English
stringlengths
1
1.63k
Other Language
stringlengths
1
1.83k
Reporters Sans Frontières recently unveiled the World Press Freedom Index for 2014, in which Mexico ranked #152 out of 180 countries.
Organizace Reportéři bez hranic nedávno představila index světové svobody tisku pro rok 2014, ve kterém se Mexiko umístilo na 152. místě ze 180 zahrnutých zemí.
The non-governmental press freedom organization headquartered in France highlighted a “decline on all fronts” in this year's installment of the annual ranking.
Francouzské ústředí této nevládní organizace pro svobodu tisku konstatovalo při uveřejnění tohoto žebříčku, že došlo k „úpadku na všech frontách“.
Home to both the largest mass media company in Latin America and the richest telecom mogul on Earth, Mexico has risen only four points on the Index since 2013.
Mexiko je domovem největší mediální společnosti Latinské Ameriky i nejbohatšího mediálního magnáta světa. Přesto si ovšem tato země polepšila od roku 2013 pouze o čtyři příčky.
This distressingly low score led the NGO to emphasize the violence and impunity Mexican journalists face on a daily basis:
V rámci komentáře ke znepokojivě špatnému hodnocení zdůraznila organizace Reportéři bez hranic, že jsou mexičtí novináři denně vystaveni prostředí násilí a beztrestnosti:
This was the western hemisphere's deadliest country for journalists in 2014 (for murders directly linked to media work).
Toto byla v roce 2014 pro novináře ta nejvražednější země západní polokoule (kvůli vraždám přímo souvisejícím s prací médií).
Murders, kidnappings, physical attacks and threats go almost entirely unpunished, fuelling fear and self-censorship.
Vraždy, únosy, fyzické útoky a výhružky zůstávají téměř vždy nepotrestány a vyvolávají strach a autocenzuru.
In 2014, two professional journalists were killed, along with one citizen media worker, as a direct result of their writings.
V roce 2014 byli v přímé spojitosti se svou žurnalistickou činností zabiti dva profesionální novináři a jedna občanská novinářka.
The so-called war on drug cartels launched by Mexican government in 2006 has correlated with an increase in violence and corruption in the country, leading to a weakening of justice and human rights:
Takzvaná válka proti drogovým kartelům, kterou vyhlásila mexická vláda v roce 2006, je dávána do přímé souvislosti se vzestupem násilí a korupce v zemi a vedla k oslabení soudního systému a lidských práv:
Collusion between organized crime and certain politicians and local officials hampers good governance and justice at all levels.
Tajná úmluva mezi organizovaným zločinem a jistými politiky a místními úředníky znemožňuje řádnou správu země i zavedení spravedlnosti na všech úrovních.
The federal mechanisms for protecting human rights defenders and journalists are not effective or rapid enough to meet the needs of endangered journalists.
Federální mechanismy ochrany aktivistů za lidská práva a novinářů nejsou dostatečně efektivní ani rychlé, aby vyšly vstříc potřebám ohrožených pracovníků médií.
In this hostile environment for press freedom, the NGO pointed out the lack of pluralism the TV sector, which is the country's most popular medium for news:
Mexické prostředí je vůči svobodě tisku značně nepřátelské. Organizace Reportéři bez hranic dále poukázala na nedostatek plurality na televizním trhu – televize je přitom nejpopulárnějším médiem v zemi, pokud jde o sledování zpráv:
The media landscape suffers from a lack of pluralism in the TV sector and the vulnerability of community radio stations, which are often denied legal frequencies and are subject to persecution.
Mediální prostředí trpí nedostatkem plurality na televizním trhu a zranitelností komunitních radiostanic, kterým jsou často upírány legální frekvence a které jsou terčem perzekuce.
Mexico falls below other countries in conflict such as Afghanistan (#128) and Ukraine (#127), and far below neighboring Costa Rica (#16).
Mexiko zaostává i za zeměmi, ve kterých v současnosti probíhají ozbrojené konflikty, jako jsou například Afghánistán (128. místo) nebo Ukrajina (127. místo).
Other countries in the Americas like Venezuela (#116), Honduras (#129) and Guatemala (#125) are also above Mexico in the ranking, but still reflect a dismal scenario for media workers.
Další země Latinské Ameriky jako například Venezuela (116. místo), Honduras (129. místo) a Guatemala (125. místo) se v žebříčku též umístily nad Mexikem, i v nich ovšem panuje pro novináře poměrně bezútěšná situace.
Cuba (#170) ranked lower in the index than any other country in the Americas but managed to climb one point from last year.
Kuba (170. místo) je v rámci žebříčku ze všech zemí obou amerických kontinentů poslední, dokázala si ale od minulého roku o jednu příčku polepšit.
Methodology on this sort of work is often the subject of controversy.
Metodologie používaná pro výpočet takovýchto indexů je často předmětem polemiky.
This year, Reporters Sans Frontières changed their methods in an effort to better adapt to all the situations that “journalists, news media and bloggers may have to face.”
Loni změnila organizace Reportéři bez hranic svůj přístup ve snaze lépe se adaptovat na všechny situace, se kterými se „novináři, média a blogeři mohou setkat“.
The index is developed out of a questionnaire answered by correspondents, partner organizations and even jurists and human rights defenders, according to the NGO.
Index vychází z dotazníku, na který odpovídají korespondenti, partnerské organizace nebo dokonce právníci a aktivisté za lidská práva.
This particular approach based on individual perceptions might not satisfy all analysts, considering 10% of the respondents are foreign correspondents in the country they evaluate, as noted by Deutsche Welle.
Mediální organizace Deutsche Welle poznamenává, že tento konkrétní přístup založený na vnímání jednotlivců nemusí uspokojit všechny analytiky – 10 % dotazovaných tvoří zahraniční korespondenti pracující v zemi, kterou mají hodnotit.
For the time being, the specialized prosecutor for crimes against freedom of expression (Fiscal Especial para la Atención de Delitos Cometidos en Contra de la Libertad de Expresión) — a branch in the Office Mexico's Attorney General — has not issued any statement regarding the 2014 World Press Freedom Index.
Do současné chvíle nevydal specializovaný žalobce pro zločiny proti svobodě projevu (Fiscal Especial para la Atención de Delitos Cometidos en Contra de la Libertad de Expresión), který spadá pod úřad mexického generálního prokurátora, žádné prohlášení týkající se indexu světové svobody tisku pro rok 2014.
The Ustashi Legacy: Remembering the Children's Concentration Camp in Sisak · Global Voices
Odkaz Ustašovců: Připomínka dětského koncentračního tábora ve městě Sisak
Children sitting in front of one of the barrack's in the Sisak concentration camp.
Děti sedí před jednou z ubytoven v koncentračním táboře Sisak.
Public domain.
Volně šiřitelná fotografie.
In 1941, the Croatian radical right-wing Ustashi movement came to power and formed the Independent State of Croatia (NDH), led by Ante Pavelić.
V roce 1941 se k moci dostalo chorvatské radikálně pravicové hnutí Ustašovců a vytvořilo Nezávislý stát Chorvatsko vedený Ante Pavelićem.
NDH followed fascist regimes in Europe by forming concentration camps, and killing and persecuting Serbs, Jews, and Romas, not to mention Croatian partisans and their families.
Tento stát následoval fašistické režimy Evropy, zakládal koncentrační tábory a zabíjel a pronásledoval Srby, židy, Romy i chorvatské partyzány a jejich rodiny.
In August 1942, NDH built a camp in Sisak, Croatia, for both adults and children.
V srpnu 1942 postavil tento stát koncentrační tábor v chorvatském městě Sisak, ve kterém měli být zadržováni jak dospělí, tak děti.
The children's section of the concentration camp was dubbed the "Shelter for Children of Refugees“ and was the biggest of its kind in the Ustashi-run Independent State of Croatia.
Dětská sekce tábora byla pojmenována „Útulek pro děti uprchlíků“ a byla největším zařízením svého druhu v rámci Nezávislého státu Chorvatsko.
The so-called "shelter" was led by Dr. Antun Najžer, under the patronage of The Female Lineages of the Ustashi movement and Ustashi surveillance services.
Takzvaný „útulek“ vedl Dr. Antun Najžer pod záštitou ženské části hnutí Ustašovců i režimních sledovacích služeb.
Today we have documents showing that Dr. Najžer and his team performed tests on the children held in the camp, starving to death some, and torturing in various ways others.
Dnes máme k dispozici dokumenty dokládající, že Dr. Najžer se svým týmem prováděl na zadržovaných dětech různé testy, některé nechal vyhladovět k smrti, jiné nejrůznějšími způsoby mučil.
A monument in children section's camp graveyard says approximately 2,000 people are buried there, but there's never been an organized effort to exhume the bodies, so no one knows for sure.
Památník na hřbitově dětské části tábora udává, že je zde pohřbeno přibližně 2 000 lidí, nikdy se ale neobjevily snahy exhumovat těla – nejsou tedy k dispozici spolehlivé údaje.
A recent article on the Croatian news site Portal Novosti describes the history of the camp, bearing the chilling headline "Sisak Also Had Its Mengele" (referring to the Auschwitz concentration camp's infamous physician).
Nedávný článek na chorvatském zpravodajském portálu Novosti popisuje historii tábora s mrazivým titulkem „Sisak měl také svého Mengeleho“ (odkazuje se přitom na nechvalně známého lékaře z koncentračního tábora Auschwitz).
The town of Sisak, subjected to another devastating conflict in the 1990s during the Croatian Independence War, holds an event annually at the graveyard on WWII Remembrance Day, laying wreaths on the memorial and inviting the camp's survivors to speak.
Město Sisak, které bylo vystaveno dalšímu zničujícímu konfliktu v devadesátých letech během chorvatské války za nezávislost, pořádá na hřbitově každoročně pietní akci v rámci připomenutí druhé světové války. Během této akce jsou k pomníku kladeny věnce a mluví zde lidé, kteří pobyt v táboře přežili.
Dobrila Kukolj is one of the children who managed to survive the horrors of the concentration camp.
Dobrila Kukolj je jednou z těch, kterým se jako dětem podařilo přežít hrůzy koncentračního tábora.
Born in 1931 in Međeđa village, Bosnia-Herzegovina, she was placed in several children's camps during the war.
Narodila se v roce 1931 ve vesnici Međeđa v Bosně a Hercegovině a během války prošla několika dětskými koncentračními tábory.
Her life changed forever in 1941, when Ustashi forces attacked her village.
Její život se navždy změnil v roce 1941, kdy jednotky Ustašovců zaútočily na její vesnici.
In Portal Novosti's article, Kukolj says she best recalls the Sisak and Jasenovac concentration camps, both in Croatia, and describes what arriving at the camps was like:
V článku na serveru Novosti tato žena uvádí, že si nejjasněji vzpomíná na koncentrační tábory Sisak a Jasenovac, které se oba nacházely v Chorvatsku.
Entering the concentration camp was the same thing as entering a death club ruled only by lawlessness and madness, where you could hear only screams, crying and moaning, all the way to the sky.
Takto popisuje příjezd do tábora: Vstoupit do koncentračního tábora bylo jako vstoupit do klubu smrti, kterému vládne jen bezpráví a šílenství, kde slyšíte pouze výkřiky, pláč a sténání až do nebe.
One sight that still freezes the blood in my veins is running from the Ustashes who were capturing little girls and then brutalizing them.
Jeden výjev, při kterém mi stále ještě tuhne krev v žilách, je útěk před Ustašovci, kteří chytali malé dívky a týrali je.
That's when I accidentally stepped on a newborn lying on the ground.
Tehdy jsem nechtěně šlápla na novorozeně, které leželo na zemi.
The cry it let out still rings in my ears.
Ten křik, který vydalo, mi stále ještě zní v uších.
We who have survived the camps are at the end of our journeys, but our legacy shouldn't ever be forgotten and that's why I ask the generations who are here and who are yet to come to ensure that such evil brought by war never again returns—not in our country or any other.
My, kteří jsme přežili tento tábor, jsme již na konci své cesty, ale náš odkaz by neměl být nikdy zapomenut. A to je důvod, proč žádám současné i budoucí generace, aby zajistily, že se takové zlo způsobené válkou již nikdy nevrátí – do naší země a ani do žádné jiné.
Iranian Women's Rights Advocate Mahdieh Golroo Released From Jail · Global Voices
Íránská aktivistka za ženská práva Mahdieh Golrou byla propuštěna z vězení
Mahdieh Golroo, an Iranian women's rights activist, was released on a bail of 700 million Toman (about $200,000) on January 27.
Mahdieh Golrou, íránská aktivistka za ženská práva, byla propuštěna na kauci 700 milionů tománů (kolem 5 milionů korun) 27. ledna.
Golroo spent 93 days in prison, following her arrest in front of the Iranian parliament, where she protested the acid attacks against women in Isfahan.
Golrou strávila ve vězení 93 dní poté, co byla zatčena před íránským parlamentem, kde protestovala proti útokům kyselinou na ženy v Isfahánu.
She spent 45 days in solitary confinement in Tehran's notorious Evin prison, known for its detainment and torture of political prisoners.
Strávila 45 dní v samovazbě v teheránské věznici Evin, nechvalně známé pro zadržování a mučení politických vězňů.
Iran women activist Mahdieh Golroo detained for protesting serial acid attacks in Isfahan released after 93 days pic.twitter.com/MwB0npEprV — Sobhan Hassanvand (@Hassanvand) January 27, 2015
Íránská aktivistka za ženská práva Mahdieh Golrou zadržená za protesty proti sérii útoků kyselinou v Isfahánu byla po 93 dnech propuštěna.
Last October, a wave of acid attacks against women in Isfahan created a public uproar in Iran.
Loni v říjnu vyvolala v Íránu vlna útoků kyselinou proti ženám v Isfahánu veřejný rozruch.
Authorities claimed there were four attacks, but social media users counted more than twice as many.
Úřady prohlásily, že došlo ke čtyřem útokům, uživatelé sociálních sítí však napočítali útoků více než dvakrát tolik.
When police failed to respond, protests and social media campaigns against government inaction swept the nation.
Policie na útoky nereagovala, což vyvolalo protesty a kampaně na sociálních sítích proti vládní nečinnosti.
Golroo appeared on a list of jailed media workers and activists published by Global Voices Advocacy earlier this month.
Golrou se objevila na seznamu uvězněných mediálních pracovníků a aktivistů, který zveřejnil v lednu projekt Global Voices Advocacy.
Iranian Internet users have stressed the hypocrisy of jailing an activist who merely protested against an incident the government itself has condemned.
Íránští uživatelé internetu zdůraznili, jak je uvěznění aktivistky protestující proti incidentu pokrytecké, vzhledem k tomu, že ho sama vláda odsoudila.
Ms Golroo has been kept in solitary confinement for 2 months.
Golrou byla držena 2 měsíce v samovazbě.
Gissou Nia, the deputy director of the International Campaign for Human Rights in Iran, explained in a statement to Global Voices the significance of Golroo's arrest, saying her prosecution is part of a broader effort by the authorities to curtail women's presence in the public sphere.
Obvinění proti ní nejsou jasná. Gissou Nia, zástupkyně mezinárodní kampaně pro lidská práva v Íránu, v prohlášení pro Global Voices objasnila význam zatčení Mahdieh Golrou, podle ní je její stíhání součástí úsilí úřadů omezit účast žen ve veřejné sféře.
While it is a welcome development that Mahdieh Golrou is currently out on bail, her legal process is far from over and her prosecution is part of a broader plan perpetrated by Iranian officials to silence women’s voices.
Přestože je Mahdieh Golrou v současné době propuštěna na kauci, její právní proces zdaleka není u konce, její stíhání je součástí širšího plánu íránských představitelů, který se snaží umlčet hlasy žen.
Despite vigorous denials from Iranian officials that the acid attacks that Golrou was protesting prior to her arrest were anything but the work of a rogue criminal, these attacks did not take place in a vacuum.
Navzdory ráznému popírání íránských představitelů, že by útoky kyselinou, proti kterým Golrou před svým zatčením protestovala, byly něčím více než činem jednotlivých neorganizovaných zločinců, se tyto útoky neuskutečnily ve vakuu.
Rather, these violent acts came in the midst of systematic policies, rhetoric and legislation from Iranian officials aimed at curtailing women’s participation in the public space.
Tyto násilné činy přišly uprostřed systematických politických strategií, rétorik a právních předpisů íránských představitelů, jejichž cílem je omezování účasti žen na veřejném životě.
Golrou’s arrest and the arrests just last week of other women activists who dared to question these developments are simply an effort by Iranian officials to suppress those who are unafraid to openly challenge this anti-women trend.
Zatčení Golrou a lednové zatýkání dalších ženských aktivistek, které se odvážily zpochybnit tento vývoj, jsou snahou íránských představitelů potlačit ty, kteří se nebojí otevřeně bojovat proti tomuto protiženskému trendu.
Local Iranian Humane Society Wants to End Animal Dissection Tournaments · Global Voices
Místní íránské humanitární sdružení chce zrušit turnaje v pitvání zvířat
A campaign was underway by Iran's Humane Society against the Disectomy Contest of Mashhad.
Kampaň zahájilo Íránské humanitární sdružení ve městě Mašhad proti soutěži v pitvě
This post first appeared on IranVoices.org and is translated into English and published here as part of a content-sharing agreement.
Tento příspěvek se objevil na serveru IranVoices.org a je přeložen do češtiny a publikován v rámci dohody o sdílení obsahů.
The Humane Society of Mashhad recently pressed the Faculty of Veterinary Medicine at Ferdosi University to put a stop to the tradition of an animal dissection tournament for high school students.
Humanitární organizace v Mašhadu žádala, aby fakulta veterinárního lékařství na univerzitě Ferdosi zrušila tradiční turnaj pro studenty středních škol v pitvě zvířat.
The annual event was planned to be held at the end of December at the university.
Univerzitní akce je každoročně plánována na konec prosince.
The Humane Society asked all animal lovers to show their support by their presence in front of the university in order to protest this event.
Humanitární organizace požádala všechny milovníky zvířat, aby kampaň podpořili svou účastí na protestu před budovou univerzity.
Above is a photo of the campaign poster (in Persian), which was posted on December 17 on the Facebook page for the Society to Defend Animal Rights.
Výše je plakát kampaně (v perštině), který byl na Facebooku uveřejněn 17. prosince Organizací pro ochranu práv zvířat.
During past tournaments, students have been asked to compete against each other by extracting the internal organs of mice within 20 minutes.
Během minulých turnajů spolu studenti soutěžili ve vyjímání vnitřností myší ve 20minutovém limitu.
Each contestant paid 75,000 tomans (US $30) to participate, a fee that was deposited into the account of the Faculty of Veterinary Medicine of Ferdosi University.
Každý soutěžící zaplatil 75 000 tománů (přibližně 700 Kč), částku soutěžící posílali na účet fakulty veterinárního lékařství univerzity Ferdosi.
Despite the online and offline protest movement, the tournament was held on December 16.
Navzdory protestnímu hnutí, které probíhalo online a offline, se turnaj konal 16. prosince.
The Society to Defend Animal Rights campaign called the contest immoral and a misuse of laboratory animals, and further insisted that the tournament had no place in scientific research and promotion.
Sdružení podporující kampaň na ochranu práv zvířat považuje soutěž za nemorální a za zneužívání laboratorních zvířat a dále trvá na tom, že turnaj nemá v rámci vědeckého výzkumu a jeho propagace žádné opodstatnění.
The society's request to put a stop to the event went ignored, however. Animal rights efforts are only just beginning to be noticed by mainstream Iranian news.
Přestože byla žádost sdružení týkající se zrušení této akce ignorována, začínají si mainstreamové íránské sdělovací prostředky snah o ochranu práv zvířat pomalu všímat.
The campaign received coverage in a small Persian news blog called Iran News Online, but was widely shared on the Facebook page for the Iranian Society for the Prevention of Cruelty to Animals.
Kampaň byla zmíněna malým perským zpravodajským blogem Iran News Online a byla hojně sdílena na facebookové stránce íránského Sdružení prevence týrání zvířat.
The campaign generated 245 shares, 821 likes, and an outpouring of comments.
Kampaň získala 245 sdílení, 821 „lajků“ a záplavu komentářů.
Turkey Mourns a Female Student's Brutal Death · Global Voices
Turecko truchlí pro mladou studentku, která byla brutálně zavražděna
Picture of Ozgecan Aslan, a 20-year-old woman who was kidnapped and murdered in Mersin, Turkey.
20letá studentka Özgecan Aslan, která byla unesena a zavražděna v tureckém městě Mersin.
Widely shared.
Široce sdílená fotografie.
Turkey is in shock after the charred body of Ozgecan Aslan, a 20-year-old university student missing since February 11, was found in a riverbed on Friday.
Turecko je v šoku poté, co bylo v pátek v korytu řeky nalezeno zuhelnatělé tělo 20leté studentky Özgecan Aslan, která byla pohřešována od 11. února.
A 26-year-old bus driver has confessed to her murder. Suphi Altindoken, who now faces murder charges was supposed to be taking her home.
K její vraždě se přiznal 26letý řidič autobusu Suphi Altindoken, který ji měl vést domů.
According to his own testimony, he first tried to rape Aslan, and when she resisted and fought back, he stabbed her to death.
Podle své vlastní výpovědi se pokusil dívku nejprve znásilnit. Když vzdorovala a bránila se, ubodal ji k smrti.
Following the attack, Altindoken, his 50-year-old father, and his friend Fatih Gökce, burned the body to dispose of the evidence.
Po útoku Altindoken společně se svým 50letým otcem a přítelem Fatihem Gökcem spálili studentčino tělo, aby se zbavili důkazů.
Everyday violence against women
Každodenní násilí proti ženám
In a country where violence against women has become alarmingly routine, the unfortunate, brutal, and inhumane death of a young woman has lead to a surge in public indignation.
V zemi, kde se násilí proti ženám stalo znepokojivě všedním jevem, vedla tato nešťastná, brutální a nelidská smrt mladé ženy k vlně veřejného rozhořčení.
Ever since Aslan's body was found, thousands have gathered throughout Turkey to demand justice for her death and an end to violence against women in the country.
Od nalezení Aslanina těla se po celém Turecku shromažďují tisícovky občanů, aby žádaly spravedlnost pro tuto studentku i zastavení násilí vůči ženám.
A picture taken of a gathering for Aslan in the Black Sea city of Trabzon highlights the extent of public mobilisation over her death:
Obrázek pořízený během shromáždění za Aslan ve městě Trabzon na pobřeží Černého moře poukazuje na rozsah, v jakém byla veřejnost její smrtí zasažena:
In Trabzon, thousands are on the streets for Ozgecan Aslan.
V Trabzonu jsou v ulicích tisíce lidí kvůli smrti Özgecan Aslan.
On social media, people have been using the hash tags #OzgecanAslan, #Ozgecanicinsiyahgiy (wear black for Ozgecan) when discussing the Aslan case.
Na stránkách sociálních médií používají lidé při probírání tohoto případu hashtagy #OzgecanAslan a #Ozgecanicinsiyahgiy (oblečte si černou pro Özgecan).
Can you stand with us?
Můžete se k nám připojit?
Wear BLACK for #ÖzgecanAslan on FEBRUARY 16 !!! pic.twitter.com/m4mKYBDW48 — Yağmur (@sebihayagmur) February 15, 2015
Oblečte si 16. února černou pro Özgecan Aslan.
Instead of teaching women how to shout, teach men how to behave. #OzgecanAslan #Ozgecanicinsiyahgiy.
Místo toho, abyste učili ženy, jak mají křičet, učte muže, jak se mají chovat.
Stories with no end in sight
Příběhy, jejichž konec je v nedohlednu
The murder has also produced a hash tag #sendeanlat (tell your story too) to gather women's experiences of harassment and violence.
Po této vraždě byl také vytvořen hashtag #sendeanlat (také vyprávěj svůj příběh), který sbírá zkušenosti žen s obtěžováním a násilím.
A Twitter search returns thousands of responses:
Na Twitteru jsou v této chvíli již tisícovky příspěvků:
I feel uneasy when I realize that I am the only woman in the minibus, bus, or dolmus late at night. #sendeanlat.
Cítím se nesvá, když si uvědomím, že jsem pozdě večer jediná žena v minibusu, autobusu nebo dolmusu .
what about the men that approach you in the car while you are waiting at the bus stop or waiting for a cab by the road? #sendeanlat
Co ti muži v autech, kteří vás osloví, když čekáte na zastávce autobusu nebo u silnice na taxi?
#sendeanlat And then there are the psychological harassment methods: 'you cannot do it', 'you are weak', etc.
A jsou zde také psychologické způsoby obtěžování: „To nezvládneš.“, „Jsi slabá.“ atd.
Think about the things written under this hash tag, then imagine the tweets that were deleted without being sent.
Přemýšlejte o věcech popsaných pod tímto hashtagem a pak si představte tweety, které byly smazány před odesláním.
It is impossible to describe. #sendeanlat
To není možné popsat.
State officials and members of the ruling conservative AKP (Justice) party have been regularly criticised by civil society for their weak stance on violence against women and gender equality.
Zástupci státu a členové vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) jsou často kritizováni ze strany občanské společnosti pro svůj vlažný postoj vůči násilí proti ženám a nerovnosti pohlaví.
Although Prime Minister Ahmet Davutoglu said that he will do "whatever it takes" to stop the violence against women while taking part in a rally in for Aslan in Antalya on February 15, so far the government has not put forward any concrete proposals to combat the problem.
Premiér Ahmet Davutoğlu uvedl 15. února při své účasti na shromáždění za Aslan ve městě Antalya, že udělá „cokoli bude třeba“, aby zastavil násilí proti ženám. Vláda ovšem zatím nepředložila žádný konkrétní návrh, jak s tímto problémem bojovat.
Amid a lack of ideas on the part of the state, public figures such as university lecturer Nurullah Ardıc have added their voice to the debate.
Pro nedostatek nápadů ze strany státu se do debaty zapojují také osobnosti veřejného života jako například univerzitní učitel Nurullah Ardıç.
What is Sinology? · Global Voices
Význam slova sinologie je pro mnoho lidí stále neznámý.
Sinology is still unknown to many people, as Isma Ruiz writes after attending the I International Congress of Sinology in Spanish, last June at the University of Tamkang - Tamsui, Taiwan.
Vloni v červnu se Isma Ruiz zúčastnil 1. ročníku Mezinárodní konference o sinologii ve španělštině, která se konala na Tamkangské univerzitě v Tan-šueji na Tchaj-wanu.