Datasets:
gowitheflowlab
/
parallel-small

Dataset card Data Studio Files Community
1
English
stringlengths
1
1.63k
Other Language
stringlengths
1
1.83k
Where does their demand for my unconditional support come from?
Odkud se bere jejich požadavek na moji bezpodmínečnou podporu?
If being a traitor could mean releasing our citizens from their torment by handing over a dozen or so provinces and three or five hundred million people to democratic countries, then my deepest regret would be only that I have failed as a traitor.
Pokud být zrádcem znamená osvobodit naše občany od jejich trápení tím, že předáme přes dvanáct provincií a tři sta nebo pět set milionů lidí demokratickým zemím, pak by mou nejhlubší výčitkou bylo to, že jsem jako zrádce selhal.
Other posts comment on terrorist attacks, ethnic tensions in Xinjiang and Tibet, and “separatism” in or around Taiwan.
Další příspěvky zmiňovaly teroristické útoky, etnické pnutí v Sin-ťiangu a Tibetu a „separatismus“ týkající se Tchaj-wanu.
The selection is random and not representative of Pu’s writing in general.
Výběr článků je nahodilý a neodráží celkový charakter Pchuova psaní.
In some cases, the context of the post is completely unclear.
V některých případech je kontext příspěvků zcela nejasný.
Pu’s arrest is of what human rights experts says is the worst crackdown on activists and lawyers China has seen in a decade.
Zatčení tohoto právníka je podle odborníků na lidská práva součástí nejhorších zákroků proti aktivistům a právníkům v Číně za poslední desetiletí.
China has consistently been among the lowest ranking countries in the press freedom ratings, but since Xi Jinping became China’s leader in 2012, the crackdown on dissent has further intensified.
Čína se dlouhodobě řadí mezi nejhůře hodnocené země z hlediska svobody slova, ale od doby, kdy se prezidentem stal v roce 2012 Si Ťin-pching, se tlak na osoby zastávající nesouhlasné názory ještě zintenzivnil.
At least 500 human rights activists and dissidents have been arrested and sent to prison.
Alespoň 500 aktivistů za lidská práva a disidentů bylo zatčeno a posláno do vězení.
China’s legal system is highly politicised and as a result the case against Pu is rife with irregularities.
Čínský právní systém je vysoce politizovaný, a i proto je Pchuův případ plný nesrovnalostí.
Human rights organisations are concerned that, with Pu’s potential conviction, self-censorship will become even more pervasive.
Organizace pro lidská práva se obávají, že se s jeho zatčením ještě dále rozroste autocenzura.
To raise awareness about Pu’s case, the Media Legal Defence Initiative petitioned the UN Working Group on Arbitrary Detention in December 2014, urging the UN Working Group to call upon the Chinese government to immediately release Pu and withdraw all charges against him.
Aby bylo zvýšeno povědomí o tomto případu, podala v prosinci 2014 organizace Media Legal Defence Initiative petici k pracovní skupině OSN pro svévolné zadržování. Žádá ji, aby vyzvala čínskou vládu k okamžitému propuštění tohoto právníka a k upuštění od všech obvinění.
Read the petition here.
Petici můžete nalézt zde.
These Photos of Filipino Children Working in Mines and on Sugar Plantations Will Make You Cry · Global Voices
Dětská práce ve fotografiích: Filipínské děti pracují v dolech i na plantážích cukrové třtiny
Child labor exploitation is worsening in the Philippines.
Využívání dětské práce se na Filipínách prohlubuje.
In 2011, the Philippine National Statistics Office reported that there were 5.5 million working children in the country, 2.9 million of whom were working in hazardous industries such as mining and plantations.
V roce 2011 uvedl Filipínský národní statistický úřad, že v zemi pracovalo 5,5 milionu dětí, z toho 2,9 milionu v nebezpečných odvětvích, jako je důlní průmysl nebo práce na polích.
The agency added that 900,000 children have stopped attending school in order to work.
Dále úřad dodal, že 900 000 dětí přestalo navštěvovat školu, aby mohlo pracovat.
These alarming numbers highlight the poor conditions experienced by many Filipino children, who lack key social services and access to welfare.
Tyto znepokojivé údaje poukazují na špatné podmínky, kterým jsou vystaveny mnohé filipínské děti. Mimo jiné se jedná o chybějící sociální služby a omezený přístup ke státní podpoře.
The Philippines is a signatory to the Convention on the Rights of the Child and other international instruments that aim to promote the welfare of children.
Filipíny podepsaly Úmluvu o právech dítěte i další mezinárodní smlouvy, které mají zlepšit situaci dětí.
There is also a popular initiative to build child-friendly government, especially at local level.
Existuje zde také lidová iniciativa posílit vstřícnost úřadů k dětem, zvláště na lokální úrovni.
But these laws and programs have not succeeded in eliminating the various forms of abuse, poverty and deprivation experienced by many children.
Ale tyto úmluvy a programy nedokázaly odstranit různé formy zneužívání, chudoby a strádání, kterým jsou mnohé děti vystaveny.
Last month, the Ecumenical Institute for Labor Education Research (EILER) published a baseline study which confirmed the prevalence of child labor in mines and plantations in various parts of the country.
Minulý měsíc uveřejnila organizace Ecumenical Institute for Labor Education Research (EILER) základní studii, která potvrdila značné rozšíření dětské práce v dolech a na plantážích, a to v různých částech země.
In plantation communities, about 22.5 percent of households have child workers.
V komunitách v blízkosti plantáží se v 22,5 procentech domácností vyskytují pracující děti.
In mining towns, child labor incidence was 14 percent.
V důlních městech je četnost dětské práce 14 procent.
Child laborers in oil palm fields often serve as fruiters, harvesters, haulers, loaders, and uprooters.
Děti pracující na polích pro produkci palmového oleje často slouží jako pěstitelé, sběrači, přepravci a nakladači, pomáhají i při plení.
Meanwhile, child labourers in sugarcane estates work weeding, harvesting and fetching water.
Děti pracující na plantážích cukrové třtiny se věnují plení, sklízení a donášce vody.
In mines, child labourers usually fetch water, carry sacks of rocks, load the thick logs used to support the underground tunnels, or become errand boys for regular workers.
V dolech děti obvykle přepravují vodu a pytle s kamením, nakládají tlusté kmeny pro podporu podzemních tunelů nebo se stanou pomocníky dospělých pracovníků.
They are also reserve workers and 'relievers', whenever regular miners cannot come to work.
Také mohou zastoupit běžné zaměstnance nebo vypomoci při špičkách, pokud důlní dělníci nemohou přijít do práce.
Girls in mines work in gold panning or providing services to miners such as doing their laundry or cooking meals.
Dívky v dolech pomáhají při rýžování zlata nebo zaměstnancům posluhují, například perou nebo vaří.
EILER observed that child workers are exposed to extreme weather conditions, long working hours and a difficult environment while using substandard tools and equipment.
Organizace EILER si všímá, že pracující děti jsou vystaveny extrémnímu počasí a musí pracovat dlouhé hodiny v náročném prostředí, přičemž používají nástroje a vybavení podřadné kvality.
In plantations, trucks pick children up from their homes and bring them to makeshift tents located in nearby provinces to stay and work for periods lasting from two weeks to a month without their parents.
V případě práce na plantážích jsou děti převezeny ze svých domovů náklaďáky do provizorních stanů v blízkých provinciích, kde zůstávají na práci po dobu dvou týdnů až jednoho měsíce, samy bez svých rodičů.
Since most plantations use harmful agro-chemicals, the children working on them are directly exposed to these threats.
Většina plantáží používá škodlivé zemědělské chemikálie, a děti jsou tak přímo vystaveny jejich působení.
Their counterparts working in mines, meanwhile, are handling dangerous tools and are made to work without protective equipment for long hours.
Děti v dolech naproti tomu zacházejí s nebezpečnými nástroji a musí pracovat dlouhé hodiny bez ochranných pomůcek.
Social hazards such as the use of illegal drugs to keep children inside the tunnels awake for hours are also a regular feature of the country's mines.
Také se zde často objevují další rizikové faktory, například používání ilegálních drog, které mají děti udržet vzhůru během hodin strávených pod zemí.
Pitang holding a placard which reads: "I am a child labourer".
Dívka Pitang držící ceduli s nápisem: „Jsem pracujícím dítětem.
Photo from the Facebook page of Jhona Ignilan Stokes
Prosím, ochraňte má práva.“ Fotografie z facebookové stránky uživatelky Jhony Ignilan Stokes.
A former child worker from Mindanao, Pitang, shares her experience in the plantations during a recent public forum organized by EILER:
Pitang, dívka z ostrova Mindanao, která musela dříve pracovat, sdílela svou zkušenost z plantáže během nedávného veřejného fóra pořádaného organizací EILER:
I was ten years old when I stopped going to school.
Bylo mi deset let, když jsem přestala chodit do školy.
I have lost hope that I might still go back to school, and I thought to myself that I would be a singer instead.
Ztratila jsem naději, že bych se mohla do školy vrátit, a říkala jsem si, že budu místo toho zpěvačkou.
I usually sing to endure and forget the feeling of pain and fatigue from working in plantation.
Většinou si zpívám, abych vydržela a zapomněla na bolest a únavu z práce na plantáži.
It has been four years since I stopped schooling.
Školu jsem opustila před čtyřmi lety.
I only reached the sixth grade level and then had to stop so I could work.
Došla jsem jen do šesté třídy a pak jsem s ní musela přestat, abych mohla pracovat.
Fortunately, there are groups like EILER which are campaigning for the elimination of the worst forms of child labor in the country.
Naštěstí existují organizace jako EILER, které se zasazují o vymýcení nejhorších forem dětské práce v zemi.
One of their programs is Balik-Eskuwela (Return to School) which seeks to bring child workers back to school.
Jedním z jejích programů je Balik Eskwela (Zpět do školy), který se snaží přivést pracující děti opět do škol.
The European Union is one of EILER's partners on this project.
Evropská unie je jedním z partnerů tohoto projektu.
Child workers return to school.
Pracující děti se vrací do školy.
Photo from the Facebook page of Balik-eskuwela *All photos by EILER, used with permission
Fotografie z facebookové stránky projektu Balik Eskwela. Všechny použité fotografie pochází od organizace EILER a jsou publikovány se svolením
Did Germany’s Süddeutsche Zeitung Newspaper Let Advertisers Dictate Its Content? · Global Voices
Určují inzerenti obsah deníku Süddeutsche Zeitung?
Süddeutsche Zeitung.
Süddeutsche Zeitung.
Photo by Flickr user Thomas Angermann.
Fotografie ze serveru Flickr od Thomase Angermanna.
CC BY-SA 2.0
CC BY-SA 2.0.
Sebastian Heiser, a former writer for Süddeutsche Zeitung in Germany, has raised heavy accusations against the southern German newspaper.
Sebastian Heiser, bývalý zaměstnanec deníku Süddeutsche Zeitung, vznesl proti těmto novinám vážná obvinění.
On his blog, he revealed his experiences as contributor to the services supplement desk of the newspaper, describing how the interests of advertisers influenced the emphasis of the editorial staff.
Na svém blogu popsal své zkušenosti v roli zaměstnance pro zvláštní témata. Ve svém článku tvrdí, že zaměření redakce je silně ovlivňováno zájmy inzerentů.
Going one step further, he claimed that the newspaper indirectly advertised tax evasion.
Jde dokonce o krok dál a prohlašuje, že noviny šířily návody k neplacení daní.
The Süddeutsche Zeitung is Germany's largest trans-regional quality newspaper, with 397,000 issues and a reach of roughly 1.3 million readers.
Süddeutsche Zeitung je největší celonárodní seriózní deník Německa s nákladem 397 000 výtisků a okruhem přibližně 1,3 milionu čtenářů.
On its website, the newspaper writes, "the SZ distinguishes itself through its opinionated and independent journalism.
Tyto noviny popisují samy sebe na své webové stránce takto: „SZ vyniká svou názorovou rozrůzněností a nezávislým žurnalismem.
It lays value on critically minded editors and readers." Heiser was employed with the trade desk at the Süddeutsche Zeitung from the beginning of January 2007 to the end of March of the same year.
Klade důraz na kritické redaktory a kritické čtenáře.“ Novinář Heiser pracoval pro Süddeutsche Zeitung od ledna do konce března 2007.
The services supplement desk deals with topics ranging from profession and career, to real estate, energy and finance.
Působil v oblasti Sonderthemen (zvláštních témat), do které spadá například zaměstnání a kariéra, nemovitosti, energie nebo finance.
The content it produces is not marked as an advertorial; it is expected to conform to journalistic standards, such as editorial independence from advertisers, just like the rest of the paper.
Obsah těchto příloh není označen jako reklamní – proto by stejně jako zbytek těchto novin měl splňovat požadavky na kvalitu a nezávislost na zájmech inzerentů.
But now, eight years after his resignation, Heiser has disclosed protocols from editorial staff meetings and recordings that he secretly compiled.
Nyní, osm let od výpovědi, uveřejnil Heiser zápisy z redakčních porad a nahrávky, které tajně pořídil.
For Heiser, there were two fundamental differences between his working atmosphere and what is considered correct journalism; the chosen topics were motivated by money, and there prevailed a hostile and relatively uncritical attitude.
Podle Heisera existují dva zásadní rozdíly mezi jeho tehdejší prací a korektním žurnalismem: výběr témat s ohledem na peníze a přátelský, relativně nekritický postoj.
Heiser claimed that the Süddeutsche Zeitung chose topics not according to their relevance, but rather for their appeal to advertisers.
Tvrdí, že Süddeutsche Zeitung vybírá svá témata nikoli na základě důležitosti, nýbrž podle atraktivity pro inzerenty.
In addition to this, he accused the newspaper of not calling for more critical reporting in its articles:
Kromě toho obviňuje deník, že ve svých textech považuje kritické vyjadřování za nežádoucí.
At my desk, with its impersonation of journalism, decisions were made not based on relevance, but according to money.
V rámci imitace žurnalismu se v mém oddělení nerozhodovalo podle významu, ale podle peněz.
Only topics were addressed that benefited the advertisements.
Volila se témata, na která byli napojeni inzerenti.
Their rule of thumb: for every quarter-page advertisement (back then that came out to 20,000 euros plus taxes) an entire page would follow, discussing the advertisement's topic.
Orientační pravidlo znělo: Za každou reklamu na čtvrt strany (tehdy stála kolem 20 000 euro plus daň z přidané hodnoty) vyjde jedna strana o tomto tématu.
Heiser was especially critical of the fact that he provided readers with information in an article about Swiss bank account numbers, for the sake of being able to reduce the tax burden.
Zvláště kriticky se Heiser staví ke skutečnosti, že čtenářům byla v jednom z článků o bezejmenných švýcarských kontech podána informace, jak si snížit daňovou zátěž.
Looking back, Heiser reflected:
Jde o neskrývanou reklamu na neplacení daní.
It's a blatant advertisement for tax evasion, printed by the Süddeutsche Zeitung, because in exchange it will receive a handsomely paid advertisement from the Tirol Sparkasse bank, for which I am responsible for writing an accompanying text, or requesting texts from my coworkers that I can then edit.
Vytištěnou v deníku Süddeutsche Zeitung, protože za ni obdržel dobře placený inzerát od Tyrolské spořitelny. A já jsem měl psát pro tuto stranu texty nebo je získat od ostatních spolupracovníků a redigovat je.
How did I even wind up here?
Jak jsem se k tomu jen dostal?
'Covert advertising is a form of corruption'
„Skrytá reklama je formou korupce“
On social media, people responded to Heiser's disclosure under the hastag #szleaks.
Na sociálních médiích se v rámci hashtagu #szleaks vyskytují různorodé reakce na Heiserova odhalení.
Some users described it as "naive" to expect supplement editorial departments to report objectively, which is the norm in most editorial departments:
Někteří uživatelé vnímají očekávání, že redakce příloh bude objektivně informovat, jako „naivní“ a považují popsanou praxi za běžnou ve většině redakcí.
Who can be so naive and expect tough, political reporting from #sonderthemen-Beilagen at newspapers? #szleaks
Kdo je tak naivní a očekává, že v přílohách zvláštních témat budou tvrdé politické reportáže?
Show me a "trade editorial department" where things run differently.
A teď ať mi někdo ukáže redakci příloh, ve které to funguje jinak.
Contributions have always been intended for advertisers. #szleaks
Přílohy byly vždy vytvářeny pro inzerenty.
Others, however, were outraged by the disclosure.
Jiní jsou ovšem těmito odhaleními pohoršeni.
Twitter user Uwe Krüger wrote that such conduct should not be the norm:
Uživatel Twitteru Uwe Krüger píše, že tento stav by neměl být něčím normálním:
#szleaks Covert advertising is a form of corruption.
Skrytá reklama je formou korupce.
If many people consider this the norm, then it just goes to show how perverted our standards have already become
Pokud ji mnozí považují za normální, ukazuje to jen, jak zvrácená jsou již naše měřítka.
He added that many readers consider these additional pages as common editorial content:
Dodává, že mnoho čtenářů tyto přílohy považuje za běžné redakční stránky:
From what I've seen, the number of cases from #szleaks is determined by whether the "fleeting average reader" is able to recognize such pages as non-editorial.
Podle mě závisí dopad tohoto případu na tom, jestli „letmý, průměrný čtenář“ dokáže tyto stránky rozpoznat jako neredakční materiál.
According to an interview with the news portal Newsroom, the Süddeutsche Zeitung does not plan to comment on Heiser's allegations.
Podle rozhovoru se zpravodajským portálem Newsroom neplánuje Süddeutsche Zeitung vydat k těmto obviněním jakékoli stanovisko.
Newsroom writes that Süddeutsche Zeitung assistant editor Wolfgang Krach emphasized that Heiser's claims are indefensible.
Zástupce šéfredaktora Süddeutsche Zeitung Wolfgang Krach v tomto článku zdůrazňuje, že Heiserova tvrzení nejsou udržitelná.
Krach argued that the newspaper never gave instructions for tax evasion and that Heiser never had to present his texts to the advertising department.
Krach dále argumentuje, že noviny neposkytovaly návod k neplacení daní a že Heiser nikdy nemusel předkládat své texty oddělení pro inzerci.
But Krach makes it clear in discussion with Newsroom.de that there are no allegations to be made against his newspaper. "Why do supplements exist? Why do we publish special pages?
Krach v rozhovoru s Newsroom.de ale vyjasňuje, že není důvod vůči jeho novinám vznášet jakákoli obvinění. „Jak vznikají přílohy, proč uveřejňujeme zvláštní stránky?
It's the same with every other newspaper in Germany.
Je to jako u jakýchkoli jiných novin v Německu, oddělení inzerce osloví redakci a navrhne téma.
The advertising department comes to the editorial staff and proposes topics. It's the editorial staff's decision what we then do journalistically and what topics we choose to include in our supplements," says Wolfgang Krach.
Jak ho poté novináři pojmou, jaká témata se do těchto příloh dostanou, o tom rozhoduje redakce,“ zdůrazňuje Wolfgang Krach.
He then refers to the "illegal recordings." "Listen to them really closely, and it will become clear that the allegations don't hold up."
Zmiňuje přitom také „ilegální nahrávky“: „Poslechněte si důkladně ty záznamy, potom bude jasné, že tato obvinění neobstojí.“
Heiser also uploaded audio from editorial meetings that he had secretly recorded onto his blog.
Heiser uveřejnil na svém blogu také tajné zvukové nahrávky z redakčních porad.
Some observers have questioned the ethics of doing so.
Někteří pozorovatelé toto považují za eticky neobhajitelné.
In an unrelated incident, Heiser's current employer, German daily Die Tageszeitung, publicly accused him last week of using keylogging software to steal data from 16 of his colleagues.
Heiserův současný zaměstnavatel, deník Tageszeitung, ho v únoru obvinil, že pomocí softwaru pro zaznamenávání stisku kláves ukradl data 16 kolegyň.
In a statement, the paper said it will file charges against him.
Podle zprávy těchto novin bude na Heisera podáno trestního oznámení.
Similar allegations against the Telegraph
Peter Oborne vznesl podobná obvinění proti britským novinám The Telegraph
Journalist Peter Oborne has recently raised similarly harsh allegations against his former employer the Telegraph, saying that the interests of the readers and of quality journalism are no longer at the fore.
Peter Oborne, bývalý zaměstnanec britských novin The Telegraph, vznesl podobná obvinění. Tvrdí, že zájmy čtenářů a kvalitní novinářská práce již nestojí v popředí zájmu těchto novin.
The Telegraph is a large quality newspaper in Great Britain with roughly 500,000 copies.
The Telegraph jsou velké seriózní noviny z Velké Británie s nákladem kolem 500 000 výtisků. Oborne píše na stránkách opendemocracy.net o „podvodu na čtenářích“.
On news and opinion website openDemocracy, Oborne accused the Telegraph of protecting the London bank HSBC.
Zvláště se zabývá případem obří londýnské banky HSBC, kterou měly tyto noviny údajně ochraňovat.
He wrote that after the newspaper published stories that were critical of HSCB in late 2012, the bank stopped advertising with the Telegraph.
Banka HSBC je inzerentem novin The Telegraph a po kritickém článku z roku 2012 stáhla svou inzerci.
To woo HSBC back, Oborne said the newspaper adopted a policy of not publishing any criticism of the bank, however small.
Oborne tvrdí, že se od té doby neobjevily o této bance žádné další negativní zprávy.
The bank had recently been placed in the hot seat due to involvement with tax evasions in Switzerland.
Nedávno se tato banka stala opět terčem kritiky kvůli zapletení do případu neodvádění daní.
While other large British newspapers reported on this, one could spend hours searching for the topic in the Telegraph, according to Oborne.
Zatímco jiné velké britské noviny o tomto případu informují, v deníku The Telegraph není podle Obornea možné tuto zprávu najít.