Datasets:

Vtuber-plan
/

quantdata-10k

Dataset card Data Studio Files Files and versions Community

Split (1)

train · 10k rows

text stringlengths 23 16.4k
Touto metodou se vejce neusmaží tak rychle, dejte si na čas. Vejce je hotové, když je na něm tenký bílý film, ale žloutek je ještě tekutý. Vařte na mírném ohni, aby se vám spodní strana vejce nepřipálila. Pokud se vám ani po dvou minutách vejce nezdá hotové, vypněte oheň a nechte vejce v pánvi. Zbytkové teplo jej uvaří.
Akrylové barvy jsou k dostání pod různými komerčními značkami a to v tubách nebo sklenicích. Koupě akrylových barev je jeden z těch případů, kdy se vyplatí trochu rozšoupnout a investovat peníze do dražší značky. Levnější značky neobsahují tak koncentrovaný pigment jako dražší a bude jich potřeba nanášet mnohem více vrstev, abyste docílili stejné zářivosti a jasu jako u jedné vrstvy vytvořené dražší barvou. V začátku nakupte základní barvy: titanovou bělobu, černou mars, ultramarínovou modř, alizarinovou karmínovou červeň a žlutý okr. Většinu potřebných barev vytvoříte kombinací těchto základních odstínů. Začátečníci obvykle preferují barvy v tubách, protože se dají zakoupit v menším množství. V kvalitě ale není mezi barvami v tubách a sklenicích vůbec žádný rozdíl. Malířské štětce se svým určením dosti liší a rozdělují se podle dvou základních kritérií: tvaru špičky a materiálu štětin. Existuje několik typů štětců, podle tvaru špičky: plochý, kulatý a filbert (plochý a kulatý). Na štětiny se používá nepřeberné množství materiálů, ale mezi nejběžnější patří syntetické štětiny a štětiny z divokého prasete. Většina začátečníků si pořizuje sady syntetických štětců s různými špičkami. Navštivte místní prodejnu s uměleckými potřebami a vyzkoušejte si několik štětců, abyste získali lepší představu, co přesně vám bude vyhovovat. Syntetické štětce jsou měkčí a méně náročné na údržbu než štětce s pravými štětinami. Pokud se malování teprve chystáte propadnout, neutrácejte příliš peněz za štětce. I když vám kvalitní štětce mohou práci usnadnit, mnohem důležitější je klást důraz na kvalitní barvy. Potřebujete pomůcku, na které můžete míchat barvy a přechovávat je mezi jednotlivými fázemi tvorby obrazu. Pokud jste škudliví, vystačíte si s pevným papírem nebo plastovým tácem. Jako paletu můžete vlastně využít jakýkoli pevný, plochý a čistý povrch větší velikosti. Akrylové barvy ovšem neuvěřitelně rychle schnou a proto jsou již k dostání nevysychající palety nebo jednorázové papírové palety, které po použití vyhodíte. Stay wet palety sestávají z mokré houby a speciálního nevysychajícího papíru, který udrží vaše barvy tekuté, aby se s nimi dalo pracovat po dobu i několika týdnů. Po ruce mějte připravenou fólii nebo jiný obal, kterým paletu po použití překryjete a zachováte barvu do příště. Pokud se chystáte míchat větší množství barev najednou, je praktičtější použít několik malých nádobek či kalíšků, ve kterých barvu budete skladovat mezi jednotlivými fázemi tvorby obrazu. Uchováte tak barvy lépe, než kdybyste je pouze zabalili do fólie. Akrylové barvy jsou husté a těžké, a proto se hodí jenom na konkrétní typy povrchů. Mezi nejběžnější patří napnuté plátno, akvarelový papír nebo speciálně ošetřené dřevo. Malba by se vám však měla zdařit na jakýkoli nemastný, málo pórovitý povrch. Jestliže se ještě necítíte malovat rovnou na drahé povrchy, začněte s akvarelovými papíry a postupně se propracujte k plátnu nebo dřevu. Společně s popsanými hlavními potřebami budete muset sehnat ještě několik dalších věcí, které ovšem budete mít pravděpodobně doma. Potřebujete 1-2 nádobky na vodu, paletový nůž, starý hadr nebo kus látky, rozprašovací láhev na vodu a mýdlo na čištění vašich štětců.V případě, že některou z těchto věcí doma nenajdete, můžete je zakoupit v obchodě s uměleckými potřebami, ale skutečně není potřeba žádných speciálních typů ani značek. Jak už jsme se zmínili výše, akrylové barvy velmi rychle schnou, a proto je čas od času pokropte vodou z rozprašovací lahve. Vydrží vám tak tekuté a připravené pro nanášení na plátno. Zvažte, zda si při malování neobléct pracovní plášť nebo nějaké staré tričko, kterým zabráníte zašpinění nebo poničení svého oblečení. Někteří malíři na pracovní plochu rozkládají noviny a předchází tak většímu nepořádku.
Pokud byste odstranili pouze hnidy, ničeho byste nedosáhli, protože dospělé vši, které byste ve vlasech zanechali, by mohly pořád klást nová a nová vajíčka. To znamená, že dokud budou živé vši ve vašich vlasech, do té doby v nich budete nacházet také hnidy. Dodatečně nakladená vajíčka by navíc vedla k vývoji mnohem většího množství vší, které by se takto rozrůstaly geometrickou řadou. Musíte tedy začít zabitím všech dospělých vší. Namočením vlasů do vody vši neutopíte ani jinak neusmrtíte, a to ani po delší době. Studie prokázaly, že se vši jednoduše přichytí na vaše vlasy a pod vodou tak vydrží bez újmy i několik hodin. Dostatečně silný není pro zabití vší ani chlor, obsažený v bazénové vodě. Vši zabijete použitím volně prodejného šamponu, který je pro tyto účely přímo určený. V extrémních případech zamoření vešmi je také možné, aby vám lékař předepsal speciální silné šampony. Jednou z možností je použít šampon s výtažkem z řimbaby, tedy rostliny, která obsahuje přírodní insekticidy, zvané pyrethriny. Pyrethriny útočí na nervový systém vší. Nevýhodou je, že některé vši jsou dnes již vůči těmto toxinům imunní. Aplikujte šampon na vlasy. Pak ho nechte deset minut působit, přidejte vodu, zapracujte důkladně do hlavy a opláchněte. Následně se pokuste odstranit odumřelé hnidy a proces zopakujte po 7 až 10 dnech. Tím zabijete zbytek přeživších hnid. Ačkoli k účinnosti této metody proběhlo jen několik málo výzkumů, někteří lidé věří, že vši můžete úspěšně zabít udušením. Funguje to tak, že určité produkty údajně dokážou ucpat dýchací otvory vší, což několik hodin ještě přežijí, ale nakonec uhynou. Vyzkoušejte třeba vazelínu. Vazelínu si v silné vrstvě naneste na pokožku hlavy i na vlasy. Nechte ji působit alespoň osm hodin a raději použijte koupací čepici nebo nějaký sáček, který nepropustí vzduch. Pamatujte, že vazelína půjde z vlasů jen velmi ztuha a navíc zabije pouze vši, hnidy přežijí. Někteří lidé věří také účinkům běžného olivového oleje. Údajně by měl fungovat na stejné bázi jako vazelína - ucpe vším dýchací otvory. Naneste olej na vlasy, nasaďte si koupací čepici a před opláchnutím počkejte zhruba osm hodin. Olej by měl navíc uvolnit hnidy z vlasů, které pak půjdou snadněji odstranit. Dobře může fungovat také majonéza. Majonéza totiž obsahuje velké množství oleje, který, jak jsme se zmínili výše, funguje tak, že vši udusí. Prostě ho naneste na vlasy tak, jako v případě olivového oleje nebo vazelíny. Neoficiální svědectví uživatelů této metody tvrdí, že pravidelné nanášení majonézy s vysokým obsahem tuku funguje nejlépe. Posaďte se do místnosti s dostatkem přirozeného nebo umělého osvětlení. To vám, nebo osobě, která vám bude pomáhat, pomůže v hledání hnid, které jsou opravdu malé a přichycené na vlasech těsně nad pokožkou. Přes ramena si přehoďte ručník, který zachytí všechny případně odpadávající hnidy.
Ustřihněte si další kus papíru pro vytvoření držadla. Pokud jste na výrobu lampionu použili kopírovací papír, měla by délka pruhu pro držadlo být asi 15 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Pokud lampion zavěšujete, možná ani držadlo nebudete potřebovat. Můžete jej zavěsit i za ozdobnou stuhu nebo provázek. Snažte se vybrat stuhu, která bude barevně ladit s lampionem anebo bude jeho zajímavým doplněním. Dovnitř můžete vložit svíčku, zavěsit lampion někam vzhůru či jej položit doprostřed stolu, jako dekorační prvek. Protože je lampion vyroben z papíru, vložte dovnitř pouze votivní nebo čajovou svíčku ve skleněném obalu. Svíčku vložte do skleněného obalu a až poté ji zapalte. Je lepší použít hlubší skleněný obal, aby plameny svíčky lampion nesežehly. Do lampionu vložte svíčku pouze tehdy, pokud lampion stojí na rovné ploše. Do visícího lampionu svíčku nedávejte.
Přestože chcete nechat oteklé místo odpočinout, vyhýbání se pohybu po delší dobu omezuje krevní oběh a nakonec se tím váš otok zhorší. Během svého běžného pracovního dne příležitostně vstaňte a projděte se kolem, a zahrňte nízkointenzivní cvičení do vašeho týdenního režimu. Může to zahrnovat jógu, plavání a procházky. Pokud celý den sedíte u stolu, zkuste to někdy smíchat s použitím stojacího stolku. Pokud to není možné, udělejte si čas na to vstát a projít se po kanceláři třeba každou hodinu. Když sedíte, měňte často pozice a kdykoliv je to možné, mějte nohy lehce vyvýšené. Vysoká hladina sodíku přispívá k otékání, takže se vyhýbejte konzumaci potravin s vysokým obsahem sodíku. Navíc pijte hodně vody, abyste vyplavili sůl ze svého systému. Abyste zvýšili čistící vlastnosti vaší vody, zkuste přidat plátky okurky a citronu – oboje jsou přírodní protizánětlivé látky. Kdykoliv to bude možné, zvolte vodu místo nápojů, které obsahují sodík. Dokonce i sladké nápoje často mají vysokou hladinu sodíku. Úzké oblečení na vašich oteklých místech může dále omezovat krevní oběh, což váš otok zhorší. Vyvarujte se nošení úzkého oblečení (obzvlášť silonek nebo podvazků), nebo zkuste místo toho nosit zdravotní punčochy na otoky. Pokud trpíte nedostatkem hořčíku, v důsledku toho se váš otok zhorší. Kupte si doplňky stravy s hořčíkem v obchodě se zdravou výživou a berte denně 250 mg. Bublinky a chinin v toniku může pomoci omezit otékání. Nalijte studený (nebo vlažný, když nemůžete snést studený) tonik do mísy a namočte v něm vaše oteklé místo na 15-20 minut denně. Epsomská sůl, když se rozpustí ve vodě, funguje jako přirozená protizánětlivá látka. Přidejte dvě lžíce epsomské soli do své teplé vody na koupel a nechte ji rozpustit. Pro nejlepší výsledky to dělejte každý den. Tření oteklého místa zmírňuje otékání a zvyšuje krevní oběh. Buď si zajděte na profesionální masáž, nebo se namasírujte na oteklém místě vašeho těla sami. Použijte grepový vonný olej, který pomáhá. Pokud se masírujete sami, směřujte tlačivé pohyby na oteklém místě raději nahoru než dolů.
Vyklopte ho na čistý povrch nebo na utěrku. Budete muset hodně tlačit. Použijte ostrý nůž, nebo silnou nylonovou strunu. Položte kousky mýdla na pečící papír na rovný povrch a nechejte ho asi dva týdny vysychat. Mezitím se proces saponifikace dokončí a mýdlo vyschne. Po dvou týdnech mýdlo otočte a nechejte ho vyschnout ještě z druhé strany. Mělo by být stále na jednom místě s dobrým přívodem vzduchu. Až mýdlo ztuhne, můžete ho používat stejně jako mýdlo z obchodu, nebo ho zabalte do dárkového balení a dejte ho někomu jako dárek. Vydrží neomezeně dlouhou dobu.
Položte špagetovou dýni řeznou stranou nahoru a vidličkou dužinu naškrábejte na proužky z okrajů slupky směrem k dutému středu. Pohybujte se po celém obvodu slupky a lehce oddělujte dužinu v dlouhých provázcích, které postupně nahromaďte uprostřed slupky. Pokud vám to příliš nejde jednou vidličkou, vezměte si na pomoc dvě. Jednou vidličkou můžete dýni přidržovat a druhou škrábat proužky dužiny. Vidličkou lehce proužky vyberte ze slupky a na servírovacím talíři je načechrejte. Je-li slupka stále horká, raději ji držte v utěrce, nebo si oblékněte chňapky. Pak ji dvěma vidličkami na talíři promíchejte, aby se koření rovnoměrně rozložilo. Špagetovou dýni můžete podávat mnoha různými způsoby. Můžete jí například nahradit skutečné těstoviny a doplnit je rajčatovou omáčkou a sýrem typu parmezán. Další možností je smíchat špagetovou dýni se 30 – 60 ml (2 – 4 lžíce) čerstvě nasekaných bylinek jako je například bazalka, petrželka nebo pažitka.
Než se začnete připravovat na růst ženšenu, ujistěte se, že budete mít způsob, jak ho prodávat, až bude zralý. Jednou z možností je spojení s licencovaným prodejcem ženšenu ve vašem státě. Možná budete moci navštívit jejich sklad s ženšenem, nechat si jej zvážit a získat cenovou nabídku na místě. Pokud se vám nelíbí cena, kterou vám dají, můžete jednoduše vyzkoušet jiného kupujícího. Můžete si prohlédnout registr autorizovaných prodejců ženšenu ve vaší zemi a najít je ve vaší oblasti. Ve vaší oblasti jich může být několik, které můžete navštívit, abyste našli nejlepší cenu pro svůj produkt. Pokud nechcete prostředníka a chcete prodávat a exportovat ženšen sami, můžete zvážit získání licence prodejce. Pravidla pro udělování licencí pro prodejce se liší podle státu, proto zkontrolujte, jaké jsou předpisy vašeho státu. Musíte alespoň vyplnit žádost a zaplatit poplatek. Někteří lidé také prodávají svůj ženšen na aukčním webu, jako je eBay. K tomu však budete muset mít exportní licenci. Ženšen budete sklízet sice až za osm let, kořeny jsou ale mnohem hodnotnější, hlavně kvůli svému tvaru a barvě. Můžete se sice pokusit proces urychlit třeba tím, že použijete umělé zastínění nebo hnojení půdy, ale v tom případě budou kořeny mít jiné tvary, které jsou méně hodnotné. Pěstování na připraveném poli vám může zajistit úrodu už za 4 roky, ale vyžaduje těžkou práci. Navíc vystavujete rostliny většímu riziku nákazy chorobou. Při pěstování ve velkém počítejte s tím, že utratíte asi 20 000 - 40 000 $ za akr. Většina drobných pěstitelů volí námi popsaný způsob, protože získané kořeny jsou lepší a cena je v průměru 2 600 $ plus práce. Pamatujte, že uvedené částky jsou pouze orientační. Chcete-li pěstovat ženšen v přírodním způsobem, musíte žít v místě, které odpovídá jeho přirozenému výskytu. Ženšenu se daří v chladnějším klimatu, v lesích se stromy s tvrdým dřevem, v oblastech, s ročním úhrnem srážek 50-100 cm. Podobné klima se vyskytuje na severu USA, jihu Kanady, mírném a chladnějším pásu Evropy, a na jihu v hornatých oblastech. Pokud si nejste jistí, zda můžete ženšen ve vašem regionu pěstovat, najděte si víc informací online, nebo kontaktujte třeba místní odbor životního prostředí. Zjistěte si potřebná oznámení, povolení a vyhlášky pro místo, kde chcete rostliny pěstovat. Můžete pro začátek kontaktovat místní zemědělský odbor na městském nebo obecním úřadě nebo odbor životního prostředí. Popřemýšlejte také o tom, zda chcete pěstovat běžný ženšen, nebo kořeny v kvalitě bio. Námi popsaná metoda odpovídá, alespoň ve Spojených Státech, předpisům organického zemědělství. V České Republice není pěstování ženšenu nijak omezeno. Ženšenu se nejlépe daří na zastíněných místech (obzvlášť pak na svazích, obrácených k severu nebo východu) ve smíšených lesích s velkým množstvím starých listnatých stromů jako je dub, topol, javor nebo olše. Staré lesy s velkými stromy s tvrdým dřevem a větvemi, které stíní alespoň 75% slunečního světla jsou ideální. Podrost, keře, křoviny a podobně mohou ženšenu ubírat živiny a soupeřit s ním o prostor, jejich přítomnost tedy není vhodná. Pravděpodobně nejlepší způsob, jak zjistit, zda je stanoviště vhodné, je pokusit se najít divoký ženšen. Protože divoký ženšen je extrémně vzácný, můžete se porozhlédnout i po jeho příbuzných a vůbec rostlinách, které vyžadují podobné podmínky. Najděte si obrázky rostlin a informace o nich na internetu, nebo se poraďte třeba v zahradnictví. Pozor na zloděje - ženšen je vyhledávanou komoditou, vaše stanoviště by tedy mělo být skryté, daleko od silnic nebo turistických stezek. Půda by měla být vlhká a hutná, přesto ale mít dobrou odvodňovací schopnost. Vyhněte se podmáčené nebo bahnité půdě a těžkému jílu. Až si vyberete možné stanoviště, odeberte několik vzorků půdy a smíchejte je v dostatečně velkém kbelíku. Nechte si půdu analyzovat nejlépe v profesionální laboratoři nebo třeba školce na pěstování stromů. Můžete si sice koupit domácí sadu na měření pH půdy, ale zjišťování hodnot vápníku a fosforu už je těžší. Ohledně nejvhodnější půdy panují dohady, neuděláte ale chybu, když zvolíte půdu s pH 4,5 - 5,5 (kyselou), s množstvím vápníku 0.35 kg na metr čtvereční), a fosforu (P) alespoň 0.01 kg na metr čtvereční. Půda, která má správnou vlhkost by se vám neměla lepit na dlaně, když ji zmáčknete. Nemělo by z ní ani snadno jít udělat kouli. Někteří pěstitelé dávají přednost neutrálnějšímu pH mezi 6-7. Bohužel, přesné studie, které by určily nejlepší pH s definitivní platností zatím neexistují. Ženšen by měl bez potíží růst v pH o hodnotách 4 - 7. Jestliže je vámi vybrané stanoviště po všech stránkách dokonalé, až na chemický rozbor půdy, můžete se pokusit změnit jak pH, tak množství fosforu a vápníku. Pro ženšen v té nejlepší kvalitě samozřejmě hnojivo použít nelze, maximálně jej můžete nasypat jen na horní vrstvu půdy, ne s ní smíchat. pH půdy můžete zvýšit přidáním uhličitanu vápenatého a množství vápníku (aniž byste ovlivnili pH) lze korigovat sádrovcem (síran vápenatý). Ženšen může růst i v půdách chudších na vápník a fosfor, jeho kořeny ale nebudou tak velké a porostou pomaleji. Pokud je to váš případ, zasázejte rostliny dál od sebe, aby spolu příliš nebojovaly o živiny.
Máte ve společenských situacích pocit, že každý nějakým způsobem vidí, že jste nejistí nebo nervózní? Zbytečně - naštěstí kromě vás nemá nikdo k vašim myšlenkám přístup. Když víte, že nejtvrdším soudcem jste sami sobě vy, můžete se uklidnit. I ostatní lidé okolo vás mají pravděpodobně starosti s tím, aby udělali dobrý dojem. Tato myšlenka podporuje fakt, že když jsme pod tlakem, jsme zodpovědní za svá vlastní kritéria, která pro sebe máme. Jestli jsme na tom dobře nebo špatně podle standardu druhých, nikdy nebude tak blízko vašim pocitům jako váš vlastní pohled na věc. . Představte si v co největších podrobnostech to, jak jste se cítili ve chvíli extrémní vášně a motivace, které vám dodaly neotřesitelnou sebejistotu. Vizualizace může nastartovat vaši schopnost vstoupit do té části mysli, kde uvidíte své silné stránky, stejně jako možnosti, kde je uplatníte. Kromě vizualizace svého sebejistého já si můžete zkusit také představit nějakou postavu nebo roli. Postava, která vás podporuje a zároveň vyzývá k souboji, vám pomůže získat velkou motivaci. Když se opravdu musíte vědomě soustředit na problémy a selhání, je důležité si od nich udržet emocionální odstup, abyste se ochránili před vyhořením. Neschopnost podívat se na problémy, které vám mohou přivodit legitimní pocity nejistoty, s odstupem, může zapříčinit ještě větší nárůst těchto pocitů, které vám budou bránit soustředit se na jiné věci. Uvědomte si, že emoční odstup může být silný nástroj, kterým získáte jiný úhel pohledu na situaci i na sebe jen tehdy, když už jste záležitost prozkoumali přes své emoce. Je velmi užitečné podívat se na věc z různých úhlů, jak přes emoce, tak s odstupem. Takže odstup je užitečná technika pro ty, kdo mají tendenci reagovat emotivně. To, co je pro jednoho odpad, může být pro druhého poklad. Místo toho, abyste se snažili popřít nebo změnit své nedokonalosti si raději dejte tu práci a objevujte, jaké možnosti vám otevírají. Pamatujte, že ne vždy je tohle na první pohled vidět, a že budete možná muset trochu hádat. Například pokud jste nezískali práci, kterou jste chtěli, soustřeďte se na fakt, že teď máte možnost najít si lepší práci na plný úvazek. Pokud si děláte starosti s tím, jak vypadáte při joggingu, uvědomte si, že někdo jiný by váš vzhled třeba považoval za svůj nedostižný cíl.
Pro nakreslení rovné čáry bez použití pravítka si nejprve označte výchozí a konečný bod zamýšlené linie. Následně přiložte špičku tužky na výchozí bod, pohled upřete na konečný bod a veďte k němu tužkou rovný tah. Tato čára může být dlouhá pouze několik málo centimetrů. Diagonální linie na levém konci první čáry by měla směřovat dolů doleva a diagonální linie na pravém konci čáry doprava dolů. Obě tyto diagonály by měly se základní horizontální linkou tvořit úhel 120°. Tyto linie by měly tvořit zrcadlový obraz prvních diagonál. Čára vlevo dole by měla vypadat jako zrcadlový odraz čáry vlevo nahoře a čára vpravo dole jako zrcadlový odraz čáry vpravo nahoře. Horní čáry by měly směřovat směrem ven od horizontální linky a dolní čáry zase z konečných bodů horních čar dovnitř směrem k budoucí základně. Tak vytvoříte základnu šestiúhelníku. Ideálně by měla být rovnoběžná s horní horizontálou. Tímto posledním krokem dokončíte svůj šestiúhelník.
Sežeňte si nějaký volně prodejný lék proti roupům s obsahem pyrantel pamoátu. Tyto léky paralyzují nervovou soustavu roupů a způsobí, že je vyloučíte ve stolici. Vždy se řiďte pokyny uvedenými v příbalovém letáku a nepřekračujte doporučené dávkování. Pokud trpíte onemocněním jater, nebo jste těhotná či kojící žena, neměli byste tyto léky užívat. Pyrantel pamoát může ovlivnit účinky jiných léků a doplňků stravy, takže byste se měli nejprve poradit se svým lékařem nebo lékárníkem a zjistit, zda je pro vás tento lék bezpečný. Lidé, kteří mají velké potíže s roupy, nebo ti, kteří mají středně silnou nebo silnou infekci, se většinou léčí účinnými anti-parazitickými léky, které je rychle zbaví všech dospělých roupů. Dva nejčastěji předepisované léky proti roupům jsou albendazol a mebendazol. Oba tyto léky brání roupům absorbovat cukr a tím způsobí, že roupi přijdou o energii a zemřou. Tyto léky vám mohou způsobit zažívací potíže, například bolesti břicha a nevolnosti. Mezi vážnější vedlejší účinky patří bolest v krku, horečka, neobvyklé modřiny a krvácení, dušnost a únava. Pokud u sebe zaznamenáte tyto vedlejší účinky, přestaňte léky užívat a kontaktujte svého lékaře. Pokud jste těhotná žena, nebo chcete léčit dítě mladší dvou let, lékař vám pravděpodobně doporučí jinou léčbu. Požádejte svého lékaře, aby vám předepsal mast proti svědění, kterou lze používat v anální oblasti. Možná si budete moci koupit i volně prodejnou mast. Přestože léky proti parazitům zabijí všechny roupy, po prvním kole jejich užívání pravděpodobně budete trpět svěděním i nadále. Může to být jak nepříjemné, tak problematické, protože se může stát, že vám v těle zůstanou vajíčka roupů i po tom, co vymřou všichni dospělí červi. Když se budete škrábat, mohli byste si vajíčka roznést na jiné části těla. Lékař vám pravděpodobně doporučí další kolo léků, které začnete brát dva týdny po tom, co doberete první léky. Příznaky se mohou zmírnit, nebo úplně zmizet během prvního týdne užívání léků, ale tyto léky zabijí pouze dospělé roupy. Je nutné začít léky brát znovu, nebo léčbu opakovat několikrát, abyste se zbavili také všech roupů, kteří se vylíhli z vajíček, která nebyla při prvním kole léčby zabita. Přestože jsou léky proti roupům účinné, je nezbytné, abyste dodržovali zásady hygieny, jinak se nevyhnete riziku opakované infekce a přenosu roupů na ostatní lidi. Dodržujte pravidla uvedená výše, abyste předešli další infekci a zmírnili riziko přenosu roupů na ostatní lidi.
Sex nemusí být rychlý. Pohybujte se pomalu a plynuje a nechejte vzrušení postupně narůstat. Místo abyste na partnerku tlačili, ji jen jemně drážděte, střídejte polohy a úhly, hloubku průniku a rychlost. Až budete oba připraveni, můžete zrychlit a užít si společné finále. Zkuste techniku 7-9 – partnerku (a i sebe) budete moci dráždit lépe, když budete střídat 7 rychlých přírazů s 9 pomalými. To nejlepší, co můžete udělat pro získání energie, proti křečím a proti předčasné ejakulaci je měnit rychlost a polohy. Když ucítíte, že se blíží orgasmus, rychle změňte polohu nebo partnerku zastavte a věnujte se jí orálně. Kromě toho, že váš sex bude trvat déle, si ho také mnohem více užijete. Pokud máte pocit, že už se blíží orgasmus, nebo vám bude docházet síla, dejte si na několik minut pauzu. Můžete se během té doby věnovat partnerce ručně nebo orálně, nebo si spolu jen nemravně povídat. Až si trochu odpočiňte, dejte si další kolo. Pohlavní styk s průnikem není to jediné, co sex obnáší. Můžete své partnerce dopřát delší potěšení, když nezanedbáte předehru. Líbání, hlazení, povídání a využití erotických hraček vám umožní prožít skvělý a nezapomenutelný sex. Dopřávejte partnerce orální a ruční dráždění a nespěchejte s průnikem. Když do svého repertoáru zařadíte tyto činnosti, bude vám nakonec možná oběma stačit jen několik minut pohlavního styku a budete oba spokojení. Někteří lidé tvrdí, že není rozdíl mezi silnými a tenkými kondomy, ale mnoho mužů naopak říká, že silnější kondomy sníží citlivost a pomáhají jim vydržet déle. Když kromě kondomu použijete i lubrikační gel, podaří se vám orgasmus oddálit ještě déle. V mnoha sexshopech dnes již zakoupíte znecitlivující krém, který si můžete natřít na penis, abyste omezili svoji citlivost a oddálili tím svůj orgasmus. Jistě není zrovna sexy se uprostřed styku zastavit a natírat si penis krémem, takže byste si tuto možnost měli nechat pouze pro dlouhodobé vztahy. Kupte si krém, který se vstřebá do kůže, abyste předešli tomu, že znecitlivíte i partnerku.
Skvělá konverzace vyžaduje nejméně dvě osoby. Nezapomeňte na svou roli a aktivně se účastněte probíhající diskuze. Jednou z nejlepších metod, jak na to, je pokládání otázek, které debatu přirozeně rozvinou dál. Ptejte se na otevřené otázky. Namísto věty "Venku je pěkně, že ano?" se zeptejte "Co na dnešek plánuješ, když je venku tak krásně?" Na první otázku existují vlastně jen dvě odpovědi - "ano" a "ne," což může vést k okamžitému konci konverzace. Proto je důležité ptát se na otázky, na které je možné odpovědět více než jedním slovem. Ptejte se otázkami, které potvrzují sdělení druhé osoby. Jestliže se například snažíte nastolit určitá pravidla pro své náctileté dítě, zkuste s ním mluvit následujícím způsobem: "Chápu, že jsi naštvaný kvůli tomu, že máš pocit nedostatku svobody. Jaké oboustranně výhodné řešení navrhuješ?" Být aktivním naslouchajícím znamená, že reagujete na vyřčená vyjádření a ukazujete, že jste do debaty skutečně ponoření. Aktivní naslouchání můžete ukázat jak fyzickými, tak verbálními projevy. Druhé osobě tím dáte najevo, že ji respektujete a je pro vás důležitá, což je pro rozvoj efektivní komunikace zcela stěžejní. Pozitivní řečí těla můžete dát druhému najevo, že mu skutečně nasloucháte. V průběhu celé konverzace se snažte udržovat oční kontakt. Také často, ale vhodně, přikyvujte nebo naopak třeste hlavou v projevu nesouhlasu. Své zapojení do diskuze můžete demonstrovat i verbálním způsobem. Může to být klidně něco tak jednoduchého, jako větička "To je zajímavé!" nebo své zaujetí více rozviňte: "To jsem vůbec netušil. Jaký je to vlastně pocit, když doběhneš maraton?" Dalším způsobem jak ukázat, že aktivně nasloucháte, je zopakovat již vyřčenou informaci a trochu změnit její formulaci. Parafrázujte. Jako příklad uveďme třeba "Je úžasné, že se tak zajímáš o nové příležitosti dobrovolnické činnosti. Vypadá to, že tě baví zkoušet nové věci." Pamatujte, že aktivní naslouchání vyžaduje zachycení informací a přemítání o jejich obsahu. Namísto snahy o formulaci odpovědi se nejdřív zaměřte na vstřebání právě získané informace. Během konverzace ukazujte druhé osobě, že váš zájem je skutečný. Jako příklad můžeme uvést třeba situaci, kdy se chcete blýsknout před svým šéfem. Jeho pracovní program bude zřejmě značně nabitý a nebude mít čas na nějaké tlachání. Místo nějakého takového nicneříkajícího rozhovoru zkuste tedy navázat skutečný kontakt. Jestliže například právě pracujete na nějakém projektu, požádejte ho o radu, jak jednat s tím kterým klientem. Buďte upřímní a dejte mu najevo, že vám na jeho názoru skutečně záleží. Dalším příkladem může být třeba situace, kdy si váš soused vyvěsí do okna vlajku nějakého fotbalového týmu a vás zajímá proč. Můžete se tedy zcela upřímně zeptat "Všiml jsem si tvé nové výzdoby. Jsi fotbalový fanoušek?" Jedná se o naprosto přirozenou a upřímnou cestu, jak zahájit konverzaci. Jakmile se s danou osobou seznámíte, můžete navázat na přidružená témata a zavést debatu dál. Vedení skvělé konverzace vyžaduje i trochu přemýšlení o zájmech druhé osoby. Pokud přijdete na něco, co máte se svým konverzačním partnerem společné, může to být skvělý bod pro odstartování další efektivní diskuze. Asi se budete muset nejdřív trochu ptát, abyste zjistili o druhé osobě více, ale věřte, že se to vyplatí. Dalším možný scénářem je vaše snaha o bližší seznámení s novou švagrovou, která je ale úplně odlišná než vy. Zkuste konverzaci zahájit třeba zmínkou o nějakém novém televizním seriálu nebo knize, kterou jste poslední dobou četli. Možná narazíte na nějaký společný zájem, například určitý druh literatury. Pokud ovšem veškeré pokusy selžou, jděte na jistotu a ptejte se na věci, které má ráda naprostá většina lidí. Tak třeba jídlo. Zeptejte se jí na její oblíbený pokrm a odpíchněte se od toho. Snažte se být neustále v obraze a zajímejte se o dění ve světě. Budete tak připraveni na případ, že se vás někdo bude ptát na váš názor. Každé ráno si vyhraďte pár minut a projděte si několik nových titulků. Budete-li se takto vzdělávat, stanete se mimojiné lepším partnerem pro konverzaci. Dalším dobrý tipem je sledovat dění v kultuře. Skvělé konverzace vznikají na bázi zmínky o nových knížkách, filmech nebo hudebních nahrávkách. O takových věcech navíc můžete mluvit téměř s každým - s přáteli, kolegy, ale i s úplně cizími lidmi, které ráno potkáte v tramvaji. Vaše fyzické projevy jsou důležitou součástí jakékoli osobní konverzace. Obzvláště důležitý je oční kontakt. Díváte-li se někomu do očí, dáváte mu tím najevo, že vás diskuze skutečně zajímá, a že dáváte pozor. Nezapomeňte, že udržování očního kontaktu neznamená neustálé zírání do cizích očí. Vhodný čas strávený očním kontaktem je 50% z celkového času, který strávíte mluvením a 70% času, který strávíte nasloucháním. Během rozhovoru můžete ale použít i jiné nonverbální projevy zájmu. Kývejte hlavou a dejte tak najevo souhlas, nebo se usmívejte, když to vyhodnotíte jako přiměřenou reakci na vyřčené sdělení. Přehnané žvanění může přivést všechny zúčastněné do trapné situace. Může to být skutečně nepříjemné. Existuje celá řada věcí, které člověk v návalu emocí vyhrkne a téměř okamžitě jich lituje. Pokud tedy prozradíte příliš mnoho informací, můžete sebe i druhou osobu přivést do trapné situace. Nejlepší prevencí je co nejvíce se vyhýbat takovým situacím a eliminovat příležitosti pro jejich vznik. Přílišné množství informací máte tendenci předávat obzvláště ve chvílích, kdy jste nervózní a kdy se přehnaně snažíte udělat dobrý dojem. Například když jdete na důležitý pracovní pohovor, několikrát se ještě přede dveřmi zhluboka nadechněte. Také si ještě před zformulováním odpovědí a myšlenek dejte chvíli načas a všechno si připravte. Zhodnoťte svůj vztah k druhé osobě. Předtím, než se rozhodnete sdílet s danou osobou nějakou informaci, zeptejte se sami sebe "Je tato osoba ta pravá, se kterou bych měl tuto informaci řešit?" Pravděpodobně nebudete chtít probírat své hemoroidy s člověkem, který čeká za vámi ve frontě na kávu. On takovou informaci nepotřebuje a nejspíš by mu nebylo příjemné, kdybyste mu ji chtěli předat.
Logopedie vám neposkytne okamžité zlepšení. Dobří a zkušení logopedové vaše dítě naučí vypěstovat si nové zvyky. Čím častěji budete na sezení chodit, tím dříve se šišlání zbavíte. Sezení u logopeda trvají většinou 20-60 minut. Některé kliniky nabízejí skupinovou terapii, což vám umožní zbavit se strachu z neúspěchu. Budete muset zjistit příčinu šišlání svého dítěte. Někteří lidé se s šišláním narodí, ale v některých případech jde o důsledek nějaké nemoci, nebo komplikace při porodu. Vezměte si s sebou všechny své lékařské záznamy. Zkušený logoped by neměl nic zanedbat. Rodiče jsou při léčbě šišlání u dětí velmi důležití – očekávejte, že vás logoped zapojí do celého procesu léčby. Aby mohl logoped určit správnou léčbu, bude si muset poslechnout, jak mluvíte. Obecně jde o několik jednoduchých otázek, nebo opakování určitých slov. Možná budete muset podstoupit také orální motorické vyšetření, což je série cvičení, která lékaři ukážou, jak se vaše ústa při mluvení pohybují. Pokud jste s sebou přivedli své dítě, lékař se bude chtít podívat, jak si hraje samo, jak si hraje s vámi a jak si hraje s ostatními dětmi. Je důležité slyšet dítě mluvit přirozeně a bez nátlaku. Možná budete muset svůj projev nahrávat, abyste mohli trénovat a učit se ze svých chyb. Až lékař provede diagnózu, začne vaše problémy napravovat. Většinou jde o opakování slov, která vám bude přeříkávat. Terapeut řekne slovo a vy ho budete muset zopakovat. Budete napodobovat jeho pohyby a zvuky. Možná dostanete do ruky zrcadlo, abyste mohli sledovat, jak se vaše ústa pohybují. Mnoho z těchto cvičení budete muset pravidelně trénovat doma. Očekávejte, že vám logoped poskytne seznam cviků, které budete muset provádět doma. Budete si muset vytvořit nové strategie řeči a zvyky, což nějakou dobu potrvá. Nedejte se odradit, pokud vám to zabere několik měsíců, nebo i let. Až se to naučíte a zbavíte se šišlání, budete rádi, že jste to nevzdali. Každý postupuje svojí vlastní rychlostí – někteří lidé se odnaučí šišlat již za měsíc, jiným to může trvat i více než rok. Požádejte logopeda o cvičení, která budete moci provádět doma.
Včely se vyvíjely spolu s květinami, které rostly divoce a tak budou zjednodušeně řečeno nejlépe reagovat na rostliny, které dobře znají. Jaké rostliny jsou u vás původní? Pokud si nejste jistí, zajděte do zahradnictví nebo zahradního centra a požádejte o mix lučních travin, nebo si udělejte průzkum na internetu a semena zakupte online. Pokud nechcete, aby vaše zahrada vypadala zanedbaně a divoce, vyberte si jen několik druhů, které se budou hodit ke stávajícím a které včely nalákají. Čím víc divokých rostlin zasijete, tím víc včel nalákáte a tím lépe bude vaše zahrada prospívat. Přirozené, původní rostliny mohou zahradě pomoci víc, než si dokážete představit! Snažte se na zahradě pěstovat rozmanité druhy nejrůznějších tvarů a velikostí, ne jen jeden nebo dva. Čím zajímavější a rozmanitější zahrada bude, tím více živočišných druhů bude lákat a tím bude větší její biodiverzita. Neplatí to jen o včelách ale i o jiném užitečném hmyzu. Květy s plátky pouze v jedné řadě jsou pro včely atraktivnější než ty, které mají květy plné. Je to proto, že obsahují více pylu, než plnokvěté odrůdy, a tak poskytují včelám o něco více potravy. Je pro ně navíc jednodušší se k pylu dostat, protože musí překonat jen jednu řadu okvětních plátků. Tady je několik tipů ne květiny, které včely doslova milují: Astry Karafiáty Heřmánek Krásenky Krokusy Jiřiny Náprstníky Pelargonie Topolovky Hyacinty Měsíčky Máky Růže Sněženky Slunečnice Cínie Tyto barvy přitahují včely víc, než růžová, oranžová a červená. Samozřejmě, že vaše zahrada nemusí být celá jen žlutá, modrá a fialová, ale když budete mít dostatek květů těchto odstínů, včely si budou bzučet víc než spokojeně. Pokud vám na zahradě vykvete všechno najednou, včely se nasytí a pak budou o hladu dřív, než vůbec přijde léto. Pěstujte různé druhy rostlin, které pokvetou během jara, přes léto až do podzimu, aby včely u vás na zahrádce vždycky našly něco k snědku a rády se k vám proto vracely. Bobule, melouny, dýně, okurky a ovocné stromy, zejména třešně, ty všechny mají voňavé květy, které včely lákají. A naopak včely jsou pro tyto rostliny přínosem, takže když je zasadíte, uděláte dobře pro zahradu i včely. Následující ovoce a zelenina jsou pro včely velmi přitažlivé: Borůvky Cukrové melouny Okurky Tykve Třešňové stromy Papriky Dýně Cukety Jahody Vodní melouny Máte-li místo na malou bylinkovou zahrádku, můžete ji využít jako další lákadlo pro včely. Některé druhy včel přitahuje máta, šalvěj, rozmarýn, tymián, meduňka a mnoho jiných bylinek. Tady je seznam několika z nich, které včely rády vyhledávají: Meduňka Kostival Šanta kočičí Koriandr Fenykl Levandule Máta Rozmarýn Šalvěj Tymián
Většina koček je od přírody trochu háklivá, když se dotýkáte jejích tlapek. Začněte tedy tak, že svou kočku na dotýkání zvyknete. Počkejte, až bude uvoněně ležet na svém oblíbeném místě. Začněte jemně hladit kažkou tlapku a zároveň hlaďte kočku na jejich oblíbených místech (na krku, pod bradou, u ocasu, atd.). Udělejte to tak s každou tlapkou, na které plánujete stříhat drápy. Možná vaše kočka tlapky odtáhne, nebo vstane a odejde. Nechte to být a nenaléhejte na ní. Pokračujte až při další příležitosti. Kdykoliv se dotýkáte tlapek své kočky, odměňte jí malým pamlskem a pochvalou, aby si stříhání spojila s něčím příjemným. Až jí to už nebude až tak nepříjemné a dovolí vám dotýkat se tlapek, vezměte jednu po druhé jemně do otevřené dlaně. Vezměte tlapku do ruky tak, aby polštářky směřovaly k vaší dlani. Dále jí hlaďte a odměňujte pamlsky. Dejte ji speciální pamlsek, který bude mít spojený jen se stříháním drápů. Až si vaše kočka zvykne na to, že je držíte, začněte tlapky prsty masírovat. Prsty jemně masírujte vršek i spodek každé tlapky, na které chcete drápy stříhat. Odměňte svou kočku dalšími pamlsky a pochvalami. Nakonec by se vám mělo povést tlapky jemně stisknout (větší tlak vyvíjíte na polštářky), aby se vysunuly jednotlivé drápy, aniž byste tím svou kočku příliš rozrušili. Když se dráp vysune, uvidíte jeho hrubší část a u konce prstu narůžovělý troúhelník - část, která je vyživovaná. Vyživovaná část obsahuje krevní cévky a nervy, takže pokud do ní nedopatřením zastříhnete, bude to pro kočku dost bolestivé. Nikdy nestříhejte dráp blízko prstu, cílem je ustříhnout pouze ostrý hrot. Pozorně si všimněte, kam až vyživovaná část sahá – přes světlý dráp vypadá jako růžový trojúhelník. Všechny drápy vaší kočky jsou si podobné, takže v případě, že má vaše kočka i tmavé drápy, použijte světlý dráp jako orientační bod. Když je ve správné pozici, klade pak během stříhání menší odpor. Když chcete stříhat své kočce drápy sami, musí sedět zadkem ve vašem lůně, zatímco její obličej směřuje od vás. Tlapku držíte v jedné ruce a kleštičky ve druhé. Tuto pozici nacvičujte a držte přitom každou tlapku. Jemně tlačte na každý dráp, aby se vysunul. Opět jí odměňte pamlskem a pochvalou. Jestliže máte někoho, kdo vám pomůže, může držet kočku a konejšit jí, zatímco vy držíte tlapku jednou rukou a druhou stříháte. Váš pomocník je otočený k vám. Nacvičte to i se svým pomocníkem - jemně tlačte na každý dráp, dokud se vám nebude zdát, že to už vaší kočce až tak nevadí. Odměňte jí pamlskem a pochvalou.
Existují produkty určené jak pro muže, tak pro ženy. Můžete si koupit šampony, které podporují růst vlasů, ale i produkty, které se používají složitěji a musejí se na vlasech nechat působit. Zjistěte si, který produkt pro vás bude nejvhodnější. Vyzkoušejte si produkt na nějaké nenápadné části hlavy, abyste se ujistili, že nebudete mít alergickou reakci. Extensions are attached to your existing strands of hair in such a way that they blend in with your natural texture and color. They can be as long or short as you want. Prodlužování vlasů je drahé, takže si rozmyslete, zda vám to stojí za to. Navštivte kadeřnici a zjistěte si vše o prodlužování vlasů. Můžete také zajít na keratin, který se zažehlí do vlasů a dodá jim objem. Tato řešení nejsou tak permanentní, jako vlasová transplantace. Transplantáty se chirurgicky vkládají na pleše a na místa, kde vlasy padají. Tuto metodu si většinou vybírají muži, ale je vhodná i pro ženy. Transplantace vlasů se provádí u lékaře. Požádejte svého obvodního lékaře, aby vám doporučil nějakého lékaře, který tuto proceduru provádí.
Je několik signálů, které předcházejí bezprostřednímu porodu; všímejte si jich, abyste byli připraveni, až vaše fenka začne rodit. Její struky se zvětší, protože se mléčné žlázy plní mlékem. To se děje během několika dní, anebo začátkem porodu, takže se pozorně dívejte. Pár dní před porodem začne být její vulva zduřelá. Kolem 24 hodin před porodem klesne její teplota asi o 1-1,5°C. Abyste získali představu, jaká je její normální teplota, měřte jí teplotu v posledních dvou týdnech před očekávaným porodem každý den. Před měřením teploty promažte rektální teploměr a vsuňte ho asi 1,2 cm. Ponechte ho asi tak 3 minuty, abyste získali přesnou hodnotu. Její normální teplota by měla být v rozmezí 38,3 až 39,2°C. Jestliže zpozorujete pokles teploty o 1°C nebo víc, znamená to, že vaše fenka začne během 24 hodin rodit. V počáteční fázi porodu vaše fenka zrychleně dýchá, kňučí, točí se dokolečka, anebo se začne schovávat. Zřejmě nebude chtít jíst, ale zkoušejte jí nabízet alespoň vodu, i když pravděpodobně nebude ani pít. Porodní stahy poznáte lehce – na jejím břiše se objeví jakési vlnění. Jestliže jsou stahy viditelné a začíná rodit, nechte jí volný přístup na porodní místo. Pozorujte ji zpovzdálí. Mnoho fenek rodí v noci, aby měly větší soukromí. Není třeba, abyste stáli u ní. Měli byste však mít přehled o tom, jak časté jsou porodní stahy. Sledujte ji z náležité vzdálenosti a nezasahujte, pokud to není nutné. Její stahy jsou stále častější a signalizují, že se začnou rodit mláďata. Někdy vstane, což je v pořádku. Nenuťte ji, aby si lehla. Jakmile začne rodit mláďata, pozorně sledujte každé rození a všímejte si, zda se nevyskytnou nějaké varovné signály možných potíží. Štěňata se rodí ocáskem i hlavičkou napřed, oboje je normální. Jak jde mládě ven, může vaše fenka vyštěknout nebo kňučet, což je běžné. Jestliže se vám však zdá, že má abnormální bolesti, okamžitě zavolejte veterináři. Obvykle se každé štěňátko objeví tak každých třicet minut, po deseti až třiceti minutách prudkých stahů (takže mezi prvním a posledním štěnětem může být časový rozdíl i 4 hodiny). Zavolejte veterináři, jestliže se štěně neobjeví do 60 minut intenzivních stahů. Taktéž volejte veterináře, pokud uplynou čtyři hodiny od posledního štěněte a vy víte, že uvnitř stále ještě zůstala nenarozená mláďata. I když pravděpodobně nebudete muset zasahovat, všimněte si, jestli nemá štěně potíže. Matka přivede na svět štěně v jakémsi váčku; přetrhne ho, překousne pupeční šňúru a olizuje mládě. Obvykle je nejlepší nechat jí, ať to udělá sama. Je to součástí utváření pouta se štěňaty. Jestliže však nepřetrhne váček do dvou až čtyř minut, měli byste ji pomoct - jemně ho otevřít čistou rukou, očistit všechnu tekutinu kolem nosu a tlamičky štěňátka. Intenzivně, ale jemně mládě třete rukou, abyste stimulovali dýchání. Ujistěte se, že jsou štěňátka teplá. Zasáhněte jen pokud nastane problém. Úmrtnost novorozených mláďat (mrtvých mláďat, anebo mláďat, které přežijí jen pár hodin) je poměrně běžná u savců, kteří rodí více mláďat, takže buďte na tuto možnost připraveni. Jestliže vidíte, že novorozené mládě nedýchá, zkuste vyčistit tlamičku a jemně třít jeho tělo. Sledujte, jestli začne dýchat.
Tyto potraviny podle všeho zhoršují příznaky PMS a způsobují silnou a bolestivou menstruaci. Není sice prokázáno, že když se budete vyhýbat cukru a sacharidům, budete mít kratší a slabší menstruaci, ale rozhodně se díky tomu zbavíte pocitu nafouknutí a křečí. Mnoho žen tvrdí, že když si dávají záležet na zdravém stravování, mívají slabší menstruaci. Během menstruace budete mít pravděpodobně chuť na zmrzlinu, nebo brambůrky, ale když se jim vyhnete, vaše menstruace bude mnohem méně nepříjemná. Bílý chleba, těstoviny, krekry, preclíky, hranolky, sušenky, dorty a další pečivo a sladkosti jsou potraviny, kterým byste se měla vyhýbat. Dejte si místo nich ovoce a používejte přírodní sladidla, jako je agáve, nebo med. Když se těmto potravinám budete vyhýbat po celý měsíc, budete mít slabší a méně bolestivou menstruaci. Pokud si myslíte, že bez čokoládové zmrzliny nezvládnete své PMS, měla byste jíst zdravě alespoň ve zbývajících týdnech před menstruací. Některé ženy zjistily, že když jedí více ovoce a zeleniny, ryb, libového masa a celozrnných obilovin, jejich menstruace se zmírní. Středomořská dieta obsahuje malé množství soli, nasycených tuků a zpracovaných sacharidů, což jsou látky, které v těle zadržují vodu a způsobují pocit nafouknutí, takže vám může pomoci zmírnit také příznaky PMS. Jezte hlavně ovoce a zeleninu, fazole a další luštěniny, olivový olej a celozrnné obiloviny, jako je quinoa nebo farro. Vejce, maso a mléčné produkty jezte jen výjimečně. Když budete mít v těle nedostatek draslíku, budete mít nepravidelné a silné menstruace a budete trpět také silnějšími křečemi a dalšími nepříjemnými příznaky. Během celého vašeho cyklu a hlavně v týdnech před menstruací (pokud chcete, klidně během všech tří týdnů) jezte potraviny s vysokým obsahem draslíku, které vám pomohou regulovat menstruaci. Mezi tyto potraviny patří banány, sladké brambory, čočka, jogurt, losos a rozinky. Některá jídla při vaření přijdou o velké množství draslíku. Měli byste je tedy připravovat na páře, nebo je jíst syrové. Pokud chcete, můžete si koupit draslík ve formě tablet. Potraviny, které obsahují esenciální mastné kyseliny, vápník, hořčík, zinek a vitamíny B, C a E, jsou pro zmírnění menstruace ideální. Zaměřte se zejména na posílení cévních stěn – vitamín C, flavonoidy a železo. Železo je také důležité pro obnovení krve po velmi silném menstruačním krvácení, při kterém tělo přijde o velké množství krve. Když budete pravidelně cvičit, budete mít slabší a pravidelnější menstruaci. Pravidelné cvičení vašemu tělu zajistí zdraví a umožní vám udržet si správnou váhu. Když vaše procento tělesného tuku bude kolísat, budete mít silnou a nepravidelnou menstruaci. Některé ženy tvrdí, že díky lehkým sportům, jako je plavání, běh a rychlá chůze, mívají kratší a slabší menstruaci. Snažte se cvičit 5-6x týdně, vždy alespoň 30 minut. Když budete cvičit příliš intenzivně, například při tréninku na maraton, nebo na jiný závod, může se stát, že vám menstruace zmizí úplně. Intenzivní cvičení způsobuje pokles hladiny estrogenu, protože vaše tělo přišlo o tolik tuku, že by nebylo schopné udržet těhotenství.
Pokud máte potíže usnout, špatně se vám dýchá, nebo v noci často slintáte, možná trpíte spánkovou apnoe, což je porucha, při které lidé v noci dýchají mělce a nepravidelně. Některé faktory zvyšují riziko spánkové apnoe – kouření, vysoký krevní tlak a zvýšené riziko selhání srdce nebo mrtvice. Lékař vám může provést testy a zjistit, zda touto nemocí trpíte. Slintání ve spánku může být také příznakem zablokovaných dýchacích cest. Zajděte si na ORL a podstupte vyšetření, abyste zjistili, zda vaše slintání nezpůsobují zablokované dýchací cesty. Pokud máte nadváhu, máte vyšší riziko spánkové apnoe. Více než 12 milionů lidí v USA, kteří trpí spánkovou apnoe, mají nadváhu. Začněte zdravě jíst a cvičit, abyste zhubli a snížili riziko toho, že budete muset spát se speciálním přístrojem na usnadnění dýchání. Spánková apnoe se léčí kromě hubnutí několika způsoby. Pacienti nesmějí pít alkohol, nesmějí brát léky na spaní a musejí si dávat pozor, aby dostatečně spal. Většinou se také podávají spreje a solné roztoky, kterými si pacienti před spaním čistí dýchací cesty. CPAP je léčba první volby u většiny lidí, kteří trpí spánkovou apnoe. Tato léčba sestává z nošení speciální masky, která protlačuje vzduch nosem a ústy. Jde o to, aby v dýchacích cestách byl dostatečný tlak na to, aby ve spánku nedocházelo k zástavě dechu. Toto zařízení brání tomu, aby jazyk spadnul do dýchacích cest a zajišťuje větší otevření čelisti. Lidé, kteří mají nějakou deformaci, například zvětšené madle, nebo příliš velký jazyk, mohou v případě slintání podstoupit chirurgický zákrok. Somnoplastie využívá radiofrekvenční zvuky, které zmenší měkké patro vzadu v krku a otevřou dýchací cesty. Uvolopalatofryngoplastie (UPPP/UP3) znamená odstranění měkkého patra za účelem otevření dýchacích cest. Také je možné podstoupit operace nosu, které odstraní deformity (například vychýlenou nosní přepážku). Tonsilektomie je odstranění zvětšených mandlí, které blokují dýchací cesty. Mandibulární/maxilární chirurgický zákrok sestává z předsunutí čelisti za účelem vytvoření většího prostoru v krku. Tato procedura je velmi intenzivní a doporučuje se pouze pacientům s těžkou spánkovou apnoe.
Pokud se pro obřízku rozhodnete, lékař provede krátký a relativně jednoduchý chirurgický zákrok, který trvale z penisu odstraní část předkožky. Po správné rekonvalescenci se penis normálně zahojí, pouze na něm nebude předkožka, která jde přetáhnout přes žalud. Nejčastěji se předkožka provádí na novorozencích, ale požádat o ni mohou i dospělí zájemci, většinou z estetických nebo náboženských důvodů. Obřízku by měl vždy provádět pouze řádně vystudovaný lékař nebo židovský mohel s dobrou reputací a mnoha zkušenostmi. V žádném případě byste se nikdy neměli pokoušet obřezat sami sebe. Pokud se rozhodnete, že chcete obřízku podstoupit, promluvte si o tom s lékařem a naplánujte si konzultaci. Všeobecně celý proces zahrnuje následující kroky: Vaše genitálie je třeba vyčistit a připravit na operaci. Anestezie se provádí lokální blokací zádového nervu. Lékař nůžkami rozstřihne předkožku na horní straně penisu, druhý řez udělá na předkožce zespoda a pak předkožku odřízne po obvodu penisu dole pod okrajem žaludu. Okraje předkožky lékař zatáhne zpátky a cévy buď zašije stehy, nebo použije kauterizaci, která spočívá v tom, že s pomocí elektrického proudu jejich přerušené konce zahřeje, aby se krvácení zastavilo. Nakonec se zašije odříznutý lem předkožky a penis se lehce zaváže obvazem, aby mohla začít vaše rekonvalescence. Přínosů pro zdraví je údajně mnoho, nicméně nebyly vědecky podložené a většina obřízek se tak provádí z kosmetických nebo náboženských důvodů. Předpokládá se, že obřízka snižuje riziko nákazou sexuálně přenosných chorob, infekcí močového ústrojí a rakovinou penisu. Někteří dospělí, kteří se pro tento zákrok rozhodnou, to dělají kvůli lepší hygieně, protože neobřezaný penis je náročnější na „údržbu“ a je sexuálně méně přitažlivý, než penis obřezaný. Snížení rizika nejrůznějších nemocí je poměrně malé – infekce močových cest a rakovina penisu jsou i tak u mužů dosti vzácné, zatímco pohlavně přenosné choroby jsou stejně snadno přenosné, pokud nedodržíte zásady bezpečného styku. Většina dospělých mužů se nechává obřezávat kvůli estetickým požadavkům a snadnější hygieně, nebo kvůli svému náboženskému přesvědčení. V méně obvyklých případech se obřízkou napravuje fimóza nebo zúžená předkožka, akutní zánět žaludu po prodělání balanitidy, případně parafimóza, při které se předkožka zaškrtí a nejde přetáhnout zpátky. Obřízka sama o sobě zahrnuje řezání do vašich genitálií a odstranění nejcitlivější přední části předkožky na penisu. Jako při každé jiné dobrovolné operaci je tu možnost nejrůznějších komplikací. Obvykle se zákrok provádí na novorozencích. U dospělých pak musíte počítat s delším obdobím nepohodlí při rekonvalescenci. Mnoho lidí také tvrdí, že obřízka může poškodit nervová zakončení v penisu a nenávratně ovlivnit sexuální potěšení. Obřízka u dospělých je věc osobního rozhodnutí a je poměrně kontroverzní. Někteří si ji nemohou vynachválit, jiní tomuto zákroku nemohou přijít na jméno. Ať už se rozhodnete jakkoliv, vždy se dobře promyslete případné výhody a rizika zákroku. Pokud vám více vyhovuje konzultace v soukromí, poraďte se se svým praktickým lékařem. Můžete také zavolat do nemocnice a požádat o hovor s urologem, to je další možnost, jak si zjistit víc o případných výhodách a rizicích a získat přesnou představu o tom, jak bude zákrok a následná rekonvalescence probíhat. U dospívajících a dospělých se obřízka provádí v anestezii a rekonvalescence trvá přibližně dva týdny. V některých nemocnicích obřízku u dospělých neprovádí, pokud k ní není zdravotní důvod. Jestli jste opravdu rozhodnuti nechat se obřezat, připravte se na to, že budete možná muset chvíli hledat, než najdete vhodné zařízení. Naplánujte si dopředu čas, který budete potřebovat na zotavenou, počítejte obvykle se dvěma týdny. Jestliže se necháváte obřezat z náboženských důvodů, využijte čas předtím k tomu, abyste vykonali případné rituály, které se zákrokem souvisejí. Promluvte si s představeným své církve a požádejte o radu.
Pozitivní afirmace jsou tvrzení, která fungují v podstatě jako komplimenty. Neslouží pouze ke zvýšení sebevědomí, ale mohou vám pomoci také zlepšit vaši schopnost řešit problémy ve stresu. Zamyslete se nad svými nejlepšími vlastnostmi. Považujete se za kreativního člověka? Jste inteligentní? Talentovaní? Vaše pozitivní afirmace by se měly zakládat na vašich nejlepších vlastnostech. Desetkrát si každý den zopakujte: „Jsem inteligentní. Díky své inteligenci dosáhnu svých cílů. Jsem kreativní. Můžu svoji nápaditost využít při řešení problémů. Jsem nadaný člověk.“ Opakujte si pozitivní afirmace, které jsou realistické a které se točí okolo vás. Neříkejte si: „Umím se soustředit na úkoly, které mám před sebou,“ pokud s tím ve skutečnosti máte problém. Mohlo by to mít negativní vliv a mohlo by vám to dokonce snížit sebevědomí. Říkejte si místo toho například: „Jsem schopný pracovat na tom, abych zlepšil své soustředění,“ nebo „V budoucnu jistě zlepším své soustředění.“ Když budete obsesivně myslet jen na to, co by se mohlo pokazit, budete úzkostliví a budete se soustředit pouze na to, co byste neměli dělat, místo toho abyste mysleli na to, co je potřeba udělat. Říkejte si: „Když budu pravidelně cvičit, budu vypadat skvěle.“ Uvidíte, že díky tomu budete optimističtější a budete se na cvičení těšit. Když si budete neustále opakovat: „Když dnes nepůjdu běhat, budu tlustý a nepřitažlivý,“ budete mít strach se do cvičení pustit a budete cvičit uspěchaně. Když budete plní pochybností a úzkostí, může se stát, že neuděláte vůbec nic. Protože se budete bát neúspěchu, nebudete raději dělat nic, abyste zůstali v bezpečí. Když ale nic neuděláte, nikdy nedosáhnete svého cíle. “ Když si budete myslet, že byste něco měli dělat jen když se vám do toho bude chtít, nikdy nedosáhnete úspěchu. Inspirace sice může přijít v neočekávanou dobu, ale nesmíte na ni spoléhat a musíte tvrdě pracovat. Když si budete říkat: „Nemůžu vylézt z postele, abych šel cvičit,“ ve skutečnosti si říkáte: „Nemůžu se přinutit, aby se mi chtělo cvičit.“ K posteli vás nikdo nepřivázal a nikdo vám nebrání se zvednout a jít si zaběhat. Skutečnou překážkou je váš nedostatek motivace, který pochází zevnitř, ne rutinní fyzická snaha. Nejslavnější umělci a spisovatelé jsou slavní proto, že se spoléhali na pevný režim, který je nutil pracovat určitou dobu denně, bez ohledu na to, zda měli dostatek inspirace. Berte motivaci jako sloveso, ne jako podstatné jméno. Motivace je něco, s čím nesmíte nikdy přestat – ne něco, na co musíte pokorně čekat. Stanovte si konkrétní parametry pro každý svůj úkol, jinak budete mít sklony všechny úkoly odkládat až na poslední chvíli. Neříkejte si: „K psaní eseje do angličtiny se dostanu později,“ ale řekněte si raději: „Až budou dvě hodiny, začnu psát esej do angličtiny.“ Když se dopředu rozhodnete, že něco uděláte a určíte si, kdy přesně to uděláte, budete mít větší motivaci. Protože jste se rozhodli dopředu, ve dvě hodiny nebudete mít tendence se ptát sami sebe, zda se vám chce začít pracovat, nebo zda úkol nemůžete ještě odložit. Tento způsob plánování prokazatelně zvyšuje dosažení cílů průměrně o 200-300 procent. Neberte nezdary jako výsledek svých snah, ale spíše jako vylučovací metodu dosažení vašeho cíle. Když Thomas Edison konečně vynalezl žárovku, řekl: „Nebyl to neúspěch – jen jsem našel 2000 způsobů, jak nevyrobit žárovku.“ Michael Jordan a Kobe Bryant jsou basketbalisté, kteří pokořili mnoho rekordů. Možná o nich ale nevíte, že jsou to také hráči, kteří mají na kontě nejvíce minutých střel v NBA. Když zkoušíte nové věci, neúspěchu se nevyhnete. Nebojte se dělat chyby a učit se. Neúspěchy s vámi zůstanou pouze když se přestanete snažit. Neměli byste usínat na vavřínech – mohlo by vám to způsobit pocit falešné spokojenosti a zapomněli byste na to, že se musíte soustředit na svůj další cíl. Je důležité užívat si své úspěchy, ale když se jich budete příliš držet, nebudete mít dostatečnou touhu pustit se do dalšího cíle. Protože je úspěch jistý, příjemný a obohacující, často se po jeho dosažení začneme opět bát pustit se do dalšího projektu, protože se chceme vyhnout neúspěchu. Nejlepší je užívat si své úspěchy v době, kdy jste si ještě nestanovili konkrétní cíl. Až budete pracovat na nějakém cíli, neměli byste si své úspěchy vychutnávat příliš dlouho, jinak by se mohlo stát, že vám budou bránit v tvrdé práci a pokrocích.
Jedním z nejsnazších způsobů, jak zklidnit stažený žaludek, je zaměřit se na to, jak dýcháte a zkusit například hluboké nebo relaxační dýchání. Většina lidí, když jsou nervózní, má tendenci dýchat mělce a rychle, což pumpováním adrenalinu do vašeho těla a prohlubováním úzkosti ještě více zrychluje vaši tepovou frekvenci. Když se naučíte uklidnit své dýchání, pomůže vám to dýchat účinněji, zredukovat účinky adrenalinu a uklidnit stažený žaludek. Zkuste dýchat nosem místo pusou. Aromaterapie používá éterické oleje, které jsou čerpány z bylin, ovoce, kůry a květin, aby pozitivně ovlivnili vaši náladu. Citronový a levandulový olej jsou dva nejpopulárnější oleje používané pro relaxaci a úlevu od stresu. Buďto můžete tyto oleje použít ve vonných lampách po domě nebo si můžete pořídit masážní oleje s vůní levandule nebo citronu určené pro aromaterapii. Můžete si buď jemně přivonět přímo k oleji, nebo si ho namazat na pulzní body na těle, například na zápěstí. Na kompenzování staženého žaludku existují určité druhy jídla, které obsahují enzymy a další látky, které uklidňují zažívací trakt. Pokud je vám opravdu tak špatně, že cítíte, že nemůžete sníst vůbec nic, vyhledejte tyto ingredience ve formě bonbonů nebo pastilek, takže je můžete jen nechat rozpustit ve vašich ústech: Med, je uklidňující a pomáhá zakrýt žaludeční podšívku. Máta a mentol, které obsahují látky uklidňující hladké svaly, jako například právě žaludek Zázvor nebo kandovaný zázvor, který obsahuje pyrochemikálie, které pomáhají bojovat s nevolností 1 lžička jedlé sody rozpuštěná v hrníčku s horkou vodou. Sodík v jedlé sodě čerpá trávící šťávy do žaludku, což následně pomáhá dopravit jídlo skrz tenké střevo. Papája, která obsahuje proteinové zažívací enzymy, které mají protizánětlivé účinky. Toto je také známé jako postupná svalová relaxace. Pokud se cítíte napjatí a máte svázaný žaludek, zkuste klidně stát se zavřenýma očima. Posuďte, kde máte na těle největší napětí a soustřeďte se na to nechat to napětí zmizet. Zhluboka dýchejte a uvolňujte ruce, nohy, krk, tělo a žaludek. Zaměření se na vaše tělo namísto myšlenek vám pomůže se uklidnit. Opakováním této techniky může také zmást tělo, aby začalo uvolňovat toto napětí skrz vaše tělo, včetně žaludku. I když se snažíte za každou cenu vyhnout braní léků, někdy může být stažený žaludek tak extrémní nebo neustávající, že jejich použití bude nezbytné. Když vám přírodní cesty nezabírají, existují léky, které mohou uklidnit stažený žaludek. Běžné snadno dostupné přípravky zahrnují: Tums Pepto-Bismol Rolaids Alka-Seltzer Emetrol Mylanta Similac
Přidání 5 až 15 gramů na 4,5 kg těsta na sušenky zvýší jeho pH, což zeslabí strukturu a dovolí těstu snáz se rozlít při pečení. Ale buďte opatrní, protože přidání příliš mnoha jedlé sody může zvýšit zhnědnutí, zanechat slaně chemickou chuť a způsobit, že se vejce ve směsi zbarví do šedo-zelena! Když se cukr rozpustí, funguje jako zjemňovač, který se neshoduje se strukturou těsta. To zvyšuje rozlévání stejným způsobem jako jedlá soda, jak bylo popsáno v předchozím kroku, protože jemnější cukr se rozpouští snadněji než hrubší cukr. Takže pokud chcete, aby vaše sušenky zůstaly tlusté a žvýkavé, použijte hrubý cukr (nebo pro opačný efekt použijte jemný cukr). Pokud se rozhodnete pro extra křupavost použít práškový cukr, ujistěte se, že v něm není kukuřičný škrob, nebo získáte neočekávané výsledky. Nehezké! Chcete, aby bylo máslo celou dobu co nejstudenější. Dejte ho do lednice po smíchání všech mokrých přísad a potom znovu předtím, než dáte těsto na plech. Máslo, které je příliš měkké, vytvoří ploché, rozteklé cookies. Pokud chcete cookies, které jsou nadýchanější a trochu jako koláčky, použijte jednu z těchto přísad. Vyměnění másla za tuk do pečiva dodá sušenkám lepší strukturu a budou trochu zdravější. Abyste získali fantasticky nadýchané cookies, můžete také místo 4 lžic mouky přidat 2 čajové lžičky kukuřičného škrobu.
Vypadá jako bílá šipka na modrém pozadí. Tato ikona je na pravém dolním rohu obrazovky. Je na levém spodním rohu obrazovky. Je na spodní straně obrazovky. Pokud tak učiníte, otevře se vám nové okno v Anonymním režimu, ve kterém můžete prohlížet, aniž by Safari vaši historii uložil. Abyste se vrátili k běžnému oknu prohlížení, klepněte na +, klepněte na Anonymní a poté klepněte na Hotovo. Uzavření aplikace Safari nezavře vaše Anonymní prohlížení. Budete muset přejet doleva na nějakou stránku, abyste tak učinili.
Prostření stolu závisí především na tom, co budete hostům podávat. Při formální večeři je obvyklých pět nebo sedm chodů. Sestavte si menu a myslete na to, že jídlo se obvykle na formálních večeřích podává v tomto pořadí: První chod: Předkrm/mořské plody Druhý chod: Polévka Třetí chod: Ryba Čtvrtý chod: Pečeně Pátý chod: Zvěřina (U pětichodového menu je obvykle čtvrtý a pátý chod zkombinován jako hlavní jídlo dle vlastního výběru) Šestý chod: Salát (ano, salát se opravdu podává až po hlavním jídle) Sedmý chod: Dezert Osmý chod: Ovoce, sýr a káva (nepovinné) Devátý chod: Ořechy a hrozinky (nepovinné) Než začnete stůl prostírat, ujistěte se, že máte ty správné příbory a nádobí. Budete potřebovat jednu vidličku na každý masový chod (na předkrm/mořské plody se používá speciální vidlička), lžíci na polévku a lžičku na dezert, nože na hlavní chody, máslo a rybu (budete-li ji podávat), velký talíř na podávání, talíř na máslo/pečivo a několik druhů skleniček (sklenici na vodu, na víno, píšťalu na šampaňské, případně další možnosti, podle toho, co budete servírovat). Každý chod bude z kuchyně přinesen už na svém talíři, takže si nedělejte starosti s nádobím na stole. Připravte si látkové ubrousky s kroužky na ně, které mohou stůl hezky ozdobit. Ve středu před každou židlí by měl být servírovací talíř. To je velký talíř, na který budete pokládat nádobí s jednotlivými chody. Servírovací talíř by měl na stole zůstat, dokud nepřinesete hlavní chod. Pak bude odnesen spolu s ním. Dejte servírovací talíř doprostřed. Druhý talíř, který budete potřebovat, je na pečivo/máslo. Dejte ho nahoru nalevo od servírovacího talíře. Když budete odnášet talíře s jednotlivými chody, než přinesete ten hlavní, nechte servírovací talíř vždy na místě. Měli byste hostům nabídnout několik druhů pečiva a máslo, na které právě poslouží tento menší talíř. Látkové ubrousky byste na začátku měli položit na servírovací talíř. I když vás můžou tři vidličky, dva nože a dvě lžíce zprvu děsit, jejich umístění je ve skutečnosti jednoduché. Rovnejte je zkrátka od středu směrem ven. Takže na levé straně servírovacího talíře se bude nacházet vidlička na ryby > salátová vidlička > vidlička na hlavní chod. Na pravé straně servírovacího talíře bude nůž na hlavní chod > nůž na rybu > polévková lžíce. Nad talířem budou horizontálně uspořádány: lžička na dezert a případně dezertní vidlička. Nůž na máslo by měl ležet šikmo přes talíř na pečivo. Každý příbor bude po použití odnesen ze stolu spolu s nádobím. Nepodáváte-li rybu, není potřeba dávat na stůl nůž a vidličku na ni. Pokud podáváte jako předkrm mořské plody, vidlička na ně přijde napravo od polévové lžíce. Je to jediná vidlička, která přijde na pravou stranu talíře. Příbory by mezi sebou a mezi talířem měly mít dostatečně velké mezery. Jejich druh a počet závisí na tom, jaké nápoje budete k jídlu podávat. Standardní je alespoň jedna sklenička na vodu a sklenička na víno, ale může se to pochopitelně lišit. Sklenici na vodu postavte přímo nad nůž, do jedné roviny s talířem na pečivo. Sklenku na víno postavte napravo těsně nad polévkovou lžíci. Případná druhá sklenka na další víno přijde nad mezeru nezi sklenkou na vodu a první sklenkou na víno. Nepovinná sklenka na šampaňské patří nad ně, napravo od první skleničky na víno. Stejně jako příbory i sklenky by měly být narovnány v pořadí, v jakém se budou používat. Voda často bývá už přímo ve sklenici, bílé víno a šampaňské se rozlévá až spolu s jídlem. Pokud se rozhodnete podávat též kávu (jako devátý chod), servírujte ji v malém šálku demi-tasse (typ šálku na espresso), který odnesete spolu s talířkem od ovoce/sýry.
Bohužel se tomu nemůžete vyhnout úplně. Je to jako odtrhovat náplast – když to uděláte najednou, bolest rychle pomine, ale když to budete dělat pomalu, bude to bolet dlouho. Nepříjemnost rozchodu můžete omezit například takto: Nechovejte se k ní chladně. I když se vám to nelíbí, obejměte ji a dejte jí najevo, že k ní stále něco cítíte. Buďte tvrdí, ale ne sobečtí. Vyberte si ten správný čas. Samozřejmě neexistuje žádný správný čas pro rozchod. Není ale dobré se s dívkou rozcházet před nějakou oslavou, těžkou zkouškou nebo před dovolenou. Dopřejte si dost času a snažte se to udělat ve chvíli, kdy dívka neprochází žádnými jinými těžkostmi. Odolejte touze se pohádat. Když se s vámi někdo rozejde, budete jistě rozzlobení. Nekrmte její vztek tím, že ji budete provokovat nebo ponižovat. Bývalí milenci si při hádkách často říkají zbytečně nehezké věci. Až se s ní nakonec rozejdete, budete muset být připraveni na cokoli. Může to být smutek, vztek, nebo dokonce lhostejnost. Všechny tyto emoce jsou při rozchodu v pořádku. Pokud jste také plní pocitů, nebojte se je vyjádřit. Když něco cítíte, nesnažte se to potlačovat. To je to nejmenší, co jí můžete dát. Pokud nemáte pro rozchod rozumný důvod, znovu si to promyslete nebo to s někým proberte. Nemusí jít zrovna o dokonalý důvod, ale rozhodně by to mělo být něco rozumného. Dlužíte jí to. Ukažte jí, že jste nad tím přemýšleli a podpořte svůj důvod argumenty. Nebuďte agresivní. Až jí budete vysvětlovat, proč se s ní rozcházíte, nemluvte o cizích vztazích. Váš vztah je jen váš a rozchod neznamená srovnávat ho se vztahy ostatních lidí. Zůstaňte s ní tak dlouho, jak to bude potřebovat. Neměli byste vyletět ze dveří, jakmile jí řeknete „chci se rozejít.“ Zůstaňte s ní, zatímco bude tuto informaci zpracovávat a odpovídejte jí na všechny otázky. Pokud se stále vrací k jedné a té samé otázce, jemně ji na to upozorněte. Pokud se to jen trochu hodí, řekněte jí, že jednoho dne najde někoho, s kým bude skutečně šťastná. Promluvte si s ní o aspektech její osobnosti, které vás ze začátku přitahovaly a řekněte jí, pro které vlastnosti si jí vážíte doteď. Díky tomu se nebude muset cítit tak špatně a nezničí jí to sebevědomí (které rozchodem pravděpodobně stejně utrpí). Pokud jste se nerozhodli, že bude nejlepší, když se dlouho po rozchodu neuvidíte, dejte jí možnost probrat celou záležitost znovu, až budete oba klidnější. Oba se nad tím budete moci zamyslet a možná zjistíte, že i ona má na srdci něco, co vám chce sdělit.
V případě, že vás do zahraničí přesouvá vaše firma, si své umístění pravděpodobně vybrat nemůžete. Pokud se ale stěhujete z jiných důvodů, výběr nového působiště je zcela na vás. Kde si dokážete představit váš budoucí život? V „růžovém městě“ Toulouse na jihozápadě Francie? V německém Berlíně? V Mexiku? Ve Venezuele? Španělsku? Rusku? Číně? Představte si život v nové zemi. Podívejte se na videa a fotografie, jak život v dané zemi vypadá v různých ročních obdobích. Zauvažujte o počasí, míře znečištění ovzduší, dostupnosti jídla, dopravy nebo lékařské péče. Sestavte si seznam aktivit, které se v nové zemi dají provozovat a v jakých oborech se objevují pracovní příležitosti. Přečtěte si příběhy lidí, kteří už tuto změnu podstoupili. Emigranti a přistěhovalci, kteří v zemi pobývají delší dobu, jsou nejlepším zdrojem informací; díky získaným znalostem prostředí vám pomohou určit, zda je daná země vhodná právě pro vás nebo jestli se jedná o místo, kde narazíte na mnoho problémů. Dejte na jejich rady, protože mluví z osobní zkušenosti, kterou denně zažívají. Na druhou stranu pamatujte, že pohled na věc se může lišit člověk od člověka a být ovlivněn jak prvotním motivem přesídlení, tak dalšími faktory jako např. výškou příjmů, pracovními zkušenostmi nebo i oblastí, kterou daný člověk pro život zvolil. Na internetu je k dispozici velké množství informací, které vám pomohou. Využijte i diskuze pod jednotlivými články a nebojte se do nich zapojit. Budete moci v nové zemi pracovat? Je tam vaše profese žádaným oborem? Co všechno budete muset udělat, abyste získali zaměstnání? Existuje šance, že byste sehnali práci ještě před příjezdem do země a zajistili si tak výdělek? Jen málo lidí si může dovolit odcestovat do ciziny bez jistoty jakýchkoli příjmů – k tomu už je zapotřebí dostatečných finančních rezerv, které vám pokryjí náklady na život v zemi po celou dobu, kdy budete hledat zaměstnání. Informujte se také o podmínkách sociálního pojištění a všech náležitostech, které budete muset splnit, abyste na něj získali nárok. Uvědomte si, že tento proces může trvat měsíce nebo roky a v některých případech toto oprávnění nezískáte nikdy. Cestovní průvodce jsou dobrým zdrojem informací, ale nespoléhejte jen na ně. Pokuste se vyhnout turistickým destinacím v zemi a raději navštivte místa, kde se budete moci pobavit a seznámit s místními. Buďte však obezřetní! Pokud jste se pro stěhování nadchli na dovolené, mějte na paměti, že cestovat a žít v cizí zemi jsou dvě zcela odlišné záležitosti. Na dovolené nemáte harmonogram, pochůzky ani vyřizování, neřešíte administrativu a každodenní nezáživné povinnosti. Na dovolené nemáte žádné starosti. Jakmile se přestěhujete do kterékoli země a začnete vést běžný život, můžete najednou zjistit, že každodenní životní realita má do vaší bezchybné zkušenosti z dovolené hodně daleko. Nezakládejte vaše rozhodnutí pouze na faktu, že se vám v zemi líbilo jako turistům. Mezi ty nejdůležitější patří místní zvyky, jazyk a přehled o oblastech tvořících jednotlivé části země a měst. Zásadní je položit si otázku, zda dokážete snést život v jiné kultuře, který bude mít jiná pravidla, zvyky a stereotypy. Příkladem může být Singapur, město s přísnějšími nařízeními pro občany, kde se můžete dostat do potíží při pouhém žvýkání žvýkačky na veřejnosti. Jste schopni se přizpůsobit? Člověk zvyklý na jiné poměry by tento fakt mohl vnímat jako omezující. Můžete se vůbec do dané země přestěhovat? Některé země mají velmi přísnou imigrační politiku, a pokud nesplňujete specifické požadavky stran výše příjmu, věku, odbornosti, dosaženého vzdělání nebo rodinného stavu, můžete na stěhování rovnou zapomenout. Můžete například zjistit, že nemáte dostatek finančních prostředků, vhodnou kvalifikaci, rodinu žijící na území daného státu nebo jste zkrátka na imigraci příliš staří – i takové přijímací podmínky může mít daná země nastaveny. Důkladně si pročtěte informace na příslušném imigračním webu. Pokud budete mít doplňující otázky nebo je váš konkrétní případ komplikovanější, nebojte se na imigrační oddělení zavolat a probrat specifika vaší situace. Jako první kontaktujte ambasádu země, do které se toužíte přestěhovat. Často mají připraveny informační balíčky pro cizince, kteří zvažují přesídlení. Jakým se v dané zemi mluví jazykem? Ovládáte ho? Buďte k sobě upřímní a posuďte, jak jste na tom s učením nových jazyků – pro některé studenty může být zvládnutí jazyka velmi obtížné, nehledě na to jak moc úsilí studiu věnují. Dokud nebudete rozumět, nebudete se moci účastnit většiny aktivit a situací, které se budou dít okolo vás. Pokud vám už teď schází sebevědomí, můžete si v cizí zemi připadat extrémně odstrčení a osamocení. Zauvažujte, zda se nepokusit ovládnout jazyk ještě před vaším odjezdem do ciziny. Ihned po příjezdu do nové země se přihlaste do intenzivních jazykových kurzů. Najděte si trpělivého, empatického lektora, který v ideálním případě hovoří jak česky, tak vaším cílovým jazykem. Domluvte se s ním na praktických hodinách, kdy vás přímo v terénu naučí fungovat v běžných situacích, např. při nakupování, vyřizování záležitostí v bance, domlouvání podmínek nájmu, zápisu do škol nebo kurzů, koupi auta atp. Ze všeho nejdřív si důkladně rozmyslete, zda je opravdu chcete vytrhnout z jejich současného života a přetrhat jejich síť přátel. Může to pro ně představovat velice závažnou změnu. Je kvalita školství v nové zemi lepší, srovnatelná nebo dokonce horší než ve vaší rodné zemi? Pokud není školství příliš kvalitní, jaké jiné možnosti jako cizinci máte, abyste vašim dětem poskytli dobré vzdělání? Všechny tyto otázky jsou velmi důležité, proto je řešte s dostatečným předstihem. Uvědomte si, že pokud přesídlíte do cizí země, vaše děti se budou muset naučit další jazyk. Někteří rodiče tuto příležitost vítají a v ovládání druhého jazyka vidí velký přínos do budoucna. Pokud má však vaše dítě problémy se studiem, mohla by pro něj jazyková bariéra představovat nepřekonatelnou překážku. Pokud se jedná o jazyk, který používá zcela odlišné písmo než váš jazyk mateřský, zvažte, zda je v silách dítěte takovou výzvu zvládnout.
Nejlepším opatřením, které v prevenci TBC můžete udělat, je samozřejmě eliminovat kontakt s osobami nakaženými aktivní TBC, která je vysoce nakažlivá, a to obzvláště, když vám byla testy prokázána její latentní forma. Konkrétněji: Nezůstávejte po delší časové úseky s kýmkoli, kdo má aktivní formu TBC, a to hlavně v případě, že se zatím léčí kratší dobu než dva týdny. Jestliže už se kontaktu s takovou osobou nemůžete vyhnout, snažte se, aby k tomu nedocházelo v teplých a dusných místnostech. Pokud jste nuceni trávit mnoho času s pacienty, trpícími TBC, například pracujete v nemocničním zařízení, kde se tuberkulózní pacienti léčí, budete se muset chránit speciálními pomůckami, jako jsou třeba roušky, které zabrání přenosu bakterií TBC vdechnutím. V případě, že se aktivní TBC nakazil váš kamarád nebo člen rodiny, můžete mu pomoct (a sobě z hlediska prevence také), když ohlídáte, že striktně dodržuje veškeré potřebné instrukce pro léčbu. Některé skupiny lidí jsou k nákaze tuberkulózou náchylnější než jiné. Jestliže jste jedním z nich, musíte být v dodržování preventivních opatření ještě ostražitější. Mezi více ohrožené skupiny patří například: Lidé s oslabeným imunitním systémem, například ty s HIV nebo AIDS. Lidé, kteří žijí s někým, kdo je TBC nakažený nebo se o něho starají, například blízcí příbuzní nebo lékaři (zdravotní sestry). Lidé, kteří žijí v přeplněných nebo stísněných prostorech, jako jsou věznice, pečovatelských domech nebo azylových domech pro bezdomovce. Lidé, kteří jsou závislí na alkoholu či drogách nebo ti, co mají jen malý nebo žádný přístup k řádné zdravotní péči. Lidé, kteří žijí v zemích (nebo do nich cestují), kde je aktivní TBC běžné, jako je například Jižní Amerika, Afrika a některé části Asie. . Lidé se špatnou životosprávou a chabým zdravím jsou náchylnější k nákazám virem TBC, protože jejich míra odolnosti je mnohem nižší než u zdravých lidí. Proto je velmi důležité dodržovat zdravý životní styl. Jezte zdravou, vyváženou stravu s dostatkem ovoce, zeleniny, obilovin a libového masa. Vyhýbejte se tučným, sladkým a zpracovávaným potravinám. Často cvičte, alespoň 3-4x týdně. Do svých tréninků se přitom snažte zařadit nějaká kardiovaskulární cvičení, jako je běhání, plavání nebo veslování. Nepijte alkohol, nekuřte a neberte žádné drogy. Dopřávejte si dostatečného množství kvalitního spánku. Ideálně 7-8 hodin nočního spánku. Udržujte správnou osobní hygienu a snažte se co nejvíce času trávit venku na čerstvém vzduchu. BCG (Bacille Calmette-Guerin) vakcína se používá v mnoha zemích pro prevenci rozšiřování tuberkulózy, zvláště u malých dětí. Očkování se dnes provádí spíše nárazově pro účely cestování. Celoplošné očkování bylo v roce 2010 zrušeno. Např. v USA se očkování také běžně nepoužívá z důvodu nízké míry infekce a případné dobré léčitelnosti. Proto se toto očkování nedoporučuje jindy, než v určitých situacích, mezi které patří následující: Pokud bylo dítě testováno na TBC s negativním výsledkem, ale bude i nadále vystavené chorobě, obzvláště kmenům, které jsou vůči léčbě rezistentní. Pokud je zdravotník neustále vystavován tuberkulóze, a to zvláště kmenům, které jsou vůči léčbě rezistentní. Pokud se osoba chystá cestovat do země, kde je tuberkulóza stále reálnou hrozbou.
U této metody vložíte do přehrávače nůž nebo nějaký podobně úzký předmět. Nože z kovu vodí elektřinu, takže pokud se vám nepodaří najít nějaký plastový nebo dřevěný předmět, budete muset nůž oblepit izolepou. Vypojte z přehrávače všechny přívody elektřiny a zbavte se elektrického napětí. Vypněte motor i přehrávač a vypojte negativní terminál auto baterie. Tato metoda, stejně jako některé další metody uvedené v tomto článku, s sebou nese riziko poškození zaseknutého CD nebo samotného přehrávače. Postupujte tedy velmi opatrně. Pokud máte strach, že byste si mohli přehrávač poškodit, raději zajeďte s autem do servisu. Použijte ideálně tlustou kobercovou pásku. Když pásku omotáte dost pevně, neměla by z nože sklouznout. Pokud používáte jiný předmět, budete muset pásku přilepit, několikrát ji omotat a potom ji otočit a znovu ji několikrát omotat, aby držela pevně. Protože máte nyní nůž oblepený lepicí páskou, nebude snadné ho vložit do přehrávače. Přilepte si tedy na jednu stranu malý kousek papíru a zastřihněte ho nůžkami do tvaru nože. Jemně s ním zatřeste, aby se na něho přilepilo CD. Zatlačte ho směrem dolů a snažte se na něho CD přilepit. Potom nůž zvedněte a opatrně CD vyndejte.
Blesky můžou způsobit srdeční zástavu a tak možná bude potřeba provést agresivní resuscitační zákrok. Pokud se vám nedaří vytočit 1-1-2, pověřte tím někoho dalšího. Neriskujte své zdraví tím, že se budete snažit pomoci oběti zasažené bleskem za každou cenu. Raději počkejte, než bezprostřední nebezpečí odezní nebo oběť přeneste na bezpečnější místo. Navzdory rozšířenému mýtu může blesk klidně udeřit do stejného místa dvakrát. Osoby zasažené bleskem nemají žádný elektrický náboj a proto se jich klidně dotkněte a začněte s resuscitací. Ohořelé oblečení nesundávejte, pokud to není nezbytně nutné. U dětí provádějte dětskou formu resuscitace. U dospělých provádějte klasickou resuscitaci. Položte zraněného na záda tak, aby jeho hlava spočívala o něco níže než zbytek těla. Nohy nadzvedněte a podepřete.
Antibiotika jsou účinná v boji s bakteriemi, ale ne v boji s viry. Žaludeční virózu antibiotiky bohužel nevyléčíte. To samé platí také pro léky proti plísňovým infekcím. Pokud trpíte značnou nevolností déle než 12-24 hodin, lékař vám může předepsat léky, které vám zklidní žaludek a umožní vám doplnit tekutiny a najíst se. Léky proti nevolnosti léčí pouze příznaky, ale nezbaví vás samotného viru. Tyto léky vám ovšem umožní do těla dostat více tekutin a jídla, takže získáte živiny potřebné k tomu, abyste se viru zbavili. Tyto léky mohou být velmi účinné, ale v tom tkví i jejich nevýhoda. Prvních 24 hodin byste měli tělo nechat vyloučit co nejvíce viru a průjem a zvracení jsou mechanismy, kterými toho dosáhnete. Po vyloučení viru vám lékař může předepsat lék proti průjmu, aby se zmírnily zbývající příznaky.
Pokud s močením vestoje teprve začínáte, měla byste si to co nejvíce usnadnit. Postupně se budete zlepšovat, ale ze začátku se doma naučte tuto metodu. Umyjte si ruce. Nejprve si důkladně umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Svlékněte si vše od pasu dolů. Jako začátečnice pravděpodobně naděláte trochu nepořádku. Pokud nechcete mít moč na kalhotách nebo na botách, všechno si svlékněte. Pokud máte top, který visí pod pas, také byste si ho měla svléknout. Stoupněte si nad toaletu, nebo do sprchového koutu. Nohy mějte zhruba 0.6 m od sebe. Prsty obou rukou si roztáhněte stydké pysky co nejvíce to půjde. Dejte si prsty kousek před močovou trubici a zatáhněte s nimi nahoru a dopředu, aby nic nezakrývalo konec močové trubice. Začněte močit. Mírně se vytočte boky, abyste mohla určit směr proudu moči. Ze začátku močení a na konci močení zatlačte silněji, aby vám moč neodkapávala. Utřete se a ukliďte všechen nepořádek v okolí toalety nebo sprchového koutu. Potom si opět umyjte ruce. Pokud si namočíte na nohu, nebo se netrefíte, nic si z toho nedělejte – u začátečnic je to naprosto normální. Měla byste to co nejčastěji trénovat a uvidíte, že se brzy zlepšíte. Experimentujte s polohou. Možná zjistíte, že se vám lépe močí, když mírně pokrčíte kolena, nebo prohnete záda. Co vyhovuje jiným ženám nemusí vyhovovat vám, takže si zkuste několik různých poloh. Umyjte si ruce. Svlékněte si oblečení. Sundejte si sukni, nebo si svlékněte kalhoty i boty. Do jedné ruky si připravte toaletní papír, kterým budete moci otřít moč, která se dostane jinam, než jste chtěla. Prsty druhé ruky vytvořte písmeno V a roztáhněte jím vnitřní stydké pysky. Musíte stydké pysky co nejvíce roztáhnout, abyste močila v jednom proudu a nepomočila si nohu. Můžete se také nastavit boky a určit tak směr proudu moči (to ovšem vyžaduje trochu cviku). Otřete se a ukliďte nepořádek, který jste udělala v okolí toalety. Potom si opět důkladně umyjte ruce. Až se to naučíte a budete vědět, že to umíte, budete moci řídit i směr proudu moči a nebudete si muset svlékat veškeré oblečení. Můžete si mírně stáhnout kalhoty, ale pokud máte dlouhý zip, možná se vám podaří vymočit se i s kalhotami na sobě. Volnou rukou si zvedněte sukni a rukou, kterou budete roztahovat stydké pysky, si odtáhněte spodní prádlo. Použijte zařízení pro ženy, které jim umožňuje močit vestoje. Tyto pomůcky existují již téměř 100 let a v poslední době se jejich design změnil tak, že skutečně fungují. prodávají se v jednorázových i omyvatelných verzích a koupíte je na internetu a také v některých lékárnách. Umyjte si ruce. Odsuňte si oblečení. Mělo by stačit, když si rozepnete kalhoty a stáhnete si přední stranu spodního prádla, nebo si ho odsunete na bok. Umístěte si trychtýř na správné místo. Pokud je plastový, nebo je z jiného pevného materiálu, můžete si ho podržet rukou. Pokud je ze silikonu, nebo z jiného ohebného materiálu, natáhněte palec a prostředníček a držte si ho zezadu. Přitiskněte si ho k tělu tak, aby mezi ním nebyla žádná mezera. Konec trychtýře namiřte mimo tělo a mimo oblečení. Třetím prstem si můžete vytvořit trojúhelník a určit tak směr proudu moči. Pohybujte boky, ohněte nohy, nebo se prohněte v zádech a najděte si pohodlnou polohu, ve které budete moci ovlivnit směr proudu moči. Močte na vhodné místo – do toalety, nebo mimo své nohy. Až budete hotová, odložte trychtýř. Pokud nemáte toaletní papír, otřete si zbylé kapičky trychtýřem, vytřepejte ho a opláchněte ho vodou. Pravděpodobně to pro vás bude jednodušší, než metoda močení s prsty, ale přesto se budete muset naučit vymočit se dokonale, aby vám moč nekapala. Několikrát si trychtýř vyzkoušejte doma a naučte se s ním pracovat. Některé trychtýře se prodávají zabalené v plastové krabičce, jiné zase ne. Pokud potřebujete trychtýř přenášet a nemáte možnost ho umýt, nachystejte si vlastní plastovou krabičku, do které ho budete moci schovat. Pokud nemáte trychtýř, můžete si ho vyrobit z plastové lahve. Odřízněte spodní konec lahve nůžkami, nebo nožem. Sundejte víčko a důkladně lahev umyjte. Přiložte si hrdlo lahve k močové trubici a ujistěte se, že ho máte na správném místě, jinak se proud moči rozdělí a pomočíte si nohy i oblečení. Otevřený konec lahve namiřte pryč od těla a močte silným, ale ne příliš silným proudem. Pokud máte dost silné nohy a udržíte se ve dřepu několik vteřin, můžete se naučit močit tímto způsobem. Zvedněte si prkénko toalety. Budete díky tomu mít větší prostor a neušpiníte prkénko pro další ženu, která na toaletu přijde. Pokud chcete močit tímto způsobem, protože je toaleta špinavá, nemusíte si s tím dělat starosti. Na druhou stranu pokud nejste zvyklá tímto způsobem močit, měla byste prkénko nechat dole, abyste na něj mohla dopadnout, když se vám močení v podřepu nepovede. Pokrčte kolena a snižte se dolů tak, abyste „seděla“ téměř v pravém úhlu. Když se nesnížíte dostatečně a pouze se zakloníte, pravděpodobně si pomočíte boty, kalhoty i prkénko záchodu. Udržujte rovnováhu tím, že si opřete lokty o kolena, nebo se jednou rukou budete přidržovat zdi. Snažte se přiblížit se k míse co nejvíce, ale nedotýkejte se povrchu toalety. Nastavte se tak, abyste byla co nejdále. Protože budete močit dopředu, zajistíte tím, že si nepomočíte oblečení a boty. Mějte hlavu rovně. Zaměřte se na nějaký bod přímo před vámi. Když se budete dívat mezi nohy, ztratíte rovnováhu. Až budete hotová, otřete se a umyjte si ruce. Pokud jste nechala prkénko dole, přesvědčte se, že jste ho nepomočila. V případě potřeby ho utřete pro další ženu.
Opláchněte obličej trochou vlažné vody a měkkým, čistým hadříkem ji jemně drhněte. Můžete také použít některé obličejové mýdlo, podle toho, čemu dáváte přednost, nebo co je pro vaši pleť nejlepší. Může to být jakýkoli krém máte po ruce - jen se ujistěte, že má krémovou texturu. Oběma rukama smíchejte čisticí krém a cukr dohromady a vytvořte drsnou pastu. Používejte jemnozrnný cukr, spíše než krystal nebo třtinový cukr. Větší zrna mohou poškrábat váš obličej Pokud chcete další peeling na pozdější dobu, smíchejte čisticí krém a cukr do mísy, přidejte správné množství obou složek, vytvořte drsnou texturu. Umístěte směs ve sklenici s víkem, a uložte v koupelně pro příště. Věnujte velkou pozornost stranám nosu a malým linkám nebo suchým místům. Dávejte pozor, kolem očí. Pokud se vám dostane trochu do očí, vypláchněte je vodou. Nakloňte se nad umyvadlem a začněte s odstraňováním peelingu z vašeho obličeje, namáčejte žínku podle potřeby. To uzavře póry a osvěží vaši tvář. Osušte měkkým ručníkem.
Může to být pelíšek nebo roh pokoje, který je určen jen pro ni. Jak ale většina majitelů koček ví, kočka si některá místa zabere sama, jako například vaši oblíbenou židli, počítač nebo polštář. Může to být trochu frustrující, protože často se stačí jen zvednout a přijdete o místo, protože se tam uvelebí kočka. To je ale součástí zábavného života s kočkou. Tato škrabadla se vyrábí z různých drsných materiálů (karton, lano, koberec atp.), které kočky mohou dle libosti škrábat. Můžete si je pořídit ve zverimexu. Tyto stromy mají několik sekcí a pater, kde kočka může škrábat, mít pověšené hračky nebo tunely a krabice, do kterých může lézt. Tyto stromy také pořídíte ve zverimexech. Kočka bude mít uvnitř bytu aspoň trochu přírody. Tuto rostlinu mohou kočky také jíst a dá se koupit v potřebách pro domácí mazlíčky. Trávu můžete také zasadit do květináče (nebo několika květináčů) a dát ho nějakého pokoje, aby ho kočka mohla prozkoumat. Určitě vás bude bavit pohled na kočku, jak se trávu snaží sníst. Kočky rády pozorují ptáky, veverky a další zvířata a sledují, co se děje venku. Okno může být pro kočku skvělým zdrojem zábavy, zejména pokud máte kočku, která je trvale uvnitř. Pokud máte doma například přístup k zastřešené terase nebo zimní zahradě, můžete tam kočku pouštět. Vodítka pro kočky zakoupíte ve zverimexu. Většinou se jedná o postroj a vodítko, abyste s kočkou mohli chodit ven stejně jako se psem. Ne každá kočka bude chtít chodit na vodítku, a tak může trvat nějaký čas, než ji k tomu vytrénujete. Nejsnazší bude, když s trénováním začnete od kotěte, aby si kočka na vodítko zvykla. Venkovní kočky si užijí spoustu zábavy, protože venku mohou chytat různé věci, schovávat se, plížit se a také lovit malá zvířata. Pokud chcete začít brát venkovní kočku dovnitř, začněte s tím pomalu. Postupně kočku zvykejte na prostředí uvnitř bytu. Budete také muset mít trpělivost, až se bude učit používat kočičí záchod, škrabadlo a další věci v bytě. Kočky jsou aktivní stvoření, ale většinou si hrají v krátkých úsecích po 5 až 15 minutách. Pro kočky je dobré, když si často hrají, a tak zkuste během dne zařadit několik krátkých přestávek na hraní.
Protáhněte tkaničku zevnitř ven oběma nejvzdálenějšími dírkami. Srovnejte tkaničku tak, aby oba konce byly stejně dlouhé.
Snažte se vidět věci z jejího úhlu pohledu. Ukažte jí, že si vážíte jejích názorů, i když s nimi nemusíte vždy souhlasit. Je dobré ptát se jí na tyto věci, místo toho, abyste něco předpokládali. Když s vámi bude mluvit o svých myšlenkách a pocitech, naslouchejte jí. Pokud se vám nedaří vidět věci jejíma očima, vysvětlujte jí to v první osobě, například: „Moc rád bych pochopil, co tím myslíš, ale nějak se mi to nedaří. Mohla bys mi vysvětlit, jak se teď cítíš?“ Upřímnost buduje důvěru, ale jakmile je důvěra narušena, už se nikdy nepodaří ji obnovit. Když se to stane, budete navždy podezřelí. Buďte sami sebou a vždy buďte upřímní. Projevujte upřímné záměry. Buďte otevření ohledně svých plánů, tužeb a pocit. Pokud jí něco bude vadit, budete mít alespoň základ pro společnou práci na tom, abyste se lépe chápali a naučili se jeden druhému lépe porozumět. Uvědomte si, že existuje rozdíl mezi upřímností a otevřeností a manipulací. Nemáte například povinnost někomu ukazovat své zprávy v telefonu, abyste mu dokázali, že jste důvěryhodní. Nemusíte nikomu říkat, co děláte a kde jste každou minutu svého dne. Takové chování není součástí zdravého vztahu. To nejdůležitější ve vztahu je aktivně a trpělivě partnerovi naslouchat. To, co se dozvíte, vám pomůže v komunikaci. Ve zdravém vztahu by oba partneři měli mít pocit, že je ten druhý respektuje a uznává. Naslouchejte tomu, co vám vaše dívka říká. Nemyslete jen na to, co jí odpovíte, aniž byste jí věnovali pozornost. Nechejte si objasnit vše, čemu nebudete rozumět a v případě potřeby se nebojte říct: „Nejsem si jistý, co tím myslíš. Rozumím tomu správně, že ____?“ Zajistíte tím, že se v budoucnu vyhnete nedorozumění a nebudete si zbytečně ubližovat. Vyhýbejte se pasivní agresi. Pasivní agrese je to, když se vás vaše partnerka zeptá, zda se něco děje a vy řeknete: „Ne, proč by se mělo něco dít?“ i když jste ve skutečnosti naštvaní. Jde o způsob vyjádření nesouhlasu bez přímé konfrontace, který dokáže naprosto zničit komunikaci ve vztahu. Mluvte o všech svých pocitech otevřeně a upřímně, ale chovejte se k partnerce vždy uctivě. Mluvte v první osobě, například: „Ublížilo mi, že jsi mi v úterý nezavolala, i když jsi to slíbila.“ Je to lepší, než říkat: „Zapomněla jsi na mně a ranila jsi mě tím.“ Když budete partnerku oslovovat tímto způsobem, mohli byste způsobit, že se uzavře a nebude s vámi chtít komunikovat. Komunikace není jednosměrná ulice. Měli byste mít pocit, že vám partnerka naslouchá a akceptuje vaše potřeby. Pracujte na tom, abyste pochopili, co vaši dívku dělá jedinečnou. Aktivně oslavujte její jedinečnost a snažte se podporovat ji v tom, co ji baví a co jí přináší radost a štěstí. Je skvělé najít si něco, co vás oba baví a čemu se můžete věnovat společně. Jednou za čas ovšem budete muset oba kompromisovat. Vy například budete chtít jít do kina na akční film, ale ona bude chtít vidět nějakou pohádku (nebo naopak). Střídejte se v kompromisování a snažte se tomu druhému vždy dopřát to, po čem touží. Měli byste své partnerce umožnit dělat to, co chce dělat. Většinou to znamená dopřát jí dostatek času na to, aby mohla pracovat na věcech, na kterých chce pracovat, jako je studium nebo koníčky, nebo tyto věci dělat s ní. Když uvidí, že ji podporujete v tom, čeho chce v životě dosáhnout, bude vědět, že vás skutečně potřebuje. Buďte jí vždy nablízku, jako přítel a důvěrník. Odpouštějte jí její chyby a pracujte na tom, abyste v ní posílili to nejlepší, co v ní je. Buďte také otevření tomu, aby z vás ona udělala lepšího člověka. Oddaná láska je partnerství, kde oba lidé dokážou z toho druhého vytěžit to nejlepší. Dodržujte tyto standardy po celou dobu vašeho vztahu. Když se někdo nezamiluje do člověka, který se zamiluje do něho, lidé většinou mluví o „zóně přátelství.“ Musíte si uvědomit, že přestože uděláte vše správně, nemusí to znamenat, že s vámi dívka bude chtít chodit. Jde o jedinečnou osobnost s vlastní vůlí, ne o věc, kterou můžete získat, když se budete snažit.
Kachny rády plavou a učí se to klidně již několik dní po vylíhnutí. Nenechejte je ovšem plavat bez dozoru. Mladá káčata mají chmýří, které propouští vodu a jejich tělíčka jsou na plavání ještě stále příliš křehká. Můžete použít tác, který se používá při malbě s válečkem, je to ideální minibazének, ve kterém se naučí plavat. Měl by mít pomalý sestup, aby se káčata mohla bezpečně dostat do vody a z vody. Nenechávejte káčata ve vodě příliš dlouho, jinak by se mohla podchladit. Po plavání je jemně osušte a vraťte je do krabice, aby se mohla zahřát. Můžete je po plavání také chvíli nechat na ohřívací dečce s čistým ručníkem. Záleží na druhu kachen, které máte. Většinou se jim peří vyvine během 9-12 týdnů po vylíhnutí. V době růstu na káčata dávejte stále pozor. Starší kachny, které s nimi mohou být v jezírku, by je mohly zabít nebo utopit. Musíte si uvědomit, že káčata, zejména pokud jsou velmi mladá, jsou snadnou kořistí. Byla by škoda o ně přijít, chraňte je. Pokud chováte káčata na dvoře nebo ve stodole, dejte si pozor na to, aby se k nim nedostala žádná větší zvířata. Vlci, lišky a i velcí ptáci by jim mohli ublížit. I káčata chovaná v domě musíte chránit před psy a kočkami. Až budete káčata přesouvat z krabice do většího výběhu, dejte pozor, aby se za nimi nedostali žádní predátoři. Je lákavé se s káčaty mazlit a hrát si s nimi, ale když to budete dělat příliš často, mohla by se na vás upnout. Pokud chcete, aby vám z nich vyrostly silné a nezávislé kachny, pozorujte je, jak si spolu hrají, ale nedělejte jim náhradní maminku. Až svoji krabici přerostou, přesuňte je do většího výběhu nebo do ohrádky s uzavíratelnými dvířky. Krmte je potravou pro kachny a dovolte jim, aby chodila plavat. Každý večer je zase zavřete do ohrádky, aby jim neublížili žádní predátoři.
Lidé se často mění, zejména když tráví hodně času s jinými lidmi (hlavně s těmi, na kterých jim záleží). Někdy se měníme k lepšímu a někdy k horšímu. Budete muset zjistit, zda se s partnerem navzájem pozitivně ovlivňujete. Máte pocit, že je jeden z vás majetnický, žárlivý, nedůvěřivý, lenivý, nebo neustále vystresovaný. Pokud ano, není pravděpodobné, že se k sobě hodíte. Tento partner pro vás rozhodně není ten pravý a vy byste s ním neměla zůstávat. Máte pocit, že se navzájem inspirujete k tomu, abyste byli lepšími lidmi? Toužíte v životě něco dokázat také díky svému partnerovi? Má on stejné pocity? Děláte se navzájem šťastnějšími? Pokud ano, máte zdravý vztah, který byste si měli opečovávat. Jsou jeho hodnoty v souladu s těmi vašimi? Pokud například vy recyklujete odpad a on hází své odpadky z okna v autě, je více než pravděpodobné, že vám to spolu nebude klapat. Dává vám partner najevo i svoji citlivější stránku? Říkáte mu otevřeně, že ho milujete a říká to i on vám? Hledejte rozdíly v tom, co partner říká a co dává najevo. Často jsme ohromení někým, do koho se zamilujeme, takže si nevšímáme toho, zda je tento člověk schopen naše představy podpořit. Zároveň jsme někdy frustrovaní z toho, že se partner nechová dostatečně romanticky a přehlížíme jeho promyšlená milující gesta. Zkuste zjistit, zda mezi sebou nemáte tento problém. Často se říká, že skutečnou zkouškou kompatibility je společné bydlení. Vztah, který se odehrává pouze v restauracích a parcích může působit navenek dokonale, ale jakmile partneři sdílejí špinavé nádobí, sledují jeden druhého, jak se holí a zakopávají o špinavé prádlo, tato iluze se vytratí. Pokud spolu žijete, umíte kompromisovat a dělit si povinnosti? Pokud spolu nežijete, máte alespoň klíče od bytu toho druhého? Pokud ano, jak se v partnerově bytě cítíte? Když budete oba mít své vlastní zájmy, bude váš vztah zajímavější a zdravější, protože si oba udržíte svoji identitu. Když vám vztah bude dobře klapat, nebude vám vadit trávit nějaký čas od sebe.
Můžete hledat na internetu, nebo se zeptat lidí z vašeho klubu. Až budete připraveni, váš trenér vám pravděpodobně dá vědět. Měli byste to poznat i sami. Tento krok zahrnuje trochu papírování. Najděte si organizaci a přihlaste se na zápasy, kterých se budete moci zúčastnit. Budete muset vyplnit přihlášku a zajít si k lékaři na preventivní prohlídku. Budete muset kontaktovat lidi, kteří vám zajistí licenci pro účast v zápasech. Také budete muset zaplatit poplatek. Kromě toho jde ale pouze o spoustu vyplňování dokumentů a preventivní prohlídku u lékaře. V těchto zápasech většina boxerů získá první zkušenosti. Zápasy se většinou nezapočítávají do statistik, ale jsou skvělými příležitostmi, jak si vyzkoušet box v praxi. Zjistěte si, kdy a kde se tyto zápasy konají a přihlaste se na ně. Budete zařazeni do třídy podle věku, váhy a rekordu. V USA se můžete stát amatérským boxerem již v osmi letech! Rozdílem mezi amatérským boxerem a profesionálním boxerem je to, že jako amatér budete moci mít ochranné vybavení. Ze začátku to bude velmi důležité, protože se jistě budete chtít vyhnout potenciálně smrtelným zraněním. Budete přiděleni do třídy podle věku a váhy a budete začínat jako „novic“. Můžete se přihlašovat do místních a regionálních zápasů a postupně se vypracovat do vyšších tříd. Někteří trenéři jsou prohnaní. Budou vás nutit zaplnit volné místo ve váhové kategorii jen proto, aby na vás mohli začít vydělávat peníze. Nedělejte to – mohli byste se snadno zranit, což by vám zabránilo v profesním růstu. Soutěžte pouze když se na to budete cítit, ne když vám to poradí váš trenér. Zamyslete se nad tím, kolik běžně vážíte (pokud vážíte v podstatě stále stejně). Budete moci soutěžit v kategorii o 2-5 kg více, nebo méně, ale neměli byste to překračovat, abyste zbytečně nezatěžovali své tělo. Budete čelit opravdu talentovaným boxerům. Pokud si myslíte, že máte skvělou kondici, budete překvapení tím, kolik toho můžete vylepšit. Na této úrovni byste měli dokázat: Uběhnout 5-8 km bez problémů Skákat přes švihadlo 30 minut v kuse Boxovat do pytle 15 minut bez přestávky Boxovat s jakýmkoli amatérským boxerem z vašeho klubu (s výjimkou poloprofesionálů, kteří mají za sebou více než sto zápasů) Boxovat dvakrát déle, než je požadovaný počet kol
Hydratování je klíčová součást jakékoliv péče o pleť. Protože hydratační produkty hydratují pleť, pomáhají jí vypadat zdravě, hladce a svěže. Hydratování má také dlouhodobé výhody. Hydratace je to, co umožňuje pleti špičkový výkon, to znamená, že pleťové buňky se rychle opravují a přeměňují se na nové. To má velké proti-stárnoucí účinky v dlouhodobém hledisku. Studie ukázaly, že lidé, kteří hydratují pleť, mají méně vrásek,, než lidé se suchou pletí. Musíte si vybrat hydratační přípravek, který se hodí k vaší pleti. Pokud máte mastnou pleť, hledejte pleťová mléka, nebo gely místo krémů. Pokud máte suchou pleť, hledejte krém, který má v sobě více oleje. Čím větší obsah oleje má, tím lépe se bude absorbovat do pleti a hydratovat tkáně. Pokud máte smíšenou pleť, zkuste pleťová mléka bez kyselin, jako Cetaphil, Aveeno, Neutrogena, nebo Lubriderm. Vyhněte se příliš lehkým hydratačním přípravkům po pleťové proceduře. Vaše pleť byla právě vyčištěná do hloubky a bude potřebovat doplnit tekutiny. Pokud ne, nedostatek tekutin v pleti způsobí začátek nadměrné produkce kožního mazu a ucpe vám póry, což povede k akné. Slunce efektivně škodí našim pleťovým buňkám a tajemství svěží a mladě vypadající pleti jde ruku v ruce se zahrnutím hydratačních přípravků se sluneční ochranou do vaší denní péče o pleť. Snažte se najít hydratační přípravek s SPF15-30 (sluneční ochranný faktor). Nedávné studie dokázaly, že produkty s vyšším SPF nejsou více efektivní, navíc nemusí mít tak vysoký SPF jak říkají. Jedna možnost je Oil-free pleťový krém od Neutrogeny s SPF ochranou, nebo Superdefense Daily Dense pleťový krém SPF 25 od Clinique. Pomocí prstů jemně vmasírujte hydratační přípravek do kůže tak, abyste ho nanesli i do všech záhybů. Nezapomeňte hydratovat i krk- pleť na krku si také zaslouží vaši pozornost!
Přidejte hřebíček, kardamom a skořici. Nechte je několik vteřin orestovat, pak k nim přidejte nasekanou cibuli. Opékejte, dokud cibule nezesklovatí. Jakmile cibulka zesklovatí, přihoďte k ní rajčata a kešu oříšky. Zamíchejte a asi minutu restujte. Pak přidejte pastu z česneku a zázvoru. Vmíchejte do směsi na pánvi a nechte opékat několik dalších minut. Několik minut opékejte a nezapomínejte občas zamíchat. Pak pokrm podle chuti osolte. Důkladně vše promíchejte a potom přiveďte k varu. Nalijte rýži do vroucí vody. Přidejte citronovou šťávu. Zakryjte hrnec pokličkou. Nechte rýži, aby se uvařila doměkka. Rýže je hotová ve chvílí, kdy je al dente, nerozvařte ji na kaši. Až budete rýži kontrolovat, odolejte pokušení a nemíchejte ji. Jinak byste jednotlivá zrnka mohli poškodit. Pokud se vám zdá, že voda z hrnce rychle mizí nebo jí je málo, klidně trochu přidejte. Lehce zamíchejte a nechte rýži dál vařit. Jakmile bude rýže hotová, můžete biryani servírovat. Hodí se jako rýžová příloha k vydatnému karí nebo k jiným klasickým indickým směsím.
Vlkým hadříkem či papírovým ubrouskem otřete břity nůžek, abyste je zbavili vláken hliníkové fólie, která na nich během broušení mohla ulpět.
Před fénováním si vlasy budete muset umýt. Použijte vyhlazovací šampon a kondicionér, nebo produkt pro zvýšení objemu vlasů. Kondicionér nanášejte pouze na délky vlasů a na konečky. Když ho dáte na kořínky, vaše vlasy budou vypadat mastně. Řídkým hřebenem si vlasy opatrně rozčesejte, až v nich budete mít kondicionér. Tím omezíte riziko lámání vlasů. Pokud si chcete vlasy narovnávat fénem, je nutné použít nějaký opravdu kvalitní. Čím vyšší výkon a čím větší teplo, tím snadnější a rychlejší bude vaše vlasy narovnat. Pokud si chcete koupit nový fén, zamyslete se nad následujícími věcmi: Výkon: Výkon znamená to, jak silně fén fouká. Čím vyšší výkon seženete, tím lepší. Většina salonu používá fény s výkonem asi 1800W, ale pro narovnání kudrnatých vlasů je někdy potřeba až 2000W. Ovládání rychlosti a teploty: Když budete mít fén, který si můžete nastavit, bude to lepší, protože budete moci používat různá nastavení pro různé účesy. Můžete si vlasy vyfoukat studeným vzduchem, což vám pomůže upravit účes a dodat vlasům lesk. Váha: Jistě nechcete mít tak těžký fén, že ho neudržíte v ruce po celou dobu fénování. Váha by měla být napsaná na krabičce. Kupte si fén, který váží méně než 1kg. ADoplňky: Pokud používáte fén k narovnání vlasů, budete potřebovat difuzér, který zabrání tomu, aby se vám vlasy vlnily. Zkontrolujte si, zda máte difuzér jako součást balení, nebo si ho musíte zakoupit zvlášť. Je dobré si před foukáním rozdělit vlasy na sekce, protože se díky tomu budete moci zaměřit na jednotlivé vrstvy. Rozdělte si vlasy do tří vrstev – temeno hlavy, prostřední část a vlasy u krku. Pomocí sponek si vrstvy upevněte na místě a nechejte si volnou pouze spodní vrstvu. Pokud máte ofinu, vyfoukejte si ji ještě před spodní vrstvou. Ofina totiž schne rychle a za sucha se narovnává těžko. Typ kartáče, který budete používat, bude mít vliv na to, jak se vám povede si vlasy narovnat. Pokud chcete svým vlasům dodat objem a zároveň je na rovnat, nebo je na konci trochu zatočit, použijte velký kulatý kartáč. Pokud chcete mít vlasy úplně rovné, vezměte si plochý rovný kartáč.
Mohou se týkat čehokoliv, nemusí být jen velká, jako například skoncovat s kouřením a zhubnout, která si dává na Nový rok obrovské množství lidí. Dělejte si poznámky a vyzkoušejte například následující: Zvažte, co můžete udělat pro své zdraví. Zeptejte se sami sebe, zda byste například neměli pít více vody. Co přestat kouřit? Omezit smažené jídlo a fastfood? Stát se vegetariánem? Začít více cvičit? Jaké jsou vaše vztahy s ostatními lidmi? Můžete být lepším manželem, přítelkyní, otcem, kamarádkou? Můžete nějak zlepšit vztahy s příbuznými? Zeptejte se sami sebe, jak si stojíte v zaměstnání. Můžete udělat něco pro to, abyste byli v práci úspěšnější a spokojenější? Lépe si vše zorganizovat? Přestat úkoly odkládat? Zamyslete se, jak můžete změnit svět. Existuje něco, co můžete změnit, když se připojíte k aktivistům, začnete se zajímat o určitou problematiku a budete mezi lidmi šířit povědomí o ní? Prohlédněte si své poznámky a rozhodněte se, co je pro vás opravdu důležité. Nerozhodujte se příliš dlouho, většinou jsou to právě věci, které si zvolíte automaticky a podvědomě, které pro vás mají největší význam. ” Systém je způsob, jak zvládnout i náročnější úkoly. Potřebujete si náročný cíl rozdělit na menší části, které se dají snáze zdolat. Pokud si necháte cíl předsevzetí příliš neurčitý, snadno se na své cestě ztratíte a váš zájem bude rychle opadat. Právě tomu může správně vytvořený systém zabránit. Například, pokud jste se rozhodli, že během příštího roku zhubnete 15 kilo, můžete do svého předsevzetí zahrnout omezení fastfoodu, limonád, čokoládových tyčinek a sladkých nápojů a naopak pití více vody. Slibte si, že do března budete tři dny v týdnu chodit do práce pěšky. Postupně pak přidejte ještě dva dny týdně, které budete chodit cvičit. Vaše cíle by měly pokaždé splňovat následující parametry: S – Specifičnost. Znamená to, že máte systém, který vám pomůže vašeho cíle dosáhnout. Víte přesně, co je potřeba udělat, abyste se propracovali přes menší cíle k tomu velkému. M – Měřitelnost. To znamená, že až cíle dosáhnete, změny budou viditelné. Budete se cítit jinak (lépe), protože budete zdravější nebo protože se zlepší váš rodinný a společenský život atd. D – Dosažitelnost. Váš cíl musí být realistický a dosažitelný. Dávat si náročná předsevzetí může být prospěšné, ale pokud budete mířit příliš vysoko, můžete být z dílčích neúspěchů tak zklamaní, že vás přejde chuť i na menší změny, natož na to, abyste se snažili o náročnější cíle. Například, pokud jste nikdy v životě neběhali, nedávejte si za cíl uběhnout maraton. Začněte s kratšími tratěmi, úplně postačí 3 nebo 5 kilometrů a teprve později se můžete dál vypracovat. O – Odměna. Dosažení vašeho cíle by mělo být pro vás opravdu důležité. S nějakým aspektem svého života jste již delší dobu nespokojeni a máte proto silnou motivaci ke změnám. T – Sledovatelnost změn. Je to podobné jako měřitelnost, ale znamená to, že budete po celou dobu moci vidět dílčí pokrok. Udělali jste si rozvrh a dodržujete ho? Opravdu postupně hubnete kilo za kilem (pokud je to vaším cílem)? Zlepšujete vztahy se svými bližními? A tak dále. Promluvte si o svých předsevzetích a důvodech pro ně se svou rodinou a přáteli. Tento krok je velmi důležitý! Požádejte ostatní o pomoc a podporu během roku, kdy se budete snažit svých cílů dosáhnout. Pokud je to možné, běžte spolu do tělocvičny nebo třeba do obchodu se zdravou výživou. Požádejte, aby vám řekli, když uklouznete a místo vody si dáte Coca Colu, nebo zapomenete na jiný bod ve svém seznamu. Lidé, kteří se s ostatními podělí o své plány a cíle, mají větší šanci, že skutečně dosáhnou úspěchu. Nezáleží na tom, zda je to proto, že mají podporu, která je žene dál, nebo proto, že se obávají ztrapnění v případě, že selžou. Uložte si seznam cílů do každého počítače nebo elektronického zařízení, které vlastníte, například do mobilu nebo tabletu. Seznam si pošlete také na pracovní emailovou adresu a uložte si jej. Zmenšený vytištěný seznam si dejte také do peněženky. Jeden výtisk si magnetkami přicvakněte také na ledničku! Použijte jasně barevný papír, aby seznam upoutal vaši pozornost a neschoval se za lístečky s nákupním seznamem a pohlednice od známých.
Nastavte teplotu trouby na 180°C a nechte ji dobře rozehřát. Každé troubě trvá jinak dlouho, než dosáhne požadované teploty, proto teplotu překontrolujte, než do trouby dáte ohřát kuřecí maso. Protože kuře už bylo upečené, nepotřebujete pekáč s příliš hlubokým okrajem - z kuřete totiž bude vytékat jen minimum šťávy. Pekáč by ale měl samozřejmě být dostatečně velký, aby se do něj celé kuře vešlo. Vetřete do povrchu kuřete máslo nebo olej, případně ho postříkejte nepřilnavým sprejem na pečení. Zabráníte tím tomu, aby se kuře připálilo. Vložte celé pečené kuře do pekáče. Vložte pekáč do dobře vyhřáté trouby, dejte pozor, aby bylo na mřížce přímo uprostřed, aby teplo okolo něj proudilo rovnoměrně. Podle toho, jak velké kuře ohříváte, bude zapotřebí ohřívat ho kratší nebo delší dobu, všeobecně se většinou doporučuje doba ohřívání 25 minut, aby se maso dobře prohřálo. Použijte kuchyňský teploměr a zkontrolujte, že teplota uvnitř masa dosáhla 71°C. Začněte teplotu kontrolovat o něco dříve, obzvlášť, pokud je vaše kuře spíše menší. Nenechte kuře péct příliš dlouho, protože ztvrdne a vysuší se, obzvlášť bílé maso, jako jsou prsa. Vytáhněte kuře z trouby a samozřejmě při tom použijte chňapky a podložku pod hrnec, abyste si nepopálili ruce nebo pracovní desku na kuchyňské lince. Pak nechte kuře krátce odpočinout v pokojové teplotě, pět minut by mělo stačit. Díky tomu se v mase rozleží tekutina, takže kuře bude při podávání vláčné a šťavnaté. Můžete servírovat. Dobrou chuť.
V mnoha městech je běžné najít dvě budovy oddělené pouze úzkou uličkou. Ideální vzdálenost je o trochu větší než vzdálenost mezi vašimi lokty, když natáhnete obě ruce do strany. Vaše levá ruka a noha půjde na jednu zeď, zatímco vaše pravá ruka a noha na tu druhou. Vyvíjejte tlak na obě zdi současně, tak abyste udrželi hmotnost vašeho těla. Jak to uděláte, budete muset více zatlačit rukou nebo nohou umístěnou na protější zdi.
Zjistěte, zda máte orchidej, která potřebuje chladnější teploty, nebo orchidej, která potřebuje teplejší prostředí. Mezi teplomilné orchideje patří vanda, phalaenopsis a oncidium. Mezi chladnomilné druhy patří phragmipedium, miltonia a cymbidium. Na noc by měla být teplota o asi 9 stupňů nižší. V přírodě orchideje rostou v prostředí, kde v noci teplota vzduchu klesá. Proto je nutné, abyste doma květinám na noc snižovali teplotu. Teplomilné orchideje by měly mít přes den teplotu vzduchu mezi 24 a 29 stupni Celsia. V noci zase potřebují teplotu mezi 15 a 20 stupni. Chladnomilné orchideje potřebují teplotu mezi 15 a 20 stupni a přes noc mezi 10 a 15 stupni. Vydýchaný nehybný vzduch by mohl orchidejím uškodit. Každý druh orchidejí vyžaduje trochu jiný styl zalévání. Obecně byste měli orchideje zalévat každých 5-12 dní, podle teploty vzduchu a ročního období. Pokud žijete v suchém podnebí, budete je muset zalévat častěji. Kořínky musejí mít po celý rok dostatek vlhkosti, ale samotná rostlina v chladnějších měsících nepotřebuje tolik vody, protože v zimě neroste tak rychle, jako v létě. Mezi druhy, které potřebují velké množství vody, patří Paphiopedilum, Miltonia, Cymbidium, a Odontoglossum. Orchideje, které potřebují vodu při aktivním růstu, ale v zimě je můžete zalévat méně, jsou například Cattleya, Oncidium, Brassia, Dendrobium. Některé orchideje musíte mezi zaléváním nechat vyschnout. Patří mezi ně Phalaenopsis, Vanda, Ascocenda. Tento článek poskytuje pouze obecný návod, protože péče o orchidej závisí na tom, o jaký druh orchideje jde. Když orchidej aktivně poroste, nejlepší bude hnojit ji jednou týdně. Musíte ji ale zalévat vodou bez hnojiva alespoň jednou za měsíc, aby se z ní vyplavily přebytečné soli. Nepřehánějte to s hnojivy. Když budete orchidej hnojit příliš často, nepříznivě to ovlivní její růst (zejména v chladnějších měsících). Některé orchideje nepotřebují žádná hnojiva. Mnoho druhů orchidejí vám bude každý rok krásně kvést, aniž byste je museli hnojit. Až opadají všechny květy, zastřihněte stonky orchidejí nad nejnižším uzlem (potenciálním květem). Řez veďte diagonálně. Díky tomu orchidej lépe poroste. Když budete květinu každý týden zalévat, brzy se objeví nové květy. Pokud nevíte, zda je nutné orchidej přesadit, podívejte se, jak roste. Pokud je zdravá, ale netvoří se jí květy i když na ni svítí slunce a má dobrou teplotu a vlhkost vzduchu, pravděpodobně bude třeba ji přesadit. Nikdy orchideje nepřesazujte, když kvetou. Vyberte si květináč podle toho, jak velké kořeny vaše orchidej má. Někdy není nutné přesazovat květiny do většího květináče. Orchidejím vyhovuje, když mají v květináči relativně málo místa. Když je přesadíte do příliš velkého květináče, neporostou na nich velké květy. Vyberte si nový květináč a novou zeminu a opatrně orchidej přesaďte. Následující druhy musíte přesazovat každý rok: Dendrobium, Miltonia, Paphiopedilum a Phalaenopsis a jejich hybridy. Tyto druhy musíte přesazovat jednou za dva roky: Cattleya, Dendrobium, Oncidium, Odontoglossum a jejich hybridy. Tyto druhy orchidejí se musejí přesazovat jednou za tři roky: Vanda a příbuzné druhy a také Cymbidium.
Protože jeden z důvodů škrábání je udržovat drápky ostré a zkracovat je, můžete vaší kočce pomoct pravidelným opatrným zastřiháváním drápků. Pokud nevíte jak zastřihávat kočičí drápky, požádejte vašeho veterináře, aby vám ukázal jak to udělat, jelikož je opravdu snadné kočce vážně ublížit, když nevíte, co děláte. Kočce, která není zvyklá na stříhání drápků, to může zpočátku vadit, ale musíte vydržet, dokud si na to nezvykne. I v tomto případě je důležitá pochvala při stříhání drápků, tak aby kočka věděla, že vám na ní záleží. Je užitečné otupit drápky bytových koček, které nemají přístup ke stromům venku. Můžete to udělat nůžkami na nehty (nikdy nepoužívejte nůžky na drápky pro psy) ale musíte znát správné místo pro střih, abyste se vyhnuli zranění kočky. Požádejte vašeho veterináře nebo odborníka v salonu, aby vám to napoprvé ukázal. Tyto speciální tipy přilepené na drápky vaší kočky zabrání kočce poškodit jakýkoliv povrch, jelikož zakrývají ostrou část drápku. Můžete je nalepit sami, nebo požádat vašeho veterináře o pomoc. Tyto tipy samy odpadnou asi po 3-6 týdnech a je potřeba je aplikovat znovu. Pokud vaše kočka už může chodit dnu a ven z domu, je vysoce pravděpodobné, že si našla jeden nebo dva stromy na škrabání. Toto podporujte (pokud to neubližuje stromu) a dál ji nechte užívat si přiměřený čas venku, jelikož používání přírody jako škrabadla definitivně sníží jeho touhu použít tak váš nábytek. Odstranění drápků může být rychlý a snadný způsob jak zabránit poškození nábytku, je to ovšem operace, a jako všechny lékařské zákroky, má svá rizika. I když je pořád legální ve většině (ne ve všech) krajinách odstranit kočce drápky, jsou tu určité etické aspekty, které je třeba zvážit. Pořádně si vše prostudujte a ujistěte se, že chápete všemu, co potřebujete vědět, abyste mohli udělat informované rozhodnutí o odstranění konečků prstů vaší kočky. Procedura odstraňování drápků zahrnuje amputování prstu na posledním kloubu tlapek vaší kočky. Pokud myslíte, že toto je cesta pro vás, promluvte si s vaším veterinářem. Pro některé kočky je to v pořádku, ale jiné trpí chronickou bolestí a později také artritidou. Pamatujte na to, že pokud vaše kočka chodí ven, odstranění drápků může ovlivnit jejich ablitu lézt a bránit se. Zkontrolujte smlouvu o koupě nebo adopci o vaší kočce. Některé skupiny a agentury pro adopci mají ve smlouvě, kterou jste podepsali, zákaz odstranění drápků.
Stejně jako v případě přátelství, rodinných vztahů a mnoha jiných druhů platonických (nesexuálních) vztahů existuje spousta druhů milostných vztahů – ne pouze sexuální vztahy. Vztah s asexuálním člověkem vám může otevřít oči a umožnit vám poznat nové typy vztahů, jako například: Milostné nesexuální vztahy, které často zahrnují fyzické projevy náklonnosti, mazlení a oddanost. Neromantické nesexuální vztahy, které zahrnují hlubokou oddanost mezi partnery. Tyto vztahy mohou zahrnovat také fyzické projevy lásky, ale neobsahují žádný sexuální, nebo milostný prvek. Bez ohledu na okolnosti jsou všechny vztahy o poznávání druhé osoby a ani vztahy s asexuálními lidmi nejsou výjimkou. Klíčem ke každému vztahu je otevřená komunikace. Je důležité si ve vztahu co nejdříve stanovit hranice, aby oba partneři věděli, co je přijatelné, co je nepřijatelné a co jeden od druhého očekávají. Pokud si něčím nejste jistí, je vždy lepší se zeptat! Je důležité nenechat se urazit, když zjistíte, že je váš partner asexuální. Není to žádná výmluva, ani pokus ze vztahu utéct. Uvědomte si, že se k vám váš partner snaží chovat upřímně a otevřeně. Asexuální lidé se často účastní romantických vztahů, ale záleží na každém z nich, zda bude otevřen fyzické nebo sexuální intimitě. Vztah nemusí nutně znamenat, že spolu partneři mají sex nebo si projevují lásku fyzicky. Dva lidé mohou mít silný emocionální nebo romantický vztah i bez sexuálního prvku: intimita je mnohem více, než fyzické doteky nebo sexuální aktivity. Asexuální partner může, ale nemusí být ochotný provozovat sexuální aktivity, takže je důležité spolu komunikovat, aby byli všichni zúčastnění na jedné lodi. Pociťovat sexuální potěšení je něco jiného, než sexuální přitažlivost. Někteří asexuální lidé si rádi užívají sex. Někteří asexuální lidé ovšem nemají o sex žádný zájem a nejsou ochotní se účastnit sexuálních vztahů. Asexualita není možností volby, stejně jako heterosexualita, nebo homosexualita. Není to ani problém nebo porucha a nezpůsobuje ji násilí, ani zneužívání. Lidé, kteří sami sebe popisují jako asexuální, nemusejí být fixovaní a nezmění se jen kvůli osobě, se kterou mají vztah. Někteří asexuální lidé nemají zájem o milostné vztahy a jsou otevření pouze přátelství, nebo neromantickým vztahům bez sexuální roviny.
Jakmile si uvědomíte, že není výhodné se srovnávat s ostatními, zkuste si začít hledat jiná měřítka svého úspěchu. Když začnete vyjadřovat vděk za to, co máte, podaří se vám přeorientovat své soustředění z ostatních lidí na sebe. Snažte se soustředit se více na pozitivní věci ve svém životě. Když se přestanete srovnávat s ostatními, možná zjistíte, že jich najdete mnohem více, než jste si mysleli. Takový deník vám připomene, co máte. Pomůže vám to vzpomenout si na věci, které byste jinak brali jako samozřejmost a umožní vám to si těchto věcí více vážit. Vybavte si své nejšťastnější vzpomínky. Mohou to být věci, které jste udělali, místa, na kterých jste byli, nebo třeba přátelé, se kterými jste strávili nějaký čas. Měli byste za tyto věci být skutečně vděční. Když si budete zapisovat vše, za co jste vděční, zvýšíte tím své šance na úspěch. Když se naopak budete pokoušet dosáhnout úspěchu bez motivace, nebude to fungovat. Musíte se přinutit zjistit, které věci berete jako samozřejmost a začít si jich více vážit. Uvědomujte si hloubku svého vděku a to, jak vám obohacuje život. Pište detailně. Neměli byste si psát pouze heslovitý seznam věcí – pište celými větami a vysvětlete, proč si těchto věcí ve svém životě vážíte. Pište o překvapeních a neočekávaných událostech. Poskytne vám to šanci zachovat si příjemné pocity, které jste prožívali. Nemusíte si do deníku psát každý den. Pravděpodobně pro vás bude i lepší zapisovat si do něj jen jednou nebo dvakrát týdně. Když k sobě budete laskavější a nebudete na sebe příliš tvrdí, budete mít větší motivaci pracovat tvrději. Je těžké odolat touze srovnávat se s ostatními. Uvědomte si, že máte svůj život pod kontrolou. Sami se rozhodujete, jak budete žít. Rozhodujete se podle toho, co je nejlepší pro vás, ne pro ostatní lidi. Nezáleží na tom, co dělají nebo mají ostatní lidé. Ve vašem životě záleží pouze na vás.
Protože tinnitus se tak těžce léčí, je nejúčinnější možností vyhýbat se v první řadě příčinám nebo zhoršení příznaků. Následující může zhoršit příznaky tinnitusu: Hlasité zvuky. Hlavním viníkem jsou koncerty, ale stavební práce, doprava, letadla, výstřely zbraní, ohňostroje a další hlasité zvuky mohou být také škodlivé. Plavání. Voda a chlór mohou při plavání uvíznout ve vašem vnitřním uchu, což způsobuje nebo zesiluje tinnitus. Přecházejte tomu, že se to stane, nošením ušních špuntů při plavání. Pokud máte neustále zvonění v uších, jakýkoliv stres může potíže zhoršit. Najděte si k uvolnění stresu cesty jako je cvičení, meditace a masážní terapie. Tyto látky zvyšují napětí cév tím, že je rozšiřují. To se stává obzvlášť ve vnitřním uchu. Omezte váš příjem alkoholických nápojů, kávy a čajů s kofeinem a tabákových výrobků, abyste zmírnili příznaky. Sůl oslabuje krevní oběh vašeho těla, způsobuje vysoký krevní tlak a dělá tinnitus potenciálně horší.
Legíny by měly být tak těsné, aby vám obepínaly nohy, ale ne příliš těsné, aby vám pod nimi nebyl vidět každý dolíček. Dejte si pozor ale i na to, aby legíny nebyly tak volné, že se vám budou na nohou krabatit – ani to nevypadá dobře. Když budete nosit legíny ve správné velikosti, budete v nich vypadat dobře a také se budete dobře cítit. Koženkové legíny si může obléct kdokoli, ale uvědomte si, že tento typ legín vám neodpustí žádné nedostatky a na některých typech postav nevypadá dobře. Někteří lidé si myslí, že to tak není a samozřejmě mají právo na svůj názor. Můžete klidně vyjít z domu v kalhotách a košili, ale místo kalhot si klidně můžete vzít i legíny – když nebudete odhalovat své tělo až příliš, můžete si nosit, co chcete. Vezměte si k legínám delší top nebo sako. I v případě, že budete mít košili pod zadek, byste vypadala, že jste si zapomněla kus oděvu doma. Vezměte si k legínám šaty, sukni, nebo třeba šortky. Legíny vypadají skvěle s vysokými kozačkami, sandály, žabkami a nízkými kozačkami. Pokud si k nim ovšem chcete vzít vysoké podpatky nebo lodičky, dejte si pozor, abyste nevypadala příliš lacině. K legínám se hodí také baleríny nebo mokasíny, ale je nutné, aby se tyto boty hodily ke zbytku vašeho oděvu. Možná máte krásné černé legíny, které vám skvěle sednou, ale po stém vyprání v pračce už nebudou vypadat tak dobře, jako když jste si je pořídila. Pravděpodobně se trochu zkrátí, nebo se vytahají na kolenou. Když se vám stane něco takového, měla byste si tyto legíny nechat už jen na doma, nebo je nosit ve velmi chladném počasí pod kalhoty. Džegíny jsou džínové legíny, což je v podstatě něco mezi džínami a legínami, nebo jinými druhy kalhot a legínami. Těsné a úzké džegíny mohou ozvláštnit váš oděv a můžete je nosit stejným způsobem, jako kalhoty. Skvěle vypadají například v klasické modré kombinované s krémovým velkým svetrem a mokasíny. Legíny a top k pasu je pro mnoho lidí nepřípustná kombinace, ale můžete si k legínám vzít například krátkou sukni. Džegíny jsou ovšem velmi těsné a nehodí se pro každý typ postavy.
Plácání je snadnou cestou, jak ručně vytvarovat pizzu. Někteří kuchaři těsto hází, nekteří plácají a někteří nejdřív plácají a potom hází jednou nebo dvakrát. Nedá se říct, že by jedna z metod byla správnější než druhá. Pokud se rozhodnete k uplácání těsta, tady je návod: Pověste těsto přes dlaň a předloktí. Čím větší část ruky použijete, tím méně hrozí, že těsto roztrháte. Přehoďte těsto do své druhé ruky a nechte ho opět viset přes dlaň a předloktí. Pokud myslíte, že by se těsto mohlo potrhat, nechte ho volně viset a přehazujte jemně, namísto užití hrubé síly. Opakujte tento pohyb. Při každém přehození by mělo dojít k pootočení pizzy o jednu čtvrtinu. Taková rotace je stěžejní pro rovnoměrné rozšíření a vytvarování těsta. Pokud se vám těsto zdá pevné a stále ještě nedosáhlo požadované velikosti, je načase vyzkoušet základní pozici pro házení. Roztáhněte vaši dominantní ruku a nechte prsty u sebe. Druhou ruku držte zatnutou v pěst, těsto tak „ukotvíte“. Přehoďte těsto přes obě ruce a každou z nich držte opačný konec pizzy. Točte rukama směrem dovnitř a připravte se tak k hodu (používáte-li dlaň pravé ruky, točte doleva). Tímto umocníte rotaci během hodu, která ve vzduchu tvaruje těsto. Zvedněte svou dlaň do výšky a otočte s ní tak, že její hřbet budete mít přímo před obličejem. V pěst zatnutou rukou pokračujte v podpírání těsta, ale zaměřte se hlavně na rozevřenou dlaň druhé ruky, která se stará o veškeré házení a rotaci. Trénujte tento pohyb zatím bez házení. Potom přejděte k hodu za použití nižší rychlosti. Začněte jemným hodem. Na vyšší rychlost počkejte, než získáte více zkušeností. Příliš málo síly a pizza se nevznese do vzduchu, příliš mnoho síly a pizza letí místností až do stropu. Při pozvedávání dlaně k obličeji ji najednou prudce zastavte. Tím pizzu vyhodíte rovně nahoru do vzduchu do nepříliš velké výšky. Pizza by ve vzduchu měla rotovat stejnou rychlostí, kterou rotovali před hodem ruce. Dodaná síla těsto ztenčí a rozšíří, aniž byste z něj vytlačili veškerý vzduch. Ačkoli se vaše ruce při výhozu náhle zastaví, měly by dokončit celou křivku pohybu, zatímco je pizza ve vzduchu. Pokračujte otevřenou dlaní okolo obličeje, jako kdybyste od sebe odháněli neodbytnou mouchu. Správný, hladký a nepřerušovaný pohyb zajistí, že vaše ruka bude rotovovat v okamžiku výhozu těsta do vzduchu. Nezaměřujte se na všechny tyto poučky během několika prvních hodů. Je mnohem důležitější pizzu chytit než rovnou správně točit rukama. Zachyťte těsto oběmi pěstmi a předloktími. Použijte co největší část předloktí, předejdete tak potrhání těsta. Dostatečně silné těsto byste měli být schopní zachytit jen na jednu pěst, ale pro většinu receptů je to příliš riskantní. Vyhazujete-li pravou dlaní, chytáte ho nejčastěji do levé ruky. Zkušení kuchaři chytají těsto na špičky prstů a vyhazují ho bez přestávky do vzduchu v jednom plynulém pohybu. Jedná se ale o komplexní techniku, kdy je třeba těsto vyhazovat v různých úhlech a trajektoriích. Tuto techniku si pošetřete na dobu, kdy už z vás bude zkušený pizzaiolo. Pokud jste těsto dostatečně uplácali a roztáhli na stole, je možné, že vám bude stačit pouze jedno vyhození k dosažení požadované velikosti. Pokud jste ale roztahovali pouze trochu, těsto si vyžádá několik výhozů. Jakmile pizza dosáhne požadované velikosti, položte těsto na speciální plech nebo kámen na pizzu. Takto jste připraveni na přidání všech zbývajících přísad. Těsto je připravené ve chvíli, kdy vy sami řeknete, že je připravené. Pro domácí přípravu pizzy jsou totiž jedinými kritérii vaše preference pro sílu a jemnost kůrky a velikost vaší trouby.
Když se budete snažit hned být „přátelé“, pouze tím zhoršíte bolest z rozchodu. Nejlepší je dát si chvíli pokoj a nevídat se. Po několika měsících nebo letech už to nebude tak bolet a možná dokážete být přátelé. I potom byste ale měli respektovat potřeby svého bývalého partnera – možná bude potřebovat více času než vy. Pokud je to tak, nenuťte ho do přátelství a zkuste to zase za nějakou dobu. Když se váš bývalý partner zeptá, jestli můžete zůstat přáteli, řekněte: „Ne, nemůžeme zůstat přáteli. Myslím, že nejlepší bude ten vztah ukončit.“ Pokud se cítíte pod tlakem, řekněte: „Podívej, začali jsme jako přátelé a potom to šlo ještě dál. Abychom mohli být zase přátelé, museli bychom se vracet a to já nechci. Chci se dívat dopředu, takže si musíme dát nějakou dobu klid a nevídat se. Měli bychom si každý vzít dost času na to, abychom se z toho vzpamatovali a za nějaký čas možná budeme schopni se zase kamarádit. Nechejme to zatím takto.“ Toto by mělo být naposled, co spolu mluvíte. Po rozchodu byste bývalého partnera rozhodně neměli kontaktovat. Pokud máte nějaké společné přátele, řekněte jim o vašem rozchodu a také je informujte, že se neobjevíte na žádné akci, kde váš bývalý partner bude a pokud to má znamenat, že si kamarádi musejí vybrat jednoho z vás, nevadí vám to. Rozchod jste sice iniciovali vy, ale ve většině případů to vůbec neznamená, že máte chuť slavit svoji nově nabytou svobodu. Lidé nerozumí tomu, že ten, kdo s rozchodem přijde, prožívá stejnou bolest jako ten, s kým se rozchází. V některých případech to pro toho, kdo rozchod navrhne, je ještě mnohem horší, protože se cítí provinile i když ví, že udělal správnou věc. Po rozchodu buďte chvíli sami a zhodnocujte svůj život. Připravujte se na budoucí úspěchy a štěstí. Je naprosto v pořádku týden plakat, psát si deník a ležet v posteli. Potom je ale na čase vylézt ven a pomalu se začít zařazovat do života. Když se budete cítit špatně, zavolejte nějakému kamarádovi. Není dobré se s rozchodem vyrovnávat tak, že půjdete pít na diskotéku a budete hned hledat nového partnera. Po několika týdnech nebo měsících si pomalu začnete užívat života. Už vás s bývalým partnerem nic nespojuje a dlouho jste se neviděli, což by vám mělo hodně pomoci. Až se začnete zase cítit lépe, budete si užívat svá přátelství a dělat věci, které vás vždy bavily. Můžete si najít i nějaký nový koníček! Pokud se chcete cítit tak dobře jako dříve, měli byste se vyhýbat všemu, co jste s bývalým partnerem rádi dělali. Nějakou dobu si dejte pohov a dělejte jiné věci. Zkuste něco změnit. Přestavte si nábytek v bytě, umyjte si auto a začněte dělat něco úplně nového. Začněte pomalu zase randit. Nový vztah byste rozhodně neměli hledat dříve, než na to budete úplně připraveni. Rozchod nemusí nutně znamenat nového partnera.
Hodnoty, které vyznáváte jsou základem toho, jaký jste člověk. Utvářejí vaši identitu mnoha způsoby. Jeden z nejjednodušších způsobů, jak najít svůj smysl života je vždycky se přimknout k hodnotám, které v hloubi vyznáváte. Pokud si vážíte slušnosti a milého jednání, pak si každý den najděte čas na trénování soucitu a slušného chování. Pokud je vaší hodnotou náboženství, věnujte se pravidelně modlitbám a praktikování své víry. Jestliže rádi pečujete o druhé a jste společenští, pak se snažte poznat své sousedy a například každý měsíc uspořádat hromadné setkání. Pokud milujete svou práci, budete díky tomu v životě velmi šťastní. Pokud svou práci nemilujete, je to v pořádku - potřebujete si jen najít jiné věci, pro které jste zapálení mimo práci. Když máte něco co vás baví, budete se cítit více naplnění a budete mít silnější pocit, že má váš život smysl. Začněte dělat to, co milujete, a co vám přináší štěstí (za předpokladu, že je to bezpečné a zákonem povolené). Neexistuje žádný důvod, proč odkládat věci, které máte rádi. Mnoho lidí si dokonce najde cestu k tomu, jak své milované koníčky a záliby přetavit v normální zaměstnání. Chce to práci, ale začíná to u toho, že si najdete čas na to, co máte rádi. Pokud momentálně nemáte žádnou vášeň, najděte si nějakou. Vzpomeňte si na své hodnoty a zkuste najít inspiraci k činnostem, které vás mohou začít bavit. Zkuste nějaký nový koníček. Naučte se hrát na hudební nástroj, zajděte si na nějaký kurz nebo se zeptejte v hobby marketu, jaké techniky jsou vhodné pro začátečníky. Někteří lidé zjistí, že trávení času venku jim přináší lepší pocit uspokojení a smyslu života. Existují dokonce terapie, při kterých pacient pravidelně chodí ven a věnuje se různým aktivitám jako je turistika a kempování, aby překonal psychologické problémy a závislosti. Najděte si na internetu turistické trasy a parky ve svém okolí. Nezapomeňte pouze dodržovat zásady bezpečnosti a pokud s aktivitou začínáte poprvé, nebo jste na novém místě, vezměte si někoho s sebou. Náboženství a víra nejsou pro každého - a ne každému přinese vytoužený smysl života. Někteří lidé nicméně zjistí, že víra a náboženská komunita jim přinese pocit spojení s něčím větším, než oni sami. I ateistům mohou duchovní techniky, zbavené náboženství, jako je například meditace nebo uvědomělé prožívání, přinést pozitivní pohled na život a psychickou vyrovnanost. Zkuste využít meditaci k tomu, abyste si připadali soustředěnější. Nepřestávejte na svůj záměr myslet, například na to, abyste našli svůj smysl života a účel na tomhle světě. Pak se soustřeďte na svůj dech a ignorujte veškeré myšlenky, které se vám budou vkrádat do hlavy. Dýchejte skrze nosní dírky a soustřeďte se na nádech a výdech. Seďte tak dlouho, jak vám bude příjemné a s každou další meditací see snažte tuto dobu o něco prodloužit. Projděte si na internetu nějaké články o různých náboženstvích z celého světa. Každá víra má svůj vlastní systém hodnot a přesvědčení a může se stát, že budou přesně ladit s těmi vašimi. Promluvte si s přáteli a příbuznými, kteří jsou duchovně založeni. Mohou věci vidět do hloubky a možná vám pomohou lépe se obeznámit s rituály a pravidly různých náboženství, pokud je to to, po čem toužíte.
Zejména ze začátku budete mít pravděpodobně zoufalou touhu toho druhého kontaktovat. Je velmi pravděpodobné, že když se opijete, nebudete mít dostatečně silou vůli na to, abyste se tomu vyhnuli. Když budete toho druhého ponižovat za to, že vás nemiluje, nebo mu budete plakat do telefonu a říkat mu, jak moc vám ublížil, ztrapníte se tím a způsobíte nepříjemné pocity i jemu. Mohli byste se tím také připravit o šanci na budoucí přátelství s touto osobou. Pokud máte pocit, že byste mohli udělat něco, čeho byste později litovali, požádejte nějakého kamaráda o pomoc. Když půjdete do baru, dejte svůj telefon nějakému svému kamarádovi (ideálně někomu, kdo nepije) a požádejte ho, aby vám ho nevracel, bez ohledu na to, jak usilovně ho o to budete prosit. Smažte si telefonní číslo dané osoby z internetu, abyste neměli možnost mu volat nebo psát. Není sice možné se přinutit na něco nemyslet, ale je možné soustředit se na něco jiného vždy, když začnete upadat do zoufalství. Vždy, když si vzpomenete na toho, do koho jste se zamilovali, začněte myslet na něco jiného, nebo se začněte věnovat nějaké činnosti. Zavolejte nějakému kamarádovi. Začněte si číst nějakou zajímavou knihu. Pusťte si nějaký komediální film. Začněte něco tvořit. Jděte pracovat na zahradu. Počítejte si matematické příklady. Najděte si něco, co vás bude bavit dostatečně dlouho na to, abyste zapomněli na své myšlenky. Čím více se budete snažit na toho druhého nemyslet, tím snadnější to pro vás bude. Je dobré vyhradit si určitý čas na myšlenky na danou osobu. Neměli byste tím ovšem trávit příliš mnoho času, 10-15 minut by vám mělo stačit. Když si uvědomíte, že se vám na mysl dostávají myšlenky na toho druhého, řekněte si: „Teď ne, budu se tím zabývat později.“ Až přijde chvíle, kdy na toho druhého budete chtít myslet, dovolte si to. Jakmile vám ovšem vyprší stanovený čas, začněte se opět věnovat jiným činnostem. Možná máte pocit, že je vaše bolest to jediné na světě. Výzkumy ovšem prokázaly, že když se do vás zamiluje někdo, koho nemilujete, zraňuje to i vás. Většině lidem nedělá dobře, když někomu způsobují bolest. Když si uvědomíte, že se ten druhý pravděpodobně cítí také špatně, protože vám nemůže dát to, co potřebujete, pomůže vám to získat perspektivu. Když vás někdo nemiluje, většinou to není proto, že by to byl zlý člověk, který by vás nenáviděl, nebo by vám chtěl záměrně ublížit. Odmítnutí může způsobit, že se u vás začne projevovat nezdravá sebekritika. Nedovolte si věřit, že si nezasloužíte lásku jen proto, že vás nemiluje ten, do koho jste se zamilovali. Studie prokázaly, že když si budete připomínat, že si zasloužíte lásku, budete schopni se přes svoji ztrátu přenést rychleji a vypořádat se s ní snadněji. Napište si seznam všech svých dobrých vlastností a pozitivních aspektů. Pokud vás nic nenapadá, požádejte o pomoc nějakého kamaráda. Vyjadřujte si lásku sami k sobě. Říkejte si například: „Nyní se cítím slabě, ale ve skutečnosti jsem velmi silný a mám sám sebe moc rád.“
Kouření a alkohol patří mezi dvě hlavní příčiny nemocí a zdravotních poruch. Nestačí ovšem omezit jejich konzumaci – musíte je ze úplně přestat užívat. Kouření a pití alkoholu kromě ucpávání vejcovodů není dobré ani pro zbytek vašeho těla, vaše orgány, pleť, vlasy, zuby a nehty. Když se těchto zlozvyků zbavíte, zlepšíte tím celkovou kvalitu svého života. Meditace vám pomůže zbavit se stresu, podpořit hojení a zlepšit celkové zdraví vašeho těla. V ideálním případě byste měla meditovat 10-15 minut denně, nebo se alespoň věnovat dechovým cvičením a relaxačním technikám. I několik minut meditace denně vám pomůže vykročit do nového dne správnou nohou a umožní vám zvládnout každodenní stres mnohem lépe. Méně stresu znamená méně zánětů v těle, které vám mohou zablokovat vejcovody. Jóga prokazatelně zlepšuje tělesné energie a zvyšuje hojivý potenciál těla. Mezi pozice, které podporují plodnost u žen patří setu bandhasana a viparita karani, při kterých musíte zapojit hýžďové a pánevní svalstvo. První pozice (most) se provádí tak, že si lehnete na záda na zem, pokrčíte kolena a pomocí pánevních a hýžďových svalů se zvednete ze země. Při zvedání pánve ze země se nadechněte, v krajní poloze dvě vteřiny vydržte a při vracení pánve na zem zase vydechněte. Viparita karani, neboli „nohy opřené o zeď“ je další pozice z tradičního indického učení jógy, která vám pomůže odblokovat vejcovody. Lehněte si na zem vedle zdi, zvedněte nohu, kterou máte vedle zdi ke stropu do pravého úhlu se zemí a po malé pauze ji pomalu vraťte zase na zem. Masáže břicha jsou metodou, kterou využívají přírodní léčitelé a která může pomoci odblokovat vejcovody a zlepšit jejich celkové zdraví a funkce. Masáž zlepšuje krevní oběh v okolí vejcovodů a přímo ve vejcovodech, čímž se narušují zjizvené tkáně a blokace a zmírňují se záněty. Tuto masáž si můžete provádět i sama: Lehněte si na cvičební podložku na záda a dejte si pod bedra polštář. Uvolněte se a naneste si na ruce mandlový, olivový, nebo levandulový olej a vmasírujte si ho do stydké kosti, pod kterou se nachází děloha. Jemně masírujte a uvolňujte břišní svaly směrem k pupíku. Vydržte v této pozici, napočítejte do deseti a potom uvolněte ruce. Zopakujte tento manévr 10-20x. Neprovádějte tuto masáž v případě, že jste těhotná, nebo máte menstruaci. Pokud to bude možné, navštivte zkušeného maséra, který vám masáž provede. Dosáhnete tím lepších výsledků. Snažte se vyhýbat se masu, které obsahuje hormony, které mohou mít vliv na hladinu ženských hormonů, jako je estrogen. Místo masa jezte potraviny s vysokým obsahem antioxidantů, které podporují hojení. Mezi potraviny s vysokým obsahem antioxidantů patří čerstvé ovoce, zelenina (všechny druhy), rostlinné oleje (řepkový, kokosový, hořčičný, nebo olivový). Čaj, čokoláda, sója, káva, oregano a skořice obsahují velké množství flavonoidů (což jsou konkrétní druhy antioxidantů). Karotenoidy jsou rostlinné enzymy, které mají antioxidační účinky a pomohou vám snížit množství volných radikálů v těle. Najdete je ve vejcích, červeno-žlutém ovoci a zelenině, jako jsou papáje, manga, mrkve, papriky, citrusové ovoce, nebo špenát, cuketa atd.
Pokud máte hrnec řídkého chilli, který dobře nešíří teplo, nechce se vám trávit čas mícháním, nebo chcete extra hustou omáčku, je lépe počkat až nakonec, protože takové zahuštění sníží konvekci, která se šíří skrz celý hrnec chilli, aniž by vytvořilo horká místa, která se mohou připálit. Začněte se 3 až 4 krekry a přidávejte podle toho, jak husté chilli chcete mít. Můžete také použít miniaturní slané krekry, ale pořád je lepší je rozlámat, protože tak nasají více tekutiny. Pokud chcete přidat chuti zajímavý rozměr, můžete použít ochucené luxusní krekry. Zkuste česnekové se sýrem, s jarní cibulkou, nebo třeba se čtyřmi druhy sýra. Nasypejte si do misky hrst nalámaných kukuřičných lupínků, než do ní nalijete chilli. Promíchejte, aby se vše dobře propojilo. I když kukuřičné lupínky nezahustí chilli zdaleka tolik, jako krekry, mnoho lidí dává přednost chuti kukuřice před chutí krekrů, protože se k chilli lépe hodí. Nezahustí sice omáčku jako takovou, ale přidají další pevnou složku, takže celý pokrm bude hustší. Můžete do chilli přidat 1 - 2 lžíce (15 - 30 ml) sušených brambůrků do každé velké misky s chilli, dokud je stále horké. Bramborové chipsy lehce zesvětlí barvu omáčky. Mohou také trochu pozměnit chuť a dodat jí zemitější tóny, ale rozdíl nebude nijak dramatický. Kukuřičný chléb absorbuje trochu tekutiny a omáčka se tak cekově bude zdát hustší. Sýr zajistí všem hostům krémovou hladkost, kterou určitě ocení.
Měli byste nosit to, v čem se cítíte dobře, ať už to budou vysoké podpatky a perly, nebo tričko a šortky. Zjistěte si, v čem se cítíte sami sebou a v čem vypadáte nejlépe. Nezáleží na tom, jaký styl si vyberete – měl by jen odrážet vaši osobnost a měli byste se v něm cítit dobře. Pokud nosíte mikiny s kapucí a rifle a nevíte, jak vybočit z davu, zkuste měnit svůj šatník kousek po kousku. Vezměte si místo mikiny jednou nějaké zajímavé tričko. Pokud se v něm budete cítit dobře, můžete ho začít nosit. Pokud se v něm budete cítit špatně, zkuste příště něco jiného. Zkoušejte různé věci a hledejte si svůj styl. Můžete si vypůjčit oblečení od nějaké kamarádky nebo kamaráda, který má dobrý styl a experimentovat, aniž byste museli utrácet peníze. Můžete také nakupovat v secondhandech, kde najdete spoustu různých stylů. Pomůže vám najít si příklady stylově oblečených a učesaných lidí. Máte nějakou celebritu, jejíž styl vám připadá přitažlivý? Najděte si takové lidi a všímejte si toho, co nosí. Jaké barvy a materiály používají? Jaké střihy oblečení nejčastěji nosí? Až budete mít jasnou představu, zkuste podobné oblečení zařadit do svého šatníku. Módní blogy jsou plné fotek lidí, kteří nosí zajímavé oblečení. Najděte si několik blogerek, které mají styl, který se vám líbí a hledejte u nich inspiraci. Často na blozích najdete také tipy ohledně toho, kde podobné oblečení sehnat. Blogy si vedou různí lidé s různým vkusem a typem postavy, takže na rozdíl od módních časopisů můžete snadno zjistit, jak dané oblečení vypadá na skutečných lidech. Pomůže vám to zjistit, co by vám mohlo slušet. Máte teplejší, nebo chladnější barvu pleti? Nosíte rádi černou a bílou, nebo máte raději tlumené zemité barvy? Měli byste vědět, co vám bude slušet a v jakých barvách budete vypadat přitažlivěji. Obecně noste barvy, které nesedí k vaší barvě pleti – kontrast vypadá dobře. Pokud máte tmavou pleť, noste teplejší pastelové barvy, zářivé barvy a syté hluboké barvy, jako například měděnou a zlatou. Pokud máte středně tmavou pleť, noste zlatou a stříbrnou, odstíny modré nebo červené a držte se dál od hnědé. Pokud máte olivovou pleť, noste růžovou, červenou, zelenou nebo hnědou. Pokud máte velmi světlou pleť, bude vám slušet broskvová, jahodová, tmavě modrá a zelená. Je naprosto v pořádku vykašlat se na všechna pravidla ohledně stylu a nosit jednoduše to, co se vám líbí. Důležité je jen to, abyste se v tom cítili dobře. Možná jste již slyšeli, že vysoké ženy by neměly nosit podpatky – proč by nemohly? Pokud je máte ráda, klidně je noste. Také se říká, že malým ženám nesluší maxisukně. Pokud ale nějakou máte, nenechávejte ji viset ve skříni. Záleží jen na vašem sebevědomí. Pokud se nebojíte nosit to, co se vám líbí, zapomeňte na všechna pravidla a noste to! Sluneční brýle, kabelky, hodinky, šperky a další doplňky vám pomohou dodat svému oblečení ten správný šmrnc. Budete s nimi vypadat sladěněji, což je pro dokonalý vzhled důležité. Až si vyberete oblečení, najděte si k němu i nějaké vhodné doplňky. Jednobarevný vršek vypadá dobře s výrazným náhrdelníkem, který vašemu vzhledu přidá na zajímavosti . Pokud máte vlasy stažené do culíku nebo drdolu, vezměte si výrazné náušnice, které přitáhnou pozornost k vaší bradě. Muži mohou nosit zajímavé hodinky, kravaty a manžetové knoflíčky, ale i různé šperky. Součástí toho, vypadat skvěle, je také umět se vhodně obléci pro každou příležitost – tedy dobře si rozmyslet, co si máte vzít na sebe. Není nic špatného na tom někdy vystupovat z davu, ale měli byste to dělat tak, abyste zároveň nepůsobili příliš křiklavě. Nenoste takové oblečení, které bude přitahovat pozornost všech lidí a které zastíní vaši osobnost. Pokud se chystáte na nějakou speciální událost, zjistěte si, zda je předepsaný styl oblékání. Najděte si způsob, jak se tohoto stylu držet, ale přitom zachovat svůj vlastní styl.
Vyperte a poté usušte jako obvykle. Oblečení znovu zkontrolujte, zda skvrna zcela zmizela. Pokud nejste spokojeni, můžete postup zopakovat, ale již pravděpodobně nedosáhnete lepšího výsledku.
Křečík bude mít hodně energie a bude se, především v noci, rád hýbat. Poskytněte mu hračky, které může použít s nebo bez vaší pomoci. Klasickou hračkou pro křečky jsou kolotoče. Připevněte ho na dno klece, aby se, až na něj křečík bude nalézat, nepřekotil. Kolotoče mohou také dělat hluk, takže nemůžete-li při hluku spát, dejte klec do jiného pokoje. Další oblíbenou hračkou jsou akrobatické koule. Křečík se dá dovnitř plastové hračky, která se kutálí a křečík v ní pobíhá. Kouli položte na rovný podklad daleko od schodů. Během prvních dnů, co křečíka máte, se ho nesnažte zvedat. Prostě dejte ruku do jeho klece a nechte ho ji očichat, aby si zvykl na vaši vůni. Nelapejte po něm a nezacházejte s ním neomaleně, protože má velmi křehké tělo. Vždy křečíka zvedejte zespodu, jinak se bude cítit ohrožený. Začněte tak, že budete sedět na zemi a budete křečíka držet nedaleko od ní. Když bude tušit, že má jednoduchou únikovou cestu, je méně pravděpodobné, že bude kousat nebo se svíjet. Držte křečíka každý den. Pokud se s vámi křečík nebude pravidelně stýkat, nebude muset být tak přátelský, jak byste chtěli, až si s ním budete chtít hrát. Alespoň jednou denně křečíka opatrně vezměte z klece a nechte ho pelášit vám po klíně. Křečíci jsou velice čistá zvířata a jen zřídka potřebují při udržování dobré hygieny pomoc od svých majitelů. Jednou týdně ale můžete nasypat do misky trochu drobného písku pro zvířata a nechat křečíka dát si pískovou koupel, protože písek je podobný hmotě, díky které se udržují čistí v přírodě. Když bude křečík velmi znečištěný, vezměte malý štěteček používaný k barvení kořínků vlasů nebo kartáček na zuby. Navlhčete ho a jemně jím křečíka přejeďte. Opatrně křečíka usušte hadříkem. Nikdy křečíka nemyjte ponořením do vody. Po tom by vážně onemocněl.
Můžete začít menšími, méně viditelnými věcmi, nebo si můžete vše sbalit během jednoho dne. Musíte se rozhodnout, co bude ve vaší situaci nejbezpečnější. Pokud máte pocit, že vám manžel bude vyhrožovat, nebo se bude chovat násilnicky, nejlepší bude vytvořit si plán a sbalit se v době, kdy nebude doma. Přesto je nejlepší nechat si pomoci od rodiny a přátel, kteří vás ochrání v případě nebezpečí. Je dobré se sbalit v době, kdy manžel bude v práci. I v případě, že váš odchod podporuje, není nikdy dobré balit se v jeho přítomnosti. Možná jste svému partnerovi již řekla, že odcházíte, možná to pro něho bude překvapení. I v případě, že víte, že jste se rozhodla správně, pro vás tento krok bude emocionálně nejtěžší. Pochopitelně je každá situace úplně jiná. Pokud jste s partnerem o vašem odchodu mluvili již dávno, pravděpodobně to pro něj nebude šok. Pokud jste ovšem v násilnickém vztahu, nejlepší je odejít náhle a bez varování. Ať už odcházíte z jakéhokoli důvodu, je na vás, abyste se rozhodla, jaká metoda bude nejlepší – odejít po upřímném rozhovoru, nebo odejít bez varování. V tomto období byste neměla být se svými starostmi sama. Až opustíte svého muže, měla byste se spolehnout na svoji rodinu, přátele, psychologa a ostatní lidi. Pravděpodobně půjde o to nejtěžší, co kdy budete muset udělat a když budete mít podporu okolí, bude pro vás snadnější se vypořádat s bolestí, které budete čelit. Nemusíte se stydět požádat ostatní lidi o pomoc. Je sice důležité strávit trochu času o samotě a vypořádat se se svými pocity, ale je také důležité trávit čas mezi lidmi, věnovat se aktivitám s přáteli a vést se svými blízkými dlouhé rozhovory. Nebojte se zavolat starým kamarádům a požádat je o pomoc, nebo si s nimi jen promluvit. Budou chápat, že si procházíte těžkým obdobím a budou vás jistě podporovat. Bohužel pravděpodobně nebudou všichni na stejné vlně jako vy a možná přijdete o několik přátel, kteří vaše rozhodnutí nebudou podporovat. Nedovolte, aby vás to zastavilo a změnilo to vaše rozhodnutí a uvědomte si, že díky tomu, co jste udělala, budete moci pěstovat nové vztahy a nová přátelství. To se vám pravděpodobně nepodaří přes noc. Budete se muset zotavit jak finančně, tak emocionálně a možná vám potrvá roky, než budete mít pocit, že máte svůj život opět pod kontrolou. Důležité je, že jste na správné cestě k zotavení a že jste se rozhodla správně a budete z dlouhodobého hlediska spokojenější, i když to možná nebude hned. Jakmile se postavíte na vlastní nohy, budete se moci pochválit za to, jak silná jste byla, že jste manžela dokázala opustit a šla jste si za svými sny a touhami. Přestože ženy po rozvodu většinou přijdou o peníze, neznamená to, že se nemohou věnovat novým věcem, budovat kariéru, nebo dělat skvělé věci, které v manželství dělat nemohly. Z dlouhodobého hlediska byste se měla nejen postavit na vlastní nohy, ale také byste měla být silnější, moudřejší a spokojenější.
Vyberte si téma - opravdu cokoliv - a napište o něm alespoň pět vět. Pokud se necítíte příliš kreativně, jednoduše okopírujte pasáž z knihy nebo novin. Cílem je získat představu o tom, jak váš rukopis vypadá. Čím více napíšete, tím přesnější bude vaše analýza. Je váš rukopis plný smyček a křivek? Jsou to primárně rovné linie a tvrdý vzhled? Máte ostré hrany nebo se vaše písmenka prolínají? Úhel, pod kterým píšete, může vytvářet nebo kazit váš rukopis. Je váš rukopis kolmý k lince pod ním? Padá značně doleva nebo doprava? Mírný sklon obvykle není problém, ale přílišný může čtení ztížit. Bývají vaše slova psána pod úhlem shora nebo zdola? Přesahují řádky na stránce? Má každé slovo jiný úhel nebo jsou celé vaše řádky textu v podobném směru od linky? Vzdálenost mezi vašimi slovy a písmenky pomáhá určit kvalitu vašeho rukopisu. Mezi každým slovem by mělo být dost místa, aby se tam vešlo písmenko “O.” Používání větších nebo menších mezer než těchto, může být znakem špatného rukopisu. Věnujte pozornost také blízkosti každého jednotlivého písmenka. Úzké písmo nebo písmenka, která jsou daleko od sebe, je také těžké přečíst. Ukazuje se, že na velikosti záleží, alespoň co se týká rukopisu. Vyplní vaše písmo celý prostor mezi dvěma linkami? Můžete napsat všechna vaše slova na méně než polovinu místa mezi dvěma linkami? Používání hodně nebo příliš málo místa jsou oboje věci, kterým je třeba se vyvarovat. Podívejte se nyní na řádky, které obsahují vaše psaní. Jsou vytvořeny silným tlakem nebo jsou slabé a těžko čitelné? Jsou vaše řádky rovné nebo jsou tak nějak zakroucené a nerovnoměrné? Při zvážení všeho výše uvedeného, co je to, co váš rukopis potřebuje k vylepšení? Změny můžete udělat ve tvaru písmen, mezerách, zarovnání, velikosti písma, kvalitě řádek a sklonu slov. Změna více z těchto věcí vylepší celkovou čitelnost vašeho rukopisu. Takže teď víte, že vaše písmena jsou příliš velká a tvary příliš oblé, co teď? Jděte na internetové stránky s fonty a podívejte se po vzorech rukopisu, které se vám líbí. Udělejte si kopii každého stylu rukopisu, který je pro vás možné napodobit. Nebojte se podívat se po vzorech, které se mohou značně lišit od vašeho vlastního rukopisu, protože si můžete vybrat určité aspekty různých rukopisů raději, než si osvojovat úplně nový.
Můžete také využít klávesovou zkratku Ctrl/⌘ Cmd+D. Záložky automaticky získávají své názvy podle titulu webové stránky. Zadat nový název můžete v dialogovém okně, které se objeví. Hned v dalším poli pod názvem můžete upravit i popis stránky. Kliknutím na webovou adresu v tomto dialogovém okně ji můžete také upravit. Bude se vám to hodit například tehdy, pokud jste na nějaké podstránce a chcete si uložit pouze hlavní, domovskou stránku. Chrome vám v dialogovém okně také umožňuje ukládat záložky do složek. Primárně ukládá oblíbené stránky do složky "Ostatní záložky". Klikněte na tlačítko "Hotovo" v dolní části okénka. Mezi složkami uložených záložek se můžete pohybovat pomocí tlačítek > a <. Pokud chcete v akutálním umístění vytvořit novou složku, napište název složky a klikněte na "Vytvořit". V Chrome je Lišta záložek umístěná hned pod řádkem Adresa. Zobrazí se vám na ní všechny složky záložek i všechny záložky, které jste na Lištu záložek uložili. Kliknutím na tlačítko >> úplně vpravo na liště zobrazíte všechny záložky, které se na Lištu záložek nevešly. Zobrazení Lišty záložek můžete i zakázat, a to tak, že zmáčknete Ctrl/⌘ Cmd+⇧ Shift+B nebo kliknutím na tlačítko Chrome Menu (☰), kde vyberete "Záložky" a poté kliknete na "Zobrazit lištu záložek". Pokud lištu záložek vidíte, můžete na ni webovou stránku uložit i tak, že ikonu oblíbeného webu na lištu záložek přetáhnete. Pokud chcete záložky procházet, uspořádat nebo spravovat, můžete tak činit ve Správci záložek. Zmáčkněte Ctrl/⌘ Cmd+⇧ Shift+O nebo klikněte na tlačítko Chrome Menu (☰), vyberte "Záložky" a klikněte na "Správce záložek". Tím otevřete Správce záložek. V postranním panelu na levé straně se zobrazí lišta záložek a složky. Nejnovější verze Chrome umí dokonce generovat "Automatické složky", které dokážou ukládat stránky na základě kontextu. Pro výběr několika záložek najednout klikněte na tlačítko ✓ . Přesunovat záložky do jiných složek můžete pouhým přetažením. Když máte vybráno označeno několik záložek, můžete použít i možnost "Přesunout do složky" z rozbalovacího menu v horní části okna. Pokud chcete záložku smazat, klikněte na tlačítko ⋮ a vyberte "Smazat". Když máte vybráno několik záložek současně, můžete použít tlačítko "Smazat" v pravém horním rohu.
Miminka si ráda hrají na bříšku a pokládání na bříško tak, aby mohli prozkoumávat zem a svá tělíčka je nezbytné jak pro rozvoj jejich motorických schopností a kontrolu hlavičky, tak pro posílení svalů v rukách a na krku. S pokládáním miminka na břicho můžete začít velmi brzy, tak, že je na začátku na bříšku necháte jen jednu až dvě minuty, což miminku nemusí být příjemné. Potom, co miminko teprve spatřilo světlo světa, pro něj bude ležení na bříšku nejméně příjemné, protože nebude moci tělíčko ovládat. Ale necháte-li ho každý den pár minut na bříšku, může mu to pomoci s rozvojem -- a s rychlejším naučením se lézt. Až vaše miminko bude o něco starší, okolo 4 měsíců, bude možná moci lépe ovládat své tělíčko a zvednout a udržet hlavičku a rozhlížet se. To je jedním z prvních kroků pro to aby se naučili lézt. Zajistěte, aby ležení na bříšku bylo pro miminko zábavné. Klidně na něj mluvte, nechte ho hrát si s hračkami a lehněte si k němu, aby se cítilo příjemněji. Samozřejmě, pokud miminko pokládáte, aby si odpočinulo, měli byste ho vždy položit na zádíčka, aby si neublížilo, nebo se v nejhorším případě neudusilo. Ale když je vzhůru a v dobré náladě, může být ležení na bříšku velmi prospěšné. Zajistěte, aby si miminko s ležením na bříšku spojovalo příjemné pocity. Pokládejte ho na bříško, když je najedené, dobře odpočaté a v dobré náladě. Neměli byste ho pokládat na bříško, když už je podrážděné. Ač je důležité, aby miminko občas sedělo, měli byste se ujistit, aby bylo v době, kdy je vzhůru co nejvíce stimulované. I přes svůj název mohou chodítka způsobit, že miminko začne chodit pomaleji, protože nebude cítit potřebu chodit samo. Pokud trávíte čas s miminkem, položte ho na bříško, nebo ho místo posazení do židle a sledování stabilní hračky motivujte k pohybu. Čím více se vaše miminko zvládne hýbat bez toho, aby se unavilo, tím lépe. Miminko byste k pohybu měli hodně povzbuzovat, aby bylo ve správný čas k lezení a chození připravené. Než miminko zvládne sedět samo, bude potřebovat vaši pomoc. Pokud se vaše miminko pokusí sedět, podepřete mu záda a hlavičku rukou, aby nebylo nejisté a zvládlo rovně sedět. To miminku pomůže vyvinout svaly potřebné k udržení hlavičky při lezení. Čím více času miminko stráví na bříšku, tím dříve bude moci sedět. Miminko taky můžete motivovat ke zvednutí hlavičky tím, že nad ní budete pohybovat barevnými hračkami. To dítěti pomůže posílit svaly na zádech, krku a ramenou. Až se miminko zvládne natáhnout dopředu a udržet se na rukou, bude už možná schopné lézt. Neměli byste ho nutit příliš brzy, protože by se mohlo zranit, nebo by ho to mohlo odradit. Místo toho, abyste ho porovnávali s jinými miminky, byste ho měli nechat vyvíjet se vlastním tempem. Miminka jsou připravena k lezení, když zvládnou bez opory sedět, pohybovat hlavou a ovládat ručičky a nožičky bez bušení. Mělo by také být schopné se otočit. Pokud toto zvládne, tak možná brzy začne lézt. Až miminko zvládne sedět a udržet při pohybu hlavu, bude pro něj pohyb po všech čtyřech příjemnější a uvidí, že pohybování se nebo jen kývání není až tak hrozné. Vaše miminko se možná už dokonce dokáže udržet na všech čtyřech, trochu se houpat dozadu a dopředu a snažit se posunout dopředu. To je znamení, že je skoro připravené na lezení! Pokud vaše miminko pohybuje nohama rovnoměrně na obou stranách a má dobrou koordinaci, pak byste se neměli strachovat, bylo-li mu už 10 měsíců a ještě neleze. Pokud ale máte pochyby o rozvoji svého dítěte, měli byste samozřejmě zajít k lékaři. U některých miminek se projeví, že jsou připravená na lezení, když se začnou pohybovat pomocí opačné nožičky a ručičky. To znamená, že místo aby se posouvali dopředu na nožičce a ručičce jedné strany těla, používají protilehlé končetiny. Miminka s lezením začínají mnoha různými způsoby, takže si nedělejte starosti, nedělá-li to vaše to, co od něj očekáváte. Pokud mu je 6 nebo více měsíců, tak už možná bude na lezení připravené. Pamatujte, že obvykle začínají mezi 6 a 10 měsíci, ale mohou začít i dříve nebo mnohem později. Pokud jsou vašemu miminku ale teprve tři měsíce, pravděpodobně byste se neměli snažit, aby začalo lézt, neprojevuje-li však, že už je připravené tím, že je schopné udržet hlavičku, otočit se, tahat se po podlaze atd. Miminko by se mělo učit lézt na pohodlném a měkkém místě. Nemělo by ale být tak měkké a pohodlné, aby byl pohyb pro miminko náročný. Deka umístěná na normálním koberci nebo pohodlný koberec úplně stačí. Pokud máte tvrdou dřevěnou podlahu, měli byste na ní dát příjemnou měkkou deku. Na ní se bude miminko cítit příjemně a sníží se možnost zranění, kdyby náhle spadlo. Někteří rodiče také doporučují miminko položit na zem v overalu nebo plence, aby se přímo dotýkalo podlahy. To mu poskytne silnější kontakt se zemí. Pokud na sobě miminko bude mít příliš oblečení, bude se také cítit omezováno. Mějte rozsvícená relativně jasná světla. Pokud bude v místnosti přílišné šero, tak se miminko rychleji unaví. Dívejte se přitom na něj, aby vědělo o vaší společnosti. Tak si miminko na zem zvykne a bude vědět, že nejste pryč. Měli byste to dělat alespoň 10-15 minut po jídle, aby vše strávilo. Až ho budete pokládat na zem, mělo by být klidné a šťastné. Pokud je miminku příjemné se otáčet, může to udělat samo. Možná mu budete muset trochu pomoci a na bříško ho otočit. Mělo by si zvládnout rukama podpírat hlavičku a se zdviženou hlavičkou pohybovat. V této poloze by mělo mít kontrolu nad svýma rukama a nohama. Pokud pláče, nebo je vidět, že mu to je velmi nepříjemné, měli byste to vyzkoušet někdy jindy. Ale vypadá-li, že je připravené na víc, podívejte se na další část, kde jsou tipy, jak mu pomoci s lezením.
Než se ji pokusíte chytit, nebo se k ní vůbec nějak přiblížit, budete muset vypozorovat, zda není zraněná nebo nemocná. Pro vlastní bezpečnost, i bezpečnost kočky je důležité posoudit její zdravotní stav a vymyslet reálný plán na to, jak a kdy jí pomoci. Pokud kočka přichází pravidelně už několik dnů, dejte si nějaký čas na to, abyste ji chvíli pozorovali. Jestliže je přátelská, budete to mít o hodně snazší. Není-li tomu tak, čeká vás hodně práce. Pokud se kočka chová nevyzpytatelně, těžce dýchá, slintá, nebo je celkově letargická a chová se nepřirozeně, zavolejte veterinární správu. Nesnažte se odchytit, nebo se přiblížit ke zvířeti, které je nemocné. Existují zoonotické nemoce, tzn. Nemoce, které přenáší zvíře na člověka a opačně. Pokud vás kočka kousne, může na vás přenést infekci. Profesionální zaměstnanci odchytových služeb mají pro odchyt speciální vybavení. Ne každou kočku je potřeba odchytit. Nepokoušejte se odchytit na pohled dobře živenou kočku, nebo kočku s obojkem. Raději se poptejte v sousedství, zda někdo podobné zvíře nepostrádá. Tyto pasti jsou velmi bezpečné a fungují na jednoduchém principu, takže kočku odchytí snadno a humánně. Do pasti nastražíte krmení, a jakmile vejde kočka dovnitř, dvířka se automaticky zaklapnou a udrží ji vevnitř. Po odchycení nechte kočku v pasti a dovezte ji k veterináři. Nesnažte se ji sami z pasti vyndat. Místní veterinář nebo útulek vám většinou past na živé zvíře zapůjčí. Nemusíte si ji kupovat, i když pokud bydlíte v odlehlé oblasti nebo tam, kde se s toulavými zvířaty setkáváte častěji, může se vám hodit. Není-li za žádných okolností možné použít odchytovou past, použijte kočičí přepravku nebo kartonovou krabici, do které nastražíte krmení jako návnadu. Není to úplně nejlepší řešení, ale zabrat to může. Můžete ji podráždit, takže na vás zaútočí, nebo nechtěně zranit. Nikdy, za žádných okolností neberte toulavou kočku do holých rukou. Zacházejte s toulavými kočkami stejně, jako s divokou zvěří, i když třeba plánujete si kočku ponechat a domestikovat. To chce čas. Budete potřebovat prostor, kam kočku umístíte, třeba i jen do té doby, než ji zavezete k veterináři. Ideální bude, pokud kočku odchytíte co nejblíže datu, kdy si domluvíte kastraci či sterilizaci a odvezete ji rovnou do ordinace. Pokud ji budete muset mít nějaký čas doma, připravte si klidnou místnost, kde může chvíli zůstat. Toulavou kočku byste měli umístit do klidné, tiché části domu, kam nechodí příliš mnoho lidí a kde se bude cítit v bezpečí. Komora, pokoj pro hosty a další místa se stálou teplotou jsou nejvhodnější. Kočka bude klidná a spokojená. Pokud berete kočku k veterináři za méně, než 12 hodin, nemusíte ji krmit. Bude v pořádku a vy přece nechcete otevírat past a pak tam kočku nahánět zase zpátky. Dejte jí trochu vody a nechte kočku v pasti. Měl by to být vždy první krok, pokud se chcete angažovat v životě toulavých koček.
Pokud jste začali vaší konverzaci rozhodně, tak ji tak i ukončete. Ujistěte se, že víte, kdy přestat psát. Nemůžete komunikovat do nekonečně. Vždy nastane chvíle, kdy dojdou slova. Pokud zjistíte, že oba máte se psaním problémy, tak ukončete vaši konverzaci. Odhadněte odpovědi. Pokuste se vytušit, zda se tomu druhému líbíte či ne. Pokud vám dotyčný moc neodpovídá, tak ho zřejmě tolik nezajímáte a měli byste proto ukončit vaši konverzaci. Měli byste se domluvit na příště před tím, než odejdete. Napište si něco jako: "Zase mi někdy napiš" nebo "Napíšeme si zítra znovu?" Nikdy nepište pouze Ahoj. Řekněte, proč odcházíte a co budete dělat. Pokud se chcete s dotyčným člověkem setkat osobně, tak se mu/jí nebojte říci, že se na to těšíte. Zabraňte trapným ahoj. Řekněte, že psaní byla zábava. Udržujte to jednoduché a nenucené. Většina uživatelů Tinderu nechce zůstat pouze u psaní přes Tinder aplikaci, jelikož je to velice neosobní. Pokud si flirtování užíváte, tak získejte telefonní číslo, aby vaše psaní dostalo nový rozměr. Pro spojení mezi vámi také pomůže slyšet hlas toho druhého. Místo, abyste si řekli o číslo, zkuste nabídnout své číslo jako první. Takto můžete mít větší úspěch a dáte tak svému protějšku najevo, že není nucen číslo použít, pokud nebude chtít. Tinder je randící aplikace a většina lidí předpokládá, že se s tím druhým člověkem setkají. Pokud máte oba pocit určitého porozumění, tak tomu druhému dlužíte, abyste se alespoň jednou setkali a zjistili, kam to mezi vámi může vést. Vyberte si bezpečné místo, kde se budete oba cítit dobře. Vyhněte se různým ohraným situacím, jako jít do kina a na večeři. Místo toho jděte raději na oběd nebo drink a zjistěte, kam to povede. Použijte návod na Wikihow pro další rady, kam na rande.
Tento drink se skvěle hodí k odpolední siestě a pláži. Mají ho rádi jak muži, tak ženy. Tato variace na původní drink se skvěle hodí k bazénu, zejména pokud máte rádi sladší nápoje. Zkuste si ho připravit sami! První stroj na mraženou margaritu vynalezl šestadvacetiletý Mariano Martinez v roce 1971. Není ovšem nutné si stroj kupovat – připravte si margaritu sami doma! Pokud máte rádi zmrzlinu, alkohol, nebo oboje, tento drink je pro vás to pravé. Jde o „trojitý“ koktejl, který obsahuje rum malibu, kalhua a bailey’s. V poslední době ale barmani místo tradičního rumu používají i vodku.
Naučte se aktivně naslouchat lidem, abyste jim mohli dát najevo, že respektujete jejich názory. Když k vám někdo bude mluvit, tiše seďte a poslouchejte a aktivně přemýšlejte o tom, co vám říká. Lidé často jen čekají na to, až na ně přijde řada, místo aby naslouchali myšlenkám ostatních lidí. I v případě, že máte pocit, že nesouhlasíte, se snažte zamyslet nad názory ostatních lidí a vcítit se do nich. Když toho druhého vyslechnete a necháte ho vyjádřit svůj názor, projevíte mu úctu. Možná se dokonce necháte překvapit. Pokud chcete prokázat respekt názorům ostatních lidí, klaďte jim otázky. Dávejte lidem otevřené otázky, kterými jim dáte najevo, že vás jejich názory zajímají a že je pozorně posloucháte. Ptát se na otázky neznamená snažit se jejich názory zpochybnit, nebo jim dát najevo, že jim nedůvěřujete. Když budete mít pocit, že vám lidé mají co nabídnout, ptejte se jich. Místo toho, abyste se ptali na další detaily, se ptejte na to, jaký pocit mají lidé z určitých věcí. Když vám někdo řekne příběh, zeptejte se ho, jaký z toho měl pocit. I v případě, že máte pocit, že to víte, ho nechejte, aby vám to řekl. Nechejte jednoduše lidi, aby za sebe mluvili sami. Naučte se rozšiřovat bohatství. Pokud se zdá, že někdo ve skupině moc nemluví, položte mu konkrétní otázku, abyste ho zahrnuli do komunikace. Nemusíte na to upozorňovat tím, že budete říkat například: „Jsi dnes velmi tichý, Petře.“ Stačí, když řeknete: „Petře, co si myslíš o posledním zápase Sparty?“ Když se dokážete vcítit do ostatních lidí, kteří mají jiné zkušenosti a perspektivy, než vy, pomůže vám to projevit jim úctu. Buďte pyšní na své vlastní názory, ale nepředpokládejte, že mají všichni stejný názor a nesnažte se v nich vzbudit nepříjemné pocity. Snažte se své názory trochu usměrňovat a zajímejte se o to, co si myslí ostatní lidé, abyste věděli, jak na ně máte reagovat. Je snadné říct něco o tom, že vám fotbal připadá „hloupý,“ ale nikdy nevíte, zda nemluvíte s někým, jehož zesnulý dědeček si nevydělával jako fotbalový rozhodčí a nemiluje tento sport nejvíce na celém světě. Někdy je uctivé projevit se a vyjádřit svůj názor, abyste dali najevo, že respektujete inteligenci ostatních lidí. Jindy je ovšem lepší zadržet své názory a vyhnout se zbytečným hádkám, které by vám mohly zvednout mandle. Prokázat úctu znamená také vědět, kdy je lepší mlčet. Snažte se své hádky trochu zjemnit už ve chvíli, kdy o nějakém tématu začnete mluvit. Pokud máte pocit, že fotbal na univerzitní úrovni je zbytečným rozhazováním peněz, řekněte to co nejuctivěji, ale vyjádřete to i v případě, že víte, že s tím ostatní lidé nebudou souhlasit: „Trochu mi vadí, kolik peněz se dává sportovcům na univerzitě, protože by tyto peníze byly potřeba na jiných místech. Co si o tom myslíte?“ Tímto vyjádřením projevujete úctu k názorům ostatních lidí a zároveň sdílíte svůj vlastní názor a posloucháte argumenty ostatních. Možná nemá smysl hádat se se svým strýcem o registrovaném partnerství už po stopadesáté. Bude vám stát za to toto téma zmínit u rodinné večeře? Když budete muset s někým nesouhlasit, udělejte to klidně a taktně. Respektujte názory ostatních lidí a neurážejte je, i když s nimi nebudete v žádném případě souhlasit. Snažte se najít něco, co máte společného ještě dříve, než vyjádříte svůj nesouhlas. Začněte chválou a potom se přesuňte k dalším tématům. Stačí říct například jen: „To je dobrá myšlenka. Myslím ale, že na to mám trochu jiný názor...“ Uvidíte, že to bude stačit k tomu, aby rozhovor probíhal klidněji. Když budete chtít někoho kritizovat, měli byste mluvit konkrétně. Vyhněte se jednoduchému nebo urážlivému tónu a frázím, jako „Nemáš pravdu,“ nebo „To je hloupost.“
Použijte ohebnou špachtli k jemnému nadzdvihnutí vychladlých půlek z pergamenového papíru a jejich otočení tak, aby jejich ploché strany směřovaly nahoru. Je snadné půlky makronek poničit, takže se ujistěte, že s nimi zacházíte opatrně. Abyste urychlili chladnutí makronek, doporučuje pekař Eric Lanlard nadzvednout pergamenový papír a nalít trochu studené vody mezi plech a papír. To vytvoří páru, která vám umožní snadno sejmout makronky. Umístěte zdobící špičku do středu půlky makronky a vymáčkněte na makronku zhruba čajovou lžičku náplně. Opakujte s polovinou půlek makronek, které jste upekli. Jemně umístěte druhou polovinu makronky na náplň a jemně ji zmáčkněte, abyste vytvořili sendvič. Pokračujte se zbývajícími půlkami makronek, dokud nebudou slepeny všechny makronky. Vychutnejte si makronky přímo z trouby, nebo je uchovejte ve vzduchotěsné nádobě na pozdější použití. V lednici vydrží několik dní.
. Tento typ vztahu je velmi nezdravý. Aby mohl vztah přežít, manipulativní partner by se musel změnit. Pokud nechce nebo nemůže, je lepší vztah co nejdříve ukončit. Pokud máte pocit, že váš partner ovládá váš život a vyhrožuje vám, když se chcete chovat samostatně, máte velký problém. Pokud s vámi partner manipuluje, jde o jeden z mála případů, kdy není nejlepší rozejít se z očí do očí. Pokud se bojíte partnerovy reakce, udělejte to dopisem nebo po telefonu a požádejte nějakého kamaráda, aby stál po vašem boku. Pokud vás partner respektuje, nebude vás bezdůvodně kritizovat. Konstruktivní zpětná vazba je jedna věc, ale pokud se k vám partner chová nehezky, není to dobré. Pokud například něco rozbijete a partner řekne: „Podívej se, co jsi udělal/a. Musíš být neustále tak nemotorný/á?“ měli byste se zamyslet nad tím, zda nebude lepší tohoto člověka opustit a najít si někoho, kdo vás bude mít opravdu rád. Partnerův nedostatek úcty může být dobře skryt. Může si dělat legraci například z vašeho vzhledu, z vaší kariéry, nebo například naznačovat, že vám něco nejde. I v tomto případě je to ale známka neúcty – a to je problém. Je v pořádku, že se čas od času pohádáte a dobrá hádka může vztah dokonce i vylepšit, protože se oba partneři zbaví frustrací. Pokud na vás ale partner neustále křičí, chová se k vám špatně a krutě a to většinou bezdůvodně, je na čase zvednout kotvy. V tomto případě jde skutečně o důležitý problém. Pokud se partner stydí vás brát do společnosti nebo mluvit o vašem vztahu, měli byste vzít nohy na ramena. Neexistuje moc dobrých důvodů pro skrývání vztahu, pokud tedy nejste mladí a partner se nesnaží váš vztah utajit před svými rodiči. Pokud vás ale partner tají přátelům a známým a odmítá se s vámi například na veřejnosti držet za ruku, je na čase vztah ukončit. Měli byste chodit s někým, kdo je na vás pyšný a nestydí se za vás. Zasloužíte si to. Pokud milování s partnerem začínáte vždy vy, pravděpodobně máte problém. Hlavně pokud si musíte říkat i o polibek na rozloučenou, je ve vašem vztahu něco špatně. Nebojte se o tom mluvit, možná se partner jen stydí, nebo se vás nechce dotýkat, protože jste ho podvedli. Ať už je příčinou cokoli, musíte to vyřešit, protože v takovém stavu nemůže vztah pokračovat dál. Pokud vás například nutí pít, když nemáte chuť, nutí vás do sexu, když nejste připraveni, nebo vás navádí k nebezpečnému jednání, či se chová jinak nepřípustně, je na čase vztah ukončit. Partner si neváží toho, co chcete a v takovém případě si zasloužíte někoho lepšího. Možná chvíli potrvá, než si uvědomíte, že děláte něco, co je vám nepříjemné. Jakmile to ale zjistíte, musíte začít jednat.
Na YouTube najdete možnost "Sdílet" pod každým videem. Na DailyMotion najdete tuto možnost ve formě tlačítka přímo v okně přehrávaného videa. Poznáte ho podle nápisu "Facebook" a loga Facebooku. Pokud sledujete videa na jiných stránkách, vždy hledejte tlačítko s označením "Sdílet". Na YouTube se zobrazí rozbalovací menu. Klikněte na modrobílý symbol "f," což je logo Facebooku. Na DailyMotion jednoduše klikněte na logo Facebooku, které se v okně přehrávaného videa objeví. Na některých stránkách je stále uváděno starší logo Facebooku s nápisem "Sdílet". Video se objeví na vaší zdi a budete ho moci přehrát přímo na Facebooku.
Pokud je váš řez hluboký, široký nebo zubatý, může lékař rozhodnout, že bude potřeba šití, popřípadě svorky, aby se vám rána dobře zahojila. Jestliže lékař přikročí k tomuto kroku, nejprve vám ránu vyčistí, poté vám okolo rány píchne znecitlivující lék a následně ji obváže obvazem nebo gázou. Pomocí chirurgické jehly vám lékař vytvoří stehy, čímž spojí okraje řezné rány dohromady. Stehy jsou dvojího druhu. Existují vstřebatelné, které se v průběhu času rozpustí, anebo nevstřebatelné, které je potřeba po čase odstranit. Existují i speciální chirurgické sponky, které plní stejnou úlohu jako stehy a musí být odstraněny stejně jako nevstřebatelné stehy. O vaše stehy či svorky je důležité pečovat, abyste se ujistili, že se vám rána dobře hojí a nehrozí infekce. Postupujte následně: Udržujte své stehy nebo svorky suché a pokryté obvazem po dobu několika dní. Lékař by vám měl sdělit, jak dlouho by to mělo být. Jedná se obvykle o 1 až 3 dny v závislosti na typu stehů a velikosti rány. Jakmile se stehy mohou namočit, jemně ránu omyjte mýdlem a vodou během sprchování. Ránu neponořujte pod vodu, ať už jste ve vaně nebo při plavání. Velké množství vody může zpomalit hojení a může též vést k infekci. Po omytí místa jej osušte a naneste antibiotickou mast. Následně jej opět obvažte obvazem či gázou, pokud lékař neuvede jinak. Lékař by vám měl sdělit konkrétní dobu. Stehy by se mohli v takovém případě roztrhnout a tím by mohlo dojít ke znovuotevření rány. Pokud se něco takového stane, zavolejte svého lékaře. Zavolejte svého lékaře, pokud se u vás jeví příznaky infekce (například horečka, zarudnutí, otok, hnis). Nevstřebatelné stehy a sponky se většinou odstraňují 5-14 dní po jejich aplikaci. Jakmile vám je lékař vyndá, chraňte jizvu před sluncem a používejte opalovací krém, případně se chraňte oblečením. Zeptejte se svého lékaře, zda vám může doporučit nějaká pleťová mléka nebo krémy.
Texturované tapety jsou k dostání buď v rolích, nebo jednotných kusech, které zavěsíte, připojíte nebo přilepíte ke zdi. Shánějte "texturované tapety" abyste si vytvořili seznam maloobchodních poskytovatelů texturovaných tapet. Texturované tapety jsou k dostání v několika různých provedeních, z nichž každé má jiný návod. Pro aplikaci tapet bude pravděpodobně nejběžnější způsob jednoduše změřit zeď, změřit tapetu tak aby seděla, nařezat kusy tapety a přilepit je na zeď silným lepidlem.
Stres je největší zabiják vůle. Když jsme přepracovaní a frustrovaní, máme sklon k chování, kterého se normálně snažíme vyvarovat. Tím, že si vyvineme dobré návyky, se spíše budeme držet cesty k cíli i ve stresu. Zahrňte do svého každodenního rozvrhu činnosti jako je práce nebo studium. Pomůže vám to ve stresu. Pokud budete na aktivity, které vyžadují vůli, pohlížet jako na nezbytnou součást života, něco jako je čištění zubů před spaním, pravděpodobně budete tyto činnosti vykonávat i ve stresu. Lidé s dobrými návyky jsou také stresem méně ovlivňováni. Pravidelné cvičení , zdravý jídelníček a dobrý spánkový režim vám mohou pomoci, aby stresové situace méně zasahovaly do vašeho života. Prokrastinace může vůli úplně pohřbít. Když odkládáte povinnosti, které se vám jeví jako břemeno, nejspíš je pak neuděláte už vůbec. Vyhýbejte se prokrastinaci jak můžete, pokud chcete mít silnější vůli. Prokrastinace má často kořeny v perfekcionismu. Lidé odkládají věci, protože se bojí, že je nedokážou udělat dokonale. Pochopte, že odkládání práce stres ve skutečnosti nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Je mnohem lepší se zkrátka pustit do práce, i když máte nějaké rezervy, než přešlapovat na místě a přehazovat si úkol jako horkou bramboru. Psaní deníku vám může pomoci posílit vaši vůli, protože uvidíte svůj pokrok. Selhání nebudou tak tvrdá, když se na ně budete moct podívat v porovnání s úspěchy. Řekněme, že jste přes svátky přibrali tři kila. Prohlédněte si své záznamy z doby, kdy jste začínali hubnout a připomeňte si, jak dlouhou cestu jste urazili. Nikdo nezvládne všechno. Pokud chcete mít pevnější vůli, vyhledejte podporu ostatních. Některé konkrétní cíle, jako například přestat pít či kouřit, se vám budou lépe dosahovat s pomocí skupiny – najdete je v nejrůznějších komunitních centrech, nebo se poraďte s psychologem. Promluvte si o cílech, kterých chcete dosáhnout, s přáteli a rodinou. Požádejte je o podporu při vašem snažení. Například jestliže se snažíte omezit alkohol, poproste své příbuzné, aby před vámi nepili.
Studie Hong Kong Shue Yan University ukázala, že lidé, kteří spí obličejem dolů mají mnohem častěji sny o tom, že jsou svázaní, že je někdo dusí nebo prožívají jiné podobné hrůzyplné zážitky. Je třeba poznamenat, že tímto způsobem můžete vyvolat i erotické a sexuální sny, které nemusí splňovat zamýšlený efekt. Pokud víte, že na břiše neusnete, další pozicí, která je pro navození noční můry nejvhodnější je normální na zádech, následovaná spánkem na levém boku. Vědci se rozcházejí v názorech na všeobecně přijímaný mýtus, že noční můry způsobují kořeněná, slaná a tučná jídla. Někteří tvrdí, že narušení spánkového cyklu může vést ke zpomalení nástupu snů a ve výsledku prožijete mnohem méně snů nebo nočních můr. Jiní si zase myslí, že se tím dá zvýšit intenzita snů alespoň u některých osob, a předpokládají, že každý člověk věnuje pozornost reakcím svého těla. Shlédněte před spaním nějaký horor, zahrajte si strašidelnou počítačovou hru nebo si přečtěte nějakou duchařskou povídku. Pokud máte strach z něčeho konkrétního, prohlížejte si obrázek nebo věci, které s touto představou nějak souvisí nebo si jen představujte scénář noční můry, která by pro vás byla obzvláště děsivá. Vaším cílem je dostat strach jen trochu. Pokud se bojíte svých myšlenek, pravděpodobně ani neusnete. Ačkoli neexistují žádné konkrétní studie, které by to potvrdily, mnoho lidí přísahá na to, že vitamín B6 zvyšuje živost snů. Jedna výzkumná práce ovšem předpokládá, že tento vitamín může být efektivní pro zlepšení samotného procesu snění i pro posílení schopnosti vybavovat si prožité sny. Vitamín B6 můžete přijímat stravou, ale i jako suplement. Denní dávka by neměla přesáhnout 60 mg u dětí ve věku 9-13 let, 80 mg u teenagerů mezi 14 a 18 lety, nebo 100 mg u dospělých nad 19 let. Někteří lidé hlásili živější a bizarnější sny po požívání melatoninu, což vám může přinejmenším dát alespoň novou a zajímavou zkušenost, když už ne přímo noční můry. Toto potvrzuje nejméně jedna studie, která předpokládá, že melatonin může ovlivnit sny zejména tak, že v nich budete prožívat přeměny a transformace. Melatonin se obvykle užívá v dávkách 1-20 mg a jen velmi zřídka způsobuje vedlejší účinky. Přesto byste ho ale měli konzultovat se svým lékařem, protože se nemusí dobře snášet s jinými medikamenty, může mít negativní vliv na těhotné ženy a nezanedbatelná není ani možnost, že jste na něj alergičtí. Spánkový cyklus může narušovat třeba kofein, alkohol a nikotin. V malých dávkách můžou způsobovat noční můry. Na druhou stranu příjem těchto látek ve větším množství může spánek narušovat "příliš". Pokud máte problémy s usínáním, měli byste nejprve snížit příjem těchto látek. Stejně tak, pokud se v noci často probouzíte nebo jste ráno unavení. Všechno jsou to znaky toho, že se vám nedostává kvalitního spánku, při kterém byste si odpočinuli, a to může kazit i vaše sny a jejich intenzitu. Pokud tyto látky užíváte jen vzácně nebo vůbec, efekt bude pravděpodobně mnohem lepší než očekáváte. Přesto se vám nesnažíme radit, abyste tyto látky začli užívat na pravidelné bázi jen kvůli navození nočních můr.
Pokud budete jenom upravovat, teď je ten správný čas. Pokud máte strojek na vlasy, nastavte ho na délku, která vám vyhovuje—1,3 - 2,5cm vyhovuje mnoha lidem. Opatrně se ostříhejte pro pocit čistoty. Nemáte strojek? Použijte ostré nůžky a stříhejte rovnoměrně na délku, která vám vyhovuje. Pokud chcete použít žiletku, naložte se do vany, aby byla kůže jemnější a chlupy poddajnější. Půjde to pak mnohem snadněji a vy budete mít příjemnější zážitek. Některým lidem se líbí holit své ochlupení do různých zajímavých tvarů a vzorů. Pokud se to vám a vašemu partnerovi líbí, jděte do toho! Uvědomte si, že když se oholíte, za několik dní to může začít svědit. Použijte neparfémovaný hydratační krém pro zmírnění nepříjemných pocitů. Řádně omyjte a opláchněte vaše genitálie, snažte se umýt vaše zevní genitálie mýdlem. Nepoužívejte mýdlo na stydké pysky a vagínu, může to vést k podráždění a infekcím. Chcete opláchnout zbytky mýdla kvůli parfémovanému aroma a také zabránit růstu nepříjemných bakterií. Vždy si umyjte a opláchněte genitálie po vyndání a před zavedením nového tamponu, nebo vložky. Udržujte vaše čisté, nepoužité spodní prádlo na chladném suchém místě a dobře se o něj starejte--usušte je, hned jak je vyperete. Jinak riskujete, že vaše prádlo bude páchnout hůř než vy (před koupelí).
Viskóza je jemné vlákno, které snadno pouští barvy. Viskózové koberce se tedy snadno poškodí pouhým čištěním. Pokud pro vás má koberec sentimentální hodnotu, měli byste si ho nechat vyčistit profesionálně, abyste měli jistotu, že se vám nepoškodí. Při čištění viskózových koberců jde zejména o to, abyste je očistili a zároveň je udrželi v suchu. Než tedy začnete používat prací prostředky, je dobré pokusit se koberec vyčistit za sucha a až v případě, že se to nepodaří, přistoupit k mokrému čištění. Vezměte koberec ven a vytřepejte z něj veškerou špínu a prach. Můžete ho také vyklepat na klepači. Vezměte si vysavač a odstraňte veškerou usazenou špínu. Několikrát koberec vysavačem přejeďte v protisměru zasazení chlupů a zaměřte se na obzvláště špinavá místa. Pokud to bude možné, vezměte si hlavici, která nemá mechanický kartáč. Viskóza je velmi křehké vlákno a mechanickými kartáči byste ho mohli poškodit. Pokud je koberec i po vysátí stále špinavý, budete ho muset opatrně vyprat. Položte si ho na prkno, nebo ho přilepte ke stolu, který si můžete ušpinit. Praní viskózových koberců vyžaduje drhnutí, takže musíte zajistit, aby se vám koberec nepohyboval po podlaze a aby z něj nepouštěla barva ani na podlahu, ani na okolní koberce. Nachystejte si vlažnou vodu a přidejte do ní několik kapek mýdla, abyste vytvořili čistící roztok. Vezměte si jemný kartáč (například na mytí oken) a vykartáčujte roztokem ušpiněné části koberce. Nepoužívejte žádné hrubé kartáče, ani mechanické kartáče, které by mohly viskózu poškodit. S roztokem to také nepřehánějte – čím méně vlhkosti, tím méně barvy vám koberec pustí. Je dobré otestovat si roztok na malé části koberce a zjistit, zda vám ho nepoškodí. Budete díky tomu vědět, zda roztok způsobí pouštění barvy, nebo vám koberec nepoškodí jiným způsobem. Celulózová vlákna (včetně viskózy) po namočení často zežloutnou. Pokud se tomu chcete vyhnout, jemně namočte koberec do směsi octa a vody. Kyselina octová pomůže předejít žloutnutí. Až koberec uschne, nebude zažloutlý, nebo bude pouze velmi mírně zažloutlý. Pokud chcete z koberce odstranit co nejvíce vlhkosti, vysajte ho po mokrém čištění znovu a zaměřte se zejména na velmi vlhká místa. Jak jsme již uvedli, neměli byste koberec vysávat pomocí mechanických hlavic, abyste ho nepoškodili. Viskózová vlákna mohou po uschnutí ztuhnout a na koberci se mohou vytvořit hrubá, nerovnoměrná místa. Pokud se tomu chcete vyhnout, měli byste koberec jemně postříkat aviváží naředěnou vodou v rozprašovači. Díky tomu vlákna neztuhnou a nevytvoří na koberci nevzhledné mapy. Možná budete muset některá vlákna po uschnutí koberce rozplést. Udělejte to ručně a velmi opatrně. Když necháte koberec uschnout lícem dolů, vyhnete se zežloutnutí koberce, které se často objevuje po uschnutí viskózových vláken. Položte koberec na čistý suchý povrch, nebo ho horizontálně pověste a nechejte ho uschnout. Když ho pověsíte vertikálně, jeho spodní strana bude žlutější, než horní strana. Jak jsme již zmínili, viskóza snadno pouští barvu, takže pokud chcete mít jistotu, že se vám od koberce neušpiní jiné látky (zejména drahé koberce), musíte počkat, až bude úplně suchý. Skvrny od barvy se z koberců špatně odstraňují a když koberec pustí barvu, už s tím nic neuděláte.
Pokud nemáte zavařovací hrnec, můžete si vytvořit vlastní. Najděte hrnec nebo pánev na omáčky, která je tak velká, že se do ní vejdou sklenice. Také by tam mělo být místo na vodu 2,5 cm nad sklenicemi. Na dno hrnce dejte předtím, než do něj dáte sklenice, žínku nebo utěrku. To zabrání sklenicím v přímém kontaktu s kovem hrnce. Doba zavařování se liší podle typu zavařovacího hrnce, který máte, a nadmořské výšky, v níž se nacházíte. Ujistěte se, že si přečtete instrukce k vašemu hrnci. Pokud používáte zavařovací hrnec s vařící vodou, tato vodítka by měla pomoci. V nadmořské hladině 0-300 m. n. m. zavařujte 10 minut. V 300-900 m. n. m vařte 15 minut. 900-1800 m. n. m. vařte 20 minut. Pokud jste nad 1800 m. n. m., vařte 25 minut. Pokud používáte tlakový zavařovací hrnec, budete potřebovat zhruba 8 minut. Ujasněte si to v návodu k použití vašeho zavařovacího hrnce.
Ať už vaše tělo otéká kvůli zranění nebo špatnému krevnímu oběhu, je nejlepší nechat oteklému místu trochu času na odpočinek. Pokud máte oteklou nohu, usilovně se snažte jí alespoň pár dní nepoužívat, dokud se otok nezmírní. Pokud máte zraněnou nohu, zvažte použití berlí nebo hole, abyste zmírnili tlak na oteklé místo. Pokud máte oteklou ruku způsobenou zraněním, používejte k dělání věcí druhou ruku, nebo někoho poproste o pomoc. Kdykoliv sedíte nebo ležíte, podepřete oteklé místo polštáři, zhruba do úrovně vašeho srdce. To zabraňuje krvi hromadit se v oteklé oblasti a pomáhá krevnímu oběhu. Pokud je to třeba, použijte závěs, abyste udrželi ruku vyvýšenou. Pokud je otok vážný, udělejte si čas na to sednout si a vyvýšit oteklou část na několik hodin. Vysoké teploty otoky zhorší, takže udělejte svému otoku laskavost a přiložte studený obklad. Vyvarujte se přikládání ledu přímo na kůži, ale zabalte pytlík s ledem do ručníku a přiložte ho na oteklé místo. Dělejte to vždy po dobu 15ti minut, několikrát denně. Nesteroidní protizánětlivé léky jsou léky, které snižují bolest a otok. Nejběžnější varianty jsou acetaminofen, ibuprofen a naproxen. Promluvte si se svým lékařem o tom, který lék může být ve vaší situaci nejlepší.
Tento druh dýmky je „čistý“ protože vám na to stačí jen jablko a něco dost ostrého na to, abyste s tím do jablka udělali díru. Použijte vždy čerstvé jablko. Měkké přezrálé jablko by se vám mohlo při propichování rozpadnout. Ideální je použít propisku, kterou můžete odšroubovat, abyste z ní mohli před propichováním jablka vyndat náplň. Jinak riskujete, že se vám inkoust dostane do jablka. Až budete mít náplň propisky venku, našroubujte špičku zase zpět. Nepoužívejte obyčejnou tužku, mohla by se vám v jablku zlomit.
Pomůže to, aby se vlasy zvlnily, až budou schnout namotané na ponožce. Můžete v něm spát přes noc, nebo ho normálně nosit. Až z něj vyndáte ponožku, vlasy budou měkce vlnité. Přestříkejte je lakem na vlasy, aby kudrny nezplihly.
Hrát si s ostatními psy je běžnou součástí vyrůstání vašeho štěněte. Stejně jako u lidí v dětství jde o dobu objevování a učení. Když si vaše štěně bude pravidelně hrát s ostatními dobře vychovanými psy, které není potřeba učit, že nemají kousat ostatní, také se naučí hrát si jemně s ostatními psy i s vámi. Můžete svého psa zapsat do výcvikových lekcí, kde se naučí všechny důležité dovednosti a zároveň si užije legraci. Vezměte si psí hračku nebo kost a dejte ji psovi, aby nekousal vás. Naučí se tím, že může kousat pouze své hračky a kosti a ne vás. Hrát si se psem na boj je zábava, ale možná tím své štěně naučíte špatné věci. Podporujte u něj jiné formy hry, které nezahrnují kousání do prstů, rukou, kotníků a prstů u nohou. Naučte svého psa aportovat. Při výcviku se držte vždy stejných pravidel. Naučte svého psa přetahovanou. Při výcviku se držte stále stejných pravidel a když se pes dostane příliš blízko vašim rukou, naučte ho, aby se pustil. Dávejte psovi spoustu zajímavých a nových hraček, díky kterým vás nebude chtít kousat. Když se váš pes bude nudit, bude vyžadovat vaši pozornost kousáním. Hračky byste měli střídat, aby si na ně pes nezvykl a nenudil se. Než si začnete hrát se psem, nastříkejte si na ruce a na tělo přípravek, který psa odradí. Když vás pes začne kousat, přestaňte se hýbat a počkejte na to, až zareaguje na chuť přípravku. Když vás pustí, pochvalte ho a hrajte si s ním dál. Můžete použít například hořké jablko, mentolovou mast, olej z čajovníku, nebo bílý ocet. Můžete také psovi do úst nastříkat sprej na osvěžení dechu, který ho odradí jak chutí, tak zvukem. Stříkejte si roztok na tělo a na oblečení alespoň dva týdny v kuse. Po dvou týdnech si štěně už pravděpodobně zvykne na to, že by vás kousat nemělo. Pokud je pes procvičený (tak, že se unaví), nebude si vámi hrát hrubě, takže se u něj zlozvyky nikdy ani neobjeví. Unavené štěně se většinou chová slušně. Někdy je lákavé psa fyzicky potrestat tím, že ho udeříte, nebo mu zamáváte rukou před obličejem. Problém je to, že tyto reakce mohou způsobit jen dvě věci: pes vás bude stále při hraní kousat, nebo se k vám bude chovat ještě mnohem agresivněji. Vyhýbejte se fyzickým trestům, kterými byste mohli svého psa zastrašit a způsobit, že by se vás bál. Pokud přemýšlíte o tom, že byste psa trestali fyzicky, měli byste kontaktovat profesionálního cvičitele nebo veterináře a požádat o radu. Je jasné, že vás nebaví nechat se od svého štěněte kousat, ale je důležité, abyste si vytvořili pevný vztah a k tomu je nezbytné si se psem hrát. Nevzdávejte se hraní jen proto, že vaše štěně ještě neví, jak si hrát jemně. Naučte ho, co je správně a co je špatně a neopouštějte ho, bude to tak lepší pro vás oba.
Úvodní (indukční) fáze je navržena pro nakopnutí Atkinsovy diety uvedením těla do stavu ketózy, při kterém dochází k metabolizaci uloženého tuku. Někteří lidé můžou zhubnout v prvních dvou týdnech i více než 7 kilogramů, ovšem to pouze za předpokladu, že mají velké tukové zásoby, obvykle 50 kilogramů a více. Přesto je v úvodní fázi běžný úbytek 2-3 kilogramy. Ketóza nastává tehdy, když už vaše tělo nemůže brát energii z cukrů a začne ji produkovat pálením tuku. Mohou ji provázet některé vedlejší účinky, jako je nausea, bolest hlavy, mentální únava a špatný dech. Ne každý se do stavu ketózy dostane. Nevolnost v průběhu stravovacích změn je úplně normální, a to obzvláště tehdy, když jste se po delší dobu stravovali nezdravým jídlem. Nezapomínejte také na řádnou hydrataci, užívání vitaminů a dostatečný spánek. Po odstranění nezdravých sacharidů můžete uvolněné místo zaplnit zeleninou, tukem a bílkovinami. Atkinsova dieta je narozdíl od ostatních diet založená hlavně na ZELENINĚ. Konzumací zdravých sacharidů ze zeleniny doplníte do těla potřebné živiny a přesto budete stále hubnout. Tuky a bílkoviny potom můžete přijímat například skrze následující potraviny: Můžete si dát kuře, červené maso, ryby a vejce (včetně žloutků). V každém jídle by mělo být obsaženo nejméně 120 gramů bílkovin. V průběhu této fáze si můžete dopřáte i tuky ve formě olivového oleje nebo majonézy. Nasycené a trans mastné kyseliny nahraďte mono a polynenasycenými mastnými kyselinami. Vyhýbejte se zpracovanému masu, do kterého mohl být přidán cukr a museli byste ho tak počítat mezi sacharidy. U Atkinsovy diety se musíte zaměřovat převážně na konzumaci zdravých sacharidů ze zeleniny. V první fázi se pokuste každý den sníst alespoň 12-15 gramů sacharidů z listové zeleniny, kořenové zeleniny (brokolice, květák apod.) a dalších druhů, jejichž seznam v angličtině naleznete zde: https://www.atkins.com/how-it-works/atkins-20/phase-1/low-carb-foods. Množství zkonzumovaných sacharidů se každý den snažte držet co nejnižší. V této fázi diety vám to pomůže hubnout. V této počáteční fázi byste měli jíst maximálně 20 gramů sacharidů denně, přičemž 12-15 gramů by mělo připadat na zdravé sacharidy ze zeleniny. Pamatujte, Atkinsova dieta je založena na ZELENINĚ. Žádná jiná dieta nepřikládá zelenině takový význam! V průběhu úvodní fáze se vyhýbejte ovoci a obilovinám, jako je například chléb nebo těstoviny. Ujistěte se, že 12 až 15 gramů sacharidů pochází ze zeleninového zdroje. Naprostým základem je zelenina s téměř nulovým obsahem sacharidů. Mezi takovou zeleninu patří okurky, špenát, brokolice, kyselé zelí, avokádo, bílá ředkev, červená či bílá cibule, cuketa a další. V průběhu dne jezte každé 2-3 hodiny. Chcete-li nastartovat metabolismus, můžete si místo toho dát raději pět až šest menších jídel. Tři jídla denně nepřinesou většině lidí optimální výsledky, ale přesto budou fungovat. Při jídle si dejte pozor a snězte jen tolik, abyste zahnali hlad. Nepřejídejte se. Dejte si minimálně jednu svačinu dopoledne a jednu odpoledne. Zaženete tak nápory chutí a udržíte správnou hladinu energie. Udržování energetických zásob je velmi důležité. Svačiny skládejte z potravin bohatých na tuk a bílkoviny. Tuk a bílkoviny pomáhají regulovat krevní cukr a prodlužují pocit sytosti. To je důležité v každém redukčním programu, ale v dietě se sníženým přísunem sacharidů obzvlášť. Ujistěte se, že vaše svačiny obsahují minimální množství sacharidů. Nebojte se radikálně změnit své dosavadní svačinové návyky. Vyzkoušejte třeba zeleninu s hummusem, ďábelská vajíčka nebo sušené hovězí (jerky). V nízkosacharidové dietě pijte 2 litry vody denně. Navíc si můžete dát 2 šálky vývaru nebo 2 lžíce sójové omáčky a doplnit tak potřebný sodík a draslík. K překonání velkých změn, které tato dieta vyžaduje, budete možná potřebovat jistou podporu. Důležitá je také příprava na určité fyzické výzvy, jakými jsou například nedostatek energie nebo závratě. Hlídejte svůj rozpočet a přizpůsobte ho většímu množství zeleniny, bílkovin a dalších čistých surovin. Zkoušejte nové pokrmy, které novému stravování vyhovují a ozvláštněte si tak jídelníček. Nepříjemným vedlejším účinkům a potencionálnímu nedostatku určitých živin se můžete vyhnout tím, že se na to předem připravíte. V první fázi diety byste neměli setrvávat déle než 2-4 týdny. Někteří lidé se pokoušejí vydržet v úvodní fázi celé měsíce nebo dokonce více než rok, ovšem to je pro lidské tělo VELMI nezdravé. Takové počínání nedoporučuje ani sám Atkins. Pokud jste v úvodní fázi déle než jeden měsíc, pak už nedržíte Atkinsovu dietu. Ta totiž sestává ze setrvalého progresu a postupného začleňování zdravých sacharidů zpět do jídelníčku. Pijte dostatek vody. Užívejte vitaminy a minerály ve formě doplňků stravy. Dostatečně odpočívejte. Přijímejte dostatečné množství vlákniny. Sledujte svou hmotnost a zvláštní pozornost věnujte svému osobnímu pocitu z toho, nakolik jste ve skutečnosti zhubli. Váhový úbytek NIKDY není jediným měřítkem, na základě kterého byste se měli rozhodovat o přistoupení k druhé fázi diety. Pravidelně se měřte, kontrolujte jak vám sedí oblečení a pokud jste v úvodní fázi již měsíc, přejděte do Fáze 2. Neexistuje žádná minimální hmotnost, které byste před postupem do druhé fáze museli dosáhnout. V první fázi nezůstávejte DÉLE než 4 týdny. NIKDY byste neměli v indukční fázi zůstávat déle než 6 měsíců. To už NENÍ Atkins. Kdokoli vám bude tvrdit, že byste "měli" zhubnout určitou hmotnost (například 7 kilogramů) nebo že byste měli zůstat u první fáze po dobu šesti měsíců či dokonce rok, LŽE. Takoví lidé se vám snaží podsouvat nebezpečnou a velmi nezdravou dietu. Pro další informace kontaktujte nějakého odborníka na podobné redukční stravování.
Přidejte do chilli 180 ml plechovku rajčatového protlaku během posledních 30 minut vaření. Důkladně promíchejte, aby se všechno spojilo. Většina chilli omáčky je na bázi rajčat, takže přidáním rajčatového protlaku chuť pokrmu příliš neovlivníte. Může nicméně trochu snížit "ostrost," takže budete možná muset přidat trochu koření, abyste chuť vyvážili. Protože rajčatový protlak může být trochu nahořklý, přidejte do chilli 1 lžíci nebo lžičku (5 - 15 ml)krystalového cukru. Cukr vyrovná hořkost a dodá chilli lehkou nasládlost. Pokud chilli chcete pouze zahustit, přidávejte rajčatový protlak pomalu. Použijte vždycky jen 1/3 plechovky každých přibližně 10 minut. Po každém přidání protlaku zamíchejte. Tak budete mít kontrolu nad hustotou omáčky a zabráníte tomu, aby byla příliš hustá. Pak fazole vraťte do omáčky, zamíchejte a ještě několik minut vařte, dokud se jídlo celé neprohřeje. Při mixování horkého jídla buďte opatrní, obzvlášť, pokud to děláte v mixéru. Pyré může vystříknout ven a způsobit vám popáleniny, pokud nebudete držet víko těsně přiklopené a zajištěné silnou utěrkou. Pokud očekáváte, že bude chilli příliš řídké ještě před začátkem vaření, můžete si situaci zjednodušit tím, že rozmixujete 1/2 šálku (125 ml) fazolí předtím, než je do omáčky přidáte. Přidat můžete sterilované fazole z konzervy, nebo si je uvařte sami. Nemusíte je rozmačkávat, aby se vaše chilli zdálo hustší. Použijte červené fazole, nebo druh pinto. Levný způsob, jak zahustit chilli i bez fazolí a získat například skvělou omáčku k párku v rohlíku, nemusí vůbec obsahovat maso. Tajemná přísada se jmenuje ovesné vločky! Sušené vločky dokážou absorbovat spoustu tekutiny a vařením se změní na vláčné a chutné kousky, aniž se při vaření rozpadnou. Prohlédněte si nádobu, abyste odhadli množství hotových ovesných vloček, které jsou potřeba k absorbování tekutiny, a s množstvím to nepřežeňte. Předvařené ovesné vločky stačí v omáčce povařit několik minut, klasické vločky potřebují přibližně půl hodiny. Občas je tekutina sama o sobě dostatečně hustá, ale chili jako takové neobsahuje dostatek pevných složek, aby bylo syté a plné. V takových případech se nebojte recept trochu upravit podle své fantazie. Nezapomeňte jen na to, že spousta surovin obsahuje hodně vody, takže při vaření změknou, nebo vodu dokonce předají omáčce. Když přidáte předvařené ingredience, jako například scezená rajčata, cibuli, kukuřici, fazole, okru atd. ke konci vaření, chilli bude hezky syté, ale pokud je přidáte k omáčce uprostřed vaření, vypustí vodu a chilli bude příliš řídké. Přidejte k chilli během dušení syrové nudle, které nasají přebytečnou tekutinu. Nechte je vařit asi 10 - 15 minut, dokud nebudou tak měkké nebo al dente, jak je máte rádi. Přidejte nasekaná rajčata - čerstvá nebo z konzervy. Nechte je zlehka dusit přibližně 10 minut, aby se dobře prohřála v případě sterilovaných, nebo déle, aby změkla v případě čerstvých. Použijte nasekanou papriku, například 1/2 až 1 papriku, nakrájenou na kostičky, pokud chcete pokrmu dodat lehce nasládlou chuť. Chcete-li přidat chilli na ostrosti, použijte pálivou chilli papričku. Nechte ji podusit dalších asi 5 až 10 minut. Smíchejte nasekanou nebo drcenou sušenou cibuli a nechte dusit, aby nasákla vodu. Sušená cibule přidá chilli sladce kořeněnou chuť, ale nebude vám po ní páchnout dech, jako po čerstvé cibuli.
Příprava ořechu k zasazení může znamenat i několik měsíců čekání a míra úspěšnosti je relativně nízká. Pokud nemáte čas nebo trpělivost, kupte sazenici a přeskočte k instruktáži pěstování sazenic. Ještě před tím, než se rozhodnete pro některou z těchto metod, je třeba si uvědomit, že některé druhy ořešáků (např. černý) vypouští do okolní půdy chemické látky, které mohou zabít rostliny v jeho blízkosti včetně borovic, jabloní, rajčat atd.S přihlédnutím k velikosti ořešáků a často i jejich masivnímu rozrůstání, to z nich dělá stromy značně nepopulární převážně pro městskou výsadbu. Na podzim nasbírejte ořechy ze země nebo jemně klepněte nějakou tyčí do větví, aby uzrálé kusy spadly. I zralé, popadané ořechy budou obalené v tlusté slupce zelené nebo hnědé barvy. Varování: slupky ořechů mohou podráždit kůži nebo poskvrnit oblečení. Doporučujeme použít ochranné rukavice. Pokud plánujete výsadbu sadu, poraďte se s odborníkem, který druh a variantu pro vaši lokalitu a účel zvolit. Idální je sázet semena nebo ořechy z lokality vzdálené maximálně 150 km. Ořešáky jsou v našich podmínkách adaptované na výkyvy teplot, obecně můžeme říct, že teploty pod -2°C škodí sazenicím. Některé druhy jsou odolnější než jiné. Varianty se v drobnostech odlišují, všechny jsou většinou lehce citlivé na jarní mrazíky, ale mrazuvzdorné až do cca -30°C. Mají chutné plody rostoucí v různých uskupeních, jednotlivě nebo po dvou. Ceněné jsou i pro kvalitní dřevo. Ořechy koupené v obchodě pravděpodobně nebudou mít dostatek vlhkosti pro vyklíčení. A i kdyby měly, většinou jsou vypěstovány na hybridních stromech nebo stromech z jiných klimatických podmínek, takže by se vám stejně neujmuly. Ořešák může vyrůst i z nevyloupnutého ořechu, většina pěstitelů obal ale odstraňuje, aby zkontrolovali kvalitu samotného ořechu. S vyloupnutým ořechem se pak také lépe zachází. Pro snadné odstranění obalu ořechy namočte do nádoby s vodou, dokud na omak nezměknou, což u nejtvrdších ořechů může trvat i 3 dny. Změklé ořechy rukou oloupejte. Vyschlé slupky je téměř nemožné odloupnout. Zkuste je přejet autem. Potřebujete-li vyloupat velké množství ořechů, zkuste použít drhlík na kukuřici (pokud takovou možnost máte) nebo je 30 minut nechte ve stavební míchačce s vodou a štěrkem. Stejně jako semena jiných rostlin, tak i ořech potřebuje před sázením vlhké, chladné prostředí, aby se rostlina probrala z letargie a začla vyrážet ze svého obalu. Pro ořechy, v závislosti na typu a odrůdě, by tato doba vlhka a chladu měla trva asi 3-4 měsíce. Tomuto procesu se říká stratifikace a u ořechů by měla vypadat následovně: Menší množství ořechů dejte do plastikového sáčku s vlhkou rašelinou nebo pískem. Takto je nechte v lednici nebo jiném místě s teplotou 2°C-5°C. Pro velká množství ořechů vykopejte díru do vlhké zeminy, asi 30-60 cm hlubokou. Do díry naskládejte ořechy ve vrstvách, které oddělíte pískem, listy a mulčem. Díru zakryjte a ochraňte před hlodavci.
Odemkněte vůz dálkovým ovládáním či klíčkem a vlezte si na sedadlo řidiče. Upravte si pozici sedadla ve všech směrech, ve kterých je to možné, respektive nutné. Musíte být schopni pohodlně dosáhnout na veškeré ovládací prvky auta, a také mít neomezený výhled z vozu. Nastavte si zrcátka tak, abyste v nich perfektně viděli boky auta, i prostor za ním. Než se rozjedete, najděte slepé místo ve výhledu z vozu, abyste věděli, kam se podívat před odbočováním a přejížděním z pruhu do pruhu. Zásadní je najít plynový a brzdový pedál, volant a volič převodovky, a také ovládání světel, rozmrazování čelního skla a stěračů dříve, než vůbec pojedete. Brzdový a plynový pedál jsou umístěny vpředu dole v místech, kde máte nohy. Brzdový pedál je nalevo, plynový pak napravo. Volant, to je to velké kolo uprostřed přístrojové desky. Když s ním budete otáčet doleva a doprava, zatočí i auto. Na sloupku řízení (obvykle vlevo) je malá páčka, která má neutrální polohu uprostřed, a kterou lze také překlopit do funkčních poloh nahoře a dole. Ta páčka ovládá blinkry. Ovladač pro zapnutí a vypnutí světel najdete na přístrojové desce nalevo od volantu, nebo také coby knoflík na jedné z páček u sloupku řízení. Páku voliče převodovky obvykle najdete na jednom z následujících míst: buď je připevněná na pravé straně sloupku řízení, nebo vprostřed mezi sedadly řidiče a spolujezdce. K ní patří také displej, který signalizuje zařazené rychlosti, obvykle označené písmeny "P", "D", "N" a "R", doprovázenými několika čísly. U voličů převodovky integrovaných do sloupku řízení najdete tento displej nejčastěji pod tachometrem na přístrojové desce. Vždy se ujistěte, že jsou připoutaní všichni lidé v autě.
Jedním z nejtěžších kroků k dosažení cíle je ten první krok. Začněte ihned. I v případě, že nevíte, co přesně byste měli udělat, se do toho pusťte a řiďte se svými instinktem. Udělejte něco, co vás přiblíží vašemu cíli. Když tento krok splníte, budete vědět, že jste se vydali na cestu. Když budete mít pocit, že jste ihned udělali nějaký pokrok, budete mít větší šanci, že u práce na svém cíli vydržíte. Pokud je vaším cílem například „jíst zdravěji,“ jděte do obchodu a nakupte si čerstvé ovoce a zeleninu. Zbavte se všeho nezdravého jídla, které máte doma. Najděte si na internetu zdravé recepty. Těchto malých cílů dosáhnete snadno, ale budou se rychle sčítat. Pokud se chcete naučit něco nového, budete muset začít trénovat. Pokud se chcete stát skvělým hudebníkem, vezměte si kytaru a učte se základní akordy. Začněte číst knihy, které vám pomohou naučit se nové dovednosti. Bez ohledu na váš cíl můžete vždy udělat něco pro to, abyste začali ihned. Pokud jste postupovali podle kroků v předchozí sekci článku, měli byste mít přehled o tom, jaké kroky musíte učinit, abyste dosáhli svého cíle. Nyní je na čase se do toho pustit. Pokud je vaším cílem například koupit si dům se třemi pokoji, jděte na webové stránky realitních kanceláří a zkuste s najít domy, které splňují vaše kritéria. Určete si rozpočet a zjistěte, kolik peněz budete moci zaplatit hotově. Založte si spořící účet a začněte šetřit. Splácejte všechny své účty spořádaně, abyste splnili podmínky pro získání hypotéky. Výzkumy prokázaly, že vizualizace může pomoci zlepšit vaši výkonnost. Existují dva typy vizualizace: vizualizace zaměřená na výsledek a vizualizace zaměřená na proces. Pokud chcete dosáhnout svých cílů, měli byste tyto dva typy vizualizace zkombinovat. U vizualizace zaměřené na výsledek si představujte, jak dosahujete svého cíle. Představujte si to co nejkonkrétněji a v detailech. Jaký máte pocit? Kdo vám přišel pogratulovat? Jste a sebe pyšní? Jste šťastní? U vizualizace zaměřené na proces si představujte kroky, které musíte učinit, abyste svého cíle dosáhli. Pokud je vaší cílem například vlastnit malou společnost, představujte si vše, co musíte udělat pro to, abyste tohoto cíle dosáhli. Představujte si, jak si vytváříte obchodní plán, žádáte o půjčku pro podnikatele, sháníte investory atd. Vizualizace zaměřená na proces pomůže vašemu mozku „zakódovat pozitivní vzpomínky.“ Psychologové tvrdí, že vám tento proces může pomoci věřit tomu, že svých cílů dosáhnete, protože váš mozek již cítí pocity spojené s úspěchem. Každý den své cíle upravujte a alespoň jednou si je čtěte. Můžete si je přečíst ráno po probuzení a večer před spaním. Každý den se zamyslete nad tím, co jste udělali pro to, abyste svých cílů dosáhli. Až splníte některý z cílů na svém seznamu, nemusíte si ho hned celý odškrtávat. Přesuňte ho na seznam „dosažených cílů.“ Někdy se lidé soustředí jen na to, čeho nedosáhli a zapomínají na cíle, které se jim podařilo splnit. Mějte u sebe také seznam dosažených cílů – bude pro vás skvělým zdrojem motivace. Najděte si mentora, nebo někoho, kdo dosáhl stejných cílů, na kterých pracujete. Tito lidé vám mohou pomohou dosáhnout vašich cílů a varovat vás před věcmi, kterým byste se měli vyhýbat. Pozorně jim naslouchejte a pravidelně s nimi konzultujte své strategie. Stejně jako ve škole byste se sami pravděpodobně nechtěli učit pokročilou matematiku. Je mnohem jednodušší mít učitele, který zná „vzorce“ pro úspěch. Mentor vám může pomáhat na vaší cestě, vysvětlovat vám, jak správně překonávat překážky a slavit s vámi vaše úspěchy. Dobrý mentor na vás za dosažení cíle bude tak pyšný, jako vy sami.
Smíchejte si 3 lžičky semínek s teplým mlékem nebo nějakou jeho náhražkou. Nechejte směs asi 15 minut odstát a čas od času ji promíchejte. Před jídlem ji potom znovu ohřejte. Samotná směs mléka a semínek bude možná trochu bez chuti, takže si ke kaši přidejte sušené ovoce, ořechy nebo med. Můžete kaši také posypat trochou skořice nebo kakaa. Ze dvou lžic semínek uděláte hustou kaši. Pokud chcete trochu řidší kaši, použijte méně semínek. Vmíchejte si do kaše nějaké dochucovadlo v prášku. Zkuste kakao, melasový prášek nebo ovocnou šťávu. Rozmixujte semínka v mixéru nebo je rozmelte mlýnkem na kávu a udělejte z nich mouku. Můžete jimi nahrazovat obyčejnou mouku, nebo je s moukou při pečení smíchat. U hustých těst můžete semínka smíchat s moukou půl na půl. U vlhkých těst můžete přidat jeden díl semínek na dva díly běžné mouky. Místo abyste je drtili na mouku, je můžete k těstu přidat celá. Přidejte k těstu na chléb, na muffiny nebo na sušenky či palačinky 3-4 lžičky semínek chia. Pokud u vás doma někteří lidé nechtějí semínka jíst, přidejte jim je do pokrmů. Můžete semínka přidat k omáčce na těstoviny, nebo například k dušené zelenině. Mleté maso na hamburgery nebo masové koule můžete zahustit 1 nebo 2 lžičkami semínek na 450g masa a nemusíte používat strouhanku. Přimíchejte si semínka do míchaných vajec, omelet a dalších vaječných pokrmů. Přidejte si trochu semínek do svých oblíbených smažených jídel. Smíchejte 15 ml semínek se 4 lžícemi vody a nechejte je asi 30 minut odstát. Čas od času je promíchejte a počkejte, než se z nich utvoří hustý gel. Pokud budete chtít méně hustý gel, smíchejte si ho s vodou. Tento gel můžete v lednici skladovat až 2 týdny. Když si ho vyrobíte předem, budete ho moci vmíchat do připravených jídel a nebudete muset čekat, než vám nabobtnají nová suchá semínka. Tento gel můžete použít také místo vajíček při pečení. Pět lžic tohoto gelu vám poslouží stejně, jako jedno vejce. Nemůžete z gelu dělat omelety a další pokrmy, které jsou jen z vajec, ale k pečení ho použít můžete. Přidejte si k misce polévky 2-3 lžičky semínek. Můžete také zahustit různé omáčky. Pořádně semínka zamíchejte a nechejte je odstát.
Většina obrázků, které stáhnete z internetu, už komprimovaná je. Formáty .jpg, .gif a .png jsou všechny jistým druhem komprese, jejichž další komprimace povede k prudkému poklesu kvality. Komprimace obrázků je nejvhodnější využít v případě, kdy pracujete se snímky přímo z fotoaparátu, nebo se soubory ve formátu .bmp. Komprimovaný obrázek nelze dekomprimovat. Vždy tedy ukládejte komprimovanou verzi do samostatného souboru, abyste nepřišli o originál. Obrázky lze v podstatě komprimovat dvěma způsoby: "bezztrátově" a "ztrátově". Bezztrátová komprese je vhodná ve chvíli, kdy potřebujete vytvořit přesnou repliku původního souboru, a nejčastěji se používá na kresby, grafy a pro lékařské zobrazování. Ztrátová komprese je pak vhodná ve chvíli, kdy si ztráty kvality téměř nepovšimnete, a nejčastěji se používá na fotografie. .gif, .tiff a .png jsou bezztrátové formáty. .jpg je nejrozšířenějším ztrátovým formátem obrázků. Téměř všechny editory obrázků podporují kompresi, jelikož vám umožní uložit obrázek v různých formátech. Pokud si pak zvolíte komprimační formát, dostanete možnost určit stupeň komprese, který se použije. Photoshop, GIMP, a dokonce i Malování vám umožní uložit soubory obrázků v komprimačním formátu. Poslouží vám k tomu v podstatě libovolný program pro úpravu obrázků – s některými programy však získáte více možností nastavení kvality. Pak budete moci uložit kopii originálního souboru v novém formátu. Pracujete-li v Malování či jiném základním obrázkovém editoru, pak musíte kliknout na možnost "Uložit jako". Formát, který vyberete, by se měl odvíjet od povahy obrázku. Pokud komprimujete fotografii, vyberte formát .jpg. Pokud komprimujete obrázek obsahující méně než 256 barev, zvolte .gif. Komprimujete-li snímek obrazovky, kresbu, komiks či jiný umělý obrázek, sáhněte po formátu .png. Komprimujete-li obrázek obsahující vrstvy, které chcete zachovat, zvolte formát .tiff (pozor, .tiff nemusí být vždy nutně považován za komprimační formát). Obrázkové editory typu Photoshop či GIMP po vás budou po kliknutí na tlačítko Exportovat chtít vybrat nastavení kvality a komprese. Kvalitu komprese či kvality můžete obvykle upravit pomocí posuvníku. Zvýšení komprese (snížení kvality) vás dovede k výrazně menšímu obrázku, vznikne v něm však zároveň řada artefaktů a barevných změn. Pro nalezení dobrého kompromisu mezi velikostí a kvalitou si tak možná budete muset s nastavením trochu pohrát.
Hůlky jsou nejlehčími pomůckami pro chůzi a přenášejí váhu ze zápěstí na předloktí. Většinou se používají při léčení mírných zranění, nebo pro zlepšení rovnováhy. Hůlka nemůže unést velkou část váhy vašeho těla. Hůlky seženete v mnoha formách, které jsou navrženy tak, aby uspokojily potřeby nemocných. Zaměřte se na tyto faktory: Rukojeť. Některé hůlky se drží dlaní a prsty, jiné se opírají o předloktí. Vyberte si pevnou a pohodlnou hůlku, ne takovou, která bude moc velká nebo vám bude klouzat. Násada. Násada je dlouhá část hůlky, která může být dřevěná, kovová, z uhlíkového polymeru nebo dalších materiálů. Některé násady jsou také skládací. Kování. Špička nebo spodní konec hůlky je většinou gumový, aby byla hůlka stabilnější. Některé hůlky mají dole dvě nebo tři kování, aby unesly více váhy. Barva. Většina hůlek neslouží zrovna jako módní doplňky, ale nemusíte se spokojit s nudně šedou barvou. Možná si dokonce najdete hůlku, která se bude hodit k vaší osobnosti. Stoupněte si rovně s nazutými botami a paže spusťte podél těla. Horní konec hůlky by měl dosahovat k vašemu zápěstí. Pokud budete mít správně dlouhou hůlku, budete mít ruku ohnutou vestoje v úhlu 15-20 stupňů. Hůlka by měla být v průměru o polovinu kratší, než je člověk, který ji potřebuje. Tímto základním pravidlem se můžete řídit. Když budete mít příliš malou hůlku, budete se muset předklánět. Když ji budete mít moc dlouhou, budete se muset naklánět na zraněnou stranu těla. Ani jedna možnost tedy není v pořádku. Se správnou hůlkou budete moci chodit i stát rovně. Zní to divně, ale opravdu to takto funguje. Pokud vás bolí levá noha, měli byste hůlku držet v pravé ruce. Pokud vás bolí pravá noha, držte hůlku v levé ruce. Proč tomu tak je? Při chůzi lidé vykračují nohama a zároveň pohybují rukama. Když ale vykročíme pravou nohou, pohneme u toho levou rukou a naopak. Když budete držet hůlku v opačné ruce, napodobíte tím přirozený pohyb chůze a dáte své ruce šanci zmírnit tlak vyvíjený při chůzi na nohu. Pokud nosíte hůlku pro zlepšení rovnováhy, vezměte si ji do nedominantní ruky, abyste mohli svoji dominantní ruku stále používat pro běžné činnosti. Když vykročíte zraněnou nohou, pohněte zároveň hůlkou dopředu a přeneste váhu dohromady na nohu i na hůlku, abyste nezatěžovali zraněnou nohu. Nepoužívejte hůlku při krocích, které děláte zdravou nohou. Až si na hůlku zvyknete, bude vám připadat jako součást vašeho těla. První krok udělejte zdravou nohou a potom na stejný schod přitáhněte i zraněnou nohu. První krok udělejte zraněnou nohou a zároveň hůlkou a potom sestupte i zdravou nohou.
Ryan Leaf se měl stát další velkou hvězdou. Vynikající quarterback amerického fotbalu, adept na Heismanovu trofej, celkově druhý pro NFL draft. Uplynulo několik let a Ryan Leaf je považován ze jedno z největších zklamání všech dob, protože nedosáhl na nejvyšší možnou úroveň. Přirozený talent neznamená nic, pokud se skutečně neoddáte jeho rozvíjení. O každém svém nadání přemýšlejte jako o semínku, které jste právě zasadili. Sice jste dobře začali, ale zasazené semínko je potřeba zalévat, obdělávat a plít, aby z něj vyrostla velká a silná rostlina. A to samozřejmě obnáší dost práce. Talentovaní lidé mohou společným kontaktem rozvíjet své talenty navzájem. Jestliže máte nadání pro nějakou činnost nebo doufáte, že byste ho mohli v nějaké oblasti rozvinout, obklopte se talentovanými lidmi a pozorujte jejich chování, tréninkový systém, přístup a další aspekty, kterými rozvíjí své nadání. Naučte se toho od nich co nejvíce můžete. Najděte si mentora, který vám bude ochotný nastavit pravidla a provádět vás skrze celý proces budování nových dovedností. Začínající hráči na kytaru potřebují dobrého učitele, videa na YouTube k nějakému významnému posunu stačit nebudou. Stejně tak začínající zpěváci potřebují okolo sebe další hudebníky. Rozvoj talentu v dovednosti a rozvoj dovedností v schopnosti může být skutečně náročným procesem. Čím více se o nějakém subjektu, úkolu nebo schopnosti dozvíte, tím složitějšími se stávají. Zasvěťte svůj čas rozvíjení svých znalostí v daném odvětví, klaďte si před sebe výzvy a dosáhněte tak plného ovládnutí svého talentu. Přetavte svůj talent do něčeho neobyčejného. Přiveďte ho do reality. Magnus Carlsen nehraje šachy lépe jen kvůli tomu, že se narodil s předpokladem být fenomenálním hráčem. Nyní totiž ví, jak složitá tato hra je. Čím více se toho dozvíte o hře, dovednosti nebo celém oboru, tím více příležitostí k dalšímu učení před vámi vyvstane. Nikdy to nebude snadné. Dokonce i pokud nemáte pro hru na kytaru vůbec žádný talent, každodenním dvouhodinovým cvičením se určitě značně zlepšíte. Každý, kdo trénuje, a to ve sportu, umění nebo jakémkoli jiném odvětví, ovládne tuto činnost nakonec mnohem lépe než někdo, kdo se nikdy hudebního nástroje, štětce nebo jiné pomůcky nechopí. Tvrdá práce přebije nadání za všech okolností.
Půdu v okolí mladých melounů udržujte vlhkou, ale nesmí v ní stát voda. Zalévat byste měli jednou nebo dvakrát týdně. V obdobích velkého sucha můžou být cantaloupe poměrně citlivé a budou vyžadovat více vody. Proto dejte na svůj úsudek a pečlivě rostlinky zkoumejte, jestli vypadají zdravě a nepotřebují zalévat víc. Melouny potřebují k vyrašení více času, ale většina jejich cukernaté chuti může být odhalena i z pouhých listů. To, že ještě žádné melouny nevidíte proto neznamená, že byste nemohly zjistit, jak budou chutnat. Dbejte na kvalitu a vitalitu listů: měly by být tmavě zelené s pevnou konstitucí a zdravou barvou. Nažloutlé nebo skvrnité listy můžou značit nedostatek vody nebo nějakou nemoc. V extrémně horkém počasí je pro listy melounu cantaloupe naprosto běžné, že okolo poledne zvadnou a zůstanou tak až do večerních hodin. Není to známka toho, že byste měli okamžitě začít více zalévat, ale toho, že byste měli pozorovat kvalitu listů, ne jejich ohebnost. Zavlažovací "kapkovací" pásky můžou být v zalévání melounů velmi efektivní, ale vystačíte si s obyčejným ručním zaléváním nebo čímkoli, co je vám pohodlné a co odpovídá velikosti vašeho záhonu. Zalévejte půdu v okolí jednotlivých šlahounů a snažte se nepokropit rašící plody. Ať už sázíte sazenice nebo přímo semena, je dobré jednotlivé řady zakrýt vzdušnými igelitovými plachtami a udržet tak půdu teplou. Zároveň tím ochráníte rašící plody před hmyzem. Můžete použít několik drátů, které ohnete do oblouku, zapíchnete do země podél jednotlivých řad a vytvoříte tak jakýsi tunel, který potáhnete plachtou. Ve chvíli, kdy přejde hrozba venkovních mrazů a začnou se formovat květy, plachtu stáhněte. Ke květům se tak dostane opylující hmyz. Plení záhonu je rozhodně méně zábavnou činností například v porovnání s kocháním se hustě obrostlými šlahouny, ale je velmi důležité v případě, že se obrostlých šlahounů chcete dočkat. Proto v několika prvních týdnech růstu agresivně vytrhávejte veškerý plevel, na který narazíte. Dáte tak melounům dostatek času, aby vyrostly a dokázaly se poprat s plevelem sami. Jednou z nepříjemných věcí na pěstování melounů cantaloupe ze semen je to, že rostlinky zpočátku neuvěřitelně připomínají jetel, tedy plevel, který je potřeba vytrhávat. Vytrhnout si právě vysazené rostliny by pravděpodobně nebylo příliš dobré a proto si je hned po výsadbě označte třeba nějakými kartami nebo počkejte s plením záhonu až do chvíle, kdy budete schopni rozlišit své cantaloupe od jetele. V závislosti na tom, jaký druh záhonu jste si připravili, není od věci popřemýšlet o pěstování cantaloupe melounů s pomocí mřížových konstrukcí a tyčí, po kterým se budou moct šlahouny pnout. Melouny byste tak drželi nad zemí. Nejefektivnější je pro pěstování melounů plotová konstrukce poměrně nízko nad zemí. K usměrnění šlahounů začněte zapichovat asi 1.2-1.8 metru vysoké tyče do každé připravené hromádky hlíny. Můžete použít silný kovový drát, dřevěné plaňky, silné provázky nebo jakékoli další podobné pomůcky, které půjdou připevnit nad zem a umožní melounům, aby na nich visely. K podepření plodů poskytněte rostlinám něco, na čem si budou moci "odpočinout" a odlehčit tak nesenou zátěž. Podepřete jednotlivé plody například nahromaděním mulče nebo přistavením podstavce ze staré konzervy nebo hrnce. Plody můžete také něčím překrýt a ochránit je před zvířaty. Jakmile začnou rostliny plodit, melouny usazené přímo na zemi budou mnohem náchylnější k hnilobě a ožrání různými zvířaty. Ve vlkhém počasí je vedení melounů po různých konstrukcích dobrou cestou, jak rostliny ochránit před poškozením, a to zejména v pozdních částech sezóny. Není to ale nezbytně nutné. Přesto ovšem vyzvednutí melounů nad povrch země zvažte. Během procesu růstu se běžně periodicky aplikují hnojiva na bázi dusíku, a to na rostliny, které ještě neobrostly květem nebo na ty, které se zdají v růstu pomalejší než ostatní. Efektivním vybuzením rostliny může být posypání okolí kořenového systému kávovou sedlinou. Po rozkvětu se cantaloupe běžně hnojí přípravky s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Je třeba ovšem dodat, že dlouhodobější používání hnojiva s vysokým obsahem fosforu může být nebezpečné pro životní prostředí. Snažte se vyhýbat různých postřikům na plevel a dalším chemickým přípravkům. Místo toho v případě potřeby kolem kořenového systému klaďte organický materiál typu kompostu nebo hnoje. Přílišné zalévání by mohlo zředit obsah cukru jednotlivých plodů a negativně tak ovlivnit jejich výslednou chuť. Poslední týden před sklizní melounů proto vynechte zalévání. Ve chvíli, kdy je cantaloupe meloun akorát zralý, trochu napraskne v místě, kde začíná jeho stonek. Pokud meloun samovolně odpadne úplně, je přezrálý. Zralý meloun také poznáte podle charakteristické pižmové vůně, která se z něj bude linout. Cítíte-li cantaloupe, je připravené ke sklizni. Většina odrůd melounů cantaloupe dozrává do čtyř týdnů po vyrašení plodů. Pro přesné informace týkající se vaší odrůdy čtěte příbalové letáky nebo instrukce na obale z vašich semen.
Položte pravou nohu na pedál brzdy a sešlápněte ho. Pak zasuňte klíček a otočte jím po směru hodinových ručiček, abyste nastartovali. Nohu držte na brzdovém pedálu a současně posuňte volič převodovky do polohy „Drive“ („jízda“). Ta je obvykle na displeji označena písmenem "D", které se po správném výběru polohy rozsvítí. Volič převodovky na sloupku řízení nejprve přitáhněte k sobě, a pak s ním pohybujte nahoru a dolů, abyste vybrali rychlost. U voliče převodovky na podlaze obvykle najdete na straně tlačítko, kterým volič odemknete. Poté můžete volič v kulise přesunout do správné polohy. Ruční brzda má buď podobu páky mezi předními sedadly, nebo jde o pedál zcela vlevo v oblasti nohou. S pedálovou parkovací brzdou může být svázána také jistící páčka. U pákové parkovací brzdy pak zase najdete tlačítko, kterým ji uvolníte. Podívejte se všude okolo auta (i do slepých míst) a zkontrolujte, že se v jeho blízkosti nepohybují žádné předměty ani osoby. Vždy se dívejte hlavně po směru jízdy. Pomalu uvolněte nohu z brzdového pedálu. Auto se začne zvolna rozjíždět. Sundejte nohu z brzdy a sešlápněte jí jemně plynový pedál. Auto zrychlí. Při běžné jízdě po silnici nemusíte se zvyšující se rychlostí vůbec řadit. V režimu „drive“ jím otáčíte doleva, když chcete zatočit vlevo, a doprava, pokud chcete zatočit vpravo. Sundejte pravou nohu z plynového pedálu a přesuňte ji na brzdu. Šlapejte na brzdu pozvolna, abyste nezastavili „přískokem“. Když se chcete znovu rozjet, přesuňte nohu zpět na pedál plynu. Když přijedete do cíle, pozvolným tlakem na brzdový pedál zcela zastavte. Pak posuňte volič převodovky do polohy „P“. Otočením klíčku proti směru hodinových ručiček vypněte motor. Než vystoupíte z auta, nezapomeňte vypnout světla.
“Stát se lepším člověkem” je proces, který vám pravděpodobně zabere zbytek života, takže přijměte skutečnost, že stát se lepším člověkem bude trvat dlouho. Ten okamžik, kdy budete mít vše vymyšlené a už na sobě nebudete moci pracovat, nikdy nepřijde. Když budete přístupní změně a vývoji, zlepší se vaše flexibilita a tu k tomu, abyste vždy a v každé situaci mohli být takoví, jací chcete být, potřebujete nejvíce. Přijměte, že se s časem vaše cíle a hodnoty mohou měnit. Mohou se měnit i kvůli různým situacím. Je to normální. Pokud nebudete rozumět svým hodnotám, nezlepšíte se, ať už se budete snažit jakkoliv. “Hodnoty” jsou věci, které jsou pro vás v životě nejdůležitější. Jedná se o základní věci, ve které věříte, a které vytvářejí vaši osobnost a způsob, jak žijete svůj život. Snaha uvědomit si své hodnoty vám pomůže zjistit, co je pro vás opravdu důležité. Hodnoty jsou například “být dobrým rodičem” nebo “trávit čas s přáteli”. Tyto věci vám pomohou vytříbit smysl pro vaši nejlepší verzi. “Souhlasnost hodnot” je, jak moc se vaše chování shoduje s vašimi hodnotami. Například, je-li hodnota “trávit čas s přáteli,” ale práce má pro vás vždy přednost před společenským životem, nejsou vaše hodnoty ve shodě. Chování, které není ve shodě s vašimi hodnotami může způsobit, že se budete cítit nespokojení, nešťastní nebo budete mít pocit vinny. Naše osobnosti jsou utvářeny také lidmi okolo nás. Psychologické studie například často prokazují, že se lidé začnou učit předsudky velmi brzy. Toto naučené chování a přesvědčení ovlivňuje, jak vidíme sebe a lidi okolo nás. Když budete rozumět tomu, odkud vaše názory o vaší osobě pocházejí, bude pro vás jednodušší rozpoznat přesvědčení, která k ničemu nejsou a osvojit si ta, která pro vás mají smysl. Od ostatních se také učíme, jak na sebe pohlížet v rámci větších skupin, jako jsou rasa nebo pohlaví. Může se jednat o nezbytné součásti naší osobnosti. Zvažte, jak reagujete na stresové situace, jak se vyrovnáváte se ztrátou, jak zvládáte svůj vztek a jak se chováte k lidem, které máte rádi. Předtím, než na sobě začnete pracovat, musíte pochopit, jací jste teď. Pro rozjímání nad svým chováním byste měli lépe vědět, jaké přesné změny byste chtěli učinit. Pokuste se být co nejdetailnější. Místo toho, abyste řekli “Chtěl bych být dobrým kamarádem,” změnu rozmělněte na části. Co tím myslíte? Chcete častěji oslovovat ostatní? Chcete si pro někoho udělat víc času? Vynálezce a podnikatel Steve Jobs jednou řekl, že se sám sebe každé ráno ptal: “Kdyby dnešek byl posledním dnem mého života, chtěl bych dělat to, co mám dnes v plánu?“ Když odpověď nebyla “ano,” rozhodl se, že musí něco změnit. Tahle otázka by se mohla hodit i vám. Udržujte své nápady na změnu v soudných mezích. Jste-li třeba od přírody introvertní, nemusela by pro vás touha “chodit na párty”, abyste “byli lepším člověkem” být shodná s vašimi hodnotami. Místo toho byste si měli předsevzít splnitelnou změnu, která se shoduje s tím, co o sobě víte: “Zapracovat na zdravení ostatních.” Pokud vám to pomůže, napište si je na papír, nebo ještě lépe, začněte si psát deník. Díky tomu budete schopni sebereflexe a budete moci lépe rozumět sami sobě z objektivního hlediska. Psaní deníku musí být aktivní a hloubavé. Když si jen budete zapisovat náhodné myšlenky, nejspíš vám to nepomůže. Místo toho pište o situacích, které zažíváte, o tom, jak jste v daném okamžiku cítili, jak jste reagovali, co jste si o tom mysleli následně, a co jste mohli udělat jinak. Následuje několik otázek, které vám pomohou začít: Chtěli byste vylepšit nějaký konkrétní vztah s osobou, kterou máte rádi? Chtěli byste být více dobročinní? Chtěli byste dělat víc pro životní prostředí? Chtěli byste se naučit být lepším manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou? Podle výzkumů je pravděpodobnější, že svého cíle dosáhnete, když ho vytyčíte jako “kladný” (něco, co uděláte), místo toho, abyste ho vytyčili jako záporný (něco, s čím přestanete). Když si vytyčíte negativní cíle, mohli byste k sobě být kritičtí nebo se kvůli svému pokroku cítit vinni. Berte své cíle jako něco, k čemu se přibližujete a ne jako něco, od čeho se vzdalujete. Pokud jste se třeba rozhodli být vděčnější, vyjádřete to pozitivně: “Chci lidem, kteří jsou ke mně milí, projevit svou vděčnost.” Nevytýkejte to jako kritiku svého předchozího chování, např. “Chci přestat být tak nevděčný.” Vzory jsou skvělým zdrojem inspirace a jejich příběhy nás posilují, když je naše situace těžká. Můžete si vybrat náboženskou osobnost, politika, umělce, nebo někoho, koho obdivujete ve vašem okolí. Často je pro nás užitečnější mít za vzor někoho, koho známe osobně. Pokud budete napodobovat jen chování někoho, koho neznáte, může být snadné, začít vnímat danou osobu zkresleně. To by mohlo vést k tomu, že o sobě budete špatně smýšlet. Nakonec není ani Beyonce opravdu bezchybná. Naším vzorem nemusí být někdo, kdo změnil svět. Mahátma Gándhí a Matka Tereza jsou sice neuvěřitelně inspirativní, ale nejedná se o jediné lidi, z jejichž chování se můžeme učit. Často se nejvíc můžete naučit z nenápadného, každodenního chování a způsobu myšlení. Takže, jestli vám třeba přijde, že je nějaká vaše kolegyně vždy veselá, zeptejte se jí, proč tomu tak je. Zeptejte se jí, jak smýšlí o životě. Zeptejte se jí, co dělá. Možná vás překvapí, co vše se můžete díky pouhé otázce naučit. Tím nechceme říct, že se nemůžete inspirovat příběhy ostatních. Když najdete někoho, jehož životní příběh je podobný tomu vašemu, může vám to pomoci, především, nemáte-li ve vlastním životě žádné vzory. Významný astrofyzik Neil de Grasse Tyson je proti tradičnímu přístupu ke vzorům, jako k někomu, kým chcete “být.” Místo toho navrhuje, abyste prozkoumali, jak se tito lidé dostali tam, kde chcete být. Jaké knihy čtou? Pro jakou životní cestu se rozhodli? Jak se ti lidé dostali tam, kam se také chcete dostat? Když se zeptáte na tyto otázky a najdete na ně odpovědi, pomůže vám to vytvořit si svoji vlastní cestu životem, místo toho, abyste naprosto identicky kopírovali cestu někoho jiného. Užijte si zbytek života a zůstaňte dobrým člověkem!!!
Jistě už jste slyšeli, že mastné jídlo způsobuje pupínky, ale ve skutečnosti to není pravda. Když ovšem budete jíst čerstvé ovoce a zeleninu s obsahem vitamínu A, můžete si tím zlepšit pleť. Mezi potraviny s vysokým obsahem vitamínu A patří sladké brambory, mrkve, tmavá listová zelenina, sušené meruňky, meloun a tuňák. Tyto potraviny způsobují rychlý nárůst hladiny krevního cukru, což spustí produkci inzulinu. Zvýšená produkce inzulinu vede ke zvýšené produkci mazu, který ucpává póry. Stres sám o sobě nezpůsobuje akné, ale může způsobit vážnější propuknutí akné. Najděte si relaxační činnosti, kterým se budete věnovat každý den. Meditace, cvičení, četba, nebo učení nových dovedností jsou věci, které vám pomohou zmírnit projevy vašeho akné. Když budete kvůli akné ve stresu, bude to ještě horší. Nejen že váš duševní stav vaše akné zhorší, ale když budete své akné léčit příliš agresivně (drhnutím, chemikáliemi, nebo častým mytím), mohli byste si ho zhoršit. Většinou budete jediní, kdo si vašeho akné bude všímat. Ostatní lidé se na vaši pleť pravděpodobně nebudou dívat tak pozorně. Využijte péči o pleť jako příležitost k relaxaci a berte ji jako meditaci. Mytí obličeje, sušení a natírání hydratačním krémem vám mohou pomoci cítit se lépe. Udělejte si z toho rituál, zpomalte a užívejte si to. Tento přístup vám umožní cítit se lépe a mít dobrý pocit z péče o pleť. Typické propuknutí akné se většinou samo upraví během několika dnů, i když ho nijak neléčíte. Pokud jste začali dělat nový sport, nebo pokud rádi cvičíte, noste volné oblečení, aby vaše pleť mohla dýchat a nebyla dlouho v kontaktu s potem. Osprchujte se co nejdříve, aby vám bakterie nezůstávaly na pokožce.
Nejlepším způsobem, jak se učit rychle, je věnovat pozornost, když vám někdo něco vysvětluje poprvé. I to nejmenší narušení pozornosti může způsobit, že se informace v mozku neuchytí. Naštěstí existuje několik triků, které vám pomohou: jde jen o to udržet si sílu vůle. Zkuste poslouchat s myšlenkou, že musíte ihned zodpovědět otázku ohledně toho, co se momentálně učíte, například že vás učitel vyvolá a budete mu muset zopakovat, co právě řekl. Ve skutečnosti dokonce platí, že když si budete informace v hlavě opakovat (svými vlastními slovy), pomůže vám to ukotvit je v hlavě. Když si budete dělat poznámky, budete se lépe soustředit a pomůže vám to látku pochopit již napoprvé. Nejen že vás to přinutí myslet na to, co se zrovna učíte, ale také vám to poskytne dobrý základ pro pozdější učení a studium. Psát si poznámky neznamená zapisovat si vše, co je řečeno. Musíte si jen zapsat obecnou osnovu a konkrétní informace, které jsou nejdůležitější. Zapište si hlavní fakta a vysvětlení, kterým špatně rozumíte, jsou složitá, nebo o kterých víte, že byste si je později nepamatovali. Buďte při učení aktivní. Pomůže vám to se stále soustředit a zároveň to pomůže vašemu mozku lépe absorbovat informace, protože z učení uděláte multisenzorický zážitek a nebudete jen pasivně poslouchat, jak někdo mluví. Existuje spousta způsobů, jak se zapojit ve vyučovací hodině – můžete být aktivní při práci ve skupinách, nebo se můžete učitele ptát na spoustu doplňujících otázek. Snažte se zodpovídat otázky, které vám učitel bude klást. Nedělejte si starosti s tím, že neřeknete vše správně – i to je součástí učení a nemít pravdu k tomu nedílně patří. Když budete pracovat ve skupinách a dělat různé činnosti nebo diskutovat, měli byste se do toho pustit a zapojit se. Neměli byste jen tiše sedět a nedělat nic. Zapojte i své spolužáky a klaďte jim otázky, sdílejte s nimi své názory a užívejte si společné učení. Ptejte se na vše, čemu nerozumíte, nebo o čem toho chcete vědět více. Klást otázky je dalším skvělým způsobem, jak si udržet soustředění při učení a kromě toho budete mít jistotu, že rozumíte všemu, co se učíte. Když něčemu nebudete rozumět, nebo si budete myslet, že je to velmi zajímavé a budete chtít vědět více, nebojte se zeptat. Pokud vás váš partner v laboratoři otravuje, nebo se budete snažit učit doma u televize, pravděpodobně nebude divu, že se nebudete učit zrovna moc rychle. Budete potřebovat tiché a klidné prostředí, které bude určeno pro studium, aby se váš mozek mohl soustředit a přijímat nové informace. Když budete mít klidné prostředí bez rozptýlení, nebudete se muset bát, že budete muset dělit pozornost. Vyhraďte si pro studium jedno určité místo, které pomůže zajistit, že si váš mozek zvykne na práci v tomto prostředí. Pokud se vám nedaří učit se ve třídě, požádejte svého učitele o pomoc. Možná se budete moci přesadit a pracovat s někým jiným. Pokud máte problém s domácím prostředím, stačí si najít vhodné místo pro studium. Můžete jít do knihovny, nebo se můžete učit třeba v koupelně, nebo se můžete učit brzy ráno, aby vás nerušili hluční spolubydlící. Styly učení jsou různé způsoby, jakým lidé přijímají nové informace. Existuje mnoho různých stylů učení a přestože se většina lidí dokáže učit pomocí všech těchto stylů, každému vyhovuje nejvíce jeden nebo dva z nich. Můžete si na internetu udělat test a zjistit, které styly učení jsou pro vás nejvhodnější, ale pokud máte k dispozici nějakého učitele, měl by vám být schopen tyto informace podat. Můžete ho klidně i požádat, aby do svého učení zapojil více aktivit ve stylu, který vám vyhovuje nejvíce. Například možná zjistíte, že se nejlépe učíte, když se díváte na tabulky a grafy a podle toho se dozvíte, že vám vyhovuje vizuální styl. Zkuste se učit z infografik, abyste si informace zapamatovali snáze. Máte pocit, že se nejlépe učíte, když posloucháte mluvené slovo a že si naopak nepamatujete skoro nic, co si někde přečtete? Je možné, že vám nejvíce vyhovuje sluchový styl učení. Zkuste si nahrávat přednášky na diktafon a poslouchat je při domácím studiu, nebo dokonce při samotném učení, pokud jde o stejné informace. Sedíte ve školní lavici a máte pocit, že už to nevydržíte ani chvíli a musíte se jít proběhnout? Poklepáváte si při učení nohou, nebo pohybujete rukama? Pravděpodobně vám vyhovuje fyzický styl učení. Najděte si při učení něco, s čím si budete moci hrát, nebo se učte za chůze, abyste informace absorbovali snáze. Různé předměty se učí různými způsoby. Možná se učíte daný předmět nesprávným způsobem a proto vám informace nejdou snadno do hlavy. Upravte si způsob učení tak, abyste se informace učili tak, jak je váš mozek zpracovává nejsnadněji. Naše mozky se například nejlépe učí jazyky pomocí interakce, poslechu a využívání. Angličtinu se naučíte mnohem rychleji, když jí budete mluvit, než když se budete jen dívat do učebnice a na kartičky se slovíčky. Pokud se chcete naučit anglicky, najděte si na wikiHow článek, který vám v tom pomůže. Dalším příkladem je učení matematiky. Místo abyste stále dokola řešili stejné úlohy a pracovali se stejnými příklady, byste měli řešit spoustu různých úloh s využitím stejných znalostí. Když budete dělat podobné, ale přesto různé úkoly, pomůže vám to upevnit vaše pochopení toho, co se snažíte naučit. Pokud máte pocit, že se v žádném případě nedokážete soustředit, nebo že váš mozek nepřijímá informace tak, jak by měl, i když zkoušíte různé metody, je možné, že trpíte nějakou poruchou učení. Existuje spousta poruch učení, které jsou relativně běžné (odhaduje se, že 1 z 5 Američanů některou poruchou učení trpí). ). Neznamená to, že jste hloupí, nebo je s vámi něco špatně, ale znamená to, že se musíte učit jiným způsobem. Mezi běžné poruchy učení patří: Dyslexie, která způsobuje problémy se čtením. Pokud nedokážete sledovat psaný text a pohybovat se po stránce, možná jste dyslektik. Dyslektické poruchy, jako je dysgrafie a dyskalkulie způsobují podobné problémy s psaním a matematikou. Pokud máte pocit, že nedokážete něco napsat, ale dokážete o tom mluvit, možná máte dysgrafii. Pokud nedokážete rozpoznat čísla, nebo provádět jednoduché operace, možná máte dyskalkulii. Centrální porucha zpracování sluchu je další běžnou poruchou učení. Lidé, kteří jí trpí, mají problém zpracovávat zvuky. Je to podobné jako hluchota, ale bez ztráty sluchu a může to vést k problémům při rozhovorech a problémům se soustředěním v případě různých rušivých zvuků v pozadí.
Tato aplikace má zelenou, červenou a žlutou barvu a modré kolečko. Je v pravém horním rohu okna Chrome. Vyvoláte tak rozbalovací menu. Tato ikona bude zelená, žlutá nebo červená, pokud je k dispozici aktualizace. Ve starších verzích Chrome se tato ikona bude podobat ☰. Je poblíž spodní strany rozbalovacího menu. Pokud vyberete Nápovědu, objeví se vyskakovací okno. Pokud uvidíte možnost Aktualizovat Google Chrome poblíž vrchní strany tohoto menu, klikněte na ni. Tato možnost je na vrcholu vyskakovacího okna. Proces aktualizace by měl trvat pouze několik minut. Pokud zde uvidíte zprávu, která říká "Google Chrome je aktualizovaný", váš prohlížeč v současnosti aktualizovat nepotřebuje. Můžete to také udělat kliknutím na tlačítko Znovu spustit, které se objeví poté, co je aktualizace Chrome u konce, nebo můžete Chrome jednoduše zavřít a znovu jej otevřít. Váš prohlížeč by měl být nyní aktualizovaný. Status prohlížeče Chrome můžete zkontrolovat navštívením stránky "O Google Chrome" a vyhledáte zprávu "Google Chrome je aktualizovaný" na levé straně stránky.
Hodnota draslíku menší než 3.5 milimolů na litr (mmol/l) může být považována za nízkou. Normální hodnoty jsou 3.6-5.2 mmol/l. Zároveň si můžete nechat otestovat také hladinu vápníku, glukózy, hořčíku a fosforu. Rozbor krve může obsahovat také koncentraci močoviny a kreatininu, což jsou indikátory funkce ledvin. Pacienti užívající digitalis a podobné léky potřebují zkontrolovat hladinu digoxinu, protože podobné medikamenty ovlivňují srdeční rytmus. Toto vyšetření monitoruje srdeční funkci a hledá známky nějakého poškození nebo dalších problémů. Pokud máte příliš ochlupení, lékař vás možná bude muset na určitých částech těla oholit, aby vám mohl na paže, hrudník a nohy připevnit 12 elektrod. Každá elektroda přenáší do počítače informace o srdci po dobu 5 až 10 minut. Pacient by měl být po celou dobu vyšetření co nejvíce v klidu. EKG se může provést opakovaně. Nízká hladina draslíku může být spojena také s nedostatkem hořčíku. To potom může prodlužovat intervaly v EKG a vést k torsade de pointes (druh komorové polymorfní tachykardie).

Subsets and Splits

No community queries yet

The top public SQL queries from the community will appear here once available.