrotechnického výrobku, střeliva nebo munice obsahující výbušninuvýbušninu.
(2)
V pochybnostech, zda jde o trhací prácetrhací práce, rozhoduje Český báňský úřad. V pochybnostech, zda jde o výbušninuvýbušninu, rozhoduje Český báňský úřad, který si k tomu též vyžádá zejména vyjádření Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany a Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva.
Nakládání s výbušninami
§ 22
Obecné povinnosti při nakládání s výbušninami
(1)
Každý, kdo přijde do styku s výbušninami, je povinen postupovat s největší opatrností a dodržovat předpisy o nakládání s výbušninami a návody na používání výbušnin tak, aby neohrozil svoji bezpečnost a bezpečnost jiných osob a majetku.
(2)
Organizace je povinna zajistit bezpečnost pracovního prostředí a pracovních podmínek při nakládání s výbušninami nebo pomůckami a zajistit pro jejich používání dostatečně srozumitelné návody; organizace je též povinna prokazatelně seznámit s obsahem těchto návodů příslušné pracovníky. Organizace, která dodává pomůcku na trh, předá s pomůckou doklad o jejích vlastnostech a návod k jejímu používání v českém jazyce.
(3)
Organizace je povinna učinit včas potřebná preventivní opatření a bezodkladně odstraňovat stavy, které by mohly ohrozit její bezpečný provoz nebo zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, zejména bezpečnost a ochranu zdraví osob při nakládání s výbušninami. Organizace je povinna zabezpečit výbušniny proti zneužití, ztrátě nebo odcizení v souladu s ustanovením odstavce 6.
(4)
Organizace musí při nakládání s výbušninami plnit též povinnosti uvedené v § 6 odst. 3 písm. b) až f) a h).
(5)
Organizace je povinna ohlásit příslušnému obvodnímu báňskému úřadu 8 dní předem zahájení výroby výbušnin, jejich zpracování, ničení a zneškodňování, skladování, výzkum, vývoj a zkoušení. Organizace je též povinna ohlásit přerušení těchto činností na dobu delší než 30 dnů a ukončení těchto činností. Ohlášení zahájení, přerušení nebo ukončení výše uvedených činností musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu rovněž označení druhu činnosti a identifikaci provozovny nebo místa provádění této činnosti organizací. Ohlášení ukončení činnosti se nevyžaduje v případě činnosti prováděné organizací na základě koncese v rozsahu předmětu podnikání „výzkum, vývoj, výroba, zpracování, ničení, zneškodňování, nákup, prodej a skladování výbušnin“ v provozovně, kterou má uvedenu v živnostenském rejstříku, pokud jí toto živnostenské oprávnění bylo zrušeno.
(6)
Organizace je povinna objekty nebo prostory v nich, ve kterých se nalézají výbušniny, zajistit proti odcizení výbušnin a jejich výbuchu. Způsob zajištění objektů a prostor musí být obsažen již v projektové dokumentaci. Český báňský úřad stanoví vyhláškou třídy nebezpečí výbušnin, požadavky na konstrukci a zajištění skladů výbušnin na povrchu a pod povrchem, požadavky na konstrukci a zajištění skladů výbušnin u výrobců a u odběratelů, požadavky na bezpečnost provozu a ochranu zdraví při práci ve skladech výbušnin a požadavky na skladování výbušnin a způsoby jejich skladování.
(7)
Organizace, které provádějí výzkum, vývoj a zkoušení výbušnin, jejich výrobu, skladování, ničení a zneškodňování, jsou povinny zřídit útvar nebo určit odpovědnou osobu pro plnění úkolů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(8)
Při nakládání s výbušninami se mohou používat jen technická zařízení a pomůcky, které odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu. Způsobilost zařízení posuzuje organizace jejich pravidelnými prohlídkami, zkouškami a revizemi, které mohou provádět jen k tomu oprávněné a odborně způsobilé osoby; pomůcky posuzuje organizace podle jejich charakteru a použití. Na vyhrazená technická zařízenívyhrazená technická zařízení a jejich používání se při nakládání s výbušninami vztahuje též § 8a a předpisy vydané na jeho základě.
(9)
Organizace je povinna bezodkladně oznámit PoliciiPolicii České republiky odcizení, ztrátu nebo porušení nákladu či přepravního obalu výbušniny, se kterou nakládá.
(10)
Každý je povinen bezodkladně oznámit odcizení, ztrátu nebo nález výbušniny anebo porušení nákladu či přepravního obalu výbušniny PoliciiPolicii České republiky nebo organizaci, jde-li o výbušninu, s kterou organizace nakládá.
(11)
Při nakládání s výbušninami jsou osoby nezúčastněné při těchto činnostech povinny se řídit pokyny osoby, která nakládá s výbušninami, a respektovat její pokyny k zajištění bezpečnosti života, zdraví osob a ochrany majetku.
(12)
Při trhacích pracích jsou vlastníci nemovitostí, nebo jejich správci nebo uživatelé povinni strpět opatření k zajištění bezpečnosti života, zdraví osob a ochrany majetku, včetně umístění výstražných nebo informativních tabulí.
(13)
Organizace může nakládat jen s plastickou trhavinou, která obsahuje detekční látku13c), jejíž druh a množství stanoví prováděcí právní předpis, a jen takovou plastickou trhavinu může dodávat na trh nebo ji jinak poskytovat.
(14)
Omezení podle odstavce 13 se nevztahuje na plastickou trhavinu, která je vyráběna nebo držena výlučně pro
a)
účely vědeckého výzkumu, vývoje nebo zkoušek nových nebo pozměněných trhavin,
b)
účely výcviku v detekci trhavin anebo výroby nebo zkoušek zařízení pro detekci trhavin, nebo
c)
soudní a kriminalistické účely.
(15)
Organizace, která má vyrábět nebo držet plastickou trhavinu podle odstavce 14, musí mít vydán k dané činnosti souhlas. Souhlas vydává Český báňský úřad. Žádost organizace o vydání tohoto souhlasu musí kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat doklady a odůvodnění prokazující splnění podmínek podle odstavce 14 písm. a) až c), uvedení množství a druhu příslušných plastických trhavin a doklady o tom, že po ukončení dané činnosti má organizace zajištěno prokazatelné zničení nebo označkování nespotřebované plastické trhaviny. Na vydání souhlasu není právní nárok.
(16)
Organizace je při výrobě, zpracovávání, výzkumu, vývoji, zkoušení, skladování, ničení nebo zneškodňování výbušnin dále povinna
a)
vypracovat a dodržovat provozní dokumentaci pro každou činnost,
b)
zamezit vstupu nepovolaných osob do míst, kde se nakládá s výbušninami, a zamezit nedovolenému vynášení výbušnin z nich,
c)
zajistit odborné a bezpečné nakládání s výbušninami,
d)
rozvrhnout práce takovým způsobem, aby nebyli zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví nebo aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců,
e)
udržovat pořádek a čistotu na pracovišti a v jeho bezprostředním okolí,
f)
zamezit používání otevřeného ohně, rozpálených předmětů, jakož i zamezit vnášení předmětů, kterými by bylo možné vyvolat nežádoucí výbušnou přeměnu výbušnin, do míst, kde se nakládá s výbušninami, vylučuje-li to charakter dané činnosti, a
g)
zajistit ochranu před nebezpečnými účinky vnějších vlivů.
(17)
Druhy a množství detekčních látek podle odstavce 13, jakož i obsah provozní dokumentace, požadavky na zajištění bezpečnosti a ochranu zdraví při práci a bezpečnosti provozu podle odstavce 16 stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(18)
Vývoj, výroba, opravy, úpravy, znehodnocování a ničení střeliva nebo munice včetně delaborace munice, při nichž se nakládá s výbušninami, se považuje též za výrobu nebo zpracování výbušnin podle tohoto zákona.
§ 23
Další podmínky pro nakládání s výbušninami
(1)
Český báňský úřad vydává závazné stanovisko k žádosti o koncesi „Výzkum, vývoj, výroba, ničení, nákup, prodej a skladování výbušnin a munice, zpracování a zneškodňování výbušnin, znehodnocování a delaborace munice a provádění trhacích prací“ v rozsahu předmětu podnikání „výzkum, vývoj, výroba, zpracování, ničení, zneškodňování, nákup, prodej a skladování výbušnin“ podle živnostenského zákona13d). Při vydávání závazného stanoviska podle věty první Český báňský úřad posuzuje, zda organizace pro provozování požadované činnosti vlastní nebo má na základě smlouvy zajištěné
a)
stavby nebo plochy užívané k této činnosti v souladu se stavebním zákonem, a
b)
zařízení potřebné pro vykonávání této činnosti.
(2)
K nakládání s výbušninami je za podmínek stanovených tímto zákonem oprávněna
a)
organizace se sídlem na území České republiky nebo zahraniční osoba se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, která je držitelkou koncese pro provozování živnosti v úplném nebo částečném rozsahu „výzkum, vývoj, výroba, zpracování, ničení, zneškodňování, nákup, prodej a skladování výbušnin a provádění trhacích prací“,
b)
organizace se sídlem v jiném členském státě Evropské unie dočasně poskytující služby na území České republiky za podmínek zákona o volném pohybu služeb, pokud je v členském státě Evropské unie, v němž má sídlo, oprávněna k nakládání s výbušninami,
c)
organizace, uvedená v rozhodnutí podle § 25b, 25c nebo 25d jako dopravce výbušnin, podnikající v oboru koncesované živnosti silniční motorová doprava nebo v živnosti zasilatelství a technické činnosti v dopravě nebo obdobná zahraniční osoba se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie v případě přepravy výbušnin podle tohoto zákona,
d)
Správa státních hmotných rezerv v případě stanoveném v § 25 odst. 1 písm. b),
e)
veřejná vysoká škola nebo právnická osoba zřízená zákonem a zaměřená na výzkum a vývoj se sídlem v České republice nebo jimi zřízená veřejná výzkumná instituce při plnění svých pedagogických úkolů v rámci akreditovaného studijního programu a vědecko-výzkumných a expertizních úkolů, nebo
f)
organizace, která je oznámeným subjektem se sídlem na území České republiky nebo se sídlem v jiném členském státě Evropské unie s pobočkou na území České republiky v případě plnění úkolů v rámci posuzování shody podle zákona o posuzování shody stanovených výrobků nebo akreditovanou osobou se sídlem na území České republiky v oblasti státního zkušebnictví.
§ 25
Předávání a nabývání výbušnin
(1)
Nabývání nebo předávání výbušnin je možné jen na základě povolení. O vydání povolení rozhoduje Český báňský úřad na základě podané žádosti. Žadatelem může být pouze organizace, která bude příjemcem výbušniny. Povolení se nevyžaduje pro
a)
nabývání a předávání bezdýmných prachů, černého prachu a zápalek, pokud jsou určeny pro výrobu střeliva nebo použití ve zbrani podle zákona o zbraních24) nabývaných nebo předávaných za jeho podmínek a nejvýše v množství jím stanoveném nebo za podmínek zákona upravujícího kontrolu obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů26),
b)
nabývání výbušniny do státních hmotných rezerv; tuto výbušninu může Správa státních hmotných rezerv poskytnout orgánům a institucím uvedeným v § 1 odst. 3 písm. a) nebo dodavateli či poddodavateli mobilizační dodávky za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu na základě souhlasu vlády31) nebo v rámci obměny či záměny státních hmotných rezerv32),
c)
nabývání výbušniny v rámci jejího stažení z trhu nebo z oběhu uloženého rozhodnutím orgánu dozoru podle předpisu upravujícího posuzování shody stanovených výrobků25) nebo přímo použitelného předpisu upravujícího dozor nad trhem27), jakož i pro nabývání výbušniny oznámeným subjektem nebo akreditovanou osobu za účelem provedení zkoušek nařízených orgánem dozoru podle těchto právních předpisů nebo tohoto zákona, anebo v případě nařízení opatření podle § 45 odst. 3.
(2)
Žadatel může požádat o povolení k jednorázovému nebo opakovanému nabývání nebo předávání výbušnin. Jedním povolením lze opakované nabývání nebo předávání výbušnin povolit pouze mezi jedním žadatelem a jedním dodavatelem. Povolení platí nejdéle po dobu 3 let, není-li v něm stanovena doba kratší.
(3)
Účastníkem řízení je pouze žadatel.
§ 25a
Náležitosti žádosti o povolení k předávání a nabývání výbušnin
(1)
Žadatel v žádosti kromě obecných náležitostí podle správního řádu uvede
a)
své číslo telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
b)
identifikační údaje dodavatele výbušnin podle správního řádu a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
c)
identifikační údaje dopravce výbušnin podle správního řádu a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
d)
způsob předávání nebo nabývání výbušnin a trasu přepravy výbušnin,
e)
předpokládané datum předávání nebo nabývání výbušnin,
f)
požadovanou dobu platnosti povolení,
g)
množství výbušnin, které mají být předmětem povolení,
h)
úplný popis výbušniny, který sestává z UN čísla, klasifikačního kódu, obchodního názvu nebo pojmenování podle Přílohy A Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), názvu nebo obchodní firmy a sídla jejího výrobce a údaje o tom, zda je výbušnina opatřena označením CE25), a
i)
účel, místo použití a místo skladování výbušnin.
(2)
V případě povolení k opakovanému předávání nebo nabývání výbušnin žádost nemusí obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. d) a e).
§ 25b
Rozhodnutí o udělení povolení k předávání a nabývání výbušnin
Rozhodnutí o povolení k nabývání nebo předávání výbušnin kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
údaje o žadateli podle § 25a odst. 1 písm. a),
b)
údaje o dodavateli podle § 25a odst. 1 písm. b),
c)
údaje o dopravci podle § 25a odst. 1 písm. c),
d)
údaje podle § 25a odst. 1 písm. d), pokud jsou tímto zákonem vyžadovány,
e)
údaje podle § 25a odst. 1 písm. e), pokud jsou tímto zákonem vyžadovány,
f)
dobu, na kterou se povolení vydává,
g)
množství výbušnin a jejich úplný popis podle § 25a odst. 1 písm. h),
h)
účel, místo použití výbušnin a místo skladování výbušnin,
i)
další podmínky, je-li to nezbytné z bezpečnostních zájmů České republiky.
§ 25c
Vývoz a dovoz výbušnin
(1)
K vývozu výbušnin a dovozu výbušnin se vyžaduje povolení. O vydání povolení rozhoduje na základě žádosti Český báňský úřad. Povolení k vývozu se nevyžaduje u bezdýmného prachu, černého prachu a zápalek, pokud jsou určeny pro výrobu střeliva nebo použití ve zbrani, vyvážených za podmínek přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva28). Povolení k dovozu se nevyžaduje u bezdýmného prachu, černého prachu a zápalek, pokud jsou určeny pro výrobu střeliva nebo použití ve zbrani, dovážených za podmínek zákona upravujícího kontrolu obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů26).
(2)
Žádost o povolení k vývozu výbušnin z České republiky nebo o povolení k dovozu výbušnin podává vývozce nebo dovozce, který je oprávněn nakládat s výbušninami podle § 23 odst. 2 písm. a), b), d) až f). Žadatel může požádat o povolení k jednorázovému nebo opakovanému vývozu nebo dovozu výbušnin. Jedním povolením lze opakovaný vývoz nebo dovoz výbušnin povolit pouze mezi jedním žadatelem a jedním dodavatelem. Povolení platí nejdéle po dobu 3 let, není-li v něm stanovena doba kratší.
(3)
Žadatel v žádosti o povolení k vývozu nebo dovozu kromě obecných náležitostí podle správního řádu uvede
a)
své číslo telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
b)
v případě vývozu, název nebo obchodní firmu a sídlo přejímající organizace a číslo jejího telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu, a stejné údaje konečného uživatele, je-li znám,
c)
v případě dovozu, název nebo obchodní firmu a sídlo dodavatele a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu, a účel, místo použití a místo skladování výbušnin,
d)
identifikační údaje dopravce výbušnin a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
e)
způsob vývozu nebo dovozu výbušnin a trasu přepravy výbušnin,
f)
předpokládané datum vývozu nebo dovozu výbušnin,
g)
požadovanou dobu, na kterou se má povolení vydat,
h)
úplný popis výbušniny podle § 25a odst. 1 písm. h) a
i)
množství výbušnin, které mají být vyvezeny nebo dovezeny.
(4)
V případě povolení k opakovanému dovozu nebo vývozu výbušnin žádost nemusí obsahovat údaje uvedené v odstavci 3 písm. e) a f).
(5)
Žadatel k žádosti přiloží
a)
ověřenou kopii dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pro výkon citlivé činnosti nebo platného osvědčení fyzické osoby podle předpisu upravujícího ochranu utajovaných informací,
b)
jde-li o vývoz, mezinárodní dovozní certifikát příslušného orgánu státu, na jehož území se výbušnina z České republiky vyváží, nebo prohlášení zahraničního konečného uživatele o konečném užití výbušniny potvrzené příslušným orgánem státu konečného užití výbušniny, a to v originále ne starším 90 dnů nebo v jeho ověřené kopii, vždy spolu s úředně ověřeným překladem do českého jazyka; prohlášení obsahuje
1.
název státu, na jehož území se nachází místo konečného užití výbušniny,
2.
obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a sídlo konečného uživatele,
3.
úplný popis výbušniny podle § 25a odst. 1 písm. h),
4.
informace o konečném užití výbušniny,
5.
antireexportní doložku obsahující podmínku souhlasu příslušných státních orgánů České republiky s případným reexportem do třetích zemí a
6.
datum vydání prohlášení o konečném užití výbušniny a případnou dobu jeho platnosti, název orgánu, který prohlášení o konečném užití výbušniny potvrdil, a jeho razítko, jméno, popřípadě jména, příjmení a podpis pověřeného zástupce, který prohlášení o konečném užití vydal, a
c)
bezpečnostní list výbušniny, vypracovává-li se podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, popřípadě informace umožňující bezpečné použití předmětu, nevypracovává-li se bezpečnostní list, nedisponuje-li jimi Český báňský úřad z žádosti o povolení vývozu podané v uplynulých 3 letech.
(6)
Rozhodnutí o povolení vývozu nebo dovozu výbušnin kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje
a)
identifikační údaje žadatele podle správního řádu a podle odstavce 3 písm. a),
b)
v případě vývozu, údaje podle odstavce 3 písm. b),
c)
v případě dovozu, údaje podle odstavce 3 písm. c),
d)
údaje o dopravci podle odstavce 3 písm. d),
e)
dobu, na kterou se povolení vydává,
f)
úplný popis vyvážených nebo dovážených výbušnin podle § 25a odst. 1 písm. h),
g)
množství výbušnin, které mají být vyvezeny nebo dovezeny,
h)
údaje podle odstavce 3 písm. e) a f), pokud jsou tímto zákonem vyžadovány,
i)
v případě vývozu tranzitní země, přes které se přeprava nepovoluje z důvodu mezinárodní situace, zejména embarga nebo válečného stavu,
j)
v případě vývozu antireexportní doložku obsahující podmínku souhlasu státních orgánů České republiky s případným reexportem do třetích zemí a
k)
další podmínky, je-li to nezbytné z bezpečnostních nebo zahraničně politických zájmů České republiky.
(7)
K žádosti o vydání povolení se vyjádří do 20 dnů ode dne doručení žádosti o vyjádření Ministerstvo zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky v případě vývozu a Ministerstvo vnitra z hlediska vnitřního pořádku a bezpečnosti České republiky v případě dovozu; je-li vydáno nesouhlasné vyjádření těchto orgánů, nelze povolení vydat. K žádosti o vydání povolení se rovněž vyjádří příslušná zpravodajská služba České republiky z hlediska své působnosti stanovené zvláštním právním předpisem do 20 dnů ode dne, kdy jí byla žádost o vyjádření doručena. Nevyjádří-li se ministerstvo nebo zpravodajská služba České republiky v uvedené lhůtě, má se za to, že s vydáním povolení souhlasí.
(8)
Obsahují-li stanoviska dotčených orgánů podle odstavce 7 utajované informace, uchovávají se části spisu, v nichž jsou tyto informace obsaženy, odděleně mimo spis.
(9)
Citlivou činností podle zvláštního právního předpisu je výkon funkce člena statutárního orgánu, výkon funkce prokuristy a výkon funkce člena dozorčího orgánu organizace, která provádí vývoz nebo dovoz výbušnin podle odstavce 1.
§ 25d
Tranzit výbušnin
(1)
K tranzitu výbušnin přes území České republiky se vyžaduje povolení, které může vydat Český báňský úřad. Povolení se nevyžaduje v případě tranzitu bezdýmného prachu, černého prachu a zápalek podle zákona o zbraních24), pokud jsou určeny pro výrobu zbraní nebo střeliva, nebo podle zákona upravujícího kontrolu obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů26).
(2)
O povolení podle odstavce 1 žádá organizace uvedená v ustanovení § 23 odst. 2 písm. a) až c). V žádosti kromě obecných náležitostí podle správního řádu uvede
a)
své číslo telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
b)
identifikační údaje příjemce výbušnin a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
c)
identifikační údaje dodavatele výbušnin a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
d)
identifikační údaje dopravce výbušnin a číslo jeho telefonu, popřípadě číslo faxu nebo elektronickou adresu,
e)
předpokládané datum a trasu tranzitu výbušnin, údaj o datu a místě vstupu na území České republiky a o datu a místě výstupu z území České republiky,
f)
požadovanou dobu, na kterou se má povolení vydat,
g)
množství výbušnin, které mají být přepravovány, a
h)
úplný popis výbušniny podle § 25a odst. 1 písm. h).
(3)
K žádosti žadatel přiloží souhlas sousedního státu se vstupem na jeho území, pokud jej tento stát vyžaduje.
(4)
Povolení tranzitu obsahuje
a)
identifikační údaje žadatele podle správního řádu a podle odstavce 2 písm. a),
b)
údaje podle odstavce 2 písm. b),
c)
údaje podle odstavce 2 písm. c),
d)
údaje podle odstavce 2 písm. d),
e)
dobu, na kterou se povolení vydává,
f)
množství výbušnin, které mají být přepravovány, a jejich úplný popis podle § 25a odst. 1 písm. h),
g)
datum a místo vstupu na území České republiky a datum a místo výstupu z území České republiky; povinnosti podle § 25f tím nejsou dotčeny,
h)
trasu tranzitu výbušnin přes území České republiky.
(5)
Český báňský úřad v povolení tranzitu stanoví trasu tranzitu výbušnin přes území České republiky nebo tranzit výbušnin přes území České republiky zakáže, je-li to odůvodněno bezpečnostními nebo zahraničně politickými zájmy České republiky podle vyjádření Úřadu pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační služby nebo Ministerstva vnitra. Neobdrží-li Český báňský úřad vyjádření do 20 dnů ode dne doručení žádosti o vyjádření Úřadu pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační službě nebo Ministerstvu vnitra, má se za to, že s vydáním povolení souhlasí.
§ 25e
Zamítnutí žádosti o povolení, pozastavení platnosti povolení a odnětí povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin
(1)
Český báňský úřad žádost o povolení zamítne
a)
v případě tranzitu, nepředloží-li osoba odpovědná za tranzit výbušnin originál dokladu o souhlasu sousedního státu se vstupem na jeho území,
b)
jestliže organizace nebo osoba, která jedná jejím jménem, která žádá o povolení, opakovaně nebo závažným způsobem porušila povinnosti stanovené v části třetí tohoto zákona v době kratší než 12 měsíců před podáním žádosti o povolení,
c)
jestliže bylo organizaci, která žádá o povolení, v době kratší než 12 měsíců před podáním žádosti povolení odejmuto,
d)
není-li předávání, nabývání nebo tranzit v souladu s bezpečnostními zájmy České republiky,
e)
není-li vývoz nebo dovoz výbušnin v souladu s bezpečnostními nebo zahraničně politickými zájmy České republiky,
f)
jestliže organizace nemá oprávnění k nakládání s výbušninami na území České republiky.
(2)
Český báňský úřad rozhodne o pozastavení platnosti vydaného povolení, jestliže v souvislosti s předáváním a nabýváním výbušnin nebo jejich vývozem, dovozem nebo tranzitem zjistí vážné ohrožení nebo narušení bezpečnosti a zdraví osob nebo ochrany majetku. Platnost povolení může být pozastavena na dobu přiměřenou k odstranění vážného ohrožení nebo narušení bezpečnosti a zdraví osob nebo ochrany majetku nejdéle však 6 měsíců. Český báňský úřad své rozhodnutí o pozastavení platnosti povolení zruší, jakmile pominou důvody, pro které bylo rozhodnutí o pozastavení platnosti povolení vydáno, jestliže neuplynula platnost povolení.
(3)
Český báňský úřad může udělené povolení rozhodnutím odejmout, jestliže
a)
povolení bylo uděleno na základě nepravdivých nebo neúplných údajů,
b)
nebyly dodrženy podmínky stanovené v povolení,
c)
ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o pozastavení platnosti povolení nedojde k odstranění nedostatků, pro které byla platnost povolení pozastavena,
d)
po vydání povolení vznikly překážky, pro které by nebylo možno povolení udělit.
§ 25f
Informační a oznamovací povinnost
(1)
Organizace, která přepravuje výbušninu v případě přepravy zahájené na území České republiky, nebo organizace, která je držitelem povolení k tranzitu, předávání nebo dovozu v případě přepravy nezahájené na území České republiky, je povinna přepravu výbušnin oznámit Policejnímu prezidiu České republiky prostřednictvím elektronického systému umožňujícího dálkový přístup. Oznámení obsahuje
a)
číslo povolení k nabývání, předávání, dovozu, vývozu nebo tranzitu výbušnin, datum jeho vydání, pokud jde o přepravu uskutečňovanou v rámci takového povolení,
b)
identifikační údaje organizací, mezi kterými nebo v rámci kterých se uskutečňuje předávání, nabývání, vývoz, dovoz, tranzit nebo přeprava výbušnin,
c)
trasu přepravy a adresu míst, odkud a kam mají být výbušniny dopraveny,
d)
množství výbušnin, které budou přepravovány, a jejich popis, který sestává z UN čísla, klasifikačního kódu a obchodního názvu výbušniny nebo pojmenování podle Přílohy A Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR),
e)
způsob dopravy, dopravní prostředek, údaje o dopravci, spojení na obsluhu dopravního prostředku nebo na osobu odpovědnou za přepravu výbušnin na území České republiky a identifikační údaj dopravního prostředku, zejména lokalizační údaje a registrační značky, které umožní Policii České republiky nepřetržité sledování jeho aktuální polohy, a
f)
datum, místo a čas zahájení přepravy nebo datum, místo a čas vstupu na území České republiky.
Oznámení je nutné učinit nejméně 24 hodin před zahájením přepravy nebo vstupem dopravního prostředku na území České republiky. Pokud je dopravní prostředek vybaven zařízením podle odstavce 2, oznámení je nutné učinit alespoň 1 hodinu před jejím zahájením nebo vstupem dopravního prostředku na území České republiky. Přepravu výbušnin nespotřebovaných při trhacích pracích lze oznámit telefonicky, a to alespoň 1 hodinu před jejím uskutečněním bez ohledu na skutečnost, zda dopravní prostředek je či není vybaven zařízením podle odstavce 2.
(2)
Dopravní prostředek určený k přepravě výbušniny po pozemních komunikacích musí být vybaven zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu v případě, že je tímto dopravním prostředkem přepravováno více než 20 kg čisté hmotnosti výbušniny nebo více než 50 ks rozbušek. Po celou dobu přepravy musí být zařízení přihlášeno do systému sledování pohybu a jím zaregistrováno.
(3)
Policejní prezidium České republiky na základě údajů podle odstavce 2 nebo jiných zjištěných informací
a)
zajišťuje sledování přepravy; § 25h odst. 4 platí obdobně pro všechny způsoby přepravy,
b)
poskytuje aktuální informace o mimořádných situacích obsluze dopravního prostředku nebo osobě zodpovědné za přepravu výbušnin na území České republiky.
(4)
Organizace provozující dopravní prostředek uvedený v odstavci 2 je povinna bez zbytečného odkladu oznámit Policejnímu prezidiu České republiky každou mimořádnou událost, zejména neplánovanou změnu trasy, poruchu dopravního prostředku, havárii nebo překážku na trase vzniklou v průběhu přepravy výbušnin.
(5)
Policejní prezidium České republiky informuje bez zbytečného odkladu Český báňský úřad o zjištěných porušeních stanovených podmínek přepravy.
(6)
Organizace, které bylo uděleno povolení k nabývání, předávání nebo tranzitu výbušnin a na základě takového povolení došlo k jeho uskutečnění, je povinna po skončení každého kalendářního roku do 30 dnů písemně oznámit Českému báňskému úřadu množství a obchodní název výbušniny, kterou v průběhu uplynulého kalendářního roku nabyla, byla jí předána nebo která byla předmětem tranzitu.
(7)
Český báňský úřad informuje Evropskou komisi (dále jen „Komise“) o zamítnutí žádosti o vydání povolení k předávání výbušnin ze států, které jsou členskými státy Evropské unie, o zamítnutí žádosti o povolení tranzitu výbušnin z členských států Evropské unie přes území České republiky, o pozastavení platnosti již vydaného povolení k předávání výbušnin a o odejmutí vydaného povolení k předávání výbušnin.
(8)
Generální ředitelství cel poskytuje Českému báňskému úřadu o dovozu a vývozu výbušnin z
a)
rozhodnutí v celním řízení
1.
evidenční číslo rozhodnutí v celním řízení a číslo jeho položky,
2.
datum propuštění do celního režimu nebo datum propuštění ke zpětnému vývozu,
3.
identifikační číslo dovozce nebo vývozce,
4.
zbožový kód,
5.
popis zboží,
6.
kód země odeslání nebo určení,
b)
povolení k dovozu nebo vývozu
1.
číslo jednací povolení k dovozu nebo vývozu a číslo položky,
2.
dovezené nebo vyvezené množství,
3.
měrnou jednotku z povolení.
(9)
Poskytnutí informací podle odstavce 8 není porušením mlčenlivosti podle daňového řádu.
§ 25g
Povinnosti organizace při nakládání s výbušninami
(1)
Organizace je povinna
a)
zajistit, aby povolení k nabývání, předávání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin bylo přepravováno spolu s výbušninami po celou dobu přepravy13a) z místa odeslání až do místa určení a bylo na požádání předloženo orgánům Policie České republiky nebo orgánům státní báňské správy, a v případě povolení k dovozu nebo vývozu též orgánům Celní správy České republiky; povinnost podle věty první platí i pro povolení vydané orgánem členského státu Evropské unie29), a
b)
uchovávat povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin a další související dokumenty alespoň po dobu 10 let od posledního předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin podle daného povolení.
(2)
Organizace je dále povinna orgánům uvedeným v odstavci 1 písm. a) na jejich žádost sdělit informace významné pro nabývání, předávání, vývoz, dovoz nebo tranzit výbušnin a předložit jim doklady opravňující organizaci k nakládání s výbušninami při těchto činnostech.
(3)
Organizace je povinna o způsobu zabezpečení výbušnin podle § 22 odst. 6, nebo změny tohoto zabezpečení bezodkladně písemně uvědomit Policii České republiky.
(4)
Organizace jsou povinny na základě výzvy orgánu státní báňské správy poskytnout tomuto orgánu bezplatně výbušniny v množství přiměřeném k jejich posouzení.
(5)
Organizace, které nakládají s výbušninami, jsou povinny oznamovat Českému báňskému úřadu změny svého identifikačního údaje, čísla telefonu, faxu nebo elektronické adresy poskytnutého v příslušné žádosti o vydání povolení k nabývání, předávání, tranzitu, vývozu nebo dovozu výbušnin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne změny.
§ 25h
Vrchní dozor a dohled nad předáváním, nabýváním, dovozem, vývozem nebo tranzitem výbušnin
(1)
Orgány státní báňské správy při výkonu vrchního dozoru a Policie České republiky při výkonu dohledu ověřují, zda je předávání a nabývání výbušnin, jejich dovoz nebo vývoz nebo jejich tranzit prováděn pouze organizacemi, kterým bylo uděleno povolení podle tohoto zákona, a zda je prováděno v rozsahu a za podmínek stanovených zákony a vydaným povolením. Orgány státní báňské správy nevykonávají vrchní dozor nad přepravou výbušnin prováděnou podle zvláštních právních předpisů upravujících mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí13a). Orgány státní báňské správy při výkonu vrchního dozoru a Policie České republiky při výkonu dohledu jsou oprávněny požadovat předložení povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin a zapisovat do přílohy rozhodnutí údaje o skutečnostech, které se váží k jeho využívání.
(2)
Policie České republiky je oprávněna provádět kontrolu dopravních prostředků převážejících výbušniny, úplnosti nákladu a přepravních a průvodních listin.
(3)
Údaje z vydaných povolení k dovozu nebo vývozu výbušnin poskytuje Český báňský úřad Generálnímu ředitelství cel. Povolení k vývozu výbušnin Český báňský úřad bez zbytečného odkladu zasílá Ministerstvu zahraničních věcí a informuje jej o pozastavení jeho platnosti a o jeho odejmutí. Český báňský úřad poskytuje Bezpečnostní informační službě informace o výsledku správního řízení vedeného o žádosti o povolení vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin a informuje ji o pozastavení platnosti takového povolení a o odejmutí takového povolení.
(4)
Při zabezpečení dohledu nad přepravou výbušnin je Policie České republiky oprávněna zakázat řidiči vozidla, které přepravuje výbušniny, jízdu na nezbytně nutnou dobu nebo mu určit trasu jízdy, vyžaduje-li to bezpečnost přepravy výbušnin nebo jiný veřejný zájem.
§ 25i
Zajištění a zabrání výbušnin
(1)
Jestliže Policie České republiky zjistí skutečnosti, které nasvědčují, že předávání, nabývání, vývoz, dovoz nebo tranzit výbušnin není uskutečňován v souladu s tímto zákonem nebo s podmínkami stanovenými v povolení, je oprávněna takové výbušniny zajistit.
(2)
Policie České republiky ústně oznámí rozhodnutí o zajištění výbušnin držiteli výbušnin nebo jejímu přepravci a bez zbytečného odkladu vyhotoví písemné rozhodnutí, ve kterém bude uveden i důvod zajištění výbušnin, popis zajištěných výbušnin a jejich množství.
(3)
Policie České republiky vydá jejímu držiteli nebo přepravci potvrzení o převzetí zajištěné výbušniny a zajistí její přepravu do skladu Policie České republiky nebo do jiného skladu způsobilého pro uskladnění výbušnin.
(4)
Zajištění výbušnin oznámí Policie České republiky bez odkladu orgánu státní báňské správy, který vydal povolení k jejímu předávání, nabývání, dovozu, vývozu nebo tranzitu. Jsou-li výbušniny zajištěny a nelze-li odstranit nedostatky, pro které byly zajištěny, zahájí příslušný orgán státní báňské správy řízení o zabrání výbušnin.
(5)
Zajištění výbušnin trvá do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o zabrání výbušnin podle § 44c, případně do doby, než bude rozhodnuto, že se nejedná o porušení tohoto zákona.
§ 25j
(1)
Organizace, které bylo povolení k vývozu nebo dovozu uděleno, musí toto povolení předložit celnímu úřadu v rámci celního řízení13f).
(2)
Organizace, které příslušný orgán státní báňské správy pozastavil platnost povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin, je povinna přerušit tuto činnost a povolení uložit u příslušného orgánu státní báňské správy do 7 dnů od pozastavení platnosti povolení.
(3)
Organizace, které příslušný orgán státní báňské správy odňal povolení k předávání, nabývání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin, je povinna ukončit povolenou činnost a povolení uložit u příslušného orgánu státní báňské správy do 7 dnů od odejmutí povolení.
§ 25k
Žádost o povolení k nabývání, předávání, vývozu, dovozu nebo tranzitu výbušnin se podává na formuláři, jehož vzor Český báňský úřad uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 26
Přeprava a přenášení výbušnin
(1)
Přeprava výbušnin se považuje za dopravu nebezpečných věcí. Pro přepravu výbušnin platí zvláštní předpisy14) a příslušné technické normy.15)
(2)
Způsob přepravy výbušnin v podzemí stanoví organizace v přepravním řádu.
(3)
Výbušniny mohou být přenášeny jen v uzavřených obalech.
(4)
Český báňský úřad obecně závazným právním předpisem stanoví podmínky pro přepravu výbušnin v podzemí a pro přenášení výbušnin.
Provádění prací spojených s použitím výbušnin
§ 27
(1)
Provádět trhací prácetrhací práce lze jen na základě povolení.
(2)
Obvodní báňský úřad povoluje trhací prácetrhací práce při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a trhací prácetrhací práce při ostatních činnostech.
(3)
Rozhodnutí o povolení trhacích pracítrhacích prací velkého rozsahu se zasílá též krajskému ředitelství Policie České republiky příslušnému podle místa provádění trhacích pracítrhacích prací; to se nevztahuje na trhací prácetrhací práce při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.
(4)
Trhací práce bez povolení lze provádět jen v případech, kdy je to nutné k záchraně života nebo majetku a hrozí nebezpečí z prodlení.
(5)
Pro trhací prácetrhací práce velkého rozsahu musí být vypracován technický projekt odstřelu, pro trhací prácetrhací práce malého rozsahu a pro ostatní práce spojené s použitím výbušninvýbušnin technologický postup. Pokud je dokumentace přiložená k žádosti o povolení trhacích pracítrhacích prací neúplná, vyzve obvodní báňský úřad organizaci, aby nedostatky odstranila ve lhůtě jím stanovené. Pokud tak organizace neučiní, obvodní báňský úřad řízení o povolení trhacích pracítrhacích prací zastaví.
(6)
Český báňský úřad stanoví obecně závazným právním předpisem, které trhací prácetrhací práce se považují za trhací prácetrhací práce malého a velkého rozsahu, náležitosti technologického postupu, náležitosti technického projektu odstřelu a podrobněji upraví provádění trhacích pracítrhacích prací.
§ 28
(1)
Žádost o povolení trhacích pracítrhacích prací podává ten, pro kterého se tyto práce mají provádět, nebo s jeho souhlasem ten, kdo bude tyto práce provádět.
(2)
K žádosti se přikládá
a)
dokumentace trhacích pracítrhacích prací s návrhem technických podmínek k bezpečnému provedení trhacích pracítrhacích prací,
b)
návrh opatření k ochraně práv a právem chráněných zájmů organizací a občanů,
c)
seznam organizací a občanů, jejichž práva nebo právem chráněné zájmy by mohly být ohroženy použitím výbušnin.
(3)
Náklady na případný znalecký posudek potřebný v řízení o povolení trhacích pracítrhacích prací hradí žadatel.
§ 28a
Používání výbušnin v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí
(1)
Český báňský úřad stanoví vyhláškou bližší podmínky, popřípadě vlastnosti výbušninvýbušnin, které lze použít v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí (například v plynujících nebo uhelných dolech, popřípadě v uhelných lomech, při extrémních teplotních podmínkách, v prostředí s nebezpečím výbuchu plynu nebo prachu), a přezkušování vlastností těchto výbušninvýbušnin.
(2)
Jednotlivé druhy výbušninvýbušnin pro účely uvedené v odstavci 1 musí být k prvnímu použití povoleny Českým báňským úřadem.
§ 29
(1)
Vyrábět, zpracovávat nebo skladovat výbušninyvýbušniny nebo provádět výzkum, vývoj, zkoušení, ničení nebo zneškodňování výbušninvýbušnin lze pouze ve stavbě, kterou lze užívat k tomuto účelu podle kolaudačního rozhodnutí, kolaudačního souhlasu nebo souhlasu či povolení změny v účelu užívání stavby podle stavebního zákona, nebo na plochách k tomu určených podle povolení změny využití území podle stavebního zákona. Povinnost podle věty první se nevztahuje na výrobu výbušninvýbušnin mobilní jednotkou připravující výbušninyvýbušniny v místě spotřeby pro jejich přímé nabití do vývrtu.
(2)
Při trhacích pracíchtrhacích pracích velkého rozsahu se mohou výbušninyvýbušniny, které mají být jednorázově použity, přechodně uskladnit na volném prostranství, nejvýše však na dobu 48 hodin před zahájením trhacích pracítrhacích prací. Organizace připravující trhací prácetrhací práce je u výbušninvýbušnin uskladněných podle věty první povinna učinit potřebná opatření proti nepříznivému působení povětrnostních vlivů, proti odcizení výbušninvýbušnin a k zajištění ochrany osob a majetku před nežádoucím výbuchem výbušninvýbušnin. Uskladnění výbušninvýbušnin na volném prostranství a provedená opatření musí organizace neprodleně oznámit krajskému ředitelství Policie České republiky příslušnému podle místa uskladnění výbušninvýbušnin.
(3)
Po dobu nezbytně nutnou pro provedení trhací prácetrhací práce lze výbušninyvýbušniny přechovávat i ve zvláštních úschovnách zřízených na pracovišti. Podmínky pro provoz, umístění a provedení zvláštních úschoven výbušninvýbušnin stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
§ 30
(1)
Stavba pro skladování výbušnin (dále jen „sklad výbušnin“), není-li důlní stavbou pod povrchem, jakož i stavba určená k výzkumu, vývoji, výrobě, zpracování, zkoušení, ničení nebo zneškodňování výbušnin, popřípadě plocha určená k těmto účelům, musí být povolena k tomuto účelu podle stavebního zákona; současně musí splňovat požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost provozu při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami a bezpečnost okolí těchto staveb.
(2)
Český báňský úřad stanoví vyhláškou požadavky na bezpečnost staveb a ploch podle odstavce 1, kterými se rozumí
a)
požadavky na zajištění výbušnin proti jejich odcizení nebo zneužití,
b)
požadavky na bezpečné únikové cesty,
c)
požadavky na ochranu před nebezpečnými účinky vnějších vlivů a
d)
požadavky na minimalizaci následků a předcházení nežádoucím událostem při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami.
(3)
Stavby a plochy podle odstavce 1, jakož i jejich změnu, užívání, změnu užívání nebo odstranění povoluje na žádost nebo v případech stanovených stavebním zákonem nařizuje z moci úřední stavební úřad po vyjádření obvodního báňského úřadu; stavební úřad může též v případech stanovených stavebním zákonem nařídit z moci úřední nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy, provedení udržovacích prací, vyklizení nebo odstranění uvedených staveb.
(4)
K dokumentaci skladu výbušnin, který je důlní stavbou pod povrchem, se přikládá situační náčrt umístění skladu výbušnin s vyznačením sousedních povrchových objektů a důlních děl, systému větrání a ochrany před požárem, výbuchem a projevy horských tlaků.
(5)
Organizace je povinna poskytovat orgánu územního plánování údaje o ochraně okolí podle odstavce 2 písm. d), pokud jde o bezpečnostní vzdálenosti.
§ 34
Způsobilost k nakládání s výbušninami
(1)
Nakládat s výbušninamivýbušninami, pokud tento zákon nestanoví jinak, mohou jen osoby starší 18 let, způsobilé k právním úkonům, bezúhonné a zdravotně a odborně způsobilé.
(2)
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně nebo pro nedbalostní trestný čintrestný čin spáchaný v souvislosti s nakládáním s vojenským materiálem, zbraněmi, střelivem, municí, výbušninami, prekurzory výbušnin nebo pyrotechnickými výrobky, je-li pro zacházení s nimi potřebná odborná způsobilost, a pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(3)
BezúhonnostBezúhonnost se pro účely tohoto zákona, horního zákona nebo předpisů vydaných k jejich provedení prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů18j). Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti si orgán státní báňské správy vyžádá podle zvláštního právního předpisu výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Dokladem prokazujícím bezúhonnost je též doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů vydaný státem, ve kterém se daná osoba v posledních 3 letech přede dnem, ke kterému se prokazuje bezúhonnost, zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíce, nebo výpis z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace zapsané v evidenci trestů členského státu Evropské unie, ve kterém se daná osoba v posledních 3 letech přede dnem, ke kterému se prokazuje bezúhonnost, zdržovala nepřetržitě po dobu více než 3 měsíce; dokladem ověřujícím bezúhonnost zahraniční fyzické osoby je dále též doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů vydaný státem, jehož je tato osoba občanem nebo výpis z evidence Rejstříku trestů s přílohou obsahující informace zapsané v evidenci trestů členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jde-li o občana tohoto státu. V případě, že stát výpis obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů nevydává, lze doklad ověřující bezúhonnost osoby nahradit jejím čestným prohlášením učiněným před příslušným orgánem takového státu. Doklady, jimiž se prokazuje bezúhonnost v rámci žádosti o oprávnění podle části třetí, nesmí být ke dni podání žádosti starší 3 měsíců.
(5)
Zdravotní způsobilost osoby k nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami posuzuje a lékařský posudek vydává v případě zaměstnance poskytovatel pracovnělékařských služeb18a), v ostatních případech registrující poskytovatel poskytující zdravotní služby v oboru všeobecné praktické lékařství18b). Při posuzování zdravotní způsobilosti osoby, která není zaměstnancem, se postupuje obdobně podle právního předpisu upravujícího pracovnělékařské služby33).
(6)
Odbornou způsobilost osob k nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami, s výjimkou činností uvedených v § 35, posuzuje organizace, u které jsou tyto osoby v pracovním nebo v jiném smluvním poměru. Organizace je povinna tyto osoby předem prokazatelně seznámit s vlastnostmi látek, se kterými se pracuje, z hlediska jejich výbuchové a požární bezpečnosti a hygienické ochrany v rozsahu nutném k bezpečnému provádění prací.
Přivádění výbušnin k výbuchu, jejich zneškodňování a ničení
§ 35
(1)
Samostatně přivádět výbušniny k výbuchu, zneškodňovat je nebo ničit a provádět nebo řídit odborné práce s tím spojené mohou při
a)
trhacích pracích malého rozsahu jen osoby starší 21 let, které mají oprávnění střelmistra; tyto osoby jsou oprávněny provádět též některé úkony trhacích prací velkého rozsahu,
b)
trhacích pracích velkého rozsahu jen osoby starší 21 let, které mají oprávnění technického vedoucího odstřelů.
(2)
Ničit a zneškodňovat výbušninyvýbušniny v procesu jejich výroby nebo zpracování včetně výzkumu, vývoje a pokusné výroby mohou jen osoby starší 21 let, které mají oprávnění pyrotechnika.
(3)
Za účelem zácviku mohou provádět práce uvedené v odstavcích 1 až 3 i jiné osoby než střelmistři, techničtí vedoucí odstřelů a pyrotechnici, které k tomu organizace písemně určila, a to jen pod dozorem střelmistra, technického vedoucího odstřelů nebo pyrotechnika.
§ 36
(1)
Odbornou způsobilost posuzuje a oprávnění k výkonu funkce střelmistra vydává obvodní báňský úřad a k výkonu funkce technického vedoucího odstřelů Český báňský úřad.
(2)
Odbornou způsobilost posuzuje a oprávnění k výkonu funkce pyrotechnika vydává obvodní báňský úřad.
(3)
Oprávnění podle odstavců 1 a 2 se vydávají osobám, které mají předepsanou praxi a úspěšnou zkouškou prokázaly teoretické a praktické znalosti potřebné k bezpečnému přivádění výbušnin k výbuchu, jejich zneškodňování a ničení.
(4)
Výuku osob ke zkoušce podle odstavce 3 zabezpečují organizace pověřená Českým báňským úřadem.
(5)
Učební osnovy a texty pro výuku schvaluje a zkušební řády vydává Český báňský úřad.
(6)
Rozsah a podmínky výuky a podmínky získávání způsobilosti k zacházení s výbušninamivýbušninami při trhacích pracích a při zneškodňování a ničení výbušninvýbušnin v procesu výroby a zpracování výbušninzpracování výbušnin, jakož i požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost pracovníků při jejich výrobě, zpracovávání, výzkumu, vývoji, zkoušení a skladování, podrobněji upraví Český báňský úřad vyhláškou.
(7)
Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu funkce střelmistra, technického vedoucího odstřelů nebo pyrotechnika v České republice fyzickou osobou, která je v jiném členském státě Evropské unie nebo Švýcarské konfederaci oprávněna k výkonu obdobné činnosti, ověří Český báňský úřad odbornou kvalifikaci podle zákona o uznávání odborné kvalifikace4b).
Informace o organizacích, které používají výbušniny
§ 36b
(1)
Obvodní báňské úřady vedou evidenci organizací, které v jejich územních obvodech na území České republiky nakládají s výbušninamivýbušninami. Evidence se vede v rozsahu podle § 22 odst. 5. Centrální evidenci organizací, které na území České republiky nakládají s výbušninamivýbušninami, vede Český báňský úřad, kterému obvodní báňské úřady pro tyto účely průběžně poskytují údaje ze svých evidencí.
(2)
Český báňský úřad vede evidenci vydaných a platných povolení k nabývání, předávání, vývozu, dovozu a tranzitu výbušnintranzitu výbušnin, jakož i evidenci odejmutých povolení a povolení s pozastavenou platností. Údaje z ní poskytuje též pro výkon jejich činnosti obvodním báňským úřadům.
(3)
Evidence podle odstavců 1 a 2 jsou neveřejné; orgány státní báňské správy z nich poskytují údaje na žádost členským státům Evropské unie, Komisi, Policii České republiky, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační službě.
ČÁST ČTVRTÁ
PODZEMNÍ OBJEKTY
§ 37
Podzemní objekty
(1)
Za podzemní objekty se pro účely tohoto zákona považují podzemní prostory vytvořené ražením včetně jejich přístupových částí, jedná-li se o
a)
tunely a štoly metra,
b)
ostatní tunely a štoly, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
c)
kolektory včetně jejich hloubených částí a spojovacích šachet,
d)
jiné prostory o objemu větším než 1000 m3 zpřístupněné veřejnosti nebo využívané k podnikatelské činnosti,
e)
stavby pro účely ochrany obyvatelstva,
f)
kanalizační stoky o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
g)
odvodňovací a vodovodní štoly o světlém průřezu větším než 2 m2, pokud jejich délka přesahuje 50 m,
h)
bývalá stará nebo opuštěná důlní díla následně zpřístupněná veřejnosti nebo využívaná k podnikatelské činnosti.
(2)
Za podzemní objekty podle tohoto zákona se nepovažují podzemní objekty, které podléhají technickobezpečnostnímu dohledu podle zvláštního právního předpisu22), a dálniční, silniční a železniční tunely, s výjimkou tunelů a štol metra.
(3)
Bezpečným stavem podzemního objektuBezpečným stavem podzemního objektu se pro účely tohoto zákona rozumí stav, který neohrožuje bezpečnost pádem nebo tlakem hornin, popřípadě obdobnými vlivy, které mohou narušit statiku podzemních prostor. Nelze-li ohrožení uvedená ve větě předchozí vyloučit, zajišťuje se bezpečnost vyraženého podzemního prostoru technologickými prvky proti tlaku, popřípadě proti uvolňování horniny nebo proti obdobným vlivům, které mohou narušit statiku podzemních prostor. K udržování bezpečného stavu podzemního objektubezpečného stavu podzemního objektu patří i zajištění podzemního objektu proti nahromadění výbušných nebo jinak nebezpečných nebo zdraví škodlivých látek a plynů v něm a zajištění bezpečného stavu přístupových cest v podzemí.
(4)
Vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel je povinen udržovat podzemní objekty v bezpečném stavu a provádět ve stanovených lhůtách prohlídky k ověřování bezpečného stavu podzemních objektůbezpečného stavu podzemních objektů prostřednictvím organizace, která má zřízenu báňskou záchrannou stanici.
(5)
Obvodní báňský úřad může nařídit vlastníku podzemního objektu nebo jím písemně pověřenému provozovateli, aby s ohledem na povahu podzemního objektu nebo na místní podmínky, zejména hrozí-li riziko vzniku nedýchatelného ovzduší, požáru nebo závalu, zajistil báňskou záchrannou službu. Má-li vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel nařízenu povinnost zajistit báňskou záchrannou službu, je rovněž povinen zajistit vypracování plánu zdolávání závažných provozních nehodprovozních nehod (havárií) a jeho aktualizaci.
(6)
Vlastník podzemního objektu nebo jím písemně pověřený provozovatel je povinen ohlásit obvodnímu báňskému úřadu existenci, zřízení, nabytí a likvidaci podzemního objektu, změny v jeho rozsahu nebo využití, identifikační údaje podzemního objektu a změny těchto údajů.
(7)
Český báňský úřad stanoví vyhláškou
a)
lhůty pravidelných prohlídek podzemních objektů a způsob ověřování jejich bezpečného stavu,
b)
rozsah identifikačních údajů pro vedení evidence podzemních objektů,
c)
podmínky k zajištění bezpečnosti provozu podzemních objektů především z hlediska jejich větrání, včetně větrání za provozu nepřístupných objektů, a požadavků na cesty pro chůzi,
d)
náležitosti plánu zdolávání závažných provozních nehodprovozních nehod (havárií), zejména požadavky na havarijní prevenci a na zdolávání předpokládaných havárií.
ČÁST PÁTÁ
STÁTNÍ BÁŇSKÁ SPRÁVA
§ 38
Organizace státní báňské správy
(1)
Orgány státní báňské správy jsou
a)
Český báňský úřad v Praze jako ústřední orgán státní báňské správy České republiky,
b)
obvodní báňské úřady s působností
1.
Obvodní báňský úřad pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského,
2.
Obvodní báňský úřad pro území krajůúzemí krajů Plzeňského a Jihočeského,
3.
Obvodní báňský úřad pro území krajeúzemí kraje Karlovarského,
4.
Obvodní báňský úřad pro území krajeúzemí kraje Ústeckého,
5.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Královéhradeckého, Pardubického, Libereckého a Vysočina,
6.
Obvodní báňský úřad pro území krajůúzemí krajů Jihomoravského a Zlínského,
7.
Obvodní báňský úřad pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého.
(2)
Sídla obvodních báňských úřadů stanoví Český báňský úřad vyhláškou.
(3)
V čele Českého báňského úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
(4)
V čele obvodního báňského úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
(5)
Český báňský úřad může v zájmu zhospodárnění výkonu státní báňské správy nebo v jiném důležitém zájmu
a)
pověřit plněním některých úkolů státní báňské správy jiný než místně příslušný obvodní báňský úřad nebo je sám převzít,
b)
pověřit obvodní báňský úřad některými úkoly, které jinak přísluší Českému báňskému úřadu.
(6)
Český báňský úřad zajišťuje osobní a věcné potřeby obvodních báňských úřadů.
§ 39
Působnost orgánů státní báňské správy
(1)
Orgány státní báňské správy vykonávají vrchní dozor
a)
nad dodržováním horního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě, pokud upravují ochranu a využívání ložisek nerostů, bezpečnost provozu, zajištění chráněných objektů a zájmů před účinky hornické činnosti a nakládáním s výbušninaminakládáním s výbušninami,
b)
nad dodržováním horního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě a jiných obecně závazných právních předpisů, které upravují bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost technických zařízení, požární ochranu v podzemí a pracovní podmínky v organizacích, pokud vykonávají hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem a při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami,
c)
nad zajišťováním bezpečného stavu podzemních objektů.
(2)
Vrchní dozor podle odstavce 1 se nevztahuje na případy, kdy činnosti a technická zařízení uvedené v odstavci 1 podléhají obdobnému dozoru orgánů Ministerstva obrany, Ministerstva dopravy a spojů, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. Vrchní dozor státní báňské správy není dotčen ekologickým dohledem nad těžbou vykonávaným Ministerstvem životního prostředí.
(3)
V pochybnostech, zda vrchní dozor podle odstavce 1 náleží do působnosti orgánů státní báňské správy, rozhodne Český báňský úřad v dohodě s jiným dotčeným orgánem státního odborného nebo obdobného dozoru.
(4)
Pro účely správního řízení jsou orgány státní báňské správy oprávněny získávat bezplatně údaje z katastrukatastru nemovitostí, včetně údajů poskytovaných na technickém nosiči dat a prostřednictvím dálkového přístupu pomocí počítačové sítě.18e)
§ 40
Český báňský úřad
(1)
Český báňský úřad plní úkoly vrchního dozoru orgánů státní báňské správy.
(2)
Český báňský úřad řídí výkon státní báňské správy a činnost obvodních báňských úřadů a rozhoduje o odvoláních proti jejich rozhodnutím a povoluje nabývání, předávání, vývoz, dovoz a tranzit výbušnintranzit výbušnin.
(3)
Při výkonu vrchního dozoru Český báňský úřad
a)
ukládá opatření k zajištění hospodárného využívání ložisek nerostů, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu a za tím účelem organizuje, řídí a provádí zvláštní prověrky,
b)
provádí prověrky pracovišť, činností a technických zařízení a při tom zjišťuje, jak obvodní báňské úřady plní povinnosti vyplývající pro ně z horního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě,
c)
dává souhlas ke zřízení, popřípadě nařizuje zřízení hlavních báňských záchranných stanic, stanoví jejich sídla a vymezuje jejich působnost, schvaluje jejich služební řády, určuje podmínky pro ustanovení do funkcí a prověřuje odbornou způsobilost jejich vedoucích pracovníků a dohlíží na stav, organizaci a vybavení hlavních a obvodních báňských záchranných stanic; může též s ohledem na povahu prací, jejich rizikovost a s přihlédnutím k místním podmínkám nařídit, aby organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem zajistila báňskou záchrannou službu,
d)
ukládá opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami a za tím účelem organizuje, řídí a provádí zvláštní prověrky.
(4)
Při plnění úkolů podle odstavce 3 má Český báňský úřad práva a povinnosti uvedené v § 41 odst. 1 písm. a) a c).
(5)
Český báňský úřad
a)
vede souhrnnou evidenci dobývacích prostorů a jejich změn, provozovaných hlavních důlních děl a souhrnnou evidenci oprávnění pro hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem (§ 5 odst. 2); pouze pro účely vrchního dozoru vede souhrnnou evidenci podzemních objektů a jejich změn. Údaje v evidencích se uchovávají trvale,
b)
řídí a koordinuje vývoj a výzkum v oblasti působnosti státní báňské správy, který je financován ze státních prostředků,
c)
plní vůči Komisi povinnosti České republiky, které vyplývají z tohoto zákona,
d)
povoluje jednotlivé druhy výbušninvýbušnin k prvnímu použití v rizikových podmínkách a v rizikovém prostředí (§ 28a),
e)
je orgánem dozoru podle právních předpisů upravujících posuzování shody stanovených výrobků a technické požadavky na výrobky30), případně podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího dozor nad trhem27), jedná-li se o výbušninyvýbušniny a pomůcky,
f)
stanoví zvláštní podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu včetně bezpečnosti používaných vyhrazených i ostatních technických zařízení při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami,
g)
řídí a koordinuje výzkum a vývoj a povoluje zkušební provoz zařízení a systémů v rámci výzkumu a vývoje a k tomu stanovuje podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu,
h)
plní úkoly nadřízeného správce daně podle daňového řádu a vydává tiskopisy pro přiznání k úhradám placeným podle horního zákona.
(6)
Český báňský úřad dále
a)
zpracovává v součinnosti s hlavním hygienikem18g) koncepci bezpečnosti a ochrany zdraví při hornické činnosti v dolech, a to po projednání s organizacemi reprezentujícími dotčené zaměstnavatele a zaměstnance, kteří se podílejí na jejím uskutečňování, a tuto koncepci podle potřeby aktualizuje,
b)
zabezpečuje a koordinuje v součinnosti s příslušnými ústředními orgány úkoly mezinárodní spolupráce v oblasti své působnosti,
c)
eviduje údaje o pracovních úrazech, provozních nehodáchprovozních nehodách a nebezpečných událostech, ke kterým došlo při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a při nakládání s výbušninamivýbušninami; z těchto údajů sestavuje roční statistiky, které zveřejňuje,
d)
vede evidenci o vydaných osvědčeních nebo průkazech odborné způsobilosti,
e)
vede evidenci o udělených sankcích, jejich výběru a předává je Ministerstvu financí České republiky,
f)
poskytuje příslušným orgánům Evropských společenství informace o dobývání ložisek ropy a hořlavého zemního plynu požadované právním předpisem Evropských společenství,18h)
g)
spolupracuje s Komisí a členskými státy Evropské unie na úseku výbušninvýbušnin, zejména při výměně informací týkajících se organizací, které mají oprávnění nakládat s výbušninamivýbušninami a kterým bylo vydáno povolení k nabývání, předávání, tranzitu, vývozu a dovozu výbušnindovozu výbušnin,
h)
vykonává činnosti stanovené zvláštním právním předpisem23),
i)
vydává stanoviska k územnímu rozvojovému plánu, zásadám územního rozvoje a územnímu opatření o stavební uzávěře vydávanému Ministerstvem pro místní rozvoj nebo radou kraje.
§ 41
Obvodní báňské úřady
(1)
Při výkonu vrchního dozoru obvodní báňské úřady
a)
provádějí prohlídky objektů, zařízení a pracovišť a při tom kontrolují, jak jsou plněny povinnosti vyplývající z horního zákona, tohoto zákona a předpisů vydaných na jejich základě, pokud upravují ochranu a využívání ložisek nerostů, bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu a zajištění chráněných objektů a zájmů před účinky hornické činnosti, nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami, jakož i z jiných obecně závazných právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bezpečnosti technických zařízení a pracovních podmínek, včetně předpisů o požární ochraně v podzemí,
b)
zjišťují na místě stav, příčiny a následky závažných provozních nehod (havárií) a závažných pracovních úrazů v organizacích, jakož i závažné ohrožení bezpečnosti provozu organizace nebo zákonem chráněného obecného zájmu, zejména bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
c)
nařizují odstranit zjištěné závady a nedostatky. K zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu jsou též oprávněny nařizovat nezbytná opatření. Pokud zjistí závady, které zřejmě a bezprostředně ohrožují zákonem chráněný obecný zájem, zejména bezpečnost a ochranu zdraví při práci, bezpečnost provozu a technických zařízení, popřípadě majetku a které nelze ihned odstranit, nařizují v nezbytném rozsahu zastavení provozu organizace nebo jeho části, popřípadě jejích technických zařízení, až do odstranění závad,
d)
dozírají na stav, vybavení a činnost báňské záchranné služby a prověřují odbornou způsobilost jejích vedoucích pracovníků s výjimkou pracovníků revírních báňských záchranných stanic,
e)
dozírají, zda organizace řádně vedou evidenci a registraci pracovních úrazů a vyhodnocují zdroje a příčiny úrazovosti,
f)
prověřují, zda organizace vykonávající hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem je způsobilá projektovat a vyrábět vyhrazená technická zařízenívyhrazená technická zařízení sloužící k vykonávání hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, vydávají jí příslušné povolení, popřípadě jí toto povolení odnímají,
g)
kontrolují provádění prohlídek a zkoušek technických zařízení,
h)
prověřují zkouškami znalost předpisů uvedených v písmenu a) u pracovníků, kterou tito pracovníci potřebují k výkonu řídících a kontrolních funkcí. Posuzují odbornou způsobilost pracovníků k výkonu vybraných funkcí a vydávají jim osvědčení nebo oprávnění k výkonu funkcí, popřípadě jim tato osvědčení nebo oprávnění odnímají,
i)
poskytují bezplatně poradenství zaměstnavatelům a pracovníkům, jak vyhovět předpisům o zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení,
j)
vykonávají správu úhrad18i) z dobývacích prostorů a z vydobytých nerostů výhradních ložisek,18j) včetně úroku z prodlení,
k)
vedou evidenci o osobách, kterým vydaly osvědčení nebo průkaz odborné způsobilosti podle tohoto zákona a předpisů vydaných na jeho základě, a o vydání těchto dokladů informují Český báňský úřad,
l)
vedou evidenci podzemních objektů.
(2)
Obvodní báňské úřady dále
a)
stanoví, mění nebo ruší dobývací prostory a vedou jejich evidenci,
b)
povolují otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek a ve stanovených případech vyhledávání a průzkum ložisek důlními díly; před zastavením provozu v důlních dílech a lomech povolují jejich zajištění nebo povolují likvidaci hlavních důlních děl a lomů,
c)
schvalují v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek návrh na vytvoření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání8a) a rozhodují o jejich čerpání,
d)
mohou nařídit vyhotovení nebo doplnění důlně měřické a geologické dokumentace, pokud chybí, jsou-li neúplné nebo jsou-li v nich závady,
e)
povolují zvláštní zásahy do zemské kůry a zajištění nebo likvidaci starých důlních děl,
f)
nařizují, aby část výhradního ložiska v dobývacím prostoru jedné organizace vydobyla jiná organizace nebo aby si organizace zřídila důlní dílo v dobývacím prostoru jiné organizace, jestliže je to z hlediska veřejného zájmu, zejména bezpečnosti provozu, nezbytně nutné; stejně postupují, jestliže je nezbytně nutné společné užívání důlních děl a zařízení,
g)
stanoví nezbytná opatření, zejména pořadí a způsob vydobytí výhradních ložisek, jestliže by otvírkou, přípravou a dobýváním byl ohrožen provoz nebo využití výhradních ložisek v dobývacím prostoru jiné organizace,
h)
povolují dobývání ložisek nevyhrazených nerostů,
i)
povolují trhací prácetrhací práce při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a trhací prácetrhací práce při ostatních činnostech,
j)
vydávají vyjádření podle tohoto zákona a stanoviska k územnímu plánuúzemnímu plánu, regulačnímu plánu a územnímu opatření o stavební uzávěře vydávaného radou obceobce,
k)
schvalují služební řády závodních báňských záchranných stanic,
l)
kontrolují v pravidelných intervalech vytváření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a pro sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivy dobývání výhradních ložisek. O průběhu těchto kontrol vedou evidenci,
m)
plní další úkoly vyplývající pro ně z horního zákona, tohoto zákona a jiných obecně závazných právních předpisů,
n)
vykonává činnosti stanovené zvláštním právním předpisem23).
(3)
Při vybírání a vymáhání pohledávek státu a obcíobcí postupují obvodní báňské úřady podle zvláštního právního předpisu.18l) V řízení před soudy vystupují obvodní báňské úřady jako organizační složky státu18m) samostatně jménem České republiky.
Báňští inspektoři
§ 42
(1)
Úkoly orgánů státní báňské správy na úseku vrchního dozoru vykonává Český báňský úřad ústředními báňskými inspektory a obvodní báňské úřady obvodními báňskými inspektory (dále jen „báňský inspektor“). Báňské inspektory ustanovuje předseda Českého báňského úřadu.
(2)
Báňský inspektor je oprávněn
a)
provádět úkony potřebné ke zjištění závad a ke zjišťování stavu příčin a následků závažných provozních nehodprovozních nehod (havárií) a závažných pracovních úrazů a přesvědčovat se u technických pracovníků o jejich znalosti předpisů uvedených v § 41 odst. 1 písm. a),
b)
dávat závazné příkazy, aby byly odstraněny zjištěné závady a nedostatky, a při zřejmém a bezprostředním ohrožení zákonem chráněných obecných zájmů, zejména bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, bezpečnosti provozu a technických zařízení, popřípadě majetku, dávat závazné příkazy k zastavení provozu organizace nebo jeho části, popřípadě jejích technických zařízení, a to v nezbytném rozsahu až do odstranění závad, včetně příkazů k vyvedení pracovníků do bezpečí; dále je oprávněn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu nařizovat nezbytná opatření. Závazný příkaz může být dán ústně nebo písemně; pokud byl dán ústně, je inspektor povinen po ukončení inspekce nebo kontroly jej písemně zaznamenat,
c)
zakázat práci přesčas, práci v noci a práci žen a mladistvých, zjistí-li, že je vykonávána v rozporu s právními předpisy,19)
d)
zadržet průkaz o odborné způsobilosti vydaný orgánem státní báňské správy v případech hrubého nebo opakovaného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(3)
Báňský inspektor se při výkonu své činnosti prokazuje průkazem vydaným předsedou Českého báňského úřadu; průkaz je zároveň i pověřením ke kontrole.
§ 43
(1)
Proti závaznému příkazu báňského inspektora lze podat ve lhůtě 15 dnů od jeho vydání námitky k obvodnímu báňskému úřadu nebo Českému báňskému úřadu, pokud závazný příkaz vydal ústřední báňský inspektor. Tyto orgány svým rozhodnutím závazný příkaz potvrdí, změní nebo jej zruší. Podání námitek má odkladný účinek, pokud jej v závazném příkazu báňský inspektor nevyloučil. Odkladný účinek lze vyloučit jen v případě, kdy jsou ohroženy život a zdraví lidí nebo majetek a hrozí nebezpečí z prodlení. Proti rozhodnutí obvodního báňského úřadu nebo Českého báňského úřadu o námitkách lze podat odvolání nebo rozklad.
(2)
Zadržený průkaz o odborné způsobilosti postoupí k dalšímu řízení obvodní báňský inspektor obvodnímu báňskému úřadu a ústřední báňský inspektor Českému báňskému úřadu.
ČÁST ŠESTÁ
PŘESTUPKY
§ 44
Přestupky
(1)
Fyzická osoba se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez oprávnění podle § 5 odst. 2,
b)
nedbá nebo zneužije výstražného znamení, výstražné nebo informativní tabule nebo výstražného signálu při provádění trhacích anebo je úmyslně zničí, poškodí nebo neoprávněně odstraní,
c)
neoprávněně získá, přechovává nebo použije výbušninuvýbušninu anebo jinak neoprávněně nakládá s výbušninamivýbušninami,
d)
neoprávněně vyrábí nebo zpracovává výbušniny anebo provádí výzkum, vývoj nebo pokusnou výrobu výbušnin,
e)
v rozporu s § 22 odst. 10 neoznámí bezodkladně odcizení, ztrátu nebo nález výbušninyvýbušniny anebo porušení nákladu či přepravního obalu výbušninyvýbušniny PoliciiPolicii České republiky nebo organizaci, jde-li o výbušninuvýbušninu, s kterou organizace nakládá, nebo
f)
v rozporu s § 22 odst. 1 nepostupuje při styku s výbušninami s nejvyšší opatrností nebo nedodrží předpisy o nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami nebo návody na používání výbušnin tak, aby neohrozil svoji bezpečnost nebo bezpečnost jiných osob nebo majetku.
(2)
Fyzická osoba se jako osoba určená organizací k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem dopustí přestupkupřestupku tím, že poruší požadavek k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu včetně bezpečnosti používaných technických zařízení a požární ochrany v podzemí stanovený podle § 6 odst. 6, s nímž ho organizace seznámila, anebo jako báňský projektant poruší některou z povinností podle § 5b odst. 2.
(3)
Za přestupekpřestupek lze uložit pokutu do
a)
50 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. a), b) nebo e) nebo odstavce 2,
b)
100 000 Kč, jde-li o přestupekpřestupek podle odstavce 1 písm. c), d) nebo f).
(4)
Přestupky podle odstavce 1 písmene c) až f) se zapisují do evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů.
§ 44a
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez oprávnění podle § 5 odst. 2, anebo jako báňský projektant poruší některou z povinností podle § 5b odst. 2,
b)
neoprávněně získá, přechovává nebo použije výbušninuvýbušninu anebo jinak neoprávněně nakládá s výbušninamivýbušninami,
c)
neoprávněně vyrábí nebo zpracovává výbušniny anebo provádí výzkum, vývoj nebo pokusnou výrobu výbušnin,
d)
v rozporu s § 22 odst. 10 neoznámí bezodkladně odcizení, ztrátu nebo nález výbušninyvýbušniny anebo porušení nákladu či přepravního obalu výbušninyvýbušniny PoliciiPolicii České republiky nebo organizaci, jde-li o výbušninuvýbušninu, s kterou organizace nakládá,
e)
nepředá společně s pomůckou doklad o jejích vlastnostech a návod k jejímu používání podle § 22 odst. 2,
f)
jako vlastník nebo jím písemně pověřený provozovatel podzemního objektu nesplní některou z povinností podle § 37 odst. 4, 5 nebo 6.
(2)
Organizace se dopustí přestupku tím, že
a)
provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem bez povolení nebo ohlášení podle § 5 odst. 2,
b)
provádí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v rozporu s podmínkami stanovenými v povolení vydaném podle § 9, 10, 11, 13 nebo 19,
c)
v rozporu s § 6 odst. 1 neustanoví závodního dolu, závodního lomu nebo závodního, nebo ho podřídí ve věcech bezpečného nebo odborného řízení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem jinému vedoucímu zaměstnanci organizace,
d)
v rozporu s § 6 odst. 2 neučiní včas preventivní nebo zajišťovací opatření nebo neodstraní nebezpečný stav anebo neučiní opatření v rámci havarijní prevence,
e)
nesplní povinnost podle § 6 odst. 3,
f)
nevyhoví žádosti o poskytnutí pomoci podle § 7 odst. 5,
g)
v rozporu s § 6 odst. 2 neučiní opatření k předcházení vzniku požárů a výbuchů, průvalů vod a bahna, průtrží hornin, uhlí a plynů, jakož i vzniku důlních otřesů a erupcí,
h)
při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem použije technické zařízení nebo pomůcky v rozporu s § 8 odst. 1,
i)
v rozporu s § 8 odst. 3 a 4 použije poprvé vybraný důlní stroj, zařízení, přístroj nebo pomůcku v podzemí bez povolení nebo neprovede jeho zkoušku,
j)
v rozporu s § 8a odst. 3 písm. a) a c) a vyhláškou vydanou podle § 8a odst. 8 písm. a) nebo b) nezajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a zkoušek odborně způsobilými osobami,
k)
montuje, opravuje nebo provádí revize, zkoušky a prohlídky vyhrazených technických zařízenívyhrazených technických zařízení, plní nádoby plyny nebo vyrábí vyhrazená tlaková zařízení v rozporu s § 8a odst. 3 písm. b) a vyhláškou vydanou podle § 8a odst. 8 písm. a) nebo b), nebo
l)
nesplní závazný příkaz báňského inspektora vydaný podle § 42 odst. 2 písm. b) nebo c), nesplní opatření uložené rozhodnutím báňského úřadu, nesplní požadavky stanovené prováděcím právním předpisem vydaným na základě § 6 odst. 6 nebo § 8a odst. 8 nebo požadavky pro nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami podle § 22, nesplní požadavky na výrobu pyrotechnických výrobků, nebo nedodržuje zákaz práce přesčas, práce v noci nebo práce žen a mladistvých, nebo nezajistí, aby pracovní podmínky odpovídaly požadavkům na bezpečnost a ochranu zdraví při práci stanoveným pracovněprávními předpisy.
(3)
Organizace se dopustí přestupku dále tím, že
a)
v rozporu s § 22 odst. 5 neohlásí výrobu, zpracování, ničení a zneškodňování, skladování, výzkum, vývoj a zkoušení výbušnin nebo neohlásí výrobu, přerušení anebo ukončení těchto činností,
b)
nezajistí objekty a prostory, v nichž se nakládá s výbušninamivýbušninami, proti odcizení výbušninvýbušnin a jejich výbuchu podle § 22 odst. 6,
c)
skladuje výbušninyvýbušniny způsobem nebo v prostoru nebo objektu v rozporu s požadavky stanovenými podle § 22 odst. 6,
d)
v rozporu s § 22 odst. 9 neoznámí odcizení, ztrátu nebo porušení nákladu či přepravního obalu výbušninyvýbušniny, se kterou nakládá,
e)
nakládá s plastickou trhavinouplastickou trhavinou, která neobsahuje detekční látku, v rozporu s § 22 odst. 13 nebo 14,
f)
poruší požadavek k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo bezpečnosti provozu při nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami podle prováděcího právního předpisu vydaného na základě § 22 odst. 17 nebo § 27 odst. 6,
g)
předá výbušninuvýbušninu bez povolení podle § 25 odst. 1, nebo ji předá přesto, že platnost tohoto povolení byla podle § 25e odst. 2 pozastavena,
h)
vyveze nebo doveze výbušninuvýbušninu bez povolení podle § 25c odst. 1, anebo ji vyveze nebo doveze přesto, že platnost povolení byla podle § 25e odst. 2 pozastavena,
i)
uskuteční tranzit výbušninytranzit výbušniny přes území České republiky bez povolení podle § 25d odst. 1, nebo v rozporu s podmínkami stanovenými v povolení podle § 25d odst. 4 písm. c, d), f) nebo g), anebo tranzit výbušninytranzit výbušniny přes území České republiky uskuteční přesto, že platnost povolení byla podle § 25e odst. 2 pozastavena,
j)
nesplní oznamovací povinnost podle § 25f odst. 1, 4 nebo 6,
k)
v rozporu s § 25f odst. 2 nezajistí, aby dopravní prostředek určený k přepravě výbušniny po pozemních komunikacích byl ve stanovených případech vybaven zařízením, které umožňuje nepřetržité sledování jeho pohybu, nebo po celou dobu přepravy zařízení bylo přihlášeno do systému sledování pohybu a jím zaregistrováno,
l)
v rozporu s § 25g odst. 1 písm. a) nezajistí, aby při přepravě výbušnin bylo společně s výbušninou přepravováno nebo předloženo příslušné povolení,
m)
v rozporu s § 25g odst. 1 písm. b) neuchovává povolení po stanovenou dobu,
n)
v rozporu s § 28a odst. 2 použije v rizikových podmínkách nebo rizikovém prostředí výbušninu bez povolení,
o)
určí k nakládání s výbušninaminakládání s výbušninami osoby, které nesplňují požadavky podle § 34,
p)
určí k přivádění výbušnin k výbuchu, k jejich zneškodňování a ničení osoby v rozporu s § 35,
q)
v rozporu s § 25g odst. 2 nesdělí příslušným orgánům požadované informace nebo nepředloží požadované doklady.
(4)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. c), d), f), i), j) nebo k),
b)
2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d) nebo f), nebo podle odstavce 3 písm. a), b), c), d), f), j), k), l), m), n), o), p) nebo q),
c)
5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c) nebo e), podle odstavce 2 písm. a), b), e), g), h) nebo l) nebo podle odstavce 3 písm. e), g), h) nebo i).
§ 44d
Společná ustanovení o přestupcích
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projednává obvodní báňský úřad. Jestliže porušení povinnosti zjistí při výkonu dozoru Český báňský úřad, přestupek projedná Český báňský úřad.
(2)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
ČÁST SEDMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 45
(1)
Orgány státní báňské správy mohou odejmout fyzickým osobám jimi vydaná oprávnění nebo osvědčení k výkonu činností za hrubé nebo opakované porušení předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, a to až na dobu 3 let.
(2)
Orgány státní báňské správy mohou zrušit rozhodnutí nebo jiná opatření opravňující k výkonu činností podle tohoto zákona vydaná organizaci, pokud tato organizace hrubě nebo opakovaně poruší předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo bezpečnosti provozu, a to až na dobu 3 let.
(3)
Orgán státní báňské správy může nařídit zneškodnění nebo zničení výbušninyvýbušniny, která nesplňuje požadavky stanovené tímto zákonem. Organizace, která drží takové výbušninyvýbušniny, je povinna provést takto nařízená opatření na své náklady.
(4)
Ustanovení tohoto zákona týkající se výbušninvýbušnin a současně vztahů k členským státům Evropské unie se týkají též vztahů ke smluvním státům Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarské konfederaci.
§ 45a
(1)
Pokud tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení stanoví požadavky, které nepřejímají požadavky stanovené příslušnými předpisy práva Evropských společenství, neuplatní se tyto požadavky na výrobek, který byl vyroben nebo uveden na trh v některém členském státě Evropské unie nebo Turecku, v souladu s jejich právními předpisy, za předpokladu, že tento výrobek zaručuje míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře, jejíž dosažení sleduje tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení20c).
(2)
Zjistí-li příslušný orgán státní báňské správy v řízení podle § 8 odst. 3, že technické zařízení neposkytuje míru ochrany rovnocennou ochraně, jejíž dosažení sleduje tento zákon, horní zákon nebo předpisy vydané k jejich provedení, rozhodne o zamítnutí žádosti o vydání povolení k použití v podzemí poté, co
a)
bude organizace hodlající použít technické zařízení v podzemí písemně informována o důvodech, které použití takového technického zařízení v podzemí brání,
b)
příslušný orgán státní báňské správy na základě dostupných technických nebo vědeckých poznatků má za prokázané, že převažují důvody oprávněného zájmu a že méně omezující opatření použít nelze,
c)
organizaci hodlající použít technické zařízení v podzemí bude poskytnuta lhůta 20 pracovních dnů, aby se vyjádřila ke zjištění podle písmene a) nebo b).
§ 46
(1)
Český báňský úřad může na žádost organizace vydat souhlas s odchýlením se od technického požadavku stanoveného prováděcím právním předpisem vydaným podle tohoto zákona, bude-li zajištěna dostatečná míra bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, a současně jestliže
a)
splnění technického požadavku je vzhledem k místním podmínkám náročné a nepřiměřené cíli, který technický požadavek sleduje, nebo
b)
nové poznatky vědy a techniky umožňují splnit cíl sledovaný technickým požadavkem jiným způsobem.
(2)
Žádost musí kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahovat
a)
důvody pro udělení souhlasu podle odstavce 1 a
b)
návrh náhradních opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.
(3)
Český báňský úřad může v rozhodnutí podle odstavce 1 uložit podmínky, pokud je to nezbytné k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu nebo ochrany zákonem chráněných zájmů, zejména ochrany života, zdraví a majetku. Na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 není právní nárok.
§ 47
Přechodná ustanovení
(1)
Povolení podle tohoto zákona nevyžadují
a)
otvírka, příprava a dobývání výhradních ložisek, jakož i zajištění nebo likvidace hlavních důlních děl a lomů vykonávané na základě plánů schválených obvodními báňskými úřady před nabytím účinnosti tohoto zákona,
b)
vyhledávání a průzkum ložisek důlními díly, jakož i zabezpečení a likvidace těchto děl prováděné na základě projektů projednaných s obvodními báňskými úřady před nabytím účinnosti tohoto zákona,
c)
zvláštní zásahy do zemské kůry a práce na zajištění a likvidaci starých důlních děl započaté před nabytím účinnosti tohoto zákona.
(2)
Jestliže organizace započala s dobýváním ložiska nevyhrazeného nerostu podle § 19 před nabytím účinnosti tohoto zákona, je povinna předložit obvodnímu báňskému úřadu plán využívání ložiska do šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 48
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se
1.
zákon České národní rady č. 24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy, ve znění zákona České národní rady č. 50/1982 Sb.,
2.
vyhláška předsedy Ústředního báňského úřadu č. 259/1957 Ú. l., kterou se vyhlašuje statut státní báňské správy,
3.
vyhláška Ústředního báňského úřadu, ministerstva chemického průmyslu a ministerstva všeobecného strojírenství č. 62/1965 Sb., o výbušnináchvýbušninách.
§ 49
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Kempný v. r.
Adamec v. r.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/28/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání výbušnin pro civilní použití na trh a dozoru nad nimi (přepracované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací.
1a)
§ 5 a 11 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona ČNR č. 541/1991 Sb.
Zákon ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb.
1d)
Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství.
Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
1f)
Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Např. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), zákon č.111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
2a)
§ 35 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3)
Např. zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb., zákon ČNR č. 62/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb.
3a)
Například zákoník práce, vyhláška č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí, ve znění pozdějších předpisů.
3b)
Například zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.
3c)
Například zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3d)
Zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon ČNR č. 62/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb.
4a)
Například vyhláška č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a o změně některých právních předpisů, ve znění vyhlášky č. 240/2006 Sb.
4b)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
4c)
§ 108 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
§ 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
4d)
Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5)
§ 213 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
5a)
§ 19 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
6a)
§ 12 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
6b)
§ 6 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (registrována v částce 2/1968 Sb.), ve znění pozdějších předpisů.
6c)
Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).
7)
Zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb.
8)
ČSN 26 9020 Provoz skladů výbušin a výrobků obsahujících výbušiny.
ČSN 66 8002 Provoz výbušinářských laboratoří, zkušeben a střelnic.
ON 73 5721 Zřizování výroben, laboratoří a zkušeben výbušin nebo výrobků obsahujících výbušiny.
8a)
§ 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.
8c)
§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
9)
Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
10)
§ 39 horního zákona.
11)
Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.
12)
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 70/1983 Sb.)
Vládní nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě.
13)
§ 71 až 74 zákona č. 50/1976 Sb.
13a)
Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášená pod č. 64/1987 Sb., ve znění pozdějších změn.
13b)
Například Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie.
13c)
Úmluva o značkování plastických trhavin pro účely detekce, vyhlášená pod č. 6/2003 Sb. m. s.
13d)
§ 52 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
13f)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v platném znění.
13g)
Zákon č. 153/1994 Sb.
13h)
§ 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
14)
Zákon č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství, ve znění zákona ČNR č. 49/1982 Sb.
Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 122/1979 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství.
Vyhláška ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška ministerstva dopravy č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška ministerstva dopravy č. 134/1964 Sb., o přepravním řádu vodní dopravy, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška ministerstva dopravy č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu, ve znění vyhlášky č. 15/1971 Sb.
Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním řádu lanových drah, ve znění vyhlášky č. 35/1985 Sb.
Výnos Ústřední správy spojů, kterým se vydává Poštovní řád.
15)
Např. ČSN 26 9021 Vnitropodniková doprava výbušnin a výrobků obsahujících výbušniny.
16)
ČSN 73 5530 Zřizování skladů výbušnin a výrobků obsahujících výbušniny.
17)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
18)
Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.
18a)
Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
18b)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).
18c)
Například zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
18d)
§ 143 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
18e)
§ 22 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.
18g)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb.
18h)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků.
18i)
§ 7 vyhlášky č. 617/1992 Sb., o podrobnostech placení úhrad z dobývacích prostorů a z vydobytých vyhrazených nerostů.
18j)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
18l)
§ 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
18m)
§ 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
19)
Zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
20c)
Například vyhláška č. 12/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky na izolační sebezáchranné přístroje s chemicky vázaným kyslíkem, vyhláška č. 74/2002 Sb., o vyhrazených elektrických zařízeních, vyhláška č. 293/2003 Sb., o bližších podmínkách a vlastnostech výbušnin určených pro použití v rizikových podmínkách nebo v rizikovém prostředí a o přezkušování vlastností těchto výbušnin, vyhláška č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi.
20d)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
20e)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
20f)
Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
21)
§ 23 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb.
22)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly.
21)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
23)
Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice).
24)
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
25)
Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.
Nařízení vlády č. 97/2015 Sb., o technických požadavcích na výbušniny.
26)
Zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
27)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.
28)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), které stanoví vývozní povolení a opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva.
29)
Čl. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/28/EU.
30)
Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů.
31)
§ 5 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
32)
§ 3 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů.
33)
Zákon č. 373/2011 Sb.
Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ve znění pozdějších předpisů.
34)
§ 5 odst. 3 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
35)
§ 6a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon České národní rady č. 62/1988 Sb. | Zákon České národní rady č. 62/1988 Sb.
Zákon České národní rady o geologických pracích
Vyhlášeno 21. 4. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 10/1988
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - OPRÁVNĚNÍ K PROVÁDĚNÍ GEOLOGICKÝCH PRACÍ (§ 3 — § 4g)
* ČÁST TŘETÍ - PROJEKTOVÁNÍ, PROVÁDĚNÍ A VYHODNOCOVÁNÍ GEOLOGICKÝCH PRACÍ (§ 6 — § 17)
* ČÁST ČTVRTÁ - KONTROLA A SANKCE (§ 19 — § 21)
* ČÁST PÁTÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 22 — § 28) k zákonu č. 62/1988 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (284/2021 Sb., 149/2023 Sb.)
62
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. dubna 1988
o geologických pracích
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie20) a upravuje podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich kontrolu a sankce.
§ 2
Geologické práce
(1)
Geologickými pracemi se podle tohoto zákona rozumí geologický výzkum a geologický průzkum na území České republiky, který zahrnuje
a)
zkoumání, hodnocení, dokumentování a zobrazování vývoje a složení geologické stavby území a jejích zákonitostí,
b)
vyhledávání a průzkum ložisek nerostů, ověřování jejich zásob a zpracovávání geologických podkladů pro jejich využívání a ochranu,
c)
vyhledávání a průzkum zdrojů podzemních vod včetně přírodních vod léčivých, stolních minerálních a termálních, ověřování jejich využitelných zásob, zkoumání negativních vlivů na jejich jakost a množství, jakož i zpracovávání geologických podkladů pro jejich využívání a ochranu,
d)
zjišťování a ověřování inženýrskogeologických a hydrogeologických poměrů území, zejména pro účely územního plánování, dokumentace a provádění staveb včetně stabilizace sesuvných území,
e)
zjišťování a ověřování geologických podmínek pro zřizování, provoz a likvidaci zařízení k uskladňování plynů, kapalin a odpadů v horninovém prostředí a podzemních prostorech, pro průmyslové využívání tepelné energie zemské kůry a pro zajišťování a likvidaci starých důlních děl,1)
f)
zjišťování a hodnocení geologických činitelů ovlivňujících životní prostředí,
g)
zjišťování a odstraňování antropogenního znečištění v horninovém prostředí,
h)
zjišťování a ověřování geologických a hydrogeologických podmínek pro zřizování, provoz a likvidaci zařízení pro ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur21).
(2)
Geologický výzkum zahrnuje soubor prací, jimiž se zkoumá vznik a působení geologických procesů, zkoumá, hodnotí a dokumentuje geologická stavba území, její prvky a zákonitosti. Geologický výzkum se na další etapy nečlení.
(3)
Geologický průzkum zahrnuje účelově zaměřené geologické práce, jimiž se zkoumá území v podrobnostech přesahujících geologický výzkum. Geologický průzkum se podle účelu prací člení na ložiskový, průzkum pro zvláštní zásahy do zemské kůry, hydrogeologický, inženýrskogeologický a průzkum geologických činitelů ovlivňujících životní prostředí.
(4)
Ložiskový průzkum se člení na etapu
a)
vyhledávání, která představuje soubor geologických prací, jejichž účelem je zhodnotit území z hlediska možného výskytu ložisek nerostů, nalézt je, ověřit jejich přibližný rozsah a význam, provést výpočet vyhledaných zásob a vymezit střety zájmů pro následný průzkum. U rozsáhlých ložisek může být ověřena výpočtem zásob pouze část ložiska umožňující samostatné využití a zbytek je možno ocenit vymezením prognózního zdroje. Vyhledávání se provádí na území, kde dosud ložisko vyhledávaného nerostu nebylo nalezeno a evidováno,
b)
průzkumu, který se provádí na již známém a evidovaném ložisku, na kterém dosud nebyl stanoven dobývací prostor, v rozsahu potřebném pro získání podkladů ke zpracování dokumentace podle zvláštních právních předpisů,1a) pro výpočet prozkoumaných zásob a prokázání jejich využitelnosti a pro řešení střetů zájmů s uvažovaným dobýváním ložiska,
c)
těžebního průzkumu, který se provádí ve stanoveném dobývacím prostoru v rozsahu a podrobnostech potřebných pro účelné vydobytí ložiska.
(5)
Členění průzkumných geologických prací v rámci průzkumu pro zvláštní zásahy do zemské kůry, hydrogeologického, inženýrskogeologického, geofyzikálního a geochemického průzkumu a průzkumu geologických činitelů ovlivňujících životní prostředí stanoví Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou.
(6)
V pochybnostech ministerstvo rozhodne, zda některá činnost je geologickou prací, popřípadě zda jde o geologický výzkum nebo geologický průzkum a jakou jeho etapu.
ČÁST DRUHÁ
OPRÁVNĚNÍ K PROVÁDĚNÍ GEOLOGICKÝCH PRACÍ
§ 3
Oprávnění k projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací a osvědčení odborné způsobilosti
(1)
Geologické práce
a)
prováděné v rámci podnikatelské činnosti,
b)
prováděné se zásahem do pozemku,
c)
jejichž výsledky slouží k plnění práv a povinností orgánů veřejné správy
jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat pouze ty fyzické a právnické osoby, splňující podmínky stanovené právními předpisy (dále jen „organizace“), u nichž tyto práce řídí a za jejich výkon odpovídá fyzická osoba s osvědčením odborné způsobilosti geologické práce projektovat, provádět a vyhodnocovat (dále jen „odpovědný řešitel geologických prací“).
(2)
Geologické práce, které nespadají do prací uvedených v odstavci 1, jsou oprávněny projektovat, provádět a vyhodnocovat
a)
vědecké ústavy,1b) vysoké školy,1c) střední školy, vyšší odborné školy1d) a muzea1e) při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů,
b)
Česká geologická služba.
(3)
O odborné způsobilosti odpovědného řešitele geologických prací rozhoduje ministerstvo. Rozhodnutí, kterým se vydává osvědčení o odborné způsobilosti odpovědného řešitele geologických prací, se vydává na dobu neurčitou. Ministerstvo může rozhodnutí o odborné způsobilosti zrušit tomu, kdo závažným způsobem nebo opakovaně porušil ustanovení tohoto zákona nebo předpisy vydané na jeho základě. Postup při uznávání odborné kvalifikace státních příslušníků členských států Evropské unie se řídí zvláštním právním předpisem.2c)
(4)
Podmínkou odborné způsobilosti je vysokoškolské vzdělání geologického směru, odborná praxe v oboru minimálně tři roky, zahrnující podíl na řešení geologických úkolů, odborná úroveň dosavadních prací, složení zkoušky ze znalosti potřebných předpisů2a) a bezúhonnost.2b) Ministerstvo si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního předpisu2d) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. U žadatelů s více než desetiletou odbornou praxí může v odůvodněných případech ministerstvo prominout nesplnění podmínky vysokoškolského vzdělání geologického směru. K posouzení odborné úrovně dosavadních prací pověří ministerstvo odborné garanty z řad odborníků doporučených profesními sdruženími. Doklady potřebné k prokázání odborné způsobilosti, obory a specializace, pro něž se osvědčuje odborná způsobilost, rozsah potřebných znalostí právních předpisů souvisejících s geologickými pracemi, postup při ověřování odborné způsobilosti a způsob evidence a zveřejňování vydaných osvědčení stanoví ministerstvo vyhláškou.
(5)
Odpovědný řešitel geologických prací opatřuje projekty, dílčí a závěrečné zprávy geologických prací vlastnoručním podpisem a otiskem kulatého razítka, které obsahuje malý státní znak České republiky, jméno odpovědného řešitele geologických prací, vyznačený obor nebo specializaci a pořadové číslo, pod kterým mu bylo osvědčení odborné způsobilosti vydáno.
(6)
Osvědčení odborné způsobilosti se nevyžaduje u osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá ojediněle nebo dočasně projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce, pokud prokáže, že
a)
je státním příslušníkem členského státu Evropské unie a
b)
je oprávněna k projektování, provádění nebo vyhodnocování geologických prací podle právních předpisů jiného členského státu Evropské unie.
(7)
Doklady o splnění podmínek podle odstavce 6 je tato osoba povinna předložit ministerstvu před zahájením těchto činností. O nesplnění požadavků pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací vydá ministerstvo rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byly předloženy doklady o splnění podmínek podle odstavce 6.
§ 3a
Osvědčení odborné způsobilosti odpovědného řešitele geologických prací podle § 3 odst. 3 vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. Ministerstvo o žádosti o vydání osvědčení rozhodne ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení žádosti.
§ 4
Stanovení průzkumného území pro ložiskový průzkum
(1)
Geologické práce pro vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů a průzkum výhradních ložisek nevyhrazených nerostů je možné provádět pouze na průzkumném území, které je stanoveno právnické osobě nebo fyzické osobě, která má oprávnění k hornické činnosti,3a) (dále jen „zadavatel“).
(2)
Žádost o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum výhradních ložisek (dále jen „průzkumné území“) se předkládá ve dvojím vyhotovení a obsahuje
a)
návrh průzkumného území s jeho zákresem do mapy povrchové situace ve vhodném měřítku, ne však v menším než 1 : 25 000 u území do 50 km2 a 1 : 50 000 nad 50 km2, s výpočtem plošného obsahu území, a souřadnice vrcholů průzkumného území vymezeného přímými čarami,
b)
nerost v případě vyhledávání a výhradní ložisko nerostu v případě průzkumu,
c)
zákres hranic dobývacích prostorů, chráněných ložiskových území, popřípadě jiných chráněných území nebo ochranných pásem v navrhovaném průzkumném území a výčet těchto území,
d)
údaje o žadateli2b) a doklady o jeho oprávnění pro podnikání v oboru hornické činnosti,
e)
etapu prací, cíl, rozsah a způsob provádění prací a dobu, na kterou se o stanovení průzkumného území žádá,
f)
u vyhledávání nebo průzkumu ložisek ropy nebo zemního plynu doložení technické a finanční způsobilosti žadatele,
g)
rozdělení plošného obsahu území pro průzkum do území jednotlivých obcí. V případě, že navrhované průzkumné území výhradního ložiska nevyhrazeného nerostu přesahuje jeho rozsah vymezený zvláštním právním předpisem,3b) musí žádost obsahovat také písemný souhlas vlastníků dotčených pozemků.3c)
(3)
V řízení o stanovení průzkumného území ministerstvo posuzuje bezúhonnost žadatele, která se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů. Ministerstvo si za účelem doložení bezúhonnosti vyžádá podle zvláštního právního předpisu2d) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z Rejstříku trestů a výpis z Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Na průzkumném území má zadavatel výhradní právo na vyhledávání a průzkum výhradního ložiska v souladu se stanovením průzkumného území.
(5)
Stanovení průzkumného území může zadavatel převést na jinou fyzickou osobu nebo právnickou osobu jen na základě písemné smlouvy a s písemným souhlasem ministerstva. Bez tohoto souhlasu je převod neplatný. Touto smlouvou přecházejí na nového zadavatele veškeré povinnosti a závazky vzniklé původnímu zadavateli v souvislosti s projektováním, prováděním a vyhodnocováním geologických prací od počátku platnosti průzkumného území před uzavřením smlouvy. Ministerstvo souhlas udělí osobě, na kterou má být průzkumné území převedeno, pokud tato osoba prokáže, že je schopna dostát přebíraným závazkům a povinnostem.
(6)
Povrchové hranice průzkumného území jsou dány uzavřeným geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy jsou definovány souřadnicemi v platném souřadnicovém systému. Hranice pod povrchem jsou dány svislými rovinami procházejícími stranami povrchového obrazce.
(7)
Organizace, která bude realizovat veřejnou zakázku3d) zadávanou ministerstvem pro vyhledání nebo průzkum ložiska vyhrazeného nerostu, podává žádost podle odstavce 2.
(8)
Pro žádost o stanovení průzkumného území pro zvláštní zásah do zemské kůry3e) platí obdobný postup jako pro vyhledávání nebo průzkum ložisek vyhrazených nerostů.
(9)
Pokud se v průběhu platnosti stanovení průzkumného území zadavatel písemně vzdá stanovení průzkumného území nebo se vzdá oprávnění k využití části tohoto území, platí tato skutečnost dnem doručení tohoto oznámení ministerstvu.
(10)
Ministerstvo vede souhrnnou evidenci stanovených průzkumných území. Údaje o umístění a rozsahu průzkumného území, nerostu nebo ložisku, termín platnosti stanovení průzkumného území a údaje o osobě, na jejíž žádost bylo stanovení tohoto území provedeno, jsou veřejně přístupné.
§ 4a
(1)
Průzkumné území se stanoví za účelem vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska.
(2)
Žádost o stanovení průzkumného území se podává ministerstvu. Účastníkem řízení je žadatel, obec, na jejímž území je návrh průzkumného území nebo jeho část situována, popřípadě osoba, které zvláštní zákon4a) postavení účastníka řízení přiznává. Na výhradní ložisko může být stanoveno jenom jedno průzkumné území.
(3)
Příjem žádosti podle odstavce 2, která se týká průzkumu ložiska nalezeného za prostředky ze státního rozpočtu, oznámí ministerstvo v Obchodním věstníku. Do 30 dní od oznámení žádosti je možné podat konkurenční žádost; do této doby není zahájeno správní řízení. V případě dvou nebo více žádostí rozhodne ministerstvo na základě jejich posouzení a přihlédne k tomu, která žádost zajišťuje získání úplnějších geologických informací a lepší ochranu zákonem chráněných zájmů.
(4)
V rozhodnutí o stanovení průzkumného území se souřadnicemi vymezí území, popřípadě výhradní ložisko, pro jehož průzkum se průzkumné území stanoví, doba platnosti území a podmínky pro provádění prací. V případě, že je průzkumné území situováno na území více obcí, vymezí se i podíl jednotlivých obcí v km2.
(5)
Žádost o stanovení průzkumného území ministerstvo zamítne v případě, že
a)
navržené průzkumné území se zcela nebo zčásti překrývá s územím již stanoveným pro stejný nerost jinému zadavateli nebo se stanoveným dobývacím prostorem,
b)
na ložisko byl udělen předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle zvláštních právních předpisů3b) jiné osobě než žadateli,
c)
žadatel neprokáže požadovanou bezúhonnost nebo oprávnění k hornické činnosti,
d)
u vyhledávání ložisek ropy nebo zemního plynu žadatel neprokáže technickou nebo finanční způsobilost,
e)
žadateli bylo v posledních deseti letech zrušeno průzkumné území podle § 21 tohoto zákona.
(6)
Ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území dále zamítne zejména v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska.
(7)
Dobu platnosti rozhodnutí o stanovení průzkumného území lze prodloužit, jestliže stanovená lhůta není dostatečná k ukončení činnosti, která je předmětem rozhodnutí, a činnost byla vykonávána v souladu s rozhodnutím.
§ 4b
Poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum
(1)
Na základě rozhodnutí o stanovení průzkumného území zadavatel hradí poplatek, jehož výše se odvozuje z plochy tohoto území, který činí v prvním roce 2 000 Kč za každý i započatý rok a každý i započatý km2 stanoveného průzkumného území. Tento poplatek se každý další rok zvyšuje o 1 000 Kč za každý km2.
(2)
Poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum, jehož výše byla stanovena podle odstavce 1, je za první rok splatný do tří měsíců od začátku platnosti stanovení průzkumného území, pro další léta vždy v ročním intervalu od začátku platnosti stanovení průzkumného území.
(3)
Poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum, jehož výše byla stanovena podle odstavce 1, je příjmem obce, na jejímž území se průzkumné území nachází. Leží-li průzkumné území na území více obcí, rozdělí zadavatel poplatek podle poměru ploch průzkumného území nacházejících se na území jednotlivých obcí.
§ 4c
Vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů
Vyhledávání a průzkum ložisek nevyhrazených nerostů může organizace provádět jen na základě dohody s vlastníkem pozemku, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.5)
Zvláštní ustanovení pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu
§ 4d
(1)
V souladu s právními předpisy Evropských společenství5a) oznámí ministerstvo příjem žádosti o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu nebo svůj podnět v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „Úřední věstník“). V oznámení stanoví lhůtu, ve které je možné podat konkurenční žádost. Tato lhůta nesmí být kratší než 90 dní a začíná běžet prvním dnem po dni zveřejnění oznámení v Úředním věstníku. Správní řízení je zahájeno dnem následujícím po dni uplynutí lhůty stanovené podle tohoto odstavce.
(2)
V oznámení podle odstavce 1 ministerstvo dále uvede označení právního předpisu, podle kterého povede správní řízení, území, které je předmětem žádosti, a navrženou dobu platnosti průzkumného území.
(3)
V případě dvou nebo více žádostí o stanovení průzkumného území rozhodne ministerstvo na základě jejich posouzení a přihlédne k technické a finanční způsobilosti žadatele, navrženému způsobu průzkumu nebo vyhledávání na území, které je předmětem žádosti, a k tomu, která žádost zajišťuje získání úplnějších geologických informací a lepší ochranu zákonem chráněných zájmů.
(4)
Podle odstavců 1 až 3 se nepostupuje, pokud žádost o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu podá zadavatel, kdy alespoň jedna hranice navrhovaného průzkumného území je společná s průzkumným územím, k němuž již bylo vydáno rozhodnutí o stanovení průzkumného území pro ropu nebo hořlavý zemní plyn, a to žadateli nebo jiné osobě. Pokud je stanoveno průzkumné území jiné osobě než žadateli, vyzve ji ministerstvo, aby se v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě vyjádřila k podané žádosti nebo podala konkurenční žádost. Pokud je podána konkurenční žádost, rozhodne ministerstvo o stanovení průzkumného území na základě posouzení, který ze žadatelů je schopen zajistit získání nejúplnějších geologických informací a nejlepší ochranu zákonem chráněných zájmů.
§ 4e
(1)
Průzkumné území pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo zemního plynu se rozhodnutím stanoví na dobu, která je nezbytně nutná k výkonu geologických prací, a pro území, které nepřesahuje rozlohu odůvodněnou nejvhodnějším výkonem geologických prací z technického a ekonomického hlediska.
(2)
V rozhodnutí o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum ložisek ropy nebo zemního plynu mohou být podmínky stanoveny z důvodu
a)
zajištění obrany státu,
b)
zajištění veřejného pořádku,
c)
ochrany veřejného zdraví,
d)
zajištění bezpečnosti dopravy,
e)
ochrany životního prostředí včetně ochrany přírodních zdrojů,
f)
ochrany zájmů státní památkové péče5b) nebo ochrany archeologického dědictví,5c)
g)
zajištění bezpečnosti zařízení a zaměstnanců,
h)
ochrany ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu a jejich racionálního využívání,
i)
zajištění příjmů veřejných rozpočtů spojených se stanovením průzkumného území.
(3)
Zjistí-li ministerstvo, že účelu, pro který bylo průzkumné území stanoveno, bylo dosaženo ještě před uplynutím platnosti příslušného rozhodnutí, může dobu jeho platnosti v odůvodněných případech zkrátit.
§ 4f
V souladu s právem Evropských společenství5a) poskytuje ministerstvo příslušným orgánům Evropských společenství informace týkající se vyhledávání a průzkumu ložisek ropy nebo hořlavého zemního plynu, včetně informací o volně přístupných zeměpisných oblastech pro vyhledávání a průzkum ropy nebo hořlavého zemního plynu, o udělených povoleních a jejich držitelích a o zjištěných a předpokládaných zásobách těchto surovin nacházejících se na území České republiky. Ministerstvo nezveřejňuje informace, které mají povahu obchodního tajemství.
Zvláštní ustanovení pro vyhledávání a průzkum úložišť oxidu uhličitého v přírodních horninových strukturách
§ 4g
(1)
Účelem vyhledávání a průzkumu pro umístění úložiště oxidu uhličitého je poskytnout údaje pro popis a posouzení vhodnosti plánovaného úložného komplexu22) z hlediska ukládání oxidu uhličitého.
(2)
Kritéria pro popis a posuzování plánovaného úložného komplexu a okolní oblasti, která jsou nezbytná pro zpracování závěrečné zprávy o výsledcích průzkumu úložiště oxidu uhličitého a úložného komplexu, jsou stanovena v příloze k tomuto zákonu.
(3)
Během doby platnosti rozhodnutí o stanovení průzkumného území nelze povolit využití plánovaného úložného komplexu, které by bylo v rozporu s účelem zákona o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů, zejména takové, které by mohlo vést k úniku oxidu uhličitého z případného budoucího úložiště nebo k narušení jeho bezpečnosti.
(4)
Kromě náležitostí uvedených v § 4 odst. 2 obsahuje žádost o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum úložišť oxidu uhličitého v přírodních horninových strukturách návrh monitorování vtláčecích zkoušek.
(5)
V řízení o stanovení průzkumného území pro vyhledávání a průzkum přeshraničních úložišť oxidu uhličitého spolupracuje ministerstvo s příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie.
ČÁST TŘETÍ
PROJEKTOVÁNÍ, PROVÁDĚNÍ A VYHODNOCOVÁNÍ GEOLOGICKÝCH PRACÍ
§ 6
Projektování geologických prací
(1)
Geologické práce se provádějí podle schváleného projektu geologických prací, který vyjadřuje zejména sledovaný cíl geologických prací a určuje metodický a technický postup jejich odborného, racionálního a bezpečného provádění; součástí projektu je rozpočet geologických prací.
(2)
Při projektování geologických prací se vychází ze zhodnocení výsledků a poznatků získaných dřívějšími geologickými pracemi. Přitom se zjišťuje, zda se geologické práce nedotýkají zájmů chráněných zvláštními předpisy (§ 22).
(3)
Projekt geologických prací a jeho změny obsahující strojní vrtné práce hlubší než 30 m nebo strojní vrtné práce, jejichž celková délka přesahuje 100 m, je organizace povinna zaslat krajskému úřadu, v jehož správním obvodu mají být práce spojené se zásahem do pozemku prováděny, a to nejméně 30 dní před zahájením prací spojených se zásahem do pozemku. Krajský úřad se k projektu do 30 dnů vyjádří z hlediska zájmů chráněných zvláštními právními předpisy.2a) V odůvodněných případech může zadavateli uložit opatření expertního posouzení Českou geologickou službou, biologického hodnocení nebo jiného odborného posouzení nebo podkladu. V takovém případě se zahájení těchto prací na přiměřenou dobu odloží. V případě, že se krajský úřad k projektu geologických prací do 30 dnů nevyjádří, má se za to, že k předloženému projektu nemá výhrad.
(4)
Postup při projektování geologických prací, při zajištění střetů zájmů chráněných zvláštními předpisy a při schvalování projektu geologických prací a jeho změn podrobněji upraví obecně závazný právní předpis, který též stanoví náležitosti projektu geologických prací a kdy je možno zahájit provádění geologických prací výjimečně před schválením projektu.
§ 7
Evidence geologických prací
(1)
K zajištění přehledu o geologických pracích a organizacích, které je provádějí, se geologické práce před jejich realizací evidují. Podklady k evidenci zpracovává organizace provádějící geologické práce. Ta je povinna tyto podklady do 30 dnů před zahájením těchto prací odevzdat České geologické službě, která projekt zaeviduje a vydá o tom organizaci potvrzení.
(2)
Evidenci nepodléhají geologické práce prováděné organizacemi při těžebním průzkumu.
(3)
Jestliže se evidované geologické práce neuskuteční nebo se jejich zaměření, popřípadě rozsah podstatným způsobem v průběhu provádění prací změní, je organizace, která podala žádost o jejich evidenci, povinna oznámit tuto skutečnost České geologické službě do třiceti dnů od rozhodnutí o změně prací nebo o jejich neuskutečnění.
(4)
Rozsah evidovaných údajů a postup evidence geologických prací stanoví ministerstvo vyhláškou.
§ 9
Provádění geologických prací
(1)
Organizace je povinna provádět geologické práce odborně, racionálně a bezpečně v souladu s projektem geologických prací.
(2)
Organizace je povinna geologické práce během jejich provádění řádně a včas dokumentovat a vést, doplňovat a uchovávat o tom písemné, grafické a hmotné doklady (dále jen „geologická dokumentace“). Přitom dbá, aby byly s postupem geologických prací určeny a zaznamenány všechny geologické skutečnosti a podle nich se usměrňovalo další provádění geologických prací.
(3)
Provádění geologických prací, náležitosti a obsah geologické dokumentace podrobněji upraví obecně závazný právní předpis, který též stanoví dobu, po kterou je třeba geologickou dokumentaci uchovávat.
§ 9a
Podávání návrhů a oznámení
(1)
Při provádění geologických prací je organizace povinna podat
a)
ministerstvu
1.
hlášení o zjištění výhradního ložiska s uvedením množství jeho zásob,
2.
oznámení o rizikových geofaktorech životního prostředí v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Vymezení rizikových geofaktorů a podrobnosti o jejich oznamování stanoví ministerstvo vyhláškou,
3.
do 31. ledna následujícího roku roční zprávu o rozsahu a výsledcích geologických prací prováděných při vyhledávání nebo průzkumu výhradního ložiska,
b)
Ministerstvu zdravotnictví oznámení o zjištění zdroje termální nebo minerální vody, plynu, emanací a peloidu,
c)
Českému hydrometeorologickému ústavu v Praze oznámení o zjištění zdroje podzemní vody s vydatností větší než 1,0 l.s-1 nebo zdroje podzemní vody s napjatou hladinou (artéské vody) s vydatností větší než 0,5 l.s-1.
(2)
Návrh nebo oznámení podle odstavce 1 je organizace povinna podat do třiceti dnů od zjištění skutečnosti, na kterou se povinnost vztahuje.
(3)
Nejméně patnáct dní před zahájením geologických prací spojených se zásahem do pozemku je organizace povinna oznámit účel, rozsah a očekávanou dobu provádění uvedených prací obciobci, na jejímž území mají být provedeny.
(4)
Zjistí-li organizace provádějící geologické práce, že jsou dotčeny zájmy chráněné zvláštními právními předpisy,2a) které jsou překážkou využití výsledků těchto prací nebo jejich využití vylučují, je povinna neprodleně tuto skutečnost oznámit zadavateli nebo objednavateli těchto geologických prací.
§ 10
Vyhodnocování geologických prací
(1)
Provedené geologické práce organizace vyhodnocuje. Vyhodnocení všech geologických prací obsahuje zejména jejich přehled a výsledky z hlediska cíle sledovaného v projektu, nové geologické poznatky včetně těch, které přímo nesouvisí s cílem projektu, především ložiska nerostů a zdroje podzemních vod.
(2)
Náležitosti a obsah vyhodnocování geologických prací podrobněji upraví obecně závazný právní předpis, který též stanoví lhůty vyhodnocování takových prací.
§ 11
Návratnost prostředků za geologické práce
Ten, kdo využije k podnikatelské činnosti výsledky geologických prací hrazených z prostředků ze státního rozpočtu, je povinen tyto prostředky uhradit ve výši, lhůtě a způsobem, který stanoví ministerstvo při rozhodování o žádosti o předchozí souhlas k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle zvláštního právního předpisu.4b) Vybírání a vymáhání těchto odvodů zajišťuje ministerstvo podle zvláštního právního předpisu.4c)
§ 12
Odevzdávání a zpřístupňování výsledků geologických prací
(1)
Zadavatel je povinen bezúplatně odevzdat do dvou měsíců po ukončení, popřípadě schválení geologických prací jejich výsledky ve stanoveném rozsahu a úpravě k trvalému uchovávání České geologické službě.
(2)
Výsledky geologických prací předané k trvalému uchovávání podle odstavce 1 Česká geologická služba zpřístupňuje bezplatně orgánům státní správy, pokud je potřebují pro svou činnost.
(3)
Zadavatel, který odevzdal výsledky geologických prací podle odstavce 1 si může vyhradit, že tyto výsledky nebudou zpřístupňovány nebo budou zpřístupňovány jiné právnické nebo fyzické osobě na základě smlouvy mezi zadavatelem a touto právnickou nebo fyzickou osobou, popřípadě určit jiné podmínky pro jejich zpřístupňování a využívání s výjimkou případů podle odstavce 2. Tyto výhrady a podmínky však zadavatel může uplatňovat po dobu nejvýše sedmi let od odevzdání prací České geologické službě. Po uplynutí této lhůty jsou výsledky geologických prací přístupné bez omezení, přitom však musí být zachováno státní, služební a hospodářské tajemství.5d) Česká geologická služba poskytuje služby spojené s podáváním informací o výsledcích těchto geologických prací za úhradu,5e) která je jejím příjmem.
(4)
Organizace, na které se nevztahuje povinnost podle odstavce 1, jsou povinny odevzdat písemnou a grafickou geologickou dokumentaci provedených geologických prací České geologické službě do dvou měsíců od schválení výsledků prací, nejpozději však do šesti měsíců od ukončení prací. U geologických prací končících výpočtem zásob podzemních vod je organizace povinna odevzdat také tento výpočet.
(5)
Odevzdávání výsledků geologických prací a geologické dokumentace a podmínky jejich zpřístupňování podrobněji upraví obecně závazný právní předpis.
§ 13
Využití výsledků geologických prací při územním plánování
(1)
Orgány územního plánování a stavební úřady vycházejí při své činnosti z výsledků geologických prací s cílem zajistit v co největší míře zejména ochranu zjištěných a předpokládaných ložisek nerostů a zdrojů podzemních vod a vytvářet podmínky pro jejich hospodárné využití.
(2)
Ministerstvo poskytuje orgánům územního plánování informace o výsledcích geologických prací, které mohou mít vliv na vypracování územně plánovací dokumentace a na životní prostředí. Ministerstvo uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci z hlediska zvláštních podmínek geologické stavby území.
(3)
Ministerstvo může v zájmu účelného postupu při územním plánování vymezit území se zvláštními podmínkami geologické stavby, zejména s předpokládanými ložisky nerostů nebo se zvlášť nepříznivými inženýrskogeologickými poměry. Stavební úřady mohou v takto vymezených územích vydat povolení záměru jen na základě vyjádření krajského úřadu. V území vojenských újezdů6) a v zájmových územích vojenské správy postupuje ministerstvo při vymezení území podle věty první v dohodě s Ministerstvem obrany a vyjádření k územnímu rozhodnutí podle věty druhé vydává újezdní úřad.
§ 14
Vstup na cizí nemovitosti a jejich využívání
(1)
Při záměru provádět geologické práce spojené se zásahem do pozemku jsou organizace povinny před vstupem na cizí pozemek uzavřít s vlastníkem pozemku nebo, není-li možné zjistit vlastníka, s nájemcem pozemku písemnou dohodu o provádění geologických prací, zřizování pracovišť, přístupových cest, přívodu vody a energie, jakož i provádění nezbytných úprav půdy a odstraňování porostů, popřípadě zřizování staveb; ustanovení zvláštních právních předpisů2a) zůstávají nedotčena.
(2)
Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne příslušný krajský úřad o omezení vlastnických práv vlastníka nebo nájemce nemovitostinemovitosti uložením povinnosti strpět provedení geologických prací. Rozhodnutí o omezení práv vlastníka nebo nájemce nemovitostinemovitosti lze vydat pouze ve veřejném zájmu, není-li v rozporu se státní surovinovou politikou, v nezbytném rozsahu, na dobu určitou, za náhradu, a pokud tento zákon nestanoví jinak, podle zvláštního právního předpisu,7a) pro
a)
vyhledávání ložisek ropy nebo zemního plynu,
b)
vyhledávání ložisek vyhrazených nerostů hrazené plně z prostředků státního rozpočtu,
c)
vyhledávání a průzkum zdrojů podzemních vod pro hromadné zásobování pitnou vodou nebo přírodních léčivých zdrojů (minerálních a termálních vod, plynů a emanací),
d)
zjišťování a hodnocení geologických údajů pro tvorbu a ochranu životního prostředí,
e)
vyhledávání a průzkum geologických struktur vhodných pro ukládání rizikových a radioaktivních odpadů,
f)
vyhledávání a průzkum přírodních horninových struktur vhodných pro budování podzemních zásobníků pro uskladňování zemního plynu nebo ropy, nebo pro ukládání oxidu uhličitého21),
g)
geologické práce potřebné pro jiné činnosti prováděné ve veřejném zájmu,
h)
zjišťování a vyhodnocování geologických údajů nezbytných pro prevenci nebo likvidaci stavů veřejného ohrožení zdraví a bezpečnosti obyvatelstva,
i)
geologické práce prováděné při výkonu státní geologické služby.
(3)
Vstup do prostorů a objektů užívaných ozbrojenými silami nebo ozbrojenými sbory, dále vstup na místa, kde jsou umístěna zařízení sloužící obraně a bezpečnosti státu, a na území vymezené Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra postupem podle stavebního zákona upravují zvláštní právní předpisy.8b)
§ 15
Ochrana výzkumných a průzkumných děl
Vlastník nemovitostinemovitosti je povinen strpět na své nemovitostinemovitosti vyznačení a uchovávání významných výzkumných děl a průzkumných děl, která určí ministerstvo, a zdržet se všeho, co by tato díla mohlo poškodit, zničit nebo učinit nepoužitelnými.
§ 16
Náhrada škody
(1)
Na náhradu škody způsobené činností podle § 14 odst. 2 a § 15 se vztahují obecné předpisy o náhradě škody,9) pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Orgány a organizace jsou povinny po skončení činností podle § 14 odst. 2 a § 15 uvést použité nemovitostinemovitosti neprodleně do předešlého stavu, popřípadě pozemky po dohodě s vlastníkem nemovitostinemovitosti rekultivovat.
(3)
Pokud není možné nebo hospodářsky účelné nahradit způsobenou škodu uvedením do předešlého stavu, má vlastník nemovitosti právo na náhradu škody v penězích.
(4)
Je-li vlastník nemovitostinemovitosti činností podle § 14 odst. 2, popřípadě vyznačením a uchováváním významných výzkumných a průzkumných děl podle § 15 podstatně omezen v obvyklém užívání nemovitostinemovitosti, má za toto omezení též právo na přiměřenou náhradu. Právo na náhradu lze uplatnit u organizace do jednoho roku ode dne doručení oznámení o skončení geologických prací, popřípadě u ministerstva do jednoho roku ode dne doručení jeho rozhodnutí o vyznačení a uchovávání významných výzkumných a průzkumných děl, jinak právo zaniká.
(5)
Provádí-li se vyhledávání a průzkum výhradních ložisek důlními díly, platí o náhradě tím způsobené škody zvláštní předpisy.10)
§ 17
Státní geologická služba
(1)
Výkonem státní geologické služby se shromažďují a poskytují údaje o geologickém složení území, ochraně a využití přírodních nerostných zdrojů a zdrojů podzemních vod a o geologických rizicích.
(2)
Pro výkon státní geologické služby zřídí ministerstvo Českou geologickou službu.
ČÁST ČTVRTÁ
KONTROLA A SANKCE
§ 19
Kontrola
(1)
Ministerstvo na svém úseku kontroluje, jak orgány a organizace plní povinnosti stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými na jeho základě; je oprávněno uložit, aby byly ve stanovené lhůtě odstraněny zjištěné nedostatky.
(2)
V dobývacích prostorech vykonává ministerstvo kontrolu geologických prací v dohodě s Českým báňským úřadem.
§ 20
Přestupky
(1)
Organizace se dopustí přestupku tím, že
a)
provádí geologické práce a nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 1,
b)
provádí bez evidence geologické práce podléhající evidenci,
c)
nezabezpečil řádně a včas geologickou dokumentaci a její předepsané uchovávání,
d)
neodevzdal výsledky geologických prací pro vyhledávání nebo průzkum výhradního ložiska, popřípadě písemnou a grafickou geologickou dokumentaci České geologické službě podle § 12 odst. 1 nebo 4,
e)
provádí geologické práce pro vyhledávání nebo průzkum ložisek vyhrazených nerostů bez stanovení průzkumného území podle § 4 nebo porušuje stanovené podmínky,
f)
neodstranil ve stanovené lhůtě závažné nedostatky, jejichž odstranění bylo uloženo podle § 19 odst. 1,
g)
neodevzdal projekt krajskému úřadu podle § 6,
h)
nesplnil oznamovací povinnost podle § 9a,
i)
neuhradil ve stanoveném termínu, stanovené výši a stanoveným způsobem prostředky ze státního rozpočtu vynaložené na dosažení výsledků geologických prací podle § 11,
j)
nezajistil v zákonem stanovené lhůtě podklady pro zpracování návrhu na odpis zásob podle zvláštního právního předpisu,10a)
k)
nesplní povinnosti vyplývající z ustanovení § 14,
l)
nesplní povinnost vyplývající z ustanovení § 3 odst. 7.
(2)
Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně
a)
ohrozí nebo neoprávněně ztíží provádění geologických prací, nebo
b)
zničí, poškodí nebo znehodnotí geologické výzkumné nebo průzkumní dílo, vzorek nebo jinou hmotnou geologickou dokumentaci.
(3)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
b)
10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a),
c)
30 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. b).
(4)
Nezjedná-li organizace, které byla uložena pokuta, ve stanovené lhůtě nápravu, může jí být uložena další pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty.
§ 20a
(1)
Přestupky podle § 20 odst. 1 projednává ministerstvo, přestupky podle § 20 odst. 2 projednává obecní úřad obceobce s rozšířenou působností.
(2)
Přestupek podle § 20 odst. 2 může projednat příkazem na místě orgán Policie České republiky, orgán státní báňské správy a ministerstvo.
(3)
Pokuty uložené za přestupek podle § 20 odst. 2 jsou příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí.
§ 21
Zrušení průzkumného území
Ministerstvo může zadavateli zrušit stanovení průzkumného území, poruší-li organizace opakovaně nebo se závažnými důsledky povinnosti stanovené tímto zákonem nebo rozhodnutím vydaným na jeho základě nebo zákony vydanými k ochraně veřejného zdraví a k ochraně životního prostředí.11)
ČÁST PÁTÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 22
Jestliže se provádění geologických prací dotýká zájmů chráněných zvláštními předpisy,2a) postupuje se v souladu s těmito předpisy.
§ 22a
(1)
Při vyhledávání a průzkumu území vhodného pro zvláštní zásah do zemské kůry podle zvláštních právních předpisů se postupuje obdobně jako podle § 4a a 4b.
(2)
V případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území podle tohoto zákona a udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru podle horního zákona na stejné výhradní ložisko je přednostně dokončeno řízení, které bylo zahájeno dříve. Druhé řízení je přerušeno do doby potřebné k ukončení prvního řízení. Tento postup se nevztahuje na případy, kdy má žadatel o udělení předchozího souhlasu k podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru přednostní nárok podle zvláštního zákona.3b)
(3)
V případě časového souběhu řízení o stanovení chráněného ložiskového území a stanovení průzkumného území pro průzkum výhradního ložiska se postupuje současně a nezávisle v obou řízeních.
(4)
V případě časového souběhu řízení o stanovení průzkumného území s řízením o stanovení chráněného území pro zvláštní zásah do zemské kůry se nejdříve rozhodne o stanovení chráněného území pro zvláštní zásah do zemské kůry, přičemž žadatel o stanovení průzkumného území je účastníkem řízení o stanovení chráněného území pro zvláštní zásah do zemské kůry.
(5)
Jedná-li se o záměr vyžadující jednotné environmentální stanovisko23), vyjádření podle § 13 odst. 3 se nevydává.
§ 23
Působnost a úkoly orgánů týkající se geologického výzkumu a průzkumu a využití výsledků geologických prací, jakož i způsob financování geologických prací, upravené zvláštními předpisy,16) nejsou tímto zákonem dotčeny.
§ 24
Organizace, které mají ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v předmětu činnosti určeném ve zřizovací listině, ve statutu nebo ve stanovách, popřípadě v jiném obdobném aktu provádění geologických prací a na něž se vztahuje ustanovení § 3 odst. 1 písm. d), považují se za organizace, kterým bylo uděleno povolení k provádění geologických prací podle tohoto zákona.
§ 25
Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na řízení podle § 7.
§ 25a
Působnosti stanovené krajskému úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 26
(1)
Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti k provedení § 2 odst. 5, § 3 odst. 4, § 6 odst. 4, § 7 odst. 4, § 9 odst. 3, § 9a odst. 1, § 10 odst. 2 a § 12 odst. 5.
(2)
Obecně závazné právní předpisy k provedení § 9 odst. 3 a § 10 odst. 2 vydá ministerstvo též v dohodě s Českým báňským úřadem, pokud jde o práce uvedené v § 2 odst. 1 písm. b).
§ 27
Zrušují se § 1 až 3 a § 5 až 9 vládního nařízení č. 11/1958 Sb., o organizaci státní geologické služby, ve znění vládního nařízení č. 82/1967 Sb., kterým se Komise pro klasifikaci zásob ložisek nerostných surovin podřizuje vládě, a ve znění zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky.19)
§ 28
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Kempný v. r.
Adamec v. r.
Příloha k zákonu č. 62/1988 Sb.
Kritéria pro popis a posuzování plánovaného úložného komplexu a okolní oblasti
1.
Základní údaje pro popis a posuzování plánovaného úložného komplexu a okolní oblasti
Pro popis a posuzování plánovaného úložného komplexu a okolních oblastí a pro sestrojení volumetrického a statického trojrozměrného (3-D) geologického modelu úložiště a úložného komplexu včetně nadloží a okolní oblasti a včetně hydraulicky spojených oblastí se shromáždí a získají alespoň tyto údaje o vnitřních vlastnostech úložného komplexu:
a)
geologické a geofyzikální parametry,
b)
hydrogeologické parametry (zejména existence podzemní vody určené ke spotřebě),
c)
inženýrské parametry rezervoáru (včetně objemových výpočtů objemu pórů pro vtláčení oxidu uhličitého a maximální úložné kapacity),
d)
geochemické parametry (rychlosti rozpouštění, rychlosti mineralizace),
e)
geomechanické parametry (permeabilita, mezní tlak porušení nadloží),
f)
seizmicita,
g)
přítomnost a stav přírodních a umělých cest, včetně studní a vrtů, které by se mohly stát únikovými cestami.
O vlastnostech nejbližšího okolí plánovaného úložného komplexu se shromáždí a získají tyto údaje:
a)
zda úložný komplex nezasahuje na území sousedních států,
b)
jaké oblasti obklopující úložný komplex mohou být ovlivněny ukládáním oxidu uhličitého v úložišti,
c)
distribuce obyvatelstva v oblasti ležící nad úložištěm oxidu uhličitého,
d)
blízkost cenných přírodních zdrojů (zejména soustavy Natura 2000, zdrojů pitné podzemní vody a ložisek uhlovodíků),
e)
činnosti v okolí úložného komplexu a možné interakce s nimi (například průzkum, dobývání a ukládání uhlovodíků, geotermální využívání vodonosných horizontů a využívání zdrojů podzemní vody),
f)
blízkost k potenciálním zdrojům oxidu uhličitého (včetně odhadů celkového potenciálního množství oxidu uhličitého, které je hospodárné získat k uložení) a ke vhodným přepravním sítím.
2.
Posuzování plánovaného úložného komplexu pomocí trojrozměrného statického geologického modelu
Posuzování plánovaného úložného komplexu se provádí pomocí trojrozměrného statického geologického modelu následujícím postupem.
2.1.
S využitím údajů uvedených v bodu 1 se s pomocí počítačových rezervoárových simulátorů vytvoří trojrozměrný statický geologický model potenciálního úložného komplexu včetně nadloží a hydraulicky spojených oblastí a fluid nebo soubor takových modelů. Tento statický geologický model nebo modely podloží popíší komplex z těchto hledisek:
a)
geologická struktura fyzikální pasti,
b)
geomechanické, geochemické a průtočné vlastnosti nadloží rezervoáru (nadloží, těsnící horniny, porézní a propustné horizonty) a okolních formací,
c)
popis systému zlomů a přítomnost jakýchkoli uměle vytvořených cest,
d)
plošný a vertikální rozsah úložného komplexu,
e)
objem pórového prostoru (včetně rozložení pórovitosti),
f)
základní rozložení fluid,
g)
veškeré další důležité vlastnosti.
2.2.
Nejistota spojená s každým z parametrů použitých k vytvoření modelu se posoudí prostřednictvím vytvoření několika scénářů pro každý parametr a výpočtu příslušných mezí spolehlivosti. Posoudí se také případná nejistota spojená s modelem samotným.
3.
Popis dynamického chování úložiště, charakterizace citlivosti, posouzení rizik
K popisu a posouzení dynamického chování plánovaného úložiště oxidu uhličitého se použije dynamické modelování skládajícího se ze simulace postupu vtláčení oxidu uhličitého do úložiště s využitím trojrozměrného statického geologického modelu nebo modelů podloží vytvořených podle bodu 2 v počítačovém simulátoru úložného komplexu.
3.1
Popis dynamického chování úložiště
Při popisu dynamického chování úložiště se přihlíží alespoň k těmto faktorům:
a)
možná rychlost vtláčení a vlastnosti toku oxidu uhličitého,
b)
účinnost modelování sdružených procesů (tj. způsob, jakým na sebe vzájemně působí jednotlivé dílčí vlivy v simulátoru (simulátorech),
c)
reaktivní procesy (tj. způsob, jakým model zpětně zohledňuje reakci vtláčeného oxidu uhličitého s minerály v místě ukládání),
d)
použitý rezervoárový simulátor (pro ověření některých poznatků může být zapotřebí využít více simulací),
e)
krátkodobé a dlouhodobé simulace (s cílem určit působení a chování oxidu uhličitého v řádu desetiletí a tisíciletí, včetně míry rozpustnosti oxidu uhličitého ve vodě).
Výsledkem dynamického modelování jsou modelové hodnoty těchto parametrů:
f)
tlak a teplota úložné formace jako funkce rychlosti vtláčení a kumulativního objemu vtláčení v čase,
g)
plošné a vertikální rozšíření oxidu uhličitého v čase,
h)
vlastnosti toku oxidu uhličitého v rezervoáru včetně skupenských přeměn,
i)
mechanismy a míry zadržení oxidu uhličitého (včetně bodů přetoku a bočního a vertikálního utěsnění),
j)
druhotné zádržné systémy v celém úložném komplexu,
k)
úložná kapacita a tlakové gradienty v úložišti,
l)
riziko vzniku zlomů v úložné formaci (úložných formacích) a nadloží,
m)
riziko průniku oxidu uhličitého do nadloží,
n)
riziko úniku z úložiště (například opuštěnými nebo nevhodně utěsněnými vrty),
o)
rychlost migrace (v otevřených rezervoárech),
p)
míra utěsnění zlomů,
q)
změny chemických parametrů fluid ve formaci (formacích) a následné reakce (například změna pH, tvorba minerálů) a využití reaktivního modelování k posouzení účinků,
r)
vytlačení formačních fluid,
s)
zvýšená seizmicita a zdvihy povrchu.
3.2.
Popis citlivosti
Pro charakterizaci citlivosti se provede více simulací a určí se citlivost posouzení na změny předpokladů přijatých ohledně jednotlivých parametrů. Simulace musí být založeny na měnících se parametrech ve statickém geologickém modelu nebo modelech podloží a měnících se rychlostních funkcích a předpokladech v dynamickém modelování. Jakákoli případná významná citlivost se vezme v úvahu při posuzování rizika.
3.3.
Posouzení rizik
Posouzení rizik zahrnuje především tyto prvky:
3.3.1.
Popis nebezpečí
Popis nebezpečí spočívá v charakterizaci možností úniku z úložného komplexu zjištěných pomocí výše popsaného dynamického modelování a charakterizace bezpečnosti. Při popisu nebezpečí se přihlíží mimo jiné k těmto faktorům:
a)
potenciální únikové cesty,
b)
potenciální rozsah úniků zjištěnými únikovými cestami (rychlosti proudění),
c)
rozhodující parametry mající vliv na případný únik (např. maximální tlak v rezervoáru, maximální rychlost vtláčení, teplota, citlivost na jednotlivé předpoklady ve statickém geologickém modelu nebo modelech podloží),
d)
druhotné účinky ukládání oxidu uhličitého včetně vytlačení původních formačních fluid a vytvoření nových látek uložením oxidu uhličitého,
e)
veškeré další faktory, které by mohly představovat nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí (např. fyzické struktury spojené s projektem).
Popis nebezpečí zahrnuje plný rozsah provozních podmínek v zájmu ověření bezpečnosti úložného komplexu.
3.3.2.
Posouzení expozice – na základě vlastností prostředí a distribuce a činností obyvatelstva nad úložným komplexem a potenciálního chování a osudu oxidu uhličitého uniklého potenciálními únikovými cestami zjištěnými podle bodu 3.3.1.
3.3.3.
Posouzení účinků – na základě citlivosti konkrétních chráněných druhů organismů, společenstev nebo přírodních stanovišť v souvislosti s možnými úniky zjištěnými podle bodu 3.3.1. Posouzení účinků v relevantních případech zahrnuje účinky (asfyxie; hyperkapnie) expozice zvýšeným koncentracím oxidu uhličitého v biosféře, včetně půdy, a poklesu pH v těchto prostředích v důsledku úniku oxidu uhličitého. Posouzení účinků zahrnuje rovněž posouzení účinků dalších látek, které mohou být přítomny v unikajících tocích oxidu uhličitého (nečistoty přítomné ve vtláčeném toku nebo nové látky vzniklé po uložení oxidu uhličitého. Tyto účinky se posoudí v delším časovém a prostorovém měřítku a v závislosti na různých rozsazích úniků.
3.3.4.
Popis rizik – součástí popisu rizik je posouzení bezpečnosti a neporušenosti úložiště oxidu uhličitého v krátkodobém a dlouhodobém výhledu, včetně posouzení rizika úniku za zamýšlených podmínek užívání a nejhorších dopadů na životní prostředí a zdraví. Popis rizik se provádí na základě posouzení nebezpečí, expozice a účinků. Jeho součástí je posouzení zdrojů nejistoty určených v průběhu provádění jednotlivých kroků popisu a posouzení úložiště, a je-li to možné, popis způsobů, jimiž lze nejistotu snížit.
1)
§ 35 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
1a)
§ 27 zákona č. 44/1988 Sb.
1b)
Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.
1c)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
1d)
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
1e)
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2a)
Například zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
2b)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2c)
Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění zákona č. 96/2004 Sb.
2d)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 31 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3a)
§ 5 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3b)
§ 43a zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
3c)
§ 7 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
3d)
Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.
3e)
§ 34 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
4)
Čl. 1.06 výnosu Českého báňského úřadu č. j. 3700/1974 ze dne 1. 7. 1974, jímž se vydává důlně-měřický předpis pro geologický průzkum a pro těžbu ložisek ropy a zemního plynu, reg. v částce 6/1976 Sb.
4a)
Například § 70 zákona č. 114/1992 Sb.
4b)
§ 24 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
4c)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
5)
§ 9 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 542/1991 Sb.
5a)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků.
5b)
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
5c)
Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná) vyhlášená pod č. 99/2000 Sb. m. s.
5c)
§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
5d)
Např. zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb., nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 419/1991 Sb., o základních skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.
5e)
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.
7a)
§ 108 až 116 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
8)
Např. ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění ČSFR, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. (úplné znění č. 124/1976 Sb.), zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.
8a)
§ 125 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
8b)
Například zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9)
Např. § 443 občanského zákoníku, § 145 až 150 hospodářského zákoníku a vládní nařízení č. 46/1967 Sb., o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě.
10)
§ 36 a 37 horního zákona.
10a)
§ 14b zákona č. 44/1988 Sb., ve znění zákona č. 541/1991 Sb.
11)
Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 334/1992 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb. a zákona č. 98/1999 Sb.
Zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země.
Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
12)
Část třetí vyhlášky ministerstva financí, Státní plánovací komise a Ústředního geologického úřadu č. 9/1967 Sb., o projektování a financování geologických prací.
13)
§ 3, 6, 7, § 11 až 15, § 17, 20, 24 a § 31 horního zákona.
14)
§ 8, 9, 10, 21 a § 22 horního zákona.
16)
Např. zákon č. 54/1963 Sb., třetí část vyhlášky č. 9/1967 Sb., zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, ve znění pozdějších předpisů, směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 8/1978 o oponentním řízení (reg. v částce 24/1978 Sb.), vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí ČSR a ministerstva financí SSR č. 118/1984 Sb., o financování neinvestičních výdajů na rozvoj vědy a techniky, vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb, horní zákon a zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
17)
Vyhláška č. 5/1987 Sb.
18)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
19)
§ 4 vládního nařízení č. 11/1958 Sb., ve znění vládního nařízení č. 82/1967 Sb., se zrušuje horním zákonem.
20)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a využívání povolení k průzkumu, vyhledávání a dobývání uhlovodíků.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého a o změně směrnice Rady 85/337/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a 2008/1/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006.
21)
Zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů.
22)
§ 2 písm. d) zákona č. 85/2012 Sb.
23)
Zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku. |
Zákon č. 95/1988 Sb. | Zákon č. 95/1988 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby
Vyhlášeno 15. 6. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 19/1988
* Čl. I - Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1988
95
ZÁKON
ze dne 15. června 1988,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 8 se vypouští.
2.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Dočasné užívání
(1)
Pozemky nevhodné pro socialistickou zemědělskou velkovýrobu může zemědělská organizace, které k nim náleží právo užívání, přenechat do dočasného užívání v tomto pořadí
a)
svým členům anebo svým pracovníkům k zemědělskému využití,
b)
státní nebo družstevní organizaci k zemědělskému a výjimečně i k nezemědělskému využití,
c)
společenské organizaci k zemědělskému využití,
d)
jiným občanům k zemědělskému využití.
(2)
Členům nebo pracovníkům zemědělské organizace nebo jiným občanům nelze přenechat do dočasného užívání vodní plochy a rybníky s chovem ryb.
(3)
Zemědělská organizace může v odůvodněných případech přenechat do dočasného užívání socialistickým organizacím i stavby, k nimž jí náleží právo užívání, popřípadě jejich části, a pozemky, na nichž jsou tyto stavby zřízeny.
(4)
Dočasné užívání vzniká písemnou smlouvou, k jejíž účinnosti je třeba souhlasu okresního národního výboru. Ve smlouvě o přenechání pozemku do dočasného užívání občanovi může být dohodnuta i přiměřená úplata.
(5)
Uživatel, jemuž byly přenechány pozemky do dočasného užívání k zemědělskému využití, může na nich s předchozím souhlasem zemědělské organizace provádět úpravy a zřizovat dočasné stavby potřebné z hlediska zemědělského využití. To platí i pro stavby přenechané zemědělskou organizací do dočasného užívání, pokud jde o stavební úpravy. Souhlas zemědělské organizace je podkladem, bez něhož nemůže stavební úřad vydat územní rozhodnutí, stavební povolení nebo sdělení, že proti provedení stavby nemá námitek.1)
(6)
Všechny porosty, které na pozemku vzešly v době dočasného užívání, jsou majetkem dočasného uživatele.
(7)
Dočasné užívání skončí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Není-li doba sjednána, skončí uplynutím doby, v níž bylo anebo mohlo být dosaženo účelu, ke kterému byl pozemek do užívání přenechán. Užívání může skončit výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou ke dni 31. prosince běžného roku, pokud obecně závazný právní předpis nebo dohoda účastníků nestanoví jinak.
(8)
Jsou-li pozemek nebo stavba, přenechané zemědělskou organizací do dočasného užívání, užívány v rozporu se zájmem společnosti, okresní národní výbor smlouvu o dočasném užívání zruší.
(9)
Ke dni skončení dočasného užívání je uživatel povinen uvést pozemek do původního stavu, nevyplývá-li ze smlouvy o přenechání pozemku do dočasného užívání nebo z pozdějšího ujednání něco jiného; přitom je třeba dbát, aby nedocházelo k neodůvodněným hospodářským ztrátám.“.
3.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který zní:
㤠11a
Právo užívání pozemku, na němž byla nebo má být zřízena malá vodní elektrárna, může zemědělská organizace převést na socialistickou organizaci nebo může pozemek přenechat do užívání občanovi písemnou smlouvou, k jejíž účinnosti je třeba souhlasu okresního národního výboru.“.
4.
Nadpis pod § 12 se uvede nad tímto paragrafem.
5.
Za § 12 se vkládá nový § 12a, který zní:
㤠12a
(1)
Právo užívání pozemku nebo jeho části může okresní národní výbor zrušit na návrh jeho vlastníka se souhlasem zemědělské organizace, pokud jde o nezastavěný stavební pozemek a pokud by pozemek vzhledem ke svému určení a výměře mohl být předmětem práva osobního užívání.2)
(2)
Právo užívání hospodářské budovy nebo jiné stavby (dále jen „hospodářská budova“), kterou zemědělská organizace již nepotřebuje, může okresní národní výbor zrušit na návrh zemědělské organizace se souhlasem vlastníka. Rozhodnutím o zrušení práva užívání hospodářské budovy musí být zrušeno i právo užívání zastavěné plochy s nádvořím nebo přilehlou zahradou; výměra zahrady nesmí přesáhnout 400 m2. Nejvyšší přípustná výměra zahrady může být výjimečně překročena, jen kdyby jinak vznikl pozemek nevhodného tvaru anebo zbylá část pozemku byla zcela nevhodná pro hospodaření zemědělské organizace.
(3)
Byla-li hospodářská budova na náklady zemědělské organizace zhodnocena, je vlastník povinen poskytnout náhradu zemědělské organizaci odpovídající účelnému a trvalému zhodnocení podle stavu v době zrušení práva užívání.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
§ 39, § 57 odst. 2 a § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
2)
§ 199, 200 a § 490 odst. 2 občanského zákoníku. |
Zákon č. 98/1988 Sb. | Zákon č. 98/1988 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník
Vyhlášeno 15. 6. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 20/1988
* Čl. I. - Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1988; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. červencem 1988 se však řídí dosavadními předpisy.
* Čl. III - 1. Po dobu trvání dosavadních výrobních hospodářských jednotek se za orgán hospodářského řízení považuje též generální ředitelství trustu vůči podřízeným národním podnikům a účelovým organizacím, oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popřípadě
* Čl. IV - Zrušují se
* Čl. V - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 45/1983 Sb.), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 7. 1988
98
ZÁKON
ze dne 15. června 1988,
kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I.
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění a doplňuje takto:
1.
Článek III zní:
„Článek III
K plnění úkolů hospodářského a sociálního rozvoje zakládá nebo zřizuje socialistický stát státní podniky a jiné státní organizace a svěřuje jim části národního majetku.
Družstevní a společenské organizace hospodaří s majetkem vlastním a mimo to také s majetkem národním, který jim stát svěřil do užívání. Jednotná zemědělská družstva hospodaří též s půdou, která je v jejich společenském užívání.“.
2.
Článek IV zní:
„Článek IV
Úkoly hospodářské výstavby plní především státní podniky a družstva. Hospodářskou činnost vyvíjejí též společenské organizace, pokud je to třeba k plnění jejich úkolů.“.
3.
Článek IX zní:
„Článek IX
Aktivní a iniciativní účast pracujících a jejich podíl na řízení národního hospodářství, zejména na vytváření plánů, zvyšování hospodárnosti, uzavírání hospodářských smluv a na kontrole plnění plánů i hospodářských smluv, je předpokladem trvalého rozvoje národního hospodářství. Tuto účast pracujících a jejich podíl na řízení zabezpečují společenské organizace, zejména Revoluční odborové hnutí a orgány socialistické samosprávy. Orgány socialistických organizací jsou povinny vytvářet vhodné předpoklady pro rozšiřování účasti pracujících a zvyšování jejich podílu na řízení národního hospodářství.“.
4.
§ 8 odst. 2 zní:
„(2)
Socialistickým společenským vlastnictvím je vlastnictví celospolečenské, družstevní vlastnictví, jakož i vlastnictví společenských a jiných socialistických organizací.“.
5.
Za § 9 se vkládá nový § 9a, který zní:
㤠9a
Majetkem socialistické organizace se rozumí věci a majetková práva včetně práv k výsledkům výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti, k nimž má organizace vlastnické právo nebo právo hospodaření.“.
6.
§ 10 zní:
㤠10
(1)
Socialistická organizace se může domáhat ochrany vlastnického práva nebo práva hospodaření proti neoprávněným zásahům, zejména může požadovat vydání věci na tom, kdo ji neoprávněně zadržuje. Vlastnické právo a právo hospodaření nezanikají uplynutím času.
(2)
Výsledky výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti mohou organizace využívat a nakládat jimi jen se souhlasem té organizace, jíž práva k těmto výsledkům patří, pokud zákon nestanoví jinak.“.
7.
Za § 10 se vkládá nový § 10a, který zní:
㤠10a
Organizace, která je vlastníkem věci, organizace, která má k věci právo hospodaření nebo organizace, která je uživatelem věci, se musí zdržet všeho, čím by nad přiměřenou míru obtěžovala jiného, anebo čím by vážně ohrožovala výkon jeho práv. Dotčená organizace se může domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s tímto zákazem, se takového jednání zdržela, popřípadě aby byl odstraněn protiprávní stav.“.
8.
§ 11 odst. 4 zní:
„(4)
Stavba je ve vlastnictví té socialistické organizace, která ji pořídila, popřípadě ve vlastnictví celospolečenském, jde-li o státní organizace.“.
9.
§ 12 odst. 1 zní:
„(1)
Věc může být současně v celospolečenském vlastnictví a vlastnictví družstevních nebo jiných socialistických organizací, anebo několika družstevních nebo jiných socialistických organizací (spoluvlastnictví).“.
10.
§ 14 zní:
㤠14
Socialistickými organizacemi jsou státní podniky, státní hospodářské organizace, rozpočtové a jiné státní organizace, družstevní organizace, společenské organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů. Socialistické organizace jsou právnickými osobami.“.
11.
V § 15 se slova na konci „i když nejsou v jejich správě (vlastnictví).“ nahrazují slovy „i když k nim nemají právo hospodaření nebo vlastnické právo.“.
12.
§ 17 odst. 2 zní:
„(2)
V případech a za podmínek stanovených v zákoně vystupují v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající též organizační jednotky nebo orgány socialistických organizací (dále jen „organizační jednotky“); pro jejich způsobilost nabývat práv a zavazovat se, pro ochranu vlastnického práva a práva hospodaření, pro jejich hospodářskou činnost, právní úkony a závazkové vztahy platí obdobně ustanovení tohoto zákona a jiných právních předpisů, týkající se socialistických organizací.“.
13.
§ 18a zní:
㤠18a
(1)
Socialistické organizace vyvíjejí hospodářskou činnost v rámci předmětu činnosti stanoveného v zakládací listině, stanovách, statutu anebo v jiném aktu, kterým byla určitá hospodářská činnost povolena; v rámci předmětu činnosti je maloobchodní prodej výrobků, které organizace vyrábí, úprava nebo jiné zpracování prodávaných výrobků a poskytování prací nebo výkonů s prodejem souvisejících, doplňkový prodej výrobků souvisejících s poskytovanými pracemi nebo výkony.
(2)
Socialistické organizace mohou vykonávat i jinou hospodářskou činnost, pokud tím nenaruší plnění závazných výstupů státního plánu a plnění hospodářských závazků.“.
14.
V § 21 odst. 1 v první větě se před slovem „zákona“ vypouští slovo „tohoto“.
15.
Za § 25 se vkládá nový § 25a, který zní:
㤠25a
Vyžaduje-li tento zákon nebo jiný právní předpis k účinnosti smlouvy nebo jiné dohody mezi organizacemi souhlas příslušného orgánu, a tento orgán nesdělil své stanovisko do jednoho měsíce ode dne, kdy žádost o souhlas došla, má se za to, že souhlas byl dán.“.
16.
Za hlavu pátou první části se vkládá hlava šestá, která zní:
„Hlava šestá
OPATŘENÍ ORGÁNŮ HOSPODÁŘSKÉHO ŘÍZENÍ
§ 26a
(1)
Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy, národní výbory, dále Ústřední rada družstev a svazy družstev vůči družstevním podnikům, jakož i ústřední orgány společenských organizací (dále jen „orgány hospodářského řízení“) vystupují v hospodářských vztazích při řízení hospodářské činnosti socialistických organizací v rozsahu své působnosti, v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštními předpisy a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů, stanovenou tímto zákonem.
(2)
Jménem orgánu hospodářského řízení jedná jeho vedoucí nebo pracovník, který je k tomu oprávněn statutem, stanovami nebo jiným organizačním předpisem.
§ 26b
(1)
Opatření, jímž orgán hospodářského řízení zakládá, mění, ruší nebo stvrzuje oprávnění a povinnosti organizací, musí být v souladu s právními předpisy, musí mít písemnou formu, obsahovat označení organizací, jimž je určeno, a jeho obsah musí být určitý. Další náležitosti opatření mohou stanovit právní předpisy.
(2)
Pokud to nevylučuje povaha věci, je orgán hospodářského řízení povinen projednat opatření před jeho vydáním se socialistickou organizací, jíž má být určeno.
(3)
Opatření je účinné dnem doručení, pokud v něm není stanoven den pozdější.
(4)
Orgán hospodářského řízení, který opatření vydal, může na návrh organizace nebo z vlastního podnětu opatření změnit nebo zrušit; ustanovení odstavce 2 platí obdobně.
§ 26c
Na návrh organizace, jíž je opatření určeno, vysloví hospodářská arbitráž neplatnost opatření, které je v rozporu s právními předpisy. Je-li na tom naléhavý společenský zájem, může hospodářská arbitráž vyslovit neplatnost takového opatření i z vlastního podnětu.
§ 26d
(1)
Orgán hospodářského řízení je povinen nahradit škodu, která organizaci vznikla v důsledku jeho opatření, které je v rozporu s právními předpisy. Pro rozsah a způsob náhrady škody se přiměřeně použijí ustanovení § 146 až 148.
(2)
Lhůta pro zánik práva na náhradu škody činí jeden rok a počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy se poškozená organizace dozvěděla o výši škody a o odpovědném orgánu hospodářského řízení. Právo na náhradu škody lze však uplatnit nejdéle do konce pátého roku následujícího po vzniku škody. Ustanovení § 132 odst. 1 platí obdobně.
§ 26e
(1)
Dojde-li v důsledku opatření orgánu hospodářského řízení, které tento orgán vydal v souladu s právními předpisy, ke zhoršení hospodářských výsledků organizace, jíž je opatření určeno, zejména ke zmenšení majetku nebo k úniku majetkového prospěchu, je organizace oprávněna požadovat vyrovnání vzniklé majetkové újmy na orgánu, který opatření vydal.
(2)
Organizace je povinna vymezit rozsah svého požadavku písemně, zdůvodnit jej a předložit orgánu hospodářského řízení nejpozději do šesti měsíců od vzniku majetkové újmy, jinak její právo zaniká. Orgán hospodářského řízení je povinen se k požadavku organizace vyjádřit písemně do tří měsíců od jeho doručení.
(3)
Organizace je oprávněna požadovat u hospodářské arbitráže náhradu majetkové újmy, pokud nedošlo k jejímu vyrovnání dohodnutým způsobem ve stanovené nebo dohodnuté lhůtě, nebo pokud orgán hospodářského řízení požadavek organizace zcela nebo zčásti odmítl, anebo se nevyjádřil ve lhůtě podle odstavce 2. Majetková újma se hradí v penězích. Pro určení výše její náhrady platí obdobně § 147 a 148.
(4)
Právo na náhradu majetkové újmy zaniká, nebylo-li uplatněno u hospodářské arbitráže do šesti měsíců od prvého dne měsíce následujícího poté, kdy právo mohlo být podle odstavce 3 uplatněno poprvé.
(5)
Právo na náhradu majetkové újmy nevznikne, jestliže je majetková újma kryta z jiných zdrojů, jestliže k újmě došlo v důsledku zákazu vývozu nebo dovozu anebo v důsledku tvorby a změn cen.“.
17.
Nadpis pod první hlavou druhé části zní: „STÁTNÍ PODNIKY“.
18.
§ 27 zní:
㤠27
Zakládání státních podniků, jejich právní postavení a hospodaření, jakož i jejich organizaci a řízení a další právní poměry upravují zákon o státním podniku, zákony o národních výborech, jiné zvláštní předpisy a tento zákon.“.
19.
Za § 27 se vkládají nové § 27a až 27e, které včetně nadpisu zní:
„Likvidace státního podniku
§ 27a
(1)
Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušeného státního podniku.
(2)
Likvidace se provede, neučiní-li zakladatel opatření o veškerém majetku a závazcích zrušeného státního podniku.
§ 27b
(1)
Zakladatel navrhne zápis likvidace státního podniku a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá podnik svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.
(2)
Dnem, ke kterému byla likvidace a likvidátor zapsáni do podnikového rejstříku, zaniká funkce ředitele a orgány samosprávy. Likvidátor je oprávněn jednat jménem státního podniku ve věcech spojených s likvidací.
(3)
Likvidátor je povinen o vstupu státního podniku do likvidace neprodleně vyrozumět všechny organizace, orgány a jiné subjekty, které jsou tím dotčeny.
(4)
Ke dni zahájení likvidace státní podnik sestaví účetní závěrku a účetní výkazy a předá je likvidátorovi a příslušným orgánům.
§ 27c
(1)
Likvidátor sestaví do 30 dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu a předá ji zakladateli spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků, provedené ke dni zahájení likvidace.
(2)
Likvidátor v průběhu likvidace je povinen zejména
a)
soustředit peněžní prostředky na jednom účtě u jednoho peněžního ústavu,
b)
dokončit běžné záležitosti,
c)
vypořádat odvody do státního rozpočtu, daně a poplatky,
d)
vypořádat závazky a pohledávky,
e)
zpeněžit majetek státního podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit v souladu s předpisy o hospodaření s národním majetkem,
f)
podávat zakladateli čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložené čtvrtletní a roční účetní závěrkou.
§ 27d
(1)
Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji zakladateli ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.
(2)
Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky zakladatelem
a)
odvede konečný výtěžek likvidace podle pokynu zakladatele,
b)
postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,
c)
navrhne výmaz státního podniku z podnikového rejstříku.
§ 27e
Nestačí-li výtěžek likvidace k uspokojení všech zbylých pohledávek, likvidátor se souhlasem zakladatele uspokojí především pohledávky pracovníků likvidovaného podniku, dále pohledávky státu na odvodech, daních a poplatcích; ostatní pohledávky uspokojí poměrně.“.
20.
V § 28 se vypouští odstavec 3.
21.
V § 30 se vypouští odstavec 1.
22.
§ 32 až 34 se vypouštějí.
23.
§ 42 a 43 se vypouštějí. Z nadpisu nad § 42 se vypouštějí slova „Zřizování a“.
24.
V § 46 se vypouští odstavec 1.
25.
V § 47 se vypouští odstavec 2.
26.
V § 49 odst. 3 se poslední věta nahrazuje touto větou: „Pro likvidaci státních hospodářských organizací platí ustanovení § 27d a 27e obdobně, ostatní ustanovení o likvidaci státního podniku přiměřeně.“.
27.
§ 51 až 55 se vypouštějí.
28.
V § 57 odst. 1 se vypouštějí na konci slova „a to buď přímo těmito organizacemi nebo jejich nadřízenými orgány.“.
29.
Nadpis pod čtvrtou hlavou druhé části zní:
„CELOSPOLEČENSKÉ SOCIALISTICKÉ VLASTNICTVÍ A PRÁVO HOSPODAŘENÍ S NÁRODNÍM MAJETKEM“.
30.
§ 63 se vypouští.
31.
§ 64 zní:
㤠64
(1)
Národním majetkem jsou věci a majetková práva, včetně práv k výsledkům výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti, která jsou v socialistickém celospolečenském vlastnictví.
(2)
K jednotlivým věcem, pohledávkám a jiným majetkovým právům státu mají státní organizace právo hospodaření.
(3)
Státní organizace mohou mít k jednotlivým věcem právo společného hospodaření. Ustanovení § 12 odst. 2 a 3 a § 13 platí obdobně.“.
32.
§ 65 zní:
㤠65
(1)
Právo hospodaření s národním majetkem vykonává zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží.
(2)
Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má k určitému majetku vykonávat právo hospodaření, rozhodne nejbližší společný řídící orgán organizací, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společný řídící orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí1) na žádost některého z nich.
(3)
Národní majetek, u něhož při jeho nabytí státem není z právního úkonu nebo úředního rozhodnutí patrno, která státní organizace má k tomuto majetku právo hospodaření, prozatímně spravuje okresní národní výbor, pokud právní předpis nestanoví, že tak činí jiný státní orgán nebo organizace. Totéž platí o národním majetku, o němž se zjistí, že k němu nemá právo hospodaření žádná organizace.“.
33.
§ 66 odst. 1 zní:
„(1)
Organizace, která vykonává právo hospodaření s národním majetkem, je oprávněna a povinna využívat tohoto majetku ke splnění svých úkolů a nakládat s ním v souladu s těmito úkoly; vykonává-li právo hospodaření k majetku, který pro plnění svých úkolů nepotřebuje nebo je pro ni neupotřebitelný, musí se postarat, aby majetek byl využit jinde, popřípadě aby s ním bylo naloženo co nejúčelněji.“.
34.
V § 66 odst. 2 se slova „spravující národní majetek“ nahrazují slovy „která vykonává právo hospodaření s národním majetkem.“.
35.
V § 66 se vypouští odstavec 3.
36.
V § 67 se slova na začátku „Pro převody správy národního majetku“ nahrazují slovy „Pro převody práva hospodaření s národním majetkem“.
37.
§ 68 zní:
㤠68
Převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí hospodářskými smlouvami (§ 347). Prováděcí předpis může stanovit pro státní organizace podmínky, za nichž může být převod proveden, a případy, kdy lze převod provést opatřením řídících orgánů. Pokud jde o státní podniky, může tak učinit jen pro případy, kdy jde o převody práva hospodaření k nemovitostem určeným územně plánovací dokumentací, popřípadě územním rozhodnutím pro investiční výstavbu jiných organizací a k pozemkům určeným pro individuální bytovou výstavbu.“.
38.
V § 71 odst. 1 se slova „který má ve správě“ nahrazují slovy „ke kterému má právo hospodaření“.
39.
V § 72 odst. 1 se v úvodní větě slova „správa pohledávek“ nahrazují slovy „právo hospodaření s pohledávkami“ a v ustanovení pod písmenem c) se slova „má ve správě majetek“ nahrazují slovy „vykonává právo hospodaření s majetkem“.
40.
V § 73 odst. 1 na začátku se slova „Organizace, která má pohledávku státu ve správě, je povinna jménem státu“ nahrazují slovy „Organizace, která vykonává právo hospodaření s pohledávkou státu, je povinna“.
41.
§ 73a zní:
㤠73a
(1)
Pro příslušnost k výkonu práva hospodaření s jinými majetkovými právy státu platí ustanovení § 72 obdobně.
(2)
Organizace jsou povinny hospodařit s jinými majetkovými právy státu, zejména tato práva využívat a zabezpečovat jejich další účelné využívání způsobem stanoveným právními předpisy.“.
42.
§ 74 zní:
㤠74
Zjistí-li řídící orgány porušení povinností při hospodaření s národním majetkem, mohou organizaci omezit ve výkonu jejího práva hospodaření.“.
43.
Za § 74 se vkládají nové § 74a a 74b, které zní:
㤠74a
(1)
Za porušení právních předpisů upravujících ochranu národního majetku a hospodaření s ním může být státním organizacím příslušným finančním orgánem uložena pokuta do výše 500 000 Kčs.
(2)
Pokutu lze uložit nejdéle do 1 roku ode dne, kdy se orgán uvedený v odstavci 1 dověděl o porušení uvedených předpisů, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení došlo.
(3)
Pokutu nelze uložit, byla-li organizace za porušení uvedených předpisů postižena jiným orgánem.
§ 74b
Ustanovení § 65, 66, 70, § 71 odst. 1 a § 74 se nevztahují na státní podniky.“.
44.
§ 75 zní:
㤠75
Prováděcí předpisy stanoví
a)
podmínky při převodech vlastnictví k národnímu majetku státními podniky a podmínky pro nabývání majetku do celospolečenského vlastnictví státními podniky,
b)
postup jiných státních organizací než státních podniků při převodech práva hospodaření s národním majetkem a při převodech vlastnictví k národnímu majetku, jejich schvalování a kdy se převody provádějí úplatně nebo bezplatně a dále podmínky pro nabývání majetku do celospolečenského vlastnictví,
c)
způsob vymáhání, popřípadě prominutí pohledávek státu a státních organizací,
d)
postup při ukládání pokut upravených v § 74a.“.
45.
§ 76 zní:
㤠76
(1)
Družstevními organizacemi jsou družstva, družstevní podniky, společné podniky, svazy družstev a Ústřední rada družstev.
(2)
Zřizování družstevních organizací, jejich právní poměry a hospodaření, jakož i jejich organizaci a řízení a další právní poměry upravuje zákon o zemědělském družstevnictví, zákon o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví, jiné zvláštní předpisy a tento zákon.
(3)
Pro likvidaci družstev, družstevních podniků s výjimkou zemědělských družstev a společných podniků platí ustanovení § 27d a 27e o likvidaci státního podniku obdobně, ostatní ustanovení o likvidaci státního podniku přiměřeně.“.
46.
§ 77 až 93 se vypouštějí.
47.
V § 95 odst. 1 se slova na konci „kterým se majetek svěřuje do správy“ nahrazují slovy „které mají k majetku právo hospodaření“.
48.
§ 95 odst. 2 zní:
„(2)
Právo hospodaření družstevního podniku s majetkem v družstevním vlastnictví upravují zvláštní předpisy.“.
49.
§ 96 se vypouští.
50.
V § 98 větě druhé se vypouští část věty za středníkem.
51.
V § 101 druhá věta zní: „Tyto organizační složky a orgány mají k majetku ve vlastnictví společenské organizace, který využívají k plnění svých úkolů, právo hospodaření v rozsahu určeném stanovami nebo opatřením ústředního orgánu společenské organizace.“.
52.
V § 102 odst. 2 část věty za středníkem zní: „k majetku, který využívají k plnění svých úkolů mají právo hospodaření.“.
53.
V § 103 se slova „jimž byl majetek společenské organizace svěřen do správy,“ nahrazují slovy „která vykonávají právo hospodaření,“.
54.
V § 106 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Pro likvidaci podniků společenských organizací platí ustanovení § 27d a 27e o likvidaci státního podniku obdobně, ostatní ustanovení o likvidaci státního podniku přiměřeně.“.
55.
§ 107 až 110 zní:
㤠107
(1)
Do podnikového rejstříku se zapisují státní podniky, družstevní organizace, podniky a hospodářská zařízení společenských organizací, národní výbory, které provozují hospodářskou činnost v drobných provozovnách; dále se do rejstříku zapisují podniky zahraničního obchodu, akciové společnosti, sdružení a ostatní právnické osoby oprávněné vykonávat zahraničně obchodní činnost nebo zahraničně hospodářské služby. Do podnikového rejstříku se zapisují též odštěpné závody a vnitřní organizační jednotky státních podniků, které jsou oprávněny v právních vztazích jednat jménem podniku.
(2)
Právnické osoby oprávněné vykonávat zahraničně obchodní činnost nebo zahraničně hospodářské služby se zapisují do zvláštního oddílu podnikového rejstříku.
(3)
Do podnikového rejstříku se nezapisují Státní banka československá, Ústřední rada družstev a svazy družstev, popřípadě i jiné organizace, u nichž to stanoví zákon.
(4)
Organizace, které se zapisují do podnikového rejstříku, mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu do podnikového rejstříku. To neplatí pro organizace zřízené zákonem.
(5)
Podnikový rejstřík vedou soudy (dále jen „rejstříkový soud“). Působnost soudů ve věcech podnikového rejstříku upravují zvláštní předpisy.
(6)
Dnem zápisu je den, v němž byl zápis do podnikového rejstříku povolen usnesením rejstříkového soudu, není-li v zakládací nebo zřizovací listině nebo jiném aktu o založení nebo zřízení organizace stanoven den pozdější.
§ 108
(1)
Do podnikového rejstříku se zapisuje způsob založení nebo zřízení organizace (právnické osoby), den jejího vzniku, název, sídlo, identifikační číslo, předmět činnosti a označení statutárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za organizaci podepisují.
(2)
Do podnikového rejstříku se kromě skutečností uvedených v odstavci 1 zapisuje též hodnota majetku vlastního nebo svěřeného organizaci (právnické osobě) při jejím založení nebo zřízení (jmění), pokud právní předpis stanovení takové hodnoty ukládá.
(3)
U družstevních organizací se zapisuje též, jak jejich členové přispívají k úhradě vzniklých ztrát.
(4)
U právnických osob oprávněných vykonávat zahraničně obchodní činnost nebo zahraničně hospodářské služby se zapisují též jména prokuristů,2) popřípadě jiné skutečnosti, které podle právních předpisů mají být zapsány do rejstříku, do něhož se zapisuje právnická osoba účastnící se mezinárodního obchodu.
(5)
U národních výborů s drobnými provozovnami se v zápise uvede pouze označení národního výboru, jeho sídlo a druh činnosti drobných provozoven.
(6)
U odštěpných závodů se zapisuje označení závodu, jeho sídlo, název, sídlo a identifikační číslo organizace, jejíž součástí závod je, a jméno vedoucího odštěpného závodu. Má-li odštěpný závod sídlo mimo obvod rejstříkového soudu příslušného pro zápis organizace, zapíše se též u rejstříkového soudu příslušného podle sídla odštěpného závodu. To platí i pro vnitřní jednotky státních podniků, které se zapisují podle § 107 odst. 1 do podnikového rejstříku.
(7)
Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v předchozích odstavcích, sloučení, splynutí, rozdělení, zrušení organizace, zavedení přímé správy a správce státního podniku, vstup organizace do likvidace, likvidátor a jeho způsob zastupování a podpisování.
§ 109
(1)
Návrh na zápis do podnikového rejstříku podává zakladatel nebo organizace, jíž se zápis týká, popřípadě likvidátor.
(2)
Podává-li návrh na zápis do podnikového rejstříku organizace nebo likvidátor, musí být podepsán statutárním orgánem, popřípadě likvidátorem; jejich podpis musí být úředně ověřen, podepisují-li návrh na zápis do podnikového rejstříku poprvé. Návrh zakladatele na zápis do podnikového rejstříku musí být podepsán oprávněnou osobou.
(3)
Rejstříkový soud je oprávněn provádět v rejstříku zápisy též bez návrhu, zejména k dosažení shody mezi zápisy v rejstříku a skutečným stavem; organizace jsou povinny na výzvu sdělit rejstříkovému soudu skutečnosti potřebné k provedení těchto zápisů.
(4)
Návrhy na zápisy do podnikového rejstříku je nutno podat u rejstříkového soudu bez odkladu poté, kdy došlo ke vzniku skutečnosti, která je předmětem zápisu.
(5)
Zjistí-li soud, státní orgán nebo některá organizace, že nebyla splněna povinnost navrhnout zápis do podnikového rejstříku, oznámí to neprodleně příslušnému rejstříkovému soudu.
(6)
Zjistí-li rejstříkový soud, že organizace nesplnila povinnost uvedenou v odstavci 1, vyzve ji k podání návrhu na provedení zápisu.
§ 110
(1)
Do podnikového rejstříku je každý oprávněn nahlížet a pořizovat si z něho výpisy.
(2)
Soudy, orgány hospodářské arbitráže, prokuratury, státní notářství, jiné státní orgány a banky mohou si vyžádat úřední opisy, výpisy nebo potvrzení z podnikového rejstříku.
(3)
Organizace nebo jednotlivci si mohou vyžádat úřední opisy, výpisy nebo potvrzení z podnikového rejstříku, osvědčí-li právní zájem na skutečnostech uvedených v podnikovém rejstříku.“.
56.
§ 112 zní:
㤠112
(1)
O řízení ve věcech podnikového rejstříku platí ustanovení občanského soudního řádu; jeho ustanovení o pořádkových opatřeních se užije i v případech, kdy nebude uposlechnuto výzvy rejstříkového soudu.
(2)
V řízení o povolení zápisu je rejstříkový soud povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy, zda předmět činnosti nebo jeho změny jsou ve shodě s oprávněním schváleným nebo vydaným příslušným orgánem a zda byl udělen též souhlas, je-li nutný podle zvláštních předpisů.
(3)
Rejstříkový soud oznamuje zápisy organizací, zápisy předmětu jejich činnosti a druhu činností drobných provozoven národních výborů, jakož i zápis změn a zániku těchto skutečností příslušnému státnímu orgánu správy daní a odvodů a příslušnému orgánu státní statistiky.“.
57.
Za § 112 se vkládají nové § 112a a 112b, které zní:
㤠112a
Vláda Československé socialistické republiky může stanovit nařízením, že se do podnikového rejstříku zapisují i jiné skutečnosti než skutečnosti uvedené v § 108.
§ 112b
Ustanovení této části platí i pro státní hospodářské organizace.“.
58.
§ 114a odst. 2 zní:
„(2)
V případě, kdy je právním předpisem jmenovitě stanovena oběma organizacím povinnost projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, jsou organizace povinny na základě podkladů určených pro vypracování návrhu státního plánu tak učinit a jednání ukončit v rozsahu, ve kterém není rozporné, uzavřením smlouvy o přípravě dodávek; v ostatních případech jsou povinny ukončit jednání protokolem.“.
59.
V § 114a se vypouštějí odstavce 4 a 5 a doplňuje se nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Prováděcí předpis stanoví podrobněji postupy organizací při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a způsob odstraňování rozporů.“.
60.
V § 115 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo právo vydat dodávkový příkaz“.
61.
§ 115 odst. 2 zní:
„(2)
Plánovacími akty, pokud splňují náležitosti podle odstavce 1, jsou limity a jmenovité úkoly státního plánu včetně závazně ukládaných státních zakázek, popřípadě další druhy plánovacích rozhodnutí stanovené zákonem.“.
62.
V § 117 se vypouštějí v nadpisu paragrafu slova „z plánovacích aktů a“ a odstavec 1. Odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2. V nově označeném odstavci 2 se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „odstavce 1“.
63.
§ 118 zní:
㤠118
(1)
Orgány hospodářského řízení mohou ve své působnosti uložit organizacím povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu nebo povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazků z hospodářské smlouvy, jen vyžadují-li to v mimořádných případech zájmy obrany a bezpečnosti státu, plnění závazků z mezinárodních smluv, ochrana života, zdraví a výživy lidu, ochrana životního prostředí, odstraňování následků živelních pohrom a vážných havárií. Za stejných podmínek mohou orgány hospodářského řízení organizacím hospodářské závazky přímo uložit nebo jejich závazky změnit nebo zrušit. Jde-li o závazky organizací, které jsou v působnosti různých orgánů, je k tomu třeba předchozí dohody těchto orgánů.
(2)
Pro závazky uložené podle odstavce 1 platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv.“.
64.
§ 119a odst. 1 zní:
„(1)
Organizace nesmějí omezovat výrobu nebo vypouštět z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony, pokud by tím bylo ohroženo zabezpečení závazných výstupů státního plánu, obrana a bezpečnost státu, výživa a zdraví lidu, životní prostředí a plnění závazků z mezinárodních smluv.“.
65.
V § 123 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „V takovém případě platí, že k získanému plnění, pokud záleželo ve věcech, přešlo dnem, kdy bylo získáno, vlastnické právo nebo právo hospodaření na organizaci, která plnění přijala.“.
66.
V § 124 se slova „nadřízených orgánů“ nahrazují slovy „orgánů hospodářského řízení“.
67.
V § 125 odst. 2 se v uvozovací větě vypouštějí slova „požádá-li o to druhá organizace do jednoho měsíce po uplynutí lhůty pro předložení návrhu smlouvy na příslušné dodávkové období,“ a vypouští se odstavec 3. Dosavadní odstavce 4 až 8 se označují jako odstavce 3 až 7.
68.
V § 125 v nově označeném odstavci 3 písm. c) se konec věty upravuje takto: „... podle odstavce 2.“.
69.
V § 125 v nově označeném odstavci 5 se slova na začátku „V případech uvedených v odstavci 4 a 5“ nahrazují slovy „Pokud se organizace nedohodly jinak,“.
70.
V § 125 nově označený odstavec 7 zní:
„(7)
Odběratel je povinen přistoupit na změnu nebo zrušení závazku, pokud v případech stanovených v § 361 odst. 4 na vyžádání dodavatele nesložil před splněním dodávky u banky prostředky na úhradu budoucích pohledávek vzniklých splněním této dodávky. Náhradu škody může dodavatel v těchto případech uplatnit pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném v § 146 až 148.“.
71.
V § 128 odst. 2 se na konci vypouštějí slova „pokud nejde o převzetí na základě rozhodnutí nebo se souhlasem nadřízených orgánů.“.
72.
V § 128 se vypouští odstavec 3.
73.
V § 129b odst. 1 se část věty za středníkem nahrazuje slovy „organizace, která způsobila nemožnost plnění, se nemůže zprostit odpovědnosti za škodu, která v důsledku toho vznikla.“.
74.
V § 131 odst. 1 písm. a) se část věty před středníkem doplňuje za slovem „odstraněny“ slovy „nebo mělo být poskytnuto nové bezvadné plnění“.
75.
V § 131 odst. 1 písm. b) část věty za středníkem zní: „toto právo lze uplatnit nejdéle do konce roku následujícího po uplynutí lhůt pro reklamaci vad;“.
76.
V § 131 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Lhůta pro zánik práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu počíná od prvého dne roku následujícího poté, kdy se organizace, na jejíž úkor byl neoprávněný majetkový prospěch získán, dozvěděla, že byl získán a kdo jej získal. Toto právo lze však uplatnit nejdéle do konce desátého roku následujícího po získání neoprávněného majetkového prospěchu.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
77.
§ 135 včetně nadpisu zní:
㤠135
Doba odpovědnosti (záruční doba)
Záruční doba, jakož i rozsah odpovědnosti jsou stanoveny tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Organizace si mohou dohodnout delší záruční dobu; pro tuto prodlouženou část záruční doby mohou sjednat rozsah odpovědnosti nebo další podmínky odchylně. Dodavatel může prodloužit záruční dobu též jednostranným písemným úkonem. Kratší záruční dobu si organizace mohou výjimečně dohodnout, pokud dodaný výrobek bude použit neobvyklým způsobem.“.
78.
Za § 137 se vkládá nový § 137a, který zní:
㤠137a
Není-li možno bez neúměrných obtíží zjistit rozsah vadného plnění, může ho s přihlédnutím ke všem okolnostem případu určit hospodářská arbitráž.“.
79.
V § 138 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Organizace se odpovědnosti za prodlení zprostí, jestliže prokáže, že nemohla splnit svou povinnost následkem neodvratitelné události.“.
80.
§ 141 odst. 2 zní:
„(2)
Organizace si mohou sjednat majetkové sankce vyšší nebo nižší než stanoví právní předpis. Nižší majetkové sankce však nemohou být sjednány v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo kdy jsou podle tohoto zákona organizace povinny majetkové sankce vyúčtovat a vymáhat.“.
81.
§ 142 zní:
㤠142
(1)
Organizace jsou povinny vyúčtovat a vymáhat pouze tímto zákonem nebo prováděcími předpisy stanovené majetkové sankce, na které jim vzniklo právo v důsledku vadného plnění závazků k zabezpečení jmenovitých úkolů státního plánu včetně závazně ukládaných státních zakázek, popřípadě odběratelských limitů nebo v důsledku prodlení při plnění těchto závazků. Pokud si organizace dohodly majetkové sankce vyšší, než stanoví právní předpis, týká se tato povinnost jen částky, která je stanovena právním předpisem.
(2)
Majetkové sankce podle odstavce 1, které v jednotlivém případě nepřesáhnou částku 5000 Kčs, nemusí být účtovány, ani vymáhány. Tento zákon stanoví, popřípadě prováděcí předpisy mohou stanovit další případy, kdy majetkové sankce podle odstavce 1 nemusí být účtovány a vymáhány.
(3)
Organizace, které byly majetkové sankce vyúčtovány, je povinna do 30 dnů po obdržení vyúčtování buď majetkové sankce zaplatit, nebo sdělit oprávněné organizaci své námitky.
(4)
Jestliže hospodářská arbitráž zjistí, že v důsledku porušení povinnosti vyúčtovat, vymáhat nebo platit majetkové sankce zaniklo právo na penále, může oběma organizacím, popřípadě jen jedné z nich, uložit odvod do příslušného státního rozpočtu až do výše částky, která měla být jako penále zaplacena. Odvod lze uložit nejpozději do tří let od vzniku práva na penále.“.
82.
V § 145 odst. 2 se ve druhé větě slova „nadřízených orgánů“ nahrazují slovy „orgánů hospodářského řízení“.
83.
§ 147 odst. 1 zní:
„(1)
Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil (skutečná škoda) a čeho by byla poškozená organizace dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost (ušlý zisk). Při porušení závazku se však nenahrazuje škoda, kterou organizace, jež škodu způsobila, nemohla při vzniku závazku předvídat jako obvyklý následek takového porušení.“.
84.
V § 158 odst. 2 se v uvozovací větě za slovo „dodávce“ vkládají slova „výrobků, prací nebo výkonů“.
85.
V § 158 odst. 2 se vypouští ustanovení pod písmenem c).
86.
V § 159 odst. 1 písm. a) se za slova „o dodávce“ vkládají slova „výrobků, prací nebo výkonů“.
87.
V § 159 odst. 1 se za písmeno a) vkládají nová písmena b) a c), která zní:
„b)
jde o závazně ukládanou státní zakázku,
c)
jde o státním plánem stanovený odběr ze státních hmotných rezerv,“.
Dosavadní písmeno b) se označuje jako písmeno d).
88.
V § 159 odst. 2 se za slova „u dodávek“ vkládá slovo „výrobků“.
89.
V § 160 se za slova „o dodávce“ vkládají slova „výrobků, prací nebo výkonů“.
90.
§ 161 se vypouští.
91.
V § 163 odst. 1 se vypouští věta za středníkem.
92.
V § 163 se vypouští odstavec 6. Dosavadní odstavce 7 a 8 se označují jako odstavce 6 a 7.
93.
V § 164 odst. 2 se vypouští druhá věta. V odkazu v odstavci 3 se číslovka 7 nahrazuje číslovkou 6.
94.
§ 166a se vypouští.
95.
§ 168 odst. 3 zní:
„(3)
Splněním dodávky přechází právo hospodaření nebo vlastnické právo k výrobkům na odběratele.“.
96.
Za § 170 se vkládá nový § 170a, který zní:
㤠170a
Odběratel, kterému byly výrobky s vyznačenou dobou životnosti dodány po uplynutí části této doby stanovené dohodou organizací nebo prováděcím předpisem, je oprávněn je bez zbytečného odkladu odmítnout a na náklady a nebezpečí dodavatele je vrátit. Ponechá-li si je, má právo na přiměřenou slevu. Není-li sjednána nebo prováděcím předpisem stanovena část doby životnosti, do níž mohou být výrobky nejpozději dodány, je dodavatel povinen je dodat nejpozději do poloviny vyznačené doby životnosti.“.
97.
V § 192 odst. 2 se ve druhé větě vypouštějí slova „podle dohody orgánů hospodářského řízení anebo“.
98.
§ 198 odst. 2 písm. b) zní:
„b)
u výrobků, které odběratel dodává v nezměněném stavu dalšímu odběrateli (spotřebiteli)
1.
do konce měsíce následujícího po uplynutí doby, po kterou trvá odpovědnost za vady ve prospěch toho, kdo výrobky zpracovává nebo spotřebovává, nejdéle však na dobu 18 měsíců od splnění dodávky; jde-li o výrobky určené k prodeji občanům, trvá odpovědnost za vady do doby, do níž má být věc použita podle vyznačení na výrobku, jeho obalu nebo záručním listu,
2.
jde-li o výrobky určené k prodeji občanům, pro něž je stanovena záruční doba delší než 6 měsíců, do konce měsíce následujícího po uplynutí doby, po níž trvá odpovědnost za vady ve prospěch spotřebitele (občana), nejdéle však na dobu 24 měsíců od splnění dodávky; to neplatí pro zemědělské a potravinářské výrobky,“.
99.
V § 198 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
u vad výrobků dodaných jako náhradní díly servisní organizaci po dobu, po kterou trvá odpovědnost servisní organizace za opravu, pro kterou byl náhradní díl použit, nejdéle však na dobu 18 měsíců od splnění dodávky servisní organizaci,“.
Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).
100.
V § 198 odst. 3 druhá věta zní: „Je-li výrobek opravován nebo provedena výměna součásti, běží záruční doba znovu jen pro opravované nebo vyměněné součásti.“.
101.
V § 199 se slova „stavební části stavby nebo stavebních prací“ nahrazují slovem „stavby“.
102.
Za § 200 se vkládá nový § 200a, který zní:
㤠200a
Odběratel reklamuje vady u dodavatele. Prováděcí předpis, dodavatel ve smlouvě nebo v záručním listu však mohou určit organizaci, která přijímá a vyřizuje reklamace za dodavatele, a u níž je odběratel povinen reklamovat (servisní organizace).“.
103.
§ 201 zní:
㤠201
(1)
Nestanoví-li prováděcí předpisy nebo nedohodnou-li organizace odchylnou úpravu, má odběratel, kterému bylo plněno vadně, právo žádat přiměřenou slevu, jde-li o vadné plnění, které si bez opravy ponechá, nebo
a)
je-li vada neodstranitelná, požadovat v rozsahu vadného plnění buď nové bezvadné plnění, nebo - není-li to možné - požadovat zrušení smlouvy. Totéž právo má, jestliže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad nelze výrobek řádně užívat, anebo jestliže výrobek ani po opětovných opravách nedosahuje stanovených nebo dohodnutých ukazatelů spolehlivosti,
b)
je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady.
(2)
Je-li prováděna statistická přejímka, má odběratel právo na výměnu všech zjištěných vadných výrobků nebo na vrácení částky za ně zaplacené, pokud prováděcí předpisy nestanoví nebo organizace nedohodnou odchylnou úpravu. Kromě toho, zjistí-li se při statistické přejímce, že dodávka je nevyhovující, má odběratel právo požadovat přiměřenou slevu, nebo vytřídění vadných výrobků z dodávky, anebo náhradu nákladů tohoto vytřídění, popřípadě může požadovat buď novou bezvadnou dodávku, nebo není-li to možné, zrušení smlouvy.
(3)
Vyhoví-li organizace vnitřního obchodu oprávněné reklamaci spotřebitele (občana), je dodavatel povinen uspokojit její práva z odpovědnosti za vady stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jde-li o vady, za které dodavatel odpovídá.
(4)
Uvede-li odběratel v reklamaci některé z práv podle odstavců 1 a 2, nemůže bez souhlasu dodavatele svou volbu měnit. Jestliže však dodavatel v přiměřené době neposkytne nové bezvadné plnění, nebo výrobky neopraví, popřípadě nevytřídí, může odběratel požadovat přiměřenou slevu nebo zrušení smlouvy, popřípadě náhradu nákladů na opravu nebo vytřídění výrobků.
(5)
Bylo-li plněno menší množství, než udal dodavatel v průvodních dokladech k dodávce, nebo došlo-li k úbytku v důsledku nedostatečného balení, popřípadě ložení, za které dodavatel odpovídá, má odběratel právo na doplnění chybějícího množství výrobků nebo může žádat zrušení smlouvy v rozsahu chybějícího množství.
(6)
Kromě práv podle odstavců 1 až 3 a 5 má odběratel právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou.
(7)
Dohodou organizací nemůže být sjednána odpovědnost za vady nižší, než jakou stanoví právní předpis.“.
104.
Za § 201 se vkládají nové § 201a a 201b, které zní:
㤠201a
(1)
Organizace se mohou dohodnout, že dodavatel vypořádá předem dohodnutým způsobem práva odběratele z odpovědnosti za vady určené v dohodě. Vypořádání lze provést podle dohody buď v penězích odečtením částky vyjadřující předpokládané náklady na uspokojení práv odběratele z ceny dodávky, nebo tím, že dodavatel spolu s dodávkou poskytne odběrateli navíc bezplatně sjednané výrobky nebo jejich součásti v množství odpovídajícím předpokládanému rozsahu vad (záruční paušál).
(2)
Prováděcí předpis může stanovit podmínky, které musí být při uzavírání dohody o záručním paušálu dodrženy. Může též určit výrobky (skupiny výrobků), pro které dohodu o záručním paušálu nelze sjednat.
§ 201b
O splnění povinnosti poskytnout nové bezvadné plnění a bezplatně odstranit vady platí přiměřeně ustanovení § 168. O právech z odpovědnosti za vady oprav, prováděných ke splnění závazku z odpovědnosti za vady platí přiměřeně § 201.“.
105.
V § 202 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Částka, kterou odběratel nezaplatil nebo kterou mu dodavatel vrátil, je odběratel povinen zaplatit neprodleně po vypořádání práv z odpovědnosti za vady.“.
106.
Nad § 206 se vkládá nadpis:
„Penále za vadné plnění“
107.
§ 206 zní:
㤠206
(1)
Za vady jakosti je dodavatel povinen zaplatit penále ve výši
a)
20 % z ceny vadného výrobku, jestliže jde o neodstranitelnou vadu a odběratel požaduje nové bezvadné plnění nebo zrušení smlouvy,
b)
10 % z ceny vadného výrobku, jestliže jde o jiné vady než uvedené v písmenu a) a odběratel požaduje nové bezvadné plnění nebo zrušení smlouvy,
c)
10 % z ceny vadného výrobku, jestliže odběratel požaduje bezplatné odstranění vady opravou, nejvýše však desetinásobek ceny opravy,
d)
5 % z ceny vadného výrobku, jestliže se odběratel rozhodne, že si výrobek bez opravy ponechá, popřípadě, že jej za náhradu nákladů opraví nebo dá opravit.
(2)
Jestliže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo nedodržení stanovených nebo dohodnutých ukazatelů spolehlivosti odběratel požaduje zrušení smlouvy nebo nové bezvadné plnění [§ 201 odst. 1 písm. a)], je dodavatel povinen zaplatit další penále ve výši 10 % z ceny vadného výrobku.
(3)
Penále uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) se snižuje na polovinu, jestliže dodavatel do 1 měsíce po obdržení reklamace, popřípadě v jiné dohodnuté lhůtě, poskytne nový bezvadný výrobek, nebo vady výrobku v této době opraví; je-li výrobek opravován, nevčítá se do této doby doba od sdělení dodavatele, že souhlasí s opravou výrobku, do odeslání výrobku odběratelem k opravě.
(4)
Provádí-li se statistická přejímka a dodávka je podle jejího výsledku nevyhovující, je dodavatel povinen zaplatit penále ve výši 5 % z ceny části dodávky, jejíž vadnost byla zjištěna nestranným odhadem, provedeným na základě výsledku kontroly výběru podle příslušných technických norem.
(5)
Právo na penále nevzniká
a)
je-li stanoveno provádění statistické přejímky (§ 196) a nebylo zjištěno, že podle jejího výsledku je dodávka nevyhovující,
b)
při dodávce výrobku lepší jakosti, než byla sjednána, pokud si jej odběratel ponechá,
c)
jde-li o vady vypořádané na základě dohody o záručním paušálu (§ 201a).“.
108.
§ 207 se vypouští.
109.
§ 208 zní:
㤠208
(1)
Dodavatel, který dodal výrobek neoznačený stanoveným způsobem nebo výrobek nekompletní, je povinen zaplatit penále ve výši 5 % z ceny vadného výrobku.
(2)
Pokud v důsledku vad jakosti výrobku je nesprávné i jeho označení, je dodavatel povinen platit pouze penále podle § 206.
(3)
Bylo-li plněno menší množství, než udal dodavatel v průvodních dokladech, nebo došlo-li k úbytku v důsledku nedostatečného balení, popřípadě ložení, za které dodavatel odpovídá, je dodavatel povinen zaplatit penále ve výši 10 % z ceny chybějících výrobků.“.
110.
§ 213 odst. 1 a 2 zní:
„(1)
Dohodne-li se ve smlouvě o přípravě dodávek podnik zahraničního obchodu (odběratel) s dodavatelem, že dodávky pro vývoz budou zajišťovány dodávkovými příkazy, musí být dodávkový příkaz ve shodě se smlouvou o přípravě dodávek, popřípadě s údaji pro včasné materiálové a výrobní zajištění, bylo-li jejich sdělování dohodnuto. Jde-li o jmenovité úkoly státního plánu, je podnik zahraničního obchodu oprávněn požadovat, aby ve smlouvě o přípravě dodávek byl sjednán tento způsob zajištění dodávek.
(2)
Stejně jako dodávky výrobků pro vývoz se zajišťují dodávky vzorků a propagačního a náborového materiálu dodávaného jako výrobky.“.
111.
V § 215 odst. 1 se slova „Prováděcí předpisy stanoví nebo organizace dohodnou“ nahrazují slovy „Organizace mohou dohodnout“.
112.
§ 216 zní:
㤠216
(1)
Dodávkový příkaz musí být vydán písemně a doručen dodavateli ve lhůtě s ním dohodnuté; není-li lhůta dohodnuta, musí být doručen ve lhůtě stanovené prováděcím předpisem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. Dodávkový příkaz se stane pro dodavatele závazný dnem, kdy mu byl doručen.
(2)
Nebyla-li dodržena lhůta uvedená v odstavci 1, je dodávkový příkaz neplatný. Ustanovení § 213 odst. 5 platí obdobně.
(3)
Dodavatel je povinen do 10 dnů potvrdit odběrateli, že dodávkový příkaz obdržel; neučiní-li tak, nemá to vliv na závaznost dodávkového příkazu.
(4)
Odběratel může dodávkový příkaz svým jednostranným písemným úkonem změnit nebo zrušit. Nemá-li dodavatel pro změnu potřebné výrobní a dodávkové možnosti, platí § 214 odst. 2 obdobně. Odběratel se nemůže zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou změnou nebo zrušením dodávkového příkazu.“.
113.
V § 218 odst. 1 se vypouštějí věty třetí, čtvrtá a pátá, vypouští se odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
114.
V § 220 odst. 3 se odkaz v závorce na § 51 nahrazuje odkazem na § 352a.
115.
§ 233 se vypouští.
116.
V § 236 odst. 3 se slova „hrubým porušením technologického postupu“ nahrazují slovy „neodstranitelnými vadami“.
117.
V § 238 písm. c) se vypouštějí slova „nebo se souhlasem jeho nadřízeného orgánu“.
118.
V § 258 odst. 1 se za slova „až 200,“ vkládají slova „§ 201 odst. 3,“.
119.
V § 259 odst. 1 se za slovo „dodávat“ vkládají slova „zemědělské výrobky zvláštního hospodářského významu a“ a vypouští se slovo „určeným“.
120.
V § 259 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
121.
V § 259 odst. 3 se v první větě vypouštějí slova „k jejichž nákupu jsou určeny,“.
122.
§ 259 odst. 4 zní:
„(4)
Prováděcí předpisy stanoví
a)
zemědělské výrobky zvláštního hospodářského významu a vybrané zemědělské výrobky,
b)
které socialistické organizace jsou považovány za nákupní organizace.“.
123.
§ 260 se vypouští.
124.
§ 264 se vypouští.
125.
V § 269 odst. 1 se vypouští ustanovení pod písmenem a). Dosavadní označení textu písmeny b) až e) se nahrazuje písmeny a) až d).
126.
V § 269 odst. 3 v prvé větě se vypouštějí slova „generální opravy strojů, zařízení a“.
127.
§ 271 se vypouští.
128.
§ 274 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Dodavatel neodpovídá za závady, jejichž původ spočívá ve výchozích podkladech, které mu pro provedení průzkumných nebo projektových prací odevzdal odběratel; na žádost odběratele je však povinen s ním dohodnout opatření k co nejrychlejšímu odstranění závad za úplatu. To neplatí, jestliže dodavatel výchozí podklady zpracoval sám, nebo jestliže zjistil nebo musel zjistit při řádném provádění prací nedostatky výchozích podkladů a odběratele na ně neupozornil.“.
129.
§ 284 zní:
㤠284
(1)
Smlouva může zahrnovat současně dodávku souborů strojů a zařízení spolu s rekonstrukcí nebo modernizací souborů strojů a zařízení, dodávku stavební části spolu s rekonstrukcí nebo modernizací stavebních objektů, popřípadě i další dodávky. Pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak, platí pro každou ze smluvních dodávek ustanovení platná pro příslušný druh smlouvy.
(2)
Uzavře-li hospodářskou smlouvu na stavbu komplexní bytové výstavby na straně odběratele několik investorů, je taková smlouva smlouvou podílovou (§ 155).“.
130.
V § 285 se zařazuje nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Jestliže práce jsou prováděny zřejmě vadně, je dodavatel již během jejich provádění povinen na písemnou výzvu odběratele odstranit nedostatky, které ohrožují bezpečnost stavby, život nebo zdraví pracujících na stavbě, životní prostředí, nebo v jejichž důsledku hrozí trvalé znehodnocení stavby anebo jde o nedostatky značného rozsahu.“.
Dosavadní text se označuje jako odstavec 2.
131.
§ 288 odst. 3 zní:
„(3)
Odběratel, popřípadě s jeho souhlasem organizace, která má být provozovatelem (uživatelem) předmětu dodávky, jej může před jeho odevzdáním a převzetím provozovat (užívat) jen po dohodě s dodavatelem, s nímž sjedná podmínky předčasného užívání. Předčasné užívání musí být v souladu s předpisy o stavebním řádu.“.
132.
§ 290 zní:
㤠290
Dodávka, jejíž vady brání uvedení do provozu (užívání), nesmí být převzata. Odběratel však může převzít dodávku, jestliže má ojedinělé drobné vady a ojedinělé drobné nedodělky, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání uvedení do provozu (užívání).“.
133.
V § 292 odst. 1 se za slova „o slevě z úplaty“ vkládají slova „nebo o jiných právech z odpovědnosti za vady“.
134.
§ 293 odst. 2 zní:
„(2)
Splněním dodávky přechází právo hospodaření nebo vlastnické právo k předmětu dodávky na odběratele, pokud v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného.“.
135.
§ 294 odst. 1 zní:
„(1)
Převzal-li odběratel vadnou dodávku, má právo na dodatečné bezplatné odstranění vady nebo na přiměřenou slevu; pokud by odstranění vady bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, může požadovat pouze přiměřenou slevu. Organizace se mohou též dohodnout, že odběratel na náklad dodavatele vady sám odstraní nebo dá odstranit. Svou volbu nemůže odběratel bez souhlasu dodavatele měnit. Jestliže však dodavatel je s odstraněním vad v prodlení, může odběratel požadovat přiměřenou slevu nebo bez souhlasu dodavatele na jeho náklad odstranit vady sám nebo je dát na jeho náklad odstranit; v tomto případě je povinen o svém rozhodnutí dodavatele bez zbytečného odkladu vyrozumět.“.
136.
§ 294 odst. 3 zní:
„(3)
Převzal-li odběratel dodávku s drobnými nedodělky, platí ustanovení odstavce 1 obdobně. Odběratel je povinen tato práva uplatnit stejným způsobem jako práva z odpovědnosti za vady.“.
137.
V § 295 se vkládá za odstavec 1 nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Dodavatel, který plnil vadně, je povinen zaplatit odběrateli v případě každé oprávněné reklamace penále ve výši 0,1 % z ceny dodávky. Toto penále však dodavatel neplatí, jestliže reklamovanou vadu uzná a bezplatně ji odstraní do 30 dnů od uplatnění reklamace, nebo sjedná ve stejné lhůtě na základě požadavku odběratele dohodu o přiměřené slevě nebo o tom, že si odběratel vady opraví nebo dá opravit na náklad dodavatele. Tato lhůta se prodlužuje o dobu, po kterou dodavatel nemohl započít s odstraňováním vady nebo v něm plynule pokračovat z důvodů na straně odběratele.“.
Dosavadní odstavce 2 až 8 se označují jako odstavce 3 až 9.
138.
V § 295 odst. 3 se vypouštějí slova „ve smlouvě“.
139.
§ 297 zní:
㤠297
V případě, že dodavatel odstraňuje vady anebo nedodělky své dodávky bezplatnou opravou, je povinen provedenou opravu odběrateli předat. Pro postup při odevzdání a převzetí provedených oprav, odpovědnost za vady oprav a pro důsledky jejich opožděného odstraňování platí, pokud není dohodnuto jinak, ustanovení § 288 až 296 a příslušná ustanovení o uplatňování práv z odpovědnosti za vady obdobně.“.
140.
V § 301 první věta zní: „Smlouvou o dodávce souboru (souborů) strojů a zařízení se dodavatel zavazuje dodat soubor strojů a zařízení (včetně montáží a popřípadě včetně příslušné části projektové dokumentace), který plní společnou ucelenou funkci určenou projektovou dokumentací.“.
141.
V § 303 odst. 2 se vypouští druhá věta.
142.
V § 305 odst. 2 se vypouští věta za středníkem.
143.
V § 306 se vypouští poslední věta.
144.
V § 311 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
145.
V § 319 v prvé i druhé větě se slova „nadřízených orgánů“ nahrazují slovy „orgánů hospodářského řízení“.
146.
§ 332c se vypouští.
147.
§ 332d odst. 1 zní:
„(1)
Smlouvou o vědeckotechnických pracích se řešitel zavazuje vyřešit výzkumný nebo vývojový úkol (dále jen „úkol“), výsledek řešení předat ve sjednaném čase zadavateli a uděluje mu souhlas k užití, popřípadě k nakládání s výsledkem k účelu stanovenému smlouvou, pokud se organizace nedohodnou, že práva k výsledku řešení přecházejí na zadavatele. Zadavatel se zavazuje spolupracovat v dohodnutém rozsahu na dosažení cíle smlouvy, výsledek řešení převzít, zaplatit, užívat, popřípadě nakládat s ním způsobem a k účelu stanovenému smlouvou. Je-li součástí předmětu plnění prototyp nebo jiné věcné plnění, souhlas k jeho užití, popřípadě k nakládání s ním se nevyžaduje.“.
148.
V § 332d odst. 4 se na konci připojuje věta: „Převzetím prototypu nebo jiného věcného plnění přechází na zadavatele právo hospodaření nebo vlastnické právo.“.
149.
V § 332d odst. 6 první věta zní: „Převzal-li zadavatel vadný výsledek řešení, má právo na bezplatné odstranění vady nebo na přiměřenou slevu; pokud by odstranění vady bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, může požadovat pouze přiměřenou slevu.“.
150.
V § 332d odst. 12 se vypouští druhá věta.
151.
§ 332e až 332g se nahrazují novými § 332e až 332h, které zní:
㤠332e
(1)
Ustanovení § 332d s výjimkou odstavce 7 se přiměřeně použije v případech, kdy předmětem závazku je vytvoření programového vybavení počítačového systému nebo projektu automatizovaného systému řízení, nestanoví-li prováděcí předpisy odchylnou úpravu.
(2)
Obvyklou vlastností programového vybavení počítačového systému a projektu automatizovaného systému řízení se rozumí jejich realizovatelnost a spolehlivost v souladu s dokumentací obsahující popis funkcí předaného řešení. Řešitel neodpovídá za závady, jejichž příčinou jsou nedostatky podkladů předaných zadavatelem, je však povinen závady odstranit na žádost zadavatele za úplatu; to neplatí v případě, že řešitel o nedostatcích podkladů věděl nebo vědět musel a zadavatele na ně neupozornil.
§ 332f
Smlouva o využití výsledků vědeckotechnických prací
(1)
Smlouvou o využití výsledků vědeckotechnických prací se organizace oprávněná nakládat těmito výsledky zavazuje předat nabyvateli sjednané výsledky a uděluje mu souhlas k jejich užití k účelu stanovenému smlouvou. Nabyvatel se zavazuje výsledky převzít, zaplatit a užívat je způsobem a k účelu stanoveným smlouvou.
(2)
Závazek předávající organizace je splněn odevzdáním výsledků nabyvateli včetně provedení stanovených nebo dohodnutých zkoušek.
(3)
Obvyklou vlastností výsledků uvedených v odstavci 1 se rozumí jejich realizovatelnost a spolehlivost v souladu s dokumentací obsahující popis funkcí předaného řešení.
(4)
Převzal-li nabyvatel vadné výsledky, má právo na bezplatné odstranění vady nebo na přiměřenou slevu; pokud by odstranění vady bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, může požadovat pouze přiměřenou slevu. Vady může reklamovat nejpozději v době, kdy jejich odstranění má ještě význam z hlediska technického nebo ekonomického; prováděcí předpisy mohou stanovit lhůty, po jejichž uplynutí již reklamovat nelze.
(5)
Škoda se hradí jen do výše ceny předmětu plnění, pokud organizace nedohodnou vyšší hranici náhrady škody.
§ 332g
Ustanovení § 332f se přiměřeně použije v případech, kdy předmětem plnění je programové vybavení počítačového systému, projekt automatizovaného systému řízení nebo výrobně technické poznatky (know-how).
§ 332h
Prováděcí předpisy podrobněji upraví hospodářské závazky vznikající ze smluv uzavíraných podle této části.“.
152.
Nadpis pod hlavou druhou části deváté zní:
„SMLOUVA O PŘÍPRAVĚ PŘEPRAV“
153.
§ 334 zní:
㤠334
(1)
Smlouva o přípravě přeprav se uzavírá zejména, je-li třeba zajistit budoucí opakované přepravy členěné podle předpokládané přepravní cesty, způsobu přepravy, objemu i druhu nákladu a s nimi související hospodářskou spolupráci.
(2)
Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vzniká mezi organizacemi závazek uzavřít přepravní smlouvy na předpokládaný objem a druh nákladu a způsob přepravy v předpokládaném časovém členění.
(3)
Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vzniká přepravci zejména povinnost objednat si včas přepravu zásilek uvedených ve smlouvě a podat je k přepravě; dopravce je zejména povinen přichystat pro tyto zásilky dopravní prostředky a zásilky převzít k přepravě. Přepravce je povinen v objednávce uvést všechny údaje nutné k provedení a vyúčtování přepravy.“.
154.
§ 334a se vypouští.
155.
V § 335 odst. 1 se vypouštějí slova „závazným přepravním plánem nebo“.
156.
V § 335 odst. 3 se vypouštějí slova „závazného přepravního plánu nebo“.
157.
Nadpis pod hlavou první části desáté zní:
„HOSPODÁŘSKÉ SMLOUVY O PŘEVODU PRÁVA HOSPODAŘENÍ, O DOČASNÉM UŽÍVÁNÍ A PŘEVODU VLASTNICTVÍ“.
158.
§ 347 včetně nadpisu zní:
㤠347
Převod práva hospodaření s národním majetkem
(1)
Hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření (§ 68) musí obsahovat:
a)
určení převáděného majetku,
b)
určení dne převodu,
c)
výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu; to však neplatí, pokud je převod podle právního předpisu bezplatný.
(2)
Hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem vzniká dohodou organizací o náležitostech uvedených v odstavci 1.
(3)
V hospodářské smlouvě se dále uvedou
a)
názvy orgánů oprávněných dát souhlas k převodu, pokud je takového souhlasu třeba podle právního předpisu,
b)
hodnota převáděného majetku podle údajů účetnictví,
c)
důvod převodu,
d)
práva a závazky související s převáděným majetkem, pokud se současně převádějí.
(4)
Předávající organizace odpovídá za vady předávaného majetku jen v těch případech a v tom rozsahu, jak to bylo smluveno.
(5)
Právo hospodaření přechází dnem stanoveným ve smlouvě.
(6)
Právní předpis může stanovit, ve kterých případech se k účinnosti smlouvy vyžaduje souhlas příslušných orgánů; může též stanovit, kdy jsou organizace povinny smlouvu uzavřít.“.
159.
V § 351 se vypouští odstavec 2. Označení odstavce 1 se vypouští.
160.
V § 351a odst. 1 se vypouštějí slova „pokud příprava smluv nebo plnění závazků není zabezpečeno opatřením nadřízených orgánů“.
161.
V § 351a odst. 2 se vypouští poslední věta.
162.
Za § 352 se vkládají nové § 352a a 352b, které zní:
㤠352a
Smlouva o převodu výrobního programu
(1)
Organizace se mohou dohodnout o převodu výrobního programu, zabezpečujícího jmenovité úkoly státního plánu, jen byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost převodu a bylo-li zajištěno plynulé zásobování národního hospodářství alespoň v dosavadním rozsahu a jakosti a řádné plnění závazků vůči zahraničí; v ostatních případech se organizace mohou dohodnout o převodu bez omezení.
(2)
Smlouva o převodu výrobního programu musí vymezit druh a rozsah převáděné výroby, rozsah převáděných práv a povinností a potřebné spolupráce a musí určit den, ke kterému se převod provádí.
(3)
Pro převody práva hospodaření s národním majetkem, popřípadě vlastnictví, prováděné v souvislosti s převody výrobních programů platí ustanovení § 347, 349 až 351.
(4)
Smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy a pokud jde o převod výrobních programů zvlášť důležitých pro obranu nebo bezpečnost státu, i předchozího souhlasu příslušných orgánů hospodářského řízení.
(5)
Organizace odpovídá za škodu způsobenou převodem výrobního programu, provedeným v rozporu se zákonem. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.
§ 352b
Ustanovení § 352a platí obdobně též pro převody jiných hospodářských činností.“.
163.
V § 356 odst. 1 se vypouští text v závorce „(včetně generální opravy)“.
164.
§ 360a včetně nadpisu zní:
㤠360a
Smlouva o sdružení
(1)
Smlouvou o sdružení se zavazují socialistické organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společném zájmu.
(2)
Smlouva o sdružení vymezí zejména
a)
účel sdružení, dobu, na kterou je smlouva uzavírána, činnost, která je předmětem sdružení, a způsob jejího provádění, popřípadě prostředky, které jsou předmětem sdružení,
b)
práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a způsob rozdělení zisku nebo ztráty,
c)
důsledky porušení smluvních povinností,
d)
způsob vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o sdružení.
(3)
Smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.
(4)
Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.
(5)
Pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.“.
165.
§ 361 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Organizace provádějí peněžní platby prostřednictvím bank, popřípadě jiných peněžních ústavů podle zvláštních předpisů.
(3)
Započtení vzájemných pohledávek organizací je možné po předchozí písemné dohodě organizací. Jde-li o pohledávky evidované v bance, je třeba též souhlasu banky. Právní předpis může stanovit, ve kterých případech lze provést započtení bez dohody organizací nebo případy, kdy je započtení vyloučeno.“.
166.
Do § 361 se vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Dodavatel je oprávněn požadovat na odběrateli, aby složil u banky prostředky na úhradu budoucích pohledávek vzniklých splněním dodávky v případech, kdy je odběratel v prodlení s placením předchozích uskutečněných dodávek, je-li u něj uplatněn konsolidační program nebo ustavena přímá správa.“.
167.
§ 368 odst. 2 zní:
„(2)
Banka provádí platby podle příkazu organizace, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, kromě případů, ve kterých je podle právních předpisů banka oprávněna příkaz vrátit; bez příkazu organizace může být platba uskutečněna jen v případech dohodnutých mezi organizacemi nebo stanovených právními předpisy a dále u peněžitých pohledávek právoplatně přiznaných příslušným orgánem.“.
168.
§ 369 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Nestačí-li prostředky na všechny platby, provádí banka platby podle věcného pořadí stanoveného organizací, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, jinak v pořadí stanoveném právními předpisy. Právní předpisy mohou stanovit pro některé platby přednostní pořadí.
(3)
Právo organizace disponovat prostředky na účtě může být omezeno jen právním předpisem.“.
169.
§ 372 odst. 1 zní:
„(1)
Provede-li banka platbu chybně, odstraní nesprávnost opravným zúčtováním; opravným zúčtováním lze odstranit i jiné závady, které banka zjistí při provádění platebního styku nebo výkonu kontrolních oprávnění.“.
170.
V § 372 odst. 2 se vypouští druhá věta.
171.
V § 377 se na konci připojují slova „celkem však nejvýše 15 000 Kčs.“.
172.
§ 382 odst. 1 zní:
„(1)
Pro úvěrování platí tyto zásady:
a)
úvěrové prostředky mohou být použity pouze pro potřeby organizace, které byl úvěr poskytnut,
b)
organizace je oprávněna použít úvěrových prostředků jen k účelům, ke kterým byly poskytnuty,
c)
úvěr je splatný ve stanovené lhůtě,
d)
organizace je povinna pečovat o to, aby úvěr byl stanoveným způsobem zajištěn,
e)
z úvěru platí organizace úroky ve výši, ve které byly dohodnuty nebo stanoveny obecně závazným právním předpisem.“.
173.
Za § 382 se vkládá nový § 382a, který zní:
㤠382a
(1)
Banka poskytuje úvěr zpravidla na základě úvěrové smlouvy.
(2)
Úvěrovou smlouvou se banka zavazuje poskytnout organizaci úvěr na dohodnutý účel a v dohodnutém čase. Organizace se zavazuje použít poskytnutý úvěr na dohodnutý účel, zaplatit stanovený úrok a úvěr ve stanoveném čase splatit.
(3)
V úvěrové smlouvě se dohodnou podmínky úvěrování, zejména rozsah poskytnutého úvěru, způsob a časový plán jeho čerpání a splácení, způsob a formy předkládání vzájemných informací a podkladů, záruky na úvěr, pravidla úrokování a úvěrové sankce.
(4)
Úvěrová smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu.
(5)
Podrobnější obsah smlouvy, jakož i druhy úvěrových smluv může upravit prováděcí předpis.“.
174.
§ 384a zní:
㤠384a
(1)
Organizace nebo organizační jednotky socialistických organizací vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, s výjimkou rozpočtových organizací, mohou být za závažné nebo opětovné jednání proti zájmům společnosti postihovány podle dalších ustanovení hospodářskými pokutami, které se odvádějí do příslušného státního rozpočtu.
(2)
Hospodářská pokuta může být uložena organizaci nebo organizační jednotce vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, která
a)
nesplní povinnost projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy a jednání ukončit uzavřením smlouvy o přípravě dodávek, popřípadě protokolem (§ 114a odst. 2);
b)
omezí výrobu nebo vypustí z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony (§ 119a odst. 1), popřípadě převede výrobní program bez dodržení stanovených podmínek (§ 352a);
c)
nezajistí v nezbytném rozsahu servisní službu nebo dodávky náhradních dílů;
d)
vynucuje nepřiměřené podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod;
e)
vyvíjí hospodářskou činnost neoprávněně;
f)
zastaví nebo omezí prodej výrobků, zatají nebo hromadí výrobky nebo jiným způsobem vyvolává jejich nedostatek za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu;
g)
jedná v rozporu se zákazem stanoveným v § 119a odst. 3, zejména s cílem získat monopolní postavení na trhu;
h)
vědomě nadsadí nebo podhodnotí požadavky v plánovacím nebo rozpočtovém procesu, zatají zdroje a možnosti nebo vynutí výjimečné řešení tím, že důležitější potřeby ponechá nezajištěny a pohotovými zdroji pokryje méně naléhavé potřeby;
i)
uvede za účelem získání neoprávněného prospěchu nesprávné údaje ve výkazech, hlášeních nebo návrzích sloužících k řízení, plánování, ke kontrole a hodnocení hospodářské činnosti nebo ke stanovení cen;
j)
znevýhodňuje organizace za to, že uplatňují majetkovou odpovědnost, zejména odpovědnost za vady a majetkové sankce;
k)
opětovně uskutečňuje dodávky bez včasného uzavření hospodářské smlouvy;
l)
soustavně dodává vadné výrobky nebo neoprávněně prosazuje při uzavírání smlouvy nižší jakost než stanoví technická norma;
m)
připraví k odeslání do zahraničí výrobky se závažnými nedostatky;
n)
opakovaně fakturuje za ceny, které jsou v rozporu s cenovými předpisy nebo tyto ceny platí, fakturuje nebo platí dodávky, které nebyly uskutečněny, anebo opakovaně požaduje nebo platí splátky v rozporu s podmínkami stanovenými pro jejich poskytování;
o)
způsobí, že byl dovezen stroj nebo zařízení, jehož potřebné využití nebylo předem zajištěno nebo byl dovezen s nežádoucím časovým předstihem před dobou určenou k jeho využití, anebo jinak způsobí vážnou újmu devizovému hospodářství.“.
175.
§ 390b se vypouští.
176.
§ 391 odst. 1 zní:
„(1)
Federální ministerstvo financí vydá předpisy:
a)
o hospodaření s národním majetkem,
b)
o úpravě finančního hospodaření organizací zahraničního obchodu včetně sankcí za jejich porušení,
c)
o fakturování a placení; v případě potřeby může odchylně upravit majetkové sankce stanovené za porušení platební a fakturační kázně.“.
V odstavci 2 se názvy ministerstev financí České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky upravují na „ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky“ a „ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky“.
V odstavci 4 se názvy ministerstev lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky upravují na „ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu České socialistické republiky“ a „ministerstvo lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu Slovenské socialistické republiky“.
177.
§ 391 odst. 5 zní:
„(5)
Předseda Státní banky československé vydá prováděcí předpisy o platebním styku a úvěrových vztazích socialistických organizací.“.
178.
V § 392 odst. 1 písm. b) se místo federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, federálního ministerstva všeobecného strojírenství a federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu uvede název „federální ministerstvo hutnictví, strojírenství a elektrotechniky“.
V odstavcích 3 a 6 se slova „Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj“ nahrazují slovy „Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj“.
V odstavci 5 se uvede místo federálního ministerstva dopravy název „federální ministerstvo dopravy a spojů“.
179.
V § 393 se vypouštějí ustanovení pod písmeny a) až c), v ustanovení pod písmenem d) se vypouštějí slova „a upraví způsob vedení rejstříku obchodních a společenstevních“. Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena a) a b).
180.
V § 394 odst. 1 písm. a) se za slova „k provedení“ doplňují slova „§ 114a a“.
181.
V § 396 se slova „státního socialistického“ nahrazují slovem „celospolečenského“.
Čl. II
1.
Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1988; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. červencem 1988 se však řídí dosavadními předpisy.
2.
Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet před 1. červencem 1988.
Čl. III
1.
Po dobu trvání dosavadních výrobních hospodářských jednotek se za orgán hospodářského řízení považuje též generální ředitelství trustu vůči podřízeným národním podnikům a účelovým organizacím, oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popřípadě účelovým organizacím a koncern vůči koncernovým podnikům, popřípadě koncernovým účelovým organizacím.
2.
Koncernové podniky a koncernové účelové organizace k majetku, s nímž hospodaří, vykonávají svým jménem a v rozsahu své způsobilosti nabývat práv a zavazovat se právo hospodaření; svým jménem činí též právní úkony týkající se tohoto majetku.
3.
V období do 31. prosince 1990 jsou plánovacími akty ve smyslu § 115 též státní bilance a jejich rozpis podle § 11 odst. 1 písm. a), § 13 odst. 1 a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu.
4.
Pokud se v jiných obecně závazných právních předpisech používá pojem „správa národního majetku“, rozumí se tím nadále „právo hospodaření s národním majetkem“.
Čl. IV
Zrušují se
1.
vyhláška č. 114/1964 Sb., o podnikovém rejstříku, s výjimkou § 10,
2.
zákon č. 72/1970 Sb., o některých opatřeních týkajících se podnikového rejstříku,
3.
ustanovení § 4 nařízení vlády ČSSR č. 91/1974 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech; ostatní ustanovení tohoto nařízení se zrušují dnem 1. 7. 1989,
4.
vyhláška č. 19/1954 Ú. l. (vyhláška č. 30/1954 Ú. v.), o usměrňování likvidací některých organizací,
5.
ustanovení § 47 a 49 vyhlášky č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 45/1983 Sb.), jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Husák v. r.
Indra v. r.
Štrougal v. r.
1)
Viz § 34 písm. e) zákona č. 133/1970 Sb.
2)
Zákoník mezinárodního obchodu. |
Zákon České národní rady č. 116/1988 Sb. | Zákon České národní rady č. 116/1988 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě
Vyhlášeno 28. 6. 1988, datum účinnosti 1. 7. 1988, částka 24/1988
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Organizace, které oprávněně provozují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona služby cestovních kanceláří, jsou oprávněny je provozovat ve stejném rozsahu i nadále jen, pokud tuto skutečnost oznámí do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona minis
* Čl. III - Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 1988
116
ZÁKON
České národní rady
ze dne 28. června 1988,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Jednotná socialistická obchodní politika
Ve vnitřním obchodě se uplatňuje jednotná socialistická obchodní politika, jejíž zásady určuje ministerstvo obchodu a cestovního ruchu České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“) ve spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány, v jejichž působnosti jsou organizace provozující obchodní činnost, a krajskými národními výbory.“.
2.
V § 6 se vypouští druhá věta.
3.
V § 7 odst. 1 se slovo „restauračního“ nahrazuje slovem „veřejného“.
4.
V § 11 se slovo „restauračního“ nahrazuje slovem „veřejného“.
5.
V § 12 se vypouštějí slova „a zásady pro plánování a výstavbu prodejen nebo provozoven“.
6.
§ 13 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
organizace, které mají obchodní činnost stanovenou jako předmět své činnosti nebo které ji mohou provozovat v rámci předmětu své činnosti,2a)“.
7.
§ 14 zní:
㤠14
(1)
Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu uděluje povolení k provozování služeb cestovních kanceláří.
(2)
Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, uděluje povolení k provozování obchodní činnosti místní národní výbor, v jehož územním obvodu bude obchodní činnost provozována.“.
8.
§ 15 zní:
㤠15
V zakládací listině, stanovách, ve statutu nebo v jiném aktu může být provozování služeb cestovních kanceláří jako předmět činnosti uvedeno jen na základě povolení uděleného ministerstvem obchodu a cestovního ruchu, pokud je toto povolení podle tohoto zákona třeba.“.
9.
§ 16 až 18 se vypouštějí.
10.
V § 19 odst. 2 v písmenu a) se vypouští slovo „likvidací“.
V písmenu d) se vypouští text uvedený v závorce.
11.
V § 20 odst. 1 písmena a) a b) znějí:
„a)
provozovat obchodní činnost v souladu se zásadami jednotné socialistické obchodní politiky,
b)
dodržovat základní rozsah obchodní činnosti a zabezpečovat rovnoměrné uspokojování potřeb občanů a za tím účelem požadovat od dodavatelských organizací dostatečné množství zboží v potřebném sortimentu a v různých cenových polohách,“.
Písmeno c) se vypouští a dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).
Písmeno e) se vypouští.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno d).
Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno e) a slovo „restauračního“ se nahrazuje slovem „veřejného“.
Dosavadní písmena h) a i) se označují jako písmena f) a g).
12.
§ 21 odst. 2 zní:
„(2)
Prodejní doba se stanoví, popřípadě mění ve shodě se společenským zájmem tak, aby občané měli možnost obstarat nákupy a služby v mimopracovní době a aby organizace provozující obchodní činnost účelně a hospodárně uspokojovala jejich potřeby na vnitřním trhu.“.
13.
§ 22 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
úmrtí pracovníka nebo poskytnutí pracovního volna v souvislosti s jeho náhlým onemocněním nebo úrazem, popřípadě v souvislosti s náhlým onemocněním nebo úrazem jeho rodinného příslušníka, nebo má-li pracovník nárok na pracovní volno pro překážky v práci z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky v práci,3a) jde-li o prodejnu nebo provozovnu s jedním pracovníkem,“.
14.
V § 25 úvodní věta zní: „Občan, kterému bylo uděleno povolení podle § 24“.
15.
V § 29 odst. 2 se slova „Ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“ a slova „které řídí organizace“ se nahrazují slovy „v jejichž působnosti jsou organizace“.
16.
V části třetí se nadpis oddílu 1 upravuje takto: „Odvětvové řízení vnitřního obchodu a cestovního ruchu“.
17.
V § 30 v odstavci 1 v úvodní větě se slova „Ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“ a slova „spolupráci v jimi řízených organizacích, pokud“ se nahrazují slovy „spolupráci v organizacích, které jsou v jejich působnosti, a“.
V odstavci 1 písmena a), b), c) a d) znějí:
„a)
zabezpečovat jednotná ekonomická pravidla ve vnitřním obchodě s přihlédnutím ke zvláštnostem družstevního obchodu, veřejného stravování a cestovního ruchu,
b)
podporovat vytvářením vhodných podmínek socialistickou podnikavost, rozvíjení hospodářské soutěže a zabezpečovat jednotné zásady ochrany zájmů občanů na vnitřním trhu,
c)
přispívat k rozvoji odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu vhodnou vědeckotechnickou a investiční politikou,
d)
provádět soustavnou analýzu vývoje odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu,“.
Odstavec 2 zní:
„(2)
Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu koordinuje zabezpečování úkolů uvedených v odstavci 1.“.
V odstavci 3 se slova „Jednotné zásady“ nahrazují slovem „Zásady“.
18.
§ 31 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
ministerstvo obchodu a cestovního ruchu jako ústřední orgán státní správy pro vnitřní obchod a pro cestovní ruch,“.
19.
V § 32 v nadpisu pod paragrafem a v úvodní větě se slova „Ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“.
Písmena b) a c) znějí:
„b)
určuje ve spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány, v jejichž působnosti jsou organizace provozující obchodní činnost, a krajskými národními výbory zásady jednotné socialistické obchodní politiky, koncepci rozvoje odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu, činí zásadní opatření k zabezpečení řádného a plynulého zásobování občanů a ochrany jejich zájmů ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu, opatření ke zlepšení poskytovaných služeb ve vnitřním obchodě, včetně usměrňování prodeje zboží, jakož i opatření v cestovním ruchu,
c)
podílí se na tvorbě státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje za odvětví vnitřního obchodu a cestovního ruchu,“.
Písmeno d) se vypouští.
V písmenu e), které se označuje jako písmeno d), se vypouštějí slova „a řídí výzkum“ a za slova „ve vnitřním obchodě“ se připojují slova „a cestovním ruchu,“.
Dosavadní písmena f) a g) se označují jako písmena e) a f).
20.
§ 33 včetně nadpisu zní:
㤠33
Národní výbory
(1)
Národní výbory v rámci své územní působnosti
a)
ve spolupráci s organizacemi provozujícími obchodní činnost sledují a hodnotí úroveň uspokojování potřeb občanů vytvářejí podmínky a navrhují nebo samy provádějí potřebná opatření k zajištění řádného a plynulého zásobování občanů a poskytování služeb,
b)
ve spolupráci s organizacemi provozujícími obchodní činnost vypracovávají koncepci rozvoje sítě vnitřního obchodu, veřejného stravování, cestovního ruchu a kontrolují její realizaci,
c)
vykonávají státní obchodní dozor,
d)
plní další úkoly ve vnitřním obchodě a cestovním ruchu vyplývající z tohoto zákona a zvláštních předpisů.
(2)
Místní národní výbory vedle působnosti uvedené v odstavci 1 dále
a)
stanoví, popřípadě mění prodejní dobu v prodejnách nebo provozovnách,
b)
projednávají přechodné uzavírání prodejen nebo provozoven a udělují k němu souhlas,
c)
povolují občanům prodej vlastních po domácku vyráběných nebo zpracovaných výrobků (§ 24 odst. 1),
d)
určují tržiště, popřípadě jiná místa pro prodej zboží občany a vydávají tržní řád,
e)
udělují povolení organizacím k provozování obchodní činnosti (§ 14 odst. 2),
f)
projednávají přestupky podle tohoto zákona,
g)
dávají souhlas k rozmístění prodejen nebo provozoven, k zahájení, ukončení, omezení nebo zrušení jejich činnosti tak, aby bylo zabezpečeno účelné a hospodárné uspokojování potřeb občanů na vnitřním trhu,
h)
mohou zřizovat spotřebitelské rady.“.
21.
§ 34 až 36 se vypouštějí.
22.
V § 37 v odstavci 1 se slova „ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“.
V odstavci 2 se vypouští věta za středníkem.
V odstavci 3 se vypouštějí slova „popřípadě podle povahy věci orgán, který ji řídí,“.
23.
V § 39 se slovo „zřizují“ nahrazuje slovy „mohou zřizovat“.
24.
§ 40 se vypouští.
25.
V § 46 odst. 1 úvodní věta zní: „Okresní národní výbor, městský národní výbor nebo místní národní výbor ve střediskové obci může za nedostatky zjištěné orgány státního obchodního dozoru uložit pokutu až do výše 50 000 Kčs organizaci, která“.
V písmenu a) se vypouštějí slova „pokutu až do výše 100 000 Kčs,“.
V písmenu b) se vypouštějí slova „pokutu až do výše 300 000 Kčs,“.
Písmeno c) se vypouští.
26.
V § 55 odst. 2 se slova „ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“.
27.
Za § 55 se vkládá nový § 55a, který zní:
㤠55a
Na řízení o udělení souhlasu místního národního výboru k přechodnému uzavření prodejny nebo provozovny z důvodů přejímky zboží se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.15)“.
28.
V § 56 se slova „Ministerstvo obchodu“ nahrazují slovy „Ministerstvo obchodu a cestovního ruchu“ a § 18 se vypouští.
Čl. II
Organizace, které oprávněně provozují ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona služby cestovních kanceláří, jsou oprávněny je provozovat ve stejném rozsahu i nadále jen, pokud tuto skutečnost oznámí do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona ministerstvu obchodu a cestovního ruchu; neučiní-li tak, považují se za neoprávněné provozovatele.
Čl. III
Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.
Kempný v. r.
Adamec v. r.
2a)
§ 18a odst. 1 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3a)
§ 21 a 27 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
15)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). |
Ústavní zákon č. 169/1988 Sb. | Ústavní zákon č. 169/1988 Sb.
Ústavní zákon o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
Vyhlášeno 14. 11. 1988, datum účinnosti 14. 11. 1988, částka 38/1988
* § 1 - Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hran
* § 2 - Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
* § 3 - Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 14. 11. 1988
169
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 9. listopadu 1988
o změnách průběhu státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
§ 1
Federální shromáždění souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o průběhu státních hranic v souvislosti s výsledky prvního společného přezkoušení průběhu československo-polských státních hranic na hraničních vodních tocích, podepsanou ve Varšavě dne 10. prosince 1986.
§ 2
Změny hranic Československé socialistické republiky a hranic České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle Smlouvy uvedené v § 1 nabývají platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost tato Smlouva.
§ 3
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r. |
Zákon č. 171/1988 Sb. | Zákon č. 171/1988 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 161/1982 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, a zákon č. 164/1982 Sb., o důchodové dani
Vyhlášeno 14. 11. 1988, datum účinnosti 1. 1. 1989, částka 38/1988
* Čl. I - Zákon č. 161/1982 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
* Čl. III - 1. Příspěvek na sociální zabezpečení, odvod ze zisku a důchodová daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé za rok 1989.
Aktuální znění od 1. 1. 1989
171
ZÁKON
ze dne 8. listopadu 1988,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 161/1982 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, a zákon č. 164/1982 Sb., o důchodové dani
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 161/1982 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se vypouští ustanovení písmene e).
2.
V § 4 odst. 1 písm. a) se za slovy „zřídelních organizací“ doplňuje čárka a slova „a u mezinárodních hospodářských organizací“ se nahrazují slovy „u odbytových a zásobovacích organizací a u organizací s převážně obchodní činností s výjimkou organizací, pro které je stanovena sazba podle písmene h)“.
3.
V § 4 odst. 1 se vypouští ustanovení písmene c).
4.
V § 4 odst. 1 písm. h) se za slova „obchodní činností“ doplňují čárka a slova „u nichž převažuje poskytování služeb veřejného stravování, veřejných ubytovacích služeb a služeb cestovních kanceláří“ a vypouštějí se slova „u odbytových a zásobovacích organizací“.
5.
V § 5 odst. 2 se vypouštějí slova „uvedené v § 2 odst. 1 písm. e) a na organizace“.
6.
V § 7 odst. 1 na konci se písmeno e) nahrazuje písmenem d).
7.
§ 7 odst. 5 zní:
„(5)
Sazba příspěvku činí 50 % ze základu příspěvku s těmito odchylkami:
a)
20 % u lázeňských organizací včetně vojenských lázeňských a rekreačních zařízení, u organizací veřejné automobilové dopravy, u organizací s obchodní činností poskytující převážně služby veřejného stravování, veřejné ubytovací služby a služby cestovního ruchu, u nakladatelských a vydavatelských organizací, u organizací vodního hospodářství řízených národními výbory a ústavů kosmetiky;
b)
20 % u organizací poskytujících služby z části základu příspěvku podle odstavce 3, který připadá na služby veřejného stravování včetně velkovýroby jídel, služby veřejného ubytování, služby cestovního ruchu, na opravy a údržbu automobilů osobních a jednostopých motorových vozidel včetně jejich přívěsů a příslušenství a na další služby, do jejichž cen nebyl promítnut příspěvek ve výši 50 %.
Do této části základu příspěvku se zahrnují veškeré prokazatelné a samostatně evidované mzdové prostředky připadající na uvedené služby. Pokud se tento základ příspěvku samostatně nesleduje, stanoví se podle podílu výkonů za uvedené služby z celkových výkonů s přesností na desetiny (bez zaokrouhlení);
c)
10 % u organizací řízených federálním ministerstvem dopravy a spojů s výjimkou výzkumných ústavů, projektových, projektově inženýrských a inženýrských organizací, u organizací městské hromadné dopravy a u koncernů Dopravní podnik hlavního města Prahy a Dopravní podniky hlavního města SSR Bratislavy a jejich koncernových podniků.“.
8.
V § 7 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Od příspěvku se osvobozují organizace bytového hospodářství.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
9.
V § 9 odst. 1 se v úvodní větě slova „až e)“ nahrazují slovy „až d)“.
10.
V § 9 odst. 1 se nahrazuje tečka za ustanovením písmene e) středníkem a připojuje se ustanovení písmene f), které zní:
„f)
k odčerpání prostředků za neúměrný růst vyplácených mezd a odměn za práci nebo za porušení mzdových předpisů.“.
11.
V § 19 se vypouští odstavec 4.
12.
V § 20 se vypouštějí slova „a od organizací uvedených v § 2 odst. 1 písm. e)“.
13.
V § 21 odst. 1 se vypouští ustanovení písmene b). Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c).
14.
V § 21 odst. 2 se v úvodní větě vypouštějí slova „a organizace uvedené v § 2 odst. 1 písm. e)“.
15.
§ 22 odst. 2 úvodní věta zní:
„(2)
Federální ministerstvo financí, pokud jde o organizace, koncernové podniky a koncernové účelové organizace řízené orgány federace, ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky, pokud jde o ostatní organizace, koncernové podniky a koncernové účelové organizace, mohou:“.
Čl. II
Zákon č. 164/1982 Sb., o důchodové dani, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
organizace s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice;9)“.
2.
V § 2 odst. 1 se připojuje ustanovení písmene i), které zní:
„i)
podniky se zahraniční majetkovou účastí;10)“.
3.
V § 2 odst. 3 se vypouští ustanovení písmene d). Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).
4.
V § 3 odst. 3 v první větě částka „100 000 Kčs“ se nahrazuje částkou „150 000 Kčs“.
5.
§ 4 odst. 1 úvodní věta zní:
„(1)
Základem daně u poplatníků uvedených v § 2 odst. 1 písm.a) až g) a i) je zisk z činností tvořících předmět daně, zjištěný v účetnictví a zvýšený o:“.
6.
V § 4 odst. 3 se za slova „v § 2 odst. 1 písm. b) až g)“ doplňují slova „a i)“.
7.
V § 4 odst. 5 se za slova „v § 2 odst. 1 písm. a) až g)“ doplňují slova „a i)“.
8.
§ 4 odst. 7 písm. c) zní:
„c)
příjmy z úroků, nájemného a podílů na zisku (dividend);“.
9.
V § 5 odst. 1 písm. b) se slova „75 %“ nahrazují slovy „nepřesahujícího 100 000 Kčs 20 % a z částky přesahující tuto částku 50 %“.
10.
V § 5 odst. 1 písm. c) se slova „70 %“ nahrazují slovy „nepřesahujícího 100 000 Kčs 20 % a z částky přesahující tuto částku 50 %“.
11.
V § 5 odst. 1 písm. f) se slova „50 %“ nahrazují slovy „nepřesahujícího 100 000 Kčs 20 % a z částky přesahující tuto částku 50 %“.
12.
V § 5 odst. 1 písm. g) se slova „35 %“ nahrazují slovy „nepřesahujícího 200 000 Kčs 20 % a z částky přesahující tuto částku 50 %“.
13.
V § 5 odst. 1 se nahrazuje tečka za ustanovením písmene j) středníkem a připojuje se ustanovení písmene k), které zní:
„k)
40 % u poplatníků uvedených v § 2 odst. 1 písm. i).“.
14.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Pokud u poplatníků, pro které je sazba daně stanovena v odstavci 1 písm. a), d), e), j) a k), základ daně nepřesahuje 100 000 Kčs, činí sazba daně 20 %, je-li pro poplatníka výhodnější. Toto ustanovení se nevztahuje na případy, kdy základem daně je likvidační přebytek.“.
15.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Příspěvku na sociální zabezpečení (dále jen „příspěvek“) podléhají poplatníci uvedení v § 2 odst. 1 písm. a), b), d), e) a i) a podniky a hospodářská zařízení společenských organizací s výjimkou bytových družstev, jejich svazů, poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 písm. a) až c) a dále s výjimkou podniků a hospodářských zařízení přímo napojených na rozpočty politických stran, ústředních orgánů Revolučního odborového hnutí a dalších podniků a hospodářských zařízení vyšších orgánů společenských organizací v ekonomické působnosti Národní fronty s činností nakladatelskou a vydavatelskou a podniku Sazka.“.
16.
§ 7 odst. 3 zní:
„(3)
Sazba příspěvku činí 50 % ze základu příspěvku s těmito odchylkami:
a)
u organizací řízených národními výbory, které obstarávají veřejně prospěšné služby, placené služby nebo místní výrobu a u výrobních družstev s výjimkou výrobních družstev invalidů a malých družstev služeb se sazba příspěvku snižuje za každé procento podílu stanoveného ukazatele služeb obyvatelstvu redukovaných na celkových redukovaných výkonech o 0,4 bodu, maximálně však o 30 bodů. Snížená sazba příspěvku se vypočte s přesností na desetiny (bez zaokrouhlení);
b)
20 % u Ústřední rady družstev, u svazů výrobních a spotřebních družstev, u cestovních kanceláří, u Ústředí české advokacie a Ústředí slovenské advokacie a u podniků a hospodářských zařízení vyšších orgánů společenských organizací v ekonomické působnosti ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky a ministerstva zemědělství a výživy Slovenské socialistické republiky;
c)
20 % u poplatníků poskytujících služby s výjimkou poplatníků uvedených pod písmenem a) z části základu příspěvku podle odstavce 2, který připadá na služby veřejného stravování včetně velkovýroby jídel, služby veřejného ubytování, služby cestovního ruchu, na opravy a údržbu automobilů osobních a jednostopých motorových vozidel včetně jejich přívěsů a příslušenství a na další služby, do jejichž cen nebyl promítnut příspěvek ve výši 50 %.
Do této části základu příspěvku se zahrnují veškeré prokazatelné a samostatně evidované mzdové prostředky připadající na uvedené služby. Pokud se tento základ příspěvku samostatně nesleduje, stanoví se podle podílu výkonů na uvedené služby z celkových výkonů s přesností na desetiny (bez zaokrouhlení);
d)
10 % u výrobních družstev invalidů.“.
17.
V § 20 odst. 3 se za slova „v § 2 odst. 1 písm. h)“ doplňují slova „a i)“.
18.
V § 21 se slova „v § 2 odst. 1 písm. f) a h)“ nahrazují slovy „v § 2 odst. 1 písm. f), h) a i)“.
19.
V § 22 se za slova „v § 2 odst. 1 písm. a) až e)“ doplňují slova „a i)“.
20.
§ 23 odst. 2 úvodní věta zní:
„(2)
Federální ministerstvo financí, pokud jde o poplatníky řízené orgány federace, Ústřední radu družstev a organizace jí řízené a poplatníky uvedené v § 2 odst. 1 písm. f), h) a i), a ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky, pokud jde o ostatní poplatníky, mohou:“.
21.
V § 23 odst. 2 písm. b) se vypouští středník a na konci se připojuje tato věta: „a u poplatníků uvedených v § 2 odst. 1 písm. i) snížit sazbu daně a příspěvku nebo je od daně osvobodit, a to nejvýše na dobu dvou let od zahájení činnosti, popřípadě upravit základ příspěvku;“.
Čl. III
1.
Příspěvek na sociální zabezpečení, odvod ze zisku a důchodová daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé za rok 1989.
2.
Zrušují se § 50 a 64 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 161/1980 Sb., o finančním hospodaření výrobních hospodářských jednotek a podniků, ve znění nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 100/1985 Sb. (úplné znění č. 106/1985 Sb.).
3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r.
9)
Zákon č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice.
10)
Zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí. |
Zákon č. 175/1988 Sb. | Zákon č. 175/1988 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé
Vyhlášeno 14. 11. 1988, datum účinnosti 1. 1. 1989, částka 38/1988
* Čl. I - Zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé, se mění takto:
* Čl. II - V § 2 odst. 1 zákona č. 41/1953 Sb., ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 25/1961 Sb., se vypouští text za slovy „československá koruna (Kčs)“ a čárka za těmito slovy se nahrazuje tečkou.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1989
175
ZÁKON
ze dne 8. listopadu 1988,
kterým se mění zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé, se mění takto:
§ 3 písm. b) zní:
„b)
určuje kurs československé koruny k zahraničním měnám na podkladě zásad schválených vládou Československé socialistické republiky; určuje cenu zlata v bankovních operacích,“.
Čl. II
V § 2 odst. 1 zákona č. 41/1953 Sb., ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 25/1961 Sb., se vypouští text za slovy „československá koruna (Kčs)“ a čárka za těmito slovy se nahrazuje tečkou.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r. |
Zákon č. 196/1988 Sb. | Zákon č. 196/1988 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře
Vyhlášeno 14. 12. 1988, datum účinnosti 14. 12. 1988, částka 43/1988
* Čl. III - Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 147/1969 Sb., se mění takto:
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 9. 1991 (335/1991 Sb.)
196
ZÁKON
ze dne 14. prosince 1988,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. III
Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 147/1969 Sb., se mění takto:
V § 33 odst. 2 druhá věta zní: „Generálního prokurátora Československé socialistické republiky při plnění úkolů v ozbrojených silách a ozbrojených sborech zastupuje hlavní vojenský prokurátor.“.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r. |
Zákon České národní rady č. 209/1988 Sb. | Zákon České národní rady č. 209/1988 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, ve znění zákona České národní rady č. 39/1983 Sb.
Vyhlášeno 28. 12. 1988, datum účinnosti 1. 1. 1989, částka 46/1988
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, ve znění zákona České národní rady č. 39/1983 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona přestává ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky vykonávat kontrolu cen odloučenými pracovišti zřízenými v Praze a v sídlech krajských národních výborů podle § 5 zákona České národní rady č. 134
* Čl. III - Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1989
209
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1988,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, ve znění zákona České národní rady č. 39/1983 Sb.
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, ve znění zákona České národní rady č. 39/1983 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 až 3 a v § 6 se slova „Český cenový úřad“ nahrazují slovy „ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky“.
2.
§ 2 odst. 2 písm. c) se vypouští.
3.
V § 2 odst. 2 se ustanovení pod písmenem d) označuje písmenem c) a legislativní zkratka v něm použitá „(dále jen „výrobky“)“ se předřazuje před slova „a nemovitostí“.
4.
§ 2 odst. 2 písm. e) se vypouští a ustanovení označené písmenem f) se označuje písmenem d).
5.
§ 2 odst. 4 zní:
„(4)
Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky může v rámci své působnosti v tvorbě cen pověřit stanovením cen výrobků a jejich změn jiné orgány České socialistické republiky, Ústřední radu družstev, svazy družstev České socialistické republiky a ústřední orgány společenských organizací v České socialistické republice a po předchozí dohodě s nimi i organizace v oblasti jejich působnosti.“.
6.
Za § 2 se vkládá nový § 2a, který zní:
㤠2a
Česká komise pro plánování a vědeckotechnický rozvoj ve spolupráci s ministerstvem financí, cen a mezd České socialistické republiky provádí rozbory vývoje a působení cen pro potřeby plánování vývoje cen, zpracovává směrnice pro vypracování plánu vývoje cen České socialistické republiky a návrh plánu vývoje cen jako součást státního plánu České socialistické republiky.“.
7.
§ 3 zní:
㤠3
(1)
Ústřední orgány státní správy České socialistické republiky, Ústřední rada družstev, svazy družstev České socialistické republiky a ústřední orgány společenských organizací v České socialistické republice předkládají za organizace v oblasti své působnosti
a)
ministerstvu financí, cen a mezd České socialistické republiky návrhy cenových opatření, podklady stanovené k zabezpečení cenových opatření, včetně potřebných rozborů a zdůvodnění a plány kontrol cen, jakož i zprávy o jejich plnění,
b)
České komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj návrhy pro plán vývoje cen.
(2)
Ústřední orgány státní správy České socialistické republiky, Ústřední rada družstev, svazy družstev České socialistické republiky a ústřední orgány společenských organizací v České socialistické republice zabezpečují v organizacích v oblasti své působnosti provádění kontroly cen, ukládají jim dodatkové odvody a činí jiná opatření podle zvláštních předpisů.
(3)
Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy předkládají ministerstvu financí, cen a mezd České socialistické republiky a České komisi pro plánování a vědeckotechnický rozvoj podklady uvedené v odstavci 1 za organizace a zařízení řízená nebo spravovaná národními výbory a za státní podniky založené národními výbory (dále jen „organizace v působnosti národních výborů“), jakož i za národní výbory nižších stupňů.
(4)
Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy stanoví a mění ceny výrobků
a)
organizací v působnosti národních výborů a drobných provozoven národních výborů,
b)
z nezemědělské výroby zemědělských organizací v působnosti ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky,
c)
družstevních organizací, s výjimkou spotřebních družstev,
d)
společenských organizací,
e)
dodávaných občany,
s výjimkou cen, jejichž stanovení a změny přísluší podle zvláštních předpisů jiným orgánům1) nebo jejichž stanovení a změny si ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky vyhradí.
(5)
Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy zabezpečují v organizacích uvedených v odstavci 4, v drobných provozovnách národních výborů a u občanů dodávajících výrobky provádění kontroly cen, ukládají jim dodatkové odvody a činí jiná opatření podle zvláštních předpisů.
(6)
Krajské národní výbory a Národní výbor hlavního města Prahy mohou pověřit
a)
výkonem své působnosti podle odstavců 4 a 5 národní výbory nižších stupňů,
b)
výkonem své působnosti podle odstavce 4 po předchozí dohodě i jiné orgány České socialistické republiky a jimi řízené nebo založené organizace.
(7)
Krajské finanční správy a Finanční správa v hlavním městě Praze provádějí kontrolu cen u organizací majících v obvodu jejich působnosti své sídlo. Na základě výsledků kontroly ukládají dodatkové odvody a činí jiná opatření podle zvláštních předpisů. Z pověření ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky se krajské finanční správy a Finanční správa v hlavním městě Praze účastní kontroly cen prováděné jinou finanční správou.“.
8.
V § 4 odst. 1 se slova „Pracovníci Českého cenového úřadu pověření kontrolou cen jsou oprávněni v souvislosti s výkonem kontrolní činnosti, pokud není zvláštními předpisy2) stanoveno jinak,“ nahrazují slovy „Pracovníci ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky, popřípadě jiného orgánu provádějícího kontrolu cen podle tohoto zákona, kteří byli pověřeni kontrolou cen, jsou oprávněni v souvislosti s výkonem kontrolní činnosti, pokud není zvláštními předpisy2) stanoveno jinak,“.
9.
V § 4 odst. 2 se slova „Českého cenového úřadu nebo jím pověřených pracovníků“ nahrazují slovy „ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky, popřípadě jiného orgánu provádějícího kontrolu cen podle tohoto zákona nebo jimi pověřených pracovníků“.
10.
V § 4 odst. 3 se slova „Český cenový úřad může“ nahrazují slovy „Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky, popřípadě jiný orgán provádějící kontrolu cen podle tohoto zákona mohou“.
11.
§ 4 odst. 4 se vypouští.
12.
§ 5 se vypouští.
Čl. II
Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona přestává ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky vykonávat kontrolu cen odloučenými pracovišti zřízenými v Praze a v sídlech krajských národních výborů podle § 5 zákona České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, ve znění zákona České národní rady č. 39/1983 Sb. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů pracovníků ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky, jejichž dohodnutým místem výkonu práce jsou odloučená pracoviště k provádění kontroly cen, přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona na Finanční správu v hlavním městě Praze, pokud jde o pracovníky vykonávající práci na odloučeném pracovišti v Praze, a na příslušné krajské finanční správy, pokud jde o pracovníky vykonávající práci na odloučených pracovištích v sídlech krajských národních výborů.
Čl. III
Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989.
Kempný v. r.
Pitra v. r. |
Zákon České národní rady č. 122/1989 Sb. | Zákon České národní rady č. 122/1989 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon)
Vyhlášeno 27. 11. 1989, datum účinnosti 1. 1. 1990, částka 29/1989
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1990
122
ZÁKON
České národní rady
ze dne 31. října 1989,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon)
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti (divadelní zákon), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 2 se na konci věty druhé tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova „zejména s těmi, jejichž posláním je sdružovat autory a výkonné umělce z oboru divadelního umění.“.
2.
§ 5 zní:
㤠5
Zřizování, řízení a zrušování divadel
(1)
Divadlo je socialistická organizace s posláním vykonávat divadelní činnost.
(2)
Divadla zřizují, řídí a zrušují ministerstvo kultury České socialistické republiky, národní výbory, společenské organizace a kulturní fondy2a) (dále jen „zřizují organizace“).
(3)
Národní výbory, společenské organizace a kulturní fondy zřizují a zrušují divadla se souhlasem ministerstva kultury České socialistické republiky (dále jen „ministerstvo kultury“).
(4)
Ministerstvo kultury a národní výbory zřizují divadla jako příspěvkové nebo rozpočtové organizace.
(5)
V čele divadla je ředitel, kterého jmenuje na základě veřejného konkursu a odvolává zřizující organizace.
(6)
Divadlo předvádí divadelní díla na základě dramaturgického plánu a plánu činnosti schválených ředitelem divadla.“.
3.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
Statut divadla vydává zřizující organizace.“.
4.
V § 8 odst. 2 se za slovo „výbor“ vkládá čárka a slova „v Praze Národní výbor hlavního města Prahy (dále jen „krajský národní výbor“)“.
5.
§ 8 se doplňuje novým odstavcem 3, který zní:
„(3)
Krajský národní výbor může pověřit i další socialistické organizace plněním některých úkolů krajské agentury.“.
6.
§ 9 se doplňuje novým odstavcem 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo kultury může pověřit i další socialistické organizace plněním některých úkolů ústřední agentury.“.
7.
§ 10 odst. 3 se vypouští.
8.
V § 21 odst. 3 se vypouští věta druhá.
9.
V § 21 odst. 4 se v první větě nahrazují slova „orgánu státní správy, který divadlo řídí“ slovy „zřizující organizaci“.
10.
V § 22 se slova „orgánu státní správy, který je řídí,“ nahrazují slovy „zřizující organizace“.
11.
§ 24 odst. 2 zní:
„(2)
Dohled na představení, jehož pořadatelem je divadlo řízené ministerstvem kultury nebo národním výborem, přísluší orgánu státní správy, který je řídí; tento orgán může zabezpečením dohledu pověřit okresní nebo místní (městský) národní výbor příslušný podle místa představení. U ostatních divadel dohled na představení přísluší místnímu (městskému) národnímu výboru, v jehož obvodě se představení koná.“.
12.
V § 31 se vypouští ustanovení písmen b) a c).
13.
V § 31 písm. e) se za slovo „školství“ vkládá čárka a slova „mládeže a tělovýchovy“.
14.
V § 31 písm. g) se slova „státní správy a společenskými organizacemi“ nahrazují slovy „státní správy, společenskými organizacemi a kulturními fondy“.
15.
V § 31 se dosavadní písmena d) až j) označují jako písmena b) až h).
16.
V § 32 odst. 2 písm. a) se vypouští bod 2; dosavadní body 3 až 6 se označují jako body 2 až 5.
17.
V § 32 odst. 2 písm. b) se vypouští bod 2; dosavadní body 3 a 4 se označují jako body 2 a 3.
18.
V § 36 odst. 4 se slova „o udělení souhlasu podle § 28 odst. 1“ nahrazují slovy „o udělení souhlasu podle § 5 odst. 3 a § 28 odst. 1“.
19.
V § 38 odst. 2 se za slovo „školství“ vkládá čárka a slova „mládeže a tělovýchovy“.
20.
§ 38 odst. 3 zní:
„(3)
Ministerstvo kultury stanoví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky obecně závazným právním předpisem podrobnosti o veřejných konkursech pro přijímání divadelních umělců a ředitelů divadel do pracovního poměru.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.
Kempný v. r.
Pitra v. r.
2a)
§ 41 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).
§ 2 odst. 2 písm. b) vládního nařízení České socialistické republiky č. 159/1969 Sb., o kulturních fondech, o příspěvcích příjemců autorských odměn a odměn výkonných umělců kulturním fondům, o příspěvcích za užití volných děl literárních, vědeckých a uměleckých a o příspěvcích uživatelů děl. |
Zákon č. 159/1989 Sb. | Zákon č. 159/1989 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní zákon, zákon o přečinech a trestní řád
Vyhlášeno 22. 12. 1989, datum účinnosti 1. 2. 1990, částka 34/1989
* Článek II - Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, ve znění zákona č. 46/1973 Sb. a zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/1989 Sb. se mění takto:
* Článek III - Přechodná ustanovení
* Článek IV - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb. a č. 43/1980 Sb., se mění takto:
* Článek V
Aktuální znění od 1. 1. 2010 (41/2009 Sb.)
159
ZÁKON
ze dne 13. prosince 1989,
kterým se mění a doplňuje trestní zákon, zákon o přečinech a trestní řád
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Článek II
Zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, ve znění zákona č. 46/1973 Sb. a zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/1989 Sb. se mění takto:
V § 6 se slova „šest měsíců“ nahrazují slovy „tři měsíce“, částka „20 000 Kčs“ se nahrazuje částkou „5 000 Kčs“ a ustanovení písmene c) se vypouští.
Článek III
Přechodná ustanovení
1.
Trest pravomocně uložený před účinností tohoto zákona za čin, který není trestným činem ani přečinem podle tohoto zákona, se nevykoná; ustanovení trestního zákona o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový trestný čin a sbíhající se jiný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí. Přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činu, který od účinnosti tohoto zákona není trestným činem ani přečinem a činů ostatních.
2.
Trest pravomocně uložený po nabytí účinností zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění Československé socialistické republiky č. 10/1989 Sb. za trestný čin ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a trestního zákona soud poměrně zkrátí. Přitom přihlédne ke vzájemnému poměru horní hranice trestu odnětí svobody před nabytím a po nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle stejných zásad postupuje, byl-li za tento čin a sbíhající se jiný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest.
Článek IV
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb. a č. 43/1980 Sb., se mění takto:
§ 71 včetně nadpisu zní:
„Trvání vazby
§ 71
(1)
Vazba v přípravném řízení může trvat vždy jen nezbytně nutnou dobu (§ 72). Jestliže by vazba přesáhla dva měsíce a hrozí nebezpečí, že by propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může nadřízený prokurátor prodloužit tuto lhůtu vždy nejdéle o jeden měsíc, nanejvýš však na jeden rok. Nad tuto lhůtu může vždy nejdéle o jeden měsíc vazbu prodloužit pouze generální prokurátor Československé socialistické republiky. Při prodlužování vazby je prokurátor povinen učinit veškerá opatření k urychlení trestního řízení. Vazba v přípravném řízení však nesmí přesáhnout dva roky; není-li v této lhůtě podána obžaloba, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(2)
Celková vazba v trestním řízení nesmí přesáhnout horní hranici trestní sazby odnětí svobody stanovené na čin, pro který je obviněný ve vazbě. Není-li v této lhůtě trestní stíhání skončeno, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
(3)
Lhůty uvedené v odstavcích 1 a 2 se počítají ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného.
(4)
Do běhu lhůt podle odstavců 1 a 2 se nezapočítává doba, po kterou se obviněný nemohl účastnit úkonů trestního stíhání v důsledku toho, že si úmyslně způsobil újmu na zdraví. Rozhodnutí o tom činí prokurátor, v řízení před soudem předseda senátu. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, o níž v přípravném řízení rozhoduje soud, v jehož obvodě je prokurátor činný, v řízení před soudem nadřízený soud.
(5)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně na trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287; délka jejího trvání se však posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení a včetně prodloužení může činit nejvýše jeden rok.“.
Článek V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. února 1990, s výjimkou článku I bodu 4, článku II a III, které nabývají účinnosti dnem vyhlášení.
Čalfa v. r.
též na místě prezidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Kukrál v. r. |
Zákon č. 160/1989 Sb. | Zákon č. 160/1989 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům
Vyhlášeno 22. 12. 1989, datum účinnosti 1. 1. 1990, částka 34/1989
* Čl. I - Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1989.
* Čl. III - Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. IV - Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 1/1989 Sb., o zvýšení zvláštního příspěvku horníkům.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 1. 1990
160
ZÁKON
ze dne 13. prosince 1989,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 až 6 znějí:
㤠1
Hornické organizace poskytují pracujícím v hornictví ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených ze změnou zaměstnání nebo s uvolněním k výkonu veřejné funkce jako sociální dávku zvláštní příspěvek horníkům (dále jen „zvláštní příspěvek“).
Podmínky nároku
§ 2
(1)
Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1)
a)
byl převeden na jinou, méně rizikovou, práci v podzemí hlubinných dolů,
b)
byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo
c)
skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával uvedené zaměstnání.
(2)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zjištění ohrožení nemocí z povolání byl ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1 uvolněn k výkonu veřejné funkce.
(3)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v odstavci 1, dosáhl za jeho trvání věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat.
(4)
Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který z důvodu provádění útlumového programu schváleného příslušnou vládou
a)
přešel ze zaměstnání uvedeného v odstavci 1, v němž byl zaměstnán celkem více než tři roky, do zaměstnání mimo podzemí hlubinných dolů,
b)
přešel z jiného zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaného pod zemí v hlubinných dolech,2) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek, nebo
c)
přešel ze zaměstnání I. pracovní kategorie při úpravě a konečném zpracování uranové rudy,3) v němž byl zaměstnán celkem nejméně pět roků, do zaměstnání, z něhož nevzniká nárok na zvláštní příspěvek.
§ 3
Zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže
a)
se pracujícímu vyplácí starobní nebo invalidní důchod, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3, též, jestliže se mu vyplácí ve vyšší nebo stejné výši částečný invalidní důchod,
b)
pracujícímu vyplácí organizace mzdové vyrovnání4) nebo doplatek do průměrného výdělku;5) zvláštní příspěvek však vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku náleží, pokud jej pracující pobírá ke dni vzniku nároku na mzdové vyrovnání nebo doplatek do průměrného výdělku,
c)
pracující není zaměstnán po dobu delší dvou měsíců; do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pracujícímu vyplácí nemocenské nebo po kterou je veden v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání; za zaměstnání se přitom považuje pracovní činnost zakládající účast na důchodovém zabezpečení,
d)
pracující
1.
znovu vykonává rizikovou práci v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 nebo 2,
2.
je zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 písm. a),
3.
je zaměstnán v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 3 nebo § 2 odst. 4 písm. b) nebo c),
e)
pracující dosáhl věku 60 let.
§ 4
(1)
Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby. Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice u jednotlivých pracujících v podzemí hlubinných dolů provádějí organizace podle tohoto závazného posudku.
(2)
Méně rizikovou prací v podzemí hlubinných dolů se rozumí práce,
a)
která je podle posudku příslušného orgánu hygienické služby zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika, jde-li o převedení pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo
b)
při které pracující není vystaven riziku, které vedlo k ohrožení nemocí z povolání, jde-li o převedení pro ohrožení nemocí z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy.
(3)
Zaměstnáním mimo podzemí hlubinných dolů se rozumí jiné zaměstnání, než jsou zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1) a ostatní zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví vykonávaná pod zemí v hlubinných dolech.2)
(4)
Zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie se pro účely poskytování zvláštního příspěvku hodnotí za podmínek stanovených předpisy o sociálním zabezpečení.6)
§ 5
Výše a doba poskytování zvláštního příspěvku
(1)
Výše zvláštního příspěvku činí, pokud není dále stanoveno jinak,
a)
1900 Kčs měsíčně,
b)
1500 Kčs měsíčně v případech uvedených v § 2 odst. 1 písm. a).
(2)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. a) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu
a)
tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1,
b)
šesti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(3)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. a), který byl ke dni přechodu do jiného zaměstnání rubačem, lamačem, razičem nebo hlubičem, se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1900 Kčs měsíčně po dobu
a)
pěti měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem méně než pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1,
b)
16 měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání uvedeném v § 2 odst. 1; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(4)
Pracujícímu uvedenému v § 2 odst. 4 písm. b) a c) se poskytuje zvláštní příspěvek v částce 1500 Kčs měsíčně po dobu tří měsíců, jestliže byl zaměstnán celkem pět roků v zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek; doba poskytování zvláštního příspěvku se prodlužuje o tři měsíce za každý další rok zaměstnání, z něhož vzniká nárok na zvláštní příspěvek, nejvýše však o 30 měsíců.
(5)
Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle mzdového vyrovnání nebo doplatku do průměrného výdělku, poskytuje se v nezměněné výši.
(6)
Jestliže náleží zvláštní příspěvek vedle částečného invalidního důchodu, poskytuje se ve výši
a)
rozdílu mezi oběma dávkami, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3,
b)
jedné poloviny, jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4.
(7)
Jestliže pracující splňuje podmínky nároku na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu, jen po část měsíce, nebo jestliže se výše zvláštního příspěvku v průběhu měsíce změní, částky uvedené v předchozích odstavcích se poměrně upraví; přitom denní částka zvláštního příspěvku činí jednu třicetinu příslušné měsíční částky a výsledná výše dávky se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.
(8)
Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit měsíční částky zvláštního příspěvku v závislosti na změnách, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečení.
§ 6
Uplatnění nároku
(1)
Nárok na zvláštní příspěvek uplatňuje pracující písemnou žádostí u organizace, v níž naposledy vykonával před změnou nebo skončením zaměstnání podle § 2 zaměstnání, z něhož vzniká nárok na tuto sociální dávku.
(2)
Organizace je povinna do dvou měsíců po doručení žádosti doručit do vlastních rukou žadatele písemné oznámení o tom, zda mu byl zvláštní příspěvek přiznán či nikoliv; před posouzením žádosti je povinna opatřit si všechny potřebné podklady.
(3)
Oznámení organizace o přiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat údaj, od kdy se zvláštní příspěvek přiznává, jeho výši, důvody přiznání a den splatnosti, a jde-li o zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4, též dobu jeho poskytování; oznámení o nepřiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat důvody, proč zvláštní příspěvek nenáleží. Oznámení musí vždy obsahovat poučení o možnosti obrátit se na soud.“.
2.
V § 7, 9, 12, § 13 odst. 2, § 14 a § 17 odst. 1 se vypouští slovo „hornická“.
3.
§ 8 zní:
㤠8
Výplata
(1)
Zvláštní příspěvek vyplácí organizace uvedená v § 6 odst. 1 měsíčně pozadu.
(2)
Při souběhu nároků na zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 1 až 3 a na zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 se zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 vyplácí ve výši jedné poloviny částek uvedených v § 5 odst. 2 až 4. Při souběhu nároků na zvláštní příspěvky podle § 2 odst. 4 se vyplácí jen zvláštní příspěvek, na který vznikl nárok dříve; doba poskytování dalšího zvláštního příspěvku se krátí o dobu, po kterou trval souběh nároků.
(3)
Zvláštní příspěvek se nevyplácí po dobu pobytu oprávněného v cizině. Po návratu z ciziny se zvláštní příspěvek doplatí, nejdéle však za dobu jednoho roku ode dne, kdy oprávněný oznámí návrat z ciziny organizaci.
(4)
Zvláštní příspěvek nepodléhá dani.“.
4.
V § 11 odst. 3 a 4, § 12 a 15 se vypouští slovo „hornické“.
5.
§ 13 odst. 1 včetně nadpisu zní:
„Povinnosti poživatelů a organizací
(1)
Poživatel zvláštního příspěvku je povinen ohlásit organizaci, která mu zvláštní příspěvek vyplácí, do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu (§ 3, 5 a § 8 odst. 2 a 3). Jestliže nesplnil tuto povinnost anebo vědomě jinak způsobil, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen zvláštní příspěvek nebo jeho část vrátit ode dne, od něhož nenáležel vůbec nebo od něhož náležel v nižší výši; uplatňuje-li nárok na další zvláštní příspěvek, je povinen ohlásit organizaci, u níž tento nárok uplatňuje, i skutečnost, že pobírá zvláštní příspěvek od jiné organizace.“.
6.
V § 14 se za slovo „výši“ vkládají slova „a době poskytování“.
7.
V § 15 se slova „ministerstev práce“ nahrazují slovy „ministerstev zdravotnictví“.
8.
V § 16 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.
9.
V § 17 odst. 1 se slova „hornické zaměstnání“ nahrazují slovy „zaměstnání uvedené v § 2 odst. 1“.
10.
Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:
㤠17a
Pro účely náhrady škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se ke zvláštnímu příspěvku podle § 2 odst. 4 nepřihlíží.“.
Čl. II
1.
Zvláštní příspěvek podle § 2 odst. 4 náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1989.
2.
Pro nárok na zvláštní příspěvek se započítávají i doby zaměstnání před 1. lednem 1990 od počátku jejich prokázaného výkonu.
3.
Jestliže pracujícímu nevznikl nebo zanikl v době před 1. lednem 1990 nárok na zvláštní příspěvek jen proto, že mu byl vyplácen částečný invalidní důchod, zvláštní příspěvek náleží nejdříve od 1. ledna 1990, pokud jsou k tomuto dni splněny i ostatní podmínky nároku, a to ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. IV
Zrušuje se nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 1/1989 Sb., o zvýšení zvláštního příspěvku horníkům.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.
Čalfa v. r.
též na místě prezidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Kukrál v. r.
1)
§ 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Příloha č. 2 nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.
2)
§ 14 odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.
3)
§ 14 odst. 2 písm. h) zákona o sociálním zabezpečení.
4)
§ 10 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 102/1987 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.
§ 12 a násl. vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. prosince 1989 o zabezpečení pracovníků při organizačních změnách a občanů před nástupem do zaměstnání.
5)
§ 115 odst. 7 zákoníku práce.
§ 10 odst. 6 vyhlášky č. 102/1987 Sb.
6)
§ 8, 14, § 15 odst. 2 až 5 a § 16 zákona o sociálním zabezpečení.
Nařízení vlády ČSSR č. 117/1988 Sb. |
Subsets and Splits