English
stringlengths
1
1.63k
Other Language
stringlengths
1
1.83k
“When you have two options, you can start using one more frequently and maybe replace the other one so that it’s no longer an option,” he says.
„Máte-li na výběr ze dvou možností, prostě se přikloníte k jedné z nich a u té už zůstanete.
“So why ‘um?'
Proč právě ‚um‘?
It’s just one of these things. There’s always a little bit of randomness to the whole situation.”
Podle mě v tom není žádný hlubší význam, vždycky je to tak trochu o náhodě,“ vysvětluje Fruehwald.
By random, he means that we do not know why changes in usage like this happen, or when the next one will be.
Tou náhodou má na mysli fakt, že jazykové změny neprobíhají vědomě a my jako mluvčí je proto záměrně neovlivňujeme.
Fruehwald admits linguists are terrible at predicting the future — worse than meteorologists!
Fruehwald upozorňuje na to, že lingvisté jsou ještě horší v předpovědích než meteorologové.
Language, he says, is even more chaotic than the weather.
Jazyk je podle něj mnohem nevyzpytatelnější než počasí.
As for how such a linguistic trend might have jumped from one language to another, Fruehwald says "there are some documented cases of that kind of thing happening, usually where people can speak both languages and borrow features of one into the other.”
Přenášení jevu z jednoho jazyka do druhého vysvětluje Fruehwald následovně: „Podobných příkladů je zdokumentováno mnoho a většinou se dějí v situacích, kdy člověk ovládá oba jazyky a mimovolně přenese jev z jednoho jazyka do druhého.“
English is the most likely to be influencing the other languages, but we still don't know whether that's actually what's happening with “um.”
Angličtina pravděpodobně ovlivňuje ostatní jazyky ze všech nejvýrazněji. Není však jasné, zda tato rovnice platí i pro výraz „um“.
More research and more linguists are needed.
Je zapotřebí jev dále zkoumat.
And as for the future, “um” and “uh” may yo-yo back and forth in terms of their popularity.
Klidně se může stát, že se jednoho dne situace obrátí ve prospěch „uh“, anebo že naopak tento výraz ze slovníku zcela vymizí.
Or we may well be watching the extinction of “uh” from our lexicon. So would Fruehwald miss “uh?".
A postrádal by Fruehwald „uh“? „K žádnému z těchto výrazů nemám citovou vazbu, i když podle zjištěných údajů spadám do skupiny ‚um‘.
“I don’t have a really strong emotional connection to either of these," he admits.
Možná bych měl být loajální a začít výraz používat.“
"Although based on my age demographics, I’m likely a high ‘um’ user.
Záznam tohoto dílu rozhlasového pořadu World in Words je k dispozici na Facebooku a iTunes.
So maybe that’s where I should throw my loyalties.” The World in Words podcast is on Facebook and iTunes. Patrick Cox adds: Also in this podcast episode, a conversation with Michael Erard, editor of Schwa Fire and author of "Um...:Slips, Stumbles and Verbal Blunders, and What They Mean."
Patrick Cox dodává: Součástí záznamu pořadu je i rozhovor s Michaelem Erardem, editorem webových stránek o jazyce Schwa Fire a autorem knihy „Um...:Slips, Stumbles and Verbal Blunders, and What They Mean.“
Credit: David Conrad.
Zdroj: David Conrad.
Argentina Creates Registry of Interpreters of Indigenous Languages · Global Voices
Argentina vytváří Registr tlumočníků původních jazyků
Pilagá Indigenous from Formosa Province in Argentina - Image: Laura Schneider
Etnikum Pilagá z provincie Formosa, Argentina – obrázek od Laury Schneider
Following the case of Reina Maraz, a Bolivian Quechua who was detained in Argentina for three years without knowing why, the Court of Buenos Aires province has approved the Registry of Translators for Indigenous Languages.
Po případu Bolivijky Reiny Maraz, kečuánské rodilé mluvčí, která byla v Argentině po tři roky zatčena, aniž by věděla proč, soudní dvůr provincie Buenos Aires schválil Registr tlumočníků původních jazyků.
According to research from the Instituto Nacional de Asuntos Indígenas (National Institute of Indigenous Affairs), during 2004-2005 it recognized the existence of 38 native people communities based on a Complementary Poll of Indigenous Communities from Argentina:
Podle studie Národního institutu domorodých záležitostí (INAI) z let 2004-2005 založené na datech dodatečného průzkumu domorodých národů se uznává existence 38 původních národů v Argentině: Národy s větší populací na národní úrovni jsou v sestupném pořadí: Mapuche – 113 680, Kolla – 70 505, Toba – 69 452 obyvatel.
'We Need to Be Careful Even of What We Think': Self-Censorship in Venezuela · Global Voices
„Musíme si dávat pozor i na to, o čem přemýšlíme.“ Autocenzura ve Venezuele
Kilmainham Gaol cell door peephole, Ireland.
Kukátko na dveřích cely ve věznici Kilmainham Gaol v Irsku.
Photo by LenDog64 via Flickr (CC BY-ND 2.0)
Vyfotil LenDog64, Flickr (CC BY-ND 2.0)
Loud knocks on the door of my apartment woke me up at 6am one morning.
Jednou v šest hodin ráno mne probudilo hlasité bouchání na dveře mého bytu.
I live in a very quiet building, and I have a doorbell.
Bydlím v klidném domě a mám zvonek.
But these were not normal times.
Ale tehdy to nebyla normální situace.
It was March 2014.
Byl březen roku 2014.
For a month, people had been marching on the streets, demonstrating against our government, all across Venezuela.
Občané celé země už měsíc protestovali v ulicích proti vládě.
When the protests began causing clashes with police and blockages on major public roads, citizens turned to social media to learn about the events.
Když začaly protesty vyvolávat potyčky s policií a blokovat hlavní dopravní uzly, lidé se uchýlili k sociálním médiím, aby měli informace o tom, co se děje.
Venezuelan broadcast television and radio suffer heavily from self-censorship and offered little coverage of what was happening on the ground.
Venezuelská televize a rozhlas jsou pod tlakem autocenzury a přinášely proto jen málo informací o událostech venku.
Whether intending to participate or just to find out if they would be able to get to work that day, people who ventured out to the streets ended up broadcasting the police attacks from their mobile phones.
Ti, co se odvážili vyjít na ulici – ať už se chtěli do protestů zapojit nebo jen potřebovali vědět, jestli se dostanou do práce – natáčeli útoky policie na mobilní telefony.
Some claimed Internet connections were slower at the peak moments of the protests, accusing the government of throttling the connections.
Někteří tvrdili, že připojení bylo během vrcholících protestů pomalejší, a obviňovali vládu, že připojení omezila.
Some said that police brought cellphone signal blockers when they came in to suppress the protests.
Říkalo se také, že policie při potlačování protestů měla k dispozici zařízení, jež umožnilo blokovat signál mobilních telefonů.
A Colombian TV channel documenting the protests was taken off air and their web stream was blocked inside Venezuela.
Vysílání kolumbijské televize, která demonstrace natáčela, bylo přerušeno a také online přenos na webu byl ve Venezuele zablokován.
Since the start of the protests, I had been mapping online censorship and helping people learn to use encrypted communication tools.
Od doby, co protesty začaly, jsem vytvářela mapu online cenzury a ukazovala lidem, jak používat nástroje na šifrování komunikace.
So that morning when the knocks startled me awake, I got up, scared to the bone. I became even more frightened when I peered through the window to the parking lot and saw several men with long weapons and bullet-proof vests circling the building as if it were a SWAT operation.
V to ráno, kdy mě probudilo bouchání na dveře, jsem vstala, polomrtvá strachy, a vyděsila jsem se ještě víc, když jsem z okna viděla na parkovišti muže se zbraněmi a neprůstřelnými vestami, jak obkličují budovu, jako by šlo o zásah jednotek SWAT.
My boyfriend tried to look through the fish eye of our door, both of us making as little noise as possible.
Můj přítel se zkusil podívat přes kukátko na dveřích. Snažili jsme se nedělat hluk.
The police were raiding the building.
Policie dělala v budově razii.
When they came to our building, the police were not looking for us, but amidst the fear and confusion there was no way to know for sure.
Policisté, kteří vešli dovnitř, nehledali nás, ale ve strachu a zmatku jsme si nemohli být jistí.
A few days later, the home of Mildred Manrique, a journalist for the national newspaper 2001, was raided and Mildred taken in for interrogation.
Několik dní nato vnikli do domu redaktorky celostátních novin 2001 Mildred Manrique. Zatkli ji a odvezli na výslech.
There were raids and arrests all over the country, carried out without court orders or any evidence of a crime being committed.
Razie a zatýkání se odehrávaly po celé zemi, a to bez soudních příkazů či důkazů o spáchání zločinu.
Inside my apartment I stood still and did not open the door.
Nehybně jsem stála v bytě za zavřenými dveřmi.
Eventually the police left to knock on the doors of other apartments, because it was not us they were looking for.
Pak policie konečně odešla bouchat na dveře někoho jiného, protože jsme to nebyli my, koho hledali.
At Mildred's, no one opened the door either.
Ani u Manrique doma jim nikdo neotevřel.
But the police broke it down with a battering ram.
Policie dveře vyrazila.
They found a bulletproof vest (which reporters are required to have, in compliance with safety regulations) and a computer “containing material against the government.”
Našli tam neprůstřelnou vestu (kterou podle bezpečnostních opatření musí mít všichni novináři) a počítač, který „obsahoval protivládní materiály“.
That was enough to cause them to take her in for questioning.
Stačilo to na to, aby ji mohli vyslýchat.
A few hours after the raid, I posted on Facebook a jittery, anxious status update on what had happened.
Několik hodin po policejním zásahu jsem na Facebooku publikovala nervózní a úzkostlivý status o tom, co se přihodilo.
My mom scolded me on the phone: “You will get into trouble for doing that.” I usually disregard my mom's warnings—I think she’s overprotective—but I could not shake the feeling that in this case she was right.
Máma mi vyhubovala po telefonu: „Dostaneš se kvůli tomu do problémů.“ Přestože obyčejně výstrahy své matky ignoruji – je podle mě příliš starostlivá – nemohla jsem se zbavit pocitu, že tentokrát měla pravdu.
There is no coherent policy for online content regulation in Venezuela.
Ve Venezuele neexistuje jednoznačná politika, co se týče regulace obsahu.
Instead, there are waves of detentions and online censorship.
Oproti tomu máme masivní zatýkání a online cenzuru.
Myriad websites have been blocked on and off by the government since 2007, sometimes officially through the telecommunications commission, other times indirectly through CANTV, the state-owned ISP that controls at least 80% of the national market.
Od roku 2007 vláda zablokovala nespočetné množství webových stránek, někdy oficiálně z pověření telekomunikačního úřadu, někdy nepřímo prostřednictvím státního poskytovatele služeb CANTV, který ovládá minimálně 80 % národního trhu.
Not once in the case of any of these blockages, some of which persist, was a trial conducted.
Ani jednou během všech těch omezení stránek, které dosud přetrvávají, neproběhl soudní proces.
Online content that “promotes, justifies or incites public disturbances,” to quote an example, is banned, and these sorts of vague definitions have been used to criminalize all kinds of online activities.
Obsah, který „podporuje, ospravedlňuje nebo vyvolává občanské nepokoje“, jen abychom zmínili nějaké příklady, je zakázaný a podobné prázdné definice se využívají k trestání všemožných aktivit v online světě.
An e-commerce bill, on the verge of being passed as I write these lines, would forbid the electronic sale of pornography, medicine, basic food items, and several other goods.
Zatímco píšu tyto řádky, je na spadnutí schválení zákona o elektronickém obchodu, který má zakázat prodej elektronické pornografie, léčiv, základních potravin a množství dalších produktů.
Arguments from advocates for free expression and an open Internet largely fall on deaf ears.
Vláda zůstává hluchá k námitkám obránců svobody projevu a svobodného internetu.
The concept of net neutrality has been rejected by Venezuelan government officials, who say that “neutrality does not exist, because technologies are not neutral.”
Představitelé vlády odmítli koncept neutrality na síti a oznámili, že „neutralita neexistuje, protože technologie nejsou neutrální“.
Indeed, neutrality is a foreign concept for Venezuela, where everything has a political subtext, even the coffee brand you choose or the color you decide to wear on any given day.
Neutralita je tím pádem ve Venezuele, kde všechno nese politický podtón, včetně značky kávy, kterou pijete, nebo barvy oblečení, cizím pojmem.
And the public politics of the Venezuelan government regarding the Internet, and specifically social media, are not neutral at all.
Veřejné politické projevy venezuelské vlády ohledně internetu a zejména sociálních médií nejsou neutrální ani v nejmenším.
The state has created a “communicational guerrilla”, designed to “combat the lies and misinformation spread by private media” and devoted to creating trending topics and harassing people on social networks.
Stát vytvořil jakousi „komunikační bojovou skupinu“, aby „bojovala proti lžím a chybným informacím, které se šíří soukromými médii“, přičemž tato se dle vlády věnují ovlivňování společenských nálad a štvaní lidí na sociálních sítích.
This year, they established a “Deputy Ministry for Social Networks, the true role of which is yet to be seen.
V roce 2014 bylo založeno „Viceministerstvo sociálních sítí“, jehož skutečný úkol je dosud neznámý.
The government has established a stronger and stronger presence in social networks in an attempt to “gain terrain” in the proverbial “ideological battle” in which it is entrenched.
Vláda se snažila upevňovat svou pozici na sítích, aby tak získala půdu pod nohama, a to v pověstné „ideologické bitvě“, do které je ponořená.
Diosdado Cabello, one of the strong men of the late president Hugo Chavez, said in 2010 that “The opposition believes itself to be the owner of social networking,” and claimed they would “assault social networks to counter the views expressed by opponents.”
Diosdado Cabello, jeden z předních chavistů, v roce 2010 řekl: „Opozice věří, že sociální sítě patří jí.“ Potvrdil, že „využijí sítí k tomu, aby čelili názorům, které šíří jejich oponenti.“
People have been detained for tweeting indelicate comments about President Hugo Chávez's death.
Jsou lidé, které zadrželi proto, že na Twitteru publikovali neuctivé příspěvky ohledně smrti prezidenta Huga Cháveze.
They have been detained over tweets about banking rumors or for posting fake pictures.
Další zadrželi kvůli tomu, že šířili falešné zprávy či obrázky.
Twitter users with fewer than a hundred followers have been detained, accused of “destabilizing the country”.
Uživatelé Twitteru s méně než stovkou lidí, kteří je na této síti sledovali, byli zadrženi a obviněni z „vytváření nestability v zemi“.
These obviously disproportionate measures are not intended simply as a punishment for the perpetrators, but also as a warning sign for everyone else.
Neúměrná opatření se neorientují jenom na trestání těchto občanů, ale jsou zároveň výstrahou pro ostatní.
Moreover, those who voice dissent are portrayed by state media as “traitors”, “rioters” and “destabilizers”, which means that when you voice unpopular opinions in a public environment (like a social network), you could be subject to attacks, not from the government, but from your peers.
Navíc jsou disidenti médii zobrazováni jako „zrádci“, „narušitelé“ a „vyvolávači nepokojů“, což znamená, že když na veřejnosti vyjádříte nepopulární názor (například na sociální síti), můžete se stát obětí útoků nejen od vlády, ale i od svého okolí.
Your political opinions come into play when you interview for a new job, when you buy from a state-owned store, when you try to take advantage of any financial assistance provided by the State to study, work or purchase goods.
Politické názory hrají roli na pracovním pohovoru, při nákupu v obchodě patřícím státu, při žádosti o státní podporu při studiu, práci či koupi nemovitosti.
This, in turn, becomes yet another reason to self-censor.
I to je příčinou autocenzury.
There were people arrested, both in 2014 and previously, for comments they had posted online.
V roce 2014 stejně jako předtím byli lidé zatýkáni za to, co publikovali online.
In 2013, Andrés Rondón Sayago was detained for allegedly spreading fake photographs of burning ballots, and was later made to record a video (uploaded to the YouTube channel of “Venezuela Full of Life,” a government program intended to reduce crime) in which he declares that he published the picture “by mistake” via Facebook, and asks people to “stop publishing this kind of material” and avoid situations of “terrorism”.
V roce 2013 byl zatčen Andrés Rondón Sayago kvůli podezření ze šíření falešných fotografií, na kterých byly páleny volební letáky. Později jej donutili natočit video (publikované na YouTube kanálu „Celé živé Venezuele“, což je vládní program věnovaný potírání zločinu), ve kterém se přiznal, že obrázek na Facebooku publikoval omylem a žádal občany, aby „už nepublikovali podobné materiály“ a vyhýbali se „terorizmu“.
In the video he is trembling, his voice shaking with fear.
Na videu je vidět, že se chvěje a jeho hlas je plný strachu.
I still cannot watch that video without feeling like crying.
Dosud nedokážu sledovat zmíněné video bez nutkání k pláči.
That fear, so exposed in Rondón Sayago, lives within each one of us who dares to dissent.
Strach, který je na Rondónu Sayagovi tolik vidět, žije v každém z nás, co si dovolujeme mít jiný názor.
We were then, as we are now, afraid to up.
Tehdy, stejně jako dnes, jsme měli strach mluvit.
And I think this is the most pervasive form of censorship: the one that places the censor inside your own head and makes you review every thought at least twice to make sure that it is something you can say in public.
Myslím, že to je právě nejčastější forma cenzury – ta, která umístí cenzora do vaší vlastní hlavy a nutí vás analyzovat každičkou myšlenku dvakrát, abyste se ujistili, že ji můžete říct veřejně.
After the protests, at a meeting regarding the state of the net, someone actually said to me that we need to be careful even of what we think.
Po doznění protestů mi na setkání věnovanému stavu sítě někdo řekl, že bychom si měli dávat pozor i na to, o čem přemýšlíme.
After all, she reasoned, we say everything we think when we’re online.
Po tom všem, zdůvodnila mi ta paní, říkáme na internetu vše, co si myslíme.
There's nothing that frightens me more, as we give in inch by inch, than the fact that we are getting used to living with that fear, adapting ourselves to the size of the container in which we have been confined to live.
Nic mne neděsí víc (jelikož kousek po kousku povolujeme) než fakt, že si pomalu zvykáme žít se strachem, že se přizpůsobujeme velikosti kontejneru, ve kterém jsme odsouzeni žít.
This essay won second prize in the #GV2015 Summit competition, “How Do Internet Policies Affect Your Community?”
Esej získala druhé místo v soutěži na summitu #GV2015, „Jak vaši společnost ovlivňuje internetová politika?“.
Marianne Díaz is a Venezuelan lawyer and fiction writer.
Marianne Díaz je venezuelská právnička a autorka literárních textů.
She works with Acceso Libre and serves as the Creative Commons lead for Venezuela.
Pracuje v organizaci Volný přístup (Acceso Libre) a působí jako právní vedoucí pro Venezuelu v Creative Commons.
She joined Global Voices in 2010.
Ke Global Voices se připojila v roce 2010.
Cologne's Carnival Parade Tones Down Its Charlie Hebdo Satire · Global Voices
Karneval v Německu: tradice, politika a autocenzura
The Charlie Hebdo float as it was originally planned.
Původní návrh karnevalového vozu na téma Charlie Hebdo.
Image courtesy Kölner Karneval's Facebook page.
Z facebookové stránky kolínského karnevalu.
Whether they know it as Karneval, Fastnacht, Fasching or the fünfte Jahreszeit (Fifth Season), Carnival never fails to divide Germans each year.
Ať už je tento svátek mezi lidmi známý jako Karneval, Fastnacht, Fasching nebo fünfte Jahreszeit (páté roční období), představují dny karnevalu každý rok dobu, během které je národ rozdělen.
While in some regions of the country, a state of emergency prevails throughout the six Carnival days because of the large turnout, other regions hold no celebrations at all.
Zatímco v mnoha oblastech Německa vládne během šesti karnevalových dnů téměř výjimečný stav, v jiných částech se vůbec neslaví.
In Cologne, one of the well-known strongholds of the festival in Germany, Carnival was extra contentious this year.
V karnevalové výspě Kolínu nad Rýnem byly v tomto roce slavnosti zvlášť bohaté na události.
After announcing in late January that it would scrap a planned Charlie Hebdo float in order to not detract from the "free and lighthearted nature of Carnival," festival organizers surprised spectators by including a Charlie Hebdo design in the Rose Monday parade.
Organizátoři sice zprvu vyhlásili, že nezařadí do průvodu vůz o svobodě slova s motivem Charlie Hebdo, protože nechtějí omezit „svobodu a lehkomyslnou povahu karnevalu“. Pak ovšem na Růžové pondělí, tradiční vrchol karnevalu, překvapili účastníky vozem právě na toto téma.
Cologne Festival and the Carnival Committee.. #CharlieHebdo
Kolínský karneval a karnevalový výbor…
The #Kölner #Karneval Festival Committee makes it known that a #CharlieHebdo float will be joining in with the #Rosenmontagszug parade after all.
Karnevalový výbor oznamuje, že v průvodu na Růžové pondělí přeci jen pojede jeden vůz na téma Charlie Hebdo.
Instead of a clown sticking a pencil into the chamber of a gun held by an armed militant, the float showed the clown watering a pencil growing out of the ground like a plant, with the word Narrenfreiheit, or "Jester's choice," written on it.
Místo karnevalové postavičky, která by strkala tužku do hlavně teroristovy zbraně, ukazuje tento vůz klauna, který tužku zalévá. Ta roste jako květina z půdy a je na ní napsáno slovo „Narrenfreiheit“, které označuje privilegium šašků říkat i velmi nepříjemné věci.
The head of the militant rested at the clown's feet.
U klaunových nohou leží hlava teroristy.
In January, the Carnival parade festival committee had explained the reasoning behind their decision to stop construction on the original float on Facebook:
V lednu odůvodnil karnevalový výbor své tehdejší rozhodnutí následujícím způsobem:
We want all visitors, citizens and participants of the Cologne Rose Monday Parade to be able to experience a cheerful Carnival in a free atmosphere, without any concerns.
Chtěli bychom, aby všichni návštěvníci, občané a účastníci kolínského průvodu prožili na Růžové pondělí karneval bezstarostně a v radostné atmosféře.
A parody float that limits the free and lighthearted nature of Carnival is not something we want.
Nechtěli bychom satirický vůz, který by omezil svobodu a lehkomyslnou povahu karnevalu.
For this reason, we today decided that the construction of the planned Charlie Hebdo float will be stopped, and that the float will no longer be part of the Cologne Rose Monday parade.
Z tohoto důvodu jsme se dnes rozhodli zastavit práce na plánovaném vozu na téma Charlie Hebdo a neumožnit tomuto vozu účastnit se průvodu na Růžové pondělí.
The design was selected on Facebook prior to the Carnival. Over 2,400 participants voted for the winning design.
O návrhu vozu se před karnevalem hlasovalo na Facebooku a vítězný motiv získal více než 2 400 hlasů.
Subsequently, a great deal of discussion took place in the media on the security situation at the Cologne Carnival, which attracts hundreds of thousands of visitors each year.
V médiích se poté široce diskutovalo o bezpečnostní situaci kolínského karnevalu, na který každoročně zavítají stovky tisíc návštěvníků.