Datasets:

ctu-aic

/

questions_ujc_cas_cs

like 0

Follow

AI Center FEE CTU 19

[ { "content": "Nemohu se rozhodnout, jestli ve spojení \"chudáčci děti byl_\" mám tvar přísudku řídit podle jména \"chudáčci\" a napsat měkké i, nebo podle \"děti\" a volit tvrdé y. Které řešení je prosím správně?", "role": "user" }, { "content": "Někdy se setkáváme se spojením dvou podstatných jmen, která se shodují v pádě a čísle (nemusejí se vždy shodovat v rodě) a z nichž jedno je citově zabarvené jméno hodnotící. Toto hodnotící jméno má platnost substantivního shodného přívlastku. Je významově blízké přídavnému jménu a někdy je lze přídavným jménem také nahradit: \"dobrák (= dobrý) člověk, chudák maminka, neřád kluk\" apod. Případné porušení shody v rodě (například právě ve spojení \"chudáčci děti\") je zde motivováno emocionálně. Tvar přísudku v takových spojeních pak odpovídá tvaru řídícího jména. V uvedeném spojení je řídící výraz \"děti\", namístě je tedy napsat \"chudáčci děti byly\". Toto řešení je ještě zřejmější, uvedeme-li dané spojení v jednotném čísle: \"chudáček dítě bylo\" (nikoli \"byl\"), \"chudák maminka byla\" (nikoli \"byl\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Existuje oficiální zkratka slova trolejbus? Podařilo se mi dohledat pouze zkratku TBS, nejsem si ale jistý, zda ji zapisovat velkými písmeny a zda je vhodná.", "role": "user" }, { "content": "Zkratku slova trolejbus jsme v dostupných příručkách nenašli, dané slovo tedy pravděpodobně nemá žádnou všeobecně známou ustálenou zkrácenou variantu. Zkrátit ho však můžeme snadno ad hoc, a to pomocí tzv. zkratky čistě grafické. Taková zkratka se tvoří vypsáním prvního písmena slova nebo slov daného spojení, případně vypsáním charakteristické počáteční skupiny písmen. Za takto zkráceným slovem se pak píše tečka.\nNa základě těchto pravidel bychom tedy mohli pro slovo trolejbus vytvořit např. grafickou zkratku trol., ale případně i jiné varianty, které se budou lišit pouze v tom, jak velká část původního slova zůstane ve zkratce zachována. Obvykle se však nevytvářejí takové zkratky, u nichž by zkrácení nepřineslo výraznou úsporu (tj. zkrácení jen o jedno či dvě písmena). U takto vytvořených zkratek, které nejsou ustálené, je především důležité, aby byla zkratka pro čtenáře srozumitelná, proto doporučujeme volit podobu zkratky i na základě povahy textu a čtenářů, kterým bude text určen. Vždy je navíc dobré při prvním užití v textu zkratku vysvětlit, např. v podobě \"trolejbus (dále jen trol.)\".\nNa internetu je možné dohledat pro slovo trolejbus zkratku v podobě TROL (ta je vytvořena pravděpodobně na základě analogie se zkratkou TRAM pro tramvaj, kterou zachycuje Slovník zkratek). Tato zkrácená forma se objevuje poměrně konzistentně v online dostupných seznamech zkratek hasičských sborů, minimálně v této profesní skupině je tedy pravděpodobně relativně vžitá. V textech určených čtenářům mimo tuto skupinu ale doporučujeme raději volit výše zmíněnou zkratku grafickou, ta je totiž na rozdíl od podoby TROL v souladu s pravidly zkracování v češtině. Můžeme se setkat i se zkracováním v podobě TBS (většinou zapisované velkými písmeny), což však raději nedoporučujeme. Tato forma se používá převážně jako součást kódů, které označují jednotlivé typy trolejbusů, popř. trolejbusové linky, pro běžného čtenáře by tedy takováto zkrácená forma nemusela být dostatečně průhledná.", "role": "assistant" } ]

[ "s. p.", "s.p." ]

[ { "content": "Má se psát zkratka spojení \"státní podnik\" s mezerou, tj. v podobě s. p., nebo bez mezery, tedy ve formě s.p.?", "role": "user" }, { "content": "Spojení \"státní podnik\" můžeme zkrátit vytvořením tzv. grafické zkratky. Ta se obvykle tvoří tak, že se vypíšou první písmena či charakteristická počáteční skupina písmen slov daného spojení , pokud možno tak, aby zkratka končila souhláskou. Za slovem takto zkráceným se píše tečka, po níž pak následuje buď mezera, nebo jiné interpunkční znaménko než tečka. Z výše uvedených pravidel vyplývá, že spojení \"státní podnik\" je možné zkrátit ve formě s. p., zkratku tedy píšeme s mezerou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit, jaké i/y bude v přísudku následující věty? \"Na jaře 2019 útvary konstrukce [název] a obchodu vytvořil_ nový systém názvu produktu.\"", "role": "user" }, { "content": "Podmětem uvedené věty je podstatné jméno rodu mužského neživotného v množném čísle (\"útvary\"). Proto je náležitý tvar přísudku s tvrdým y: \"útvary konstrukce [název] a obchodu vytvořily\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je prosím druh vedlejší věty v souvětí \"Vzpomínám na dětství, kdy začalo sněžit\"? Jde o větu přívlastkovou, nebo příslovečnou místní?", "role": "user" }, { "content": "Uvedená vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno \"dětství\", určíme ji proto jako větu přívlastkovou (odpovídá na otázku \"Jaké dětství?\"). O přívlastkové platnosti této věty se můžeme snadno přesvědčit tím, že vztažné příslovce připojující vedlejší větu nahradíme vztažným zájmenem: \"Vzpomínám na dětství, v němž / ve kterém začalo sněžit.\"", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nejsem si jistá, zda je správně spojení \"dosahuje vyššího výdělku\", nebo \"dosahuje vyšší výdělek\". Můžete mi poradit?", "role": "user" }, { "content": "Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení uvádí u slovesa \"dosáhnout\" ve významu \"úsilím nabýt\" pouze vazbu s druhým pádem (např. dosáhnout uznání, slávy apod.). Valenční slovník českých sloves (též VALLEX 3.0) připouští také vazbu se čtvrtým pádem (např. dosáhnout určitou rychlost). V praxi je však mnohem častější druhý pád – v Českém národním korpusu (SYN v11) je více než 400 000 dokladů vazby dosáhnout/dosahovat někoho/něčeho, zatímto u vazby dosáhnout/dosahovat někoho/něco nalezneme pouze 19 327 dokladů. Spíše bychom tedy doporučili spojení \"dosahuje vyššího výdělku\", ačkoli vazbu \"dosahuje vyšší výdělek\" nelze hodnotit jako chybnou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Můžete mi prosím poradit, jaké i/y napsat ve spojení \"IKEM a Transparency International uzavřel_\"?", "role": "user" }, { "content": "U podmětu, jehož složkami jsou názvy firem či značek, bývá někdy obtížné rozhodnout, zda shodu řídit podle formy, nebo podle smyslu, často je možné obojí. Ačkoli někdy nelze jednoznačně určit rod názvu společnosti (zejména je-li tento název cizojazyčný nebo má-li podobu zkratky), v uvedeném případě je zřejmé, že ani jedno jméno není rodu mužského životného. Proto by z tohoto hlediska bylo namístě volit v přísudku tvrdé y: \"IKEM a Transparency International uzavřely\". Nelze však zcela vyloučit ani shodu podle smyslu \"IKEM a Transparency International uzavřeli\", kdy uvažujeme o osobách, které jsou součástí společnosti / které společnost zastupují. Chceme-li se nejednoznačnostem v řešení vyhnout, je vhodné užít opěrné podstatné jméno – shoda se pak bude řídit podle něj, např. \"Společnosti IKEM a Transparency International uzavřely\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jakou značku má dekagram?", "role": "user" }, { "content": "Značka pro dekagram má dle rejstříku zkratek a značek ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost podobu dag, dříve se však používala i značka dkg, jak uvádí např. Slovník zkratek či Nový akademický slovník cizích slov. Doporučujeme užívat spíše první variantu, v neodborných textech je však přípustné i užití starší podoby.", "role": "assistant" } ]

[ "ks", "ks." ]

[ { "content": "Píše se zkratka slova kus s tečkou, nebo bez tečky? A jedná se vlastně o zkratku, nebo spíše o značku?", "role": "user" }, { "content": "Slovo kus se běžně zkracuje pomocí zkratky ks, kterou můžeme nalézt ve Slovníku zkratek i v rejstříku zkratek a značek ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Řadíme ji mezi tzv. kontrakční zkratky, které se tvoří vypsáním prvního a posledního písmene slova a za nimiž se nepíše tečka. Nejedná se tedy o značku, nicméně Slovník zkratek zaznamenává i značku ks, ta však označuje jednotku času kilosekundu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se má správně psát zkratka spojení \"ve výslužbě\"?", "role": "user" }, { "content": "Spojení \"ve výslužbě\" se běžně zkracuje pomocí tzv. grafické zkratky v. v., tu můžeme nalézt i v rejstříku zkratek a značek ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Zkratku vytvoříme tak, že vypíšeme první písmena obou slov a za každým napíšeme tečku. Po tečce dle pravopisných pravidel následuje buď mezera, nebo jiné interpunkční znaménko než tečka, náležité je tedy psaní zkratky v. v. s mezerou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám větu \"Na Číňany by na pláži čekal_ miny a ježci\". Jaké i/y v přísudku bude prosím správně?", "role": "user" }, { "content": "Ve větách, kdy přísudek stojí před několikanásobným podmětem, máme dvě možnosti shody. Buď můžeme shodu řídit jménem, které stojí nejblíže přísudku, v tomto případě jménem rodu ženského (\"miny\"): Na Číňany by na pláži čekaly miny a ježci\". Druhou možností je řídit tvar přísudku všemi složkami podmětu, a tedy v tomto případě uplatnit pravidlo o přednosti rodu jména mužského životného: \"Na Číňany by na pláži čekali miny a ježci\". Obě řešení jsou v pořádku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak mám správně skloňovat název amerického státu Georgia?", "role": "user" }, { "content": "Podobu Georgia, která je standardizovaná (tzn. že je závazná například pro ministerstva či jiné instituce), vyslovovujeme jako [džordža] a skloňujeme podle vzoru \"žena\" (přičemž ve 2., 3. a 6. pádě jsou vedle tvarů podle vzoru \"žena\" přípustné také tvary podle vzoru \"růže\"). Vedle standardizované podoby Georgia se však v úzu objevuje podoba Georgie vyslovovaná jako [džordžije], která se skloňuje ve všech pádech podle vzoru \"růže\". Ta je v textech, v nichž není vyžadována právě podoba standardizovaná, rovněž přípustná, měli bychom ovšem dávat pozor na to, aby se v rámci jednoho textu současně neobjevovaly tvary odpovídající podobě Georgia a tvary odpovídající podobě Georgie.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jakého rodu je název obce Ochoz u Brna?", "role": "user" }, { "content": "Publikace Naše místní jména a jak jich užívat od Aleny Polívkové (která zřejmě vychází z knihy Místní jména na Moravě a ve Slezsku) uvádí u obce Ochoz u Brna pouze rod mužský neživotný. Ověřili jsme však, že (nejen) v současném úzu jsou v případě obce Ochoz u Brna převažující podoby rodu ženského. Rod ženský je navíc v souladu s původem jména: jméno Ochoz pochází z apelativa ochoz, tzn. 'obejití (resp. úsek majetku stanovený obejitím)', které je ve staročeských slovnících zaznamenáno jako slovo rodu ženského. Doporučovali bychom proto jméno obce Ochoz u Brna užívat v rodě ženském. Pro úplnost dodejme, že jako jméno rodu ženského se Ochoz užívá ještě v případě české vsi Ochoz, která je součástí obce Nasavrky, v ostatních případech rod tohoto zeměpisného jména kolísá. O nově zjištěná data jsme obohatili také heslář Internetové jazykové příručky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Ve Fučíkově Reportáži psané na oprátce jsem si přečetl: \"Teď hodiny na Kremlu odbíjejí desátou a na Rudém náměstí začíná přehlídka. Otěcko, jdeme s sebou!\" Zarazilo mě spojení \"jdeme s sebou\". Co mi o něm můžete říct?", "role": "user" }, { "content": "Vazba \"jít s sebou\" je zaznamenána již v Kottově Česko-německém slovníku z konce 19. století. V něm jsou zachyceny příklady jako \"počkejte, já půjdu s sebou\" (tj. s vámi), \"Karel pracoval a Bětuška s sebou\" (tj. s ním), \"byli jsme s sebou\" (tj. s vámi/nimi/tebou). Zájmeno sebou může tedy zastupovat různá další zájmena. Spojení \"jít s sebou\" se vyskytuje nejčastěji v textech publikovaných ve 20. a 30. letech 20. století nebo u autorů a překladatelů narozených v prvních desetiletích téhož století. Setkáme se s ním tedy například v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války (\"Pojďte s sebou na minutu,\" řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor…) nebo překladu Tolkienova Hobita (\"Tak sbohem! Jestli nechcete jít s sebou, uděláte líp, když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!\"). Podrobně na toto téma pojednal Markus Giger ve stati Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu (Naše řeč, 2007, roč. 90, č. 4, s. 195–202). V současnosti se tato vazba již neužívá, a proto ji lze označit za archaickou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jedna zahraniční youtuberka používá pozdrav \"ahoj všichni\", pod jejími videi se však objevují komentáře, že je to špatně, jelikož se nemá používat 1. pád. Prý by měla říkat \"ahoj všem\". Jak je to správně?", "role": "user" }, { "content": "Spojení \"ahoj všichni\" je zcela v pořádku. Tvar všichni je totiž homonymní, užívá se nejen v 1., ale také v 5. pádě. Nadto je pozdrav v této formě (respektive v obou interpunkčně náležitých zápisech, tj. \"ahoj všichni\" i \"ahoj, všichni\") frekventovanější, ve verzi syn_v11 Českého národního korpusu má celkem 166 výskytů, kdežto jeho konkurent \"ahoj všem\" pouze 38. I tato forma pozdravu je však přijatelná, neboť má oporu v eliptickém \"(říkám) ahoj všem\". Navíc se pravděpodobně šíří vlivem analogie s dalším poměrně běžným pozdravem, jímž je \"dobrý den všem\" (76 korpusových dokladů).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se ve spojení \"aby nájemníci nedělal_\" tvrdé y, nebo měkké i?", "role": "user" }, { "content": "Podmětem dané vedlejší věty je jméno rodu mužského životného \"nájemníci\", proto je náležitý tvar s měkkým i: \"aby nájemníci nedělali\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Napsala jsem větu \"Židle a křesla jsou důležitá\", ale korektor mi opravil tvar v přísudku na \"důležité\"? Opravil mi to správně?", "role": "user" }, { "content": "Součástí několikanásobného podmětu je jméno rodu ženského (\"židle\"), které má \"přednost\" před jménem rodu středního (\"křesla\"). Náležité znění věty je tedy skutečně \"Židle a křesla jsou důležité\". Tvar \"důležitá\" by byl namístě pouze v případě, že by složkami několikanásobného podmětu byla jména rodu středního v množném čísle, např. \"Svítidla a křesla jsou důležitá\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Chtěla bych se zeptat, zda je v případech, kdy je ve větě třeba užít dva různé tvary, ale tyto tvary jsou homonymní, možno užít jen jeden výraz, např. \"ve i u stavení\", nebo zda je to také považováno za zeugma. Je tato problematika někde popsána?", "role": "user" }, { "content": "Tento specifický případ zeugmatu není v odborné literatuře dostatečně uveden. Vzhledem k tomu, že dvě předložky vyžadují dvě různé vazby, považujeme za nutné v dané větě užít dva tvary, byť jde ve vašem případě o tvary homonymní. Nelze oba tvary vyjádřit jedním výrazem, protože kdybychom do věty dosadili jiné substantivum, vzniklo by defektní spojení (např. \"ve i u školy\"). Navíc Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě (1966) hodnotí užití dvou předložek u téhož podstatného jména (např. \"do a z Holandska\" – zde jde dokonce o tentýž pád) jako nevhodné. Náležitá formulace je tedy \"ve stavení i u něj\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Napsal jsem větu \"V čestných prohlášeních, které byly přílohou...\", ale kolega mi to opravil následovně: \"V čestných prohlášeních, která byla přílohou...\". Čí verze je prosím správná?", "role": "user" }, { "content": "Zájmeno \"který\" ve vedlejší větě se vztahuje k podstatnému jménu rodu středního v množném čísle (\"prohlášeních\"). Proto je jeho náležitý tvar \"která\" (ta prohlášení, která...). Od toho se pak odvíjí i tvar přísudku ve vedlejší větě: \"V čestných prohlášeních, která byla přílohou...\".", "role": "assistant" } ]

[ "MZ ČR", "MZČR" ]

[ { "content": "Měla by se psát zkratka Ministerstva zdravotnictví České republiky s mezerou v podobě MZ ČR, nebo bez mezery ve formě MZČR?", "role": "user" }, { "content": "Slovní spojení se často zkracují pomocí tzv. iniciálových zkratek, které jsou tvořeny typicky počátečními písmeny slov zkracovaného spojení. Takové zkratky se píšou velkými písmeny (bez mezer a teček). Z toho by vyplývalo, že by se Ministerstvo zdravotnictví České republiky zkracovalo jako MZČR. Zároveň však platí, že složené zkratky se pro přehlednost obvykle člení mezerami. Spojení ministerstvo zdravotnictví se obvykle zkracuje jako MZ a stejně tak Česká republika se sama o sobě běžně zkracuje jako ČR. Je-li zkracovaným výrazem kombinace dvou těchto relativně samostatných částí, výsledná zkratka by měla mít podobu MZ ČR. Podoba s mezerou bývá v úzu preferována, jak dokládá např. 11. verze korpusu SYN, kde se zkratka MZ ČR objevuje celkem v 1667 výskytech a zkratka MZČR pouze ve 243 výskytech. Ani varianta bez mezery by však nebyla chybná.", "role": "assistant" } ]

[ "FF UK", "FFUK" ]

[ { "content": "Měla by se psát zkratka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy s mezerou v podobě FF UK, nebo bez mezery ve formě FFUK?", "role": "user" }, { "content": "Pro označení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy můžeme využít tzv. iniciálovou zkratku, tvořenou počátečními písmeny slov obsažených ve zkracovaném spojení. V tomto případě půjde zároveň o zkratku složenou, jejíž součástí je zkratka FF pro spojení filozofická fakulta a dále zkratka Univerzity Karlovy UK (obě tyto zkratky zachycuje Slovník zkratek). Složené zkratky se pro přehlednost obvykle člení mezerami, proto doporučujeme volit podobu FF UK.", "role": "assistant" } ]

[ "štrúdl", "štrůdl" ]

[ { "content": "Můžeme psát štrůdl (s kroužkem nad ů), nebo píšeme štrúdl?", "role": "user" }, { "content": "Jde o přejaté slovo (z něm. Strudel), proto ho ve starších jazykových příručkách najdete pouze v podobě štrúdl. S čárkovaným ú píšeme i další přejatá slova, např. skútr, pedikúra, medúza, túje. Synonymní výraz pro závin však v češtině už natolik zdomácněl, že je jeho cizí původ pro mnohé uživatele češtiny již zastřený. V praxi se postupně prosadila i pravopisně počeštěná podoba štrůdl. Je natolik rozšířená, že byla nově zařazena i do IJP. Je tedy možné psát jak štrúdl, tak štrůdl.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Velmi mi vadí komolení výslovnosti cizích vlastních jmen, a to nejen v češtině. Víte například, kdo to je, když Francouz vysloví [žán y]?", "role": "user" }, { "content": "Každý jazyk má pro (nejen výslovnostní) adaptaci jmen cizího původu vlastní pravidla/normy. Někteří mluvčí si navíc jména přizpůsobují více, jiní se snaží co nejvíce napodobit původní výslovnost. Vzhledem k tomu, že jsou nám známa základní pravidla, která se uplatňují ve francouzské výslovnosti, je pravděpodobné, že [žán y] bude odpovídat jménu Jean (= Jan) Hus.", "role": "assistant" } ]

[ "[volkr]", "[volker]" ]

[ { "content": "Jak se vyslovuje příjmení básníka Wolkera/Wolkra? Vypouští se samohláska [e], nebo se ponechává?", "role": "user" }, { "content": "Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel, Wolker atp.) ve výslovnosti často kolísají. Pro tyto případy nelze stanovit jednoznačné pravidlo, z hlediska ortoepických zásad je obojí podoba možná, záleží především na rodinné tradici a přání nositele. V případě básníka Jiřího Wolk(e)ra uvádí např. příručka Čteme je správně? obojí výslovnostní podobu [volkr] i [volker].", "role": "assistant" } ]

[ "[ťis]", "[tys]" ]

[ { "content": "Jak se správně v češtině vyslovuje název stromu tis (např. tis červený)? V Internetové jazykové příručce je uvedena výslovnost [ťis], ale na Moravě se setkávám pouze s podobou [tys].", "role": "user" }, { "content": "Vzhledem k tomu, že jde o slovo domácího původu, doporučujeme vyslovovat [ťis]. Kombinace písmen -ti- se čte jako [ty] pouze v přejatých výrazech. Máte pravdu, že někteří uživatelé češtiny vyslovují [tys] s počátečním [t], nikoli s [ť], avšak nedomníváme se, že by tento jev souvisel např. s moravskými nářečími, lze se s ním setkat zcela jistě i v Čechách.", "role": "assistant" } ]

[ "[povinost]", "[povinnost]", "[deňí]", "[denňí]" ]

[ { "content": "Jak se vyslovují slova typu \"povinnost\" či \"denní\", v nichž se píší za sebou dvě \"n\"?", "role": "user" }, { "content": "Ortoepická kodifikace doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova nebo na méně zřetelných morfologických švech zjednodušenou výslovnostní podobu, tj. např. slovo \"povinnost\" se tak vysloví jako [povinost]. Zdvojená výslovnost je přijatelná pouze ojediněle, a to ve zvlášť pečlivé výslovnosti např. při recitaci, navíc ještě zejména u knižních, básnických nebo zřídka užívaných slov. Ve slovech typu \"denní\" se sice píší rovněž dvě písmena \"n\" za sebou, avšak odpovídají souhláskové kombinaci [nň], nikoli skupině [nn]. Z příkladu \"činně\" [čiňe] uvedeného v ortoepické kodifikaci lze vysoudit (podrobněji viz Štěpánová, V. 2019. Vývoj kodifikace české výslovnosti. Praha: Academia, s. 166), že i zde se za základní spisovnou považuje zjednodušená podoba, tj. \"denní\" [deňí]; plná výslovnost [denňí] by pak připadala v úvahu zřejmě pouze výjimečně ve zvlášť pečlivém stylu.", "role": "assistant" } ]

[ "[muzeji]", "[muzei]" ]

[ { "content": "Jak se v češtině vyslovuje tvar 7. pádu množného čísla slova \"muzeum\"? Bude tam mezi samohláskami vloženo [j]?", "role": "user" }, { "content": "Jednoduchá odpověď na Váš dotaz, jak se vyslovují v češtině slovní tvary typu muzei, neexistuje. Reálná výslovnost je značně variabilní (v závislosti na konkrétním mluvčím, slově, hláskovém okolí atp.). Tvar muzei lze určitě vyslovit \"explicitně\" jako [muzeji] a jistě to není chybné, pro většinu posluchačů pravděpodobně ani nijak nápadné/rušivé (pokud [j] není přespříliš zdůrazněné/vyražené). Na druhou stranu je ovšem časté [j] v podstatě nevyslovit, avšak v artikulaci za sebou jdoucích vokálů [e] a [i] (respektive mezi kterýmkoli vokálem a [i], přičemž na jejich pořadí nezáleží) se zcela přirozeně vyskytne jakýsi \"přechodový\" prvek, který je zvukově nejbližší právě [j]. Je pak velmi těžké stanovit hranici, kdy už jde o \"regulérní\" [j] a kdy ještě ne. V publikaci Výslovnost spisovné češtiny (1978) je tato problematika zmíněna na s. 41 (§ 47). Jsou tu však použity formulace jako \"čteme obvykle\", \"se vyslovuje někdy třené [j], jindy spíše neslabičné [i̯]\", což přesně odráží realitu. S jistotou pak lze jen potvrdit, že jako nevhodnou hodnotíme hyperkorektní výslovnost s rázem, tj. [muzeʔi], s níž se také můžeme občas v praxi setkat.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se v češtině má vyslovovat název obchodu COOP?", "role": "user" }, { "content": "Výslovnost názvů firem (zde jde konkrétně o označení skupiny spotřebních družstev) není nikde kodifikována, obvykle se vžije taková podoba, kterou používá sama daná společnost např. v reklamě. Domníváme se, že vžitá česká výslovnost je [koop], případně [koʔop] (podobně jako např. výraz \"kooperace\" lze vyslovit jak bez rázu [kooperace], tak s ním [koʔoperace]), což odpovídá tomu, že daný název zjevně vychází z anglického výrazu \"cooperative\". Nad rámec dotazu doplňme, že z hlediska českého pravopisu není důvod zapisovat tento druh pojmenování velkými písmeny, neboť nejde o iniciálovou zkratku.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Je příjmení Yazigee ukrajinského původu?", "role": "user" }, { "content": "Toto konkrétní jméno nezachycují žádné nám dostupné fonetické ani onomastické příručky, jediným možným informačním zdrojem je internet. Je možné, že podoba Yazigee je alternativní formou zápisu příjmení Yaziji, Yazigi atp. arabského či tureckého původu. Tyto informace bohužel nemůžeme nijak relevantně ověřit, nicméně vzhledem k hláskovému/písmennému skladu daného příjmení bychom ukrajinský původ z jazykového hlediska vyloučili.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak se má v češtině správně vyslovit příjmení Yazigee?", "role": "user" }, { "content": "Pro výslovnost jmen, která jsou evidentně cizího původu, platí, že se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka. Protože výslovnost vlastních jmen se nejen v češtině ne vždy řídí obecnými výslovnostními pravidly, ale často hraje roli i rodinný úzus, je nutno zjistit zvukovou podobu konkrétního jména nejlépe u jeho samotného nositele. Zde situaci navíc komplikuje fakt, že není jasné, z jakého jazyka primárně vycházet. Vzhledem k tomu, že toto konkrétní jméno nezachycují žádné nám dostupné fonetické ani onomastické příručky, jediným možným informačním zdrojem je internet. Je možné, že podoba Yazigee je alternativní formou zápisu příjmení Yaziji, Yazigi atp. (arabského či tureckého původu), jehož do češtiny adaptovaná výslovnost by pravděpodobně byla [jazidží]. Tyto informace však bohužel nemůžeme nijak relevantně ověřit.", "role": "assistant" } ]

[ "hranolek", "hranolka" ]

[ { "content": "Zajímalo by mě, zda je stále přípustný pouze ten hranolek, nebo i ta hranolka? Myslím si, že je nepopiratelný fakt, že pro označení pokrmu mnozí mluvčí češtiny ženský rod používají.", "role": "user" }, { "content": "Příručky dlouhou dobu uváděly pouze hranolek v rodě mužském neživotném, a to s ohledem na původ slova, který odkazuje k malému hranolu. Nicméně při označování pokrmu, kdy se obvykle užívá množné číslo, je dnes původ slova hranolek již pravděpodobně zastřený a většina mluvčích jej tak zřejmě v komunikaci nevnímá. Stejně tak souhlasíme s tím, že se výraz hranolka v ženském rodě v úzu prosazuje čím dál více, a to i ve formálních textech – v SYN v11 je v množném čísle 1297 dokladů na tvary ženského rodu a 4425 dokladů na tvary mužského rodu, poměr tvarů ženského rodu a tvarů mužského rodu je tedy přibližně 1 : 4, přičemž jde o texty kontrolované korektory. Ve významu 'pokrm z brambor' tak lze podle našeho názoru podobu hranolka v rodě ženském používat již rovnocenně vedle podoby hranolek v rodě mužském, a to i ve spisovných projevech.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Obsahuje kartotéka Novočeského lexikálního archivu lístky jen z beletrie?", "role": "user" }, { "content": "Lístkové výpisky uvedené kartotéky byly pořizovány zejména z umělecké literatury, ale i z literatury odborné, výběrově byly excerpovány noviny, časopisy a překladová literatura.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Kde najdu Novočeský lexikální archiv?", "role": "user" }, { "content": "Kartotéka lexikálního archivu je přístupná na stránce Příručního slovníku jazyka českého, neboť daný slovník vznikal právě na základě tohoto excerpčního materiálu.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi, že v televizi užili u zeměpisného jména Buča v 2. pádu \"do Buče\".", "role": "user" }, { "content": "Zeměpisné jméno Buča skloňujeme podle podtypu \"Troja\", které má ve 2., 3. a 6. p. tvary podle vzoru \"růže\" a v 1., 4., 5. a 7. p. podle vzoru \"žena\". Uvedená podoba 2. pádu je tedy korektní.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi, že se vnucují české výrazy a moravismy se opomíjejí (např. české truhlář a moravské stolař).", "role": "user" }, { "content": "České výkladové slovníky uvádějí výraz stolař jako oblastní moravskou variantu pro podstatné jméno truhlář. Co je nám známo, doporučení, aby mluvčí slovo stolař neužívali, nikde v jazykových příručkách nenajdeme a rovněž nemáme pocit, že by tomu tak bylo u dalších oblastních variant.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nelíbí se mi, že se tvrdí, že Moravané jsou Češi. Ukrajinci také nejsou Rusi. Ze strany Čechů jde o stejnou šikanu.", "role": "user" }, { "content": "Podle Akademického slovníku současné češtiny má výraz Čech pět základních významů: 1. význam je 'obyvatel Česka', 2. 'člověk pocházející z Česka', 3. 'člověk hlásící se k české národnosti, příslušník českého národa', 4. obyvatel Čech 1 (historické země českého státu) a 5. mn. Češi '(sportovní) reprezentanti Česka', přičemž zeměpisné jméno Česko je jednoslovný název pro Českou republiku, kterou tvoří historická území Čechy, Morava a Slezsko. Označení Čech lze (kromě 4. významu) bezpříznakově užít i pro obyvatele Moravy a Slezska. Je tedy mylné se domnívat, že je dané lexikum užíváno k útisku části obyvatel České republiky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je původ příjmení Niewiadoma?", "role": "user" }, { "content": "Toto příjmení je evidentně polského původu. Jde o přechýlenou formu od mužské podoby Niewiadomy. Jak uvádí Internetowy słownik nazwisk w Polsce provozovaný Ústavem polského jazyka Polské akademie věd, vzniklo toto příjmení z adjektiva s významem 'neznámý'.", "role": "assistant" } ]

[ "Ivanofrankivská oblast", "Ivano-frankivská oblast" ]

[ { "content": "Jak v češtině zapsat ukrajinský název Ivano-frankivská oblast? Má tam být spojovník, nebo se to má psát dohromady?", "role": "user" }, { "content": "Toto pojmenování související s endonymem (tj. podobou v jazyce původu, v tomto případě transkribovanou do latinky) Ivano-Frankivsk doporučujeme v českých textech zapisovat se spojovníkem, tj. Ivano-frankivská oblast (analogicky např. podle frýdecko-místecký od Frýdek-Místek). \nVzhledem k tomu, že pro dané ukrajinské město je více vžité české exonymum (tj. domácí podoba cizího názvu) Ivano-Frankovsk (rovněž se spojovníkem), které uvádí i Geografický místopisný slovník světa, je samozřejmě možné užít rovněž počeštěnou podobu Ivano-frankovská oblast.", "role": "assistant" } ]

[ "Ivano-Frankivsk", "Ivano–⁠Frankivsk" ]

[ { "content": "Jak v češtině zapsat název ukrajinského města Ivano-Frankivsk? Má tam být spojovník, nebo pomlčka?", "role": "user" }, { "content": "Toto endonymum (tj. podoba v jazyce původu, v tomto případě transkribovaná do latinky) doporučujeme v českých textech zapisovat v souladu s praxí se spojovníkem, tj. Ivano-Frankivsk. Jak však dokládají mj. data z Českého národního korpusu, pro dané ukrajinské město je více vžité české exonymum (tj. domácí podoba cizího názvu) Ivano-Frankovsk (rovněž se spojovníkem), které uvádí i Geografický místopisný slovník světa.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Chtěla bych se zeptat, jestli už je dnes přijatelná předložka \"na\" ve spojení se slovem \"ústav\", například \"pracuje na fyzikálním ústavu\".", "role": "user" }, { "content": "Předložka \"na\" v současném jazyce skutečně expanduje na úkor předložky \"v\". Ve spojení se slovem \"ústav\" však považujeme za základní a neutrální spojení s předložkou \"v\", tedy například \"pracuje ve fyzikálním ústavu\". Předložku \"na\" bychom zde stále vnímali jako příznakovou (tj. stylově nižší); oproti variantě s předložkou \"v\" je také v praxi mnohem méně častá.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Máme větu \"V jejich práci jim pomáhali koně i krávy.\" V práci se dohadujeme, jestli by ve slově \"pomáhali\" nemělo být spíše tvrdé y. Můžete nám poradit?", "role": "user" }, { "content": "Jestliže je součástí několikanásobného podmětu jméno rodu mužského životného, píšeme v přísudku měkké i. V uvedené větě je jménem rodu mužského životného slovo \"koně\", proto je tvar \"pomáhali\" v pořádku. Ve větách, v nichž přísudek předchází několikanásobnému podmětu, můžeme vedle základního pravidla uplatnit také shodu podle členu, který stojí nejblíže přísudku. Ovšem vzhledem k tomu, že je zde slovo \"koně\" na prvním místě, nic se v tomto ohledu nemění a i v takovém případě by bylo namístě pouze řešení s měkkým i: \"V jejich práci jim pomáhali koně i krávy.\" Pouze pokud by v této větě na prvním místě stály \"krávy\", byl by vedle tvaru s měkkým i (\"V jejich práci jim pomáhali krávy i koně\") v pořádku také tvar s tvrdým y (\"V jejich práci jim pomáhaly krávy i koně\").", "role": "assistant" } ]

[ "Dyjsko-svratecký úval", "Dyjskosvratecký úval" ]

[ { "content": "Jaká je správná podoba názvu: dohromady Dyjskosvratecký úval, nebo se spojovníkem Dyjsko-svratecký úval?", "role": "user" }, { "content": "Vzhledem k tomu, že se v názvu tohoto geomorfologického celku objevuje složené přídavné jméno souřadné, nikoli podřadné, píšeme Dyjsko-svratecký úval se spojovníkem (jde zde o souřadné spojení jmen řek Dyje a Svratky). V této podobě je pojmenování rovněž geograficky standardizováno, viz Geoportál ČÚZK. Nejde zde tedy o tradiční způsob psaní některých jmen typu Českomoravská vrchovina, Moravskoslezský kraj, který odporuje jinak obecně platným základním pravidlům o psaní složených přídavných jmen.", "role": "assistant" } ]

[ "pěšo", "pjéšo", "pěěšo" ]

[ { "content": "Chtěl bych se zeptat, jak se správně píše slovo pěšo, ve smyslu 'jít někam pěšky' (tedy jít někam pěšo). Zápis pěšo se mi zdá nedostatečný, protože nevyjadřuje obvykle vyslovovanou délku nad ě. Fonetický přepis pjéšo, který vystihuje to, jak slovo vyslovujeme, mi ale nepřijde správný. Bohužel písmeno e, které by nad sebou mělo zároveň háček i čárku, neexistuje, i když by bylo přesně to, co by v této situaci bylo potřeba.", "role": "user" }, { "content": "Vámi popsaný problém nemá žádné jednoznačně správné řešení. Háček je v tom, že v nestandardní vrstvě jazyka se občas mohou objevit jevy, které není možné standardním způsobem zapsat. Pokud přichází v úvahu několik nestandardních způsobů zápisu, neexistují kritéria, podle nichž by se rozhodlo, který z těchto zápisů je vhodnější. Slovník nespisovné češtiny zachycuje pouze fonetickou podobu pjéšo, úzus však takto jednoznačný není. Pokud se podíváme do internetového vyhledávače Google, převažuje zápis pěšo. Je to jistě i z toho důvodu, že vedle dlouhé výslovnosti [pjéšo] se objevuje i výslovnost krátká [pješo]. Nemalý počet výskytů má i fonetický zápis pjéšo (stovky dokladů) a vyskytuje se též podoba se znásobenou samohláskou pěěšo, příp. pěěěšo, ta je ovšem nejméně častá (jednotky dokladů). Ani jednu z variant nelze označit za vhodnější či méně vhodnou, ve všech případech bude zápis nestandardní a je na pisateli, kterou variantu zvolí.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak mám postupovat, když uvádím za jménem dosud žijícího člověka v závorce rok jeho narození? Je možné uvést u roku znak pro narození (*), nebo mám postupovat jinak?", "role": "user" }, { "content": "Pro označení data narození lze používat hvězdičku (*), ta je umístěna v horní linii řádku a od následujícího údaje (např. právě roku) se odděluje mezerou. Znak a datum narození musejí být na stejném řádku. Při zaznamenávání informací o datu narození však lze postupovat i jinak, možností je třeba užití grafické zkratky a roku (např. v podobě \"nar. 1980\", kterou můžeme nalézt přibližně ve 300 výskytech i v korpusu SYN2020). Nedoporučovali bychom ale zápis v podobě samotného roku v závorce, neboť taková varianta by pro čtenáře nemusela být dostatečně srozumitelná.", "role": "assistant" } ]

[ "zazemněný", "zazeměný" ]

[ { "content": "V přírodovědné knize jsem se setkala se spojením \"zazemněný meandr\" (tj. meandr zanesený zeminou). Mělo by se psát zazemněný, nebo zazeměný? Na internetu nacházím obě varianty.", "role": "user" }, { "content": "Přestože se nám nepodařilo uvedené slovo nalézt v dostupných příručkách, podle obecných slovotvorných pravidel považujeme za náležitou variantu s \"mně\", tedy zazemněný. Postupovali bychom zde analogicky jako u přídavného jména uzemněný, které se píše s \"mně\", neboť je odvozeno od slovesa uzemnit. Vámi uvedené přídavné jméno bychom tedy odvozovali od slovesa zazemnit, jež ve svém základu obsahuje skupinu \"mn\", a proto bychom volili variantu se skupinou \"mně\". Přestože se zazemnit nevyskytuje v příručkách, v 11. verzi korpusu SYN jej lze nalézt v přibližně 10 výskytech, není tedy sice moc frekventované, ale vyskytuje se. Korpusy navíc zachycují i přídavné jméno zazemněný, a to právě pouze v podobě s \"mně\" (v korpusu SYN2020 má slovo 14 výskytů, v 11. verzi korpusu SYN 51 výskytů), tuto podobu tedy lze považovat za ustálenou.", "role": "assistant" } ]

[ "Pleščejovo jezero", "Pleščejevovo jezero", "jezero Pleščejevo" ]

[ { "content": "Jaká je v češtině náležitá podoba názvu ruského jezera: Pleščejovo, nebo Pleščejevovo, nebo Pleščejevo?", "role": "user" }, { "content": "Toto jméno bohužel není v žádném ze zdrojů, které máme k dispozici, obsaženo, odpovědět však můžeme na základě konzultace s odbornicí na ruštinu: Vzhledem k tomu, že název \"Pleščejevo\" není motivován osobním jménem Pleščej nebo Pleščejev, název by měl znít v češtině skutečně Pleščejevo, nikoliv *Pleščejovo nebo *Pleščejevovo. Nejde však o Pleščejevo jezero (jako např. Máchovo jezero), ale jezero Pleščejevo (jako např. jezero Malawi, tj. podstatné jméno rodu středního).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaká je správná výslovnost (dle současných pravidel i při vzniku dále uvedené skladby r. 1796) určitých tvarů slovesa být (např. jsme) a slovesa jít (např. jděme)? Konkrétně mi jde o vyslovování těchto sloves ve skladbě Česká mše vánoční \"Hej mistře\" od Jakuba Jana Ryby. Zpívám totiž v pěveckém sboru a jeden kolega, bývalý rozhlasový redaktor, mne upozornil, že se správně nemá vyslovovat ve výše uvedených slovesech hláska [j]. Prý to po nich bylo v rozhlase velice důrazně vyžadováno. Já jsem se s takovýmto požadavkem na výslovnost dosud nesetkal. Mám gramofonovou desku s nahrávkou této vánoční skladby z r. 1966, kde [j] ve výše uvedených slovesech slyším.", "role": "user" }, { "content": "V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa \"být\" vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo \"zakázaný\", případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Není samozřejmě vhodné počáteční [j] jakkoli \"vyrážet\" či jinak zdůrazňovat, a činit tak řeč nápadně hyperkorektní. Na druhou stranu si však lze často všimnout zcela přirozeného a \"nenápadného\" výskytu této hlásky i ve spontánních (nečtených) promluvách, což posluchači obvykle vůbec neregistrují (a už vůbec to nevnímají jako něco negativního), navíc sám mluvčí obvykle netuší, zda [j] vyslovuje, či nikoli. Není proto žádný relevantní důvod ono [j] \"zakazovat\", navíc leckdy zcela plošně, jak dodnes někteří (bohužel i učitelé, pracovníci v médiích aj.) prosazují.\n\nPokud jde o určité tvary slovesa \"jít\", u něj ortoepické příručky explicitně uvádějí, že žádné zjednodušení není spisovné, měli bychom tedy vyslovovat výhradně [jdeme], [jdu] atp. \n\nV době, kdy Rybova mše vznikla, ještě žádná výslovnostní kodifikace češtiny v dnešním slova smyslu neexistovala. Vzhledem k pochopitelné absenci jakýchkoli nahrávek z dané doby lze jen odhadovat, jak tehdejší zpěváci text realizovali, pravděpodobně to bylo stejně jako dnes značně individuální. Není však jakýkoli důvod se domnívat, že by v tomto ohledu byla výslovnostní norma pociťována v minulosti odlišně, než jak je tomu v současnosti.\nZ našich zkušeností pak vyplývá, že současná výslovnost (nejen) v této skladbě není mezi interprety jednotná, některé sbory mají jasné pokyny (a to [j] jak vyslovovat, tak naopak vypouštět), jiné o potenciální nejednotnosti ani netuší. Vzhledem k povaze skladby, a zejména k významu a postavení daných výrazů (předpokládáme, že zde jde zejména o pasáž z Graduale, kdy sbor odpovídá basovému sólu \"Jsme, jsme!\" a \"Jděme!\") bychom doporučili počáteční [j] nevypouštět.", "role": "assistant" } ]

[ "svízt", "svýzt" ]

[ { "content": "V textu je záměrně užita nespisovná podoba slovesa svézt (autem), a to ve větě \"Chceš někam svýzt?\". To -ý- se mi tam nelíbí, psala bych svízt, ale nevím, kde mohu takovouto věc ověřit.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, pro užití -ý- místo -é- není žádný jazykový důvod. Zápis nespisovné podoby slovesa svézt bude svízt s í (obdobně např. plést – plíst, kvést – kvíst). Pokud by nešlo o obojetnou, ale tvrdou souhlásku, pak bychom v souladu s výslovností psali ý, např. nést – nýst.", "role": "assistant" } ]

[ "konkurz", "konkurs" ]

[ { "content": "Dívala jsem se i do IJP a neumím se rozhodnout, jestli mám psát konkurz, nebo konkurs?", "role": "user" }, { "content": "Výraz patří ke slovům, která mají dvě rovnocenné pravopisné varianty – je možné psát jak konkurz, tak konkurs. Doklady z ČNK (SYN v11) ukazují, že se užívají obě možnosti, psaní se -z- v současných textech převažuje.", "role": "assistant" } ]

[ "gadžo", "gádžo" ]

[ { "content": "Píše se gadžo, nebo gádžo?", "role": "user" }, { "content": "Romský výraz označující osobu neromského původu je možné psát jak krátce (gadžo), tak dlouze (gádžo). Podle dokladů z ČNK jsou v českých textech doloženy obě možnosti, podoba gadžo je frekventovanější. Nemáme však přehled o tom, která z podob je preferovanější v romských textech.", "role": "assistant" } ]

[ "rakle", "rákle" ]

[ { "content": "Jsem Rom a chci napsat slovo rakle (neromské dítě), nevím, jestli se píše krátké a, nebo dlouhé á.", "role": "user" }, { "content": "Výkladové slovníky češtiny romské výrazy nezachycují. Podle slovníků romštiny dostupných na internetu se slovo píše s krátkým a. Upřesňujeme, že podoba rakle je tvar 1. pádu množného čísla, v 1. p. jednotného čísla má slovo podobu raklo. Výraz neoznačuje jakékoli dítě, ale dítě mužského pohlaví, tedy chlapce, syna.", "role": "assistant" } ]

[ "Mallorca akné", "Mallorca-akné" ]

[ { "content": "Překládám text o dermatitidě a nejsem si jistá, zda by se neměl užít spojovník v označení jednoho typu akné – Mallorca akné. V textech vídám zápisy bez spojovníku, ale nevím, zda to není něco jako Rh-faktor.", "role": "user" }, { "content": "Jazykové příručky toto pojmenování nezachycují. Z internetových zdrojů vyplývá, že označení Mallorca akné se užívá pro akné aestivalis neboli letní akné, které vzniká při intenzivním opalování, resp. pobytu na slunci. Velký lékařský slovník zachycuje latinskou podobu acne aestivalis (kožní onemocnění připomínající akné, vznikající po intenzivním oslunění za spolupůsobení fotoprotektivních či kosmetických prostředků) a jako synonymní uvádí označení Mallorca acne. V češtině je již řadu desetiletí vžitá počeštěná podoba akné, doporučujeme jí dát přednost. Psaní se spojovníkem nedoporučujeme. Nejde o stejný typ, jako je Rh-faktor, ostatně i u něj se postupně prosazuje zápis bez spojovníku. Slovo Mallorca má v tomto případě funkci přívlastku, pojmenování by mohlo mít i podobu mallorcové akné (ta se ale v praxi neužívá). Doporučujeme psát označení jako dvě samostatná slova. Doklady z ČNK i internetu ukazují, že psaní Mallorca akné se v praxi užívá.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Musí mít slohový útvar životopis nadpis Životopis?", "role": "user" }, { "content": "Jazyková poradna není didaktické pracoviště ani nemá k dispozici metodické podklady pro slohovou výuku. Doporučujeme vám tuto otázku konzultovat s odborníky z oblasti pedagogiky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Připravujeme text na pamětní desku, uděláte nám prosím korekturu?", "role": "user" }, { "content": "Jazyková poradna pomáhá s konkrétními jazykovými problémy, korektury textu neprovádí.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mohu s pracovníky jazykové poradny konzultovat problematická vyjádření v právních textech? Samozřejmě jen z jazykového hlediska.", "role": "user" }, { "content": "Ano, v jazykové poradně je možné konzultovat i problematické jazykové jevy z právních textů. Je však třeba zdůraznit, že by se vždy mělo jednat o radu k dílčím úskalím, nikoli o provedení celkové korektury, stejně tak nelze po jazykové poradně žádat vyjádření k věcné, legislativní stránce textu, takové otázky je třeba konzultovat s právníky.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Na online skloňování jsem našla dva tvary pro 5. pád příjmení Štefek a nevím, který je správně.", "role": "user" }, { "content": "Podobné internetové stránky nejsou vytvořeny pracovníky ÚJČ, proto nemůžeme ručit za jejich správnost. Při váhání nad vhodným tvarem osobního jména vám doporučujeme řídit se výkladovou částí Internetové jazykové příručky (oddílem věnujícím se skloňování osobních jmen).", "role": "assistant" } ]

[ "aromadifuzér", "aroma difuzér" ]

[ { "content": "Jak se správně píše aroma difuzér? Nacházím více dokladů na psaní zvlášť, ale nevím, zda by se to nemohlo psát dohromady jako třeba aromaterapie.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že psaní zvlášť (aroma difuzér) je podle dokladů z ČNK v praxi dosti obvyklé. Přesto doporučujeme psát aromadifuzér dohromady. Komponent aroma- může tvořit první část složených slov, k běžně užívaným patří zmíněná aromaterapie, dále třeba aromalampa, aromamasáž, aromaterapeutka. Slovo aromadifuzér sice nezachycuje ani nový ASSČ, ale neznamená to, že výraz není v pořádku. Jeho frekvence je však poměrně nízká, slovník zachycuje běžněji užívanou slovní zásobu.", "role": "assistant" } ]

[ "celočerný", "celo černý" ]

[ { "content": "Použil jsem označení celočerné panely. Je slovo v pořádku? Psal bych slovo dohromady, ale počítač mi to podtrhává, zatímco celo černé nechává.", "role": "user" }, { "content": "Slovo celočerný je v pořádku. Webový korektor slovo podtrhává nejspíš proto, že není příliš frekventované a nezná ho. Komponent celo- tvoří první část složených slov. Stejně jako např. celodenní, celonárodní, celoživotní, celoplátěný apod. píšeme dohromady i výraz celočerný. Pokud byste chtěl volit psaní zvlášť, pak je vhodná formulace: panely (jsou) celé černé.", "role": "assistant" } ]

[ "pracovnělékařský", "pracovně lékařský" ]

[ { "content": "Píše se pracovně lékařská prohlídka jako dvě slova, nebo to mám psát dohromady jako jedno slovo?", "role": "user" }, { "content": "Složená přídavná jména se podle platných zásad nemají psát jako dvě samostatná slova, ale buď dohromady, nebo se spojovníkem. Zápis pracovně lékařská prohlídka tedy vhodný není. Při psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově vycházíme z věcné znalosti. Zápis se spojovníkem se užívá tehdy, jestliže jsou složky přídavného jména v souřadném vztahu – pracovně-lékařský znamená pracovní a lékařský. V tomto případě však přídavné jméno neznamená pracovní a lékařský, ale odkazuje ke slovnímu spojení pracovní lékařství (to souvisí s označením pracovní lékař). Takováto podřadná spojení jsou východiskem pro složené přídavné jméno zapisované dohromady. Náležitá podoba je tedy pracovnělékařská prohlídka.", "role": "assistant" } ]

[ "dosladka", "do sladka" ]

[ { "content": "Nikde jsem to nedohledala, proto bych ráda věděla, zda můžu psát dosladka dohromady, nebo to může být jedině zvlášť?", "role": "user" }, { "content": "U výrazů s předložkami do a na je možnost tvořit nové spřežky téměř neomezená (např. na hrubo i nahrubo, na jemno i najemno, do zlatova i dozlatova, do měkka i doměkka). Správně jsou obě možnosti (dosladka i do sladka), není mezi nimi žádný významový rozdíl. Doklady z ČNK ukazují, že obě možnosti se v praxi užívají (omáčka byla laděná hodně do sladka – omáčku udělal kuchař poněkud dosladka).", "role": "assistant" } ]

[ "termoprádlo", "thermoprádlo" ]

[ { "content": "Máme psát termoprádlo, nebo thermoprádlo? Je varianta s -h- vysloveně špatně? Na stránkách s oblečením vidím podobu thermo- docela často.", "role": "user" }, { "content": "Pro české texty rozhodně doporučujeme volit počeštěnou podobu termoprádlo. Skupina th se ve slovech řeckého původu nebo utvořených od řeckého základu píše již řadu desetiletí jako t (např. antologie, estetika, metoda, patos, teorie, téma, metan); psaní th se může zachovávat jen v úzce odborných textech (např. paramythie, methan).", "role": "assistant" } ]

[ "termoprádlo", "termo prádlo" ]

[ { "content": "Píše se termoprádlo dohromady, nebo mám psát zvlášť termo prádlo? Na internetu vidím různé varianty.", "role": "user" }, { "content": "Komponent termo- (s významem teplo, teplý, tepelný, teplota) tvoří první část složených výrazů, a to jak podstatných, tak přídavných jmen. Doporučujeme proto psát termoprádlo jako jedno slovo. Doklady z ČNK ukazují, že zápis dohromady (termoprádlo) je mnohonásobně častější než zvlášť (termo prádlo).\nMnohé z těchto složených slov zachycuje už NASCS či IJP, dohromady doporučujeme psát i další obdobné výrazy, které ve slovníku (zatím) zachyceny nejsou.", "role": "assistant" } ]

[ "po kolikáté", "pokolikáté" ]

[ { "content": "Je možné psát slovo pokolikáté dohromady? Nenašla jsem v příručkách, že by pokolikáté byla spřežka. Ale v korpusu je psaní pokolikáté (dohromady) výrazně častější než psaní zvlášť (po kolikáté), proto se chci poradit, k čemu se mám přiklonit.", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu, že výkladové slovníky češtiny ani Pravidla českého pravopisu spřežku pokolikáté neuvádějí. Máte rovněž pravdu, že doklady z ČNK ukazují jednoznačnou převahu psaní dohromady (v SYN v11 je poměr téměř 4 : 1). Není proto důvod neposuzovat tento výraz podobně jako třeba zápisy poprvé / po prvé, pokaždé / po každé a připustit obojí možnost psaní: dohromady i zvlášť. Spřežku pokolikáté (s variantou po kolikáté) jsme doplnili do IJP.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Hradí se poplatek za vypracování jazykového dotazu předem?", "role": "user" }, { "content": "Ano, naše ekonomicko-technické oddělení vám zašle fakturu, kterou uhradíte, a následně obdržíte vypracované vyjádření (i s razítkem a podpisem) e-mailem a/nebo poštou.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jak dlouho trvá vypracování odpovědi na jazykový dotaz?", "role": "user" }, { "content": "Odpovědi standardně vypracováváme do 10 pracovních dnů, komplikovanější jazykové problémy však mohou trvat o něco déle, v takových případech jsou o delší době zpracování posudku žadatelé obvykle předem vyrozuměni.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Potřebuji zjistit význam věty ve smlouvě. Jak mám postupovat, pokud odpověď potřebuji písemně?", "role": "user" }, { "content": "Máte-li zájem o tuto zpoplatněnou službu, prosím, požádejte o ni e-mailem ([email protected]) a do předmětu napište \"žádost o vypracování odpovědi na jazykový dotaz\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mohou jazykovou poradnu požádat o radu s jazykovým problémem i Ukrajinci, kteří neumějí dobře česky?", "role": "user" }, { "content": "Ano, samozřejmě, jazyková poradna poskytuje telefonické poradenství všem uživatelům češtiny. Pouze předesíláme, že nejsme didaktické pracoviště a o radu s výukou češtiny jako cizího jazyka je nutné požádat specializované pracoviště.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Odkdy je užíván pro skloňování podstatných jmen rodu ženského vzor růže? Já se učila jen vzor nůše.", "role": "user" }, { "content": "Změna vzoru pro podstatná jména ženského rodu nůše → růže byla uveřejněna v 17. vydání Stručné mluvnice české (Havránek–Jedlička), tj. v roce 1981.", "role": "assistant" } ]

[ "poliklinika", "polyklinika" ]

[ { "content": "Nikde jsem nenašel vysvětlení, proč se ve slově poliklinika a polytechnika píše rozdílné i/y. Proč to tak je?", "role": "user" }, { "content": "Rozdíl je způsoben tím, že jde o dvě rozdílné předpony řeckého původu. Poli- ve slově poliklinika vychází z řeckého polis, tj. město, obec. Poliklinika je městská klinika (stejný základ mají i slova policie, politika). Ve slově polytechnika má předpona poly- význam \"četný, mnohý\" (obdobně třeba polygamie, polysacharid, polykulturní).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"a\" v následujícím souvětí? \"Prakticky nonstop jsme makali na tom, abychom dali vše do pořádku(,) a dnes vám s radostí oznamuji, že...\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou mezi souřadně spojené věty oddělujeme čárkami z obou stran. Čárka se proto může dostat i před souřadicí spojovací výrazy spojující věty hlavní v poměru slučovacím (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "alla prima", "à la prima" ]

[ { "content": "Potřebuji se poradit o psaní výrazu [ala prima]. Setkala jsem se v textu se psaním à la prima, jako se třeba píše kuře à la bažant, ale nikde jinde jsem to nenašla. Na internetu jsem dohledala, že alla prima znamená malba napřímo, bez předmaleb, a odvozuju, že přeneseně to může znamenat, že se něco dělá přímo.", "role": "user" }, { "content": "Nový ASSČ tento výraz bohužel neuvádí. Podle Wikipedie má výraz alla prima původ v italštině a znamená 'na první pokus'. Termín z oblasti výtvarného umění je zachycen v NASCS; slovník rovněž odkazuje k původu v italštině a vysvětluje označení alla prima slovy \"(malba) definitivními tóny přímo na podklad bez podmaleb a postupného překrývání vrstev\".\nV ČNK (SYN v11) je zachyceno necelých 60 dokladů, jednoznačně převažují kontexty z výtvarného prostředí, výjimečně se objevuje i užití v literárním prostředí (psaní \"alla prima\", rovnou a bez oprav, nanejvýš s dodatečným použitím nůžek nebo škrtů).", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám spojení \"práce se seniory žijící s demencí\". Neměl by správný tvar přídavného jména být \"žijícími\"?", "role": "user" }, { "content": "Máte pravdu. Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno \"seniory\" v 7. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno \"žijící\". Náležité znění tohoto spojení je tedy \"práce se seniory žijícími s demencí\". Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. např. \"práce s žijícími seniory\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" v následující větě? \"Chodí tam více ženy(,) nebo muži?\"", "role": "user" }, { "content": "Složky několikanásobných větných členů spojené souřadně v poměru vylučovacím oddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"nebo\" v následující větě? \"Mám očekávání(,) nebo nemám?\"", "role": "user" }, { "content": "Hlavní věty spojené souřadně v poměru vylučovacím oddělujeme čárkou (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "inulin", "inulín" ]

[ { "content": "Našla jsem všude v příručkách inulin jen s krátkým i, ale teď v jednom lékařském textu autor užívá zápis inulín. Je tato možnost také vhodná?", "role": "user" }, { "content": "Mnohá slova se zakončením -in je možné psát dvojím způsobem – s krátkým \"i\" i dlouhým \"í\", např. inzulin/inzulín, penicilin/penicilín, benzin/benzín, glycerin/glycerín. Ale neplatí to vždy, polysacharid inulin patří podle příruček ke slovům, v nichž je doporučována jen pravopisná podoba s krátkým \"i\" (obdobně např. toxin, cerezin, dextrin, dioxin, protein, pepsin). Doporučujeme proto volit pravopisnou podobu inulin.", "role": "assistant" } ]

[ "územněplánovací", "územně-plánovací", "územně plánovací" ]

[ { "content": "Potřebuji poradit s psaním slovního spojení územněplánovací dokumentace. Koriguju stránky Institutu plánování a rozvoje, což je instituce zabývající se územním plánováním, a nacházím to psané několika způsoby, nejčastěji zvlášť a se spojovníkem. Také v ČNK je mnoho dokladů na psaní zvlášť.", "role": "user" }, { "content": "ČNK není kodifikační příručka – doklady výskytů ukazují, jak se určité slovo či slovní spojení obvykle používá, ale neznanemá to, že tato podoba je vždy ta nejvhodnější a že odpovídá platným jazykovým doporučením. \nSložená přídavná jména s první složkou zakončenou na -sko, -cko, -ně nebo -ově bychom měli podle jazykových příruček psát buď se spojovníkem, nebo dohromady. Psaní zvlášť není v souladu se současnou kodifikací, přestože se takové doklady stále objevují (jak dokládá zápis územně plánovací, může být dokonce v některých textech převažující). \nZápis se spojovníkem: územně-plánovací by odkazoval ke dvěma souřadně spojeným složkám: uzemní a plánovací dokumentace (problematika, proces), což není správný předpoklad. Přídavné jméno je v tomto případě odvozeno ze slovního spojení územní plánování (popř. územní plán). Jde o podřadné spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou – taková slova píšeme dohromady. Doporučujeme proto psát územněplánovací dokumentace.", "role": "assistant" } ]

[ "foodbloger", "food bloger" ]

[ { "content": "Máme psát food bloger nebo foodbloger? Našla jsem různé způsoby.", "role": "user" }, { "content": "Doporučujeme psát dohromady foodbloger, popř. foodblogger. Zápis dohromady zachycuje IJP, podoba s jedním g je v praxi výrazně častější.", "role": "assistant" } ]

[ "sedy lehy", "sedy-lehy" ]

[ { "content": "Potřebujeme zapsat, že někdo dělá sedy lehy. Našla jsem různé způsoby – s mezerou, s čárkou i se spojovníkem.", "role": "user" }, { "content": "Zápis se spojovníkem vhodný není, spojovník se užívá v jiných případech zápisu slov, např. ve složených přídavných jménech. Doporučujeme psát jako dvě samostatná slova, tzn. dělá sedy lehy. Stejným způsobem se píšou ustálená spojení jako křížem krážem, horem dolem, zuby nehty apod.", "role": "assistant" } ]

[ "šúrovat", "šůrovat" ]

[ { "content": "Píše se šúrovat, nebo šůrovat?", "role": "user" }, { "content": "Nejde o spisovný výraz, jeho podoba není proto v jazykových příručkách stanovena závazně. Doklady z ČNK ukazují, že v praxi se objevují obě možnosti zápisu: šůrovat i šúrovat. Z historického hlediska je vhodnější psát ú (nejde o původní dvojhlásku uo). Podobu šúrovat zachycuje Slovník nespisovné češtiny, uvádí, že obecněčeský výraz šúrovat vznikl z německého schuren (dnes scheuern). Vzhledem k tomu, že jde o dlouhé u uprostřed slova, mnozí pisatelé upřednostňují zápis s ů.", "role": "assistant" } ]

[ "hašení", "hasení" ]

[ { "content": "Chci se ujistit o psaní slova. Píše se hasení, nebo hašení požáru? Myslím, že je to spíš hasení.", "role": "user" }, { "content": "Trpné příčestí slovesa hasit je hašen, náležitá podoba podstatného jména je proto hašení.", "role": "assistant" } ]

[ "supí", "supý" ]

[ { "content": "Jaké i/y píšeme ve tvaru slova sup ve větě Nestali jsme se supím jídelníčkem?", "role": "user" }, { "content": "Přídavné jméno odvozené ze slova sup je supí, píšeme ho s í (stejně tak psí, medvědí, husí, lví).", "role": "assistant" } ]

[ "rokenrolový", "rock-and-rollový" ]

[ { "content": "V textu je psáno anglicky s českým zakončením rock-and-rollový, psala bych to spíš počeštěně, tak jak to uvádí IJP: rokenrolový.", "role": "user" }, { "content": "Souhlasíme, přídavné jméno doporučujeme psát počeštěně: rokenrolový. Takto je slovo uvedeno v IJP a NASCS. Doklady z ČNK ukazují, že se používá běžně (v SYN v11 je 4,5 tisíce dokladů).", "role": "assistant" } ]

[ "preskripce", "preskribce" ]

[ { "content": "Pracuju ve firmě zabývající se problematikou zdravotnictví. V materiálech se objevuje slovo preskribce, myslím, že by to mělo být s p: preskripce. Je někde možné slovo ověřit?", "role": "user" }, { "content": "Náležitá podoba knižního a odborného výrazu s významem 'předepsání, předpis, nařízení, dispozice' je preskripce. Výraz má původ v latině (praescriptio). S \"p\" píšeme i odvozené přídavné jméno preskripční. Pravopis je možné ověřit např. v IJP (po zadání příslušného slova do slovníkové části) nebo v NASCS. Do slovníku je možné nahlédnout i prostřednictvím odkazu u hesla preskripce v IJP (na řádku: Heslové slovo bylo nalezeno také v následujícím slovníku: ASCS).", "role": "assistant" } ]

[ "scenáristka", "scénáristka" ]

[ { "content": "Chci se jen přesvědčit, že scenáristka se píše s krátkým e.", "role": "user" }, { "content": "Ano, podle PČP i slovníků češtiny je náležitá podoba pouze scenáristka. Dlouhé é je ve slově scénář.", "role": "assistant" } ]

[ "zvenku", "z venku" ]

[ { "content": "Našla jsem v příručce, že zvenku se píše dohromady. Ale nejsem si jistá, zda to platí i pro význam vyjadřující směr pohybu, tedy vyjádření, že někdo přišel z venku. Jestli v tom případě nejde o předložku a slovo venek.", "role": "user" }, { "content": "V tomto případě je možné zvolit jak psaní zvlášť, tak dohromady. Podstatné jméno venek vyjadřuje podle SSČ význam 'místo mimo uzavřený prostor'; ve slovníku je doplněn příkladem \"vrátit se z venku do bytu\". Spřežka zvenku je synonymní s příslovcem zvenčí a má podle SSČ význam 'z vnější strany', což je ilustrováno příklady \"vrátit se, dívat se zvenčí\".\nJe tedy možné psát jak \"Vrátil se z venku\", tak \"Vrátil se zvenku\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka ve větě \"Organizace, která provozuje letadlo, byla...\"?", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou do řídící věty je třeba oddělit čárkami z obou stran (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před \"a\" v následující větě? \"Část systému by se měla zabývat tím, kdo je povinen napravit neshodu(,) a postupem, který je třeba dodržet, pokud náprava není dokončena.\"", "role": "user" }, { "content": "Vedlejší větu vloženou do řídící věty je třeba oddělit čárkami z obou stran. Čárka se tak může dostat i před souřadicí spojky spojující větné členy v poměru slučovacím (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Mám větu \"Raabovi Lidé kolem stolu potěšili...\". Je prosím měkké i v přísudku správně, když \"Lidé kolem stolu\" je kniha?", "role": "user" }, { "content": "Ano, přísudek se řídí gramatickou formou podmětu. V uvedené větě je podmětem slovo \"lidé\", které je rodu mužského životného, proto v přísudku napíšeme měkké i. Skutečnost, že jde o název knihy, zde nehraje roli. Pouze pokud by názvu knihy předcházelo obecné (opěrné) jméno, pak by toto jméno bylo podmětem, např. \"Kniha Lidé kolem stolu potěšila...\", a spojení \"Lidé kolem stolu\" by pak mělo funkci přívlastku neshodného ve tvaru tzv. nominativu jmenovacího. Ve vaší větě se ale přísudek skutečně musí shodovat s \"lidmi\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaký je prosím správný tvar přídavného jména ve spojení \"v čase a kvalitě stanovené/stanovených touto smlouvou\"?", "role": "user" }, { "content": "Dané přídavné jméno zde plní funkci přívlastku shodného, a proto se musí nejen v rodě a čísle, ale také v pádě shodovat s řídícím jménem. Pokud by se daný přívlastek vztahoval pouze ke \"kvalitě\", tedy jménu rodu ženského v jednotném čísle a šestém pádě, byl by náležitý tvar \"stanovené\". V uvedeném případě je však pravděpodobnější, že se přívlastek vztahuje k oběma předcházejícím jménům (tedy k \"času\" i \"kvalitě\"), musí se tedy také s oběma shodovat. Náležité znění tohoto spojení tedy bude \"v čase a kvalitě stanovených touto smlouvou\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se čárka před spojkou \"ale\" v následující větě? \"Akumulovaná elektřina je spotřebovávána v běžných spotřebičích, jako je lednice, televize, osvětlení(,) ale i pro vytápění.\"?", "role": "user" }, { "content": "Mezi složkami několikanásobného větného členu spojenými souřadně v poměru stupňovacím píšeme čárku (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "V hlavičce faxu, která vznikla v roce 1999, mám uvedeno telefonní číslo +420/325/612/284, zatímco v těle samotného faxu mám uvedeno telefonní číslo v klasickém formátu, tzn. je členěno po trojčíslích. Je nutné formát čísla v hlavičce faxu upravovat?", "role": "user" }, { "content": "Úpravu formátu telefonního čísla v hlavičce faxu bychom rozhodně doporučovali. Formát s lomítky by totiž mohl být pro příjemce faxu velmi matoucí. Česká telefonní čísla, jež obsahují šest nebo devět číslic, se v současnosti doporučuje členit po třech číslicích, tedy např. +420 257 531 793.", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Jaké bude prosím správné zájmeno v následující větě? \"Otestujte si svoje/vaše finanční zdraví.\"", "role": "user" }, { "content": "Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V uvedené větě je nevyjádřený podmět \"vy\" a tomuto podmětu je \"finanční zdraví\" přivlastňováno. Proto je namístě zvolit zvratné zájmeno: \"Otestujte si své/svoje finanční zdraví.\"", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Odděluje se čárkami spojení \"pracoviště Sokolov\" v následující větě? \"Poprvé jsme na půdě VPŠ a SPŠ MV v Praze(,) pracoviště Sokolov(,) přivítali zájemce o studium.\"", "role": "user" }, { "content": "Volné přístavkové spojení přístavku konkretizujícího oddělujeme z obou stran čárkami (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Nevím si rady, jaký tvar přídavného jména zvolit v následující větě. \"Společnost je zapsána v obchodním rejstříku, oddílu c, vedeného/vedeném u městského soudu.\"", "role": "user" }, { "content": "Postponovaný přívlastek (tedy takový, který stojí až za řídícím jménem) v dané větě má povahu přívlastku shodného, proto se musí shodovat v pádě, čísle a rodě s řídícím jménem. V uvedeném případě je řídící jméno \"rejstříku\" v 6. pádě, ve stejném pádě proto musí být i přídavné jméno \"vedený\". Náležité znění věty je tedy \"Společnost je zapsána v obchodním rejstříku, oddílu c, vedeném u městského soudu.\" Praktickou pomůckou pro kontrolu správného tvaru bývá dosazení přídavného jména do pozice před řídícím jménem, tj. např. \"ve vedeném obchodním rejstříku\".", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píší se čárky ve větě \"Držák(,) opatřený těsněním(,) se zasune do komory\"?", "role": "user" }, { "content": "Jestliže lze u přívlastků připustit dvojí chápání a považovat je za volné i těsné, lze je buď oddělit čárkami, nebo ponechat bez čárek. Volba interpunkčního řešení závisí na kontextu a také na volbě pisatele (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píše se v následující větě čárka před výrazem \"bez\"? \"Ústřednu lze propojit například s NVR, případně s [název programu], a využít tak možnosti systému naplno(,) bez dalších nákladů.\"", "role": "user" }, { "content": "Dodatkově připojené větné členy do věty vnášejí doplňující informace, proto je můžeme chápat jako volně připojené a oddělit je od zbytku věty čárkou. Rozhodnutí, zda daný člen bude chápán jako volně připojený a oddělen čárkou, nebo zda bude do věty připojen těsně, a tedy nebude oddělen čárkou, je často věcí subjektivní volby pisatele závislé na kontextu a věcných znalostech. Proto by v řadě případů zařazených do této kategorie bylo bezvýhradně přijatelné psaní s čárkou i bez čárky a interpunkčním řešením by se signalizoval pouze postoj tazatele k významové závažnosti daného větného členu (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ { "content": "Píší se čárky v následující větě? \"Ústřednu lze propojit například s NVR(,) případně s [název programu](,) a využít tak možnosti systému naplno bez dalších nákladů.\"", "role": "user" }, { "content": "Výrazy \"případně\", \"eventuálně\" představují hypotaktické vyjádření slučovacího (resp. tzv. eventualitního) poměru. Čárku před těmito výrazy píšeme vždy. Takováto spojení lze vnímat dvojím způsobem: buď jako několikanásobný větný člen, nebo jako volně připojený větný člen, přinášející dodatečnou informaci. Proto pokud za spojením, které je uvozeno těmito výrazy, věta pokračuje, čárka za nimi být může, ale nemusí (viz \"konkrétní případ\").", "role": "assistant" } ]

[ "stlouct", "ztlouct" ]

[ { "content": "Jaká předpona (s-, nebo z-) se píše ve spojení s/ztlouct máslo?", "role": "user" }, { "content": "Slovník spisovného jazyka českého a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost zachycují sloveso stlouct s významy 'tlučením spojit, vyrobit, zpracovat', v případě slovního spojení stlouct máslo se tedy uplatňuje význam 'směřování dohromady', který je signalizací pro psaní předpony s-. Slovníky zachycují rovněž sloveso ztlouct, které má však význam odlišný, a to 'někoho zbít, někomu natlouci', tento význam však v daném případě nepřipadá v úvahu.", "role": "assistant" } ]

[ "v. o. s.", "v.o.s." ]

[ { "content": "Má se psát zkratka spojení \"veřejná obchodní společnost\" s mezerami po tečkách, nebo bez mezer? Setkávám se s oběma zápisy a nejsem si jistá, co je správně.", "role": "user" }, { "content": "Zkratka slovního spojení \"veřejná obchodní společnost\" se tvoří tak, že se ponechávají začátky zkracovaných slov a to, co se vynechává, se nahrazuje tečkami. Jelikož se podle pravidel českého pravopisu po interpunkčním znaménku píše mezera (nebo jiné interpunkční znaménko), \"veřejná obchodní společnost\" se zkracuje jako \"v. o. s.\", píše se tedy s mezerami po tečkách. V praxi se však bohužel často můžeme setkat s tím, že je tato zkratka zapsána v obchodním rejstříku chybně, tj. zpravidla bez mezer nebo bez interpunkční čárky, která má oddělovat zkratku od názvu společnosti. V dokumentech, které jsou administrativně či právně závazné, se běžně zachovává podoba zkratky z obchodního rejstříku, tedy i ta chybná. Naopak v textech, které nemají právní charakter, doporučujeme psát tyto zkratky v souladu s českým pravopisem, a to i v případech, kdy jsou konkrétní společnosti v obchodním rejstříku zapsány jinak.", "role": "assistant" } ]

[ "min.", "min" ]

[ { "content": "Je možné psát zkrácený zápis slova minuta jak s tečkou, tak i bez tečky?", "role": "user" }, { "content": "Pro označení minuty lze použít značku min, kterou zapisujeme bez tečky, i zkratku min., jež se uvádí s tečkou. Zatímco vyjádření minuty pomocí značky je běžnější v techničtěji zaměřených textech, zkratku častěji vídáme v textech ostatních. Vyjádření časových jednotek má být v celém dokumentu jednotné.", "role": "assistant" } ]